DRAJBORNA SOBĚ k í n č 4. ro
10.– 11. září 2016
Jívka – Vernéřovice, část Studnice, řečená Drajborna www.drajbornasobe.cz Katalog vydaný ke čtyřiadvacetihodinové výstavě -1-
Motto :
Blbnem, tudíž jsme...
Tiskovým mecenášem výstavy DRAJBORNA SOBĚ je TISK OFSET a.s., DŮM TISKU TRUTNOV a GALERIE DOMU TISKU
-2-
DRAJBORNA SOBĚ aneb
Výtvarná čtyřiadvacítka počtvrté Drazí přátelé, výtvarníci, diváci, když jsme před čtyřmi lety přišli s nápadem uspořádat tady ve Studnici zvané Drajborna první čtyřiadvacetihodinovou výstavu nazvanou Drajborna sobě, nikdo ze zakladatelů příliš nevěřil, že bude tato prvořadá kulturní událost pokračovat. Více jsme se přikláněli k tomu, že půjde spíše o jednorázovou věc. Ukázalo se však, že po výstavě štěknul i příslovečný pes, že má dost energie na to, aby pokračovala a rozšiřovala i nadále kulturní obzory návštěvníků. Také jsme tehdy před premiérovým ročníkem netušili, jakou bude mít každoročně skvělou diváckou kulisu. Stodola u obydlí chalupáře Romana Rejholda i její okolí se rázem staly nevšedním výstavním prostorem a výzvou pro zúčastněné výtvarníky, jejichž tým se v čase příliš neproměňoval. V prvním ročníku svá díla představilo osm výtvarníků. Ve druhém jedenáct, v loňském dvanáct a letos už třináct. Doufám, že je to šťastné číslo a odrazový můstek do dalších let. Během těch čtyř let jsou mezi výtvarníky stálice, pro něž je čest na Drajborně vystavovat. Za čtyři roky existence Drajborny sobě jsme přišli pouze o jednoho vystavujícího. Je jím trutnovská fotografka Eva Kešnerová, která se zúčastnila dvou ročníků a letos se rozhodla své působení na Drajborně přerušit. V průběhu let se ale přidali další výtvarníci – Alžběta Bačíková, Šárka Váchová, Luděk Rathouský a letos Václava Henclová a Jiří Černohorský. Je tedy vidět, že jde skutečně o prestižní podnik. Ani letos nebylo snadné dát všechny výtvarníky dohromady. Například účast sochaře Milana Váchy i jeho ženy Šárky Váchové byla do posledních chvil nejasná. Nakonec se ale oba rozhodli, že se svými díly zúčastní a dlužno říci, že je to ku prospěchu celé výstavy. Bez komentářů se to v souladu s tradicí neobešlo při oslovení broumovského výtvarníka Petra Staňka, řečeného Spacák. „Protože jsem neměl čas na novou tvorbu, protože jsem se zabýval jinými věcmi, nezbyde mi nic jiného, než vybrat několik „abstraktních“ fotografií, které jsem dělal kdysi před lety,“ napsal a neodolal vábení Drajborny. Jsem rád, že pozvání opět přijala mladá kreativní autorka Alžběta Bačíková, jejíž nábytkový exponát za stodolou loni nečekaně lehl popelem, což byl vlastně trochu nečekaný, ale o to zářivější happening. Podruhé na Drajborně, a to je dobře, vystavuje Rafan Luděk Rathouský, který se na chvíli oprostil od řehole vysokoškolského kantora výtvarné školy a vyměnil ho se svou tvorbou za zdejší uvolněnou atmosféru. Také bratři – fotografové Olda Šlegr a Milan Šlégr nesmějí chybět. Zatímco Milan se jako potápěč tvrdohlavě drží podmořského světa, Olda tentokrát zabrousil do her se světlem a stíny. Co by to bylo za Drajbornu, kdyby tady nebyl chalupář Roman Rejhold, který toto krásné prostředí dává ochotně k dispozici. Letos si tu pro oči diváka připravil svoji novou chaloupku nazvanou Grandhotel. Druhý místní chalupář a malíř Karel Štěpánek je tady