Kapitola 1 Poslední hyperprostorový skok byl dost náročný. Začínal v jednom podružném hvězdném systému sotva zaznamenaném v mapách a končil v jiném, ještě zapadlejším. Důstojníci i posádka Chimaery však patřili k nejlepším v galaxii, a když komandér Gilad Pellaeon přejel pohledem po opakovacím displeji, potvrdil si, že skok provedli přesně. Kráčel po velitelské lávce, hleděl na podlouhlou příď Chimaery a dumal nad tím, co tu vlastně pohledávají. Chimaera byla imperiální hvězdný destruktor; kilometr a půl těžkého pancíře a hrozivé výzbroje – ztělesnění imperiální síly a moci. Dokonce i ti domýšliví anarchisté z Rebelie si dvakrát rozmyslí, než se s lodí tohoto formátu pustí do křížku. Rebelie ovšem vřela stále hlasitěji a divočeji napříč celým Impériem a sám lord Vader byl pověřen úkolem najít a zničit jejich vůdce. Proč ve jménu Imperiálního Centra se tedy Chimaera zabývala přepravou osob? „Tohle je šílenost,“ zabručel kapitán Calo Drusan, když přistoupil k Pellaeonovi. „Na co si to k čertu vrchní velení hraje?“ „Také mi to připadá poněkud zvláštní,“ přitakal Pellaeon diplomaticky. „Jistě ale mají své dobré důvody.“
6 / STAR WARS
Drusan si odfrkl. „Jestli tomu věříte, jste blázen. Na Imperiálním Centru je plno politiků, profesionálních pochlebovačů a neschopů. Rozum a důvtip šly už dávno do odpadní šachty.“ Mávl rukou k hvězdnaté obloze před nimi. „Podle mě se jen někdo snaží udělat dojem tím, že umí přesunovat operační svazy sem a tam.“ „Je to možné, pane,“ poznamenal Pellaeon. Trochu ho zamrazilo v zádech. Obecně vzato měl Drusan pravdu, ale ani kapitán lodi by si takovéto věci neměl dovolit říkat nahlas. Nyní se ovšem Drusan mýlil… neboť tento konkrétní rozkaz nepocházel od nějakého nýmanda na Imperiálním Centru. Tak to jen vypadalo – a přesně tak to zřejmě vypadat mělo. Pellaeon na rozdíl od kapitána nevzal rozkaz tak, jak ho obdržel, ale zpětně si ho prověřil. Opravdu přišel standardními kanály z Imperiálního Centra, ale jeho zdroj tam ve skutečnosti nebyl. Pocházel z blíže neurčeného místa na Vnějším okraji. Přesně tam se, podle přísně tajných depeší, o něž se Drusan podělil s vyššími důstojníky, v tuto chvíli nacházel velkoadmirál Zaarin, v utajení brázdící okraj imperiálního prostoru na palubě hvězdného destruktoru Predominant. To naznačovalo, že rozkazy pro Chimaeru zřejmě přišly od samotného velkoadmirála. „Blíží se loď, kapitáne,“ oznámil senzorový důstojník z pravé šachty pro posádku. „Právě skočila do soustavy. Senzory ji určily jako lehkou nákladní loď třídy Kazellis.“ Drusan tiše hvízdl. „Kazellis,“ opakoval. „To je dost vzácný ptáček – vždyť je přestali vyrábět už před lety. Máme její identifikační kód?“ „Ano, pane,“ odpověděl komunikační důstojník z levé šachty. „Odvysílaný kód potvrzuje, že se jedná o Salaban’s Hope.“ Pellaeon nadzvedl obočí. Nejenom že sem jejich ta-
RU
K A
O D P L AT Y
/ 7
