DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. OBECNÁ ČÁST a) Zhodnocení platného právního stavu a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy V současné době se na půdě EU připravuje nová směrnice Evropského parlamentu a Rady o odpadech. Cílem této nové navrhované směrnice je zejména modernizovat, zjednodušit a upravit právní předpisy týkající se odpadů. Předpokládá se, že tato nová směrnice by mohla vstoupit v platnost již v průběhu roku 2008. Implementace této nové směrnice o odpadech bude provedena novým zákonem o odpadech, kterým se zruší v současné době platný zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Předkládaný návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „návrh novely zákona o odpadech“) by tedy měl být poslední novelou zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech. Návrh novely zákona o odpadech se předkládá zejména ze tří důvodů: 1. nutnost implementovat do českého právního řádu požadavky zakotvené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS, 2. nutnost reagovat na připomínky Evropské komise z tzv. formálního upozornění České republiky z března roku 2007, které se týká slučitelnosti zákona o odpadech se směrnicí Rady 1999/31/ES o skládkách odpadu, 3. nezbytnost upravit některé instituty zákona o odpadech, které se v praxi neosvědčily a zavést některá další opatření, která povedou ke zkvalitnění v oblasti nakládání s odpady. Konkrétní změny, které novela zákona o odpadech přináší, lze shrnout do následujících bodů: 1. Z důvodu zajištění plné slučitelnosti zákona o odpadech se směrnicí Rady 1999/31/ES o skládkách odpadu a z důvodu zpřesnění nakládání s odpady se mění a doplňují některé základní pojmy (např. soustřeďování odpadů, skladování odpadů, skládka odpadů, etapa provozu skládky, technologický materiál, základní popis odpadu, přenosový standard dat o odpadech). 2. Nově se stanoví pro původce odpadů povinnost zpracovat základní popis odpadu, tj. průvodní dokumentaci odpadu, která poskytuje oporu pro zařazení odpadu podle druhů a kategorií a pro rozhodnutí o nejvhodnějším způsobu jeho využití nebo odstranění, a tento základní popis odpadu předávat další oprávněné osobě. Předávat základní popis odpadu spolu s předáním odpadu mají i další oprávněné osoby tak, aby tento základní popis doprovázel odpad od jeho vzniku až do jeho využití nebo odstranění a informace ze základního popisu byly kdykoliv během „životnosti odpadu“ dohledatelné.
53
3. Nově se pro obce zavádí povinnost třídit minimálně čtyři využitelné složky komunálního odpadu (papír, sklo, plast a nápojové kartony) a biologicky rozložitelný odpad. Pro tuto povinnost je pro obce stanoveno určité přechodné období. Podle stávajícího zákona jsou obce povinny z komunálního odpadu třídit pouze nebezpečné složky, resp. zajistit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat nebezpečné složky komunálního odpadu. Množství odstraňovaných odpadů se sice postupně snižuje, stále je však poměrně velký hmotnostní podíl odpadů, které jsou ukládány na skládky. V roce 2006 se jednalo o 5,1 mil. t, tj. 17,9 % z celkové produkce odpadů. U komunálních odpadů je skládkování stále převažujícím způsobem jejich odstranění. Podíl skládkovaných odpadů z celkové produkce komunálních odpadů vzrostl mezi roky 2005 a 2006 z 69,3 % na 81 %. K tomuto nárůstu došlo i přes snížení celkového objemu produkovaného komunálního odpadu. Podle složení komunálního odpadu z něho lze vytřídit cca 60 % odpadu, u kterého je možné jeho další využití. V roce 2006 se však podařilo v ČR vytřídit pouze 20 % komunálního odpadu. Při dnešní produkci cca 280 kg domovního odpadu/obyvatele to odpovídá cca 180 kg využitelných složek. Z nich asi třetinu tvoří biologicky rozložitelný odpad, jehož třídění není dosud plošně rozšířeno, a dvě třetiny papír, plast, sklo a ostatní využitelné složky. Z toho vyplývá, že kromě biologicky rozložitelných komunálních odpadů existuje významná rezerva pro třídění a využití i dalších složek komunálního odpadu. Z hodnocení vývoje ukládání biologicky rozložitelného komunálního odpadu (BRKO) na skládky vyplývá, že hrozí neplnění cílů stanovených ve Směrnici 1999/31/EC o skládkách odpadů a tím hrozí České republice pokuta ze strany Evropské Komise. Z této skutečnosti vyplývá, že je nutné přijmout legislativní opatření pro snížení ukládání biologicky rozložitelného komunálního odpadu na skládkách. 4. Nadále se již nebude umožňovat provozovat jako zařízení ke sběru a výkupu odpadů mobilní zařízení. 5. Mění se ustanovení upravující skládkování odpadů tak, aby bylo dosaženo plné slučitelnosti se skládkovou směrnicí. Provoz skládky se rozděluje na tři etapy, z nichž každá etapa bude schvalována jako samostatné zařízení. Souhlas k provozu jednotlivých etap provozu skládky bude krajský úřad vydávat až po provedeném vlastním místním šetření. Finanční rezervu ve výši 10 – 30% rozpočtových nákladů na zřízení skládky má provozovatel skládky povinnost složit ještě před zahájením provozu první etapy provozu skládky. Souhlasy k provozování skládek odpadů vydané přede dnem účinnosti této novely by měly být nahrazeny novými souhlasy k provozování jednotlivých etap provozu skládky nejpozději do 1. 1. 2010. 6. Zcela nově se upravuje díl 3 části čtvrté zákona, který zcela nově a uceleně upravuje nakládání s bateriemi a akumulátory tak, aby bylo dosaženo plné slučitelnosti se Směrnicí 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS. Podle čl. 26 směrnice 2006/66/ES musí členské státy uvést v účinnost právní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 26. září 2008. 7. Dochází k úpravám v oblasti nakládání s autovraky. Splnění povinností spojených se sběrem, výkupem, zpracováním, využíváním a odstraňováním autovraků, včetně splnění recyklačních cílů, je zcela jednoznačně uloženo výrobcům (nikoliv již osobám oprávněným ke sběru, výkupu, zpracování, využívání a odstraňování autovraků). Předkládaný návrh změn zákona v oblasti nakládání s autovraky upřesňuje jednotlivé vazby a povinnosti všech, jichž se problematika nakládání s autovraky týká.
54
8. Upravuje se nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem. Navrhovaná novela zákona především usiluje o nastavení transparentních pravidel v praxi jednotlivých kolektivních systémů v jednotlivých skupinách elektroodpadu, které pro výrobce elektrozařízení zajišťují zpětný odběr, oddělený sběr, využití a další nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem, neboť dosavadní režim fungování těchto systémů v rámci historického elektroodpadu se po právní i věcné stránce ukázal jako neuspokojivý a vedoucí k riziku nesplnění mezinárodních závazků České republiky. S ohledem na podané ústavní stížnosti byly vyvolány i pochybnosti o ústavnosti současné koncepce. V souladu s doporučeními Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se připouští působení více kolektivních systému i v rámci jedné skupiny elektrozařízení. Zároveň se ale stanoví celkově přísnější a zároveň předvídatelnější pravidla a podmínky, které musí všechny kolektivní systémy plnit tak, aby nakládání s elektroodpady probíhalo v souladu se zákonem a nehrozilo dodatečné zatížení výrobců elektrozařízení, obcí i státního rozpočtu a aby bylo zajištěno splnění závazků České republiky. V současnosti totiž zákon o odpadech nestanoví ani minimální požadavky na provozovatele kolektivních systémů. Podle současného znění zákona jsou kolektivní systémy, které zajišťují společné plnění povinností výrobců, ze zákona naprosto nepostižitelné, neboť pokud tyto kolektivní systémy povinnosti stanovené zákonem pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu neplní, zákon ponechává odpovědnost na výrobcích. Nově se stanoví, že pokud kolektivní systémy chtějí zajišťovat společné plnění povinností výrobců elektrozařízení, musí získat oprávnění k provozování kolektivního systému, které uděluje ministerstvo. V úpravě podmínek pro vydávání, prodlužování a zrušování oprávnění k provozování kolektivního systému a v úpravě práv a povinností provozovatele systému pro elektrozařízení a elektroodpad se odkazuje na úpravu kolektivních systémů v oblasti baterií a akumulátorů, s výjimkou nutných rozdílů uvedených v nových § 37hc až 37he. Není však právně ani věcně odůvodnitelné vytvářet v podmínkách fungování těchto systémů příliš velké rozdíly. Zákon stanoví podrobné podmínky pro vydávání oprávnění a toto oprávnění by mělo garantovat schopnost kolektivních systémů zajišťovat společné plnění povinností výrobců. Pokud tedy výrobce uzavře smlouvu s kolektivním systémem, kterému bylo uděleno toto oprávnění, přenáší se odpovědnost za plnění stanovených povinností z výrobce na kolektivní systém. Podle současné právní úpravy se při zápisu výrobců, resp. kolektivních systémů, do Seznamu výrobců elektrozařízení striktně rozlišuje, zda kolektivní systém zajišťuje nakládání s historickým či „nehistorickým“ elektrozařízením a elektrozařízením pocházejícím z domácností a jiným než z domácností. Podle zákona o odpadech a jeho prováděcích právních předpisů (vyhláška 352/2005 Sb.) pro zajišťování financování nakládání s historickými elektrozařízeními může být pro každou skupinu elektrozařízení uvedenou v příloze č. 7 k zákonu o odpadech, zapsán pouze jeden kolektivní systém. Toto rozlišování elektrozařízení podle okamžiku jejich uvedení na trh, podle jejich účelu a původu se v praxi jeví jako stále komplikovanější a nákladnější, a proto se vychází z modelu, že držitelé osvědčení (kolektivní systémy) budou zajišťovat zpětný odběr vždy pro celou skupinu elekrozařízení (bez ohledu na účel, jejich původ a užití a dobu uvedení na trh) s tím, že pro stejnou skupinu může působit více kolektivních systémů (pokud splní požadavky zákona).
55
9. Zavádí se Centrální informační systém odpadového hospodářství. Tento systém zřizuje, spravuje a provozuje ministerstvo jako informační systém veřejné správy. Navržený koncept centrálního informačního systému odpadového hospodářství vychází z dlouhodobého systematicky připravovaného záměru sledování dat o produkci, způsobech nakládání s odpady a obaly a údajů o zařízeních. V tomto případě se nejedná o vytváření zcela nového dosud technicky neaplikovaného systému sběru dat, ale jde o jeho legální zakotvení v úpravě zákona o odpadech. 10. Pro oblast nakládání s odpady se zavádí nové ekonomické nástroje, jejichž hlavním cílem je motivace k dodržování odpovídající hierarchie nakládání s odpady, preferující materiálové využívání odpadů. Podle stávajícího zákona o odpadech jsou placeny poplatky pouze za ukládání odpadů na skládky. Nové poplatky postihují všechny způsoby odstraňování odpadů, které jsou považovány za ekologicky nepříznivé. 11. V návaznosti na výše uvedené změny novela zákona dále obsahuje úpravu sankčních ustanovení a ustanovení upravujících výkon veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství a některé další legislativně-technické úpravy. b) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku Nezbytnost přijetí navrhované právní úpravy plyne zejména z nutnosti implementace nové směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS. Současně návrh novely zákona upravuje i některé problematické otázky, které vyplynuly z připomínek Evropské komise z tzv. formálního upozornění České republiky z března roku 2007 a které se vztahují k implementaci Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadu a rozhodnutí Rady 2003/33/ES, kterým byla stanovena kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládkách podle článku 16 směrnice. Kromě výše uvedených úprav, které vyplývají z evropských právních předpisů, obsahuje návrh novely zákona i některé další změny, jejichž nezbytnost provedení vyplynula z aplikace zákona v praxi a ze snahy o dosažení cílů Státní politiky životního prostředí ČR 2004 – 2010 a plánu odpadového hospodářství ČR, které ukládají zvyšovat materiálové využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů a stanovit nástroje na podporu zvýšení materiálového využití odpadů. c) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky Návrh zákona je v souladu s českým ústavním pořádkem. d) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnosti s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě i s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie Mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, ani judikatura Evropského soudu pro lidská práva se na danou oblast nevztahují. Navrhovanou právní úpravou se do českého právního řádu implementují evropské požadavky zakotvené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS.
