Celoživotní vzdělávání všeobecných sester v souvislosti se změnami právních norem

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Alexandra Psotová

Celoživotní vzdělávání všeobecných sester v souvislosti se změnami právních norem Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Miroslava Kyasová, Ph.D.

Brno 2007

1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje.

V Brně dne 30. března 2007

2

Děkuji doc. PhDr. Miroslavě Kyasové, Ph.D., za odborné vedení bakalářské práce a sestrám ze státních a soukromých zdravotnických zařízení, které mi ochotně vyšly vstříc při realizaci dotazníkového průzkumu.

3

Obsah práce Úvod

5

1

Cíle práce a hypotézy

6

2

Celoživotní vzdělávání všeobecných sester

7

2.1

Historie vzdělávání všeobecných sester

8

2.1.1 Počátky vzdělávání sester

8

2.1.2 Vývoj následného vzdělávání po roce 1945

10

2.2

13

Vzdělávání všeobecných sester v současné době

2.2.1 Kvalifikační vzdělávání

13

2.2.2 Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu

14

2.2.3 Legislativní úprava celoživotního vzdělávání

15

2.2.4 Mezioborové vzdělávání

17

2.2.5 Věk a celoživotní vzdělávání

18

2.2.6 Pohled do zahraničí

19

2.3

Význam celoživotního vzdělávání

22

3

Metodika

23

4

Výsledky průzkumu a jejich analýza

24

5

Posouzení platnosti hypotéz a splnění cílů

43

Závěr

48

Anotace

51

Seznam použité literatury a pramenů

53

Seznam tabulek

55

Seznam grafů

56

Seznam zkratek

57

Seznam příloh

59

Přílohy Souhlas k půjčování práce

4

Úvod V dubnu roku 2004 vešel v platnost Zákon č. 96/2004 Sb. (Zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). Tento zákon, mimo jiné, stanovuje podmínky pro celoživotní vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků, tedy následné vzdělávání po absolvování kvalifikačního studia, a jak název říká, vzdělávání soustavné po celou dobu kariéry. Celoživotní vzdělávání se stává povinné pro všechny nelékařské zdravotnické pracovníky. Tímto zákonem odpovídala Česká republika na požadavky Evropské unie na sjednocení vzdělávání zdravotnických pracovníků v jednotlivých státech unie. Od dubna 2004 mohou zdravotničtí pracovníci, kteří splňují podmínky dané Zákonem č. 96/2004 Sb., požádat o vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (o tzv. registraci) Spolu s touto žádostí musí doložit stanovený počet kreditních bodů získaných za účast na celoživotním vzdělávání. Celoživotní vzdělávání by mělo zajistit vysokou odbornou úroveň žadatelů. V současné době probíhá první registrační období a přináší mnoho otázek. Nad některými otázkami se budu ve své práci zamýšlet a hledat na ně odpovědi.

Ve své bakalářské práci se budu zabývat otázkami celoživotního vzdělávání všeobecných sester.

5

1 Cíle práce a hypotézy Ve své bakalářské práci bych se chtěla zamyslet nad problémy a aspekty celoživotního vzdělávání sester, tak jak vyplynuly v souvislosti se změnami právních norem po vstupu České republiky do Evropské unie.

Cíle práce: 1. Zjistit, jak sestry vnímají význam celoživotního vzdělávání. 2. Zjistit, které formy celoživotního vzdělávání by sestry upřednostnily. 3. Zjistit, jaké jsou překážky při celoživotním vzdělávání sester. 4. Zjistit účelnost kreditního systému v rámci celoživotního vzdělávání.

Hypotézy: 1.Předpokládám, že většina sester cítí potřebu celoživotního vzdělávání. 2. Předpokládám, že mladší sestry by upřednostnily vysokoškolské studium, starší sestry by se rozhodly mezi kurzy,odbornými stážemi, semináři. 3. Předpokládám: - sestry, zvláště z menších zařízení, nevědí, jak získávat informace o možnostech celoživotního vzdělávání, - některé formy vzdělávání jsou málo dostupné (finančně, časově náročné), - sestry z menších zařízení mají málo možností k účasti na vzdělávacích akcích a mají obavy, že nezískají stanovený počet kreditních bodů nutných k další registraci. 4. Předpokládám, že si sestry myslí, že systém není účelný, sbírají body pro body, ne ze zájmu o obor, ve kterém pracují.

.

6

2 Celoživotní vzdělávání všeobecných sester Schopnost učit se a adaptovat se na nové podmínky je nezbytná pro přežití jedince. Pojem ,,celoživotní vzdělávání“ je vyšší forma této schopnosti. Jde o neustálé zdokonalování člověka, utváření si názoru na svět. Toto se prolíná s cílevědomým získáváním znalostí a dovedností v profesním životě. V mé práci se budu zabývat vzděláváním profesním. Myslím si ale, že vzdělávání profesní by mělo jít ruku v ruce s vyzráváním osobnosti člověka. V profesi sester to platí dvojnásobně. Předávání si znalostí a soustavné učení se od zkušenějších, zároveň vlastní pozorování a zamýšlení se nad činností, kterou vykonávám, posouvá každé lidské snažení dál. Od stadia předávání si empirických znalostí a zkušeností se ošetřovatelství posouvalo z charitativní činnosti vyplývající hlavně z altruismu a náboženského pojetí k činnosti, která vyžaduje odborné vzdělávání. Od samých počátků se diplomované sestry snažily obnovovat a rozšiřovat své poznatky získané ve škole. Jednou z forem, jak toho dosáhnout, bylo zakládání profesních organizací a spolupráce s profesními organizacemi v cizině. Tato slibně se rozvíjející forma následného vzdělávání se přetrhla po roce 1948 v důsledku politické situace v naší zemi. To mělo, bohužel, za následek částečnou stagnaci ve vývoji ošetřovatelství jako vědeckého oboru, ale i v pojímání tohoto oboru jako humanitního oboru, zaměřeného na uspokojování potřeb člověka nejen v období nemoci. S rozvojem vědeckého poznání vznikala potřeba různých specializací. Specializační vzdělávání se tak stalo hlavní formou postgraduálního vzdělávání sester u nás. V současné době mají sestry povinnost celoživotně se vzdělávat uzákoněnou a je nezbytnou podmínkou pro získávání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Celoživotní vzdělávání je tak postaveno na zcela jinou úroveň. Sestry se začínají zajímat o vzdělávání nejen z pohledu specializačního vzdělávání nebo prohlubování znalostí ve svém oboru, ale vyhledávají i jiné možnosti vzdělávání. Je nesmírně důležité, aby se pracovníci ve zdravotnictví učili komunikaci s pacientem a způsobilosti uspokojovat jeho nejvyšší potřeby, aby se učili na pacienta

7

pohlížet jako na partnera, který má právo na vlastní názor a důstojné zacházení i v období nemoci. Důležitá bude také role sestry v prevenci a ve vytváření zdravého životního stylu.

2.1 Historie vzdělávání sester 2.1.1 Počátky vzdělávání sester O ošetřovatelství jako samostatnou profesi se zasloužila zejména anglická ošetřovatelka Florence Nightingale (1820-1910). F. Nightingaleová založila v roce 1860 v Londýně první ošetřovatelskou školu. Od této doby začaly být ošetřovatelky pro svoji profesi systematicky vzdělávány.1 Škola se stala vzorem pro zakládání podobných škol v ostatních státech tehdejší Evropy. V českém prostředí se o rozvoj ošetřovatelského školství zasloužily spisovatelky Karolína Světlá a Eliška Krásnohorská. Obě spisovatelky se zasazovaly o práva žen. V rámci této činnosti se snažily, mimo jiné, prosazovat právo žen na vzdělání. V roce 1874 založily v Praze první českou ošetřovatelskou školu. K realizaci této myšlenky jim výrazně pomohl Spolek českých lékařů. Pražská ošetřovatelská škola byla jediná v tehdejším Rakousku. Přestože její činnost trvala pouze sedm let, má v historii českého ošetřovatelství mimořádný význam.2 V roce 1916 byla v Praze otevřena státní ošetřovatelská škola. Spolu s touto školou byla zaváděna výuková pracoviště na pražských klinikách. Koncepci výuky zaváděly sestry amerického Červeného kříže, které povolala do Prahy Alice Masaryková. Ta zastávala funkci předsedkyně Československého červeného kříže (dále jen ČSČK) a velice se angažovala v otázkách zdravotní politiky nově vzniklého československého státu. Škola vychovávala ošetřovatelky pro nemocnice a poradny, ale také ošetřovatelky–učitelky. Již v této době byly ve státní ošetřovatelské škole pořádány pro sestry kurzy zaměřené na aktuální potřeby sociální péče, péči o dítě, návštěvní ošetřování.3 ________________________________________ 1

KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství,1992, 1. vyd. s. 9.

2

Tamtéž, s. 11.

3

Tamtéž, s. 21-26.

8

První absolventky státní ošetřovatelské školy v roce 1921 založily Spolek absolventek školy ošetřovatelské (dále jen SAŠO), který byl později (1928) přejmenován na Spolek diplomovaných sester (dále jen SDS). Spolek usiloval o povznesení ošetřovatelského stavu, hájil zájmy sester a staral se o zvyšování jejich odborného růstu. Pořádal přednášky, pokračovací kurzy a publikoval v odborných časopisech. Nejprve členky spolku publikovaly v časopise ,,Zprávy ČSČK“, v roce 1937 vyšlo první číslo časopisu ,,Diplomovaná sestra“.4 V rámci spolku byly také organizovány sjezdy diplomovaných sester. I. sjezd byl organizován SAŠO. Konal se 2.-5. července 1927. II. sjezd už organizoval SDS. Konal se 19.-21. prosince 1931. Na tomto sjezdu již byla vyjádřena nutnost dalšího vzdělávání diplomovaných sester po několikaleté službě, aby byly seznamovány s novými vědeckými poznatky z ošetřovatelství a aby pro ně byly dle potřeby organizovány pokračující kurzy ve speciálních úsecích práce, jako: dietetika, rentgen a radioterapie, laboratorní metody, instrumentování, nervové a duševní choroby, administrativa a další.5 SDS zavedl registrační sytém diplomovaných sester v Československé republice. Sestry obdržely legitimaci s evidenčním číslem, pod kterým byly v SDS evidovány. O každé sestře byly vedeny záznamy o její vzdělanosti a odbornosti.6 SDS byl v roce 1933 přijat do Mezinárodní rady sester (ICN). V roce 1934 vznikla nadace F. Nightingaleové a v členských zemích ICN byly vytvořeny národní výbory

této

nadace. Mezinárodní

nadace převzala záštitu

nad pořádáním

mezinárodních postgraduálních kurzů pro školené sestry, které dříve organizovala Liga Červených křížů při londýnské univerzitě Bedford College. Absolvovalo je také čtrnáct sester z Československé republiky.7 Snahou sester bylo vyslat schopné kolegyně na odborné studium do zahraničí. K tomuto účelu byl v ČSČK a SDS založen tzv. vzdělávací fond, ze kterého se hradila stipendia.8

___________________ 4

STAŇKOVÁ, M., K 80. výročí založení první profesní organizace českých sester, Sestra, 2002, č. 1, s. 16.

5

KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, 1992, 1. vyd. s. 79-86.

6

STAŇKOVÁ, M., K 80. výročí založení první profesní organizace českých sester, Sestra, 2002, č. 1, s. 16.

7

Tamtéž, s. 19.

8

KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, 1992, 1. vyd. s. 95.

