DRUHÁ KAPITOLA
PģVOD A HISTORIE HNUTÍ ýERVENÉHO KěÍŽE A ýERVENÉHO PģLMċSÍCE
PĩVOD A HISTORIE
2.0. Cíle prezentace
PĜiblížit a vysvČtlit klíþové události vývoje Hnutí od jeho založení po souþasnost.
2
PREZENTACE
PĩVOD A HISTORIE
PREZENTACE
2.1. Klíþová slova
Henry Dunant 1828-1910
Bitva u Solferina "Vzpomínka na Solferino"
Zakladatel Hnutí ýK; pohnut hrĤzami bitvy u Solferina ukázal svČtové veĜejnosti dĤležitost zĜízení pomocných spoleþností a pĜijetí mezinárodních dohod ve prospČch zranČných a tČch, kdož o nČ peþují; jeden ze zakladatelĤ Mezinárodního výboru pro pomoc ranČným, pĜedchĤdce Mezinárodního výboru ýerveného kĜíže (MVýK). V roce 1901 získal historicky první Nobelovu cenu míru. Bitva mezi armádami Francie a Rakouska, ke které došlo 24.þervna 1859 v severní Itálii a jejíž hrĤzné následky – 40 tisíc mrtvých a ranČných zanechaných na bitevním poli – vidČl Dunant na vlastní oþi. Kniha Henry Dunanta vydaná na vlastní náklady autora v listopadu 1862 popisuje bitvu u Solferina. Jejím hlavním zámČrem bylo obrátit pozornost svČta na krutou realitu války. Henry Dunant knihu rozeslal vládnoucím rodĤm Evropy, vojevĤdcĤm, politikĤm, veĜejnČ angažovaným osobnostem a pĜátelĤm. Jeho poþin pĜinesl okamžitý a neoþekávaný úspČch.
Výbor pČti
Dne 17.února 1863 založilo pČt þlenĤ Ženevské spoleþnosti pro veĜejné blaho (Gustave Moynier, generál Guillaume-Henri Dufour, Dr Louis Appia, Dr Théodore Maunoir) a Henry Dunant Mezinárodní výbor pro pomoc ranČným, který se pozdČji stal MVýK.
Znak
ýervený kĜíž na bílém poli pĜijatý na Mezinárodní konferenci v ŽenevČ v roce 1863 jako rozeznávací znak pro oznaþení a ochranu tČch, kteĜí se starají o zranČné vojáky (k poctČ Švýcarska - obrácená švýcarská vlajka).
ýervený kĜíž
Instituce založená v prĤbČhu Mezinárodní konference v ŽenevČ v Ĝíjnu 1863; hned po konferenci byly zakládány první národní spoleþnosti; v roce 1876 se z Mezinárodního výboru pro pomoc ranČným stal Mezinárodní výbor ýerveného kĜíže; v roce 1919 byla založena Liga spoleþností ýerveného kĜíže (budoucí Federace); v roce 1986 pĜijal ýervený kĜíž nový název: Mezinárodní hnutí ýerveného kĜíže a ýerveného pĤlmČsíce.
3
PĩVOD A HISTORIE
PREZENTACE
2.2. Prezentace
4
Založení ýerveného kĜíže
ýervený kĜíž se zrodil v srdci švýcarského obchodníka Henry Dunanta (1828-1910) dne 24.þervna 1859 poté, co na vlastní oþi vidČl jednu z nejkrvavČjších bitev století, bitvu u Solferina. Historie lidstva je provázena celou Ĝadou válek. Vskutku, z uplynulých 3500 let zmapované historie se lidstvo tČšilo všeobecnému míru pouhých 250 let.Války a jejich tragické dĤsledky vždy vedly k úvahám a pokusĤm eliminovat pĤsobené zlo a utrpení. V prĤbČhu staletí byly pĜijímány zvyky a pravidla vedení války, jež vykazovaly humanitární rysy. Z tČchto zvykĤ a pravidel si pĜedevším dva zaslouží zvláštní pozornost: zákaz otravování studen patĜících nepĜíteli a zásada, aby byly šetĜeny ženy a dČti. Stávalo se, že úþastníci bitvy se dohodli na urþitých pravidlech závazných pro danou bitvu. ObecnČ však byly takové dohody velmi kĜehké. Rozmary doby a nálady vĤdcĤ s sebou pĜinášely nejrĤznČjší excesy, jež zpochybĖovaly drobné úspČchy dosažené pĜi nČkterých bitvách. Vyvstala potĜeba nového systému ochrany váleþných obČtí. Diskusi však mohla vyvolat pouze výjimeþná událost.
Bitva u Solferina
K výjimeþné události došlo dne 24.þervna 1859 u Solferina v severní Itálii, kde se stĜetla vojska Francie a Rakouska v bitvČ 320 000 mužĤ trvající šestnáct hodin. Na bitevním poli zĤstalo 40 000 mrtvých a ranČných, což bylo pro dobu pomČrnČ typické – bitvy se podobaly jatkám. Velitelé se navíc o potĜeby svých vojákĤ pĜíliš nestarali. Považovali je spíše za tzv. „kanonenfutter“ než za lidské bytosti. Ve zmínČné bitvČ zvítČzila Francie, ovšem cena za vítČzství byla vysoká. Hromady mrtvých tČl, tisíce ranČných ležících bez povšimnutí. Nedostatek vojenských lékaĜĤ. Armáda mČla k dispozici þtyĜi veterináĜe na tisíc koní. Na stejný poþet lidí mČl staþit jeden lékaĜ.
Henry Dunant
Henry Dunant, který jel v osobní záležitosti na schĤzku s Napoleonem III, se stal oþitým svČdkem situace a jsa zcela šokován, zapomnČl na schĤzku s císaĜem. Dunanta se dotýkal pĜedevším osud ranČných, kteĜí byli zanecháni smrti napospas v dĤsledku nekvalitní vojenské zdravotnické služby. Dunant shromáždil obyvatele blízké vesnice a zorganizoval pomoc a péþi o ranČné. Pracoval nepĜetržitČ po tĜi dny. Jeho slova Siamo tutti fratelli (jsme všichni bratĜi) otevírala srdce dobrovolníkĤ, kteĜí pomáhali všem ranČným bez prvotního zjišĢování, kdo je pĜítel a kdo nepĜítel.
"Vzpomínka na Solferino"
Dunant se vrátil do Švýcarska, vzpomínky na hrĤzné zážitky ze Solferina ho však trápily dál. Rozhodl se napsat knihu, kterou pozdČji také na vlastní náklady vydal (listopad 1862). Jmenovala se "Vzpomínka na Solferino". Knihu rozeslal vládnoucím rodĤm Evropy, vojevĤdcĤm, politikĤm, veĜejnČ angažovaným osobnostem a pĜátelĤm. Kniha mČla obrovský úspČch a Dunant se stal obdivovanou osobností. Mnozí chtČli jeho pĜíkladu následovat.
