Duchovní slovo První adventní nedělí začíná nový církevní rok: Boţí lid se znovu vydává na cestu (Benedikt XVI.)

ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. XI., prosinec 2011

Duchovní slovo

Společenská kronika – listopad

„První adventní nedělí začíná nový církevní rok: Boţí lid se znovu vydává na cestu …“ (Benedikt XVI.)

Do rodiny Boţích dětí ve sv. křtu byli přijati: Silvie Kříţová, Simona Dušková, Stella Mitáčková, Aneţka Svobodová, Gabriela Kateřina Svobodová, Nikola Patricie Svobodová, Lukáš Gajda

Začínáme nový církevní rok. Jdeme vstříc Kristu, který přichází! Advent – to je bdění, očekávaní příchodu Krista. Je to pro kaţdého z nás příleţitost udělat nové předsevzetí, nové rozhodnutí! Šance nového začátku! Zkus znovu obnovit svůj vztah s Bohem. Zkus znovu obnovit svůj pohled na církev. Zkus znovu se zamilovat do modlitby a liturgie. Zkus znovu odpustit a poprosit za odpuštění. Zkus znovu milosrdně se dívat na druhého člověka. Zkus si dát novou šanci …

Rozloučil se s námi a předešel nás na cestě do ţivota věčného: Jan Lipa

Poţehnaný advent vám přejí vaši piaristé.

Úmysly apoštolátu modlitby – prosinec 1. Za národy světa, aby vzájemným poznáváním a úctou rostly v harmonii a pokoji. 2. Aby se děti a mladí lidé stávali posly evangelia, aby byla respektována jejich důstojnost a aby byli chráněni před násilím a vykořisťováním. 3. Za Boţí milost a pomoc církvi, kde kaţdý pokřtěný se v síle Ducha Svatého stává světlem, solí a kvasem Kristova evangelia.

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

Vzpomínáme V listopadovém čísle našeho časopisu jsme zavzpomínali a pomodlili se za naše farníky, kteří zemřeli v období od svátku loňských Dušiček. Mezi nimi nebylo uvedeno jméno pana Jana Floriána, který zemřel v tomto roce, v březnu. Za toto nedopatření se jeho manţelce, paní Anně Floriánové, upřímně omlouváme. V tomto měsíci vzpomeňme ve svých modlitbách také naše zemřelé kněze: P. Zdeňka Poláška - zemřel 26.12.1962 a P. Leopolda Oprchala, který zemřel 31.12.1950. Odpočinutí lehké dej jim, Pane!

Blahopřání Otci Jackovi Na konci měsíce listopadu oslavil Otec Jacek své narozeniny. Chceme mu nyní popřát, ať jej na všech jeho cestách provází Boţí láska a poţehnání a Panna Maria jej chrání ode všeho zlého. Otče Jacku, děkujeme za Vaši kněţskou sluţbu. Ať Vám Pán Bůh odplatí kaţdou Vaši oběť a námahu pro svěřené ovečky. farníci

-1-

Rozhovor: Kostel v Petrově jsme budovali s nadšením Jednoho všedního večera jsem stála vzadu v petrovském kostele. Kolem mě přicházeli lidé na mši svatou. Tetičky v krojích, mladší generace i děti. Také tři lidé na invalidním vozíku, které sem přivezli jejich blízcí, aby mohli společně slavit mši svatou. A já si říkala: „Dobře, ţe tady tento kostel stojí.“ O jeho budování, kostelnické sluţbě, ale i o osobním ţivotě mi o něco později vyprávěla tetička Marie Krůtilová, kostelnice v Petrově. Tetičko, nejdříve mi připomeňte, jak dlouho uţ stojí v Petrově tento krásný kostel svatého Václava. V září to bylo jedenáct let. Kdyţ se stavěl, ţila tím ve skutečnosti celá dědina – nejen věřící lidé. Říkává se, ţe dobrá dědina má tři základní body – kostel, škola a hospoda. Školu jsme měli, hospod aţ moc, ale kostel chyběl. A tak byl budován opravdu s nadšením. Jedním z lidí zapálených pro jeho stavbu byl váš manţel, strýček Krůtil. Ano, měl na starosti zajišťovat brigádníky. A lidé mu ochotně pomáhali. Stávalo se, ţe přišli: „Strýcu, mám týden dovolenou. Co potřebujete pomoct?“ Práce se vţdycky našla. Manţel mi říkával: „Jedu hore ke stavbě kostela a uţ se cestou modlím o pomocníka. A zrovna někoho potkám, slovo dá slovo…“ Lidé byli opravdu ochotní. A jsou dosud? Jsou. Pán Bůh zaplať za ně všechny. Provoz kostela s sebou nese spoustu záleţitostí, o které je potřeba se postarat. Při kostelnické sluţbě mi pomáhá pan Daněk, který je tady