doma, stejně jako jeho obrazy. Je třeba ve vší skromnosti říci, že naše čtyřiadvacetihodinovka by byla poloviční, kdyby zde nebyly moje koláže. Tentokrát jsem se vypořádal se zátiším, která jsem v dětství nenáviděl kvůli poněkud pruzoidní soudružce učitelce Kropáčkové. A chrlič nápadů Štěpán Klas? Ten se opět imaginativně zmocňuje reality a hojně využívá jejích výdobytků. Novickou a novicem letošní čtvrté výstavy jsou Vendulka Henclová z Náchoda a Jiří Černohorský. Vendula je tady proto, že je výborná malířka. Tímto se omlouváme jejímu choti Milanovi, rovněž pozoruhodnému malíři, že jsme ho nepřizvali k účasti. Chtěli jsme totiž, aby v našem výtvarném týmu bylo více žen, jsou už tři, tak to snad pochopí. Skláře a vitrážistu jsme tady ještě neměli, tak se moc těšíme na tvorbu mistra Černohorského. Smyslem čtyřiadvacetihodinové výstavy je mimo jiné umělecky oživit toto poněkud neprávem zapomenuté místo, dát mu nový rozměr, přilákat starousedlíky i přespolní, nabídnout jim trochu toho kumštu a zároveň jim zpestřit jeden víkendový den dříve, než kraj pod Bischofsteinem zahalí melancholická zima. Tuto větu z minulých ročníků budu rád urputně opakovat i v dalších letech, neb ji považuji za zásadní. Drajborno sobě! Díky, že jsi vydržela a přejeme ti, aby tomu tak bylo i v dalších letech. Hynek Šnajdar
-3-
alžběta bačíková narozena 1988 Od roku 2015 je doktorandkou na FaVU VUT v Brně, kde se prakticky a teoreticky věnuje dokumentárním přístupům v pohyblivém obraze v současném umění. V rámci vlastní tvorby nejčastěji pracuje s médiem videa. V roce 2014 na FaVU absolvovala Ateliér malířství 2 Luďka Rathouského a Jiřího Franty. V letech 2013 až 2014 se podílela na kurátorském vedení Galerie 209. Žije a pracuje v Praze.
-4-
JIŘÍ ČERNOHORSKÝ narozen 10. 12. 1949 1967 – 1970 SUPŠ sklářská, Železný Brod obor hutní tvarování skla od roku 1978 samostatná činnost při rozvíjení techniky vitráží 1985 XIII. Výtvarné Léto Maloskalska výstava vitráží ve spolupráci se sklářskými výtvarníky 1987 udělen mistr umělecké řemeslné práce 1992 založen ateliér VITRAJ www.vitraj.cz od roku 2013 znalcem z oboru: sklo – se zvláštní specializací restaurování vitráží a vitrají
-5-
VÁCLAVA HENCLOVÁ narozena 2. 3. 1960, Opočno Studia: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací – program Výtvarné umění, Ateliér Prostorové tvorby Činnost: provoz Galerie U Mistra s palmou v Náchodě (s Milanem Henclem), výuka výtvarných předmětů na SŠPTP ve Velkém Poříčí Prezentace (společné výstavy): 1987, 1988 Praha Salón mladých XIII., XIV., 1987 Plzeň Plenér Chocomyšl, 1988, 1989 – Upicienále 88, 90, 1989 Svitavy – Krajská přehlídka, 1990 Slušovice – Galerie Derby, 1990, 1991 Malá galerie SGVU Náchod, 1992 – Galerie Pod městem, Úpice, 2013 Hradec Králové Galerie Koruna (s Milanem Henclem), 2015 Konstanz – Německo (s Milanem Henclem), 2016 Galerie Domu tisku Trutnov (s Milanem Henclem), od r. 1990 Náchodský výtvarný podzim SGVU Náchod, doprovodné kresby plakátů ke koncertům – Boušín, ilustrace k básním Libora Volného, spolupráce na restaurování poškozených plastik s Jindřichem Roubíčkem (např. sousoší Kalvárie v Litoboři)
-6-
