Pouť… Dnešní den je pro naši farnost významný, slavíme pouť ke sv. Mikuláši. Ano je to zvláštní, když slavíme o prázdninách pouť, když sv. Mikuláše slavíme v kalendáři jak církevním, tak světském 6. prosince. Ale přesto je možnost si uvědomit co znamená pouť, co znamená putovat do farního kostela! Pouť je jedním z nejznámějších náboženských úkonů. Setkáme se s ním prakticky ve všech velkých světových náboženstvích. Známe důležitost pouti třeba do jeruzalémského chrámu ve Starém zákoně. Pouť jako širší pojem a zvláště pak samotné procesí mají dva elementy. Prvním je shromáždění společenství k modlitbě. Modlitba je podtržena druhým elementem – pohybem. Člověk si uvědomuje, že život není něco statického, ale směřování za určitým cílem, že jsme „na cestě“. Tím, že člověk míří na určité místo, kde se chce intenzivněji setkat s Bohem, si připomíná, že i jeho život je pouť, na jejímž konci je setkání s Bohem. A k tomuto setkání je třeba směřovat. Zde bych si dovolil takovou malou odbočku. Zdá se mi typické pro tuto dobu, že člověk je jaksi bez cíle. Podobá se cestujícímu ve vlaku, který se vůbec nezajímá, kam by chtěl jet, kam ten který vlak jede, hlavně že se mu dobře sedí, moc to s ním netřese. Je jedno, kam ho vlak doveze, stačí, že má jídelní vůz. Připadá mi, že mnoho lidí žije, aniž by si uvědomovali, že den po dni se blíží ke konečné stanici a při tom vůbec neberou ohled na to, že vlastně neví, kam by měli dojet. Jak snadno se pak octnou tam, kde určitě být nechtěli. Pouť není jen putování, ale putování za nějakým cílem, k nějaké svatyni – to je nám připomínkou, abychom zkoumali směr a cíl i svého života. Proto putujme do našeho kostela sv. Mikuláše s radostí i s vděčností za naše předky, kteří kostel postavili. Přeji každému s nás, abychom prožili letošní pouť s vděčností Bohu, že i každý s nás dokáže rozdávat sám sebe, jak to dokázal sv. Mikuláš. K tomu Vám žehná a přeje všechno krásné do dalších prázdninových dnů P. Pavol Sandánus ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Pouť 2011
1
Kalendář farnosti Srdečně zveme: Září 2011 – Mše svatá pro děti na začátek školního roku a žehnání školních pomůcek. Září 2011 – poděkování Bohu za úrodu – tzv. dožínky. 8.9: 18.00 hod. – mše svatá v kapličce v Údolí. 9.9: 16.30 hod. – setkání misijního klubka na faře. 11.9: 9.45 hod. – Slavnost posvěcení kostela v Těchoníně. 11.9: 11.00 hod. – Pouť ve Vlčkovicích. 15.9: 18.00 hod. – mše svatá U kříže, při příležitosti svátku Povýšení sv. kříže. 17.– 18.9. – Slavnost posvěcení kostela v Nekoři. Farní den ve farnosti. Zabíjačka, pozvaní hosté, dětské odpoledne. 25.9.: Orlicko – kladský varhanní festival v Nekoři. 30.9.: Den Písma svatého ve farnostech, akce v celé diecézi. 30.9: 16.00 hod. – setkání seniorů na faře (změna: pátek, protože ve středu 28.9. je státní svátek) Adorace v kostele v Nekoři: každý pátek od 17.30 do 18.00 hod. Biblická hodina začne od října, každé úterý v letním čase od 19.00 hod. a v zimním od 18.00 hod. Říjen 2011 – ministrantské setkání na faře (ministrantské setkání bývá v průběhu školního roku každou druhou a čtvrtou sobotu v měsíci) Výlet pro děti a ministranty. Náboženství 2011/2012 Výuka náboženství ve škole bude podle příslibu pana ředitele probíhat ve stejném čase, jako ve školním roce 2010/2011. Ostatní čas hodin náboženství na faře zůstává také beze změn. Přihlášku je možné vyzvednout v kostele v Nekoři, nebo je možnost se přihlásit elektronicky přes formulář na farních stránkách www.farnostnekor.cz. Matriky Křest: Josef Horníček, 11. června 2011 Těchonín. Jana Marie Kožnarová, 17. července 2011, Těchonín. ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Pouť 2011