9

Významnou událostí československého ošetřovatelství se stalo otevření Vyšší ošetřovatelské školy ČSČK v Praze. Škola se zabývala odbornou přípravou školních sester – instruktorek a sester v řídících funkcích. Výukový program byl analogický s tzv. postgraduálními kurzy v zahraničí, ale modifikovaný pro potřeby tehdejší Československé republiky. K podmínkám přijetí patřilo absolvování dvouleté ošetřovatelské školy a nejméně tříletá praxe. Učební osnovy byly velmi rozsáhlé, počítalo se s aktivní účastí posluchaček ve formě přednášek, demonstrací, seminářů, apod. Škola byla otevřena 16. 9. 1946. Byla to první škola v Evropě, která poskytovala vyšší odborné vzdělání diplomovaným sestrám.9

2.1.2 Vývoj následného vzdělávání po roce 1945 V období II. světové války byla činnost SDS přerušena. Po válce již činnost spolku nebyla obnovena. Všechny zaměstnanecké spolky splynuly s tzv. Revolučním odborovým hnutím (ROH). Tímto krokem také zaniklo členství SDS v ICN. Československé ošetřovatelství tak ztratilo možnost rozvíjet se na mezinárodní úrovni.10 Velký význam pro postgraduální vzdělávání sester mělo otevření Ústavu pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků. Ústav byl otevřen v šedesátých letech minulého století v Brně. Činnost tohoto zařízení byla zaměřena na pomaturitní specializační vzdělávání, krátkodobé kurzy, kurzy pro vedoucí pracovníky. Pro sesterské obory bylo zpočátku určeno pouze specializační vzdělávání v úsecích práce: instrumentování na operačním sále a sociální služba. Jak vznikala potřeba dalších specializací v ošetřovatelské péči, rozšiřovala se i nabídka vzdělávacích akcí.11

_________________ 9

MOROVICSOVÁ, E., Činnost Vyššej ošetrovateľskej školy ČSČK v Prahe v prvom roku jej existencie, Revue

ošetrovateľstva a laboratórnych metodík, 2005, č. 4, s. 230-233. 10

MUSILOVÁ K., Československé sestry a International Council of Nurses – historický pohled, Revue

ošetřovateľstva a laboratórnych metodík, 1999, č. 3, s. 103-105. 11

VORLÍČKOVÁ, H., Ošetřovatelství má u nás tradici od středověku, Zdravotnické noviny, 2002, č. 11, s. 136.

10

Sestry se neustále snažily o obnovení členství v ICN. Mohlo k tomu dojít až po založení sesterské stavovské organizace, kterou sestry po zrušení SDS neměly. V roce 1973 vznikla Česká společnost sester (dále jen ČSS). Cílem byl nejen vstup do ICN, ale i zvyšování odborné úrovně sester, podporování vědeckovýzkumné práce sester a zavádění výsledků do praxe. V roce 1979 byl po dohodě se Slovenskou společností sester ustanoven federální výbor, který měl oprávnění vystupovat ve vztahu k zahraničí jako představitel Československé společnosti sester. Federální výbor podal žádost o přijetí do ICN. Oficiální přijetí se uskutečnilo v roce 1985 na mezinárodním kongresu v Izraeli.12 Od této události mohly být české sestry zapojeny do mezinárodní spolupráce. Dělo se to prostřednictvím zapojení Československé společnosti sester do pracovní skupiny ICN pro výzkum ošetřovatelství. Československo bylo zařazeno do střednědobého výzkumu ošetřovatelství organizovaného Evropskou ústřednou Světové zdravotnické organizace v Kodani. Na pravidelných setkáních byly podávány zprávy o výzkumu v jednotlivých členských státech. Po rozpadu Československa se v roce 1994 stala členem ICN za Českou republiku Česká asociace sester (dále jen ČAS).13

Po revoluci v roce 1989, bylo u nás nezbytné české ošetřovatelství přiblížit novému pojetí, jak vyplývalo z doporučení Světové zdravotnické organizace, Mezinárodní rady sester a Evropské unie. V roce 1998 byla schválena nová Koncepce ošetřovatelství. Tato definovala ošetřovatelství v souladu s požadavky české a evropské praxe a zároveň dala základ centrální registraci sester. ____________________ 12

MUSILOVÁ, K., Z historie České společnosti sester, Onkologická péče, 1997, č. 2, s. 17-18.

13

MUSILOVÁ K., Československé sestry a International Council of Nurses – historický pohled, Revue

ošetřovateľstva a laboratórnych metodík, 1999, č. 3, s. 104.

11

Prosadit registraci sester na ministerstvu zdravotnictví nebylo v té době možné, tak se tohoto úkolu ujala ČAS. Navázala tak na tradici registrace sester z 30. let minulého století ve SDS. Od května 2001 probíhala dobrovolná registrace sester a porodních asistentek. Do roku 2004, kdy se registrace stala povinnou se zaregistrovalo u ČAS více jak 6000 sester.14

_____________________________ 14

ŠKUBOVÁ, J. a CHVÁTALOVÁ, H. Sestra, 2004, s. 42-47.

12

2. 2 Vzdělávání všeobecných sester v současné době 2.2.1 Kvalifikační vzdělávání Před vstupem České republiky do Evropské unie (dále jen EU) a s tím spojenou nutností přijímat nové právní normy vešel v dubnu 2004 v platnost Zákon o nelékařských zdravotnických povoláních (Zákon č. 96/2004 Sb.) Tento zákon upravuje mimo jiné: a) podmínky získávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, b) celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků a vzdělávání jiných odborných pracovníků.15 V červenci téhož roku vešla v platnost Vyhláška č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví v souladu s právem Evropských společenství činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.16 Dle těchto právních norem se mění pracovní náplně sester, rozšiřují se jejich kompetence, zvyšuje se odpovědnost za kvalitu ošetřovatelské péče. Na

základě

Zákona

č.

96/2004

Sb.

dochází

k podstatným

změnám

v pregraduálním a postgraduálním vzdělávání sester, tak aby bylo v souladu s doporučeními EU. V současné době je možné odbornou způsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry získat absolvováním a) nejméně tříletého akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu všeobecných sester, b) nejméně tříletého studia v oboru diplomovaná všeobecná sestra na vyšších zdravotnických školách.17 Sestra po ukončení studia je odborně způsobilá, ale pracovat bez odborného dohledu může až po absolvování tzv. ,,adaptačního procesu“.

__________________ 15

Zákon č. 96/2004 Sb., § 1.

16

Vyhláška č. 424/2004 Sb., § 1.

17

Zákon č. 96/2004 Sb. § 3.

13

2.2.2 Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu Ministerstvo zdravotnictví vydává zdravotnickému pracovníku osvědčení k výkonu zdravotnického povolání (dále jen registrace) bez odborného dohledu na základě jeho žádosti.18 Zdravotnický pracovník, který osvědčení získal může ke svému označení odbornosti připojit též označení ,,registrovaný/á“.19 Registrace je jednou z forem záruk kvality poskytované péče. Z tohoto důvodu vznikl centrální registr zdravotnických pracovníků. Registr zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (dále jen registr) je součástí Národního zdravotnického informačního systému. Registr je veřejně přístupný s výjimkou údajů o rodném čísle a trvalém pobytu.20 Registrace je předběžnou podmínkou k výkonu povolání sestry ve všech členských státech EU. Kdy a za jakých podmínek může zdravotnický pracovník vykonávat své povolání bez odborného dohledu, je definováno v § 3 zákona č. 96/2004 Sb. Podmínky, které je nutné splnit pro získání registrace: a) odborná způsobilost b) zdravotní způsobilost c) bezúhonnost. Odborná způsobilost všeobecných sester je stanovena v § 5 zákona č. 96/2004. Sb. Prokazuje se doklady o vzdělání. Dále je nutné prokázat účast na celoživotním vzdělávání. Plnění povinností celoživotního vzdělávání se prokazuje na základě kreditního systému. Počty kreditů za jednotlivé formy celoživotního vzdělávání jsou stanoveny Vyhláškou č. 423/2004 Sb.

______________________________________ 18

Zákon č. 96/2004 Sb., § 67.

19

Tamtéž, § 68.

20

Tamtéž, §72.

14

2.2.3 Legislativní úprava celoživotního vzdělávání Zákon č. 96/2004 Sb. definuje celoživotní vzdělávání jako: průběžné obnovování, zvyšování, prohlubování a doplňování vědomostí, dovedností a způsobilosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků v příslušném oboru v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky. Dále zákon definuje formy celoživotního vzdělávání: a) specializační vzdělání navazující na získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka, b) certifikované kurzy, c) inovační kurzy, d) odborné stáže v akreditovaných zařízeních, e) účast na školícich akcích, odborných konferencích, kongresech nebo sympoziích, f) publikační, pedagogická a vědecko-výzkumná činnost, g) samostatné studium odborné literatury.21 Dále zákon č. 96/2004 Sb. uvádí: Za formu celoživotního vzdělávání se považuje také studium navazujících vysokoškolských studijních programů. Navazujícím studijním vysokoškolským programem se rozumí akreditovaný doktorský studijní obor, magisterský studijní obor nebo akreditovaný bakalářský studijní obor, u nichž je podmínkou předchozí absolvování akreditovanéno zdravotnického studijního oboru nebo oboru střední zdravotnické školy poskytujícího odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání.22

Zákon č. 96/2004 Sb. také od základu mění možnosti poskytovatelů vzdělávacích programů. Ředitelka odboru VZV MZ ČR E. Prošková uvádí: ,,Za nejdůležitější změnu považuji možnost jakéhokoli zdravotnického zařízení, vysoké nebo jiné školy či jakékoli jiné právnické osoby požádat o akreditaci na uskutečňování vzdělávacího programu nebo jeho části. _________________________________________ 21

Zákon č. 96/2004 Sb., § 53.

22

Zákon č. 96/2004 Sb., § 54.

15

Ze systému, kde veškeré specializační vzdělávání bylo realizováno v rámci státní instituce, tedy přecházíme do decentralizovaného systému, kde státu zůstává pouze regulační role.“ 23 Dále E. Prošková říká: ,,Specializační vzdělávání podle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, je tedy jinak koncipováno, novinkou je i modulový systém specializací. Modul je ucelená část vzdělávacího programu. Každý modul musí stanovovat znalosti a praktické dovednosti, které účastník vzdělávání jeho absolvováním získá. Modul může být akreditován i samostatně jako certifikovaný kurz. V tom případě akreditované zařízení vydá o jeho absolvování certifikát, v němž jsou vymezeny i činnosti, k nimž je absolvent kurzu způsobilý. Specializační vzdělávací program stanovuje moduly, které jsou povinné. Ostatní jsou výběrové, účastník však musí získat minimální počet kreditů, který vzdělávací program stanoví – to je podmínkou přihlášky k

atestaci. Výhodou tohoto

stavebnicového systému je, že zdravotnický pracovník si flexibilně sestaví program, který je pro něj nejvhodnější“.24 Z toho vyplývá, že sestry nemusí být pouze pasivními příjemci některé z forem celoživotního vzdělávání, ale mohou se též stát školitelkami a své zkušenosti předávat dál. S tím také souvisí pořádání různých vzdělávacích akcí, nejčastěji seminářů a konferencí, zdravotnickými zařízeními pro vlastní a často i cizí zaměstnance. Pořádání těchto akcí se stává součástí pracovní náplně mnoha vedoucích pracovníků. Takto se mohou setkávat sestry z mnoha různých zařízení a aktivní formou si předávají zkušenosti ze své práce.

___________________ 23

KURKOVÁ, M., Celoživotní vzdělávání není jen honba za kredity, Zdravotnické noviny, 2006, č. 48, s. 15.

24

Tamtéž, s. 16.

