ZPRAVODAJ
¡ OCHRANY PRÍRODY
MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE
EVL Dolní Marklovice
Jak je to s geologickým ¡ dedictvím?
Kunky ¡ Využití lesnické typologie
1/2013
Foto: P.Birklen
Milí ètenáøi, letošní povodnì jsou naštìstí minulostí a život jde dál. I když byl náš region velké vody ušetøen, hrozba povodní je stále aktuální, a není proto od vìci se nad povodnìmi alespoò krátce zamyslet. A už povodnì vnímáme jakkoliv, jsou a budou souèástí dynamických tvoøivých sil na naší planetì a jejich èetnost èi intenzita bude záviset na aktuální fázi stavu našeho klimatu. Tento fakt asi zpochybnit nelze, nicménì je zde ještì lidský rozmìr, který je podstatnì více výmluvný a tvárný. Jinak s pøíbìhy lidí nakládají média, jinak jej interpretují lidé povodní pøímo zasaženi. Tyto zprávy jsou pak pro vìtšinu lidí jediným a srozumitelným obrazem povodnì. V erupcích emocí se pak èasto zapomínáme ptát po skuteèných pøíèinách povodòových škod. A nejsou to pouze povodnì, ty totiž mùžeme pøedpokládat… Když jsem mìl pøed pár týdny pøednášku pro školní dìti, ptal jsem se jich, jestli si myslí, že povodnì do krajiny patøí. Odpovìï byla velmi èasto, že ne. Jak by asi na takovou otázku odpovìdìli jejich rodièe (odkud to ty dìti mají)? Povodnì jako faktickou souèást našeho života vytrvale odmítáme. Snažíme se je tlumit a zabránit jim èasto za neuvìøitelných nákladù. Kdejaký potok je dnes obestavìn vysokými hrázemi, rovný jako pravítko a hloubkou pøipomínající kaòon. Tisíce kilometrù tokù a niv tak ztratily svou funkci povodnì pøijmout, mírnit jejich energii a zpomalovat jejich nástup. A voda do koryt také odnìkud teèe. Tento banální fakt nám jakoby uniká. Rozumné hospodaøení s vodou v krajinì je stále podøízeno pøedevším využití pozemkù a hospodáøským zájmùm. Takový vztah k funkcím krajiny se pak ukazuje napøíklad za pøívalových srážek. Voda se po nich valí z obrovských zemìdìlských ploch nezøídka i ve svazích osetých kukuøicí. Minimum pøekážek – remízù èi mezí, pùda zhutnìná tìžkou technikou a nevhodnou technologií, odvodnìní pozemkù – to vše otevírá cestu bahnotokùm do vesnic a do potokù, které pak nestíhají množství té kaše pobrat. Pravda, máme øadu skvìlých technologií chránících pøed povodnìmi, umíme produkovat dostatek kvalitních zemìdìlských komodit na stále menších plochách, ale jejich slabé místo je, že se tyto technologie èasto vzájemnì popírají. Krajina má své možnosti, jak se s množstvím srážkové vody vypoøádat, nicménì své funkce za souèasného využívání krajiny plní jen velmi dýchaviènì. Opatøení k zadržování vody v krajinì jsou stále více pøáním než skuteèností. Nutno podotknout, že jiná pøání si naopak plníme s mnohem vìtším nasazením. Tøeba zastavìných ploch pøibývá øádovì rychleji a ze zpevnìných ploch, které zástavbu ve velké míøe doprovází, voda odtéká až 10x rychleji než z ploch zatravnìných. Kam jinam, než do vodních tokù, které je pak potøeba ještì více prohloubit a opevnit. Plochy rozlivù, které by mohly nástup povodnì zpomalit, stále více svírají zastavìná území - zdroj budoucích povodòových škod. Obnovujeme a chceme znovu žít tam, kde jsme si zvykli, a to i navzdory riziku povodní. Nìkdo se pøece musí postarat o patøiènou ochranu. Podíl prostøedkù, které dnes vynakládáme na technické možnosti zvládnutí povodòových rizik, není úmìrný prostøedkùm na smíølivìjší a ucelená øešení. Jedná se pøedevším o obnovu funkcí krajiny, která mùže vodu zadržet (taková krajina pak navíc mùže dotovat vodou v období sucha). Dále sem patøí rozumné využívání záplavových území, kde by voda mìla mít možnost beze škod se rozlít, a jsou to samozøejmì revitalizace vodních tokù, které mohou ke zmírnìní dùsledku povodní také pøispívat. Takový obrat neznamená nejen masivnìjší nárùst využívání nových technologií, ale také obrat ke zkušenostem získaným za historických povodní. Ku pøíkladu mùže sloužit struktura a rozmístìní pùvodních sídel v CHKO Poodøí, která zde zùstala dosud zachována. Zástavba vìtšiny sídel zde respektuje hladinu povodòových rozlivù v nivì øeky Odry a i pøi extrémní povodni v roce 1997 zde živel nenapáchal tolik škod ve srovnání s obdobnými místy jinde. Je ale namístì také poznamenat, že pøi souèasné intenzitì využívání krajiny se pouze na ni a její funkce spolehnout nemùžeme. Dávno jsme sami pøevzali velkou èást zodpovìdnosti. Technická opatøení chránící zástavbu jsou dnes nepostradatelná. Nelze bourat ve velkém mìsta a vesnice postavené Povodòové škody na Jièínce v Žilinì u Nového Jièína, po pøívalových srážkách 24.9.2009 v území možných rozlivù. Taková opatøení je naopak potøeba dùslednì udržovat a zlepšovat, pokud svému úèelu slouží dobøe. Naopak tam, kde technická díla situaci zhoršují, kde jejich údržba vyžaduje neúmìrné náklady k poskytovaným službám, je potøeba pøenechat místo pøírodì blízkým øešením ménì nároèným jak na údržbu, tak i na vlastní realizaci. Podobnì je potøeba pøijmout, že funkce krajiny nejsou podøízeny jedna druhé, ale že krajina poskytuje komplex rovnocenných a vzájemnì provázaných služeb. I k tomu nástroje existují, jen je nevyužíváme v plné síle (a je pravdou, že souèasnì tomu brání individualistický pøístup øady lidí). Jsou to pøedevším územní plány, které jen nesmìle pøekraèují hranici zastavìných území, a jejich poøizovatelé jen opatrnì promítají protierozní a protipovodòové funkce do rizikových ploch. Øešení krajiny stále není rovnocennou souèástí územních plánù. Dále jsou to pozemkové úpravy, které umožòují realizaci konkrétních opatøení, a v tomto smìru patøí mezi nejúèinnìjší nástroje. Jsou to zemìdìlské dotace, které nemají sloužit k vylepšení rozpoètu farem, ale pøedevším k zajištìní kontinuálních a kvalitních služeb zemìdìlství pro spoleènost, vèetnì tìch mimoprodukèních (podpora funkcí krajiny). Zemìdìlství by vùbec v našich podmínkách mìlo zùstat v rukou malých farmáøù, kteøí jsou s historií krajiny a místa spjatí a kteøí ji mají zájem dále
