duše návrat a ozdravení budoucnosti Alberto Villoldo Šamanská cesta do minulosti ANCH BOOKS

d

návrat

uše

a

Šamanská cesta do minulosti ozdravení budoucnosti

ANCH BOOKS

Alberto Villoldo

© Matt Morrissey

Alberto Villoldo, Ph. D., psycholog a lékařský antropolog se již více než pětadvacet let zabývá výzkumem přírodní léčby v oblasti Amazonie a praktikami šamanů z kmene Inků. Pracoval jako mimořádný profesor na Státní univerzitě v San Francisku. Během svého působení založil Laboratoř biologické samoregulace pro výzkum vlivu mysli na psychosomatické zdraví a nemoci lidí. Dr. Villoldo založil společnost The Four Winds Society, kde vyučuje zájemce z USA a z Evropy praktikám šamanské energetické medicíny.

Alberto Villoldo

Návrat duše Šamanská cesta do minulosti a ozdravení budoucnosti

ANCH BOOKS

OBSAH

Předmluva 7 Úvod 10 I. ČÁST – PŘÍPRAVA NA ZNOVUZÍSKÁNÍ DUŠE 1. Fyzikální stránka osudu 23 2. Přeměna osudu v předurčení 35 3. Mapování duše 53 II. ČÁST – DOLNÍ SVĚT 4. Komnaty zranění Přeloženo z anglického originálu: Alberto Villoldo: Mending the Past and Healing the Future with Soul Retrieval Copyright 2005 by Alberto Villoldo Originally published in 2005 Hay House Inc., USA Internetové rádio Hay House na: www.hayhouseradio.com České vydání 2015 ANCH BOOKS www.anch-books.eu Přeložila © Karolina Slamová (Textyhezkycesky.cz) Redakce: Ingrid & Anton Modory Jazyková redakce: Daniela Pilařová (Textyhezkycesky.cz) Grafická úprava a návrh obálky: ANCH BOOKS Tisk: Helbich, a. s. ISBN 978-3-945803-01-1

77

5.

Komnata smluv duše 99

6.

Komnata milosti 125

7.

Komnata pokladů 141

8.

Silová zvířata 157

III. ČÁST – HORNÍ SVĚT 9. Jak najít směr svého předurčení: láska, moc, peníze a zdraví 177 10. Obětování posvátnych krav 195 11. Cesta k vašemu předurčení 207 12. Vytvoření nového těla 233 Doslov 255 Poděkování 257 Poznámky 258



Mé matce Eleně Villoldo, která mi ukázala cestu lásky, a La Lobě.

Předmluva

T

ato kniha je výsledkem mého pětadvacetiletého výzkumu a studia u šamanů na americkém kontinentě. Prošel jsem iniciačními rituály vysoko v Andách i v amazonských džunglích. Každý z nich vycházel z dávných tradic a vyžadoval měsíce příprav. Při pátrání po léčitelských tradicích tohoto kontinentu mě provázel starý příslušník kmene Inků don Antonio. O svých dobrodružstvích po boku proslulého léčitele píši ve svých předešlých knihách Shaman, Healer, Sage (=Šaman, léčitel, mudrc); Dance of the Four Winds (=Tanec čtyř větrů) a Island of the Sun (=Ostrov slunce). Techniky znovuzískání duše v této knize jsou mojí interpretaci dávných léčitelských praktik. Jsou do dnešních dnů živé na území Severní a Jižní Ameriky. Mezi hispánskými a původními indiánskými komunitami po celých Spojených státech je zvykem brát děti, které zažily děs či hrůzu a trpí susto (=neboli chorobným strachem), na speciální místo. Tam mohou získat nazpět část své duše, již ztratili nebo jež jim byla zcizena; tyto praktiky jsem upravil a převedl do moderního vědeckého kontextu. Většina domorodých společností už dnes tyto rituály k  znovuzískání či nalezení svého skutečného předurčení neovládá. Poštěstilo se mi však strávit mnoho let ve společnosti skupiny Laiků, proroků národa Inků,

7

od nichž jsem se tyto postupy naučil. Mějte na paměti, že praktiky, o něž se s vámi v této knize chystám podělit, mají mimořádnou sílu a účinek. Pokud je použijete, nutně byste se měli řídit nejšlechetnějšími etickými měřítky a zásadami. Skutečnost je taková, že značná část dlouhého šamanského zaškolování obnáší právě rozvíjení (a praktikování) přísných etických zásad založených na hluboké úctě k  veškerému životu. Teprve pak lze techniky a postupy dobře zvládnout a využívat je k léčení druhých. Lékař, který pracuje se západní medicínou, se také učí své profesi nejméně pět let.

Je tedy moudré, abychom své tělesné a dušení zdraví svěřili někomu, kdo absolvoval o víkendu seminář šamanismu nebo energetické medicíny? Tuhle otázku by si měl položit každý obyvatel západního světa, neboť umění léčit se nedá naučit v  rychlokurzech o víkendu. Cítíte-li to jako své poslání a zabýváte se léčitelskými praktikami, školte se u učitelů, jejichž etické a žité zásady, moudrost a odborné znalosti vám pomohou rozvíjet vaše duchovní schopnosti.

Na počátku mého zájmu o šamanismus stála touha po dosažení celistvosti. Při léčení vlastních duševních zranění jsem se naučil milovat sebe i druhé. Prošel jsem cestou zraněného léčitele. Naučil jsem se proměnit zármutek, bolest, zlost a stud ve  svém nitru ve zdroj síly a soucitu. V mé Healing the Light Body School podnikne proto každý ze studentů nejprve výpravu do svého nitra k sebeuzdravení. V tomto procesu transformuje zranění své duše ve zdroj energie a moudrosti. Studenti se dojdou k poznání, že příležitost objevit sílu a moudrost na cestě k  vlastnímu uzdravení je jeden z  největších darů, které mohou nabídnout svým klientům.

8

Nejsem samozřejmě první, kdo vynáší na světlo léčitelské metody amerického kontinentu. Průkopnicí pro ty, kdo kráčí jako my ve šlépějích jeho šamanů, byla antropoložka Margaret Mead. Má kolegyně Sandra Ingerman, která patří mezi mé přátele, nás ve své knize Soul Retrieval: Mending the Fragmented Self (=Znovuzískání duše: zhojení roztříštěného Já) jako první upozorňuje na půvab těchto dávných léčitelských praktik. Současně je její kniha průvodcem na cestě k sebeuzdravení. Na vybudování mostu, který umožnil mnoha lidem proniknout do říše domorodého ducha, se i podílela řada dalších autorů včetně Hanka Wesselmana a Johna Perkinse.

Na závěr bych rád upozornil na to, že léčebné metody v této knize jsou mou vlastní syntézou a interpretací dávných léčitelských praktik. Nemluvím za své učitele, za národ Inků ani za indiánské šamany. Přestože se mi dostalo té výsady, abych se učil od nejlepších šamanů, mužů i žen národa Inků, nečiním si nároky na to reprezentovat jejich tradice. Postupy při znovuzískání duše a nalezení své předurčené cesty jsou mojí vlastní úpravou šamanských technik, které jsem se naučil během školení, a nesu za ně plnou odpovědnost. Alberto Villoldo, Ph.D.

www.thefourwinds.com

9

Úvod

V

osmdesátých letech minulého století jsem strávil bezpočet hodin v laboratoři. Studoval jsem lidskou mysl a hledal hmatatelné důkazy vědomí, které přebývá v  šedé hmotě našeho mozku. Fascinovala mě neobyčejná moc mysli způsobit psychosomatické choroby. Toto zaujetí mě přivedlo na pole psychologie a později k lékařské antropologii.

Po čase jsem dospěl k jinému  názoru. Namísto hledání vědeckého vysvětlení prostřednictvím milionů nervových spojení v mozkové kůře jsem se raději pustil do zkoumání různých přístupů studia lidského vědomí. Začal jsem s teorií, že může-li mysl zapříčinit psychosomatické choroby, měla by být rovněž schopna způsobit také psychosomatické uzdravení. Začal jsem tedy pátrat po odbornících, kteří by mi pomohli hlouběji porozumět otázce, jak může člověk trénovat svou mysl, aby se sama uzdravila a byla schopna vyléčit i tělo.

