Drobící se Evropa zkoumá federativní Jugoslávii

Drobící se Evropa zkoumá federativní Jugoslávii Napsal uživatel Mirko Raduševič Pondělí, 11 Květen 2015 07:59 - Aktualizováno Pondělí, 11 Květen 2015 13:04

V dnešní národnostně vypjaté situaci v Evropě (Baskitsko, Katalánsko, Kosovo, Skotsko, Ukrajina, baltské republiky atd.) vzniká význam analýzy a hodnocení státu Federativní svazová republika Jugoslávie a způsobu vládnutí jejího tehdejšího čelného představitele Josipa Broze Tita. Debata se v současnosti rozvinula především v Chorvatsku ve chvíli, kdy prezidentka Kolinda Grabar-Kitarovićová ze své úřadovny odstranila bustu maršála Tita (na snímku).

Do rozboru fungování Jugoslávie se pustil specialista na Balkán z německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung Karl-Peter Schwarz. Komentátorovi vrtá v hlavě osobnost Tita, jeho schopnosti (přitom byl obyčejným dělníkem vyučeným v Československu) vládnout a stát se světově uznávaným politikem - mluvčím tzv. Třetího světa. Na jeho pohřeb 8.května roku 1980 přišli všichni tehdejší mocní státníci - 31 prezidentů, 22 premiérů a 47 ministrů, mezi nimi byli Margaret Thatcherová, Helmut Schmidt, král Carl XVI Gustav, Indira Gandhi, ale také Leonid Brežněv, Erich Honecker, Kim Il Sung nebo Jaser Arafat, Sadam Husein, za ČSSR Gustáv Husák.

1/5


Komentátor Schwarz neocenil ani tak politický um Tita, jako to, že Jugoslávie držela pohromadě díky fiančním půjčkám ze Západu a zásobováním surovinami z východního bloku. Dále podtrhuje skutečnost, že v Jugoslávii se žilo velice dobře díky dluhům, které od roku 1971 do roku 1983 vzrostly ze čtyř na dvacet miliard dolarů. Schwarz se jen okrajově zmiňuje o socialistickém samosprávném řízení státních podniků, které se ukázalo jako neefektivní a jugoslávská ekonomika vykazovala ztráty.

(Pozn. Mimochodem systém samosprávného řízení podniků se hojně diskutoval v šedesátých letech rovněž v Československu, zejména Ota Šik, Dragoslav Slejška, ale rovněž kriticky Václav Klaus. Ten uvádí: V podniku by mělo fungovat nezávislé odborné hospodářské vedení odpovědné pouze za hospodaření podniku a jeho efektivitu, dále kolektiv pracovníků podniku viz ).

V „zlaté kleci“, jak Schwarz nazývá Jugoslávii, kdo se proti režimu nebouřil, byl ponechán v klidu ve své „svobodomyslné“ práci. Díky tomu vznikla éra úspěchů jugoslávských umělců, sportovců, ale také z té doby vyrostly dnešní politické elity.

Po smrti Tita se jugoslávské hospodářství ocitá před „kopcem“ zahraničních dluhů a na povrch vyklíčil problém úzkostlivě skrývaný, a to boje o centrum moci, rozdělování ekonomické a politické moci na jednotlivé republiky a autonomní oblasti. Konflikt se tím více dostává na povrch, čím více Západ začíná škrtit příliv financí do Jugoslávie. K Schwarzově analýze, kterou jsme doplnili některými detaily, patří na okraj ostrá kritika Titova mocenského autokratismu, kdy se podle německého komentátora nemilosrdně dokázal vypořádávat se svými odpůrci. Tvrzení autorovi deníku FAZ má posloužit k tomu, aby poukázal na dnešní rozpolcenost Chorvatska (poznamenává i Slovinska) s ohledem na dvě jeho tradice: „Na jedné straně fašisticko-ustašovského státu, který byl spojencem Hitlera, likvidoval desítky tisíc Židů a Srbů,

2/5


na straně druhé jsou to Titovi partyzáni, kteří likvidují desítky tisíc skutečných nebo potenciálních antikomunistů.“ Z toho Schwarz usuzuje na dnešní dělení chorvatské i slovinské na levici spojovanou s komunismem a pravici spojované pro změnu s ustašovci .