takovou tou chlapskou rukou. Jsem ráda, ţe se na něj můţu obrátit a spolehnout. Maminky ministrantů pomáhají s praním komţí pro ministranty a alb pro kněze. Prádlo pro kostel je zase záleţitostí paní Jamné. Právala to uţ její maminka, tetička Šťastná. Tuto práci není moţné svěřit leckomu, protoţe praní věcí pouţívaných při proměňování Těla a Krve Kristovy má své zvláštní postupy. Důvodem je asi snaha zabránit zneuctění nějakého kousíčku proměněné hostie či vína, ne? Ano, je to z úcty k Eucharistii. Např. věci, které byly pouţité při mši svaté, se před praním nejdříve musí dát namočit. Voda se pak slije a vylije např. na květiny, ne do odpadu. Korporál – tuhý čtverec, který leţí při proměňování na obětním stole, musí být vyţehlený a skládá se směrem dovnitř. Kdyby na něm zůstal malý kousek Eucharistie, zůstane v něm. Tak se zabrání vytřesení na zem. Podobně se pečuje o ubrousek, kterým kněz utírá kalich. Je dobře, kdyţ lidé přiloţí ruku k dílu, kaţdý tam, kde to dokáţe. Vyjmenovat ale všechny Petrovjany, kteří pomáhají v kostele, asi není moţné… Dobrých lidí, kteří se netočí k práci kolem kostela zády, je opravdu dost. Pán Bůh jim odplatí lépe, neţ dokáţeme my. Já jsem ráda, ţe při přípravě větších slavností se dokáţeme sejít, domluvit se a rozdělit, co kdo udělá. Trošku přitom mívám obavu, aby se někdo necítil, ţe jej diriguji…. Ale práce se musí zorganizovat, tak se na mě snad nezlobí. A jak jste se to vlastně všechno naučila? Kostelníkem byl můj manţel. Bylo to v začátcích, a tak jsme se učili všichni. A kdyţ jsme nevěděli, sedla jsem na kolo a jela ke strýcovi Polsterovi: „Strýčku, poraďte!“ A oni si tenkrát sedli a tím svým krásným rukopisem napsali dopis, který opatruji dodnes. Je v něm vypsáno vše, co je ke mši svaté i ostatním církevním obřadům třeba. Strýček to vypsali tak podrobně a

-2-

srozumitelně, ţe je to pro nás dodnes návodem. Velice si tohoto dopisu váţím. Strýček nám v něm předali poctivě a pokorně všechno, co mohli. To je dobře, ţe máte tento krásný návod od takového vzácného člověka. Asi byl pro vás pomocníkem i v době, kdy zůstala kostelnická práce na vás. Na jaře roku 2008 těţce onemocněl a v srpnu téhoţ roku zemřel můj manţel. Byla to pro mne velice těţká doba. Tenkrát za mnou přišel Otec Jiří s otázkou: „A co dál?“ Odpověděla jsem: „Ale to se spíš chci zeptat já!“ Nakonec jsme se domluvili, ţe zkusím dělat kostelnici, a čas ukáţe. Díky tomu, ţe jsme s manţelem vše proţívali spolu, měla jsem dobrý přehled o dění kolem kostela. To mi začátky usnadnilo. A Pán Bůh mě zase skrze nové povinnosti drţel při bolesti ze ztráty manţela. Cítila jste Boţí pomoc i tenkrát? (Tetičce se hrnou slzy do očí, a já o to víc cítím pravdivost slov, která následují) S manţelem jsme byli spolu 48 let. Kdyţ zemřel, bylo to velice těţké. Aţ dojde člověk do takových chvil, najednou zjistí, co mu dává víra. Jaký by byl chudák bez ní. Bez Boha.

K adventu patří neodmyslitelně roráty. Kdyţ jsem byla malá, tatínek nám doma připravil dřevěné jesličky. Od začátku adventu aţ do Vánoc jsme do nich za kaţdé roráty vkládali slámu, a tak jsme je chystali pro Jeţíška. Roráty neboli adventní ranní mše sv. byly ráno ještě před vyučováním. Jak jste to stíhali? Pocházím ze Stráţnice, takţe byl kostel v místě. Ráno jsme vstali, šli na roráty a pak honem utíkali domů na snídani. Potom do školy. Dnes chodí děti na snídani po rorátech na faru, ale tenkrát to nepadalo v úvahu. Chodila jste jako školačka ještě do školy k řádovým sestřičkám, které ve Stráţnici měly svou školu? Ano, nastoupila jsem k nim (bylo to po válce) a učily mne aţ do 3. třídy. Pak byly od nás odsunuty pryč. Sestřičky jsme měly rády a ony měly rády nás jako své vlastní děti. Věnovaly se nám plně. Všechny byly profesorky a práce s námi byla jejich povolání. Od 1. třídy nás připravovaly k prvnímu svatému přijímání, ke kterému jsme přistoupily ve 2. třídě.

Bez Boha dnes ţije hodně lidí, protoţe jim o něm nikdo neřekl. Vy jste byla ve víře vychovaná od malička? Ano, rodiče nás ve víře vychovali. Příklad z domu jsem si nesla s sebou celý ţivot. Tak třeba neděle – to se u nás nikdy nepracovalo. Samozřejmě práce kolem dobytka se musela udělat, ale ostatní vše stálo. Mohla se nabízet práce jakákoli, neděle byla vţdy nedělí. Další pravidlo byla kaţdý měsíc svatá zpověď. To bylo něco jako zákon.

Jak vás připravovaly? Vţdy posledních 10 minut na konci vyučování jsme se učily číst modlitby, např. modlitbu po svatém přijímání. A tak jsme se je vlastně naučily nazpaměť. Umím je dodnes. Samozřejmě s námi po dětsku rozebraly Desatero, modlitby, Vyznání víry. To uţ v člověku zůstane na celý ţivot. Učily nás zklidnění, zpytování svědomí, vysvětlovaly zpovědní tajemství, jak se svěřit Pánu Jeţíši se svými hříchy… Vlídně nás vychovávaly a my jsme je měly opravdu rády.

A jak jste doma proţívali advent? Advent – to pro nás znamenalo zklidnění. Zábavy pro nás skončily na Kateřinu za 5 minut dvanáct. Rodiče připomenuli: „O půl jedné budete doma.“ A my jsme to dodrţeli, i kdyţ uţ jsme byli dospělí. Také ţádné kino, advent je doba odřeknutí si zábav.