PĩVOD A HISTORIE
PREZENTACE
Jeden muž – dvČ myšlenky
Kniha obsahovala v podstatČ dvČ hlavní ideje: • založit v každé zemi Spoleþnost na pomoc ranČným složenou z dobrovolníkĤ, kteĜí by se v þase války starali o zranČné vojáky • pĜijmout mezinárodní dohodu chránící ranČné vojáky na bitevním poli a poskytující ochranu a neutrální status tČm, kdož o nČ peþují. "Vzpomínka na Solferino" mČla tak velký vliv, že neuplynul ani rok a návrhy v knize obsažené dostaly svou konkrétní podobu: ýervený kĜíž. Je zásluhou Henry Dunanta, že pĜesvČdþil vlády, aby se dohodly na kodifikaci prvních pravidel vedení války.
Výbor pČti
V ŽenevČ pĤsobila v té dobČ Spoleþnost pro veĜejné blaho. Jejím pĜedsedou byl právník Gustave Moynier, na kterého kniha "Vzpomínka na Solferino" silnČ zapĤsobila. Moynier nebyl jen mužem pĜemýšlivým, byl i mužem þinu. Požádal Dunanta, aby o knize pohovoĜil s ostatními þleny spoleþnosti, což vedlo k ustavení pČtiþlenného výboru, v nČmž kromČ Dunanta a Moyniera pracovali generál Guillaume-Henri Dufour, Dr. Louis Appia a Dr. Théodore Maunoir.
Mezinárodní výbor pro pomoc ranČným
Výbor se poprvé sešel dne 17.února 1863 a pĜijal název Mezinárodní výbor pro pomoc ranČným, z nČhož se v roce 1876 vyvinul Mezinárodní výbor ýerveného kĜíže. Tak byl, aþkoliv ne pod stejným názvem, MVýK založen v podstatČ onoho únorového dne v roce 1863.
Mezinárodní konference v roce 1863
V následujících mČsících, po schĤzce Spoleþnosti pro veĜejné blaho a po ustavení Mezinárodního výboru pro pomoc ranČným, pČt zakládajících þlenĤ vyvíjelo þetné aktivity, které vyústily v konání mezinárodní konference v ŽenevČ. Stalo se v Ĝíjnu roku 1863 a zúþastnili se jí odborníci ze 16 státĤ. V prĤbČhu konference byl pĜijat rozeznávací znak– þervený kĜíž na bílém poli (obrácená švýcarská vlajka). Jeho úþelem bylo oznaþit a tím chránit ty, kdož se starají o zranČné vojáky. ýervený kĜíž jako instituce byl na svČtČ.
Zakládání prvních NS
V závČru Mezinárodní konference 1863 došla jedna ze základních Dunantových myšlenek, totiž zĜizování národních dobrovolnických spoleþností, svého naplnČní. Spoleþnosti byly v následujících mČsících založeny napĜ. ve Württemburgu, velkovévodství Oldenburg, Belgii a Prusku. Další spoleþnosti vznikaly v Dánsku, Francii, Itálii, MecklenburgSchwerin, ŠpanČlsku, Hamburgu a v Hesse. Bývaly nazývány "národními výbory" nebo "pomocnými spoleþnostmi", ale pozdČji se staly známými pod názvem národní spoleþnosti ýerveného kĜíže a ýerveného pĤlmČsíce.
Diplomatická konference
S podporou švýcarské vlády se zakládajícím þlenĤm Hnutí podaĜilo zorganizovat v ŽenevČ ve dnech 8.-28.srpna 1864 diplomatickou konferenci. Své zástupce vyslalo 16 státĤ a þtyĜi další organizace.
5
PĩVOD A HISTORIE
PREZENTACE
Zrození "moderního " MHP
Po diskusi, k níž podkladem se stal návrh úmluvy vypracovaný Mezinárodním výborem, byla dne 22.srpna 1864 podepsána Ženevská úmluva o zlepšení osudu ranČných pĜíslušníkĤ armád v poli. Stala se základním stavebním kamenem moderního humanitárního práva. Úmluva vycházející z druhé Dunantovy myšlenky mČla sloužit k zlepšení situace ranČných vojákĤ ve válce, zároveĖ však mČla i zakotvit neutrální status pro ranČné a zdravotnický personál.
Liga spoleþností ýerveného kĜíže
V závČru první svČtové války se vČtšina Evropy ocitla v naprostém chaosu: ekonomika byla rozvrácená, populace zdecimovaná epidemiemi, po kontinentu se potuloval ohromný poþet lidí, kteĜí ztratili svĤj domov i vlast. Za války se ukázala potĜeba úzké spolupráce mezi jednotlivými spoleþnostmi ýerveného kĜíže, které vyvíjely aktivity ve prospČch váleþných zajatcĤ i kombatantĤ a vytvoĜily rozsáhlou síĢ proškolených dobrovolníkĤ. Henry P. Davison, president váleþného výboru Amerického þerveného kĜíže, na mezinárodní zdravotnické konferenci, jež se konala v dubnu 1919 v Cannes ve Francii, navrhl “sjednotit spoleþnosti ýerveného kĜíže rĤzných zemí do jedné organizace srovnatelné s Ligou národĤ, jejímž úkolem by bylo koordinovat aktivity zamČĜené na zlepšování zdraví, prevenci nemocí a zmírĖování utrpení”. FormálnČ byla Liga spoleþností ýerveného kĜíže se sídlem v PaĜíži ustavena národními spoleþnostmi Francie, Velké Británie, Itálie, Japonska a Spojených státĤ dne 5.kvČtna 1919. Jejím prvním úkolem bylo zlepšení zdravotního stavu lidí žijících na územích postižených þtyĜletým konfliktem.Dalším cílem bylo “posílit a sjednotit existující spoleþnosti ýerveného kĜíže a podporovat vznik nových spoleþností”. Mezi klíþové aktivity Ligy patĜí také organizace a koordinace pomoci obČtem pĜírodních katastrof a epidemií. Sídlo Ligy bylo roku 1939 pĜemístČno do Ženevy. V roce 1991 bylo pĜijato rozhodnutí mČnící dosavadní název Liga spoleþností ýerveného kĜíže a ýerveného pĤlmČsíce na Mezinárodní federaci spoleþností ýerveného kĜíže a ýerveného pĤlmČsíce. l
6
2.4
PĪvod a historie Hnutí ÿerveného kĢíže a ÿerveného pĪlmďsíce
PĢílohy
PġÍLOHY
PĩVOD A HISTORIE
VÝBOR PċTI
Zakladatelé Výbor pČti, z nČhož vzešel Mezinárodní výbor ýerveného kĜíže, spojil na poþátku šedesátých let devatenáctého století dohromady pČt schopných mužĤ: x Henry Dunanta, vizionáĜe. x Gustave Moyniera, organizátora. x Dr. Louise Appiu, se zkušeností v oblasti vojenského lékaĜství. x Dr. Theodore Maunoira, rovnČž se zkušeností v oblasti vojenského lékaĜství. x Generála Henri Dufoura, který velel švýcarským oddílĤm.