56
Podle čl. 26 směrnice 2006/66/ES musí členské státy uvést v účinnost právní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 26. září 2008. Dále se tímto návrhem dosahuje plné slučitelnosti se Směrnicí Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů. Tato směrnice je v českém právním řádu částečně implementována již od roku 2002, kdy nabyl účinnosti zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. e) Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace 1. Implementace Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS Domácnosti Novela neukládá, vyjma povinnosti předávání použitých baterií a akumulátorů na místo zpětného odběru nebo zpracovateli, žádné další přímé povinnosti domácnostem. Majoritní vliv novely na domácnosti bude zprostředkovaný – lze očekávat, že ke změně chování a k vyšší účasti fyzických osob na zpětném odběru baterií a akumulátorů dojde zejména v důsledku plnění informačních povinností výrobců, respektive realizace informačních kampaní ustanovených na provozovatele kolektivních systémů. Vyšší náklady výrobců a dovozců na reklamní kampaně se mohou projevit v ceně baterií a akumulátorů. Případný nárůst ceny však nebude vzhledem k ceně dotčených výrobků významný. Podnikatelská sféra Povinné osoby (výrobci a dovozci) Směrnice ukládá všem členským státům Evropské unie povinnost zajistit v kontrolních letech 2012 a 2016 stanovený minimální zpětný odběr přenosných baterií a akumulátorů ve výši 25 %, resp. 45 %. Od roku 2002 je v ČR povinnost zpětného odběru uložena zákonem povinným osobám. Povinné osoby mohou dle novely zajistit zpětný odběr individuálně, kolektivně nebo solidárně. V současnosti se zpětného odběru přenosných baterií a akumulátorů účastní 137 povinných osob, z toho 119 povinných osob bylo k 31. 12. 2006 sdruženo v kolektivním systému, který zpětně odebral přes 90 % vybraných přenosných baterií a akumulátorů. Účinnost zpětného odběru narůstala od r. 2002 o cca 1-2 % ročně, na 6,3 % v roce 2006. Tempo zvyšování účinnosti je pro dosažení požadovaných 25 % v roce 2012, resp. 45 % v roce 2016, naprosto nedostatečné. Pro rychlejší růst procenta sběru použitých baterií a akumulátorů, minimálně o 3-4 % ročně, budou nezbytné informační kampaně a propagace zpětného odběru a další zlepšování míst zpětného odběru ve smyslu jejich viditelného umístění, hustoty sítě, atraktivního designu boxů pro konečné uživatele baterií a akumulátorů, což si vyžádá určité náklady, a to řádově tisíců korun na jedno sběrné místo. Rozsah (a tím i nákladnost) kampaní si určí povinné osoby samy tak, aby plnily úrovně sběru předepsané Směrnicí, resp. MŽP. Pro průmyslové baterie a akumulátory je ustanovena povinnost odděleného sběru, avšak hustota sítě a způsob zajištění nejsou přesně určeny. Lze očekávat, že tato povinnost nebude mít výrazný dopad na výrobce, neboť v praxi již některé společnosti oddělený sběr provádí. Podobně platí povinnost odděleného sběru také pro výrobce automobilových baterií. Vzhledem k pozitivní výkupní ceně odpadních akumulátorů (výkupní ceně olova), díky níž je
57
dosahovaná vysoká míra jejich sběru oprávněnými osobami, ponechává novela s ohledem na současnou praxi také možnost jejich výkupu mimo systém ustavený výrobcem. Novela ukládá výrobcům novou povinnost informovat odběratele, že baterie či akumulátory splňují požadavky pro jejich uvedení na trh, dále informovat uživatele o možných účincích baterií a akumulátorů na životní prostředí a lidské zdraví a o místech zpětného odběru. Tyto povinnosti si vyžádají pouze minimální finanční náklady, zejména pokud výrobci použijí pro informování zákazníků internet, neboť novela neuvádí jakým způsobem by měl být uživatel informován. Novou povinností, kterou musí výrobci splnit nejpozději do 26.9.2009, je označovat přenosné baterie a akumulátory údajem o jejich kapacitě. Toto ustanovení implementující směrnici EU bude mít na výrobce pouze mírný negativní dopad. Lze očekávat mírné jednorázové navýšení nákladů na změnu potisku. Novela podrobně upravuje vznik, schválení a zrušení kolektivních systémů pro zpětný odběr baterií a akumulátorů. Daná ustanovení, nahrazující stávající dobrovolnou dohodu mezi MŽP a Svazem výrobců a dovozců přenosných baterií, umožní výrobcům baterií a akumulátorů vytvořit další paralelní kolektivní systémy místo dosavadního jednoho a spolupráci s kolektivními systémy ustavenými pro zpětný odběr elektrozařízení. Novela ukládá povinnost výrobcům zajistit u odpadních baterií a akumulátorů zpracování a materiálové využití. Pro využití je zadán minimální limit (v procentech pro jednotlivé druhy baterií a akumulátorů). Tato povinnost vychází ze Směrnice. V souvislosti se zavedením povinnosti podání návrhu na zápis do Seznamu výrobců baterií a akumulátorů dojde jen k nepatrnému jednorázovému zvýšení administrativní zátěže povinných osob. V případě zapojení se do kolektivního systému bude zápis proveden přímo u provozovatele systému, který v tomto případě funguje jako správce dat poskytující MŽP požadované údaje nezbytné pro vedení Seznamu a veškerá další data v případě potřeby. Stávající povinnost podávání hlášení o zpětném odběru baterií a akumulátorů na MŽP se co do frekvence nemění, předpokládá se pouze modifikace rozsahu informací uvedených ve zprávě v prováděcím právním předpise, která by neměla mít negativní dopad na dotčené subjekty. Negativní dopad nebude mít ani nová povinnost prokazování pravdivosti a úplnosti údajů uvedených v roční zprávě kontrolním orgánům. Pokud dotčené subjekty plní své povinnosti dle zákona, musí těmito údaji sloužícími jako podklad k relevantní roční zprávě disponovat již nyní. Distributoři a poslední prodejci Dle novely se stávají distributoři baterií a akumulátorů odpovědní za plnění povinností výrobců, kteří nejsou uvedeni v Seznamu výrobců. Tím bude uplatněn princip traceability a dojde ke zpřehlednění systému (kontrola plnění i mezi jednotlivými články distribučního řetězce). Současně je povinna disponovat technickou informací výrobce prokazující, že baterie a akumulátory jím držené splňují jejich podmínku uvedení na trh. Poslední prodejci s výjimkami jsou povinni odebírat přenosné baterie a akumulátory, což představuje pouze nároky na vyhrazení prostoru na místo zpětného s tím, že náklady na zpětný odběr nese výrobce . Zpracovatelé baterií a akumulátorů V souladu se směrnicí musí zpracovatelé zavést BAT systémy a procesy materiálového využití musí dosahovat požadované úrovně.
58
Veřejná sféra a státní správa Navýšení administrativní zátěže MŽP spojené s registrací povinných osob a s vedením správního řízení pro vydání oprávnění k provozování kolektivních systémů bude pokryto MŽP bez dalších nároků na finanční či personální posílení. Zavedení registrace povinných osob bude sloužit jako podklad pro provádění inspekcí kontrolními orgány. Zůstávají zachovány kontrolní kompetence ČOI, ČIŽP a Celní správy. Zvýšení počtu kontrol se neočekává, proto není v souvislosti s touto novelou finanční ani personální posílení těchto organizací požadováno. Při přípravě novely byly konzultovány následující subjekty: Svaz výrobců a dovozců přenosných baterií Kovohutě Příbram nástupnická, a.s. Recyklace EKO-VUK, a.s. Svaz průmyslu a dopravy ČR ETC Consulting Group s.r.o. Česká inspekce životního prostředí Saft-Ferak a.s. Akuma a.s. Varta- AUTOBATERIE spol. s r.o. Ministerstvo průmyslu a obchodu Ekologické dopady Se zavedením této části novely zákona o odpadech do praxe ČR lze očekávat zvýšení podílu zpětně odebraných baterií a akumulátorů, čímž dojde ke snížení množství baterií a akumulátorů odhozených do komunálního odpadu, a tím i omezení rizika kontaminace. 2. Dopady vyplývající z nových poplatků v rámci novely zákona o odpadech Základní funkcí poplatků je motivace (stimulace) k ekologicky žádoucímu nakládání s odpady a ke snižování zátěže životního prostředí plynoucího z odstraňování odpadů. Poplatkem tak bude výrazně ekonomicky znevýhodněno odstraňování odpadů a preferováno jejich využívání – zejména materiálové. Dosud nejlevnějším způsobem nakládání s odpady je jejich uložení na skládku. Rozdíl mezi náklady na uložení odpadů na skládku a náklady na oddělený sběr využitelných komunálních odpadů je cca 2 500 Kč za 1 tunu. Pokud má tedy dojít formou ekonomické motivace k výraznější změně v nakládání s odpady, musí být ukládání na skládku zatíženo výrazně vyšší sazbou poplatku než v současné době. Postupné zvyšování sazeb bude vyrovnávat tyto náklady a současně ponechá časový prostor pro realizaci odpovídajících opatření. Vyšší sazby poplatků se mohou promítnout u původců v ceně výrobků a služeb. Vzhledem ke konkurenčnímu prostředí lze však očekávat, že se vyšší sazby poplatků promítnou především ve snaze omezovat produkci odpadů, hledat pro odpady alternativy využití a preferovat jejich materiálové využití. Konkrétní výše placených poplatků a navazující dopady do cen výrobků a služeb budou závislé na množství odpadů, které bude daným zpoplatněným způsobem v dalším období odstraňováno. Obcím (jako původcům odpadů) se zvýší náklady za odstraňování komunálního odpadu formou skládkování. Předpokládá se, že toto navýšení nebude plně kopírovat zvýšení 59
poplatku, a to zejména pro konkurenci firem, které pro obce zajišťují sběr, svoz a odstranění komunálního odpadu. V úvahu je třeba brát také předpokládané výrazné snižování množství odstraňovaného odpadu vzhledem k odklonu jeho toku k využívání (především k materiálovému využívání). Pokud se jedná o dopady na obyvatele, budou ovlivněny především aspekty uvedenými v předchozím odstavci. Dále je třeba vzít v úvahu, že některé obce část nákladů na odpadové hospodářství hradí ze svých rozpočtů – v současné době se jedná odhadem o cca 25 % nákladů na odpadové hospodářství. Zvýšené poplatky tedy nebudou přeneseny v plné výši na obyvatele a tyto dopady budou různé v jednotlivých městech či obcích. Dopady vyplývající z poplatků za ukládání komunálního odpadu na skládku se nebudou týkat obcí, které mají na svém katastru skládku (tyto skládky jsou v cca 140 obcích). Pro tyto obce byla ponechána výjimka z placení poplatku. Konkrétní dopady vyplývající z jednotlivých způsobů odstraňování odpadů jsou uvedeny v následující tabulce. Tyto dopady byly počítány podle množství odpadů v roce 2006 (poslední dostupné údaje). Předpokládá se však výrazné snižování množství odpadů, se kterými je nakládáno způsobem podléhajícím zpoplatnění a tedy i výrazně nižší dopady na jednotlivé subjekty. Ve třetím sloupci je uvedeno porovnání se současným stavem. Ve většině případů se jedná o zcela nové poplatky a tedy o absolutní nárůst, částečné zvýšení je zde pouze u již zpoplatněného ukládání odpadů na skládky. U ukládání komunálních odpadů na skládky byla zohledněna výjimka pro obce se skládkou na svém území (snížení celkových dopadů o 15 %). Množství nově zpoplatněného technologického materiálu na zajištění skládky bylo počítáno jako 25 % celkově ukládaných odpadů. Orientační propočty dopadů poplatků (podle jednotlivých zpoplatněných způsobů nakládání s odpadem - kódy dle přílohy č. 4 k zákonu č. 185/2001 Sb.) Druh odpadu a způsob nakládání s odpadem
Množství odpadů 2006 tis. t
Dopad (nárůst) 2009/2007 mil. Kč
Roční dopad 2009 a 2010 mil. Kč
Roční dopad 2011 a 2012 mil. Kč
Roční dopad od roku 2013 mil. Kč
Komunální odpad D1
3 223,5
821,9
1 917,9
2 740,0
4 109,9
Komunální odpad
1,8
1,3
1,3
1,8
2,7
Ostatní odpad (bez komunálního odpadu) D1
1 736,7
521,0
1 215,7
1 736,7
2 605,0
Ostatní odpad (bez komunálního odpadu) D3,D4,D5,D12
173,2
121,2
121,2
173,2
259,8
Nebezpečný odpad
78,4
180,3
548,8
784,0
1 176.0
D3,D4,D5,D12
60
D1 Nebezpečný odpad
1,3
9,1
9,1
13,0
19,5
1 259,6
881,7
881,7
1 259,6
1 889,4
Komunální + ostatní odpad D2 a D10
109,8
32,9
32,9
43,9
65,9
Nebezpečný odpad D2 a D10
55,6
166,8
166,8
222,4
333,6
379,7
75,9
75,9
94,9
113,9
D3,D4,D5,D12 Technolog.materiál na zajištění skládky
Spalování komunálního odpadu
3. Dopady vyplývající ze změn v oblasti nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem Dopady na státní a veřejný sektor Novela nebude mít dopad na státní rozpočet, neboť pokud by došlo ke zkolabování systému zpětného sběru elektroodpadu, budou náklady hrazeny z finanční rezervy, kterou musí provozovatel kolektivního systému složit jako jednu z podmínek před získáním oprávnění. Dopady na podnikatelské prostředí Novela upravuje nově postavení provozovatele kolektivního systému pro elektrozařízení a elektrooodpad. Pokud chce žadatel získat od ministerstva oprávnění k provozování kolektivního systému, musí splnit dvě podmínky. Zaprvé složit na vázaný účet finanční rezervu pro zajištění nakládání s historickými a jinými nekrytými zařízeními z domácností ve výši 5, 10 nebo 15 mil Kč podle dané skupiny elektrozařízení. Tato rezerva by zároveň měla sloužit k vypořádání nesplněných závazků a zabezpečení kontinuity systému nakládání s elektrozařízením a elektroodpadem v případě, že by provozovatel nemohl dostát svým povinnostem (např. při odebrání oprávnění ministerstvem). Zadruhé musí žadatel zajistit zpětný odběr elektrozařízení alespoň ve 40 % obcí nad 2 000 obyvatel. Hustota sběrné sítě elektroodpadu (tzn. procenta pokrytí) se zvyšuje v závislosti na době trvání oprávnění provozovatele kolektivního systému. Toto ustanovení bude v rámci kladených nároků na podnikatele (žadatele o oprávnění k provozování kolektivního systému) značně selektivní. Pozitivním dopadem však bude zpřehlednění celého systému zpětného odběru, neboť bude na trhu působit jen několik firem. Náklady, které bude muset podnikatel vynaložit, aby získal oprávnění k provozování kolektivního systému, jsou běžnými náklady při zahájení podnikatelské činnosti. Pro provozovatele kolektivních systémů budou platit i některá další omezení, zejména je stanovena možná právní forma společnosti. Právní forma akciové společnosti se zaknihovanými akciemi znějícími na jméno či společnosti s ručením omezeným garantuje vyšší transparentnost jejich struktury a činnosti pro kontrolní orgány a především pro výrobce elektrozařízení, kteří se do nich budou zapojovat.
61
Účast výrobců na podnikání kolektivních systémů, spojená se zákazem účasti osob podnikajících v oblasti nakládání s odpady a s druhotnými surovinami, se zákazem rozdělení zisku společnosti mezi společníky a vyloučením eventuality, aby kolektivní systém ovládl a řídil jednotlivý výrobce, by měla vést k větší zainteresovanosti výrobců na řádném plnění povinností podle zákona o odpadech a současně na efektivní vynakládání prostředků na nakládání s elektroodpadem tak, aby nedocházelo k nadměrnému zatěžování spotřebitelů. Podíl jednotlivého společníka nebo společníků jednajících ve shodě nesmí přesáhnout 33%, což limituje možnost společníka vytvářet blokační minoritu. Samotný provozovatel kolektivního systému je pak omezen jak ve svém vlastním podnikání mimo rámec nakládání s elektroodpady a elektrozařízeními, tak i ve svých vztazích s osobami, jež vůči němu mají zvláštní vztah. Cílem je zabránit tzv. insider tradingu a obecně tomu, aby příspěvky výrobců byly využívány k jinému účelu, než ke kterému byly shromážděny. V souvislosti s tím se stanovují omezení i společníkům provozovatele kolektivního systému. Dále se omezuje možná účast společnosti na podnikání třetích osob a povoluje se pouze účast v zájmových sdruženích právnických osob sdružujících kolektivní systémy nebo v jiných právnických osobách sdružujících subjekty s obdobným předmětem činnosti. Z novely dále vyplývá povinnost provozovatele kolektivního systému pro elektrozařízení evidovat tok odebraných elektrozařízení a při kontrole doložit pravdivost údajů. Další povinností je zpracování roční zprávy, která musí být před odesláním na ministerstvo ověřena auditem. To sice bude vyžadovat náklady na auditora, avšak pozitivním dopadem bude důslednější kontrola celého systému. Výrobce a provozovatel kolektivního systému pro elektrozařízení a elektroodpad mají nově povinnost uchovávat roční zprávu o plnění povinností stanovených pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektrooodpadu po dobu minimálně 5 let. Z uvedeného ustanovení nevyplývají žádné dodatečné náklady. Pozitivním dopadem bude snadnější kontrolovatelnost celého systému. Povinností provozovatele kolektivního systému je i zajištění minimálního objemu sběru elektroodpadu. Pokud provozovatel tento limit nesplní, ministerstvo mu může odejmout oprávnění k činnosti. Toto ustanovení bude mít pozitivní dopad na plnění kvót EU na zpětný odběr elektrozařízení, čímž se Česká republika vyhne hrozícím pokutám. Provozovatel kolektivního systému má také povinnost informovat spotřebitele o způsobu provedení zpětného odběru. Náklady, které provozovatel se splněním této povinnosti bude muset vynaložit nebudou vysoké, zejména pokud budou tyto informace umístěny na sběrných nádobách apod. Zvýšení informovanosti spotřebitelů bude mít pozitivní dopad na fungování celého systému a na účelnější ochranu životního prostředí. Novou povinností pro posledního prodejce elektrozařízení je umožnit spotřebitelům zdarma odevzdat elektrozařízení do 1 kg v místě prodeje, pokud je prodejna větší než 200 m2. Tímto ustanovením má být zajištěna dostatečná hustota sběrné sítě. Dodatečné náklady, které tím prodejcům vzniknou budou minimální, a budou souviset zejména se zajištěním místa, kde se bude elektrozařízení a elektroodpad skladovat do doby odvozu. Výrobce elektrozařízení nebo porovozovatel kolektivního systému pro elektrozařízení a elektroodpad je povinen zajistit pravidelný bezplatný odběr elektrozařízení zpětně odebraných posledním prodejcem. Náklady, které z této povinnosti vyplývají jsou v souladu s pravidlem „znečišťovatel platí“.
