Monika Matysová
Spotřebitel?
zvýšená ochrana je dána slabším postavením spotřebitele informační asymetrie
70. léta 20. století Pařízský sumnit – 1972: Předběžný program EHS o ochraně spotřebitele a informační politice (1974) jednalo se o základní dokument prosazující ochranu spotřebitele v EHS
5 znaků: 1) právo na ochranu zdraví a bezpečnosti 2) ekonomických zájmů 3) náhrada škody 4) právo na informace a vzdělání 5) právo na zastoupení
JEA: 1986 – poprvé se objevuje pojem SPOTŘEBITEL Maastrichtská smlouva: cíl ochrany spotřebitele (zakotvení spotřebitelské problematiky do primárního práva) Amsterodamská smlouva: další posílení spotřebitelské politiky
1) Primární právo 2) Sekundární právo
„Požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele budou brány v úvahu při vymezování a provádění jiných politik a činností Unie.“
HLAVA XV • OCHRANA SPOTŘEBITELE • Článek 169 • (bývalý článek 153 Smlouvy o ES) 1. K podpoře zájmů spotřebitelů a k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele přispívá Unie k ochraně zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů spotřebitelů, jakož i k podpoře jejich práva na informace, vzdělávání a práva sdružovat se k ochraně svých zájmů. 2. Unie přispívá k dosažení cílů uvedených v odstavci 1 prostřednictvím: a) opatření přijatých podle článku 114 v souvislosti s vytvářením vnitřního trhu; b) opatření, která podporují, doplňují a sledují politiku členských států. 3. Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem přijímají opatření uvedená v odst. 2 písm. b). 4. Opatření přijatá podle odstavce 3 nebrání členskému státu zachovávat nebo zavádět přísnější ochranná opatření. Tato opatření musí být slučitelná se Smlouvami. Jsou oznamována Komisi. •
Článek 38 LZP EU (Hlava IV Solidarita)
„Ochrana spotřebitele“ „V politikách Unie je zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitele.“
Vysvětlení k článku 38 – Ochrana spotřebitele
„Zásada stanovená v tomto článku je založena na článku 169 Smlouvy o fungování Evropské unie.“
1) Směrnice 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů Cíl? vysoká úroveň ochrany spotřebitele v EU přispět k řídnému fungování vnitřního trhu sblížením právních a správních předpisů ČS týkajících se smluv uzavíraných mezi spotřebiteli a obchodníky
nahrazuje směrnici 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory nahrazuje směrnici 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku
původní směrnice stanoví pouze minimální úroveň harmonizace pravidel na ochranu spotřebitele, směrnice o právech spotřebitelů je v zásadě směrnicí obsahující úplnou harmonizaci
1) poskytuje jednotný soubor základních pravidel pro smlouvy uzavřené na dálku a smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory 2) posiluje ochranu spotřebitelů například zavedením přísnějších požadavků na informace poskytované před uzavřením smlouvy 3) jednotné lhůty pro odstoupení od smlouvy 4) snižuje i náklady pro přeshraniční obchodníky, pro něž jednotná pravidla v celé EU povedou ke snížení nákladů na zajištění souladu.
Nevztahuje se: na smlouvy o finančních službách včetně pojištění a investic na sociální služby a služby zdravotní péče hazardní hry souborné služby pro cesty, smlouvy o dočasném užívání ubytovacího zařízení (timeshare) a související rekreační služby
1) smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory obchodníka (smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory); 2) smlouvy uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku (internet, telefon apod.) (smlouvy uzavřené na dálku) 3) jiné smlouvy než smlouvy uzavřené na dálku nebo smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory (dále jen „smlouvy uzavřené v obchodních prostorách“)
4) kupní smlouvy 5) smlouvy o poskytování služeb; 6) smlouvy na dodání digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči (dále jen: „smlouvy týkající se online digitálního obsahu“) 7) smlouvy týkající se dodávek vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném objemu nebo ve stanoveném množství, nebo tepla z dálkového vytápění (dále jen „smlouvy na dodávky veřejných služeb“)
směrnice o právech spotřebitelů zahrnuje veškeré požadavky na informace uvedené v čl. 7 odst. 4 směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, která vyžaduje, aby výzva ke koupi obsahovala některé informace, nejsou-li patrné ze souvislosti.
