DRAJBORNA SOBĚ k í n č 3. ro
3.– 4. října 2015 Jívka – Vernéřovice, část Studnice, řečená Drajborna Katalog vydaný ke čtyřiadvacetihodinové výstavě
Motto:
Blbnem, tudíž jsme...
Tiskovým mecenášem výstavy DRAJBORNA SOBĚ je TISK OFSET a.s., DŮM TISKU TRUTNOV a GALERIE DOMU TISKU
DRAJBORNA SOBĚ aneb
Výtvarná čtyřiadvacítka potřetí Když se řekne Drajborna, tak se dnes už znalcům této poněkud zapadlé sudetské destinace nevybaví pouze malebný kraj s nedalekým barokním zámečkem Skály – Bischofstein, kam Studnice, jak se místo oficiálně jmenuje, patří, ale také dům číslo popisné 149. Ten vlastní českoskalický výtvarník Roman Rejhold, který přilehlou stodolu a blízké okolí už třetím rokem dává k dispozici pro společnou výtvarnou výstavu nazvanou příznačně Drajborna sobě. A není to výstava ledajaká, je to výstava ojedinělá, svým nezaměnitelným půvabem a atmosférou unikátní. Je totiž pouze čtyřiadvacetihodinová, tedy jednodenní. Název už patrně navždy zůstane beze změny, mění se pouze datum konání vernisáže. Při premiéře v roce 2013 byla zahájena 5. října. Nutno poznamenat, že den předtím při nezbytných přípravách mrzlo, až praštělo. Loni jsme tedy kvůli v této lokalitě nevyzpytatelnému počasí zvolili datum 13. září. Dlužno dodat, že nakonec po oba dva ročníky panovalo krásné a teplé počasí, což se odrazilo v hojné návštěvě milovníků výtvarného umění a dalších vítaných zvědavců. Letos je datum opět říjnové. Má to však svůj opodstatněný důvod. Součástí vernisáže totiž bude odhalení zrekonstruovaného pomníku Tří králů na parcele pana domácího Rejholda. Restauraci dvou plastik totiž sochař Milan Vácha teprve nedávno úspěšně dokončil. Ale zpět k výstavě, při které se výtvarným žánrům programově žádné meze nekladou. Také tým vystavujících se mění pouze kosmeticky. Základ tvoří ti, co už vystavovali při prvním a druhém ročníku. Letos jsme jejich počet rozšířili pouze o jednoho umělce, lépe řečeno umělkyni. Jak už jsem říkal v minulých ročnících a budu říkat i v těch následujících, výtvarné vzdělance zastupují akademický sochař Milan Vácha, výtvarník Štěpán Klas, jenž zdejší vernisáže s vytrvalou důsledností svou neúčastí bojkotuje, dále akademický malíř Luděk Rathouský, loutkářka Šárka Váchová a novicka výstavy Drajborna sobě, absolventka Fakulty výtvarných umění VUT v Brně Alžběta Bačíková. Výtvarné plebejce a autodidakty pak reprezentují „drajborňané“ tělem i duší, malíři Karel Štěpánek a Roman Rejhold, tvůrce koláží Hynek Šnajdar z České Skalice, originální fotografka Eva Kešnerová z Trutnova a také proslulý broumovský výtvarník Petr „Spacák“ Staněk. Ten loni trochu trucoval a nechtěl vystavovat, nakonec však podlehl kouzlu místa, jeho atmosféry a prestiži tohoto výtvarného podniku. Letos bez dlouhých řečí účast na výstavě přislíbil už v létě. Bravo, Petře! Skupinu vystavujících doplňují ještě dva bratři. Není snad potřeba připomínat, že jsou snad jediní sourozenci na světě, jejichž příjmení se liší. Zatímco fotograf hor a lidí v exotických krajinách se jmenuje Olda Šlegr, jeho pokrevní bratr, potápěč a fotograf podmořského světa – Milan Šlégr. Letošní Drajborny sobě se tak zúčastní celkem dvanáct autorů. Stejně jako v minulých letech stále platí, že smyslem čtyřiadvacetihodinové výstavy je mimo jiné umělecky oživit toto poněkud neprávem zapomenuté místo, dát mu nový rozměr, přilákat starousedlíky i přespolní, nabídnout jim trochu toho kumštu a zároveň jim zpestřit jeden víkendový den dříve, než kraj pod Bischofsteinem zahalí melancholická zima. I tuto větu z minulého ročníku rád opakuji i letos, neb se na její podstatě zhola nic nezměnilo. Proto mějte na paměti, že výtvarná Drajborna je tu nejen pro tvůrce, ale hlavně pro diváky. Zkrátka a dobře: Drajborna sobě! Hynek Šnajdar
