DRBÁLEK
Ročník VI.
Číslo 1.
20. 11. 2013
OBSAH OZVĚNY JUNIORFESTU 2013: Doprovodné akce:
Slavnostní zahájení, besedy: Viktor Preis, Malý kabaret, Karel Smyczek
Recenze filmů:
Čtyřlístek ve službách krále, Ella a její kamarádi, Ve jménu Sherlocka Holmese, Collete, Pozdrav od MIKA, Kovář z Podlesí
Medailonky:
Viktor Preis, Karel Smyczek
Rozhovory:
Viktor Preis, Anička Ježková
Workshop:
Filmová animace, Techmánie
Redakční rada: Viola Vrbová, Natálie Mayahová, Vlasta Malá, Antonín Táborský, Karolína Volfíková, Vanessa Kollerová, Dušan Fekiač, Lukáš Plachý, Michal Vesti, Patrik Cakó, Vojtěch Drozda
Od začátku letošního školního roku jsme se těšili na 6. ročník Juniorfestu 2013, na
mezinárodní festival dětských filmů. Probíhal v Horšovském Týně jako hlavním festivalovém městě, dále pak v Plzni a Dobřanech. Začal v sobotu 9. listopadu a skončil ve středu 13. listopadu 2013. Celé dění související s doprovodnými akcemi bylo provázeno řáděním loupežníků. Poznali jsme v nich žáky naší školy z prvního stupně. Někteří se ale dokonale maskovali a byli k nerozeznání od Lotranda, Rumcajse nebo Cipíska a dalších světoznámých postav pobertů a rabiátů. Na letošním festivalu je zavedena novinka – bylo hodnoceno 12 promítaných filmů odbornou porotou. Byli také promítány další filmy v kategorii „Old-school“. Mezi ně patří třeba film z prostředí osvětimského koncentračního tábora Colette nebo původně třídílný seriál pro HBO s názvem Hořící keř s tématem o Janu Palachovi. Doprovodné akce začaly Loupežnickým mumrajem, který se konal v sobotu od 14 do 16 h na náměstí našeho města. Mladí loupežníci, někteří ještě v kočárcích s maminami, se tam učili všem možným loupežnickým dovednostem a umům. Učili se žonglovat, skládat puzzle a rébusy, razili si napichovací placky, chodili na něčem jako lyže i na chůdách, nebo házeli na terč. Antonín Táborský, 9. A Děti sestavovaly z nastřihaných kousků papíru loupežníky, kteří je provázeli celou zdařilou akcí.
Odpoledne 9. 11. 2013 zněla zámkem hudba Kouzelné flétny. Netradiční představení mělo premiéru na Juniorfestu Mohli jsme shlédnout premiéru zvláštního představení. Herec Petr Vacek, operní zpěvačka Adéla Škopková, loutkář Milan Hugo Forman a doprovodný klavírista se nám představili v neobvyklé hře. Představení Kouzelná flétna na motivy Mozartovy opery bylo směsicí loutkového představení a činohry. Publikum bylo uchváceno, jak se tyto dva obory můžou plynule prolínat. Představení mělo humorný podtext, který byl využíván při přípravách na další scénu. Karolína Volfíková, 8. B
Festival byl slavnostně zahájen v našem krásném kině řáděním hrozných zlořádů, kteří připravili všem řadu překvapení. Zlobili moderátora i oficiální hosty. Všechno má svůj začátek. I Juniorfest 2013 měl svůj. Byla promítána nová pohádka Sněžný drak. To však bylo vlastně jen okořenění této první části, hlavní bylo představení poroty, hodnotila filmy, které byly letos poprvé soutěžní. Zahájení šestého ročníku Juniorfestu proběhlo v loupežnickém duchu. Moderování se tentokrát ujal začínající herec Václav Matějovský spolu s Haničkou Ježkovou, žákyní druhé třídy naší školy. Hanička byla i tváří letošní festivalové znělky. Všechny účastníky přepadla tlupa loupežníků – třicítka kluků a holek z naší školy. Celé vystoupení připravovala s dětmi paní učitelka Krbcová. A nespokojili se jen tak s ledajakým lupem. Nejdříve uloupili porotu, pak i několik významných hostů a nakonec i delegaci k nové české pohádce Sněžný drak. Volné chvilky si loupežníci zpříjemnili zpěvem pod vedením pana učitele Vrby a rýmovaným představováním jednotlivých sponzorů festivalu. Pak už byla promítnuta slibovaná pohádka Sněžný drak (bude promítána o Vánocích). To už i malí loupežníci spokojení s bohatým lupem vyklidili své pozice, aby mohli při sledování pohádkového příběhu držet palce statečné princezně. Pif! Paf! Hurá! Jitka Krbcová,Viola Vrbová, 9. A Členové redakční rady, která psala zpravodaj a tvořila video na každý den festivalu
