Duchovní slovo. Úmysly apoštolátu modlitby na říjen

ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. XI., říjen 2011

Duchovní slovo „Čas strávený modlitbou není nikdy časem promarněným, jakkoli naléhavě na nás mohou ze všech stran doléhat tíživé povinnosti.“ „Z rozjímání růžencových tajemství do nás proudí jejich spasitelná moc, uvádějí nás do souladu s Ježíšem Kristem, sjednocují nás s ním a zasvěcují nás jemu.“ Dvě myšlenky Sv. otce Benedikta XVI. nás uvádějí do měsíce růžencové modlitby. Co z nich vyplývá? Čas darovaný modlitbě nikdy nebude časem promarněným a, za druhé, růžencová modlitba nás sbližuje s Bohem. Potřebujeme lepší pozvánku k modlitbě? Kolik času věnujeme modlitbě? Pozná se na nás, že modlitba je pro křesťana tou nejdůležitější událostí dne? A že nedělní mše sv. je nejdůležitější událostí celého týdne? Jak se modlím? Jaká je moje modlitba? Během tohoto růžencového měsíce si udělejme zpytování svědomí a snažme se o zkvalitnění naší modlitby. Pán je nám nablízku a bude nám pomáhat!

Úmysly apoštolátu modlitby na říjen 1. Za nevyléčitelně nemocné, aby se ve svém utrpení mohli opřít o víru v Boha a lásku svých bližních. 2. Aby Světový den modliteb za misie roznítil v Božím lidu nadšení pro evangelizaci a podporu misijních aktivit modlitbou a hospodářskou pomocí nejchudším církvím.

Doprovázíme vás v našich modlitbách. Otcové Jiří, Jacek a Lukáš

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

3. Za naši osobní připravenost stát se kmotry těm, kdo touží být pokřtěni, a za odpovědné celoživotní naplňování tohoto závazku.

-1-

MADRID 2011 Světové dny mládeže se Svatým otcem Papež je pozval, a tak jeli. Takto stručně se dá vysvětlit, proč se v srpnu tohoto roku sjelo do Madridu více než milion mladých z celého světa na Světové dny mládeže se Svatým otcem. Máme radost, že i Strážnice tam byla zastoupena. S těžkými krosnami od nás vyrazilo 14 mladých farníků. Vrátili se plní zážitků. Někteří z nich se o ně s chutí rozdělili v rozhovoru, jiní v následujících příspěvcích.

Rozhovor: „Bylo to mnohem víc než jeden velký festival.“ Vítejte zase doma a honem začněte vyprávět. Jak jste se měli?

Jak probíhala cesta? Navečer jsme vyrazili z Olomouce a jeli jsme celou noc. Zastávku jsme měli ve Francii u ženevského jezera v Annecy. Tam měly autobusy povinnou 9hodinovou přestávku. V Annecy působil a byl pohřben sv. František Saleský. Je tam opravdu nádherná příroda. Vysoká hora, která padala až dolů do jezera s průzračnou vodou. Někteří z nás se v něm koupali, jiní obhlíželi krásné stavby. V jednom kostele jsme měli mši sv. Příjemně nás překvapilo, že tam pro nás připravili česky prezentaci. Pak jste pokračovali do Tarragony. Jak dlouho to trvalo? Celý den. Španělsko je od nás opravdu daleko. Ale cesta byla v pohodě. Měli jsme skvělé řidiče. V každém autobuse byl kněz.

Nádherně. Byl to opravdu největší zážitek z prázdnin. Tedy postupně, ať o nic nepřijdeme. Jak byla odstartována vaše velká cesta? Začali jsme společně mší svatou v Olomouci. Na ní byli všichni z olomoucké arcidiecéze, kteří se pak vydali na cestu do Španělska. Bylo nás asi 9 autobusů. Jeli jsme tam na dva týdny. První týden jsme prožili v diecézi Tarragona, ve farnosti Reus. V Tarragoně byl pro nás program v českém centru. Pak začaly Světové dny Skupinka strážnických poutníků. Zcela vlevo je Zdeněk ze mládeže (SDM) s papežem Zlína, který z ČR přijel do Madridu na koloběžce. – na ně jsme přejeli do Madridu. Ten měl na starost duchovní vedení, ale Další skupina mladých z ČR jela do samozřejmě s námi prožíval všechno. Španělska o týden později přímo do Pomáhal řidičům s navigací, protože se Madridu. Španěly byla někdy komunikace hodně složitá. Stávalo se, že jsme sice věděli, do kterého města jedeme, ale přesná adresa přišla SMS teprve na poslední chvíli. Také Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

-2-

jsme pochopili, proč se používá úsloví „španělská vesnice“ ☺. Ale řidiči brali vše s nadhledem, žádné nervy. Modlili jste se společně v autobuse? Samozřejmě. Ráno jsme se modlívali, pak na poledne. Měli jsme domluvené také duchovní propojení mezi autobusy modlitbou ve 21:00 hodin. Modlívali jsme se rozmanitě – někdy desátek růžence, někdy latinsky, španělsky, písničkou s kytarou…. Moc hezké bylo, když nás kněz vyzval, abychom dali každý každému křížek na čelo a oslovili ho jménem se slovy: „Bůh ti žehnej.“ Tak jsme si vzájemně udělili požehnání a také jsme se přitom seznámili. Takže jste přijeli až do Tarragony, kde byl předprogram. Jak to tam probíhalo? Měli jsme vždy možnost volby mezi různými nabídkami. Kromě výborného duchovního programu jsme si užívali i moře. Tarragona je antické město, takže jsme obdivovali historické památky, viděli jsme závodiště – cirkus... Měli jsme tzv. dny ve farnosti – to byl den, kdy jsme se španělským průvodcem prošli farnost, kde jsme byli ubytovaní. Naše diecéze a ještě ostravsko-opavská jsme měli ubytování v jiném městě než ostatní Češi, asi 10 km od Tarragony. Nejdříve jsme to brali jako mínus, protože jsme museli pořád přejíždět, zatímco ostatní jen přešli. Ale nakonec se ukázalo, že to mělo i velikánské plus, protože jsme se díky tomu v autobuse poznali - pořád jsme se totiž shromažďovali k autobusu a pročítali seznamy, zda nám někdo nechybí. Ubytovaní jsme byli v obrovské olympijské sportovní hale. Uprostřed byla zavěšená plenta oddělující děvčata od kluků. Spalo nás tam asi osm set… Jeden den jsme se hromadně zúčastnili celodenního výletu do Barcelony. To byl nezapomenutelný zážitek – dechberoucí stavba Sagrada Familia, FC Barcelona aj. Co jazyková bariéra? Španělka, která nás provázela, uměla anglicky, takže jsme rozuměli a přinejhorším se vždycky našel někdo z Čechů, kdo


pomohl s překladem. Angličtinu jsme vítali, protože španělština… no, zkrátka Španělé jsou zajímaví tím, že když na tebe začnou mluvit a ty jim začneš signalizovat, že jim nerozumíš, tak pokračují dál ☺.