Štěpán Klas narozen 6. 2. 1959 v Praze 1974–1978 SUPŠ Turnov, obor rytí a broušení polodrahokamů 1980–1986 VŠUP Praha, ateliér šperku a skla v architektuře – prof. Soukup Od roku 1985 se zúčastnil zhruba 100 společných výstav v tuzemsku i zahraničí a realizoval 10 samostatných výstav Od roku 1987 je učitelem modelování, figurálního kreslení a invenčního kreslení na SUŠ a VOŠ Václava Hollara na Praze 3
-7-
luděk rathouský narozen 2. 3. 1975 v Broumově www.ludekrathousky.cz Vzdělání: 1999–2005 Akademie výtvarných umění v Praze Koninklijke Academie voor Schone Kunstern, Antwerpen, Belgie Zakončeno titulem Mgr. A 2015 doc. Umělecké aktivity: Od roku 2000 člen umělecké skupiny Rafani (rafani.blogspot.com) 2001–2005 spoluorganizátor Galerie CO 14 2005–2009 kurátor Galerie Slávie Náchod 2009–2011 externí asistent na VŠUP, Praha (galerie 207.blogspot.com) Od roku 2010 kurátor galerie Luxfer, Česká Skalice (www.galerieluxfer.cz) 2009–2010 lektor letních výtvarných kurzů Od roku 2011 vedoucí ateliéru Malba II na FaVU VUT v Brně Luděk Rathouský byl také součástí desítek společných výstav v České republice i v zahraničí, například na Slovensku, v Nizozemí, Německu, Maďarsku či Polsku. Ocenění: 2012 Nejlepší výstava roku 2012 (v rámci umělecké skupiny Rafani) 2011 Ocenění za originální přístup k dokumentu za film 31 konců 31 začátků na mezinárodním filmovém festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě 2009 Osobnost roku 2009 (v rámci umělecké skupiny Rafani) 2004 a 2006 finalista ceny Jindřicha Chalupeckého (v rámci umělecké skupiny Rafani)
-8-
Roman Rejhold narozen 1973 Výtvarník, textilní designér, galerista V tvorbě se zaměřuje na kombinované techniky malby, tisk a malbu na textil, trojrozměrné objekty a koncepty. V současné době je galeristou v Galerii LUXFER v České Skalici. Žije v České Skalici.
-9-
Petr Staněk
narozen 6. 4. 1966
teoretik a historik výtvarných umění, výtvarník a pedagog. Výtvarné tvorbě se aktivně věnuje od 2. poloviny 80. let. V první polovině 90. let na volné noze, 1995–2012 učitel na gymnáziu v Broumově (estetická výchova, dějiny umění), od roku 2012 působí na Základní umělecké škole v Broumově, kde založil a vede vlastní „Ateliér výtvarné kultury a tvorby“. Zabývá se malbou, různými kresebnými technikami, a také fotografií, kterou následně požívá v dokreslovaných montážích (kolážích) V posledních 10 letech se jeho pozornost soustředí na teorii, zejména pak na vizuální komunikace a historii architektury. Vedle občasné tvorby se v poslední době věnuje převážně návrhům fasád historických i moderních budov Samostatně vystavoval od počátku 90. let do 2002 (v ČR i zahraničí), skupinově dosud Samostatné a skupinové výstavy (výběr) BROUMOV (Stará radnice – skupinově 1995, samostatně 1997) ČESKÁ SKALICE (Textilní muzeum a Muzeum B. Němcové – skupinově 1995, samostatně 2002) HRADEC KRÁLOVÉ (1997) MLADÁ BOLESLAV (skupinově 1999, samostatně 2001) BRNO (2001) HRÁDEČEK U TRUTNOVA (Zahradní slavnost u V. Havla – skupinově, 1996) NÁCHOD (SKUPINOVĚ; 2001, 2002, 2003, 2006, 2008, 2012). ZAHRANIČÍ: MIEROSZÓW (Polsko, 1994) JAWOR (Polsko – skupinově /ČR, Polsko, Německo/, 1998) WINTERSWIJK (Holandsko, 1994) FORCHHEIM (Německo, 1997, 2005) VANCOUVER (Kanada; skupinově – mezinárodní mail-artový projekt „Mona Lisa“, 1993) Roztančená technokrajina II., akryl, plátno, 80 x 60 cm
-10-
