DrÏet se dál od idiotÛ. Îivotní motto Lemmyho Kilmistera, zpûváka Motörhead
„Upadla jste?“ Ale ne. Prostû se tady jen tak povaluju na chodníku a dívám se na hvûzdy. „Jste zranûná?“ Nade mnou se sklánûl mlad˘ muÏ. Ve svûtle pouliãní lampy vypadal moc dobfie. A díval se starostlivû a pfiátelsky. ·koda Ïe je to idiot. Fakt není vÛbec snadné drÏet si idioty od tûla. Prostû se kolem vás jen tak hemÏí. Dokonce i na tomhle bohem zapomenutém pfiedmûstí v pÛl dvanácté v noci. Ostatnû jsem tûchhle PokládaãÛ-hloup˘ch-otázek potkala dneska uÏ nûkolik. První se zastavil, kdyÏ jsem stfiíhala Ïiv˘ plot u domu své sestry. Chvíli se díval a pak se zeptal: „Co to dûláte? Stfiíháte plot? Teì v listopadu?“ Byl to ten dûsn˘ soused, kter˘ neustále Ïaluje moji sestru a jejího muÏe. Pan Kapr. To jméno jsem si zapamatovala, protoÏe o nûm a jeho Ïenû paní Kaprové Mimi a Rony docela ãasto mluví. Vysvûtlila jsem mu to, aniÏ jsem odloÏila nÛÏky. „Já nestfiíhám plot, pane Kapr, ale diriguju Berlínskou filharmonii.“ „Jak jste mi to fiekla!“ Sousedova tváfi zrudla. Poprvé mû napadlo, Ïe by „Kapr“ nemuselo b˘t jeho pravé jméno. Aãkoli se k nûmu bájeãnû hodí. „Je‰tû o mnû usly‰íte!“ zasyãel a oddusal pryã. 9
Pozdûji, v supermarketu, jsem potkala Miminu kamarádku Konstanci. Je docela milá, ale bohuÏel taky patfií k lidem, ktefií kladou pitomé otázky. „Ach, ahoj, Karolíno,“ volala pfiátelsky. „Copak tu dûlá‰?“ Jen si to pfiedstavte: jdu právû supermarketem a strkám pfied sebou nákupní vozík. Co tu teda asi dûlám? „Právû mi volali, abych zlikvidovala bombu, kterou nûkdo nastraÏil v kase,“ prohlásila jsem. „A co ty?“ „Je‰tû potfiebuju co nejrychleji nakoupit na víkend.“ „Fakt? To je teda vûc!“ Konstance se shovívavû usmála a mrkla do mého ko‰íku. Celer, pastinák, pórek, créme fraiche a kufiecí prsa na polívku, kterou nám Rony slíbil. Kromû toho ãtyfii lahve ãerveného a tampony. âekala jsem, Ïe se Konstance zeptá: Kupuje‰ celer, pastinák, pórek, créme fraiche, kufiecí prsa, ãervené víno a tampony? Ale to neudûlala. Ani neukázala na tampony a nefiekla: Ach, proto mበtak ‰patnou náladu! Jen nechala Mimi hezky pozdravovat a popfiála mi pûkn˘ veãer. Díky, nápodobnû. Byl to opravdu hezk˘ veãer. Hned po návratu domÛ jsem totiÏ zaãala popíjet ãervené víno. Do veãefie jsem vytáhla jednu láhev. Tedy skleniãku vypil Rony pfii vafiení polévky. O druhou láhev jsem se musela podûlit s Mimi a Ronym. Zato tfietí jsem vypila úplnû sama, kdyÏ ‰li spát. Zhasla jsem, sedla si na lavici pod oknem a zírala do zahrady. Úplnûk visel záfiiv˘ a Ïlut˘ nad hol˘mi vûtvemi jablonû. Vypadal jako citronov˘ bonbon, kter˘ nûkdo pfiilepil na nebe. Pokusila jsem se jazykem otestovat, jestli opravdu chutná po citronu. V tu chvíli jsem pochopila, Ïe jsem velmi opilá. Poprvé v Ïivotû, pomyslela jsem si váÏnû. Napadlo mû, Ïe mi ãerstv˘ vzduch pomÛÏe vystfiízlivût. Daleko jsem ov‰em nedo‰la. Potácela jsem se po cestiãce, pak jsem otevfiela branku – a svalila se na chodník, protoÏe jsem zapomnûla, Ïe je tam mal˘ schÛdek. No, a teì tady leÏím. Postavit jsem se uÏ nedokázala. Ne proto, Ïe bych si nûco zlomila. Ani mû nic nebolelo. Prostû jsem se jen cítila jako 10
kus mokrého m˘dla. Zvlá‰tní bylo, Ïe mi to pfiipadalo legraãní a musela jsem se pofiád pro sebe chichotat. A teì se tu zastavil tenhle mil˘ pitomec, aby mi pomohl. „Sly‰í‰ mû vÛbec?“ Hele, uÏ pfie‰el na tykání, aãkoli jsem je‰tû nevydala ani hlásku. „Mám zavolat sanitku?“ BoÏe. To by mi je‰tû chybûlo. Za normálních okolností bych se cítila trapnû. Teì ov‰em ne. „Pfiirozenû Ïe vás sly‰ím. Jsem opilá, ne hluchá. Tro‰iãku pfiiopilá. Myslím, Ïe jsem se pokou‰ela olíznout mûsíc. Nepfiipadá vám jako bonbon?“ MuÏ se na mû nerozhodnû zadíval. „PomÛÏu ti na nohy, kdyÏ mi slíbí‰, Ïe mi nepozvrací‰ boty,“ smlouval. „To je fér,“ souhlasila jsem a zasmála se. Trochu se to podobalo krákání, ale bylo to jednoznaãnû zasmání. AÈ Ïije ãervené víno! Je‰tû pfied pár t˘dny jsem vÛbec netu‰ila, jak zázraãn˘ vliv má víno na náladu. Nikdy jsem si nedala víc neÏ skleniãku, a to pouze tehdy, kdyÏ se mi nechtûlo vysvûtlovat, Ïe si na víno moc nepotrpím, aÈ je jakkoli drahé. VÛnû zral˘ch kvûtÛ, aroma ovoce, dobfie vázan˘ tanin, odbourávání tukÛ, blablabla… VÏdycky jsem si fiíkala, Ïe v‰em tûm kultivovan˘m milovníkÛm vín nejde vût‰inou ani tak o chuÈ jako spí‰ o úãinek. V‰echny ty fieãi kolem toho byly podle mû jen alibi, aby se mohli kultivovanû ztfiískat. Mimo jiné. Dokud jsem nemûla dÛvod se pofiádnû opít, netu‰ila jsem, oã pfiicházím. K ãertu s rovnováhou! „Víte, co je girandola?“ Mil˘ pitomec mi neodpovûdûl. Vytáhl mû vzhÛru a postavil na nohy. âekala jsem, aÏ se mi v hlavû znovu v‰echno správnû poskládá, ale moc se to nepodafiilo. SnaÏila jsem se udrÏet otevfiené oãi a v Ïaludku se mi cosi dûlo, jako bych spolkla mimozem‰Èana. „Ví‰ vlastnû, kolik si takov˘m nasáváním zniãí‰ mozkov˘ch bunûk?“ 11