2
Církevní sňatek: Pavel Haruda a Zdenka Štěpánová, 4. června 2011, Sobkovice. Tomáš Kovalčík a Jitka Kaplanová, 11. června 2011, Nekoř. Pohřeb: Josef Krejsa, 1. července 2011, Nekoř, 52 let. Liturgické okénko Kropenka Před několika lety jsem si přál od své sestry kropenku. Vyrobila ji z keramiky a vyryla na ni text: „Já jsem cesta, pravda a život.“ (Jan 14,6) Pověsil jsem si ji do svého pokoje a učil se ji používat. Okoukal jsem to od své maminky: smočit prsty a udělat kříž. Jak prosté. A tak každé ráno po probuzení, večer před spaním, a když vyrážím z fary do terénu, případně když mě čeká nějaké náročné setkání, se snažím zastavit, poprosit Boha o pomoc a posilu, a přežehnat se svěcenou vodou. Někdy to bylo snadné, jindy jsem v obavách, s tlukoucím srdcem a s modlitbou na rtech pomalu opouštěl svou místnost. Svěcená voda v kropence mizí rychlým tempem. Jako mladší jsem v kostele namáčel svou ruku v kropence jaksi automaticky, nebo to bylo také ostentativním gestem pro ty, kteří kolem ní prošli bez povšimnutí. Udělal jsem kříž a nepřemýšlel jsem proč. Moje zabedněnost se dala poznat třeba na Velký pátek, kdy jsem se marně sháněl po svěcené vodě v kropence a přemýšlel, jak ji mohl důsledný kostelník, můj dědeček, zapomenout vrátit na své místo. Duchovně jsem začal dospívat až později, v době, když už jsem byl plnoletý. A tehdy jsem začal více myslet na to, abych to co dělám, dělal s Bohem a s jeho požehnáním. Někomu by to přišlo naivní, ale jakmile jsem vešel do kostela, vyhledal jsem kropenku, jemně namočil dva prsty ve vodě a v tichu či polohlasem jsem řekl: „Pane, tak mě tu máš, jsem tady.“ Občas jsem u kropenky zažil nádherné gesto přátelství, kdy ten, který jí byl blízko, namočil své prsty a dotekem předal svěcenou vodu příteli vedle sebe. A tak si kladu otázku, co mi vlastně svěcená voda v kropence dává. Náš život je plný symbolů, proto také Ježíš mluvil k lidem pomocí obrazné řeči v podobenstvích. Voda je pro svět zdrojem síly a života, bez vody není možný život. A podobně to vnímám i v duchovní rovině. Voda tryskající ze skály, která utišila žízeň izraelského lidu putujícího pouští (Ex 17, 1-7), je víc než obyčejná voda. Je to důkaz, že Hospodin miluje svůj národ a že nedopustí, aby zahynul. A přitom vidíme, jak často lid reptal nebo se přímo od Hospodina odvracel. A Hospodin se o něj stará, odpouští mu jeho provinění. A když na to myslím, vidím sám sebe, jak často reptám proti Hospodinu, opouštím ho a upínám svůj pohled na bůžky dnešní doby. A když mám světlou chvilku a uvědomím si to, prosím o odpuštění a pomoc. A Hospodin, ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Pouť 2011
3