Ubytováni v Reus Jak jste zvládali horko? Na předprogramu to bylo v pohodě, protože Tarragona je u moře. Ale Madrid je ve vnitrozemí, tam už bylo opravdu veliké horko, až 45 oC. Ale rychle jsme si zvykali. Do dvou dnů už nám to nepřišlo. Každý teplo cítí jinak – třeba černoch oblečený do dlouhých riflí nám říkal, že jemu horko není. Ale Španělé se – tak jako častokrát – ukázali jako výborní improvizátoři. Přijeli s nádrží a stříkali na nás vodu. To bylo super. Byli jsme úplně mokří a za 10 minut už zase suší. A co strava? (smích) První dny jsme jedli z vlastních zásob, pak jsme v Reusu dostali 3 balíčky. Pečivo a nutely i marmeládky na snídani. To bylo dobré. Pak přišel oběd. Tam byla krabička – vypadalo to jako kefír, ale bylo to něco mezi rajčatovou polévkou či omáčkou. Sice jsme to vypili, ale dobré to nebylo ☺ . Asi jako rajčatový protlak, ale nic dalšího k tomu nebylo. Španělé to měli jako oblíbenou pochoutku. Zato když jsme přejeli do Madridu – to byla odměna. To se nedalo srovnávat. Dostali jsme stravenky a mohli jsme jít do

-3-

označených restaurací na menu, které bylo pro nás připravené. Snídaně byly společné, ale obědy a večeře na stravenky. Byly tak označené 2 stovky restaurací, ve kterých bylo stravování předem domluvené. To jsme se najedli k prasknutí ☺. Buď jsme mohli jít do fast foodu třeba na pizzu (výhodou bylo, že to tam šlo rychle) nebo si na jídlo počkat v restauracích. Výběr byl obrovský. Jedli jsme tam kebab, i americký hamburger, italské těstoviny, španělský steak k hranolkám. Takže se dostáváme do Madridu. Tam už jste byly všechny národy dohromady? Ano, ale i tam jsme měli své české národní centrum. V něm byl pro nás, Čechy, program, ale měli jsme možnost jít na jakýkoli jiný. Na různých místech probíhaly koncerty, přednášky, adorace, mše sv. různých národů, zpěvy z Taizé… Samozřejmě jsme mohli jít na prohlídku Madridu – možností bylo mnoho. Tak jsme strávili 5 dnů. Zmiňovali jste duchovní program. Jaký byl? Úplně nejlepší. Motto celého setkání bylo: „V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry“. Byl tam pro nás velký zástup kněží a také Otcové biskupové: Mons. Graubner, Duka, Lobkowicz, Radkovský a Posád. Každý den měl jeden z nich katechezi na určitou část tohoto motta. Katecheze byly velice kvalitní a na vysoké úrovni, možná i vzhledem k tomu, že velké procento z nás tvořili vysokoškoláci. O tématu jsme pak diskutovali v menších skupinkách. Tam jsme se snažili něco z toho uchopit pro svůj život. Velice živé a zajímavé bylo poslouchat svědectví mladých. Např. jeden kluk z Brna vyprávěl o tom, jak hledal způsob, jak žít svou víru v prostředí sportu, který dělal – v atletice. Byl tenkrát nejmladší ze skupiny, ve které trénoval. Bylo mu 14 let, ostatní atleti měli už kolem dvaceti a byli nevěřící. A tak si hlídal, aby s nimi dělal vše, až po hranici hříchu, a tím se jim přiblížil. Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

Postupně viděl zpětnou vazbu: jeden ze sportovců, který církev vyloženě odmítal, mu řekl, že církev sice pořád neuznává, ale na něm vidí, že žije to, co říká. Od něj že to bere. Pak se do skupiny dostal ještě jeden věřící kluk. Spolu zkusili požádat, aby byly tréninky přesunuty z času mše svaté na jiný čas. Trenér nechal rozhodnutí na celé skupině. A všech osmnáct sportovců kvůli nim dvěma souhlasilo. Náš český duchovní program byl skvělý. Kdyby tam nebyl, sklouzlo by setkání do jednoho velkého festivalu. Ale takto vše získalo úplně jiný rozměr. Krásné duchovní zážitky, které jsme si přivezli domů díky českému národnímu centru, bychom jinde prožít nemohli. Program byl opravdu výborný. Přejděme k praktické stránce. Jaké bylo ubytování? V Madridu jsme byli ubytováni podobně jako v Reus. Ve velké hale oddělené plentou. Pobavilo nás, že tato sportovní hala měla prosklené zdi, takže jsme tam byli jako na výstavišti. Jak jste se přesunovali? Měli jsme mapu a chodili jsme podle ní. Hodně jsme jezdili metrem. To byl zážitek. Madridské metro je jedno z největších v Evropě. Jeho trasy se různě proplétají, takže v centru je doslova na každém rohu. Většina cestujících jsme byli právě my – účastníci SDM, takže to tam znělo písničkami, které si mladí zpívali. Poprvé jsme ocenili, jak jsme skutečně my, Češi, zpěvný národ. Ne od každého se to tak hezky neslo ☺. Ze sdělovacích prostředků jsme slyšeli, že Španělé stávkovali proti Setkání. Součástí španělské mentality je stávkování. V rámci voleb stávkují už půl roku. Asi byli přesvědčení, že na Setkání Španělsko prodělá, ale nakonec byl opak pravdou. My sami jsme žádné nepokoje nezaznamenali, jenom jsme se doslechli o malém demonstračním pochodu.