16

2.2.4 Mezioborové vzdělávání V rámci průběžného doplňování vzdělání nejde vždy pouze o odborně zaměřené vzdělání, ale i mezioborové vzdělávání: doplnění dovedností týkajících se informačních systémů, práce s PC, znalosti cizích jazyků a všeobecného přehledu z oblasti práva, ekonomiky, etiky, psychologie a dalších oborů.25 Je velice důležité, aby zvláště starší sestry, které byly vzdělávány v období komunistického režimu, získaly alespoň základní vědomosti z oblasti historie ošetřovatelství, filozofických základů oboru, ošetřovatelské etiky, filozofie přístupu k nemocnému, práva pacientů. Jen to je cesta k tomu, aby pochopily změny, ke kterým v českém ošetřovatelství dochází. V novém pojetí vzdělávání dospělých je kladen důraz na rozvoj osobnosti. Jedná se především o zlepšení komunikace a kooperace, personální management, firemní kulturu; to má za následek zlepšení vztahů na pracovišti a v celé instituci. Těmito otázkami se zabývají kurzy pro managery. Kurzy jsou většinou určeny pro vedoucí zdravotnické pracovníky. Správná komunikace a asertivní jednání jsou nezbytným předpokladem pro profesionální chování a správný přístup k pacientovi. Proto jsou také kurzy, které se zabývají touto problematikou, velice žádané. V době, kdy zdravotnická zařízení musí obstát v konkurenci a poskytovat svoje služby na vysoké úrovni, je chování a vystupování personálu jedním z indikátorů kvality poskytovaných služeb.26 Moderním způsobem vzdělávání je vzdělávání prostřednictvím internetu. Jedna z forem tohoto typu vzdělávání se nazývá e- learning a běžně se využívá v anglicky mluvících zemích. V prosinci 2005 byl tento způsob konzultován s ministrem zdravotnictví ČR a nebyly shledány překážky pro realizaci u nás. Od srpna 2006 se celoživotní vzdělávání sester formou e-learningových kurzů stává realitou. Pro používání systému je nezbytná registrace uživatele a zaplacení poplatků za školné. V rámci školného je uživatelům k dispozici přibližně dvanáct kurzů celoživotního vzdělávání dle vlastního výběru. Každý kurz je ohodnocen jedním kreditem celoživotního vzdělávání.27 ________________ 25

MERHAUTOVÁ, E., Bez celoživotního vzdělání se neobejdeme, Sestra, 2006, č. 5, s. 12.

26

CHRZOVÁ, A., Potřebují sestry teorii managementu?, Sestra, 2001, č. 12, s.22.

27

VIDOVIČ, S., E-learning není nedostupné vzdělávání, Florence, 2006, č. 11, s. 46-47.

17

2.2.5 Věk a celoživotní vzdělávání Celoživotní vzdělávání a vstřebávání informací se stává nezbytností nejen v pracovní sféře, ale i v běžném životě. Prudký rozvoj vědy a techniky a otevření se světu po revoluci postavil každého, větší či menší mírou, do situace, kdy musí získávat nové poznatky. Některé profese těžko nachází využití na trhu práce a lidé, i ve vyšším věku, jsou nuceni nacházet nová uplatnění, rekvalifikovat se, případně udržovat krok s rychle se rozvíjejícími poznatky ve své profesi. Je na každém jedinci, jak se s touto situací vyrovná. Podle statistik je mezi lidmi s vyšším a vysokoškolským vzděláním nejméně nezaměstnaných. Vzdělání automaticky neznamená lepší uplatnění, lze však říci, že schopnosti a aktivní přístup v kombinaci se vzděláním jsou předpokladem dobrého uplatnění.28 Každý věk nese určité klady i zápory v možnostech dalšího vzdělávání. Relativně nejlépe jsou na tom mladé sestry, krátce po dosažení kvalifikace. Tyto sestry často uvažují o zvýšení kvalifikace na vysokých školách. Cestu ale nemají lehkou, často naráží na nepochopení a nezájem zaměstnavatele. Nabídka vysokých škol stagnuje a poptávka roste. Sestry mající rodinu a pečující o děti jsou často diskriminovány nejen v možnostech pracovních příležitostí, ale také se z časových důvodů obávají pouštět do náročnějších forem studia. Specifickou skupinou jsou starší pracovníci (od 50 let výše). Starší lidé jsou, podle tradičních názorů, považováni za méně produktivní a méně schopné učit se a přizpůsobovat. Dnes však demografická realita a nové nazírání na vzdělávání jako na celoživotní proces tyto názory zpochybňují. Učení je chápáno jako aktivní proces, v němž se člověk angažuje v různých obdobích života. V kontextu organizace z toho mohou mít mladší lidé velký prospěch ve formě mezigeneračního učení.29

_______________________________ 28

MERHAUTOVÁ, E., Bez celoživotního vzdělání se neobejdeme, Sestra,2006, č. 5, s. 12.

29

Starší pracovníci a celoživotní vzdělávání, Zpravodaj pro odborné vzdělávání v zahraničí, 2006, č. 7-8, s. 6.

18

2.2.6 Pohled do zahraničí Rada Evropy již v šedesátých letech minulého století vypracovala základní směrnice pro jednotnou přípravu sester. V roce 1972 byla vyhlášena ve Strasbourgu Evropská dohoda o vzdělávání sester. Dohoda byla v roce 1995 doplněna dokumentem Rady Evropy – Role a vzdělávání sester. Tento dokument podrobně rozpracovává jednotlivé direktivy, včetně rámcového obsahu studia v odborných předmětech. Cílem je dosáhnout vysoké a vzájemně srovnatelné úrovně vzdělání sester v EU, která umožní volný pohyb pracovních sil.30 Aby byla zaručena úroveň kvality poskytované péče sester po celou dobu jejich praxe, byly v Evropě zavedeny tzv. registrace. Podmínky registrace nejsou v Evropě zcela jednotné. V některých státech je registrace vedena v regionech, například v Polsku, Itálii. V Polsku není registrace časově omezená a neobnovuje se. Všeobecné sestry nepotřebují k titulu ,,registrovaná sestra“ žádné kreditní body. Ve Finsku jsou sestry registrovány ze zákona po ukončení studia a registrace se aktualizuje po jakémkoliv dalším studiu nebo konferenci. Ve Francii musí sestry proces registrace opakovat každý rok. Podmínkou je absolvovat vzdělávací kurzy, probíhající ve vymezeném období 3 až 6 dnů, a obstát při závěrečné zkoušce. Rumunské sestry získávají registraci na základě doporučení profesní organizace. Rozdílné jsou také podmínky pro další vzdělávání, které pro sestry jednotlivé státy nastolily.31 V některých státech, například v Německu, zaměstnavatelé poskytují každé sestře pro účely vzdělávání několik dní placeného volna. Sestra musí prokázat, jak v těchto dnech pečovala o svůj odborný růst.32

___________________ 30

VORLIČKOVÁ, H., Evropský zápisník, Florence, 2005, č. 10, s. 5-6.

31

VORLIČKOVÁ, H., a PŘIKRYLOVÁ, R., Severní vítr může být příjemný, Florence, 2006, č. 9, s. 14-16.

32

MUŽÍK, J., Andrologické aspekty celoživotního vzdělávání sester, Florence, 2006, č. 11, s. 48.

19

V mnoha státech také vyšli sestrám z praxe vstříc v možnosti doplnění univerzitního vzdělání: mají možnost absolvovat tzv. doplňovací akademické studium. Minimální doba výkonu povolání před zahájením studia je stanovena na dva roky, studium probíhá při zaměstnání. Studijní programy přihlíží k dosažené kvalifikaci, účasti na školeních a délce praxe. K zemím, které tento systém přijaly, patří Itálie, Dánsko, Holandsko, Polsko.33 V Anglii získávají sestry kvalifikaci na školách univerzitního typu. Studium může být ukončeno diplomem nebo bakalářským stupněm vzdělání. Dále mohou sestry absolvovat magisterský, případně doktorandský stupeň vzdělání. V Anglii jsou rozpracované různé následné formy studia: •

Specializační formy studia - sestra pro dospělé, dětská sestra, sestra pro

mentálně nemocné, porodní asistentka, fyzioterapeut, sestra pro nemocné se speciálními potřebami. •

Vzdělávání pro nastupující sestry (Bridging the Gap - Překlenování

mezer) •

Program pro sestry v praxi (Return to Practice) - je určen pro sestry

z praxe, které přerušily vykonávání povolání; přestávka v praxi je definována jako přerušení praxe na dobu delší nežli sto pracovních dnů. •

Kurzy na zvýšení kvalifikace - jsou určeny zejména pro sestry, mají se

jich ale zúčastňovat i lékaři, popřípadě celý zdravotnický tým. Zaměřují se přímo na ošetřovatelské výkony (např. péče o pacienta s tracheostomií, podávání léků do žíly apod.). Bez absolvování těchto kurzů sestra nesmí vykonávat procedury, kterých se tyto kurzy týkaly. V Anglii je kladen velký důraz na tzv. ,,sestry mentorky“. Jsou to sestry přítomné na každém pracovišti. Absolvují dvakrát ročně kurz specializovaný na vedení studentek při praxi. Tyto sestry vytvářejí ,,learning environment“ neboli učící prostředí. Jedná se o vytvoření vstřícného zdravotnického týmu, klidné řešení problémů, uspokojení potřeb studentů a jistotu pomoci od členů kolektivu. Mentor by také měl poskytovat konstruktivní zpětnou vazbu.34

_________________ 33

VORLÍČKOVÁ, H., Šest let v čele České asociace sester, Florence, 2006, č. 11, s. 50-51.

34

KOLÁČNÁ, T., Vzdělávání v Anglii, Sestra, 2006, č. 5, s. 20-22.

20

V USA je několik typů kvalifikačního vzdělávání zdravotnických pracovníků. Od náročnosti studia se odvíjí budoucí kompetence a zodpovědnost v práci. Všichni absolventi zdravotnických škol, zakončených maturitou, bakalářským nebo magisterským stupněm vzdělání, jsou povinni podstoupit speciální zkoušku. Zkouška je testem znalostí ze všech základních medicínských oborů, psychologie, práva, veřejného zdravotnictví, teorie ošetřování, farmakologie a logického uvažování. Počítač vybere náhodně z asi 6 tisíc otázek 100-150 prakticky zaměřených na problém, který se může vyskytnout v praxi. Po absolvování testu sestra obdrží časově omezenou licenci k výkonu povolání a stává se registrovanou sestrou. Licence je přidělena na dva roky a sestra si ji obnovuje systémem kreditních bodů udělených za další vzdělávání (konference, samostudium atd.). Vzdělávání je v USA celoživotně povinné a nutné k trvalému oprávnění vykonávat zdravotnické povolání. I při minimální angažovanosti se zdravotník účastní alespoň vzdělávacích akcí pořádaných zaměstnavatelem a všichni bezpodmínečně skládají každé dva roky povinou zkoušku z kardiopulmonální resuscitace. Sestry se často spoluúčastní na výzkumných projektech v oblasti vědy, řízení, etiky. Zapojují se do výzkumných programů prostřednictvím konferencí, internetových skupin, článků a studijních programů prestižních světových univerzitních klinik.35

_______________________________ 35

HABELOVÁ, J., Vzdělávání sester USA [ online ]

< http://eurostav.cz/infoservis/is_full.php?is_id=4>

21

2.3 Význam celoživotního vzdělávání Na význam celoživotního vzdělávání se můžeme podívat nejméně ze dvou pohledů. První pohled je kvalita poskytované péče. Kvalita poskytované ošetřovatelské péče je důležitým prvkem v posuzování celého zdravotnického zařízení. V některých odvětvích, jako jsou např. domovy důchodců, hospice, agentury domácí péče, léčebny dlouhodobě nemocných, je kvalita ošetřovatelské péče ukazatelem základním. V době, kdy panuje ve zdravotnictví konkurenční prostředí a jednotlivá zařízení usilují o přidělení akreditací, mělo by být prvotním zájmem vedení zdravotnických zařízení mít kvalitní a vzdělaný personál. Na druhé straně, sestry by si měly uvědomit, že bez soustavného doplňování poznatků ze svého oboru na trhu práce neobstojí. Toto úsilí by mělo být korunováno spokojeným příjemcem zdravotnických služeb, tedy pacientem a jeho rodinou. Ukázalo se, že poskytování přiměřené kvality služeb snižuje i náklady, které jsou s poskytováním služeb spojené. Nekvalita bývá drahá.

Druhý pohled se týká sester samotných. Sestry někdy hovoří o nízké prestiži svého povolání. Mají pocit, že toto povolání neuznávají lékaři ani širší veřejnost. Vysoká odborná úroveň sester, rozšiřování jejich kompetencí a odpovědnosti je jistě cestou, jak jejich prestiž zvýšit. A tady se kruh uzavírá, protože se opět dostáváme ke kvalitě poskytované práce. Vzdělané sestry, které cítí uspokojení ze své práce budou největším přínosem pro pacienta..