eva kešnerová
narozena 9. 12. 1963
Je členkou Spolku podkrkonošských výtvarníků Trutnov a Volného sdružení východočeských fotografů. V roce 2008 absolvovala Hradeckou fotografickou konzervatoř pod vedením doc. MgA Josefa Ptáčka a MgA Ivo Gila. Zvlášť Josef Ptáček, bývalý profesor FAMU, byl určujícím člověkem pro její tvorbu. Výstavy: od r. 1990 pravidelně vystavuje se Spolkem podkrkonošských výtvarníků 2001 – Galerie Quattro Glattfelden (Švýcarsko), společně s V. Součkem, B. Sokolem a Z. Bočarovou 2010 - Muzeum Žacléř, společně s dalšími účastníky česko-polského plenéru zaměřeného na klasickou černobílou fotografii 2011 – Chrudim, účast na 12. výtvarném salonu Královských věnných měst 2012 – Rathausfoyer Lohfelden (Německo), společně s rakouským řezbářem W. Pirkerem 2012 – Muzeum Karkonoskie Jelení Hora (Polsko), společně s dalšími účastníky česko-polského plenéru zaměřeného na klasickou černobílou fotografii 2012 – Městský úřad Trutnov, první samostatná výstava 2013 – Galerie Korytarz Jelení Hora
1
2
Štěpán Klas
nar. 6. 2. 1959 v Praze
1974–1978 SUPŠ Turnov, obor rytí a broušení polodrahokamů
3
4
1980–1986 VŠUP Praha, ateliér šperku a skla v architektuře – prof. Soukup Od roku 1985 se zúčastnil zhruba 100 společných výstav v tuzemsku i zahraničí a realizoval 10 samostatných výstav Od roku 1987 je učitelem modelování, figurálního kreslení a invenčního kreslení na SUŠ a VOŠ Václava Hollara na Praze 3
5
1 – Plejmejt Hollarky 2 – Hnízdo 3 – Anatomie panenky 4 – Kovářský mazlíček 5 – Boty do roboty 6 – Sladká 6
7
7 – Satirikon
luděk rathouský 1999 – 2005 Akademie výtvarných umění v Praze Koninklijke Academie voor Schone Kunstern, Antwerpen, Belgie Vedoucí ateliéru Malba II na FaVU VUT v Brně Externí asistent v ateliéru Intermediální konfrontace Jiřího Davida na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (2009 – 2011) Lektor letních výtvarných škol – Nečtiny, Klatovy/Klenová, Zruč nad Sázavou
Od roku 2000 člen umělecké skupiny Rafani (rafani.blgspot.com) 2001–2005 spoluorganizátor Galerie CO 14 2005–2009 kurátor Galerie Slávie Náchod Od roku 2009 externí asistent na VŠUP, Praha (galerie 207.blogspot.com) Od roku 2010 kurátor galerie Luxfer, česká Skalice (galerie-luxfer.blogspot.com) 2009–2010 lektor letních výtvarných kurzů
Roman Rejhold Česká Skalice (*1973) výtvarník, textilní designér, galerista V tvorbě se zaměřuje na kombinované techniky malby, tisk a malbu na textil, trojrozměrné objekty a koncepty. V současné době je galeristou v Galerii LUXFER v České Skalici.
Název: Bez barev Rozměry: 80 cm x 120 cm, kombinované materiály, 2015
Petr Staněk
nar. 6. 4. 1966
teoretik a historik výtvarných umění, výtvarník a pedagog. Výtvarné tvorbě se aktivně věnuje od 2. poloviny 80. let. V první polovině 90. let na volné noze, 1995–2012 učitel na gymnáziu v Broumově (estetická výchova, dějiny umění), od roku 2012 působí na Základní umělecké škole v Broumově, kde založil a vede vlastní „Ateliér výtvarné kultury a tvorby“. Zabývá se malbou, různými kresebnými technikami, a také fotografií, kterou následně požívá v dokreslovaných montážích (kolážích). V posledních 10 letech se jeho pozornost soustředí na teorii, zejména pak na vizuální komunikace a historii architektury. Vedle občasné tvorby se v poslední době věnuje převážně návrhům fasád historických i moderních budov. Samostatně vystavoval od počátku 90. let do 2002 (v ČR i zahraničí), skupinově dosud.