-4-

Kdy začalo setkání s papežem? Svatý otec přiletěl ve čtvrtek odpoledne. Zúčastnili jsme se jeho přivítání na Plaza de Cibeles. Viděli jsme jej na obrazovkách. V pátek večer s ním byla křížová cesta. Kříž nesla vždy skupina mladých, které něco spojovalo. Např. Japonci a z Haiti nesli kříž za lidi postižené přírodními katastrofami. Při jiném zastavení nesli kříž mladí vyléčení z drogové závislosti… V sobotu jste se z českého centra přesunovali na letiště, kde mělo večer začít setkání mládeže z celého světa s papežem. Nedovedu si představit přesun tolika lidí. Jak jste to prožívali? Byla to opravdu veliká masa lidí, a je nutno říct, že přesun metrem byl zvládnutý perfektně. Den předtím, než šly na letiště všechny ty davy lidí, byla v českém národním centru řečena nabídka, zda by se někteří kluci domluvili, že půjdou dřív, aby na letišti vymezili úsek v našem sektoru pro tři tisíce Čechů. (Mimochodem, v našem sektoru mělo být 60 tisíc lidí.) Od nás tam šel Jakub. Jakub: „Domluvilo se nás asi čtyřicet a večer předtím, než to začalo (byli jsme na letišti dvě noci, ostatní jen jednu) jsme se vydali na letiště, že tam prostor vymezíme a budeme tam spát. Jenže když jsme tam přišli, byly u vstupu ozbrojené policejní hlídky a nepustily nás do areálu letiště. Tak jsme zalehli v prostoru před letištěm. Ráno jsme prošli kontrolou a rámem hned mezi prvními, a zabrali jsme místo v našem sektoru, který byl zatím prázdný. Vymezili jsme místo pro nás, chytili jsme se za ruce a ohraničovali sektor. Tak jsme tam stáli 2 hodiny na slunku – od 11 do 13 hod. Když přicházeli lidé, začalo to být kolem nás úplně napěchované. Chtěli jsme prostor ubránit, ale už to nešlo. Problém byl v tom, že celé sektory byly vytyčeny menší, než se do nich mělo vejít lidí. Místo pro českou skupinu jsme se snažili udržet do 14 hodin. Pak na podiu vyhlásili, že držení místa v sektorech se zakazuje. A tak jsme se museli rozptýlit mezi Francouze, Italy, Kanaďany, Korejce. Mně samotnému se pak ještě podařilo chytit Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

místo pro 10 lidí. Ohraničil jsem je, hlídal. A ono se to postupně ukrajovalo a ukrajovalo, až zbylo místo na 3 karimatky. Nakonec nás na nich spalo 6 ☺. Ostatní: V českém centru byl totiž ten den ještě dopoledne program. Pak jsme šli 6 km pěšky. Nesli jsme spacák, karimatku a batůžek s sebou. Na letiště jsme dorazili až kolem 16. hodiny. Což bylo docela pozdě. Někteří z nás byli na plácku, který se podařilo Jakubovi uchránit, ale ostatní jsme se do sektoru vůbec nedostali. Hledali jsme, kam jít. Celé letiště se změnilo v plochu karimatek, spacáků a igelitů. Zuli jsme boty a hledali nějaké místo. Skončili jsme úplně na kraji letiště u plotu. Nakonec se to ukázalo jako výhoda. Když totiž večer zapršelo, tak se celá ta prašná plocha rozbahnila a byly tam kaluže. Ale na našem betonu jsme leželi relativně v suchu. Počasí se ten den na vás vyřádilo. Začalo to pořádným horkem. Ve Španělsku je největší horko od 14 – 16 hodin. Po letišti jezdily hasičské vozy a kropily rozvířený prach a lidi. To jsme velice vítali. Bylo to úplně super - byli jsme komplet zmáčení, ale během chvíle jsme oschli. Pak v počasí nastal pořádný obrat. Přenos večerní vigilie asi zůstane v paměti všem, kteří jej sledovali přímým přenosem v televizi. Nejdříve pořádný vítr, který přešel v silný déšť. Musím přiznat, že když jsem viděla tu sílu deště, bylo mi vás líto, že vám to pokazí celé setkání…. Foukalo opravdu hodně. Bylo vidět, že něco přijde. Je docela s podivem, že organizátoři neměli pro případ deště připravený zástřešek pro papeže. Ale zase se Španělé ukázali jako výborní improvizátoři a zvládli i toto. V televizi ten déšť možná vypadal děsivě, ale pro nás to byla spíš záchrana. Byl příjemný, protože slehl prach, který byl takovým davem rozvířený. Už když se bouřka blížila ze západu, mraky přikryly slunce, tak to byla pro nás úleva. Rozvířeného prachu bylo opravdu hodně. Zdálky jej bylo vidět jako hnědou vrstvu.

-5-

Alergici měli roušky a i zdravým se špatně dýchalo. Při lijavci jsme promokli, ale pak zafoukal teplý vítr a hned nás usušil. Památku na letištní prach jsme měli i doma, když jsme prali oblečení. Muselo se prát několikrát, pořád z něj tekla šedá špína ☺

špatně polštinu. Bylo tam už kolem dvou miliónů lidí, takže se s i takovým rozruchem musí počítat. V ten moment jsme cítili jak rozmanitost, tak jednotu církve. Bylo úžasné patřit do toho obrovského davu lidí, které navzájem spojuje vlastně „jenom“ Kristus. Vždyť kvůli kterému obyčejnému člověku by se dokázalo spojit tolik mladých? Pak jste již vyrazili zpět domů. Vyjížděli jsme v neděli večer. Cestou jsme se zastavili ve Versailles ve Francii. Do Brna jsme přijeli v úterý večer. Odtud vlakem domů.

Po oné večerní vigilii jste měli zůstat přes noc na letišti až do neděle, kdy setkání končilo. Jak jste prožili noc? Hrozně dlouho jsme hledali místečko, kde bychom mohli ulehnout. Pak jsme ho našli. V okolí nám cizinci pořád něco ukazovali a vysvětlovali, ale nerozuměli jsme. Pak jsme pochopili, že tam jsou mravenci. A hledali jsme dál. Asi jsme vypadali jako nějaká sběrná skupinka. Šli jsme totiž s českou vlajkou, a tak se k nám přilepovali Češi, kteří se ztratili a také hledali nějaké místečko. Nakonec jsme šli na asfalt, který uschl nejdřív. Dali jsme tam naše karimatky a suprově se vyspali. Závěr a zároveň vyvrcholení setkání se Svatý otcem byla nedělní mše svatá. Její prožití hodně záleželo na tom, kde se kdo z nás vyskytoval. Kdo z nás byl vpředu, byl na tom lépe. Měli jsme kázání v češtině na papíře a mši hezky prožili. Ostatní jsme ale z této mše svaté moc neměli. Bylo to tím, že jsme pouze odhadovali, co se děje. Kolem nás to totiž znělo různými jazyky. Mluvilo se španělsky, skrz rádio jsme ve sluchátkách slyšeli angličtinu, němčinu nebo velmi Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