Představujeme festivalovou porotu: MARTIN POMOTHY Původně filmový publicista, dnes zakladatel a majitel populární ČSFD.cz, kterou navštěvuje měsíčně přes 1,6 milionu Čechů a Slováků. Filmový maniak, žánrový “všežrout”. VOLKER PETZOLD Od roku 1992 je na volné noze – píše, publikuje a podílí se na organizaci festivalů. Je jedním ze zakladatelů festivalu Cottbus. V současnosti spolupracuje na několika projektech mj. na festivalu pro děti a mládež Schlingel v Chemnitzu. GERT HERMANS Belgičan Gert Hermans pracuje jako distributor a publicista ve společnosti Jekino, která se zabývá distribucí kvalitních filmů pro děti. Podílí se na několika národních a mezinárodních projektech propagujících kvalitní filmy pro děti a mladistvé. Je šéfredaktorem žurnálu ECFA (Evropská asociace dětského filmu) a pracoval pro různé publikace věnující se dětským filmům a médiím. PETRI KOTWICA Finský režisér na volné noze Petri Kotwica promoval na Univerzitě umění a designu v Helsinkách. Na škole natočil oceňované krátkometrážní filmy, včetně filmů TUNEL (TUNNELI), HELMA (KYPÄRÄ) a DEVĚT ŽIVOTŮ (LAS NUEVE VIDAS). Jeho celovečerní snímky STESTK PO DOMOVĚ (KOTI-IKÄVÄ, 2005), ČERNÝ LED (MUSTA JÄÄ, 2008) A KRÁL KRYS (RAT KING, 2012) získali řadu ocenění a promítali se na festivalech po celém světě. Aktuálně Kotwica pracuje na napínavém dramatu PŘEKROČ SVÉ SRDCE (CROSS YOUR HEART). HALKA MARČEKOVÁ Absolventka VŠMU v Bratislavě, odbor filmové a televizní scenáristiky a dramaturgie. Pracuje v RTVS (Rozhlas a televize Slovensko) jako dramaturgyně tvorby pro děti a mládež např. animované seriály OVCE.SK, ROZPRÁVKY Z CELÉHO SVETA. V současnosti pracuje na cyklu pořadů pro nejmenší “FIDLIBUM” nebo na večerníčku “MIMI A LÍZA”. EKATERINA BORDACHEVA Rodačka z Moskvy je absolventkou Všeruského státního institutu kinematografie (VGIK) v oboru Kino- a TV produkce. Během svého profesního života se již zúčastnila mnoha mezinárodních filmových festivalů včetně těch pro děti a mládež. V současné době učí na své “alma mater” a zároveň je uměleckou ředitelkou filmového centra při ruské akademii věd a programovou ředitelkou Ruského mezinárodního filmového trhu.
Otázky pro Haničku Ježkovou, školačku ze ZŠ Horšovský Týn, která se objevila v nové znělce Juniorfestu: 1. Jak se ti naskytla možnost být ve znělce? Jak ses dozvěděla o natáčení znělky? 2. Jak dlouho jste zkoušeli, než vznikla tato znělka? Kdy jste natáčeli – v jakém časovém předstihu? 3. Byla jsi nervózní? Co pomáhalo trému zmírnit? 4. Je to tvoje první vystupování před kamerami? 5. Co tě na natáčení nejvíce bavilo? Chtěla bys být profesionální herečka? 6. Dostali jste za něco za natáčení? 7. V čem bylo natáčení super? Vadilo ti něco na natáčení? 1. Byla jsem vybraná organizátory Juniorfestu na základě svého loňského vystoupení v zahajovacím programu, kdy jsem uváděla moderátora Jakuba Štáfka v Horšovském Týně. Dva chlapci, kteří se mnou natáčeli znělku, jsou z Plzně a Dobřan, takže z každého festivalového města bylo vybráno jedno dítě. 2. Natáčeli jsme jeden večer, přesně 20.září. S kluky jsem se seznámila přímo na místě a zvládli jsme to asi za tři hodiny. Dlouho jsme museli čekat na osvícení natáčecího místa. 