Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Druhy licencí a způsob udělení k počítačovému programu Bakalářská práce
Autor:
Milena Podloucká Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
JUDr. Jiří Matzner, PhD., LL.M.
Praha
Květen 2012 1
Čestné prohlášení
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze dne 31. 5. 2012
Milena Podloucká
2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Jiřímu Matznerovi, PhD.,LL.M. za cenné připomínky, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.
3
Anotace Bakalářská práce se zabývá oblastí softwarových licencí, jejich získání, jakož i problematikou při používání nelegálně získaných programů. První kapitola se zabývá historií vzniku počítačových programů, problematikou vzniku komunit „open-source―. Druhá kapitola je věnována jednotlivým typům počítačových licencí. Třetí kapitola je zaměřena na oblast počítačového pirátství jako takového. Poslední kapitola se dotýká aktuální situace kolem počítačového pirátství v ČR, jakož i pohled na jednu z posledních světových kauz. Klíčová slova: Licence, Microsoft, Software, ACTA Annotation The bachelor thesis deals with the area of software licences, their acquisition and the issue of using illegally gained programs. The first chapter is concerned with the history of the formation of computer programs and the formation of communities "open-source". The second chapter pays attention to the individual types of computer licences. The third chapter focuses on the area of computer piracy itself. The last chapter deals with the current situation in connection with the computer piracy in the Czech Republic and with one of the latest cases in the world.
Key words: Licence, Microsoft, Software, ACTA
4
OBSAH 1. 2.
Úvod ................................................................................................................................... 7 Vymezení základních pojmů ........................................................................................... 8 2.1 Právo duševního vlastnictví ........................................................................................ 8 2.2 Autorské právo ........................................................................................................... 8 2.3 Právo průmyslového vlastnictví ................................................................................. 9 2.3.1 Průmyslový vzor ................................................................................................. 9 2.3.2 Vynález ............................................................................................................. 10 2.3.3 Obchodní tajemství ........................................................................................... 10 2.3.4 Know-how ........................................................................................................ 10 2.3.5 Ochranná známka ............................................................................................. 11 2.3.6 Softwarový patent ............................................................................................. 11 2.3.7 Volné dílo ......................................................................................................... 11 2.3.8 Užitný vzor ....................................................................................................... 11 2.3.9 Cross-licensing agreement................................................................................ 11 2.3.10 Počítačový program - definice.......................................................................... 12 2.3.11 Zdrojový kód .................................................................................................... 13 2.3.12 Objektový kód, otevřený formát ....................................................................... 13 3. Historie open-source a free software ............................................................................ 14 3.1 Období před zformováním Free Software Foundation ............................................. 15 3.1.1 Základy prvních uživatelských skupin ............................................................. 15 3.1.2 Vznik Internetu ................................................................................................. 18 3.1.3 Vznik UNIXových operačních systémů ........................................................... 20 3.1.4 Shrnutí a poznání .............................................................................................. 28 4. Software – druhy licencí, jejich získání a možnosti právní ochrany ......................... 29 4.1.1 Proprietární software ........................................................................................ 32 4.2 Open-source software ............................................................................................... 32 Hlavní typy Open-source software ................................................................................... 32 4.2.1 GNU GPL Licence ........................................................................................... 32 4.2.2 BSD Licence ..................................................................................................... 33 4.2.3 Public Domain .................................................................................................. 33 4.2.4 Copyleft ............................................................................................................ 34 4.2.5 Creative Commons ........................................................................................... 34 4.3 Shareware ................................................................................................................. 35 4.4 Freeware ................................................................................................................... 36 4.5 Adware ..................................................................................................................... 36 4.6 Licence OEM............................................................................................................ 37 4.7 Licence pro korporátní klientelu............................................................................... 37 4.7.1 Microsoft Enterprise Agreement Subscription(EAS) ....................................... 37 4.7.2 Software Assurance (SA) ................................................................................. 38 4.7.3 Enterprise Agreement (EA) .............................................................................. 38 4.7.4 Microsoft Open Licence (OLP) ........................................................................ 38 4.7.5 Microsoft Open Value ...................................................................................... 39 4.7.6 Microsoft Open Value Subscription (OVS) ..................................................... 39 4.7.7 Microsoft Select Plus ........................................................................................ 39 4.7.8 Software jako služba......................................................................................... 40 4.7.9 Software v krabicích ......................................................................................... 40 5
5.
Pirátství, nelegální využití programů, postih ............................................................... 41 5.1 Trocha historie .......................................................................................................... 41 5.2 Z pohledu zákona ..................................................................................................... 42 5.3 Pirátství a jeho podoby ............................................................................................. 45 5.3.1 Pirátství koncových uživatelů (End User Piracy) ............................................. 45 5.3.2 Domácí pirátství (Home Piracy) ....................................................................... 45 5.3.3 Pirátství prodejců (Reseller Piracy) .................................................................. 46 5.3.4 Pirátství probíhající na BBS nebo na Internetu (BBS/Internet Piracy) ............ 46 5.3.5 Pirátství podniků (Corporate Piracy) ................................................................ 46 5.3.6 Průmyslové pirátství (Industrial Piracy) ........................................................... 47 5.4 Protipirátské organizace ........................................................................................... 47 5.4.1 Business Software Alliance (BSA) .................................................................. 47 5.4.2 Software & Information Industry Association (SIIA) ...................................... 48 5.4.3 Federation Against Software Theft (FAST) ..................................................... 48 5.5 Pirátství – kdo je kdo ................................................................................................ 49 5.5.1 Cracker ............................................................................................................. 49 5.5.2 Ripování ........................................................................................................... 50 5.5.3 Hacker............................................................................................................... 50 5.5.4 Lamer ................................................................................................................ 51 5.6 Rizika spojená s používáním nelegálního software.................................................. 52 5.7 Sankce....................................................................................................................... 54 5.8 ACTA ....................................................................................................................... 56 5.8.1 Úryvky ze schváleného usnesení ACTA .......................................................... 57 5.8.2 ACTA – pozitiva, negativa ............................................................................... 60 5.8.3 Sdílení dat ......................................................................................................... 61 5.8.4 Hudba za pár korun........................................................................................... 62 5.9 Pirátství v ČR ........................................................................................................... 62 5.9.1 Podle BSA v ČR klesá míra softwarového pirátství ........................................ 62 6. Závěr ................................................................................................................................ 65 Seznam použité literatury ..................................................................................................... 66 Elektronické zdroje ............................................................................................................... 66 Seznam příloh ....................................................................................................................... 68
6
1. Úvod Počítačové pirátství je významným společenským jevem současnosti. Z důvodu velmi rychlého rozvoje informačních technologií se stává porušování autorských práv stále jednodušší a tím pádem velmi rozšířenou činností. Vzhledem k uvedenému se problematika ochrany autorského práva (a to včetně práva duševního vlastnictví obecně) stává stále více významnou problematikou. Téma bakalářské práce „Druhy licencí a způsob udělení k počítačovému programu― jsem si vybrala především proto, abych se seznámila s druhy licencí počítačových programů – tedy s problematikou, se kterou se setkávám ve svém každodenním životě, a to nejen v práci, ale i ve svém soukromí. Nejedná se pouze o oblast počítačového programu, typu „kancelářský balík Office―, ale rovněž jsem se snažila pochopit právní náležitosti v oblasti herního průmyslu (jenž jsem nucena dnes a denně „sledovat― při herních aktivitách mého mladšího syna). Cílem mé práce je seznámit se s problematikou získání počítačové licence, podchytit problematiku v případě užívání počítačového programu bez řádně získané licence, podchytit oblast „komunit―, které dohlížejí nad dodržováním pravidel. Hlavním zdrojem právních informací mi byly především tuzemské (částečně i zahraniční) odborné články, dostupné v elektronické podobě, z různých databází. Dále jsem využila tuzemské knižní publikace. Technické informace pocházejí především z Internetových zdrojů. První část práce je věnována především historii počítačů jako takových. Dále je práce zaměřena na problematiku vzniku počítačových programů, komunit, které se snažily podchytit legalizaci počítačového programu a dotýká se i oblasti open-source. V této části jsem se také zaměřila na problematiku vzniku Internetu. Další kapitola podává přehled o jednotlivých druzích počítačových licencí s vazbou na právní systém. Následující kapitola se zabývá oblastí počítačového pirátství, popisuje zákony, které danou oblast řeší, podchycuje jednotlivé typy pirátství jako takového, popisuje jednotlivé typy pirátů (hacker, lamer, cracker) a protipirátské organizace. V poslední kapitole je shrnuta problematika pirátství v České republice za uplynulých několik let.
7
2. Vymezení základních pojmů 2.1 Právo duševního vlastnictví Každý člověk v životě něco vytváří, koná nějakou tvůrčí činnost. Výsledkem této činnosti jsou jak movité tak nemovité věci, ale i nehmotné statky. A vztahy k těmto výtvorům upravují právě Práva duševního vlastnictví. V roce 1967 vznikla Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví, která v podstatě ukotvila vlastnictví v následujících oblastech: k vynálezům a průmyslovým vzorům k ochranným známkám k obchodním firmám a jménům k vědeckým objevům k autorským dílům a případně nehmotným statkům ke všem ostatním činnostem v oblastech průmyslových, vědeckých, literárních, uměleckých Duševní vlastnictví zahrnuje tedy práva, která se vztahují k duševní činnosti. V závislosti na oblasti, ke které vznikly, pak dělíme právo duševního vlastnictví na: -
autorské právo
-
právo průmyslového vlastnictví
2.2 Autorské právo Jedná se o soubor veškerých právních norem, jenž upravují právní vztahy v okamžiku vzniku i při následném uplatnění autorských děl. Z jiného pohledu je autorské právo oprávnění, vlastnictví konkrétního daného autora odpovídajícího autorského díla. Tímto nástrojem – autorským právem (podle autorského zákona 121/2000) – stát poskytuje
8
vlastníkovi díla po definovanou nebo časově omezenou dobu rozhodnout o dalším osudu jeho díla, využívání, rozšiřování a dalších možnostech. Autorské právo je součástí duševního vlastnictví. Je však vázáno na konkrétní dílo – tzn. neochraňuje myšlenky, náměty, atd. V České republice jsou počítačové programy chráněny právě prostřednictvím autorského práva.
2.3 Právo průmyslového vlastnictví V tomto případě se jedná o souhrn všech právních norem, které zahrnují a upravují oblast průmyslového vlastnictví. Tato oblast je charakterizována specifickými oblastmi, jenž lze shrnout pod body: - požadavek na průmyslovou využitelnost - požadavek na formalizaci procesu, při kterém vznikají Průmyslové vlastnictví však vzniká až v okamžiku rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví o udělení ochrany. Další základní pojmy používané v tomto odvětví:
2.3.1 Průmyslový vzor Zákon č. 207/2000 Sb. o ochraně průmyslových vzorů. Zákon upravuje problematiku ochrany průmyslových vzorů (vzhled výrobku nebo jeho části). Průmyslové vzory splňující podmínky (novost a individuální povaha) zapisuje Úřad průmyslového vlastnictví do Rejstříku. Zákon upravuje mj.: rozsah, počátek a dobu trvání ochrany; právo k průmyslovému vzoru; práva vyplývající ze zápisu průmyslového vzoru; způsob zániku a výmazu průmyslového vzoru; problematiku převodu licence a spoluvlastnictví k zapsanému průmyslovému vzoru; úpravu řízení o přihlášce průmyslového vzoru. Ochraňuje především vzhled výrobku, jeho design, případně jeho části. Zaměřuje se hlavně na linie, barvy, tvar, materiály, ozdobné prvky atd. Typickým příkladem z poslední doby je spor společností Apple a Samsung, ohledně podoby počítačových tabletů Apple iPad a Samsung Galaxy Tab. Oba tablety jsou si skutečně velmi podobné, v jednom případě dokonce ani obhájce firmy Samsung nedokázal na první pohled z dálky rozeznat, který tablet
9
drží soudce nad hlavou. Spory obou výrobců proběhly již v několika zemích s tím, že v jedné byl prodej zakázán, v druhé povolen. Samsung na základě těchto verdiktů lehce pozměnil vzhled svého výrobku, soudní spor však stále pokračuje.
2.3.2 Vynález Dle české právní úpravy se vynálezům vzniklým z vynálezecké činnosti udělují tzv. patenty. Jejich charakteristikou je, že se jedná o nové průmyslově využitelné vynálezy.
2.3.3 Obchodní tajemství Jedná se o ochranu obchodních, výrobních či technických informací, které mají nějakou hodnotu (ať už materiální či nemateriální povahy), v běžné praxi nejsou volně dostupné. Současně vlastník těchto skutečností má zájem, aby tyto byly utajeny, přičemž on sám jejich utajení zajišťuje.
2.3.4 Know-how Souhrn technických informací, jenž nabývají charakteristiky tajné, podstatné a současně jsou identifikovatelné nějakou vhodnou formou. Z hlediska srovnání pojmů obchodní tajemství a know-how je potřeba doplnit, že se nejedná o identické pojmy, tzn. nelze je jednoduše zaměňovat. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že: obchodní tajemství je nástrojem obchodního práva zatímco know-how je jeho potencionálním předmětem Z opačného pohledu je pak možné, že know-how může existovat samostatně, tedy bez toho, že by bylo součástí obchodního tajemství. Rovněž know-how nemusí být (na rozdíl od obchodního tajemství) ve vlastnictví podnikající osoby, ale může být majetkem fyzické či právnické osoby, která není podnikatelem ve smyslu § 2 Obchodního zákoníku.
10
2.3.5 Ochranná známka Uděluje se k výtvorům, které je možné identifikovat pomocí jakéhokoliv grafického ztvárnění, barvy, kresby, písma, tvaru výrobku, obalu, slova, a to za předpokladu, že toto je schopno odlišit výrobky či služby jedné osoby, od výrobků či služeb druhé osoby.
2.3.6 Softwarový patent Jedná se o jakési přidělení dočasného monopolu na dobu 20ti let. Ten zaručuje držiteli softwarového patentu výlučné právo na jeho využití po celou uvedenou dobu výměnou za fakt, že vlastník této technologie ji zveřejní. Patent lze udělit jak fyzickému produktu, tak i procesu. Z pohledu softwarového patentu se jedná o patent, jenž chrání konkrétní programovací techniku.
2.3.7 Volné dílo Jak již název sám vypovídá, jedná se o autorské dílo, které není z pohledu majetkových práv žádným způsobem chráněno, resp. u kterého již doba ochrany po definovaném časovém limitu vypršela.