Jak celé setkání hodnotíte? Velice kladně. Těšili jsme se na něj dlouho a celé prázdniny byly také protkané tím, že pojedem do Madridu. A nebyli jsme zklamaní. To vše hlavně díky českému národnímu centru, ve kterém jsme prožili přípravný týden i dny v Madridu. Bylo to něco úžasného. Byl to pro nás opravdu velký přínos. A chybělo vám něco? Víc českých vlajek ☺. V autobuse jsme měli jen dvě, a to bylo moc málo. Chcete něco vzkázat farníkům? Teprve teď se dozvídáme, že jste se za nás všichni během strážnické pouti modlili. Někteří i více dnů. Vaše modlitby byly určitě vyslyšeny, protože jsme všichni přijeli v pořádku a zvláště jsme mocnou ochranu pocítili na letišti. Moc děkujeme za všechny modlitby.

Mladí lidé mají velké množství nabídek a není lehké vybrat si tu, co opravdu za něco stojí. Jsem ráda, že se to této skupince podařilo a jejich jménem děkuji všem, kteří jim v tom pomohli, ať už finančně či modlitbou. -hc-

-6-

Setkání daleko očekávání

přesáhlo

moje

Světové dny mládeže jsou ve své podstatě nejen setkáním mladých lidí s papežem, ale jsou také setkáním mládeže z různých zemí, jejich vzájemným poznáváním. Je to vlastně taková veliká seznamka, kde poznáte nové přátele a odlišné kultury. Já jsem se do Madridu vydala s poměrně jasnou představou, jak to tam asi bude probíhat. Na podobném setkání jsem už byla několikrát, a tak jsem žila v domnění, že už mě tam v podstatě nic nemůže překvapit. Řekněme si to upřímně, čekala jsem cokoliv, ale nic mě nemohlo připravit na živelnost Španělů, na tu atmosféru, která pulzovala celým hlavním městem a celým španělským státem vůbec. Ale všechno pěkně popořádku. Náš autobus vyrážel na cestu do Španělska poměrně brzy, startovali jsme z Uherského Hradiště a jeli jsme vlastní trasou s jednodenními zastávkami v německém Mayenu a francouzských Lurdách. Už samotné cestování bylo velmi veselé, protože jako správní Moraváci jsme celou cestu zpívali, přičemž se v našem repertoáru kombinovaly duchovní i lidové písničky, což nám ani trochu nevadilo. Také modlitba zde měla své místo, stejně jako mše svatá, kterou jsme denně slavili i na takových netradičních místech, jakými bylo například odpočívadlo pro kamiony nebo chodba hotelu. V Německu, kde jsme měli zařízenou prohlídku města a ubytování v místní katolické škole, se o nás starali opravdu královsky. (Na jejich vydatnou krmi, kterou nás hostili, jsme pak vzpomínali ještě ve Španělsku.) Další významnou zastávkou byly Lurdy, překrásné poutní místo, kde jsme se kromě slavnostní mše a individuální prohlídky města zúčastnili večerního růžencového průvodu světel se sochou Panny Marie. Již zde se daly zahlédnout (prozatím jen skromné) skupinky mladých s vlajkami svých zemí, které na sebe (nás nevyjímaje) přátelsky pokřikovali a posunky se zdravili na viděnou v Madridu.


Po odjezdu z Lurd jsme se konečně blížili k cíli naší cesty, kterým bylo španělské městečko Reus, kde nás čekal uvítací předprogram a příprava na setkání s papežem v Madridu. A že se na nás Španělé opravdu připravili! Kromě již tradiční prohlídky města a místních památek se pak v Barceloně, kam jsme se další den vydali a kde probíhal hlavní předprogram, konal obrovský Festival a koncert v jednom, na kterém se tancovalo a zpívalo dlouho do noci.

Sagrada Familia v Barceloně Koncertu předcházela mše pro poutníky probíhající nad přístavem a po ní následoval pestrý program, například katecheze, divadlo v amfiteátru nebo koncert křesťanských hudebních skupin. Celý předprogram vyvrcholil společnou modlitbou růžence a slavnostní mší, které jsme se společně s dalšími desetitisíci poutníky zúčastnili v bývalé býčí aréně v Barceloně. A pak už nezbývalo, než se konečně vydat do srdce Španělska, žhavého Madridu. Nadšená atmosféra panující už od začátku předprogramu pomalu vrcholila v madridských ulicích. Všude bylo vidět pestré vlajky a radostné mladé lidi, jak si s elánem sobě vlastním prozpěvují nebo tancují či jásají, když se na obrovských televizních obrazovkách rozmístěných po městě objevil papež. Samotný program Setkání v Madridu byl tak nabitý a rozmanitý, že se bohužel nedalo stihnout vše. My jsme se každé dopoledne scházeli v českém centru, kde vždy proběhla

-7-

ranní modlitba, katecheze našich biskupů a mše doprovázená skvělými písničkami skupiny Credenc. Odpoledne už jsme si program vybírali sami – my jsme měli to štěstí zhlédnout nezapomenutelný portugalský muzikál o Janu Pavlu II., zúčastnili jsme se modliteb a zpěvů z Taizé a samozřejmě jsme nechyběli ani při příjezdu papeže do města. Nikdo, kdo nezažil setkání mládeže, si nedovede představit tu radost a dojetí, když papež projížděl městem a my, mladí, jsme ho zdravili jásotem a vlajkami. Při slavné mši na Piazza de Cibeles i při noční vigilii na letišti, kdy nás nejdřív sužovala vedra a posléze déšť, nikoho z nás ani nenapadlo, že bychom měli odejít, schovat se, prostě to zabalit. Nic nás nemohlo odradit od setkání se Svatým otcem, který při pohledu na nás s takovou láskou roztahoval ruce, jako by chtěl obejmout nás všechny dohromady. Přímo tam, při noční vigilii jsem si konečně naplno uvědomila, že i když každý z nás prožívá nejen tyto Světové dny mládeže, ale i svoji víru jiným způsobem, přece jsme všichni před Bohem stejní a má nás všechny stejně rád. Svatý otec nás svojí promluvou utvrdil v tom, že se máme ve víře sjednotit a zapustit kořeny v Kristu, podle motta celého Setkání. Nebát se, stát si za svojí vírou a milovat lidi kolem sebe. S jeho slavnostním požehnáním jsme odcházeli parnými madridskými ulicemi zpět k našim autobusům, které nás měly odvézt zpět domů. Přestože zpáteční cesta byla dlouhá, já jsem měla o čem přemýšlet a v duchu jsem zpracovávala všechny ty krásné zážitky, kterých byly moje hlava i srdce plné. Tato pouť, stejným dílem náročná jako krásná, nakonec daleko přesáhla moje očekávání a naplnila moje srdce radostí, štěstím a novými přáteli. Děkuji Ti za to, Ježíši! Štěpánka