milan Šlégr potápěč – fotograf narozen 1. 11. 1959 v Trutnově. Od malička ho přitahovala příroda, voda a život okolo ní, ale především pod hladinou. Jen zázrakem přežil zkoušky vlastních vynálezů, které měly prodloužit pobyt pod hladinou, vesměs odporujících fyzikálním zákonům a v roce 1975 objevil nově vznikající potápěčský klub ve Voletinách u Trutnova. S partou nadšenců se potápěl doslova v každé „louži“ – rybnících, pískovnách, zatopených lomech či jezerech ve všem, co nabízela socialistická republika – od tepláků, po československý neopren zvaný prknoprén. Vyvrcholením tehdejší doby, v roce 1989, bylo potápění v jezeře Bajkal, kde byli jako první českoslovenští potápěči. Již v té době začal zkoušet fotit a filmovat pod hladinou a vyrobil svá první, doma zkonstruovaná pouzdra pro fotoaparáty a kamery. Po revoluci se otevřely nevídané možnosti a tak si vyzkoušel potápění v Jadranu, Severním, Egejském či Rudém moři, alpských jezerech a hlavně v Indickém oceánu a Indopacifiku, který se stal jeho láskou. S postupným globálním oteplováním se sám také začal otužovat na teplou vodu a tak se s ním můžete potkat na březích teplejších moří a oceánů, ale vždy s fotoaparátem zavěšeným proklatě nízko na svém žaketu.
-11-
Oldřich Šlegr narozen 1955 syn Miroslavy a Oldřicha 1961–1974 žák, student 1976–1989 vojín, otec, zaměstnanec, občan 1990–2009 svobodný občan 2009–2016 ještě živý – hurá opotřebení, senilita a demence úměrně odpovídá věku
-12-
HYNEK ŠNAJDAR narozen 18. 11. 1960
v Rychnově nad Kněžnou tvůrce koláží, novinář Na čtyřiadvacetihodinové výstavě Drajborna sobě 2016 autor vystavuje dvanáct koláží z cyklu Noční můra milovnice zátiší z let 2014 a 2015 včetně dvanácti fotografií z navazujících instalací z cyklu Zátiší v zátiší. Cyklus zátiší má realistický podklad a sahá do autorova dětství. „Je to vzpomínka na moje školní léta v Hranicích na Moravě. K zátiší jsem někdy v šesté třídě díky soudružce učitelce Kropáčkové, která nás vzdělávala ve výtvarné výchově, získal nepřekonatelný odpor. S úchylnou pravidelností jsme totiž každou hodinu kreslili či malovali zátiší, a to po celý rok. Sny tehdejší doby nebyly hezké: Zaplňovaly je většinou ošatky s ovocem a zeleninou. V roce 2014 jsem se rozhodl se s touto výtvarnou disciplínou vypořádat a vytvořil jsem cyklus koláží Noční můra milovnice zátiší. Tím jsem ho vzal na milost a ještě jednou jsem se k němu tímto způsobem vrátil,“ vysvětluje kolážista. Aby to nebylo málo, využil hotové práce k tomu, že je nalepil na opěradlo židle a na sedací část vytvořil zátiší z předmětů nalezených doma. Vznikl tak cyklus Zátiší v zátiší. Hynek Šnajdar se mnoho let jako autodidakt věnuje koláži. Měl šestnáct samostatných a třicet společných výstav nejen v České republice, ale i v zahraničí (USA, Dánsko, Rakousko). Více než pětadvacet let se živí novinařinou. Po roce 1989 zakotvil jako redaktor a později šéfredaktor v redakci týdeníku Region Valašsko ve Vsetíně. V roce 1996 se odstěhoval z Valašského Meziříčí do východních Čech. Stál u zrodu deníku Noviny Náchodska v Náchodě, kam nastoupil jako redaktor. V nynějším Náchodském deníku působil jako šéfredaktor do konce června 2009. Od 1. července téhož roku byl redaktorem a nyní šéfredaktorem regionálního portálu trutnovinky.cz v Trutnově. Žije v České Skalici.