2.3.8 Užitný vzor Užitným vzorem je technické řešení, které je nové, přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti a je průmyslově využitelné1
2.3.9 Cross-licensing agreement V patentovém právu „cross-licensing agreement― znamená, že dvě strany si navzájem dají oprávnění, aby mohly využívat předměty patentů druhé strany. Znamená to tedy, že společnosti, které mají zhruba podobné patentové portfolio, své patenty navzájem sdílejí,
1
Viz. Úřad průmyslového vlastnictví (www.upv.cz/cs/prumyslova-prava/uzitne-vzory.html)
11
aniž by si navzájem musely platit licenční poplatky. Například Microsoft má takové smlouvy s IBM, Sun Microsystems, SAP, Hewlett-Packard, Siemens AG, Cisco, Autodesk atd.2
2.3.10 Počítačový program - definice Počítačový program je posloupnost instrukcí, která popisuje realizaci dané úlohy počítačem. Aby počítač mohl vykonávat nějakou činnost, potřebuje mít ve své operační paměti alespoň jeden program. V současné době je v počítači základním programem jádro, které řídí jeho chod a uživatel pak pracuje s aplikačním softwarem.3 Autorský zákon ani Směrnice o právní ochraně počítačových programů pojem počítačový program žádným způsobem výslovně nedefinuje. Do Směrnice o právní ochraně počítačových programů nebylo vymezení počítačového programu zakomponováno úmyslně, což bylo odůvodněno možným brzkým zastaráním takovéto legislativní úpravy v důsledku technického pokroku. Ze samotné podstaty počítačového programu jako předmětu autorskoprávní ochrany vyplývá požadavek na určitou míru jeho komplexity. Z tohoto důvodu nemohou kupříkladu jednotlivé algoritmy či jednoduché skripty splňovat veškeré podmínky nezbytné pro poskytnutí autorskoprávní ochrany. Jako určitým legislativním impulsem pro tuto interpretaci může být i ustanovení § 2 odst. 6 autorského zákona, které stanoví, že dílem podle tohoto zákona není zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě. Tímto samozřejmě není vyloučena případná ochrana těchto předmětů či vztahů jinými obecně závaznými právními předpisy. Na výše zmiňované ustanovení § 2 odst. 6 autorského zákona pak navazuje ustanovení § 65 odst. 2, jenž stanoví, že myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem, nejsou podle tohoto zákona chráněny
2 3
Podrobněji například na www.wikipedi.org/wiki/cross_licensing Zdroj: www.wikipedia.org – počítačový program
12
2.3.11 Zdrojový kód Pojmem zdrojový kód se označuje text počítačového programu, zapsaný v některém z programovacích jazyků. Tento kód je poté zdrojem pro další počítačový program, který původní kód přímo provádí nebo tento kód tzv. kompiluje, tzn. vytvoří z něj soubor, který lze samostatně spustit.
2.3.12 Objektový kód, otevřený formát Pojmem otevřený formát se nazývá publikovaná specifikace, která uchovává digitální údaje. Tato specifikace nemá žádná právní omezení na používání, přičemž bývá udržována nekomerční standardizační institucí, např. Mezinárodní organizací pro normalizaci. V případě otevřeného formátu musí být dodržena podmínka, že je implementovatelný, jak v rámci proprietárního softwaru, tak i v open-source software a to při použití jakýchkoliv licencí.
13
3. Historie open-source a free software V dnešní době pojmy, jakými jsou open-source či free software, jsou již běžnou součástí každodenního života nejen profesionálů v oblasti IT, ale i uživatelů, kteří se oblasti výpočetní techniky dotýkají jen okrajově. A ať už se jedná o zastánce nebo protivníky, vesměs u obou skupin není vždy jednoznačné pochopení těchto pojmů. Níže se podíváme trochu do historie vzniku software (dále jen SW) obecně, na počátky open-source a free-software, jakož i na jejich další vývoj4. Každý z nás již jistě zaslechl pojmy jako open-source, free software. Stejně tak jsme se jistě každý již setkal s názvy komerční či proprietální software. A pokud si myslíme, že tomu tak není, tak kdo z nás neslyšel pojmy jako jsou operační systém Linux, prohlížeč webových stránek (browser) Firefox, databáze MySQL či třeba HTTP server Apache. Na druhou stranu je málokdy komu jasné, jaká je definice zmíněných pojmů a kdo z nás je dokáže jednoznačně rozlišit. Či do jaké míry je správně vnímána odlišnost zmiňovaných programů od svých proprietárních protějšků. Pro mnohé z uživatelů jde jen o „software zadarmo―, který může legálně kopírovat. Lze se tedy domnívat, že značná část laické, ale i část odborné veřejnosti zůstane u definice zmiňované výše. Skutečností je fakt, že běžnému uživateli to může být vcelku jedno, hlavní podmínkou pro takovéhoto uživatele je skutečnost, „aby to fungovalo― a „že to nic nestojí―. Následující kapitoly si dávají za cíl tyto pojmy osvětlit. Vznik myšlenek, ze kterých celá anabáze, jejichž výstupem byla komunita tvořící open-source software vznikla, zasahuje až do prvopočátků počítačů (někdy kolem padesátých let 20. století), přičemž jejich vývoj probíhá v podstatě až dodnes. Vzhledem k uvedenému se tedy částečně zaměřím i na dějepis vzniku počítačů.
4
http://wood.mendelu.cz/cz/sections/SC/?q=node/104
14
Tento dějepisný pohled je rozdělen do tří základních období a to následovně: období před vznikem Free Software Foundation (FSF5) a GNU – období, kdy docházelo k formování myšlenek, jenž vedly ke vzniku free software a open-source hnutí období mezi vznikem FSF a Open-Source Iniciative (OSI) a období mezi vznikem OSI a dneškem
3.1 Období před zformováním Free Software Foundation
Při pohledu do historie open-source software je třeba popsat i fakta, která ke vzniku tohoto hnutí vedla. Základními podněty, které formovaly a současně zapůsobily na vznik tohoto modelu vývoje SW, jsou v souladu s členěním, jak je používá Peter H. Salus ve své knize „The daemon, the gnu, and the penguin — A History of Free and Open-Source― především: formování uživatelských skupin vznik Internetu vznik UNIXových operačních systémů
3.1.1 Základy prvních uživatelských skupin Částečně společnou charakteristikou open-source a free software je jejich komunitní vývoj. Podívejme se tedy na vývoj uživatelských skupin, které napomohly vzniku tohoto druhu software. V roce 1952 uvádí společnost IBM na trh svůj první komerční počítač IBM 701. Počítač stále ještě vykazoval rozměry menší tělocvičny a o použití myši k jeho ovládání se uživatelům mohlo pouze zdát. Přesto se jednalo o určitý převrat, neboť do té doby všechny 5
Nadace Free Software Foundation (FSF), česky Nadace pro svobodný software, byla založena v roce 1985 s cílem podporovat práva uživatelů počítačů, používat, studovat, kopírovat, modifikovat a redistribuovat počítačové programy. FSF podporuje vývoj svobodného softwaru, jmenovitě pak operačního systému GNU. Dnes jsou hojně používány různé varianty operačního systému GNU s kernelem Linux; ačkoliv se těmto systémům často říká Linux, přesnější pojmenování pro ně je GNU/Linux.
15
„vyrobené― počítače byly defakto pouhými prototypy, které byly zkonstruovány vlastně jen v počtu jednoho kusu - např. ENIAC, MARK I. IBM vyrobilo v letech 1952–1954 celkem 18 kusů svých počítačů typu IBM701, což na tehdejší dobu bylo neuvěřitelné množství . Součástí dodávky těchto počítačů bylo samozřejmě i školení pro operátory.
Obrázek č. 1 – Počítačové středisko – čerpáno z www.programujte.com A právě v návaznosti na tato školení se někteří z účastníků rozhodli, že budou i nadále pokračovat v neformálních setkáních, na nichž budou diskutovat zkušenosti a problémy, se kterými se setkali během užívání těchto počítačů. Vůbec první setkání se mělo konat po uvedení IBM 701 do provozu. V mezidobí však již IBM vyvíjelo další generaci svého počítače IBM 704. Byl zde však problém v nekompatibilnosti s předchozí verzí IBM 701, což v uživatelích vyvolávalo značnou rozladěnost. A toto byla jedna z mnoha skutečností, které potřebovala firma IBM nějak vyřešit.
16
V roce 1955 uspořádala RAND Corporation6 setkání zástupců všech firem, které si objednaly IBM 704 (jednalo se o zástupce 17ti firem). Na tomto setkání došlo ke zformování historicky první formální skupiny uživatelů počítačů tzv. SHARE. Tato skupina SHARE byla v prvopočátku financována firmou IBM. Ta tímto způsobem podporovala operátory svých počítačů v tom, aby se setkávali, diskutovali o problémech, na které při používání počítačů narazili. Současně měli za úkol společně hledat řešení těchto problémů. V této souvislosti firma IBM vytváří rovněž knihovnu 300 počítačových programů. Tato knihovna je dána plně k dispozici členům SHARE. Ostatně tato organizace funguje dodnes a sdružuje zákazníky IBM. A přestože je nyní již plně nezávislá na IBM, stále společně udržují úzkou spolupráci. Tyto kroky společnosti IBM byly následovány i dalšími firmami. Například v roce 1961 dochází k založení DECUS – „DEC User's Society―. Obdobné skupiny zformovaly mimo jiné také firmy Remington Rand, Bendix, Prime (PRIMUS) nebo Apollo (ADUS). V dané době vesměs ani nikoho nenapadlo zabývat se licenčními problémy. Celá diskuse těchto komunit probíhala zcela volně a jediným cílem byla vzájemná pomoc jednotlivých uživatelů. Přechod směrem k elektronickým skupinám Výše uvedené skupiny měly „klasickou― formu, tedy jednalo se o organizované sdružování osob a velmi často docházelo k osobnímu setkávání jejich členů. Oproti tomu dnešní komunity, které se podílejí na vzniku open-source a free software, fungují mnohdy jen a pouze na bázi volné organizace, přičemž jediným druhem setkávání bývá elektronický styk. A osobní setkávání je spíš jakousi „nadstavbou―.
6
americká nezávislá organizace, původně založená letectvem, zabývající se „podporou vědeckých, výzkumných a dobročinných cílů za účelem veřejného prospěchu a bezpečnosti USA
17
3.1.2 Vznik Internetu7 Popsat historii vzniku Internetu by jistě stačilo na samostatnou kapitolu. Přesto se na tuto oblast velmi stručně podívejme, neboť pro vývoj open-source a free software je Internet zcela určující záležitostí. Počátky vývoje Myšlenkové základy Internetu byly položeny začátkem 60. let 20. století na 4 různých místech. Prvním z nich byla americká vládní agentura DARPA - Defense Advanced Research Projects Agency. Jednalo se o vládní organizaci určenou pro výzkum vojensky využitelných technologií. V rámci DARPA vznikl speciální odbor technologií pro zpracování informací IPTO
-
Information
Processing
Techniques
Office.
Jeho
prvním
ředitelem byl
J. C. R. Licklider.
Obrázek č. 2 - J. C. R. Licklider - čerpáno z www.programujte.com
Právě on byl autorem myšlenky, že počítače by měly být spíše komunikačním zařízením, než výpočetním nástrojem. Jednalo se vcelku o revoluční myšlenku. V dané době byly počítače využívány spíše pro zpracování dávkových dat, jako například vědecké výpočty nebo třeba výpočty mzdových prostředků. Využití počítače jako komunikačního nástroje bylo v té době zcela nepředstavitelné, neboť to uživatelé považovali za nesmírné plýtvání
7
http://historie_internetu.sweb.cz/podrobne.htm
18
výpočetními prostředky. Z tohoto úhlu pohledu je možné Licklidera považovat za velkého vizionáře. Druhým centrem, kde vznikaly myšlenky, jenž měly v budoucnosti umožnit vznik Internetu, byla RAND Corporation. Vzniká studie vypracovaná Paulem Beranem. Ta se zaobírala zabezpečenými komunikačními technologiemi, které by dokázaly přestát jaderný útok. Výstupem jeho práce byl návrh dvou principů: decentralizované sítě, jejíž jednotlivé uzly jsou propojeny různými možnými cestami, využívajícími ostatních uzlů a principu rozdělení zasílaných zpráv na menší bloky informací. Záměr této aktivity byl vcelku jasný. Pokud dojde ke zničení jednoho z uzlů, tak pro zachování vzájemné komunikace by měly zbývající uzly být schopné dále pokračovat v této komunikaci. Posledními dvěma centry, zabývajícími se podobnými principy, byly britská „National Physical Laboratory― (NPL) a americká instituce „Massachusetts Institute of Technology― (MIT – institut produkující nesmírné množství technických géniů). Pod vedením Roberta Taylora se na základě těchto výzkumů IPTO rozhodla pro vybudování komunikační sítě. Ta měla sloužit pro propojení jednotlivých výpočetních středisek, kterými disponovala. Původním záměrem bylo propojit jednotlivé počítače přímo za pomoci přepínání okruhů. K tomuto účelu měla využít pronajaté komerční linky. Teoreticky můžeme tento způsob přirovnat k principu podobnému klasickému přepojování telefonních hovorů, tzv. „přepojování drátů―. Tento záměr byl vylepšen Wesley A. Clarkem. Jelikož přímé propojení bylo velmi složité, tak navrhoval komplikovatelnost snížit přesunutím obsluhy spojení na minipočítače, které by byly v každém bodě připojené. Nazval je „Interface Message Processor― (IMP). Tyto minipočítače by byly zodpovědné za samotnou komunikaci, zatímco každé centrum by komunikovalo pouze se svým IMP. V roce 1968 oznamuje IPTO dokončení specifikací pro budoucí síť. Tato síť byla nazvána ARPANET. Samotná práce na ní byla zahájena počátkem roku 1969 a koncem prosince již měla síť první čtyři uzly a to University of California, Los Angeles, Stanford Research Institute, University of California, Santa Barbara a University of Utah.
19
Další vývoj Dalšími kroky, které formovaly Internet do podoby, jakou má dnes, byly především přechod na protokol TCP/IP v roce 1983 a vybudování univerzitní páteřní sítě NSFNet institucí NSF (National Science Foundation) v roce 1986. NSFnet byl propojen s ARPAnetem a stal se tak součástí budoucího Internetu. Posledním, z pohledu vzniku Internetu možná nejdůležitějším, krokem bylo zpřístupnění Internetu pro veřejnost v roce 1990. S uvedením vynálezu World Wide Webu neboli WWW, který byl vyvinut ve švýcarském „jaderném― institutu CERN sirem Timem Berners-Leem pro snadné sdílení informací mezi vědeckými týmy, který se pro laiky stal takřka synonymem pro Internet. To zapříčinilo rapidní růst nyní už globální sítě, která se tak stala jedním z nejdůležitějších komunikačních prostředků dneška. Je to právě Internet, který slouží jako základna pro většinu open-source a free software projektů.