Při studiu antropologie jsem se dozvěděl, že v Jižní Americe existují domorodé kmeny, jejichž šamani provádějí zázračné uzdravování, a to jak přímo, tak na dálku. Rozhodl jsem se, že se za nimi vydám a že se nechám na této výpravě vést svou vědecky vyškolenou myslí, ale současně zůstanu otevřený vůči novým objevům. Opatřil jsem si kvalitní lovecký nůž a pár pevných bot do terénu. Opustil jsem svou labora-

10

toř na Státní univerzitě v San Francisku a podnikl cestu do nitra amazonských džunglí. Ta mě nakonec přivedla k  šamanům kmene Inků, kteří obývají odlehlé vesnice vysoko v peruánských Andách.

Byl jsem jeden z prvních antropologů, kterému se podařilo vést s  těmito mudrci, známými jako Laikové, dlouhé rozhovory. Laikové patří mezi poslední příslušníky kmene Inků. Mají téměř minimální kontakt s okolním světem, a z  tohoto důvodu není jejich učení poznamenáno přítomností misionářů ani jinými západními vlivy. Pro mé studium má význam především skutečnost, že Laikové dodnes praktikují léčitelské postupy staré tisíce let. Jejich předkové je pěstovali a předávali z učitele na žáka.

Zpočátku nejevili šamani ve vesnicích, jež jsem navštívil, přílišnou ochotu se se mnou o své dědictví podělit. Byl jsem pro ně příslušník západní kultury a naprosto cizí člověk. Postupně jsem si však přece jen získal jejich důvěru. Při svých prvních cestách jsem si všiml, že mnoho dětí ve vesnicích trpí civilizačními nemocemi. Kromě jiných měly potíže s trávením, což trápilo hlavně nemluvňata. Místní bylinná léčba na tyto nemoci nezabírala. Začal jsem proto brát s sebou i léky a ty jsem pak podával dětem. Časem mě pak vesničané začali pokládat za léčitele, seznámili mě se svými léčiteli a skrze ně jsem se seznamoval i s dalšími. Mým hlavním učitelem se stal don Antonio Morales. Byl příslušníkem kmene Inků a působil na univerzitě v Cuscu. Provázel mě horskou krajinou And a meditovali jsme na posvátných místech i ve starodávných chrámech. Učil jsem se i u  horských šamanek. Pověděly mi o energetických zvířatech a ukázaly mi, jak mohu pro-

11

pojit své vědomí s vědomím kočky bažinné či kondora. Navzdory poznatkům, jež jsem nabyl při studiu západní vědy, jsem se naučil otevírat i své vnitřní vidění. Objevil jsem cestu k Dolnímu světu naší minulosti a k Hornímu světu naší proměny, postupy znovuzískání duše a nalezení skutečného předurčení, svého poslání. Těmto praktikám vás naučí tato kniha.

Rozdílné světy

Laikové dělí kolektivní nevědomí celého lidstva na tři části: Dolní svět, Střední svět a Horní svět. Nejedná se o doslovná místa, nýbrž o archetypální a energetické říše. Jak napsala June Singer, uznávaná jungovská analytička: „Na kolektivním nevědomí je úžasné to, že je v něm obsaženo vše, veškeré legendy a historie lidstva, se všemi nevymýcenými démony a dobrotivými svatými, se všemi záhadami a moudrostí, a to vše v sobě nosí každý z  nás – mikrokosmos uprostřed makrokosmu. Zkoumání tohoto světa je mnohem větší výzva než výzkum vnějšího vesmíru.“ Svět, jejž obýváme, kde pracujeme a vychováváme potomky, je Střední svět; Horní svět je neviditelná říše našeho předurčení (či osudu) a našeho ducha; Dolní svět, v  němž se uchovává kompletní lidská historie, představuje říši duše. Ve Středním světě vnímáme čas lineárně – zítřek vždy následuje dnešek. Z  toho důvodu nám připadá obtížné si představit, že bychom mohli cestovat v  čase do minulosti či budoucnosti. Podrobně si však ukážeme techniky, díky nimž se přeneseme do Dolního a Horního světa, což jsou právě místa časových přesmyček (=anglicky time loops) a červích děr

12

(=anglicky wormhole) do minulosti a budoucnosti.* V této knize vás naučím, jak cestovat do Horního světa. Tam naleznete své nejvyšší předurčení, což vám umožní dát životu smysl. Podnikneme však také cestu do Dolního světa, kde přebývá naše dětství a dřívější životní etapy. Zde najdete ztracené části své duše. Mají lidské podoby vystrašeného sedmiletého dítěte, ztrápené matky či tyranského šéfa. Dozvíte se jejich příběhy, zhojíte jejich zranění a uzavřete pár dohod, které je zbaví zátěže; poté tyto uzdravené části duše získáte nazpět a přenesete je do přítomnosti. Objevíte své skryté dary či talenty, jež můžete využít ve svém každodenním životě ve Středním světě, a přinesete si s sebou energetické zvíře, které ve vás obnoví přirozené instinkty.

Čtyři komnaty Dolního světa

Dolní svět představuje dávný Eden, o který jsme podle legendy přišli. Je to pozemský ráj, kam se můžete kdykoli vrátit. Ztracené části naší duše zde zůstaly v milosti a zachovaly si nevinnost. Tato říše má čtyři komnaty, z nichž každá obsahuje záznamy o historii vaší duše. 1. Tou první je Komnata zranění. Tam objevíte, jaké zranění vás připravilo o část vaší duše, takže jste sešli z cesty svého předurčení. Nebudeme ale hledat ne-

* Jsou to oblasti časoprostoru, které jsou v časovém rozměru částečně nebo úplně uzavřeny do sebe samých. Události uvnitř se cyklicky opakují. Časoprostor je pojem teorie relativity – sjednocení času a prostoru do čtyřrozměrného objektu. Ve fyzice je to teoreticky možný konstrukt vytvářet v prostore a čase zkratky mezi dvěma místy kdekoliv v univerzu – poznámka redakce.

13

dávné projevy tohoto zranění v  podobě nevydařeného vztahu či osobní krize, nýbrž jeho zdroj. Může to být něco, co se vám přihodilo v dětství, či událost, která se stala ještě v  prenatálním období, kdy jste se nacházeli v matčině lůně. Častým případem je traumatický zážitek z dřívějšího života. Každý z nás má nějaké prvotní či prapůvodní zranění, které na sebe bere nejrůznější podoby. Toto téma se pak v  našem životě neustále opakuje napříč několika generacemi. Často mívá formu hmotné nouze, ztráty (někoho či něčeho), nedostatku lásky, zrady nebo odchodu někoho z rodiny. 2. Druhou je Komnata dohod. V ní zjistíte, k čemu se vaše duše zavázala. Mnohé z těchto slibů představují děsivé úkoly, které jste na sebe vzali ještě před narozením a jichž si dnes nejste vůbec vědomi. Většinu těchto předsevzetí jste učinili v době, kdy jste prožívali strach a napětí spojené s původním zraněním. O existenci těchto traumat často nemáte nejmenší tušení. V této komnatě můžete změnit (původně) nesprávně či nevhodně formulovanou dohodu, v jejímž důsledku opakovaně trpíte. 3. Třetí je Komnata milosti. Tam najdete uzdravenou část své duše, která se k  vám může vrátit spolu s veškerou svou životní energií. Milost je tím, co vás v životě pohání kupředu, co přináší radost a pokoj. Nestačí však na této šamanské cestě hledat a nacházet pouze neblahé důsledky našich zranění; měli bychom rovněž hledat krásu, harmonii a jedinečné schopnosti své duše. Při práci se svými  klienty někdy zjišťuji, že jejich životní síla se podobá malému plamínku, jenž zůstal po velkém, mocném žáru. Skomírající plamínek dokáže jen

14

stěží poskytnout duši dostatek tepla. (Často jsou to jedinci, kteří trpí chronickou únavou, úzkostí či depresí.) Získá-li tato osoba chybějící část své duše zpět, dojde u ní k  obnově přirozeného stavu milosti a znovu se roznítí její životní radost a nadšení. 4. Čtvrtou je Komnata pokladů. Obecně máme sklony toužit po hodnotách, které leží blíže pod povrchem, což nám pro každodenní život víceméně postačuje. Ale chceme-li najít i nejcennější poklady, zlato a stříbro, je třeba hledat mnohem hlouběji. To nejcennější lze stejně jako diamanty získat jen s vynaložením značného úsilí. Pracuji-li na znovuzískání duše s  někým, kdo má potíže dát najevo, kým se chce stát, vstoupím do této komory, abych mu pomohl získat nazpět nevyslovený tvůrčí či umělecký dar, ukrytý zde, hluboko v nevědomí. Poté může tento člověk objevit zdroj, jenž mu umožní plnější život. Naleznu pro něho/ni také silové zvíře, které mu/jí pomůže obnovit jeho přirozené instinkty.