Víru jste si tedy s sebou nesla od dětství. Jak to bylo v dospělosti, kdyţ uţ jste byla vdaná v Petrově? Pokračovalo to. Uţ to nebyly adventní ranní mše, protoţe tu v Petrově kostel nebyl. Ale v neděli jsme byli na mši svaté pravidelně. Auto jsme neměli, ale za pět minut devět jel


-3-

vlak do Stráţnice. V neděli ráno jsem tedy rozvařila oběd, manţelova matka jej dovařila, protoţe byla na ranní mši sv. My jsme jeli vlakem na hrubou. Po ní jsme se stavili u mých rodičů ve Stráţnici a kolem půl jedné jel autobus na Hodonín. A tak jsme stihli mši svatou, návštěvu a ještě jsme i obědvali, jak se patří. Všechno jsme zvládli a to byla pravá neděle. Pravidelně. Kdyţ děti dorostly tak, ţe jsme mohli jezdit na kole, vyrazili jsme do kostela na kolech. Manţel malým dětem pomohl potlačením za rameno vyšlapat kopec a za chvíli jsme byli v kostele. Byl to výlet, nadýchali jsme se čerstvého vzduchu…. Pracovní neděle u nás neexistovala. Někdo říká: „V neděli musíme pracovat.“ Ale já nesouhlasím. Jak „musíme“? Nemusíme! V sobotu budu třeba dělat od rána do večera, ale v neděli ne. Kdo se chce nadělat, přes týden se tolik napracuje, ţe si v neděli potřebuje odpočinout. Děkuji vám, tetičko, za tento rozhovor a za svědectví o ţivotě spojeném s vírou. Chcete ještě něco na závěr dodat? Snad jen to, ţe jsem ráda, ţe u nás máme kněze. Díky nim mše svaté, svátosti. Díky Bohu, ţe nemusíme být odkázání na čekání, aţ k nám jednou za čtrnáct dní někdo přijede odslouţit mši svatou. Váţím si toho a kněze mám v úctě. Děkuji ještě jednou a přeji vám i celému Petrovu, hodně vyšlapanou cestičku ke kostelu. -hc-

Příspěvky farníků K nedoţitým 70. narozeninám Otce Vladimíra Tomečka Na začátku listopadu proběhl v klubovně Rodinného centra vzpomínkový večer na Otce Vladimíra Tomečka. Při společném vzpomínání na něj byl přečten i dopis, který k této příleţitosti zaslala naše bývalá farnice Olinka Valentová. Kdo na vzpomínkovém večeru nebyl, můţe si jej přečíst nyní.

Srdečně vás všechny zdravím z kraje pod Ještědem. Vás, kteří jste se sešli na tomto vzpomínkovém večeru. Moc mne mrzí, ţe se jej nemohu zúčastnit a tak mi dovolte podělit se s vámi aspoň touto cestou o pár vzpomínek. S otcem Tomečkem jsem se poprvé blíţe setkala při přípravě na biřmování. Bylo mi tehdy 15 let. Kdyţ se podíval na mé datum narození, řekl: „Ty ses narodila ve stejný den jako já.“ Později jsme si řekli, ţe to spolu musíme někdy oslavit. Bohuţel, nikdy to nevyšlo (ani dnes). S otcem Vladimírem jsem zaţila mnoho pěkných záţitků, veselých i váţných. V době, kdy byl ve Stráţnici, jsme se paradoxně tak často nevídali. Nevěděla jsem tehdy, ţe je moţné zajít na faru a s knězem probrat, co mě trápilo. A bylo toho dost. Později, kdyţ uţ jsem to věděla, byl P. Tomeček uţ v Kněţdubu, pak v Napajedlech… Dalo by se skoro říct, ţe čím byl dál od Stráţnice, tím jsem za ním jezdila častěji. Snad nejsilnější záţitek pro mě byl, kdyţ otec Vladimír za mnou přijel, po té, co se dozvěděl, ţe mi umřel tatínek. Neváhal přijet aţ z Napajedel, aby mě povzbudil. Maminka uţ neţila 7 let, a tak jsem tehdy zůstala sama. Kdyţ jsem se trochu vzpamatovala z pohřbu, vzala jsem si týden dovolené a rozjela se do Napajedel. Tam jsem proţila týden, který byl pro mě balzámem pro duši i duchovní obnovou. Byly tam tehdy i známé holky z Kněţdubu, a tak bylo i veselo. Tenkrát mně otec Vladimír řekl: „Zítra pojedeme na výlet. Na druhý den mě naloţil do auta a vyjeli jsme. Nejprve jsme navštívili jednu mladou slečnu, která se rozhodla, ţe se nevdá a jako pěstounka bude vychovávat děti z dětského domova. Měla jich tehdy 3 a na čtvrté čekala. Poté následovala zastávka u jedné mladé rodiny a náš výlet jsme zakončili u sestřiček Františkánek v Brně. Po celou cestu mně nic neříkal, proč takto jezdíme. Jen na zpáteční cestě řekl: „ Jsou různé moţnosti, jakou cestou se dá v ţivotě jít. Je třeba hledat Boţí vůli.“ Vlastně mi

Milí přátelé! Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

-4-

tehdy nabízel různé moţnosti. Taktně a nenásilně, jak to on uměl. Byla pak ještě spousta krásných chvil, ať uţ při osobních setkáních, či na různých akcích a dlouho by bylo na co vzpomínat. Nakonec jeden záţitek z doby, kdy byl uţ P. Tomeček na věčnosti. Mám k dispozici DVD se záznamem Křesťanského magazínu z TV. Noe. V Jablonci jsem jej pouštěla seniorům, kteří se scházejí na faře. V průběhu promítání mně zazvonil mobil. Vyšla jsem na chodbu, abych hovor vyřídila. Kdyţ jsem se vracela, zůstala jsem chvilku stát za dveřmi. Hlas otce Vladimíra zněl přes ty dveře tak, ţe to vypadalo, jako by tam byl ţivě. Zůstala jsem tak a představovala si, ţe otevřu dveře a on tam bude. Chvilku jsem si tu představu uţívala. Pak jsem otevřela dveře a vrátila se do reality. Jsem ráda, ţe P. Tomeček můţe díky dnešní technice evangelizovat i na místech, kam by se třeba v ţivotě nedostal. Třeba ve vězení, kam taky jezdím a kde jsem pouštěla stejné DVD. Jak senioři, tak i odsouzení po zhlédnutí konstatovali, ţe jsme měli ve farnosti vzácného kněze. A jsem taky ráda, ţe jsem se s vámi mohla podělit o tyto vzpomínky. Proţijte krásný večer s otcem Vladimírem. Doufám, ţe není poslední a ţe se nějakého příštího vzpomínání budu moci zúčastnit. Zdraví vás Olga Valentová z Rychnova u Jablonce nad Nisou