juplný pasažér vůbec přiletěl, ale ještě k tomu pouhých několik minut za Chimaerou. Buď tedy měl neobyčejně vyvinutý smysl pro načasování, anebo pozoruhodné štěstí. „Vektor?“ zeptal se Drusan. „Přímo na pravobok,“ hlásil senzorový důstojník. „Vzdálenost osmdesát kilometrů.“ Tedy těsně za Chimaerou, nejen co se týkalo času, ale i polohy. Pellaeonovo mínění o pilotu nákladní lodi znovu o něco vzrostlo. Samozřejmě to ale ne každý viděl ve stejném světle. „Zatracený šašek,“ zavrčel Drusan. „O co se to snaží? Hrát si s námi na honěnou?“ Pellaeon pokročil dopředu a upřeně se zadíval skrz pravý průzor. A skutečně – záře podsvětelného motoru byla proti hvězdám v dáli patrná. Normálně by ale nic být vidět nemohlo. Ne na takovou vzdálenost. Ledaže by se pilot snažil z podsvětelných motorů vymáčknout vše, i to, co v nich nebylo. A jediný důvod, proč by tohle někdo dělal… „Kapitáne, doporučuji přejít na plnou pohotovost,“ vyhrkl Pellaeon a obrátil se zpátky k Drusanovi. „Určitě před něčím prchá.“ Drusan chvilku neodpovídal; očima kmitl kolem Pellaeonova ramena k přibližující se nákladní lodi. Pellaeon se s úsilím přiměl zůstat potichu a nechal svého kapitána dojít k logickému závěru jeho vlastní, neuspěchanou, metodickou cestou. Ten se k Pellaeonově úlevě konečně pohnul. „Plná pohotovost,“ přikázal kapitán. „A znovu prověřte ten identifikační kód. Pro případ, že před nikým neprchá, ale má v úmyslu do nás narazit.“ Pellaeon se otočil zpět k průzoru v naději, že tak před kapitánem skryje své ohromení. Věřil opravdu Drusan, že by někdo byl tak pošetilý, aby se pokusil o takovýto bláznivý kousek? K němu by se přece neodhodlali ani ti rebelští pomatenci. Na druhou stranu, pokud
8 / STAR WARS
Drusanova paranoidní domněnka nahodí štíty a turbolasery – „Jsou tu!“ vykřikl senzorový důstojník. „Skočilo sem šest neznámých lodí, zformovaných v rojnici za Salaban’s Hope.“ „Obrátit loď,“ vydechl Drusan, jehož hlas přetékal touhou po akci. Kapitán si užíval každou příležitost, kdy mohl turbolasery Chimaery probudit k životu. „Všechny turbolasery na plný výkon.“ Pellaeon zkřivil tvář. Drusan jako obvykle postupoval podle standardního bojového protokolu. Ten však v tomto případě nemohl dostačovat. Než bude Chimaera schopna palby, útočníci dávno Salaban’s Hope dostihnou a obklopí. Kdyby ale Chimaera vložila všechnu svoji energii do podsvětelných motorů a letěla přímo vstříc nákladní lodi, mohla by tím její pronásledovatele když ne přímo odstrašit, pak alespoň znejistět. Zkrácení vzdálenosti by zároveň znamenalo dostat se dříve na účinný dostřel turbolaserů. „Kapitáne, mohu-li navrhnout –“ „Ne, nemůžete, komandére,“ přerušil ho klidným hlasem Drusan. „Teď na ty vaše svérázné teorie boje není ta pravá chvíle.“ „Kapitáne, volá nás Salaban’s Hope,“ ozval se komunikační důstojník. „Lord Odo si žádá vaši okamžitou pozornost.“ Pellaeon svraštil čelo. Jméno lord Odo patřilo k těm, která se obvykle pojila s císařským dvorem; nepatřilo sem, na Vnější okraj. Co by člen dvora dělal tak daleko od Imperiálního Centra? „Spojte nás,“ nařídil Drusan. „Ano, pane.“ Ozvalo se cvaknutí – „Kapitáne Drusane, mluví lord Odo,“ ozval se melodický hlas z reproduktoru na můstku. „Jak jste si jistě všiml, čelím útoku.“ „Zajisté, lorde Odo,“ přitakal Drusan. „V této chvíli nabíjíme turbolasery.“
RU
K A
O D P L AT Y
/ 9