Dnešní Chorvatsko a uctívání Tita

Schwarzovo dělení koresponduje s jednáním současné chorvatské prezidentky Kolindy Grabar-Kitarovićové, která jednak navštívila chorvatský koncentrační tábor Jasenovac, kde bylo usmrceno tisíce Židů a Srbů, ale právě tak se chystá navštívit korutanské městečko Bleiburg, kde od 15. do 17. května byli britskými vojáky vydány jugoslávským partyzánům desítky tisíc chorvatských vojáků a civilistů, kteří je následně zabili. Událost je známá jako tzv. Bleiburgský masakr . V chápání obou míst je rozdíl mezi prezidentkou, která reprezentuje pravici HDZ (Hrvatska demokratska zajednica) a premiérem Zoranem Milanovićem představujícím levici Sociálně demokratickou stranu Chorvatska. Ten svým projevem v Jasenovci popudil pravici a mnohé Chorvaty, když sice vzpomenul na Bleiburg, ale zároveň uvedl, že v druhé světové válce existovala pouze jedna chorvatská armáda a tou byli chorvatští partyzáni .

Prezidentka Kolinda Grabar-Kitarovićová se naopak dostala do sporu s levicí, když odstranila ze své úřadovny bustu Tita. Tu umístil do prezidentského úřadu první chorvatský prezident Franjo Tuđman (HDZ), nevadila ani dalším Stjepanu Mesiću (HNS – Hrvatska narodna stranka) ani Ivi Josipoviću (SDP – Socialistička demokratka partija). Znamená to, že Tito dosud nevadil ani chorvatské pravici ani levici . Grabar-Kitarovićové však nazvala Tita diktátorem. Svým prohlášením rozdělila chorvatskou veřejnost. V průzkumech má výraznou podporu jako prezidentka, ale s prohlášením o Titovi v průzkumu nesouhlasila většina 39 procent dotázaných ( viz

3/5


). S jejím prohlášením koresponduje vyjádření pravicové strany HDZ, ve kterém se mimo jiné uvádí. „ Tito je odpovědný za masové zločiny , které se odehrály za jugoslávského komunistického režimu.“ Navíc je v prohlášení již uvedeno dělení na chorvatské dědice, když HDZ vyzývá SDP, aby jako dědicové Titových komunistů, se distancovali od totalitárního komunismu.

Nostalgie k Jugoslávii

S předchozím průzkumem koresponduje další šetření veřejného mínění pod názvem „Bylo někdy lépe?“, ve kterém se vyjadřuje 2200 občanů Chorvatska a Bosny-Hercegoviny. Chorvaté starší a střední generace a ještě více jejich vrstevníci z Bosny mají sklon romantizovat režim, ve kterém vyrůstali. Chorvaté litují ztráty hodnot socialistického zřízení a Bosňané jsou ve své nostalgii ještě důslednější, zejména když jde o sociální jistoty.

Šedesát procent chorvatských respondentů starších 45 let uvádí, že by žili v jedno-partijním systému za předpokladu, že by se jim dařilo dobře. Dvacet jedna procent dotázaných Chorvatů tuto eventualitu kategoricky odmítla. Co se týče národnostní poučky pro dnešek, výzkum zjistil, že 83 procent dotázaných Chorvatů starších čtyřiceti pěti let nevnímalo národnostní diskriminaci, zatímco 13 procent ano. Z dalších dotazů vyplynulo, že tato část Chorvatů si z bývalého režimu vážila jistoty práce (88%), zdravotního systému (78%)a dále na žebříčku hodnot následují: přátelství (72%), ekonomická jistota (72%) a solidarita (71%).

Přes tato zjištění průzkumy veřejného mínění panuje v Chorvatsku obecná nálada, že kdo by se vyjadřoval pozitivně pro Jugoslávii, je pejorativně označen za „jugonostalgika“. Pouze v oblasti kultury a umění se dějí tímto směrem první kroky a ukazuje se, že jistá spolupráce i v nově

4/5


rozdělených teritoriích je možná a vzájemně prospěšná.

Na okraj

Název Jugoslávie vznikl v polovině devatenáctého století v Dubrovníku, kdy zdejší básník Matija Ban zaslal z Dubrovníku do Bělehradu králi Alexandru Karadjordjevićovi svůj návrh na vznik nového státu, kde by se Srbsko mělo stát základem pro jižním Slovany žijící pod tureckým jhem a rovněž těch, kteří se nachází v područí Rakouska-Uherska. Vězme, že pro změnu chorvatský Srb Josip Runjanin z Vinkovců složil chorvatskou hymnu – Ljepa naša domovino.

Nová zpráva

S těmito vstřícnými úvahami Chorvatů a Srbů ostře kontrastuje nová zpráva o stížnosti představitele chorvatských Srbů Milorada Pupovce na růst politické a etnické netolerance Chorvatů po jejich vstupu do EU. Svoji stížnost v otevřeném dopise adresoval Martinu Schulzovi, předsedovi Evropského parlamentu. V dopise je mimo jiné uvedeno, že chorvatská euro-poslankyně Ruža Tomašićová vyzývá k násilí na Srbech. „Ať se modlí, abychom nezačali čistit dvůr, našla by se řada Srbů, kteří by museli odjet do Srbska.“

5/5

Drobící se Evropa zkoumá federativní Jugoslávii

Recommend Documents