Madridští občané oceňují chování české mládeţe Během světového setkání mládeţe v Madridu, kterého se v srpnu letošního roku zúčastnilo 3 250 mladých lidí z České republiky, se organizátoři setkávali s častými pochvalami ze strany místních španělských obyvatel, kteří oceňovali chování českých mladých lidí. Přinášíme dopis, který obdrţelo Velvyslanectví České republiky v Madridu.

Velvyslanectví České republiky v Madridu zaslal dopis JUDr. César Carlos Sáenz Bardko, který oceňuje příkladné chování české mládeţe v ubytovacích zařízeních a na ulicích. Píše: „Nikdy jsme na tomto náměstí a nejbliţších ulicích neviděli tolik mladých s tak příkladným chováním: ţádný hluk, ţádné pokřikování, ani jeden odpadek, plechovky a ani plastové láhve poházené po zemi… v prostorách školy byl stále udrţován pořádek a perfektní čistota. My, zdejší obyvatelé, jsme nadšení z toho, ţe jsme mohli sdílet tento prostor se stovkou českých mladých, kteří byli příkladem dobrého vychování, respektu, vlastenectví a radosti. Budoucnost národů je v jejich mladých. Pokud všichni čeští mladí jsou jako ti, se kterými jsem měl moţnost se setkat, budoucnost České republiky je zaručena. Přijměte mé srdečné blahopřání a pozdravy.“ Zpráva z internetu z 31. 10. 2011

Hodina modliteb za svět V adventní době je několik svátků. Samozřejmě ţe pro děti je to svátek svatého Mikuláše. My, dospělí, bychom si měli všimnout spíše svátku Neposkvrněného Početí Panny Marie, 8. prosince. Kdyţ nás Pán Jeţíš svěřil Panně Marii stojící pod kříţem jako její děti, jistě se k Ní rádi utíkáme o pomoc. A často jsme potěšeni, ţe jsou naše prosby vyslyšeny. Ale jak je to obráceně? Kdyţ nás Panna Maria ţádá o splnění jejího přání? Nyní máme moţnost osvědčit se jako Mariiny děti. 8. prosince 1947 v Montichiari vyslovila Panna Maria toto přání: „Přeji si, aby se kaţdoročně 8. prosince, od 12 do 13 hodin, konala hodina modliteb za svět. Tato poboţnost zajistí mnoho duchovních i tělesných milostí…“ Od 29. listopadu je moţno konat i Novénu k Neposkvrněnému Početí Panny Marie. Je uvedena ve Sbírce mariánských modliteb Totus Tuus. Podaří se nám naplnit přání naší nebeské Maminky? Farnice


-5-

Národné stretnutie otcov vo Svite.

Modlidieb

Dňa 11.11.11.-13.11.11. prebehlo celonárodné stretnutie Modlidieb otcov vo Vysokých Tatrách vo Svite. Zúčastnilo sa ho cez 100 otcov zo Slovenska a niekoľko nás prišlo i z ČR. Pricestovalo aj nebývalé mnoţstvo kňazov z celej republiky i Moravy. Sv. omšu v piatok slúţil titulárny biskup bakirský, Košický pomocný biskup otec Mons. Stanislav Stolárik, ktorý poţehnáva a pozdravuje aj našu farnosť. Stretnutie prebehlo v radostnom duchu vnímania sv. Jozefa manţela p. Márie, otca ochrancu rodiny ako vzoru pre nás i pre túto dobu, v ktorej je typická unáhlenosť a nezrelosť. Prebehlo mnoţstvo prednášok, svedecstiev otcov i kňazov. Za zmienku najviac stojí svedecstvo moravského otca Joţka Červenku z Morkovic pri Kroměříţí, kde svedčil o tom, ako sa stal kňazom, čo všetko a aké protivenstvá preţil na tejto ceste. Na našu veľkú radosť prišiel medzi nás aj Maroš Kufa, kňaz kterého volajů slovenský don Bosco.. Stará sa o najbiednejších na pokraji spoločnosti: bývalých vezňou, kriminálnikov, prostitútky, bezdomovcov, rodiny a ľudí vyhnaných z domova, na úteku a bezprízorných. Ţije evangelium dnes s viac ako 250 ľuďmi, ktorých ţiví a vedie bez pomoci štátu. Ţijú z toho, čo si dorobia, dopestujú,a milodarov. Oddaný milosti dovere v Boţiu prozreteľnosť. Jednoducho, pravdivo analyzoval naše problémy, stav našich duší, a ponúkol cestu cez sviatosť zmierenia a priateľstvo s Jeţišom. Nedá sa popísať tá úţasná atmosféra jednoty muţov, otcov, kňazov, kde sa nik na nič a nikoho nehrá, nepovyšuje, cítiť len tú veľkú silu, čo uzdravuje aj našu cirkev, vsťahy v rodinách, farnostiach. Kňazi prišli túto silu čerpať pre svoje farnosti, i seba, v pokore, v nadšení, pre spiritualitu muţov. V dobe, kde je


nedostatok zrelých muţov i kňazov a mnoho opustených farností vidia nádej obnovy cirkvi, tam kde sa aktivujú farnosti zdola, vďaka veriacim slúţiacim laikom, obetavým ţenám, matkám a muţom, iniciátívam i skupín modlidieb matiek a otcov. Celé stretnutie bolo prínosom pre slovenský národ, i nás tu na Morave. Veľmi rád znovu oslovujem muţov, otcov príďte medzi nás na modlidbu a zdielanie sa pri sv. Písme. Stretnutia v Stráţnici sú kaţdý pondelok o 20.00 hod. nad telocvičňou ZŠ Marie Kudeříkové v klube centra pro rodinu. Stretnutia tieţ najbliţšie prebiehajú aj v Skalici a Veľkej nad Vel. Tešíme sa na Vás! otcovia zo Stráţnickej skupiny Modlidieb otcov Marián Kuruc