62
4. Dopady vyplývající ze zavedení nové povinnosti pro obce separovat biologicky rozložitelný odpad Navrhovaná novela zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech zakládá novou povinnost separovat biologicky rozložitelný odpad. Měla by přispět k naplnění čl. 5 směrnice Rady 1999/31/ES a k plnění cíle postupného snižování biologicky rozložitelného odpadu (BRO) dané v Plánu odpadového hospodářství (POH). Veřejný sektor Dotčené subjekty Provozovatelé skládek, kompostáren, bioplynových stanic a zařízení na energetické využití BRO - jsou-li zřízeny obcí nebo krajem, MŽP, ČIŽP, VÚV T.G.M., MZ, MZe, Státní zdravotní ústav, kraje, obce, orgány ochrany veřejného zdraví, Energetický regulační úřad Z novely zákona plyne pro obce byrokratická zátěž spojená s určením místa pro odkládání BRO. Obec by měla zabezpečit včasný periodický a pro zdraví bezpečný svoz, kontrolovat vlastní způsob zpracování tak, aby byla minimalizována zdravotní rizika. Separací biologicky rozložitelného odpadu dojde ke snížení nákladů na ukládání směsného komunálního odpadu na skládky. Úspora nákladů může dosáhnout, podle výchozího stavu odpadového hospodářství města, několik desítek Kč na obyvatele ročně. Podnikatelský sektor Dotčené subjekty Provozovatelé skládek, svozové firmy, podnikatelé v zemědělství, provozovatelé kompostáren, provozovatelé bioplynových stanic, provozovatelé zařízení na energetické využití BRO jiným způsobem než v bioplynové stanici, provozovatelé systémů pro mechanickou a biologickou úpravu komunálního odpadu, provozovatelé systémů pro separaci BRO, sběrné dvory, překladiště komunálního odpadu, apod. Navrhovaná novela bude pro podnikatelské subjekty, které se podílejí na realizaci POH (zařízení a provozy, kde se shromažďuje a zpracovává BRO), představovat zvýšení nákladů. Těmto subjektům vznikají náklady z důvodu povinnosti sledovat hygienická rizika prostřednictvím stanovení indikátorových organismů během celého procesu (nejen u rozborů výstupů). Při průměrném množství 40–60 kg BRO/obyvatele/rok můžeme očekávat celkové množství zpracovávaného BRO 500–700 tis. tun ročně a zvýšení nákladů způsobené financováním prováděných rozborů na zpracování jedné tuny biologicky rozložitelných odpadů o 10 až 20 Kč. Zvýšení nákladů plyne také z kontroly a desinfekce zařízení používaných při sběru, svozu a při uskladnění v samotném zařízení na využití BRO. Při separování BRO vznikají náklady spojené s pořízením sběrných nádob, svozových vozidel a dezinfekčních vozidel. Náklady spojené s pořízením sběrných nádob jsou 1 126 mil. Kč. Pro sběr BRO je vhodné využívat speciální nádoby, na kterých neulpívá BRO a které postupně uvolňují bakteriocidní látky nebo nádoby s filtry. V případě používání speciálních nádob, které umožňují stálý přístup vzduchu (v nádobě se vytváří aerobní prostředí), vznikají tyto úspory: - úspora snížením hmotnosti odváženým BRO během 14 dnů v průměru cca o 13 %; - úspora snížením počtu manipulací.
63
Náklady spojené s pořízením svozových vozidel jsou 848 mil. Kč, s pořízením dezinfekčních vozidel 456,4 mil. Kč. Životnost vozového parku i nádob je přibližně 10 – 15 let, což znamená, že tyto náklady budou muset být opětovně vynakládány po uplynutí tohoto období. Roční provozní náklady na separaci BRO se předpokládají ve výši 941 mil. Kč. V provozních nákladech jsou zahrnuty náklady spojené se sběrem, svozem, dezinfekcí zařízení při sběru, svozu, skladování, kompostováním apod. Další náklady jsou spojeny s propagací. Před spuštěním a v prvním roce provozu se počítá se 160 mil. Kč za rok. Do budoucna s 1/5 těchto nákladů ročně. Další významné náklady bude představovat vybudování zařízení na využití BRO (v případě, že je zřizovatelem obec nebo kraj, týkají se tyto náklady i těchto subjektů). Pro zpracování 300 tis. tun ročně bude vzhledem k minimalizaci dojezdových vzdáleností zapotřebí vybudovat přibližně 20 zařízení schopných zpracovat denně alespoň 35 tun BRO. Diskontované náklady na investice do takovýchto zařízení mohou dosáhnout výše 410 mld. Kč. Další náklady, které nejsou vyčísleny, jsou náklady na úpravy nebo výstavbu tepelných zařízení ke zpracování výstupů z mechanicko biologické úpravy BRO a dalších procesů. Domácnosti Separací biologicky rozložitelného odpadu dojde ke snížení nákladů na ukládání směsného komunálního odpadu na skládky, čímž se sníží náklady domácností na směsný odpad. Z povinnosti separovat BRO pro domácnosti plynou náklady spojené s nákupem nádob pro sběr bioodpadu a na případné pořízení biodegradabilních sáčků. Je možné využít i igelitové sáčky, které pro domácnosti nepředstavují zvýšení nákladů. Pro domácnosti, za předpokladu rovnoměrného rozložení možností sběru bioodpadu v domácnostech, se odhaduje jejich jednorázový výdaj na nádoby ve výši 80 mil. Kč (nádoba cca 100 Kč/ks, 2 377 tis. bytů v obcích nad 2 000 obyvatel) a během 5 – 10 let dalších 100 mil. Kč na obnovu pořízených nádob. Životní prostředí Pozitivní vliv zvýšení podílu třídění biologicky rozložitelného odpadu z komunálního odpadu na životní prostředí lze spatřovat zejména v jeho zhodnocování a další recyklaci, buď jako zdroje pro kompostárny nebo pro jeho následné energetické využití. Pokud budeme sledovat další cíl zaměřený na ochranu životního prostředí, tedy snížení produkce skleníkových plynů, není v České republice v této oblasti příliš velký potenciál pro výraznější podíl na celkovém snížení produkce ekvivalentu CO2. Proto je důležité sledovat přínos separovaného sběru BRO komplexně, nejen z pohledu snižování produkce skleníkových plynů. Pokud se v roce 1986 dařilo umístit 2,14 mil. tun kompostu, můžeme předpokládat, že i dnes je velmi vysoká pravděpodobnost možnosti uplatnění vyseparované biologické složky na zvyšování úrodnosti zemědělské půdy kvalitním kompostem. BRO se tak uplatní k životnímu prostředí velmi šetrným a ekonomicky méně nákladným způsobem. Konzultované subjekty Státní zdravotní ústav, Praha EKO-KOM, a.s. SLEEKO (Ing. Zdenka Kotoulová) Česká asociace odpadového hospodářství Městský Úřad Uherské Hradiště Úřad městské části Praha 12
64
Gartensta s.r.o. Mikrobiologický ústav AV ČR Ústav chemických procesů AV ČR Podmínky nakládání s biologicky rozložitelným odpadem budou řešeny prováděcím právním předpisem. 5. Dopady vyplývající z úprav v oblasti nakládání s autovraky Na základě posouzení všech dostupných informací lze konstatovat, že přijetím předkládané části novely zákona o odpadech týkající se nakládání s autovraky lze očekávat pozitivní dopady na životní prostředí, zejména díky zpřehlednění nakládání s autovraky a jejich částmi a tím i omezení neekologického nakládání s nimi. Dopady na veřejný sektor Novela bude mít pozitivní dopad na součinnost orgánů veřejné správy, čímž se zefektivní práce dotčených orgánů a pravděpodobně dojde ke snížení zejména mzdových nákladů. Dopady na podnikatelské prostředí Zajištění sledovanosti celého systému nakládání s autovraky bude mít mírně negativní dopad v podobě zvýšení administrativní zátěže pro provozovatele zařízení ke sběru autovraků i provozovatele zařízení k využívání autovraků neboť budou povinni vést a uchovávat evidenci o převzatých či zpracovaných autovracích, materiálech a částech k dalšímu použití po dobu 5 let. Dalším negativním dopadem pro provozovatele zařízení ke sběru autovraků bude jednorázové zvýšení nákladů na technické zařízení na zajištění dálkového přístupu, kterým budou MŽP zasílat v elektronické podobě údaje o převzatých autovracích do informačního systému sledování dat o autovracích, který je součástí centrálního informačního systému odpadového hospodářství. Pozitivním dopadem na výrobce vozidel a jejich dílů je možnost poskytovat provozovatelům zařízení k využívání autovraků informace pro demontáž on-line, což omezí materiálové náklady. Další změnou je povinnost výrobců zaslat zpracovanou roční zprávu MŽP v elektronické podobě, což zjednoduší proces následného zpracování v rámci MŽP, avšak na výrobce bude klást nároky na technické zařízení. Přijetím novely dojde také k narovnání podmínek na trhu, kdy všechny subjekty budou nuceny dodržovat stejná pravidla. Dopady na domácnosti Výrazný přínos novely lze spatřovat v přesném vymezení pojmů týkajících se autovraků a tedy i upřesnění podmínek bezúplatného převzetí vybraného autovraku od majitele a zároveň možnost stanovení případných poplatků za neúplnost autovraku jako sankce za to, že nelze zjistit, zda s chybějícími částmi bylo naloženo ekologicky.
65
Pozitivním přínosem je i motivace posledního majitele vozidla k předání autovraku do místa k tomu určenému, aby mohlo být s autovrakem následně ekologicky naloženo a popř. znovu využity jeho části. 6. Centrální informační systém odpadového hospodářství Podle novely ministerstvo zřizuje centrální informační systém odpadového hospodářství („CISOH“), který bude součástí jednotného informačního systému životního prostředí. Ministerstvo nepočítá s dodatečnými náklady na jeho zřízení, neboť využije stávající systém evidence a sledování produkce a nakládání s odpady. Všechna povinně zasílaná hlášení od původců a oprávněných osob budou předávána do tohoto systému. Pro provoz centrálního informačního systému odpadového hospodářství bude důležité, aby hlášení od původců a oprávněných osob byla zasílána v elektronické podobě v přenosovém standardu dat o odpadech. Tento datový standard bude stejně jako nyní volně stažitelný z internetových stránek ministerstva. Navíc si původci a oprávněné osoby budou moci zakoupit rozšířený software, který jim usnadní vedení průběžné evidence o produkci a nakládání s odpady v rámci jejich činnosti a provádění různých statistických výstupů pro jejich potřebu.
2. ZVLÁŠTNÍ ČÁST K článku I K bodům 1 až 4 Upravují se některé definice základních pojmů tak, aby bylo vyhověno připomínkám Evropské komise. Pojmy „skládka odpadů“ a „skladování odpadů“ jsou upravovány ve smyslu připomínky Evropské komise tak, aby byly přesně transponovány příslušné články směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadu. Na základě připomínky Evropské komise, že v české právní úpravě nejsou jednotlivé etapy provozu skládky definovány, se doplňuje definice „etapa provozu skládky“. Pro všechny etapy provozu skládky (ukládání odpadů na skládku, uzavírání a rekultivace skládky, zajištění péče o skládku) je třeba vydat samostatné povolení a stanovit povinnost provedení kontroly lokality před zahájením postupů odstraňování odpadu ukládáním na skládku a před uzavřením skládky. Kromě úpravy stávajících definic se zavádí některé nové pojmy, jejichž absence způsobovala v praxi nedostatky nebo jejichž zavedení souvisí s provedenou úpravou zákona o odpadech. Jedná se o tyto pojmy: „soustřeďování odpadů“, „technologický materiál“, „základní popis odpadu“ a „přenosový standard dat“. Prostřednictvím pojmu „soustřeďování odpadů“ jsou v současném zákoně o odpadech definovány pojmy „nakládání s odpady“, „shromažďování odpadů“, „skladování odpadů“, „sběr odpadů“. Samotná definice pojmu „soustřeďování odpadů“ však v zákoně chybí, což se v praxi ukázalo jako určitý nedostatek, neboť není jasné, zda se soustřeďováním odpadů rozumí pouze shromažďování, skladování, sběr a výkup nebo i další činnosti.