„Výborně,“ odvětil Odo. „Mohl bych požádat, abyste mezitím všechnu zbývající energii převedli do tažných paprsků a přitáhli –“ „Můj pane, to není dobrý nápad,“ varoval ho Drusan. „Na tuto vzdálenost by plně nabitý tažný paprsek mohl vážně poškodit trup vaší lodi.“ „Všechnu zbývající energii převeďte do tažných paprsků,“ opakoval Odo náhle přísným hlasem, „a přitáhněte si dva nepřátele na křídlech.“ „Jestli vás ale roz–“ opožděně se Drusan zarazil. „Ano. Ano, už rozumím. Podporučíku Calne, tažný paprsek na dva útočníky na křídlech – chyťte je a přitáhněte.“ Pellaeon se otočil se sevřeným hrdlem k průzoru. Záře motorů útočníků byla nyní zřetelně viditelná; jasně planula proti hvězdám, jak se lodě usilovně hnaly za Salaban’s Hope. Drusan nepřeháněl, když upozorňoval na nebezpečí z použití tažných paprsků Chimaery na tuto vzdálenost. V jejich sílu, která by poškodila či roztříštila trup útočníků, nepochybně doufal i Odo. Jestliže však nepřátelské lodi byly odolnější, než se Odo domníval, celý manévr by je přitáhl na nebezpečnou vzdálenost rychleji a snadněji, než by to dokázaly samy. Potom by měla Salaban’s Hope nepřátelské kanony za sebou i na křídlech, což by pravděpodobně nebyla situace, se kterou by si kapacita štítů lodi dokázala poradit. Pellaeon sledoval celý výjev s tichým sykotem mezi zuby. Dvě z pronásledujících lodí na křídlech náhle přešly do prudké vývrtky a dráhy jejich motorů se roztočily jako kroužící dětské prskavky. „Paprsky v chodu,“ oznámil podporučík. „Útočníci zachyceni a blíží se k nám.“ „Nějaké známky poškození trupu?“ zajímal se Drusan. „Žádné nepozorujeme, pane,“ hlásil senzorový důstojník. „Beru na vědomí,“ odtušil Drusan. „No, tak to bychom měli,“ dodal k Pellaeonovi. „Alespoň nemohou střílet po Salaban’s Hope,“ upo-
10 / S T A R W A R S
zornil Pellaeon. „Ne v té bláznivé spirále, do které se dostali.“ „Ano, zaměřit cíl je v takové situaci obtížné,“ souhlasil Drusan zdráhavě. „Ale ne nemožné.“ Pak všechno Pellaeonovi najednou došlo. Odo nespoléhal čistě jen na destruktivní sílu tažných paprsků. Nechával si nepřátelské lodi přitáhnout na svou úroveň, a jestliže budou jejich účinky tak dezorientovaní jako doposud – Stále ještě nebyl s uvažováním u konce, když vtom z obou boků Salaban’s Hope vyšlehla laserová palba a rozstřílela oba bezmocné útočníky na kusy. Jak se stále rozšiřující pole úlomků uvolňovalo ze spárů tažných paprsků, nevyhnutelně padalo dozadu kolem neustále zrychlující Salaban’s Hope – přímo do cesty zbylým čtyřem útočníkům. „Kapitáne, turbolasery aktivní,“ ohlásil zbraňový důstojník. „Zaměřte zbývající cíle,“ utrousil Drusan. „Tedy pouze v případě, že z nich něco zbude. A uvědomte důstojníka v hangáru, že se mu blíží loď.“ Podíval se na Pellaeona. „Je-li tento lord Odo člen císařského dvora,“ zamumlal, „alespoň je schopný.“ „Ano, pane,“ potvrdil Pellaeon. „Mám převzít můstek, zatímco vy našeho hosta přivítáte?“ Drusan se zašklebil. „Naštěstí jsem příliš zaneprázdněn uklízením tohohle nepořádku, než abych se zabýval návštěvníky,“ odtušil. „Jděte vy. A zajistěte mu pohodlí – však to znáte. Povězte mu, že ho přijdu přivítat, jakmile provedeme skok do hyperprostoru.“ „Ano, pane,“ přitakal Pellaeon. „Možná se mi z něho podaří dostat informaci o tom, kam nás vlastně zanese ten zašifrovaný kurz, který jsme dostali.“ „Na to raději nespoléhejte, komandére,“ opáčil Drusan. „Císařský dvůr si svá tajemství střeží žárlivěji než kdo jiný.“ Pokynul rukou. „Odchod.“ ***
RU
K A
O D P L AT Y
/ 11