Řez krajinou – fikce1, akryl, plátno, perokresba, 90 x 105 cm, 2000
SAMOSTATNÉ A SKUPINOVÉ VÝSTAVY (výběr) BROUMOV (Stará radnice – skupinově 1995, samostatně 1997) ČESKÁ SKALICE (Textilní muzeum a Muzeum B. Němcové – skupinově 1995, samostatně 2002) HRADEC KRÁLOVÉ (1997) MLADÁ BOLESLAV (skupinově 1999, samostatně 2001) BRNO (2001) HRÁDEČEK U TRUTNOVA (Zahradní slavnost u V. Havla – skupinově, 1996) NÁCHOD (SKUPINOVĚ; 2001, 2002, 2003, 2006, 2008, 2012). ZAHRANIČÍ: MIEROSZÓW (Polsko, 1994) JAWOR (Polsko – skupinově /ČR, Polsko, Německo/, 1998) WINTERSWIJK (Holandsko, 1994) FORCHHEIM (Německo, 1997, 2005) VANCOUVER (Kanada; skupinově – mezinárodní mail-artový projekt „Mona Lisa“, 1993)
Roztančená technokrajina II., akryl, plátno, 80 x 60 cm, 2011
milan Šlégr potápěč – fotograf Narodil se 1. 11. 1959 v Trutnově. Od malička ho přitahovala příroda, voda a život okolo ní, ale především pod hladinou. Jen zázrakem přežil zkoušky vlastních vynálezů, které měly prodloužit pobyt pod hladinou, vesměs odporujících fyzikálním zákonům a v roce 1975 objevil nově vznikající potápěčský klub ve Voletinách u Trutnova. S partou nadšenců se potápěl doslova v každé „louži“ – rybnících, pískovnách, zatopených lomech či jezerech ve všem, co nabízela socialistická republika – od tepláků, po československý neopren zvaný prknoprén. Vyvrcholením tehdejší doby, v roce 1989, bylo potápění v jezeře Bajkal, kde byli jako první českoslovenští potápěči. Již v té době začal zkoušet fotit a filmovat pod hladinou a vyrobil svá první, doma zkonstruovaná pouzdra pro fotoaparáty a kamery. Po revoluci se otevřely nevídané možnosti a tak si vyzkoušel potápění v Jadranu, Severním, Egejském či Rudém moři, alpských jezerech a hlavně v Indickém oceánu a Indopacifiku, který se stal jeho láskou. S postupným globálním oteplováním se sám také začal otužovat na teplou vodu a tak se s ním můžete potkat na březích teplejších moří a oceánů, ale vždy s fotoaparátem zavěšeným proklatě nízko na svém žaketu.
Oldřich Šlegr nar 22. 9. 1955 v Trutnově člen Unie výtvarných umělců ČR 1970–1974 obor typografie 1976–1980 Klub pracujících Trutnov – výtvarník 1982 jeden ze zakladatelů Mezinárodního festivalu horolezeckých filmů 1980–1986 Tiskárna Vegasport Velké Svatoňovice 1986–1990 Český horolezecký svaz – grafik a redaktor, zakladatel časopisu HORY dnešní (HORY A LIDÉ) 1990 zakladatel a majitel TISK OFSET a.s. Úpice Výstavy : 1999 GOLEM CLUB Praha 2000 Muzeum Úpice 2001 Městská galerie Broumov 2002 GALERIE STARÁ PEKÁRNA Brno Slovanský dům Praha – WORD ADVENTURE PHOTO 2003 Muzeum Boženy Němcové Česká Skalice Městská galerie Mladá Boleslav KINO VESMÍR Trutnov 2004 Kino Janské Lázně 2004 výstavní síň Úpice Galerie VESELÝ VÝLET Pec pod Sněžkou 2004 Mezinárodní horolezeckých filmový festival Teplice n. Met. 2006 Muzeum Trutnov 2008 Galerie Úpice Ocenění: 2002 WORD ADVENTURE PHOTO – udělena zvláštní cena 2002 Kalendář roku pořádá časopis TYPOGRAFIE – 3. místo 2003 Kalendář roku pořádá časopis TYPOGRAFIE – oceněny dva kalendáře 3.–4. místo 2005 otištěny fotografie v prestižním časopisu National Geographic
Takový hezký večírek...