-13-
KAREL ŠTĚPÁNEK narozen 16. 4. 1946 Zdá se, že určitým mezníkem v dosavadní Štěpánkově tvorbě je padesátý rok jeho života. Před ním se k ní, zejména k malování, utíkal od fádní každodennosti, od starostí, smutků, bolesti, trablů... Malování pro něj bylo duševní očistou, zpovědí, aristotelovskou katarzí. Výraz, vyznění Štěpánkových obrazů odpovídaly malířově náladě, jeho rozpoložení, psychickému stavu, „…dříve jsem si vybil problém na plátno“, řekl o tomto období, a tak jeho ateliér opouštěla díla namalovaná v duchu poetického naivismu, stejně tak, jako výbušné exprese. Dnes už potřebu zpovídat se plátnům, skrytě jimi vypovídat o rozpoložení svého já, necítí. Snaží se jimi vyjadřovat k tématům obecnějším, oslovujícím nás, naše předky i potomky, k tématům blízkým Člověku. Avšak namalovat takový obraz není snadné. Malíře stojí hodně sil, času, trpělivosti. Vytvořit na plátně pomocí linií, barev, útržků textilu, ústřižků papíru, provázků... plochy a tvary souznějící s vlastní představou, s vlastní vizí, „člověk to v sobě srovnaný má, ale na plátně to vždy nedopadne“, říká, bývá přetěžké. A výsledek?! Ten bývá jen málokdy definitivní. Autora to nezřídka, po několika týdnech, žene k dotvoření obrazu, mnohdy i k jeho přetvoření, přemalování, k novému, urputnému zápasu... V posledních letech malíř v podstatně větší míře abstrahuje od reality. Z jeho obrazů vyzařuje klid, vyrovnanost, snad i harmonie. Pracuje zejména s barvou. Jeho práce jsou zpravidla barevně střídmé, převažují v nich světlé odstíny barev, bílá. Jen v některých Štěpánkových obrazech objevíme linií naznačenou postavu, objekt. Vlastimil Havlík
-14-
Šárka váchová Výtvarná škola Václava Hollara Divadelní akademie obor loutkářská scénografie. Je členem ARASu a FITESu. Výtvarně spolupracuje s loutkovými divadly, filmem a televizí. Zároveň se zabývá scénáristickou tvorbou a režií animovaného filmu. Napsala a vydala tři dětské knížky.