Historie Z minulosti i současnosti Orla V neděli 20. listopadu 2011 byla vernisáţí slavnostně otevřena výstava v Městském muzeu k 100. výročí zaloţení tělovýchovné jednoty Orel Stráţnice. Výstava potrvá do konce prosince. Myslím si, ţe je dobré při této příleţitosti tuto významnou křesťanskou organizaci více přiblíţit. Tento článek krátce shrnuje to nejpodstatnější o celostátním vývoji Orla. V příštím čísle farního časopisu by mělo následovat představení stráţnické orelské jednoty. První tělovýchovné odbory začaly vznikat na Moravě, ve východních Čechách na Královéhradecku a v jiţních Čechách na počátku 20. století. Důvodem k zakládání prvních tělocvičných odborů při katolických spolcích byl netolerantní vztah Sokola ke svým členům, kteří byli pro svou náboţenskou aktivitu z této organizace vylučováni. V roce 1909 bylo rozhodnuto a slavnostně vyhlášeno nové pojmenování tělocvičných odborů - označením Orel, podle

-6-

vzoru podobné organizace působící ve Slovinsku. V době před 1. světovou válkou měl Orel asi 250 odborů s 12 000 příslušníky. Po atentátu v Sarajevu 28. června 1914 vypukla 1. světová válka, která znamenala téměř zánik orelského hnutí v Čechách i na Moravě. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 byla zahájena 1. obnova Orla. Orel musel tvrdě hájit svoji existenci proti nařčením, ţe se jedná o protinárodní a zpátečnickou organizaci. Velký význam pro rozvoj Orla ve 20. letech měl sjezd delegátů orelských odborů v roce 1919 v Brně. Při sjezdovém hlasování bylo mimo jiné schváleno přetvoření Orla v samostatný „Československý Orel“ s působností na území celé Československé republiky a se sídlem v Brně. Dále byly schváleny navrţené stanovy, bylo zavedeno oslovení: bratře, sestro a tykání v tělocvičnách a při veřejném vystupování a navrhovaná změna orelského kroje, zavést místo barvy černé barvu olivově šedou, byla definitivně schválena aţ na zasedání Ústřední rady Čs. Orla 11. ledna 1920. Na základě usnesení sjezdu a nových schválených stanov se podařilo vytvořit jednotnou organizaci Čs. Orla s vypracováním stanov a řádů ve smyslu tří autonomních organizačních celků. Další důleţitá rozhodnutí byla přijata na I. valném sjezdu Čs. Orla, který se konal v Brně v roce 1921. Byly na něm schváleny organizační změny (ţupy), Starostou byl zvolen prof. P. Jan Šrámek, předseda Čs. strany lidové. Významnou akcí Orla byl brněnský slet v roce 1922. Po této akci nastal velký rozmach tělovýchovné i kulturní činnosti: pořádány akademie, veřejná cvičení, ţupní slety, byly budovány stadiony a hřiště, stavěny orlovny, Katolické a Lidové domy. Koncem roku 1922 vykazoval Čs. Orel celkem 122 182 příslušníků a 1 110 jednot. Mimořádný valný sjezd Orla v roce 1928 rozhodl o konání II. sletu Orelstva v Praze v roce 1929 nazvaném Svatováclavské dny Orelstva (SDO). Praţský orelský slet v roce Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

1929 byl povaţován za významný mezník rozvoje Orla, protoţe díky němu se odehrála radikální změna názorů převáţné většiny národa na orelské hnutí směrem k pozitivnímu vnímání. Tento slet zůstal však posledním sletem Čs. Orla s velkou zahraniční účastí. Plánované a jiţ plně připravené a slety Čs. Orla 1939 a 1949 bohuţel nebyly uskutečněny.

foto z letošních závodů kol a koloběţek ve Starém městě, převzato z www.orelstr.cz

Činnost od počátku 30. let se projevila v oblasti duchovní a kulturně výchovné. Hned po sletu v Praze začalo se pracovat na nových stanovách. Nejdůleţitější změnou bylo zrušení samostatných zemských svazů a postavení nové organizační struktury Orla na pořadí ústředí, ţupy a jednoty. Součástí orelské činnosti se staly od 30. let pouti na Hostýn. Tyto pouti pro Orel mnoho znamenaly, byly obnoveny i po r. 1990 a trvají dodnes. Ve 30. letech se zvýšila činnost náboţenská, ideová, byl zvýšen počet exercicií, orelských poutí, po stránce národní byla zviditelněna branná výchova. Velký rozmach způsobil také velký vzrůst členské základny a zvýšení počtu jednot, v roce 1938 bylo v Orle organizováno jiţ 1 421 jednot a 169 374 členů. Konec první Československé republiky po Mnichovské dohodě v září 1938 a obsazení Čech a Moravy Němci v březnu 1939 znamenaly zásadní zvraty ve vývoji tehdejší společnosti. V Čechách a na Moravě vznikl Protektorát Čechy a Morava. V protektorátu