3. Nebyla, natáčení v planetáriu se mi moc líbilo a všichni byli moc fajn. 4. Ano. 5. Všechno, bylo to i napínavé. Nechtěla bych být herečka, ale paní učitelka. 6. Dostali jsme tam moc dobrý koláč. A všechny vstupenky na akce Juniorfestu jsme měli zdarma. 7. Že jsme se dostali do planetária, které tehdy ještě nebylo otevřené. Vyzkoušela jsem si skafandr a mohli jsme si s kluky hrát s počítačem, který promítal fotografie na model Země. Pustili jsme tak i ohňostroj. Nevadilo mi nic, akorát to čekání, než se přestavila kamera, bylo dlouhé. Krátili jsme si čas kreslením. V neděli 10. 11. 2013 byl promítán film Čtyřlístek ve službách krále. Tato pohádka je spíše pro malé děti, ale mně se tato pohádka také líbila. Dřív jsem čtyřlístek odebíral, a proto jsem alespoň trochu věděl, o co v tom jde. Časopis kreslí Jaroslav Němeček a píší Hana a Josef Lamkovi. Stejně tak to bylo i ve filmu – Němeček kreslil a scénář zpracovali Lamkovi. Je tam také spousta humorných situací, třeba když policisté nasednou do auta, aby jeli o jeden dům vedle do zlatnictví. Také jsem se inspiroval od Pindi a úplně souhlasím s jeho názorem, že oknem je to rychlejší než dveřmi. Fotka ze zahájení festivalu
AntonínTáborský, 9.A
Nedělní podvečer 10. 11. 2013 svým přirozeným šarmem prosvítil a skromným a lidským přístupem prohřál prvotřídní herecViktor Preiss a jeho hosté. Na začátku akce bylo pro Viktora Preisse připraveno překvapení. Byl potěšen dětmi převlečenými za klauny, kteří přiběhli na jeviště. Když moderátor akce oznámil, že se chystá další překvapení, byl Viktor Preiss zděšen. Překvapení totiž nemá v oblibě. Ono překvapení byl úkol rozeznat podle hlasu, kdo jsou další pozvaní hosté. Nakonec Jan Dolanský, Tomáš Töpfer, Lucie Juřičková, Michal Pavlata a Hana Kofránková usedli do křesel po boku Viktora Preisse. Celá akce byla naladěna vtipně. Hosté vyprávěli příhody z natáčení a také z rozhlasu. Večer byl prolínán vtipnými anekdotami. Na závěr bylo Viktoru Preissovi uděleno ocenění Juniorfestu – Zlatá rafička - za film Sněhurka, na kterém se Viktor Preiss podílel. Po skončení akce se pod pódiem utvořila dlouhá řada diváků čekajících na autogramy. Vanessa Kollerová a Karolína Volfíková, 8. B
Rozhovor s panem Viktorem Preissem: Pane Preissi, máte nějakou vysněnou roli? Ať divadelní, filmovou, či role v rozhlasové hře. Pokud ano, jaká to je? Žádnou nemám. Nikdy jsem na to nebyl. Já jsem spokojený s každou svou rolí. Co vy a sport? Sportujete nebo sportoval jste? Ano, jako mládě jsem sportoval – běhal jsem, celkově jsem se hýbal. A pak na divadelní fakultě bylo hodně aktivit. A co třeba hokej? Ten jste nikdy nehrál? Hokej? Moc ne, jen na rybníce jako kluk, jenže to se nedá říct jako sport v pravém slova smyslu (smích) Když už jsme u toho hokeje, pamatujete si číslo dresu, který měl Přemysl Rezek? Ne? Bylo to 10. Tak vidíte. Tohle jsem si opravdu nepamatoval, ale teď už to pravděpodobně nezapomenu (smích) Působil jste ve dvou divadlech – Městská divadla pražská a divadlo Na Vinohradech, kde působíte od roku 1983. Čím se liší divadlo Na Vinohradech od Městských divadel pražských? No… (chvilka přemýšlení) Velikostí (smích). Já vám spíš řeknu, co mají společného. Byli tam skvělí herci a lidi a skvělí partneři ve hrách. V besedě před naším rozhovorem bylo zmíněno, že v rozhlasových hrách rád vytváříte zvuky, jako vrzání dveří, když se otvírá okno a podobně. Bylo to nazváno jako… ehm, úchylka. Jaké jiné úchylky máte rád v divadlech? (smích) (Přemýšlení) (Ještě