STOPEM po Evropě do Španělska Startovní čára Ve středu 3. srpna 2011 se naše dvojčlenná výprava vydala na cestu do Španělska stopem. Našim cílem bylo setkání mládeže v Madridu s českým předprogramem v Tarragoně. Předpřípravy nebyly velké, ale byly vydatné. Jídla jsme vzali, co jsme unesli a taky trochu oblečení. Obrázky Panny Marie a svatých pro ochotné řidiče, ale hlavně požehnání na cestu od dobrých lidí. Na cestování jsme se chtěli připravit také duchovně, a protože jsme měli naspěch, řekli jsme si, že se co nejdříve pomodlíme za celou cestu. Naše první cesta stopem vedla k Olomouci. Zastavili nám manželé, kteří se právě modlili růženec a ptali se nás, jestli nám to nebude vadit, když se pomodlí, že to dříve nějak nestihli. Tak jsme se společně modlili růženec, což nás mile potěšilo. Dalším dobrodincem byl pan Konečný, který velmi vychvaloval ve Strážnici známé řeznictví Šťastných. Vzal nás do Prahy a ještě si s námi popovídal o starých časech a valašském penicilinu. Deutschland Před Prahou jsme si po delší době domluvili odvoz do Německa, který se ovšem protáhl dál, než jsme čekali. S mladým párem před Prahou jsme se jazykově špatně domluvili a místo na západ na Rozvadov, jsme jeli na sever na Berlín. Nakonec nás ani 350 km objížďka nevyvedla z míry. Divili jsme se, že ani našeho řidiče s přítelkyní to nějak nerozhodilo. Bez problému nás zavezli o 100 km dál, protože nebylo místo, kde bychom na dálnici mohli vysednout. Vysadili nás tedy po 100 km na benzínce, rozloučili jsme se a darovali jim obrázek. Na místě jsme museli přespat, i když v dešti. Ráno polovyspaní a polomokří jsme vyrazili na Chemnitz a doufali, že nebude zase pršet, ale pršelo. Cestou nás vzalo mnoho ochotných a skvělých lidí, mimo jiné i maminka s dítětem, které se na nás neustále usmívalo, proto se nálada ihned vylepšila. V Chemnitz jsme potkali prvního kolegu stopaře a vyměnili si s ním pár názorů na

-8-

stopování v Německu. Potom nás vezli dva starší manželé s karavanem. Paní byla tak hodná, že nám ještě domlouvala odvoz s Francouzi. Ti se ptali Španěla, takže kolem nás znělo několik řečí jedna přes druhou. K německo-francouzským hranicím jsme přijeli s pánem, který nás v noci vezl rychlostí 220km/h.

Téměř před každou naší cestou jsme se pomodlili a celou cestu odevzdali Bohu. Celou naši cestu jsme potkávali jen dobré a zajímavé lidi, kteří se nám snažili pomoct jakýmkoliv způsobem. U Mulhouse na německo-francouzských hranicích jsme potkali snad prvního Čecha Martina. Hned, když jsme ho oslovili, tak odpověděl, že nás tam hodí. Nakonec nás vezl přes celou Francii až do španělského Bilbaa. Společně jsme se podívali k moři u Béziere a taky k Atlantiku. Espana a cíl v Tarragoně V Bilbau byl asi druhý nejtěžší úsek na stopování. Čech Martin nás vysadil před městem na benzínce a museli jsme se dostat za město. Projeli jsme se jejich metrovlakem a poznali kousek města. Také jsme ušli pěšky delší úsek, ale pořád jsme byli daleko od místa, kde by bylo nejlepší stopovat. Stopli jsme si mladý pár z Kolumbie, který jel původně 3 km do vesnice jiným směrem a vzali nás 100 km našim směrem. Vždycky, Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

když jsme se pomodlili a poprosili za dobrou cestu, tak nás v nejbližší době někdo vzal, a to se nám stalo cestou na Logroňo. Přivezli nás a sotva co jsme vysedli, tak nás hned první auto vzalo. Seznámili jsme se se starším španělským párem Ennesem a Adorou. Oni uměli pouze španělsky, a tak jsme začali zkoušet naši španělštinu, která obsahuje do deseti slovíček. Během cesty jsme se dobře bavili a rádi na ně vzpomínáme. Rozloučili jsme se a s dobrou náladou jsme pokračovali dál. To jsme ještě nevěděli, že nás čeká téměř nejnáročnější úsek celého stopování. V ten den jsme ušli po městě, kamenitých a křovinatých horách, kolem dvaceti kilometrů. Potřebovali jsme se dostat podél dálnice na benzínku. Alespoň jsme viděli španělskou přírodu, vinice, ale především krásný výhled z vrcholků hor. Další úsek do Zarragozy nás vzal Daniel, který se o nás začal sám zajímat. Nabídnul nám různé druhy jídla, které prodává jeho firma z New Yorku. Ze Zarragozy jsme jeli do Leidy a u obou měst jsme museli přespat. Spaní před Leidou bylo trochu adrenalin. Spali jsme ve vinici, která byla celá oplocená a možná i hlídaná. Večer jsme se pomodlili, ať vše dobře dopadne a odpočineme si. V pět hodin ráno nás vzbudil nějaký stroj v dálce na vinici, a tak jsme mohli rychle uprchnout přes plot se všemi věcmi zase zpátky. Od Leidy nás vzaly dvě starší farnice až 15 km před první cíl cesty - Tarragonu. Tady jsme potkali další dvě stopařky z Polska - Marianu a Terezu, volontérky na setkání mládeže. Dva dny se nemohly dostat stopem z Barcelony. Nakonec jsme se všichni rozhodli jet autobusem do centra Tarragony. V Tarragoně jsme se později setkali s Čechy, vykoupali se v teplém moři, účastnili se programu a poznali památky města. Madrid Po předprogramu se všechny autobusy vydaly na cestu do Madridu na hlavní mezinárodní program. Nesmíme zapomenout na pána z Bilbaa, který nás vezl kousek cesty na Madrid, domluvil nám další odvoz a ještě