2
tvoøit ku prospìchu lidí i pøírody. Zájem o krajinu je vždy pravdìpodobnìjší u zemìdìlce stavícího na rodinné èi komunitní tradici než u zamìstnancù velké národní èi nadnárodní spoleènosti, která funguje pøedevším na základì centrálnì a jednostrannì stanovených kvót. A v neposlední øadì je klíèovým èinitelem veøejnost. My všichni máme možnost a dokonce i povinnost sledovat dìní za ploty našich dvorkù, a to do té míry, do jaké využíváme služeb veøejnì prospìšné infrastruktury. Odpovídající spoleèenská objednávka je naprosto zásadní a mùže mìnit postoje a aktivity jak na úrovni lokální, tak na úrovni celého státu. Kdo se dnes ptá po kvalitì územních plánù a komplexních øešeních hospodaøení s vodou v území? Kdo je ochoten své pozemky smìnit nebo prodat ve prospìch veøejnì prospìšné revitalizace nebo poldru? V okamžiku, kdy dìti i dospìlí odpoví, že povodnì do krajiny patøí, že je potøeba s nimi poèítat a dìlat vše proto, aby nejen sídla, ale i krajina byly na jejich pøíchod pøipraveny, když takovou odpovìï doprovodí také konkrétní èiny a pozitivní zájem o dìní kolem nás, je pak velká šance, že se vìci zaènou mìnit. Milí ètenáøi, každá živelná pohroma, a už je jakkoliv bolestná a bezvýchodná, má své koøeny v neovlivnitelné spirále událostí. V naší kulturní krajinì jsme ovšem významnými spoluhráèi také my lidé a za naše aktivity neseme plnou zodpovìdnost. A se už ve spoleènosti angažujeme jakkoliv, každé naše rozhodnutí má své dùsledky, které mohou zásadním zpùsobem ovlivnit nejen naše sousedy, ale v koneèném dùsledku zase nás samotné. Na to je potøeba v tu správnou chvíli pamatovat… Pøeji Vám krásné letní dny, a pokud ve vodì, tak jen dobrovolnì… Petr Birklen Vedoucí správy a støediska Správa CHKO Poodøí a Krajské støedisko AOPK Ostrava
Rubrika -
NATURA 2000
Evropsky významná lokalita Niva Olše-Vìøòovice Rozloha: 520 ha Nadmoøská výška: 197 – 255 m n. m. Datum vyhlášení: 22. 12. 2004 Polská republika
Krnov
Pøedmìt ochrany: kuòka žlutobøichá (Bombina variegata) páchník hnìdý (Osmoderma barnabita)
PL
EVL Niva Odry - Vìøòovice Bohumín
Lokalita v prostoru nivy øeky Olše s bývalými meandry a zachovalou øíèní terasou na území Bohumína, Dolní Lutynì a Dìtmarovic. Charakterem se jedná o pøevážnì zemìdìlsky využívanou krajinu s typicky rozptýlenou liniovou doprovodnou vegetací a mìkkým luhem v místech bývalých meandrù. Významná lokalita výskytu kuòky žlutobøiché (Bombina variegata) a páchníka hnìdého (Osmoderma barnabita).
Olomoucký kraj
Nový Jièín Zlínský kraj
Lokalita je v souèasnosti silnì ovlivnìna zemìdìlskou èinností pøibližnì polovinu její plochy zabírají obhospodaøovaná pole. V minulosti se v území nacházela rozsáhlá rybnièní soustava (nejvìtší z rybníkù Nerad zaujímal plochu vìtší než 300 ha). Tyto zaniklé vodní plochy v území již nenalezneme, jejich døívìjší pøítomnost dnes prozrazují pouze zbytky rybnièních hrází s porosty starých stromù (pøedevším dubù), které jsou významným biotopem jednoho z pøedmìtù ochrany - páchníka hnìdého. Zemìdìlská èinnost mìla v území za následek významný úbytek podmáèených a mokøadních ploch. Na druhou stranu však tato èinnost vytváøí v krajinì biotopy zcela nové – v dùsledku pohybu zemìdìlské techniky vznikají na vlhkých místech prohlubnì a koleje, tj. úzké mìlké rýhy s hloubkou nìkolika desítek centimetrù, v nichž se zdržuje srážková voda. Existence takových
Foto: B. Mikátová
Biota
Páchník hnìdý
3
Ohrožení
Foto: L. Øondík ová
Z pohledu stavu životních podmínek pro oba pøedmìty ochrany je aktuální stav území relativnì zachovalý. Pro zdárný budoucí vývoj populace páchníka hnìdého je nezbytné v maximální míøe zachovat všechny vhodné vzrostlé stromy s dutinami a postupnì cílenì doplòovat další výsadby. Kuòka žlutobøichá mùže být ohrožována nadmìrnou intenzifikací zemìdìlské èinnosti – citlivá je zejména na používání hnojiv a agrochemikálií. Za úèelem ochrany kuòky není nutné provádìt žádná speciální rozsáhlá opatøení, pouze udržovat souèasnou promìnlivost mìlkých zvodnìlých ploch rùzné velikosti (od drobných kaluží až po plošnì vìtší, ale mìlké tùnì) a citlivì zasahovat proti probíhající sukcesi.
EVL Niva Olše - Vìøòovice
Zajímavosti
Foto: L. Øondíková
Aèkoli má území v okolí øeky Olše z pohledu pøírodních hodnot opravdu co nabídnout, není širší veøejnosti pøíliš známé. Jednou z možností, jak mohou od loòska toto území zájemci navštívit a poznat, je prostøednictvím pøíjemného cyklistického výletu. V roce 2012 byla podél øeky Olše a Odry zprovoznìna cyklotrasa Racibórz - Krzy¿anowice – Chotìbuz. Na èeské stranì vede cca 50 km trasa pøes obce Bohumín, Dolní Lutynì, Petrovice u Karviné, Dìtmarovice, Doubrava, Karviná a konèí v Chotìbuzi.
EVL Niva Olše - Vìøòovice
Lenka Øondíková Oddìlení ochrany pøírody a zemìdìlství Krajský úøad Moravskoslezského kraje
Evropsky významná lokalita Dolní Marklovice Rozloha: 41 ha Nadmoøská výška: 220 - 265 m n. m. Polská republika
Krnov
Pøedmìt ochrany: kuòka ohnivá (Bombina bombina)
PL
EVL Dolní Marklovice
Osu území tvoøí nìkolik tokù, na kterých jsou umístìny èetné rybníky. Nejvìtší tok v území pøedstavuje Petrùvka, která územím protéká od jihovýchodu k severozápadu. Tento tok je relativnì zachovalý s èetnými meandry a bøehovými porosty. EVL Dolní Marklovice je významným rozmnožištìm kuòky ohnivé.