přemýšlení) (Další přemýšlení…) To já už nevím. Já na to přijdu časem. (velký smích) A poslední otázka – V jednom bulvárním časopise bylo napsáno, že jste začal psát pohádkovou knihu a že ji brzy vydáte. Ne, tak to je omyl, pravděpodobně se to týkalo něčeho jiného a oni to zkomolili. A nezačnete? Jedna věc je začít a druhá věc je vydržet. Uvidí se. Viktor Preiss je velmi milý člověk, který mi i přes svou únavu po besedě poskytl rozhovor. Velmi pěkně se s ním povídá. Má dobrý smysl pro humor, což ovlivnilo celý průběh předchozí besedy a zároveň i našeho rozhovoru. Doufám, že se s ním ještě někdy setkám a budu mít možnost si s ním znova promluvit. Viola Vrbová, 9.A
Viktor Preiss přejímá Zlatou rafičku
V pondělí 11.11.2013 byl v kině promítán film VE JMÉNU SHERLOCKA HOLMESE a film COLETTE
Film vypráví o dvou fanoušcích knih a příběhů SHERLOCKA HOLMESE a říkají si jako v těch detektivkách Sherlocka a Watsona. No teď zpět k příběhu. Několik dětí někdo unesl, ale po několika dnech se zase našli, ale bylo na nich něco divného a hlavní hrdinové chtějí příjít na to co. Po několika minutách filmu se setkají s dívkou jménem Ira, zamiluje se do Sherlocka a pomůže jim tento případ vyřešit.V nejhlavnějším zlomu příběhu chybí Watson. Nebojte nikdo ho neunesl, ale v jednom dni dostal moc ran do hlavy a zůstal u Iry doma, kde také něco objeví Najde roztrhanou fotku, a hle, už ví, kdo byl Iry otec. Nakonec to dopadne tak, že Ira a otec se setkají, Sherlock a Watson se vydají svojí cestou. Film byl natočen roku 2011 v Maďarsku trvá 99 min. + Příběh je dobrý (kdyby to bylo celé v češtině, byl bych spokojen) -V klasickém Sherlockovi je to trošku těžší k vyšetření a zde detektivové neměli žádné logické vysvětlení. Patrik Cakó, 8. A
Film Colette je česko-slovensko-nizozemský film s herci různých národností. Příběh tohoto filmu se udává v osvětimském koncentračním táboře. Žid Vily (Jiří Mádl) pomůže také židovce jménem Colette (Clémence Thioly) s tím, co má říct při rozřazování, aby ji neudusili a aby měla šanci na přežití. Mezi nimi se vyklube láska. Má ta láska šanci přežít v drsných podmínkách Osvětimi? Colette má velké štěstí, že je krásná, takže si jí všimne fanatický důstojník SS Weisacker (Eric Bouwer), který jí zachrání před těžkou prací v dolech a zajistí jí práci ve své dílně, kde vybírají i z šat jiných židů, kteří při selekci šli do plynových komor, různé cennosti. Jenže tady platí víc než běžně pravidlo něco za něco, takže Colette se stává důstojníkovo společnicí v jeho „bytě“. Ve filmu je hodně zdůrazněno zlo, které bylo vykonáváno v těchto táborech a také to, že pokud nemáš „přátele“, jsi ztracen. V táborech šlo většinou každému jen o vlastní přežití, jenže tito lidé z velké části nepřežili. Film byl poměrně drsný, přesto na mne silně zapůsobil. Měl skvělé obsazení, avšak bylo zvláštní vidět věčného vtipálka Jiřího Mádla ve vážné roli. Příběh filmu mě rozesmutnil hlavně tím, že ty hrůzy, co byly v koncentračních táborech, byly skutečné. Název však není odvozen jen od jména hlavní hrdinky, je také od jména velkého diamantu, který Vily objevil v táboře a po válce ho zpeněžil. Jsem ráda, že jsem film viděla, ale na dlouhou dobu si od těchto typů filmů dám pauzu. Viola Vrbová, 9.A