„Mám jich dost,“ zabruãela jsem. MuÏ na mû pfiísnû pohlédl. „Dvakrát, tfiikrát to udûlበa propije‰ si maturitu.“ Zase jsem se musela smát. „Já ne-jsem hlu-pák. Vím, co je girandola! Je to blbej stojan na svíãku, to je to.“ Do tváfie mi spadl pramen vlasÛ a já si ho strãila za ucho. „VÛbec jsem se toho v poslední dobû hodnû nauãila. Vûdûl byste napfiíklad, Ïe urna musí mít je‰tû vrchní obal? Mám jednu móc krásnou u sebe v pokoji, mÛÏu vám ji ukázat.“ „Bydlí‰ daleko?“ Aha, mlad˘ muÏ má zájem o prohlídku. „No jo, ale moc si od toho neslibujte. Vypadá trochu jako polívková terina, kterou zdûdili moji rodiãe po pratetû Elfrídû. Zajímalo by mû, jestli existujou designéfii na urny nebo je vym˘‰lejí stejn˘ lidi jako teriny.“ MuÏ mû odhadoval pohledem. Nerozeznávala jsem moc dobfie jeho v˘raz, ale pfiipadal mi trochu zhnusen˘. ·iroce jsem se na nûj za‰klebila. „Vy mi nerozumíte, co? Asi trochu hu-huhÀám, vím, taky si ‰patnû rozumím, ale to nevadí, je to legraãní, skoro jako kdybych mluvila polsky, co? To totiÏ umím. Cholera, ale mi sie chce rzygac.“ „Kde bydlí‰?“ „To nebyla adresa. To bylo polsky a znamenalo to: Sakra, mnû je zle. Vás to asi nezajímá, co?“ Ukázala jsem na Miminy domovní dvefie. „Není to daleko, i kdyÏ mi to tak momentálnû pfiipadá.“ Jedno musím tomu muÏi pfiiznat: byl velice galantní. Chytil mû pod paÏí, druhou ruku mi dal kolem pasu a táhl mû po cestiãce k domu. Soustfiedila jsem se na nohy a pfiitom uvidûla, Ïe mám je‰tû pantofle. „Klíãe?“ Ach. Zatracenû. Zapomnûla jsem je vevnitfi. Stejnû jako kabát. „Budu spát na terase, abych nikoho nevzbudila,“ rozhodla jsem se, ale ten t˘pek uÏ zvonil. Dvakrát. 12
„Jen aÈ tvoji rodiãe vidí, jak jsi opilá,“ prohlásil. „VÏdyÈ by se ti proboha mohlo nûco stát. Taky by se o tebe mohli trochu starat.“ „Tss,“ odfrkla jsem. „Kolik si myslíte, Ïe mi je? Sedmnáct?“ „Nanejv˘‰,“ odvûtil ten blb. „Vlastnû bys v sedmnácti uÏ mûla vûdût, jak je alkohol ‰kodliv˘.“ Otevfiely se dvefie a rozespal˘ ‰vagr na mû vytfie‰til oãi. A pfiitom on ukazoval jenom kalhoty od pyÏama a dost zarostl˘ pupek, ne já. Ti‰e zaklel: „Cholera!“ Po schodech za ním pfiibûhla Mimi a zapínala si Ïupan. „Co se dûje?“ „Nic! Jen jsme si chtûli udûlat noãní prohlídku urny,“ vysvûtlovala jsem, ale samotné mi to znûlo jako „Nsjechtãnílídkuny“. Ten ãlovûk mû stále je‰tû pevnû drÏel. „Rád bych vûdûl, jak je moÏné, Ïe se tak snadno dostala k alkoholu,“ vyãetl Ronymu. „K ãemu je zákaz prodeje alkoholu mladistv˘m, kdyÏ mají dûti doma voln˘ pfiístup k otcovu sklepu?“ „Mûli jsme jen bordeaux k veãefii,“ zahuãel Rony. „Chateau devadesát osm Ni… eh, fiekl jste mladistv˘m?“ Zaãala jsem se chichotat a pfiestala, aÏ kdyÏ jsem zahlédla Miminu bledou tváfi. Také ostatní koukali nûjak váÏnû. Oãividnû jsem byla jediná, komu ta scéna pfiipadala legraãní. „Klidnû ji pusÈte, postaráme se o ni,“ fiekla Mimi. Hlas se jí trochu tfiásl. „Myslím, Ïe se sama neudrÏí na nohou.