Henry Dunant 1828-1910 Henry Dunant se narodil 8.kvČtna 1828 v ŽenevČ v pĜesvČdþené kalvinistické rodinČ, jež se vČnovala charitČ. Po nedokonþených stĜedoškolských studiích odešel na praxi do banky. V roce 1853 cestoval do Alžírska, kde mČl pĜevzít odpovČdnost za švýcarskou kolonii Sétif. Zahájil výstavbu mlýna, bohužel však se mu nedaĜilo získat potĜebnou koncesi a tak se vydal do Tunisu a pozdČji zpČt do Ženevy, kde se rozhodl požádat o obchodní dokument pĜímo Napoleona III. Tou dobou císaĜ velel francouzsko-sardinským vojskĤm válþícím v severní Itálii s Rakušany. Henry Dunant se rozhodl ho na bojištích vyhledat. A tak se stalo, že mČl možnost na vlastní oþi spatĜit závČr a dĤsledky bitvy u Solferina v Lombardii. Po návratu do Ženevy napsal knihu “Vzpomínka na Solferino”, což postupnČ vedlo k událostem vrcholícím založením Mezinárodního výboru na pomoc ranČným, pozdČjšího Mezinárodního výboru ýerveného kĜíže (MVýK). Dunant pĤsobil jako tajemník výboru. Stal se slavným a pĜijímali ho nejvyšší pĜedstavitelé státĤ, králové a princové evropských dvorĤ. Jeho finanþní situace se však nadále zhoršovala. V roce 1867 vyhlásil, zcela zruinován (vykazoval ztrátu milionu švýcarských frankĤ v tehdejší hodnotČ), bankrot. V dĤsledku vyhlášeného úpadku a skandálu s tím spojeným rezignoval na místo tajemníka Mezinárodního výboru. Dne 8.záĜí Výbor pĜijal jeho rezignaci na místo tajemníka i na þlenství.Dunant odešel do PaĜíže, kde pĜespával ve veĜejných noclehárnách. Ve stejné dobČ ho však císaĜovna Evženie povolala do paláce Tuileries, aby s ním prodiskutovala rozšíĜení Ženevské úmluvy i pro námoĜní válku. Dunant se stal þestným þlenem národních spoleþností ýerveného kĜíže Rakouska, Holandska, Švédska, Pruska a ŠpanČlska.
PĩVOD A HISTORIE
VÝBOR PĎTI
BČhem francouzsko-pruské války v roce 1870 navštívil a ošetĜoval ranČné dopravené do PaĜíže a zavedl nošení znaku pro identifikaci mrtvých. Po vyhlášení míru Dunant cestoval do Londýna, kde se snažil o zorganizování konference zamČĜené na problematiku váleþných zajatcĤ. Anglie však nebyla plánu naklonČná. Z jeho iniciativy se uskuteþnil mezinárodní kongres za "úplné zrušení transportĤ þernochĤ a obchodu s otroky" zahájený v LondýnČ 1.února 1875. Poté následovala léta cestování a života v úplné chudobČ. Dunant putoval pČšky po Alsasku, NČmecku a Itálii, žil z milodarĤ a pohostinnosti nČkolika pĜátel. Nakonec vedly jeho cesty v roce 1887 do švýcarské vesnice Heiden, kde onemocnČl. Našel útulek v místním chudobinci, ve kterém ho roku 1895 objevil novináĜ Georg Baumberger. Napsal o Dunantovi þlánek, jenž v nČkolika dnech pĜetiskly deníky po celé EvropČ. K Dunantovi pĜicházely soucitné pozdravy z celého svČta; pĜes noc se stal opČt slavnou a významnou osobností. V roce 1901 mu byla udČlena Nobelova cenu míru. Henry Dunant zemĜel 30.Ĝíjna 1910. Henri Guillaume Dufour 1787-1875 Henri Dufour zahájil svou kariéru v roce 1810 jako voják francouzské armády pČt let pĜed Napoleonovou porážkou u Waterloo. Dufour, narozený v Kostnici v roce 1787, byl v roce 1813 zranČn na ostrovČ Korfu. Zotavoval se v britském vojenském vČzení. V civilu inženýr, který vystudoval paĜížskou polytechniku, strávil Dufour valnou þást života na stavbách železnic, mostĤ a domĤ. V té dobČ Švýcarsko jako konfederace neexistovalo a Dufour hrál klíþovou úlohu pĜi nČkolika taženích švýcarské armády bojující za sjednocení zemČ. Roku 1830 navrhl spoleþnou federální vlajku - bílý kĜíž na þerveném poli. V dobČ, kdy Evropou zmítala vlna revolucí, válek za nezávislost a zmČn režimĤ, byl generál Dufour jmenován velitelem švýcarské armády Na zaþátku šedesátých let devatenáctého století se uznávaný politik setkal s Henry Dunantem, aby se podílel na založení ýerveného kĜíže. Dr. Théodore Maunoir 1806-1869 Théodore Maunoir, zakládající þlen Hnutí ýerveného kĜíže a ýerveného pĤlmČsíce, se narodil v ŽenevČ roku 1806. Na školách v Anglii a Francii vystudoval lékaĜství. Stal se chirurgem a þlenem Zdravotní rady ženevské Komise pro veĜejné zdraví a hygienu. Talleyrand, známý diplomat, objevil v mladém Maunoirovi diplomatický talent, ale nepodaĜilo se mu pĜesvČdþit jej, aby opustil medicínu. Maunoir byl pĜítelem Louise Appii, dalšího zakládajícího þlena. Kniha o historii MVýK z pera Pierre Boissiera "Od Solferina k TsushimČ" líþí Maunoira jako "muže vynikajících kvalit. VýjimeþnČ inteligentní zároveĖ oplýval šarmem a jeho dopisy bývaly psány s velkým smyslem pro humor". Jeho jasný a precizní zpĤsob myšlení byl pĜi pĜípravách založení výboru neocenitelný. Do své smrti v roce 1869 zĤstal aktivním þlenem.
2
VÝBOR PĎTI
PĩVOD A HISTORIE
Gustave Moynier 1826-1910 V dobČ, kdy þetl knihu H.Dunanta "Vzpomínka na Solferino", pĜedsedal Gustave Moynier ĜadČ charitativních organizací. Jejich setkání a vzájemné diskuse hrály hlavní úlohu pĜi formování ýerveného kĜíže. Moynier se narodil roku 1826 a vystudoval práva v ŽenevČ a PaĜíži. Celý život se angažoval v oblasti lidských a sociálních práv. V þele Mezinárodního výboru ýerveného kĜíže stál po 46 let a proto bývá nazýván hlavním architektem organizace. V roce 1873 Moynier pomáhal zakládat Institut mezinárodního práva v ŽenevČ, kterýžto poþin se stal dĤležitým mezníkem v ochranČ lidských práv. Jeho aktivity byly ocenČny celou Ĝadou þestných doktorátĤ z evropských univerzit a státních vyznamenání z Francie, Srbska a Švédska. V roce 1879 se jednou z jeho priorit stala situace v Africe. Dr. Louis Appia 1818-1898 Louis Appia se narodil v roce 1818 ve Frankfurtu nad Mohanem. LékaĜství vystudoval na univerzitČ v Heidelbergu v roce 1843. ZvláštČ se zajímal o rozvoj váleþné chirurgie a léþení ranČných. BČhem konfliktu v roce 1859 se Appiovi podaĜilo získat prostĜedky a dary na pomoc zranČným a sám odešel pracovat do polních nemocnic. Dobrovolná þinnost v oblasti zdravotnictví se mu stala samozĜejmostí. O dva roky pozdČji se Appia stal pĜedsedou LékaĜské spoleþnosti. V roce 1863 byl požádán, aby jako þlen zvláštní komise zkoumal iniciativu Henry Dunanta ve prospČch ranČných vojákĤ na bitevním poli. Z komise se postupnČ vyvinul MVýK. V Ĝíjnu 1863 Appia navrhl, aby všichni zdravotní dobrovolníci v místech probíhajících bojĤ nosili bílou pásku, jež by je oznaþila a tak chránila. Generál Dufour pozdČji návrh zdokonalil o znak þerveného kĜíže.