V pondělí navečer pamětníci zavzpomínali na Malý dětský kabaret, na to, jak každou sobotu seděli před obrazovkou a nadšeně sledovali herce i děti, kteří střídali humorné výstupy s písničkami a tanci. My známe kabaret z jeho opakování v TV. V erbovním sále zámku v H. Týně se představili herci i tvůrci malého televizního kabaretu Pavel Zedníček, Ladislav Gerendáš, Josef Dvořák, Jiří Lábus, režisér Josef Vondráček a výtvarník a scénárista František Kratochvíl. Vzpomínali na nepřítomné a zemřelé herce a zpěváky: Jitku Molavcovou, Štěpánku Haničincovou, Ondřeje Havelku. Svého času byl Malý televizní kabaret vysílán v nedělních ranních relacích pro děti, což nebylo nic jiného, nežli oblíbené Studio kamarád. Besedu doprovodili svými vystoupeními žáci naší Základní školy. Zpívali, tancovali, recitovali a yoyovali. Pak už následovala beseda s herci o kabaretu, filmech a došlo i na naše otázky. Závěrem byla autogramiáda. Večer byl zábavný a všichni jsme si vyslechli spoustu příhod z natáčení. Vlasta Malá, 9. A Zavzpomínat na MTK přijeli do Horšovského Týna v rámci letošního Juniorfestu herci Pavel Zedníček, Jiří Lábus, Jiří Dvořák, Ladislav Gerendáš a režisér Josef Vondráček se scénáristou Františkem Kratochvílem, jenž projel celý svět s „černým“ divadlem. Pro zajímavost s sebou přivezl i několik autorských loutek, které zaujaly nejen dětské návštěvníky. Protože v kabaretu se střídají písně s tancem, zpěvem, scénkami a mluveným slovem, připravili si žáci ZŠ Horšovský Týn pro tuto příležitost několik sólových vystoupení. Nejprve Natálie Mayahová z 9.A zarecitovala báseň o klaunech, poté vystoupila Lucie Zemanovičová ze 7.A s písní Voda živá a Eva Burgerová ze 7.B přednesla vítěznou literární práci na téma Kdybych byl režisérem od Antonína Táborského z 9.A. Divácky atraktivní byla ukázka yoyo freestylu, kdy bývalý žák naší školy, nyní student SPŠ v Plzni, Oleg Chudobjak předvedl, jak umí kouzlit s jojem, ve kterém je umístěno ložisko. Na závěr ještě jednou zazpívala Lucie Zemanovičová, a to krásnou slovenskou píseň Horehronie, tentokrát ji tanečně doprovodilo trio dívek: Veronika Černíková ze 7. B, Simona Kozáková a Zuzka Kosnarová z 6. A. Za spolupráci všem jmenovaným děkuji. Mgr. Anna Ježková, učitelka ZŠ Horšovský Týn Beseda s herci a dalšími umělci Malého dětského kabaretu
V pondělí 11. listopadu si dvanáct čtvrťáků a páťáků z naší školy mohlo díky Workshopu Animace pro děti vyzkoušet, co obnáší realizace plošného animovaného filmu.
Dětí se na MKZ ujaly dvě úžasné lektorky Tereza a Klára. Malí animátoři se rozdělili do dvou skupin. Jedna skupina pracovala s foliemi a nejrůznějším drobným materiálem. Jejich cílem bylo natočit zhruba dvaceti vteřinový film o historii Horšovského Týna. Na druhém stanovišti pak vznikala práce o budoucnosti našeho města. Zde se pracovalo s modelínou. Oba filmečky vznikaly za pomocí fotoaparátů propojených s notebookem s animačním programem. Děti si ovládání programu rychle osvojily, tak jim práce na filmu šla pěkně od ruky. Někoho možná zarazí, že výsledné filmy byly tak krátké – jen 20 vteřin. Věřte však, že na 1 sekundu animovaného filmu je potřeba 12 snímků. Kdo umí počítat, lehce si zjistí, kolik snímků musely děti nafotit na svůj filmový debut. Například jeden díl večerníčku vzniká i dva měsíce. Jde o neuvěřitelně mravenčí, ale krásnou práci, kterou si díky Juniorfestu mohlo vyzkoušet i několik dětí z Horšovského Týna. Odměnou jim byly nejenom příjemně a tvořivě strávené tři hodiny, ale hlavně první vlastnoručně natočený film. Jitka Krbcová, učitelka ZŠ Horšovský Týn