-7-

musel Orel rozpustit branné oddíly a odevzdat zbraně. Činnost Orla se od roku 1939 rozdělila na veřejnou (legální) a na tajnou (ilegální) činnost. Toto rozdvojení se projevilo i v nejvyšším vedení Orla. Na schůzi Ústřední rady Orla v roce 1939 byl zvolen novým starostou Orla František Leiner, protoţe Dr. Jan Šrámek opustil 27. července tajně území protektorátu a odjel do Anglie, kde pracoval jako členové exilové vlády. Veřejná činnost Orla pokračovala, i kdyţ ţivot v jednotách pomalu ztrácel na intenzitě. Nacisté se snaţili různými opatřeními činnost Orla nejprve omezovat a nakonec zcela zastavili činnost Čsl. Orla na Moravě v roce 1941 a v Čechách 1942 s odůvodněním, ţe činnost Orla byla říši nepřátelská. Souběţně s pokračující veřejnou činností začal orelský odboj proti okupaci země. Hlavou a výkonným orgánem odboje Orla byl MUDr. Vojtěch Jílek, náčelník Orla, 15. května 1941 byl gestapem zatčen, vzat do vazby a popraven 30. září 1941 v Kounicových kolejích v Brně. Ústřední vzdělavatel Orla, PhDr. Augustin Schubert, OSA, byl zatčen 30. srpna 1940 a umučen v koncentračním táboře Dachau 28. července 1942. Velkou kapitolou orelského odboje za druhé světové války byla účast orlů - zahraničních vojáků, kteří v r. 1939 a později opustili tajně území protektorátu, různými cestami se dostali do Francie a po její poráţce v červnu 1940 do Anglie. Atentát na Heydricha byl proveden 27. května 1942 parašutisty Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem. Heydrich byl smrtelně zraněn, a zemřel 4. června 1942. Po provedení atentátu se celá skupina parašutistů shromáţdila v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Ze sedmi přítomných byli čtyři členy orelské organizace: Jan Kubiš, Josef Gabčík, Josef Valčík a Josef Bublík. V odboji za 2. světové války zahynulo celkem asi 332 příslušníků Orla. Sestrám a bratřím padlým v protinacistickém odboji byly odhaleny Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

pamětní desky na orlovnách, radnicích obcí a měst, na hřbitovech v letech 1945 - 1948, některým aţ po roce 1990. Mnozí z hrdinů protinacistického odboje byli po roce 1948 za komunistického reţimu znova pozatýkáni a dlouhá léta vězněni po druhém zákazu Čs. Orla, který trval dlouhých 40 let. 9. května 1945 skončila 2. světová válka. Etapa 1945-1948 byla nejkratší, ale nejslavnější etapou orelské historie. Začala 2. obnova Orla, v těchto letech Čs. Orel svedl vítěznou bitvu o svou existenci, uhájil alespoň krátce vlastní tělovýchovný program, budovaný na křesťanských zásadách. Na 200 000 orelských příslušníků naplnilo tělocvičny a hřiště. Po duchovní stránce bylo upevněno náboţenské sebevědomí Orelstva, jeho příslušnost k věřícím občanům katolické církve, jeho povinnost pomáhat proti komunistické snaze oslabit působení biskupů, kněţí a řeholníků a podřídit i věřící občany komunistické ideologii. V únoru 1948 převzala moc v Československu komunistická strana. Brzo následoval zákaz činnosti Čs. Orla a předání jeho majetku Sokolu, nově vzniklé organicky sloučené tělovýchovné organizaci. 20. března rozhodl ústřední akční výbor Národní fronty o sjednocení tělovýchovy a do 28. března ukončil činnost všech tělovýchovných organizací včetně Orla. Čs. Orel byl opět oficiálně zrušen. Významnou součástí činnosti Orla byla od jejího počátku spolupráce se zahraničními podobně zaměřenými organizacemi v zahraničí. V r. 1921 se stává členem Mezinárodní Unie katolické tělovýchovy v Paříţi, která byla v roce 1947 přejmenována na Federaci katolických tělovýchovných a sportovních organizací v Paříţi (FICEP). Zákazem činnosti Čs. Orla přišel zákaz jakýchkoliv styků s tělovýchovnými svazy FICEPu v západní Evropě i s katolickým Sokolem v USA. Dodnes jsou málo probádanou oblastí osudy těch bratří a sester Čs. Orla, kteří se na domácí půdě postavili radikálně proti politice KSČ a byli za svůj postoj vězněni a pronásledováni a podíleli se na třetím odboji a také osudy těch, kteří se

-8-

postavili proti totalitnímu reţimu KSČ a z oprávněné obavy o bezpečnost svou a svých rodin se rozhodli pro opuštění vlasti a odchod do exilu, kde vybudovali svou novou existenci, zůstali věrni orelským ideálů, obnovili Orla v exilu a po 40 letech s radostí obnovili styky s Orlem ve vlasti. Čs. Orel, se zakázanou činností po únoru 1948, pronásledovaný po celou dobu své více neţ čtyřicetileté ilegality, na svou obnovu nebyl dobře připraven, přesto se jiţ 13. prosince 1989 se sešli někteří bývalí funkcionáři Čs. Orla, aby rozhodli, zda a jak provést jeho 3. obnovu. Po schválení stanov byl svolán Manifestační sjezd Čs. Orla na 30. červen 1990, sjezd pozdravili bratři z orelského exilu, kteří přinesli kromě námětů k činnosti a pozdravů od krajanů také finanční podporu pro počáteční činnost Orla po 3. obnově. Ve volbách byli zvoleni: čestným starostou Bohuslav Koukal a starostou Josef Papeţ. Obnovená pouť na Sv. Hostýně 26. srpna 1990 byla projevem díků Matce Boţí Svatohostýnské za radost z obnovení orelské činnosti po letech komunistického reţimu. Celebranty hlavní poutní mše sv. byli kněţí jezuité ze Sv. Hostýna P. Jan Chromeček, a P. Vladimír Tomeček. Je přímo symbolické, ţe orelská pouť na Sv. Hostýně orelskou činnost končila a poutí v roce 1990 obnovenou činnost Orla opět započala. Nově zvolené vedení Orla od počátku věnovalo maximální pozornost nově vznikajícím jednotám a ţupám. Obnova však postupovala velmi pomalu, začínala úplně od počátku. Do konce roku 1991 bylo obnoveno 203 jednot spojených do 19 ţup, jeţ tvořilo členů 3 130. Na základě posledních stanov schválených v roce 2004 je Orel občanské sdruţení, křesťanská sportovní organizace, jejíţ prioritou je podpora sportu pro všechny. Jejím hlavním sídlem je Brno, organizaci tvoří asi 17 000 členů sdruţených do 250 jednot a 23 ţup. V čele Orla stojí statutární zástupci: starosta Ing. Stanislav Juránek a 1. místostarostka je Ing. Miluše Machová. (Mgr. Petr Tomeček, s vyuţitím materiálů na www.orel.cz) Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

