DUBEN 2009 MODERNÍ VYUČOVÁNÍ MĚSÍČNÍK NA PODPORU ROZVOJE ŠKOL. 4 v 8 = (+) v ( )

4 v 8 = (+) v (–) Inspirace

RECENZE

PROJEKT

STRIP

MĚSÍČNÍK NA PODPORU ROZVOJE ŠKOL

VYUČOVÁNÍ

DUBEN 2009

MODERNÍ

ROZHOVOR

NOVÁ ŘADA UČEBNIC PRO VÝUKU PODLE RVP ZV

Z NAKLADATELSTVÍ NOVÁ ŠKOLA NOVÁ ŠKOLA, Bratislavská 23d, 602 00 Brno tel.: 545 222 286 • fax: 548 221 247 • e-mail: [email protected] • www.nns.cz Pro 1. stupeň:

Já a můj svět – prvouka pro 1. roč.

pracovní učebnice – 70 Kč

Slabikář a Živá abeceda + písanky 88 a 55 Kč, písanky – à 15 Kč

Já a můj svět – prvouka pro 2. roč. učebnice – 78 Kč pracovní sešit (celobarevný) – 68 Kč

Angličtina pro 1. roč. (1. a 2. díl) pracovní učebnice – à 70 Kč PŘIPRAVUJEME

Já a můj svět – prvouka pro 3. roč. učebnice – 78 Kč pracovní sešit (celobarevný) – 68 Kč

Pro 2. stupeň:

Přírodopis

Zeměpis

pro 6. a 7. roč. (1. a 2. díl) – à 70 Kč, pro 8. roč. – 95 Kč

Dějepis

pro 6., 7. a 8 roč. – à 95 Kč

Čítanka

pro 6., 7. a 8. roč. – à 140 Kč

Výchova k občanství

pro 6. roč. – 85 Kč pro 7. roč. PŘIPRAVUJEME

te r

in

A

více informací na www.nns.cz

K

Č

N

Í

INTERAKTIVNÍ UČEBNICE:

a N Z ktiv A D B n w A í ÍD w u w R č .n M eb K ns A n ic A .c e z

pro 6., 7. a 8. roč. (1. a 2. díl) – à 70 Kč

EDITORIAL

OBSAH

3 • Editorial • Listárna 4-5 • Listárna 5 • Rozumíme penězům 6 • Stereotypy v nás 7-8 •P  rima je prima, v šestce je lehce? 9 - 10 •R  ozhovor: Ing. Bc. Vít Beran

Vážení a milí čtenáři, téma, které jsme se snažili vyjádřit matematickým výrazem 4 v 8 = (+ ) v ( –) mě pronásleduje celý měsíc. Mám totiž pocit, že bych se k  problematice osmiletých gymnázií měla také postavit čelem. Na počátku existence naší základní školy, tedy před patnácti lety, jsme považovali přechod našich žáků na čtyřleté nebo osmileté gymnázium za ukazatel úspěšnosti. Pro žáky jsme organizovali i pravidelnou přípravu na přijímací zkoušky. Postupně jsme přišli na to, že odchod na ta osmiletá je vlastně náš neúspěch. Že bychom se měli snažit si žáky ve škole udržet tím, jací budeme a co jim budeme nabízet.

bou pořád soutěžily, já jsem taková nebyla. Byl tam jiný způsob komunikace mezi učitelem a žákem. Až na výjimky tam převažovalo frontální vyučování. Na základní škole jsme pracovali ve skupinách, učili se formou her, pracovali hodně v projektech. Byla jsem zvyklá na třídu vyzdobenou našimi výrobky, s kobercem a spoustou knih a pomůcek, na gymnáziu bylo všechno mnohem více strohé. Bylo prima, že jsme měli dřív dva jazyky než děti na základce a taky chemii a fyziku. Také se mi tam líbily vánoční koncerty, studentské dny, sportovní dny a expedice.

Už je to poměrně dlouhá doba a já jsem jako matka Kdybys měla možnost rozhodovat se znovu, šla bys také přemýšlela, zda dát či nedat dítě na osmileté tam zase? Nezpůsobila jsem ti nějakou újmu tím, že gymnázium, a udělala jsem to. Zda to bylo dobré rozjsem tě tam dala? hodnutí, jsem se zeptala své jednadvacetileté dcery. Ano, šla. Ráda vzpomínám na své spolužáky. Nejdřív tam byly skupinky, ale pak se z nás stal moc dobrý Terezko, proč jsi vlastně šla na osmileté gymnázium? kolektiv. Myslím, že na to měl vliv ten počet let, co Protože jsi mi to řekla! Já jsem moc nepřemýšlela jsme byli spolu. Setkáváme se pravidelně dodnes. o tom, zda je dobré zůstat na základce nebo odejít, Taky jsme měli lepší průměr známek než žáci na čtyřale všechno k tomu směřovalo. Paní učitelka vybírala letém gymnáziu. A všichni jsme byli dobře připravežáky, kteří budou chodit na připravu na přijímačky, ní na přijímací zkoušky na vysokou školu. Já studuji a vybrala i mě. Taky jsme se šli podívat na Den otetřetím rokem na TU v Liberci, na Hospodářské fakulvřených dveří. Líbila se mi moderní budova a skříňky, tě obor Ekonomika a management mezinárodního to prostředí rozhodlo.Těšila jsem se na nové spolužáobchodu a vzhledem k  tomu, že jsem se na gymky a říkala si, že mě toho na gymplu naučí víc než náziu naučila pravidelně se učit, zodpovědnosti na základce. a samostatnosti, nemám žádné problémy. Já jsem tedy žádnou újmu neutrpěla. Je to ale asi A jaké to tam bylo? Splnilo studium tvé představy? individuální podle typu dítěte. Pro ty mladší je to asi Ten přechod byl hodně náročný v  tom, jak bylo ztráta kusu dětství, že se musí začít snažit dřív. všechno jiné. Zhoršily se mi známky, do té doby jsem se nemusela učit. Přestala jsem chodit do hudebky Ivana Honsnejmanová na příčnou flétnu (to bylo spíš dobře), ale měla jsem šéfredaktorka ještě dvakrát týdně výtvarku a to stačilo. Byla jsem [email protected] najednou mezi samými chytrými dětmi a ony mezi se-

Listárna Jsme moc rádi, že nám píšete své náměty a připomínky k našemu časopisu. Podílíte se tak na jeho vývoji a směřování a jsme za takové příspěvky moc vděční. Úžasné jsou Vaše náměty ze života školy a moc potřebné otázky do naší Poradny. Rozhodli jsme se takové dopisy a maily v tomto čísle i v číslech příštích odměnit malou pozorností. Už nyní se těšíme na Vaši příští poštu!!!

Značkové plnící pero a publikace z  nakladatelství AISIS Kladno posíláme Mgr. Radce Renzové ze ZŠ Svitavy, Lačnov Budík a publikace z nakladatelství AISIS Kladno získává Mgr. Věra Heiníková ze ZŠ a MŠ Kunín Publikace z  nakladatelství AISIS Kladno poputují k Mgr. Janě Kovářové do ZŠ Česká Lípa

Hlavní téma květnového čísla: Alternativa v krabičce? www.modernivyucovani.cz 3

10 - 11  •R  ozhovor: RNDr. Irena Přádná 12 - 13 •V  íceletá gymnázia – ano či ne? 14 • Tep ředitele • Ministerské impulzy 15 •M  yšlenky studenta 16 • Inspirace do výuky 17 • Cool School! •R  ecenze Žvanda a Melivo 18 - 19 • J ak na projekt: Projektový manažer do škol? 20 •P  oradna 21 •P  řed ŠVP za ŠVP – 2. 22  •H  orákovy metody: Volné psaní 23 • T ip na výlet: Zázračné Hejnice 24 - 25 •R  ozumíme penězům •R  ozhovor: Peter Herbert 26 • JaXmobilem bezpečně 27  •M  alé granty •Z  dravá abeceda 28 •Č  tení na duben •S  trip 29 •F  ejeton: Přijímačky snadno a rychle - 2

LISTÁRNA

Naše vítání jara

Další z  možností, jak uplatňovat enviromentální výchovu ve škole, jsou lidové zvyky. Před Velikonocemi vítáme jaro vynášením Zimy. Předem připravíme Morenu – děti přinesou z  domova vyrobený dřevěný kříž, seno nebo slámu na tělo, zbytky starých látek na šaty a výdumky z vajec na ozdobu, korále. Vyprávíme si o významu vynášení Zimy a tradicích. Shromáždíme ukázky z literatury, prohlížíme obrázky. Naučíme se písničky a říkadla. Program při vynášení si upravujeme. Letos jsme si přidali dramatizaci pohádky Sníh a sněženka z Čítanky pro 2. ročník, Prodos. Líbilo se nám tam, jak se drobná sněženka slitovala nad sněhem, když ho v touze po barvách všechny ostatní květiny odmítaly. Do hry jsme přidali ještě další role jarních bylin, aby se dostalo na všechny děti, a připravili jsme si kostýmy. Morenu netopíme ani nepálíme, naopak, poděkujeme jí za sníh a zimní radovánky. Necháváme ji za vesnicí, posazenou na bříze. Je sice uvězněná v šípkových keřích, které místo obrůstají, ale může se rozhlížet daleko do kraje. Zpět do školy přineseme zelené větvičky – lítečko a to pak ozdobené ve džbánku ve třídě na okně předznamenává naši přípravu na Velikonoce. Letos jsme po rozloučení se Zimou pokračovali dál do lesa, kde jsme vyčistili studánku a potůček. U nás bývá většinou čisto, takže stačilo vyhrabat staré listí a větve. V okolí studánky jsme ale tašku odpadků nasbírali. V rámci programu Les ve škole – škola v  lese jsme se zapojili do výzvy Otvírání studánek, kterou vyhlásilo sdružení Tereza. Pokud získáme kladné hodnocení, obdržíme i finanční příspěvek od sponzorů a ten věnujeme na krmivo pro našeho adoptovaného výra ze stanice AVES.

Smrtko, smrtko bílá, kdes tak dlouho byla? U studánky, u hlubánky, ruce, nohy myla. Smrtko, smrtko, bílá, číms je utírala? Zeleným lístečkem, červeným kvítečkem. Smrt, smrt ze vsi, dost daleko od vsi. Co nám léto přinese? Obilíčko zelené a vajíčko červené. Smrťáka nesem s velikým nosem. Daleko ho dáme, nad ním zazpíváme. Smrtná neděle, kams klíče dala? Dala jsem je, dala Květné neděli. Květná neděle, kams klíče dala? Dala jsem je, dala Květným pondělkům. Květný pondělku, kams ty klíče dal? Dal jsem já je, dal jsem Zeleným čtvrtkům. Zelený čtvrtku, kams ty klíče dal? Dal jsem já je, dal jsem svatému Jiří. Svatý Jiří vstal, zemi odmykal, aby tráva rostla, pěkná zelená. A z ní vykvetla lilie bílá. Hej nám, hej nám, hej nám, lilie bílá. Léto, nové léto, cos nám přineslo? Mnoho dobrého, kvítí pěkného, modrého, bílého i červeného. Vijte, holky, věnce, dělejte pletence, však je dosti kvítí, až se louka svítí. Však je dosti lupení, až se hora zelení. Zimu jsme vám vynesli, nové léto přinesli. Lítečko je zelené, pentličky jsou červené. Hody, hody jdou, veselé budou. Ve třídě máme Jirky dva. Každý klíčem z  kartónu odemkl zemi. Děti si po cestě všímaly vyrážející trávy a lístečků fialek. Před odchodem jsme ze studánky nabrali čistou jarní vodu a symbolicky jsme přinesli jaro, zdraví a sílu do školy i do vesnice. Miroslava Rychterová, ZŠ a MŠ Středokluky

4

LISTÁRNA Školní putování za dinosaury

Žáci 3.A z 15. ZŠ si celý týden hráli na paleontology. Pracovali totiž na projektovém vyučování „Putování za dinosaury“. Než se s chutí pustili do práce, uspořádali ve třídě výstavu všeho, co s  dinosaury a pravěkem souvisí. Děti přinesly velké množství knih s příběhy o dinosaurech, encyklopedie, maketu dinosauří lebky a fosilii trilobita, CD s naučnými filmy, trička, skleničky, mince i obrázky různých druhů ještěrů. A samozřejmě makety dinosaurů. Jako správní vědci si vyrobily vizitky v podobě dinosauřích stop. Každé ráno si žáci v komunitním kruhu přečetli krátký vzkaz z  pravěku, z  kterého se dověděli téma dne. Během práce na projektu si vyzkoušeli spolupráci ve skupinách i činnosti, při kterých museli spoléhat na své schopnosti, jako např. čtení textu s porozuměním, umět v textu vyhledat odpovědi na otázky, vyprávět kamarádům, co zajímavého se dověděli. Při skupinové práci se děti učily komunikovat se spolužáky a naslouchat jim, rozdělit si práci, vyhledat potřebné informace, měřit a porovnávat délky ještěrů, luštily rébusy, učily se kritickému myšlení, domýšlely konce příběhů. Po celou dobu projektového vyučování si každý žák vedl deník píditele. Do něj si zapisoval, co vše ten den dělal, co ho bavilo nejvíce, v čem byl úspěšný, co nového se dozvěděl, jak se mu pracovalo ve skupině, co ho potrápilo nebo naopak potěšilo. Děti deníky zdobily vlastními ilustracemi. Během celého putování vůbec neměly pocit, že by se učily, přestože každý den odcházely domů s  novými zkušenostmi a poznatky. Týden to byl náročný, ale stálo za to vidět děti plné nadšení a elánu.

I když žáci neměli pocit, že se učí, rozvíjeli spoustu dovedností z nového rámcového vzdělávacího programu, jako např. kompetence k učení, řešení problému, komunikativní a sociální a personální. R. Krčmářová Základní škola J. A. Komenského, Most

Unikátní projekt Rozumíme penězům

Projekt finančního vzdělávání Rozumíme penězům s akreditací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jehož odborným garantem je GE Money Bank a realizátorem občanské sdružení AISIS, vstoupil do českých škol. Vznikl z podnětu GE Money Bank a stal se nedílnou součástí strategie banky v oblasti „odpovědného půjčování“. Jeho cílem je zvýšit úroveň finančního vzdělání školáků prostřednictvím specializované výuky na školách. AISIS na projekt získal dotace ve výši 5 milionů korun pro realizaci na základních školách ve Středočeském kraji a počátkem ledna tohoto roku dalších 6 milionů korun na realizaci v kraji Plzeňském. „Proč je podle vás téma finančního vzdělávání důležité a co školám přináší?“, jsem se zeptala manažerů projektu v Plzeňském a Středočeském kraji Ing. Zuzany Kortusové a Martina Ježka. Velkou část své profesní kariéry jsem strávila v  bankovnictví, znám proto dobře mechanizmy bank, ale také jejich klienty. Často se setkávám s  neznalostí a chybami, které vedou často až k slzám. Z tohoto důvodu považuji finanční vzdělávání za důležitou součást základního vzdělání neboť souvisí s dodržováním zákonných povinností každého z nás. Současně vnímám i preventivní charakter výchovy k zodpovědnému zacházení s penězi, který je, dle mého názoru, stejně důležitý jako zodpovědný a preventivní přístup ke svému zdraví. V našich zeměpisných šířkách je navíc tento vztah – zdravé peníze a péče o zdraví - nanejvýš aktuální. Pomáhat rozumět penězům je pro mne radost. Ing. Zuzana Kortusová Manažerka projektu RP v Plzeňském kraji Dovednost spravovat své rodinné finance patří k tomu, čím by měl být člověk do života vybaven. Smyslem projektu Rozumíme penězům je přispět ke zvyšování finanční gramotnosti v ČR. Za finančně gramotného považuji toho, kdo dovede spravovat finance své domácnosti. Ten pak potřebuje zvládnout především tyto tři základní věci: • vyznat se v nabídce dostupných finančních produktů • mít přehled o domácím rozpočtu (pravidelné, nepravidelné příjmy & výdaje) •a  především se na základě těchto vstupů (znalost produktů, svého rozpočtu) musí chtít a umět odpovědně rozhodovat Zvyšovat finanční gramotnost prostřednictvím Rozumíme penězům znamená věnovat se výše uvedeným třem oblastem. Kromě samotného obsahu nabízí projekt učitelům pomoc s tím, jak téma uchopit, zapracovat do výuky. Především v tom spočívá jeho význam. Martin Ježek manažer projektu Rozumíme penězům ve Středočeském kraji Více se o tomto projektu dočtete na stranách 24 a 25.

5

ÚVOD DO TÉMATU Dovést děti ke změně postojů, přispět k  jejich dovednosti kvalitního soužití se sousedy a spoluobčany? Kdo by si pálil prsty! Jednodušší bude připravit pro žáky projekt zaměřený na multikulturní problematiku dětí v Africe. Tolerance, respektování, spolupráce s  lidmi odlišných názorů, zkušeností, postojů. V kolika různých obměnách máme tato témata zapracovaná do svých vzdělávacích programů. A kolik skutečného prostoru jim vytváříme! Ten největší a nejpřirozenější je dán složením dětského kolektivu, každodenním soužitím dětí s  různými možnostmi a potřebami, různým typem inteligence, způsobem poznávání a prožívání. Každý z  nás je jiný. Každé z  dětí je jiné. Je na nás, zda a co z  tohoto faktu a každodenních situací budeme vnímat a nabízet jako prvek obohacující nebo naopak omezující rozvoj dětí.

4 v 8 = (+) v (–)

Stereotypy v nás Lidské konání bývá doprovázeno kompromisy. Třídíme je do kategorie „zdravé“ a „nezdravé“. Představují jakousi zlatou střední cestu, přijatelnou volbu mezi dvěma stranami mince. Jejich lepší podoba se přitom snaží zachovat základní směr, neopustit hlavní ideu, princip, logiku či víru. Praktickou zkušeností s kompromisy zřejmě procházíme i v souvislosti s tvorbou nových vzdělávacích programů. Chceme začít slovně hodnotit a nejsme na to dostatečně odborně vybaveni? Někteří kolegové to dokonce z  principu odmítají? Zdravým kompromisem může být jakýsi mezikrok. Zkusme to v menším rozsahu, vyhodnoťme přínosy i úskalí, zůstaňme přitom otevření hledání a vzájemnému učení. Přijímat kompromisy bývá často úkol nelehký. Kromě nesporných faktických argumentů dostávají se do hry i naše stereotypy. Často představují řešení rychlá, zdánlivě jednoduchá a bezpečnější, neboť vyzkoušená. Jejich nevýhody jsou sice dobře známé, ale hledáme přece kompromis. Nic není ideální, s nevýhodami je nutné počítat. Doba přináší nové požadavky na výchovu a vzdělávání. Učíme se vnímat důležitost kompetencí a celistvého rozvoje osobnosti. Začleňujeme do výuky nová, celospolečensky důležitá témata – výchovu k  občanství, demokracii, ochraně životního prostředí, životu v  multikulturní a globálně propojené společnosti. Zavázali jsme se, že budeme dětem nabízet více skutečných prožitků, autentických setkání s  novými situacemi i lidmi. Chceme budovat kvalitní a zodpovědné postoje dětí k životu kolem nich i v nich samotných. Pojmenovali jsme tak lícovou stranu mince. Na jejím rubu je rovněž řada faktů, problémů současného světa, nevýhod či nepohodlí spojených s bouráním vžitých stereotypů. Co na tom, že naše město se mediálně proslavilo otevřenými střety mezi žáky „normální“ a „zvláštní“ školy? Co na tom, že na pozadí tohoto problému není odlišnost škol, ale etnická odlišnost a sociokulturní rozdíly dětí? Že bychom mohli právě tohoto problému využít k praktické multikulturní výchově?