66
Zavádí se pojem „technologický materiál“ jako věci (odpady i „neodpady“), které jsou ukládané do tělesa skládky v první etapě jejího provozu za účelem jejího technického zabezpečení v souladu s projektem skládky, provozním řádem skládky a s požadavky na přejímku odpadů nebo s požadavky na vstupní suroviny. Definice tohoto pojmu je nezbytná zejména pro správné placení poplatků podle části osmé zákona o odpadech. Pojem „základní popis odpadu“ souvisí se zavedením nové povinnosti pro původce a oprávněné osoby vybavit odpad základním popisem, tj. průvodní dokumentací odpadu, a tento základní popis předávat oprávněné osobě s každou jednorázovou nebo první z řady opakovaných dodávek odpadu do zařízení, nebo vždy na vyžádání oprávněné osoby, která přebírá odpad od původce do svého vlastnictví. Základní popis odpadu by měl informovat o způsobu vzniku odpadu, o skutečných vlastnostech odpadu a tím umožnit optimalizovat nakládání s ním, včetně minimalizace dopadů na zdraví lidí a životní prostředí. V převažující míře jsou základní popisy odpadu zpracovávány formálně na formulářích, které jsou většinou zpracovány provozovateli zařízení k nakládání s odpady a poskytovány vlastníkům odpadů k vyplnění. Základní popis odpadu by měl být průvodní dokumentací odpadu, která poskytne prvotní informaci pro rozhodování o nakládání s odpadem v souladu s hierarchií nakládání s odpady stanovenou zákonem (předcházení vzniku NO, materiálové využití, energetické využití, odstranění). „Přenosovým standardem dat o odpadech“ se rozumí požadovaný formát dat a minimální rozsah povinného ověření jejich formální a obsahové správnosti, který umožňuje ohlašování údajů v elektronické podobě. K bodu 5 Doplňuje se povinnost pro každou osobu poskytovat součinnost kontrolním orgánům v souvislosti s nakládáním s odpady. K bodu 6 Legislativně-technická úprava související s úpravou v bodě 10. K bodu 7 a 8 Značení shromažďovacích prostředků je stanoveno ve vyhlášce 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, pouze pro provozovatele zařízení ke sběru a výkupu odpadů, tyto povinnosti pro další oprávněné osoby a původce nejsou v současné době stanoveny, což může znamenat zásadní problém při nakládání s odpady (např. zdravotnická zařízení apod.). K bodům 9 a 10 Připomínka Evropské komise - pro všechny etapy provozu skládky (ukládání odpadů na skládku, uzavírání a rekultivace skládky, zajištění péče o skládku) je třeba vydat samostatné povolení a stanovit povinnost provedení kontroly lokality před zahájením postupů odstraňování odpadu ukládáním na skládku a před uzavřením skládky. Při zpracování vedlejších živočišných produktů v kompostárnách a bioplynových stanicích je závažným problémem dodržení specifických požadavků, zejména hygienických, pro ochranu před patogenními původci. Aby se zabránilo jakémukoli riziku rozšíření patogenů a/nebo reziduí, vedlejší produkty živočišného původu by měly být zpracovávány v zařízeních
67
schválených na základě souhlasného stanoviska kompetentního orgánu a současně jím i kontrolovaných. Podle zákona o odpadech jsou k vydávání souhlasu k provozu zařízení pro zpracování biologicky rozložitelných odpadů kompetentní krajské úřady, ke kontrole těchto zařízení je kompetentní ČIŽP. Plnění požadavků Nařízení č. 1774/2002/ES se však týká jednoznačně činnosti Státní veterinární správy, resp. krajských veterinárních správ. Z tohoto důvodu je tedy potřebné zapojit z hlediska odbornosti tyto orgány a zmocnit je ke spolupráci při vydávání stanovisek k souhlasu a ke kontrole provozu zařízení zpracovávajících tento typ odpadu formou úpravy zákona. K bodu 11 Doplňuje se zmocnění v § 14 odst. 5 písm. e) tak, aby se sjednotila současná praxe při vzorkování odpadů. K bodu 12 Ministerstvo životního prostředí se zmocňuje stanovit vyhláškou technické požadavky na soustřeďování odpadů. K bodům 13 a 14 Návrh na změnu právní úpravy „odpadových hospodářů“ - připomínka Evropské komise příslušný orgán nesmí vydat souhlas s provozováním skládky, pokud není skládka řízena technicky kompetentní osobou a je zabezpečen její odborný a technický růst a školení provozovatelů a pracovníků skládky. Jedná se o požadavek na kompetentní osobu a zabezpečení jejího odborného a technického růstu a školení provozovatelů a pracovníků skládek. Snížení limitu pro původce a oprávněné osoby, kteří nakládají s nebezpečnými odpady, pro vznik jejich povinnosti zajišťovat odborné nakládání s těmito odpady prostřednictvím odpadového hospodáře ze 100 t na 50 t nebezpečného odpadu za rok doporučila pracovní skupina při zpracovávání podkladů pro novelu zákona o odpadech a to na základě zkušeností z praxe, zejména pokud jde o nakládání s odpady z chemických látek. K bodu 15 Zpřesňuje se povinnost původců odpadů tak, aby nedocházelo k únikům odpadů jejich „překategorizováním“. K bodu 16 Z důvodu zjednodušení a zefektivnění kontroly se původci odpadů ukládá povinnost předložit průběžnou evidenci ke kontrole v místě nakládání s odpadem. K bodům 17 a 18 Původci odpadu se stanoví nová povinnost zpracovat základní popis odpadu v souladu s prováděcím právním předpisem a předat tento základní popis odpadu oprávněné osobě s každou jednorázovou nebo první z řady opakovaných dodávek odpadu do zařízení, nebo vždy na vyžádání oprávněné osoby, která přebírá odpad od původce do svého vlastnictví. Tato nová povinnost souvisí s přesnou transpozicí rozhodnutí Rady 2003/33/ES, kterým byla stanovena kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládkách podle článku 16 směrnice 1999/31/ES a její přílohy II a připomínek a zkušeností ČIŽP z praxe. Základní popis odpadu by měl informovat o způsobu vzniku odpadu a o skutečných vlastnostech odpadu a tím umožnit optimalizovat nakládání s ním, včetně minimalizace dopadů na zdraví lidí a životní
68
prostředí. Základní popis odpadu by měl být průvodní dokumentací odpadu, která poskytne prvotní informaci pro rozhodování o nakládání s odpadem v souladu s hierarchií nakládání s odpady stanovenou zákonem (předcházení vzniku NO, materiálové využití, energetické využití, odstranění). K bodu 19 Výslovně se stanoví, že pokud původce provozuje sklad nebezpečných odpadů, uděluje se tento souhlas i k provoznímu řádu tohoto skladu. Sklad odpadů musí být již podle současné právní úpravy provozován podle provozního řádu (§ 7 odst. 7 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů). Z důvodu větší právní jistoty se však tato povinnost výslovně zakotvuje do zákona. K bodu 20 Z důvodu právní jistoty se zrušuje věta, která stanoví, že na každou oprávněnou osobu, která převezme do svého vlastnictví odpady od původce, přecházejí povinnosti původce podle odstavce 1, s výjimkou písmen i) a j). Povinnosti jednotlivých oprávněných osob jsou taxativně stanoveny v § 18 a násl. včetně povinností, které na tyto osoby „přecházejí“ od původce. Ustanovení poslední věty § 16 odst. 4 se z tohoto pohledu zdá jako naprosto nadbytečné a zavádějící. K bodu 21 Doplňuje se zmocnění pro ministerstvo stanovit vyhláškou obsah a formu základního popisu odpadu, požadavky na odběr vzorků, metody hodnocení odpadů a na osoby provádějí vzorkování odpadů a jejich hodnocení pro účely vypracování základního popisu odpadu. K bodu 22 Podle stávajícího zákona jsou obce povinny z komunálního odpadu třídit pouze nebezpečné složky, resp. zajistit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat nebezpečné složky komunálního odpadu. Nově se pro obce zavádí povinnost třídit od 1. 1. 2010 minimálně čtyři využitelné složky komunálního odpadu (papír, sklo, plast a nápojové kartony) a biologicky rozložitelný odpad. Množství odstraňovaných odpadů se sice postupně snižuje, stále je však poměrně velký hmotnostní podíl odpadů, které jsou ukládány na skládky. V roce 2006 se jednalo o 5,1 mil. t, tj. 17,9 % z celkové produkce odpadů. U komunálních odpadů je skládkování stále převažujícím způsobem jejich odstranění. Podíl skládkovaných odpadů z celkové produkce komunálních odpadů vzrostl mezi roky 2005 a 2006 z 69,3 % na 81 %. K tomuto nárůstu došlo i přes snížení celkového objemu produkovaného komunálního odpadu. Podle složení komunálního odpadu z něho lze vytřídit cca 60 % odpadu, u kterého je možné jeho další využití. Při dnešní produkci cca 280 kg domovního odpadu/obyvatele to odpovídá cca 180 kg využitelných složek. Z nich asi třetinu tvoří biologicky rozložitelný odpad, jehož třídění není dosud plošně rozšířeno, a dvě třetiny papír, plast, sklo a ostatní využitelné složky. Z toho vyplývá, že kromě biologicky rozložitelných komunálních odpadů existuje významná rezerva pro třídění a využití i dalších složek komunálního odpadu. Množství BRKO ukládaného na skládky v roce 2006 přesahuje o 23 % cílové množství, které by mělo být ukládáno v roce 2010 podle závazků vyplývajícího ze směrnice 1999/31/EC o skládkách odpadů. Jedná se o množství cca 330 tis. t BRKO, které je nutné do r. 2010 odklonit od skládkování.
69
K bodu 23 Doplňuje se zmocnění pro Ministerstvo životního prostředí stanovit vyhláškou podrobnosti ke splnění povinnosti obcí zajistit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat minimálně čtyři využitelné složky komunálního odpadu a od 1. 1. 2010 též biologicky rozložitelný odpad. K bodu 24 Viz. odůvodnění k bodu 17 a 18. K bodu 25 Jedná se o úpravu, která zpřesňuje stávající režim při výkupu a sběru vyhláškou stanovených odpadů tak, aby bylo zabráněno krádežím kovových věcí. K bodu 26 Vozy na svoz odpadů jsou buď přepravními prostředky splňující požadavky zvláštních právních předpisů (ADR, silniční zákon), k jejichž provozu nemusí mít oprávněná osoba souhlas podle zákona o odpadech, anebo mobilním zařízením ke sběru a výkupu odpadů, provozuje-li je k tomu oprávněná osoba a má-li souhlas k provozu tohoto zařízení podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona, přičemž v tomto případě musí být splněny navíc požadavky na zařízení ke sběru a výkupu odpadů podle ustanovení § 4 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (včetně provozního řádu, stanovení podmínek přejímky odpadů do zařízení) a obecné požadavky na soustřeďování odpadů podle ustanovení § 6 téže vyhlášky (především vybavení shromažďovacími prostředky, jejich označování, údržba atd.). Dále pak ze způsobu provádění svozu odpadů musí být rozpoznatelné, zda se jedná o sběr odpadu nebo o pouhou přepravu odpadu. Navrhovaná úprava je nezbytná k efektivnímu zajištění kontroly nakládání s odpady a ke snížení rizika nelegálního nakládání s odpady. V případě mobilního sběru a výkupu odpadů se totiž většinou nejedná o sběr a výkup odpadů, ale pouze o přepravu odpadů. K bodu 27 Doplňuje se zmocnění pro Ministerstvo životního prostředí upravit rozsah evidence osob, od kterých provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů provádějící sběr nebo výkup odpadů stanovených prováděcím právním předpisem odpady odebral nebo vykoupil, vyhláškou podle aktuální potřeby. K bodu 28 Viz. odůvodnění k bodu 17 a 18. K bodu 29 Legislativně-technická úprava. K bodu 30 Viz. odůvodnění k bodu 17, 18 a 93. K bodu 31 Požadavek přesné transpozice směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadu. Upravuje se pojem „finanční rezerva“ na základě připomínky Evropské komise – text směrnice požaduje, že určitá částka (finanční rezerva) musí existovat již před samotným zahájením provozu skládky a prostředky této rezervy musí být použitelné nejen na rekultivaci a zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu, ale i na práce související s odvrácením havárie
70
nebo omezení dopadů havárie. Tento požadavek česká právní úprava dosud nesplňuje, neboť finanční rezervu váže pouze na péči o skládku po jejím uzavření. K bodu 32 Požadavek přesné transpozice směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadu. Na základě připomínky Evropské komise se do zákona doplňuje provozovatelům skládky odpadů povinnost jednoročního hlášení o výsledcích kontroly monitoringu ve všech etapách provozu skládky a povinnost zajistit, aby odpadový hospodář každoročně prokazatelně proškolil všechny pracovníky skládky. K bodu 33 Povinnost zajistit, aby umístění a technické provedení skládky odpadů zajistilo ochranu životního prostředí po celou dobu provozu skládky i po jeho ukončení a podmínky pro rekultivaci skládky a následné využití skládkového prostoru v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací, v současném zákoně není nikomu adresně stanovena a tudíž je nevymahatelná. Novelou zákona se upřesňuje, že tuto povinnost má provozovatel nebo vlastník skládky. K bodu 34 Zákon o odpadech upravuje v části čtvrté, dílu 3, tj. v § 30 a 31 základní povinnosti při nakládání s bateriemi a akumulátory. Tato ustanovení zákona o odpadech implementovaly směrnici Rady 91/157/EHS ze dne 18. 3. 1991 o bateriích a akumulátorech. Tato směrnice Rady byla dne 6. září 2006 nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS. Této nové evropské právní úpravě musí být přizpůsobena i příslušná ustanovení zákona o odpadech. Ustanovení uvádí do souladu s českým právním řádem definice dle čl. 3 směrnice 2006/66/ES. Pojmy „odstraňování“ a „uvádění na trh“ nejsou z důvodu jejich vyhovující úpravy zákonem o odpadech v ustanovení § 4 písm. o), resp. písm. s) v tomto díle řešeny. Obdobně není převzata definice „recyklace“, neboť termín odpovídá pojmu „materiálové využití odpadů“ dle § 4 písm. m) a termín „zařízení“ odpovídající definici „elektrozařízení“ dle § 37g písm. a). Definice „Zpracování“ má pro účely hlavy II dílu 3 zákona o odpadech význam rozšířený o využití baterií nebo akumulátorů s ohledem na zjednodušení terminologie a povaze technologického procesu, kdy může být zpracování a využití baterií a akumulátorů provedeno jediným subjektem. Definice pojmu „Výrobce“ se ve vztahu k bateriím zabudovaným v aplikacích doplňuje tak, aby pokrývala všechny aplikace využívající baterie nebo akumulátory, které nejsou elektrozařízením ani vozidlem ve smyslu zákona. Jedná se např. o elektrozařízení vyjmutá ze skupin elektrozařízení dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 352/2005 Sb. (např. blahopřání, mluvící hračky, ups apod.), včetně ostatních aplikací s odkazem na čl. 2 Směrnice (Tato směrnice se vztahuje na všechny druhy baterií a akumulátorů bez ohledu na jejich tvar, objem, hmotnost, materiálové složení nebo použití). Doplnění postihuje všechny subjekty uvádějící baterie nebo akumulátory na trh v ČR. V návaznosti na stávající úpravu zpětného odběru dle § 38 a vyhlášky č. 237/2002 Sb. se tak rovněž nahrazuje pojem „funkční celek“ problematický z hlediska výkladu.
71
Termín „Distributor“ (Směrnice) se nahrazuje termínem „Poslední prodejce“, který vychází ze zvyklosti stávající úpravy dle § 38 a chápání široké veřejnosti, včetně praxe. V praxi se tímto termínem rozumí zejména článek mezi výrobcem a posledním prodejcem, kterého směrnice nelogicky na české podmínky definuje jako distributora. V případě použití termínu Distributor může docházet k zmatečnému výkladu u těch subjektů, kterým směrnice ukládá plnit povinnosti distributorů. V souladu se směrnicí se zavádí pojem „Konečný uživatel“, který zahrnuje všechny uživatele baterií a akumulátorů bez rozdílu, zda se jedná o spotřebitele dle zákona o ochraně spotřebitele, domácnost nebo firmu. Termín rovněž nerozlišuje, zda jsou baterie a akumulátory používány k soukromým nebo podnikatelským aktivitám. Doplňuje se zažitý termín „Zpětný odběr přenosných baterií nebo akumulátorů“, který narozdíl od úpravy v § 38 postihuje v souladu se směrnicí odebírání použitých přenosných baterií a akumulátorů od všech konečných uživatelů a termín oddělený sběr odpadních baterií a akumulátorů pro průmyslové a automobilové baterie a akumulátory. K bodu 35 § 31a Odstavce 1 a 2 transponují článek 4 odst. 1 až 3 Směrnice. Odstavce 3 a 4 – návrh realizuje opatření čl. 11 Směrnice na snadnou a bezpečnou vyjmutelnost zabudovaných baterií a akumulátorů. V návaznosti na stávající úpravu § 31 zákona pokrývá tento požadavek všechny aplikace, nejen elektrozařízení. Tímto způsobem bude zajištěna snadná a bezpečná vyjmutelnost všech zabudovaných baterií v jakékoliv aplikaci a připojení návodu. § 31b Odstavec 1 až 3 – ustanovení zpřesňují podmínky vyžadované k prokázání plnění povinností dle § 31a (včetně dovozu do ČR) a stanovují povinnou součinnost v informování o těchto skutečnostech všem článkům obchodního řetězce. Prokazování prováděné dovozcem bude stanoveno v prováděcím právním předpise analogicky, jako tomu doposud bylo v § 16 vyhlášky č. 383/2001 Sb. § 31c Ustanovení upravující označování baterií a akumulátorů, které transponuje příslušné články Směrnice. § 31d Informační povinnost dle čl. 20 Směrnice musí být přenesena ze státu na výrobce, kteří dle Směrnice jsou povinni hradit náklady s tím spojené. Kromě samotného uložení povinnosti jsou výrobci motivováni kvůli dosažení kvót pro zpětný odběr. Návrh vychází rovněž ze stávající úpravy dle § 38. Odstavec 2 - Stanovuje povinnost prodejců, u kterých bylo zřízeno místo zpětného odběru, informovat o možnosti odevzdání použitých baterií v jejich prodejních místech. Odstavec 4 – Povinnost daná v odstavci 1 se nevztahuje na výrobce, za něž provádí informační kampaně provozovatel kolektivního systému dle § 31o.