22

3 Metodika K zjištění vytyčených cílů jsem použila anonymní dotazník, který je v plném znění uveden v příloze č 1. Pro co největší objektivnost zkoumání jsem se snažila rozdat dotazníky v různých typech zdravotnických zařízení. Dotazník se skládá z úvodní, informační části. Respondenti zde uváděli typ pracoviště, věk, druh vzdělání, zda mají registraci a zda budou žádat o další registraci. Dále následovaly otázky, ze kterých jsem vycházela při potvrzování hypotéz. Většina otázek byla položena tak, aby mohli respondenti odpovídat ano, ne, nevím. V některých otázkách bylo možné odpověď upřesnit krátkým slovním vyjádřením. Na závěr dotazníku jsem požádala o stručné vyjádření k celé problematice. O vyplnění dotazníku jsem v menších zařízeních požádala přímo sestry. Ve větších zařízeních jsem dotazníky předložila vedoucím sestrám a ty je rozdaly na svých pracovištích. Vyplněné dotazníky jsem si vybrala přímo u sester, které dotazník vyplňovaly (malá zařízení), ve větších zařízeních jsem si je vyzvedávala u vedoucích sester. Rozdala jsem 200 dotazníků, vrátilo se mi 148 dotazníků a všechny jsem použila. Odpovědi na otázky v dotaznících jsem zpracovala do tabulek a pro přehlednost doplnila grafy. Výsledky šetření jsou vyjádřeny v absolutních číslech a pomocí relativní četnosti, vyjádřené v procentech. Slovní komentář k tabulkám a grafům je uveden v absolutních hodnotách, hodnoty relativní jsou uvedeny v závorkách. Jsem si vědoma toho, že moje zkoumání probíhalo pouze ve městě Brně. Předpokládám, že ve větším městě je více možností zúčastňovat se vzdělávacích akcí a účast na vzdělávacích akcích je též spojena s menšími náklady. Širší výzkum by ale přesahoval moje možnosti.

23

4 Výsledky průzkumu a jejich analýza Výsledky průzkumu reprezentují názory všeobecných sester ve Fakultní nemocnici Brno – pracoviště medicíny dospělého věku, ve Fakultní nemocnici U Sv. Anny, na poliklinice Zahradníkova, na soukromé klinice Laurea a v různých soukromých ordinacích ve městě Brně. Respondentskou skupinu tvořily všeobecné sestry. Dle věku byla nejvíce zastoupena věková skupina od 46 do 55 let. Největší podíl dle pracoviště měly sestry pracující v nemocnici. Převážnou část tvořily sestry se střední zdravotnickou školou. Počet registrovaných sester (sestry mající osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu) vysoce převyšoval neregistrované sestry.

Otázka číslo 1 zněla: ,,Jaké je Vaše pracoviště?“ Otázka měla význam pro zjištění rozdílů v podmínkách celoživotního vzdělávání v různých typech zdravotnických zařízení.

Tabulka č. 1. Rozvrstvení typů pracovišť Nemocnice

Polikliniky

Soukromá zařízení

148

82

30

36

100 %

55 %

20 %

25 %

Celkem Absolutní četnost Relativní četnost

Graf č. 1. Rozvrstvení typu pracovišť nem ocnice

25%

poliklinika soukrom á

55% 20%

Největší počet sester, 82 (tj. 55 %), bylo z nemocnic. Je to dáno větším počtem pracovníků

v daném

zařízení

(nemocnici),

oproti

například

soukromému

zdravotnickému zařízení, a také větší ochotou oslovených sester vyplňovat dotazník. Vysvětluji si to tím, že zaměstnanci z těchto zařízení se více setkávají s různými typy průzkumů.

24

Sester pracujících na poliklinice odpovědělo 30 (tj. 20 %) dotazovaných. Sester pracujících v soukromých zařízeních, nejčastěji to byly samostatné ordinace praktických lékařů nebo ambulantních specialistů, odpovědělo 36 (tj. 25 %).

Otázka číslo 2 zněla: ,,Jaký je Váš věk?“

Věk sester mě zajímal proto, abych mohla posoudit jejich postoje k celoživotnímu vzdělávání vzhledem k věku.

Tabulka č. 2. Věkové rozvrstvení

Absolutní četnost Relativní četnost

Celkem

Do 25 let

Od 26 do 35 let

Od 36 do 45 let

Od 46 do 55 let

56 let a více

148

14

32

37

52

13

100 %

9%

22 %

25 %

35 %

9%

Graf č. 2. Věkové rozvrstvení 9%

9% 22%

do 25 let 26-35 let 36-45 let 46-55 let

35%

56 let a více

25%

V kategorii do 25 let odpovědělo 14 sester (tj. 9 %). V kategorii od 26 do 35 let odpovědělo 32 sester (tj. 22 %). V kategorii od 36 do 45 let odpovědělo 37 sester (tj. 25 %). V kategorii od 46 do 55 let odpovědělo 52 sester (tj. 35 %). V kategorii od 56 let více odpovědělo 13 sester (tj. 9 %).

Otázka číslo 3 zněla: ,,Uveďte Vaše nejvyšší dosažené vzdělání.“ Tuto otázku jsem považovala za doplňující. Chtěla jsem zjistit, zda výše vzdělání se odráží v názorech na celoživotní vzdělávání sester.

25

Tabulka č. 3. Výše vzdělání Absolutní četnost Relativní četnost

Celkem

SZŠ

VZŠ

VŠ-bakalář

VŠ-magistr

148

128

15

5

0

100 %

87 %

10 %

3%

Graf č. 3. Zastoupení respondentek podle výše vzdělání 10%

3%0% SZŠ VZŠ VŠ-bakalář VŠ-magistr

87%

Nejpočetnější skupinu, 128 respondentek (tj. 87 %), tvořily sestry se střední zdravotnickou školou. Absolventek z vyšších odborných škol bylo 15 (tj. 10 %). Absolventek bakalářského studijního programu bylo 5 (tj. 3 %). Sestry magistry se v mém průzkumu neobjevily. Otázka číslo 4 zněla: ,,Máte registraci ?“ (osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu). Touto otázkou jsem se snažila zjistit poměr zastoupení registrovaných a neregistrovaných sester. Tabulka č. 4. Poměr registrovaných a neregistrovaných sester Absolutní četnost Relativní četnost

Celkem

Ano

Ne

Neodpověděl

148

144

3

1

100 %

97 %

2%

1%

26

Graf č. 4. Poměr registrovaných a neregistrovaných sester 3% 1%

Ano Ne Neodpověděla

96%

Počet sester, které se registrovaly, vysoce převyšuje počet neregistrovaných. Jedná se o 144 sester (tj. 97 %). Neregistrované sestry byly pouze 3 (tj. 2 %), pocházely ze skupiny do 25-ti let. Z toho se dá usuzovat, že to byly sestry absolventky, které se ještě registrovat nemohou. Jedena respondentka na tuto otázku neodpověděla. Otázka číslo 5 zněla: ,,Budete žádat o registraci po vypršení stávající?“ Touto otázkou jsem chtěla zjistit, zda sestry pociťují potřebu se registrovat. A zda se mění názory na celoživotní vzdělávání u sester, které mají v úmyslu se registrovat, na rozdíl od sester, které se již registrovat nehodlají.

Tabulka č. 5. Zájem o příští registraci

Absolutní četnost Relativní četnost

Celkem

Ano

Ne

Nevím

Neodpověděl

148

105

10

30

3

100 %

71 %

7%

20 %

2%

27

Graf č. 5. Zájem o příští registraci 2%

20%

Ano Ne Nevím

7%

Neodpověděla

71%

Převážná většina sester, 105 (tj. 71 %), bude po vypršení stávající registrace opět žádat o další registraci. Pouze 10 sester (tj. 7 %) zatrhlo odpověď ,,ne“. Z této skupiny 10-ti sester bylo 8 sester ve věku nad 56 let. Tedy sestry, které dosáhly důchodového věku a pravděpodobně již nebudou po vypršení stávající registrace pracovat. Překvapil mě vysoký počet sester, které zatrhly odpověď ,,nevím“. Bylo to 30 sester (tj. 20 %). 3 sestry (tj. 2 %) neodpověděly. Věkové rozvrstvení skupiny, která neví, zda se bude dále registrovat, je stejnoměrné ve všech věkových skupinách. Nejvíce se ve skupině, která odpověděla ,,nevím“ , vyskytují sestry, které pracují v soukromých ordinacích. Z toho usuzuji, že soukromí lékaři vždy nepožadují, aby jejich sestra byla registrovaná. Důvodem může být neznalost zákona. Otázka číslo 6 zněla: ,,Myslíte si, že je důležité, aby se sestry celoživotně vzdělávaly?“ Touto otázkou jsem chtěla zjistit názor sester na potřebu celoživotního vzdělávání.

Tabulka č. 6. Názor respondentek na význam celoživotního vzdělávání.

Absolutní četnost Relativní četnost

Celkem

Ano

Ne

Nevím

148

145

1

2

100%

98 %

0,6 %

1,3 %

28

Graf č. 6. Procentuální vyjádření názorů respondentek na význam celoživotního vzdělávání 1%

1%

Ano Ne Nevim

98%

Z této analýzy vyplývá, že naprostá většina sester cítí potřebu se celoživotně vzdělávat. Tuto skupinu tvoří 145 sester (tj. 98 %). Žádný názor na tuto otázku nemají 2 sestry (tj. 1,3 % ). Respondentka, která odpověděla ,,ne“, upozornila, že odchází do důchodu.

Otázka číslo 7 zněla: ,,Vyžaduje charakter Vaší práce získávání nových poznatků?“ Touto otázkou jsem se pokoušela zjistit, zda sestry mohou své nově získané poznatky uplatnit v praxi. Případně, zda nové poznatky pro svoji práci vůbec potřebují. Tabulka č. 7. Potřeba a uplatnění nových poznatků v praxi.

Ano, neobejdu se bez nich Ano, ale nemohu je uplatnit Ne, nepotřebuji je Neodpověděl/a Celkem

Absolutní četnost

Relativní četnost

108

73 %

33

22 %

3 4 148

2% 3% 100 %

29

Graf č. 7. Potřeba uplatnění nových poznatků v praxi 2% 3% 22% Ano,neobejdu se bez nich Ano, ale nem ohu je uplatnit Ne, nepotřebuji je Neodpověděla

73%

Z tohoto přehledu vyplývá, že 95 % dotazovaných potřebuje nové poznatky. Bylo to 108 sester (tj. 73 %), které označily odpověď ,,ano, neobejdu se bez nich“, a 33 sester (tj. 22 %), které označily odpověď ,,ano, ale nemohu je uplatnit“. 22 % respondentek tedy uvádí, že nové poznatky nemůže uplatnit v praxi. Pouze 3 sestry (tj. 2 %) odpověděly, že charakter jejich práce nové poznatky nevyžaduje. Zaměřila jsem se na bližší určení respondentek, které uvádí, že poznatky nemohou využít v praxi. Z hlediska věku jsem nezjistila některou věkovou skupinu, kde by se tato odpověď vyskytovala častěji. Z hlediska pracoviště bylo rozložení těchto odpovědí také naprosto stejnoměrné. Tvořilo vždy přibližně 2 % z dané skupiny. Neodpověděly 4 sestry (tj. 3 %). Sestry, které napsaly, že nové poznatky pro svoji práci nepotřebují, tvoří z hlediska obou ukazatelů (věk, pracoviště) též stejně velké skupiny. Tato otázka by si zasloužila podrobnější zkoumání, to by ale bylo nad rámec této práce. Pravděpodobně zde hraje velkou roli i schopnost nové poznatky v praxi využít. Otázka číslo 8 zněla: ,,Kterou formu celoživotního vzdělávání byste upřednostnila?“ Zde jsem zjišťovala, která forma celoživotního vzdělávání je mezi sestrami obecně nejžádanější.