-9-

nám dal peníze. Jsme mu moc vděční za ochotu a pomoc. Kouzlo ve stopování do Madridu bylo, že jakmile autobusy po 600 km cesty z Tarragony dojely do Madridu, už jsme v Madridu dávno poletovali. Na setkání bylo mnoho národů, a přestože metro v Madridu je rozsáhlé, mnohdy jsme se do něj nevešli. Mezinárodní program byl jak ve městě, křížová cesta se Svatým otcem, tak na letišti závěrečná vigilie a program. Lurdy a cesta Francií Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Lurdech. Děkujeme nejen Pánu Bohu za neočekávanou pomoc, ale také českému autobusu z Nového Jičína, že nás přivezl až před Irun. Další den večer nám zastavil Arab s kamionem, který jel do Toulouse. Pozval nás dokonce na kávu, koupil nám něco k pití a k jídlu. V Toulouse nás vysadil, a řekl nám, ať počkáme dvě hodiny a až vyloží náklad, že se pro nás zastaví a zaveze nás 500 km do Lyonu, což se neuskutečnilo. Ve dvě hodiny v noci jsme tedy museli stopovat dál. Cesta se povedla, a tak ještě v noci jsme přijeli před Carcassone. Na druhý den nás vzal pán, pocházející s Anglie se svým anglickým autem. Auto s volantem na pravé straně a bez klimatizace nás vezlo ve 40 stupňovém horku, s tím, že v autě bylo o deset víc☺. Ale nakonec jsme dojeli. Před Lyonem na benzínce jsme potkali dalších pět stopařů, kteří jeli směr Paříž. Přesto jsme v tento den neměli šanci někoho stopnout. Nakonec nás vzali dva Poláci po sobě. Martin, polský farník s kamionem nás vzal k Saarbrucken. On pomohl nám a my jemu, když měl popálenou nohu, tak jsme mu pomohli ošetřovat. Mathias z Francie, byl skaut, který nás svezl o 100 km dál, a dozvěděli jsme se, že díky skautu zná naše Otrokovice a také tam jezdí. Další obyvatel Polska nás vzal svým kamionem 350 km do Nurnberku.


Česko a co dál? Ve čtyři hodiny ráno jsme dorazili na místo a ihned jsme uviděli kamion s českou značkou. To jsme nečekali. Rychle jsme se šli zeptat, jestli nás pán vezme. Byl to snad zázrak, že hned první kamion nás vzal do Česka a rovnou až do Brna. Řidič Jarek nás vezl cca 500 km. Poté jsme pokračovali z Brna, kde jsme dlouho nemohli nikoho zachytit. Nakonec nás vzal pár, který cestoval na Slovensko. Šťastně jsme dorazili domů a započali odpočinek. Rádi bychom poděkovali všem za přímluvy a modlitby a hlavně Pánu Bohu, který se o nás po celou dobu cesty dobře staral, jako dobrý pastýř. Cesta se nám vydařila, trvala 23 dní s pobytem v Tarragoně a Madridu. Ujeli jsme cca 7056 km. Za dva roky v červenci 2013 se koná další světové setkání mládeže v Rio de Janeiru. Chtěli bychom se také těchto světových dnů mládeže účastnit. Ještě není jisté, jak se tam dostaneme, ale budeme rádi za každou pomoc. Eliška a Pavel Malá myšlenka na závěr Skončil poslední příspěvek z vyprávění mladých o tom, jak prožili svou hlavní akci prázdnin. A já si dovolím malou citaci slov ředitele Proglasu O. Martina, která říkal v jednom z přenosů ze Španělska na Tv Noe: „Někteří z vás si jistě kladou otázku, zda je takovéto setkání potřebné. Stojí to přece dost námahy, také peněz… Jsem tu s mladými, a říkám: „Ano. Toto setkání je potřebné…“ Snad Vám předcházející příspěvky vysvětlily, proč. -hc-

Společenská kronika – září 2011 Do rodiny Božích dětí ve sv. křtu byli přijati: Patrik Čech, Matouš Měsíček, Daniela Miklová, Daniel Němec, Filip Búlik, Patrik Janča, Tereza Jochová, Kristýna Křenová, Melanie Rauchová, Lilien van Minnen, Ondřej Vičar

- 10 -

Na společnou cestu životem ve svátosti manželství se vydali: František Buček ze Sudoměřic a Eva Čechová z Petrova, David Novák z Hradce Králové a Jana Ženatá ze Strážnice

Spomíname.... ,,Bol som hladný, smadný, na cestách, vo vezení, chorý, nahý a postarali ste sa o mňa..." (Mt 25,31-46) Otec Vladimír Tomeček slovo Božie žil a i v tomto napĺňal, postojom človeka služby, lásky a vernosti. Bol to správny tvrdý chlap, prešiel si všetkými štádiami života, prežil znamenité vrcholy, ale i neúspech, ba dokonca aj zapretie od tých, čo miloval a mali stáť za ním. Veril aj napriek sklamaniam ľuďom a ešte viac Bohu, zdroju istoty. Dával nám vedieť, že Boh je láskavý, milujúci a verný. Svojím povolaním sa naozaj trafil, stal sa pevnou súčasťou tej skaly, ktorej hovoríme cirkev. Človek nie s tvrdým srdcom, ale pevninou, na ktorej sa nemusíš báť ísť, že sa potopíš. Skalou, ktorá ochráni pred búrkou, a z ktorej je perfektný výhľad na život. Skalou,ktorú nehádzal do hriešnika, ale tou, na ktorej sa dá vybudovať dom pre všetkých. Ďakujeme mu za stálu tichú prítomnosť i v našej farnosti, za príklad a pomoc vyprosovať veľa milostí pre Strážnicu, najme schopnosť myslieť, chcieť a milovať. Zamerajme sa tak ako otec Vladimír na život a dobro v ňom a radosť sama príde do našich srdc a domovov. „Bol som hladný,smadný,na cestách,vo vezení,chorý nahý a postarali ste sa o mňa........“ Nakoniec vďaka Strážničanom, čo sa na sklonku života o otca Vladimíra s láskou starali. Marián Kuruc