Informace Pozvánky Rodinného centra Stráţnice o.s. Mateřský klub SEDMIHLÁSEK 9.00 – 11.30 hod. – středa - větší děti čtvrtek - mrňata ANGLIČTINA PRO PŘEDŠKOLÁKY aneb HRAJEME SI SE SLOVÍČKY středa 15.30 - 16.30 VÁNOČNÍ TVOŘENÍ - zdobení perníčků, vánoční punč aj. středa 14. 12. od 16.30 hod. MIKULÁŠ VE MĚSTĚ sobota 3. 12. 2011 Sv. Mikuláš i se svým nebeským doprovodem vyjede kočárem od Skalické brány ve 14.30 hod. Po projíţďce městem se asi v 17.00 hod. setká s dětmi v kostele Panny Marie. Trasa sv. Mikuláše: od Skalické brány ulicemi Skalická, Masarykova, Vinohradská, Polní, Důbrava, Třešňová, Školní, Komenského, Preláta Horného, Nám. Svobody, Kovářská, Úlehlova, Ořechovka, Úprkova, Smetanova, Grůska, Kovářská, Nám. Svobody aţ do kostela P. Marie ve Stráţnici. Srdečně zve Rodinné centrum Stráţnice o.s. a farnost Stráţnice STRÁŢNICKÝ ŢIVÝ BETLÉM trochu jinak 26. 12. 2011 od 16.00 hod. na ZAHRADĚ U SV. MARTINA. Srdečně všechny zveme zazpívat si koledy a připomenout si příběh vánočních událostí. POKOJNÉ A LÁSKYPLNÉ VÁNOCE VŠEM PŘEJE RODINNÉ CENTRUM STRÁŢNICE o.s.!

-9-

Knihovna křesťanské literatury Spolkový dům – Masarykova 370 Vám nabízí z nových knih pro nadcházející adventní a vánoční dobu: Vzhůru k vodám – Petr Vrbacký Autor nabízí krátká zamyšlení nad prvním čtením a evangeliem všedních dnů doby adventní a vánoční. Hledám tvou tvář – Vojtěch Kodet Kratičká zamyšlení nad biblickými texty jsou rozdělena do čtyř částí: Hledání, Ţízeň, Duchovní hlad, Povolání jako ţízeň Boţí. Biblické inspirace – Raniero Cantalamessa 100 krátkých úvah, které dokazují známou skutečnost, ţe evangelium je v úzkém sepětí s ţivotem kaţdého člověka. Četba těchto krátkých meditací poslouţí kaţdému k tomu, aby se dokázal podívat na svůj hektický ţivot novýma očima a aby v sobě probudil vůli naplnit všechny touhy, které jsou v jeho srdci. Těšíme se na Vaši návštěvu. Provozní doba: Pondělí a středa 9.30 – 11.00 Úterý 16.00 – 17.00 Poslední prosincový týden od 26.12. do 31.12. bude knihovna uzavřena.

Program semináře P. Eliase Velly v Blatnici pod sv. Ant. se zaměřením na vnitřní uzdravení Pátek 24. 2. 2012 9.15 hod. 9.45 hod. 10 – 11.15 hod. 12.00 13.00 – 16.00 16.15 16.30 – 17.30 18.00

modlitba růţence chvály 1. přednáška oběd siesta chvály 2. přednáška mše sv.

Sobota 25. 2. 2012 9.00 9.30 – 10.15 11.00 – 11.45 12.00 13.00 – 15.00

modlitba růţence 1. přednáška 2. přednáška oběd siesta

15.00 – 15.15 chvály 15.15 – 16.15 3. přednáška 17.00 mše sv. + adorace S případnými dotazy se obracejte na: Lenka Fojtíková (777 331 582 a 774 831 582) nebo prostřednictvím emailu: [email protected]

O úklidu u sv. Martina V listopadu skončil úklid kostela sv. Martina. Prosíme ţeny, které mohou, zapojte se v zimním období do úklidu kostela P. Marie. Nejlépe tak, jak to odpovídá číslu Vaší skupiny. Všem Pán Bůh zaplať!