6

Rychlejším a jednodušším se může zdát včasné „oddělení zrna od plev“. Vygenerovat elitu. Zamezit jejímu zbytečnému zdržování. Co na tom, že efektivita vzdělávání takové skupiny je často problematická. Na internetovém blogu jednoho středoškoláka jsem nedávno našla tuto úvahu: „Jsem student, ne paměťová karta. Nechci být porovnáván a hodnocen na základě toho, kolik letopočtů, vzorců a jmen si můj mozek zapamatuje. Chci školní svět, kde budu hodnocen za schopnost vyjádřit názor, zaujmout stanovisko či prakticky použít teoretické vědění (že vzoreček znám, nutně neznamená, že ho umím použít). Utopická představa?“ V kontextu nových požadavků na kvalitní vzdělávání se stává znovu aktuální otázka vnější diferenciace žáků. V rámci samotných základních škol často probíhá skrytou formou. Otevřeně pak do základního vzdělávání vstupuje v podobě osmiletých gymnázií. Argumentace výhod této diferenciace sleduje většinou výhody pouze jedné strany. I o nich pak můžeme s úspěchem polemizovat. Hoďme si tedy mincí! Hlubší znalosti, méně problematické prostředí, větší motivace? Nebo snad více učiva, elitářské prostředí, obavy studentů z vyloučení? Kompromis může představovat zlatou střední cestu. Neměl by však obětovat to hlavní – směr, vizi, ideu, víru. Máme v souvislosti s osmiletými gymnázii stále ještě na paměti i všestranný, celistvý rozvoj osobnosti dětí? Máme stále na paměti všechny potřebné stránky jejich inteligence? Vytváříme tak dostatečný prostor pro jejich sociální dovednosti, morální postoje, konfrontace s  odlišností? Jsme si dostatečně vědomi toho, že opravdu nelze být „tak trochu těhotní“? Mgr. Jitka Kašová

4 v 8 = (+) v (–) V primě je prima, v šestce je lehce? Danovi a Kristýně je shodně jedenáct let, dejme tomu, že se oba narodili v listopadu. Do jaké třídy chodí? Není těžké odpovědět, zvláště když se můj článek jmenuje tak, jak se jmenuje. Pochopitelně záleží na tom, do jaké školy chodí. Jestli na víceleté gymnázium, nebo zůstali na základce. A je vůbec nějak podstatné, že i když jsou stejného věku, na dveřích jejich tříd je jiné označení – 6.A. či PRIMA? Jde jen o názvy na tabulkách? Podle současných statistických údajů přechází v posledních letech ze základní školy na víceletá gymnázia asi deset procent žákovské populace. Co je to 10%? Stojí vůbec za to zabývat se důkladně tímto druhým proudem (když je to jen proudeček) povinného základního vzdělávání, stejně důkladně jako vyššími ročníky školy základní? Říkáme ano, protože za názvy na tabulkách v označení tříd je toho hodně, co stojí za přemýšlení – a možná i rozhodnutí. Kdyby Dan a Kristýna byli žáky jinde než v České republice, nejspíš by chodili do stejné školy, možná i stejné třídy. Česká republika je totiž zvláštním způsobem jedinečná – patří k zemím s nízkým věkem první selekce ve vzdělávacím systému. Je to však jedinečnost hodna obdivu? Mezinárodní srovnávací testy PISA opakovaně ukazují, že mezi výsledky patnáctiletých žáků víceletých gymnázií a základních škol jsou významné rozdíly (dokonce se stále zvětšují), žáky odlišují i občanské postoje, velké rozdíly jsou rovněž ve složení žáků základních škol a víceletých gymnázií – srovnáme-li hodnoty indexu sociálního, kulturního a ekonomického statusu žáků různých typů škol. Otazníky v našem názvu naznačují, že možná příliš mnoho nevíme, jak je to reálně ve třídách dvou různých škol. Opravdu je v jedné třídě prima a ve druhé třídě lehce? Vědět bychom to však měli, abychom mohli činit pedagogická a školsko-politická rozhodnutí s rozmyslem. Rozhodně ne tak, jak se to stalo na začátku 90. let minulého století, kdy byla bez předchozí diskuse pedagogické i širší veřejnosti znovuzřízena víceletá gymnázia. Argumentovalo se tehdy tradicí: za první republiky (tedy rozuměj v  demokratickém zřízení) jsme měli přece tento typ školy! Nepovšimnuta zůstala argumentace československé pedagogické vědy, která již na konci 30. let jasně poukazovala na problematická místa dualistického školského systému a propracovávala

model jednotné, vnitřně diferencované školy. Pokud tedy chceme a budeme řešit problematiku vyšších ročníků povinného základního vzdělávání, měli bychom to dělat s větším vhledem – jsou to rozhodnutí vážná. Tato rozhodnutí se týkají řešení vzdělávacích otázek buď v  rámci stávající struktury (Jak nastartovat vzdělávací dráhu v  tzv. nižším sekundárním stupni tak, aby se dětem dařilo i v dalších ročnících?) nebo při změně této struktury. (Bude se žákovské populaci lépe dařit na cestě vzdělávání, spojíme-li dva modely nižšího sekundárního stupně v jediný?) Vědět znamená v tomto případě i srovnávat. Oba typy škol mají stejný rámcový vzdělávací program (RVP pro základní vzdělávání), s největší pravděpodobností ale trochu odlišné školní vzdělávací programy. To, co může být hodně nebo málo odlišné, je vzdělávací prostředí školy – tj. terén, v kterém se bude školní vzdělávací program realizovat. Zkusme alespoň v některých parametrech srovnat – a protože srovnávacích momentů by mohlo být neúměrně mnoho, vyberme jen některé z nich. Vybíráme ty, které ukazují podle našeho názoru na velmi podstatnou věc. Jakým způsobem je vytvářeno vzdělávací prostředí, které formuje postoj žáka k  sobě samému jako učící se bytosti? Které formuje jeho poznávací zájmy, aby se staly trvalou součástí jeho sebepojetí? Které utváří kompetence k učení, jež mu otevřou a usnadní cestu k celoživotnímu učení? Ukažme si to – ať jsme názorní, byť tu pracujeme s principem „pars pro toto“- na dvou dětech, s kterými jsme začínali v  tomto článku – na Kristýně a Danovi. Ještě jednou – Kristýna šla do primy, Dan zůstal na základce, je v  6. třídě. Jak teď vypadá jejich vzdělávací prostředí vzhledem k  výše položeným otázkám? Nutně teď trochu zobecním – opravdu jsem neprošla všechny 6. třídy na základních školách a primy na gymnáziích. Strávila jsem určitý čas ve dvou školách, pozorovala jsem, ptala se učitelů i dětí v nepříliš velkém městě v Čechách – a třeba na Moravě a ve velkém městě to může být jinak. Vezměme srovnání těchto dvou prostředí ne jako důkaz, že to je tak a ne jinak, ale jako podnět k vážným otázkám. Kristýna odešla ze základní školy, protože se její rodina hodně zajímá o její vzdělávání a stojí o to, aby se dostala do společenství dětí, pro které je vzdělávání důležité. Je tím trošku jiná než ostatní,

7

4 v 8 = (+) v (–) bude těžké… Dan bude orientován na opakování a procvičování (i v  domácích úkolech). Má některé učitele, kteří umí fantasticky vyložit látku. Stejně jako Kristýna se kdykoliv může zeptat, když něco neví, a někdy se i zeptá. Učitelé budou občas říkat: Teď to víte, ale to jsem zvědavá, až se na to zeptám příště… Nebo: Mluvíš, a nevíš o čem! Jako vždy! Setká se s výzvami k učení typu: Proberte se – ráno spíte, kolem poledne už nemůžete a mezitím taky nic moc… Když Dan nebude vědět odpověď na učitelovu otázku, učitel hned vyvolá jiného žáka, který jej opraví. Je srovnáván s  ostatními: Podívej se, jak to druzí vědí! Spolužáci moc neřeší, jakou má Dan známku, ani jak jsou otázky v testu správně, ale občas mu řeknou: Debile! a Dan se bude bránit: Nejsem žádnej blbec!

4 v 8 = (+) v (–)

protože musela udělat přijímací zkoušky a být lepší než někteří její vrstevníci, kteří přijímací zkoušky taky dělali, ale neuspěli a zůstali na základní škole. Odlišuje se také od těch, kteří se ani nepokusili o vstup do jiné instituce. Je trochu „jedinečná“ i tím, že na nižším stupni víceletého gymnázia je většinou jen jedna třída v  ročníku (na základce mohla být např. v  béčku…). Její učitelé bývají kvalifikovaní a mluví se o jejich větší společenské prestiži ve srovnání s učiteli základních škol. Při výuce tito učitelé nijak zvlášť nezdůrazňují další motivaci k učení. Ohlásí např. Alexandr Veliký nebo nahosemenné a počítá se s tím, že se Kristýna bude učit – proto si přece její rodina i ona školu zvolili. Není žákyní, je studentkou (od latinského učící se, snažící se). Často se kontroluje, jestli zvládla látku – už se moc nezkouší před tabulí, ale píšou se krátké prověrky a delší testy. Má i materiální důkaz, že žákyni nechala za sebou v předchozí škole – známky si zapisuje do studentského průkazu. Ve vyučovací hodině látku většinou zvládá, a pokud by nevěděla, bez obav se zeptá učitele. Pokud je však přistižena při velké nevědomosti, asi se jí učitel zeptá: Co děláš na gymnáziu? A co je podstatné: jako by se jí na toto ptali i její spolužáci, kteří budou reagovat nejspíš na její „překlepy“ těmito způsoby: trochu zavrtí hlavou, povytáhnou obočí nebo utrousí ironickou (ale ne vulgární) poznámku. Budou se jí ptát, kolik bodů dostala za písemku. Bude mít spolužáky, o kterých učitelé říkají, že někteří jsou výjimečně nadaní (olympiády, sporty) – i ty, kteří se sportu vzdají, protože nestíhají školu. Pokud se její třída (i ona) rozhodne nějakého učitele zlobit, vždy se zklidní, když učitel zadá nový (nejlépe písemný) úkol – a úkol plní. A ve třídě se sedí, sedí, sedí… O přestávce se taky hodně sedí, nebo se vyjde na chodbu a vedou se rozhovory... poměrně v  klidu. Na chodbě jsou reprodukce významných obrazů, výsledky školních projektů a výzvy typu Ty na to máš! (tj. dostat se na vysokou školu). Dan v 6. třídě má většinu spolužáků, s kterými chodil do pětky. Není považován za toho, který by „na to měl“ (na gympl) a učitelé to občas komentují, že je to dobře – aspoň neztrácí dětství. Cíl hodiny je ohlašován podobně jako na gymnáziu, ale přidávají se často věty typu: to je pro vás důležité, to

8

Učitelé říkají, že výjimečně nadané děti jsou tu opravdu výjimkou, ale vždy je ve třídě pár „šikovných“ dětí. Také je tu několik dětí tzv. integrovaných a Dan vidí, že jim učitel při prověrkách dává jiný úkol. Dan má spolužačku z „azyláku“, která již týden není ve škole, a nikdo neví, kde je. Učí se ve třídě, kde se tak trochu vykřikuje (Hanibal – kanibal! Smrdíš!), občas spolužáci dokonce zařvou na druhé, aby byl klid, a zhusta se tu vyskytne alespoň jeden žák (nebo žákyně), s kterým je to z hlediska chování opravdu těžké. A pozornost učitele ke korekci chování je opravdu nepřehlédnutelná. I přestávky jsou dynamičtější – více pohybu a halasu, občas malé bitky, i mezi dívkami. Tento článek vůbec nemá být o tom – tito se mají a tito se až tak ve školách nemají. V  šestce může být prima a v  primě těžce (nejen může být, také situačně je). Chtěli jsme vědět, v  čem se tato dvě vzdělávací prostředí liší. Třeba řeknete v drobnostech – učitel něco řekne jinak tam a tady, děti třeba mírně odlišně reagují. Opravdu jsem neviděla (a také to potvrzují předchozí šetření), že by se nějak lišily didaktické postupy v  obou typech škol. Dokonce jsem neviděla ani to, že by se na některém typu škol vědomě pracovalo na formování kompetencí k  učení (rozumět tomu, proč a jak se učím právě takto, jak rozumět svým chybám, jak s  pomocí učitele individuálně přicházet na lepší strategii atp.). Pokud se však přikloníme k tomu, že klíčovým cílem povinného vzdělávání je formovat postoj k  dalšímu učení, formovat trvalé poznávací zájmy, nabídnout instrumenty, které budou následné učení optimalizovat, pak si všimněme minimálně dvou okruhů „nedrobností“. Je znám tzv. efekt učitelova očekávání, který významně stimuluje motivaci k učení a potažmo i výsledky. A navíc jsme v  šesté třídě nebo primě, tj. ve věku, kdy silným faktorem pro sebeutváření včetně vztahu ke vzdělávání je vrstevnický vliv a také vrstevnické očekávání. A tak v šestce může být „těžce“, protože jako žák nedostanu ty správné stimuly k tomu, abych se uměl učit a hlavně neztrácel chuť do učení. A v primě sice může být prima, protože jsem mezi „vybranými“. Jenže pedagogika, psychologie a sociologie vzdělání (a koneckonců i školská realita v jiných zemích) již před několika desítkami let na základě mnohostranné argumentace proti selekci a diferenciaci školou postavily jinou možnost: vytvářet podmínky pro to, aby různorodost žákovských charakteristik mohla být prospěšná – všem. Hana Kasíková Katedra pedagogiky FF UK, DAMU Praha

rozhovor Vít Beran „Jsem přesvědčen, že minimálně do patnácti až šesnácti let mají děti vyrůstat společně,“ říká Ing. Bc. Vít Beran, ředitel ZŠ Kunratice, Praha Kunratice. Je přijetí vašich žáků na osmileté gymnázium kritériem úspěchu školy? Jaký je Váš pohled na osmiletá gymnázia? V  žádném případě není. Kritérium úspěchu naší školy je v tom, že se každý žák seberealizuje, že si najde svoji profesionalizaci, svou cestu životem. V osmiletém gymnáziu vidím především nabídku pro budoucí výborné studenty univerzit. Když osmiletá gymnázia vznikala, hovořilo se o pěti, maximálně osmi procentech žáků základních škol, kteří by do tohoto typu škol nastoupili. Současná praxe je jiná, ze základních škol do víceletých gymnázií nastupuje až 30% žáků. Mnohá víceletá gymnázia už zdaleka nejsou těmi prestižními školami a jsou v  zájmu naplnění tříd ochotna přijmout i průměrné žáky základních škol. Abych se vrátil k původní otázce a k našim šesťákům. Snažíme se jim nabídnout program, který bude zajímavý. Od šesté třídy nabízíme druhý cizí jazyk. Ve škole máme i velkou nabídku aktivit pro volný čas. Zapojujeme se do celé řady projektů. Tento rok jsme se zaměřili na rozvoj čtenářství. Čtenářské projekty zapojujeme do školního vzdělávacího programu tak, aby se staly již pravidelnou součástí programu naší školy. Náš školní vzdělávací program se jmenuje „KUK“ /Komunikace – Učení – Kooperace/. Bohužel i z našich šestých tříd odešli na osmiletá gymnázia někteří výborní žáci, kteří nám dnes ve škole chybí.

Vedl jsem několik seminářů na víceletých gymnáziích a jiných typech středních škol. Tyto semináře se týkaly tvorby a zavádění ŠVP. Někteří středoškolští učitelé hovoří o tom, že RVP je svazuje. Tvořiví učitelé i na středních školách však porozuměli tomu, že RVP jim ukazuje směr a je na nich, jak náročnou cestu si vyberou. Jaký je tedy rozdíl mezi realizací ŠVP na základní a střední škole? Rámcový program je de facto stejný, rozdíl je, s  jakými dětmi a zejména jací učitelé svůj ŠVP realizují. Jestliže pracuji s  vyselektovanou skupinou dětí, která je výrazně motivovaná pro studium, jsem schopen s  těmito dětmi dokázat úžasné věci. Tím, že nejlepší žáci se studijními předpoklady ze základních škol odcházejí, chybí ve škole tahouni, kteří by své spolužáky dokázali více motivovat k  vyššímu výkonu, k  realizaci zajímavějších věcí. Co se týká dovedností klíčových kompetencí, zde rozdíly nejsou. Rozdíl bude v možnostech studentů – v tom, čeho jsou schopni dosáhnout. Základní škola i osmileté gymnázium rozvíjí u dětí studijní předpoklady, vede je k řešení problémů, k dovednostem, které je povedou ke kvalitní komunikaci, spolupráci. Oba typy škol chtějí, aby žáci vnímali své občanské a pracovní povinnosti. Proměna školy je proces a za dva a půl roku se nám podařilo ještě zkvalitnit již dobrý první stupeň a na proměně druhého stupně usilovně pracujeme. Rozvíjení dovedností u žáků má úzkou vazbu na dovednosti učitelů. Proto se vzděláváme. Tento rok procházíme kurzem „Čtením a psaním ke kritickému myšlení“ a příští rok se chystáme na výcvik v doved-

nostech osobnostně sociální výchovy. Rozdíl mezi základními školami a středními školami je často i v tom, že zejména odborní učitelé středních škol nevnímají potřebu se zdokonalovat v rozvoji dovedností klíčových kompetencí. Myslíte si, že mají žáci na základní škole mají stejnou šanci získat motivaci k celoživotnímu učení jako na osmiletém gymnáziu? Vše závisí na učiteli. Je-li učitel kvalitní osobnost, je-li dobrý člověk a odborník, motivuje žáky už jenom tím, že je. Jestliže je takový učitel vybaven didaktickými dovednostmi, staví svoji práci na pedagogickém konstruktivismu, potom určitě dokáže nejen motivovat své žáky, ale přetvářet je na badatele, nadšence... Otázka je, co rozumíme pod pojmem celoživotní vzdělávání. Pro studenta univerzity, který se ve svém profesním životě bude zabývat vědou a výzkumem – pro něj bude celoživotní vzdělávání vlastně povoláním. Pro dobrého řemeslníka, který se po základní škole vyučí v učebním oboru, bude si sledovat svoji profesi a bude se chtít zdokonalovat, bude celoživotní vzdělávání nutností – všechny obory se vyvíjejí. Ve věku základní školy – tedy i nižších tříd víceletého gymnázia je určitě důležité, aby děti byly nejen motivovány, ale aby u nich byly současně rozvíjeny ty dovednosti, které jim umožní se celoživotně vzdělávat – např. číst s porozuměním, získávat potřebné informace, najít si zdroj svého dalšího rozvoje a podobně. Vše však záleží na nás dospělých. A nesmíme zapomínat i na rodiče. Na spolupráci školy a rodiny – to není fráze – to je potřeba.