Informace Růžencové pobožnosti v říjnu Nedělní odpolední pobožnosti (14 hod.): 2.10. kaplička za kostelem P. Marie – farní skupinky Matic a Orla 9.10. u obrazu Panny Marie na stěně Průžkova mlýna – Modlitby matek 16.10. u sochy Imaculaty na Předměstí – Focolaríni 23.10. u sochy sv. Floriana ve St. Městě – Misijní klubko 30.10. u sochy Panny Marie Bolestné u hřbitova – spolčo mládeže Za nepříznivého počasí se pobožnost koná v kostele P. Marie Páteční pobožnosti před „dětskou“ mši sv.: 14.10. – malá schola 21.10. – ministranti Pobožnosti v Petrově: neděle, úterý a čtvrtek před mší sv. v kostele

Pozvánka do schóly v Petrově Zveme všechny děti školou povinné – menší i větší, k nácviku písní pro dětské mše svaté. Schůzky budou probíhat vždy v pátek jednou za čtrnáct dnů od 17:00 hod. do 18:30 hod. v místnosti u zahrádkářů. V měsíci září jsme měli již dvě schůzky a budeme dál pokračovat. Nacvičené písně pak už jen doladíme před dětskou mší svatou, na níž je pak potřeba přijít asi ¾ hodiny předem. Nečeká nás však jen dřina s nácvikem písní, ale děti se vždy mohou těšit i na hraní her nebo prostě na nějakou zábavu v závěru naší schůzky. Prosíme rodiče a prarodiče, aby dětem připomínali, kdy tyto schůzky jsou a aby je také na tyto schůzky posílali. Odměnou všem bude potěšení z pěkných písní, které děti nacvičí ke chvále Boží. V říjnu se sejdeme prvně 14. a pak každých dalších 14 dnů. Těší se Lenka a Šárka ☺


- 11 -

Stretnutia Modlidieb otcov S radosťou oznamujeme farskému spoločenstvu, že sa pravideľne schádzame, a neprestali sme ani cez prázdniny!.., hoci je to taký hluchý čas. Počas leta a priazne počasia sme sa stretávali tradične každý pondelok od 20.00 vonku v záhrade sv. Martina, dvakrát aj pri táboráku, raz aj s opekaním klobásiek. Mali sme medzi sebou aj hosťa z modlidieb otcov v Skalici Paliho. Navštívil nás koordinátor M. O. v Českej republike MUDr. Honza Brázdil, ktorý nás povzbudil a istil v dobrej veci modlidieb za naše rodiny a farnosti. Veľmi potešila návšteva a podpora kňaza, otca Emila Šafára, misionára v Jakutsku, ktorý sa cestou na Velehrad zastavil i na našom stretku, či požehnanie od otca biskupa Judáka, s ktorým sme sa stretli v Šaštíne na duchovnej obnove otcov zo Slovenska i Moravy. Dobrá bola i akcia na konci školského roku Kresťania v Egypte s premietaním, či pešia púť otcov s deťmi z Velehradu na Hostýn, kde sme prosili o požehnanie za naše rodiny a farnosti. Prvý prázdninový táborák sa tiež vydaril. Víkendová duchovná obnova pre otcov v Rajnochoviciach s prednáškami aj od slováckeho rodáka Jožku Červenku bola skvelá pre dušu i telo. Zúčastnil sa jej aj skvelý masér Zdeněk od Hostýna, ktorý priamo počas programu naprával kosti a masíroval záujemcov na pripravenom masérskom stole.

ekumenické stretnutia plné radosti zo stretnutí s Ježišom v jeho Slove. Kým bude pekne, budeme sa stretať v záhrade sv. Martina. Pri nepriazni počasia, či chlade snáď zase v klube Centra pre rodinu nad telocvičňou ZŠ Marie Kudeříkove. Akékoľvek otázky Vám rád zodpovie Marián z optiky Effatha, či ktokoľvek z nás na stretku. Marián Kuruc

Knihovna křesťanské literatury Spolkový dům – Masarykova 370 Vám po prázdninách nabízí z nových knih: Světlo světa – Benedikt XVI. Rozhovor papeže Benedikta XVI. s německým novinářem Peterem Seewaldem. Podtitul – Papež, církev a znamení doby. Kniha se stala světovým bestselerem a všem ji doporučil také otec Lukáš. Přežila jsem – Immacilée Ilibagiza Otevřená výpověď o zradě, nenávisti a odpuštění. Odpustila jsem – Immaculée Ilibagiza Povstání z popela rwandské genocidy. Strhující příběh ženy, která přišla během genocidy ve Rwandě o většinu příbuzných a přátel. Těšíme se na Vaši návštěvu. Pondělí a středa 9.30 - 11.00 Úterý 16.00 - 17.00

Úklid kostela Panny Marie

Tešíme sa, ako sa pomaly rozrastáme a azda vzniká aj nová skupinka, chlapov z Veľkej nad Veličkou. Kúsok za hranicou v Brezovej pod Bradlom vznikla najnovšia skupinka na Slovensku.

Sobota 1.10. - skupina č. 6 - Stehlíková J. Sobota 8.10. - skupina č. 7 - Benešová B. Sobota 15.10. - skupina č. 8 - Rybecká A. Sobota 22.10. - skupina č. 9 - Hrachovská B. Sobota 29.10. - skupina č. 10 - Šašinková M. Úklid je každou sobotu od 7:30 hod.

Leto bohaté na prázdninové akcie i s našimi deťmi skončilo, naše stretká budú pokračovať pravideľne ďalej. Otcovia, dedovia, kto má záujem o stretávanie pri modlidbe a čítaní Sv. písma, ste medzi nami vítaní. Nehanbite sa, naši otcovia, dedovia sa spolu tiež modlievali, spievali. Vždy sa na stretká už tešíme. Sú to otvorené,

1.10. 8.10. 15.10. 22.10. 29.10.