Obrázek č. 3 - Tim Berners-Lee - čerpáno z www.programujte.com
3.1.3 Vznik UNIXových operačních systémů V celé této kapitole, zabývající se open-source a free software, nelze pominout UNIX. Nejenže první free software projekty byly psány pro UNIX a tvůrci myšlenek free software pocházeli z komunity kolem UNIXu, ale také samotné šíření a vývoj UNIXu v 70. letech byly vlastně předobrazem pro budoucí open-source a free software hnutí. Ostatně jedna z vývojových větví UNIXu se stala součástí tohoto druhu software8.
8
http://www.cnews.cz/historie-operacnich-systemu-od-unixu-az-po-chrome-os
20
Postup k UNIXu První podstatná událost se stala již roku 1956, tedy relativně dlouho před započetím vývoje UNIXu. V roce 1949 podalo americké ministerstvo spravedlnosti žalobu proti firmám AT&T a Western Electric, jejímž prostřednictvím se snažilo přesvědčit soud, že tyto firmy jednají tak, že omezují trh. Následně roku 1956 soudce Thomas F. Meaney rozhodl v tom smyslu, že těmto firmám byla zakázána činnost mimo jejich hlavní obor činnosti, kterými byly telekomunikační a přenosové služby. Přesto jim bylo povoleno pokračovat v takovýchto činnostech pro své interní a výzkumné potřeby. Tato událost měla mít na rozvoj UNIXu nečekaný vliv. Počátky UNIXu V průběhu 60. let byla AT&T prostřednictvím své výzkumné laboratoře Bell Labs zapojena společně s MIT a General Electric do projektu operačního systému MULTICS (Multiplexed Information and Computing Service). Nicméně roku 1969 tento projekt opustila. Zaměstnanci Bell Labs Ken Thompson a Dennis Ritchie v projektu operačního systému pokračovali dále, ovšem bez finanční podpory Bell Labs. Během krátké doby vyvinuli souborový systém pro minipočítač PDP-7 a postupně na jeho základě vyvíjeli v assembleru operační systém, který pojmenovali UNICS (Uniplexed Information and Computing Service). Tento název byl později změněn na tvar UNIX.
Obrázek č. 4 - Ken Thompson a Dennis Ritchie – zaměstnanci Bell Labs – čerpáno z www.programujte.com
21
Projektu se dostalo oficiálního zájmu Bell Labs, když jeho tvůrci slíbili přidat možnosti pro zpracování textu (zpracování textu se velmi hodilo například patentovému oddělení). Systém byl přepsán pro počítač PDP-11. Navíc započalo jeho šíření, prozatím v rámci firmy AT&T. Koncem roku 1971 byl také autory vydán první „UNIX Programmer’s Manual―. Další zvrat nastal roku 1973. UNIX byl přepsán do jazyka C (který byl zase vytvořen speciálně pro napsání UNIXu Dennisem Ritchiem), což zjednodušilo jeho portování na jiné platformy. Navíc poté, co Ken Thompson UNIX představil na sympóziu o principech operačních systémů pořádaném IBM, byli autoři „zavaleni― žádostmi o kopie svého operačního systému. To postavilo právníky AT&T před dilema, zda povolit licencování UNIXu třetím stranám a za jakých podmínek. Šíření UNIXu Vzhledem k již dříve zmiňovanému soudnímu rozhodnutí se proto právníci rozhodli, že Bell Labs by měly distribuovat kopie výzkumným a akademickým institucím za cenu přenosového média a poštovného. Tento krok znamenal, že během krátké doby se UNIX rozšířil na desítky míst. Zatímco vývoj v Bell Labs probíhal kontinuálně a uživatelé zde tedy používali stále nejaktuálnější kód, uživatelé vně laboratoře dostávali oddělené verze. Ty přímo závisely na jednotlivých vydáních „Unix Programmer’s Manual―. Jednotlivé verze systému byly označovány jako „Verze― (Version), verze manuálu pak jako „Edice― (Edition), proto se lze setkat s oběma označeními, která jsou vzájemně zaměnitelná. Vývoj však neprobíhal pouze v Bell Labs, ale díky přístupnému kódu také na univerzitách. Z tohoto pohledu nejvýznamnější byla Univerzita v Berkeley. První verzi vlastního systému BSD (Berkeley Software Distribution) zkompletoval a na magnetických páskách rozesílal v roce 1977 Bill Joy (pozdější zakladatel firmy Sun Microsystems). Spíš než o distribuci šlo o rozšíření Verze 6, o kompilátor jazyka Pascal a editor „ex―. V dalších letech se objevily nové verze. V roce 1979 dokonce Univerzita v Berkeley dostala kontrakt na využití BSD v systémech DARPA.
22
Obrázek č. 5 - Bill Joy – zakladatel firmy Sun Microsystems – čerpáno z www.programujte.com Štěpení vývoje Změny se dočkala také licenční politika AT&T. S tím, jak na konci 70. let rozdělila AT&T svou činnost, přestal porušovat vývoj operačního systému nařízení soudu. Již Verze 7 obsahovala v licenčním ujednání zákaz studování zdrojových kódů pro účely výuky. To logicky vedlo k tomu, že mnohé univerzity zastavily výuku UNIXu a zaměřily se pouze na výuku teorie. Vyhraňování světa komerčního software Zpočátku vývoje počítačů a software bylo zcela běžné, že uživatelé měli přístup ke zdrojovým kódům, sami používaný software upravovali a vzájemně si sdělovali své postřehy a nápady. Lidí, kteří opravdu pracovali s počítači, bylo poměrně málo a panovala mezi nimi atmosféra přátelské spolupráce. Hlavním prostředkem zisku byly počítače samotné, software se považoval za něco, co se buď dostalo k počítači nebo si to organizace naprogramovala sama pro sebe. Avšak s tím, jak některé subjekty začaly objevovat komerční potenciál samotného software, začalo logicky docházet k uzavírání vývoje tohoto software. Pro mnoho lidí, kteří byli zvyklí na dřívější přátelský přístup, to znamenalo veliké rozčarování. Nejvýznamnější postavou, která se proti tomu rozhodla „bojovat―, se stal Richard M. Stallman (RMS).
23
Obrázek č. 6 - Richard M. Stallman – někdy označován pouze zkratkou RMS – čerpáno z www.programujte.com
Ten pracoval od roku 1971 ve výzkumných laboratořích „MIT Artificial Intelligence Lab―. Zde pracoval na operačním systému s možností sdílení času zvaném ITS (Incompatible Timesharing System). Ke své práci v AI Labs později napsal: „Našemu software jsme neříkali „free software“ (ve významu volný, svobodný software), protože tento výraz ještě neexistoval, ale prakticky tím byl. Kdykoliv někdo z jiné univerzity nebo firmy chtěl portovat a používat náš program, rádi jsme jim to dovolili. Když jste viděli, že někdo používá neznámý a zajímavý program, mohli jste kdykoliv požádat o nahlédnutí do zdrojového kódu, přečíst si jej, změnit jej nebo „vykuchat“ některé jeho části a vytvořit z nich nový program“9. (Richard M. Stallman – Free Software, Free Society: Selected Essays of Richard M. Stallman) Když však AI Labs zakoupily v roce 1982 nový počítač, rozhodly se namísto ITS využít systém výrobce, který byl podobně jako u většiny počítačů té doby proprietární (pracovně bych pojem proprietární definovala jako „software, který není možné volně modifikovat a jehož kód je také většinou uzavřený―). To ovšem také znamenalo podepsat dohodu o nezveřejnění informací.
9
http://programujte.com/clanek/2006032003-historie-open-source-a-free-software/
24
Takovýto přístup k software se Stallmanovi nelíbil. Jeho ideálem byla komunita lidí spolupracujících na tom, aby software dělali čím dál tím lepším. Navíc se rozpadl tým jeho kolegů z AI Labs. Ti založili dvě společnosti, Symbolics a Lisp Machines Incorporated, zabývajících se vývojem komerčního software, do kterých postupně odcházeli. RMS cítil především ze strany Symbolics ohrožení, že jejich programy získají na počítačích AI Labs monopol, a proto se proti tomu rozhodl bojovat svým vlastním způsobem. Sám psal programy nahrazující funkčnost těch od Symbolics. Suploval tak práci dvou celých týmů! Odmítal rovněž podepsat dohodu o nezveřejnění a svou práci dále volně sdílel s ostatními. Vznik GNU a FSF10 V září 1983 oznámil Richard M. Stallman projekt GNU. Cílem tohoto projektu bylo vytvořit plnohodnotný operační systém kompatibilní s UNIXem, obsahující pouze volný (nebo také svobodný či free) software. Své názory na to, jak by měl svět software vypadat, později shrnul v dokumentu nazvaném „GNU Manifesto―. V tomto manifestu se objevily všechny myšlenky, na kterých free software staví dodnes. Systém GNU měl být tvořen takzvaným free software, v českém překladu je mu nejblíže pojem svobodný software. Svobodu software spatřoval RMS především v možnosti šířit programy bez omezení v modifikovatelné podobě (tedy většinou s dostupným zdrojovým kódem a dostatečnou programátorskou dokumentací) a nijak neomezovat svobodu je upravovat. Na druhou stranu však nevylučoval možnost jejich distribuci v rozumné míře zpoplatnit. Práci na tomto projektu začal v roce 1984, kdy opustil MIT, aby se projektu mohl plně věnovat. Začal tvorbou editoru GNU Emacs (dodnes jeden z nejoblíbenějších editorů na UNIXu a příbuzných platformách). Je zajímavé, že přestože mnoho lidí považuje (chybně) free software především za software zdarma, nebyl GNU Emacs distribuován bezplatně. Bylo jej sice možné bezplatně stáhnout z anonymního FTP serveru MIT, nicméně je třeba si uvědomit, že k širokému rozšíření globální sítě mělo dojít až počátkem 90. let. RMS proto oznámil, že GNU Emacs zašle každému zájemci na magnetické pásce za $150. Je tedy vidět, že již od prvopočátku v žádném případě neplatí, že free software = software zdarma.
10
http://www.gnu.org/gnu/why-gnu-linux.cs.html
25
Kromě toho založil RMS v roce 1985 „Free Software Foundation― (FSF), neziskovou organizaci, jejímž účelem je právní, logistická a finanční podpora projektu GNU. Další její činností je zaměstnávat programátory, kteří by se zabývali vývojem součástí GNU (i přesto, že podstatná část vývoje je obstarána přímo neplacenými dobrovolníky). Stav na trhu UNIXu na konci 80. a začátku 90. let Jak již bylo zmíněno, cílem projektu GNU bylo vytvořit operační systém, který by byl kompatibilní s UNIXem a současně postavený na bázi svobodného software. Jak ale vypadal stav na trhu UNIXových systémů během 80. let a počátkem 90. let? Na počátku 80. let tu vedle sebe stály dvě větve UNIXu. UNIX System V od AT&T a BSD. Kromě toho na základě těchto systémů vznikaly další větve operačního systému UNIX. Mimo jiné i firma Microsoft, která v té době měla ještě daleko ke svému dnešnímu dominantnímu postavení, vyvíjela nejdříve na základě Verze 7, později UNIX systému V, svůj vlastní UNIXový systém XENIX (na použití názvu UNIX neměla od AT&T licenci) pro 16 bitové počítače.
26
Obrázek č. 7- Vývoj v čase – čerpáno z www.programujte.com
Mezi operačními systémy, postavenými na BSD, je asi nejvýznamnějším operačním systémem SunOS. Operační systém SunOS byl vyvíjen firmou SUN Microsystems, kterou založil Bill Joy. V letech 1987-89 však začalo AT&T spolupracovat se SUN Microsystems. Výsledkem jejich spolupráce byl UNIX System V Release 4 (SVR4), který v sobě zahrnoval vlastnosti System V, SunOS, XENIXu a BSD. To však bylo z jiných stran sledováno se strachem, protože to mohlo znamenat konec několika vzájemně si konkurujících UNIXový operačních systémů.
27
Jako odpověď na tento krok vzniklo konsorcium Open Software Foundation (OSF). Mezi jejími sedmi zakládajícími členy byly mimo jiné firmy IBM, Siemens AG, Nixdorf Computer a Hewlett-Packard, později se přidaly také Philips a Hitachi. Jejich hlavním záměrem bylo zabránit AT&T a SUN Microsystems ve vytvoření vlastního standardu. Výsledek jejich práce OSF/1, uvedený v roce 1990, byl však velkým neúspěchem. Jeho vývoj byl ze strany OSF ukončen roku 1994. Přesto však tento projekt některé jeho části přežily, a to Motif a Common Desktop Environment. OSF v roce 1996 splynula s X/Open, čímž vznikla organizace „The Open Group―, zabývající se tvorbou standardů v oblasti softwarového inženýrství (např. standardizace UNIXu – soubor vlastností, které kvalifikují systém k používání názvu UNIX). Krátce po uvedení SRV4 prodává AT&T práva na UNIX Novellu, ve snaze získat konkurenční výhodu v boji proti Windows NT. Tento krok bohužel nepřinesl požadovaný přínos, a tak práva na UNIX rozdělil a prodal. Ochranná známka UNIXu přešla na „The Open Group―, intelektuální práva a stávající licence byly převedeny na „Santa Cruz Operation― (SCO).
3.1.4 Shrnutí a poznání Díky této kapitole jsem se blíže seznámila s historií vzniku počítačových programů jako takových, kde nebylo zapotřebí žádných licencí či zpoplatnění těchto počítačových programů. V této době se spíše formovaly komunity, které řešily technickou problematiku samotného fungování počítačových programů, a případné možnosti dalšího šíření. Nezabývali se právní stránkou jejich distribuce. Čas však ukázal, že i problematiku právních vztahů a souvislostí při distribuci a šíření těchto programů je potřeba nějakým způsobem řešit, a to pomocí různých typů licencí. Touto oblastí se pak zabývají další kapitoly.
