V Brně dne 17. července 2008 Sp. zn.: 2600/2007/VOP/EHL
Zpráva o šetření ve věci nelegálního skladování nebezpečného odpadu v areálu bývalé firmy Vertex v Libčanech č.p. 28 A – Obsah podnětu Dne 25. 5. 2007 byl veřejnému ochránci práv doručen podnět senátora doc. MUDr. Karla Bartáka, CSc., poslance Ing. Davida Kafky, primátora statutárního města Hradce Králové Ing. Otakara Divíška a starosty obce Libčany Jiřího Poláka ve věci nelegálního skladu chemických látek v obci Libčany. Podnět byl podán v důsledku událostí, ke kterým došlo poté, co dne 21. 4. 2006 Policie ČR, útvar odhalování organizovaného zločinu, objevil v rámci své činnosti při domovní prohlídce v areálu bývalé firmy Vertex v Libčanech značné mnoţství neznámých látek, které byly následně kvalifikovány jako nebezpečný odpad. K domovní prohlídce byl přizván Hasičský záchranný sbor, Česká inspekce ţivotního prostředí a Krajský úřad Královéhradeckého kraje. S ohledem na mnoţství a sloţení skladovaných látek a s ohledem na umístění areálu přímo v obci vyhodnotily dotčené orgány situaci jako bezprostřední ohroţení bezpečnosti, ţivota a zdraví obyvatel a ohroţení ţivotního prostředí. Byla proto svolána Bezpečnostní rada Královéhradeckého kraje a pro území obce Libčany byl vyhlášen stav nebezpečí. Prostřednictvím sloţek integrovaného záchranného systému bylo započato s odstraňováním nebezpečného odpadu. Odstraňování odpadu trvalo zhruba po dobu jednoho roku. Poté, co bylo nebezpečí odstraněno a areál zabezpečen, přikročily orgány veřejné správy, ale i zástupci moci zákonodárné k vyhodnocení celého případu. Jednou z klíčových otázek přitom bylo, zda bylo moţno situaci předejít, resp. zda uvedený případ není důsledkem selhání správních orgánů, důsledkem nedostatečného právního rámce ve vztahu k nakládání s odpady, případně kombinací obou faktorů. Vyřízení podnětu jsem se na základě pověření veřejného ochránce práv JUDr. Otakara Motejla ujala já, neboť veřejný ochránce práv vyuţil své moţnosti dané mu ustanovením § 2 odst. 4 zákona o veřejném ochránci práv přenést na mě některé oblasti své působnosti, mezi které patří i oblast ochrany ţivotního prostředí. Tuto oblast navíc povaţuji za jednu ze svých priorit, a to zejména v souvislosti s významnými riziky, která vznikají při protiprávním nakládání s nebezpečnými odpady (kriminální činnost související s výrobou výbušnin či drog, ohroţení ţivotů a zdraví nebo ţivotního prostředí). Na základě podnětu jsem zahájila šetření dle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Objevení nelegálního skladu nebezpečného odpadu v Libčanech a následné vyhlášení stavu nebezpečí přirozeně vyvolalo značný mediální ohlas a zájem veřejnosti. To bylo ještě zdůrazněno mnoţstvím nalezených látek a zejména umístěním areálu přímo v obci, dokonce v sousedství základní školy. Pro orgány veřejné správy, tj. pro Policii ČR, ČIŢP, obec Libčany, statutární město Hradec Králové, Královéhradecký kraj, HZS HK, KHS, firmu DEKONTA, a.s., jako sloţku integrovaného záchranného systému včetně, se přitom jednalo o novou situaci, první svého druhu. V důsledku výše uvedeného proto byly orgány veřejné správy, které se podílely na řešení situace, pod neustálou kontrolou veřejnosti. Následně proběhlo vyhodnocení kauzy a jejího dopadu jak po interní linii jednotlivých resortů, tak i na senátním Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a ţivotní prostředí. Lze proto konstatovat, ţe postup správních orgánů po objevení skladu Policií ČR dne 20. 4. 2006 je poměrně podrobně zmapován a zhodnocen. Jako cíl šetření jsem definovala zpracování zprávy, která zdokumentuje průběh kauzy, vyhodnotí činnost státní správy a poukáţe na případná slabá místa právní úpravy. S ohledem na výše uvedené se proto v právním hodnocení kauzy podrobněji zaměřím na období, které předcházelo objevení nelegálního skladu nebezpečného odpadu (I. etapa). Jsem si přitom vědoma, ţe hodnocení tehdy dostupných údajů je ovlivněno dnes jiţ známým vyústěním událostí v Libčanech. B - Šetření a skutková zjištění S ţádostí o vyjádření a zaslání relevantních podkladů dokumentujících postup jednotlivých orgánů státní správy jsem se obrátila na Obecní úřad Libčany, Magistrát města Hradce Králové, Českou inspekci ţivotního prostředí, oblastní inspektorát Hradec Králové, Hasičský záchranný sbor Královéhradeckého kraje a Krajskou hygienickou stanici Královéhradeckého kraje. Dále jsem vycházela z dostupných materiálů Analýzy některých aspektů příčin a problematiky likvidace, která je přílohou usnesení Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a ţivotní prostředí Senátu ČR č. 133 ze dne 15. listopadu 2006, a v neposlední řadě i z výsledků pracovního semináře na téma Nelegální sklady chemických látek, právní předpisy, zkušenosti a řešení, který se konal ve dnech 25. – 26. 4. 2007 v Litomyšli. Z výše uvedených podkladů vyplynulo následující. Nelegální činnost se odehrávala v areálu bývalé firmy Vertex, Libčany č.p. 28. Areál sestával z pěti budov, z nichţ čtyři byly evidovány v katastru nemovitostí jako průmyslové objekty, jeden jako jiná stavba. Původně areál slouţil k výrobě laminátu. Pouze objektu na pozemku st.p.č. 271/3 bylo přiděleno číslo popisné 28, ostatní budovy byly evidovány bez čísla popisného nebo evidenčního. Areál byl ve vlastnictví fyzických osob, které jej získaly v restituci. Od 9. 8. 2002 jej na základě kupní smlouvy vlastnila paní Renáta Chmelíčková. V areálu na základě nájemních
2
smluv1 působily po zániku Vertexu firmy ELO HK, s.r.o., MEDEA, spol. s r.o.. - v září 2004 přejmenovaná na EKUS CZ, s.r.o.2, KILTE, a.s3, a firma SNOG HK, spol. s r.o.4 Které konkrétní části areálu firmy na základě nájemních či jiných smluv firmy vyuţívaly, se během šetření z dostupných podkladů nepodařilo zjistit (s výjimkou firmy SNOG HK, spol. s r.o.); nelze tak usoudit ani z protokolů o kontrolních prohlídkách, neboť objekty, které byly kontrolovány, nejsou dostatečně specifikovány. Všechny tyto firmy5 byly personálně provázány v osobách Renáty Chmelíčkové, Miloše Etlíka, Milady Etlíkové a Václava Etlíka, který rovněţ vystupoval jako zmocněnec zastupující tyto společnosti. Společnost KILTE, a.s, byla současně stoprocentním vlastníkem společnosti SNOG HK, spol. s r.o. Objekt Libčany č.p. 28 jako své sídlo uváděly společnosti KILTE, a.s (od 16. 1. 2004), a SNOG HK, spol. s r.o. (od 26. 3. 2003). Po roce 2003 vyuţívají areál jiţ jen společnosti KILTE, a.s, a SNOG HK spol. s r.o. Postup orgánů státní správy od roku 2002 do 21. 4. 20066 (etapa I.) Rok 2002 Od 7. 5. 2002 byl jeden ze skladů vyuţíván na základě nájemní smlouvy s původními vlastníky firmou ELO HK, s.r.o., k ukládání odpadu7. Od roku 2002 se také datují první stíţnosti občanů Libčan na činnost v areálu a ţádosti o její prošetření. Dne 24. 5. 2002 je na Českou inspekci ţivotního prostředí, oblastní inspektorát Hradec Králové (dále také ČIŢP), podána stíţnost 18 občanů Libčan na skladování nebezpečného odpadu v továrně bývalého Vertexu. V reakci na tuto stíţnost je dne 4. 6. 2002 provedena kontrola ČIŢP dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále také zákon o odpadech) a sepsán protokol o kontrole8. Šetřením bylo zjištěno, ţe firma ELO HK, s.r.o., která podniká v nakládání s nebezpečnými odpady, má v areálu pronajatý sklad. Kontrolovaný objekt však nebyl v protokolu blíţe identifikován, nelze proto říci, o kterou z budov v areálu se jedná. V tomto skladu jsou umístěny papírové krabice s obvazovým materiálem a dřevěné krabice, ve kterých jsou uloţeny protichemické vojenské balíčky. O uloţeném materiálu firma vede řádnou evidenci a nejedná se pravděpodobně o materiál nebezpečného charakteru. Opad byl původcem, tj. 1
Existence nájemní smlouvy vyplývá z kontrolního zjištění ČIŢP, konkrétně z protokolu ze dne 4. 6. 2002. 2 Existence nájemní smlouvy vyplývá z vyjádření obce Libčany. 3 Existence nájemní smlouvy vyplývá z vyjádření obce Libčany, nejpozději v rozhodnutí č.j.: 550/OVSS-VI/926/03-Tro ze dne 11. 6. 2004 uvádí existenci nájemního vztahu i Ministerstvo ţivotního prostředí; z údajů v rozhodnutí vyplývá, ţe firma měla pronajatý celý areál. 4 Existence nájemní smlouvy vyplývá z vyjádření obce Libčany, v rozhodnutí Ministerstva ţivotního prostředí č.j.: 550/OVSS-VI/926/03-Tro ze dne 11. 6. 2004 pak vyplývá, ţe firma měla podnajatou část areálu od firmy KILTE, a.s. 5 Viz příloha č. 1 – výpisy z obchodního rejstříku. 6 Dne 21. 4. 2006 Policie ČR objevila nelegální sklad v areálu bývalého Vertexu. 7 Toto vyplývá z protokolu ČIŢP OI Hradec Králové, oddělení odpadového hospodářství, ze dne 4. 6. 2002. 8 Tyto skutečnosti vyplynuly z podkladů, které mi zaslala obec Libčany, ČIŢP svoji činnost z roku 2002 nedoloţila.
3
armádou, zařazen pod katalogové číslo 200132 – jiné léky neuvedené pod kódem 200131. Celkové mnoţství dle evidence mělo činit 8,55 t. Dále je v protokolu uvedeno, ţe v ţádném případě v areálu nejsou uskladněny jiné odpady neţ výše popsané. Byla provedena fotodokumentace objektu, vstupní brány, rozbitých oken a skladu odpadů po řádění mládeţe. Dle ústní informace jednatele společnosti pana Etlíka byl sklad vyuţíván pouze dočasně pro uskladnění spalitelných odpadů. Závěry kontroly byly formulovány následně: objekty nejsou kolaudovány pro skladování odpadů; objekt skladu není vybaven provozním řádem skladu odpadů; společnost ELO HK, s.r.o., zajistí provedení rozboru obsahu protichemického balíčku a výsledek rozboru předá ČIŢP do 30. 6. 2002. Ve sdělení o vyřízení stíţnosti adresované Obecnímu úřadu Libčany ČIŢP rovněţ uvedla, ţe bude zahájeno správní řízení o uloţení pokuty a nápravných opatřeních. Informace, zda se tak stalo, jaká správní řízení byla zahájena a jaký byl jejich výsledek, mi nebyly doloţeny. Nicméně i po kontrole objektu následuje dne 28. 8. 2002 další stíţnost občanů adresovaná Obecnímu úřadu Libčany. Stíţnost upozorňuje, ţe v areálu dochází ke spalování neznámého materiálu způsobujícímu hustý, tmavý dým a ţe do areálu zajíţdí nákladní automobily s označením firmy zabývající se likvidací nebezpečného odpadu. Stíţnost je rovněţ zaslána referátu ţivotního prostředí Hradec Králové (zřejmě okresnímu úřadu), Hasičskému záchrannému sboru Královéhradeckého kraje (dále také HZS HK), Policii ČR v Nechanicích a Okresní hygienické stanici v Hradci Králové. Ke 6. 9. 2002 – ke stíţnosti se dle sdělení obce Libčany vyjadřuje pouze HZS HK (sdělením ze dne 6. 9. 2002). Odpovědi dalších oslovených orgánů obec Libčany neobdrţela. HZS HK uvádí, ţe do jeho kompetence spadá pouze spalování hořlavých látek na volném prostranství, coţ je činnost, která musí být předem nahlášena HZS HK. Vzápětí se dne 9. 9. 2002 na starostu obce Libčany obrací Renáta Chmelíčková s návrhem na rozvoj podnikatelských aktivit v areálu bývalého Vertexu, jehoţ vlastníkem se ke dni 9. 8. 2002 stala. Uvádí, ţe činnost v areálu bude soustředěna kolem společnosti KILTE, a.s. Nakládání s odpady není zmíněno, podnikatelský záměr se týká zřízení autoservisu, prodejny náhradních dílů pro automobily a v delším horizontu (po utlumení předchozích činností) pak vybudování restaurace s penzionem. Výše uvedené vyplývá z údajů poskytnutých mi zejména obcí Libčany a Magistrátem města Hradec Králové (dále také Magistrát HK). ČIŢP do svého vyjádření, které jsem si vyţádala, rok 2002 nezahrnula; ve vyjádření se uvádí, ţe ČIŢP obdrţela první telefonickou stíţnost občanky obce Libčany dne 4. 7. 2003. Rovněţ Krajský úřad Královéhradeckého kraje nezaznamenal v roce 2002 ţádnou stíţnost týkající se areálu Vertexu v souvislosti s nebezpečnými odpady. Nebyly mi rovněţ doloţeny ţádné reakce správních orgánů na zjištění ČIŢP vyplývající z kontroly ze dne 4. 6. 2002, zejména činnost stavebního úřadu s ohledem na uţívání objektu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím a činnost ČIŢP s ohledem na zjištěná porušení zákona o odpadech.