l
3
PġÍLOHY
PĩVOD A HISTORIE
VZNIK SVċTOVÉHO DNE ýERVENÉHO KěÍŽE A ýERVENÉHO PģLMċSÍCE Od dvacátých let, krátce po skonþení první svČtové války, vyhlašovala národní spoleþnost v tehdejším ýeskoslovensku tzv. velikonoþní Mír ýerveného kĜíže. TĜídenní akce, která každoroþnČ probíhala pod jiným ústĜednČ stanoveným heslem (napĜ. „Úcta ke stáĜí“, „Dobro dČtí pĜedevším“, „ýistota všude a ve všem“ þi „ZpČvem k srdci, srdcem k vlasti“), vrcholila v Parlamentu ýSR za úþasti nejvyšších státních pĜedstavitelĤ. Na XIV. zasedání Mezinárodní konference bylo rozhodnuto o zĜízení zvláštní komise, která mČla za úkol prozkoumat možnost využití þeskoslovenské iniciativy v širším mČĜítku. Zpráva zvláštní komise pĜedložená na XV. Mezinárodní konferenci v Tokiu v roce 1934 konstatovala splnČní mírového principu akce a doporuþila rozšíĜit svátek do celého svČta. První celosvČtová oslava se však uskuteþnila až po druhé svČtové válce v roce 1948, samotný název SvČtový den ýerveného kĜíže a ýerveného pĤlmČsíce byl pĜijat v roce 1984. Datum, jež bylo pro oslavy SvČtového dne vybráno tj. 8.kvČten je výroþím dne narození Henry Dunanta, zakladatele ýerveného kĜíže. Od roku 1953 do roku 1995 byl každý ze SvČtových dnĤ ýerveného kĜíže a ýerveného pĤlmČsíce vČnován urþitému tématu. Téma zpoþátku vybírala Mezinárodní federace spoleþností ýerveného kĜíže a ýerveného pĤlmČsíce, pozdČji bylo téma vybíráno ve spolupráci s Mezinárodním výborem ýerveného kĜíže. l
PġÍLOHY
PĩVOD A HISTORIE
ZALOŽENÍ A PRVNÍ LÉTA PģSOBENÍ MEZINÁRODNÍHO VÝBORU ýERVENÉHO KěÍŽE (1863 – 1914) Dne 24.þervna 1859, bČhem války za sjednocení Itálie, se francouzská a sardinská vojska stĜetla blízko malého severoitalského mČsta Solferina s rakouskými oddíly. Téhož dne cestoval ženevský obþan Henry Dunant v soukromé záležitosti na setkání s Napoleonem III. Ve veþerních hodinách dorazil Dunant do vesnice Castiglione, kde v tu dobu hledalo úkryt na 9.000 zranČných vojákĤ. V hlavním kostele Chiesa Maggiore, v nČmž nalezl bez povšimnutí ležet tisíce vojákĤ, Dunant spolu s místními ženami nČkolik dní a nocí bojoval za jejich záchranu – zranČným podávali vodu, omývali a þistili jejich rány a pĜinášeli jim tabák, þaj a ovoce. Dunant zĤstal v Castiglione do 27.þervna, do Ženevy se vrátil 11.þervence. V té dobČ se potýkal s finanþními tČžkostmi, pĜesto však nemohl obraz bitvy vymazat ze své pamČti a v roce 1862 vydal knihu nazvanou Vzpomínka na Solferino. V knize vylíþil bitvu i zranČné z Chiesa Maggiore. Text uzavĜel otázkou:“Nebylo by možné v mírových a klidných dobách zformovat z nadšených, oddaných a dobĜe kvalifikovaných dobrovolníkĤ pomocné oddíly, jejichž úkolem by byla péþe o zranČné ve válce?“ Byla to tato otázka, jež postupnČ vedla k založení ýerveného kĜíže. Dunant rovnČž vyzval vojenské orgány nČkolika zemí, aby zvážily, zda by nebylo možné formulovat „(…) nČjaký mezinárodní princip, stvrzený úmluvou a zásadnČ neporušitelný, který by, v pĜípadČ dohody a ratifikace, tvoĜil základ pro spoleþnosti zabývající se poskytováním pomoci ranČným v rĤzných evropských zemích. “ Tato druhá úvaha vytvoĜila základ Ženevským úmluvám. Kniha Henry Dunanta znamenala obrovský úspČch; byla pĜeložena do vČtšiny evropských jazykĤ; þetli ji nejvýznamnČjší a nejvlivnČjší lidé své doby. Mezi nimi i Gustave Moynier, ženevský obþan, právník a pĜedseda místní charitativní organizace (Ženevská spoleþnost pro veĜejné blaho). Dne 9.února 1863 pĜednesl na schĤzce organizace hlavní myšlenky Dunantovy práce. Spoleþnost následnČ ustavila pČtiþlenný výbor, jehož úkolem bylo Dunantovy návrhy prostudovat. Výbor, který tvoĜili pánové Moynier, Dunant, generál Guillaume-Henri Dufour, Dr Louis Appia a Dr Théodore Maunoir, byl nazván Stálý mezinárodní výbor pro pomoc ranČným. Brzy se však stal známým pod jiným jménem- jako Mezinárodní výbor ýerveného kĜíže (MVýK). První schĤzka se uskuteþnila dne 17.února 1863. Od poþátku bylo zĜejmé, že dobrovolníci podle Dunantových pĜedstav mohou úþinnČ pĤsobit, aniž by jim hrozilo nebezpeþí odmítnutí ze strany dĤstojníkĤ a vojákĤ, pouze tehdy, když nebudou považováni za obyþejné civilisty a budou chránČni pĜed bojovými operacemi. Ochranu a odlišení jim mČl poskytnout rozeznávací znak. Koncept pro udČlování neutrálního statutu zdravotnickým službám a dobrovolným sestrám byl na svČtČ. Dne 25.srpna 1863 se Mezinárodní výbor rozhodl svolat do Ženevy mezinárodní konferenci, jejímž hlavním cílem bylo promyslet zpĤsoby Ĝešení nekvalitního systému vojenské zdravotnické služby. Výbor rozeslal pozvání všem evropských zemím a množství významných osobností. Konferenci uspoĜádanou od 26. do 29.Ĝíjna 1863 ve velkém sále ženevského paláce Atheneum zahájil generál Dufour. Zúþastnilo se jí celkem 36 delegátĤ – þtrnáct delegátĤ vlád, šest delegátĤ rĤzných organizací a sedm soukromých osob. Dvojí pĜístup tj. veĜejné i soukromé iniciativy si Mezinárodní konference ýerveného kĜíže a ýerveného pĤlmČsíce zachovávají i nadále; úþastní se jich delegace národních spoleþností ýK/ýP, delegace signatáĜských státĤ Ženevských úmluv i pozorovatelé (pĜedevším z nevládních