Pellaeon ještě nikdy neměl tu pochybnou čest přivítat na své lodi opravdového člena císařského dvora. Slyšel ale všechny ty historky o jejich aroganci a zálibě ve vzácných a drahých věcech, stejně jako o zástupech pochlebovačů, kteří je doprovázeli na každém kroku. Lord Odo se v tomto smyslu ukázal být výjimkou. První osobou, jež se vynořila z hlubin lodi, byl křehce vypadající člověk, oděný nikoli v okázalém šatu, ale v prostém pilotním úboru. Za ním následoval další – alespoň pokud mohl Pellaeon soudit – člověk, tento ve vínovošedém rouchu s kapucí, v černých rukavicích, vysokých botách, plášti a černé kovové masce zakrývající celý obličej, která by se hodila na nějakého divadelního herce. To bylo vše. Jestliže měl Odo doprovod, bylo zřejmé, že ho nechal v lodi. Pellaeon ještě pro jistotu počkal, dokud mu pilot nedal znamení k uzavření nástupního otvoru. V okamžiku, kdy se s bouchnutím uzavřel, vykročil vpřed. „Lorde Odo,“ řekl a uklonil se v pase. Pokud nechtěně porušil nějaké společenské zvyklosti dvora, doufal, že mu to bude odpuštěno. „Jsem komandér Gilad Pellaeon, třetí můstkový důstojník imperiálního hvězdného destruktoru Chimaera. Kapitán Drusan mě požádal, abych vás přivítal a oznámil vám, že se vám bude věnovat osobně, hned jak mu to povinnosti na můstku dovolí.“ „Děkuji vám, komandére,“ odvětil Odo stejným melodickým hlasem, který předtím Pellaeon slyšel na můstku, nyní jemně tlumeným maskou. Odnikud na něj nezíval ústní otvor, stejně jako si nepovšiml očních štěrbin. Buďto Odo vidí skrz kov masky, nebo v ní má zabudovaný miniaturní displej. „Jsme už na cestě?“ „Zajisté, pane,“ přitakal Pellaeon, když pro jistotu střelil okem po nejbližším panelu s displejem. „Pokud se nemýlím, ze zašifrovaných dat, která jsme obdrželi spolu s vaším oprávněním k nalodění, vyplývá, že let bude trvat deset standardních hodin.“ „Přesně tak,“ potvrdil Odo. „Snad mi můj nenadálý
12 / S T A R W A R S
přílet odpustíte. Důvod cesty však musí zůstat tajný a má identita neodhalena.“ „Nemusíte mi nic vysvětlovat, pane,“ ujišťoval hosta chvatně Pellaeon. „Vím, jak to na císařském dvoře chodí.“ „Vážně?“ opáčil Odo. „Výborně. Někdy později byste mě tedy mohl poučit o jeho jemnějších aspektech.“ Pellaeon stáhl obočí. Bavil se Odo na účet nevýznamného důstojníka flotily? Anebo toho o císařském dvoře opravdu mnoho nevěděl? V tom případě by se o jeho člena jednat nemohlo. Kým tedy ve skutečnosti byl? „Zajisté už pro nás máte připraveny kajuty,“ pokračoval Odo. „Cesta sem byla dlouhá a plná nebezpečí.“ Mírně uklonil hlavu. „Což mi připomíná, že bych vám měl poděkovat za pomoc s těmi útočníky.“ „Bylo nám ctí, můj pane,“ poslušně přitakal Pellaeon. Napadlo ho však, jestli by neměl přiznat hlavní díl za zničení nepřátel Odovi. Nejspíše ale ne. Imperiální flotile by neprospělo, kdyby doznala, že civilní návštěvník přišel s lepším bojovým plánem než její velitelé. „Pro vás i vašeho pilota jsme už nachystali kajuty v blízkosti hangáru.“ Přesunul pohled na pilota a pozvedl obočí. „A vaše jméno?“ Pilot stočil zrak k Odovi, jako kdyby žádal o souhlas promluvit. Odo se ani nepohnul a po chvilce se pilot obrátil k Pellaeonovi. „Říkejte mi Sorro,“ odvětil nakonec rozvážně. Jeho starý a znavený hlas plně odpovídal zevnějšku. „Velmi mě těší,“ řekl Pellaeon. Potom se otočil k Odovi. „Následujte mě, prosím. Doprovodím vás k vašim kajutám.“ *** Přesně za devět a tři čtvrtě standardní hodiny přišel Pellaeon, ačkoli neměl službu, na můstek Chimaery. A jak se ukázalo, vcelku zbytečně. Hvězdný destruktor se vynořil na noční straně naprosto všední planety, kterou, stejně jako všední vesmír okolo, ozařovalo všední žluté slunce.