vidící touhu po obrácení, nenechá zahynout ty, kdo k němu volají. Voda též slouží k očistě těla. Myslím na dojemnou scénu, když Ježíš, Mistr a Pán, vzal na sebe službu otroka a při poslední večeři obešel všechny své učedníky a omyl jim nohy (Jam 13, 3-17). Ve farnosti, odkud pocházím, se udržuje tato tradice umývání nohou a skrze kněze můžeme vidět tuto Ježíšovu službu. Jak o tom přemýšlím, toužím být také mezi těmi, které Ježíš omývá, od jejich hříchů. Vrací jim důstojnost bez ohledu na to, kdo je kdo. A potom voda jako symbol věčného života, který mi byl dán při křtu (Řím 6,3-11). Díky křtu máme podíl na Kristově oslavení. Tyto a mnohé jiné myšlenky mi procházejí hlavou, když stojím u kropenky a přemýšlím, proč tu vlastně stojí. Otevírám těžké dveře barokního kostela, vítá mě přítmí a příjemný chlad. Vpravo je v pilíři zasazena nádherná, z kamene vytesaná kropenka, k ní míří moje kroky. Lehce namáčím prsty a žehnám se křížem. „Bože, díky že tu můžu být,“ mumlám v němém úžasu, aniž bych si uvědomoval, co říkám. Zastavit se a znovu se rozhodnout, chtít se přiblížit k Pánu. P. Jiří Jeniš Anketa Nedávno jsme v kostele slyšeli čtení z první knihy Královské. (3,5-12) Hospodin se ptal Šalamouna: "Žádej si, co mám pro tebe učinit?" Napadlo mě, co bych asi odpověděla a co vy?: Zdraví. Ostatní můžeš získat úsilím, prací, ale zdraví si nekoupíš. Žena 45 let. Moudrost, odvahu plně Ti důvěřovat. Žena 41 let. Abych dobře používal darů, které mně Bůh dal. Muž 39 let. Víru, co "hory přenáší". Žena 41 let. Moudrost vědět, co kdy říct a co kdy (v pravou chvíli) udělat. Žena 35 let. Rozvahu. Muž 38 let. Moudrost, lásku k Bohu. Dívka 9 let. ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Pouť 2011
4
Aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil. Trpělivost s názory druhých. Muž 45 let. Abychom byli všichni zdraví, celá rodina. Dívka 5 let. Schopnost naslouchat a ve vztahu naplňovat potřeby toho druhého. Muž 40 let. Motorku a zdraví. Chlapec 15 let. Abych si mohl všechno vyčarovat. Chlapec 10 let. Zdraví pro celou rodinu, farnost. Umět se dobře rozhodovat, radost a pokoj v duši. Žena 33 let. Pane Bože, všechna tato přání i těch, co odpoví jen u sebe v duchu, Ti svěřujeme. Amen. Ptala se Aneta. Povídka Existuje život po smrti? V břiše těhotné ženy si povídají dvě děti. Malý věřící a malý skeptik. Malý věřící: „Myslím, že je zcela zjevné, že život po porodu existuje. Náš život tady tu je jenom proto, abych rostla a abych se připravila na život po porodu, abych byla dost silná na to, co nás čeká." Malý skeptik: „To je nesmysl, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by měl vlastně takový život vůbec vypadat?" Malý věřící: „Ani já to nevím přesně. Ale určitě tam bude mnohem více světla než tady. A možná, že dokonce budeme běhat a jíst ústy." Malý skeptik: „Co to je za hloupost? Běhat, to přece nejde. A jíst ústy, to je úplně směšná představa. Máme pupeční šňůru, která nás živí. A mimo to je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční šňůra je krátká už teď." Malý věřící: „Určitě je to možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jak jsme tady zvyklí." Malý skeptik: „Vždyť se ještě nikdy nikdo po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu." Malý věřící: „Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat … ale v každém případě pak uvidíme maminku a ona se o nás postará." Malý skeptik: „Máma?!? Ty věříš na mámu? A kde má jako být?" Malý věřící: „Vždyť je tu všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní, ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Pouť 2011
5