4
Rok 2003 Rokem 2003 se počínají aktivity firmy SNOG HK, spol. s r.o., směřující k získání povolení k nakládání s odpady včetně nebezpečných v areálu bývalého Vertexu v Libčanech, konkrétně v objektu bývalého skladu hořlavin na pozemku st.p.č. 272/2. Dne 7. 4. 2003 firma SNOG HK, spol. s r.o., ţádá Krajský úřad Královéhradeckého kraje (dále také krajský úřad), odbor ţivotního prostředí, o udělení souhlasu k provozování sběrny a výkupny odpadů včetně nebezpečných pro provozovnu umístěnou v areálu bývalého Vertexu v Libčanech dle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o odpadech9. V průběhu řízení, dne 23. 7. 2003, provádí ČIŢP na základě telefonické stíţnosti ohlášenou revizi nakládání s odpady ve firmě SNOG HK, spol. s r.o., v areálu Vertexu; nebyl zjištěn ţádný odpad, prověřena byla pouze část pronajatá firmě SNOG HK, spol. s r.o. Ze dne 23. 7. 2003 je dále datována opětovná stíţnost občanů Libčan (sepsaná Sdruţením občanů Libčan, Klubem přátel ZŠ v Libčanech), adresovaná nyní Magistrátu města HK, krajskému úřadu, ČIŢP, HZS HK a KHS HK. Ve stíţnosti je opět upozorňováno na nakládání s odpady a s nebezpečnými odpady. Stíţnost poukazuje na skutečnost, ţe v areálu jiţ dochází k činnosti, pro kterou nyní (jiţ) firma SNOG HK, spol. s r.o., v areálu hospodařící teprve ţádá povolení (ţádost o povolení sběrného dvora). Poukazuje na zvýšenou frekvenci aut označených jako přeprava nebezpečného odpadu do areálu. Tuto skutečnost dokládá seznamem SPZ konkrétních vozidel zajíţdějících do areálu. Sdruţení ţádá o provedení kontroly. I v reakci na stíţnost proběhla ve dnech 5. 8. 2003 a 6. 8. 2003 kontrola ţivnostenského odboru Magistrátu města Hradec Králové v Libčanech č.p. 2810 – zaměřená na firmy MEDEA, spol. s r.o., KILTE, a.s, a SNOG HK, spol. s r.o. Bylo zjištěno, ţe provozovna firmy MEDEA, spol. s r.o., není označena v souladu se zákonem (řešeno domluvou na místě) a ţe firma SNOG HK, spol. s r.o., neoznámila zahájení činnosti v areálu v Libčanech (pokuta 500,- Kč). Z doloţených materiálů není zřejmé, zda kontrola probíhala ve všech budovách areálu. Rovněţ v reakci na stíţnost provádí ČIŢP dne 14. 8. 2003 neohlášenou revizi nakládání s odpady ve firmě SNOG HK, spol. s r.o., v areálu Vertexu; odpady nezjištěny. Mimo areál pronajatý firmě SNOG HK, spol. s r.o., odmítl pan Etlík jako zmocněný zástupce firmy inspekci doprovod s odůvodněním, ţe tyto prostory patří soukromé osobě a on potřebuje její svolení. Přes plot byly zjištěny 2 plné kontejnery odpadu, plastové vany, některé zaplněné neznámou tekutinou. Následující den ČIŢP pokračuje v revizi. Zjišťuje, ţe firma SNOG HK, spol. s r.o., provedla v provozovně sběr a výkup ostatních odpadů od vlastníka areálu - paní Chmelíčkové (v rámci „úklidu“ areálu) bez potřebného souhlasu správního orgánu. Dne 25. 9. 2003 pak proběhla opětovná kontrola ČIŢP v součinnosti s krajským úřadem. Kontrola je 9
Ustanovení § 14 odst. 1 zákona o odpadech ve znění do 22. 4. 2004: „Zařízení k vyuţívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů lze provozovat pouze na základě rozhodnutí krajského úřadu, kterým je udělen souhlas k provozování tohoto zařízení a s jeho provozním řádem (dále jen "souhlas k provozování zařízení"). V řízení předcházejícím vydání tohoto rozhodnutí musí krajský úřad posoudit všechna zařízení, která s těmito činnostmi souvisejí.“ 10 Vyplývá ze sledu událostí vyhotoveného obcí Libčany dne 28. 5. 2006 a předaného mi Magistrátem města Hradce Králové a ze sdělení Magistrátu města Hradce Králové ze dne 6. 8. 2003, č.j.: 081557/2003/OŢ2/Sc ke stíţnosti občanů Libčan.
5
zaměřená na zjištění skutečností o nakládání s odpadem od firmy SNOG HK, spol. s r.o. Byly předány průvodky odpadů a evidenční listy na přepravu nebezpečných odpadů. Dne 14. 10. 2003 probíhá ústní jednání na Obecním úřadě v Libčanech ke stíţnostem občanů na likvidaci odpadů v areálu Vertexu. Václav Etlík na jednání uvádí, ţe původní podnikatelský záměr s areálem se nezměnil, námitky občanů označuje za občanskoprávní spory, o vozidlech zajíţdějících do areálu uvádí, ţe v něm pouze parkují a nevozí ţádný odpad. Dle sdělení pana Etlíka nebyl do areálu dovezen ţádný nebezpečný odpad, pokud se tam nějaký nacházel, pocházel právě z bývalého areálu. Současně byla provedena prohlídka areálu, dokumentace prostřednictvím videokamery nebyla pořízena pro nesouhlas pana Etlíka. Dne 17. 10. 2003 Krajský úřad Královehradeckého kraje, odbor ţivotního prostředí a zemědělství, neuděluje rozhodnutím č.j. ZP/1177/03/Js-5 souhlas k provozování sběrny a výkupny ostatních a nebezpečných odpadů v Libčanech č.p. 28. Důvodem je, ţe ţádost neobsahuje náleţitosti nezbytné pro posouzení ţádosti (a to i přes úpravu spočívající ve změně dotčených pozemků a v redukci odpadů, pro které má být zařízení povoleno), konkrétně stavebník nedoloţil soulad zařízení se stavebním zákonem. Dle vyjádření stavebního úřadu Magistrátu města Hradec Králové je totiţ s ohledem na rozsah ţádosti dle ustanovení § 14 zákona o odpadech nutné projednání změny v uţívání stavby, která má jako sběrna a výkupna odpadu slouţit. Krajský úřad dále v zamítavém rozhodnutí ţadatele upozornil, ţe záměr rovněţ spadá pod reţim zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na ţivotní prostředí. Dne 5. 11. 2003 zahájila ČIŢP na základě výše uvedených kontrolních zjištění správní řízení o uloţení pokutě firmě SNOG HK, spol. s r.o. za porušení ustanovení § 14 odst. 111 a § 18 odst. 1 písm. k)12 zákona o odpadech. Rok 2004 Dne 5. 2. 2004 Ministerstvo ţivotního prostředí svým rozhodnutím č.j.: 550/OVSS-VI/926/03-Tro ruší rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17. 10. 2003, kterým nebyl firmě SNOG HK, spol. s r.o., udělen souhlas k provozování sběrny a výkupny odpadu včetně nebezpečného v Libčanech č.p. 28 a věc je vrácena k novému projednání. V rozhodnutí ministerstvo uvádí, ţe je nezbytné, aby ţadatel konkretizoval a zcela jasně specifikoval svoji ţádost a neměnil ji účelově podle vývoje situace. Vyhovět ţádosti však podle ministerstva lze, ale pouze částečně a v omezeném rozsahu (bez nebezpečných odpadů), proto rozhodnutí zrušil a vrátil k novému projednání krajskému úřadu. Dne 27. 2. 2004 uloţila ČIŢP rozhodnutím č.j.: 5/OH/2128/04/Du/O77 firmě SNOG HK, spol. s r.o., pokutu ve výši 700.000,- Kč za porušení ustanovení § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 písm. k) zákona o odpadech. V odvolacím řízení dne 11. 6. 11
Viz pozn. 4. Znění ustanovení § 18 odst. 1 písm. k) ke dni 5. 11. 2003 „Provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů je povinen umoţnit kontrolním orgánům přístup do objektů, prostorů a zařízení a na vyţádání předloţit dokumentaci, poskytnout pravdivé a úplné informace související s nakládáním s odpady.“ 12
6
2004 ale Ministerstvo ţivotního prostředí svým rozhodnutím č.j.: 550/OVSSVI/377/04-Tro rozhodnutí ČIŢP zrušilo. Důvodem byla zčásti nesprávná kvalifikace správního deliktu. Dne 6. 8. 2004 vydal Krajský úřad Královéhradeckého kraje rozhodnutí č.j. 1177/ZP/03/Kv, kterým udělil souhlas k provozování zařízení ke sběru a výkupu odpadů před jejich odstraněním nebo vyuţitím včetně skladování, dále souhlas s provozním řádem zařízení a současně stanovil podmínky k provozování zařízení. Souhlas se nevztahoval na nakládání s nebezpečným odpadem, neboť od tohoto záměru ţadatel v průběhu řízení upustil. Souhlas se vztahoval na objekt na pozemku st.p.č. 272/2 v Libčanech a byl omezen na dobu do 30. 6. 2008. Následně dne 1. 10. 2004 uloţila ČIŢP rozhodnutím č.j.: 5/OH/8993/04/Du/424 firmě SNOG HK, spol. s r.o., pokutu ve výši 450.000,- Kč. za porušení ustanovení § 12 odst. 313 a § 18 odst. 1 písm. k) zákona o odpadech. V odůvodnění svého rozhodnutí ČIŢP konstatovala, ţe k protiprávnímu jednání docházelo i po kontrolách provedených ČIŢP, a dále i v průběhu vedeného správního řízení. Rovněţ uvedla, ţe při stanovení výše pokuty přihlédla k tomu, ţe se jednalo o velké mnoţství nebezpečných odpadů, o nichţ nebyly poskytnuty pravdivé informace. Bliţší informace nejsou v podkladech ČIŢP uvedeny. Dne 18. 10. 2004 vydal Krajský úřad Královéhradeckého kraje rozhodnutí č.j. 24811/ZP/04/Kv, kterým udělil souhlas k provozování zařízení ke sběru a výkupu odpadů před jejich odstraněním nebo vyuţitím včetně skladování, dále souhlas s provozním řádem zařízení a současně stanovil podmínky k provozování zařízení. Souhlas se týkal nebezpečných odpadů, a vztahoval se rovněţ jen na objekt na pozemku st.p.č. 272/2 v Libčanech. Byl taktéţ udělen do 30. 6. 2008. Dne 20. 10. 2004 pak bylo krajským úřadem vydáno rozhodnutí č.j. 24810/ZP/O4/Kv, kterým dal úřad souhlas k upuštění třídění a odděleného shromaţďování odpadů pro určité druhy odpadů (nikoli nebezpečné). Rok 2005 V návaznosti na udělení souhlasu s provozem zařízení ke sběru a výkupu i nebezpečných odpadů povolil dne 25. 1. 2005 Magistrát HK, odbor stavební, rozhodnutím č.j.: 107734/2004/SZ2/Sam změnu uţívání stavby v Libčanech č.p. 28 na pozemku st.p.č. 272/2 na sklad nebezpečných a ostatních odpadů. K návrhu bylo jako podklad připojeno rozhodnutí krajského úřadu č.j. 24811/ZP/04/Kv ze dne 18. 10. 2004. Svá stanoviska sdělil HZS HK a KHS HK. Rok 2006 Dne 10. 3. 2006 provedla ČIŢP kontrolu podle zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, u firmy SNOG HK, spol. s r.o., v provozovně Libčany č.p. 28. 13
Ustanovení § 12 odst. 3 zákona o odpadech ve znění ke dni 1. 10. 2004: „K převzetí odpadu do svého vlastnictví je oprávněna pouze právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem zařízení k vyuţití nebo k odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu určeného druhu odpadu, nebo osoba, která je provozovatelem zařízení podle § 14 odst. 2, nebo za podmínek stanovených v § 17 téţ obec.“
7
Přitom bylo zjištěno, ţe došlo k zahoření obsahu kontejneru se směsným odpadem, nebylo však dle ČIŢP způsobeno porušením zákona o ochraně ovzduší. Kontrolou nebylo zjištěno, ţe by došlo k porušení zákona o ochraně ovzduší. Podle údajů z protokolu nebylo zjištěno ani porušení zákona o odpadech. Následně dne 21. 3. 2006 provedla ČIŢP u firmy SNOG HK, spol. s r.o., kontrolu na úseku odpadového hospodářství, zaměřenou zejména na nakládání s nebezpečnými odpady. Na základě kontroly nebylo moţné jednoznačně konstatovat, zda nakládání s odpady je v souladu se zákonem o odpadech, neboť firma nedoloţila všechny potřebné doklady, mimo jiné nepředloţila evidenční listy pro přepravu nebezpečných odpadů. Byl proto stanoven termín k jejich doloţení. V kontrole tak bylo pokračováno a dne 6. 4. 2006, po doloţení dokladů, které si ČIŢP vyţádala, bylo konstatováno, ţe u firmy SNOG HK, spol. s r.o., nebylo zjištěno porušení zákona o odpadech. V souladu se zákonem předala firma SNOG HK, spol. s r.o., ke dni 15. 2. 2006 Magistrátu města HK hlášení o nakládání s nebezpečnými odpady. Odbor ţivotního prostředí (dále také OŢP) zjistil, ţe hlášení vykazuje závaţné chyby u nakládání s odpady dle kódu BN314, kde chyběla identifikace oprávněných osob, jimţ byl odpad předán. Firma SNOG HK, spol. s r.o., tyto údaje po výzvě nedoplnila, dne 19. 4. 2006 si proto pracovnice OŢP osobně vyţádala údaje z počítače firmy, ty však také neobdrţela. Z tohoto důvodu nařídil OŢP kontrolu na den 24. 4. 2006. Dne 21. 4. 2006 byla v objektu Policií ČR v rámci odhalování trestné činnosti provedena domovní prohlídka celého areálu, při které bylo zjištěno skladování velkého mnoţství neznámých, pravděpodobně velmi nebezpečných látek v celém areálu bývalého Vertexu. K prohlídce byla přizvána ČIŢP a krajský úřad. ČIŢP při prohlídce konstatovala, ţe těmito látkami jsou ohroţeny jednotlivé sloţky ţivotního prostředí s moţností ohroţení ţivota a zdraví obyvatel blízkého okolí. Nalezené látky byly specifikovány jako toxické, ekotoxické a hořlavé, u některých existovala hrozba smíchání a následných chemických reakcí. Předběţným průzkumem ve dnech 22. – 24. 4. 2006 bylo zjištěno, ţe v areálu se nachází minimálně 500 t nebezpečného odpadu. Dle údajů z Analýzy senátního výboru bylo k datu 25. 10. 2006 identifikováno cca 800 tun odpadů tvořených více neţ 300 druhy nebezpečných látek a přípravků, např. kyanidy, arsenidy, kyselina pikrová, PCB, DDT, tolueny, xyleny, 400 tun ropných látek, bílý fosfor nebo léčiva. V rámci likvidace posléze bylo od 24. 4. 2006 do 7. 3. 200715 z areálu odvezeno a předáno k vyuţití nebo odstranění 580.197 t nebezpečných odpadů (tj. z celkového mnoţství, nikoli všech zjištěných odpadů). V areálu k tomuto datu zůstalo ještě cca 205 t nebezpečného odpadu, který však jiţ nepředstavoval bezprostřední ohroţení 16.