-15-
MILAN VÁCHA akademický sochař narozen 9. 12. 1944 v Praze 1959–1963 studoval na Střední odborné škole výtvarné v Praze 1963–1969 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Vincence Makovského, po jeho smrti absolvoval u prof. Karla Lidického 1973 odborným asistentem na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Během studia i po něm pracoval jako kamenosochař na obnově pražských památek 1991 jmenován docentem 1993 na volné noze 1997–1999 externě na Fakultě architektury ČVUT v Praze 2000 na volné noze
-16-
Tři králové na Drajborně aneb Drei Könige am Dreiborn Drajborna sobě je sice především přehlídka současného umění, ale je rozšířena o umění podstatně starší a letitější. Na hranici pozemku chalupy manželů Rejholdových, kterou koupili na Drajborně v roce 2012, stálo torzo pomníku v neobarokním slohu s iniciálami PET.VOLKE a letopočtem 1850. Už tehdy se noví majitelé začali zajímat o historii objektu. Při rekonstrukci chalupy a z dostupných písemností bylo zjištěno, že dům z roku 1833 vlastnila rodina Jáklových. Ta v roce 1850 nechala vytvořit a umístit pomník Tří králů v jeho blízkosti. „Z vyprávění potomků původních majitelů domu, kteří nás osobně navštívili loni, vyplývá, že příběh rodiny končí na Drajborně v poválečném období. Potvrdili také původní název sousoší – Tři králové. Bohužel neexistuje žádný odborný písemný záznam o pomníku, pouze několik kuriózních a zajisté zcela „pravdivých“ historek. „Pobavila mě historka o opilém zaměstnanci JZD, který v místě pomníku havaroval, způsobil jeho pád a destrukci soch,“ připomíná jednu z nich nynější majitel domu. Z iniciativy starosty Jívky – Vernéřovice došlo v 90. letech ke vztyčení podstavce pomníku na nových základech. Sochy, stále těžce poničené, setrvávaly na různých místech Drajborny v naději, že budou později opraveny a zrestaurovány. Do září minulého roku byla předběžně identifikována místa pouze dvou soch, třetí byla získána na jaře roku letošního. První socha – Kašpar se nacházela u vlakové zastávky v obci Bohdašín zabetonována v pilíři zídky v zahradě drážního domku. Melichar byl nalezen v jedné chalupě, jejíž rodina dlouhá léta říkala soše Karel. „Bezhlavý král měl dočasnou, podomácky vyrobenou hlavu v mayské stylizaci,“ vrací se do nedávné minulosti Roman Rejhold. Třetí socha – Baltazar byla dlouho nezvěstná a ještě na jaře letošního roku se uvažovalo o vytvoření kopie. Problém byl však v dobové fotografii, kde byla socha v zákrytu a nebylo tedy možné kopii podle snímku vytvořit. V květnu 2015, kdy Roman se svou ženou Petrou popíjel bezstarostně víno v zapadlé kavárně na Rue Lepic v Paříži, mu nečekaně zazvonil telefon. Kamarád z České Skalice mu sdělil, že třetí socha z pomníku byla nalezena na Drajborně, zabetonovaná ve sklepě jedné z chalup. „Socha byla vsazená v hromadě betonu a přibetonovaná zády ke zdi. Chyběla ji tvář, z hlavy měla pouze korunu, nalezl se i fragment kolena jedné nohy. Socha byla prasklá a měla ulomenou ruku,“ popisuje její neutěšený stav Roman. Sochy ale byly na světě, a to je podstatné. V této souvislosti je nutné podotknout, že všichni „původní“ majitelé byli se záměrem rekonstrukce pomníku seznámeni a sochy k tomuto účelu ochotně poskytli. Na druhé výstavě Drajborna sobě – 13. září 2014, navrhl sochař Milan Vácha malíři Karlu Štěpánkovi, k němuž má důvěru a s nímž ho pojí dlouholeté přátelství, že by se restaurace soch ujal. Tři králové – Kašpar, Melichar a Baltazar byly 21. června 2015 v různém stádiu poškození převezeny. Výsledek jeho restaurátorského snažení můžete dnes vidět na vlastní oči. Ukázalo se, že snaha o nalezení původních soch nebyla marná a nyní nezbývá než věřit, že znovuzrození Tři králové budou zdobit Drajbornu ještě další dlouhá léta. Hynek Šnajdar -17-
Z ročníku 2013...
-18-
Z ročníku 2014...
-19-
Z ročníku 2015...
Výstavu pořádají: Karel Štěpánek, Roman Rejhold, Hynek Šnajdar a Oldřich Šlegr a mnoho jiných nadšenců. -20-