prostřednictvím ní. Bez ní vůbec nemůžeme existovat." Malý skeptik: „To je pěkná hloupost! Z nějaké mámy jsem neviděl ještě ani kousíček, takže je jasné, že nemůže existovat." Malý věřící: „Někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá. Nebo cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím tomu, že náš skutečný život začne až potom!" Upraveno, převzato z časopisu YOU, 3/2002, str. 30 Tip na výstavu Výstava Rožmberkové, rod českých velmožů a jeho cesta dějinami Pokud máte rádi historii, máte cestu do Prahy a ještě navíc 150 kaček, tak vám třeba přijde vhod následující tip na výstavu. Já jsem byla ráda, že jsem si mohla oprášit vědomosti z dějepisu, prohlédnout si mapy Českého království za vlády Rožmberků, zamyslet se nad zručností dávných umělců a zadívat se do očí buclatých a dobrotivých Madon. V letošním roce totiž uplyne 400 let od úmrtí posledního mužského potomka proslulého rodu Rožmberků - Petra Voka. K této významné události byla vytvořena unikátní výstava v prostorách Valdštejnské jízdárny v Praze a je to vůbec poprvé, kdy se na jediném místě představuje rožmberské dědictví v takovém rozsahu a rozmanitosti. Je velmi pravděpodobné, že se v naší generaci taková výstava již nebude opakovat a neměl by si ji proto nechat ujít žádný milovník historie, ani jihočeský patriot. Výstava vás zavede do časového období středověku, až raného novověku a můžete si zde prohlédnou jak významná umělecká díla, tak i předměty denní potřeby, mince, knihy, hudební nástroje, zbraně, vědecké pomůcky, archivní písemné dokumenty i archeologické památky. Z vystavených skvostů gotické malby jsou to například Třeboňská madona, obrazy Mistra třeboňského oltáře, obrazy z doby kolem roku 1380 - Adorace Páně Hlubocká a Zmrtvýchvstání Krista, které jsou spojovány s Třeboňským klášterem augustiniánů v Třeboni. Unikátem je soška sv. Bartoloměje stará 700 let. Veřejnosti je také poprvé představena listina Václava I., kde je zmiňován zakladatel dynastie Rožmberků - Vok I. z Rožmberka. Ženy zase zaujme tehdejší móda znázorněná na portrétech nebo spousta šperků a krásných užitkových předmětů. Samozřejmě i historie Perchty z Rožmberka, s níž je spojována legenda o Bílé paní. Rožmberkové zastávali od poloviny 13. století v každé generaci nejvyšší funkce na dvorech českých králů a výrazně zasahovali do vnitropolitických i mezinárodních událostí. Sídlem rodu byl původně hrad Rožmberk na jihu Čech a ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Pouť 2011
6
od roku 1302 se rožmberskou rezidencí stal Český Krumlov. Rožmberkové postupně ovládli podstatnou část území jižních Čech. Na svém panství budovali města a reprezentační sídla, iniciovali vznik vynikajících sakrálních i světských staveb a institucí, pečovali o rozkvět hospodářství. Velkolepý palác posledních Rožmberků na Pražském hradě byl první renesanční stavbou tohoto typu na území Čech. Rožmberské kulturní dědictví jako celek představuje podstatnou a neopominutelnou součást identity a historické paměti českých zemí. Výstava trvá do 20. srpna. Jana Krsková Křestní symboly II. Ryba vody? O tom můžeme číst v Písmu svatém…voda měla dát vznik životu, a tak se také stalo. Stalo se to na začátku, při stvoření. Tobě bylo umožněno znovu se zrodit z vody prostřednictvím milosti, tak jako živočichové přijali své přirozené bytí z vody. Napodobuj tuto rybu, která přijala méně než ty.