RU
K A
O D P L AT Y
/ 13
„Víc toho nejspíš ani neuvidíme,“ zabručel Drusan. „Dostali jsme rozkaz držet pozici, dokud se lord Odo nevrátí.“ „Tamhle letí,“ poznamenal Pellaeon a ukázal na zář motoru Salaban’s Hope, která se vyloupla zpod dlouhé přídě Chimaery. Nákladní loď směřovala přímo k obzoru planety před nimi. Na krátkou dobu se zdála být jakoby zamlžená a pak ji atmosféra pohltila nadobro. „Co si myslíte o té jeho masce?“ Pellaeon se jen s obtížemi odtrhl od úvah, kde asi tak mohou být, k úvahám, kým je záhadný lord Odo. „Rozhodně nemá zájem na tom, abychom věděli, kdo je zač,“ odpověděl. „Kdo, nebo co,“ utrousil Drusan. „Nechal jsem environmentální službu provést rozbor vzduchu proudícího z jeho kajuty. Říkal jsem si –“ „Co že jste?“ vpadl mu do řeči konsternovaný Pellaeon. „Pane, naše rozkazy znějí jasně. Lordu Odovi se do jeho záležitostí nemáme nijak míchat.“ „Což jsem nedělal,“ odvětil Drusan. „Sledování stavu lodi je součástí mé práce.“ „Ale –“ „Krom toho jsem neměl úspěch,“ pokračoval mrzutě Drusan. „Lord Odo jeví biologické známky padesáti různých druhů, z nichž přinejmenším osm počítače ani nedokázaly přesně určit.“ „Zřejmě vše vychází z jeho masky,“ zamumlal Pellaeon. Vzpomněl si na shluky štěrbin v její zaoblené lícní části. „Měl jsem za to, že lícní štěrbiny slouží jen jako dekorace.“ „Podle všeho vylučují ty plyny,“ odtušil Drusan. „Chytrolín, co? Ať už je ale důvod jeho návštěvy, jaký chce, brzy by mělo být po všem a pak ho budeme moct vzít i s jeho lodí zpátky na místo, kde jsme ho naložili.“ „Pokud s námi nebude chtít letět ještě někam jinam,“ podotkl Pellaeon. „K čemu nás potřebuje?“ vybuchl Drusan. „Má loď i pilota. Ať se o sebe stará sám.“ Zasupěl. „Nu, nemá
14 / S T A R W A R S
smysl tu postávat a čekat na něj. Jdu si odpočinout a vám doporučuji udělat totéž, komandére.“ „Ano, pane,“ přikývl Pellaeon. Ještě jednou se podíval směrem k planetě a pak následoval Drusana po velitelské lávce. *** „Nuže?“ zeptal se císař. Starší kapitán Thrawn po několik okamžiků, kdy stále ještě upíral zrak z průzoru na zalesněnou krajinu rozprostírající se pod nimi, zachovával mlčení. „Neobyčejně zajímavé,“ odpověděl chisský důstojník nakonec. Jorj Car’das seděl za kormidlem své nákladní lodi a upřeně sledoval obzor měsíce pod nimi. Toužebně si přál, aby byl stále v dobrovolném exilu, pryč od všeho dění. Thrawn ho tu zjevně nepotřeboval, císař očividně nechtěl. Thrawn na jeho účasti trval; z jakého důvodu, to Car’das nevěděl. Možná měl Thrawn pocit, že mu něco dluží. Snad se domníval, že Car’dasovi prospěje, když ho touto cestou přivede zpět do kontaktu s vlivnými