V  každé z  těchto komnat si přečtěme svazek z „knihovny svého života“ a odhalíme hluboko ukrytá zranění, dohody, dary a talenty.

Cesta do minulosti a do budoucnosti

Naučím vás, jak získat zpět ztracené části své duše a obnovit její původní čistotu a jas. Proplujeme na své „cestě“ všeprostupující sférou světla, světelným matrixem, jenž organizuje čas na minulost, přítomnost a budoucnost. Naše putování bude zvláštním stavem vědomí, do nějž můžete vstoupit řízenou meditací a pomocí dechových cvičení. Putování vám umožní navštívit vaši

15

minulost, zahojit události, které se udály kdysi dávno, a najít pro sebe a své blízké vhodnější realitu přítomnosti a tím i budoucnosti.

Kvantová fyzika dokázala, že existuje nekauzální, avšak smysluplné propojení mezi minulostí a budoucností. V Amazonii jsem došel k poznání, jak mohu tyto fyzikální objevy použít ve vlastním životě. Tak například můj nakladatel se domnívá, že kniha, kterou právě čtete, vznikla sepsáním dvanácti kapitol. Já se však na to dívám jinak: než jsem se pustil do psaní, vydal jsem se do budoucnosti. Šel jsem po stopách svých životních předurčení a na jedné z těchto možných linii jsem našel jednu, jež obsahovala dokončenou knihu. Jinými slovy, psaní rukopisu šlo prakticky samo, vedla mě při něm již vydaná kniha. Díky putování do své budoucnosti jsem se dokázal oprostit od toho, abych žil výhradně v  lineárním čase. To mi umožnilo vysledovat velkolepější linii svého předurčení než tu, jež mi napsala moje dosavadní minulost.

Domorodé kultury v  různých částech světa, jež vnímají přírodu jako živé, pulzující energetické pole, praktikují hledání své předurčené osudové či životní linie. Australští domorodci například věří, že svět vznikl ze „snových stezek“, za něž pokládají neviditelné stopy, které po sobě zanechali jejich předkové, zatímco svým zpěvem „tvořili“ svět.

Podobnou pouť za svým osudovým předurčením podnikli v  sedmdesátých letech devatenáctého století Osageové. Tento domorodý indiánský kmen na americkém kontinentě chtěl vědět, kam mají přesídlit: jejich náčelník pak vysledoval nejvhodnější z osudových linii předurčení svého lidu a vybral území na východě Okla-

16

homy. Říká se, že Země ke kmeni promluvila a ujistila jeho příslušníky, že se o ně vždy postará. A vskutku – během ropné konjunktury ve dvacátých letech minulého století se Osageové stali nejbohatším kmenem na světě v přepočtu na jednotlivce. Na jejich území se totiž našly velká ropná naleziště. Do dnešního dne mají Osageové smlouvy s největšími producenty ropy v zemi.

V této knize se dozvíte, že zahojíte-li svou minulost, uzdravíte také svou budoucnost, a to pokud vysledujete nejlepší linii svého (osudového) předurčení. Podobně jako Osageové pak objevíte místo, které je pro váš život nejlepší, najdete práci, jež vám přinese největší uspokojení, i vztahy, které vás budou zcela naplňovat.

Umění uzdravit

Během posledních dvaceti let, kdy jsem stovkám svých klientů pomáhal při znovuzískání jejich duše, jsem si uvědomil, že hluboké uzdravení může být otázkou dnů nebo týdnů a nemusí trvat měsíce ani léta. To byla ta „pravda“, kterou jsem hledal a po celou tu dobu jsem se ji snažil pochopit — že naše mysl dokáže překonat hranice fyzického těla, stává se nástrojem vědomí a strůjcem našeho zdraví i našeho osudového předurčení. Po dvou desetiletích svých výzkumu v  Amazonii a v  Andách jsem tyto starodávné postupy upravil tak, abychom je mohli použít k  uzdravení své minulosti a změnit linii svého předurčení. Tyto zmodernizované postupy mají vědecký základ, protože využívají poznatky z anatomie, fyziologie, biologie a fyziky. V mém školicím středisku The Four Winds Society

17

se každý rok učí stovky studentů využívat tyto techniky k uzdravení sebe samých i druhých.

Co to však znamená uzdravit svou budoucnost? Výraz uzdravit má totiž jiný význam než léčit. Ačkoli uzdravení často doprovází léčba, samotná léčba zřídkakdy vede k  uzdravení. Mnozí z vás například znáte osoby, které se nechaly operovat – buď to byl koronární bypass, nebo nádor, nedaly si však do pořádku své problematické vztahy ani nezměnily jídelníček. Po několika měsících či letech se u nich zdravotní problém objevil znovu. Také jste se nejspíš setkali s jedinci, kteří se již léta zabývají psychoterapií, stále však nejsou schopni najít či vytvořit zdravý vztah nebo překonat pocit hněvu vůči rodičům. Možná jste však slyšeli i o lidech, kteří tvrdí, že jim rakovina zachránila život. Poskytla jim totiž příležitost přehodnotit každou stránku svého života počínaje stravou a konče vztahy a prací.

Jinými slovy, léčba je záležitostí medicíny a zahrnuje odstranění symptomů. Uzdravení je však praktikování zdravého životního stylu odstraněním příčiny potíží a nemoci a jeho důsledkem je vytvoření linie smysluplného osudového předurčení. Naším cílem je uzdravení. Západní medicína léčí tělo, psychologie se zabývá myslí, avšak uzdravování bere v potaz také duši a ducha.

Laikové věří, že fyzický svět přebývá v říši naší mysli, jež má sídlo v  oblasti duše a ta spočívá v  záhybech ducha. Duch je pramenem všeho ostatního: Je to čisté světlo. Laikové jsou jasnovidní a vnímají neviditelný svět energie a ducha. Chápou a vědí, že všechno ve vesmíru sestává ze světla, které tvoří hmotu. V některých objek-

18

tech je světlo velmi zhuštěné, například ve stromech a kamenech, zatímco třeba ve vodních tocích nebo slunečních paprscích má řidší konzistenci. Dnešní vědecké poznatky to potvrzují – pokud prozkoumáme nejhlubší podstatu hmoty, dospějeme k vibracím a světlu. Budeme-li pracovat přímo s  duší a duchem, můžeme přivodit změny na všech ostatních úrovních těla a mysli. Změna na úrovni ducha proměňuje svět.

Jak využít tuto knihu

Mějte prosím na paměti, že proces znovuzískání duše nelze brát na lehkou váhu. Vždy svým studentům kladu na srdce, aby se v tom nepokoušeli vést nikoho jiného, dokud si tuto techniku dostatečně neosvojí sami na sobě. Postupy popsané v  této knize vám pomohou, ale může jít zpočátku o velmi zneklidňující zkušenost. Možná už mnozí z vás zapomněli (či chtěli zapomenout), jaká zranění vám původně způsobila ztrátu duše. Tento proces vám dopomůže k tomu, abyste nakonec sjednotili všechny stránky své duše. Postupy popsané v této knize jsou praktické a lehce proveditelné. V každé kapitole je průvodce meditací, s jehož pomocí můžete začít ihned pracovat na svém životě. Čím více budete tyto techniky procvičovat, tím se v  nich více zdokonalíte a  tím účinněji budete schopni sami sebe uzdravit a vysledovat stopu svého opravdového předurčení. Chápu, že může být pro někoho náročné přečíst si často dosti obsáhlé pokyny k pomyslné cestě a pak zavřít oči a vybavit si každý krok zpaměti. Můžete si proto zhotovit mluvenou nahrávku s  každým cvičením, a když se pak rozhodnete podniknout cestu

19

do svého nitra, jednoduše si ji přehrajte.