9

Vít beran

S osmiletými gymnázii máte stejný RVP, vidíte někde rozdíl mezi budováním klíčových kompetencí u žáků na gymnáziu a na základní škole?

ROZHOVOR Jaký je Váš názor na selekci těch nejlepších žáků do osmiletých gymnázií z hlediska jejich osobnostního a sociálního rozvoje?

4 v 8 = (+) v (–)

Jsem přesvědčen, že minimálně do patnácti až šesnácti let mají děti vyrůstat společně. Příliš brzká selekce není ku prospěchu a je náročné pracovat jak s  vyselektovanou skupinou výborných žáků ve třídách víceletých gymnázií, tak se žáky, kteří mají specifické vzdělávací potřeby a zůstávají na základní škole. Práce na základní škole je mnohdy o to náročnější, že třídní kolektivy jsou velmi heterogenně složené. V každé třídě zůstává pár dětí výborných, určitě celá řada dětí takzvaně průměrných, ale také žáci, kteří jsou handicapováni. Většinou se jedná o žáky se specifickou poruchou učení, s  rozptýlenou pozorností, s dys-poruchami a podobně. Kdybych mohl ovlivnit reformu českého školství, určitě bych podpořil vznik škol pro talentované žáky, kteří mají vysoké IQ. Tito žáci si velice často nerozumí se svými vrstevníky a učitelé často nejsou schopni jim připravit dostatečně náročnou práci, nedaří se jim je přiměřeně - jejich osobnostním možnostem - rozvíjet. Místo víceletých gymnázií bych si přál vznik druhostupňových škol, kde by bylo v každém ročníku po čtyřech až pěti třídách. Při tomto počtu tříd je možné děti na různé předměty seskupovat do skupin dle jejich zájmu a nadání. Je možné vytvářet zajímavou nabídku volitelných a doplňkových předmětů, zájmových kroužků. Je možné zajímavě organizovat vyučování formou projektů, bloků a podobně. Kolik procent žáků odchází z vaší školy na osmiletá gymnázia? Máte zjištěno, proč se rodiče pro tuto volbu rozhodují? Jsem na základní škole v Kunraticích zatím krátkou dobu. Za poslední dva roky se nám hlásilo na víceletá gymnázia každý rok kolem 15-20 žáků. Z tohoto počtu se ne všichni dostali. Je zajímavé, že rodiče s  vysokou aspirací, kteří současně mohou

Irena Přádná „Doporučuji, aby rodiče pečlivě zvážili volbu osmiletého studia. Je vhodná pro dítě, které se na ZŠ při výuce nudí, nemusí se doma příliš učit, snadno zvládá zadané domácí úkoly. Předpokladem je, aby dítě bylo zvídavé se zájmem o dění kolem sebe, ochotné se učit něco nového. Aby mělo chuť překonávat překážky, do jisté míry zvládat nejistotu. Aby se nebálo změnit kolektiv,“ říká RNDr. Irena Přádná, ředitelka Gymnázia F.X.Šaldy v Liberci. Lze třeba nalézt u jedné ze skupin žáků větší motivaci k celoživotnímu učení? Má některá lepší studijní výsledky? Žáci osmiletého studia mají velmi dobrou motivaci k celoživotnímu učení, ale i u žáků z 9. tříd to není špatné. Vždyť nastupují na gymnázium v 15 letech s vědomím, že po gymnáziu by měli ještě studovat na vysoké škole. Řada žáků z  devátých tříd, kteří k nám přicházejí, je ze ZŠ s různým zaměřením a chtějí toto zaměření dále rozvíjet, což jim umožňujeme.

10

dětem uhradit soukromou školu, volí automaticky soukromé osmileté gymnázium, o státní osmiletá gymnázia se příliš nezajímají. Faktem zůstává, že uvažování rodičů je asi všude podobné. Rodiče, kteří uvažují, že jejich děti půjdou na vysokou školu, zejména univerzitu, se je pokoušejí na osmi nebo šestiletá gymnázia dostat, nenechávat přechod na střední školu až po deváté třídě. Pro mnohé je toto však pouze zkouška na zkoušku. Co vašim žákům v konkurenci osmiletých gymnázií nabízí vaše škola? Jak byste odpověděl rodičům na otázku, proč mají své dítě nechat u vás ve škole? Naše škola je v etapě proměny. Určitě je mým cílem – jako ředitele školy – aby nám dobří žáci zůstávali ve škole. Aby základní škola konkurovala nabídce víceletých gymnázií, a to nejen tím, že bude schopna děti dobře připravit na studium na střední škole, ale vůbec do života. Těší mne, když rodiče přijdou a chtějí radu s tím, že váhají, jestli své dítě nechat u nás na škole, nebo jej dát na víceleté gymnázium. Faktem zůstává, že proměna školy je proces, a na naší škole chceme zrovna tak dobře učit cizí jazyky jako rozvíjet děti ve sportech, přírodních vědách, umění… nahlédněte na naše stránky: www.zskunratice.cz. V porovnání se středními školami jsme však v jedné velké nevýhodě. Mnohý kvalitní učitel, který chce zůstat ve školství, se nechá zlákat na lepší platové ohodnocení na středních školách. I přes toto nevnímám konkurenci jako ohrožující. Uvolněná místa po žácích, kteří odejdou na víceletá gymnázia, se daří doplňovat žáky z jiných škol. Je to zejména ze škol, které nemají druhý stupeň. Jsme rádi, že rodiče těchto žáků si vybírají pro své děti právě naši základní školu v Kunraticích. Děkuji za rozhovor. Ivana Honsnejmanová

4 v 8 = (+) v (–) Jaký je rozdíl mezi dětmi, které nastupují do gymnázia z deváté třídy, a těmi, které si sami vedete na osmiletém gymnáziu? Pokud budeme srovnávat žáky z  kvinty, tedy ty, kteří již na gymnázium čtaři roky chodili, se žáky 1. ročníku čtyřletého studia, tak musím konstatovat, že na začátku školního roku je mezi nimi rozdíl velký. Především se většinou žáci neumějí učit, ani organizovat svůj volný čas, přicházejí z různých ZŠ s nestejnou úrovní vědomostí a dovedností v jednotlivých předmětech. Navíc v posledních letech výuka ve 2. pololetí 9. třídy trpí tím, že se žáci nemusí intenzivně připravovat na přijímací zkoušky, a tím jejich motivace k  učení výrazně klesá. To ztěžuje práci učitelům na ZŠ a u nás se pak projeví nedostatek vědomostí z látky 9. třídy ZŠ, na kterou potřebujeme navázat. Potřebují značný čas pro adaptaci v novém prostředí a na nové nároky. Snažíme se jim pomoci např. tzv. Dny poznávání, kde se nejen lépe navzájem poznají, ale dostanou i spoustu rad, jak se efektivně učit apod. Jak se rozdíl v počtu let strávených v jedné třídě gymnázia (tedy ve skupině poměrně samých dobrých žáků) projevuje na třídě jako sociální skupině a jaký vliv to má na dítě jako jednotlivce? Pokud žák chodí na jednu ZŠ, stráví se svými spolužáky devět let, na víceletém gymnáziu osm let. V této skupině vždy záleží na tom, jací žáci se sejdou. Na gymnáziu také dojde v rámci třídy k rozdělení na žáky výborné až po ty, kteří mají s prospěchem problémy. Tady vzniká problém, že žáci, kteří přišli na gymnázium, patřili mezi nejlepší na ZŠ a nyní se musí vyrovnat s tím, že někteří jsou v nové konkurenci průměrní i případně podprůměrní. Žáci osmiletého gymnázia netrpí izolovaností od žáků ze základních škol. Vždyť se běžně setkávají v různých sportovních klubech, v zájmové umělecké činnosti, ve skautských oddílech apod. Problém by byl, kdyby žák nestihl žádné další volnočasové aktivity a veškerý čas věnoval přípravě do školy. To by nebylo dobré pro jejich celkový vývoj. Pro většinu žáků osmiletého studia je významné, že vzájemné vztahy mezi nimi jsou silnější a trvalejší, přátelství přetrvávají i po ukončení studia. Jsou metody práce vašich učitelů odlišné na čtyřletém či osmiletém gymnáziu? Určitě se liší metody práce na nižším stupni osmiletého studia a vyšším stupni. Metodika výuky na vyšším stupni osmiletého studia se čtyřletým studiem je obdobná, ale u čtyřletého studia bývá postup ve výuce pomalejší, protože žáci osmiletého studia se s jinými metodami setkali již dříve. Vzniká tam více času na různé aktivity, které přispívají k rozvoji jejich kompetencí. Se ZŠ máte stejný RVP. Vidíte někde rozdíl ve způsobu budování klíčových kompetencí u vašich žáků a žáků na ZŠ? Pokládám za chybu, že nebyl vypracován zvlášť samostatný RVP pro víceletá gymnázia. Dalo by se lépe využít těch osm let k plánování výuky. Tím, že učivo podle RVP G je závazné, musíme se k některým tématům vracet, přestože byla důkladně rozebrána již dříve, a tím ztrácíme čas na nové prohlubování vědomostí a dovedností. I když se říká: „Opakování matka moudrosti“, nepovažuji za

optimální, že školní vzdělávací program pro osmileté studium vychází z RVP ZV a RVP G. Klíčové kompetence u žáků na naší škole postupně rozvíjíme, podle ŠVP s  tím máme již tříleté zkušenosti, ale i před kurikulární reformou jsme věnovali pozornost rozvoji kompetencí žáků, jen se o tom pořád nemluvilo. Žáci ze ZŠ, kteří k nám přicházejí po 5., 7. a 9. třídě, zatím podle ŠVP vyučováni nebyli, tak je nemůžeme porovnat s našimi žáky. Co můžete žákům nabídnout oproti základní škole, v čem je vaše škola jedinečná? Můžeme nabídnout konkurenční prostředí, které stimuluje vývoj jedince. Základním předpokladem je, aby sami žáci se chtěli učit. Nabízíme možnost individuální péče o talenty v dlouhodobé perspektivě. Začleňujeme do třídních kolektivů i žáky např. s  tělesným postižením. Vyučující nemusí řešit mnoho výchovných problémů, a proto je možný méně autoritativní přístup k žákům, než to bývá obvyklé na ZŠ. Většina žáků chodí do školy ráda a i po letech se k nám vracejí, abychom věděli, jak se jim vede v dalším životě. Tato zpětná vazba je pro nás velmi důležitá. Mezi vyučujícími je téměř 40% těch, kteří naše gymnázium absolvovali. Podle čeho bych se jako rodič měla rozhodovat, zda dám dítě na osmileté gymnázium, jaká kritéria bych měla zvážit? Doporučuji, aby rodiče pečlivě zvážili volbu osmiletého studia. Je vhodná pro dítě, které se na ZŠ při výuce nudí, nemusí se doma příliš učit, snadno zvládá zadané domácí úkoly. Předpokladem je, aby dítě bylo zvídavé se zájmem o dění kolem sebe, ochotné se učit něco nového. Aby mělo chuť překonávat překážky, do jisté míry zvládat nejistotu. Aby se nebálo změnit kolektiv. Studijní předpoklady žáků se posuzují při přijímacím řízení. Nedoporučuji dlouhodobě se připravovat na přijímačky, neboť žák sice uspěje, ale později mívá problémy. Přijetím žáka na gymnázium úloha rodičů z  hlediska vzdělávání nekončí. Měli by se zajímat o dění ve škole a vytvořit mu doma vhodné podmínky pro náročnější vzdělávání. Děkuji za rozhovor

Ivana Honsnejmanová

11

4 v 8 = (+) v (–) Víceletá gymnázia - ano či ne? Výsledky našich žáků v mezinárodním srovnávacím výzkumu TIMSS dokumentovaly poměrně významné rozdíly ve znalostech mezi stejně starými žáky navštěvujícími víceletá gymnázia a 8. ročníky základních škol. Nebylo proto nijak překvapivé, že v řadě následných diskusí zazněla již i dříve pokládaná otázka na to, zda víceletá gymnázia jsou přínosem, nebo spíše neštěstím našeho školství. Ve vyhrocených postojích tato otázka zní: Víceletá gymnázia ano, či ne? V odborné terminologii se pak hovoří o tom, zda by výuka měla být inkluzívní nebo selektivní. Otázka zdánlivě jednoznačně jasná. V možné odpovědi se však jednoznačnost a jasnost vytrácí. Mimo jiné také proto, že pouhopouhý název školy či obecná charakteristika vzdělávacího systému nemůže být – a také není – základním a jediným garantem kvality. Je to všechno mnohem složitější.

4 v 8 = (+) v (–)

Nikdy jsem se netajil tím, že jsem byl vznikem víceletých gymnázií v polistopadovém období značně překvapen. Považoval jsem jejich téměř lavinovité zřizování za krok kamsi zpět, do doby, kterou již máme za sebou. S jejich vznikem jsem nesouhlasil, ale chápal jsem důvody, které ho umožnily. V situaci, která se záhy okolo víceletých gymnázií vytvořila, jsem si uvědomoval i to, že přes odborný nesouhlas s jejich vznikem bych v případě svého dítěte o víceletém gymnáziu významně uvažoval. V polistopadové euforii se školství snažilo o rychlé a dostatečně transparentní změny, které by přesvědčily veřejnost, že dochází k pozitivnímu a kvalitativnímu posunu oproti totalitnímu období. Zakládání víceletých gymnázií se přitom jevilo jako mimořádně příhodný doklad právě takové změny. Ve společnosti přetrvávala obecně existující představa (navíc představa veskrze pravdivá) o velmi kvalitních víceletých gymnáziích z předválečných let. I mediálně byla vzniku víceletých gymnázií vytvářena mimořádně příznivá atmosféra, neboť tato gymnázia byla prezentována téměř jako největší kvalitativní posun v celém školství. V důsledku toho se stala víceletá gymnázia nejen mediálním, ale i značně módním hitem. Mnozí rodiče je začali považovat dokonce za jedinou možnou a měnícím se nárokům nové polistopadové společnosti nejlépe odpovídající vzdělávací cestu pro své děti. Nevylučuji, že v mnohých případech mohlo jít i o určitý druh snobství, protože gymnázium bylo automaticky chápáno jako „lepší“ škola než „obyčejná“ škola základní. A oni najednou neměli doma žáka šesté třídy, ale žáka gymnazijní primy! Po téměř hororových zážitcích spojených s přijímáním na výběrové střední školy v totalitním období, kdy určité druhy škol (a gymnázia obzvláště) byly z politických důvodů kapacitně poddimenzovány (protože za hlavní a nejdůležitější proud středního školství byla oficiálně považována střední odborná učiliště a např. v Praze bylo „politicky žádoucí“ i strukturou existujících středních škol „zachovat dělnický charakter pražské aglomerace“), mnozí rodiče překotný početní nárůst gymnázií vítali. A to, že se nově objevila i víceletá gymnázia (a v prvotním období vznikala víceletá gymnázia nejen jako osmiletá, ale i sedmi, šesti a pětiletá), chápali jako příhodnou několikanásobnou šanci

12

na přijetí. V případě přijetí svého dítěte na víceleté gymnázium pak měli pocit, že až do maturity „mají vystaráno“. Je zapotřebí zcela jasně konstatovat, že vznik víceletých gymnázií v polistopadovém období nevycházel z žádné koncepční studie či něčím podloženého návrhu a neměl žádnou vazbu na celkovou a perspektivní koncepci školské nebo vzdělávací politiky. Nic takového neexistovalo. V podstatě šlo o pouhou realizaci objektivně ničím nepodloženého nápadu, který ovšem musel a chtěl vyhovovat několika základním požadavkům. Především muselo jít o výrazný, viditelný a obecně srozumitelný zásah do organizační struktury školství. Musel negovat totalitní stav a prezentovat se jako přímé pokračování výrazně kvalitního školství předmnichovské republiky, a tedy i pozitivních historických tradic českého školství. Pro nejširší veřejnost musel být nejen dostatečně srozumitelný, ale měl plně reflektovat i obecná očekávání. Jako takový pak měl zabezpečenu maximální a pozitivní mediální prezentaci a neméně rozsáhlou a významnou podporu politickou. Nedá se vyloučit, že doprovodným důvodem, který ovlivnil široký rozvoj víceletých gymnázií, mohlo být i podprahové přesvědčení mnoha lidí (vyskytujících se v nejrůznějších funkcích), že nejlepší školy - výrazně převyšující odmítnuté „zdevastované totalitní školství“ - byly přece takové, které absolvovali oni, případně jejich rodiče. A to v mnoha případech byla právě víceletá gymnázia. Zajímavost ostatně nepostrádá ani to, jak bylo na ministerstvu školství tehdy o zřízení víceletých gymnázií rozhodnuto. Očití svědkové hovořili o tom, že na jedné poradě vedení ministerstva ministr Milan Adam (tento první polistopadový ministr školství zemřel 22. 9. 2008) prostě konstatoval: „Pánové, rozhodl jsem se zřídit víceletá gymnázia. Zařiďte to!“ Rozvoj víceletých gymnázií ovlivnila i aktivita a iniciativa četných učitelů a ředitelů dosud čtyřletých gymnázií. Svoji aktivitu chápali jako svůj osobní přínos pozitivnímu rozvoji školství, navíc plně v intencích posttotalitní politiky. Mnohdy nebyli příliš spokojeni s kvalitou žáků nastupujících do čtyřletých gymnázií a viděli ve víceletých gymnáziích reálnou možnost k tomu, aby si své žáky již na nižším gymnáziu připravili kvalitněji, než to dělaly – podle jejich mínění – základní školy. Existovali ale i ředitelé, kteří se pro založení víceletého gymnázia rozhodli na podkladě studia statistických ročenek. Z nich jim vyplynulo, že při významném propadu porodnosti mohou mít v budoucnosti střední školy, a tedy i jejich čtyřleté gymnázium, značné problémy se získáváním žáků. V případě víceletého gymnázia měli však reálnou možnost celkem bezproblémově si žáky s dostatečným předstihem zajistit. Kvantitativní rozvoj víceletých gymnázií, způsobený otevíráním nových gymnázií s nejrůznější délkou studia (ale i proměnou četných dosavadních čtyřletých gymnázií na víceletá), patřil k charakteristickým a ministerstvem školství zcela nezvládnutým skutečnostem první poloviny devadesátých let. Začínalo být téměř veřejným tajemstvím, že kvalita výuky a nakonec i maturitních zkoušek na některých gym-