a mocnými. Car’das ani netušil, proč jeho přítomnost na palubě toleruje císař. Třeba si považoval Thrawna natolik, že mu odpouštěl drobné vrtochy. Nebo se jen bavil Car’dasovovu očividnou stísněností. Nic z toho Car’das nevěděl. Ne že by mu na tom doopravdy záleželo. Nebo na čemkoli jiném. „Vícefrekvenční silové pole, které jste vytvořili, by mělo být s to ochránit celé staveniště,“ poznamenal Thrawn a mávl rukou směrem k obrovské, napůl dokončené kouli tiše plující nad měsícem. „Předpokládám, že jeho generátor napájí více zdrojů a proti orbitálnímu útoku ho chrání deštníkový štít?“ „Přesně tak,“ potvrdil císař. „A v lesích okolo generátoru se nacházejí plně obsazené kasárny.“ „Je měsíc obydlený?“ „Jen primitivními druhy,“ zněla přezíravá odpověď. „V tom případě se jedná o neefektivní alokaci zdrojů,“ odpověděl Thrawn. „Okolo generátoru doporučuji
RU
K A
O D P L AT Y
/ 15
spálit všechen porost v okruhu sta kilometrů. Před pozemním útokem by ho mohly chránit kolosy AT-AT a opancéřované juggernauty skryté pod štítem. Ty doplňte třemi nebo čtyřmi skupinami průzkumných vznášedel a zbytek vojáků a vybavení může být použit na jiných, exponovanějších místech říše.“ „Podle vás bych tedy měl generátor učinit naprosto nedobytným?“ otázal se Palpatine. „Předpokládal jsem, že to bylo úmyslem.“ Thrawn se odmlčel a Car’das se ohlédl právě včas, aby ještě stačil zaznamenat nepatrné zúžení kapitánových rudě žhnoucích očí, ostře kontrastujících s modrou kůží. „Pokud ovšem neplánujete past.“ „Jistěže,“ zněla císařova klidná odpověď. „Vy byste měl ze všech mých důstojníků nejlépe chápat, jaký užitek může dobře nalíčená past přinést.“ „Souhlasím,“ přitakal Thrawn. „Důrazně bych vám však doporučoval, abyste nepodceňovali domorodé obyvatele. I primitivní druhy mohou být využity se smrtící účinností.“ „Nepředstavují problém,“ opakoval císař a pro zdůraznění svých slov mávl rukou. „Nesnášejí se totiž s cizinci. Žádnými cizinci.“ „Rozhodnutí je jen na vás,“ uzavřel Thrawn. „Ano,“ odvětil suše císař. „Ale teď cítím, že chcete přednést jakousi žádost. Mluvte.“ „Děkuji, Vaše Výsosti,“ řekl Thrawn. Pokud ho znepokojilo, že císař dovedl číst v jeho mysli, nedal to nijak najevo. „Jde mi o vzestup diktátora Nusa Esvy, který si Neznámých oblastech už získal značnou moc.“ Palpatine si tiše odfrkl. „Někdy mi připadá, kapitáne, že vaše mysl bloumá v příliš vzdálených končinách.“ „Nezapomínejte, že jste to byl právě vy, kdo mě pověřil průzkumnými výpravami,“ připomněl mu Thrawn. „A to zcela po právu. Ačkoli Rebelie představuje hrozbu, rozhodně není tou největší, které Impérium musí v současné době čelit.“