30

Tabulka č. 8. Upřednostnění forem celoživotního vzdělávání vzhledem k počtu sester Věk Specializační Kurzy

Do 25 26-35 36-45 46-55 56 a více Celkem

Počet 9 11 14 20 7

% 6 7 10 14 5

61

42

Forma studia Semináře Publikační

Studium Samostatné VŠ studium Počet % Počet % Počet % Počet % Počet % Počet % 7 5 4 3 11 7 0 0 4 2,7 6 4 17 11 17 11 20 14 2 1,4 5 3,3 10 7 18 12 20 14 23 16 1 0,6 5 3,3 10 7 31 21 23 16 33 22 0 0 1 0,6 11 7 5 3 5 3 7 5 0 0 0 0 7 5 78

Stáže

52

69

47

94

64

3

2

15

10

43

Specializační vzdělávání by upřednostnilo 61 sester (tj. 42 %). Tento typ vzdělávání patří mezi žádanější formy. Pravděpodobně to souvisí s nutností mnoha sester absolvovat specializační vzdělávání z důvodu typu práce (činností), které vykonávají. Tento typ vzdělávání je nejžádanější ve věkové kategorii do 25 let. Označilo ho 9 sester, a to tvoří z celkového počtu sester (14) v této kategorii 64 %. . Inovační a odborné kurzy by upřednostnilo 78 sester (tj. 52 %). Je to druhá nejžádanější forma vzdělávání. Opět se většinou jedná spíše o prohlubování specializace. Nejvíce žádané byly ve věkové kategorii od 46 do 55 let. Označilo ji 31 sester, a to je z celkového počtu sester (52) v této kategorii 60 %. Odbornou stáž by upřednostnilo 69 sester (tj. 47 %). Tuto formu by nejvíce upřednostnily sestry ve věkové kategorii od 36 do 45 let. Z celkového počtu sester v této kategorii (37) by ji upřednostnilo 20 sester, a to je 54 %. Ve věkové kategorii od 26 do 35 let by tuto formu upřednostnilo 17 sester (tj.54 %). Semináře, konference by upřednostnilo 94 sester (tj. 64 %). Jedná se o nejžádanější formu vzdělávání. Pravděpodobně to vyplývá z největší dostupnosti této formy, ale i její nejnižší náročnosti, snad kromě formy samostudia odborné literatury. Podle věkového rozvrstvení by byla nejvíce žádaná ve věkové kategorii do 25 let. Jednalo se o 11 sester ze 14, tj. 79 %. Publikační, pedagogickou, vědeckovýzkumnou činnost by upřednostnily pouze 3 sestry (tj.2 %) respondentek. Jistě to souvisí s vysokou náročností a nezkušeností sester v tomto směru vzdělávání. Zájem o tento typ vzdělávání poroste spolu s počtem akademicky vzdělaných sester.

31

30

O studium vysoké školy by mělo zájem 15 sester (tj. 10 %). Pravděpodobně to souvisí s tím, že větší podíl odpovídajících tvořily sestry ve vyšších věkových kategoriích. Největší zájem o tuto formu vzdělávání projevily sestry do 25 let. Z celkového počtu 14 sester ji zatrhly 4 sestry a to je 29 % z této věkové kategorie. Z věkové kategorie od 26 do 35 let ji zatrhlo 5 sester (tj. 16 %). Samostatné studium odborné literatury by upřednostnilo 43 sester (tj.30 %). Největší procento se objevilo ve věkové kategorii 56 let a více. Tuto možnost zatrhlo v této kategorii 53 % respondentek. Graf č. 8. Upřednostnění typu celoživotního vzdělávání vzhledem k druhu vzdělávání Specializační 4%

12%

17%

Kurzy Stáže

1%

Semináře 21%

26%

Publikační Studium VŠ

19%

Samostatné studium

Graf č. 9. Upřednostnění forem vzdělávání vzhledem k věkové skupině Specializace

80

Kurzy

60

Stáže Semináře

40

Publikační

20 0

VŠ Samostudium do 25

26-35

36-45

46-55

.

32

nad 56

Otázka číslo 9 zněla: ,,Máte dostatek informací o možnostech vzdělávání?“ Touto otázkou jsem chtěla zjistit, zda nedostatek informací není překážkou při celoživotním vzdělávání sester.

Tabulka č. 9. Informovanost o možnostech dalšího vzdělávání Celkem

Ano, mám

Ne, nemám

Absolutní četnost

148

115

33

Relativní četnost

100 %

78 %

22 %

Graf č. 10. Informovanost o možnostech dalšího vzdělávání

22% Ano, mám Ne, nemám

78%

Ano, mám dostatek informací odpovědělo 115 sester (tj. 78). Ne, nemám dostatek informací odpovědělo 33 sester (tj. 22 %) Z tabulky vyplývá, že většina sester byla dobře informována o možnostech dalšího vzdělávání. Ze 33 sester, které odpověděly, že nemají dostatek informací bylo 15 ze soukromých ordinací. Ze soukromých zařízení bylo celkem 37 respondentek, které odpovídaly v dotazníku. To znamená, že 40 % sester ze soukromých ordinací pociťovalo nedostatek informací.

33

Otázka číslo 10. ,,Jak informace o možnostech vzdělávání získáváte?“

Touto otázkou jsem chtěla zjistit nejčastější zdroj informací. Respondenti měli možnost označit více odpovědí.

Tabulka č. 10. Zdroj informací o možnostech vzdělávání

Absolutní četnost Relativní četnost

Celkem

Od nadřízené sestry

Od lékaře

Zjišťuji je sama

Od kolegyní

Nemám informace

273

96

26

73

73

5

100 %

35 %

10 %

27 %

27 %

1%

Graf č. 11. Zdroj informací o možnostech vzdělávání 1% 27% 35%

Od nadřízené Od lékaře Zjišťuji sama Od kolegyní Nemám informace

27%

10%

Z tabulky vyplývá, že nejvíce informací, 96 zatržených odpovědí (tj.35 %) sestry získávaly od nadřízených sester. Možnost získávat informace od lékaře označilo 26 sester (tj.10 %). Samo si zjišťovalo informace 73 sester (tj. 27 %). Stejný počet sester, tedy 73 (tj. 27 %), získává informace od kolegyní. Pouze 5 sester označilo odpověď, že nemají žádné informace (tj. 1 %). Jednalo se o sestry ze soukromých ordinací. 1 respondentka na tuto otázku neodpověděla.

Otázka číslo 11 zněla: ,,Máte možnost zúčastňovat se některých forem celoživotního vzdělávání?“ Respondentky odpovídaly ano, ne a zároveň mohly vypsat jakých forem se mohou zúčastňovat.V případě odpovědi záporné, mohly napsat důvod.

34

Tabulka č. 11. Možnosti účasti na některých formách vzdělávání Absolutní četnost Relativní četnost

Celkem

Ano

Ne

148

130

18

100 %

88 %

12 %

Graf č. 12. Možnost účasti, či neúčasti na celoživotním vzdělávání 12% Ano Ne

88%

130 (tj. 88 %) respondentek odpovědělo, že má možnost se zúčastňovat některých forem dalšího vzdělávání. Nejčastěji uváděly semináře, konference, odborné kurzy. 18 (tj.12 %) respondentek uvedlo, že nemá možnost se zúčastňovat dalšího vzdělávání. Jako nejčastější důvody bylo uváděno: důchodový věk, finanční a časová nedostupnost.

Otázka číslo 12 zněla: ,,Jsou některé formy celoživotního vzdělávání pro Vás nedostupné?“ Sestry měly možnost vypsat pro ně nedostupné formy vzdělávání a proč jsou nedostupné. Tabulka č. 12. Zjištění, zda jsou některé formy vzdělávání nedostupné Absolutní četnost Relativní četnost

Celkem

Ano

Ne

Neodpověděl

148

120

16

12

100 %

81 %

11 %

8%

35

Graf č. 13. Zjištění dostupnosti, či nedostupnosti celoživotního vzdělávání 8% 11% Ano Ne Neodpověděla

81%

120 (tj. 81 %) sester odpovědělo, že některá forma vzdělávání pro ně není dostupná. Nejčastěji uváděly studium VŠ a jako nejčastější důvody uváděly: věk, časová, finanční náročnost, nedostatek informací. 16 (tj. 11 %) respondentek uvádělo, že všechny formy vzdělávání jsou pro ně dostupné. 12 (tj. 8 %) respondentek neodpovědělo.

Otázka číslo 13 zněla: ,,Myslíte si, že účast na některých akcích je příliš nákladná?“ Tuto otázku jsem položila zbytečně, protože mě bylo již odpovězeno v předchozích otázkách. Sestry mohly vypsat které akce jsou pro ně nákladné.

Tabulka č. 13. Zjištění nákladnosti vzdělávacích akcí. Absolutní četnost Relativní četnost

Celkem 148 100 %

Ano 105 71 %

Graf č. 14. Zjištění nákladnosti vzdělávacích akcí 29% Ano Ne

71%

36

Ne 43 29 %

105 (tj. 71 %) respondentek odpovědělo, že účast na některých akcích je příliš nákladná. 43 (tj. 29 %) respondentek si myslí že žádná akce není příliš nákladná. Jako nejdražší akce uvádí akce mimo bydliště, akce NCO NZO, kongresy. Názor na tuto otázku je velice subjektivní, pravděpodobně tato otázka nemá příliš velkou výpovědní hodnotu. Otázka číslo 14 zní: ,,Přispívá Vám zaměstnavatel nějakou formou na vzdělávací akce?“ Respondentky mohly vypsat na jaké akce jim zaměstnavatel přispívá.

Tabulka č. 14. Zjištění, zda zaměstnavatelé respondentek přispívají na vzdělávací akce Absolutní četnost Relativní četnost

Celkem

Ano

Ne

Neodpověděl

148

99

43

6

100 %

67 %

30 %

3%

Graf č. 15. Zjištění, zda zaměstnavatelé respondentek přispívají na vzdělávací akce 3% 30% Ano Ne Neodpověděla

67%

99 ( tj. 67 %) respondentek uvedlo, že jim zaměstnavatel nějakou formou přispívá na další vzdělávání. 43 (tj.30 %) respondentek uvádí, že jim zaměstnavatel nepřispívá na další vzdělávání. 6 (tj.3 %) respondentek neodpovědělo. Z tabulky vyplývá, že většina zaměstnavatelů nějakou formou přispívá na vzdělávání svých pracovníků. Nejčastěji je uváděna finanční pomoc a uvolnění ze zaměstnání.

37

Největší podíl sester, které uvádí, že jim zaměstnavatel nepřispívá na vzdělání pochází ze soukromých ordinací. Z této skupiny v šetření pocházelo 37 zaměstnanců a z toho jich 13 (tj. 35 %) odpovědělo záporně. Velice mě, ale překvapilo, že tuto skutečnost uvádí i 25 (tj. 30 %) sester, které pracují v nemocnic. Sestry pracující na poliklinice uvádí tuto skutečnost pouze ve 5 (tj.16 %) případů. Otázka číslo 15 zněla: ,,Organizuje Váš zaměstnavatel některé vzdělávací akce? Sestry měli možnost vypsat jaké akce. Tabulka č. 15. Zjištění, zda zaměstnavatelé organizují vzdělávací akce Celkem

Ano

Ne

Neodpověděl

Absolutní četnost

148

87

57

4

Relativní četnost

100 %

9%

39 %

2%

Graf č. 16. Zjištění, zda zaměstnavatelé organizují vzdělávací akce

2% Ano

39%

Ne Neodpověděla

59%

Kladně odpovědělo 87 (tj. 59 %) respondentek.. Záporně odpovědělo 57( tj. 39 %) respondentek. Neodpověděly 4 (tj. 2 %) respondentek.. Nejvíce záporných odpovědí se objevilo u pracovníků soukromých ordinací 34 sester ( tj.94 %) z této skupiny. Vzhledem k tomu, že většina respondentek této skupiny byly zaměstnanci lékaře s kterým pracovali v ordinaci, je tento výsledek pochopitelný.