PĩVOD A HISTORIE
Založení a první léta MVÿK
organizací). Jako základ pro další jednání byl na konferenci v roce 1863 pĜedložen návrh úmluvy pĜipravené Mezinárodním výborem. Jednání vyústila v pĜijetí deseti rezolucí vyzývajících ke zĜizování spoleþností pro pomoc ranČným vojákĤm (tzv. výborĤ)- budoucí spoleþnosti ýerveného kĜíže a ještČ pozdČji ýerveného pĤlmČsíce. Rezoluce þ. 10 vybízela k výmČnČ informací mezi spoleþnostmi rĤzných zemí a Mezinárodním výborem. První spoleþnosti – ve Württemburgu, velkovévodství Oldenburg, Belgii a Prusku – byly zĜízeny v prĤbČhu nČkolika málo mČsícĤ. Následovaly spoleþnosti v Dánsku, Francii, Itálii, Mecklenburgu, ŠpanČlsku, Hamburgu a Hesensku. Mezitím pĜipravoval Mezinárodní výbor další konferenci. ZámČrem bylo zakotvit myšlenky rezolucí pĜijatých v roce 1863 do smluvních pravidel, která by byla pro smluvní strany (tj. státy) právnČ závazná. Dne 1.února 1864 však rakouské a pruské armády zaútoþily na Dánsko a zahájily tak nČmecko-dánskou válku. Mezinárodní výbor se rozhodl vyslat na bojištČ dva delegáty, kteĜí mČli za úkol peþovat o ranČné a zároveĖ zkoumat možnosti implementace závČrĤ Ĝíjnové konference z roku 1863. Dne 6.þervna 1864 rozeslala švýcarská vláda, která pĜistoupila na zorganizování diplomatické konference, pozvání všem evropským vládám, Spojeným státĤm, Brazílii a Mexiku. Konference, jíž se zúþastnili delegáti 16 státĤ, probíhala od 8. do 28.srpna 1864. Po projednání základního návrhu úmluvy pĜipraveného Mezinárodním výborem byla dne 22.srpna 1864 podepsána Ženevská úmluva o zlepšení osudu ranČných pĜíslušníkĤ armád v poli. Zrodil se moderní systém mezinárodního humanitárního práva. Do konce roku Úmluvu ratifikovala Francie, Švýcarsko, Belgie, Nizozemí, Itálie, ŠpanČlsko, Švédsko, Norsko, Dánsko a Bádenské velkovévodství. Na obzoru se však objevila nová válka, jež mČla pro nedávno pĜijatou Úmluvu znamenat kĜest ohnČm. Rakousko-pruská válka. Rok 1866. O þtyĜi roky pozdČji, v þervenci 1870, vypukla další válka. Tentokrát francouzsko-pruská; Bismarck vČĜil, že v zájmu sjednocení NČmecka musí Francii rozdrtit. V prĤbČhu tohoto konfliktu Mezinárodní výbor poprvé zĜídil Informaþní kanceláĜ pro rodiny ranČných nebo zajatých vojákĤ. Série konfliktĤ známá jako východní krize (1875-1878) pĜivedla delegáty Mezinárodního výboru až na Balkán. Do oblasti se delegáti vrátili ještČ v prĤbČhu srbsko-bulharské války (1885-1886) a balkánských válek (1912-1913). Po celou dobu zaujímal MVýK vedoucí úlohu iniciátora rozvoje mezinárodního humanitárního práva. VdČþil za to pĜedevším zkušenostem, které jeho delegáti na svých misích získávali.
l
2
PġÍLOHY
PĩVOD A HISTORIE
ýTYěI NOBELOVY CENY
Ve své poslední vĤli ustavil Alfred Nobel, který zemĜel v roce 1896, nadaci, do níž vložil urþitou þástku. Z úrokĤ pak mČla být každý rok mimo jiné ocenČna osoba, která se svými aktivitami význaþným zpĤsobem zasloužila o šíĜení humanity. První Nobelova cena míru byla v roce 1901 udČlena Henry Dunantovi, zakladateli ýerveného kĜíže, jenž celý život zasvČtil velkorysé humanitární práci. Aþkoliv žil již tou dobou v chudobinci v Heidenu (kanton Appenzell, Švýcarsko), finanþní þástku spojenou s udČlením ceny neutratil na vlastní potĜeby, ale vČnoval ji na charitativní úþely. Mezinárodní výbor ýerveného kĜíže obdržel Nobelovu cenu celkem tĜikrát: v roce 1917 a 1944, jako hold humanitárním aktivitám provádČným za obou svČtových válek a dále v roce 1963, spoleþnČ s Ligou spoleþností ýerveného kĜíže a ýerveného pĤlmČsíce u pĜíležitosti stého výroþí založení Hnutí.
Cena byla udČlena MVýK již dvakrát a to v letech 1917 a 1944. V roce 1901 se pĜi prvním udČlování ceny jejím držitelem stal spolu s Frédéricem Passym z Francie Henry Dunant. PĜi slavnostním pĜedávání v Oslo dne 10.prosince 1963 blahopĜeje norský král Olav (vlevo) Johnu A. MacAulaymu, pĜedsedovi Ligy (vpravo), a Leopoldu Boissierovi, presidentovi MVýK (uprostĜed).