Prvním krokem by mělo být pochopit a uvědomit si, že náš mozek a duše vnímají čas rozdílně a že zranění, jež jsme utrpěli, mají vliv na naše čakry (energetická centra). Tyto souvislosti si vysvětlíme v příští kapitole.

20

Druhá část Dolní svět

75

4 Komnaty zranění

P

o mnohaleté terapii jsem měl za to, že se mi podařilo prozkoumat všechna má zranění z dětství. Namísto toho jsem si však do nich jen sypal sůl, abych vůbec něco cítil. Včera večer jsem jen o vlásek přežil obřad, při němž se pije ayahuasca. Myslím, že jsem něco takového vyzkoušel poprvé a naposledy. Na smrti je prý zvláštní to, že ji všichni přežijeme, tvrdil mi stále dokola ten starý muž. Po většinu večera jsem měl pocit, jako bych měl mozek vmáčklý do škvíry v dřevěné podlaze, zatímco jsem sledoval, jak se mé tělo rozkládá, kůže se po částech odlupuje, až ze mě zbyly jen kosti – zářivě bílé kosti. Pak už jsem viděl jen svou kostru a obrazy někoho, v  kom jsem poznal sebe sama v  Řecku, v  Pompejích a ve válce Severu proti Jihu. Byly to vždy jiné osoby, ale vždy jsem to byl jenom já. Každá z nich byla probodnuta oštěpem, kopí či bajonetem, byla zastřelena či skonala podobnou smrtí. „Tyto příběhy v  tobě přežívají,“ pověděl mi stařec dnes ráno. „Smrt, jež přebývá v tvém nitru, můžeš zapudit jen tak, že poznáš, jak jsi žil a zemřel v minulých životech.“ Z Albertova deníku

76

77

Biblický příběh o Adamovi a Evě se sice obecně pokládá za historku o „prvotním hříchu“, spíše je to však popis našeho „prvotního zranění“. První kniha Mojžíšova vypráví o tom, jak Bůh postavil prvního muže a ženu do zahrady Eden. Mohli si dělat, co se jim zlíbilo, s jednou jedinou výjimkou: měli zakázáno jíst ovoce z určitého stromu (=Stromu poznání). Had jednoho dne svedl Evu, aby ovoce ochutnala, a Eva poté přiměla Adama, aby ji následoval.

Když první lidé podlehli pokušení a pojedli zakázané ovoce, byli z ráje vyhnáni, neboť porušili Boží příkaz. Ztratili svůj dokonalý svět a za trest vedli život plný utrpení. Eviným údělem se stalo rodit v  bolestech, což patří k nejmagičtějším zážitkům v životě ženy. Adam se musel lopotit na neúrodné půdě. Zatímco zahrada Eden oplývala spoustou nejrozmanitějších rostlin a zvířat, první lidský pár na Zemi měl kolem sebe jen samé trní a bodláky. Když ztratili svůj rajský domov, v Bibli se mluví o tom, že „upadli v nemilost“, se jejich světem stala nehostinná pustina… tolik biblický příběh.

Svedením viny na Evu, vytvořenou z Adamova žebra (čímž se jí dostalo druhořadého postavení), nás toto vlivné židovsko-křesťanské podobenství učí, že za vyhnání z ráje nese odpovědnost žena. Evě je přičítáno na vrub prvotní zranění, v jehož  důsledku všichni trpíme – prvotní „poranění matky“. Ztráta posvátné ženskosti, jejímiž symboly jsou v naší kultuře rajská zahrada a Eva, znamená kolektivní ztrátu duše pro nás jako lidské bytosti, ať už se tato ztráta projevuje neúctou k  ženám či znevažováním matky Země. Démonizujeme-li ženský princip, žijeme ve světě, který je zbaven všeho zdravého čili posvátné-

78

ho. A pak uvěříme tomu, že to, na čem záleží, je hmota neboli materiální svět, a nikoli duchovno. Koneckonců pojem matter (=anglický výraz pro hmotu) pochází z latinského kořene mater, což znamená „matka“. Při boření mýtu posvátného ženství jsme nakonec dospěli k  přesvědčení, že (hmotné) věci mají mateřskou povahu, a že se tedy o nás postarají. Jenže hmota není totéž co duch; oblečení od světových návrhářů nás (asi) nepovznese na duchu. A tak náš rozchod s ženským principem znamená hluboké, prapůvodní zranění, jež si každý z  nás nosí ve svém nitru.

Prvotní zranění a zranění po předcích

Psychologové interpretují toto prvotní zranění jako ztrátu nevinnosti. Každé dítě ji prožije v době dospívání jako nezbytný přechod k dospělosti. Maminka už nemůže pofoukat bolístku a je načase, aby dítě „odešlo z ráje“, osamostatnilo se a dospělo. To lze vnímat jako osobní upadnutí v nemilost, trochu podobné příběhu o Adamovi a Evě. Mnohé děti však bohužel utrží zranění v době, kdy nejsou dostatečně vyspělé na to, aby jim rozuměly. Namísto (harmonického) přechodu k  dospělosti to má za následek ztrátu duše. Dítě pak chápe jen to, už nemůže mít pocit bezpečí, protože svět je plný bolesti a traumat.

Například když sedmiletá dívenka sleduje, jak její matku odnášejí na nosítkách po automobilové nehodě, nedokáže porozumět tomu, že se tak děje s  ohledem na matčino dobro – jednoduše má za to, že nějací zlí lidé jí někam berou maminku navěky. Podobné trauma prožité v dětství pak vede k tomu, že se i v dospělosti v cito-

79

vě vypjatých situacích zachová jako sedmileté dítě; pokud jí někdo bude brát něco, co miluje, bude se vzdorně mračit. A očekává, že někdo (tatínek, vláda, manželský partner či Bůh) dají její svět zase do pořádku.

Naše prvotní zranění nemusí však nutně pramenit ze skutečné příhody, stejně jako ztráta rajské zahrady nepopisuje opravdové historické události; jde spíše o to, jak se nám věci jeví očima dítěte. V době, kdy se zranění přihodilo, rozumělo vystrašené dítě jen tomu, že už se ve světě nemůže cítit bezpečně. Tento vjem je sice iracionální, ale velmi intenzivní. Je velmi pravděpodobné, že nejspíš kvůli němu podléháme (později) depresím, setrváváme ve zničujících vztazích či zůstáváme v  zaměstnání, jež nás obírají o radost a kreativitu. Žijeme v pocitu, že jsme byli vyhnáni z ráje, a po celou dobu se snažíme zmírnit bolest, jež je důsledkem tohoto „upadnutí v nemilost“. Také můžeme mít zranění po předcích, která se předávají z  generace na generaci. Možná se přihodila během holokaustu, za hospodářské krize ve třicátých letech či během nějaké revoluce. Ať už je zapříčinilo cokoli, zdědili jsme po svých předcích určitá přesvědčení a přijali je za vlastní. V těchto zraněních mohou mít svůj původ naše negativní postoje k hojnosti, nedostatku, úspěchu či neúspěchu, bezpečí, sexualitě nebo intimitě. Pokud je tento typ ztráty duše jedné generace předáván té následující, děti se trápí záležitostmi, které vůbec nezažily, a přesto kvůli nim propadají zoufalství a pocitům viny. Zranění si také můžeme přinést s sebou z minulého života. Možná jsme uvízli v  ledu a umrzli, byli jsme vykázáni z  rodné vesnice nebo ztratili milovaného člo-