4 v 8 = (+) v (–) náziích neodpovídá dosud zcela běžným požadavkům. Současně se začaly ozývat i hlasy hovořící o „vykrádání základních škol“ víceletými gymnázii. V systému normativního financování, kdy do škol peníze „přicházely se žáky“, byly vlastně základní školy za svoji kvalitní výuku trestány. Pokud jejich žáci zvládli náročné přijímačky na víceleté gymnázium (vždy se jednalo o značný převis zájemců nad volnými místy) a byli přijati, ztrácela základní škola s jejich odchodem i příslušný normativ. Zanedbatelné nebyly ani stesky středních odborných škol, že v přijímacím řízení na své studijní obory, navazující na ukončenou základní školu, mají k dispozici již důkladně „probrané“ uchazeče. Postupně se pak začaly ozývat i hlasy argumentující proti víceletým gymnáziím tím, že vytvářejí ve školském systému příliš časnou selekcí žáků diskriminační prostředí. V návaznosti na nepříliš přesvědčivé výsledky žáků víceletých gymnázií oproti stejně starým žákům základních škol byly pak programově stupňovány hlasy požadující omezení selektivních prvků v existujícím školském systému a co nejdelší inkluzivní, tedy společné vzdělávání všech žáků. Ministerstvo školství se tehdy probudilo ze své dlouholeté letargie, kdy v podstatě ponechávalo kvantitativnímu rozvoji gymnázií zcela volný průběh, a rozhodlo se řešit narůstající problémy středního školství tzv. projektem optimalizace. Projekt se údajně pokoušel o optimalizaci sítě škol. Protože ale prakticky celou jednu třetinu existujících škol (soukromých a církevních) ponechal zcela mimo a nijak se jich nedotýkal, byl v podstatě lživý už svým názvem. Jeho vážným nedostatkem bylo, že byl vyprodukován u zeleného stolu, s nadměrným zahleděním do rádoby objektivních statistických ukazatelů. Nijak nepřihlížel ani k regionálním podmínkám, nezohlednil ani specifiku jednotlivých typů středních škol. Skutečnost, že chtěl upravit (přesněji ale řečeno redukovat) síť středních škol, aniž by měl jasnou představu konečného, cílového stavu, patřila k zásadním nedostatkům celého projektu. V rámci projektu se dostali do potíží i mnozí ředitelé víceletých gymnázií. Zatímco dříve byla jejich snaha založit víceleté gymnázium aplaudována jako výrazně moderní a progresívní, nyní již tomu tak nebylo a oni byli kritizováni jak za „vykrádání základních škol“, tak i za předčasnou selekci žáků. Bylo to mnohdy až úsměvné. V situaci, kterou způsobilo ministerstvo školství svojí nekoncepčností a nečinností, kdy rozvoj víceletých gymnázií po řadu let nejen tolerovalo, ale i podporovalo, najednou chtělo po ředitelích škol, aby přičinlivě realizovali změněný kurz. Oni však už byli, na podkladě právní subjektivity, i zaměstnavateli. Logicky proto pociťovali odpovědnost především za existenci své školy a tedy také za zaměstnanost učitelů. Nebyli proto příliš nakloněni tomu, aby svými rozhodnutími, zaměřenými proti vlastní škole, suplovali dlouhodobě neexistující školskou politiku. Po odeznění projektu optimalizace, který především z ekonomických důvodů sloučil řadu gymnázií s jinými školami, přišlo na přelomu tisíciletí ministerstvo školství s dalším nepříliš promyšleným, ale razantním projektem. V bezprostřední návaznosti na výsledky českých žáků v mezinárodních testech chtělo nyní víceletá gymnázia už plošně zrušit. Opět se jednalo o výrazně úřednický přístup, který neměl ani nejmenší zájem zabývat se skutečnou kvalitou nebo potřebností jednotlivých škol. Navíc

s námětem na zrušení víceletých gymnázií přicházel v době, kdy mnohá z nich už patřila skutečně k tomu nejlepšímu, co v našem školství existovalo. Pro silný odpor rodičů, řady odborníků i četných politiků ministerstvo od svého záměru nakonec ustoupilo a ujednotilo pouze délku víceletých gymnázií, která již nemohla být v tak rozrůzněném spektru. Postavení víceletých gymnázií v našem školském systému je obvykle zpochybňováno poukazováním na skutečnost, že v popředí mezinárodních průzkumů se umístili především žáci zemí, jejichž vzdělávací systémy jsou výrazně inkluzívní. Měli bychom ale vnímat nejen odlišnou charakteristiku těchto zahraničních systémů, ale i jejich atmosféru, studijní morálku a úsilí žáků, kvalitu a nasazení učitelů, materiální podmínky atd. To všechno jsou skutečnosti, které kvalitu výuky – a tedy i výsledky žáků v mezinárodních srovnáních – ovlivňují mnohem více. Dnes, téměř dvacet let po vzniku prvních víceletých gymnázií – tedy škol, jejichž vznik mě překvapil a nepovažoval jsem ho za přínosný – bych rozhodně nesouhlasil s jejich plošným zrušením. Plédoval bych ale za jejich výrazně větší kvalitativní kontrolu a za obecné vytváření lepších podmínek v celém školství. Školství je jako celek svým způsobem konzervativní. Zatěžovat ho tak náhlými změnami, jako by bylo plošné zrušení víceletých gymnázií, což by se navíc ukázalo odborně i politicky jako značně problematické, bych nepovažoval ani za vhodné, ani za přínosné. Navíc nejsem přesvědčen o tom, že zrušením víceletých gymnázií by se zkvalitnila výuka na základních školách. Stará pravda říká, že pevnost každého řetězu se měří jeho nejslabším článkem. A ten by zrušením víceletých gymnázií z řetězu nezmizel. Jen by se řetěz prodloužil o další silnější články. Při současném stavu našeho školství jsou víceletá gymnázia pořád určitým – i když nevelkým – přínosem. Jejich zrušením by byl tento přínos zlikvidován v podstatě pouze ve prospěch jakýchsi otazníků. Časté teze, že by pak došlo k zvýšení úrovně základních škol, zatím postrádají racionální jádro a jsou spíše někde mezi hypotézou a přáním. Cesty k potřebnému zkvalitnění základních škol bychom měli hledat především v tomto školství – a samozřejmě v přípravě učitelů, materiálním zabezpečení celého regionálního školství a ve skutečně odborném řízení – a ne značně alibisticky v organizačních změnách škol jiného typu. Každé kroky k nápravě určitého stavu musí být postupné a logicky na sebe navazující. O zrušení víceletých gymnázií bychom proto měli začít uvažovat až po zkvalitnění základního školství. Teprve pak by se očekávaný přínos zrušení neztratil a mohl by být nejen vnějškově efektní, ale i efektivní. František Morkes historik

13

NA COtep MYSLÍ V LEDNU... ředitele

Na co myslí v lednu...

eTwinning na Gymnáziu Kroměřížpartnera. Pokud totiž žák nechce, není motivován

a nerespektuje pravidla, k učení téměř nedochází. Začíná být tradicí, že na Gymnáziu Kroměříž se do různých akcí zapojují i žáci primy aprostředí sekundy. učiA tak měškoly napadá, jsouužv bezpečném Účastní se rozličných sportovních soutěží, olympiád a v letošním roce opětnám mají v tom žáci sekundy práce telé? A pomáhají rodiče? možnost Cítí se děti ve na mezinárodním projektu realizovaném v  internetovém prostředí –Nečekám eTwinning. ETwinning7.jeduben možnost, škole bezpečně? odpovědi. je jak pomocí moderních informačních technologií spolu mohou dvě dnem školy či třídy z různých států Evropské unie světovým zdraví, tak tu v přeneseném smyslu pracovat, tvořit, soutěžit a jinak komunikovat. Práce na přemýšlím těchto projektech je řízena školenými pedagogy a je o zdravém (a nebo nemocném) prostřemožné ji začlenit do výuky cizích jazyků i dalších předmětů. Sekundáni kroměřížského gymnázia Možná v těchto další dnech dí tříd, chodeb, sboroven i obýváků. spolupracují se svými protějšky z polského města Krasniktéma na eTwinningovém projektu „Otázky Přitřídživé na diskusi metodických sdruženío anás“. nebo internetové komunikaci, která je naší nejmladší generaciních velmischůzek. blízká, se žáci naučí používat angličtinu, komunikační jazyk tohoto projektu. Také se zábavnou formou budou dovídat mnohé o zemi, kultuře a životě svých nových přátel. Mimo tyto „školní“ schopnosti a znalosti Černé se zde rozjímání také studenti naučípřeruší důležitým kompetencím pro naštěstí svátky jara, tradičživot, jako je týmová práce, kultivované vystupování při prezentaci výsledků svého snažení či prácepráce s informačníní velikonoční dílny, krásné výtvarné a vými technologiemi a internetem. Také si myslíte, že zrovnazdoba. takto byAle současné vyučování našich mohlo nepřehánějte to, na pokud už školách u vás nebyli vypadat? hasiči. I když ten náš měl pochopení. A pak taky 22. dubna Den Země, připomenutí A máme jaro. Řádí aprílové počasí a chtě nechtě Lubomír Dohnal, koordinátor projektu a motivaceMgr. k zodpovědnému chování nebo projekrozehráváme poslední třetinu školního roku. Jara ty a aktivity některých tříd. ve škole se vždycky trochu obávám, kvetoucí příroda, barvy a vůně. Volání jara odolá málokdo, Vzhledem k jaru, většině bezproblémově přijatých děti v lavicích sluníčko vytahuje oknem a rozptyluje deváťáků, a tudíž jejich uvolněnějším mravům, si se je, my učitelé motivujeme a potíme se a snažíme se zástupcem neodpustíme motivační setkání s  deváo zázrak. Ještě aspoň něco naučit. tými třídami. Zeptáme se, jak si představují závěr školního roku, děláme SWOT analýzu, naplánujeV tomhle období vás snad už ani nepřekvapí nějame sportovní den žáků s učiteli a rodiči a tajně douký ten aprílový žertík od žáků, neomluvená hodifáme, že budou zlobit míň. Taky požádáme o jejich na, nevhodné chování, rozšlapané pomeranče ze e-mailové adresy a o vyplnění ankety, kterou jim školní jídelny v šatnách nebo kouření v parku před rozešleme po pololetí prvního ročníku jejich studia školou. A co teprve vtip kolegy, když oznámí, že na střední škole. Někteří vyhoví, odpoví na otázky končí. A kdo má odvahu, může se žáky zkusit den týkající se prospěchu, rozvíjených dovedností a my naruby nebo vypustit nějakou zaručenou zprávu, získáváme cenné informace, v  čem žáci na středkterá se ve sborovně šíří jako lavina ze Sněžky. ních školách uspívají a v čem méně. Jako aprílová zpráva může působit nabídka na další vzdělávání, ale zrovna tohle je myšleno vážně. Na pedagogické radě třetího čtvrtletí snad nevylezou hadi a štíři, budeme jednat jasně, stručně Duben býval (a snad ještě je) měsícem bezpečnosti. a nadělíme všem podle zásluh. A vzápětí třídní Ve škole si s dětmi opakujeme pravidla bezpečnéschůzky, profesionálně rodiče informovat, případně ho provozu, některé třídy navštíví dopravní hřiště zadat anketu, naplánovat výlet… Mě čeká poslední a v rámci kontrolní činnosti vedení školy proběhne setkání s poradním sborem rodičů, budu odpovídat prověrka BOZP. Ale mě v  té souvislosti napadá, na dotazy rodičů a informovat o plánech na příští jestli je ve školách bezpečno. Vynechávám všechny školní rok. Jeden školní rok zdaleka neskončil, ještě hrůzné zprávy posledních týdnů, bomby a zbraně, si užijeme 41 školních dnů, ale myslet na ten další mám spíš na mysli obyčejnou slušnost, ohleduplnost je nutnost i výzva. a vztahy. Bezpečné prostředí úcty, respektu a motivace ze strany učitelů a hlavně úcty, respektu ze Přeji vám krásný 1. máj. strany žáků a rodičů. Úkolem učitele je připravit motivační prostředí, vytvořit bezpečné klima, ale žák Mgr. Pavel Škramlík musí chtít přijímat a rodič musí školu vnímat jako Z diáře ředitele aneb Zápisky z živého domu

Ministerské impulzy Veřejná diskuse k tvorbě Standardu kvality profese učitele MŠMT zahájilo veřejnou diskusi k tvorbě Standardu kvality profese učitele. Definování kvality práce učitele bude základem pro zamýšlený systém profesního růstu. „Všechny pedagogy vyzývám k účasti ve veřejné debatě o standardu kvality jejich práce,“ řekl ministr Ondřej Liška. Plánovaný harmonogram diskuse: I. etapa 16. 3. - 18. 5. 2009 II. etapa 1. 6. - 15. 7. 2009 Zveřejnění první dokončené verze standardu – do konce října 2009 Místo pro veřejnou diskusi: http://standarducitele.rvp.cz/

14

Myšlenky studenta

I Ž U M

ANEB GENDE

Feminizace školství – neřešitelný problém? Feminizace učitelského povolání je již řadu let vnímána jako jeden z nedostatků českého školství. Ještě do poloviny minulého století bylo učitelské povolání převážně mužskou doménou, dnes jsme však svědky zdaleka odlišného stavu. Řady mužůučitelů na základních školách prořídly na pouhých 16 procent. Muži ve školách se tak postupně stávají ohroženým druhem, nejvíce ohroženým především na nižších stupních. V oblasti předškolního vzdělávání bychom pak nadneseně mohli hovořit o Červené knize, která u nás ve školním roce 2007/08 zaznamenala pouhých 27 exemplářů.

staly stále oblíbenějšími a úspěšnějšími. Dodnes jimi prošlo více než 1200 mužů a do června 2009 jich přibude dalších 40. Oproti Skotsku je naše republika teprve na úplném začátku. Větší nárůst počtu mužů-učitelů ve školství tedy v  nejbližších letech pravděpodobně nenastane. Musíme proto hledat určité alternativy. Jednu takovou nám představila Ilona Kydlíčková, ředitelka MŠ Petrklíč v Radotíně. Její mateřská škola se snaží poskytnout dětem co nejrozmanitější škálu vzorů a každý měsíc pořádá pro tamější děti pravidelná setkání s muži. Děti se tak interaktivním způsobem setkají s  hasiči, vojáky nebo třeba traktoristou a během zajímavého programu si vyzkouší, co jejich povolání obnáší. Myslím si, že podobné akce přinesou dětem mnoho nových, obohacujících zkušeností a rovněž pro muže-profesionály jsou tato setkání zajímavým zážitkem.

Již druhým rokem se řadím mezi mizivých pár procent mužů studujících obor učitelství 1. stupně ZŠ (pro ilustraci – jsme v ročníku jen tři). Feminizace se tak pro mě stala každodenním chlebem, což bezpochyby s sebou přináší mnoho výhod, někdy však i nevýhod. Tento stav mě po několika měsících studia inspiroval natolik, že jsem se rozhodl se touto Na konferenci jsme se však nezabývali jen alterproblematikou zabývat hlouběji a zúročit své kažnativami. Při hledání možností, jak stav feminizace dodenní zkušenosti při psaní odborné práce na toto školství změnit, jsme narazili hned na několik (ne téma. vždy jednoduchých) řešení. Většinově jsme dospěli Řada odborníků se již k  tomuto fenoménu našeho k závěru, že pokud se má popisovaný stav zlepšit, školství vyjadřovala, jejich práce však obvykle skon- je nutné zvýšit prestiž učitelského povolání. Na to čily pojmenováním problému feminizace, výčtem trefně upozorňuje citát z  příspěvku Václava Šnepříčin a někdy i spekulací nad jejími důsledky. Dalo bergera: „Děti se mě ptaly, proč učím, když jsem by se tak říci, že jejich práce nám říkaly, že femini- prý docela chytrej…“ Ano, učitelské povolání patří zace tu byla, je a zřejmě i bude a holt se s tím smiř- stále mezi ta ne příliš atraktivní a společensky nedote, protože lepší už to asi nikdy moc nebude. O to ceněná povolání. Možná si teď říkáte: „Dobře, ale překvapivější pro mne byl moment, kdy jsem nara- jak zvýšení společenské prestiže dosáhnout?“ I tuto zil na Ligu otevřených mužů, která rozjíždí projekt otázku jsme otevřeli a závěr nebyl příliš překvapi„Muži do škol!“. Ten si klade neskromný cíl, a to vý. Má-li se učitelské povolání v  očích společnosti stav genderové disbalance českého školství změnit. stát prestižnějším, je nutné práci učitelů finančně Jejich program byl 10. února odstartován konferen- lépe ohodnotit. Plat je stále odrazem toho, jak si cí se shodným názvem. zaměstnavatel práce dotyčného cení, a učitelské Konference několikrát upozornila na fakt, že muži platy v této souvislosti netřeba dále rozebírat. Tyto mají ve výchově nezastupitelné místo. Je důležité, dva zmiňované kroky jsou těmi nejdůležitějšími. aby prostředí péče o dítě věrněji odráželo složení Neméně důležitá je též problematika kariérního společnosti a poskytlo mu co nejširší paletu životních růstu učitele. Václav Šneberger trefně poznamevzorů. To se bohužel o současném školství říci nedá. nal: „Slyšel jste někdy někoho říci, nastoupil jsem Vezmu-li v potaz dnes stále častější příklad, kdy je kariéru učitele?“ Pokud se učitel nechce stát přímo chlapec vychováván pouze matkou a ve škole o něj ředitelem, od ukončení studia až po důchod zůstádo dvanácti let pečují obvykle také jen ženy, na- vá stále učitelem. V souvislosti s tímto faktem tedy padne mě logická otázka. Jak se má chlapec naučit vznikl návrh podporovat spíše horizontální kariéru být mužem, když pravidelný mužský výchovný vzor než tu vertikální. Velmi zajímavým podnětem byl v  jeho okolí chybí? A příkladů, kdy je genderová také návrh podpory částečných úvazků pro muže nevyváženost školního prostředí hodnocena nega- pracující v jiné oblasti. Například pro takového protivně, je daleko více. V souvislosti s těmito fakty si gramátora, fotbalistu nebo hudebníka by mohla být pokládám otázku, co je potřeba učinit, aby se popi- práce s dětmi zajímavou kompenzací každodenního stereotypu a do škol by se tak dostalo více musovaný stav změnil? žů-profesionálů. Velkou inspirací pro mne byl výstup Kennyho Spence, zakladatele společnosti Men in Childcare, díky Návrhů, jak nedostatku mužů ve školách čelit, padlo níž je již osmým rokem zásobováno skotské školství na konferenci vskutku hodně. Byli jsme svědky toho, řadou nových mužů-učitelů. Kenny upozornil na je- že feminizace školství není neměnným a neřešitelden velký problém. Spousta mužů, kteří se rozhodli ným problémem, a byť se jedná často o nelehké studovat učitelský obor, se v obklopení převažují- úkoly, můžeme tento stav změnit a třeba se naše cích žen na univerzitě cítila poněkud nepatřičně. vnoučata jednou dočkají toho, že bude na školách To se pak stalo častou příčinou jejich předčasného opět rovný poměr učitelů a učitelek. ukončení studia. Kenny se vypozorovaným jevem Jakub Kahánek, inspiroval a za podpory ministerstva školství založil student 2. roč. oboru učitelství pro 1. stupeň ZŠ, kurzy pro budoucí muže-učitele šité na míru přímo FP TUL pro ně. V médiích proběhla masivní kampaň, která upozornila na to, že na školách mohou působit nejen ženy, ale i muži, kteří jsou zde velmi vítáni. Řadu mužů kampaň zaujala a kurzy se postupem času