38

Otázka 16 zněla: ,,Je pro vás obtížné získat 40 kreditních bodů nutných k další registraci?“ Tabulka č. 16. Zjištění, zda je pro sestry obtížné získání 40 kreditních bodů

Absolutní četnost Relativní etnost

Celkem

Ano

Ne

Nebudu se registrovat

148

65

74

9

100 %

44 %

50 %

6%

Graf č. 17. Zjištění, zda je pro sestry obtížné získání 40 kreditních bodů 6% Ano

44%

Ne Nebudu se registrovat

50%

Kladně odpovědělo 65 (tj.44 %) sester. Záporně odpovědělo 74 (tj.50 %) sester. Nebudu se registrovat odpovědělo 9 (tj. 6 %) sester. Překvapilo mě, že kladně odpovědělo 38 (tj. 46 %) sester z nemocnice. Z polikliniky odpovědělo kladně 14 (tj.46 %) sester. Ze soukromých zařízení odpovědělo kladně 13 (tj.36 %) sester. Ze skupiny, která označila, že se nebude registrovat, jako nejčastější důvod uváděli věk a odchod do důchodu. Z toho vyplývá, že skoro polovina sester se obává, že nezíská během jednoho registračního období povinný počet kreditních bodů. Je zajímavé, že tuto obavu v největší míře projevily sestry z nemocnic, kde je dostupnost vzdělávacích akcí relativně vysoká. Možná je to tím, že u sester pracujících v nemocnicích je kladen největší důraz na potřebu být registrovaná.

39

Otázka číslo 17 zněla:,,Je ve Vašem oboru (specializaci) dostatek příležitostí k účasti na vzdělávacích akcích?“ Tabulka č. 17. Zjištění, zda respondentky mají dostatek příležitostí k účasti na dalším vzdělání v jejich oboru Celkem

Ano

Ne

Neodpověděl

Absolutní četnost

148

102

40

6

Relativní četnost

100 %

69 %

27 %

4%

Graf č. 18. Zjištění, zda respondentky mají dostatek příležitostí k účasti na dalším vzdělání v jejich oboru 4% Ano

27%

Ne Neodpověděla

69%

Kladně odpovědělo 102 (tj. 69 %) respondentek. Záporně odpovědělo 40 (tj. 27 %) respondentek. Neodpovědělo 6 (tj.4 %) respondentek. Nejméně příležitostí ve svém oboru pociťují respondentky ze skupiny zaměstnanců samostatných ordinací.Z této skupiny odpovědělo záporně 14 (tj.38 %). Pravděpodobně to souvisí s nižší informovaností této skupiny.

Otázka číslo 18 zněla: ,, Musíte zúčastňovat vzdělávacích akcí, které pro vás nejsou přínosné, jen proto, aby jste získala dostatečné množství kreditních bodů?“

Tabulka č. 18. Zjištění, zda respondentky navštěvují vzdělávací akce účelně. Celkem

Ano

Ne

Neodpověděla

Absolutní četnost

148

74

70

4

Relativní četnost

100 %

50 %

47 %

3%

40

Graf č. 19. Zjištění, zda respondentky navštěvují vzdělávací akce účelně 3%

Ano Ne Neodpověděla

50%

47%

Kladně odpovědělo 74 (tj. 50 %) respondentek. Záporně odpovědělo 70 (tj. 47 %) respondentek. Neodpověděly 4 (tj. 3 %) respondentky. Kladné a záporné odpovědi jsou vyrovnané i rozvrstvení ve věku a pracovišti je vyrovnané. Otázka číslo 19 zněla: ,,Vidíte v kreditním systému přínos pro sestry?“

Tabulka č. 19. Zjištění názoru respondentů na účelnost kreditního systému. Celkem

Ano

Ne

Nevím

Absolutní četnost

148

26

82

40

Relativní četnost

100 %

18 %

56 %

26 %

Graf č. 20. Zjištění názoru respondentek na účelnost kreditního systému 18%

26%

Ano Ne Nevím

56%

Kladně odpovědělo 26 ( tj.18 %) respondentek. Záporně odpovědělo 82 (tj. 56 %) respondentek. Žádný názor zatím nemá 40 (tj.26 %) respondentek.

41

Největší skupinu tvoří respondentky, které si myslí že kreditní systém není účelný. Nejsou větší rozdíly ve věkovém rozvrstvení nebo v dělení podle pracovišť. Vzhledem k tomu, že respondentky tvoří hlavně sestry se středoškolským vzděláním (87 %) nelze posuzovat ani toto hledisko. Blíže se k této otázce vyjádřím v závěru práce.

.

42

5 Posouzení platnosti hypotéz a splnění cílů V této části práce posoudím platnost hypotéz a splnění cílů práce. Prvním cílem bylo zjistit, jak sestry vnímají význam celoživotního vzdělávání. Předpokládala jsem, že většina sester cítí potřebu dalšího vzdělávání. Z průzkumu vyplynulo, že 98 % dotazovaných skutečně cítí potřebu dalšího vzdělávání. Hypotéza se mi potvrdila a cíle číslo jedna bylo dosaženo Druhým cílem bylo zjistit formy celoživotního vzdělávání, které by sestry upřednostnily. Předpokládala jsem, že mladší sestry by upřednostnily vysokoškolské studium, starší sestry by se rozhodovaly mezi kurzy, odbornými stážemi, semináři. Bylo nutné si nejprve stanovit kategorii mladších a kategorii starších sester. V dotazníku jsem si určila pět věkových kategorií. Do kategorie mladších sester jsem zařadila sestry z kategorií do 25 let a od 26 do 35 let. Do kategorie starších sester jsem tedy zařadila sestry z věkových kategorií od 36 do 45 let, od 46 do 55 let a kategorii 56 let a více. Zjistila jsem, že nejžádanější forma vzdělávání obecně, jsou semináře a konference. Dále budu vypisovat jednotlivé formy od nejoblíbenější k nejméně oblíbené: inovační a odborné kurzy; odborné stáže; specializační vzdělávání; samostatné studium odborné literatury; studium vysoké školy; publikační, pedagogická a vědecko-výzkumná činnost. Výsledky mého šetření jsem mohla porovnat s výsledky studie, která se zabývala sociologickými aspekty vzdělávání sester. Studii vypracovalo NCO NZO. Výzkum proběhl v roce 2005. Zúčastnilo se ho zúčastnilo 348 tazatelů z celé republiky a do výběrového souboru bylo zařazeno 1040 sester z celé republiky. V tabulce číslo 21 uvádím srovnání mého průzkumu a výše uvedené studie.36 Přizpůsobuji se členění forem vzdělávání dle studie NCO NZO.

_________________________ 36

BÁRTLOVÁ, S., Sociologické aspekty vzdělávání sester, Sestra, 2005, č. 11, s. 16-17.

43

Tabulka č. 21. Porovnání výsledků mého průzkumu a studie NCO NZO Průzkum autorky práce v Studie NCO NZO v % Forma vzdělávací akce % Vysokoškolské studium 10 % 14 % Inovační kurzy 53 % 55 % Odborné stáže 47 % 15 % Odborné konference 64 % 12 % Publikační činnost Poslední 3 formy 4% Pedagogická činnost jsem měla dohromady 0,5 % Vědecko-výzkumná činnost a tvořily 2 % nebyla vůbec zvolena Dá se předpokládat, že studie NCO NZO je přesnější (větší počet respondentů, rozvrstvení po celé republice, přesnější a náročnější statistické zpracování), přesto se v některých kategoriích výsledky velice přibližují (VŠ studium, kurzy). Velký rozdíl je v preferenci odborných stáží. Konference nelze přesně posuzovat, tato kategorie není v mé práci samostatně, a též publikační, pedagogickou a vědecko-výzkumnou činnost mám v jedné kategorii. Nyní se budu zabývat hypotézou, že mladší sestry by upřednostnily vysokoškolské studium, starší sestry kurzy, stáže, semináře. Mladší sestry by podle mého průzkumu skutečně upřednostnily vysokoškolské studium z celé respondentské skupiny nejvíce (do 25 let 29 %, do 35 let 16 %). Netvoří ale nejžádanější formu v této věkové kategorii. V kategorii do 45 let se studium VŠ objevuje ve 14 %, v dalších kategoriích se již tato forma nevyskytuje. Ve skupině sester do 45 let je nejžádanější formou specializační vzdělávání. Ve skupině sester do 55 let to jsou semináře, inovační, odborné kurzy. Ve skupině nad 56 let to jsou semináře a samostatné studium odborné literatury. Porovnala jsem toto zjištění se studií NCO NZO (věkové rozvrstvení sester ve studii bylo přibližně stejné jako v mém šetření) a zjistila jsem, že mé šetření se shoduje se závěry studie. Ve studii se uvádí, že mladší sestry by volily vysokoškolské studium, zatímco starší sestry by volily inovační kurzy, školicí akce, odborné stáže, konference, kongresy, sympozia.37 Ve studii je konstatován nezájem sester o vědecko-výzkumnou činnost. To se shoduje i s mým průzkumem. 37

Tamtéž, s. 17-18

44

Platnost hypotézy, že mladší sestry by upřednostnily studium vysoké školy a starší setry by upřednostnily kurzy, stáže, semináře, se potvrdila částečně. Je pravda, že mezi sestrami, které by upřednostnily studium vysoké školy, bylo největší zastoupení sester do 25 let, ale nebyla to v této věkové skupině nejžádanější forma. Nejžádanější forma byly semináře, konference atd.. Platnost hypotézy ohledně preferencí starších sester se potvrdila. Cíl číslo dvě byl splněn, podařilo se mi zjistit, které formy dalšího vzdělávání sestry upřednostňují. Třetím cílem bylo zjistit, jaké jsou překážky při celoživotním vzdělávání sester. Nejprve jsem si stanovila typy překážek, které by mohly další vzdělávání sestrám ztěžovat. Podle toho jsem si stanovila hypotézy. Předpokládala jsem: a) že sestry, zvláště z menších zařízení, nemají dostatek informací o možnostech celoživotního vzdělávání, b) že sestry z menších zařízení mají málo možností k účasti na vzdělávacích akcích a mají obavy, že nezískají stanovený počet kreditních bodů nutných k další registraci, c) že některé formy jsou málo dostupné (finančně, časově, atd.). Pod pojem ,,menší zařízení“ jsem si zařadila samostatné ordinace praktických lékařů a ambulantních specialistů. Z výsledků výzkumu vyplývá, že většina sester (78 %) nepociťuje nedostatek informací. Ze sester, které napsaly, že nemají dostatek informací, bylo 15 ze soukromých ordinací, a to představuje 40 % z dané skupiny. Z polikliniky to bylo 6 sester (tj. 20 %), z nemocnice to bylo 12 sester (tj. 15 %). Dále jsem zjišťovala, jak sestry informace získávají. Nejvíce informací poskytují nadřízené sestry (35 % - staniční, vrchní, hlavní), druhý nejčastější zdroj informací (27 %) jsou kolegyně a stejné procento (27 %) sester si informace hledá samo. Pouze 2 % sester odpověděla, že nemají informace; a jednalo se o sestry ze samostatných ordinací.