Směrnice č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách Nekalé praktiky: nerespektují požadavky náležité profesionální praxe pravděpodobně naruší zásadně ekonomické chování průměrného spotřebitele
Specifická ochrana: děti, staří lidé Klamavé kroky: např. existence, povaha výrobku, dostupnost výrobku, přínosy, rizika, složení, původ, očekávané výsledky jeho použití, nutnost servisu, náhradní díly, výměny nebo opravy…)
Směrnice č. 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě klamavá reklama? reklama, která klame nebo pravděpodobně může oklamat osoby, kterým je určena, se zakazuje může ovlivnit chování spotřebitelů, obchodníků, poškodit soutěžitele
Srovnávací reklama: výslovně nebo přímo označuje zboží či služby nabízené jiným soutěžitelem taková reklama je dovolena, když není klamavá
• • • • • •
500 milionů obyvatel EU: potencionální spotřebitelé Hlavní cíle ochrany spotřebitele v EU: 1) chránit spotřebitele před závažnými riziky 2) poskytovat spotřebiteli řádné informace (aby se mohli rozhodnout, zda si zboží koupí) 3) zajistit řešení případných konfliktů s prodejci 4) aktualizovat práva spotřebitelů (zejména s ohledem na ekonomickou situaci, sociální: potraviny, energetika, finanční, dopravní a digitální trhy)
• •
•
•
1) chránit spotřebitele před závažnými riziky 2) poskytovat spotřebiteli řádné informace (aby se mohli rozhodnout, zda si zboží koupí) 3) zajistit řešení případných konfliktů s prodejci 4) aktualizovat práva spotřebitelů (zejména s ohledem na ekonomickou situaci, sociální: potraviny, energetika, finanční, dopravní a digitální trhy)
•
• • • • •
1) právní předpisy v oblasti spotřebitele – snaha dosáhnout jednotnosti (úprava zboží, služeb kdekoliv v EU) - kamenné prodejny, on-line prodejny 2) rovné podmínky pro podniky + zákaz nekalých obchodních praktik 3) řešení sporů 4) snížení zdravotních a bezpečnostních rizik v rámci EU 5) ochrana „ohrožených skupin“ – děti, starší osoby
ČS EU + Island, Lichtenštejnsko, Norsko
Komise: http://ec.europa.eu/consumers/eu_consum er_policy/policy-strategy/ten-deals_cs.htm EP: 1)Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin http://www.europarl.europa.eu/committees /cs/envi/home.html Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů http://www.europarl.europa.eu/committees /cs/imco/home.html
Rada EU: Rada pro zaměstnanost, sociální politiku a ochranu spotřebitele (EPSCO) http://www.consilium.europa.eu/cs/councileu/configurations/epsco/
Evropský hospodářský a sociální výbor sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství Výbor regionů
Výkonná agentura pro spotřebitele, zdraví a potraviny (CHAFEA) Evropský úřad pro bezpečnost potravin
• •
• • • •
mechanismus výměny informací informují se orgány všech ČS, o tom, že se v jednom ČS objevil nebezpečný výrobek ostatní ČS na základě upozornění jednoho ČS zaměřen na nepotravinářské výrobky Rapex: kontaktní místa: http://ec.europa.eu/consumers/consumers_s afety/safety_products/rapex/how_does_it_wo rk/docs/rapex_contact_points_en.pdf
přenos údajů mezi evropskými orgány a Čínou umožňuje spolupráci proti dovážení nebezpečných výrobků do EU
Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva opatření přijatých s cílem omezit uvádění potraviny nebo krmiva na trh nebo prosadit jejich stažení z trhu kroků podniknutých s profesionálními hospodářskými subjekty, které mají regulovat používání určitých potravin
odmítnutí dávky potravin nebo krmiv na hraničním přechodu v EU Pokud se vyskytne nějaké riziko týkající se potravin, musí být informace šířené v rámci systému předány veřejnosti.