Snídaně na faře po dětských rorátech Mše sv. v 6.30 hod. Sluţby ţen: Úterý 29.11. L. Piškulová, A. Mašková, J. Gajdová, B. Kučerová Středa 30.11. A. Bačíková, M. Můčková (Radějovská), M. Stehlíková, M. Ivičičová Úterý 6.12. J. Cábová, H. Polanská, L. Kurucová, J. Nováková Středa 7.12. B. Hrachovská, H. Chludová, P. Houšťová, L. Rybecká (Komenského) Úterý 13.12. M. Matyášová, A. Můčková (Chaloupky), B. Furišová, M. Kořínková (Ořechovka) Středa 14.12. L. Olejníková, A. Hořáková (Staré město), M. Příkazská, M. Schüszlerová Úterý 20.12. M. Šašinková, L. Horehleďová, L. Sochorová (V. Volavého), L. Panáčková Středa 21.12. A. Budinská, L. Dudíková, M. Rybecká, Z. Nováková Prosíme, přijďte na faru asi v 6.15 hod. Ohřejte uvařený čaj a dětem namaţte rohlíky. Po snídani umyjte nádobí, vytřete podlahu a vyluxujte chodbu. Výměna sluţeb je po dohodě moţná. Všem upřímné Pán Bůh zaplať!

Pro maminky ministrantů Prosíme maminky kluků, kteří ministrují, aby vypraly komţe k Vánocům. Děkujeme!

Úklid kostela Panny Marie


Sobota 3.12. - skupina č. 3 - Rybecká L. Sobota 10.12. - skupina č. 4 - Sochorová E. Sobota 17.12. - skupina č 5 - Gajdová L. Pátek 23.12. v 14 hod. - skupina č. 6 - Stehlíková J. a skupina č. 7 - Benešová B. Úklid je kaţdou sobotu od 8:00 hod.

- 10 -

OKÉNKO DO FARNÍ CHARITY TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2012

Hledáme vedoucí skupinek a koledníky! Na začátku roku 2012 opět proběhne Tříkrálová sbírka v celé ČR. Ve Stráţnici a Petrově budeme koledovat v sobotu 7. ledna 2012. Prosíme opět ochotné zájemce – dobrovolníky, kteří by byli ochotni i letos doprovázet koledníky po bytech a domech. Rádi bychom zachovali počet skupinek, aby koledování proběhlo v jeden den a netrvalo dlouho. Jestli sami nemůţete (z různých důvodů), nabídněte nám, prosím, dobrovolníky, které bychom mohli oslovit. Prosíme také o pomoc se zajištěním koledníků! Školní děti mohou přihlášku získat ve škole. Odevzdat ji mohou v prodejně stráţnické charity nebo osobně koordinátorce TK sbírky paní Marii Jurasové (Polní 1455, Stráţnice, tel. 604 968 202 ), v Petrově paní Anně Obrtlíkové (Petrov 225, tel. 607 568 125). Koledovat mohou i předškolní děti, ale v doprovodu rodičů nebo někoho blízkého. V prodejně charity je moţné nahlásit zapůjčení oblečení. Prosíme, nahlaste vedoucí skupinek i koledníky co nejdříve – už teď, abychom mohli včas zajistit vystavení průkazek. K vystavení průkazu vedoucího skupinky potřebujeme tyto údaje: jméno, příjmení, bydliště, číslo platného občanského průkazu a datum narození.

osoba starší 18 let. Těm, kteří se k této sluţbě rozhodnou, předáme materiály a informace týkající se „Tříkrálové sbírky 2012“ při společném setkání. Termín informační schůzky bude včas oznámen. Věříme, ţe svou účastí na tříkrálovém koledování předáme jeho poslání a pomůţeme těm, kdo naši pomoc potřebují. Doufáme ve Vaši pomoc a děkujeme.

Charitní prodejna se na vás těší! Dovolujeme si našim farníkům nabídnout výběr stolních kalendářů s církevním i občanským kalendáriem na rok 2012, který máme v pěti druzích. Je to například kalendář s texty biskupa Posáda, Malá poselství od P. V. Kodeta nebo Katolický kalendář, který je cenově nejpříznivější. V prosinci budou také k dispozici svícny, které se vyrábějí nyní v terapeutické dílně Kotva. Nezapomeňte také na dárečky pro děti, dřevěné hračky, tepláčky, pyţamka – to jsou výrobky našich dílen, které teď mají zelenou. Také sušené ovoce, darované farníky, prodáváme v dárkovém vánočním balení. Je to mix třešní, hrušek, švestek a jablíček. Pro malé děti jsme právě obdrţeli nádherné omalovánky! Jsou zaměřené i vyprávěním na Sv. Anežku a Sv. Mikuláše. Kreslila a sestavila je sestra Miriam, rodačka ze Stráţnice, která ţije v klášteře Kapucínek ve Šternberku. A na závěr to nejdůležitější – VÁNOČNÍ OPLATKY – jsou již v prodeji! Neváhejte, protoţe oplatky vyráběné v hostiárně Bílá Voda jinde nekoupíte. Zastavte se, dokud jsou. Nakupujme, ale hlavně zůstávejme duší na cestě do Betléma, pomáhejme lidem okolo nás a mějme se rádi. Poţehnaný advent!

Vedoucí skupiny koledníků může být Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

- 11 -

Nejen pro děti Nejen pro děti Na obrázcích je vykresleno vše, co nás během adventu čeká. Tak ať na nic nezapomeneme!!!

Malinké děti obrázky vymalují. Větší děti vymyslí názvy jednotlivých událostí na obrázku. A kdo je uţ skutečný profík, napíše k nim citáty z Bible podle odkazů na obrázku. Losovat výherce budeme během 1. prosincové dětské mše svaté. Vydává Římskokatolická farnost sv. Martina pouze pro vnitřní potřebu farnosti Vychází 26. 11. 2011, náklad 700 kusů Tisk: Tiskárna Sukupovi Své náměty a připomínky můžete vhodit do krabičky vzadu v kostele. nebo zaslat na e-mail : [email protected] webové stránky farnosti: www.straznice.farnost.cz Děkujeme všem přispěvatelům.


- 12 -


- 13 -

Duchovní slovo První adventní nedělí začíná nový církevní rok: Boţí lid se znovu vydává na cestu (Benedikt XVI.)

Recommend Documents