14
Kód BN3 se pouţívá pro nakládání s odpady převzatými od jiných původců nebo oprávněných osob, který byl předán jiné oprávněné osobě k dalšímu vyuţití nebo odstranění. 15 Závěrečný kontrolní den 16 Údaje pocházejí z přílohy k protokolu ze závěrečného kontrolního dne. Byly zpracovány firmou DEKONTA, a.s.
8
Postup orgánů státní správy při sanaci a přijímání opatření k nápravě (etapa II.) Rok 2006 Na základě těchto zjištění bylo na 24. 4. 2006 svoláno zasedání Bezpečnostní rady Královéhradeckého kraje a po projednání situace vyhlásil na ţádost primátora statutárního města Hradec Králové hejtman Královéhradeckého kraje (rozhodnutím č.j.: 9782/H/2006) na dobu 10 dnů stav nebezpečí dle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (dále také krizový zákon), na území obce Libčany a stanovil krizová opatření pro areál bývalého Vertexu. Současně byla vytvořena pracovní skupina sloţená ze zástupců krajského úřadu, magistrátu, obce Libčany a ČIŢP. Rovněţ byla zahájena spolupráce s firmou DEKONTA, a.s., jako součástí Integrovaného záchranného systému ČR. Byly zahájeny práce na zjišťování druhů, mnoţství a nebezpečnosti v areálu přítomných látek a jejich zabezpečení. Dále bylo dohodnuto, ţe krajský úřad neprodleně zahájí se společností SNOG HK, spol. s r.o., správní řízení o odebrání souhlasu s nakládáním s odpady, Magistrát HK prověří moţnost státního stavebního dohledu a dozoru, ČIŢP zahájí s původcem odpadu správní řízení o uloţení pokuty a nápravných opatřeních v reţimu zákona o odpadech. Rozhodnutím č.j. 4233/01/2006//PR-HK/Pi ze dne 3. 5. 2006 pak Krajská hygienická stanice Královéhradeckého kraje nařídila firmě SNOG HK, spol. s r.o., mimořádné opatření – zákaz nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky v bývalém areálu společnosti Vertex. Firma SNOG HK, spol. s r.o., se odvolala, v průběhu odvolacího řízení bylo zjištěno, ţe se jedná o odpad, nikoli tedy o chemické látky. V návaznosti na to KHS rozhodnutím ze dne 2. 6. 2006 mimořádné opatření ukončila. Následně bylo zastaveno odvolací řízení. Dnem 4. 5. 2006 končí stav nebezpečí. Nicméně na základě vyjádření o přetrvávajícím nebezpečí ze strany dotčených orgánů, zejména ČIŢP a KHS, pokračuje v řešení situace Magistrát HK, a to podle ustanovení § 79 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech17. Otázkou nadále zůstává, kdo je vlastníkem nalezeného odpadu, vůči komu tedy mají směřovat nápravná opatření; v souladu s informacemi od Policie ČR, úřady postupují vůči firmě SNOG HK, spol. s r.o. Magistrát HK dále ukládá rozhodnutím č.j. 41321/06ŢP2/hud ze dne 5. 5. 2006 firmě DEKONTA, a.s., v zájmu zajištění ochrany lidského zdraví a ţivotního prostředí odstranit odpad v rozhodnutí stanoveným způsobem. Firma SNOG HK spol. s r.o., se proti rozhodnutí odvolala, krajský úřad je však dne 22. 6. 2006 potvrdil. V následně zahájených řízeních bylo firmě SNOG HK, spol. s r.o., rozhodnutím ČIŢP č.j. 45/OOH/0615286.51/06/KJS/264 ze dne 25. 7. 2006 udělena pokuta ve výši 10 mil. Kč. Současně ČIŢP samostatným rozhodnutím č.j. 45/OOH/0615286.51/06/KJS/265 z téhoţ dne uloţila firmě opatření k nápravě. V oznámení o zahájení správního řízení o pokutě ze dne 23. 5. 2006 byla uvedena nepřesná informace, ţe ve věci nebude nařízeno nové šetření, neboť v rámci krizového řízení již byly odpady roztříděny, přebaleny a uloženy do budov. Odpady, 17
Ustanovení § 79 odst. 1 písm. f) ve znění ke dni 4. 5. 2006: „Obecní úřad obce s rozšířenou působností můţe zajistit ochranu lidského zdraví a ţivotního prostředí na náklady odpovědné osoby, hrozí-li poškození lidského zdraví nebo ţivotního prostředí nebo jiţ k němu došlo.“
9
které představovaly vysoké riziko ohrožení obyvatel a životního prostředí, byly odvezeny. Tuto zavádějící formulaci ČIŢP vzhledem k nesouhlasným reakcím Magistrátu HK dne 14. 6. 2006 doplnila a upřesnila tak, ţe se jednalo pouze o odpady, které byly uloženy na venkovní ploše mezi budovami. Rozhodnutí o pokutě i uloţených opatřeních nabyla právní moci dne 21. 8. 2006. Dále ČIŢP podala podnět ţivnostenskému úřadu k zahájení řízení o zrušení ţivnostenského oprávnění a Policii ČR trestní oznámení pro podezření z několika trestných činů, neboť ve spolupráci s Policií ČR bylo zjištěno, ţe ČIŢP byly za činnosti firmy SNOG HK, spol. s r.o., předkládány zfalšované evidenční listy pro přepravu nebezpečného odpadu. Dne 7. 8. 2006 zahájil Magistrát HK, ţivnostenský odbor, řízení ve věci zrušení ţivnostenského oprávnění firmě SNOG HK, spol. s r.o., dne 8. 9. 2006 vydal rozhodnutí, které nabylo dne 4. 10. 2006 právní moci. Ze strany stavebního úřadu nebylo vedeno ţádné sankční řízení, neboť stavebnímu úřadu se nepodařilo dohledat kolaudační rozhodnutí ke stavbám v areálu (vyjma rozhodnutí o povolení změny uţívání stavby na pozemku parc.č. 272/2 na sklad nebezpečných a ostatních odpadů), dohledán byl pouze pasport areálu ve Státním oblastním archivu a na katastrálním úřadě. Stavebnímu úřadu se proto nepodařilo prokázat, ţe stavby byly uţívány v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, resp. v rozporu s účelem, ke kterému byly povoleny a určeny. Po zjištění existence nelegálního skladu bylo nutné zajistit finanční prostředky umoţňující přijmout a realizovat opatření k jeho bezpečné likvidaci. Po dobu trvajícího stavu nebezpečí byla činnost sloţek integrovaného záchranného systému zajišťována krajským úřadem z objemu finančních prostředků, které správní úřady vyčleňují v návrhu rozpočtu své kapitoly na příslušný rok jako potřebné k zajištění přípravy na krizové situace podle zákona č. 240/2000 Sb., krizového zákona. Současně zastupitelstvo města Hradec Králové jiţ dne 25. 4. 2006 na svém zasedání schválilo zařazení finančních prostředků na likvidaci skládky nebezpečného odpadu v Libčanech ve výši 5 mil. Kč ze souhrnné rezervy rozpočtu města. Tyto prostředky však byly vyčerpány ke dni 30. 6. 2006 a další analyzování, třídění a odváţení odpadů muselo být utlumeno. Po vyčerpání těchto prostředků schválilo zastupitelstvo obce Libčany účelovou neinvestiční dotaci městu Hradec Králové a uvolnilo částku 500.000,- Kč na zabezpečení objektu. Z tohoto důvodu bylo na den 5. 7. 2006 svoláno společné jednání na úrovni primátora a zástupců jednotlivých resortů k zajištění dalšího postupu a zajištění finančních prostředků. Dne 7. 8. 2006 oznámilo Ministerstvo financí Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje přidělení finančních prostředků ve výši 15 mil. Kč do kapitoly krizového řízení, peníze byly převedeny dne 9. 8. 2006. Následně dne 1. 9. 2006 byl uzavřen dodatek ke smlouvě mezi statutárním městem Hradec Králové a společností DEKONTA, a.s., kdy jako třetí účastník přistoupil Krajský úřad Královéhradeckého kraje, čímţ byla zajištěna moţnost dotaci čerpat a pokračovat v pracích. Prodlení mezi 30. 6. 2006 a 1. 9. 2006 bylo způsobeno mimo jiné hledáním způsobu, jak a z které části státního rozpočtu finanční prostředky 10
poskytnout. Ministerstvo financí původně povaţovalo za odpovědné po stránce finančního zajištění Ministerstvo ţivotního prostředí ve smyslu ústředního orgánu státní správy na úseku nakládání s odpady. Teprve poté, kdy Ministerstvo financí uznalo, ţe Ministerstvo ţivotního prostředí nebude moci tyto prostředky s ohledem na jejich poţadovanou výši ze své rozpočtové kapitoly uvolnit, souhlasilo s uvolněním prostředků z účtu Všeobecné pokladní správy. Dále byla poskytnuta částka 6 mil. Kč z rozpočtově rezervy pro rok 2006 prostřednictvím orgánů krizového řízení s tím, ţe pro rok 2007 bude rezervováno Ministerstvem ţivotního prostředí 14 mil. Kč, coţ se stalo. Dne 6. 9. 2006 byla Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a ţivotní prostředí Senátu ČR (dále také Výbor) předána petice občanského sdruţení Klubu přátel základní školy v Libčanech ve spolupráci s Obecním úřadem Libčany za úplnou likvidaci nebezpečných odpadů skladovaných v bývalém areálů Vertex v Libčanech. Výbor ji projednal, zpracoval Analýzu některých aspektů příčin a problematiky likvidace havárie - nelegální sklad chemických látek a nebezpečných odpadů Libčany (dále také „Analýza“) a na své 40. schůzi dne 15. 11. 2006 následně přijal usnesení č. 133, ve kterém konstatoval, ţe došlo k závaţnému nelegálnímu nakládání a shromaţďování chemických látek a přípravků a nebezpečných odpadů v objektu bývalého podniku Vertex v Libčanech a vzniklo vysoké riziko ohroţení ţivotního prostředí, majetků, zdraví a ţivotů. Analýza označuje jako některé příčiny vedoucí k situaci v Libčanech neprovázanost jednotlivých odvětvových předpisů, neprovázanost odvětvových předpisů a krizové legislativy, nevyjasněné financování, odstraňování následků rizikového stavu a nedostatečné vyuţívání pravomocí orgánů státní správy ve vztahu k prevenci podobných případů. Svým usnesením Výbor současně poţádal zejména ústřední orgány státní správy o zajištění opatření k nápravě. Na usnesení Výboru dle vyţádání podle mnou získaných informací zareagovala ČIŢP a HZS HK, resp. pouze jejich rekce mám k dispozici. Hasičský záchranný sbor ve svém vyjádření uvedl, ţe v období od počátku roku 2005 provedl kontrolu v rámci státního poţárního dozoru u všech tří firem působících v areálu (tj. EKUS CZ, s.r.o., KILTE, a.s, a SNOG HK, spol. s r.o.). Při těchto kontrolách nebylo shledáno pochybení. Tvrzení, ţe občané Libčan opakovaně upozorňovali orgány státní správy na nebezpeční vyplývající z uţívání areálu v Libčanech označuje HZS HK ve svém vyjádření za nelogické v časových i faktických souvislostech. Česká inspekce ţivotního prostředí ve svém obsáhlém vyjádření ze dne 2. 2. 2007 k usnesení Výboru uvedla následující. V prvé řadě souhlasila s konstatováním, ţe jednotlivé zákony jsou neprovázané a kompetence jednotlivých orgánů dozoru jsou v důsledku toho roztříštěné. Neprovázanost zákona o chemických látkách a zákona o odpadech je toho příkladem18. K otázce kontroly dále ČIŢP uvedla, ţe orgány dozoru se zcela stejnými kompetencemi jsou vedle 18
K tomu ČIŢP rovněţ poznamenala, ţe kontrolní činnost orgánů státní správy se řídí také zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. ČIŢP přitom před určitou dobou zjišťovala, které ministerstvo je odborným garantem zákona o státní kontrole. Odbor vládní legislativy Úřadu vlády ČR jí k tomu sdělil, ţe zákon o státní kontrole je meziresortní předpis a ţe k němu neexistuje jeden odborný garant.