28
4. Software – druhy licencí, jejich získání a možnosti právní ochrany Základní ustanovení dle Autorského zákona: (1) Licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje, není-li podle § 49 odst. 2 písm.b) sjednáno jinak, poskytnout autorovi odměnu. (2) Autor nemůže poskytnou oprávnění k výkonu práva dílo užít způsobem, který v době uzavření smlouvy ještě není znám. (3) Nabyvatel je povinen licenci využít, ledaže je ve smlouvě sjednáno jinak. Ustanovení § 53 tím není dotčeno. (4) Smlouva vyžaduje písemnou formu, poskytuje-li se licence jako výhradní. Softwarová licence Jedná se o právní dokument, který určuje, jakým způsobem lze právně nakládat s počítačovým programem – softwarem. Fakticky jde o podmínky, které jsou přibaleny k počítačovému programu a nabyvateli sdělují jeho práva a povinnosti pro možnosti využití daného software. Na základě druhu licence lze pak počítačové programy užívat v několika základních kategoriích z pohledu jejich způsobu a rozsahu užití: Open-source software Shareware Freeware Licence OEM Proprietární software Kamenem úrazu však bývá skutečnost, že hranice mezi jednotlivými typy licencí nejsou vždy přesně stanoveny, mohou se tedy prolínat, a proto je z pohledu uživatele nutné, aby se vždy, a to před započetím samotné instalace důkladně seznámil s licenční smlouvou a jejími smluvně-licenčními ujednáními. V praxi se však často stává, že uživatel je
29
tzv. „autoklikač―, což znamená, že v rámci instalace smluvního ujednání vždy smluvní podmínky automaticky odklikne, aniž by věnoval čas jejich bližšímu prozkoumání. Licenční smlouva11 – způsoby užití Jednotlivé způsoby užití autorského díla vymezuje demonstrativně ustanovení § 13 a násl. autorského zákona, přičemž ve vztahu k počítačovým programům je pak možné upozornit na speciální ustanovení § 66 odst. 2 autorského zákona. Vzhledem k tomu, že užitím počítačového programu je i zhotovení jeho rozmnoženiny pro osobní potřebu fyzické osoby § 30 odst. 3, je v oblasti software nutné věnovat velkou pozornost také právní úpravě užití rozmnožováním dle ustanovení § 13 autorského zákona. Oprávnění nabyvatele zhotovovat rozmnoženiny počítačového programu je v licenčních podmínkách k free software a open-source software ve většině případů uvedeno výslovně. V této souvislosti je pak možné vzpomenout ustanovení § 50 odst. 4 autorského zákona: „Nestanoví-li smlouva jinak, licence k rozmnožování díla zahrnuje oprávnění k pořízení rozmnoženin přímých i nepřímých, trvalých i dočasných, vcelku nebo zčásti, jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě, a pokud jde o rozmnoženiny v elektronické formě, jak ve spojení on-line, tak i off-line.― Taktéž je možné připomenout dispozitivní ustanovení § 50 odst. 5 autorského zákona zakotvující, že „nestanoví-li smlouva jinak, licence k rozmnožování díla zahrnuje i licenci k rozšiřování takto zhotovených rozmnoženin.―
Obecně se dle legislativy klasifikují licence následovně: V případě výhradní licence autor nesmí poskytnout licenci třetí osobě a je povinen, není-li sjednáno jinak, se i sám zdržet výkonu práva užít dílo způsobem, ke kterému licenci udělil. V případě nevýhradní licence je autor nadále oprávněn k výkonu práva užít dílo způsobem, ke kterému licenci udělil, jakož i k poskytnutí licence třetím osobám. V případě podlicence, pokud je tak sjednáno ve smlouvě, může nabyvatel oprávnění tvořící součást licence zcela nebo zčásti poskytnout třetí osobě. ČR je v oblasti SW práva12 kompatibilní s vyspělým světem díky souladu naší legislativy s EU.
11
http://www.root.cz/specialy/licence SW jako takového se týkají následující zákony (závisí na konkrétním případu, každopádně nesmí dojít k porušení žádného z uvedených zákonů) 12
30
Podlicenční vztahy13 K základním principům open-source software a free software patří možnost nabyvatele licence k počítačovému programu tento počítačový program dále distribuovat. V této souvislosti je možné poznamenat, že z některých licenčních podmínek k open-source software a free software nemusí být zcela zřejmé, zdali jsou koncipovány tak, že masová distribuce počítačového programu má být řešena na principu řetězení podlicenčních vztahů nebo tak, že všem koncovým uživatelům počítačového programu má být vždy poskytována licence přímo nositelem práv k počítačovému programu. Důsledkem druhé možnosti by v případě, kdy jednotlivé části počítačového programu mají různé nositele autorských práv (kupříkladu pokud došlo ke zpracování počítačového programu), byla situace, že na straně poskytovatele licence musí vystupovat všichni tito nositelé práv. Problematiku poskytování podlicencí upravuje ustanovení § 48 odst. 1 autorského zákona: „Je-li tak sjednáno ve smlouvě, může nabyvatel oprávnění tvořící součást licence zcela nebo zčásti poskytnout třetí osobě (podlicence).― Autorský zákon pak ve svém ustanovení § 57 zakotvuje, že pro podlicenční smlouvu platí ustanovení upravující licenční smlouvu obdobně. Opět jako v případě vzniku licence se jedná o konstitutivní vznik práva. Open-source software a free software licenční podmínky mohou stanovit (v některých případech i výslovně), že nabyvatel je oprávněn poskytovat třetím osobám podlicence. Ve většině případů však může být tato podlicence poskytnuta pouze za zcela stejných (licenčních) podmínek, za jakých nabyvatel získal licenci. Nabyvateli licence je tak v těchto případech zakazováno oprávnění tvořící součást licence poskytovat třetím osobám pouze zčásti. Z autorského zákona pak samozřejmě vyplývá také omezení poskytovat podlicence k užití počítačového programu ve větším rozsahu, než v jakém byla licence udělena nabyvateli.
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v § 508-515 poskytovatel opravňuje nabyvatele licenční smlouvou k předmětům průmyslového vlastnictví ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví. Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským, §46 definuje Licenční smlouvou, kde autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje, není-li podle § 49 odst. 2 písm. b) sjednáno jinak, poskytnout autorovi odměnu. Licenční smlouvy týkající se patentu předává majitel patentu část svých práv (§ 11 a 13 zákona 527/ 1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích) k využití patentu nabyvateli. 13
http://www.root.cz/specialy/licence
31
4.1.1 Proprietární software Licence programu, který je zařazen do této kategorie, uživateli nezaručuje stejnou míru práv a svobod s jeho využíváním, úpravám, šířením, jako u kategorie open-source software. Hlavní charakteristikou je fakt, že je dodáván bez zdrojového kódu a z toho tedy plynou nemožnosti jako vlastní úpravy uživatelem, nemožnost dalšího šíření a přísně limitované možnosti užívání.
4.2 Open-source software Do kategorie open-source software se řadí aplikace, které jsou dále šířeny se zachováním určitých práv a svobod pro jejich koncového uživatele. Základními právy jsou spouštět program za jakýmkoliv účelem, analyzovat fungování programu, přizpůsobovat ho v rámci svých možností ke svým potřebám (a to za předpokladu, že nabyvatel má přístup ke zdrojovému kódu14), distribuovat kopie dále dle svého uvážení, program vylepšovat a tato vylepšení zveřejňovat. Hlavní charakteristikou open-source softwaru je fakt, že přestože za nabytí licence tohoto software mohou uživatelé zaplatit nebo jej obdržet zdarma bez ohledu na fakt jakým způsobem licenci získali, mají právo software dále kopírovat, měnit, a to včetně práva jej prodávat nebo darovat.
Hlavní typy Open-source software 4.2.1 GNU GPL15 Licence Nejznámější a nejpoužívanější licence pro open-source software. Tato licence umožňuje libovolnou úpravu zdrojových kódů, jakož i jejich používání. Její další šíření (za předpokladu, že se nabyvatel rozhodne dále šířit) je však podmíněno zahrnutím pod GNU GPL Licenci – většinou bezplatně, případně za cenu distribučních kanálů. Vzhledem
14
Zdrojový kód (někdy taky označováno zdrojový text) je kód počítačového programu, napsaný v některém z mnoha programovacích jazyků obvykle vyšší třídy. Na jeho základě se pomocí kompilátoru z něj vytváří spustitelný program nebo se pomocí jiného programu přímo spouští. 15 General Public
32
k požadavku na šíření pod stejnou licencí (GNU GPL) jako její nabytí, je tato licence někdy nazývána jako „virová licence―. Vzhledem k uvedenému tedy tento typ licence neumožňuje žádný odklon od textu licence, možnosti přelicencování na jinou licenci a tedy nenabízí jakákoliv omezení šíření software.
4.2.2 BSD Licence Tato licence poskytuje uživateli maximum práv libovolně nakládat se softwarem. Umožňuje volné šíření licencovaného obsahu. Jedinou podmínkou je požadavek na uvedení autora a informace o licenci, spolu s upozorněním na zřeknutí se odpovědnosti za dílo.16 Tato licence vznikla v obchodní organizaci při University of California, Berkeley (odtud tedy zkratka BSD – Berkeley Software Distribution). Díla, jenž jsou založená na licenci BSD, která umožňuje využití i pro další komerční účely, a to i bez zveřejnění zdrojového kódu, mohou tedy být zveřejněna pod komerční licencí. Je však nutné dodržet výše uvedené podmínky licence, tedy uvádět informaci o autorovi a zřeknutí se odpovědnosti. Typickým příkladem takového využití je například využití knihoven17 v rámci Microsoft Windows (především síťová komunikace), či jiné komponenty z FreeBSD, které využívá Apple ve svém Mac OS X.
4.2.3 Public Domain Jelikož se jedná o software, který nemá vyhrazená žádná práva a tedy není ani nijak chráněný, tak je možné ho libovolně používat, kopírovat, měnit. Tím pádem s ním lze libovolně nakládat bez jakékoliv obavy z porušení autorských práv, a tedy jakýchkoliv trestně-právních následků. Pokud se na tuto kategorii podíváme pohledem českého práva, tak se jedná o počítačové programy, kterým uplynula doba trvání majetkových práv18.
16
Jedná se o licenci vytvořenou v anglosaské právní kultuře – tedy problematika na omezování odpovědností v českém právu není jednoduchá. 17 Knihovna – funkční logický celek, který poskytuje služby pro programy. 18 Doba trvání majetkových práv trvá po dobu života autora a 70 let od jeho smrti, a po uplynutí této doby je možné software volně používat.
33
4.2.4 Copyleft Pojem copyleft je pojmem pro zvláštní použití autorského práva. Používá se v případě vytvoření díla, které je odvozeno z jiného díla, jenž je dostupné pod touto copyleftovou licencí. V tom případě i toto odvozené dílo musí být nabízeno pod totožnou, tedy copyleftovou licencí. Pojem copyleft vznikl v podstatě jako slovní hříčka k pojmu Copyright, kdy slovo right v překladu znamená právo, pravý, vpravo. Toto slovo bylo nahrazeno slovem left (v překladu levý, vlevo). Tímto se autoři tohoto pojmu snažili naznačit, že princip copyleftu je defakto opakem principu copyright. Obdobně je to i se značkou pro copyleft, která je obráceným tvarem znaku pro copyright ©, tzn., že písmeno C je v kroužku, ale otočeno obráceně.
4.2.5 Creative Commons Licence Creative Commons jsou produktem americké neziskové organizace Creative Commons. Jejím zakladatelem je Lawrence Lessig, vedoucí profesor Standfordské školy práv v Kalifornii. Tento profesor je zastáncem myšlenky volného přístupu k informacím, které popsal ve svém díle s názvem Free Culture. Tyto licence představují pro autora možnost zpřístupňovat své dílo na základě jím definovaných podmínek. Creative Commons nepředstavují popření copyrightu, ale pouze jeho rozšíření, a to zejména v souvislosti s neustále se rozšiřujícím množstvím informací komunikovaných v síťovém prostředí Internetu.
34
Základní podmínky licencí Creative Commons Grafický
Vysvětlení
symbol Citování autora – uživatel má právo s dílem nakládat a vytvářet odvozená díla za podmínky, že autora původního díla bude náležitě citovat. Uživatel má právo s dílem nakládat a vytvářet odvozená díla za podmínky, že dílo nebude využito ke komerčním účelům. Uživatel je oprávněn nakládat pouze s původním a originálním dílem. Nesmí vytvářet další díla, která jsou od toho původního odvozena. Uživatel má právo nakládat a vytvářet odvozená díla za podmínky, že odvozenina bude distribuována za naprosto stejných podmínek jako dílo, ze kterého vznikla. Tab. č. 1 - základní podmínky licencí CC19
4.3 Shareware
Označení pro programy, které je možné zdarma vyzkoušet. Pro jejich dlouhodobé používání je však nutné uhradit licenční poplatek. V dnešní době se již jedná o běžný ekonomický model poskytování software, který hojně využívají nejen softwarové společnosti. Distribuce sharewarového počítačového programu ve valné většině probíhá prostřednictvím Internetu (v ČR asi nejznámější www.slunecnice.cz), díky čemuž odpadají náklady při tradičním způsobu distribuce a propagace. Velmi často se rovněž tyto programy vyskytují na příbalových CD nebo DVD u specializovaných tiskovin. Tento způsob pro uživatele přináší velkou výhodu v tom, že si program může nejdříve vyzkoušet a pokud mu vyhovuje, obdrží po zaplacení kód, na základě kterého lze program plně využívat (případně včetně poslední verze).
19
http://www.ikaros.cz/node/4612
35
4.4 Freeware Jedná se o volně šiřitelný program, který je zdarma po neomezeně dlouhou dobu s tím, že je ho možné šířit dále bez omezení. Stejně jako shareware je distribuován prostřednictvím Internetu nebo CD či DVD ve specializovaných periodikách. Omezením freeware je skutečnost, že ho nelze dále šířit za úplatu. Rovněž autorská práva freeware verze programu jsou stále ve vlastnictví autora, tudíž není povoleno bez jeho souhlasu zasahovat do kódu software, jakkoliv ho měnit či upravovat pro komerční účely. Jedním z nejznámějších freewarových programů „většího― rozsahu byla Java, vytvořená ve firmě Sun Microsystems20.
4.5 Adware Charakteristikou adware licence je fakt, že nabyvatel licence může využívat program zdarma, avšak v programu se vyskytuje reklama (velmi často stahována on-line z Internetu), za kterou autor programu získává finance. Tato reklama se může projevovat formou reklamního banneru, pomocí vyskakovacích oken nebo přehráváním zvukové reklamy. Tato reklama se zobrazuje, jak v okamžiku používání programu, tak v některých případech i po celou dobu, po kterou je program v počítači nainstalován. Z hlediska funkčnosti může být adware skvělým programem. Někdy však tento program může působit rovněž jako Spyware21. Z toho důvodu je vhodné používat tzv. antispyware programy. Program s licencí adware nesmí být měněn, a rozhodně není dovoleno odstranit zmíněné reklamy.