80

věka – v  každém takovém případě jde o psychicko-du-Ǥ chovní dynamiku nedokončených situací, které si znovu vytváříme v  tomto životě. A tyto situace podobně jako traumata z  našeho dětství způsobují, že jsme náchylní prožívat jisté „osudové“ zážitky.Ǥ     Ǥ

 

 

 

 

-

-

81

 

 

     

-

 

Vzpomínky na Eden Každý z  nás trpí nějakým zraněním a každý nese ve svém nitru i vzpomínky na rajskou zahradu Eden, kam se toužíme vrátit. Možná jsou to chvíle, kdy nás matka ukládala k  spaní, domov, kde jsme vyrůstali, první láska či životní období, jež se nám jevilo jako bezstarostné. Dá se to dokonce pojmout tak, že jsme prvou část svého života prožili ve snaze zbavit se nevinnosti a po zbytek života se ji snažíme získat nazpět. To však není vždycky jednoduché. Koneckonců se Parsifalovi podaří znovu vejít do Hradu Svatého grálu až na sklonku svých dnů. Mnozí mí klienti věnují celá léta hledání Svatého grálu. Ve skutečnosti však jen bezcílně bloudí v lese plném dětí, zaměstnání, manželství, úspěchů a neúspě-

82

chů. Tráví roky psychoterapií, aby porozuměli svému poslednímu a nejnovějšímu zranění, namísto toho, aby se uzdravili z prvotního. Často mi povídají o bolestné události, která se jim přihodila nedávno. A já jim vysvětlím, že je to možná už dvacátá sedmá verze jejich prvotního zranění, která u nich vytvořila právě ta přesvědčení a vzorce chování, které jim nyní působí potíže. A přesně tohle zranění chceme spolu uzdravit, nikoli jeho sedmadvacet pozdějších verzí. Ve skutečnosti je v našem životě pouze několik témat, jež si žádají uzdravení, a všechna (nějak) souvisí s  našimi prvotními zraněními. Zbytek našich psychických či tělesných potíží – ať jsou sebenepříjemnější – jsou pouze příhody, které tyto témata zrcadlí v nejrůznějších formách a projevech a podobají se filmovým kopiím téhož scénáře. Jakmile porozumíme ústřednímu tématu a přijměme je, pak se nám podaří ho mistrovat, distancovat se od jeho zápletek a stát se autory vlastního příběhu. Pokud budeme zranění, jež nás poznamenala, prožívat stále dokola, předáme je i svým dětem. Laikové tomu říkají generační prokletí. Lze je prolomit jen tak, že se uzdravíme. Pokud se nám to podaří, má to dominový efekt do budoucnosti i do minulosti. Naše děti i naši předkové dojdou odpuštění a úlevy.

Trpíme jen tehdy, zůstáváme-li spoutaní se svou minulostí. Podle Laiků trpí i naši předkové, dokud je nepřestaneme obviňovat a neuzdravíme zranění, jež na nás přenesli. Cestování nám pomůže najít prvotní zranění a změnit smlouvu s našimi předky, uzdravit se a nastoupit cestu svého skutečného předurčení.

Poté se budeme moci těšit i ze své rajské zahrady.

83

Z  očí nám spadnou klapky, jež nám bránily v  poznání, že jsme ji ve skutečnosti nikdy neopustili.

∞

Na rozdíl od židovsko-křesťanské tradice, která učí, že jsme ztratili svoji původní dokonalost, šamanské mytologie mluví o tom, že naše bytostní jádro je neustále intaktní, a tudíž dokonalé. Židovsko-křesťanskou myšlenku o vyhnání z  ráje ve skutečnosti nesdílí ani řada jiných náboženských systémů. Například podle australských domorodců, subsaharských národů, Indiánů či kmenů obývajících deštné pralesy v  Brazílii a ostrovy v Pacifiku nebyl člověk z ráje nikdy vyhnán. Všechny tyto národy mají za to, že stále žijí v ráji, protože promlouvají k  řekám, stromům a k  Božství. Domorodé mytologie jdou ještě dál a tvrdí, že lidé byli stvořeni právě k tomu, aby o rajskou zahradu pečovali a byli jejími správci.

Zatímco tito lidé žijí v  souladu s  přírodou po celá tisíciletí, naše západní kultura vnímá přírodu jako nepřítele, kterého je potřeba drancovat a dobývat, nebo jako „přírodní zdroje“, jež slouží pouze k  naší spotřebě. Zjevně se domníváme, že všechny rostliny a zvířata byly stvořeny k  tomu, aby sloužily potřebám člověka – že všechna potrava na Zemi náleží jen nám. Již tisíce let si ospravedlňujeme planýrování přírody: srovnali jsme se zemí rozsáhlé evropské pralesy; provádíme ropné vrty v  Arktidě. Například v  Izraeli, který tři významná světová náboženství pokládají za nejposvátnější místo světa, dostoupilo znečištění řek takového rozměru, že lidé, již do nich upadli, následně zemřeli. Kde jsou ty doby, kdy měl křest svatého Jana Křtitele očistné účinky…

84

Pokud se mytologie ocitne v  úpadku, tak jako je tomu v případě té západní, vznikne nová. V současnosti proto hledáme nové modely udržitelnosti a ekologického způsobu života. Na naší cestě za uzdravením prvotního zranění a znovunabytí toho, co jsme ztratili, se tyto nové modely bezpochyby dostanou do popředí.

Jak objevíte své prvotní zranění

Chcete-li uzdravit svou minulost, musíte nejprve vstoupit do Komnaty zranění a objevit příběh, jenž se váže k  vašemu prvotnímu zranění – jak a kdy k  němu došlo, kdo vám je způsobil a jak tento příběh žije dál ve vašem nitru. V této komnatě jsou informace o prapůvodní příčině našich škodlivých emočních a zdravotních vzorců. Vzpomínka na onu příhodu často zůstává potlačená, a jestliže si ji znovu oživíte, může to samo o sobě být značná úleva. Sama cesta do této komnaty vás ovšem neuzdraví – k tomu dojde až později. Dozvíte se zde o okolnostech prvotního zranění své duše, což je teprve první krok na cestě k uzdravení. V  Komnatě zranění budete svědky jakéhosi divadelního představení sestávajícího z příběhů, jež se odehrávají ve vašem nitru a jež řídí vaší realitu, váš svět. Možná neplatí doslovně, ale jsou pravdivé po citové stránce. Jsou to podprogramy, které váš limbický mozek přehrává stále dokola. Podvědomí, jak známo, promlouvá jazykem snů a pohádek. Nebo řečeno jinými slovy – to, co naleznete v Komnatě zranění, se možná ve skutečnosti vůbec nepřihodilo. Vy si to ale takhle pamatujete a tahle vzpomínka určuje běh vašeho života. Podrobnosti příběhu mají význam jen v tom ohledu, že nám odha-

85

lují skryté vzorce vytvořené prvotním zraněním. Příběh sám o sobě nemá žádnou hodnotu (jak si totiž později uvědomíte, nejste totéž co vaše příběhy či vaše historie). Můžete však rozmlouvat s postavami, které tam potkáte, abyste porozuměli tématům či problémům, jež jsou skryté v hlubinách vaší duše. Již jsem se zmínil o tom, že vzpomínky na minulé události nám mohou působit velkou bolest, protože odrážejí naše vlastní vnímání oné příhody v době, kdy k ní došlo. Jedna z  mých klientek například trpěla pocitem opuštěnosti, protože když jako osmnáctiměsíční dítě trpěla kolikami, rodiče ji nechali na týden u prarodičů, aby si trochu odpočinuli. Její mysl batolete si však vyložila situaci jinak a uvěřila, že se maminka s tatínkem už nikdy nevrátí, což ji hluboce ranilo.