11
ČIŢP dle zákona o odpadech obecní úřady obcí s rozšířenou působností a krajské úřady. Rozsáhlou část věnovala ČIŢP problematice vstupu do objektů vlastněných nepodnikajícími fyzickými osobami. Poukázala přitom jako na základní ustanovení na článek 12 Listiny základních práv a svobod19, a dále na ustanovení § 238 trestního zákona20. Dále uvedla, ţe látky uskladněné v Libčanech byly povaţovány za odpady, ČIŢP zde proto vykonávala kontrolu podle zákona o odpadech a postupovala dle ustanovení § 81 odst. 1 písm. a) zákona 21. Toto ustanovení dle ČIŢP neumoţňuje inspektorům vstup do objektů nepodnikatelských fyzických osob, které neslouţí hospodářské činnosti (přičemţ pojem „hospodářská činnost“ není definován). ČIŢP také upozornila na to, ţe i jiné zákony (např. zákon o prevenci závaţných havárií) vymezují svoji působnost pouze ve vztahům k právnickým nebo podnikajícím fyzickým osobám a nevztahují se na nepodnikající fyzické osoby22, tedy ani na objekty ve vlastnictví soukromé osoby. Ve vztahu ke krizovým nástrojům ČIŢP uvedla, ţe Policie ČR v případě, ţe má důvodné obavy, ţe je ohroţen ţivot, zdraví či majetek, je oprávněna vniknout bez souhlasu do jakýchkoli prostor. Zde je však podle ČIŢP nutno si uvědomit, ţe na začátku této kauzy, resp. ještě před prvním zásadním zjištěním a před vlastním odhalením rozsahu tohoto případu, zde nebylo důvodné podezření, a to zcela prokazatelně.
19
Článek 12 Listiny zní: (1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. (2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon. (3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu ţivota nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závaţného ohroţení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí uţíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, téţ je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy. 20 Ustanovení § 238 trestního zákona zní: (1) Kdo neoprávněně vnikne do domu nebo do bytu jiného nebo tam neoprávněně setrvá, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta nebo peněţitým trestem. (2) Odnětím svobody na šest měsíců aţ tři léta bude pachatel potrestán, uţije-li při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůţky bezprostředního násilí nebo překoná-li překáţku, jejímţ účelem je zabránit vniknutí. (3) Odnětím svobody na jeden rok aţ pět let bude pachatel potrestán, jestliţe uţije při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůţky bezprostředního násilí a takový čin spáchá se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami. 21 Dle ustanovení § 81 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech: „Inspektoři a pověření zaměstnanci ministerstva a ostatních správních úřadů a zaměstnanci krajů a obcí zařazení do krajských a obecních úřadů vykonávajících působnost v oblasti odpadového hospodářství jsou oprávněni při výkonu své kontrolní činnosti vstupovat v nezbytně nutném rozsahu, popřípadě vjíždět na cizí pozemky nebo vstupovat do cizích objektů užívaných pro podnikatelskou činnost nebo provozování jiné hospodářské činnosti, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních právních předpisů.“ 22 K tomu uvádím, ţe s účinností novely č. 314/2006 Sb., tj. od 22. 6. 2006 je dle ustanovení § 69 odst. 2 zákona o odpadech jiţ moţné udělit pokutu aţ do výše 1.000.000,- Kč fyzické osobě, která není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, ţe převezme odpad do svého vlastnictví či soustřeďuje odpad nebo s ním jinak nakládá na místech nebo v objektech, které nejsou zařízeními určenými k nakládání s odpady nebo tato místa či objekty za účelem soustřeďování nebo jiného nakládání s odpady pronajímá jiné osobě.
12
K evidenci odpadů ČIŢP uvedla, ţe v rámci plnění povinností plynoucích z evidence nakládání s nebezpečným odpadem firma SNOG HK, spol. s r.o., odevzdávala zfalšované evidenční listy na přepravu nebezpečných odpadů. Opatřením vedoucím ke zlepšení kontroly nakládání s nebezpečným odpadem by mohlo být zavedení evidence v elektronické podobě, která by byla on-line zpřístupněna dotčeným správním orgánům. Vhodným řešením by bylo navrţení takového softwaru, který by rozdíly v přepravách odpadů kontroloval automaticky a výsledky by byly rovněţ automaticky zasílány příslušným obecním úřadům s rozšířenou působností. Základní cestu, jak předcházet případům jako Libčany (a vzápětí objevené Chvaletice a Nalţovice) spatřuje ČIŢP v rovině povolovací a preventivní. Souhlasí s návrhem Výboru, dle kterého by se při povolování mohlo jednat o zpřísnění právních podmínek pro udělení povolení prostřednictvím zvýšení poţadavků na odbornou kvalifikaci a nutností vytvořit základní finanční záruku pro podnikání. Další podstatnou věcí dle ČIŢP je zabezpečit, aby podnikatel, který jiţ v minulosti prováděl podobnou činnost v rozporu se zákonem, neměl moţnost po určitý časový úsek tuto činnost provádět vůbec. ČIŢP proto zasílá příslušným ţivnostenským úřadům rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o závaţném porušení zvláštních právních předpisů podnikatelem. Je však nutné, aby těchto podkladů ţivnostenské úřady vyuţívaly, zejména při postupu podle ustanovení § 68 odst. 1 ţivnostenského zákona. Upozornila také na to, ţe tzv. „euronovelou“ ţivnostenského zákona č. 167/2004 Sb. bylo nakládání s nebezpečnými odpady přeřazeno z koncesované ţivnosti do ţivnosti vázané. V neposlední řadě ČIŢP upozornila, ţe při povolování změny účelu uţívání stavby nebylo provedenou posouzení záměru dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na ţivotní prostředí. Co se týká kontrol prováděných ze strany ČIŢP v prostorách areálu, ČIŢP uvedla, ţe stav areálu nebyl takový jako při odhalení trestné činnosti, resp. při těchto kontrolách se na otevřených plochách, které neuţívala společnost SNOG HK, spol. s r.o., odpady nenacházely, nebylo tedy moţné pouhým přehlédnutím areálu dovozovat činnosti v rozporu s právními předpisy. Jak ČIŢP konkrétně uvedla, klíčovou roli při řešení nelegálního nakládání s odpady hraje dle jejího názoru prevence ve smyslu stálé intenzivní kontrolní činnosti všech kompetentních orgánů. V této souvislosti ČIŢP uvedla, ţe na úseku zákona o odpadech jsou kontrolními orgány se zcela stejnými kontrolními kompetencemi jako má ČIŢP i krajské úřady a úřady obcí s rozšířenou působností, přičemţ mnoţství kontrolních činností zajišťovaných těmito orgány je z pohledu potřeby současného stavu nedostatečné a je zde objektivní nutnost zintenzivnění kontrolních činností23.
23
Tomuto zjištění odpovídá i ČIŢP v Závěrečné zprávě z kontrolní akce Brownfields uvedené srovnání efektivity kontrol provedených na základě obcemi a kraji vytipovaného seznamu a kontrol provedených ČIŢP mimo seznam, na základě vlastních informací. V prvním případě bylo mnoţství případů skutečně zjištěného nelegálního uloţení odpadů řádově značně menší neţ v případě druhém, coţ svědčí o jisté neznalosti svého území ze strany krajských, resp. obecních úřadů.
13
Jako překáţky pro kontrolní postupy a jejich vyhodnocení, a případné zjednání nápravy ČIŢP mimo jiné identifikovala: kvalitní vytipování lokalit, problematiku moţnosti provedení kontrol v objektech fyzických osob nepodnikajících, benevolenci při vydávání povolení, obecnost provozních řádů, opakované vydávání povolení k činnosti problémovým subjektům, nemoţnost ukládat opatření či pokuty subjektům v konkurzu, zánik odpovědné právnické osoby, reţim přechodu odpadů na výrobky, a nadále legislativou neřešenou existenci černých skládek. Závěrem svého vyjádření ČIŢP uvedla, ţe je jí z úřední činnosti známá řada případů, kdy vlastník odpadu (mnohdy nebezpečného) zanikne, aniţ by předal odpad k likvidaci, a není po kom vymáhat nápravná opatření. Poukázal na praxi, kdy soudy z obchodního rejstříku vymazávají společnosti, aniţ by se tyto vypořádaly s odpady, které po nich zbudou. Dále byla ve dnech 9. – 10. listopadu 2006 v rámci opatření přijatých v souvislosti se zjištěním nesprávného a nezákonného skladování nebezpečných látek a nakládání s odpady obcích Libčany, Chvaletice a Nalţovice bývalým ministrem ţivotního prostředí Ing. Kalašem vytvořena pracovní skupina sloţená ze zástupců Policie ČR, Celní správy ČR, České inspekce ţivotního prostředí, zástupců všech krajů a některých magistrátů měst ČR (tzv. „skupina pro brownfields“). Do práce skupiny se poté zapojily i další resorty (Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo financí, Ministerstvo vnitra – GŘ HZS atd.). Cílem činnosti skupiny bylo zamezení vzniku, resp. včasné odhalení případů protizákonného nakládání s nebezpečnými odpady, společná kontrola kontaminovaných míst za účelem průzkumu lokalit moţného nelegálního nakládání s odpady. V rámci této skupiny bylo nastartováno vytipování a následná kontrola potenciálně nebezpečných lokalit. Jedním z výstupu „skupiny pro brownfields“ bylo vypracování Zprávy o návrhu a realizace systémových opatření k předcházení neţádoucích situací v souvislosti s nezákonným nakládáním s chemickými látkami a odpady. Rok 2007 Na den 7. 3. 2007 byl stanoven závěrečný kontrolní den řešení havarijního stavu v obci Libčany. Na jeho základě bylo konstatováno, ţe činností firmy DEKONTA, a.s., byl areál uveden do stavu, který bezprostředně neohroţuje ţivotní prostředí a zdraví lidí. Následně Magistrát HK ukončil svoji činnost dle ustanovení § 79 odst. 1 písm. f) zákona o opadech. Dne 3. dubna 2007 proběhlo zasedání Bezpečnostní rady státu, která na základě Zprávy o návrhu a realizace systémových opatření k předcházení neţádoucích situací v souvislosti s nezákonným nakládáním s chemickými látkami a odpady vzešlé z činnosti „skupiny pro brownfields“ uloţila usnesením č. 1824 vytvoření meziresortní pracovní komise, kterou pověřila zpracováním konkrétních úkolů v určených termínech. Následně Bezpečnostní rada státu uloţila místopředsedovi vlády a ministru ţivotního prostředí ve spolupráci s ministrem průmyslu a obchodu zpracovat a předloţit cestou Bezpečnostní rady státu vládě do 31. července 2008 návrh systémových opatření k předcházení neţádoucím situacím v souvislosti s nezákonným nakládáním s chemickými látkami a odpady.
24
Viz příloha č. 2.
14
Meziresortní skupina byla vytvořena na bázi jiţ existující „skupiny pro brownfields“ a v podstatě tedy navázala na její činnost. Skupina se sešla a postupně pracuje na zadaných úkolech. Jako první z úkolů bylo uloţeno ČIŢP provést a koordinovat kontrolu lokalit vybraných na základě předchozí činnosti „skupiny pro brownfields“ a zpracovat z provedené inspekční činnosti souhrnnou zprávu (úkol č. 4). „Závěrečná zpráva z kontrolní akce Brownfields“ byla zpracována ČIŢP ke dni 20. 2. 2008 (úkol č. 1, resp. 4 dle usnesení Bezpečnostní rady státu). Závěry z kontrolní akce ČIŢP zobecnila, a navrhla rovněţ moţná řešení, resp. formulovala doporučení k předcházení vzniku obdobných případů jako v Libčanech, Chvaleticích nebo Nalţovicích. Z hlediska jejich obsahu v podstatě precizovala argumenty uvedené jiţ v reakci na usnesení výboru Senátu Parlamentu ČR. Ve snaze prověřit moţnosti odhalení nezákonného nakládání s odpady jsem se rovněţ na Ministerstvu ţivotního prostředí osobně seznámila s fungováním systému a hodnocením evidence odpadů dle části šesté zákona o odpadech. Z jednání na ministerstvu jsem zjistila, ţe ministerstvo vedením a zpracováváním evidovaných dat pověřilo Centrum hospodaření s odpady v Praze (CeHO)25. Vlastní evidence je vedena v elektronické podobě prostřednictvím Informačního systému odpadového hospodářství (ISOH). Tento systém je nastaven tak, ţe při vkládání dat se vyuţívá přednastavených validačních šablon, a to na vstupu a na výstupu. Vstupní validace nedovolí (úřadu obce s rozšířenou působností) záznam vloţit do ISOH, pokud není korektní (např. neobsahuje všechny údaje). Výstupní validace pak nedovolí odeslat data na Ministerstvo ţivotního prostředí. Korektností údaje však nelze rozumět jeho pravdivost ve smyslu výpovědi o skutečném stavu věci (např. o skutečném mnoţství odpadu přijatého v zařízení k odstranění). Tuto verifikaci musí provést úřady obcí s rozšířenou působností. Stejně tak musí zajistit, resp. ověřit úplnost vkládaných údajů. Jako zásadní nedostatek byl vyhodnocen fakt, ţe není stanovena povinnost osob, které mají odevzdávat údaje do evidence, odevzdávat je v jednotném datovém standardu. Nejednotnost odevzdávaných dat se projevuje i v časové náročnosti jejich zpracování a vyhodnocení. V současné době je CeHO schopno data zpracovat do konce června následujícího roku26. Dle sdělení zástupců MŢP bylo moţné, ţe oficiální data o nakládání s odpady např. za rok 2006 bylo moţno získat aţ s časovým odstupem 6 měsíců, tj. v červenci 2007. Jak jsem zjistila, není bohuţel automaticky propojena evidence a ohlašování odpadů, zařízení k nakládání s odpady, shromaţďovacích a sběrových míst, skladů odpadů, PCB, zařízení obsahujících PCB a odpadů PCB a evidence při přepravě nebezpečného odpadu. Přesněji řečeno údaje z evidence při přepravě nebezpečných odpadů nejsou zasílány na ministerstvo, resp. na CeHO, ale „zůstávají“ na úřadech obcí s rozšířenou působností. Záleţí tak na těchto obcích, zda si provedou srovnání či zda budou hledat moţné nesrovnalosti z porovnání obou evidencí vyplývající. Ruční provedení takového srovnání obrovského mnoţství dat je 25
K dni 31. prosince 2007 ukončilo Ministerstvo ţivotního prostředí spolupráci s CeHO v některých oblastech odpadového hospodářství (autogramy, inventarizace PCB, zpětný odběr výrobků) a agenda byla předána odboru odpadů MŢP. To zajišťuje další aktualizaci souhrnného přehledu společně s CENIÍ, českou informační agenturou ţivotního prostředí. 26 K tomu poznamenávám, ţe původci odpadů a oprávněné osoby jsou povinny odevzdat informace za předchozí rok podle části 6 zákona o odpadech do 15. února obcím s rozšířenou působností a ty jsou následně povinny tato data do 30. dubna odeslat Ministerstvu ţivotního prostředí.