72
§ 31e Ustanovení transponuje povinnost státu registrovat všechny výrobce na základě článku 17 Směrnice. Vzhledem k tomu, že registrace musí podle Směrnice podléhat ve všech členských státech stejným procesním požadavkům, které budou stanoveny Rozhodnutím Evropské komise v souladu postupem dle směrnice 2006/12/ES po projednání ve výboru Evropské Komise (TAC) zřízeném podle s článku 24 Směrnice, bude nutné případně podmínky registrace korigovat. Požadavky na zápis jsou v souladu se současnými doporučeními dle TAC. § 31f Ustanovení ukládá výrobci povinnost zasílat roční zprávy (podrobnosti stanoví prováděcí předpis), která slouží státu jako výchozí podklad reportingové povinnosti vůči EU a k vyhodnocení funkčnosti systému. Zpracování roční zprávy musí být provedeno v souladu se skutečností, proto je nezbytné, aby výrobce tížila povinnost prokázat pravdivost a úplnost údajů uvedených v roční zprávě. § 31g Vzhledem k tomu, že směrnice je na rozdíl od stávající úpravy (§ 38) postavena na rozdílném pojetí v případě chápání toho, komu je zpětný odběr určen (§ 38 je vztažen na spotřebitele – směrnice používá termín konečný uživatel) bylo navrženo vyjmutí všech typů baterií a akumulátorů z § 38, včetně samotného ošetření zpětného odběru baterií a akumulátorů v tomto ustanovení. Odstavec 1 - Závazné kvóty pro zpětný odběr přenosných baterií a akumulátorů stanovené v článku 10 odst. 2 Směrnice jsou přeneseny ze státu na výrobce, neboť pouze tento způsob motivuje výrobce k organizaci funkčních systémů zpětného odběru a může být úspěšně zajištěno dosažení požadovaných úrovní zpětného odběru. Odstavec 2 - ustanovení v písm. a) transponuje podmínku dostupnosti sběrných míst a zároveň podmínku odebírání přenosných baterií a akumulátorů u posledních prodejců (pravidlo „místo prodeje = místo zpětného odběru“) sledující maximální dostupnost pro konečného uživatele doplněné vyloučením míst, kde není účelné nebo je neefektivní místo zpětného odběru vytvářet (např. stánkové prodeje nebo benzínové pumpy apod.) stanovené článkem 8 odst. 1 Směrnice a optimalizované v souladu s bodem 17 preambule Směrnice. Definuje se tak minimální požadavek na hustotu sběrné sítě a zároveň se nevylučuje vytvoření systému v dalších alternativních místech a alternativními způsoby, které se dají vzhledem k stanoveným kvótám očekávat. Za účelem zajištění co největší dostupnosti míst zpětného odběru pro spotřebitele se zavádí fikce, že za místa zpětného odběru určená výrobcem se vždy považují prodejní místa u posledních prodejců stanovená prováděcím právním předpisem. V písm. b) je navržena faktická podpora obcí v návaznosti na možnost zajištění zpětného odběru prostřednictvím systému obce sledující ušetření nákladů z obecního rozpočtu za nakládání s přenosnými bateriemi a akumulátory. Prakticky by měla být obec napojena na systém výrobce nebo by měla mít k dispozici seznam míst zpětného odběru na jejím území (na základě odst.6), na která by v rámci plnění povinnosti dle § 17 odst. 3 odkazovala občany. § 31h Odstavec 1 transponuje požadavek Směrnice v čl. 8 odst. 3 na odebírání průmyslových baterií a akumulátorů bez ohledu na jejich chemické složení a původ. Zároveň termínem „stejného typu a určení“ zamezuje problematickému plnění povinnosti s ohledem na možné disproporce
73
dané definicí průmyslového akumulátoru a baterie ( například možnou povinnost zajištění odděleného sběru velkých staničních akumulátorů výrobcem malých akumulátorů do čtecích zařízení čárových kódů v obchodech). Ustanovení vzhledem k charakteru baterií a akumulátorů neklade na výrobce požadavek na vytvoření míst odděleného sběru a ponechává volnost ve způsobu zajištění plnění dané povinnosti. Odstavce 2 a 3 transponují článek 8 odst. 4 směrnice zejména s požadavky na dostupnost míst odděleného sběru a možnost bezplatného odběru pro konečné uživatele bez nároku na úplatu. Navržený způsob provedení článků 8 odst. 3 a 4 a 16 odst. 1 písm. b) a odst. 5 nevylučuje vzhledem k pozitivní hodnotě značného segmentu tohoto typu baterií a akumulátorů jejich výkup třetími nezávislými osobami. § 31i Ustanovení transponuje články 12 a 14 směrnice. Zavedení BAT pro zpracování je obdobně jako u elektroodpadu uplatňováno v rámci povolovacího řízení u zařízení podléhajících zákonu č. 7/2002 Sb., o IPPC. Odstavec 2 obsahuje minimální požadavky Směrnice na zpracování baterií a akumulátorů dle přílohy III části A Směrnice. Odstavec 3 transponuje požadavek na dosažení recyklační úrovně baterií a akumulátorů podle článku 12 odst. 4 kladený na veškeré procesy materiálového využití uvedený v příloze III části B Směrnice. Využití baterií a akumulátorů musí být zajištěno jak pro baterie sebrané v rámci zpětného odběru a odděleného sběru ( požadavek na výrobce v odst. 1), tak pro baterie a akumulátory sebrané nezávislými třetími osobami oprávněnými k jejich výkupu nebo sběru a bateriemi a akumulátory, dovezenými do ČR za účelem jejich materiálového využití. Odstavec 4 váže odst.3 na standardní podmínky povolování provozování zařízení dle § 14 odst. 1. Odstavec 5 provádí článek 14 Směrnice. Vzhledem k tomu, že zpětně odebrané přenosné baterie a akumulátory musí být dle článku 12 odst. 1 písm. b) pouze materiálově využity a vzhledem ke stávající právní úpravě, která doposud vylučovala skládkování přenosných baterií a akumulátorů jako zpětně odebíraných výrobků ve vyhlášce č. 294/2005 Sb., je zákaz skládkování daný článkem 14 Směrnice zobecněn na všechny baterie a akumulátory. Termín „identifikovatelná baterie a akumulátor“ z čl. 12 odst. 2 je interpretován s ohledem na praxi jako baterie a akumulátor, u kterých může výrobce na základě zkušeností určit složení za účelem předání do příslušného zařízení k materiálovému využití. Z důvodu možného zneužití této části definice je zpracovateli baterie nebo akumulátoru stanovena povinnost průkazného doložení uplatnění výjimky v odst.2 písm.c). Zákaz spalování je vzhledem k recyklačním kapacitám ČR pro přenosné baterie stanoven na nejpozdější možný termín umožněný Směrnicí, tedy od 26.9.2009. Odstavec 6 je provedením čl.15 odst. 2 Směrnice, který se zabývá především otázkou zpracování mimo území Společenství, a to z hlediska započítání takového zpracování do kvót stanovených v příloze IIIB Směrnice (§ 31i odst.3). Podle Směrnice lze takové zpracování započítat pouze v případě prokázání, že se materiálové využití uskutečnilo za podmínek odpovídajících požadavkům směrnice.
74
§ 31j V souladu s čl. 8 Směrnice se předpokládá zavedení systémů, jejichž prostřednictvím bude zajišťován zpětný odběr (oddělený sběr), zpracování a materiálové využití odpadních baterií a akumulátorů. § 31j analogicky k § 37h odst. 1 vymezuje způsoby plnění povinností zpětného odběru dávající výrobci možnost plnit povinnosti samostatně, solidárně nebo prostřednictvím kolektivního systému. Uvedené způsoby lze využít pro všechny skupiny baterií a akumulátorů. § 31k S ohledem na potřebu vyhovět poměrně náročným požadavkům Směrnice na potřebu podniknout taková optimalizující opatření, která povedou co možná k největšímu snížení podílu baterií a akumulátorů, které končí ve směsném komunálním odpadu určeném k odstranění, se stanoví pravidla pro fungování systémů zajišťujících společné – kolektivní plnění povinností výrobců. Navržené řešení připouští pluralitu systémů, zároveň však po těchto systémech vyžaduje splnění řady podmínek tak, aby byl zajištěn zájem na ochraně životního prostředí a na plnění závazků ČR vůči EU, tedy zejména zajištění zpětného odběru a materiálového využití v potřebné míře. Ministerstvu životního prostředí se svěřuje do působnosti osvědčovat splnění podmínek stanovených zákonem formou vydávání tzv. oprávnění k provozování kolektivního systému o splnění podmínek pro zajišťování společného plnění povinností výrobců. Nástroj v podobě oprávnění k provozování kolektivního systému a vymezení podrobných podmínek pro kolektivní plnění je navržen na základě zkušeností se zpětným odběrem obalů, elektrozařízení a výrobků dle § 38 stávající úpravy a s respektováním specifických odchylek u baterií a akumulátorů. § 31l Stanoví se požadavky, které musí žadatel o oprávnění k provozování kolektivního systému splnit. Jelikož nakládání s bateriemi s ohledem na relativně rychlou „obrátkovost“ těchto výrobků zásadním způsobem neovlivňují historické zátěže (baterie a akumulátory uvedené na trh v době před nabytím účinnosti současného znění zákona o odpadech) a ani Směrnice nepočítá s tím, že by se rozlišovalo mezi „starými“ (historickými“) bateriemi a akumulátory na straně jedné a novými na straně druhé, nepožaduje se obligatorní vytvoření rezervy pro pokrytí těchto historických zátěží. Doba, na kterou má být oprávnění k provozování kolektivního systému vydáváno, se navrhuje maximálně pětiletá. § 31m Právní forma akciové společnosti se zaknihovanými akciemi znějícími na jméno či společnosti s ručením omezeným, která se vyžaduje u právnické osoby zajišťující společné plnění povinností výrobců, zabezpečuje vyšší transparentnost jejich struktury a činnosti pro kontrolní orgány a především pro samotné výrobce baterií a akumulátorů, kteří se do nich budou zapojovat. Účast výrobců na podnikání oprávněných právnických osob, spojená se zákazem účasti osob podnikajících v oblasti nakládání s odpady a s druhotnými surovinami,
75
se zákazem rozdělením zisku kolektivního systému mezi společníky a vyloučením eventuality, aby právnickou osobu zajišťující společné plnění povinností výrobců ovládl a řídil jednotlivý výrobce, by měla vést k větší zainteresovanosti výrobců na řádném plnění povinností podle zákona o odpadech a současně na efektivním vynakládání prostředků na nakládání s odpadními bateriemi a akumulátory tak, aby nedocházelo k nadměrnému zatěžování konečného uživatele. Podíl jednotlivého společníka nebo společníků jednajících ve shodě nesmí přesáhnout 33%. Toto ustanovení limituje možnost společníka vytvářet blokační minoritu. Obdobnou úpravu obsahuje i zákon o obalech. Kolektivní systém je pak omezen jak ve svém vlastním podnikání mimo rámec nakládání s odpadními bateriemi a akumulátory, tak i ve svých vztazích s osobami, jež vůči němu mají zvláštní vztah. Cílem je zabránit tzv. insider tradingu a obecně tomu, aby příspěvky výrobců byly zneužívány k jinému účelu, než ke kterému byly shromážděny. V souvislosti s tím se stanovují omezení i společníkům provozovatele kolektivního systému. Možnost spolupráce s kolektivními systémy zajišťujícími plnění povinností ve vztahu k elektrozařízením a elektroodpadu a zákaz dvojího finančního zatížení výrobců vyplývají ze Směrnice (viz zejména čl. 16 odst. 2). § 31n Vzájemný vztah mezi výrobcem baterií a akumulátorů a kolektivním systémem musí být upraven smlouvou, jejíž obsah není zákonem stanoven. Z logiky právní úpravy však vyplývá, že závazku zajistit zpětný odběr, zpracování a recyklaci odpadních baterií a akumulátorů bude korespondovat povinnost zaplatit za tuto službu odměnu v podobě příspěvku na činnost oprávněné právnické osoby – kolektivního systému na straně druhé. Výslovně se konstatuje zákaz diskriminace některých výrobců stanovením nejednotných podmínek, ale i zvýhodňování některých baterií a akumulátorů na úkor jiných např. formou křížových dotací; mělo by proto platit, že budou přirozeně zvýhodněny ty baterie a akumulátory, jejichž ekologická likvidace je snazší. § 31o Odstavec 1 – Provozovatel kolektivního systému spravuje veškeré identifikační údaje výrobců, kteří plní svoje povinnosti jeho prostřednictvím, v obdobném rozsahu, v jakém tyto údaje vede o výrobcích, plnících individuálně nebo solidárně, ministerstvo. Dále vede veškeré údaje, týkající se zpětného odběru baterií a akumulátorů, jejich zpracování a materiálového využití. Odstavce 2 a 3 –Provozovatel kolektivního systému nebo žadatel poskytuje ministerstvu ve stanovených lhůtách základní údaje o výrobcích v elektronické podobě v přenosovém standardu dat o odpadech. Ve zvláštních případech (pokud bude tyto údaje ministerstvo např. na základě rozhodnutí EK o registraci výrobců v souladu s čl. 17 Směrnice) musí provozovatel kolektivního systému nebo žadatel poskytnout údaje o výrobcích v plném rozsahu dle § 31e odst. 3 písm. a) až c). § 31p, § 31r Současný stav, kdy správní orgány nemají žádnou možnost dohledu nad činností kolektivních systémů výrobců baterií a akumulátorů (nedostatečně též u elektrozařízení a elektroodpadu) a
76
plněním zákonných požadavků těmito právnickými osobami, se jeví jako dlouhodobě neúnosný. Oprávnění k provozování kolektivního systému však lze zrušit pouze za předem jasně definovaných podmínek. V souvislosti s tím se zároveň rozšiřuje deliktní odpovědnost i na tyto právnické osoby, což umožní jejich efektivní postih v případě neplnění zákonem stanovených povinností, a mění se i kompetence Ministerstva životního prostředí a inspekce. K bodu 36 Legislativně-technická úprava. K bodu 37 Legislativně-technická úprava. V doposud platném znění zákona nebylo upřesněno, že definice pojmů uvedené v § 36 se týkají pouze tohoto dílu zákona a mohlo docházet k nejasnostem při jejich aplikaci i v jiných částech zákona. K bodu 38 Doposud chybějící definice pojmu „vybrané vozidlo“ přispěje ke zpřehlednění a zpřesnění textu zákona. K bodu 39 Legislativně-technická úprava, která vyplývá ze zavedení definice pojmu „vybrané vozidlo“. K bodu 40 Jedná se o formální úpravu definice pro zjednodušení a zpřehlednění dalšího textu zákona. K bodu 41 Legislativně-technická úprava. K bodu 42. Doplnění chybějících definic pojmů „úplný vybraný autovrak“ a „podstatná část autovraku“ je vyvoláno potřebou přesně stanovit podmínky pro převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků a pro jeho bezplatné převzetí. Doplnění definice chybějícího pojmu „informace pro demontáž“ je v souladu se směrnicí 2000/53/ES a je nutná pro zpřesnění povinností výrobce. K bodu 43 Úpravou v § 37 odst. 1 je uložena povinnost předávat autovrak a jeho části pouze provozovateli zařízení ke sběru autovraků a dále předávat vybraný autovrak a jeho části pouze provozovateli zařízení ke sběru autovraků, který byl výrobcem stanoven jako sběrné místo vybraných autovraků. Cílem je zamezit (většinou úplatnému) předávání autovraků, jejich částí nebo částí které byly vyjmuty z vozidel a která se stala odpadem (především kovů) do obecných sběren odpadů. Tato úprava respektuje vybrané autovraky, jejich částí nebo částí které byly vyjmuty z vybraných vozidel a která se stala odpadem jako podmnožinu autovraků, jejich částí nebo částí, které byly vyjmuty z vozidel a která se stala odpadem, na kterou se vztahuje směrnice 2000/53/ES a na které se vztahují zásady sběru autovraků dle článku 5 odst. 1 a 2 směrnice 2000/53/ES a pro které je navrhovaná úprava opatřením přispívajícím ke splnění cílů opětovného použití a materiálového využití podle článku 7 odst. 1 a 2 směrnice 2000/53/ES. K bodu 44 Nově zařazené ustanovení § 37 odst. 2 ukládá provozovateli zařízení ke sběru autovraků povinnosti reciproké k povinnostem uvedeným v odst. 1 a tedy jeho smyslem je zamezit
77
předávání autovraků, jejich částí nebo částí které byly vyjmuty z vozidel, a která se stala odpadem (opět se týká především kovů) do obecných sběren odpadů. Navazující nově zařazené ustanovení § 37 odst. 3 však umožňuje (např. majiteli vozidla nebo provozovateli autoopravny) výjimku z ustanovení § 37 odst.1 a sice zbavit se některých druhů odpadů (zákonem přesně stanovených – např. pneumatik, žárovek či akumulátorů s ukončenou životností) v režimu zpětného odběru. K bodům 45 a 46 Legislativně-technické úpravy. K bodu 47 Jedná se o legislativně-technickou úpravu a dále o doplnění stávající formulace nového odstavce 7, jež je vyvoláno potřebou jednoznačně zjistit majitele opuštěného vozidla, u kterého lze oprávněně předpokládat, že se jedná o autovrak. Dle doposud platné právní úpravy je pro obec velmi obtížné (resp. často nemožné) zjistit skutečného vlastníka opuštěného vozidla, pokud poslední vlastník uvedený v registru motorových vozidel vozidlo předal ať již úplatně či neúplatně jiné osobě, která jej však již do registru zaevidovat nenechala. Úhrada nákladů spojených se zajištěním splnění ustanovení nových odstavců 5 a 6 tak zůstává na obci. Navrhovaná úprava je namířena zejména proti fiktivním prodejům vozidel blízkým konci své životnosti, jež jsou formálně prodávána a je s nimi dále nakládáno v rozporu se zákonem o odpadech. K bodu 48 Upravuje se zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu pro Ministerstvo životního prostředí. K bodu 49 Návrh vypouští některé povinnosti stanovené doposud platnou právní úpravou osobám oprávněným ke sběru, výkupu, zpracování, využívání a odstraňování autovraků. Ve smyslu směrnice 2000/53/ES a při respektování pravidla „znečišťovatel platí“ přísluší tyto povinnosti jednoznačně výrobcům. K bodu 50 Návrh nově formulovaného § 37a plně reflektuje znění směrnice 2000/53/ES v tom smyslu, že splnění (resp. zajištění jejich splnění na vlastní náklady) povinností spojených se sběrem, výkupem, zpracováním, využíváním a odstraňováním autovraků, včetně splnění recyklačních cílů, je zcela jednoznačně uloženo výrobci. Tedy tomu, kdo vozidla (jakožto budoucí autovraky a tedy odpad) vyrábí a uvádí na trh, kdo je povinen již při jejich výrobě realizovat opatření k minimalizaci obsahu nebezpečných látek v nich a k minimalizaci množství odpadů určených k odstranění. Výrobci je zde ve smyslu odstavce 1 článku 5 směrnice 2000/53/ES dána povinnost vytvořit systém sběru vybraných autovraků včetně její hustoty, přičemž se připouští solidární plnění této povinnosti. Výrobcům je dále dána povinnost v souladu se směrnicí 2000/53/ES poskytovat zpracovatelům autovraků informace pro demontáž (odstavec 3 článku 8) a výrobcům dílů používaných ve vybraných vozidlech je zde uložena analogická povinnost týkající se těchto dílů (odstavec 4 článku 8).