Jedinci, kteří trpí posttraumatickou stresovou poruchou, si po celý život uchovávají živé vzpomínky na citové trauma, způsobené stresujícími zážitky. Mohou to být válečné události či citové nebo tělesné týrání, přestože se odehrály v dávné minulosti. Je to tím, že limbický mozek nezná čas a hodiny, takže vypjatá situace v zaměstnání může vyvolat sled stresujících vzpomínek, které se přehrávají v  synaptických spojích naší mysli. Proto chceme při cestě do Komnaty zranění danou událost pouze sledovat, ale nemáme v úmyslu nechat se do ní znovu vtáhnout. Oživení traumatizujícího zážitku může být bolestnější než zážitek samotný, protože jsme při tom nuceni znovu prožít nepříjemné emoce, ovšem vytržené z daného kontextu.

Jsou události, jež nás trvale citově traumatizují a které se udály v některém z předchozích životů. Zde se mohu zmínit o studentce Sally. Při vstupu do Komnaty

86

zranění spatřila, jak upalují na hranicích mladou ženu, která v  dnes již obtížně srozumitelné galštině vykřikovala, že je nevinná a že miluje Boha. Má klientka si to vyložila jako událost z  minulého života, kdy byla pronásledována kvůli podezření z  čarodějnictví. Okamžitě se jí nesmírně ulevilo. Konečně totiž pochopila, proč ji pořád pronásledují neopodstatněné obavy z  toho, že příbuzní a přátelé odhalí její zájem o léčitelské praktiky a duchovno. Také se tím vysvětlilo, proč má fobii z ohně. Její manžel v zimě s oblibou sedával u krbu, ale ona vedle něho vydržela jen malou chvíli a pak musela odejít, protože se jí prudce rozbušilo srdce.

Při znovuzískání duše můžeme změnit to, jak vnímáme prvotní událost, která nám způsobila zranění. Tím změníme i všechny své budoucí citové a fyziologické reakce – dokonce můžeme přesměrovat nervové dráhy v mozku tak, abychom namísto bolesti pociťovali radost. Pokud tedy usilujeme o znovuzískání duše, chceme z toho mít prospěch na úrovni ducha, duše, mysli i těla. Nestačí nám situaci pochopit jen rozumem. Přejeme si přehodnotit od základu své přesvědčení, chování, ba dokonce svou neurofyziologii. Mimochodem po znovuzískání duše dokázala Sally s rodinou otevřeně rozmlouvat o svém zaujetí pro energetickou medicínu. Dokonce si už užívá i společné chvíle s manželem u krbu – přestože se má před ohněm stále na pozoru. Mé prvotní zranění Nyní se s vámi podělím o svůj vlastní příběh, který vám nastíní, jaký může mít znovuzískání duše nesmírný dosah:

87

Narodil jsem se na Kubě, a když mi bylo deset let, vypukla revoluce. Zemi zachvátila válka a nikdo nevěděl, kdo je nepřítel, protože všichni mluvili stejnou řečí a stejně se oblékali. Jednoho dne mi otec dal svou pistoli ráže 45, jakou používala americká armáda. Ukázal mi, jak se s ní zachází, usadil mě ke vchodu do našeho domu a vysvětlil: „Když nebudu doma, jsi jediný muž v rodině a máš za úkol chránit svoji sestru, maminku i babičku. Pokud by se někdo pokoušel dostat dovnitř, střílej přes dveře!“

Hlídkoval jsem u dveří několik týdnů, zatímco pár bloků od nás se ozývala střelba. Jednoho dne přišli k našemu domu tři vojáci. Nejprve zaklepali, ale když nikdo neotvíral, pokusili se je rozkopnout. „Mám střílet přes dveře, nebo mám počkat, až budou uvnitř?“ uvažoval jsem horečně. A pak jsem se zachoval tak, jak by se dalo čekat od desetiletého dítěte: odložil jsem zbraň a zamířil k oknu. Jeden z mužů mi pohlédl do očí a spatřil vystrašeného malého chlapce. „Nikdo tam není,“ řekl ostatním. „Jdeme pryč.“ Toho dne jsem přišel o své dětství. Během těch několika týdnů, kdy jsem seděl s  otcovou pistolí u dveří, jsem velmi rychle dospěl. Dočista jsem zapomněl, jak se cítí bezstarostné dítě, a stal jsem se vážným malým mužem. A také jsem začal mít strach z neznámých lidí – opakovaně mě pronásledovaly noční můry, v nichž se do našeho domu někdo dobývá a připravuje mě o všechny mé blízké. Pomocí cestování jsem se mohl vrátit zpět a znovu se setkat s chlapcem, který ve svých deseti letech čelí smrti. V Komnatě milosti (navštívíte ji v šesté kapitole) jsem malého Alberta ujistil, že je všechno v pořádku, že

88

se o něj postarám a že se v žádném případě nemusí cítit zodpovědný za ochranu své rodiny. Jakmile jsem ve svých třiceti letech znovu získal své desetileté Já, vrátilo se mi i ztracené dětství. Překonal jsem nedůvěru k neznámým lidem, přestal jsem cokoliv v životě brát smrtelně vážně a už jsem nevnímal každou situaci jako otázku života a smrti. Přeladil jsem režim přežití a začal si užívat života.

Proměna prostřednictvím cestování

Při cestování jsem si oživil onu příhodu z doby, kdy mi bylo deset let, spolu s mnoha dalšími událostmi, kterým jsem plně nerozuměl. Poznal jsem sám sebe jako vyděšeného mladíka uprostřed bitevní vřavy; vypadalo to, že prožívám stále dokola tytéž události v jednom životě za druhým. Také jsem zjistil, že důvěrně známé motivy mají tendenci se opakovat: nedůvěra vůči učitelům, sklon ubližovat lidem, kteří mě milují, či pocit, že pokud potkám někoho, na kom mi záleží, musím onu osobu chránit za cenu vlastního života. A po celou tu dobu jsem pociťoval zášť vůči otci kvůli tomu, že ve mně ony pocity vyvolal.

Podle indiánské mytologie část našeho Já po celou dobu přebývá u Božství a část Božství je naší trvalou součástí. Utrpíme-li ztrátu duše, máme pocit, že jsme se Božství vzdálili – jinými slovy, že jsme upadli v nemilost. Díky uzdravení jsem svou duši získal zpět a došel k poznání, že jsem v mnoha předchozích existencích pomyslně hlídkoval s pistolí u dveří. Nadále jsem se ztotožňoval se svým  dávným příběhem a opakovaně jsem jej neustále prožíval. V důsledku toho jsem zapomněl na svou

89

opravdovou, nekonečnou podstatu a své spojení s božským principem. Proto je velmi důležité, abychom ztrátu duše řešili nyní, a tedy předtím, než své prvotní zranění předáme svým dětem či tělu, které budeme možná používat v příští existenci.

Když jsem svou duši získal zpět, přestal jsem se ztotožňovat s příběhem desetiletého Alberta, který sedí u dveří s  pistolí v  klíně a chystá se střílet na každého vetřelce. Díky cestě do Komnaty zranění jsem pochopil, proč onen malý chlapec nedokázal odložit zbraň a nenaučil se důvěřovat lidem. (V Komnatě milosti si zvykal na to, že mi může věřit, a já jsem se naučil žít bez pocitu strachu.)

∞

Jeden z mých studentů jménem Barry pracuje jako kaskadér pro film a televizi. Přestože přišel jako dítě při nehodě o ruku, s  oblibou natáčí zdánlivě nebezpečné kaskadérské kousky, při nichž se ovšem důkladně jistí. Svou cestu popsal následovně: Sestoupil jsem k tůni, do níž ústila řeka. Tam jsem se setkal se strážcem prahu. Byl to vysoký chlapík s velkýma hnědýma očima, který vypadal jako domorodec z Tichomoří. Ke svému překvapení jsem zahlédl v životní velikosti párek v  rohlíku ve slunečních brýlích! Zatímco jsem přemítal, co by ty symboly mohly znamenat, vytanuly mi na mysli vybídky typu „buď v pohodě“, „dej si pohov, kámo“. Popravdě nic z  toho jsem si už hezky dlouho nedopřál. Otevřel jsem oči a najednou se mi rozsvítilo: vybavila se mi příhoda z doby, kdy mi bylo něco kolem devíti let. Místní omladina se často potulovala kolem nároží,

90

kde prodávali párky v  rohlíku. Když jsem tam jednou odpoledne jezdil po parkovišti na kole, znenadání se odkudsi vynořilo auto a srazilo mě.