“ Abychom lépe porozuměli tomuto výroku, je třeba se podívat na další biblické texty, ve kterých ryby charakterizují vodu, která dává život. Prorok Ezechiel vidí živou vodu, vytékající z Jeruzalémského chrámu směrem na východ: „Tato voda odtéká do východního obvodu, teče dolů do Araby a vlévá se do moře. Tam, kde vtéká do moře, stávají se vody zdravými. Každý hemžící se živočich bude žít všude, kam se vlévá potok. A ryb bude velmi mnoho. Neboť kam se vlévají ony vody, tam se vody moře stávají zdravými a zůstane naživu všechno tam, kam se ten potok vlévá…Ryb rozličného druhu bude velmi mnoho jako ryb ve Velkém moři“ (Ez 47,8-11). Křestní výklad tohoto úryvku vidí
Symbol „ryby“, velmi rozšířený v rané církvi, patří dnes k znovu oblíbeným křesťanským symbolům. Mnoho lidí však, třebaže si tímto symbolem označuje svá obydlí, auta apod., nezná jeho přesný smysl a původ. V tomto příspěvku se chceme pokusit lépe osvětlit toto prastaré znamení. Symbolika „ryby“ má vícero významů. Většinou se můžeme setkat s výkladem latinských otců, kteří v řeckém slově „ICHTHYS“ (RYBA) spatřovali symbol Ježíše Krista, tedy počáteční písmena řeckých slov: Iésús Christos Theú Hyios Sótér (Ježíš Kristus, Syn Boží, Spasitel). Avšak, jak vysvítá z textů Písma svatého a ze svědectví církevních otců, původně se ryba objevuje především v souvislosti se křtem. Již ve zprávě o stvoření čteme, že Hospodin svým slovem oživil vody rybami (srov. Gen 1,20). Bůh svým stvořitelským zásahem z nehostinného prostředí činí místo života. Otcové v tomto vyprávění spatřují předobraz křtu, který je novým stvořením. Sv. Ambrož píše: „Proč jsi byl ponořen do
ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Pouť 2011
7
v rybách křesťany žijící z daru tajemné vody. Tento výklad nám přibližuje skutečnost, že moře na východ od Jeruzaléma musí být Mrtvé moře, ve kterém není žádný život. Do Mrtvého moře se vlévají živé vody Jordánu, kde křtil Jan Křtitel. Jordán, který kontrastuje s Mrtvým mořem, tedy symbolizuje křest jako dar života. Co je však tou vodou, která dává život? Podle Apokalypsy je chrámem, ze kterého vyvěrá živá voda, Beránek, tedy obětovaný Kristus (srov. Zj 22,1). Evangelista Jan vidí vodu vytékat z probodeného boku Ježíšova, který visí na kříži (srov. Jan 19,34). Voda z Kristova boku znamená dar Ducha svatého (srov. Jan 7,38–39), dar Božího života člověku, který je plodem Ježíšovy oběti. Tento dar přijímá člověk ve křtu. Ve křtu se křesťan rodí k novému životu z Krista a z jeho daru Ducha svatého. Souvislost se symbolikou ryby je zřejmá: Jako ryba vzniká pouze v živé vodě, tak se rodí
křesťan z vody a Ducha svatého (srov. Jan 3,5). Ale nejen to, jako ryba nemůže bez vody žít, tak ani křesťan nemůže žít bez Krista a Ducha svatého. Hezky to vyjádřil Tertulián: „Jsme rybky podle ICHTHYS, našeho Ježíše Krista. Jsme zrozeni ve vodě, a pouze pokud v ní zůstáváme, dojdeme spásy.” Nyní se dostáváme k důležitému poselství, které nám přináší symbol ryby. Máme-li být živí, opravdoví křesťané musíme být stále u pramene nového života, který nám vytryskl při křtu. Pramenem je nám Kristův Duch, jenž je pro nás trvalým životním prostorem jako voda pro ryby. Tento životní prostor nalézáme v cíkvi, v níž je Kristus ve svém Duchu přítomný a do tohoto životního prostoru vstupujeme především svou modlitbou.