15
časově a systémově velmi náročné, téměř neproveditelné. Moţnost kontroly pohybu odpadu je pak při nakládání s odpady a jejich převozu mimo dosah působnosti jednoho místně příslušného orgánu státní správy vyloučena. Dle sdělení v rámci konzultace bylo uvedeno, ţe srovnání velmi pravděpodobně probíhalo pouze v ojedinělých případech, resp. prováděly je jen některé obce s rozšířenou působností. Nicméně i v návaznosti na případ Libčan, Chvaletic či Nalţovic byly zahájeny práce na zlepšení systému a na hledání nesrovnalostí27. Údaje z roku 2006 proto např. byly prověřeny ve smyslu hledání nesouladů ve skladových poloţkách a o zjištěných nesrovnalostech byla informována ČIŢP a příslušné úřady obcí s rozšířenou působností. Pokud se jednalo o opakované zjištění nesouladu např. u jednoho provozovatele, byla u něj provedena kontrola. Dále Ministerstvo ţivotního prostředí v rámci připravované novely zákona č. 185/2001 Sb.28 navrhlo zavedení zřízení Centrálního informačního systému odpadového hospodářství („CISOH“), který bude součástí jednotného informačního systému ţivotního prostředí. Navrţeno je dále zavedení způsobu ohlašování údajů v elektronické podobě v jednotném přenosovém standardu dat o odpadech. V neposlední řadě se za účelem vyhodnocení kauzy Libčany (ale také Chvaletice a Nalţovice) z pohledu právní úpravy, zkušeností zúčastněných a námětů na moţná řešení konal ve dnech 25. – 26. dubna 2007 pracovní seminář Nelegální sklady chemických látek v Litomyšli. Po nalezení nelegálního skladu nebezpečného odpadu bylo vůči Václavu Etlíkovi zahájeno trestní stíhání a byl obviněn a později obţalován z trestných činů nakládání s odpady a obecného ohroţení. V říjnu 2007 Krajský soud v Hradci Králové rozhodl, ţe Václav Etlík je vinen, a uloţil mu trest ve výši 6,5 let vězení. Rozhodnutí není pravomocné, neboť vůči němu bylo podáno odvolání. C - Právní hodnocení Hodnocení postupu orgánů státní správy od roku 2002 do 21. 4. 2006 (etapa I.) Rok 2002 Jiţ v roce 2002 jsou doloţeny stíţnosti obyvatel na činnost provozovanou v areálu Libčany č.p. 28. Přinejmenším druhá stíţnost byla kromě Obecního úřadu 27
Např. k červenci 2007 byla v rámci CeHO zpracována zpráva – Matematické vyjádření „soustavy indikátoru odpadového hospodářství ČR“ včetně jejich strukturovaného popisu. Cílem práce bylo zpracování matematických modelů výpočtu jednotlivých indikátorů, které by zajistily kaţdoroční zpracování indikátorů ČR i krajů jednotným způsobem, a tím moţnost jejich porovnávání. Soustava indikátorů byla navrţena tak, aby postihla vývoj v produkci a způsobech vyuţívání a odstraňování odpadu. Hlavním záměrem je zmapovat způsoby odstraňování odpadu, které přinášejí potencionálně nejvýznamnější riziko pro ţivotní prostředí nebo metody vyuţití odpadu, které jsou náročné z hlediska vlivu na jiné sloţky ţivotního prostředí. 28 Novela byla dne 20. 2. 2008 předloţena do meziresortního připomínkového řízení; připomínkové řízení bylo ukončeno dne 31. 3. 2008.
16
Libčany zaslána i okresnímu úřadu, policii, HZS HK a hygienické stanici. Na stíţnosti reaguje ČIŢP provedením kontroly. Kontrola je prováděna u firmy ELO HK, spol. s r.o., a to zřejmě pouze v těch prostorách, které firma vyuţívá. V protokolu o kontrole není přesně specifikováno, v kterém z objektů v areálu kontrola probíhala (resp. které objekty firma ELO HK, spol. s r.o., uţívala na základě nájemní smlouvy), coţ povaţuji za nesprávný postup. Závěr z provedené kontroly mimo jiné zní, ţe objekty nejsou kolaudovány pro skladování odpadů, a proto bude zahájeno správní řízení o uloţení pokuty a nápravných opatřeních. Informace, zda se tak stalo, jaká správní řízení byla zahájena a jaký byl jejich výsledek, mi nebyly doloţeny. Z toho dovozuji, ţe následná řízení vedena nebyla, coţ hodnotím jako pochybení. Současně mělo být prověřeno, zda odpad, jehoţ deklarovaným původcem byla armáda, skutečně nebyl nebezpečný. Formulaci, ţe se pravděpodobně nejedná o materiál nebezpečného charakteru, nepovaţuji za dostatečnou. Dle mého soudu měl být původ odpadu prověřen. (Společnost ELO HK, spol. s r.o., byla zrušena ke dni 30. 5. 2007). Dále mám za to, ţe jiţ v této chvíli měl být dán podnět stavebnímu úřadu, aby prověřil, zda nedochází k uţívání staveb v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, resp. v rozporu s účelem, k němuţ byly určeny. Podnět měla dát ČIŢP v návaznosti na svoje kontrolní zjištění, ale indicie o špatném stavu budov v areálu a o činnosti v něm provozované měla i obec Libčany, resp. obecní úřad, na který se občané obraceli v prvé řadě. Navíc dle ustanovení § 122 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů29, bylo v působnosti obce, která není stavebním úřadem, sledovat veškerou stavební činnost v obci, dozírat na stav staveb a kontrolovat, zda se stavby a jejich změny (ale i terénní úpravy, práce a zařízení vyţadující povolení) neprovádějí bez povolení nebo v rozporu s ustanoveními stavebního zákona. Zde bych chtěla upozornit na skutečnost zjištěnou aţ po objevení nelegálního skladu v dubnu 2006. Stavební úřad shledal, ţe vlastníkovi areálu ani firmám v areálu hospodařícím není moţné prokázat, zda se dopustili správního deliktu uţívání stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, neboť kolaudační rozhodnutí (ani jiné rozhodnutí, ze kterého by byl zřejmý účel staveb) se nedochovalo. Teprve následně byl v archivu dohledán pouze pasport areálu, z něj však účel nebylo moţno blíţe určit30. Pokud by stavební úřad provedl státní stavební dohled, nepochybně by zjistil alespoň neexistenci dokumentace ke stavbám. Poté by musel postupovat v souladu s ustanovením § 104 stavebního zákona č. 50/1976 Sb. a vydat opatření, kterým by stanovil, ke kterému účelu jsou stavby uţívány bez závad. Dále by nařídil vlastníkovi areálu pořídit dokumentaci skutečného provedení staveb. Opatření stavebního úřadu by tak nahradilo chybějící kolaudační rozhodnutí a do budoucna by stavební úřad mohl kontrolovat (a i sankcionovat) uţívání stavby v rozporu s povoleným, resp. deklarovaným účelem. 29
Stavební zákon č. 50/1976 Sb. byl účinný do 31. 12. 2006. Jak vyplývá z příspěvku Postup orgánů státní správy obce s rozšířenou působností – Hradec Králové – při řešení konkrétní situace v obci Libčany kolektivu pracovníků odboru ţivotního prostředí Magistrátu města Hradce Králové ve sborníku pracovního semináře Nelegální sklady chemických látek 25. - 26. dubna 2007 v Litomyšli, částečné podklady, včetně pasportní dokumentace, byly dohledány aţ ve fondu Státního oblastního archivu a na Katastrálním úřadě pro Královéhradecký kraj. 30
17
Rok 2003 V roce 2003 zahájila firma SNOG HK, spol. s r.o., kroky k uskutečnění záměru vyuţívat areál, resp. jeho část jako zařízení pro výkup a sběr opadů, včetně odpadů nebezpečných. Současně s těmito aktivitami firmy se znovu objevují stíţnosti občanů na dovoz a nakládání s odpady, zřejmě i nebezpečnými. V rámci povolovacího řízení i v reakci na stíţnosti bylo v areálu vykonáno několik kontrol, a to ze strany ţivnostenského úřadu a zejména ze strany ČIŢP. Kontrolovány přitom byly vţdy pouze ty části areálu, které vyuţívala firma SNOG HK, spol. s r.o., ostatní části byly vynechány z toho důvodu, ţe patřily nepodnikající fyzické osobě. O které konkrétní objekty se jednalo, z protokolů opět není zřejmé. Jako významná se přitom jeví zejména zjištění z neohlášené kontroly ČIŢP, na jejímţ základě bylo zjištěno, ţe firma SNOG HK, spol. s r.o., provedla v areálu sběr a výkup odpadu bez povolení správních orgánů, nicméně nebylo konstatováno, ţe by se jednalo i o nebezpečný odpad. Pomineme-li zjištění ČIŢP z roku 2002, které se vztahovalo k jinému subjektu, lze říci, ţe firma SNOG HK, spol. s r.o., jiţ od počátku porušovala zákon o odpadech. Firma přitom podnikala v oboru nakládání s nebezpečným odpadem, měla si tedy jako oprávněná osoba být vědoma přestoupení zákona. Při neohlášené kontrole si ČIŢP rovněţ povšimla 2 plných kontejnerů odpadu, plastových van (některé zaplněné neznámou tekutinou) umístěných v prostoru, který dle předloţených smluv firma SNOG HK, spol. s r.o., nevyuţívala. S ohledem na stíţnosti občanů proběhlo rovněţ jednání na Obecním úřadě Libčany spojené rovněţ s prohlídkou areálu. Prohlídka se opět týká pouze (nespecifikované) části objektu pronajatého firmě SNOG HK, spol. s r.o., pořízení videodokumentace je odmítnuto. Tyto okamţiky povaţuji za klíčové, neboť mám za to, ţe údaje ze stíţností občanů o počtu a označení vozidel (konkrétní SPZ) zajíţdějících do areálu natolik nekorespondovaly se zjištěními na místě samém, ţe to muselo u ČIŢP i u obecního úřadu vzbudit pochybnosti o tvrzeních provozovatele areálu (auta pouze parkují apod.), a to i vzhledem k vlastním zjištěním ČIŢP (kontejnery s odpady a plastové vany s neznámou tekutinou v nekontrolované části areálu). Měla tedy dle mého soudu následovat snaha o hlubší kontrolu celého areálu (nejen prostřednictvím ČIŢP, ale zejména stavebním úřadem), coţ se však nestalo. Dle vyjádření ČIŢP nebylo moţné vstoupit do prostor, které nebyly uţívány firmou SNOG HK, spol. s r.o., a náleţely fyzické osobě. K tomu uvádím, ţe dle zákona o odpadech můţe ČIŢP svá dozorová oprávnění (tj. i kontroly na místě samém) na úseku odpadového hospodářství skutečně vyuţít pouze vůči právnickým osobám nebo fyzickým osobám oprávněným k podnikání31. Je tomu tak navzdory skutečnosti, ţe i fyzickým osobám ukládá zákon o odpadech určité povinnosti, zejména pak povinnost zbavovat se odpadů pouze zákonem stanoveným způsobem, povinnost zbavit se nebezpečného odpadu a povinnost odkládat komunální odpad na místech k tomu určených32. Nicméně musím připomenout, ţe ČIŢP disponuje pravomocemi i dle jiných odvětvových předpisů neţ je zákon o odpadech. V souvislosti se zjištěnými plastovými vanami naplněnými neznámou tekutinou lze zmínit např. zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, dle
31 32
Viz ustanovení § 76 zákona o odpadech. K tomu viz poznámka č. 22 na str. 12 této zprávy.