20
Aktuálně je Java k dispozici již ve verzi open-source software ve formě licence GNU GPL. Spyware je počítačový program, který za pomocí internetu odesílá informace z počítače uživatele bez jeho vědomí. Odesílány jsou statistické informace, jako přehled navštívených WWW stránek, nainstalovaných programů atd. Často jsou tyto informace využity pro cílenou reklamu na zájmy a činnosti uživatele, nikdo však nedokáže zaručit že nebudou zneužita, nebo že spyware nebude odesílat i citlivá data. 21
36
4.6 Licence OEM Licence OEM (Originál Equipment Manufacture) je charakteristická tím, že ji uživatel získává společně s nákupem nového hardware. Typicky při nákupu nového počítače či notebooku uživatel získává již předinstalovaný software. Tuto metodu využívá například společnost Microsoft, kdy nový uživatel počítače získává již nainstalovanou verzi Microsoft Windows v OEM licenci za zvýhodněnou cenu. Takto získaná licence je však vázána na počítač, na kterém byl software nainstalován v okamžiku jeho koupě, což znamená, že tento software nelze nainstalovat na jiný počítač. Rovněž tak v případech, kdy dojde ke ztrátě nebo zničení počítače, již není možné tuto verzi využít pro jiný počítač, tzn., že kromě počítače zaniká i platnost licence. V případě prodeje počítače však OEM verze software přechází na nového nabyvatele počítače, včetně oprávnění k jeho využití. Jelikož OEM licence jsou vázány na hardware, tak je nelze koupit samostatně.
4.7 Licence pro korporátní klientelu Pro korporátní klientelu lze v rámci licenční politiky zaujmout různé typy licencování. Typickými příklady firem, jenž tuto licenční politiku používají, jsou např. SAP, Oracle, IBM. Pro další práci bylo vybráno několik příkladů ze společnosti Microsoft a to z důvodu dominantního postavení na trhu a současně využití těchto licencí v mém zaměstnání.
Základními možnostmi jsou:
4.7.1 Microsoft Enterprise Agreement Subscription(EAS) (tříletý pronájem - licence jsou dočasné, po skončení smlouvy je lze odkoupit) Co si vyžádat od dodavatele (víceméně u všech politik totožné) Doklad o nabytí licence s následujícími náležitostmi: odběratel/dodavatel přesná specifikace typu produktu (verze, edice, jazyk) přesná specifikace typu smlouvy
37
počet licencí a cena datum Informace o licenčních podmínkách a způsobu použití produktů, které jsou zachyceny v dokumentech Užívací práva k produktům (Product Use Rights) a Product List a jsou nedílnou součástí smlouvy. Pro používání softwaru v určité verzi platí vždy ty licenční podmínky, které byly aktuální v čase, kdy zákazník produkt pořídil. Toto ustanovení platí i v případě „downgrade―.
4.7.2 Software Assurance (SA) Jedná se o poplatek, který zajistí příjemci přístup k různorodé nabídce doplňkových služeb k efektivnějšímu užívání softwaru Microsoft. Nejznámější z nich je právo přejít na novější verzi produktu, avšak pouze v případě, že tato nová verze bude v průběhu platnosti SA vydána. Zároveň SA obsahuje další služby stanovené dle rozsahu licencí, ke kterým je SA pořizováno.
4.7.3 Enterprise Agreement (EA) Úhrada probíhá během tří let. Licence jsou trvalé po skončení smlouvy a jejich zaplacení. Tento licenční model umožňuje nabyvateli užívat po dobu trvání smlouvy (36 měsíců) software s tím, že licence se stává trvalou po úplném doplacení a uplynutí doby, na kterou byla smlouva uzavřena (podle okamžiku, který nastane později).
4.7.4 Microsoft Open Licence (OLP) (jednorázová úhrada – licence jsou trvalé) Jedná se o licencování základní úrovně, která umožňuje okamžitě začít software používat a platit průběžně při nákupu dalších licencí. Tento způsob licencování se doporučuje pro malé organizace.
38
4.7.5 Microsoft Open Value Tento způsob licencování je ideální pro organizace, jejímž cílem je standardizovat svou IT infrastrukturu, současně chtějí přizpůsobit svojí platformu a maximalizovat své investice pomocí programu Software Assurance. V tomto případě je možné upgradovat v podstatě kdykoliv, a to bez nutnosti sledování verzí nebo otevření nové smlouvy. Tento způsob licencování se doporučuje pro malé a středně velké organizace.
4.7.6 Microsoft Open Value Subscription (OVS) Jedná se o tříletý pronájem. Licence jsou dočasné a po skončení smlouvy je lze odkoupit. V případě využití tohoto licenčního modelu nedochází fakticky k žádnému pořízení licence. Právo na využívání softwaru je poskytováno na dobu určitou, po kterou je také hrazen poplatek. Software Assurance (SA) je automatickou součástí služby Open Value Subscription, a proto je vyúčtována v rámci ceny pronájmu softwaru. Vzhledem k tomu, že jak samotný pronájem, tak SA jsou služby, není tedy třeba cenu nijak oddělovat. Vzhledem k charakteru smlouvy a dočasným právům k užívání z ní plynoucích, nepřipadá převod licencí na další subjekt v úvahu. Pokud nedojde k odkoupení licencí na konci této smlouvy, nezůstává uživatelům žádné právo na používání softwaru, musí jej odinstalovat nebo pořídit licence libovolným jiným licenčním modelem.
4.7.7 Microsoft Select Plus (jednorázová nebo rozložená úhrada – licence jsou trvalé) Licence získané v Open Value jsou po úplném zaplacení všech plateb a uplynutí doby, na kterou byla smlouva uzavřena trvalé, další nákupy se mohou odehrát jakýmkoliv způsobem. Při prodlužování platby za Software Assurance (na konci smlouvy) lze pokračovat opět tříletou smlouvou Open Value, kde se platí vždy SA na 1 rok nebo přejít k programu Open License. Licence získané v Open License (OLP) jsou trvalé, další nákupy se mohou odehrát jakýmkoliv způsobem (nejen OLP). Při prodlužování platby za Software Assurance (na konci
39
smlouvy) lze pokračovat opět OLP (jedna platba na 2 roky) nebo tříletou smlouvou Open Value, kde se platí vždy SA na 1 rok.
4.7.8 Software jako služba Software i hardware, který využívá zákazník, pochází od poskytovatele služby. Principiálně jde o nákup práva na konkrétní službu. Pokud nedojde k odkoupení licencí na konci smlouvy, nezůstává uživatelům žádné právo na používání softwaru, musí jej odinstalovat nebo pořídit licence jiným libovolným licenčním modelem.
4.7.9 Software v krabicích (FPP, Full Packaged Product) Licence získané v krabicovém balení softwaru jsou trvalé, další nákupy se mohou odehrát jakýmkoliv způsobem.
40
5. Pirátství, nelegální využití programů, postih Softwarové pirátství je synonymem pro neoprávněné užívání softwaru, který je chráněn autorskými právy. K pirátství může dojít při kopírování, stahování, sdílení či prodeji softwaru. Další častou formou pirátství je instalace více kopií softwaru, než umožňuje zakoupená licence. Hodně lidí si neuvědomuje, že při nákupu softwaru si nekupují vlastní software (program), ale jen licenci na jeho užívání. Tato licence určuje, jakým způsobem lze se softwarem nakládat, např. kolikrát lze software nainstalovat.
5.1 Trocha historie
Počítačové pirátství jako takové existuje již od dob, kdy bylo možné uložit či zkopírovat data na kazetu, tedy někdy na přelomu let sedmdesátých a osmdesátých. S rozvojem pirátství a masovým rozšířením některých typů počítačů se některé z nich staly více či méně "postiženými", ba co víc, dalo by se říci, že jsou piráti zodpovědní za zánik některých z nich, neboť se programátorům zkrátka nevyplatilo vydávat nové hry. Ze všech 8-bitových počítačů byla největší scéna jednoznačně na Commodore 64, která se začala rozvíjet někdy v roce 1983. Přestože již v té době existovaly počítače řady PC, trvalo ještě několik let, než se i jí začala věnovat patřičná pozornost. To se stalo někdy kolem roku 1987, kdy se pirátství začínalo rozvíjet spolu s Amigou i na PC. V raném období byla pirátská scéna do značné míry propojena s demo scénou. Počátky pirátství mají vedle Německa a Spojených států na svědomí především skandinávské země.
41
5.2 Z pohledu zákona
Trestní zákon - č. 140/1961 Sb. byl nahrazen Trestním zákoníkem č. 40/2009 Sb., s nabytím účinnosti od 1. ledna 2010. Vybranými paragrafy jsou: § 150 - Porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu 1. Kdo doveze, vyveze nebo uvede do oběhu výrobky nebo služby neoprávněně označované ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou snadno s ní zaměnitelnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. 2. Stejně bude potrestán, kdo pro dosažení hospodářského prospěchu. a. neoprávněně užívá obchodní jméno nebo jakékoliv označení s ním zaměnitelné, nebo b. uvede do oběhu výrobky neoprávněně opatřené označením původu, k němuž přísluší výhradní právo jinému, nebo označením původu snadno s ním zaměnitelným. § 151 - Porušování průmyslových práv Kdo neoprávněně zasáhne do práv k chráněnému vynálezu, průmyslovému vzoru, užitnému vzoru nebo topografii polovodičového výrobku, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. § 152 - Porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi 1. Kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. 2. Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci bude pachatel potrestán. a. získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch, nebo
42
b. dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. § 257a - Poškození a zneužití záznamu na nosiči informací 1. Kdo v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch získá přístup k nosiči informací a a. takových informací neoprávněně užije b. informace zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnými, nebo c. učiní zásah do technického nebo programového vybavení počítače, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. 2. Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo získá-li sobě nebo jinému značný prospěch. 3. Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu nebo získá-li sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu.
Možné následky porušování těchto zákonů: o
peněžitý trest
o
trest propadnutí věci
o
trest odnětí svobody až na 5 let
o
sankce finančních úřadů
Odpovědnost: Za porušení autorského práva je ve smyslu trestních předpisů odpovědný ten, kdo úmyslným jednáním porušil autorské právo. Tento trestný čin může spáchat sám či spolu s jinými osobami ve spolupachatelství, popřípadě se může na trestném činu podílet jako účastník trestného činu, tedy jako ten, kdo spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil, navedl jiného ke spáchání trestného činu nebo poskytl jinému pomoc při spáchání trestného činu.
43
Zákon o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon) č. 35/1965 Sb. (vybrané paragrafy) §9 - Vznik autorského práva k dílu 1. Autorské právo k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno slovem, písmem, náčrtem, skicou nebo v jakékoli jiné vnímatelné podobě. 2. Autorské právo k dílu se vztahuje jak na celek díla, tak na jeho jednotlivé části. §22 - Smlouvy o šíření díla 1. Smlouvou o šíření díla uděluje autor právnické nebo fyzické osobě za odměnu svolení šířit své dílo; podmínky šíření díla mohou obsahovat i hromadné smlouvy. 2. Smlouvami o šíření díla jsou zejména smlouva nakladatelská, smlouva o veřejném provozování díla, smlouvy o šíření díla půjčováním nebo pronájmem rozmnoženin díla, smlouva o šíření snímků zvukového záznamu díla a smlouva o vysílání díla rozhlasem nebo televizí. 3. Smlouva o šíření díla musí stanovit způsob a rozsah šíření díla, čas, kdy se tak stane, autorskou odměnu, součinnost autora, dobu, na kterou je smlouva sjednána a závazek uživatele, že šíření díla provede na svůj účet. §26a - Smlouva o šíření díla půjčováním nebo pronájmem rozmnoženin díla 1. Smlouvou o šíření díla půjčováním rozmnoženin díla udílí autor půjčiteli svolení přenechat třetím osobám po sjednanou dobu bezplatně rozmnoženiny díla k užívání. 2. Smlouvou o šíření díla pronájmem rozmnoženin díla udílí autor pronajímateli svolení přenechat za úplatu třetím osobám (nájemcům) rozmnoženiny díla, aby je dočasně užívaly. 3. Rozmnoženinami díla se rozumí i snímky zvukového, obrazového nebo obojího záznamu díla. Domovní prohlídka Nabízí se otázka: v jakém případě může policie provést u vás domovní prohlídku s podezřením na vlastnictví nelegálního softwaru? 44
Jedna z možností je, že jim sami dáte svolení k prohlídce vašeho bytu. Například jste si koupili nějakou tu přepálenou hru od neznámého člověka, kterého policie chytla a vás si pozvou na výslech, a tam na vás přitlačí. Policie může dostat povolení k domovní prohlídce jen na základě toho, že jste byli ve styku s paličem. Policie může tvrdit i to, že má právo zabavit vám tyto padělky (CD) pro potřeby trestního řízení. Tento důvod je však zcela nedostačující pro to, aby u vás provedli domovní prohlídku. Pokud má být u vás provedena domovní prohlídka, musí ze strany policie následovat obvinění z nějakého trestného činu. Domovní prohlídka je tedy vždy tvrdý zásah do soukromí a proto musí k ní být velice pádné důvody a současně i důkazy. Tím nejpádnějším důkazem je např., když si od vás policie tyto nelegální kopie objedná přes Internet a vy jim je pošlete.
5.3 Pirátství a jeho podoby
Softwarové
pirátství
nepředstavuje
pouze jeden
druh
nelegálního
nakládání
s programovým vybavením počítače. Jde o různé formy. Některé z nich jsou v následujících kapitolách stručně popsány.
5.3.1 Pirátství koncových uživatelů (End User Piracy) Je jedním z nejrozšířenějších druhů softwarového pirátství. Vyznačuje se používáním několikanásobné kopie jednoho softwarového balíku v několika systémech nebo rozšiřování kopií dotčeného softwaru dalším osobám.
5.3.2 Domácí pirátství (Home Piracy) Velice podobné je pirátství koncových uživatelů. Domácí pirátství zahrnuje všechny činnosti od nevinného vyměňování disket a CD s přáteli, až po provozování nevýdělečné BBS ("bíbíesky") za účelem ilegální distribuce software. Domácí pirátství je ze zcela pochopitelných důvodů asi nejhůře detekovatelnou a regulovatelnou skupinou pirátství.