Ostrava
Olomoucký kraj
Nový Jièín Zlínský kraj
ropucha obecná, rosnièka zelená, skokan ostronosý, zelený i krátkonohý, kuòky ohnivá a žlutobøichá. Zástupcem plazù je užovka obojková èi ještìrka živorodá. Pøedmìtem ochrany je zde drobná, silnì ohrožená žabka kuòka obecná, pro své „ohnivì“zbarvené bøicho nazývaná také kuòka ohnivá.
Biota V území probíhá dlouhodobì monitoring obojživelníkù, nachází se zde chránìné druhy, jako jsou èolek obecný, blatnice skvrnitá,
4
Foto: D.Mach
Foto: D. Mach
Ohrožení
EVL Dolní Marklovice
EVL Dolní Marklovice
Ochrana a využití území
Zásadním faktorem ohrožujícím pøedmìt ochrany je souèasné intenzivní hospodaøení na podstatné èásti vodních ploch (vysoké rybí obsádky a zhoršená kvalita vody v dùsledku hnojení a krmení). To má za následek absenci submerzní (vodní) a litorální (pobøežní) vegetace, kterou kuòky na svých biotopech vyžadují, a také narušení potravní základny (plankton). Hustá rybí obsádka vèetnì kapra zásadnì ohrožuje vývojová stádia obojživelníkù jejich predací. V souèasné dobì je vìtšina rybníkù obklopena intenzivnì obhospodaøovanými poli, z nichž hrozí (zejména v období silných dešù) splach živin a pùdy do tokù napájejících rybníky i do rybníkù samotných. Následkem je jejich zvýšená eutrofizace vedoucí k rozvoji tzv. vodního kvìtu (kolonie sinic). Jejich toxiny mohou znaènì snížit úspìšnost rozmnožování nìkterých druhù obojživelníkù, a tím i poèetnost jejich populací.
Využití rybníkù by mìlo smìøovat k extenzivnímu hospodaøení alespoò na nìkterých z nich. Na ostatních je nutné udržet intenzitu rybáøského hospodaøení alespoò na souèasné úrovni. Nádrže by mìly zùstat napuštìny v dobì rozmnožování druhu, tj. od dubna do záøí. Vhodným opatøením pro podporu výskytu obojživelníkù v území je vybudování na dostateènì podmáèených a nezastínìných místech vodní plochy – tùnì nebo soustavy nevysychavých tùní bez pøístupu ryb. Daniel Mach Oddìlení ochrany pøírody a zemìdìlství Krajský úøad Moravskoslezského kraje
Kuòky – žabky se srdíèkem v oku Kdo by neznal jednu z nejlepších èeských komedií dvojice Zdenìk Svìrák a Ladislav Smoljak „Na samotì u lesa“. Vzpomínáte na scénu u mlýna? „A víte, co je tu nejkrásnìjší?“ „Ty rána, viï?“ „To taky, Marti, ale ty veèery. To my si lehneme a jenom posloucháme, jak tady z toho rybníèku kuòkají žáby. Víte, jinde ty žáby tak nepøíjemnì kvákaj, ale tady dìlají jenom ú-ú ...“ „Vejš, Radime.“ „Ú-ú-ú-ú-ú-ú-ú.“
Foto: F. Šálek
Tak takhle pøesnì to zní, když máte v létì v rybníèku kuòky. Jsou to drobné žabky, dosahující velikosti pøibližnì 5 cm, které mohou laikùm pøipadat pøi pohledu shora jako malé ropuchy. Svrchní strana šedohnìdì až hnìdì zbarveného tìla je totiž podobnì jako u ropuchy pokryta bradaviènatou kùží. Podíváte-li se na spodní stranu tìla, budete mít hned jasno. Volající sameèek Kuòku prozradí pestré skvrny na bøiše, které mohou být v barvì od žluté pøes oranžovou až k èervené. V ÈR žijí dva druhy – kuòka obecná (nìkdy také nazývaná ohnivá) a kuòka žlutobøichá. Kuòka obecná žije v nížinách. Zimuje v dìrácha štìrbinách poblíž rybníkù a mokøadních tùní s vyvinutou pobøežní vegetací, ve kterých se pak od jara až do léta rozmnožuje. To kuòka žlutobøichá je spíše druhem podhorských a horských oblastí. Zde se rozmnožuje v mokøadech a malých vodních nádržích. Èasto jí postaèí i mìlké periodické tùnì, mùžete na ni narazit napøíklad ve zvodnìlých prohlubních bez vegetace, které zùstaly na nezpevnìných cestách
5
Rubrika -
Geologické zajímavosti
Typové geologické lokality Beskyd a Podbeskydí a jak je to s geologickým dìdictvím O geologickém dìdictví lidstva se moc nemluví, a ještì ménì ví, narozdíl napø. od dìdictví kulturního nebo pøírodního (živé pøírody). Je proto vhodné úvodem trochu šíøeji vysvìtlit, oè tady jde. Vrstvy usazených hornin jsou prastarými „archivy“ evoluce organismù i celých ekosystémù, zmìn prostøedí, klimatu, oceánských proudù aj. Tím, že vypovídají o minulosti, dovolují nám lépe pochopit procesy v souèasnosti a pøedvídat vývoj v budoucnosti. I tady platí pouèka historie: kdo nezná minulost, je mu souzeno prožít (protrpìt) si ji znova. Aby se geologové ve svých „geologických archivech“ snáze orientovali, èlení je na souvrství a vrstvy. Je to podobné jako kapitoly v knize. Platná mezinárodní pravidla vyžadují, aby každé souvrství a vrstevní èlen mìl svou typovou lokalitu, která slouží jako standard. Je to zcela stejný princip jako typový sbírkový exempláø pro zoology a botaniky, jen jde o podstatnì rozmìrnìjší objekty (lomy, skály, rokle apod.). Typová lokalita po zveøejnìní popisu nového
Foto:M. Bubík
Foto: F. Šálek
po prùjezdu tìžkých vozidel. V pozdnì jarním a letním období, tedy právì v èase chalupaøení, jsou za teplých nocí kuòky èasto hlasovì aktivní i v pozdních veèerních a noèních hodinách. Samci kuòky obecné se hlasitì ozývají dùrazným pravidelným houkáním „ú“, zblízka znìjícím jako „ung“. Kuòka žlutobøichá má pomìrnì slabý hlásek, „kuòká“ mnohem rychleji po sobì se opakujícím „u“. Zvuk vychází z rezonanèních mìchýøkù nacházejících se pod hrdlem a sameèek tak pøi volání vypadá jako nafukující se balónek. V oblastech, kde se oba druhy potkávají, vznikají køíženci, kteøí nesou znaky obou rodièovských druhù. Nejvìtší výskyt køížencù je právì v Moravskoslezském kraji, kde se zejména na okrajích Moravské brány potkávají nížinné populace kuòky obecné z údolí øeky Odry s populacemi kuòky Zøítelnice ve tvaru srdíèka žlutobøiché z podhùøí Beskyd a Nízkého Jeseníku. Spoleèným a velmi zajímavým znakem v chování obou druhù je tzv. „kuòèí reflex“.V pøípadì nebezpeèí ze strany predátora prohne kuòka celé tìlo do tvaru kolébky a vystrèí výraznì zbarvené spodní plošky nohou nad tìlo. Útoèník tak najednou vidí tvora se záøivýma oèima na obou stranách tìla, což jej vyleká a zmate natolik, že svùj útok na koøist nejèastìji rychle vzdá. Obì kuòky jsou ohrožené nejen u nás, ale i v celé Evropì, a proto byly zaøazeny mezi druhy, pro nìž jsou vytváøena území soustavy NATURA 2000. Pøíèinou ohrožení je devastace jejich biotopù. Populace kuòky obecné trpí zejména v dùsledku intenzifikace chovu ryb v rybnièních nádržích a zarybòování poklesových nádrží nebo jezírek v lomech a pískovnách. Druhým negativním vlivem je vysušování mokøadù a zasypávání vodních