l
PĩVOD A HISTORIE
PġÍLOHY
MILNÍKY HISTORIE HNUTÍ
V roce 1867 byla svolána první Mezinárodní konference ýerveného kĜíže (mezinárodní konference se þíslují až od roku 1867 tj. ustavující konference z roku 1863 ani konference z roku 1864 se nepoþítají). Zúþastnilo se jí devČt vlád, 16 národních výborĤ a MVýK. V roce 1899 byly na konferenci státĤ uspoĜádané v Haagu z podnČtu MVýK pĜijaty Haagské úmluvy o zákonech a obyþejích pozemní války a úprava zásad Ženevské úmluvy z roku 1864 pro námoĜní válku. Do té doby platila naĜízení pouze pro pozemní síly. Ženevská úmluva byla revidována v roce 1906, Haagské úmluvy v roce 1907. MVýK a národní spoleþnosti prožily obrovskou zatČžkávací zkoušku v období první svČtové války, kdy miliony kombatantĤ umíraly, statisíce se dostaly do zajetí a v EvropČ Ĝádily epidemie a hladomor. BČhem války MVýK navštČvoval váleþné zajatce, zjišĢoval podmínky vČznČní a snažil se o nápravu. Byla zĜízena ÚstĜední informaþní kanceláĜ, jejímž úkolem se stalo pátrání po zmizelých osobách a pĜedávání zpráv mezi vČzni a jejich rodinami. Válka skonþila v roce 1918, epidemie a hlad však zuĜily dál – zpĤsobily vČtší ztráty, než válka samotná. Co dČlat? MČly být obČti pĜírodních katastrof a epidemií v dobČ míru zanechány sobČ napospas jenom proto, že þinnost ýerveného kĜíže byla pĤvodnČ omezena pouze na þasy váleþné? To bylo nemyslitelné. Založením Ligy spoleþností ýerveného kĜíže (budoucí Federace) v roce 1919 bylo oficiálnČ potvrzeno rozšíĜení pĤsobení Mezinárodního ýerveného kĜíže do mírových dob. V roce 1928 pĜijal Mezinárodní ýervený kĜíž své stanovy (revidované v letech 1952 a 1986), které vymezovaly úlohu MVýK a Federace a zakotvovaly zpĤsoby koordinace aktivit. V roce 1929 byla revidována Úmluva z roku 1906 týkající se ochrany zranČných a nemocných vojákĤ. V témž roce byly oficiálnČ pĜijaty další rozeznávací znaky tj. þervený pĤlmČsíc, který byl poprvé použit již v roce 1876, a þervený lev a slunce. Byla pĜijata nová úmluva týkající se zacházení s váleþnými zajatci. PĜišla druhá svČtová válka a s ní desítky milionĤ obČtí; poprvé v historii obrovský poþet z Ĝad civilního obyvatelstva. V roce 1949 byly pĜijaty þtyĜi Ženevské úmluvy, jedna z nich se týkala výhradnČ ochrany civilního obyvatelstva. Od svého založení v roce 1863 pracoval ýervený kĜíž bez zvláštních smČrnic nebo principĤ, ke kterým by mohl pĜi plnČní své humanitární mise pĜihlížet. Tento nedostatek byl odstranČn v roce 1965, kdy bylo vyhlášeno sedm Základních principĤ ýerveného kĜíže. Strážcem plnČní principĤ byl jmenován MVýK. V roce 1977 byly ke þtyĜem Ženevským úmluvám pĜijaty dva Dodatkové protokoly, které doplĖovaly a aktualizovaly naĜízení tČchto dĤležitých nástrojĤ mezinárodního humanitárního práva. V roce 1986 ýervený kĜíž pĜijal nový název: Mezinárodní hnutí ýerveného kĜíže a ýerveného pĤlmČsíce. Termín Mezinárodní ýervený kĜíž se však obþas používá dodnes. V roce 1991 bylo rozhodnuto o pĜejmenování Ligy spoleþností ýerveného kĜíže a ýerveného pĤlmČsíce na Mezinárodní federaci spoleþností ýerveného kĜíže a ýerveného pĤlmČsíce. l
PġÍLOHY
PĩVOD A HISTORIE
BIBLIOGRAFIE
I. Vznik Hnutí Histoire de la Croix-Rouge Autor: Véronique Harouel Tato kniha popisuje historický vývoj ýerveného kĜíže od prvopoþátku do souþasnosti. PUF, PaĜíž, 1999, 127 stran., 12 x 18 cm (Que sais-je ?) Henry Dunant Autor: Marc Descombes Ve vČku 31 let, poté, co se na vlastní oþi pĜesvČdþil o hrĤzách války, se Henry Dunant rozhodl založit ýervený kĜíž. V 73 letech mu byla udČlena Nobelova cena míru. Humanista a pacifista pĜivedl ženevskou tradici mezinárodní solidarity na vyšší úroveĖ. V knize Descombes popisuje Dunantovo mládí, obchodní aktivity a koloniální spekulace a samozĜejmČ období vzniku ýerveného kĜíže. V knize se autor nevyhýbá ani Dunantovu pádu do chudoby a zapomnČní – heidenskému období. René Coeckelberghs, Lucerne, 1988, 159 stran, ilustr., biblio., 23 x 30 cm Henry Dunant : the founder of the Red Cross : his compassion has saved millions (H.Dunantzakladatel ýerveného kĜíže) Autor: Pam Brown Životopis Henry Dunanta mapující historii Mezinárodního hnutí ýerveného kĜíže a ýerveného pĤlmČsíce. Exley Publications, Watford, 1988, 64 stran, bohatČ ilustr., chrono., pozn., index, 15 x 22 cm A Memory of Solferino (Vzpomínka na Solferino) Autor: Henry Dunant Kniha, která iniciovala vznik celosvČtového hnutí a proslavila svého autora po celé zemČkouli. Kniha byla poprvé publikována v roce 1862. Byla pĜeložená do mnoha jazykĤ a opČtovnČ vydávaná, takže není možné spoþítat, kolik verzí se dosud nashromáždilo. ICRC, Geneva, 1986, 147 stran, ilustr., foto, mapa, 12 x 18 cm
PĩVOD A HISTORIE
PġÍLOHY / BIBLIOGRAFIE
II. Do roku 1945 From Solferino to Tsushima (Od Solferina po Tsushimu) Autor: Pierre Boissier Tato objemná publikace byla vydaná v roce 1963 u pĜíležitosti výroþí založení ýerveného kĜíže. Zahrnuje historii Mezinárodního hnutí ýK/ýP od roku 1863 do roku 1912. Kniha zároveĖ mapuje vývoj váleþného práva od Ženevského úmluvy z roku 1864 do Haagské úmluvy þ. X z roku 1907 a váleþné šílenství od Solferina (1859) po Tsushimu (1905). Autor popisuje operace MVýK ve francouzsko-pruské válce z roku 1870, rusko-turecké válce (1875-1878) nebo španČlsko-americké válce (1898). Henry Dunant Institute, Geneva, 1985, druhé vydání, 391 stran, 16 x 23 cm From Sarajevo to Hiroshima (Od Sarajeva po Hirošimu) Autor: André Durand Kniha se zabývá obdobím od války o Tripolsko (dnešní Libye, 1911-1912) do konce druhé svČtové války- tedy obdobím poznamenaným Ĝadou obþanských válek a mezinárodních konfliktĤ. V prĤbČhu let došlo k rozšíĜení právní ochrany obČtí konfliktĤ na váleþné vČznČ i zranČné a nemocné vojáky v poli i na moĜi. MVýK pĜi svých aktivitách možnosti práva pĜesahoval- ve stále vČtší míĜe se soustĜedil i na civilní obyvatelstvo postižené novým zpĤsobem vedení bojĤ (pĜedevším bombardováním). ýervený kĜíž rovnČž zaþal pĤsobit i v mírových dobách. V roce 1919 byla založena Liga spoleþností ýK/ýP (nyní Mezinárodní federace). Henry Dunant Institute, Geneva, 1984, 590 stran, 16 x 23 cm III. Druhá svČtová