Další den v úterý 12. 11. 2013 převzal ocenění Zlaté ručičky režisér výborných filmů pro děti Karel Smyczek. Nám se všem líbil televizní seriál „Bylo nás pět“ podle knihy Karla Poláčka. „Tak už konečně jedou?“ vyzvídala Bára slovy sultána Solimána, známé pohádkové postavy z filmu Lotrando a Zubejda, a nedočkavě vyhlížela pana režiséra Karla Smyczka z pódia. Poté, co pan režisér konečně dorazil do zaplněného Erbovního sálu zámku Horšovský Týn, sehráli žáci ze tříd 4. C a 7. B krátkou scénku z oblíbené pohádky, kterou pan Smyczek natočil podle Loupežnické a Doktorské pohádky od Karla Čapka v roce 1997. Pod dubem, za dubem se objevila banda dětských loupežníků a tato cháska nenechavá zazpívala na úvod hned dvě písničky za hudebního doprovodu pana učitele Vrby. V závěru svého výstupu zdůraznil arciloupežník Lotrando alias Tadeáš Bešta ze 7. B, jak důležité je vzdělání i pro loupežníky, na což publikum reagovalo bouřlivým potleskem. Následovala beseda s panem režisérem a pozvanými hosty, s hercem a režisérem Jiřím Strachem, s herci Oldřichem Navrátilem, Jiřím Pechou, Sandrou Novákovou a Bárou Srncovou a s gymnaziální učitelkou pana Smyczka paní Burešovou. Hosté vzpomínali na zajímavosti z natáčení s Karlem Smyczkem a zaznělo i několik perliček ze studijních let. Příjemné vzpomínání bylo zakončeno autogramiádou. Během večera byly rozdány také věcné ceny dětem, které se účastnily výtvarné a literární soutěže na téma Lupiči, lapkové a loupežníci (viz další strana). Žáci si scénky v kostýmech lapků užili a vystoupili i na slavnostním ukončení filmového festivalu v kině ve středu 13. 11. 2013 před vyhlášením vítězných filmů. Na závěr Juniorfestu jsme zhlédli vítěznou pohádku v kategorii filmu pro děti od 5 do 10 let Kovář z Podlesí. Za aktivní pomoc na přípravě doprovodného programu děkujeme všem zúčastněným žákům. Mgr. Anna Ježková, třídní uč. 7. B
Režiser Karel Smyczek přebírá Zlatou rafičku
Oceněné literární práce
Antonín Táborský, 14 let, ZŠ Horšovský Týn, 9.A Kdybych byl režisérem (hlavní cena) „Co zase děláš u televize? Koukej se jít učit!“ řekla máma. A bylo to tady, ostatně jako každý den. Učení bylo zase přednější než televize, ať se děje, co se děje. „Na co koukáš, ať už jsi u sešitu!“ No jo, já vím. Když se nebudu učit, nedostanu se na gympl a neseženu žádnou solidní práci. „Ale proč vlastně na gympl, mami? Existuje spousta jiných škol, na které bych mohl jít a které jsou docela solidní…“ pokusil jsem se o chabý odpor, ale mamina si dál vedla svou. „A na co bys šel? Na prodavače? Na popeláře? Na malíře pokojů? Tak to určitě!“ a dupla si tak, že jsem málem spadl ze židle. Když jsem se jakžtakž vzpamatoval, rozhodl jsem se čelit jí dál a odvětil jsem: „A co kdybych byl režisérem? Tuhle jsem četl podmínky předpokladů ke studiu: musím prokázat znalosti z oblasti filmu, divadla, literatury a hudby. A přece, mami, víš, že tohle všechno mám rád.“ Mamkou to trhlo, otočila se na mě a už chtěla něco říct. Ale zjevně jí došly argumenty. Mávla rukou a odešla. Tak to bychom měli. Šel jsem si pustit film. No co vám budu povídat. Přece se musím připravovat na budoucí povolání režiséra. Kdybych byla režisérkou - Ester Taubenhanslová, 9.A (úryvek) Být režisérkou, mým největším přáním by bylo režírovat čas. Byla by to pro mě velmi důležitá a zároveň ohromně užitečná role. Čas…, to za čím se my, lidé, celý život honíme a důvod toho, proč je dnešní doba tak uspěchaná. Víte vůbec, co by to bylo? Zastavit si chvíle, kdy jsem šťastná, přeskočit okamžiky neštěstí a vrátit chyby, kterých lituji… Přidat si chvíli času, když nestíhám, a naopak zrychlit, když zrovna nemám co dělat. Kdybych byla režisérkou – Dana Sechterová, 7.B (úryvek) Kdybych byla režisérkou, natočila bych film o přátelství. O tom, jak mají lidé držet při sobě a jak jsou kamarádi důležití.