“ Stisk na mé paÏi povolil aÏ ve chvíli, kdy mû Rony chytil do náruãe. „LeÏela na chodníku! BÛhvíjak dlouho.“ „Je‰tûÏe jste ‰el kolem.“ Mimi se hryzla do spodního rtu. „Budu vám za to do smrti vdûãná. Ani se mi nechce pomyslet na to, co se jí mohlo stát.“ BoÏe, snad nemá v oãích slzy? Alkoholické rozjafiení nenávratnû zmizelo. Místo toho se ozvalo ‰patné svûdomí. Dokonce i koãka, která se pfii‰la podívat, co se dûje, vypadala ‰okovanû. „A urna! DziÊ zamkniete dla zwiedzajacych!“ mumlala jsem si pro sebe dojatû. Oãividnû jsem je‰tû byla dost opilá. 13
„Není jí ani rozumût.“ „ProtoÏe to je polsky, ty blbeãku.“ Najednou se mi udûlalo hroznû zle. MoÏná budu zvracet. Nebo umfiu. (Proto ten dramatick˘ pfiednes.) V u‰ích mi praskalo. To mi nejspí‰ odumírají v‰echny mozkové buÀky, které potfiebuju na dokonãení ‰koly. Dobfie Ïe uÏ mám jednu vystudovanou. Kromû toho je to jedno, kdyÏ stejnû umfiu. „DrÏ ji pevnû Rony!“ Hlasy ke mnû teì doléhaly jako z velké dálky. Opravdu mi nebylo dobfie. UÏ to nebyla legrace, teì uÏ ne. Ze v‰ech pórÛ mi vyrazil studen˘ pot. Praskání v u‰ích bylo stále hlasitûj‰í. A pak uÏ jsem nic nesly‰ela. Myslím, Ïe jsem umfiela. Nebo usnula.
14
Dûlejte to jako sluneãní hodiny, poãítejte jen slunné chvíle. Kniha poetick˘ch v˘rokÛ. Netu‰ím od koho. Klidnû si mû za to Ïalujte! K tomu mám jen jediné: od 21. fiíjna jsem napoãítala 0,2 slunn˘ch hodin. Pozitivní na tom je, Ïe jestli to takhle pÛjde dál, zÛstanu vûãnû mladá.
Nechci svoje osobní drama nûjak pfiikrá‰lovat, ale v‰echno ‰patné je pro nûco dobré. KdyÏ se vám stane nûco takového jako mnû, tak se za prvé nemusíte o nic starat a za druhé nemusíte brát na nikoho ohledy. Zemfiel-li vám právû manÏel, mÛÏete si hodnû dovolit. Zemfiel-li náhle a neãekanû, jak se to tak krásnû fiíká. Jako truchlící vdova se mÛÏu chovat odpornû a hnusnû, nebo mÛÏu zírat tfieba cel˘ den apaticky pfied sebe, mÛÏu se vyka‰lat na uãení a nemusím se starat o to, jak vypadám. Takov˘ ãlovûk mÛÏe uprostfied sledování televizních novin hodit botou po moderátorovi (tedy po televizi), mÛÏe si jít lehnout do postele v jedenáct hodin dopoledne, aniÏ by mu to kdokoli vyãítal. KdyÏ ho najednou napadne, Ïe bude stfiíhat plot, vtisknou mu okamÏitû s nad‰ením do ruky elektrické nÛÏky, a kdyÏ pfiitom zmrzaãí magnolii, nikdo mu nevynadá. âlovûk se mÛÏe chovat sobecky, ‰Èourat se v jídle, b˘t nespravedliv˘ vÛãi ostatním, no prostû odporn˘ – a v‰ichni pro nûj mají pochopení. TakÏe kdyÏ jsem se opila tak, Ïe jsem usnula vestoje a ani netu‰ila, Ïe jsem pobl… úplnû pozvracela celou podlahu, neusly‰ela jsem jedinou v˘ãitku. Naopak, sestra se ‰vagrem se o mû následující den starali o to láskyplnûji. Ani rodiãÛm, ktefií dvakrát dennû telefonovali, aby se poptali, jak mi je, nepfie‰lo jediné slÛvko v˘ãitky pfies rty. VÏdycky mi jen fiekli, jak moc mû milují a abych byla stateãná. Ano, máma 15