78
Povinnost výrobců v souladu s ustanoveními směrnice 2000/53/ES zajistit cíle opětovného použití a využití vybraných autovraků (viz odstavec 2 článku 7) je upravena již v platném znění zákona a nejedná se tedy o novou úpravu. To platí i ohledně povinnosti výrobce zpracovávat a zasílat ministerstvu roční zprávu o plnění recyklačních cílů (odstavec 1 článku 9). K bodu 51 Návrh upravuje znění § 37b především v tom smyslu, že provozovateli zařízení ke sběru autovraků sice přikazuje převzít veškeré autovraky a jejich díly, avšak bezúplatné převzetí se týká pouze úplných vybraných autovraků (pokud neobsahují nezáměnné díly a odpad nemající původ ve vybraném vozidle) a jejich dílů. Návrh upravuje podmínky pro vydávání potvrzení o převzetí autovraku. Oproti platné úpravě je zde zakotvena povinnost provozovatele zařízení ke sběru autovraků porovnat údaje uvedené v technickém průkazu vozidla se skutečnými údaji předávaného autovraku a tímto opatřením zabránit fiktivnímu předávání autovraků za účelem získání potvrzení o převzetí autovraku. Novelou vyhlášky č. 383/2001 Sb., (v listopadu 2007 ještě nenabyla účinnosti) byl navíc rozšířen výčet odpadů o katalogová čísla 16 01 04* Autovraky a 16 01 06 Autovraky zbavené kapalin a jiných nebezpečných součástí, při jejichž sběru je podle § 18 odst. 3 zákona provozovatel zařízení ke sběru autovraků povinen vést evidenci osob, od kterých autovrak odebral. Ten je oprávněn vyžadovat k nahlédnutí osobní průkazy předávajících a bez ověření totožnosti nesmí autovrak odebrat. Dále se z důvodu transparentnosti a zamezení vydávání potvrzení o převzetí autovraků na fiktivní, již neexistující vozidla, stanoví podmínky, kdy se potvrzení nevydává. Návrh také upravuje jaké údaje je účelné a nezbytné předávat do ministerstvem vedeného informačního systému sledování dat o autovracích, provozovaného v režimu „on-line“ a současně stanoví způsob jejich předávání. Technické náležitosti pro předávání údajů do informačního systému sledování dat o autovracích stanovené prováděcím právním předpisem vytvoří podmínky pro využití webového rozhraní, do kterého provozovatel ke sběru autovraků vloží požadované údaje v datovém standardu MŽP a odešle je do informačního systému. Neprodlené předávání identifikačních údajů ministerstvu do informačního systému sledování dat o autovracích je nezbytné vzhledem k tomu, aby osoba, které bylo vystaveno potvrzení o převzetí autovraku, mohla bez zbytečných průtahů zažádat příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností o trvalé vyřazení vozidla z registru. Součástí zaváděného „on-line“ systému je rovněž umožnění vstupu pro obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. rozhodují o trvalém vyřazení vozidla z registru silničních vozidel. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností tak budou mít možnost v rozsahu přístupových práv do systému porovnat údaje s písemně vydaným potvrzením o převzetí autovraku předkládaným žadatelem o trvalé vyřazení vozidla. Umožnění přístupu do informačního systému sledování dat o autovracích Policii České republiky je motivováno potřebou eliminovat nežádoucí jevy, které souvisí s kriminalitou páchanou na motorových vozidlech, vnést transparentnost do nakládání s autovraky i do přehledu vozidel trvale vyřazených z registru. (Navržený systém v režimu on-line rozvíjí dříve stanovenou povinnost zapojit se do informačního systému sledování toků vybraných autovraků, který je stanoven prováděcím právním předpisem podle § 37b odst. 1 písm. h) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech.)
79
K bodům 52 až 57 Jedná se pouze o legislativně-technické úpravy. K bodu 58 Návrh znění nového ustanovení § 37c odst. 1 písm. h) rozšiřuje evidenční povinnosti provozovatele zařízení k využívání autovraků o povinnost evidence částí autovraků. Tato úprava má za cíl jednak zpřesnění evidence pro potřeby hodnocení plnění recyklačních cílů a dále jako nástroj pro boj proti kriminalitě (obchodování s kradenými díly). K bodu 59 Zapojení zpracovatele autovraků do informačního systému sledování toků vybraných autovraků a povinnost předávat každému následujícímu zpracovateli údaje o dílčím zpracování jsou duplicitní a zatěžující vzhledem k jeho povinnosti stanovené v § 39 odst. 5 zákona, podle něhož je povinen každoročně do 15. února následujícího roku ohlašovat údaje o počtu převzatých autovraků, o počtu autovraků odevzdaných ke zpracování, o způsobech zpracování autovraků a o množství částí autovraků a odpadů z nich vzniklých v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem. Zrušená povinnost se jeví jako duplicitní proto, jelikož rozsah požadavků vyplývajících z povinnosti každoročně ohlašovat odpady zahrnuje všechny zásadní údaje, ze kterých lze zjistit komu je odpad předáván a jak s ním je nakládáno. Vzhledem ke skutečnosti, že ohlašované údaje z ročního hlášení provozovatelů zařízení k využívání autovraků jsou v elektronické podobě v přenosovém standardu dat o odpadech shromažďovány, verifikovány a vyhodnocovány již v současnosti stávajícím Informačním systémem odpadového hospodářství, je nadbytečné zavádět nový, pouze dílčí systém. Informační systém odpadového hospodářství umožňuje vzájemně porovnávat datové informace z jednotlivých ročních hlášení a tím přehledně rozklíčovat množství přijatých autovraků na jedné straně s množstvím odpadů z autovraků předávaného další oprávněné osobě na straně druhé. Rovněž umožňuje nezaměnitelně identifikovat osobu, které byl odpad z autovraku předán a dále zjistit jak tato osoba s odpadem nakládala. Z výše uvedeného je jasně patrné, že Informační systém odpadového hospodářství dokáže sledovat toky odpadů z autovraků. Je třeba zdůraznit, že údaje z ročních hlášení zpracovatelů autovraků vychází z průběžné evidence, kterou jsou povinni vést podle § 39 odst. 1 zákona. Za zatěžující ministerstvo považuje zejména samotný záměr, k jehož úspěšnému naplnění je logicky nezbytné vytvořit podmínky pro kontinuální monitorování všech dílčích operací při zpracování autovraku v reálném čase. Nehledě k tomu, že zákon vůbec neurčuje, kdo je provozovatelem systému sledování toků vybraných autovraků, je třeba upozornit, že není v reálných možnostech ministerstva uchovávat všechny pořízené datové záznamy probíhající v reálném čase, které by navíc bylo nutné uchovávat minimálně po dobu 5 let. Náklady na pořízení náročného technického zázemí a zabezpečení bezchybného chodu by vyžadovalo další výdaje na servisní zabezpečení. Rovněž zpracovatelé autovraků by museli nést náklady na pořízení a zajištění samotného provozu. Pro zpracovatele je tato povinnost zatěžující i z toho důvodu, že vedle povinnosti vést evidenci při produkci a nakládání s jinými odpady než s autovraky by současně musel vést samostatnou evidenci o zpracovatelských operacích při nakládání s autovraky. Předložený návrh počítá se zakotvením Centrálního informačního systému odpadového hospodářství (viz níže), který funkčně nahradí stávající Informační systém odpadového hospodářství, který byl ministerstvem využíván k evidenci produkce a nakládání s odpady a evidenci zařízení, aniž by rozsah jeho poskytovaných funkcí byl upraven v zákoně.
80
K bodu 60 Legislativně-technická úprava. K bodu 61 Návrh znění nového ustanovení § 37c odst. 2 rozšiřuje evidenční povinnosti provozovatele zařízení k využívání autovraků o povinnost evidence částí autovraků určených k opětovnému použití. Tato úprava má za cíl jednak zpřesnění evidence pro potřeby hodnocení plnění recyklačních cílů a dále jako nástroj pro boj proti kriminalitě (obchodování s kradenými díly). K bodu 62 Vzhledem k tomu, že novela pracuje s pojmem příspěvek, je proto namístě jej v zákoně definovat. K bodu 63 V praxi vznikají nezřídka pochybnosti, zda lze určité elektrozařízení pokládat za elektrozařízení ve smyslu zákona či nikoliv, popřípadě do které skupiny má být konkrétní elektrozařízení zařazeno. Na základě zkušeností s fungováním zákona o obalech se obdobně stanoví kompetence ministerstva rozhodovat, zda určitý typ výrobku je nebo není elektrozařízením, popřípadě o elektrozařízení jaké skupiny podle přílohy č. 7 k tomuto zákonu se jedná. K bodu 64 až 66 S ohledem na terminologii užívanou vyhláškou č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady) a z důvodu větší srozumitelnosti se doplňují označení jednotlivých systémů ke splnění povinností stanovených výrobcům pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu (individuální, solidární a kolektivní systém). K bodu 67 Legislativně-technická úprava související se zavedením legislativní zkratky v bodě 65. K bodu 68 Stanoví se povinnost pro výrobce, provozovatele systému pro elektrozařízení a elektroodpad a ministerstvo roční zprávu uchovávat nejméně po dobu 5 let. Výrobce je dále povinen na požádání kontrolních orgánů doložit pravdivost a úplnost údajů uvedených v roční zprávě. K bodu 69 Stanoví se minimální legislativní požadavky k nastartování řádného chodu kolektivních systémů v jednotlivých skupinách elektrozařízení/elektroodpadu. V úpravě podmínek pro vydávání, prodlužování a zrušování oprávnění k provozování kolektivního systému a v úpravě práv a povinností provozovatele systému pro elektrozařízení a elektroodpad se odkazuje na úpravu kolektivních systémů v oblasti baterií a akumulátorů, s výjimkou nutných rozdílů uvedených v nových § 37hc až 37he. Není však právně ani věcně odůvodnitelné vytvářet v podmínkách fungování těchto systémů příliš velké rozdíly. Podle současné právní úpravy se při zápisu výrobců, resp. kolektivních systémů, do Seznamu výrobců elektrozařízení striktně rozlišuje, zda kolektivní systém zajišťuje nakládání s historickým či „nehistorickým“ elektrozařízením a elektrozařízením pocházejícím z domácností a jiným než z domácností. Podle zákona o odpadech a jeho prováděcích
81
právních předpisů (vyhláška 352/2005 Sb.) pro zajišťování financování nakládání s historickými elektrozařízeními může být pro každou skupinu elektrozařízení uvedenou v příloze č. 7 k zákonu o odpadech, zapsán pouze jeden kolektivní systém. Toto rozlišování elektrozařízení podle okamžiku jejich uvedení na trh, podle jejich účelu a původu se v praxi jeví jako stále komplikovanější a nákladnější, a proto se vychází z modelu, že držitelé osvědčení (kolektivní systémy) budou zajišťovat zpětný odběr vždy pro celou skupinu elekrozařízení (bez ohledu na účel, jejich původ a užití a dobu uvedení na trh) s tím, že pro stejnou skupinu může působit více kolektivních systémů (pokud splní požadavky zákona). K bodu 70 Legislativně-technická úprava. K bodům 71 a 72 Upravují se ustanovení týkající se zápisu výrobce elektrozařízení, na kterého se vztahují povinnosti podle tohoto dílu zákona, do Seznamu výrobců elektrozařízení. Proces zápisu je obdobný jako při zápisu výrobců baterií a akumulátorů do obdobného Seznamu výrobců baterií a akumulátorů. Zápis do Seznamu má pouze registrační charakter, na nějž se neváží žádná práva ani povinnosti výrobců, a není tedy nutné na tento zápis výrobců do Seznamu, na provedení změny v zápisu a na vyřazení ze Seznamu vztahovat správní řád. Seznam ministerstvo zpřístupní na portálu veřejné správy. Povinnost podat návrh na zápis do Seznamu se nevztahuje na výrobce, kteří plní své povinnosti prostřednictvím kolektivního systému. O těchto výrobcích vede evidenci kolektivní systém, od kterého jej získává ministerstvo. K bodu 73 Legislativně-technická úprava, která souvisí s právní úpravou uvedenou v bodě 71. Podle § 37i nového odstavce 10 se na výrobce elektrozařízení nevztahuje povinnost podat návrh na zápis do Seznamu, pokud výrobce plní své povinnosti prostřednictvím kolektivního systému. Zapojení výrobce do kolektivního systému by pro dalšího distributora mělo být dostatečným potvrzením o tom, že povinnosti ze zákona o odpadech vztahující se k elektrozařízení jsou plněny. K bodu 74 Zjednodušuje se pro spotřebitele možnost zbavit se „drobných“ elektrozařízeních a to rozšířením míst zpětného odběru těchto elektrozařízeních na většinu prodejních míst, kde se prodávají nová elektrozařízení. K bodu 75 Výslovně se zakazuje odstraňovat elektrozařízení pocházející z domácností spolu se směsným komunálním odpadem. K bodu 76 Zákaz rozebírání nebo upravování elektrozařízení pocházejícího z domácností v místech zpětného odběru a elektroodpadu na místech odděleného sběru v odstavci šest je stanoven s cílem zamezit, aby k rozebírání docházelo jinde než u zpracovatelů elektrozařízení, kteří mají souhlas krajského úřadu k využívání elektroodpadu a tím podpořit zajištění materiálového využití komponentů, materiálů a látek v rozsahu, který je uveden v § 37m odst. 3 zákona.