HYNEK ŠNAJDAR nar. 18. 11. 1960 v Rychnově nad Kněžnou tvůrce koláží, novinář Na čtyřiadvacetihodinové výstavě Drajborna sobě 2015 autor vystavuje dvacet koláží z cyklu Typomagie z roku 2010. Šnajdar před revolucí s několika přáteli vydával samizdatový časopis Satyr a v té době také „zahořel“ pro surrealismus. Podílel se na vydávání sborníků Les randez vous des ami a Klíč k realitě. Mnoho let se jako autodidakt věnuje koláži. Měl čtrnáct samostatných a šestadvacet společných výstav nejen v České republice, ale i v zahraničí (USA, Dánsko, Rakousko). Po škole v době socialismu vystřídal řadu rozmanitých zaměstnání (dělník, skladník, topič, knihovník, závozník), aby po roce 1989 zakotvil jako redaktor a později šéfredaktor v redakci týdeníku Region Valašsko ve Vsetíně. V roce 1996 se odstěhoval z Valašského Meziříčí do východních Čech. Stál u zrodu deníku Noviny Náchodska v Náchodě, kam nastoupil jako redaktor. V nynějším Náchodském deníku působil jako šéfredaktor do konce června 2009. Od 1. července téhož roku je redaktorem regionálního portálu trutnovinky.cz v Trutnově. V současné době žije v České Skalici.
KAREL ŠTĚPÁNEK nar. 16. 4. 1946 Zdá se, že určitým mezníkem v dosavadní Štěpánkově tvorbě je padesátý rok jeho života. Před ním se k ní, zejména k malování, utíkal od fádní každodennosti, od starostí, smutků, bolesti, trablů... Malování pro něj bylo duševní očistou, zpovědí, aristotelovskou katarzí. Výraz, vyznění Štěpánkových obrazů odpovídaly malířově náladě, jeho rozpoložení, psychickému stavu, „…dříve jsem si vybil problém na plátno“, řekl o tomto období, a tak jeho ateliér opouštěla díla namalovaná v duchu poetického naivismu, stejně tak, jako výbušné exprese. Dnes už potřebu zpovídat se plátnům, skrytě jimi vypovídat o rozpoložení svého já, necítí. Snaží se jimi vyjadřovat k tématům obecnějším, oslovujícím nás, naše předky i potomky, k tématům blízkým Člověku. Avšak namalovat takový obraz není snadné. Malíře stojí hodně sil, času, trpělivosti. Vytvořit na plátně pomocí linií, barev, útržků textilu, ústřižků papíru, provázků… plochy a tvary souznějící s vlastní představou, s vlastní vizí, „člověk to v sobě srovnaný má, ale na plátně to vždy nedopadne“, říká, bývá přetěžké. A výsledek?! Ten bývá jen málokdy definitivní. Autora to nezřídka, po několika týdnech, žene k dotvoření obrazu, mnohdy i k jeho přetvoření, přemalování, k novému, urputnému zápasu... V posledních letech malíř v podstatně větší míře abstrahuje od reality. Z jeho obrazů vyzařuje klid, vyrovnanost, snad i harmonie. Pracuje zejména s barvou. Jeho práce jsou zpravidla barevně střídmé, převažují v nich světlé odstíny barev, bílá. Jen v některých Štěpánkových obrazech objevíme linií naznačenou postavu, objekt. Vlastimil Havlík
MILAN VÁCHA akademický sochař nar. 9. 12. 1944 v Praze 1959–1963 studoval na Střední odborné škole výtvarné v Praze 1963–1969 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Vincence Makovského, po jeho smrti absolvoval u prof. Karla Lidického 1973 odborným asistentem na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Během studia i po něm pracoval jako kamenosochař na obnově pražských památek 1991 jmenován docentem 1993 na volné noze 1997–1999 externě na Fakultě architektury ČVUT v Praze 2000 na volné noze
alžběta bačíková *1988, Hodonín, CZ žije a pracuje v Praze Vzdělání 2015 – doktorský studijní program na FaVU VUT v Brně 2011–2014 – Fakulta výtvarných umění VUT v Brně Ateliér malířství 2 (Luděk Rathouský a Jiří Franta) 2009– 2010 – Fakulta humanitních studií UK v Praze Studium humanitní vzdělanosti 2007– 2009 Fakulta výtvarných umění VUT v Brně Ateliér tělového designu (Jana Preková) Samostatné výstavy: 2015/3 – Mravní kompromis Galerie Luxfer – Česká Skalice 2013/4 – Hráz – Galerie Tvar – Brno 2013/4 – Věž – Galerie 207 – Praha Skupinové výstavy: 2015/7 – Videokemp 2015 – Altán Klamovka – Praha 2015/5 – 7. Zlínský salon mladých – Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně – Zlín 2015/4 - The Production of Too Many Usefull Things Results in Too Many Useless People – Stúdió Galéria – Budapešť 2015/1 – Zamatový objekt túžby – Galéria Gagarinka – Bratislava 2014/9 – Startpoint: Prize for Emerging Artists 2014 – DOX – Praha 2014/6 – Diplomanti FaVU 2014 – Dům pánů z Kunštátu – Brno 2014/5 – Hoď mi ty střední výšky níž – Rosická 1 – Brno 2013/6 – Dlouho jsme se té anekdotě smáli, než jsme pochopili, že jde o úkol – Ateliér malby Jiřího Černického na VŠUP – Wannieck Gallery – Brno