18
kterého se kontrolní oprávnění ČIŢP vztahují i na fyzické osoby33. Zjištění, ţe část areálu patří fyzické osobě, tak rozhodně netvoří nepřekonatelnou překáţku pro vstup orgánů státní správy, zvláště existují-li indicie, ţe dochází k ohroţování právem chráněných veřejných zájmů. I fyzická osoba má totiţ dle vodního zákona povinnost dbát při nakládání s vodami o jejich ochranu.V souvislosti s kauzou Libčany poukazuji zejména na ustanovení § 39 vodního zákona o zacházení se závadnými látkami. Závadné látky jsou látky, které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Kaţdý, kdo zachází se závadnými látkami, je povinen učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí. Přísnější opatření jsou pak zákonem předepsána pro zacházení s nebezpečnými látkami nebo zvlášť nebezpečnými látkami. Rok 2004 Následně krajský úřad neuděluje souhlas s provozováním výkupny ostatních a nebezpečných odpadů v Libčanech č.p. 28, konkrétně v objektu na pozemku st.p.č. 272/2, který dříve slouţil jako sklad hořlavin. Dotčeným orgánem v tomto řízení je přitom i stavební odbor Magistrátu HK, z jehoţ vyjádření vyplývá, ţe daný objekt pro záměr nelze vyuţít, resp. je nutné povolení změny uţívání stavby. K tomu krajský úřad dodává, ţe záměr v podobě, v jaké byl předloţen, by při stavebním řízení vyţadoval posouzení vlivu na ţivotní prostředí. Následuje rozhodnutí o pokutě ze strany ČIŢP, ve kterém se konstatuje, ţe k protiprávnímu jednání docházelo i po kontrolách provedených ČIŢP, a dále i v průběhu vedeného správního řízení. ČIŢP uvedla, ţe při stanovení výše pokuty přihlédla rovněţ k tomu, ţe se jednalo o velké mnoţství nebezpečných odpadů, o nichţ nebyly poskytnuty pravdivé informace.Z rozhodnutí ČIŢP vyplývá, ţe vychází z několika kontrol učiněných inspekcí cca v průběhu 6 měsíců, přičemţ porušení předpisů bylo zjištěno opakovaně. Domnívám se však, ţe v takovém případě měla ČIŢP zahájit samostatné řízení po kaţdém zjištěném porušení právních předpisů, nikoli tato porušení shrnout a sankcionovat jedním („sběrným“) rozhodnutím. Mám za to, ţe při takovém postupu by při opakovaném deliktním jednání bylo moţné vyuţít i zvyšující se sankce, čímţ by byla lépe vyjádřena závaţnost jednání. Dále chci pouze upozornit, ţe poslední kontrola, která byla podkladem pro zahájení sankčního řízení, proběhla dne 25. 9. 2003. Řízení samotné bylo zahájeno aţ 5. 11. 2003 a rozhodnutí vydáno dne 27. 2. 2004. Nemám k dispozici kompletní spis, proto si dovolím pouze poukázat na lhůty stanovené správním řádem pro vydání rozhodnutí, aniţ bych tvrdila, ţe byly překročeny. První rozhodnutí ČIŢP o udělení pokuty bylo zrušeno Ministerstvem ţivotního prostředí z důvodu nesprávné kvalifikace správního deliktu. Z rozhodnutí ministerstva přitom vyplývá, ţe celý areál je pronajat firmě KILTE, a.s, která část areálu dále podnajímá právě firmě SNOG HK, spol. s r.o. Tato informace je přitom v rozporu s výše uvedenými zjištěními ČIŢP při prováděných kontrolách, podle kterých část areálu, kterou nevyuţívá firma SNOG HK, spol. s r.o., neslouţí podnikatelské 33
Dle ustanovení § 112 odst. 1 zákona o vodách České inspekci ţivotního prostředí přísluší dozor nad tím, jak fyzické nebo právnické osoby dodrţují povinnosti stanovené tímto zákonem nebo uloţené podle tohoto zákona jí nebo vodoprávními úřady. Dozor se vztahuje mj. na nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami či ochranu uvedených vod, dále na případy havárií ohroţujících jakost vod. Dále ČIŢP dle tohoto ustanovení provádí kontrolní zjišťování jakosti a mnoţství vypouštěných odpadních vod včetně zjišťování zdrojů znečišťování.
19
činnosti a je pouhým dále nevyuţívaným vlastnictvím fyzické osoby. Ministerstvo také dále uvedlo, ţe s ohledem na povahu nepravdivých informací34 je třeba vyzvat společnost SNOG HK, spol. s r.o., aby dokladovala, kam byly předány odpady uvedené v evidenčních listech pro přepravu nebezpečných odpadů. Z doloţených podkladů, které mám k dispozici, nevyplývá, ţe by tak ČIŢP učinila. Tento okamţik povaţuji za druhé závaţné pochybení, neboť mám za to, ţe důkladným prověřením evidenčních listů pro přepravu nebezpečných odpadů mohlo být jiţ tehdy odhaleno falšování dokladů, a případně dán podnět ţivnostenskému úřadu k zahájení řízení o zrušení oprávnění. I přes výše uvedené byl společnosti SNOG HK, spol. s r.o., v areálu Libčany udělen souhlas s provozem zařízení k nakládání s odpadem ostatním a postupně i odpadem nebezpečným. V rozhodnutí, kterým udělil souhlas s provozem zařízení pro sběr a výkup odpadu ostatního ze dne 6. 8. 2004, krajský úřad znovu zmiňuje nutnost posouzení případné změny uţívání stavby na sklad nebezpečného odpadu podle zákona o posuzování vlivů na ţivotní prostředí. Z rozhodnutí samotného přitom není patrné, jaká je kapacita záměru, tj. jaké je odhadované mnoţství odpadů, se kterým bude v zařízení nakládáno. Rok 2005 Po získání souhlasu k provozování zařízení ke sběru a výkupu i nebezpečného odpadu (rozhodnutí č.j. 24811/ZP/04/Kv ze dne 18. 10. 2004) zaţádala firma SNOG HK, spol. s r.o., o povolení změny uţívání objektu v areálu v Libčanech č.p. 28, který dříve slouţil ke skladování hořlavin (na st.p.č. 272/2), na sklad nebezpečných odpadů. Stavební úřad, tj. stavební odbor Magistrátu HK, jí rozhodnutím ze dne 25. 1. 2005 vyhověl. Odůvodnění rozhodnutí, tj. vysvětlení, proč bylo moţné změnu uţívání povolit, se omezilo na prosté konstatování stavebního úřadu, ţe stavba je provedena v souladu s ustanovením § 81 odst. 1 stavebního zákona35 a ţe změnou nejsou ohroţeny zájmy chráněné stavebním zákonem a zvláštními předpisy. Z rozhodnutí není vůbec patrné, jak k tomuto závěru stavební úřad dospěl, zda a proč je změna uţívání stavby například v souladu s územně plánovací dokumentací, zda splňuje obecné technické poţadavky na výstavbu, případně zda splňuje technické poţadavky na zařízení k vyuţívání a odstraňování, sběru a výkupu odpadů podle zákona o odpadech, resp. podle vyhlášky Ministerstva ţivotního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Pokud byl v procesu udělování souhlasu naplněn jeho smysl a tak jak zákon ukládá sledováno, zda uţívání stavby bude splňovat to, ţe nebude ohroţovat veřejné zájmy, především z hlediska ochrany ţivota a zdraví osob, ţivotního prostředí, bezpečnosti práce a technických zařízení, mohly být jiţ v této fázi zjištěny závady ostatních objektů areálu, a to jak po stránce administrativních povolení, tak praktického vyuţití objektů.
34
Jako místo, kam byly odpady převzaté firmou SNOG HK, spol. s r.o., předány k likvidaci, byla v několika případech uvedena provozovna, která se na dané adrese nenacházela. 35 Ustanovení § 81 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb.:„V kolaudačním řízení stavební úřad zejména zkoumá, zda byla stavba provedena podle dokumentace ověřené stavebním úřadem ve stavebním řízení a zda byly dodrţeny podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení. Dále zkoumá, zda skutečné provedení stavby nebo její uţívání nebude ohroţovat veřejné zájmy, především z hlediska ochrany ţivota a zdraví osob, ţivotního prostředí, bezpečnosti práce a technických zařízení.“
20
Za zásadní pak povaţuji absenci vyhodnocení, zda změna uţívání stavby na sklad nebezpečného odpadu vyţaduje posouzení vlivů na ţivotní prostředí – tzv. EIA dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na ţivotní prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Posouzení vlivů vyţadovalo zařízení pro nakládání s nebezpečnými odpady s kapacitou nad 1000 t/rok nebo zařízení k odstraňování ostatních odpadů s kapacitou nad 30 000 tun/rok. Zařízení pro nakládání s ostatními odpady s kapacitou 1000 aţ 30 000 t/rok a zařízení pro nakládání s nebezpečnými odpady s kapacitou od 100 do 1000 t/rok vyţadovala přinejmenším zjišťovací řízení. Na nezbytnost posouzení přitom byl stavební úřad upozorněn prostřednictvím rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17. 10. 2003 i rozhodnutí Ministerstva ţivotního prostředí ze dne 5. 2. 2004. Otázkou však je, kdy měla být EIA doloţena, resp. kdy měla být vyţadována. Dle ustanovení § 10 odst. 4 zákona o posuzování vlivů nelze bez stanoviska vydat rozhodnutí nebo opatření nutná k provedení záměru v ţádném správním ani jiném řízení nebo v jiném postupu podle zvláštních právních předpisů. Současně zákon o odpadech v ustanovení § 14 odst. 4 uvádí, ţe kolaudační rozhodnutí vydané podle zvláštního právního předpisu (myšlen je stavební zákon) pro stavby určené k vyuţívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů nelze vydat bez rozhodnutí, kterým byl udělen souhlas k provozování zařízení podle § 14 odstavce 1 zákona o odpadech. Podstatou problému tak je, zda měla být EIA vyţadována jiţ krajským úřadem v řízení o udělení souhlasu k provozu zařízení, nebo zda měl EIA vyţadovat aţ stavební úřad. Mám za to, ţe rozhodnutím nutným k realizaci záměru je jiţ udělení souhlasu dle ustanovení § 14 zákona o odpadech. Proto měla být EIA předloţena jiţ v tomto řízení, resp. bylo by to ţádoucí i s ohledem na povahu stanoviska EIA, které je komplexním posouzením vlivů na ţivotní prostředí. Právě na základě takového odborného stanoviska můţe krajský úřad např. vyhodnotit, na jak dlouhou dobu souhlas udělí, coţ je otázka, která není řešena v ţádném jiném řízení (ani ve stavebním). Nejpozději však dle mého soudu musela být EIA předloţena při stavebním řízení o změně uţívání stavby. Právě rozhodnutí stavebního úřadu o změně uţívání stavby je posledním rozhodnutím nebo opatřením nutným k provedení záměru podle zvláštního právních předpisů, jeţ bez stanoviska o posouzení vlivu nelze vydat. Samotný souhlas krajského úřadu ještě k realizaci záměru nepostačoval. To, ţe k posouzení vlivů na ţivotní prostředí nedošlo, hodnotím jako pochybení. Rozhodnutí stavebního úřadu proto povaţuji přinejmenším za nepřesvědčivé, resp. nepřezkoumatelné a nezákonné. V roce 2005 provedl také dle svého sdělení u firem hasičský záchranný sbor (dále HZS) kontroly v rámci státního poţárního dozoru u všech firem působících v areálu. Při těchto kontrolách nebylo shledáno pochybení. Státní poţární dozor je upraven zákonem České národní rady č. 133/1985 Sb., o poţární ochraně. Dle ustanovení § 33 a násl. zákona HZS vykonává státní poţární dozor u právnických osob, podnikajících fyzických osob. Dozor spočívá v kontrole dodrţování povinností stanovených předpisy o poţární ochraně, které ve vtahu k právnickým osobám či podnikajícím fyzickým osobám upravují zejména ustanovení §§ 5 – 6b zákona o poţární ochraně. V této souvislosti musím konstatovat, ţe výkon státního poţárního dozoru skutečně nedisponuje nejúčinnějšími nástroji, které by mohly odhalit nelegální nakládání s odpady. Co se týká vstupu do všech prostor areálu, HZS tato oprávnění má pouze v souvislosti se zdoláváním poţáru, případně
21
v souvislosti s poţárním cvičením36. Nelze tedy konstatovat, ţe by HZS pochybil, pokud nezjistil, ţe v objektu k nelegálnímu zacházení s odpady dochází. Nicméně nemohu souhlasit s tvrzením, ţe údajné opakované upozorňování orgánů státní správy ze strany občanů Libčan je nelogické v časových i faktických souvislostech. Naopak, mám doloţeno, ţe občané Libčan své stíţnosti opakovaně v roce 2002 a 2003 zasílali i HZS. Rok 2006 V roce 2006 tak firmě SNOG HK, spol. s r.o., v souvislosti s provozovnou v Libčanech poprvé vznikla povinnost předloţit do 15. února obecnímu úřadu s rozšířenou působností, tj. Magistrátu HK, pravdivé a úplné hlášení o druzích, mnoţství odpadů a způsobech nakládání s nimi a o původcích odpadů v souladu s ustanovením § 39 zákona o odpadech (pouze podotýkám, ţe ve vztahu k jiným zařízením, která firma SNOG HK, spol. s r.o., provozovala, měla tuto povinnost jiţ dříve). Dle údajů doloţených mi Magistrátem HK společnost tuto povinnost nesplnila. Zjištění závaţných nedostatků v hlášení a snaha o jejich následné prověření se však jiţ časově překryla s odhalením nelegálního skladu prostřednictvím Policie ČR. Tomu však předcházela ještě kontrola ČIŢP, která pochybení při nakládání s odpady u firmy SNOG HK, spol. s r.o., nezjistila. Tato kontrola následovala poté, co u firmy SNOG HK, spol. s r.o., proběhla kontrola podle zákona o ochraně ovzduší v důsledku poţáru. Protokol z této kontroly pouze stručně uvádí, ţe porušení zákona o ochraně ovzduší nebylo shledáno, z protokolu přitom není zřejmé, o jaký zdroj znečištění ovzduší se jednalo. Nemohu rozporovat zjištění z kontroly, nicméně přesto si dovolím vyjádřit pochybnosti, zda poţár do jisté míry nemohl vzniknout právě porušením předpisů při nakládání s odpady. Na základě výše uvedeného proto konstatuji, ţe kontrolní procesy před objevením nelegálního skladu probíhaly vţdy pouze v části areálu, resp. v objektu pod číslem popisným 28, ve kterých měla provozovnu firma SNOG HK, spol. s r.o., a byly zaměřeny na prověření takové činnosti firmy SNOG HK, spol. s r.o., ke které měla firma oprávnění. V důsledku toho nikdy nebyl prověřen a zkontrolován celý areál. Stíţnosti občanů Libčan poukazující na nelegální činnost v areálu prověřeny nebyly (namítané činnosti totiţ byly bez dalšího ztotoţněny právě s činností firmy SNOG HK, spol. s r.o., ke které měla oprávnění). Dodávám rovněţ, ţe nyní nelze s určitostí říci, v kterých objektech přesně kontroly probíhaly, neboť z protokolů to zřejmé není. 36
Viz ustanovení § 22 zákona o poţární ochraně: (1) Vlastník (správce, uţivatel) nemovitosti je povinen umoţnit vstup na nemovitost k provedení opatření nutných ke zdolání poţáru nebo k zamezení jeho šíření, popřípadě k provedení jiných záchranných prací, zejména vyklidit nebo strpět vyklizení pozemku, odstranit nebo strpět odstranění staveb, jejich částí nebo porostů. O potřebě a rozsahu těchto opatření rozhoduje velitel zásahu. (2) Je-li to nezbytně nutné pro účely cvičení jednotky poţární ochrany, vlastník (správce, uţivatel) nemovitosti je povinen umoţnit vstup na nemovitost; o tomto vstupu musí být hasičským záchranným sborem kraje nebo obcí, které cvičení jednotky poţární ochrany organizují, předem uvědoměn, a to nejméně 24 hodiny před zahájením cvičení. Přitom se musí dbát, aby cvičením jednotky poţární ochrany bylo co nejméně rušeno uţívání nemovitosti a aby nevznikly škody, kterým lze zabránit. (3) Nesouhlasí-li vlastník (správce, uţivatel) nemovitosti se vstupem na nemovitost podle odstavce 2, rozhodne hasičský záchranný sbor kraje nebo obec, které cvičení jednotky poţární ochrany organizují, o tom, zda vstup na nemovitost je pro cvičení této jednotky nutný. To neplatí, jde-li o obydlí, kam lze vstupovat jen s předchozím souhlasem vlastníka nebo uţivatele.