15

Inspirace do výuky

Institut USC Shoah Foundation a jeho mezinárodní pilotní program

Institut USC Shoah Foundation pro vizuální historii vznikl v roce 1994 a dnes spravuje archiv téměř 52 tisíc videosvědectví pamětníků holokaustu. Kromě židovských pamětníků jde o interview s perzekvovanými homosexuály, svědky Jehovovými, osvoboditeli a svědky osvobození, politickými vězni, zachránci, romskými pamětníky, přeživšími program eugeniky, a účastníky soudů s válečnými zločinci. Každý rozhovor obsahuje celý životní příběh pamětníka, od doby předválečné až po devadesátá léta minulého století. Archiv Institutu obsahuje 567 interview natočených v České republice. Tato interview zachycují celé spektrum osobních historií: kromě vzpomínek těch, kdo přežili ghetto v Terezíně a deportace dále „na Východ“, jsou v archivu zachyceny též osudy bojovníků z východní i západní fronty, uprchlíků, ukrývaných dětí, aktivistů odboje i osob z tzv. smíšených manželství. Na území bývalého Československa bylo dále natočeno 664 interview na Slovensku a okolo 90 interview na bývalé Podkarpatské Rusi. Kromě těchto vzpomínek archiv obsahuje 5362 interview v různých jazycích s pamětníky, kteří se v Československu narodili. Mezinárodní pilotní program pro využití vizuální historie byl spuštěn proto, aby Institut podpořil využití vzpomínek ke vzdělávacím účelům v těch zemích a regionech, kde byly natočeny. V  rámci tohoto programu Institut spolupracuje s místními partnery, učiteli a historiky, aby mohly vzniknout lokalizované vzdělávací materiály založené na svědectvích pamětníků. Vzdělávací misí Institutu je překonávat předsudky, netoleranci a fanatismus – stejně tak jako utrpení, které způsobují – prostřednictvím vzdělávacího využití svědectví z  archivu Institutu. A tak se tyto vzdělávací materiály nemusí nutně týkat pouze období druhé světové války, ale i jiných historických událostí na daném území. Pomocí interview je možno zkoumat i tak abstraktní fenomény, jako je rozhodování, zodpovědnost, rasismus, občanská statečnost, strach nebo korupce a kolaborace s mocí. Ve spolupráci s místními partnery Institut Shoah Foundation vytvořil materiály v chorvatštině, češtině, maďarštině, polštině, ruštině, španělštině a ukrajinštině, všechny z  nich jsou dostupné na internetové stránce Institutu: www.usc.college.edu/vhi. Každá hodina obsahuje úryvky z  interview, které je možno prohlížet na internetu nebo stahovat, a písemné materiály, jež je možno vytisknout a využívat při práci ve třídě. První hodinu v češtině, nazvanou „Když rasismus je zákon“, je možno nalézt přímo na http://college.usc.edu/vhi/czech/.

16

Hodina je určena studentům ve věku 15-19 let a její hlavní cíle jsou: •A  nalýzou vzpomínek pamětníků poukázat na proměnlivost tradice v různých generacích. • Prozkoumat fenomén etnické, náboženské a kulturní asimilace. •N  a konkrétním případě tzv. norimberských zákonů demonstrovat, jak se může extremistický předsudek stát součástí právního řádu totalitního státu a postihovat široké vrstvy obyvatelstva. •V  ysvětlit, proč historie holokaustu není výhradně židovskou historií. •P  odnítit u studentů zkoumání vlastních postojů k občanské společnosti a převládajícím stereotypům. Tato hodina (ve skutečnosti hodiny dvě) nabízí alternativní způsob výuky o asimilaci a integraci, rasismu, antisemitismu a holokaustu. Historie viděná skrze osobní příběhy pamětníků nabízí inspiraci k obecným diskusím o etice a morálce a může být protiváhou mnohých zjednodušení často používaných v masových médiích. Součástí nabízeného materiálu jsou též základní biografické údaje svědků, dobové ilustrační materiály, možné návazné aktivity a krátký slovníček používaných termínů. Díky spolupráci s Památníkem Terezín budou mít učitelé v České republice brzy k dispozici několik dalších modelových hodin založených na unikátních svědectvích pamětníků z archivu Institutu USC Shoah Foundation. Úryvky z interview v češtině jsou také dostupné na portálu Rámcového vzdělávacího programu (RVP) – jde o vzpomínky týkající se Lidic, tábora smrti Malý Trostinec a tábora v Panenských Břežanech. http://dum.rvp.cz/materialy/svedectvi-viktora-lase.html http://dum.rvp.cz/materialy/tabor-smrti-maly-trostinec-uminska.html http://dum.rvp.cz/materialy/pracovni-tabor-panenskebrezany.html

Kompletní archiv Institutu, tedy všechna interview propojená s indexem klíčových slov a vyhledávacími pomůckami, je zatím dostupný na 18 světových univerzitách. Nejbližší takové přístupové místo je – zatím – na Svobodné univerzitě v Berlíně. Martin Šmok Konzultant pro mezinárodní projekty USC Shoah Foundation Intitute

cool school Cool School!

Nová rubrika vám pomůže zorientovat se v trendech, které „frčí“ ve světě studentů! Žijí na stejné „planetě“ jménem škola, procházejí se po stejných chodbách, tráví společně čas při vyučovacích hodinách a denně spolu komunikují... Přesto to někdy vypadá, jako by byl svět žáků a studentů vzdálen světu učitelů a profesorů několik světelných let. Dnešní generace je zkrátka v mnohém jiná než ta, do které patří jejich rodiče i pedagogové. Často tedy není snadné se mladým lidem dostat pod kůži a nahlédnout, co se jim honí hlavou. Proto pro vás do příštích čísel Moderního vyučování chystáme novou rubriku s názvem Cool School, kde bychom vám rádi přiblížili, jaký mají studenti pohled na svět, co je baví a čím tráví volný čas. Přímo z úst žáků si vyslechneme jejich názory na módu, hudbu či sport a dozvíme se, co rádi čtou, jak využívají internet nebo jaký mají vztah k  cestování a cizím jazykům. V  každém čísle se zaměříme na jedno téma, které studenti podrobně rozeberou a vysvětlí, co je pro ně „cool“, co je „in“ a co „out“. Obvykle se žáci vzdělávají od svých pedagogů, poslouchají jejich výklad a snaží se pochopit poučky, jež jsou jim vštěpovány. Ale tentokrát bychom byli rádi, kdyby se naopak vyučující něco nového dozvěděli od mladých lidí – role se tedy prohodí a vy možná zjistíte i věci, které vám dosud zůstaly skryty. Například se naučíte nové poj-

my z jazyka mladých anebo se dozvíte o nových trendech v oblasti sportů, volnočasových aktivit či techniky, které „frčí“ nejen mezi teenagery. Věnovat bychom se chtěli také tématům, jako je šikana, státní maturity či pohled na učitele – samozřejmě opět očima studentů. Pokud by měli žáci vaší školy zájem se do rubriky zapojit, budeme potěšeni, když se nám ozvete na mail: [email protected], kde vám poskytneme další informace o formě rubriky a tématech. Hledáme šikovné mladé lidi, kteří mají zajímavé koníčky, nebojí se otevřeně popsat, co si myslí, a rádi se společně se svými spolužáky podělí o své zkušenosti a názory. Může to pro ně být zajímavá příležitost, jak se prezentovat i za hranicemi školních novin. Součástí rubriky by měly být taktéž fotografie žáků, jež lze zasílat na výše uvedenou mailovou adresu. Doufáme, že nově chystaná rubrika Cool School bude zajímavým oživením našeho časopisu a budete se každý měsíc těšit na sondu do prostředí, ve kterém se pohybují i vaši žáci či studenti. Domníváme se, že pro vás může být v  mnohém inspirací a poskytnout vám zpětnou vazbu, abyste i vy byli pro své studenty „cool“! Tereza Čižmariková [email protected]

Recenze Žvanda a Melivo

Knihu Žvanda a Melivo vydal Knižní klub v roce 2008. Kniha má podtitul cvičení pro rozvoj slovní zásoby, a jak sama její autorka píše už v úvodu, jejím cílem je, aby děti příjemnou formou poznávaly jazyk a mluvily a mluvily. „Když jsem připravovala tuto knihu, představovala jsem si, jak si ji vaše děti prohlížejí, čtou, pracují s ní. Chtěla jsem, aby se bavily, aby se poučily i zasmály. Prostě aby si knížku užily.“ Tolik krátce z úvodu. Kniha je určena dětem předškolního věku, ale potěší určitě i žáčky prvních tříd. Cvičení jsou koncipována na dvojlistech a v úvodu je krátce vysvětlí dvě postavičky, které vás provedou celou knihou. Jsou to právě holčička Žvanda a kluk Melivo. Děti mohou vybarvovat, spojovat čarami, kroužkovat, podtrhávat nebo vyškrtávat. Hravou formou objeví jazykovou pestrost, rozvinou si slovní zásobu a určitý jazykový cit. Úkoly jsou zde chápány spíše jako témata k rozhovoru, je možné je dále rozšiřovat, stavět na nich a přetvářet je. Důležité je děti rozpovídat a dát jim prostor. Bude výborné, když budou mluvit v celých větách a používat správné tvary slov. Nechybí tu však ani humor, například při netradičním pojmenování částí lidského těla (ušiska, papula, kukadla). Cvičení je možné rozdělit do tří okruhů. V prvním z nich děti mohou mluvit o svých každodenních zkušenostech. Je věnován činnostem, které dítě zná, například nakupování. Také tomu, jak to chodí doma, jaké domácí práce má rádo či nerado. A nebo i vlastnostem věcí, které vidí kolem sebe (různé materiály, způsoby užití). Druhá část je věnována systému jazyka. Každý úkol má kromě svého vysvětlení i svisle pod stránkováním pojmenovánu oblast, které se věnuje. Děti se dozvědí něco o synonymech a homonymech, a to opět humor-

Autoři: Ester Stará a Milan Starý Vydal: Knižní klub 2008 nou formou, která dává prostor fantazii a dalšímu vymýšlení a hraní si se slovy. Vše glosují už známé postavičky Žvanda a Melivo. Jsou zde zmíněna i abstraktní slova, antonyma a předložky. Zábavné je také rýmování, zdrobňování a dobrý ohlas budou mít určitě i rčení doplněná vtipnými ilustracemi, jako třeba „chodí okolo horké kaše“ nebo „skáče do řeči“ a další. V poslední části knihy je pak důležité vyprávění. S dětmi můžete vymýšlet příběhy dle obrázků, hledat časovou posloupnost a popisovat jednotlivé situace. A samozřejmě nechybí ani známé pohádky a komiks. Pro zvídavé děti bude tato interaktivní kniha plná cvičení určitě dobrou zábavou. Jsou k ní potřeba rodiče nebo i pedagog, kteří pomohou a budou inspirovat. Je také ideální jako příprava na vstup do školy. Mám osobní zkušenost se svými dětmi, které nadchla. Lenka Křivánková

17

jak na projekt

Projektový manažer do škol? Vzhledem k prohlubující se decentralizaci školské sféry a vývoji socioekonomických ukazatelů je účelné a vysoce efektivní umět pracovat projektově. Účelnost tohoto řešení je podpořena jednoznačnými zkušenostmi i z jiných sektorů řízení, stejně tak jako zkušenostmi z oblasti vzdělávání v edukačně vyspělých státech světa.

ným v odborné literatuře projektového řízení, jako např. nedostatečná podpora ze strany vedení, mlhavý cíl záměru, nedostatky v metodologii, špatné nastavení rozpočtu…, se lze vyhnout právě kvalitní profesionální přípravou. Pozice projektového manažera je vysoce náročná manažerská práce, která zasluhuje pozornost.

Projektová rizika, která jsou přirozeným průvodním jevem jejich řízení, se ovšem nevyhýbají ani školství. Ba naopak. Nepřipraveností pracovníků škol a školských zařízení, ze kterých se ze dne na den stávají projektoví manažeři, jsou projekty řízeny zbytečně náročnými cestami, bez znalosti využívání efektivních nástrojů, bez možností konzultací v případě nastalých problémů atd. Obecně platným a nejčastěji se opakujícím pochybením popisova-

Národní institut pro další vzdělávání jako organizace řízená přímo MŠMT v posledních dvou letech intenzivně pomáhá školám a školským zařízením v oblasti projektového řízení. V rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků nabízí e-learningové kurzy Příprava a tvorba projektu, o které je v řadách učitelů škol a školských zařízení velký zájem.

Ukázka z programu:

Na základě zpětných vazeb absolventů studia NIDV přistoupilo k realizaci rychlého šetření, jehož cílem bylo zjistit názory škol v ČR na: •p  otřebnost profesionalizace pracovníků škol v oblasti projektového řízení •p  erspektivu pozice projektového manažera na školách •z  mapovat předběžný zájem o účast v aktivitách věnovaných projektovému řízení, např. vzdělávání, konzultace, rešerše grantových možností aj.

18

V  říjnu 2008 bylo osloveno náhodným výběrem vždy cca 25 ZŠ a SŠ v  každém kraji (tj. celkem cca 350 škol). Návratnost elektronických anketních odpovědí byla velmi překvapující. Během tří pracovních dnů se NIDV vrátilo 251 vyplněných zpráv. I to svědčí o tom, že školy v současné době pokládají projektové řízení za jednu z významných priorit. Z výsledků jednoznačně vyplynula vysoká poptávka ze strany školského terénu na zajištění komplexní podpory v oblasti projektování.

Dvě ukázky výsledků vybraných anketních otázek v grafech: 1. ukázka

Bez zajímavosti nejsou ani připojené komentáře některých respondentů (necenzurováno): Pomoc hlavně v oblasti grantů. Určitě ano. Ne. Je třeba racionálně filtrovat všechny přibývající činnosti, které jdou na úkor mizejících a nutně potřebných „klasických“, na které je čím dál méně času. Před několika lety určitě ano, teď už je skoro pozdě. Ano -  při běžné výuce časově neúnosně zatěžující – vyzkoušeno. Uvítala bych, kdyby to někdo naučil učitele, aby celá tíha projektů neležela na řediteli. Ano, negativem je však, že JAKÁKOLIV činnost – dříve běžná – se dnes nazývá projektem. V některých školách je tak „přeprojektováno“. Doporučuji zásadu – všeho s mírou. Další komentáře některých respondentů (necenzurováno): Jeden projektový manažer pro více škol. Nemusel by být nutně na škole, ale např. na vzdělávacích centrech, KÚ apod. Potřebná, ne-li již nutná, na manažera však nejsou prostředky na platy! Při současných nárocích na ředitele školy již nejsme schopni lepit amatérsky projekty po večerech. Kolegové v Německu tyto manažery mají.  Neumím posoudit, záležitost další školské politiky. Ano, ale v závislosti na velikosti školy. Ano, ale kdo by řešil jeho financování? Ano, učitelé při svém úvazku a další přípravě na výuku v rámci ŠVP nemají čas na zpracování projektu a následně na jeho realizaci bez pomoci zvenčí. Právě se snažíme vytipovat grantového manažera, vzhledem k rostoucímu množství projektů, ano. Ano, velmi. Je to problém, protože ve škole není jistota, že projekt bude přijat, a tak projektový manažer má větší jistotu stálého zaměstnání ve firmách, které se věnují řadě projektů. Ve školách by se především mělo kvalitně učit a netříštit síly  pedagogů ještě na práci navíc. Je to však  často jediná cesta, jak zlepšit např. vybavení ve školách apod. Tedy získat finance na to, co by mělo být samozřejmostí – například počítat s neustálou inovací počítačů, software atd.  Ano – uvítal bych i člověka mimo školu – manažera projektu – vyzkoušeno a funguje i pro více škol. Na naší škole ne.

2. ukázka

Z výsledků jednoznačně vyplývá, že školy naprostou většinou: Pokládají projekty za jednu z již běžných forem jejich práce. By uvítaly podporu ve formě školení, konzultací, rešerší, grantových možností aj. Pokládají pozici projektového manažera za perspektivní. By se rády účastnily projektu zaměřeného na rozvoj kompetencí v oblasti projektového řízení. Výsledky šetření byly využity při zpracování IPo Projektový manažer 250+, který je v současné době ve schvalovacím řízení. NIDV děkuje všem respondentům za spolupráci. Projektová forma práce školy se bude v budoucnu jistě více rozšiřovat, využívat, profesionalizovat. Řízení projektu je náročnou manažerskou rolí, která vyžaduje dlouhodobější a systematickou přípravu. Rozšíření pozic daných Vyhláškou č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, o činnost projektového manažera ve škole se jeví jako velmi potřebné. Uvidíme, co přinese připravovaný kariérní systém.

Mgr. Lucie Holacká PhDr. Ladislava Šlajchová, Ph.D.