45
5.3.3 Pirátství prodejců (Reseller Piracy) Tohoto pirátství se dopouštějí ty společnosti, které prodávají hardware počítače s již předinstalovanými nelegálními kopiemi některých počítačových programů, případně nahrají software do systémů bez poskytnutí originálních disket a manuálů. Spadá sem i případ, kdy je nic netušícím zákazníkům prodán software již z distribuce stažený. Mezi charakteristické znaky tohoto druhu pirátství patří velké množství uživatelů, kteří mají nainstalován program se stejným sériovým číslem, zcela chybějící či nekompletní dokumentace k programu nebo dokumentace, která neodpovídá nainstalované verzi programu. Bohužel se počet těchto případů, ve vazbě na vybavenost domácností PC, po celém světě zatím jenom zvyšuje.
5.3.4 Pirátství probíhající na BBS nebo na Internetu (BBS/Internet Piracy) Tento druh pirátství se realizuje prostřednictvím elektronického přesunu legálního programového vybavení, kdy systémový operátor nebo uživatelé nahrávají na BBS či Internet, nebo z nich stahují legální software a materiály za účelem pořízení a používání kopie bez příslušné licence.
5.3.5 Pirátství podniků (Corporate Piracy) Je v mnohém velice podobné pirátství probíhajícím na BBS nebo na Internetu. "Kořenem zla" jsou v tomto případě lokální sítě (LAN) firmy nebo podniku, kde má k jedné legálně instalované kopii určitého programu nelicencovaný přístup potenciálně i několik set zaměstnanců. Bezpečnosti přístupu k jednotlivým částem sítě se většinou nevěnuje příliš pozornosti, a bezpečnostní opatření v tomto směru jsou považována v podstatě za mrhání peněžními prostředky i lidskými zdroji. Není se pak co divit, že myšlenka získat snadno a bez rizika zdarma přístup k určitému softwaru, či jeho kopii, je pro zaměstnance tak lákavá.
46
5.3.6 Průmyslové pirátství (Industrial Piracy) K tomuto pirátství dochází v případě, že jednotlivec nebo skupina jednotlivců za účelem získání značného majetkového prospěchu ve velkém měřítku kopíruje a distribuuje programové vybavení. Mezi tímto druhem počítačového pirátství a cenami kopírovacích zařízení a záznamových médií existuje nepřímá úměra. Se snížením cen kopírovacích zařízení a záznamových médií se podstatným způsobem zvýšila aktivita subjektů na tomto poli. Největším rozsahem průmyslového pirátství se pravidelně vyznačují rozvojové země, kde se do výroby pirátských kopií zapojují i vládou vlastněné podniky, chrlící mnohdy tisíce CD nosičů denně.
5.4 Protipirátské organizace
5.4.1 Business Software Alliance (BSA) BSA je od roku 1988 mluvčím předních světových výrobců softwaru. Organizuje akce a vzdělávací programy zaměřené na autorskoprávní problematiku. Její členové reprezentují nejrychleji rostoucí průmysl na světě. Hlavním cílem BSA je ochrana autorských práv členů aliance, ať už prostřednictvím trestních řízení či prevencí formou osvěty. BSA vzdělává spotřebitele v softwarovém managementu a autorsko-právní ochraně, cyber bezpečnosti, elektronickém obchodu a s dalšími s Internetem souvisejícími problémy. Užívání nelegálního softwaru poškozuje nejenom výrobce počítačových programů, ale celé hospodářství cestou daňových úniků a omezování vzniku nových pracovních příležitostí. Členy BSA jsou Adobe, Apple, Autodesk, Avid, Bentley Systems, Borland, Cadence, Cisco Systems, CNC Software/Mastercam, Dell, Entrust, HP, IBM, Intel, Internet Security Systems, Intuit, Macromedia, McAfee, Inc., Microsoft, RSA Security, SolidWorks, Sybase, Symantec, UGS Corp. and VERITAS Software. Členy BSA aktivními v ČR jsou společnosti Adobe, APPLE, Autodesk, Avid, Bentley Systems, Macromedia, Microsoft, Symantec a Trend Micro.
47
5.4.2 Software & Information Industry Association (SIIA) Software & Information Industry Association (SIIA) je hlavní obchodní sdružení pro společnosti spadající do softwarového a informačního průmyslu. SIIA poskytuje globální služby v úředním styku, rozvoji podnikání, celospolečenském vzdělávání a ochraně duševního vlastnictví předních společností, které udávají tempo tohoto digitálního věku. Hlavní poslání Podpora průmyslu: SIIA podporuje obecné zájmy softwarových a informačních společností celkově, stejně jako jejich jednotlivé části. Ochrana průmyslu: SIIA chrání duševní vlastnictví členských společností a dohlíží nad legálním a regulačním prostředím, které prospívá celému průmyslu. Informovat průmysl: SIIA informuje společnosti a širší veřejnost tím, že slouží jako zdroj informací o trendech, technologiích, politice a ostatních faktorech, které ovlivňují členské společnosti a demonstrují přínos tohoto průmyslu k širší ekonomice.
5.4.3 Federation Against Software Theft (FAST) Federace proti krádeži softwaru (FAST) byla založena v roce 1984 v British Computer Society's Copyright Committee. Byla to první softwarová autorsko-právní organizace. Její první akce měla zvýšit povědomí o softwarovém pirátství a agitovat parlament pro změny v autorském zákoně z roku 1956, aby odrážel potřeby autorů softwaru a vydavatelů. Tato kampaň byla úspěšná a od té doby je FAST schopna ovlivňovat další legislativu, která má dopad na řádné zabezpečení softwaru. Práce FAST v této oblasti přímo ovlivnila cestu tohoto softwarového autorského zákona do legislativy v mnoha jiných zemích. FAST je také jedinečná v tom, že je jedinou asociací na světě, která reprezentuje jak vydavatele softwaru, tak koncové uživatele. Ostatní sdružení reprezentují jen vydavatele softwaru, a proto není jejich přístup přizpůsoben k pomoci konzumentům. FAST také poskytuje své nezávislé poradce a pomoc, aby vyhověla potřebám členů organizace. Tato poradenská služba je schopna splnit konkrétní požadavky a úkoly zadané
48
klienty. FAST pokračuje také v agitaci pro změny v právu vzhledem k rychlosti měnících se technologií.
5.5 Pirátství – kdo je kdo
5.5.1 Cracker Cracker je člověk, který upravuje kód programu tak, aby jej bylo možné volně šířit, čili odstraňuje ochranu proti kopírování. Musí ovládat assembler, znát funkce důležitých přerušení, znát důležité funkce Windows API, musí chápat, jak vlastně program na úrovni strojového kódu pracuje apod. Crackeři bývají obvykle i kvalitními programátory. Mezi základní vybavení crackera patří debugger (velmi oblíbené jsou debuggery řady SoftICE) a diassembler (zde je favoritem W32Dasm pro Windows či Sourcer pro DOS). Jak se crackuje Když cracker obdrží program, může ho čekat různě náročná práce. Obecně je zřejmě jednodušší crackovat věci pod Windows, než pro DOS a velmi zjednodušeně lze konstatovat, že je náročnější crackovat hry ve srovnání s aplikacemi. U her má cracker kromě odstranění protekce za úkol také hru "ripnout", tedy odstranit např. video či hudbu tak, aby se verze vešla do limitu. Protože je ripování u některých her dost náročné, jde v podstatě o samostatný "obor" crackingu. Existují dva základní typy protekce. U CDChecku hra kontroluje přítomnost originálního CD v mechanice. Tento typ je různě složitý. Některé hry testují jen label CD v mechanice, některé naopak provádějí složité a propracované kontroly. Kontrolují přítomnost audio-stop na CD, snaží se eliminovat CD emulátory v paměti apod. Ty nejlépe chráněné mají kontrolu rozházenou po celém programu, volají se různě náhodně a za určitých podmínek. To je důvod, proč k některým hrám vychází tolik oprav, na některé opravy se přijde až po vydání hry. Naproti tomu DOCCheck je již téměř nepoužíván, jde o kontrolu spojenou s manuálem, obtížnost odstranění této ochrany je opět různá. Mezi další, dnes již nepoužívané typy ochrany, patří např. FLOPPYCheck, který pracoval na principu označení sektoru jako
49
vadného. U aplikací se pak často užívá ochrana sériovým číslem a "timebomb", kdy je program funkční jen určitý počet dní. Všechny zmíněné druhy lze vzájemně kombinovat či doplňovat dodatkovou protekcí, např. prováděním kontrolních součtů, souborů apod. Jako všechny ostatní, i tato ochrana může být různě propracovaná. Ty nejjednodušší odolají během minuty, složitější mohou checksumy používat ke správnému běhu. Používají se jako adresa jumpu, a to už je daleko náročnější k odstranění.
5.5.2 Ripování Nejčastěji se používají metody "re-route" a "re-index". Velmi zjednodušeně se dá říci, že jde o odstranění zvukových, či video dat z datových souborů a ponechání pouze korektních hlaviček daných formátů tak, aby daný program nic nepoznal a pracoval v pořádku. Tak se dají ušetřit stovky MB dat.
5.5.3 Hacker Počítačové kriminálníky lidé často označují pojmem hackeři (angl. hackers), jenže kdo to ve skutečnosti vlastně hacker je? Obyčejně je to podsaditý a nadšený programátor, kterého zálibou je zkoumání a bádání dokonalostí různých technologií. Význam slova hacker je mimořádně těžké definovat. V dnešní době hlavním příspěvkem hackerů je dodávaní vysokokvalitních operačních systémů a aplikací k nim zadarmo. Jaký by byl přece Internet, kdyby jsme si nemohli stáhnout freeware přes FTP nebo HTTP, a nemohli používat operační systémy určené na chod takovýchto aplikací? Slovo hacker se nedá spojovat s počítačovou kriminalitou. Toto je pojem, který zavedli špatně informovaní žurnalisté. Informovaní lidé nazývají počítačové kriminálníky crackery (crackers), pavouky (spiders), útočníky (attackers) nebo vandaly (vandals), ale nikdy je nenazývají hackery. Zvědavost je silná stránka hackerské povahy a může dovést hackera
50
až na nežádoucí místa, na kterých není potřebné, aby byl. Ničení informací a rušení soukromí lidí není charakteristikou hackera. Hacker musí být odborníkem na programování a hlavně musí znát všechny techniky, které hackeři používají. Hacker by měl také umět logicky uvažovat o tom, co udělá a kdy. Nejdřív, než začne "háčkovat", musí posbírat dost informací na to, aby bylo možné hacknout cílový webový server nebo počítač. Informace by měly být v postupném pořadí. Od těch nejdůležitějších, až po ty méně důležité. Více důležité jsou třeba IP, OS oběti, PC pracovní, stolní, školní. A ty méně důležité, to jsou ty ostatní, které se dají získat z dalších zdrojů např. whois databáze (zde se dá zjistit mnohem víc informací, než z html nebo php kódů). Jsou zde dostupné informace o bydlišti registrátora domény, jeho jméno a příjmení.
5.5.4 Lamer Lamer (dalo by se říci amatér) si většinou zjistí málo informací o daném oboru, nečte si návody, nenechá si poradit a vesele si bádá a lameří. Lamer v podstatě představuje člověka, který není v určitém oboru zručný, nezískal zatím patřičné znalosti a dovednosti. Přesto se ale tento člověk snaží dělat věci jako profesionál. Lamer je tak trochu špatný hacker, a tím pádem lamer byl každý dobrý hacker. Jako první se lamer učí vyhledávat ve vyhledávačích, jako jsou třeba google.com nebo yahoo.com. Taky je velmi důležité, aby lamer věděl, co to hacking je. Nemůže hackovat a nevědět, co dělá. Dále je dobré, aby lamer uměl základy html, php nebo programovacích jazyků C++, visual basic, assembler. A v neposlední řadě by se měl umět pohybovat v prostředí Internetu. Lepší lamer Tedy vše, co může a nemusí umět lamer, už umí lepší lamer, který je schopen programovat (třeba vir) v nějakém jazyku a pracovat s jazykem html a php. Umí pracovat ve zdrojových kódech stránek, v nichž se dá zjistit překvapivě dost informací, například telefonní čísla, princip scriptů, a mnoho dalších, pro lepšího lamera i hackera zajímavých informací. Důležitou věcí je vědět, co je to IP adresa (pevná, skrytá, ip brána, maskovací), firewall, tcp a udp porty, jak pracují a co jsou pakety. Jak pracovat s příkazovým řádkem, LAN (Local Area Network), WAN (Wide Area Network), něco o připojení přes vytáčené
51
připojení, ISDN, pevnou linku nebo bezdrátové připojení. Dále zkouší pracovat s programy jako např. www.hack.com (který je vhodný pro hádání hesel) a s programem SuperScaner (který je vhodný pro scanování portů).
5.6 Rizika spojená s používáním nelegálního software
Riziko trestního postihu za používání nelegálního softwaru Používáním nelegálně nabytého softwaru se vystavujete možnosti stíhání za přestupek či trestný čin s následnými sankcemi, které mohou mít podobu peněžitého trestu, trestu propadnutí věci, trestu odnětí svobody až na 5 let podle rozsahu trestného činu. V případě podnikatelů a firem jsou neopomenutelné i doměnky příslušných daní od finančních úřadů, penále z daňových nedoplatků, pokuty, eventuálně sankce, vyplývající ze živnostenského zákona. Riziko ztráty dat V nelegálních programech, u nichž nemáte záruku jejich původu, se mohou vyskytovat chyby, které mohou vést k vymazání části nebo všech vašich dat. Představte si, že takto přijdete o důležité dokumenty, fotografie či videa. Riziko virové nákazy počítače Instalací
nelegálního
programového
vybavení
z
nedůvěryhodných
zdrojů
se vystavujete nebezpečí nákazy vašeho počítače počítačovým virem. Následné náklady související s jeho odstraněním mohou přesáhnout cenu originálního softwaru. Riziko finanční ztráty Pokud máte v počítači uložené citlivé osobní informace, nebo používáte počítač k přístupu na váš bankovní účet, hrozí v případě používání neověřeného nelegálního softwaru průnik do vašeho počítače, a zneužití informací s možností přístupu cizí osoby
52
na váš bankovní účet. Vzniklá ztráta může být mnohonásobně vyšší, než cena legálního softwaru. Riziko ztráty soukromí Nelegální software může obsahovat zadní vrátka, která umožní cizí osobě přístup do vašeho počítače. Tato osoba může sledovat veškeré aktivity, jež vy nebo vaši rodinní příslušníci na počítači provádíte, a informace, které takto získá, může zneužít. Riziko nemožnosti aplikovat bezpečnostní a funkční aktualizace Výrobci originálního softwaru uvolňují v pravidelných intervalech aktualizace, které zvyšují bezpečnost softwaru a zlepšují jeho funkčnost. V případě nelegálních programů je možnost aplikovat tyto aktualizace omezena nebo zcela znemožněna.