82
Rovněž odstavec sedm je formulován s cílem podpory plnění cílů uvedených v § 37m odst. 3 zákona. K bodu 77 Legislativně-technická úprava. K bodu 78 Dochází k legislativnímu zpřesnění povinnosti zpracovatele elektroodpadu zajistit využití elektroodpadu v souladu s § 37m tak, aby tato povinnost byla v souladu s odkazovaným ustanovením - § 37m. K bodu 79 Podle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES o odpadních elektrických zařízeních (OEEZ) zajistí členské státy, že každý výrobce (tj. včetně těch, kteří se rozhodli plnit své povinnosti solidárně podle § 37h odst. 1 písm. b) zákona) při uvádění výrobků na trh poskytne záruku, že bude zajištěno financování nakládání se všemi odpadními elektrickými a elektronickými zařízeními. Zákon také dosud dostatečně neřešil, co se stane s finanční rezervou vytvářenou podle § 37n odst. 2, kterou vytvářejí individuálně plnící výrobci v případě, že se výrobce ocitne v úpadku nebo ukončí svou činnost na trhu. Je logické, aby s touto rezervou mohl nakládat provozovatel příslušného kolektivního systému, neboť to zjevně budou právě kolektivní systémy, které se budou muset postarat o nakládání s nekrytými elektrozařízeními. Novelou se proto pro výrobce stanoví povinnost zajistit, že pro případ jeho úpadku nebo ukončení jeho činnosti na trhu se provozovatel kolektivního systému pro elektrozařízení a elektroodpad stane oprávněnou osobou s plným dispozičním právem ve vztahu k prostředkům uloženým výrobcem na účelově vázaném bankovním účtu. K bodu 80 Legislativně-technická úprava související s předchozí úpravou nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem. K bodu 81 Není odůvodněné, že výrobce není povinen vytvářet finanční rezervu na nakládání s elektroodpadem, s nímž má podle § 37o odst. 1 písm. a) povinnost naložit sám. Novela tuto „nelogičnost“ odstraňuje a pro nakládání s touto rezervou v případě, že se výrobce, který ji vytvořil, ocitne v úpadku nebo ukončí svou činnost na trhu, stanoví obdobná pravidla jako v případě § 37n odst. 2. K bodu 82 Elektrozařízení skupiny 5 podle přílohy č. 7 zákona o odpadech (Osvětlovací zařízení) vykazují ve srovnání s elektrozařízeními ostatních skupin výrazná specifika. Jsou to tzv. „jednopruhové výrobky“, které se vyrábějí a uvádějí na trh jako výrobky dvojího použití (pro domácnosti i pro použití „B2B – business to business“). Jelikož se uvádějí na trh přes distributory, není možné v době uvedení na trh určit, kdo výrobek použije. Při zpětném odběru a recyklaci světelných zdrojů z domácnosti, průmyslu, historických či nových se nečiní rozdíl. K bodu 83
83
Dikce původního § 38 odst. 1 písm. a), která stanovuje povinnost zpětného odběru olejů je příliš obecná a široká. Je navržena úprava opírající se o seznam olejů, které podléhají zpětnému odběru podle kombinované nomenklatury, která se zcela běžně v průmyslu používá. Seznam olejů bude uveden ve vyhlášce č.383/2001Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. K bodu 84 Pravidla pro uvádění baterií a akumulátorů na trh nebo do oběhu, zvláštní pravidla pro zpětný odběr a pro oddělený sběr baterií a akumulátorů a pravidla pro zpracování odpadních baterií a akumulátorů byla nově, podrobně a zejména uceleně upravena v dílu 3, části čtvrté zákona. Proto se baterie a akumulátory vyjímají z části páté zákona, která upravuje povinnosti zpětného odběru některých výrobků. K bodu 85 Legislativně-technická úprava. K bodu 86 Navrhovaná změna upravuje a zjednodušuje stávající ustanovení s ohledem na definici termínu „uvedení na trh“ uvedenou v § 4 písm. s) zákona. Současně nahrazuje § 1 odst. 5 vyhlášky 237/2002 Sb. o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků a specifikuje tak okruh povinných osob přímo v zákoně. Za povinné osoby se na základě změny považují výrobci a dovozci výrobků uvedených v odst.1, dovozci funkčních celků (jejichž součástí jsou výrobky) a výrobci funkčních celků, kteří výrobek, který se stává součástí tohoto celku, sami dovezou ze zahraničí. Vzhledem k návrhu novely a vyčlenění baterií a akumulátorů z § 38 se problematický termín „funkční celek“ zužuje na termín „vozidla“ (v nichž jsou uváděny na trh výrobky dle § 38 odst. a) a c), tedy oleje a pneumatiky) použitý obdobným způsobem definicí v § 31a písm.i). K bodu 87 Návrh vychází z praktických zkušeností při zpětném odběru. Je nezbytné výslovně deklarovat, že zpětný odběr výrobků není založen na principu „kus za kus“. K bodu 88 Dosud byly roční zprávy zasílány v písemné podobě. Požadavek zasílání těchto zpráv v elektronické podobě v přenosovém standardu dat o odpadech vyplývá z potřeby snadnějšího způsobu shromažďování a zpracování dat a snížení administrativní zátěže ministerstva. Stejný způsob zasílání se týká rovněž ohlašovacích povinností uvedených v § 39 zákona. Zveřejňování seznamu povinných osob, které zaslali roční zprávu na portálu veřejné správy je opatřením vedoucím k větší transparentnosti v oblasti zpětného odběru výrobků. K bodu 89 V ustanovení § 38 odst. 7 zákona o odpadech je zakotvena povinnost provozovatele místa zpětného odběru použitých výrobků na požádání vystavit spotřebiteli potvrzení o zpětném odběru výrobku s náležitostmi stanovenými prováděcím právním předpisem. Tímto návrhem se napravuje stav dosud chybějícího příslušného zmocnění. K bodu 90 Legislativně-technická úprava související s právní úpravou v bodě 91. K bodu 91
84
Tento návrh vychází z praktických zkušeností kontrolních orgánů. Cílem je průkazně doložit tok odpadů u oprávněné osoby, která provozuje několik zařízení se souhlasem krajského úřadu podle § 14 odst. 1 zákona. K bodu 92 V odstavci 3 dochází oproti platnému stavu ke zjednodušení, a to tak, že provozovatelé skladů odpadů a provozovatelé zařízení uvedených v § 14 odst. 2 budou ohlašovat zahájení a ukončení provozu pouze krajskému úřadu příslušnému podle umístění zařízení. Zasílání údajů o stavu finanční rezervy a o volné kapacitě skládky k 31. prosinci předchozího roku krajskému úřadu podle odstavce 4 je odůvodněno potřebou krajského úřadu znát aktuální stav. Povinnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností kontrolovat úplnost a správnost ohlašovaných údajů z evidencí podle odstavců 2, 5 a 6 a doplňovat chybějící údaje nepředstavuje nový požadavek. Jedná se o nápravu dosavadního stavu, kdy byla tato povinnost bez výslovného zmocnění upravena v prováděcí vyhlášce č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů. V odstavci 12 je zaveden způsob ohlašování údajů v elektronické podobě v přenosovém standardu dat o odpadech, který je souhrnem technických parametrů a obsahových náležitostí. Navržený způsob poskytování ohlašovaných údajů přinese podstatné zjednodušení nejen orgánům veřejné správy v odpadovém hospodářství při zpracování evidence, ale i povinným subjektům. K bodu 93 Navržený koncept centrálního informačního systému odpadového hospodářství vychází z dlouhodobého systematicky připravovaného záměru sledování dat o produkci, způsobech nakládání s odpady a obaly a údajů o zařízeních. V tomto případě se nejedná o vytváření zcela nového dosud technicky neaplikovaného systému sběru dat, ale jde o jeho legální zakotvení v úpravě zákona o odpadech. K bodu 94 Podle stávajícího zákona o odpadech jsou placeny poplatky pouze za ukládání odpadů na skládky. Nové poplatky postihují všechny způsoby odstraňování odpadů, které jsou považovány za ekologicky nepříznivé, a rovněž se zpoplatňuje ukládání technologického materiálu na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky. Hlavním cílem jejich zavedení je motivace k dodržování odpovídající hierarchie nakládání s odpady preferující materiálové využívání odpadů (viz. § 11 zákona o odpadech, Státní politika životního prostředí ČR 2004 – 2010, Plán odpadového hospodářství ČR). Navržený způsob je založen na placení poplatku provozovatelem zařízení, který promítne tento poplatek původci odpadu do ceny za odstranění/využití odpadu. Provozovatel platí poplatek na základě rozhodnutí krajského úřadu, před jeho vydáním dochází k ověření údajů souvisejících s placením poplatku. Přenesením povinnosti platit poplatek z původce na provozovatele zařízení dochází ke zjednodušení systému a k zefektivnění kontroly. Výnos z poplatku za ukládání ostatních a komunálních odpadů se navrhuje dělit mezi obce a kraje, na jejichž katastru je skládka umístněna, a to v následujícím poměru: - obce 20%, - kraje 80%. V současné době je výnos ze základní složky poplatku příjmem obce. Důvody pro navrhovanou změnu jsou zejména tyto:
85
-
-
-
-
ponechání výnosu z poplatků na úrovni obcí bylo zavedeno spolu se zavedením poplatků za ukládání odpadů počátkem 90. let minulého století, a to jako forma kompenzace negativních dopadů spojených s provozem skládky; tehdejší výnos (cca 500 mil. Kč) se v dalším období výrazně zvyšoval současně se zvyšujícími se sazbami poplatků, přitom negativní dopady skládky se významně neměnily; hlavním cílem zvyšování sazeb poplatků za ukládání odpadů je ekonomicky znevýhodnit odstraňování odpadů jejich ukládáním na skládky a preferovat využívání odpadů; důvodem zvyšování sazeb tedy není zvyšování kompenzací pro obce a není tedy důvod pro zvyšování jejich výnosů z těchto poplatků; obce budou významněji zvýhodněny neplacením výrazně vyšších poplatků, které bude kompenzovat toto snížení příjmů z výnosů poplatků; tato výjimka z placení poplatků se bude týkat celého poplatku, tzn. i podílu pro kraj; výnosy z poplatků by měly být využívány ve větší míře k prevenci nepříznivých dopadů na životní prostředí; pro preventivní opatření bude možné tyto prostředky využít efektivněji na úrovni kraje než na úrovni obcí.
Při zohlednění všech těchto aspektů tedy zůstanou dopady navrhované změny na obce se skládkou přibližně na stejné úrovni jako v současné době – tzn. že výnos bude na úrovni cca 1 mld. Kč. V obcích bude výnos z poplatků přednostně využit pro kompenzaci negativních dopadů, které souvisí s umístěním a provozem skládky. Předpokládaný roční výnos pro kraje bude (od roku 2009) cca 2,3 – 3,8 mld. Kč, tzn. v průměru cca 160 – 270 mil. Kč na jeden kraj. Výnos z poplatků za uložení nebezpečného odpadu do životního prostředí, za ostatní způsoby odstraňování odpadů a za uložení technologického materiálu bude v plné výši příjmem Státního fondu životního prostředí ČR. Předpokládaný roční výnos (od roku 2009) je cca 500 – 800 mil. Kč. Výnos bude použit především na podporu spolufinancování Operačního programu ŽP 2007 – 2013 a případně na další opatření v oblasti nakládání s odpady. Nově se rovněž zavádí placení poplatku za ukládání technologického materiálu na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky bez ohledu na to, zda je tento technologický materiál odpadem či nikoliv. Pojem technologický materiál je nezbytné vykládat podle definice uvedené v § 4 písm. y), tj. jedná se o odpady a movité věci, které nejsou odpadem, bez ohledu na jejich původ, ukládané do tělesa skládky v první etapě jejího provozu za účelem…. K zavedení tohoto poplatku za ukládání technologického materiálu bez ohledu na to, zda se jedná o odpad či nikoliv, dochází zejména na základě zkušeností z praxe, kdy se provozovatelé skládek snažili vyhnout placení poplatků právě „překvalifikováním“ odpadu na technologický materiál. K bodu 95 Požadavek přesné transpozice směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadu; připomínka Evropské komise – směrnice vyžaduje možnost využití finanční rezervy i v průběhu provozu skládky (před jejím uzavřením) a to na práce související s odvrácením havárie nebo omezení dopadů havárie. K bodu 96 Legislativně-technická úprava související se zavedením pojmu „etapa provozu skládky“. K bodu 97
86
Požadavek přesné transpozice směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadu. Připomínka Evropské komise – směrnice vyžaduje možnost využití peněžních prostředků finanční rezervy nejen na práce související s rekultivací a zajištěním péče o skládku po jejím uzavřením (tj. ve druhé a třetí etapě provozu skládky), ale i na práce související s odvrácením havárie nebo omezení dopadů havárie v první etapě provozu skládky (tj. ještě před jejím uzavřením). K bodu 98 Legislativně-technická úprava související s předchozími body. K bodu 99 Požadavek přesné transpozice směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadu; připomínka Evropské komise – text směrnice požaduje, že určitá částka (finanční rezerva ) musí existovat již před samotným zahájením první etapy provozu skládky. Zvýšení částek v písm. b) a c) o 50 % vychází ze zkušeností praxe, kde se ukázalo, že současně stanovené částky (100,- Kč za 1 t nebezpečného odpadu a komunálního odpadu, 35,Kč za 1 t ostatního odpadu a odpadu azbestu) nevytváří potřebnou výši finanční rezervy pro rekultivace a sanace skládek. K bodu 100 Legislativně-technická úprava související se změnou pojmosloví. K bodům 101 a 102 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů stanoví povinnost zajištění finanční záruky v čl. 6. Toto ustanovení upravuje základní zásady pro výpočet finanční záruky a v čl. 6 odst. 9 je stanoveno, že členské státy uvědomí Komisi o vnitrostátních právních předpisech přijatých podle tohoto článku. Z toho lze vyvodit, že členské státy mají právo stanovit podle čl. 6 nařízení vlastní podrobnější pravidla, která vycházejí z místních specifických podmínek v členských státech. Je třeba uvést, že návrh novely zákona (schválené ve třetím čtení Poslaneckou sněmovnou) ve znění předkládaném do vlády obsahoval zmocnění pro ministerstvo k úpravě podrobností stanovení výše finanční záruky vyhláškou. Legislativní rada vlády však tento návrh zamítla s odůvodněním, že pravidla pro její výpočet musí být upravena zákonem. K bodům 103 – 109 Upravují se stávající skutkové podstaty nebo se zakotvují nové skutkové podstaty správních deliktů, které odpovídají novým povinnostem stanoveným novelou zákona. Rozšiřuje se výčet orgánů oprávněných uložit pokutu o krajský úřad a příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Krajský úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností mají podobné kontrolní pravomoci jako inspekce. Svou kontrolní činnost však často neprovádějí v potřebné míře často s odkazem na skutečnost, že sankční kompetence nemají buď žádné či pouze velice omezené. V tomto směru je jednoznačně vhodné svěřit určité sankční kompetence i těmto úřadům. K bodu 110 Ustanovení nezbytné k tomu, aby právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která své povinnosti plnila prostřednictvím právnické osoby oprávněné k provozování kolektivního systému, jenž ztratila oprávnění k činnosti, měla dostatek času k tomu, aby si zajistila náhradní plnění příslušných povinností.