19

Poradna „Jsme právě v  období, kdy si žáci dávají přihlášky na střední školy, pravidelně jsou mezi nimi i osmiletá gymnázia. Jako výchovnou poradkyni by mě zajímalo, zda je pro žáky takové časné odloučení od různě nadaných vrstevníků vhodné. Na jedné straně jsou pak žáci s  dobrými studijními výsledky, což by je mohlo motivovat k učení, ale na základní škole zůstanou ti ostatní a bez tahounů se méně snaží.“ Vážená paní učitelko, Vaší otázkou narážíme na dnes velmi diskutované a v současném školsko-politickém dění stále aktuální téma: Zrušit víceletá gymnázia? Ano, či ne. Bylo by poměrně lehkomyslné vyslovit ono absolutní ano nebo absolutní ne bez toho, aniž bychom se nejprve pokusili zvážit možná pro a proti a podívali se na ně z různých pohledů. Je nasnadě, že i přes veškerá, sebevíce „rozumem“ podložená stanoviska nebude jednoduché dojít k nějakému jednoznačnému závěru. Zamysleme se nyní nad argumenty, proč víceletá gymnázia NE, a podívejme se na ně nejen ze současného, ale i rámcově z  historického pohledu. První podrobněji zpracované úvahy o vzniku tzv. školy jednotné byly už součástí československé školské reformy ve 30. letech 20. stol (viz R. Váňová, 1995; J. Cach, R. Váňová, 2000; J. Skalková, 2004; aj.). Základním rysem školy jednotné byla její vnitřní diferencovanost respektující stupně a druhy nadání žáků. Nejedná se ovšem o školu s jednotným obsahem ne příliš náročného učiva, které by bylo ve svém důsledku nedostatečně podnětným pro individuální studijní rozvoj mnohých žáků, jak je termín „jednotná škola“ v dnešní době občas nesprávně chápán. Podstatou uvedených snah bylo nahradit předčasnou selekci, tedy vyčleňování populace do různých proudů škol dle různých kritérií, vnitřní diferenciací prováděnou uvnitř školy především podle schopností a zájmů žáků. Tyto reformní snahy byly v československém školství přerušeny 2. světovou válkou a následně politickým systémem z dob 1948 – 1989. Víceletá gymnázia byla v tomto období sice zrušena, ale už nedošlo ke vzniku jednotné vnitřně diferencované školy, proto je onen čin zrušení gymnázií v odborně-společenských kruzích z pohledu efektivního vzdělávání a respektování individuality žáka víceméně odsuzován. Bohužel skutečnost necitlivého zrušení víceletých gymnázií v uvedeném období bývá častým – z pohledu všech aspektů mnohdy zjednodušeným – kategoricko-dogmatickým argumentem pro mnohé současné zastánce víceletých gymnázií, a nikoliv pouze poučujícím upozorněním pramenícím z dob minulých. V 2. polovině 20. století se v mnohých zemích Evropy a v USA objevily četné diskuse podpořené empirickými výzkumy hovořící o negativních dopadech předčasného selektování žáků (viz M. Váňová, 1998; J. Průcha, 1999; J. Skalková, 2004; aj.). Výsledkem byl postupný vznik jednotných škol s cílem podporovat rozvoj sociálních vztahů žáků přicházejících z různého socioekonomického prostředí, aniž by vedly ke snižování intelektuální úrovně nadaných žáků. Obecně se přijímá názor, že k výsledkům školního vzdělávání náleží i sociální integrace, rozvíjení schopností kooperace a vzájemné pomoci. Konstatuje se, že společná výchova dětí různého nadání, úrovně, pocházejících z různého sociálního a kulturního prostředí, vede k vzájemnému porozumění a k silné kulturní a sociální integraci. I přes znovuzavedení víceletých gymnázií po roce 1989 do školské soustavy naší republiky se v jednom z klíčových dokumentů transformace českého školství objevuje v souladu s evropskými trendy následující věta: „Rozhodující změnou v základní škole je podstatné posílení jejího 2. stupně, ke kterému dojde v  důsledku postupného rušení 6 a 8letých vzdělávacích programů gymnázií.“ (Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, 2001, s. 28). Mezi hlavní argumenty pro zrušení víceletých gymnázií, se kte-

20

rými se můžeme v  současné době setkat, patří např.: dle zveřejněných výzkumů (OECD PISA) nejsou mezi znalostmi studentů osmiletých a čtyřletých gymnáziích žádné výrazné rozdíly; brzká selekce na tzv. nadané a ty ostatní; podpora elitářství; víceletá gymnázia jsou školy pro děti vzdělaných a ambiciózních rodičů – mnohdy samy děti by raději pokračovaly na 2. st. ZŠ; 2. st. ZŠ se stává „odpadlištěm“ pro méně studijně úspěšné žáky; aj. Pokusme se teď na druhou stranu zamyslet nad argumenty, proč víceletá gymnázia ANO. Víceletá gymnázia mají v podmínkách českého školství dlouholetou tradici. Na uvedenou skutečnost poukazuje F. Morkes v článku „Gymnázium – škola s  historickou tradicí“ (MV červen, září 2008). Jejich znovuzavedení po roce 1989 bylo mnohými považováno za návrat ke kvalitnímu prvorepublikovému vzdělávání. Mezi hlavními argumenty pro zachování víceletých gymnázií jsou např.: nadané děti mají právo odcházet na víceletá gymnázia a nemají povinnost setrvávat mezi méně úspěšnými spolužáky; žáci studijně orientovaní se lépe začlení do kolektivu mezi stejně studijně nadané spolužáky; víceletá gymnázia potvrzují svoji roli kvalitnějších poskytovatelů vzdělání a tedy lepší záruky kariérní budoucnosti; nadaní žáci jsou významnou skupinou žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami – je pro ně nutné zachovat víceletá gymnázia; zrušení víceletých gymnázií kvalitu základních škol neposílí, aj. Po analýze argumentů pro a proti můžeme přistoupit k závěrečnému zamyšlení. Osobně se přikláním k názorům podporujícím zrušení víceletých gymnázií za předpokladu vytvoření podmínek pro individuální a harmonických rozvoj všech žáků dle jejich individuálních studijních potřeb na 2. stupni ZŠ. Myslím si, že z  pohledu základních vývojových a sociálních principů je daleko přirozenější zachovat heterogenní skupiny, jejichž členové se vzájemně podporují ve všestranném osobnostně-sociálním rozvoji a v celkovém pohledu na svět. I přes současnou ideovou snahu vzdělávací politiky snižovat selektivitu mezi žáky se v dohledné době zrušení víceletých gymnázií pravděpodobně nedočkáme. Víceletá gymnázia se stále těší poměrně velké přízni, jak u politiků, pedagogů, rodičů, tak i v neposlední řadě u samotných žáků. S nadsázkou bych si dovolil použít větu jednoho mého kolegy – odborníka na školní legislativu, který prohlásil: „To, co jednou vzniklo za císaře pána (v letech 1848/49, kdy se gymnázium stalo osmitřídním, rozděleným na nižší a vyšší stupeň – poznámka M.S.), obtížně se ruší.“ Při přijetí faktu, že víceletá gymnázia budou existovat i nadále, se nabízí úvaha, co udělat pro to, aby mezi těmito dvěma typy škol vznikl symbiotický vztah bez prvku selektivní duplicity – nadaní a ti druzí. Jedním z možných úkolů učitelů ZŠ k naplnění této vize je pomoc žákům a jejich rodičům v rozhodování o volbě víceletého gymnázia či o pokračování povinné školní docházky na stejné škole. Žáci i rodiče by měli být informováni o všech možnostech – výhodách i nevýhodách - studia na víceletém gymnáziu a zároveň o vzdělávacích možnostech, jež nabízí 2. st. ZŠ. Snahy žáka vztahující se k spontánnímu zájmu o studium na víceletém gymnáziu by měly být v maximálně možné míře podporovány. Dalším možným úkolem či výzvou pro učitele základních škol je vytvořit takové podmínky výchovně vzdělávací činnosti, které by svojí nabídkou didaktických prostředků a celkovým pojetím výuky mohly konkurovat víceletým gymnáziím. Základní škola může představovat instituci, jež dokáže přirozenou cestou rozvíjet studijní možnosti všech žáků, jak nadaných, tak i těch, kteří z různých důvodů na 1. stupni nedosahovali stoprocentních studijních výsledků a v současné době inklinují k všeobecnému (např. ke studiu na čtyřletém gymnáziu) nebo k odbornému či učňovskému vzdělávání. Vážená paní učitelko, plně si uvědomuji, že naplnit tento úkol v  podmínkách současného školství není nikterak jednoduché. Z tohoto důvodu Vám přeji v pedagogické práci s Vašimi žáky mnoho úspěchů. Věřím, že se pro Vaše žáky stane škola místem plnohodnotného osobnostního a studijního rozvoje bez pocitů méněcennosti a nemožnosti dosáhnout úrovně potřebné pro kvalitní středoškolské a vysokoškolské studium, pro profesní a praktický život. Mgr. Michal Svoboda

Před ŠVP za ŠVP Změna je cesta, kterou se učíme – část 2. Čím je náš ŠVP zajímavý? 1. Náš školní vzdělávací program má motivační název: PROSTOR  =  (PRO1OORozmanitostí) klíčovými slovy jsou: P = příležitost R = rozum O = odhodlání S = studium T = tvořivost O = otevřenost R = radost a ta charakterizují vizi naší školy. Na hledání klíčových slov se podíleli studenti 1. a 2. ročníku pedagogické školy v rámci osobnostně dramatických lekcí nazvaných Prostor. 2. Na realizaci titulní strany a na animaci pro školní web http://www.gymcaslav.cz/ se podíleli studenti III. ročníku gymnázia. 3. Do primy a sekundy jsme zařadili zcela nový předmět Osobnostní a sociální výchova, kterým naplňujeme stejnojmenné průřezové téma. Naše zpracování je uvedeno na metodickém portálu VÚP http://www.rvp.cz/clanek/268/1665 jako vzorový příklad. 4. Nabízíme širokou škálu volitelných předmětů: Angličtina pro každý den, Deutsch einfach, Deutsch mit Spaß, Dramatická výchova, Matematické rozhledy, Plavání, Regionální historie, Tvorba mediálního sdělení, Vokální a instrumentální tvorba, Výtvarné techniky, Zpívaní pro radost. 5.  Předměty estetickovýchovného charakteru hodnotíme zcela novým způsobem. V  našem ŠVP ve vyučovacích předmětech výchovného charakteru (tedy ve všech výchovách s výjimkou občanské výchovy) při klasifikaci přihlížíme především ke schopnosti a motivaci žáka využít vlastních možností v  rámci svých osobních mezí, nerozhoduje tedy míra talentu, ale zohledňujeme zájem žáka, jeho aktivní přístup k plnění úkolů zejména v  oblasti praktických činností. Hodnotíme těmito stupni: uspěl velmi dobře (1), uspěl (2), neuspěl (4). Stupeň „uspěl velmi dobře“ Žák splnil požadavky obsažené v  pravidlech hodnocení předmětu dané učitelem na začátku klasifikačního období, je velmi aktivní, tvořivý, iniciativní, spolupracuje ve skupině. Stupeň „uspěl“ Žák splnil požadavky obsažené v  pravidlech hodnocení předmětu dané učitelem na začátku klasifikačního období. Stupeň „neuspěl“ Žák nesplnil požadavky obsažené v pravidlech hodnocení předmětu dané učitelem na začátku klasifikačního období. 6. Zařazujeme projekty na rozvoj osobnosti se začleněním průřezových témat a s nácvikem prezentačních technik pro všechny žáky. Jsou to projekty: Pestrobarevný svět, Den překonávání rekordů a Prezentační práce (pouze pro kvartu).

šit“ na samostatný předmět. Vycházeli jsme z předpokladu, že podle zařazení průřezových témat a jejich propojení se vzdělávacími obory se pozná úroveň školy, její vize a filozofie. Pochopili jsme, že pro studenty nižšího gymnázia nejsou nejdůležitější vědomosti, ale naplňování klíčových kompetencí, které jsou souborem vědomostí, dovedností, schopností a postojů. A kde nejlépe utvářet postoje než v osobnostní a sociální výchově? A ta se stala „srdcem“ našeho ŠVP. Vždyť bez rozvinuté osobnosti, která si je vědoma svých předností i  nedostatků, která dokáže komunikovat, spolupracovat, začlenit se úspěšně do společnosti, nemohou být všechny vědomosti a dovednosti plně využity. Těmto úvahám ještě předcházel původní záměr zařadit do našeho ŠVP dramatickou výchovu jako povinný předmět. Bohužel RVP ZV ji nenabízí jako plnohodnotnou alternativu k  výchově výtvarné a hudební, ale pouze jako doplňující vzdělávací obor. Na pedagogické škole máme velmi dobré zkušenosti s DV, učí se zde od roku 1984 a od počátku 90. let se stala jedním z volitelných maturitních předmětů. Je nutno zdůraznit, že škola má pro tuto výchovu velmi dobré podmínky. Materiální podmínky vytváří specializovaná učebna DV se zázemím (pomůcky, odborná literatura, kostýmy, rekvizity,…), která umožňuje interaktivní a kooperativní činnostní učení. Neopominutelný je i fakt, že na škole je vyučující s plnou vysokoškolskou magisterskou kvalifikací pro tento obor, další vyučující tento obor studuje v  rámci bakalářského studia a třetí kolegyně absolvovala kurz OSV a výchovného poradenství. Je pro nás zásadní, aby tento předmět vyučoval aprobovaný vyučující pro OSV nebo DV, protože jsme přesvědčeni, že sám učitel musí projít dlouhodobějším kurzem či studiem OSV nebo DV, aby získal nejen teoretické znalosti, ale především na základě vlastních prožitků a zkušeností mohl být příkladem pro žáky. Jde o  obor, který se nelze „naučit“ jen studiem odborné literatury, ale je nutné prožitkové učení samotného budoucího pedagoga v  rámci skupiny a jeho osobní dispozice (kreativita, empatický přístup k  druhým lidem, schopnost efektivně komunikovat,…). Uvažujeme i  o  eventualitě, že by předmět vyučoval třídní učitel po získání příslušné kvalifikace. Toto se nám podařilo ve školním roce 2006-2007, třídní učitelka má odbornou průpravu pro OSV a ve své třídě tento předmět vyučuje již druhým rokem. Osobnostní a sociální výchova je v  našem školním vzdělávacím programu PROSTOR povinná pro všechny žáky primy a sekundy s časovou dotací jedné vyučovací hodiny týdně (čerpané z disponibilních hodin). Je koncipována na základě průřezového tématu Osobnostní a sociální výchova a doplněna vzdělávacím obsahem vzdělávacího oboru Dramatická výchova pro 1. stupeň ZŠ. Jako další zdroj jsme využili publikace doc. Josefa Valenty Učit se být (témata a praktické metody pro osobnostní a sociální výchovu na ZŠ a SŠ). Na OSV navazuje Dramatická výchova jako volitelný či nepovinný předmět, který je koncipován na základě vzdělávacího obsahu vzdělávacího oboru Dramatická výchova pro 2. stupeň. Mgr. Jana Andrejsková HTTP://www.gymcaslav.cz/

Co nás vedlo k zařazení předmětu OSV? Při tvorbě ŠVP pro nižší gymnázium realizovaném na základě RVP ZV jsme se mimo jiné zamýšleli nad zařazením průřezových témat, uvědomovali jsme si přednosti i úskalí všech tří forem realizace průřezových témat (integrace, projekt, samostatný předmět). Chtěli jsme vyzkoušet všechny tři možnosti a zvažovali, které průřezové téma „pový-

21

Horákovy metody

Volné psaní Nemohl jsem k ránu zabrat, a tak jsem se po marné snaze znovu usnout zvedl, v rychlosti se oblékl, nasnídal a vyrazil do školy o hodinu dříve, než jsem měl v plánu. Jaro bylo cítit ve vzduchu, sýkory a kosi řvali jako o život. Překvapila mě fronta u stánku s novinami. Nikdy mě nenapadlo, kolik lidí vstává takhle brzy a pospíchá k autobusu. Ve škole jsem šel potemnělými chodbami a užíval si to neobvyklé ticho - nenarušované jekotem primánů a kvíkáním kvartánek. Ha, v mém kabinetu se svítí, překvapilo mě. Instinktivně jsem si nachystal třídnici do polohy štítu. „Fuj, to jsem se vás lekla, pane Horáku!“ Barbora se tvářila, jako bych ji přistihl při vykrádání hrobů. „Jsem vás takhle brzy nečekala?“ „No, to já nečekal tebe...“ „Ale já takhle chodím každou středu,“ namítla Barbora. „Mám ve své třídě třídnickou hodinu.“ „Já myslel, že třídnické hodiny se na této škole nedělají od pádu komunismu.“ „On to nikdo neví, že je dělám. Akorát bych to schytala, že zavádím nějaké novoty. Ženský by mě uklovaly.“ „A co se chystáš dneska dělat za novotu?“ neopomněl jsem se zeptat. Ne, nebylo to ze slušnosti. Byl jsem po ránu tak skvěle naladěný, že bych se snad s chutí pustil i do brainstormingu. „Jmenuje se to volné psaní...“ sdělila mi, než za sebou zabouchla dveře, a tím energickým krokem odskotačila do třídy, kam se pomalu trousili puberťáci a puberťačky. To by mě zajímalo, jak je ukecala, aby každou středu vstávali o hodinu dříve? Udělal jsem si kafčo, zapnul počítač a přečetl si hlavní zprávy dne. Noční zápasy NHL mi moc radosti nepřinesly. Netrefil jsem snad půlku tiketu. Co to říkala, že jde dělat? Automatické psaní nebo kritické psaní? Namačkal jsem do googlu první z pojmů. Vyskočily na mě stránky orámované obrázky stehenních kostí, lebek, sov a ropuch. Nejprve mě napadlo, jestli nejde o osobní stránky mé o půl generace starší kolegyně Procházkové. Pak jsem se začetl: automatické psaní je nevědomý pohyb, který je připisován nadpřirozenému vedení ruky. Tento způsob předpovídání budoucnosti umožňuje zhmotnění osobám vzdáleným i zemřelým. Umožňuje nám s nimi komunikovat. Proboha, co tam ta holka s těmi chudáky dělá? Mně bylo jasné, že je musela nějak očarovat, jinak by v životě žádný z těch maníků do školy nepřišel. Vždyť neměla ani třídní knihu. Proto tolik tajností! Výmluvy to jsou! Prý že by jí někdo ty její metody pomluvil… Začetl jsem se dále. Nejznámějším v Česku popsaným automatickým psaním je příběh Mariky V., jejíž ruka se začala bez jejího vědomí pohybovat po papíře a vyřizovala vzkazy od mrtvých příbuzných učitelům ve sborovně základní školy v Nehvizdech. Tento případ je tolik známý především proto, že u něj bylo velké množství věrohodných svědků, navíc vysokoškolsky a materialisticky vzdělaných. Polévalo mě horko. Dobře, zvyknu si na brainstorming, ale žádný inspektor mě nedonutí, abych při hodinách věštil z křišťálové koule či sedliny po kafi. Brr, samozřejmě jsem se podíval do svého ušmudlaného hrnku.