Nejčastějšími případy nelegálního užití softwaru jsou: stažení softwaru z internetu od subjektu, který není oprávněn licenci poskytnout vytvoření i pouhé držení neoprávněné kopie softwaru na nosiči dat - zákon je porušen již tímto jednáním, není tedy třeba instalace či aktivního užívání softwaru v počítači instalace softwaru na větším počtu počítačů, než pro kolik je udělena licence nadužívání licence, tzn. jedna licence je na síti využívána zároveň vícero uživateli užívání volně šiřitelného softwaru v rozporu s podmínkami jeho užití (např. uživatel freewaru jej po povolené zkušební době neodstraní z počítače, nebo software s licencí pouze pro nekomerční účely využívá při podnikání) upgradování bez oprávněného držení základní verze softwaru Užívání nelegálního softwaru se zjišťuje tak, že policie provede softwarový audit (pomocí speciálního programu, zjistí veškerý software nainstalovaný v počítači či síti) a pak kontroluje oprávněnost nabytí těchto programů. Je tedy nezbytně nutné uchovávat nabývací doklady (zpravidla faktura s přesnou identifikací softwaru).
53
5.7 Sankce
Soud může přikázat okamžité upuštění od používání nelegálního softwaru, přiznat poškozenému náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení (až dvojnásobek obvyklých licenčních poplatků), uložit povinnost omluvit se, a případně přizná peněžité zadostiučinění. Je také možné, aby soud přiznal poškozenému právo na zveřejnění rozsudku na náklady viníka. Zpravidla také přizná úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení, které mohou být značné. Trestní zákoník stanoví, že kdo neoprávněně zasáhne, nikoli nepatrně, do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky, zákazem činnosti nebo propadnutím věci, nebo jiné majetkové hodnoty. Při naplnění kvalifikované skutkové podstaty (vykazuje-li čin znaky obchodní činnosti, dle výše získaného prospěchu či výše způsobené škody) může být pachatel potrestán až osmi lety odnětí svobody. Jakékoli neoprávněné užití, tzn. i nepatrné, je však správním deliktem a může za něj být uložena pokuta až 150 tisíc Kč. Podle Business Software Alliance končí před soudem třetina veškerých případů zjištěného užívání nelegálního softwaru. Značná část odhalených nelegálních uživatelů se pak snaží dohodnout mimosoudně. Příklad pirátství „domácího“ rozsahu: Pan XY si v obchodě zakoupil krabicový software s licencí pro jeden počítač, nainstaloval jej však nejen do svého domácího počítače, ale i do přenosného notebooku, a pak ještě půjčil CD se softwarem svému sousedovi, aby si jej také nainstaloval. Pan XY se tak dopustil porušení autorských práv k softwaru, a hrozí mu nemalé sankce. Software je autorským dílem, a bez souhlasu oprávněného subjektu není možné jej užívat, přičemž užíváním se rozumí rozmnožování, rozšiřování, pronájem, půjčování, vystavování (tento způsob nebude pro software relevantní) a sdělování díla veřejnosti. Souhlas se v praxi uděluje uzavřením licenční smlouvy, a tato smlouva také určuje podmínky dovoleného užití, které je třeba dodržet.
54
Jak je tomu ale v případě, kdy dochází k nelegálnímu užití softwaru ve firemním prostředí? Pirátství ve firmách - odpovědnost Trestněprávně mohou být postihnuty jen fyzické osoby. Konkrétní osobou takto odpovědnou, pak může být dle okolností: vedení společnosti, resp. ta jeho část, která je odpovědná za nákup IT vybavení, IT či licenční manažer, ale i zaměstnanec, jenž počítač používá. Nelze určit odpovědnou osobu paušálně, ani nelze žádnou z těchto osob předem vyloučit. Je nutné vycházet z vnitřní struktury společnosti a kompetencí jednotlivých osob. Je možné shledat odpovědnost i u více osob. Jelikož jde o trestný čin úmyslný, nelze brát k odpovědnosti zaměstnance, který nevěděl, že na jeho počítači byl někým jiným nainstalován nelegální software. Užívání nelegálního softwaru, ale může zapříčinit i dodavatel IT vybavení, je proto třeba dobře smluvně ošetřit jeho odpovědnost za případně způsobenou škodu. Co se týče odpovědnosti právnické osoby, na jejímž počítači byl nelegální software užíván, může být společnost odpovědná z hlediska soukromého práva. Společnost je odpovědná za škodu, kterou způsobí při své činnosti těmi, jež k této činnosti použila. Může se však odpovědnosti zprostit, pokud prokáže, že nelegální software nebyl užíván společností, ale bez jejího vědomí jej užíval, pro své soukromé účely zaměstnanec. Poškozený se pak může obrátit se svými nároky přímo na zaměstnance, který nelegální software nainstaloval. Pokud se firma odpovědnosti zprostit nedokáže, tzn. neprokáže vinu zaměstnance, bude muset škodu nahradit, a může pak částku nárokovat na zaměstnanci dle pracovněprávních předpisů. Jelikož v první řadě se bude poškozený obracet právě na firmy, je nezbytné učinit v rámci společnosti preventivní opatření proti užívání nelegálního softwaru. Samozřejmostí by mělo být vydat interní předpis, který takovéto užívání zakazuje a postihuje, a prokazatelně s tímto předpisem seznámit zaměstnance. Zjistí-li zaměstnavatel porušení, měl by skutečně sankce využít, aby se nejednalo o opatření pouze na papíře. Preventivně může působit pravidelné IT školení zaměstnanců. Je rovněž vhodné, aby jednotliví zaměstnanci měli při užívání počítače pouze taková práva, která nezbytně potřebují k výkonu své práce, a instalace programů byla umožněna pouze IT správci. Společnost by také měla provádět softwarové audity, pokud možno v nepravidelných intervalech, aby výsledky nebyly zkresleny tím, že před plánovaným auditem zaměstnanci nelegální software odinstalují, a po něm jej zase nainstalují.
55
Je nutné zdůraznit, že zaplacením náhrady škody, či bezdůvodného obohacení za užívání nelegálního softwaru, nedochází k legalizaci tohoto softwaru. Společnost si nadále musí opatřit řádnou licenci.
5.8 ACTA
Dohoda ACTA22 (Anti-Counterfeiting Trade Agreement), tedy Obchodní dohody proti padělání, má výrazně pomoci v boji proti internetovému pirátství. První jednání o obsahu dohody probíhala tajně, na různých místech světa. Velkou kritičkou dohody je česká europoslankyně Zuzana Roithová. Ta mimo jiné uspěla se svým požadavkem na zveřejnění dříve tajné dohody. V jedné z posledních verzí stále bylo zakotveno ustanovení, které Roithová spolu s kolegy kritizovala. Šlo o možnost prohledávat počítače a další osobní věci cestujících na hranicích. Celníci by tak mohli prohlížet obsah externích disků, paměťových karet, tabletů nebo mobilů, zda neobsahují nelegálně držené dílo, které je chráněno autorským zákonem. V aktuální verzi, již bylo toto opatření podle dostupných informací vynecháno. Tuto protipirátskou dohodu v únoru 2012 v Tokiu podepsalo dvaadvacet členských zemí EU, včetně České republiky. Součástí dohody je i začlenění poskytovatele internetového připojení (ISP) do boje, proti porušování autorských práv. Ten by tak měl povinnost odpojovat "piráty" od Internetu.
22
Mezinárodní smlouva ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement) Obchodní dohoda proti padělkům si klade za cíl, bojovat proti šíření nelegálních kopií a padělků, ať už jde o záznamy hudebních či filmových děl, falšované léky, napodobeniny značkových oděvů, elektroniky, či jiné formy podloudné výroby. Podle hackerského hnutí Anonymous se však snaží omezit svobodu slova a neutralitu internetu. Iniciátory dohody byly v roce 2006 Japonsko a USA, světově nejvýznamnější držitelé práv k duševnímu vlastnictví. Doposud se k dohodě připojily například USA, Japonsko, Austrálie nebo Jižní Korea. Dne 26. ledna ji v Tokiu podepsalo 22 členů Evropské unie, včetně Česka. Dohoda je otevřena k podpisu do 1. května 2013 – zdroj: ČTK.
56
Nutno podotknout, že ACTA je zatím pouze dohodou. Aby se postupy a procesy v ní definované dostaly v platnost, musí se stát součástí legislativy. A to je dlouhý proces. ACTA se netýká jen internetového pirátství, ale například i výrobců spotřební elektroniky. Uplatnění jejich principů ohledně patentů může mít zásadní vliv kupříkladu na farmaceutický průmysl nebo zemědělství. ACTA je v utajení projednávána již několik let, teprve v roce 2010 se poprvé na veřejnost dostala jedna z pracovních verzí. Negativní ohlas veřejnosti byl veliký, jednání tak i nadále probíhala tajně. Na konci roku 2011 byla dohoda schválena radou EU. Docela v tichosti. Byla totiž zařazena v "balíku" jednání o rybářství a rybolovu. Finální znění ještě bude muset schválit Evropský parlament.
5.8.1 Úryvky ze schváleného usnesení ACTA Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2010 o Obchodní dohodě proti padělání (ACTA). Evropský parlament s ohledem na články 207 a 218 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2010 o transparentnosti a stavu jednání o dohodě ACTA (Obchodní dohodě proti padělání)
Vybrané úryvky z ACTA: A. vzhledem k tomu, že boj proti padělání je klíčovým prvkem politické strategie EU, který má zajistit spravedlnost, stejné podmínky výrobcům, zachování zaměstnanosti občanů a dodržování zásad právního státu, B. vzhledem k tomu, že boj proti padělání, které je celosvětovým jevem, vyžaduje lepší mezinárodní spolupráci nejvýznamnějších světových aktérů, neboť jenom tak bude účinnější, 57
D. vzhledem k tomu, jak Komise opakovaně uvedla, se dohoda ACTA zabývá pouze donucovacími opatřeními a neobsahuje ustanovení, jež by upravovala podstatné právní předpisy v oblasti duševního vlastnictví Evropské unie či ostatních stran dohody ACTA, avšak poprvé vytváří komplexní mezinárodní rámec, který by měl být stranám nápomocen v jejich úsilí o účinný boj proti porušování práv k duševnímu vlastnictví a nepovede tedy proto k žádným změnám acquis communautaire, E. vzhledem k tomu, že dohoda ACTA přesahuje v mnoha oblastech působnost dohody TRIPS, včetně ustanovení, týkajících se digitální oblasti a rozsahu povinných opatření na hranicích, a zajišťuje tak držitelům práv lepší ochranu, F. vzhledem k tomu, že v návaznosti na důrazné protesty Parlamentu se úroveň transparentnosti jednání o dohodě ACTA výrazně zlepšila a od kola jednání na Novém Zélandu je Parlament o vývoji tohoto jednání plně informován; a vzhledem k tomu, že se Parlament s dohodnutým zněním seznámil týden po ukončení posledního kola jednání v Japonsku, G. vzhledem k tomu, že dohodnuté znění odráží hlavní obavy, které Evropský parlament v nedávných měsících vyjádřil, včetně obav, týkajících se například otázky dodržování základních práv, ochrany soukromí a ochrany údajů, respektování významné úlohy svobodného internetu, zabezpečení úlohy poskytovatelů služeb a potřeby zajištění přístupu k lékům, s tím, že preambule dohody obsahuje odkaz na prohlášení z Dauhá o dohodě TRIPS a veřejném zdraví, které bylo schváleno dne 14. listopadu 2001, K. vzhledem k tomu, že jakákoliv forma dohody ACTA, jíž EU vyjedná, musí být v plném souladu s acquis communautaire, což se týká zejména právních závazků EU v oblasti ochrany soukromí a ochrany údajů, jak je stanoveno především ve směrnici 95/46/ES, směrnici 2002/58/ES a v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora, L. vzhledem k tomu, že v návaznosti na vstup Lisabonské smlouvy v platnost v prosinci 2009 bude Evropský parlament muset poskytnout souhlas se zněním dohody ACTA předtím, než tato dohoda vstoupí v EU v platnost, 1. vítá zveřejnění návrhu obchodní dohody proti padělání ze dne 2. října 2010, které následovalo po kole jednání v Tokiu, a očekává, že po jednání o technických záležitostech,
58
které proběhne v Sydney ve dnech 30. listopadu až 3. prosince 2010, poskytne Komise Parlamentu i veřejnosti konečné znění dohody ACTA; 4. vítá opakovaná prohlášení Komise o tom, že uplatňování ustanovení dohody ACTA – zejména ustanovení, která se týkají postupů prosazování autorského práva v digitálním prostředí – bude plně v souladu s acquis communautaire, a že tato dohoda nezavede osobní prohlídky ani tzv. zásadu "třikrát a dost"; zdůrazňuje, že dohoda nesmí žádného ze signatářů dohody ACTA, a v žádném případě EU, pověřit zavedením zásady "třikrát a dost" či podobného systému; 10. vítá skutečnost, že do čl. 2.14 odst. 3 bylo zařazeno slovo "může" ("Každá strana může stanovit trestní řízení a sankce"); 11. vítá skutečnost, že se strany dohody na naléhání EU dohodly, že kriminalizace nahrávání bude pouze dobrovolná (čl. 2.14 odst. 3 a článek 2.15); 13. zdůrazňuje, že veškerá rozhodnutí Komise jako člena výboru ACTA musí spadat do rámce acquis a nesmí jednostranně měnit obsah dohody ACTA; proto se domnívá, že jakékoli navrhované změny dohody ACTA by měl přijmout Parlament a Rada v souladu s články 207 a 218 SFEU; 14. vyzývá Komisi, aby potvrdila, že provádění dohody ACTA nebude mít žádný dopad na základní práva a ochranu údajů, na pokračující úsilí EU o harmonizaci opatření k prosazování práv k duševnímu vlastnictví ani na elektronický obchod; 15. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům zemí, které jsou stranami jednání o dohodě ACTA. Celé znění dohody ACTA je k dispozici na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu http://www.mpo.cz/dokument91931.html
59
5.8.2 ACTA – pozitiva, negativa Z určitého pohledu je možné konstatovat, že dohoda ACTA nepřináší mnoho nového, neboť naprostá většina principů a opatření, které ACTA upravuje (např. prosazování práv, ustanovení o opatřeních na hranicích, ochrana DRM23 atp.) je již známa. Za jednu z největších slabin dohody ACTA lze označit její neurčitost a rozplizlost, která může vést k nepředvídatelným výsledkům při její případné implementaci do právního řádu jednotlivých států. Současně nelze opomenout utajený proces jejího sjednávání, který zavdal záminku k různým spekulacím o jejím přísném obsahu, jenž se ale nezakládá na pravdě, respektive textu dohody. ACTA například výslovně nezakotvuje odpojování uživatelů od Internetu za porušování autorských práv. Za přínos této dohody je rozhodně nastartování celospolečenské intenzivní debaty o fungování současného systému ochrany duševního vlastnictví a jeho prosazování. Je však otázkou, zda toto nastartování není příliš opožděné, a nemělo k němu dojít již podstatně dříve. Pokud nakonec dojde k zapracování této dohody do právního řádu v rozumné podobě, je pravděpodobné, že přínosem může být lepší možnost identifikovat osoby porušující práva z duševního vlastnictví v prostředí Internetu. V současné době totiž existuje nevymahatelnost práv vůči skutečným porušovatelům z důvodu jejich anonymity, což logicky vede k tomu, že odpovědnost je přenášena na třetí osoby, například Internetové poskytovatele, což určitě není žádoucí stav. Ke kritice americké obdoby smlouvy ACTA, nazývané SOPA (Stop Online Piracy Act), se připojil například brazilský spisovatel Paolo Coelho. Ten na svém blogu uveřejněném na serveru ThePirateBay argumentoval faktem, že díky nelegálnímu šíření svých knih získával nové fanoušky, kteří si jeho literární díla nakonec koupili. Přesvědčuje ho o tom zkušenost z Ruska. V roce 1999 tam vyšly tři tisíce kusů Alchymisty. Coelho pak na svůj web umístil odkaz na stažení „pirátské― verze, která kolovala po ruském internetu. O rok později, když vyšel dotisk Alchymisty, se prodalo deset tisíc výtisků. A v roce 2002 pak Coelho prodal v Rusku už milión svých knih.