ploch vzniklých napøíklad po tìžbì. V pøípadì kuòky žlutobøiché jde zejména o odvodòování krajiny, regulaci potokù, asfaltování nebo štìrkování døíve nezpevnìných lesních cest, odvodòování pøíkopù podél úèelových komunikací a používání chemických prostøedkù v lesním a zemìdìlském hospodaøení. V chránìných územích, kde je pøedmìtem ochrany kuòka obecná, je tedy nezbytná dohoda mezi orgánem ochrany pøírody a vlastníky nebo nájemci rybníkù na takovém zpùsobu hospodaøení, který umožní kuòkám úspìšnou reprodukci. Jde zejména o pøírodì blízké rybnièní hospodaøení s nižšími rybími obsádkami a vytvoøení èi podporu mìlkých litorálních èástí nádrží bez pøístupu ryb. Velmi vhodné je rovnìž vytváøení nových menších vodních ploch v podobì tùní bez pøítomnosti ryb. Nezarybnìné mìlké tùnì jsou rovnìž základem pro zdárný vývoj populací kuòky žlutobøiché. Je nezbytné chránit a udržovat stávající malé a mìlké vodní plochy pøed odvodnìním a nadmìrným zarùstáním vegetací. Na vhodných místech je potøeba vytváøet nové vodní plošky. Dùležité je také vyvarovat se v lokalitì výskytu druhu používání zemìdìlské chemie, zejména pak biocidù. Úpravy doposud nezpevnìných lesních cest a odvodòování pøíkopù je potøeba konzultovat s orgány ochrany pøírody nebo herpetology tak, aby vždy nìjaké to místeèko pro tyto sympatické žabky zùstalo. Ivona Kneblová Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Správa Chránìné krajinné oblasti Poodøí a krajské støedisko Ostrava
6
obr. 1. Lom na úpatí Goduly v Øece – nejvhodnìjší umístìní typové lokality godulského souvrství
Foto:M. Bubík
Foto:M. Bubík
souvrství slouží k výzkumu (doplnìní nových metod) nebo k revizi a pøípadné opravì definice. V pøípadì podslezského a slezského pøíkrovu, které budují podstatnou èást Beskyd a Podbeskydí, má území Èeské republiky klíèový význam. Vìtšina typových lokalit se totiž nachází právì zde. Souvisí to s poèátky geologických výzkumù v 19. století, kdy se v této oblasti hledaly nerostné suroviny pro hutní prùmysl ve Slezsku. V názvech souvrství zaznívají jména míst, kde byla popsána. V podslezském pøíkrovu jsou to souvrství frýdecké, frýdlantské, menilitové a ženklavské. Ve slezském pøíkrovu, který má tøi odlišné vývoje, je souvrství mnohem více. Hlavní vývoj tvoøící pøedevším horskou èást Beskyd má souvrství vendryòské, tìšínské (vápence), hradišské, veøovické, lhotecké, mazácké, godulské, istebòanské, rožnovské, menilitové a krosnìnské. V oblasti Štramberka a mezi Hranicemi a Valašským Meziøíèím se pak vyskytují souvrství štramberských, obr. 2. Jeden z posledních drobných výchozù pískovcù na historické typové lokalitì frýdeckého olivetských a kopøivnických vápencù, souvrství souvrství. Pøevažující jílovce jsou již zcela zakryty svahovinami kotouèské, chlebovické, bašské, palkovické, jasenické, nìmetické, milotické aj. Pouze tøi souvrství z celého výètu odvozují svoje jméno z míst na území Polska (Cieszyn, Istebna, Krosno), pøestože pøíkrovy se táhnou dál podél karpatského oblouku až na Ukrajinu a dosahují zde mnohonásobnì vìtšího plošného rozšíøení. V 19. století, kdy názvy souvrství vznikaly, ještì pojem „typová lokalita“ neexistoval. Autoøi z té doby uvádìjí vìtšinou nìkolik lokalit, kde popisované nové souvrství pozorovali. V tomto pøípadì je tøeba nejvhodnìjší konkrétní lokalitu vybrat dodateènì. Jako pøíklad lze uvést napø. horu Godulu, která dala jméno souvrství tvoøícímu prakticky všechny významné vrcholy Beskyd, jako Radhoš, Lysá hora, Ondøejník aj. Staré lomy z doby pojmenování souvrství (1861) jsou již zcela zašlé nebo neexistují. Jako velmi reprezentativní se ale nabízí aktivní lom na úpatí hory v Øece. Ideální typová lokalita... Jiná situace je tøeba ve Frýdku. Typovou lokalitu lze jednoznaènì urèit ve svahu pod frýdeckým zámkem. Od doby popisu frýdeckého souvrství (1852) jsou však výchozy velmi zašlé a nepøesahují velikost jednoho metru. Pøitom lokalita si jistì uchovává øadu tajemství. Napø. unikátní nálezy amonitù z doby pøed 150 lety se od tìch dob nepodaøilo nikomu opakovat. Typová lokalita chlebovických slepencù (souvrství) byla šastnì dohledána v loòském roce. Aèkoli zašlých lomù je na jižním okraji Chlebovic øada, jen jediný malý a zcela zarostlý lùmek odkrývá vrstvu chlebovického slepence v pøevažujících pískovcích. Je to tedy patrnì pøímo lokalita, kterou zmiòuje otec beskydské geologie Hohenegger v roce 1861. V pøípadì souvrství štramberských vápencù není typovou lokalitou svìtoznámý velkolom na Kotouèi, ale skála pod Štramberskou trúbou. Nejedná se o pøírodní skalní stìnu, ale o lom, který byl èinný právì v dobì popisu vápencù (1849). Velkolom na Kotouèi v té dobì ještì neexistoval. Typové lokality, jak už bylo uvedeno, mají za úkol sloužit geologùm k dalšímu výzkumu. Zároveò je zde samozøejmá potøeba zachovávat geologické dìdictví. Ochrana tìchto lokalit ovšem èelí øadì praktických problémù. Plán péèe musí být pøizpùsoben hlavnímu pøedmìtu ochrany – výchozùm hornin, jinak porost náletových døevin zpravidla znemožní pøístup k výchozùm a lokalita pøestane sloužit svému úèelu. Nejmenší problém jsou stìnové lomy. V pøípadì lokalit bez trvalých výchozù (jílovce) je dobrým kompromisem i travní porost. Vhodnou kategorií ochrany je pøírodní památka nebo významný krajinný prvek, kde povolení výzkumu nepøedstavuje nepøekonatelný administrativní problém. V podmínkách Beskyd a Podbeskydí je ochrana typových lokalit usnadnìna pøítomností CHKO (7 lokalit) a Národního geoparku Podbeskydí (13 lokalit). První krok k záchranì typových lokalit je inventarizace lokalit. V øadì pøípadù jí musí pøedcházet dùkladná dokumentace výchozù a výbìr nejvhodnìjšího z nich. V souèasnosti zajišuje inventarizaci Èeská geologická služba a výsledky by mìly být zveøejnìny v prùbìhu následujících dvou let. Závìrem je potøeba konstatovat, že dosavadní zákonná ochrana geologických fenoménù prostøednictvím maloplošných chránìných území v našich Karpatech je vìtšinou zamìøena na lokality s hodnotami geomorfologickými, krajináøskými a estetickými (skály, vodopády) nebo je zacílena hlavnì na biologickou složku. Typové lokality mají vìdeckou hodnotu z hlediska geologie a pro geologické vìdy jsou „rodinným støíbrem“. Zasluhují si jistì ochranu vzhledem ke svému mezinárodnímu významu.