87
K bodu 111 až 113 I u přestupků se rozšiřuje výčet orgánů oprávněných ukládat pokuty a to o obecní úřad obce s rozšířenou působností. Zároveň se některé skutkové podstaty přesouvají z kompetence inspekce do kompetence obecního úřadu a obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Vzhledem k nutnosti zajištění efektivní kontroly v tomto směru, je vhodné rozšířit kontrolní a sankční pravomoc i na jiné instituce než je inspekce, která na úsek kontroly plnění zákona o odpadech disponuje celkem 80 pracovníky na celou ČR. Výhodná je rovněž znalost místních poměrů ze strany obecních úřadů při šetření přestupků u fyzických osob. Pokud by pouze inspekce byla oprávněna ukládat sankce fyzickým osobám za předmětné delikty reálně hrozí stav, že inspekce bude zahlcena podněty na porušování zákona ze strany fyzických osob a může být obtížné provádět standardní kontroly specifických úkolů a subjektů, kde hrozí ve větší míře reálné ohrožení životního prostředí. Rovněž se zvyšuje horní hranice pokuty tak, aby i nadále působila především preventivním způsobem. K bodu 114 Mezi orgány veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství se zařazuje i Česká obchodní inspekce a to za účelem kontroly plnění povinností souvisejících s uváděním na trh nebo do oběhu některých výrobků. K bodu 115 V rámci Celní správy České republiky jsou kontrolní skupiny (tzv. skupiny mobilního dohledu), které mohou vykonávat kontrolu přepravy odpadů, zřízeny jak na celních úřadech, tak na celních ředitelstvích. Z hlediska zajištění řádného výkonu veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství je žádoucí rozšířit okruh orgánů, příslušných k provádění kontroly přepravy odpadů, i o celní ředitelství. K bodu 116 Legislativně-technická úprava. K bodům 117 a 118 V návaznosti na předchozí text novely se upravují a rozšiřují pravomoci Ministerstva životního prostředí při výkonu veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství. K bodům 119 a 120 Jedná se o legislativně-technickou úpravu související s úpravou § 14 odst. 1. K bodům 121 Vzhledem k tomu, že zákon o odpadech neupravuje pouze nakládání s odpady, ale i nakládání s některými dalšími výrobky, které se za odpady nepovažují, je třeba v tomto směru zpřesnit i kontrolní pravomoci inspekce. K bodu 122 V novém písm. h) § 76 se jedná o zakotvení požadavku vyplývajícího ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS. V novém písm. i) § 76 se upřesňují kompetenční vztahy mezi celními orgány a inspekcí v případech, kdy celní orgány nařídí přerušení přepravy a odstavení vozidla, a své zjištění
88
postoupí inspekci. V těchto případech inspekce zahajuje správní řízení, v rámci kterého je třeba také rozhodnout, jaká opatření budou přijata ve vztahu k odstavenému vozidlu a nákladu, a to v rozsahu nezbytném pro zajištění účelu správního řízení nebo s ohledem na jeho výsledek. V novém písm. j) § 76 se odstraňuje legislativně-technický nedostatek, který vyplynul při aplikaci zákona v praxi. K bodu 123 Legislativně – technická úprava související s předchozí úpravou textu. K bodu 124 V souladu s § 2 zákona č. 64/1986 Sb. o České obchodní inspekci, se České obchodní inspekci výslovně stanoví pravomoc kontrolovat plnění povinností související s uváděním na trh nebo do oběhu některých výrobků. K bodům 125 a 126 Legislativně-technické úpravy související s předchozími body novely. K bodům 127 a 128 Pojem „zjištění porušení“ se navrhuje nahradit pojmem „důvodné podezření z porušení“, neboť rozhodování o tom, zda došlo či nedošlo k porušení právních předpisů o přepravě odpadů přísluší inspekci, která v těchto případech vede správní řízení a uděluje sankce. K bodu 129 Vzhledem k tomu, že institut „kaucí“ upravený v § 77 odst. 8 až 15 zákona o odpadech nepřinesl v praxi očekávané výsledky, je předkládanou novelou zrušen. K bodu 130 Podle stávajícího ustanovení § 77 odst. 9 jdou k tíži dopravce pouze náklady spojené s jízdou vozidla do místa odstavení, a to v případech, kdy je toto odstavení nařízeno celními orgány z důvodu, že řidič nesložil požadovanou kauci. Vzhledem k tomu, že stávající úprava nepostihuje veškeré náklady, které mohou při odstavení vozidla vzniknout, navrhuje se v této věci úprava nová. K bodům 131 a 132 Viz odůvodnění k bodu 114. K bodu 133 O vývozu odpadu může rozhodnout pouze ministerstvo. K bodu 134 Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je Generální ředitelství cel správním úřadem pro oblast celnictví s celostátní územní působností a je podřízeno Ministerstvu financí. Poskytování informací z evidencí celní správy prostřednictvím Ministerstva financí je tudíž neopodstatněné. Rozšiřuje se okruh orgánů, kterým jsou Generálním ředitelstvím cel poskytovány příslušné informace. K bodu 135
89
Legislativně-technická úprava související s předchozím textem. K bodu 136 Úprava byla navržena Ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie Policie ČR v souladu se závěry jednání konaného na Ministerstvu životního prostředí dne 26. 11. 2007 ke spolupráci při kontrole přeshraniční přepravy odpadů po vstupu České republiky do Schengenského prostoru. Po vstupu ČR do Schengenského prostoru, zrušení hraničních přechodů a pravidelných kontrol na státních hranicích, které dosud prováděla pouze Policie ČR Služba cizinecké a pohraniční policie, se § 77a zákona o odpadech bude týkat Policie ČR obecně. Pravomoci podle výše uvedeného ustanovení bude moci Policie ČR vykonávat po celém území České republiky. K bodu 137 a 138 Legislativně-technické úpravy související s předchozím textem novely. K bodu 139 Toto ustanovení reaguje na v současnosti neuspokojivou situaci, kdy má krajský úřad pro rozhodování o otázce, zda přeshraničně přepravovaná věc je nebo není odpadem, lhůtu stanovenou ve správním řádu, která je v těchto případech – kdy je třeba s ohledem na charakter nákladu rozhodovat rychle – nevyhovující. K bodům 140 a 141 Legislativně-technické úpravy související s předchozími body novely. K bodu 142 Vzhledem k tomu, že se v praxi často objevují pochybnosti, zda se jedná o zařízení podle § 14 odst. 1 (tj. zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů) nebo o zařízení podle § 14 odst. 3 (tj. zařízení, která nejsou podle tohoto zákona určena k nakládání s odpady), stanoví se pravomoc krajskému úřadu rozhodovat v případě těchto pochybností. K bodům 143 až 148 Legislativně-technické úpravy související s předchozími body novely. K bodu 149 Konstrukce a propočet sazeb poplatku odpovídá základní funkci poplatku. Motivace (stimulace) k ekologicky žádoucímu chování může být zajištěna pouze na základě porovnání nákladů na jednotlivé formy nakládání s odpady. V následující tabulce jsou uvedeny tyto průměrné orientační náklady. Způsob nakládání s odpadem
Cena/náklad1
Poplatek2
Poplatek2
Kč/t
2007-2008
Od 2009
1000 3500
Kč/t 400 --
Kč/t 500 --
2500 6000 2000
----
----
Cena za uložení na skládku – KO + OO Náklady na tříděný sběr KO v obcích – průměr3 Náklady na tříděný sběr – papír3 Náklady na tříděný sběr – plasty3 Náklady na tříděný sběr – sklo3
90
Náklady na tříděný sběr – BRKO3 Cena za likvidaci odpadu ve spalovně Cena za uložení na skládku – nebezpečné odpady4
1100 2000 8000
--4700
--6200
1 – Cena je bez DPH a poplatků. 2 – Poplatky podle stávajícího zákona. 3- Náklady na tříděný sběr neobsahují náklady na zpracování ve zpracovatelském zařízení. Ty jsou různé podle zpracovávaného odpadu, typu technologie, odbytu výrobků, apod. V současné době nejsou tyto údaje k dispozici a nelze je tedy použít pro stanovení výše poplatků. 4 – U nebezpečných odpadů jde o smluvní ceny, které jsou stanovovány původcům podle množství a druhů na skládku ukládaných odpadů. Jak vyplývá z tabulky, nejlevnějším způsobem nakládání s odpady je jejich uložení na skládku. Rozdíl mezi náklady na uložení odpadů na skládku (bez poplatku) a náklady na oddělený sběr využitelných komunálních odpadů je cca 2500 Kč. Pokud má tedy dojít formou ekonomické motivace k výraznější změně v nakládání s odpady, musí být ukládání na skládku zatíženo výrazně větší sazbou poplatku než v současné době. Dalším postupným zvyšováním této sazby pak bude docházet k postupnému vyrovnání nákladů (cen). Poplatky jsou proto navrhovány s výrazně vyššími sazbami než jsou v současné době. Doporučuje se ponechat postupný nárůst těchto poplatků tak, aby bylo možné i postupně přijímat odpovídající opatření, která sníží množství odpadů ukládaných na skládky. Tímto výrazným nárůstem sazeb poplatků se ekonomiky znevýhodní ukládání odpadů do životního prostředí. V cílovém roce se tak výrazně sníží i rozdíl mezi náklady na tento dosud nejlevnější způsob odstraňování odpadů a náklady na tříděny sběr a ekologicky příznivé formy využití odpadů. Sazba poplatku ze ukládání nebezpečných odpadů do životního prostředí (resp. jejich odstranění vyjmenovanými způsoby) je navrhována ve výši desetinásobku sazeb za ukládání ostatních a komunálních odpadů. Sazby poplatků za ostatní odstraňování odpadů jsou stanoveny odvozením ze sazeb za ukládání odpadů, které je považováno za nejméně vhodný způsob odstraňování odpadů. Stejně je stanoven i jejich postupný nárůst. Ke změně oproti stávajícímu zákonu dochází zrušením dvou složek poplatku (základní a rizikové) u nebezpečných odpadů. Tyto dvě složky poplatků byly zavedeny především pro možnost dělení výnosů z poplatků mezi obce a Státní fond životního prostředí. Nově budou ponechány pouze dvě sazby: pro komunální a ostatní odpad a pro nebezpečný odpad. Zrušením těchto dvou složek poplatků dojde ke zjednodušení poplatkového systému. K bodu 150 Stanoví se rozsah, ve kterém výrobce elektrozařízení musí zajistit zpětný odběr a oddělený sběr elektrozařízení jím vyrobených nebo uvedených na trh. K bodu 151
91
Nařízení k1013/2006 stanoví v čláku 6 obecná základní pravidla pro finanční záruku. Každá přeprava odpadu, která podléhá povinnosti oznámení a předchozího souhlasu (vyjma pohybů podle článku 63), musí být kryta finanční zárukou. V článku 6 odst. 9 téhož nařízení se uvádí, že členské státy uvědomí KOmisi o vnitrostátních předpisech přijatých podle článku 6. Z toho vyplývá, že nařízení předpokládá, že jednotlivé členské státy provedou v národních předpisech přesnější specifikaci pravidel pro finanční záruky. Navrhovaná příloha zákona stanoví zejména dostatečně konkrétní pravidla pro určení výše finanční záruky. K čl. II Článek II upravuje nezbytná přechodná ustanovení v souvislosti s navrhovanou právní úpravou. K čl. III Vzhledem k rozsáhlosti navrhované novely, se předseda vlády zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, jak vyplývá ze zákonů jej měnících. K čl. IV Navrhována je úprava horní hranice poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, stanovená zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Zákon stanoví horní hranici tohoto poplatku ve výši 500 Kč na kalendářní rok za osobu ve dvou sazbách: - částku až 250 Kč, - částku až 250 Kč stanovenou na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu. Konkrétní výši poplatku pak stanovuje obec svojí vyhláškou. Touto formou je zpoplatněno cca 80 % hmotnostních komunálního odpadu. Zvýšení horní hranice poplatku je navrhováno z následujících důvodů: -
horní hranice poplatku již neodpovídá současným nákladům obcí na sběr a svoz směsného (netříděného) komunálního odpadu; podle šetření za rok 2006 se tyto náklady pohybují v průměru na úrovni cca 750 Kč na jednoho obyvatele, maximální náklady jsou pak na úrovni více než 870 Kč; obce pokrývají cca 35 % těchto nákladů ze svého rozpočtu, tzn. že do poplatku přenáší cca 65 %;
-
do horní hranice poplatku je třeba promítnout navrhované zvýšení poplatků za ukládání odpadů; obce by měly mít možnost promítnout navrhovanou úpravu do tohoto místního poplatku a je proto třeba zajistit odpovídající zvýšení jeho horní hranice;
-
zjednodušená kalkulace je následující: 75 % průměrných nákladů = 550 Kč + zvýšení poplatku za ukládání odpadů o 300 Kč = 850 Kč.
Zvýšení horní hranice poplatku je navrhováno ve výši 250 Kč (z 500 Kč na 750 Kč). Navrhuje se zvýšení pouze druhé části poplatku, která je stanovena na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu – z 250 na 500 Kč. První část poplatku, která je „paušální“ (nezdůvodňovaná), se doporučuje ponechat ve stávající výši. 92
Navrhované zvýšení odpovídá úrovni nákladů obcí na sběr a svoz směsného (netříděného) komunálního odpadu a poplatků za ukládání odpadů k horizontu roku 2010. Pro další období bude tato horní hranice opět posouzena a případně upravena. K čl. V Navržená úprava má přímou vazbu na nové ustanovení § 37b odst. 4 tohoto návrhu novely zákona o odpadech, podle kterého ministerstvo umožní přístup k datům o převzatých autovracích způsobem umožňujícím dálkový přístup obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, které podle zákona č. 56/2001 Sb. rozhodují o trvalém vyřazení vozidla z registru silničních vozidel. Z toho důvodu tomuto rozhodnutí musí předcházet ověření, zda byl autovrak skutečně předán do zařízení ke sběru autovraků provozované na základě souhlasu podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech a zda předložené potvrzení o převzetí autovraku bylo tímto zařízením žadateli o trvalé vyřazení vozidla z registru skutečně vydáno. K čl. VI Navrhuje se účinnost k 1. 1. 2009.
93