Tři králové na Drajborně
aneb Drei Könige am Dreiborn Drajborna sobě je sice především přehlídka současného umění, ale letos je rozšířena o umění podstatně starší a letitější. Na hranici pozemku chalupy Romana Rejholda, kterou koupil na Drajborně v roce 2012, stálo torzo pomníku v neobarokním slohu s iniciálami PET.VOLKE a letopočtem 1850. Už tehdy se noví majitelé začali zajímat o historii objektu. Při rekonstrukci chalupy a z dostupných písemností bylo zjištěno, že dům z roku 1833 vlastnila rodina Jáklových. Ta v roce 1850 nechala vytvořit a umístit pomník Tří králů v jeho blízkosti. „Z vyprávění potomků původních majitelů domu, kteří nás osobně navštívili loni, vyplývá, že příběh rodiny končí na Drajborně v poválečném období. Potvrdili také původní název sousoší – Tři králové. Bohužel neexistuje žádný odborný písemný záznam o pomníku, pouze několik kuriózních a zajisté zcela „pravdivých“ historek. „Pobavila mě historka o opilém zaměstnanci JZD, který v místě pomníku havaroval, způsobil jeho pád a destrukci soch,“ připomíná jednu z nich nynější majitel domu. Z iniciativy starosty Jívky – Vernéřovice došlo v 90. letech ke vztyčení podstavce pomníku na nových základech. Sochy, stále těžce poničené, setrvávaly na různých místech Drajborny v naději, že budou později opraveny a zrestaurovány. Do září minulého roku byla předběžně identifikována místa pouze dvou soch, třetí byla získána na jaře roku letošního. První socha – Kašpar se nacházela u vlakové zastávky v obci Bohdašín zabetonována v pilíři zídky v zahradě drážního domku. Melichar byl nalezen v jedné chalupě, jejíž rodina dlouhá léta říkala soše Karel. „Bezhlavý král měl dočasnou, podomácky vyrobenou hlavu v mayské stylizaci,“ vrací se do nedávné minulosti Roman Rejhold. Třetí socha – Baltazar byla dlouho nezvěstná a ještě na jaře letošního roku se uvažovalo o vytvoření kopie. Problém byl však v dobové fotografii, kde byla socha v zákrytu a nebylo tedy možné kopii podle snímku vytvořit. V květnu letošního roku, kdy Roman se svou ženou Petrou popíjel bezstarostně víno v zapadlé kavárně na Rue Lepic v Paříži, mu nečekaně zazvonil telefon. Kamarád z České Skalice mu sdělil, že třetí socha z pomníku byla nalezena na Drajborně, zabetonovaná ve sklepě jedné z chalup. „Socha byla vsazená v hromadě betonu a přibetonovaná zády ke zdi. Chyběla ji tvář, z hlavy měla pouze korunu, nalezl se i fragment kolena jedné nohy. Socha byla prasklá a měla ulomenou ruku,“ popisuje její neutěšený stav Roman. Sochy ale byly na světě, a to je podstatné. V této souvislosti je nutné podotknout, že všichni „původní“ majitelé byli se záměrem rekonstrukce pomníku seznámeni a sochy k tomuto účelu ochotně poskytli. Na druhé výstavě Drajborna sobě – 13. září loňského roku, navrhl sochař Milan Vácha malíři Karlu Štěpánkovi, k němuž má důvěru a s nímž ho pojí dlouholeté přátelství, že by se restaurace soch ujal. Tři králové – Kašpar, Melichar a Baltazar byly 21. června letošního roku v různém stádiu poškození převezeny. Kvůli svému zdravotnímu hendikepu však do termínu čtyřiadvacetihodinovky nestihl zrestaurovat všechny tři sochy, ale pouze dvě. Výsledek jeho restaurátorského snažení můžete dnes vidět na vlastní oči. Ukázalo se, že snaha o nalezení původních soch nebyla marná a nyní nezbývá než věřit, že znovuzrození Tři králové budou zdobit Drajbornu ještě další dlouhá léta. Hynek Šnajdar
Z minulých ročníků...
Výstavu pořádají: Karel Štěpánek, Roman Rejhold, Hynek Šnajdar a Oldřich Šlegr a mnoho jiných nadšenců.