válka (1939-1945) L'étoile jaune et la Croix-Rouge : le Comité international de la Croix-Rouge et l'Holocauste, 1939 – 1945 (Mezinárodní výbor ýerveného kĜíže a holocaust) Autor: Marc-André Chargueraud Tato kniha (Žlutá hvČzda a ýervený kĜíž: MVýK a holocaust) shrnuje historický výzkum s cílem poskytnout zájemcĤm pĜehled závČrĤ týkajících se míry odpovČdnosti za tragédii holocaustu. Kniha popisuje formy pomoci a ochranné mechanismy aplikované za druhé svČtové války a poukazuje na nepevnou pozici Spojených národĤ ve vztahu k humanitárnímu právu, tehdy jako nyní jediné možné výchozí základny pro þinnosti MVýK zamČĜené na pomoc obČtem konfliktu. Labor et Fides, Geneva/Les Editions du Cerf, Paris, 1999, 140 stran, foto, 14 x 22 cm The Red Cross and the Holocaust (ýervený kĜíž a holocaust) Autor: Jean-Claude Favez Na žádost MVýK provedl Jean-Claude Favez výzkum na vysoce citlivé téma pĤsobení MVýK v období holocaustu. Autor dĤkladnČ prostudoval existující archivní materiály týkající se aktivit MVýK zamČĜených na pomoc obČtem fašismu vþetnČ politických vČzĖĤ a emigrantĤ židovského pĤvodu (do roku 1939). Splnil MVýK svou povinnost tváĜí v tváĜ politickému a rasovému útlaku hitlerovské Evropy? Studie je doplnČna výkladem stanoviska MVýK, ve kterém se organizace snaží pĜiblížit þtenáĜi všechny okolnosti doprovázející temné období její historie. Warrior without weapons (Bojovník beze zbranČ) Autor: Marcel Junod Zkušenosti z misí Dr Junoda (1935 až 1945), které ho zavedly nejprve do Abyssinia, dále do ŠpanČlska, Polska, NČmecka a nakonec do Japonska, kde byl jedním z prvních zahraniþních lékaĜĤ, kteĜí mČli možnost sledovat hrĤzné dĤsledky atomového útoku na Hirošimu. ProstĜednictvím vyprávČní Dr. Junoda se þtenáĜ mĤže seznámit s obtížnou a nČkdy nebezpeþnou, pĜesto však fascinující prací delegáta MVýK ICRC, Geneva, 1982, 318 stran, ilustr., 11 x 18 cm
2
PġÍLOHY/ BIBLIOGRAFIE
PĩVOD A HISTORIE
The Hiroshima disaster (Hirošimská katastrofa) Autor: Marcel Junod Dne 6.srpna 1945 cca v 8.15 hod. byla svržena bomba, jež za pár vteĜin srovnala se zemí 80 procent mČsta a zanechala za sebou 80 000 mrtvých a dalších 100 000 zranČných a zasažených radioaktivním záĜením. Množství tČch, které nezabila první vlna, umíralo v následujících hodinách, dnech, mČsících i letech. Dr. Junod do Hirošimy pĜijel na zaþátku záĜí 1945. KromČ ošetĜování obČtí se zabýval mapováním následkĤ, jež za sebou hrĤzný atomový útok zanechal. PĜetisk z the International Review of the Red Cross, záĜí-Ĝíjen a listopad-prosinec 1982 ICRC, Geneva, 1982, 30 stran, 16 x 23 cm Inter arma caritas : the work of the International Committee of the Red Cross during the Second World War (þinnost MVýK za druhé svČtové války) Vydal: Frédéric Siordet Kniha poskytuje jednoduchý a struþný pĜehled o rĤzných aktivitách MVýK provádČných za druhé svČtové války. Výtah z tĜísvazkového díla zmínČného níže. ICRC, Geneva, 1973, druhé vydání, 135 stran, 16 x 23 cm Report of the International Committee of the Red Cross on its activities during the Second World War (September 1, 1939 - June 30, 1947) (Zpráva MVýK o þinnosti provádČné za druhé svČtové války - 1.záĜí 1939- 30.þervna 1947) PĤsobivá zpráva zapsaná do tĜí svazkĤ a doprovázená pĜílohou má celkem 1.664 stran; obsahuje podrobné informace týkající se þinnosti MVýK za druhé svČtové války. Volume I (Svazek I ) General activities (Obecné aktivity) První þást: ochrana a pomoc obČtem konfliktu, obecná sledování, studie na téma principy MVýK vypracovaná Maxem Huberem, presidentem MVýK v letech 1928-1944 Druhá þást: zranČní a nemocní pĜíslušníci ozbrojených sil a zdravotnický personál TĜetí þást: pomoc civilnímu obyvatelstvu ICRC, Geneva, 1948, 736 stran, 16 x 23 cm Volume II (Svazek II) The Central Agency for Prisoners of War (ÚstĜední pátrací agentura pro váleþné zajatce) TechniþtČji pojatý svazek pĜibližuje þinnost ÚstĜední pátrací agentury (informace o zajatých nebo internovaných), její úkoly a metody práce. ICRC, Geneva, 1948, 320 pp., 16 x 23 cm Volume III (Svazek III) Relief activities (Poskytování humanitární pomoci) PĜehled þinnosti v oblasti poskytování humanitární pomoci rĤzným cílovým skupinám (váleþní zajatci, internovaní civilisté, civilní obyvatelstvo) v rozliþných þástech svČta. Každá jednotlivá operace byla vysoce individuální, což v dĤsledku extrémnČ stČžovalo celistvost Ĝízení operací. ICRC, Geneva, 1948, 539 stran, 16 x 23 cm
3
PĩVOD A HISTORIE
PġÍLOHY / BIBLIOGRAFIE
PĜílohy Poslední þást zprávy obsahuje množství pĜehledĤ, tabulek a grafĤ znázorĖujících rĤznost úkolĤ provádČných MVýK. ICRC, Geneva, 1948, 69 stran, 21 x 30 cm Report of the Joint Relief Commission of the International Red Cross (1941-1946) (Zpráva Spojené komise Mezinárodního ýerveného kĜíže 1941-1946) Zpráva pĜibližuje okolnosti, které MVýK a Federaci vedly ke zĜízení Spojené komise, a objasĖuje roli obou institucí v celém procesu. Seznamuje þtenáĜe s tČžkostmi doprovázejícími operace humanitární pomoci. Obsahuje výþet aktivit v rĤzných zemích. ICRC/League, Geneva, 1948, 462 pp., 16 x 23 cm IV. Události od roku 1945 Politics, military operations and humanitarian action : an uneasy alliance (Politika, vojenské operace a humanitární pomoc: nesnadné spojenectví) Autor: Christophe Girod and Angelo Gnaedinger Za použití pĜíkladu Bosny a Hercegoviny brožura dokládá, že pomoc mezinárodního spoleþenství v ozbrojeném konfliktu nikdy nemĤže být zcela efektivní, pokud se jednotlivé složky tj. politické, vojenské a humanitární striktnČ nedrží svého mandátu. Vyboþování omezuje možnosti zásahu každé z mezinárodních agentur a znesnadĖuje dosažení cílĤ Charty OSN. Na druhou stranu úþinnost pĤsobení mezinárodního spoleþenství se zvyšuje v pĜípadČ, že všichni zúþastnČní jednají pĜesnČ v rámci svých jasnČ stanovených kompetencí a respektují mandáty ostatních složek. ICRC, Geneva, 1998, 29 stran, 16 x 23 cm Crimes without punishment : Humanitarian action in former Yugoslavia (Nepotrestané zloþiny: humanitární zásah v bývalé Jugoslávii) Autor: Michèle Mercier Léta bojĤ v bývalé Jugoslávii narušila