Neutrpěl jsem sice žádná vážná zranění, ale toho dne jsem přišel o značnou část své energie. Z dříve bezstarostného dítěte se stal roztřesený uzlíček nervů. Ztratil jsem skoro všechny přátele a dodneška vedu spíše samotářský život. Neustále si dělám starosti, co všechno by se mohlo přihodit – snažím se „vidět i za roh“, abych se vyhnul příštímu „autu“. A v  důsledku toho všechno také důkladně zvažuji a rozebírám. Za několik měsíců začal Barry rozpoznávat vzorce, jež ho měly chránit před citovým zraněním, přestože po fyzické stránce byl jako kaskadér zvyklý se překonávat. Začal projevovat odvahu v osobních vztazích a záhy zjistil, že skutečné kaskadérské výkony se neodehrávají před kamerou, nýbrž v regionech srdce – bez záchranné sítě.

Příběhy a stíny

Už jste téměř připraveni na cestu do Komnaty zranění. Vězte, že k tomu jsou potřebné klid a ticho – čím více jich naleznete ve svém životě, tím více toho na své cestě pochopíte. Jakmile objevíte své prvotní zranění, uvolní se energie, jež přebývá hluboko ve vaší duši. Zažijete totéž co já, když jsem našel sám sebe – desetiletého Alberta, jak hlídkuje u dveří, zatímco venku zuří revoluce. Předtím jsem si na tu událost vůbec nepamatoval a kdysi dávno potlačil. Až když jsem získal zpět svou duši, jsem si ji znovu vybavil. Otec mi potvrdil, že se to všechno oprav-

91

du odehrálo. Nato se mé vzpomínky postupně oživily a mně došlo, jak osamělý jsem se cítil.

Při své praxi zjišťuji, že skutečné pochopení je možné jen v případě, kdy objevíme své prvotní zranění. Na Západě trpíme tím, že se uchylujeme k „předčasným závěrům“. Čím rychleji však něco zaškatulkujeme, pojmenujeme, zařadíme do kategorie a snažíme se (rychle) tomu porozumět, s tím větší pravděpodobností obcházíme hluboké procesy neustálé proměny.

Při cestování naleznete své původní zranění, jež se vám vyjeví prostřednictvím příběhu. Při vstupu do komnaty se možná budou před vámi odehrávat složité scény: lidé, kteří na sebe pokřikují, někdo, kdo strká druhému do ohně ruku, budete slyšet v dálce křičící hlasy, uvidíte sedící stařenu s pletením a tak podobně. Zdánlivá složitost má však jednu velkou výhodu: každou z těchto osob můžete oslovit a zeptat se jí: „Co se to tady děje? Oč se jedná? Jaký za tím stojí příběh?“ A ona vám odhalí, v jaké formě ve vás prvotní zranění stále přežívá, přestože vám to možná (symbolicky) znázorní způsobem, jenž nebude zcela odpovídat tomu, co se doopravdy stalo. Některé události, které tam objevíte, vám možná nebudou připadat povědomé. Je to proto, že se možná setkáte s  těmi částmi duše, jež jsou natolik odcizené a potlačené, že je pro vás příliš bolestné se s nimi ztotožnit. Jsou to stínové části vašeho Já, které potlačujete a snažíte se je projektovat do druhých. V  důsledku toho pak určité jedince odsuzujete, protože u nich vidíte vlastnosti, jež se vám protiví u vás samých. Jestliže se tedy v Dolním světě setkáte se svým stínovým Já (a současně se zraněními, která utrpělo), možná v něm nepoznáte sama sebe.

92

Vzpomínám si, že při jedné ze svých prvních cest jsem spatřil postavu v  kápi, jak švihá prutem malého chlapce. Předpokládal jsem, že mou ztracenou částí duše je onen chlapec. Když jsem ho oslovil, řekl mi, že jsem ve skutečnosti přišel uzdravit muže v tmavém plášti. Tenkrát jsem měl za to, že jde o omyl, že se nejspíš jedná o příběh někoho jiného, protože projevy násilí se mi vždy příčily a vždy jsem se spíše ztotožňoval s oběťmi. Po návratu z cesty jsem si však uvědomil, že tenhle násilník netyranizoval druhé – terčem jeho útoku jsem byl já sám. Byl to MŮJ stín, část mé bytosti, již jsem musel přijmout za svou a uzdravit. Tyto stínové části přebývají v nás všech, a dokonce je měla i Matka Tereza. Když se jí jednou kdosi zeptal, proč přijela do Kalkaty, odpověděla, že ji k tomu přimělo to, že objevila ve vlastním nitru Hitlera.

∞

Jako můžeme svá zranění přejímat po předcích, jsou tyto stíny neboli popírané části duše i součástí kolektivního vědomí. Tak například Německo prodělávalo během dvacátých let minulého století období ekonomické stagnace, avšak židovská komunita v zemi vzkvétala a dosahovala velkého pokroku v hudbě, vědě a filozofii. Nacisté projektovali vlastní stagnaci (=svůj stín) do Židů a poté se pokusili tento stín zlikvidovat. A ztratili při tom lidskost, což se přesně děje v případě ztráty duše. Do druhých osob můžeme stejným způsobem projektovat také pozitivní části svého Já, a náš stín může mít vlastnosti, které bychom si přáli mít: naši lepší, krásnější, chytřejší či mocnější verzi. (O tohle se všichni snažíme v naší kultuře, jíž vévodí celebrity.)

93

Autorka Marianne Williamson velmi výmluvně popisuje strach ze světlejší stránky našeho Já. „To, co nás děsí nejvíc, není naše temná stránka, nýbrž naše světlo,“ napsala. Mínila tím, že bychom se měli naučit žít se světlem, jež září v našem nitru, a vnímat jeho mocnou a často neznámou energii. Pokud toho nejsme schopni, promítáme své zidealizované Já do někoho jiného – možná do duchovního vůdce či učitele – a to nám brání, abychom tyto vlastnosti realizovali sami. Proto každý šaman, který chce léčit druhých – stejně jako psycholog či psychiatr – podnikne nejprve cestu za svým vlastním uzdravením. Tím se vyhne nebezpečí, že svůj stín či světlo promítne do druhých. Při cestě za znovuzískáním duše se naučíme vyzařovat světlo na stinnou stránku svého Já – naším cílem je získat nazpět popírané části své bytosti. Až se vydáme na cestu, mějte k tomuto  procesu důvěru a pamatujte, že opouštíte sféru rozumu a logiky a vstupujete do říše magie a intuice. Cvičení: Cesta do Komnaty zranění Připravte se na cestu otevřením posvátného prostoru: pohodlně se usaďte, zadívejte se uvolněně do neurčita, například do podlahy (nebo zavřete oči), a sepněte ruce před srdcem jako při modlitbě. Vyjasněte si záměr své cesty a pomalu vytáhněte ruce podél středu těla přes čelo a zastavte sepnuté dlaně nad hlavou v místě osmé čakry. Poté rozmáchněte pažemi, jako když páv roztahuje ohon – tím vaše zářící „slunce“ může prostoupit celé vaše tělo. Složte si ruce do klína. Oslovte čtyři světové strany: hada, jaguára, kolibří-