se dokonce zmohla na takové teatrální vûty jako: „Zlatíãko, vím, Ïe jsou to nejãernûj‰í hodiny tvého Ïivota, ale vûfi mi, Ïe ti zase jednou vysvitne slunce.“ A to prosím fiekla moje máma, která protáãí panenky a vypíná televizi, kdyÏ nûkdo pronese ve filmu podobnou vûtu. Jedin˘, kdo se nedal zastra‰it m˘m osobním ne‰tûstím, byl pan Kapr. Ale to mohlo b˘t také tím, Ïe o mnû nic nevûdûl. Jeho právník poslal Ronymu a Mimi dopis, ve kterém stálo, Ïe „osoba, která u vás v souãasné dobû bydlí a pracuje“ mu nadávala do kaprÛ a vyhroÏovala mu elektrick˘mi nÛÏkami na plot a Ïe si jeho mandant kvÛli tomu vyhrazuje právo podat na mû, Ronyho a Mimi Ïalobu pro uráÏku na cti, úmyslné ublíÏení na tûle a práci naãerno. Mimi a Rony mi nejdfiív nechtûli dopis ukázat, aby mû zbyteãnû nerozru‰ili, ale mû rozãílilo jen to, Ïe mi ten ãlovûk rozumûl Kopr místo Kapr. Co je to za pitomce? Mimi pfiedala psaní právníkovi, kter˘ za mne vyfiizoval právní záleÏitosti. Ne ty s panem Kaprem, n˘brÏ kvÛli dopisÛm, které jsem dostala od právního zástupce bratra mého zesnulého muÏe ohlednû ãinÏovních domÛ, dóze na ‰Àupací tabák a girandolám. Jak jsem fiekla, truchlícím vdovám je dovoleno v‰echno. Ov‰em po té záleÏitosti s vínem a mal˘m intermezzem na chodníku mû Mimi a Rony donutili, abych nav‰tívila psychoterapeutku. Je pr˘ úÏasná a Ronymu moc pomohla „pfii drobné krizi“. „VÛbec jsem netu‰ila, Ïe jsi mûl drobnou krizi,“ divila jsem se. Stejnû jako jsem do té doby netu‰ila, Ïe má tak chlupaté bfiicho. „No ano. Po na‰em potratu,“ odpovûdûl. „Paní Karthaus-Kürtenová mi opravdu hodnû pomohla.“ Po „na‰em“ potratu. To bylo pro Ronyho typické. Taky vÏdycky fiíkal „jsme tûhotní“. Bezpochyby je ov‰em ze v‰ech pitomcÛ, kter˘mi jsem obklopená, ten nejmilej‰í a nejlaskavûj‰í. Taky jsem vûdûla, Ïe to se mnou myslí dobfie. Ale pfiesto. 16
„Nechci tam. PsychoterapeutÛ si neváÏím a lidí s hloup˘mi dvojit˘mi jmény a nechutn˘mi fieãmi o mém vnitfiním dítûti a pfiíli‰ brzy ukonãené fázi dûtství taky ne. Taky nemám deprese, jsem prostû jenom smutná. Ztratila jsem manÏela!“ Rony mûl okamÏitû v oãích slzy a hladil mû po ruce. „Ale udûlá ti to dobfie, pomÛÏe ti, kdyÏ ti nûkdo ukáÏe cestu ven ze smutku. Zpátky do Ïivota. Vûfi mi, vím, o ãem mluvím.