22
Z fotodokumentace pořízené při následné kontrole jsou zcela patrné indicie o nakládání s nebezpečnými látkami či odpady i mimo povolením vymezený prostor, a to i ve venkovním prostoru. Ve venkovních prostorech byly nalezeny i tlející zbytky ţivočišných těl, v kanalizaci byly pak nalezeny nebezpečné látky. Nesouhlasím přitom se zdůvodněním, ţe v daném případě nebyly indicie pro provedení kontroly ve zbývající části areálu a ţe taková kontrola nebyla moţná pro nedostatek oprávnění příslušných orgánů ke vstupu do této části. Znovu opakuji, ţe jsem si vědoma toho, ţe hodnocení provádím se znalostí dalšího vývoje ve věci, coţ je výhoda, kterou správní orgány v rozhodném čase neměly. Nicméně mám za to, pokud by byl ve vzájemných souvislostech posouzen obsah stíţností občanů obce (zejména rozsah namítané činnosti), zjištěné porušení zákona o odpadech ve smyslu nakládání s odpadem včetně nebezpečného bez příslušného povolení (i zde s ohledem na rozsah této činnosti) a dostupnost prostor, které bylo moţné uţívat s menším rizikem kontroly ze strany správních orgánů (nebyla v nich vedena ţádná provozovna, přitom existovalo spojení vlastníka těchto prostor s firmou SNOG HK, spol. s r.o., zjistitelné z obchodního rejstříku), byly zde dány důvody pro kontrolu celého areálu včetně prohlídky objektů. Moţnost spojit si výše uvedené důvody a iniciovat i další kontrolu ze strany např. stavebního úřadu, která by prověřila vyuţití celého areálu, měla přitom nejen ČIŢP (která na podněty občanů reagovala vlastními kontrolami), ale také obecní úřad Libčany. Co se týká obce Libčany, je zřejmé, ţe představitelé obce poměrně brzy pojali nedůvěru k podnikatelským záměrům paní Chmelíčkové i firmy SNOG HK, spol. s r.o., resp. pana Václava Etlíka. Proto se i obec snaţila zabránit udělení souhlasu k nakládání s odpady v areálu a změně účelu uţívání na sklad nebezpečných odpadů. Přímý podnět ke kontrole celého areálu, příp. iniciace státního stavebního dohledu však ani ze strany obce Libčany dán nebyl. Stíţnosti občanů Libčan byly dále adresovány i Magistrátu města Hradec Králové. Ani z jeho strany však nevzešla kontrola, která by prověřila vyuţívání areálu, stíţnosti nebyly zohledněny ani v rámci stavebního řízení o změně stavby. S prováděním kontrol pak souvisí další námitka ze strany správních orgánů, konkrétně ČIŢP, a to moţnost vstupu do obydlí. ČIŢP uvedla37, ţe při kontrole podle zákona o odpadech jsou inspektoři oprávněni vstupovat v nezbytně nutném rozsahu, popřípadě vjíţdět na cizí pozemky nebo vstupovat do cizích objektů uţívaných pro podnikatelskou činnost nebo provozování jiné hospodářské činnosti, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních právních předpisů38. Dále uvedla, ţe toto 37
Viz stanovisko ČIŢP č.j. 10 IRDT/0542526.76/07/RVP ze dne 2. 2. 2007 k usnesení č. 133 Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a ţivotní prostředí Senátu Parlamentu ČR. 38 Ustanovení § 81 odst. 1 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb.: Inspektoři a pověření zaměstnanci Ministerstva a ostatních správních úřadů a zaměstnanci krajů a obcí zařazení do krajských a obecních úřadů vykonávajících působnost v oblasti odpadového hospodářství jsou oprávněni při výkonu své kontrolní činnosti vstupovat v nezbytně nutném rozsahu, popřípadě vjíţdět na cizí pozemky nebo vstupovat do cizích objektů uţívaných pro podnikatelskou činnost nebo provozování jiné hospodářské činnosti, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních právních předpisů. Do objektů důleţitých pro obranu státu lze vstupovat pouze se souhlasem statutárního orgánu nebo vedoucího organizační sloţky státu nebo jimi pověřených osob, do jejichţ působnosti objekt důleţitý pro obranu státu náleţí. Za škodu způsobenou při výkonu kontrolní činnosti odpovídá stát; této odpovědnosti se nemůţe zprostit.
23
oprávnění se nevztahuje na nepodnikající fyzické osoby, resp. ţe v jejich případě se dostává do kolize s právem na ochranu soukromí v podobě zákazu vstupu do obydlí. Pojem hospodářská činnost přitom není nikde definován. To byl i důvod, proč nebylo moţné učinit kontrolu ve zbývající části areálu firmy Vertex. Tato úvaha je v zásadě správná. Ochrana soukromí a s tím neoddělitelně související ochrana a respektování obydlí je jedním ze základních lidských práv. Jako takové je toto právo zakotveno v článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod39, kterou Česká republika ratifikovala. Z hlediska Ústavy ČR, respektive Listiny základních práv a svobod, je ochrana obydlí upravena v článku 1240 a následně je vstupování do obydlí upraveno v jednotlivých právních předpisech, především ve vztahu k pravomocem správních orgánů při výkonu jim svěřené působnosti. Ustanovení těchto jednotlivých zákonů je přitom nezbytné vykládat v souladu s Ústavou ČR, resp. Listinou a Úmluvou, jakoţto předpisy vyšší právní síly, neboť řečeno slovy Ústavního soudu, Ústava včetně Listiny je bezprostředním pramenem práva a jako taková „prozařuje“ celým právním řádem41. K vymezení pojmu obydlí se vyjádřil také Nejvyšší správní soud v rozhodnutí rozšířeného senátu 2 Afs 144/2004 – 110 ze dne 31. 8. 2005, kdyţ s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu ČR uvedl, ţe obydlí nelze chápat pouze v úzkém smyslu jako prostory, které slouţí fyzické osobě k bydlení (tj. dům, chata apod.), nýbrţ i prostory, ve kterých fyzická osoba vykonává nějakou hospodářskou činnost, vnáší-li tam současně část své osobní sféry, svého soukromí42. Čl.8 Úmluvy, Právo na respektování rodinného a soukromého ţivota: 1. Kaţdý má právo na respektování svého soukromého a rodinného ţivota, obydlí a korespondence. 2. Státní orgán nemůţe do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. 40 Viz pozn. 19. 41 K tomu např. nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 93/99: „Jednou z funkcí Ústavy, zvláště ústavní úpravy základních práv a svobod, je její „prozařování" celým právním řádem. Smysl Ústavy spočívá nejen v úpravě základních práv a svobod, jakož i institucionálního mechanizmu a procesu utváření legitimních rozhodnutí státu (resp. orgánů veřejné moci), nejen v přímé závaznosti Ústavy a v jejím postavení bezprostředního pramene práva, nýbrž i v nezbytnosti státních orgánů, resp. orgánů veřejné moci, interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních práv a svobod.“ Podobně např. v nálezech III. ÚS 315/99, III. ÚS 210/2000. 42 Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: „Nezákonná daňová kontrola bude též často v rozporu s právem na respektování obydlí, zakotveným v článku 8 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod, a to především v případě podnikatelské činnosti fyzických osob. Citovaný článek upravuje právo na soukromý a rodinný život. Ve svém prvním odstavci stanoví, že každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku z 16. 12. 1992 ve věci Niemietz proti Německu, A č. 251-B (stížnost č. 13710/88), vyzdvihl hlavní předmět a cíl článku 8, jímž je ochrana jednotlivce proti svévolnému zasahování veřejné moci. Evropský soud dospěl v citovaném případu k závěru, že mezi soukromým životem a obydlím na straně jedné a prostory pro výkon zaměstnání na straně druhé nelze striktně odlišovat. V důsledku toho lze dle Evropského soudu za určitých okolností považovat za porušení citovaného článku i domovní prohlídku v advokátní kanceláři. Evropský soud dále poukázal na to, že soukromý život nelze omezit na intimní okruh, kde každý může vést osobní život podle svého, a zcela z něj vyjmout svět, který je vně tohoto okruhu. Neexistuje principiální důvod, proč z rozsahu pojmu soukromého života vylučovat všechny profesionální či obchodní aktivity. Většina lidí má maximum příležitostí k upevnění pout s vnějším světem právě ve svém zaměstnání. Vždy nelze oddělit to, co patří do profesionální oblasti, od toho, co do ní nepatří. Například fyzická osoba může u sebe doma vykonávat činnosti spojené se 39
24
Nicméně výše uvedený širší výklad pojmu obydlí vycházející z definování obydlí nikoli skrze místo nějakým způsobem určené k obývání, ale skrze jedince a jeho osobní sféru, chceme-li slupku, kterou vnáší do prostoru takovým způsobem, ţe z něj činí neoddělitelnou součást této sféry, nelze mechanicky vyuţít jako šablonu ve vztahu k většině, ne-li všem objektům vlastněných či vyuţívaných fyzickou osobou. Takové pojetí by v podstatě redukovalo pojem obydlí na pouhou existenci vlastnického práva k objektu, k čemuţ dle mého názoru soudy nesměřovaly. V konkrétním případě Libčan byly objekty patřící paní Renátě Chmelíčkové umístěny v průmyslovém areálu, původně slouţily k výrobě či skladování zboţí, nenacházely se v nich kancelářské prostory, v rozhodné době vyuţívány nebyly (resp. neměly být dle tvrzení zástupce vlastníka) a areál byl navíc pronajat firmě KILTE, a.s (vycházím z údajů zjištěných ČIŢP při provádění kontrol). Mělo probíhat vyklízení areálu a příprava na další podnikatelskou činnost. Dále bylo zjištěno, ţe v prostorách areálu probíhal chov hospodářských zvířat. Mám za to, ţe v tomto konkrétním případě nemohly být objekty v areálu povaţovány za obydlí ve vztahu k jeho vlastníkovi, tj. paní Chmelíčkové, která jich osobně neuţívala a v objektech se zřejmě nezdrţovala, udrţovala je prostřednictvím najaté firmy. Nevnesla tak do těchto prostorů nic ze svého soukromí. Pokud současně v těchto objektech přímo sama nepodnikala, ale obhospodařovala je prostřednictvím pronájmu jiné osobě (KILTE, a.s), lze dle mého soudu tyto objekty podřadit pod objekty, v nichţ je vykonávána jiná hospodářská činnost. Rozdíl mezi jinou hospodářskou činností a činností podnikatelskou lze odvodit od definice podnikání, která je uvedena zaměstnáním nebo obchodem, a naopak ve své kanceláři či obchodních prostorech činnosti osobního rázu. Navíc by existovalo riziko nerovnosti v zacházení, pokud by ochrana podle článku 8 byla odpírána s odůvodněním, že napadané opatření se týká výlučně profesionálních aktivit. Ochrana by pak byla poskytována pouze jednotlivci, jehož profesionální a neprofesionální aktivity by byly propojeny natolik složitě, že by neexistoval způsob, jak je od sebe oddělit. Konečně i francouzské znění Úmluvy používající slovo „domicile“, které je širší než slovo anglické „home“, svědčí závěru, že pojem obydlí může zahrnovat například kancelář osoby, která má svobodné povolání. S obdobným chápáním se lze setkat i v judikatuře Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. I. ÚS 201/01 (Sb. ÚS, sv. 24, nález č. 147, str. 59, na str. 63 a násl.), vyslovil, že „…domovní svoboda svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, což představuje nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec. Jestliže proto ústavní pořádek ČR připouští průlom do této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy, a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky je třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti. (…) Ústavně zaručená základní práva a svobody zakotvená v Listině a v Úmluvě se vztahují též na osoby právnické, přirozeně za splnění předpokladu, že to povaha věci umožňuje“. Na základě těchto úvah shledal Ústavní soud jako protiústavní domovní prohlídku prováděnou v prostorách právnické osoby, tj. v prostorách, které nemohou být pojímány jako obydlí člověka v úzkém slova smyslu. K tomu je zapotřebí dodat, že článek 12 Listiny základních práv a svobod nechrání nositele tohoto práva – fyzické i právnické osoby – pouze před protiprávními domovními prohlídkami, ale i před jinými zásahy do nedotknutelnosti obydlí. Tyto jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny (výhrada zákonné úpravy), jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy. Obydlí je tedy chráněno nejen před protiprávními domovními prohlídkami, ale též před jinými porušováními nedotknutelnosti obydlí (ve smyslu jeho širokého chápání). Takovým jiným zásahem může být i nezákonná daňová kontrola.