22

„Parádní hodina,“ přiběhla Bára do kabinetu snad ještě rozzářenější, než když odešla. „Hmm. Co jste vyvěštili?“ nehodlal jsem si hrát na schovávanou a hned první otázkou jí jasně naznačil, že všechno vím. Přece jen to bývala moje žačka, cítil jsem za její jednání zodpovědnost. „Jak vyvěštili? Psali o školním výletu…“ „O kterým? O nějakým před sto lety?“ „Ne, o tom, na který pojedeme.“ „Tak to už na něj nemusíte jezdit, když už jste si předpověděli, jak dopadne.“ Kabonil jsem čelo a díval se jí do očí. Působily tak nevinně. Místo odpovědi vytáhla z  desek jeden list papíru a pustila se do čtení: „Na školní výlet se moc těším, protože budu se svými kamarády, vezmeme si pálky na ping pong a budeme hrát každou volnou chvilku. Taky se těším, že nás po večerce učitelé neuhlídaj, a my si budeme moct povídat až do rána, jako loni, když Trojánková s  Fišerovou seděly do půlnoci u kiosku. Je mi vlastně jedno, kam pojedeme, hlavně že budeme všichni spolu. Už nevím, co psát, nevím, nevím rychle, koukám z okna, je tam nějakej pták, určitě to není stehlík, ten má takovou červenou skvrnu…“ Poučení Starý Horák samozřejmě zase všechno zpackal. Tak znovu: automatické psaní je metoda používaná věštkyněmi, volné psaní je metoda převzatá z  tzv. kritického myšlení a dá se využít v  pedagogické praxi k mnoha účelům. Například k netradičnímu opakování probraného učiva, k  společnému plánování akce, do kterého chceme zapojit skutečně všechny žáky, anebo k prostému sebepoznání. Základní pokyny: Vysvětlete dětem (klidně i dospělým), že úkolem je během časového úseku (osvědčily se mi dvě minuty) nezvednout tužku z papíru. Jen psát, zachycovat myšlenky, jak plují. Nevracet se k napsanému, neopravovat chyby, nezastavovat, ani když mě k tématu právě nic nenapadá. Děti jsou zatím stále zvyklé plnit úkoly a tento berou jako hru. Z volného psaní se můžete dozvědět více, než jen prostým dotazem (také někdy možná více, než jste vůbec chtěli). Použité zdroje: http://www.fenomen.cz/sib.htm Dubec M.: Zásobník metod používaných v OSV. Projekt Odyssea, Praha 2007 http://www.zkola.cz/zkedu/pedagogictipracovnici/kabinetprovyuzitifilmuvevyuce/sedmstatecnych/22716.aspx Mgr. Milan Bárta

tip na výlet Zázračné Hejnice Nebýt zázraků, Hejnice by vůbec nevznikly anebo bychom je vnímali jako nezajímavou obec pod vrcholky Jizerských hor, kde se po krachu textilního průmyslu jen těžko hledá práce. Jenže zázraky se dějí, a tak se Hejnice staly jedním z nejvyhlášenějších poutních míst v českých zemích. Bezmála třítisícové městečko nalezneme v údolí říčky Smědé ve Frýdlantském výběžku. Kromě automobilu či autobusu můžeme využít spojení po železnici z Liberce. Za Hejnicemi už je jen zastávka Bílý Potok a za ní nejvyšší zdejší hora – Smrk. Ke zmíněnému zázraku došlo v roce 1211. V době, kdy ještě neexistovala pro nás tak samozřejmá antibiotika, onemocněla místnímu síťaři celá rodina neznámým horečnatým onemocněním. (Možná je dobré upřesnit, že tehdy se síťař nezabýval správou elektronických sítí, ale pletením sítí používaných například k lovu ryb.) Muž se už takřka smířil s tím, že přijde o manželku i o dítě, když se mu ve snu zjevila Panna Marie. Síťař naštěstí zjevení správně pochopil a odjel hned v následujících dnech do nedaleké Žitavy, přivezl si sošku Kristovy matky a pověsil ji na lípu u svého domu. K uzdravení síťařovy rodiny došlo během několika dní. O zázraku se dozvěděli lidé nejen z blízkého okolí, a tak na tomto místě záhy vznikla kaplička zasvěcená Panně Marii a kolem ní nová obec, dnešní Hejnice. Kamenný chrám Navštívení Panny Marie vznikl na místě kapličky až mnohem později a byl původně vystavěn v gotickém slohu. Dnešní výrazně barokní podobu získal v první polovině sedmnáctého století, kdy ho až na presbytář kompletně přestavěl architekt Tomáš Haffenecker. Do Hejnic dnes směřují poutníci toužící se poklonit sošce Madony a přiblížit se k oltáři, ve kterém mají být prý zazděny kořeny posvátné lípy, ale také turisté obdivující rozlehlý interiér s nedávno restaurovanými stropními freskami Andrease Grolla. Součástí expozice je i polní oltář nejmocnějšího muže své doby - Albrechta z Valdštejna. Přístupné jsou též katakomby s hrobkami Gallasů a Clam-Gallasů či významných františkánských mnichů z nedalekého kláštera. S františkány je spojena další hejnická pověst – o zakletých zvonech. Někdy v průběhu osmnáctého století sloužil v klášteře jako zvoník mnich, který měl tak trochu problémy s dodržováním celibátu. Nicméně potíže nastaly až po jeho smrti. Ať mniši dělali, co chtěli, zvony nechtěly plnit svou funkci a zůstávaly němé. Františkánům pomohl až myslivec, který byl dlouho považován jen za šarlatána. Zjistil, že duše mnicha je zakleta do černého kohouta. Poté, co nepohodlného ptáka vzal a utopil ho v rašeliništi pod Černou horou, zvony se zase rozezněly. Kromě Madony uzdravuje v okolí i voda z Kristiánova pramene, kolem něhož vznikla v nedalekých Lázních Libverda stylová kolonáda. Takové malé Karlovy Vary mezi oblými vrchy Jizerských hor. Ze starých pohlednic jistě znáte i hospodu s příhodným jménem Obří sud. Funguje stále, jen už není tak vyhlášená. Každopádně pokud vyrazíte do Jizerských hor a za vaším oknem bude asi takové počasí jako za mým při psaní tohoto tipu, mohla by se návštěva Hejnic s jejich okolím stát alternativou horské túře.

Další památky v okolí: • ekologické centrum v Oldřichově v Hájích • Oldřichovské sedlo jako výchozí místo pro túry • Liberec (ZOO, botanická zahrada, muzeum, Babylon) Další informace objevíte v křížovce věnované tentokrát Jizerským horám. V tajence se skrývá další zdejší město, které navštívíme třeba někdy příště. 1. Nejvyšší hora celého pohoří leží v  Polsku, jak se ale nazývá nejvyšší hora české části Jizerských hor? 2. V  potocích i nádržích v  okolí Hejnic můžeme objevit jedovatého ocasatého obojživelníka. Jaké je jeho české jméno? 3. V  Jizerských horách se rýžovaly drahokamy. Ten, na který se ptáme, je z  chemického hlediska oxid hlinitý a jeho typickou barvou je modrá. 4. Jizerské hory jsou z  velké části tvořeny hlubinnou vyvřelinou. Kterou? 5. Jizerské hory jsou rovněž vyhlášenou krajinou rozhleden. Jak se nazývá ta, jež je vůbec nejstarší železnou rozhlednou v Česku? 6. Jizerské hory velmi trpí kyselými dešti, za které z velké části mohou tepelné elektrárny. Především německé a polské. Jak se jmenuje velká polská elektrárna tohoto typu? 7. V  nejvýše položených partiích Jizerských hor se můžeme setkat se zakrslou formou borovice. Jak se tomuto stromu říká? 8. Taková odlehčená otázka na závěr. Z Jizerských hor pochází i jedna z hvězdiček televize Nova. Začínala jako krajská reportérka, ale postupně se vypracovala až do Střepin či Snídaně s Novou. Mimo jiné vystupovala i v zahraničních reklamách. Poradíme vám, že její křestní jméno je Markéta. Jaké je její příjmení? Mgr. Milan Bárta

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

23

Unikátní projekt Rozumíme penězům učí žáky zodpovědnému přístupu k financím

Záměrem projektu je seznámit žáky s principy hospodaření s penězi a základní nabídkou finančních projektů a služeb. Důležitým bodem finančního vzdělávání je také zprostředkování základů zodpovědného rozhodování. Realizátorem celého projektu je občanské sdružení AISIS. U zrodu myšlenky projektu byla GE Money Bank, která je i jeho odborným garantem. Co je obsahem projektu „Rozumíme penězům“ jsem se zeptala jedné z lektorek finančního vzdělávání Jitky Kašové Rozumíme penězům je název, jehož obsahem je jednoznačné konstatování finanční gramotnosti. V  projektu samotném však jeho účastníci obvykle zjistí, že na počátku je potřeba za tímto názvem udělat otazník. Všichni sice používáme peníze, reagujeme na řadu nabídek na trhu zboží i peněz, rozhodujeme přímo nebo zprostředkovaně o svých financích, ale řadu těchto rozhodnutí konáme intuitivně, bez dostatečného vyhodnocení rizik nebo naopak se zbytečně konzervativním odstupem. Finanční vzdělávání učitelů je proto zaměřeno nejen na získání informací potřebných k výuce žáků ZŠ, ale také na podporu jejich osobní finanční gramotnosti. Jejím základem je dovednost orientovat se ve vlastním rozpočtu, umět jej plánovat a vyhodnocovat. Samozřejmostí je spolupráce s  odborníky – finančními poradci, poradci pro oddlužování, právníky, sociálními pracovníky. Smyslem projektu není vychovávat podnikatele, ale pomoci dětem rozumět situacím, s kterými se každodenně setkáváme. O zkušenosti s projektem se s námi rozdělila Mgr. Věra Sklenářová, ředitelka školy Základní škola a Mateřská škola Oty Pavla, Buštěhrad Nebylo to poprvé, co jsme se s tímto tématem setkali. Již před dvěma lety se naše škola zapojila do pilotního projektu se stejným názvem. Možná někoho napadne otázka, co je na penězích k „nerozumění“, vždyť je všichni denně používáme, víme, jak těžce se vydělávají a lehce utrácejí. A jsme u podstaty problému. Termín peníze a nakládání s nimi má mnohem hlubší obsah. Stačí si připomenout například slova burza, bankovní produkty, hypotéky, rychlé půjčky, úvěry, leasingy, RPSN, úroková sazba, kontokorent, platební karty atd. Mnozí z nás se s těmito pojmy setkávají poprvé a někdy v naléhavém případě a bez zkušeností podlehnou svodům reklamy, a mohou se tak dostat do těžkých životních situací, které často končí exekucí. Na tuto skutečnost reagovalo již v roce 2004 MŠMT a doporučilo školám zařadit toto téma do školních vzdělávacích programů. Doporučení je jedna věc a realizace druhá. Protože se jedná o téma poměrně obtížné, je nutné vytvořit metodiku, podle které bude škola pracovat. První zkušenosti ukázaly, kde jsou obtížná místa, které informace žáci příjímají, ve které třídě, a hledala se i nejvhodnější výuková metoda. Protože jsme u této problematiky byli od samého počátku, vyzkoušeli jsme si téma realizovat formou projektu i zařazováním do hodin OV, RV, Z, M atd. Současná verze, se kterou jsme se seznámili, je upravena podle připomínek pilotních škol.

Rozhovor Peter Herbert „ÚROVEŇ NAŠEHO FINANČNÍHO VZDĚLÁNÍ NÁS OVLIVŇUJE KAŽDÝ DEN, PŘESTO RUKU NA SRDCE, KOMU Z NÁS SE HO VE ŠKOLE DOSTALO?“ říká Peter Herbert, předseda představenstva a generální ředitel GE Money Bank. V naší zemi není příliš obvyklé, aby se v oblasti vzdělávání dětí angažovaly soukromé firmy. Proč se právě GE Money Bank rozhodla pro realizaci projektu Rozumíme penězům? Co vás k tomu vedlo? V roce 2006, když jsme zahájili náš projekt Rozumíme penězům, byla otázka nedostatečného finančního vzdělávání české populace velice žhavým tématem, které bylo diskutováno i na úrovni vlády. Tohoto tématu jsme se chopili z několika zásadních důvodů. Za prvé, finanční vzdělávání je blízké našemu zaměření. Vysvětlím proč. Naší strategií je „odpovědné půjčování“, což znamená, že naší zásadou je půjčovat za jasných podmínek. Chceme, aby lidé, kteří si od nás půjčují, byli dobře obeznámeni s tím, jaké možnosti a zároveň povinnosti jim z  toho vyplývají. Tato strategie jednoznačně vyžaduje, aby se banka chovala proaktivně a komunikovala srozumitelně. Současně ale vyžaduje i to, aby ti, kdo využívají finanční služby, měli určité vědomosti. Za druhé, řada našich činností v oblasti sociální odpovědnosti je orientována na děti. Proto jsme tyto

24

Rozumíme penĚZŮM dva faktory spojili do programu, který je zaměřen na budování finanční gramotnosti od útlého věku. To nás nakonec vedlo k tomu, že jsme ve spolupráci s občanským sdružením AISIS připravili projekt Rozumíme penězům. V čem konkrétně projekt Rozumíme penězům spočívá a čeho chcete jeho prostřednictvím dosáhnout? Projekt Rozumíme penězům si klade za cíl přispět ke zvýšení finanční gramotnosti v České republice. Primárně je zaměřen na učitele a žáky základních škol ve věku 11 – 15 let. Jeho realizace spočívá v první fázi v oslovení škol a podnícení jejich zájmu, aby finanční vzdělávání zařadily do svých osnov. Získat si musíte nejen vedení školy, ale především pak jednotlivé učitele, kteří se následně stávají lektory projektu. Až v  druhé fázi, po vyškolení učitelů, probíhá samotná výuka dětí. Základní témata výukových lekcí byla navržena v pilotní fázi projektu. Patří mezi ně dovolená, zvýšené náklady na bydlení, nákup auta, peníze, nové bydlení, investice, výhodné nákupy, půjčky a dluhy, smlouvy, osobní rozpočet a hospodaření státu. Školáci pomocí „výuky praxí“ řeší případové studie spojené s finančním rozhodováním. Výuka probíhá v rámci celodenních seminářů nebo v jednotlivých hodinách během školního roku. Hlavním učebním materiálem je kniha Rozumíme penězům, kterou jsme spolu se sdružením AISIS pro tento účel připravili. Obsahuje jak studijní materiály pro žáky základních škol, tak metodické listy pro učitele. V současné době připravujeme ve spolupráci se sdružením AISIS i internetové stránky www. rozumimepenezum.cz, jejichž spuštění předpokládáme v průběhu tohoto roku. Existuje konkrétní důvod, proč jste projekt připravili právě pro základní školy? Samozřejmě. Je to naše přesvědčení, že základní škola nás nemá naučit jen číst, psát, počítat a biflovat teorii. V dnešní době, ať chceme nebo ne, jsou i naše děti každodenně ovlivněny světem peněz a je užitečné, aby si základní ekonomické principy osvojily již v útlém věku. Věříme, že toto vzdělání jim pomůže vyhnout se zbytečným problémům v  budoucnosti a poskytne jim realističtější představy. Například doufáme, že snáze pochopí, proč jim rodiče nemohou dopřát vše, o co si řeknou, že značkové oblečení i jejich telefonování s kamarády stojí peníze, atd. Předpokládám, že se v oblasti finančního vzdělávání angažuje řada subjektů včetně ministerstev a dalších státních institucí. V jakém vztahu je tento váš projekt k ostatním projektům? Je v něčem jiný? Konkuruje jim? Program Rozumíme penězům má podporu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které mu udělilo svou akreditaci. Doporučující posudek k používání materiálů ve výuce získal také od pracovníků Výzkumného ústavu pedagogického a  Národního ústavu odborného vzdělávání. Jedinečnost projektu Rozumíme penězům spočívá především v  metodice, tedy v  know-how, jak učit. Nejprve učitelé a posléze i děti pracují jako modelové domácnosti, které řeší jednotlivé, zcela konkrétní životní situace. Konzultují s odborníky, porovnáva-

jí svá rozhodnutí se „sousedy“. Zaznamenávají, jak se jejich rozhodnutí projeví v rozpočtu při řešení dalších situací. Takový život nanečisto. Existují samozřejmě i podobně zaměřené projekty, ale většinou řeší pouze otázku „co“ učit, ale už ne „jak“ to učit. A právě na tom „jak“ stavíme my. Učitelé oceňují náš praktický přístup i učební materiály, které jim dávají návod, jak danou látku žákům názorně přiblížit. Kde projekt proběhl či probíhá? Máte konkrétní plán, kde všude byste ho dále rádi realizovali? Pro pilotní fázi v letech 2006-2007 jsme oslovili šest českých základních škol, se kterými mělo sdružení AISIS již z dřívějška dobré kontakty. Některé z nich ve výuce nadále pokračují a jejich učitelé v  projektu vystupují jako lektoři. V současné době je projekt realizován ve Středočeském kraji, kde se ho účastní 11 škol, a dále v Plzeňském kraji, kde se právě rozjíždí. Rádi bychom ho samozřejmě rozšířili i do dalších regionů a za úspěch bych považoval, pokud by se nám podařilo realizovat ho ve všech krajích České republiky. To musí být neuvěřitelně finančně nákladná záležitost. Financujete ji sami nebo máte ještě další partnery? Zpočátku jsme projekt financovali sami. Od roku 2006, kdy jsme ho odstartovali, na jeho rozvoj věnujeme každoročně 1,5 milionu korun. Sdružení AISIS v roce 2008 na realizaci projektu ve Středočeském kraji získalo dotaci ve výši 5 milionů korun a počátkem tohoto roku mu bylo přiznáno dalších 6 milionů korun na realizaci v kraji Plzeňském. Celkem tedy na projekt ve dvou krajích získalo veřejnou podporu ve výši 11 milionů korun z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR. O dotace na realizaci v dalších krajích sdružení AISIS žádá. Proč jste si ke spolupráci vybrali občanské sdružení AISIS? Hledali jsme odborného partnera, který už má praktické zkušenosti s přípravou vzdělávacích projektů pro školy a který by projekt dokázal exekutivně řídit. Chtěli jsme zároveň někoho, kdo se ve školním prostředí běžně pohybuje, a kdo má tudíž naprosto realistickou představu o tom, co je a co není dosažitelné. Občanské sdružení AISIS naše představy o zkušeném, spolehlivém a organizačně schopném partnerovi naplnilo do nejmenšího detailu. Využiji skutečnosti, že jste vyrůstal ve Velké Británii, a ještě než se rozloučíme, zeptám se Vás, kdy jste se Vy osobně na vlastní kůži poprvé setkal s něčím, co by se dalo nazvat finančním vzděláváním? Patří tato disciplína do běžné náplně výuky britských základních škol nebo tuto mezeru v osnovách, tak jako u nás, vyplňuje rodičovská výchova? Od doby, kdy jsem chodil do školy, už uplynula řada let. Tehdy finanční vzdělávání nebylo součástí školních osnov. Měl jsem ale to štěstí, že mi smysl pro disciplínu, pokud jde o peníze, vštípili moji rodiče. Jako dítě jsem logicky nebyl nadšený z toho, že musím vystačit s pevně daným kapesným, ale zpětně si uvědomuji, že právě to mne naučilo s penězi zacházet. Děkuji za rozhovor

Ivana Honsnejmanová

25

jaXmobilem bezpečně

MODERNÍ VYUČOVÁNÍ

Zábavně o vážných věcech aneb Jaxmobilem bezpečně S rychlým rozvojem mobilní komunikace se stále častěji objevuje téma ochrany bezpečnosti dětí před zneužíváním prostřednictvím mobilních telefonů. T-Mobile je společností, která se snaží omezovat tyto negativní jevy a chce přispívat ke zvyšování povědomí dětí o správném zacházení s mobilem, proto přichází se soutěží Zábavně o vážných věcech aneb Jaxmobilem bezpečně. Tato soutěž, kterou T-Mobile vyhlašuje ve spolupráci s občanským sdružením AISIS a mediálním partnerem časopisem Moderní vyučování, má za cíl motivovat žáky a studenty k zamyšlení, jak se správně chovat při používání mobilu a internetu, aby byli v bezpečí oni i okolí. Soutěž se vyhlašuje ve dvou kategoriích: 11-15 let a 16-19 let. Účastníkem mohou být skupiny spolužáků, celé třídy nebo třeba návštěvníci zájmových kroužků na škole. Do soutěže se nemohou zapojit pouze týmy žáků a studentů, kteří by po prázdninách nemohli svůj projekt uskutečnit. Úkolem je vytvořit návrh aktivity na téma Jaxmobilem bezpečně. Aktivita musí mít vzdělávací funkci a musí ukázat mladým lidem v okolí, jak zacházet bezpečně s mobilním telefonem nebo varovat před jeho nevhodným používáním. Může mít formu komiksu, fotoseriálu, informačního plakátu, videopříběhu nebo třeba divadelního představení, fantazii se meze nekladou. Zasláním návrhu na jednoduchém formuláři je projekt přihlášen do grantového řízení. Odborná komise vybere v každé kategorii tři nejlepší návrhy, kterým bude přidělen grant v maximální výši 30 000 Kč na realizaci. Celkem je tedy pro šest výherců k dispozici 180 000 Kč. Z finančních prostředků si vítězné týmy budou moci pořídit pomůcky na realizaci projektu, například fotoaparát, barvy, kostýmy apod. Garantem projektu musí být pedagog, který grant jménem žáků podává. Uzávěrka pro zaslání přihlášky do grantového řízení je 18. května 2009. Více podrobností najdete na www.jaxmobilem.cz a www.prosvětkolemnas.cz. Žádost o grant můžete konzultovat přímo s koordinátorem grantového řízení, kterým je občanské sdružení AISIS. Kontakt: Ivana Honsnejmanová, e-mail [email protected], tel. 602 855 474

O společnosti Společnost T-Mobile Czech Republic působí na českém trhu od roku 1996. Od svého založení klade důraz na kvalitu nabízených služeb a vynikající péči o své zákazníky. K 31. prosinci 2008 společnost obsluhovala více než 5,42 milionu zákazníků. T-Mobile je operátorem veřejné mobilní komunikační sítě ve standardu GSM 900 MHz a 1800 MHz a zároveň je oprávněn provozovat síť UMTS. Tuto technologii třetí generace spustil jako první v České republice dne 19. října 2005 pod názvem Internet 4G. T-Mobile je členem mezinárodní telekomunikační skupiny T-Mobile International. Zákazníci díky mezinárodnímu zázemí mohou v zahraničí počítat s dostupností služeb, na něž jsou zvyklí z domova, či využít jednotné a velmi výhodné ceny za volání. Další informace o společnosti: www.t-press.cz nebo www.t-mobile.cz.