P. Pavel Frývaldský Bez chleba je smutno a není dobře na světě - zamyšlení Chléb náš vezdejší…… Už brzo bude „z nového“. O některém člověku se říká, že je dobrý, jako chleba. Moji rodiče nás děti učili úctě a lásce ke chlebu. Když nám spadl na zem, políbili jsme jej. Krájet se musel pěkně rovně. „ Kdo se nesrovná s chlebem, nesrovná se ani s lidmi“ – říkávali moji rodiče. Požehnali jej třemi křížky, než se začal krájet. Bral se do rukou šetrně. Nekrájel se horký. Chléb je píseň o životě. Jak zacházíš s chlebem, tak zacházíš se svým životem a se svými bližními. Když krájíš a zakrajuješ, tak nenič. Pohlaď chleba, pohladíš člověka. Nenech zbytečně chléb okorat a ztvrdnout. I člověk ztvrdne, když ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Pouť 2011
8
nepocítí lásku a dobré zacházení. Uvidíš – li pohozený chléb, zvedni jej a ulož na patřičné místo. Lidé, kteří neumí zužitkovat chleba, často pak mají bídu. Modlíme se: chléb náš vezdejší, dej nám dnes. Dej nám jej každý den. Dej ho všem lidem na světě. Ježíš Kristus učinil zázrak rozmnožování chlebů. Kupodivu zázrak přetrvává. Denně jsou zásobeny vesnice, města a kraje chleby. Je to Boží dar. Za ten dar děkujeme, darem nepohrdáme. Chléb nepohodíme. Je plodem země a lidské práce. Rolník obilí zasel. Rostlo a živilo se rosou země. Přijímalo paprsky slunce. Chléb je z potu a práce lidí, z jejich lásky a dobroty. Sytí nás. Dává životodárnou sílu. Bez chleba je smutno a není dobře na světě. Když není, zneklidníme. Těžko se bez něj obejdeme. Všelicos, co máme rádi, nemusí být denně. Chléb ano. Hodí se ke všemu. Nikdy se nepřejí. Poslouží pocestnému. Je kvalitnější nežli dort. Dá se obložit a opékat. Voní zemí, kmínem a létem. Vábí vůní, barvou i tvarem. Ať už je lepší nebo horší, méně chutný, ale hladového nasytí. Viděla jsem chleba pohozený, zahozený, plesnivý, špinavý a okousaný. Neznamená, že když máme chleba dost, že s ním nemusíme šetřit. Kupujeme ho jen tolik, kolik spotřebujeme, bude víc chutnat. Je krásné, když si malé dítě pochutnává na chlebíčku. Kéž by se podařilo maminkám a tatínkům i v této době naučit své děti chleba jíst, krájet, užívat a mít k němu vztah. H.R. Těchonín Co si přejí školáci Prázdniny snů a prázdninové plány
- Můj sen jsou projížďky s mojí maminkou na koních. Rychle cválat na louce, vidět plno zvířátek a kytek, zastavit se a udělat si někde piknik. A pak plavit koně. Ach jo škoda, že to je jen sen. - Své prázdniny bych rozjel Římem. Hned 30. 6. bych nasedl do vlastního letadla a na jeden týden odletěl do Itálie. Prohlédl bych si památky starého Říma, například Koloseum a prošel celý Řím a navštívil Vatikán. Pokud by mně zbyl čas, tak bych se šel koupat do moře. Druhý týden bych letěl do Řecka. V Athénách bych šel na Akropolis a proletěl všechny starověké památky. Nakonec bych letěl na Krétu a další ostrovy, slunil se tam, koupal se. Poslední dva týdny prázdnin bych letěl do Austrálie, podívat se na klokany a do buše a odplul na vzdálený korálový ostrov v Pacifiku a užíval si. Posledního srpna bych se vrátil do České republiky a 1. září bych šel bohužel do školy.