obr. 3. Zámecký lom ve Štramberku – typová lokalita štramberských vápencù
7
Miroslav Bubík Èeská geologická služba
Rubrika -
Lesní okénko
Lesnická typologie II. – Využití lesnické typologie pøi hospodaøení v lesích
Melioraèní a zpevòující døeviny Zøejmì nejdùležitìjším legislativním opatøením spjatým s LTKS je stanovení melioraèních a zpevòujících døevin (MZD). Pøíloha è. 4 vyhlášky è. 83/1996 Sb. (viz Obr.2) uvádí, pro laickou veøejnost v málo srozumitelném èlenìní dle CHS, SLT a porostních typù (ten je dán pøevládající-základní døevinou), výèet døevin respektovaných jako tzv. MZD. Pod termínem MZD si zjednodušenì pøedstavme døeviny, které (vìtšinou) odpovídají hypotetickému pøirozenému døevinnému složení. Zavedením MZD tedy lesy postupnì pøibližujeme našim pøedstavám o jejich pøirozeném (pùvodním) stavu. Pøi zavádìní MZD je pak zcela klíèový pøedpis o minimálním podílu MZD v obnovovaném segmentu lesa (v mladém lese). Minimální podíl MZD stanovuje pro každý CHS pøíloha è. 3 vyhlášky è. 83/1996 Sb. Pohybuje se v rozmezí od jen zcela minimálního vtroušení (do 5 %), napø. v horských smrèinách a na rašeliništích, až po 70 – 95 % na rùzných vysychavých a erozí ohrožených stanovištích (sutì, skály, horské luhy).
Pùvodním úèelem lesnického typologického klasifikaèního systému (LTKS) bylo vytvoøit nástroj pro pøírodì blízké obhospodaøování lesù. Základním podkladem pøírodì blízkého hospodaøení jsou hypotézy o pøirozené druhové skladbì. Pro každý soubor lesních typù (SLT) je sestavena pøirozená druhová skladba døevin, která hypoteticky odpovídá takovému složení døevin, které by se na daném SLT ustálilo za pøedpokladu žádných (resp. jen minimálních) zásahù èlovìka do pøírody. Respektováním pøirozené druhové skladby døevin bychom teoreticky mìli dosahovat nejvyváženìjšího stavu v plnìní všech funkcí lesa. Jinak øeèeno, pøirozený les je relativnì nejodolnìjší vùèi pùsobení mimoøádných klimatických epizod (vítr, sucho) a pùsobení parazitù (hmyz, houby). Pøirozené lesy tedy spolehlivìji dorùstají požadovaného mýtního vìku a nevyžadují si ani taková pìstební a další opatøení jako lesy nepøirozené. Obecnì (a zjednodušenì) vzato lze tedy konstatovat, že pøirozené lesy jsou nejen ekologicky, ale i ekonomicky nejvýhodnìjší.
Lesnická typologie a legislativa S LTKS pracuje pøímo vyhláška è. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánù rozvoje lesù a o vymezení hospodáøských souborù. Vyhláška nejen legislativnì stanovuje (zveøejòuje) LTKS formou pøehledu SLT v pøíloze è. 2, ale také upravuje základní vztah mezi lesnickou typologií a hospodaøením v lesích zavedením pøedevším tzv. „cílových hospodáøských souborù“ a „melioraèních a zpevòujících døevin“.
Obr. 1: Lesnický typologický klasifikaèní systém je legislativnì zakotven v pøíloze è. 2 vyhlášky è. 83/1996 Sb.
Cílové hospodáøské soubory
Obr.3: Ukázka rozmanitosti stanovení minimálního podílu melioraèních a zpevòujících døevin v pøíloze è. 3 vyhlášky è. 83/1996 Sb. pro cílový hospodáøský soubor 01 – mimoøádnì nepøíznivá stanovištì, vzácnì v èlenìní dle jednotlivých souborù lesních typù.
Pøenos osiva a sadebního materiálu lesních døevin
Legislativou stanovenými rámci lesnického hospodaøení nejsou bohužel soubory lesních typù, ale jen vyšší jednotky – cílové hospodáøské soubory (CHS). Každý CHS je typicky agregátem nìkolika svými pøírodními podmínkami více ménì pøíbuzných SLT. Napø. CHS 13 – hospodáøství pøirozených borových stanoviš – sdružuje ekologicky rozmanitá stanovištì, která se sobì pøibližují prakticky jen tím, že je na tìchto stanovištích pøedpokládána pøirozená vegetace s výraznou pøevahou borovice lesní; CHS 19 – hospodáøství lužních stanoviš – sdružuje rùzná nivní (lužní, údolní) stanovištì, tzn., že tato stanovištì si jsou podobná svým vodním režimem.
Lesní vegetaèní stupeò (LVS), nejen pro hospodaøení v lesích nejdùležitìjší jednotka LTKS, je rámcem pro pøenos osiva a sadebního materiálu lesních døevin na lesních pozemcích. Dle zákona è. 139/2004 Sb. je napø. povolen (až na výjimky) pøenos reprodukèního materiálu lesních døevin mezi 1. dubovým až 4. bukovým LVS, ale napø. mezi 7. bukosmrkovým a 8. smrkovým LVS je pøenos reprodukèního materiálu smrku ztepilého zcela nepøípustný. Kromì LVS se jako rámec pro pøenos reprodukèního materiálu uplatòuje i tzv. pøírodní lesní oblast (PLO), která je (netypologickou) jednotkou lesnického biogeografického èlenìní ÈR. Pro pøedstavu lze zjednodušenì øíct, že pøírodní lesní oblasti se zhruba pøekrývají s jednotkami geomorfologického èlenìní krajiny. Máme tak napø. PLO 27 – Hrubý Jeseník, 29 – Nízký Jeseník anebo 40 – Moravskoslezské Beskydy.