“ „Myslím, Ïe budu zvracet,“ oznámila jsem. Rony rychle pustil moji ruku, popadl ze stolku mísu s ovocem a pfiidrÏel mi ji pod bradou, zatímco se jablka a banány fiítily k zemi. Mimi obrátila oãi k nebi. „Myslela jsem to spí‰ obraznû,“ odtu‰ila jsem jízlivû. „¤eãi tohoto druhu u mû prostû vyvolávají nevolnost.“ Mimi sbírala ovoce. „Prospûje ti, kdyÏ si promluví‰ s nûk˘m, kdo nerozumí jen tvému smutku, ale i tvému vzteku.“ „Nejsem vzteklá,“ lhala jsem. Opravdu, jen jsem mûla nadprÛmûrnou potfiebu vrazit nûkomu facku nebo házet vûcmi. TûÏko potlaãitelnou potfiebu, bohuÏel. „Ten muÏ, za kterého jsi byla provdaná, ti bohuÏel zapomnûl bûhem spoleãného Ïivota sdûlit, Ïe nemá jen hubenou mzdu docenta vysoké ‰koly, n˘brÏ i dost vysoké pfiíjmy jako majitel domÛ a dal‰í majetek.“ Miminy tmavé oãi bl˘skaly hnûvem. „A to tû ne‰tve?“ Ach tohle? Ne, z toho opravdu na‰tvaná nejsem. Pokrãila jsem rameny. „Peníze mi byly vÏdycky totálnû ukraden˘. A Karlovi taky.“ „To si ale myslí‰ jenom ty!“ „Ano!“ „Ale v tom se plete‰. Pamatuje‰ si je‰tû na poslední Vánoce? Chtûla jsi pfiijet do Nûmecka, ale Karel fiekl, Ïe si to v tu chvíli nemÛÏete dovolit. Tak vám letenky zaplatil táta.“ Mimi odfrkla. „A pfiitom Karel sedûl celou dobu na hromadû penûz a nic ti o tom nefiekl. KdyÏ jen pomyslím na tu zfiíceninu, ve kter˘ jste Ïili v Madridu. A ten uboh˘ byteãek v Lond˘nû s rozbit˘m topením! Bohémové! Dovol, abych se zasmála. On nebyl Ïádn˘ bohém, byl prostû jen dûsnej lakomec.“ 17
„Mimi!“ vydechl Rony, ale jakmile se moje sestra jednou dostala do ráÏe, nebyla k zastavení. „Taky ti laskavû nesdûlil, Ïe se pfie se sv˘m bratrem o nemalé dûdictví,“ pokraãovala tvrdû. „A proã taky? Nakonec by sis je‰tû mohla myslet, Ïe máte dost penûz na to, aby sis pofiídila nov˘ kabát na zimu.“ „Mûla jsem v‰echno, co jsem potfiebovala.“ „Ano, z jeho hlediska to bylo náramnû praktick˘, kdyÏ nemusel na tvoje skromné potfieby vydat ani halífi. Tátovy peníze pfiijímal vÏdycky bez mrknutí oka.“ „MoÏná bys terapeutku mûla nav‰tívit ty,“ sykla jsem jedovatû. „Jestli je tu nûkdo vztekl˘, tak jsi to ty, a ne já.“ „Ano,“ pfiipustila Mimi. „A jak! Ale já za nûj nebyla provdaná. A vÛãi mnû se taky nechoval jako Ebenezer Scooge.“ Rony sledoval na‰i v˘mûnu názorÛ s rostoucím neklidem, ale Mimi prostû ignorovala jak jeho v˘znamné pohledy, tak i ‰eptané napomínání. „Mimi, nevím, jestli je teì vhodná chvíle mluvit o... eh… Karlov˘ch eh… nedostatcích,“ zavolal najednou hlasitû. „Jde pfiece o to, aby Karolína vyhledala pomoc. A léãbu u terapeutky.“ Mimi je‰tû jednou odfrkla, ale uÏ nic nefiekla. „Prosím, Karolíno,“ pokraãoval Rony. „Mohla bys to aspoÀ zkusit.