26

Projekty aisis Malé granty

Malé granty se vraccejí na české školy již potřetí. V uplynulých dvou letech se projektu zúčastnilo 20 škol, vzniklo celkem 173 projektů, na jejich organizace se podílelo 1 173 studentů  a celkem se nejrůznějších akcí zúčastnilo 25 266 účastníků. Společnost T-Mobile i v roce 2009 rozdělí prostřednictvím svého fondu 66 000 Kč na každou ze zúčastněných škol. Peníze jsou určeny na realizaci studentských projektů, kterých studenti připravili téměř 70. Jejich realizace proběhne během jara a léta. Nejzajímavější z nich vám představíme. Živá historie – Gymnázium Blovice Klub vojenské historie Tommy and Yankee (dále jen KVH) vybuduje na pozemku Gymnázia Blovice druhoválečné vojenské ležení a pro studenty uspořádá zábavný celodenní program.

Buřtem po papíře – Gymnázium Františka Křižíka, Plzeň Cílem projektu je navázání kontaktu s dětmi z dětského domova v Kašperských Horách a vytvoření společného díla.

Vařečky a meče – OU a PŠ Hostinné Spojení středověké kuchyně (odpoledne s vařením pod širým nebem – vyzkoušení si dávných receptur) a vystoupení skupiny historického šermu. Atmosféra středověku bude navozena pomocí koní, ukázek řemesel apod.

Talenti na zámku – Gymnázium a SOŠ Rokycany Výstava výtvarných prací studentů a módní přehlídka na téma „Móda ve hvězdách“. Autor chce zapojit co nejvíce výtvarně nadaných žáků, případně objevit návrhářské talenty školy.

Nemocnice hrou –OA Neratovice Organizace zábavného odpoledne pro děti na chirurgickém oddělení v  nemocnici Na Bulovce. Tvorba maňásků, malování s dětmi. Akci vymyslela studentka, která se v dětství nemocnici Na Bulovce opakovaně léčila. Kde domov můj – Gymnázium Pavla Tigrida, Ostrava Prodej vlastních i získaných výtvarných děl (malba, kresba, fotografie aj.) na veřejné informativní akci o problematice bezdomovců. Výtěžek půjde ve prospěch organizace, která se o lidi bez domova stará.

Hroši v nemocnici – OU Kladno Vrapice Studentky, které chodí na praxi do nemocnice, chtějí udělat radost dětem, které se tam léčí. Ušijí pro ně měkké hravé polštářky ve tvaru hrochů, které jim stonání zpříjemní. Malovaná maškariáda – SUPŠ Zámeček Plzeň Maškarní ples na náměty známých obrazů a výtvarných děl. Představili jsme vám jen nepatrný zlomek všech projektů a možná, že život ukáže, že nás nejvíce překvapí některé z  těch ostatních. Ale o tom vám napíšeme v červnovém čísle Moderního vyučování. Kateřina Vágnerová

27

jaXmobilem ČTENÍ DUBEN bezpečně ČTENÍNA NA DUBEN Čtení na měsíc DUBEN pro DÁMY:

Čtení na měsíc DUBEN pro PÁNY:

Villon, François: Velká závěť Odvažuji se tvrdit, že Villonovy verše (třeba v přebásnění Jarmily Loukotkové) Vás potěší. Není to poezie, při které se Vám vybaví metrická schémata, ale mistrovský záznam bujarého života. S blížícím se jarem snadno odkryjete (místy nemravné) metafory, které autor umně vrší do přesných forem, nebo touhou po nalezení hlubšího smyslu snadno zakryjete explicitní sprosťárny. Z  prolínání dvou kardinálních témat – lásky a smrti – vzchází oslava života se vším, co přináší. K četbě poslouchejte Karneval zvířat, symfonickou fantazii pro orchestr a dva klavíry Camilla Saint-Saënse, pijte perlivou minerální vodu bez příchutě a pojídejte čerstvé pečivo s  tvarohem a jarní pažitkou. A nezapomeňte na vajíčka. Hlavně ta čokoládová! Načerpáte z  nich energii pro jarní regeneraci. „A s vírou tou já žít i zemřít chci.“

Voltaire: Candide neboli Optimismus Až Vás někdy vykopnou ze zámku, kde budete zvídavou komtesu zaučovat do tajů lásky, až Vás unesou piráti, zatkne a málem popraví sultán, až jen o vlásek uniknete kastraci, až Vás okradou o všechno zlato a drahokamy, které nasbíráte v  Eldorádu (což je asi to nejpravděpodobnější), až naleznete několikrát oplakaného přítele, až vyléčíte venerickou chorobu a se svou dávnou láskou, která zatím prošla náručemi asi 2.857 mužů (indiánskou armádu a africkou otrokářskou galéru v  to nepočítaje), se usadíte na malebném statku, pak můžete spolu s Candidem říci, že náš svět je nejlepší ze všech možných světů! K  četbě konzumujte exotické pokrmy, kuřte silné doutníky a poslouchejte střídavě bavorské dechové kapely a Donizettiho Lucii di Lammermoor.

Glazarová, Jarmila: Vlčí jáma Téměř antické drama, ale v  románové formě, představila Jarmila Glazarová roku 1938. Dusnou atmosféru soužití dvou žen a jednoho muže ukotvila do oblasti Opavska, což se projevuje i v nářečních prvcích. Může sobecká maloměšťačka poskytnout šťastné rodinné prostředí osvojené dospívající dívce? Název díla Vám už odpověděl. Při četbě odložte těsné pokrývky hlavy, poslouchejte lidové písně česko-polského pomezí a pijte kávu se smetanou. Máteli pravé kravské mléko, můžete ji nahradit škraloupem! K jídlu si dopřejte čerstvé ovoce. A pokud máte nerudnou služebnou, dejte pozor na to, co právě dělá s Vaším pejskem!

Huysmans, Joris Karl: Naruby Ne každý bude nadšen. Ale už pro onen pocit intelektuální exkluzivity doporučujeme toto bytostně francouzské dílo. Des Esseintes – tak se jmenuje hlavní postava – Vás patrně svými názory zaujme. V  době vzniku měl spis (jistě jste si všimli, jak se zdráháme užít pojmu „román“) působit nejspíš provokativně. Dnes jde více o nostalgii, o ohlédnutí za světem bez výpočetní techniky, v  němž mladí muži měli ještě čas kochat se Tertullianovými texty, bizarními pokojovými květinami a vybírat nejvhodnější odstíny textilií pro své čalouny. Jelikož text pojednává o vjemech všech smyslů velice podrobně sám, omezíme se pouze na doporučení: nechte se inspirovat des Esseintovým vzorem. Snad jen pro upřesnění: z Wagnerových oper poslouchejte Parsifala. A želvu dnes seženete i mechanickou! Velmi uvítáme, když se s námi poté podělíte o své zážitky. Mgr. Martin Kuba

Strip

28

fejeton Potom by se Vám totiž mohlo stát totéž, co jednomu řediteli ze Lhoty. Měl pěknou školu s pěkným hřištěm. Ve škole, na radnici i ve Lhotě samí sportovci. Tak je to jasné. Sportovní škola a přijímačky podle výkonnosti - dneska se výkonu podřizuje všechno, říkal ředitel ze Lhoty. Zorganizoval závod. Ten rozhodne. To je nádhera - co říkáte:

Přijímačky snadno a rychle  díl druhý

Cílová skupina: V  šichni Stakeholders (od minule víme, že „zúčastněné strany“) Termín a místo konání: Teď a tady  (stejné jako minule)          Cena: Zase zadarmiko (no ještě tak platit za ty provokace) V minulé lekci jsme hledali své „zúčastněné strany“ a jejich očekávání. Za domácí úkol jsme si zkoušeli navrhnout, jak by u nás mohly vypadat přijímačky. Ti z Vás, kteří správně identifikovali přijímačky jako echt NÁSTROJ – tedy řešení JAK, jej jistě správně a moudře použijí při naplňování očekávání zúčastněných stran – což je naopak echt CÍL, tedy zdůvodnění PROČ.   Podívejme se ale na příklady ze života – jak to na některých školách opravdu dělají (řešení jsou skutečně autentická): • Jakékoli výstupní hodnocení předchozí školy •S  trukturované rozhovory se studenty (např. Čím bude pro školu přínosem, když sem budeš chodit právě ty...? Čím bude právě naše škola přínosná pro tebe...?)  • Standardizované (tedy nikoli školní) vstupní testy  • Vlastní testy, vytvořené pedagogy ve škole  • Standardizované výstupní hodnocení předchozí školy…  •V  lastními školními testy vyberou 200% kapacity. Následuje týdenní výjezdní kurz se strukturovaným pozorováním (chování v kolektivu, při zátěži, ambice…) a po týdnu polovinu vyberou, polovinu vyřadí. •P  řijímáme tě automaticky, pokud jsi navštěvoval náš předchozí stupeň, pokud naši školu navštěvovali tvoji sourozenci a příbuzní, pokud jsi z blízkého okolí školy...  •P  okud prokážeš svůj tříletý posun a vývoj na základě pravidelně vedeného žákovského portfolia prací • ...a mnoho jiných

Běžci krouží po ovále, všechno klape jako na drátkách a ředitel i s komisí přichází, právě když jsou borci v cílové rovince. Koukne a vidí. Přeci, aby neviděl... když vtom se k němu najednou sklonil a přimluvil Ten, který všechno ví. A povídá mu: Jeden se na závody dostal podvodem…  Jeden šikanuje slabší…  Jeden je o kolo nazpátek…  Jeden bude běhat pro radost ještě v padesáti…  Jeden to za rok „zabalí“…  Jeden právě stáhnul náskok soupeřů…  Jeden to „přepálil“ a skupina ho právě po úniku doběhla…  Jeden neběhá dobře, ale miluje to, je duší celého týmu…  Jeden běhá, protože táta to tak od malinka rozhodl…  Jeden chtěl vždycky hrát fotbal…  ... jeden je z toho jelen, povídá na to ředitel ze Lhoty.  Pokud jste dočetli až sem, právě jste absolvovali dvoudílný kurz „Přijímačky snadno a rychle“ a jste plně kvalifikováni k tomu zkoušky podstupovat, organizovat, vymýšlet, zadávat, hodnotit... no prostě co si jenom vzpomenete. Ivo Jupa autor je ředitelem společnosti CSR CONSULT

Těch nástrojů – řešení, jak dělat přijímačky – je tedy mnoho. Některá se nám líbí, některá ne. A v duchu nejlepších tradic našeho vzdělávacího systému se ptáme – CO JE SPRÁVNÁ ODPOVĚĎ?! A ta nejsprávnější, která mne napadá, je NEVÍM. Nevím, jak ji takhle najít. Je to prostě nástroj, jako jsou hrábě, rýč, lopata... A když si neřeknete, jestli je Vaším cílem z trávníku odstraňovat listí, kopat díru do země nebo odhazovat sníh, nikdo na světě Vám neporadí, jestli hráběmi, rýčem nebo lopatou. (Tak trochu jde všechno dělat vším. Hrábě jsou na sníh fakt nešikovné... ale šlo by to – Uštěpačná poznámka lektora) Moderní vyučování Časopis na podporu rozvoje škol VIII. ročník , číslo vydání 4/2009, vyšlo dne: 20.4.2009 Vydává AISIS Kladno Občanské sdružení, IČ 67 79 88 53 Reg-MV ČR VS1/1–1/38514/98-R Náklad: 2400 ks Adresa redakce: Kladno, Gorkého 499, PSČ 272 01 Tel./FAX +420 312 245 818, E-mail: [email protected] Šéfredaktorka: Ivana Honsnejmanová E-mail: [email protected], [email protected] Redakční rada: Jitka Kašová, Jiřina Tichá, Hana Kasíková, Marie Pojerová, Jana Straková, Jaroslav Provazník, Josef Valenta, Tomáš Kasper, Milan Bárta Korektury: Mgr. Helena Paszeková Grafický design: Attila Vörös Grafické zpracování, sazba: Anna-Marie Seitlová Reklamní agentura DEUS Pivovarská 670, Česká Lípa www.prodeus.cz Tisk: Retip, Červený Kostelec Inzerce: Kateřina Vágnerová, tel: +420 731 452 982 E-mail: [email protected] Ivana Honsnejmanová E-mail: [email protected], [email protected]

Distribuce: v prodejní síti PNS, ve vybraných knihkupectvích: Knihkupectví CENTRUM, Ostrovní 30, Praha 1 Carolinum, Celetná 18, Praha 1 ALBRA, Havlíčkova 92, Úvaly Knihkupectví Academia, Václavské náměstí 34, Praha 1 Lector Benevolus, Kounicova 65a, Brno Podještědské knihkupectví, Moskevská 28, Liberec Portál, Jindřišská 30, Praha 1 Knihkupectví Svatava Nováčková, Štefánikova 2462, Zlín Knihkupectví Litera, Divadelní 6, Brno SVI literatury, Ped. fak. UK, M.D.Rettigové 4, Praha S-Centrum, s.r.o., Studentská 15, Menza JU, České Budějovice Prodejna literatury, Ped. fak. MU, Poříčí 9, Brno Knihkupectví Fišer, Kaprova ulice, Praha 1 FF UK, nám. J.Palacha 2, Praha 1 Předplatné zajišťuje: Česká pošta, bezplatná linka 800 10 44 10, nebo na www.periodik.cz písemně na adrese: Postservis, odd. předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, fax: 284 011 847 E-mailem: postabo, [email protected] Registrace: MK ČR E 7091, ISSN 1211 – 6858 Cena: 49 Kč/2 EUR Předplatné: 440 Kč (10 čísel)

www.modernivyucovani.cz

29

Inzerce

www.portal.cz B. Čechová

Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí žáků Kniha pomáhá převést ideu klíčových kompetencí do praxe a nabízí návody, které vedou žáky k sebehodnocení v oblasti klíčových kompetencí. Učitelům základních i středních škol přináší inspiraci, jak v hodinách pracovat s žákovským portfoliem a žáky v sebehodnocení podporovat. brož., 120 s., 189 Kč

Žádejte v knihkupectvích nebo na adrese nakladatelství: Portál s. r. o., tel. 283 028 203, e-mail: [email protected] , Knihkupectví Portál: Jindřišská 30, Praha 1, Dominikánské n. 8, Brno, Husova 60, České Budějovice, Prokopova 19, Plzeň

30

NOVÁ ØADA UÈEBNIC PRO VÝUKU

Z NAKLADATELSTVÍ

NOVÁ ŠKOLA www.nns.cz

více informací na obálce

Nabídka sezóny

2009 Kvalitní døevìné certifikované stavebnice pro dìti do 12 let

www.drevostavebnice.com Zveme Vás k návštìvì našich webových stránek

Nakladatelství ALTER ƀ M PWLJ L
B
K F I P
T WLJ U

❚ NOVINKY – PRACOVNÍ LISTY Rozmanitost přírody / Člověk a jeho zdraví ●

Podpoří zábavný, činnostní a tvůrčí charakter výuky.

●

Nabízejí problémové úlohy, náměty pro skupinovou práci, rozvoj klíčových kompetencí, naplňování očekávaných výstupů a realizaci průřezových témat.

●

Součástí jsou přílohy na rozstřihání.

●

Jednotlivé listy je možné z bloku odtrhávat.

)DÓL

Č l ově k a j e h o s vě t

ƀ M PWLJ L
B
K F I P
T WLJ U

 Člověk a jeho svět

pracovní listy k učebnici

pracovní listy k učebnici

PĜírodovČda

PĜírodovČda

ALTER

ALTER

ROZMANITOST PěÍRODY

5

ýLOVċK A JEHO ZDRAVÍ

5

❚ AKTUALIZOVANÉ VYDÁNÍ řady učebnic, jejichž součástí jsou i PRACOVNÍ LISTY Místo, kde žijeme / Lidé kolem nás / Lidé a čas ●

Aktualizované vydání učebnic obsahuje náměty pro naplňování očekávaných výstupů, realizaci klíčových kompetencí i průřezových témat.

●

Bloky Pracovních listů si okamžitě získaly oblibu, v průběhu jednoho roku je již v prodeji jejich druhé vydání. Lze je zakoupit jako součást aktualizovaných učebnic i samostatně.

❚ Využívejte při výuce českého jazyka INTERAKTIVNÍ TABULE Evaluované výukové programy z nakladatelství ALTER umožní výuku základů gramatiky i pravopisu na

2. stupni ZŠ / víceletých gymnáziích / středních odborných školách ●

Originální analytické postupy pro nácvik českého pravopisu a gramatiky.

●

Ucelený systém, s nímž je možno pracovat bez ohledu na typ používané učebnice.

●

Další výukové programy na www.alter.cz.

Nakladatelství ALTER

Nad Pahorkem 403/24, 141 00 Praha 4, tel.: 272 760 329 fax: 272 773 010, e-mail: [email protected]

w w w. a l t e r. c z