Beseda s panem režiserem Smyczkem a jeho hosty
V úterý byl promítán v kině film POZDRAV OD MIKE
Jedná se o nizozemský rodinný film. Film byl ke shlédnutí v kině v Horšovském Týně dne 12.11.2013 od 8:30 h. Tento film se odehrává v klasickém nizozemském městě, ale spíše v nemocnici, ve které se léčí chlapec (Mike) s leukémií. Když už může jít domů a je vyléčen, tak se nemůžou dovolat jeho matce, která bohužel pije . Potom se o Mika začala starat paní Cecílie z odboru pro mladistvé a chtěla ho dát do pěstounské péče, ale Mike chtěl ke své matce , což se Cecílii nelíbilo. Mike byl na pokoji s Vinckem, který měl nehodu a má poškozenou páteř. Teď by měl jezdit na vozíčku, ale Vincek to odmítá. Když se do toho vloží Mike, tak se začne učit jezdit s vozíkem. Cecílie se rozhodla, že Mika odveze do Dětského domova. Jemu se to nelíbilo, uteče domů ke své matce.Všichni ho hledají: matka, policie, sestra z nemocnice, které přirostl k srdci. Matka si vzpomněla, že jednou, když si s ním hrála na schovávanou, tak ho našla u sousedů v holubníku. Naštěstí právě tam se Mike schoval. Když ho našli, měl vysoké horečky. Matka chodila během toho do Léčebny závislostí, aby přestala pít. To samozřejmě nikdo nevěděl. Skončilo to dobře, zašli za paní soudkyní, ta rozhodla, že za tři měsíce se bude moci vrátit domů. Matka se sešla se svým znovu milovaným Mikem. Mně osobně se film líbil, byl hezky natočený. A příběh byl dobře vymyšlený. Nejvíce se mi líbil jeho dobře propracovaný útěk. Dušan Fekiač, 8. A
Závěrečný den ve středu 13. 11. 2013 proběhlo slavnostní vyhodnocení soutěžních filmů a ukončení festivalu. Snímky v kategoriích pro děti od pěti do deseti let a od jedenácti do 13 let posuzovala šestičlenná mezinárodní porota. Tvůrci přihlásili čtyřicet filmů. Většina soutěžních a zahraničních filmů se promítala v české premiéře. Ve středoevropské premiéře nabídl Juniorfest německý dobrodružný film Bratrstvo kominíků, v předpremiéře ještě nový český film Maturita. Nemilé překvapení potkalo slavnostní udílení cen za nejlepší filmy. Tyto ceny těsně před udílením ukradli festivaloví loupežníci vycvičení na loupežnickém mumraji. Tyto ceny však včas zachránil hodný loupežník Rumcísek. A mohlo dojít na předávání. Letošní mezinárodní filmový festival pro děti a mládež JUNIORFEST 2013, který byl poprvé soutěžní, zná své vítěze. Mezinárodní odborná porota udělila hlavní festivalové ocenění Zlatá rafička v kategorii filmů od 5 do 10 let věku dítěte belgickému filmu Do toho, Eddy a v kategorii filmů od 11 do 13 let věku dítěte nizozemskému filmu Pozdrav od Mike. Cenu Plzeňského kraje získal český film Kovář z Podlesí. Právě tento film si získal srdce dětských návštěvníků, kteří mu udělili nejvíce hlasů v kategorii filmů od 5 do 10 let věku dítěte. Cenu festivalových měst za největší množství pozitivních reakcí diváků v kategorii filmů od 11 do 13 let věku dítěte získal německý film Bratrstvo kominíků. JUNIORFEST 2013 navštívilo přes 11 000 diváků. Všem moc děkujeme za přízeň a nechť žije JUNIORFEST 2014, který se uskuteční od 8. do 12. listopadu 2014. Táborský, Drozda, 9. A, 9. B
Techmánie se konala v pondělí 11. 11. 2013
Soutěž inspirovaná Pevností Boyard se konala 13.11. od 14:00 h v Erbovním sálu zámku Horšovský Týn
Na Pevnosti Týn soutěžilo šest dětských domovů. Dětský domov z Plzně, z Plané, z Horšovského Týna, z Tachova, z Nepomuku a ze Staňkova. Soutěžilo se v mnoha disciplínách, například balancovník, osmisměrka a další . Domácí tým si velice věřil a bylo to vidět, jelikož se velmi snažil. Tahle soutěž měla na konci juniorfestu velký ohlas. Hodně emotivní byli fanoušci Plané. Pořádně fandili a to pomohlo všem soutěžícím v sále. Myslím si, že se všichni pobavili, i když nevyhráli. Nás ale může těšit druhé místo našeho Domova, který pokračuje v tradici druhých míst získaných v této soutěži. Na prvním místě skončil Domov z Domažlic, na druhém místě byl Domov z Horšovského Týna a na třetím místě byl Domov z Nepomuka. Michal Vesti, 8. A
Na závěr festivalu ve středu 13. 11. 2013 po slavnostním ukončení festivalu se promítal film Kovář z Podlesí.