Všechny členské státy mají své vnitrostátní kontaktní místo patřící do sítě ESC. Také Island a Norsko, které jsou součástí Evropského hospodářského prostoru, mají svá vnitrostátní kontaktní místa
Obrana spotřebitelů Bezplatné poradenství a pomoc s prodejci se sídlem na území EU
Na dalších snímcích: Policejní a justiční spolupráce ve věcech trestních
Historie: 80. léta: Shengenské dohody 1992 : Maastrichtská smlouva – třípilířová struktura 1999: Amsterodamská smlouva – PJSVT zůstává ve třetím pilíři Lisabon: proces europeizace trestního práva prohlubuje, ale stále určitá specifika
Kde najdete právní úpravu? čl. 83 – 89 SFEU Jaká je forma právních aktů? Rozdíl před a po Lisabonu Čl. 82 odst. 3 – záchranná brzda
1. Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem stanovit formou směrnic minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí v oblastech mimořádně závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem z důvodu povahy nebo dopadu těchto trestných činů nebo kvůli zvláštní potřebě potírat ji na společném základě. Jsou to tyto oblasti trestné činnosti: terorismus, obchod s lidmi a sexuální vykořisťování žen a dětí, nedovolený obchod s drogami, nedovolený obchod se zbraněmi, praní peněz, korupce, padělání platebních prostředků, trestná činnost v oblasti výpočetní techniky a organizovaná trestná činnost.
Posláním Eurojustu je podporovat a posilovat koordinaci a spolupráci mezi vnitrostátními orgány pověřenými vyšetřováním a stíháním závažné trestné činnosti, která se dotýká dvou nebo více členských států nebo která vyžaduje stíhání na společném základě, a to na základě operací vedených a informací poskytovaných orgány členských států a Europolem.
a) zahájení trestních vyšetřování a navrhování zahájení stíhání, která vedou příslušné vnitrostátní orgány, zejména pokud jde o trestné činy proti finančním zájmům Unie; b) koordinaci vyšetřování a stíhání uvedených v písmeni a); c) posílení justiční spolupráce, včetně řešení střetů příslušností a úzké spolupráce s Evropskou soudní sítí.
Posláním Europolu je podporovat a posilovat činnost policejních orgánů a jiných donucovacích orgánů členských států, jakož i jejich vzájemnou spolupráci při předcházení závažné trestné činnosti dotýkající se dvou nebo více členských států, terorismu a těm formám trestné činnosti, které se dotýkají společného zájmu, jenž je předmětem některé politiky Unie, a při boji proti takové trestné činnosti.
a) shromažďování, uchovávání, zpracovávání, analýzu a výměnu informací předávaných zejména orgány členských států nebo třetích zemí či subjektů; b) koordinaci, organizaci a provádění vyšetřování a operativních akcí, vedených společně s příslušnými orgány členských států nebo v rámci společných vyšetřovacích týmů, případně ve spojení s Eurojustem.
A) Výlučné: čl. 3 SFEU 1) celní unie (cla pro dovoz zboží ze třetích zemí) 2) stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu 3) měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro
4) zachování biologických mořských zdrojů 5) společná obchodní politika 6) Ve výlučné pravomoci je rovněž uzavření mezinárodní smlouvy, pokud je její uzavření stanoveno legislativním aktem Unie nebo je nezbytná k tomu, aby Unie mohla vykonávat svou vnitřní pravomoc, nebo pokud její uzavření může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost.
čl. 4 SFEU členské státy vykonávají svou kompetenci v rozsahu v jakém jí EU nevykonala nebo se rozhodla nevykonávat
a) vnitřní trh; b) sociální politika, pokud jde o hlediska vymezená v této smlouvě; c) hospodářská, sociální a územní soudržnost; d) zemědělství a rybolov, vyjma zachování biologických mořských zdrojů; e) životní prostředí; f) ochrana spotřebitele; g) doprava; h) transevropské sítě; i) energetika; j) prostor svobody, bezpečnosti a práva; k) společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví, pokud jde o hlediska vymezená v této smlouvě.
jedná se o součást prostoru svobody, bezpečnost a práva
dříve součástí třetího pilíře: PJSVT po Lisabonu: standartní legislativní akty: posílení úlohy EP dříve rámcová rozhodnutí, akční plány atd.
Britský turista ve Francii okraden v tehdejší době SDEU: řešil přes volný pohyb služeb Francie: trestní předpisy chrání pouze francouzské občany ESD: i když tehdy trestní právo ve výlučné pravomoci ČS – nesmí být vykonáváno v rozporu se základními svobodami EU
orgán soudní spolupráce
Evropský zatýkací průkaz individuální právní akt vydaný soudem ČS EU, který vyžaduje zatčení a předání osoby do jiného ČS
Orgán policejní spolupráce pro všechny závažné přeshraniční trestné činy