45

Tato hypotéza (a) se mi tedy potvrdila. Dále jsem zjišťovala možnosti sester k účasti na dalším vzdělávání. 87 % sester odpovědělo, že má možnost zúčastňovat se některých forem dalšího vzdělávání. Pouze 18 sester odpovědělo, že nemá možnost účastnit se vzdělávacích akcí a z toho bylo 15 ze samostatných ordinací. Z výsledků mého průzkumu vyplývá, že 74 % sester z celku nemá obavy, že nezíská stanovený počet kreditních bodů. Ze samostatných ordinací má obavy 35 % sester, z nemocnic 46 % sester, z polikliniky 46 % sester. Tato hypotéza (b) se mi potvrdila částečně. Sestry z menších ordinací mají pravděpodobně méně příležitostí a možností zúčastňovat se vzdělávacích akcí, ale zároveň mají nejmenší obavu, že nezískají stanovený počet kreditních bodů. Tento paradox si vysvětluji tím, že je na ně vyvíjen od zaměstnavatelů menší tlak na získání registrace. Pravděpodobně byla také otázka, zda je obtížné získat 40 kreditních bodů nutných k registraci, položena předčasně. Toto bude jasnější po uplynutí prvního registračního období, a k tomu u většiny sester ještě nedošlo. Ke zjištění hypotézy ,,c“ jsem položila, mimo jiné, otázku, zda jsou některé formy vzdělávání nedostupné. Jestliže bych to vzala do důsledku, pravděpodobně existuje minimum respondentek (z mého souboru), pro které by všechny formy byly dostupné. Nejsem si jista, zda 16 sester, které odpověděly, že jsou pro ně všechny formy dostupné, vzaly v úvahu všechny možnosti dalšího vzdělávání. Tato otázka (č. 12) nebyla přesně formulovaná. Většina (81 %) sester odpověděla, že některá forma je nedostupná. Nejčastěji uváděly studium vysoké školy a dále vyjmenovávaly všechny překážky stanovené v mých hypotézách. Na otázku, zda je účast na vzdělávacích akcích příliš nákladná, odpovědělo 71 % sester ,,ano“. Dále jsem zjišťovala, zda zaměstnavatel nějakou formou na vzdělávání přispívá. 67 % sester uvádělo, že jim zaměstnavatel vypomáhal, a to nejčastěji finančně a uvolněním ze zaměstnání. 35 % sester pracujících v samostatných ordinacích uvedlo, že jim zaměstnavatel nepřispívá. Z nemocnic takto odpovědělo 30 %. Ze zaměstnanců polikliniky odpovědělo záporně 16 %.

46

59 % sester odpovědělo, že zaměstnavatel organizuje vzdělávací akce. Jsou to převážně zaměstnanci nemocnice. Z toho vyplývá, že platnost této hypotézy se těžko určuje. Dostupnost, nebo nedostupnost určité formy vzdělávání je nutno posuzovat dle možností, schopnosti, věku, životní situace atd. zájemce, tedy tzv. individuálně. Není asi nutné, aby všechny formy byly pro každého dostupné, a ani to není možné, ale je třeba, aby každý měl možnost vybrat si pro sebe vhodnou a žádoucí formu a ta aby byla dostupná. Přesto si dovolím tvrdit, že sestry ze samostatných ordinací mají mnohdy problém s uvolněním ze zaměstnání (není zastupitelnost). Obtížněji také získávají informace. Otázka finanční je velice individuální, ale většina sester tvrdí, že účast na vzdělávacích akcích je pro ně nákladná. Samostatnou kapitolou jsou omezené možnosti studia na vysoké škole a z toho, dle mého názoru, vyplývající nezájem nebo malý zájem o publikační, pedagogickou, vědecko-výzkumnou činnost. Cíl číslo 3 se mi podařilo splnit, zjistila jsem, jaké jsou překážky v celoživotním vzdělávání sester. Čtvrtým cílem bylo zjistit účelnost kreditního systému v rámci celoživotního vzdělávání. Předpokládala jsem, že sestry si myslí, že systém není účelný a že sbírají body pro body, a ne ze zájmu o obor, ve kterém pracují. Na otázku, zda sestry vidí v kreditním sytému přínos, odpovědělo 18 % ano, 56 % ne , 26 % nevím. Platnost hypotézy se potvrdila. 50 % sester navštěvuje akce, které nejsou pro ně přínosné, a pouze 18 % sester si myslí, že kreditní systém je účelný. Nad účelností, či neúčelnosti kreditního systému a tedy nad tím, zda se mi podařilo splnit čtvrtý cíl, se zamyslím dále.

47

Závěr Přijetí Zákona č. 96/2004 Sb. vneslo do vzdělávání sester podstatné změny a tyto změny se týkají i následného vzdělávání. Největší a pravděpodobně nejdiskutovanější změnou je to, že povinnost celoživotně se vzdělávat je uzákoněna a vzdělávání je nutno dokládat, tedy obrazně řečeno, skládat o něm účty ministerstvu zdravotnictví. O nutnosti dalšího vzdělávání samozřejmě nikdo nepochybuje a mnoho sester se dále vzdělávalo i před přijetím zákona o nelékařských zdravotnických povoláních. Je asi pravda, že následné vzdělávání sester nebylo ve většině případů soustavné, tedy celoživotní. Nejčastější postup byl asi tento: sestra po maturitě na střední zdravotnické škole, bylo-li to nutné pro výkon činností, které prováděla, absolvovala pomaturitní specializační studium, případně některou jinou formu přípravy k určité specializované činnosti nebo přípravu na vedoucí funkci. Pak už záleželo na každé sestře, jak se vzdělávala. Na její aktivitě, zda vyhledávala nové poznatky a stála o to získávat nové vědomosti. Myslím si, že nebylo příliš časté, že by k tomu byla vedena nadřízenou sestrou. Tyto poznatky se opírají o moji přibližně dvacetiletou praxi ve zdravotnictví. Toto se v současné době mění a sestry jsou nuceny, dá se říci direktivním způsobem, k účasti na celoživotním vzdělávání a tuto účast musí v pravidelných intervalech dokládat. Sestry to většinou vnímají negativně, mají pocit, že jsou k něčemu nedobrovolně tlačeny. Nutnost dalšího vzdělávání nikdo nepopírá, ale skládat účty se sestrám nechce a hrozba zkoušek na ministerstvu zdravotnictví v případě nesplnění podmínek k výkonu povolání bez odborného dohledu většině dělá obavy. S těmito názory jsem přistupovala k psaní své bakalářské práce i já. Bylo mi už předem jasné, jak celou problematiku zhodnotím. Nyní stojím před koncem své práce a zároveň už nejsem o svém původním názoru tak přesvědčena. Proč k této změně došlo? Protože jsem byla nucena se touto problematikou zabývat z více hledisek. První hledisko byla historie následného vzdělávání, usilování našich osvícených předchůdkyň o soustavné vzdělávání sester.

48

Druhé hledisko bylo seznámení se s filozofií ošetřovatelství jako humanitního oboru a filozofií přístupu k pacientovi; s tím souvisí i ošetřovatelská etika. Třetí hledisko byl pohled do zahraničí a zjištění, že rozhodně nejsme sami, kdo hledá nějakou cestu v této problematice. Uvědomila jsem si, co asi měli tvůrci zákona na mysli. Chtěli dosáhnout toho, aby další vzdělávání nebylo náhodné a registrace byla zárukou kvality práce sestry. Podařilo se jim to tímto způsobem? Čas na zhodnocení teprve nastane, až uplyne nejméně první registrační období. Přesto se pokusím o určité posouzení a využiji při tom poznatky z praxe a mého průzkumu. V současné době se všechny sestry, které budou usilovat o registraci, určitým způsobem vzdělávají. Všechny formy specializačního vzdělávání jsou, dle mého názoru, vždy účelné. To vychází již z podmínek k přijetí do tohoto studia. Nastala ale doba běhání po různých seminářích a konferencích. Rozhodně nechci zobecňovat a tvrdit, že tyto akce nemají žádnou kvalitu. Jistě jsou akce tohoto druhu, které jsou velice kvalitní, ale zároveň se vyrojilo mnoho akcí, o jejichž kvalitě se dá přinejmenším pochybovat, i když disponují souhlasným stanoviskem některé profesní organizace k přidělení kreditních bodů z programu celoživotního vzdělávání. Další problém je doslovná honba některých sester za kredity a účasti na ,,všem“ bez rozmyslu. Často slýchám větu: ,,Teď už mám čtyřicet kreditů, tak mohu chodit na to, co mě skutečně zajímá.“ Někdy se ztrácí původní smysl celé věci a přemýšlí se jen o tom, že jsou za to ,,nějaké“ kreditní body. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že 69 % sester mělo dostatek příležitostí ke vzdělávání ve svém oboru, ale přitom 70 % respondentek tvrdilo, že musí navštěvovat akce, které pro mě nejsou přínosné. Pravděpodobně to souvisí s nezkušeností sester v prvním registračním období a s tím, že sestry chtějí co nejrychleji splnit povinnost získat stanovený počet kreditních bodů. Další problém je cena některých vzdělávacích akcí. Cena jednoho kreditního bodu se pohybuje kolem 300 Kč. Je-li akce mimo bydliště, náklady vzrůstají. Někdy hraje roli i neochota zaměstnavatelů uvolňovat sestru v pracovní době. Jedna z otázek v dotazníku byla zaměřena na využití nově získaných poznatků na pracovišti. V mém průzkumu uvedlo 22 % sester, že nové poznatky nemohou využít. 73 % sester uvedlo, že je využívá. Pouze 2 % mají pocit, že nové poznatky nepotřebují. Tento výsledek není alarmující, ale je dobré se nad ním zamyslit.

49

Nemyslím si, že zavádění nových poznatků a postupů je vždy jednoduché. Všichni víme, že je to naopak. Jedna věc je získání poznatků, a druhá věc je schopnost uplatnit je v praxi. Je tedy kreditní systém účelný? Dle mého názoru má svoji logiku a smysl. Pravděpodobně je nutné při registraci zjišťovat, jak se žadatel staral o svůj odborný růst. Zůstává otázka, zda tento způsob prokazování je účelný. Zatím se ukazuje, že pokud sestra v daném registračním období neabsolvuje některou náročnější formu vzdělávání, která je lépe ohodnocena kreditními body, navštěvuje různé semináře, konference apod. často jen za účelem sbírání kreditních bodů. Budou-li tyto akce kvalitní, pak by to snad mělo splnit svůj účel. Možná, že také sestry budou časem zkušenější a vybíravější. Na to, zda je systém účelný, odpovím citátem J. A. Komenského: ,,Kdo nedbá, aby byl vyučován, toho budeš marně vyučovati, dokud u něho neprobudíš vřelý zájem o učení.“ Možná je to i odpověď. Rozumí sestry smyslu registrace a potřeby zajištění vysoké odborné úrovně zdravotnických pracovníků, kteří získali registraci? Zatím v tomto systému většina vidí jakési nedobrovolné nucení do vzdělávání. Myslím si, že tvůrci tohoto systému věnovali málo pozornosti vysvětlení celé problematiky z mnoha hledisek; vždyť nestačí jen vysvětlit formální postupy, jak o registraci zažádat. Určitě bude nutné celý systém neustále vylepšovat, jak to budou přinášet zkušenosti z prvního registračního období. Na otázku, zda se mi podařilo zjistit účelnost kreditního systému, musím odpovědět, že ne. To asi prokáže čas a praxe.

Na dokreslení problematiky uvádím některé názory sester: •

Odborné kurzy, semináře jsou přínosem pro sestry. Kreditní systém mi připadá nedůležitý.

•

Myslím si, že by se dalo vzdělávat jinak, a ne nutit do ,,sbírání bodů“. Někteří ani o vzdělávání nemají zájem a na semináře chodí jen z nutnosti, aby nebyli zařazeni do nižší platové třídy.

•

Vyhovoval mně systém před rokem 1989 – vzdělávání ve svém oboru, 1x měsíčně u městského odborníka – lékaře.

•

Vůbec se mi to nezamlouvá, někdo si vymyslel, jak vydělat.

50

•

Nelíbí se mi, že si body musím kupovat, podle toho, jak je která akce obodovaná, ne podle toho, co mě zajímá. Odborné semináře našich lékařú přímo z oboru jsou pro nás přínosné, ale nejsou bodované.

•

Myslím si, že vzhledem k finančnímu ohodnocení sester jsou školení velice drahá. Lékař si tyto položky započítá do nákladů, ale sestra ne.

•

Nevím, kdo určil výši bodů k registraci, ale ten člověk byl naprosto mimo realitu. Navíc částka za registraci zřejmě zalepí nějakou díru ve zdravotnictví.

•

Celoživotní vzdělávání je jistě přínosné. Je na každém z nás, jestli na sobě budeme pracovat.

•

Znalosti jsou jistě důležité, ale úsměv, milé slovo a vcítění se do problémů druhých je někdy více.

51

ANOTACE Příjmení a jméno autora: Psotová Alexandra Instituce:

Katedra ošetřovatelství LF Masarykovy univerzity

Název práce:

Celoživotní vzdělávání všeobecných sester v souvislosti se změnami právních norem

Vedoucí práce:

doc. PhDr. Miroslava Kyasová, Ph.D.