Obr.2: Ukázka rámcového vymezení cílových hospodáøských souborù v pøíloze è. 4 vyhlášky è. 83/1996 Sb.
8
Kategorizace lesù Podle základní funkce jsou lesy rozdìleny na hospodáøské (døevoprodukèní funkce), ochranné (pùdoochranná funkce) a zvláštního urèení (mnoho rozmanitých funkcí). Lesnická typologie má pøímý vliv na zaøazení lesù do kategorie lesù ochranných. Pøíloha è. 4 vyhlášky è. 83/1996 Sb. sdružuje SLT s pøednostní pùdoochrannou funkcí do tøi CHS: 01 – mimoøádnì nepøíznivá stanovištì (= sutì, extrémnì vysychavá stanovištì, rašeliništì, horské luhy apod.), 02 – vysokohorské lesy pod horní hranicí stromové vegetace (= více ménì 8. smrkový LVS) a 03 – lesy v 9. kleèovém LVS.
Foto: D. Kvita
Klíèovým nástrojem aplikace poznatkù lesnické typologie jsou lesnické typologické mapy (M 1:10000; zveøejnìny na www.uhul.cz), které by mìly být zpracovány pro všechny lesní pozemky v ÈR. Minimální velikost segmentu lesnické typologické mapy je shodná s minimální velikostí holé plochy, tzn. 0,04 ha. Pøírodní podmínky jsou v našich lesích tedy velice detailnì vymapovány, a to až na úroveò nejnižší lesnické typologické jednotky, tj. lesního typu. Lesnická legislativa bohužel nepracuje s takto detailním mapovým podkladem, ale využívá jen lesních vegetaèních stupòù a agregátù souborù lesních typù, tj. cílových hospodáøských souborù, jak vyplývá z pøedchozích odstavcù. Obr.4: Modøín opadavý (Larix decidua) je v Èeské republice pùvodní døevinou pouze v èásti Východních Sudet. Tamìjší populace jsou chránìny pøed kontaminací reprodukèním materiálem z jiných regionù zákazem jeho dovozu do pøírodních lesních oblastí 27, 28, 29 a 32. Naopak ale z tìchto ètyø PLO lze modøín vyvážet kamkoliv.
Vážení ètenáøi, návštìvníci lesa, v posledních tøech èíslech našeho „krajského“ èasopisu jsme se zabývali naší typickou hospodáøskou èinností od pìstování lesa, pøes ochranu až po jeho tìžbu. Tentokrát Vám pøiblížíme program naplòování veøejného zájmu u státního podniku Lesy Èeské republiky, který není typickou hospodáøskou èinností, ale v souèasné dobì je nedílnou souèástí trvale udržitelného lesního hospodáøství. Lesní porosty s jejich prostøedím plní celou øadu funkcí. Nìkteré se my, lidé, snažíme ovlivòovat nebo dokonce pøímo øídit více, jiné ménì podle toho, jaký pro nás mají v daném místì a èase význam. Obecnì je dìlíme na funkce produkèní a mimoprodukèní, i když jakékoli èlenìní funkcí je relativní, protože jednotlivé funkce na sebe navazují, vzájemnì se prolínají, ovlivòují a doplòují. Nejznámìjší produkèní funkcí je produkce obnovitelné suroviny – døeva. Pøi jeho produkci však les automaticky produkuje také kyslík, èistý vzduch, èistou vodu, lesní plody, chrání pùdu a jako významný
9
Milan Žárník Ústav pro hospodáøskou úpravu lesù – poboèka Frýdek – Místek
k ra j i n n ý p r ve k j e n o s i t e l e m b i o d i ve r z i ty, p ù s o b í i esteticky a v neposlední øadì umožòuje zotavení a rekreaci lidí. Tyto všechny funkce a mnoho dalších jsou významnì ovlivòovány jednak vlastním lesnickým hospodaøením, ale i vnìjšími vlivy, jako jsou napø. legislativa, prùmysl, pøítomnost aglomerací, potøeby obyvatel apod. A právì na tyto vnìjší vlivy se státní podnik Lesy Èeské republiky snaží reagovat a aktivnì podporovat tzv. „ostatní“ funkce lesù. V letech 1998 – 1999 byl odbornými pracovníky LÈR ve spolupráci s experty ochrany pøírody, výzkumu a odborného školství vypracován strategický dokument „Program 2000 – zajištìní cílù veøejného zájmu u LÈR“, který na základì zkušeností s dosavadní realizací byl na pøelomu let 2010 a 2011 doplnìn a upraven v dokument s názvem „Program 2020“. V rámci pùsobnosti Krajského øeditelství ve FrýdkuMístku proinvestujeme v souèasné dobì v tomto programu více než 10 mil. Kè roènì. Musím upozornit na skuteènost, že tyto peníze jsou nezávislé na státním rozpoètu a pocházejí èistì z naší hospodáøské èinnosti, tedy z prodeje døíví. Díky tomu jste se v našich lesích mohli setkat s celou øadou nových nauèných stezek, odpoèívadel, cyklotras, opravených nebo zcela nových studánek a prameniš, speciálních o p a t ø e n í n a o c h ra n u biotopù ohrožených druhù rostlin a živoèichù, péèí o památné a významné stromy, ale i obnovou vodních nádrží, budováním pomníèkù, ochranou
Foto: M. Axman
Masiv Javorníku ještì bez rozhledny