“ Zmûnila jsem tedy taktiku a ustoupila: „Dobrá, pÛjdu tam, ale myslím, Ïe budou problémy se zdravotním poji‰tûním a bydli‰tûm a nepfievedla jsem si…“ Na Miminû i Ronyho tváfii se objevil úsmûv a já vûdûla, Ïe je v‰e ztraceno. To jsem si mohla myslet. Zatímco jsem se v minul˘ch dnech vûnovala misantropick˘m my‰lenkám (v‰ichni jsou idioti!), nesmyslnému hrabání ve stûhovacích bednách (hledala jsem pozlacenou dózu na ‰Àupací tabák) a testování úãinku vína na organismus (není to tak zlé – rozhodnû kdyÏ ãlovûk ví, kdy pfiestat), moje sestra se pfiiãinlivû pustila do komplikovaného systému pfievodu zdravotního poji‰tûní. A zatímco jsem vyspávala opici, Rony mû zaregistroval u jejich domácího doktora a objednal k terapeutce. Byl 18
to ostatnû stejn˘ doktor, kter˘ mi, aniÏ by mû jen koutkem oka zahlédl, dal recept na uklidÀující léky a údajnû i prá‰ky na zlep‰ení nálady. Recept jsem si je‰tû nevyzvedla. Je pfiece jedno, jestli nûco polykám – Karla tím zpátky k Ïivotu nepfiivedu. Kromû toho jsem chtûla nejdfiív vyzkou‰et víno jako zlep‰ovák nálady. Popravdû musím pfiiznat, Ïe mÛj pokus neskonãil zrovna nejlíp. Jako opilec válící se na chodníku pfied domem jsem pfiekroãila snesitelnou mez, coÏ jsem neplánovala. Proto uznávám, Ïe pro lidi z mého okolí to mohlo b˘t znamením, Ïe potfiebuju terapii. Ale ne proboha u Ïenské, která se jmenuje Kerstin K. Karthaus-Kürtenová. „UÏ teì ji nenávidím,“ brblala jsem, kdyÏ jsem uvidûla tu hromadu káãek vyrytou na gravírovaném ‰títku. „To je jedno,“ ujistila mû Mimi a strãila dovnitfi. Doprovodila mû pfiede dvefie jen pro jistotu, aby vûdûla, Ïe mû nenapadne zahnout nûkam jinam. „Kdybys potfiebovala, budu v obchodû. A vypni si mobil.“ Paní Karthaus-Kürtenová mi nenabídla, abych si lehla na gauã. Sedûly jsme proti sobû u jejího psacího stolu, jako by ‰lo spí‰ o pfiijímací pohovor do zamûstnání. Na stole mûla zarámované fotografie muÏe, malého chlapce, stfiapatého psa a sebe samé. Musela jsem se trochu pfiedklonit, abych si je mohla prohlédnout, protoÏe byly ke mnû obráceny zadní stranou. „Roztomil˘,“ fiekla jsem a ukázala na chlapce s hlavou jako hrá‰ek a praseãíma oãkama. Paní Karthaus-Kürtenová si uhladila vlasy a hrdû se usmála. „To je mÛj syn Keanu.“ Pane na nebi! Keanu s blonìat˘m sestfiihem „podle hrnce“. Keanu Karthaus-Kürten. Co proboha vyroste z takového dítûte? Paní Karthaus-Kürtenová je‰tû chvilku zasnûnû pozorovala obrázek a pak fiekla: „Vበ‰vagr mi povûdûl, Ïe vám neãekanû zemfiel manÏel na infarkt. To je pro vás tûÏká, osudová rána. V psychologické terminologii mluvíme o traumatu. Je zcela na místû, Ïe jste vyhledala pomoc.“ 19