94

ka i orla a také nebesa a Zemi. Proveďte cvičení typu malá smrt (sedmkrát se nadechněte a vydechněte – pokaždé zadržte dech a počítejte do sedmi) a vykročte na cestu do Dolního světa do své rajské zahrady. Vyšlete vaše zářící tělo do nitra země a vnímejte doteky kořenů velkých stromů. Pocítíte pod nohama oblázky a kyprou, vlhkou půdu. Postupujte dál podložím, až narazíte na podzemní řeku či potok. Položte se uvolněně jeho vod a pociťte, jak vás příjemně tlačí do zad oblázky a jak vás omývá chladivá, osvěžující a očišťující voda. Nechte se unášet proudem, pokud vás nevyplaví na břehu posvátné zahrady. Postavte se a rozhlédněte kolem sebe. Přímo před vámi je zahrada s nádhernou zelenou loukou. Vstupte na ní a představte si kolem sebe záplavu květin a poslouchejte, jak v  nedalekém lese štěbetají ptáci. Přejděte k balvanu u pramene, chvíli na něm poseďte a vychutnávejte si zelenou nádheru, jež vás obklopuje. Můžete se sem vrátit, kdykoli budete potřebovat uzdravení nebo vzpruhu. Zavolejte na strážce prahu, Vládce života a smrti, správce Dolního světa, který přijímá po smrti duchy našich předků a přivádí je zpět k  Matce. Oznamte mu svůj záměr, že chcete vstoupit do Komnaty zranění. Strážce prahu se vás možná zeptá?: „Proč bych ti měl dovolit vejít tam, kam má přístup jen ten, kdo zemřel?“ Musíte mu odpovědět, že se chcete nechat vést ke svému prvotnímu zranění, jinak vám nedovolí vstoupit. Může se stát i to, že vám odpoví: „Dnes není na takovou cestu vhodný den.“ Pokud to řekne, dejte na jeho slova. Strážce prahu vnáší do chaosu Dolního světa soulad a sám nejlépe ví, kdy je vstup do něj pro

95

vás bezpečný. Pokud vám dovolí vstoupit, poproste ho, aby vás do Komnaty zranění doprovodil. Přišli jste sem, abyste objevili prvotní zranění, jež ve vás přežívá a jež má pro vaše uzdravení zásadní význam. Požádejte ducha svého těla o vytvoření obrazu toho, co na vás čeká v  jeskyni. Poté vstupte do Komnaty zranění a sledujte hru, jež se odehrává před vašima očima. Vkročte přímo na jeviště mezi aktéry; některé z  nich možná poznáte, jiné ne. Pak se zadívejte do zadního prostoru komnaty: vidíte tam oheň? Kdo je ta osoba ve stínu? Na co se to práší na policích v knihovně? Prostě – rozhlédněte se a zkoumejte vše kolem sebe. Chybí-li vám představivost, snažte se zapojit jiný smysl. Nechte se řídit například dotekem nebo čichem, případně poslouchejte svou intuici, která vám napoví, co se děje nebo může dít. To může být sice obtížnější, ale i účinnější, protože vás nebude rozptylovat všechno to vizuální dění. Vaše zraněné Já může být cokoliv – malý chlapec nebo děvče, batole, starý člověk, ba dokonce i osoba opačného pohlaví, než jste vy sami. Tyto části duše představují stránky vaší bytosti. Zeptejte se svého zraněného Já: „Kdo jsi?“ „Kdy jsi odešel/la/lo?“ a „Proč jsi odešel/la/lo?“. Mějte na paměti, že nevezmete sebou zpět vaše zraněné Já. Získáte zpět své uzdravené Já, s nímž se setkáte v Komnatě milosti. Nyní se připravte na odchod. Opusťte Komnatu zranění toutéž cestou, kudy jste do ní přišli. S  Vládcem života a smrti se rozlučte slovy: „Děkuji, že jsi mi umožnil vstoupit do své říše, kam mohou jen ti, kdo překročili práh smrti.“ Ponořte se do vody, jež vás odnese k  místu, kde jste

96

prve spočívali. Zbavte se a očistěte (od) energií, které nepatří do Středního světa. Poté se vydejte na cestu podložím, kolem kořenů velkých stromů, mezi obřími balvany, kyprou, vlhkou půdou zpět do místnosti. Dlouze se protáhněte, promněte si ruce a tvář, otevřete oči a vraťte se do svého těla. Uzavřete posvátný prostor. Cvičení: Rozhovor s vaším zraněným Já Na své cestě jste se setkali s některými příběhy svého prvotního zranění. V tomto cvičení budete rozmlouvat s  ústřední postavou těchto příběhů formou deníku a klást jí otázky. Dozvíte se o povaze svého zranění i to, co je zapotřebí pro vaše uzdravení.

Proces zapisování probudí ve vaší psychice mocné uzdravující hlasy, které jste (možná) už dlouho neslyšeli. Pamatujte, že ztracená část vaší duše se probudí jen tehdy, najdete-li a vyslechnete její hlas. Jakmile ji jednou objevíte, bude vás vést cestou uzdravení. Můžete zahájit dialog se ztracenou částí své duše. Pohodlně se usaďte, vezměte do rukou deník a pero a otevřete posvátný prostor. Jakmile budete připraveni, rozdělte čarou prázdný list papíru na dvě poloviny. Na jednu stranu sepište otázky, které chcete položit, druhou vyplní odpovědi hlasu (ztracené) části vaší duše. Nejprve se ptejte jednoduše, například: „Kdo jsi?“ Vyhraďte si však dostatek času na to, aby se dialog mohl rozproudit naplno. Snažte se pokračovat – podle možností – co nejdéle. Požádejte ztracenou část své duše, aby vám prozradila vše, co je potřebné k její uzdravení

97

o souvislostech vašeho zranění. Také se jí zeptejte, co má být uzdraveno – a jak jí můžete prokázat čest a ochránit ji. Položte jí otázky: „Jak mohu zajistit tvé bezpečí?“ „Jak tě můžu ochránit?“ „Co se od tebe mohu naučit?“ „Čeho se mám vzdát?“ a tak dále. Po ukončení rozhovoru uzavřete posvátný prostor. Tento proces vám může zabrat několik minut, několik hodin, či dokonce několik sezení.

∞

Nyní, když jste se seznámili se svým zraněným Já, je načase podniknout další cestu – tentokrát do Komnaty smluv duše. Tam se dozvíte o smlouvách duše, které jste uzavřeli v minulosti, a také o tom, jak můžete dojednat jejich změnu.

-

 

 

   

 

1

98

 

-

99

ANCH BOOKS

Psycholog a lékařský antropolog dr. Alberto Villoldo vysvětluje léčení mimo čas a prostor. Ukazuje, jak lze vstoupit do bezčasé přítomnosti a uzdravovat události, které nastaly v minulosti, i jak můžeme opravit průběh svého osudu a změnit jej v životní předurčení. V knize předkládá způsoby, jak léčit sebe sama a své blízké s využitím praktik šamanů z území amerického kontinentu. Dávní šamani tomuto způsobu terapie říkali „cestování“. V této knize se dozvíte, že naše duše se skládá ze čtyř komnat a naše srdce sestává ze čtyř komor. V první komnatě odložíte vzpomínky na zranění, která vás odklonila od vašeho životního předurčení; ve druhé odkryjete všechna svá omezující přesvědčení a představy, což jsou smlouvy vaší duše, jež jste uzavřeli v době, kdy jste ji ztratili; ve třetí komnatě získáte zpět duševní rovnováhu i důvěru a díky tomu dosáhnete úplnosti; a ve čtvrté se rozpomenete na povolání a poslání, které je v tomto životě vaším skutečným předurčením. Dr. Villoldo použil legendu o Parsifalovi a jeho pátrání po Svatém grálu jako příklad hrdinské cesty člověka za jeho ztracenou duší, aby ji získal zpět a nalezl své skutečné předurčení. Kniha obsahuje podrobný a praktický popis postupů pro znovuzískání duše a návrat k svému předurčení. Každý se může stát svým vlastním šamanem. Během několika sezení můžete pomocí mentálního „cestování“ dosáhnout výsledků, které u psychoterapeutické léčby trvají celé roky. Autor vysvětluje, že čas je jako řeka, jež se líně ubírá k moři a jejímiž proudy se nechává většina lidí unášet. Avšak hluboko pod povrchem se působením přílivu obrací proud zpět ke svému zdroji a vstříc věčnosti. Dr Villoldo popisuje, jak se dávní mudrci známí jako Laikové naučili využívat tyto proudy času neboli časové linie. Ukáže vám, jak objevíte své vlastní časové linie a jak po nich cestovat vstříc svému skutečnému předurčení. „Každý má svou budoucnost,“ píše doktor Villoldo, „ale jen někteří z nás žijí své předurčení.“ Tato kniha vám ukáže, jak najdete a naplníte své životní poslaní, své skutečné předurčení.