23
Způsob ochrany práv vlastníků obsahu, který lze využívat na počítačích, mobilních telefonech a dalších zařízeních pracujících v sítích.
60
5.8.3 Sdílení dat Na Internetu fungují dva základní modely, jak sdílet a stahovat data. Prvním typem je volné sdílení obsahu všemi zájemci. Typickým zástupcem této kategorie byl server Megaupload.com, na němž od 2. února 2012 započalo na nátlak amerických vyšetřovatelů mazání souborů, patřících do skupiny serverů, nabízejících volné místo pro ukládání souborů. V ČR tak funguje například portál Ulož.to. Druhým způsobem jsou výměnné sítě, ve kterých sdílejí soubory všichni uživatelé. Od svého vzniku v roce 2001 je populární i systém výměny pomocí tzv. torrentů. Dle dostupných statistik České protipirátské unie (ČPU), stahovali tuzemští uživatelé loni o třetinu větší množství dat, než v roce 2010. Jedná se o 23,8 procenta celosvětového pirátství provozu na internetu. Prezident Motion Picture Association of America, Inc. (MPAA) Bob Pisano k situaci nedávno prohlásil: „Ať už tomu říkáte pirátství, digitální krádež, nelegální stahování nebo neoprávněný streaming, jedná se o krádež tvůrčí práce druhých.― Obdobně se vyjádřil pro jeden nejmenovaný deník i režisér a producent Jan Svěrák. „Za obranu svobody a přístupu k informacím se nesmí schovávat svoboda přístupu k soukromému majetku. Intelektuální majetek je soukromé vlastnictví. Je to totéž, jako kdyby někoho napadlo jít do obchodu a vzít si zadarmo ovoce s odůvodněním, že potřebuje vitamíny. Někdo to musí vypěstovat, někdo zaplatit,― uvedl muž, který vyhrál soudní spor poté, co zažaloval server Share Rapid za nelegální stahování svého filmu Kuky se vrací. Témuž deníku ředitelka České protipirátské unie Markéta Prchalová sdělila, že škody způsobené internetovým audiovizuálním pirátstvím v roce 2011 v Česku se odhadují na více než 2,5 miliardy korun. „Existují však i odhady, které hovoří o škodě až 3,665 miliardy,― dodala. Pro srovnání – server Megaupload.com měl způsobit škody kolem půl miliardy dolarů. Jak vyplývá z údajů sdílecího blogu Torrent Freak, nejčastěji stahovaným filmem ve světě byl loni akční film Rychle a zběsile. Stáhlo si jej 9,2 miliónu uživatelů, což ale představuje necelé dvě třetiny předloňského, vedoucího žebříčku, filmu Avatar. Ten zaznamenal 16,6 miliónů stažení. U nás vedou mezi českými filmy Lidice, Nevinnost,
61
Občanský průkaz, Fimfárum 3 a nově Muži v naději. Ze zahraničních jsou to Harry Potter Relikvie smrti – část 2, Piráti z Karibiku Na vlnách podivna nebo Transformers 3.
5.8.4 Hudba za pár korun Hudební producenti a slavní interpreti se snaží finančním ztrátám způsobeným nelegálním stahováním vzdorovat nejrůznějšími způsoby – od nasazování minimálních cen až po nabídku CD nebo písniček zdarma. Například v říjnu 2007 šokovala britská skupina Radiohead tím, že své tehdy nové album In Rainbows dala ke stažení za cenu, kterou si určí sami fanoušci. Ti ale aktivitu příliš nepodpořili, a management ani nevydal oficiální zprávu o tom, kolik v průměru zaplatili. Objevila se jen informace od samotných muzikantů, že to bylo za jedno album v přepočtu kolem 80 korun. Část internetové komunity, považující smlouvu za radikální zásah, svolává protesty. Někteří odborníci zase soudí, že její znění je poměrně vágní a volají po diskusi. Navíc vše již několik dní přiživuje roj zaručených zpráv a mediálně vděčných senzací, třeba že budou lidem na hranicích prohledávány notebooky. Jeden důležitý fakt však poněkud zapadá – ACTA je zatím dohoda, tudíž aby postupy v ní definované mohly být v signatářských zemích uplatňovány, musí se stát součástí legislativy daných států. A již nyní je zřejmé, že ji čeká bouřlivé jednání i v Evropském parlamentu.
5.9 Pirátství v ČR
5.9.1 Podle BSA v ČR klesá míra softwarového pirátství Dle průzkumu protipirátské organizace BSA již čtvrtým rokem v České republice klesá o procentní bod míra softwarového pirátství. Aktuálně mají Češi nainstalováno 35 % softwaru nelegálně.
62
Organizace Business Software Alliance, jež mimo jiné bojuje za potlačení užívání nelegálního softwaru, zveřejnila výsledky výroční studie pirátství. Míra pirátství v ČR údajně klesá především kvůli rostoucímu tlaku ze strany protipirátských organizací a výrobců softwaru. Na situaci má dle BSA jistě vliv také úspěšné policejní vymáhání práva, pravidelné protipirátské kampaně a úspěšné prodejní modely softwarových firem. „V Česku se v roce 2010 užívalo nelegálně 35 procent softwaru. To znamená, že téměř každý třetí software je instalován pirátsky. Komerční hodnota v Česku užívaného pirátského softwaru činí 3,8 miliardy korun24,“ shrnul výsledky studie tiskový mluvčí protipirátské organizace BSA Jan Hlaváč. Ze studie dále vyplývá, že má Česká republika nejnižší míru pirátství ve srovnání s ostatními postkomunistickými státy. Zároveň patří mezi dvacítku zemí s nejnižší mírou pirátství na světě. „Česko se umístilo na třinácté příčce. Vedeme si dokonce lépe než mnoho západoevropských států, například Francie (37 %), Itálie (47 %) nebo Španělsko (44 %)25,“ uvedl Hlaváč. Z hlediska Evropské unie se údajně k softwarovému pirátství přiznává až 48 % uživatelů. „Občasné užívání kradeného softwaru připouští 12 procent a málokdy si nelegální kopie pořizuje 26 procent uživatelů. Nicméně 7 procent se přiznalo, že užívá pirátský software velmi často a 3 procenta dokonce neustále26.“ Studie odhalila, že softwarovými piráty v Evropské unii jsou zejména muži (64 %) ve věku 25–34 let (36 %).
24
http://www.euractiv.cz/print-version/clanek/v-cr-ubylo-nelegalnich-pocitacovych-programu-009899 http://pcworld.cz/novinky/podle-bsa-v-cr-klesa-mira-softwaroveho-piratstvi-44295 26 http://www.businessit.cz/cz/na-jake-firmy-se-letos-zameri-bsa-cr-nelegalni-software-statistiky.php 25
63
Obrázek č. 8 - Vývoj míry softwarového pirátství v Česku a na Slovensku (1994 – 2011)
Obrázek č. 9 - Jak si občané EU stahují pirátský software (zdroj BSA) Kompletní znění zprávy BSA o situaci v ČR za rok 2011 (vydáno 15.5.2012) je uveden v příloze číslo 1.
64
6. Závěr Cílem této práce bylo nahlédnout do problematiky softwarových licencí, pochopení problematiky různých typů licencí, jejich udělování, právního postihu, ale i dalších rizik při používání nelegálního software. Obecně lze konstatovat, že licenční právo k počítačovému programu, neboli software představuje velmi různorodé odvětví v oblasti autorského práva. Hlavním problémem je dle mého skutečnost, že v dnešní době se technický pokrok, a to jak v oblasti samotné podstaty informační technologie, tak v rozvoji například nosičů dat, ale i dalších záležitostí, ubírá překotným vývojem. V důsledku toho je pak licenční právo v této oblasti vždy o krok pozadu. V úvodu této práce jsem se snažila seznámit s historií vzniku počítačových programů, prvních komunit, které se této problematice věnovaly, a to ještě v době, kdy pojem „licence― byl zcela neznámým pojmem. Současně jsem se podrobněji podívala na problematiku opensource software, tedy problematiku, kdy je možné programy volně šířit a kopírovat mezi veřejností, přičemž je zřejmé, že autor takovéhoto produktu se vědomě vzdává svých nároků na honorář. Další část mé práce je věnována jednotlivým druhům licencí a to jak těch, které má široká veřejnost zdarma, tak samozřejmě i na oblast komerčních, proprietárních řešení, rovněž tak na podmínky pro jejich získání a další náležitosti. V poslední části mojí práce jsem se detailněji zaměřila na problematiku počítačového pirátství. Část kapitoly jsem věnovala obecnému pohledu na softwarové pirátství - co to vlastně pirátství je, jakých rizik se případný pachatel může dopustit, jaké ho mohou čekat právní postihy, jaké známe základní skupiny pachatelů v oblasti IT. V závěru této kapitoly jsem se blíže zaměřila na protipirátské organizace nejen v České republice, ale i v celosvětovém měřítku. Současně jsem se seznámila se situací v oblasti vývoje pirátství v České republice za uplynulých několik let. Na závěr bych ráda uvedla, že zpracování této bakalářské práce pro mne bylo velkým přínosem, neboť jsem se blíže seznámila s problematikou, která do dnešní doby pro mne byla neznámou oblastí, resp. základní informace jsem měla od svého 15tiletého syna, který mi již v tomto věku uděloval nemálo rad „co je co― (freeware, „za linux neplatíš―).
65
Seznam použité literatury 1. WINKLER Peter – Velký počítačový lexikon – co je co ve světě počítačů, Computer Press, 2009, ISBN 978-80-251-2331-7 2. ŠTĚDROŇ Bohumír – Ochrana a licencování počítačového programu, Wolters Kluvej, ČR, 2010, ISBN 978-80-7357-555-7 3. ŠTĚDROŇ Bohumír – Open-source software ve veřejné správě a soukromém sektoru, Praha, Grada Publishing, 2009, ISBN 978-80-247-3047-9 4. ČERMÁK Jan– Internet a autorské právo, Praha, Linde, 2003, ISBN 80-7201-295-9 5. GÁLA Libor; POUR Jan; ŠEDIVÁ Zuzana - Podniková informatika. První vydání. Praha: Grada publishing, 2006, ISBN 80-247-1278-4 6. HORÁČEK Roman, ČADA Karel, HAJN Petr - Práva k průmyslovému vlastnictví, Praha, C. H. Beck, 2011, ISBN: 978-80-7400-417-9 7. POLČÁK
Radim,
GŘIVNA
Tomáš
-
Kyberkriminalita
a
právo,
Praha:
AUDITORIUM, 2008, ISBN 978-80-903786-7-4 8. POLČÁK Radim - Právo na internetu - spam a odpovědnost ISP. Brno: Computer Press, 2007, ISBN 978-80-251-1777-4.
Elektronické zdroje 1. ARNOŠT, Pavel: Co je to "Open Source software". ROOT.cz [online], [cit. 2010-0228]. Dostupné z WWW: http://www.root.cz/clanky/co-je-to-open-source-software/ 2. AUJEDZKÝ Josef: Právní aspekty volně šiřitelných počítačových programů, ROOT.cz [online] http://www.root.cz/specialy/licence 3. OSS Alliance: Společnost pro výzkum a podporu open-source [online]. 2008 [cit. 2011-04-09]. O open-source. Dostupné z WWW: http://oss.cz/cs/open-source 4. BSA: Co je softwarové pirátství?, Business Software Aliance [online]. Dostupné z WWW http://www.bsa.org/country.aspx?sc_lang=cs-CZ
66
5. Ministerstvo
kultury:
Autorský
zákon,
[online].
Dostupné
z
WWW
http://www.mkcr.cz 6. Microsoft: Možnosti licencování pro malé a středně velké organizace [online]. Dostupné z WWW http://www.microsoft.com/cs-cz/licensing/licensing-options/openlicense.aspx 7. Ministerstvo průmyslu a obchodu: Dohoda proti padělatelství ACTA, [online]. 7.11.2011, Dostupné z WWW http://www.mpo.cz/dokument91931.html 8. Czech Trade - Business info: Právo informačních systémů, [online]. , Dostupné z WWW http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/pravo-informacnich-systemu/1000875/ 9. Business Center: Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, [online]. , Dostupné z WWW http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/ 10. DOČEKAL Daniel: Co je to ACTA a proč se této "dohody" bát? , [online]. 30.1.2012, Dostupné z WWW http://www.lupa.cz/clanky/co-je-to-acta-a-proc-se-teto-dohodybat/ 11. www.wikipedia.com 12. http://it-slovnik.cz 13. http://www.slovnik-cizich-slov.net
67
Seznam příloh 1. BSA – tisková zpráva, stav za rok 2011
68