svČtovou rovnováhu a zpĤsobila nezmČrné utrpení mnoha lidem žijícím v dané oblasti. Tato kniha hodnotí akce humanitárních organizací s dĤrazem na operace MVýK- jejich úspČchy i pochybení pĜi snahách o zajištČní bezpeþných oblastí a pomoci obČtem. Anglické vydání: Pluto Press, London, 1995, XX+ 236 stran, grafy, mapy, biblio., chrono., index, 14 x 22 cm. Francouzské vydání: Editions Bruylant, Brussels/LGDJ, Paris, 1994, X+ 323 stran, grafy, foto, mapy, biblio., chrono., index, 12 x 17 cm (Axes, no. 10). / ref. 2124 NČmecké vydání: Universitätsverlag N. Brockmeyer, Bochum, 1995, VI+ 263 stran, grafy, foto, mapy, biblio., chrono., index, 16 x 22 cm (Bochumer Schriften zur Friedenssicherung und zum humanitären Völkerrecht, no. 28). ref. 2124 The humanitarian diplomacy of the ICRC and the conflict in Croatia (1991-1992) (Diplomacie MVýK a konflikt s Chorvatskem 1991-1992) Autor: Jean-François Berger Tragické události, k nimž došlo v Chorvatsku a které se následnČ rozšíĜily na území Bosny a Hercegoviny, nemají v pováleþné EvropČ obdoby. Autor þerpající z názorĤ a pohledĤ protagonistĤ se zamýšlí nad úspČchy a prohrami jednání, jež MVýK na základČ Ženevských úmluv vedl se stranami konfliktu. Geneva, 1995, XI+ 70 stran, foto, mapy, biblio., chrono., 16 x 23 cm
4
PġÍLOHY/ BIBLIOGRAFIE
PĩVOD A HISTORIE
Challenges : ICRC activities in Eastern Europe and Central Asia (Aktivity MVýK ve východní EvropČ a stĜední Asii) Toto periodikum obsahuje þlánky týkající se rĤzných aktivit MVýK v oblasti. Zvláštní pozornost je vČnována konfliktĤm v ýeþnČ, Tádžikistánu a Náhorním Karabachu. Mezi aktivity patĜí napĜ. poskytování protéz, diseminace MHP, pomoc navrátilcĤm, ochrana váleþných zajatcĤ nebo vČznČných povstalcĤ, spolupráce s pátrací službou národní spoleþnosti a Ĝešení problémĤ týkajících se pozemních min a laserových zbraní. ICRC, Geneva, 1994, 11 stran, foto, mapy, 21 x 30 cm The Gulf (1990-1991) : from crisis to conflict : the ICRC at work (Záliv 1990-1991: od krize po konflikt: práce MVýK) Mapování událostí, jež vedly k vypuknutí ozbrojeného konfliktu, do kterého se muselo zapojit celé mezinárodní spoleþenství. Podrobný popis práce MVýK od jednání zamČĜených na zajištČní respektu MHP po pomoc civilním i vojenským obČtem konfliktu. ICRC, Geneva, 1991, 47 stran, ilustr., mapa, 21 x 30 cm Contending with the impasse in international humanitarian action : ICRC policy since the end of the Cold War (Zápas s beznadČjí v humanitární oblasti: metody práce MVýK od konce studené války) Autor: Simone Delorenzi Po relativnČ stabilním období studené války pracuje MVýK od konce osmdesátých let v prostĜedí vyznaþujícím se otĜesy a konflikty, jejichž hlavním znakem je totální anarchie. Autor nahlíží na problémy z rĤzných hledisek: vedení operací (Záliv, Somálsko, bývalá Jugoslávie, Rwanda), názor MVýK na tzv. právo na intervenci a vojenské operace zahájené z humanitárních pohnutek a politické otázky (zvláštČ povinnost mezinárodního spoleþenství zajistit vČtší respekt MHP a spolupráci mezi organizacemi). ICRC, Geneva, 1999, 108 stran,16 x 23 cm From the end of the Second World War to the dawn of the third millennium : the activities of the International Committee of the Red Cross during the Cold War and its aftermath (1945-1995) Remembering Hiroshima (Od konce druhé svČtové války do úsvitu tĜetího tisíciletí: aktivity MVýK bČhem studené války) Autor: François Bugnion Autor analyzuje operace MVýK i otázku, proþ je mandát MVýK vždy znovu provČĜován v období velkých zmČn: 1919, 1945, a dnes, kdy mezinárodní spoleþenství hledá rovnováhu ztracenou po skonþení studené války. PĜetisk z the International Review of the Red Cross, bĜezen-duben a kvČten-þerven 1995 ICRC, Geneva, 1995, 25stran, 16 x 23 cm Protection of the victims of armed conflict/Falkland-Malvinas Islands (1982) : international humanitarian law and humanitarian action (Ochrana obČtí ozbrojeného konfliktu/ Falklandy 1982: MHP a humanitární akce) Autor: Sylvie-Stoyanka Junod Na pĜíkladČ konfliktu mezi Argentinou a Velkou Británií autorka vysvČtluje vztah mezi právním rámcem a humanitární operací a zároveĖ názornČ pĜedvádí zpĤsoby implementace Ženevských úmluv. Brožura je urþena všem, kdo se seznamují s Ženevskými úmluvami, obsahuje i praktická cviþení a dotazník. ICRC, Geneva, 1985, 45 stran, ilustr., 21 x 30 cm
5
PĩVOD A HISTORIE
PġÍLOHY / BIBLIOGRAFIE
The International Committee of the Red Cross in Greece (1967-1971) : the protection of political detainees (MVýK v ěecku 1967-1971: ochrana politických vČzĖĤ) Autor: Roland Siegrist V první þásti autor, þlen Rakouského ýK, pĜibližuje aktivity a právní základ MVýK. Zabývá se také problematikou politických vČzĖĤ a obecnČ pomocí poskytovanou jim MVýK. Ve druhé þásti autor þtenáĜe seznamuje s politickou, ekonomickou a sociální situací v ěecku pĜed rokem 1967 a hodnotí konkrétní práci MVýK provádČnou od roku 1967 ve prospČch politických vČzĖĤ. Editions Corbaz, Montreux, 1985, 171stran, 16 x 23 cm Face au blocus : la Croix-Rouge internationale dans le Nigeria en guerre (1967-1970) Autor: Thierry Hentsh Kniha se zabývá historií konfliktu. Mapuje kulturní, politické, sociologické a ekonomické faktory, jež vedly k odtržení východní þásti Nigérie (Biafra), analyzuje historii obþanské války a pĜibližuje boj MVýK za proražení blokády a následné zmírnČní strašného hladomoru. Graduate Institute of International Studies, Geneva, XX + 1973, 307 stran, 15 x 23 cm The International Committee of the Red Cross and the Indochina war : from the Japanese defeat to the Geneva Agreements (1945-1954) (MVýK a válka v IndoþínČ: od porážky Japonska po Ženevské smlouvy 1945-1954) Autor: Florianne Truninger Autor pĜibližuje práci MVýK v prĤbČhu války o Indoþínu (návštČvy zajatcĤ, pomoc civilnímu obyvatelstvu). Popisuje pĜekážky, jimž MVýK musel þelit – pĜedevším složité rozhovory s Vietnamskou demokratickou republikou, která se snažila MVýK zamezit, aby pomoc poskytoval obČma stranám. PĜetisk z the International Review of the Red Cross, listopad-prosinec 1994 ICRC, Geneva, 1994, 31 stran, 16 x 23 cm
l
6