- Už se těším, až přijdu na konci školního roku domů a nastanou prázdniny. Budu mít pohodový pocit z toho, že nebudu muset dva měsíce ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Pouť 2011
9
řešit, co máme za domácí úkol, nebo co musíme dát doma podepsat. Z prázdnin se nejvíce těším, až budu na rybách v pohodě sedět u vody, bude svítit sluníčko, poletovat okolo mě hmyz a budu tahat z vody jednu rybu za druhou. Když přijdeme domů z ryb, tak pojedu na airsoft a tam budu nejméně dvě hodiny pobíhat po lese a střílet po kamarádech. - Každý rok jezdíme v půlce prázdnin s taťkou a mým starším bratrem chytat sumce na Labe. Spíme tam pod širákem, vaříme si v kotlíku. Je tam taková příroda, jako kdyby tam nikdo nežil. Dokonce se nám stalo, že nás navštívila liška. Prázdniny jsou prostě super a já neznám nikoho, kdo by se na ně netěšil. Z kázání P. Výprachtického Pokoj svůj vám dávám Jan 14, 25-27 Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! O ničem se dnes tolik neřeční a nepíše jako o klidu a pokoji…. A když někomu uhoněnému, uštvanému řekneme:“ Udělej ještě toto a budeš mít pokoj….“, je schopen takového vypětí, že – zní to trochu ironicky- dočká se jen nápisu na svém náhrobku „Odpočívej v pokoji“. Tuto vrcholnou hodnotu života hledají totiž děti světa tam, kde ji najít nemohou. Jeden v kariéře, druhý v penězích, třetí v hříšných objetích, jiný ve sladkém nicnedělání….. To je shon za „pokojem“, který dává svět, ale v něm nikdo pokoj nenašel a nenajde. Filip Nerejský oslovil kdysi svého žáka: „Už ses rozhodl, čím budeš?“ „Advokátem.“ „A co potom?“ „Zařídím si kancelář.“ „A potom?“ „Ožením se a zbohatnu.“ „A potom?“ „Budu si užívat úspor.“ „A potom?“ A jinoch se odmlčel…. Vyděláváme a ukládáme peníze a myslíme, že až jich bude mnoho, že budeme spokojení. Zkušenost tomu odporuje. Nemáme pokoj, když se za nimi honíme, a nemáme ho, když už je máme a zvlášť ne tehdy, když jsme je získali slibem „Já vám ho zradím.“ Ani mravní nevázanost, hřích není dárcem pokoje. Písmo říká: „Hříšník nemá pokoje“. Není pokoje v tom, kdo se jakkoliv protiví Božímu řádu. Jak může někomu chutnat hříšné objetí, když ví, že skončí výčitkami svědomí, které neutiší ani mínění většiny, ani odvolání se na autority. Většina a hlavní autorita je vždy jen Bůh a ten je vždy proti hříchu. Na otázku písma „Kdo hřešil a má pokoj?“ je tam jediná ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Pouť 2011
10
odpověď: „Nikdo.“ Svět slibuje pokoj i léčením, úpravou zevnějšku, moderním oblékáním. Bůh mne stvořil takového, jaký jsem, a ve svém plánu mne potřebuje právě takového, jaký jsem. Nebudu tedy závidět, ale uskutečňovat záměr, který má právě se mnou. Ježíš pokoj neslibuje, ON ho dává. Ale jiný než svět. Je to pokoj čistého svědomí, čistých rukou. Jistota, že Otec nedovolí zkoušet nad síly. Kdo boha miluje, nemůže nic ztratit a největší ztráta se mu hned obrátí v největší zisk… Pozdrav kněze “Pokoj Páně ať je vždy s vámi“ pokládejme vždy za největší blahopřání. Vybral Jiří Pomikálek Recepty Králík na černém pivu 1 králík, 5 silnějších plátků slaniny, 2 červené cibule, 0,5l černého piva, 1 lžíce másla, 1 lžíce octa, 1 lžičku francouzské nebo plnotučné hořčice, 1 lžíce hladké mouky, polovina lžíce cukru, 3 bobkové