Tento film vypráví o chlapci a dívce, kteří šli do starého mlýna a tam je napadly tři stínové víly. Holku jménem Bětka a toho kluka Tondu, který byl jediný schopný osvobodit stínové víly. Našel kamínek s dírkou, který patřil jeho mamince. Ale když Bětka foukla do otvoru ve středu kamínku, víly je napadly. Tondu hodily do sklepa, kde mu kamínek ukázal cestu k hodné paní víl a ta mu pomohla, aby našel maso, které dorůstá. Tím zachránil Bětku. Ta lítala bez těla jako duše. Našel také dědu, ochočenou veverku a pana křečka. Společně objevili draka a ten jim dovolil, aby mu usekli kousek ocasu, protože je to vlastně pouhá ještěrka a té dorůstá ocas – to bylo to hledané maso. Odnesl ho do mlýna a dal je na stín, kterým se živily čarodějky. Snědly maso a byly osvobozeny. Nakonec byla jako ve správné pohádce svatba: princ, kterého chtěli původně oženit s Bětkou s jednou další holkou z podlesní vesničky. Pohádka byla plná záhad, kouzel a pohádkových bytostí, které děj ozdobily zajímavými akcemi a ději. Moc se mně líbila. Dominik Šperl, 8. A
Techmania byla na hradě a zámku v Horšovském Týně dne 11.11. 2013
Musím říci, že to bylo velmi poučné . Viděl jsem různé pokusy, které se dají udělat i doma ze surovin, které koupíte v každém obchodě a může je dělat i dítě. Každopádně je bezpečnější, když na vás někdo dohlíží (pro jistotu). Hned jakmile jsme přišli, skamarádili jsme se s „vědátorem“, který na nás dohlížel a vysvětloval nám, jak se co má dělat, např. nám ukazoval škrob smíchaný s vodou – kouzelné na tom bylo to, že když jsme ponořili ruku do té tekutiny, co zdánlivě vypadala jako mléko, ale rozdíl jsme poznali hned, jakmile jsme chtěli ruku silou vytáhnout, protože v tom okamžiku, kdy jsme začali působit silou na tekutinu, tak ruka šla stěží vytáhnout. Tekutina nám ztuhla pod rukama. Když jsme si pohráli se škrobem (trvalo to asi půl hodiny), tak nám náš vědátor chtěl ukázat, jak se švihá bičem, přičemž si málem vyšvihl oko. Ale nebyly tam jen pokusy, ale i hlavolamy, např. hadí kostka – abyste složili hada do kostky, musíte různě otáčet malými krychličkami. Techmania se mi velmi líbila, ode mne dostala 1. Lukáš Plachý, 8. A
Slavnostní ukončení festivalu, jeho ředitelka Judita Soukupová
Medailonky nositelů letošní ceny Zlaté rafičky Karel Smyczek
Karel Smyczek je český režisér, scenárista a herec. Narodil se 31.3.1950 ve Slaném u Mělníka. Začínal jako dětský herec. Po maturitě na slánském gymnáziu asistoval ve Filmovém studiu Barrandov režisérům Karlu Zemanovi a Věře Plívové-Šimkové. V roce 1975 absolvoval studium režie na FAMU. Během studia natočil Psoty lopoty (1973) a absolventský film Kapři pro wehrmacht (1975), přepis povídky Oty Pavla. Pro bratislavskou televizi režíroval v letech 1975–1976 třináct dílů magazínového programu pro mladé Račte vstúpiť!. Poté pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako pomocný režisér Oty Kovala a samostatně debutoval filmem ze života textilních učnic Housata (1979). Během let 1980–1982 vytvořil volný triptych ze života dospívajících, kde spolupracoval se scenáristy Radkem Johnem a Ivo Pelantem: Jen si tak trochu písknout (1980), Jako zajíci (1981), Sněženky a machři (1983). S Radkem Johnem v roce 1987 pracoval na filmu Proč o příčinách agrese fotbalových fanoušků. Zájem o mladé projevil i v televizních seriálech (např. Třetí patro). Vlasta Malá, 9.A
Viktor Preiss
Viktor Preiss se narodil 13. března 1947 v Praze. Významný podíl na jeho budoucí dráze herce měl fakt, že pochází z divadelnické rodiny. Vystudoval DAMU, kde v současnoti působí jako pedagog. Zde se také setkal se svou manželkou, taktéž výbornou herečkou Janou Preissovou. Vzali se ještě během studia. Po absolvováníí studií byl v letech 1969 - 1983 členem Městských divadel pražských. S čerty nejsou žerty Oblíbená vánoční pohádka, která už se nám tradičně pojí s Vánoci. Byla natočena v roce 1984 a na svou dobu je velmi moderní. Má propracovanou stavbu a výběr herců je velmi povedený. Je zde také vytvořeno umělé peklo. Pohádka ukazuje na lidské nešvary a je také typickou pohádkou, kde nakonec dobro zvítězí nad zlem. Film a televize, výběr • Hypnóza (2005) • Lakomec (2003) • Tmavomodrý svět • V Erbu lvice (1994) • Andělské oči (1994) • Svatba upírů (1993) • S čerty nejsou žerty (1984) Natálie Mayahová, 9.A