Počet stran:

59

Počet příloh:

2

Rok obhajoby:

2007

Klíčová slova:

celoživotní vzdělávání všeobecné sestry kreditní systém

Bakalářská práce se zabývá celoživotním vzděláváním všeobecných sester v souvislosti se změnami právních norem v roce 2004. Průzkum byl realizován pomocí dotazníkového šetření. Analýza a interpretace výsledků šetření podává informace o názorech všeobecných sester z různých typů zdravotnických zařízení v městě Brně na celoživotní vzdělávání.

This bachelor thesis is focused on life-time education of general nurses in the context of the law changes in 2004. The research was done through questionnaire survey. Its result analysis and reading report on the life-time-education attitude of general nurses at various types of health care institutions in Brno, The Czech Republic. .

52

Seznam použité literatury a pramenů BÁRTLOVÁ, S. Sociologické aspekty vzdělávání sester. Sestra. 2005, roč. 15, č. 11, s. 16-17. HABELOVÁ, J. Vzdělávání sester v USA. Dostupné na WWW: < http://eurostav.cz/infoservis/is_full.php?is_id=4> CHRZOVÁ , A. Potřebují sestry teorii managementu? Sestra. 2006, roč. 16, č. 5, s. 12. IVANOVÁ. K, JURÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. 96 s. ISBN 80-244-0992-5. KAFKOVÁ, V. Z historie ošetřovatelství. 1.vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1992. 185 s. ISBN 80-7013-123-3. KOLÁČNÁ, T. Vzdělávání v Anglii. Sestra. 2006, roč. 16, č. 5, s. 20-22. KURKOVÁ, M. Celoživotní vzdělávání není jen honba a kredity. Zdravotnické noviny. 2006, roč. 55, č. 48, s. 15-16. MERHAUTOVÁ, I. Bez celoživotního vzdělávání se neobejdeme. Sestra. 2006, roč. 16, č. 5, s. 12. MOROVICSOVÁ, E. Činnost Vyššej ošetrovateľskej školy ČSČK v Prahe v prvom roku jej existencie. Revue ošetrovateľstva a laboratórnych metodík. 2005, roč. 11, č. 4, s. 230-233. MUSILOVÁ, K. Československé sestry a Internacional Council of Nurses-historický pohled. . Revue ošetrovateľstva a laboratórnych metodík. 1999, roč. 5, č. 3, s. 103-105. MUSILOVÁ, K. Z historie České společnosti sester (Co předcházelo.). Onkologická péče. 1997, roč. 1, č. 1, s. 17-18. MUŽÍK, J. Andrologické aspekty celoživotního vzdělávání sester. Florence. 2006, roč. 2, č. 11, s. 48. STAŇKOVÁ, M. K 80. výročí založení první profesní organizace českých sester. Sestra. 2002, roč. 12, č. 1, s. 16. ŠKUBOVÁ, J., CHVÁTALOVÁ H. Sestra. 1. vyd. Brno, 2004. 141 s. ISBN 80-7013-

407-0

VIDOVIČ, S. E-learning není nedostupné vzdělávání. Florence. 2006, roč. 2, č. 11, s. 46-47.

53

VORLIČKOVÁ, H. Ošetřovatelství má u nás tradici od středověku. Zdravotnické noviny. 2002, roč. 51, č. 11, s. 136. VORLÍČKOVÁ, H. Evropský zápisník. Florence. 2005, roč. 1, č. 10, s. 5-6. VORLÍČKOVÁ, H. Severní vítr může být příjemný. Florence. 2006, roč. 2, č. 9, s. 14-16. VORLÍČKOVÁ, H. Šest let v čele České asociace sester. Florence. 2006, roč. 2, č. 11, s.50-51. Zákon č. 96/2004 Sb. Vyhláška č. 424/2004 Sb.

54

Seznam tabulek Tab. 1 – Rozvrstvení typů pracovišť

24

Tab. 2 – Věkové rozvrstvení

25

Tab. 3 – Výše vzdělání

26

Tab. 4 – Poměr registrovaných a neregistrovaných sester

26

Tab. 5 – Zájem o příští registraci

27

Tab. 6 – Názor respondentek na význam celoživotního vzdělávání

28

Tab. 7 – Potřeba a uplatnění nových poznatků v praxi

29

Tab. 8 – Upřednostnění forem celoživotního vzdělávání vzhledem k počtu sester

31

Tab. 9 – Informovanost o možnostech dalšího vzdělávání

33

Tab. 10 – Zdroj informací o možnostech vzdělávání

34

Tab. 11 – Možnosti účasti na některých formách vzdělávání

35

Tab. 12 – Zjištění, zda jsou některé formy vzdělávání nedostupné

35

Tab. 13 – Zjištění nákladnosti vzdělávacích akcí

36

Tab. 14– Zjištění, zda zaměstnavatelé respondentek přispívají na vzdělávací akce

37

Tab. 15 – Zjištění, zda zaměstnavatelé organizují vzdělávací akce

38

Tab. 16 – Zjištění, zda je pro sestry obtížné získání 40 kreditních bodů

39

Tab. 17 – Zjištění, zda respondentky mají dostatek příležitostí k účasti na dalším vzdělávání v jejich oboru

40

Tab. 18 – Zjištění, zda respondentky navštěvují vzdělávací akce účelně

40

Tab. 19 – Zjištění názoru respondentek na účelnost kreditního systému

41

Tab. 20 – Porovnání výsledků mého průzkumu autorky práce a studie NCO NZO

44

.

55

Seznam grafů Graf 1 – Rozvrstvení typů pracovišť

24

Graf 2 – Věkové rozvrstvení

25

Graf 3 – Zastoupení respondentek podle výše vzdělání

26

Graf 4 – Poměr registrovaných a neregistrovaných sester

27

Graf 5 – Zájem o příští registraci

28

Graf 6 – Procentuální vyjádření názorů respondentek na význam celoživotního vzdělávání

29

Graf 7 – Potřeba uplatnění nových poznatků v praxi

30

Graf 8 – Upřednostnění typu celoživotního vzdělávání vzhledem k druhu vzdělávání

32

Graf 9 – Upřednostnění forem vzdělávání vzhledem k věkové skupině

32

Graf 10 – Informovanost o možnostech dalšího vzdělávání

33

Graf 11 – Zdroj informací o možnostech vzdělávání

34

Graf 12 – Možnost účasti, či neúčasti na celoživotním vzdělávání

35

Graf 13 – Zjištění dostupnosti, či nedostupnosti celoživotního vzdělávání

36

Graf 14 – Zjištění nákladnosti vzdělávacích akcích

36

Graf 15 – Zjištění, zda zaměstnavatelé respondentek přispívají na vzdělávací akce

37

Graf 16 – Zjištění, zda zaměstnavatelé organizují vzdělávací akce

38

Graf 17 – Zjištění, zda je pro sestry obtížné získání 40 kreditních bodů

39

Graf 18 – Zjištění, zda respondentky mají dostatek příležitostí k účasti na dalším vzdělávání v jejich oboru

40

Graf 19 – Zjištění, zda respondentky navštěvují vzdělávací akce účelně

41

Graf 20 – Zjištění názoru respondentek na účelnost kreditního systému

41

56

Seznam zkratek apod.

a podobně

atd.

a tak dále

Bc.

bakalář

č.

číslo

ČAS

Česká asociace sester

ČR

Česká republika

ČSČK

Československý červený kříž

ČSS

Česká společnost sester

EU

Evropská unie

FN

fakultní nemocnice

ICN

International Council Of Nurses (Mezinárodní rada sester)

Mgr.

Magistr

MZ

ministerstvo zdravotnictví

např.

například

NCO NZO

Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů

PC

personál computer (osobní počítač)

ROH

Revoluční odborové hnutí

s.

strana

SAŠO

Spolek absolventek školy ošetřovatelské

Sb.

sbírky

SDS

Spolek diplomovaných sester

str

strana

SZŠ

střední zdravotnická škola

tj.

to je

tzv.

tak zvaně

USA

United States Of America (Spojené státy americké)

VŠ

vysoká škola

vyd.

Vydání

VZŠ

vyšší zdravotnická škola

VZV MZ ČR

odbor vědy a vzdělávání ministerstva zdravotnictví České republiky

57

Seznam příloh Příloha 1 – Dotazník Příloha 2 – Žádost o umožnění dotazníkové akce v souvislosti se závěrečnou prací

58

Příloha 1 Dotazník Vážená paní, milá kolegyně, obracím se na Vás s prosbou o vyplnění dotazníku. Údaje budou použity v mé bakalářské práci na téma ,,Celoživotní vzdělávání sester v souvislosti se změnami právních norem“. V dotazníku, prosím, zakroužkujte vyhovující odpověď. Šetření je anonymní, nikde neuvádějte své jméno. Za Vaši spolupráci a ochotu Vám předem děkuji. A. Psotová ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------1. Pracoviště a) nemocnice

b) poliklinika

c) soukromá ordinace

d) jiné

2. Jaký je Váš věk? a) do 25 let b) od 26 do 35 let c) od 36 do 45 let d) od 46 do 55let e) 56 let a více 3. Uveďte Vaše nejvyšší dosažené vzdělání a) SZŠ b) VZŠ c) VŠ – bakalář

d) VŠ – magistr

4. Máte registraci? (osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu) a) ano b) ne

5. Budete žádat o registraci po vypršení stávající? a) ano b) ne c) nevím

6. Myslíte si, že je důležité, aby se sestry celoživotně vzdělávaly? a) ano

b) ne

c) nevím

7. Vyžaduje charakter Vaší práce získávání nových poznatků? a) ano, neobejdu se bez nich b) ano, ale nemohu je uplatnit c) ne, nepotřebuji je 8. Kterou formu celoživotního vzdělávání by jste upřednostnila? (možno zaškrtnout více možností) a) specializační vzdělávání b) inovační, odborné kurzy c) odborná stáž d) semináře, konference apod. e) publikační, pedagogická, vědecko-výzkumná činnost f) studium VŠ

59

g) samostatné studium odborné literatury 9. Máte dostatek informací o možnostech vzdělávání? a) ano, mám b) ne, nemám 10. Jak informace o možnostech vzdělávání získáváte? (možno zaškrtnout více možností) a)od hlavní, vrchní, staniční sestry c) od kolegyní

b) od lékaře d) zjišťuji si je sama e) nemám žádné informace

11. Máte možnost zúčastňovat se některých forem celoživotního vzdělávání? a) ano, vypište jakých………………………………………………………… b) ne, vypište důvod………….………………………………………………. 12. Jsou některé formy celoživotního vzdělávání pro Vás nedostupné? a) ano, které a proč…………………………………………………… …………………………………………………………………….. b) všechny jsou dostupné

13. Myslíte si, že účast na některých vzdělávacích akcích je příliš nákladná? a) ano, na kterých……………….…………………………………………… b) ne 14. Přispívá Vám zaměstnavatel nějakou formou na vzdělávací akce? a)ano, přispívá, vypište formu:………………………………………. b) ne, nepřispívá 15. Organizuje Váš zaměstnavatel některé vzdělávací akce? a) ano, napište jaké…………………………………………. b) ne 16. Je pro Vás obtížné získat 40 kreditních bodů nutných pro další registraci? a) ano

b) ne

c) nebudu se registrovat

17. Je ve Vašem oboru(specializaci) dostatek příležitostí k účasti na vzdělávacích akcích? a) ano b) ne, uveďte proč…………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………. c) nevím 18. Musíte se zúčastňovat vzdělávacích akcí, které pro Vás nejsou přínosné, jen proto, aby jste získala dostatečné množství kreditních bodů? a) ano b) ne 19. Vidíte v kreditním systému přínos pro sestry? a) ano b) ne c) nevím

Prosím o stručné vyjádření k celé problematice:

60

Příloha 2

61

Souhlas k půjčování práce Souhlasím, aby práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována dle platných právních norem.

V Brně dne 30. 3. 2007

62

63