Úklid kostela sv. Martina skupina č. 5 p. M. Můčková skupina č. 6 p. Vavříková skupina č. 7 p. I. Příkazská skupina č. 8 p. R. Neumannová skupina č. 9 p. L. Rybecká

- 12 -

Nabídka aktivit Orel jednoty Strážnice na školní rok 2011/2012 Začíná se v týdnu od 26. 9. 2011 pokud není uvedeno jinak. - Demižónek mladší děti 3-6 let, vedoucí: Marie Vajčnerová, Pavla Vašíčková, Kamila Polášková, Tamara Kubálková starší děti 7-14 let, vedoucí: Jiří Rybecký, Jana Bělochová Zahajovací schůzka bude 9. 9. 2011 v 16:00 na Orlovně. Zkoušky jsou každý pátek od 16 hod. - Demižón od 15 let, zkoušky ve středu 19-21:00 a v pátek 19-22:00 - Mažoretky pro 1. a 2. stupeň ZŠ, vedoucí Dobra Hutařová, pátek 15:00- 16:00 v tělocvičně Orla. - Taneční kroužek pro děti: mladší od 5 do 10 let, starší od 11 let, vedoucí Eliška Horáková, Marta Jendrichovská Cvičí se v sobotu od 9-12:00 v tělocvičně Orla - Astronomický a foto kroužek, pro žáky od 6. tř. ZŠ, vedoucí Milan Horák, středa 1819:30, klubovna Orla. - Florbal pro 2. st. ZŠ, vedoucí Vojtěch Horák, pondělí 17-18:30, tělocvična Orla. - Kondiční cvičení pro seniory, úterý 19:00-20:00 - Cvičení rodičů s dětmi, pondělí 17:00-18:00 v tělocvičně ZŠ Školní - Volejbal pro mládež, pondělí od 19:00 v tělocvičně ZŠ Školní - Tenis + ping pong pro 2. st. ZŠ, vedoucí Jan Rambousek, čtvrtek 16:00 v tělocvičně Orla - Lakros, pro žáky od 9. tříd ZŠ, vedoucí Martin Neumann, úterý 18-19:00, tělocvična Orel - Real Fight Club (thai box, jiu jitsu, sebeobrana), muži, ženy od 17 let, vedoucí Miroslav Smetana cvičí se v pondělí a čtvrtek od 19:00 do 21:00 v tělocvičně Orla. Informace o změnách budou vždy zveřejněny na stránkách Orla: www.orelstr.cz Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

- 13 -


- 14 -

OKÉNKO DO FARNÍ CHARITY DĚTI ČEKAJÍ NA ADOPCI!

Projekt Adopce na dálku v České republice funguje od roku 1993. Jedná se o „adopci“ dětí z rozvojových zemí, které žijí v chudých rodinách. U dětí se finančně podporuje především vzdělávání, ale také zajištění základních potřeb dětí, jejichž úhradu by si jinak nemajetní rodiče nemohli dovolit. Člověk nebo skupinka osob mohou pravidelně alespoň po dobu pěti let přispívat určitou finanční částkou dítěti, které si můžou sami vybrat z nabídky dětí. Z těchto peněž je dítěti hrazeno jídlo, boty, školní pomůcky, v naléhavých případech i lékařská péče. Finanční částky roční podpory na adopci se pohybují většinou od 5.000,- do 7.000,- Kč. Do současné doby naše charita pomohla zprostředkovat „adopci“ 18 dětem z rozvojových zemí. Jedná se především o děti z Indie, Haiti a Ugandy. Letáčky o Adopci na dálku jsou k dispozici v charitní prodejně a dále v kostele Panny Marie a sv. Martina ve Strážnici.

INFORMAČNÍ ODPOLEDNE S PROMÍTÁNÍM VIDEA Z MÍST ADOPCE


Vzhledem k tomu, že na den 23. 10. 2011 je vyhlášena Misijní neděle, Charita Strážnice pořádá následovně v pondělí, dne 24. 10. 2011 informační odpoledne o adopci na dálku. Bude možné zhlédnout videozáznam z míst, kde se nabízená adopce uskutečňuje. Zájemcům budou dále poskytnuty jak informace, tak i pomoc při případném zprostředkování adopce.

Toto odpoledne bude probíhat od 14.00 do 17.00 hodin v Terapeutické dílně Kotva, Kovářská 396, Strážnice, vchod z parkoviště, I. poschodí.

Všichni jsou srdečně zváni! Kontakt: Bc. Adamcová Jarmila, sociální pracovnice, Charita Strážnice Tel.: 518 333 036, 737054064

BLAHOPŘEJEME K SEDMDESÁTINÁM! Naše milá a vážená dobrovolnice, paní Ludmila Robková, se dožila v měsíci září 70 let. Byla to ona, která přišla před osmi lety s nápadem obnovit opět farní knihovnu ve Strážnici. Tenkrát tento podnět pomohla s paní Robkovou rozvíjet charita. Dnes je do provozu zapojeno více farních organizací, ale i dobrovolníků. Nezbývá, než této vzácné, nenápadné farnici poděkovat a popřát ještě mnoho činorodých let prožitých ke slávě Boží!

- 15 -

Nejen pro děti Soutěž pro školáky: Říjen je díky misijní neděli bohatý na různé misijní akce… Měli bychom se modlit za lidi na celém světě – v misijním růženci navíc každý desátek symbolizuje příslušný kontinent a je znázorněný jednou barvou: Modlíme se za Afriku – zelená připomíná tropické pralesy. Modlíme se za Evropu – bílá symbolizuje stolec Sv.otce a barvu pleti Evropanů. Modlíme se za Asii – žlutá představuje svítání východu. Modlíme se za Austrálii a Oceánii – modrá je barvou Tichého oceánu, ve kterém jsou rozsety ostrovy. Modlíme se za Ameriku – červená hoří vírou misionářů a je barvou pleti prvních obyvatel Ameriky. Z těchto pěti kontinentů jsou naše soutěžní otázky: 1. Evropa: Sousedí Itálie se Švýcarskem? 2. Afrika: Která velká řeka protéká Egyptem? 3. Asie: Jaký geometrický útvar je na japonské vlajce? 4. Amerika: Omývá Severní ledový oceán Kanadu? 5. Austrálie:Leží Tasmánské moře na severu Austrálie?

Úkol pro malé děti: Vybarvi obrázek Panny Marie na 1. straně. Splněný úkol vhoď do krabičky v kostele. Losování výherce bude na první říjnové dětské mši sv. Vydává Římskokatolická farnost sv. Martina pouze pro vnitřní potřebu farnosti Vychází 1. 10. 2011, náklad 700 kusů Tisk: Tiskárna Sukupovi. Své náměty a připomínky můžete vhodit do krabičky vzadu v kostele. nebo zaslat na e-mail : [email protected] webové stránky farnosti: www.straznice.farnost.cz Děkujeme všem přispěvatelům


- 16 -


- 17 -


- 18 -

Duchovní slovo. Úmysly apoštolátu modlitby na říjen

Recommend Documents