kulturních památek v lesích a mnoha dalšími. Nejvìtším projektem financovaným v rámci Programu 2020 v našem kraji je v tuto chvíli výstavba bezmála 26 m vysoké døevìné rozhledny se dvìma vyhlídkovými plošinami na vrcholu Velkého Javorníku (918 m n. m.). Navíc bude mít naše rozhledna v pøízemí provozní místnost v provedení valašské roubenky, která poslouží jednak k prezentaci státního podniku Lesy Èeské republiky pøi speciálních pøíležitostech, zejména ale jako zázemí k provozování aktivit lesní pedagogiky. Z rozhledny bude jistì pøekrásný výhled na frenštátskou brázdu, masiv pøedních hor Beskyd až po Lysou horu, Ondøejník, Poodøí, Štramberk, Veøovické vrchy a za pøíznivého poèasí až na Malou a Velkou Fatru, Roháèe a Belanské Tatry na východì a Jeseníky s Pradìdem na severozápadì. Na nejvyšším ochozu budou umístìny panoramatické tabule pro snadnìjší orientaci. Velký Javorník je turisticky velice oblíbeným výletním místem již více než 100 let a nachází se u Frenštátu p. R. Otevøení rozhledny veøejnosti plánujeme v mìsíci srpnu tohoto roku a o slavnostním otevøení se v dostateèném pøedstihu dozvíte mimo jiné na stránkách státního podniku Lesy Èeské republiky www.lesycr.cz i stránkách tohoto projektu http://prirodamsk.kr-moravskoslezsky.cz/ . Podpora celospoleèensky významných funkcí lesa je jedním ze základních principù státní lesnické politiky a je nedílnou souèástí moderního, trvale udržitelného lesního hospodáøství. Na druhou stranu je nezbytné si uvìdomit, že každá mince má dvì strany a svùj díl zodpovìdnosti nese i návštìvník lesa. Proto se ke všem snahám majitelù lesù na podporu funkcí lesa chovejte stejnì, jako by byla i Vaším majetkem, a naopak respektujte omezení, která z dùvodu ochrany a zajištìní funkcí lesa mohou pøímo omezit i Vás samotné. Václav Langer LÈR, s.p. - KØ Frýdek-Místek
Rubrika - Aktuality Obnovená nauèná stezka v Jeseníkách
republiky, Lesy Èeské republiky, s.p., ÈSOP Salamandr, Obèanské sdružení Hájenka a Actaea – spoleènost pro pøírodu a krajinu, a který z necelé poloviny hradí Evropská unie z programu LIFE+, nechala Správa CHKO Jeseníky vybavit stezku novými informaèními panely. Jsou nejen moderní a pøehledné, ale hlavnì aktuální. Od data zøízení nauèné stezky Správou Chránìné krajinné oblasti Jeseníky ubìhly více než ètyøi desítky let, tak není divu, že se od letošního jara pøedstavuje nauèná stezka v novém kabátì. Rejvíz se pro mimoøádnou zachovalost pøírodního prostøedí a biotopy s výskytem vzácných druhù rostlin a živoèichù zaèlenil do evropské soustavy chránìných území soustavy NATURA 2000. Pravidelnému ètenáøi našeho èasopisu termín NATURA 2000 není cizí, avšak pro náhodné ètenáøe doplníme, že NATURA 2000 je soustava chránìných území, která je postupnì budována ve všech státech Evropské unie a zabezpeèuje ochranu tìm druhùm rostlin, živoèichù a typùm pøírodních stanoviš, které jsou v rámci Evropy nejcennìjší, nejohroženìjší nebo se vyskytují jen v urèité oblasti.
V sobotním dopoledni 25. kvìtna 2013 byla v Jeseníkách slavnostnì otevøena obnovená nauèná stezka Rejvíz. Návštìvníci si vyslechli nìco málo z její historie a s prùvodcem se vydali na procházku k mechovému jezírku. Národní pøírodní rezervace Rejvíz byla vyhlášena již roku 1955. Území o rozloze 329 ha podléhá ochranì nejvìtšího komplexu vrchovištního rašeliništì, rašelinných lesù, mokøadních a rašelinných luk na Moravì a ve Slezsku. V rámci projektu Jednotný informaèní a komunikaèní systém ochrany pøírody v NUTS II Moravskoslezsko, který realizuje Moravskoslezský kraj spolu s partnery, jimiž jsou Ministerstvo životního prostøedí, Agentura ochrany pøírody a krajiny Èeské
10
Moravskoslezský kraj má 14 nových zvláštì chránìných území Soustava zvláštì chránìných území v Moravskoslezském kraji se dnem 4. 6. 2013 rozrostla o 14 nových lokalit – 13 pøírodních památek a 1 pøírodní rezervaci. Rada kraje vydala tento den na své schùzi 14 naøízení, kterými byly vyhlášeny pøírodní památky Dolní Marklovice, Heømanický rybník, Hukvaldy, Jakartovice, Jilešovice-Dìhylov, Karviná-rybníky, Mokøad u Rondelu, Niva Morávky, Osoblažský výbìžek, Šilheøovice, Paskov, Údolí Moravice, Václavovice-pískovna, a pøírodní rezervace Velký Pavlovický rybník. Vyhlášení pøedmìtných lokalit za zvláštì chránìná území pøedcházel dlouhodobý proces projednávání návrhù na vyhlášení a plánù péèe o jednotlivé lokality s velkým okruhem zainteresovaných subjektù - dotèenými obcemi, vlastníky nemovitostí a orgány státní správy. Všechna pøedmìtná území byla již døíve (od r. 2005) chránìna jako tzv. evropsky významné lokality, jež jsou souèástí evropské sítì chránìných území - soustavy Natura 2000. Vyhlášením lokalit za zvláštì chránìná území byl uèinìn poslední, zákonem stanovený krok k zajištìní jejich øádné ochrany.
Odhalování tajù starých technologií v Geoparku Podbeskydí nejprimitivnìjším postupem bylo ve Štramberku a okolí vyrábìno vápno pøed rozšíøením prùmyslového zpracování. Ještì pøed 150 lety si hospodáøi s vlastním zdrojem vápence pálili vápno sami v blízkosti selských lomù nebo dokonce pøímo v místì stavby. Poslední ze série dílen zamìøená na tavbu železa z místních podbeskydských rud probìhne na podzim letošního roku.