listy, špetka tymiánu, zelená petrželka, sůl a pepř dle chuti Slaninu nakrájenou na tenké plátky a cibuli nakrájenou na kolečka lehce opečeme na másle. Králíka rozporcujeme, osolíme, opepříme a obalíme v mouce. Přidáme ho k cibuli a slanině a opečeme ho ze všech stran. Maso pak vyjmeme. Do šťávy dodáme koření, nasekanou petrželku, hořčici, ocet, cukr a osolíme, zaprášíme moukou a osmažíme. Zalijeme černým pivem. Do omáčky vložíme maso, přikryjeme poklicí a dusíme, až maso změkne. Podáváme k tomu například brambory opečené nebo jen vařené. Dejte mi vědět, jak vám chutnalo! Aneta ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Pouť 2011
11
Dětem – příběhy želvy Loudalky Mše svatá – úkon kajícnosti Milé děti, v posledních Zvonech jsme ukončili tematický okruh desatera Božích přikázání. Nyní nás čekají nové příběhy želvy Loudalky, tentokrát o jednotlivých částech mše svaté. A začínáme úkonem kajícnosti: K Loudalce přišla na návštěvu její kamarádka Breptalka. Venku zrovna pršelo a bylo hodně bláta. Breptalka si však zapomněla očistit botičky o rohožku a tak se stalo, že koberec v Loudalčině pokojíčku je celý zablácený. „To jsme tomu daly, to bude mít maminka zase starost“, bědovala Loudalka. Pak přišli obě želvičky na svačinu a maminka říká: „Umyjte si pěkně před jídlem ruce.“ Jenže Loudalka byla pohodlná, maminku neposlechla a snědla dobrou svačinu neumytýma a špinavýma rukama. Dobrá bábovka jí sice chutnala, ale večer ji kvůli neumytým rukám hodně bolelo bříško. „To jsem tomu dala, příště si ty špinavé ruce opravdu poctivě umyji,“ pomyslela si Loudalka. Navíc ještě večer shodila na zem vázu, která se rozbila. Dobře věděla, že už si toho maminka všimla, ale Loudalka dělala jako by nic. Přišla do kuchyně a ptá se: „Mami, jak se máš?“ Maminka však mlčela. Loudalka řekla: „Mami, já ti řeknu nový vtip!“ Jenže maminka se ani neusmála. „Mami, proč nic neříkáš, ty mě nemáš ráda?“ zeptala se želvička. A maminka odpověděla: „A co ten zablácený koberec a rozbitá váza? Nic mi k tomu nepovíš?“ Loudalka se zastyděla a řekla: „Mami, moc mě to mrzí, že jsme ten koberec zašpinily a že jsem tu vázu shodila. Mrzí mě, že jsem se ani nedokázala přiznat. Odpustˇ mi to, prosím!“ Konečně se na maminčině tváři objevil úsměv a řekla: „Tak teď už je to v pořádku a mám se opravdu dobře, když jsme se smířily. Teď už mi dokonce můžeš říct i další vtip a rádu se mu zasměji. Znáš ještě nějaký?“ A byl to nakonec moc krásný večer. A krásný byl tím, že Loudalka poprosila maminku za odpuštění a že se smířily. Kdyby to nedokázala, večer by byl moc smutný a zůstala by asi sama. Tak je to i na začátku mše svaté. Přicházíme se setkat s Pánem Ježíšem, přicházíme mu říct, že ho máme rádi a poprosit ho o mnoho dobrých věcí. Vtip Na světě jsou dva druhy lidí. Jedni se ráno probudí a řeknou: "Dobré ráno, Bože!". A pak jsou ti, co se ráno probudí a řeknou "Dobrý Bože, ráno!" ZVONY OD SVATÉHO MIKULÁŠE Vydává farní společenství ŘK farnosti NEKOŘ. Korektura textu Lenka Venclová. Pouze pro vnitřní potřebu farnosti. Příspěvky vhazujte do krabičky Zvony, odevzdejte Janě Krskové, či zašlete na email:
[email protected] . Náklady na vytištění 5,- Kč, prosíme, vhoďte do krabičky Zvony. ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Pouť 2011
12