Podbeskydí je mimoøádnì geologicky pestré území na západním okraji karpatského oblouku. Nachází se zde mnoho geologických lokalit, které svým významem pøesahují hranice naší republiky. Tato pestrost geologického podloží se stala základem pro pestrost biologickou i kulturní. Z tìchto dùvodù zahájilo Obèanské sdružení Hájenka pøípravy k nominaci území na titul Národní geopark. V rámci projektu „Pøíprava Geoparku Podbeskydí“ spolufinancovaného z Fondu environmentální odbornosti programu švýcarsko – èeské spolupráce jsme mimo jiné realizovali nìkolik pracovních dílen zamìøených na rekonstrukce starých technologií, které byly na území geoparku v minulosti využívány. Na první z dílen se mohli úèastníci seznámit s výrobou štípaných kamenných nástrojù jak z tradièního pazourku, tak z místních køemencù, které k výrobì nástrojù využívali i neandrtálci obývající jeskyni Šipku ve Štramberku. V rámci dílny jsme rovnìž otestovali odolnost kamenných hrotù pøi støelbì z primitivního luku. Druhá z dílen byla zamìøena na pravìkou metalurgii mìdi a bronzu. Pøi workshopu jsme v areálu štramberského hradu vyzkoušeli tavbu a odlévání tìchto barevných kovù s použitím pravìkých postupù. Tøetí z dílen byla zamìøena na pálení vápna v polní milíøové peci. Tímto
¡ SOUTEŽ Vážení soutìžící, z došlých správných odpovìdí na otázku z minulého èísla, jsme vylosovali tøi výherce. Jsou jimi Jakub Mildner, Petr Nemeth a Eva Novotná. Výhercùm gratulujeme a posíláme drobné výhry. Všem ostatním dìkujeme za odpovìdi a reakce na èasopis. Soutìžní otázkou tohoto èísla je: Jaký tvar má zøítelnice kuòky? Své odpovìdi mùžete posílat do 31.10.2013 na emailovou adresu
[email protected]. Také bych opìt zdùraznil možnost zasílat Zpravodaj na Váš email. Tuto možnost již využilo nìkolik desítek ètenáøù. Pìkný zbytek léta pøeje
11
Rosnatka (Drosera)
Foto: D. Kvita
Foto: D. Kvita
Rosnatky patøí do skupiny masožravých rostlin lapajících koøist pomocí lepkavých listù (tzv. adhezní pasti). Masožravost se vyvinula jako reakce na životní prostøedí rostlin rostoucích na velmi chudých pùdách, v nichž chybí dostateèné množství nìkterých základních biogenních prvkù - hlavnì dusíku a fosforu. Chybìjící živiny tak masožravky doplòují z živoèišné koøisti. Rod Drosera zahrnuje pøibližnì 160 druhù s rozšíøením napøíè všemi kontinenty (kromì Antarktidy) s centrem výskytu na jižní polokouli, což èiní rosnatku jednou z druhovì nejpoèetnìjších v rodu masožravých rostlin. Rozmanitost jednotlivých druhù rosnatek je veliká (velikost od 1cm po 1 m), proto se specifikace v tomto èlánku týká pøedevším rosnatek rostoucích u nás - všech tøí evropských druhù, rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia), rosnatky anglické (Drosera anglica) a rosnatky prostøední (Drosera intermedia), a jednoho pøírodního køížence, rosnatky obvejèité (Drosera x obovata). Ekologie a popis Rosnatky jsou vytrvalé byliny s pøízemní rùžicí listù vázané na vlhké písky a rašeliništì od nížin do hor. Dosahují výšky až 20 cm. Nepatrné niovité koøeny slouží pouze k pøíjmu vody a k ukotvení rostliny v pùdì. Listy jsou na rubu lysé, na líci a po okraji pokryté èervenými palièkovitými žlázami, tzv. tentakulemi. Hlavièky tìchto útvarù vyluèují lepivou sladkou šávu, na kterou je drobný hmyz nalákán a pøilepen. Hmyz hyne buï na vyèerpání, nebo na zadušení zpùsobené lepkavým slizem. Výmìšek se na svìtle podobá kapkám rosy (odtud èeské jméno rosnatka) a obsahuje trávicí enzymy a mukopolysacharidy, které jsou obsaženy i v trávicích traktech živoèichù. Tyto enzymy rozkládají hmyz a uvolòují z nìj výživné látky. Trávenina je posléze absorbována povrchem listu a je použita k dalšímu rùstu. Na rostlinì pozorujeme dlouhé a krátké tentakule. Ty dlouhé lemují okraje listù a mohou se ohýbat pouze jedním smìrem - ke støedu listu. Zpevòují uchopení koøisti a zesilují úèinek lepivých a trávicích látek. Menší tentakule na ploše listu se ohýbají všemi smìry na základì chemického podráždìní tìlem koøisti. Pohyb tentakulí (tigmotropizmus) je vìtšinou dokonèen za desítky minut až nìkolik hodin. Cizokrajné rosnatky mohou být mnohem rychlejší a ohýbání okrajových tentakulí netrvá ani minutu, nebo mohou dokonce kolem koøisti ovinout celé listy. Na vysokém stvolu se od èervna do srpna tvoøí drobné bílé zvonkovité kvìty. Pomìrnì velká vzdálenost kvìtù od listù chrání opylovaèe pøed polapením. Plodem je vejèitá tobolka s hnìdými semeny. Rosnatka se rozmnožuje generativnì i vegetativnì. Koncem léta rosnatky pøerušují rùst a vytvoøí se pøezimovací pupen (hibernaculum), ve kterém jsou uloženy orgány rosnatky pro pøíští vegetaèní období. Výskyt V Èeské republice nejrozšíøenìjší rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) roste napø. v jižních Èechách, na Šumavì, v Brdech, v Krušných, Jizerských a Orlických horách, v Krkonoších a Jeseníku, na Èeskomoravské vrchovinì a v Beskydech. Rosnatka anglická (Drosera anglica) roste velmi vzácnì na malých územích na Tøeboòsku, dále pak na Šumavì, v Krušných horách a v Krkonoších, døíve i na Mìlnicku a v podhùøí Orlických hor, na Èeskolipsku byla vysazena. Rosnatka prostøední (Drosera intermedia) se vyskytuje již jen velmi vzácnì na Tøeboòsku a v Èeském lese, byla vysazena u Doks a historické prameny ji uvádìjí také v Krkonoších. Pøírodní køíženec rosnatka obvejèitá (Drosera x obovata; D. anglica x D.rotundifolia) roste na Tøeboòsku, Šumavì, vzácnì na krušnohorských vrchovištích. Ohrožení a ochrana V ÈR patøí rosnatky ke zvláštì chránìným druhùm v kategorii silnì ohrožený druh pro r. okrouhlolistou a v kategorii kriticky ohrožený druh pro r. anglickou a prostøední. Døíve byla rosnatka hojnì sbírána jako léèivá rostlina. Dokonce se tradovalo, že dokáže vyléèit všechny choroby a prodloužit život. Využití našla i ve výrobì koøalky zvané „rosolka“. Nadmìrný sbìr, vysoušení bažin, odvodòování rašeliniš, tìžba rašeliny a další intenzivní èinnost èlovìka v krajinì od 2. poloviny 20. století zpùsobily úbytek tìchto rostlin. Rosnatka je nároèná na celkovou zachovalost biotopu (vodní režim, zdraví podzemních vod, pramenù a pùdy, vhodné hospodaøení), nesnáší hnojení a vápnìní. Rosnatky se tìší oblibì také jako okrasné rostliny a pìstují se v umìlých podmínkách. Radka Dlouhá O.S.Hájenka Zpravodaj ochrany pøírody Moravskoslezského kraje vychází v rámci projektu Jednotný informaèní a komunikaèní systém ochrany pøírody v NUTS II Moravskoslezsko, který realizuje Moravskoslezský kraj s finanèní podporou programu Evropské unie LIFE+. Vychází 2x roènì nákladem 1000 výtiskù. Toto èíslo vyšlo 31.7. 2013. NEPRODEJNÉ Vydává: O. s. Hájenka, Janíkovo sedlo 36, Kopøivnice, 74221,IÈO: 64629881 Editor: Petr Arnošt, e-mail:
[email protected], www.hajenka.koprivnice.org Redakèní rada: Roman Barták, Jan Filgas, Ivona Kneblová, Tomáš Kotyza, Dalibor Kvita, Roxana Macháèková Tisk: Zeman Art Zpravodaj ochrany pøírody Moravskoslezského kraje je periodickou tiskovinou evidovanou pod è?slem MK ÈR E 19580