25
v ţivnostenském zákoně43. Jako onen rozdíl vnímám právě směřování k vytváření zisku, které je u podnikání cílem (přímo ho podmiňuje). Vytváření zisku jako definiční znak pak není dle mého soudu vlastní hospodářské činnosti, která primárně sleduje cíle jiné (jak obhospodařování a údrţbu vlastního majetku, tak např. i veřejně prospěšné cíle). Mám tedy za to, ţe orgány státní správy měly dle zákona o odpadech oprávnění vstoupit do ostatních objektů v areálu bývalého Vertexu (za předpokladu dodrţení dalších poţadavků zákona o odpadech či zákona o státní kontrole). Závěrem však k tomuto tématu povaţuji za nezbytné uvést následující. Nemohu akceptovat argumentaci, dle které byly obtíţe se vstupem do objektů spojeny mimo jiné i s tím, ţe není definováno, co jsou objekty uţívané k jiné hospodářské činnosti. Vyloţit tento pojem dle mého soudu přísluší v prvé řadě orgánům státní správy, jejichţ povinností je aplikovat zákon o odpadech včetně ustanovení § 81 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech. Pokud jde o pojem problematický, který lze vykládat různě a který případně koliduje s jinými právy či právem chráněnými zájmy, pak by měl výklad tohoto pojmu sjednotit ústřední orgán státní správy v rámci metodického vedení. Je zřejmé, ţe takovýto výklad pojmu správními orgány můţe být podroben přezkumu ze strany soudu, nicméně s touto eventualitou demokratický právní řád počítá. Moţnost soudního přezkumu však dle mého soudu nesmí vést k tomu, ţe se správní orgány výkladu pojmu, který potřebují k aplikaci zákona při výkonu státní správy, svým způsobem vyhnou. Jinak poukazuji i na Závěrečnou zprávu z kontrolní akce Brownfields, ve které ČIŢP řešila problematiku vstupu do objektů ve spolupráci se stavebními úřady, jejichţ oprávnění ke vstupu do objektů je koncipováno poněkud odlišně a lze konstatovat, ţe šířeji44. Lze tedy uzavřít, ţe správní orgány zcela nepochybně měly nástroje, jak zkontrolovat činnost, resp. uţívání objektů v areálu bývalého Vertexu.
43
Ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů: „Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosaţení zisku.“ 44 Viz ustanovení § 172 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu: (1) Pověřený zaměstnanec stavebního úřadu, orgánu územního plánování a orgánu obce (dále jen "oprávněná úřední osoba"), pokud plní úkoly podle tohoto zákona, je oprávněn vstupovat na cizí pozemky, stavby a do staveb s vědomím jejich vlastníků při a) zjišťování stavu stavby a pozemku, b) opatřování důkazů a dalších podkladů pro vydání správního rozhodnutí nebo opatření. (2) V případě bezprostředního ohroţení ţivota nebo zdraví osob či zvířat, které nastalo v souvislosti s přípravou a prováděním neodkladného odstranění stavby, nutných zabezpečovacích prací nebo vyklizení stavby ve veřejném zájmu, můţe oprávněná úřední osoba vstoupit na pozemek, stavbu a do stavby i bez vědomí jejich vlastníka. O tom musí vlastníka bez zbytečného odkladu informovat a uvést důvody, které k tomu vedly. (3) Do obydlí můţe oprávněná úřední osoba vstoupit, jen pokud je to nezbytné pro ochranu ţivota, zdraví nebo bezpečnosti osob. Pokud je obydlí uţíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, můţe do něj oprávněná úřední osoba vstoupit téţ, je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy podle tohoto zákona. Uţivatel obydlí je v uvedených případech povinen oprávněné úřední osobě vstup do obydlí umoţnit. K tomu dodávám, ţe obdobně bylo koncipováno oprávnění v rámci zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, účinném do 31. 12. 2006.
26
Hodnocení postupu orgánů státní správy při sanaci a přijímání opatření k nápravě (etapa II.) Rok 2006 Po zjištění rozsahu nelegální činnosti, resp. objemu skladovaného odpadu a zjištění některých látek v tomto odpadu, byl vyhlášen stav nebezpečí. Tento postup zpochybňoval především pan Václav Etlík v průběhu trestního řízení. Ze strany orgánů státní správy pochybnosti o nutnosti vyhlášení stavu nebezpečí zazněly s ohledem na organizační a finanční zabezpečení činností při odstraňování následků nelegálně skladovaných odpadů. Srovnáván byl postup v následných kauzách Chvaletice a Nalţovice, kdy stav nebezpečí vyhlášen nebyl a orgány veřejné správy postupovaly podle zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Co se týká vyhlášení stavu nebezpečí, právní úprava tohoto postupu je upravena v zákoně č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Stavem nebezpečí je krizový stav vyvolaný mimořádnou událostí. Dle ustanovení § 3 krizového zákona se stav nebezpečí jako bezodkladné opatření můţe vyhlásit, jsou-li v případě ţivelní pohromy, ekologické nebo průmyslové havárie, nehody nebo jiného nebezpečí ohroţeny ţivoty, zdraví, majetek, ţivotní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohroţení značného rozsahu a není moţné odvrátit ohroţení běţnou činností správních úřadů a sloţek integrovaného záchranného systému45. Situace v Libčanech byla vyhodnocena jako jiné nebezpečí, jímţ jsou ohroţeny ţivoty, zdraví, majetek, ţivotní prostředí. Intenzita ohroţení byla hodnocena jednak z hlediska územního rozsahu (ohroţení se vztahovalo „jen“ na obec Libčany, proto nelze říci, ţe by dosahovala značného rozsahu); ţivoty, zdraví, majetek, ţivotní prostředí byly ohroţeny bezprostředně. Odvrácení ohroţení běţnou činností správních úřadů a sloţek integrovaného záchranného systému nebylo moţné vzhledem k nutnosti roztřídit jednotlivé látky, coţ si vyţádalo delší časový úsek, po který nebezpečí přetrvávalo. Domnívám se proto, ţe vyhlášení stavu nebezpečí nebylo v rozporu se zákonem; naopak podmínky jeho vyhlášení dle mého soudu splněny byly. Po ukončení stavu nebezpečí postupoval obecní úřad obce s rozšířenou působností podle ustanovení § 79 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech. Podle tohoto ustanovení můţe obecní úřad obce s rozšířenou působností, hrozí-li poškození lidského zdraví nebo ţivotního prostředí nebo jiţ k němu došlo, zajistit ochranu lidského zdraví a ţivotního prostředí na náklady odpovědné osoby. Podle tohoto ustanovení vydal proto dne 5. 5. 2006 Magistrát města Hradec Králové rozhodnutí č.j. 041231/06/ŢP2/hud, kterým uloţil firmě DEKONTA, a.s., divize EHS (IČ 25000696), povinnost zajistit ochranu lidského zdraví a ţivotního prostředí a odstranit odpad. Firma SNOG HK, spol. s r.o., se proti rozhodnutí odvolala, Krajský
45
Dosahuje-li intenzita ohroţení značného rozsahu, je podle krizového zákona moţno vyhlásit ještě stav nouze nebo stav ohroţení státu.
27
úřad Královéhradeckého kraje následně rozhodnutí změnil, v zásadě je však potvrdil46. Zákon o odpadech blíţe nespecifikuje způsob, jakým má obecní úřad obce s rozšířenou působností zajistit ochranu lidského zdraví a ţivotního prostředí podle citovaného ustanovení. Magistrát zvolil formu správního rozhodnutí, kterým uloţil povinnosti firmě DEKONTA, a.s., jako sloţce integrovaného záchranného systému. Lze konstatovat, ţe z hlediska dopadu na práva a povinnosti osob je správní rozhodnutí nástroj, který jasně vymezuje přiznávaná práva, resp. ukládané povinnosti, v odůvodnění vysvětluje, jaké důvody k jejich stanovení vedly, a zejména má jasně definované moţnosti opravných prostředků od řádných, přes mimořádné aţ k soudní kontrole prostřednictvím správního soudnictví. Přes výše uvedené však musím upozornit na ústavní maximu47, dle níţ státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Lze si představit (a z pohledu firmy SNOG HK, spol. s r.o., to bylo takto i prezentováno), ţe vydaným rozhodnutím dojde k zásahu do práv osob. Domnívám se proto, ţe Ministerstvo ţivotního prostředí jako ústřední orgán státní správy by mělo zpracovat metodický pokyn, který by vymezil (procesní) moţnosti obce při postupu podle ustanovení § 79 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech. Pokud bylo postupováno výše uvedeným způsobem, pak se ztotoţňuji s názorem krajského úřadu, ţe účastníkem řízení v daném případě měla být i společnost SNOG HK, spol. s r.o., neboť se jednalo o nemovitosti, které v dané době uţívala na základě nájemního vztahu a odpady byly v jejím vlastnictví. Dále se domnívám, ţe účastníkem řízení měla být i paní Renáta Chmelíčková, jako vlastník objektu, neboť i její práva mohla být rozhodnutím dotčena. Riziko, ţe by se paní Chmelíčková jako účastník řízení proti rozhodnutí odvolala, čímţ by byl znemoţněn okamţitý zásah firmy DEKONTA, a.s., a do rozhodnutí odvolacího orgánu by přetrvával stav ohroţující ţivoty a zdraví obyvatel Libčan, bylo moţné eliminovat postupem dle ustanovení § 85 správního řádu. Dle ustanovení § 85 odst. 2 písm. a) správního řádu totiţ můţe správní orgán vyloučit odkladný účinek odvolání, jestliţe to naléhavě vyţaduje veřejný zájem. Rozhodnutí je pak vykonatelné bez ohledu na podané odvolání. Domnívám se, ţe v případě Libčan by bylo moţné veřejný zájem
46
Konkrétně byly povinnosti odvolacím rozhodnutím stanoveny takto: a) bezodkladně pokračovat v inventarizaci odpadů, chemických látek a chemických přípravků nezákonně uloţených v bývalém areálu společnosti Vertex a zabezpečit tyto látky před únikem do ţivotního prostředí a ohroţením lidského zdraví, b) v případě nálezu dalších odpadů, chemických látek a přípravků, které vstoupí do reakce, při níţ vznikne reakční produkt nebo metabolit představující nebezpeční pro zdraví člověka, ţivotní prostředí (např. exotermická reakce, vývin toxických neb hořlavých plynů, exploze…), provést jejich okamţité zabezpečení a odstranění, c) vypracovávat průběţné zprávy o činnosti v bývalém areálu Vertex a vyhotovit odborný posudek s cílem popsat a zhodnotit bývalý areál Vertex z pohledu ohroţení ţivotního prostředí, včetně seznamu uloţených odpadů, d) odstranit nebezpečné odpady, které bezprostředně ohroţují lidské zdraví a ţivotní prostředí v součinnosti s odborem ţivotního prostředí Magistrátu města Hradce Králové, e) náklady vzniklé tímto rozhodnutím hradí obecní úřad s rozšířenou působností, který rozhodnutí vydal, náhradu nákladů je povinna obecnímu úřadu s rozšířenou působností uhradit osoba, která je za tento odpad odpovědná podle zákona o odpadech. 47 Čl. 2 odst. 3 Ústavy.
28
na vyloučení odkladného účinku dovodit, konkrétně veřejný zájem na ochraně ţivotů a zdraví, jakoţ i na ochraně ţivotního prostředí. Po odhalení nelegálního skladu nebezpečného odpadu byla ze strany ČIŢP, ale i dalších orgánů státní správy zahájena sankční řízení podle jednotlivých odvětvových předpisů. K postupu ţivnostenského úřadu Magistrátu města Hradec Králové pouze uvádím své znepokojení nad dobou, neţ došlo k odebrání ţivnostenského oprávnění firmě SNOG HK, spol. s r.o., resp. ţe řízení o odebrání ţivnostenského oprávnění bylo zahájeno aţ 7. 8. 2006. Výše uvedené vychází z toho, ţe řízení bylo dle standardní praxe zahájeno teprve poté, co ţivnostenský úřad obdrţel prokazatelné sdělení ČIŢP, ţe firma při provozování ţivnosti hrubě porušila své povinnosti dle zákona o odpadech. V souvislosti s rozsahem nelegální činnosti, zásahu Policie ČR a vyhlášení stavu nebezpečí mám za to, ţe ţivnostenský úřad měl zahájit řízení mnohem dříve, nejpozději po vyhlášení stavu nebezpečí. Prakticky totiţ mohla firma SNOG HK, spol. s r.o., podnikat v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady ještě celého půl roku poté, kdy byl objeven nelegální sklad v Libčanech. Pozastavit se musím také nad postupem stavebního úřadu Magistrátu města Hradec Králové. Stavební úřad shledal, ţe vlastníkovi areálu ani firmám v areálu hospodařícím není moţné prokázat, zda se dopustili správního deliktu uţívání stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, neboť kolaudační rozhodnutí (ani jiné rozhodnutí, ze kterého by byl zřejmý účel staveb) se nedochovalo. Teprve následně byl v archivu dohledán pouze pasport areálu, z něj však účel nebylo moţno blíţe určit48. Respektuji skutečnost, ţe jde-li o správní trestání, je nutno vycházet ze zásady v pochybnostech ve prospěch a není-li moţné jednoznačně prokázat, ţe k deliktnímu jednání došlo, nelze uloţit sankci. Není mi však známo, ţe by stavební úřad alespoň následně vydal opatření podle ustanovení § 104 stavebního zákona č. 50/1976 Sb., kterým by stanovil, ke kterému účelu jsou stavby uţívány bez závad, a nařídil vlastníkovi areálu pořídit dokumentaci skutečného provedení staveb. Tím by postavil najisto stavebně právní povahu staveb a zamezil případnému nezákonnému uţívání staveb v budoucnu. Stejně tak mohlo docházet k manipulaci s finančními prostředky firmy (vyvedení finančních prostředků), coţ mohlo vést k nemoţnosti účinně vymáhat opatření k nápravě po původci stavu. Tyto skutečnosti však jako zástupkyně veřejného ochránce práv nemohu prošetřit. V průběhu roku 2006 postupovalo pod koordinací Magistrátu HK analyzování, třídění a odváţení odpadů prostřednictvím firmy DEKONTA, a.s., a za kontroly ČIŢP. Tato činnost byla utlumena v období od 30. 6. 2006 do 1. 9. 2006 z důvodu vyčerpání finančních prostředků uvolněných Magistrátem HK a nutnosti zabezpečit finanční krytí z jiných zdrojů.
48
Jak vyplývá z příspěvku Postup orgánů státní správy obce s rozšířenou působností – Hradec Králové – při řešení konkrétní situace v obci Libčany kolektivu pracovníků odboru ţivotního prostředí Magistrátu města Hradce Králové ve sborníku pracovního semináře Nelegální sklady chemických látek 25. - 26. dubna 2007 Litomyšl, částečné podklady, včetně pasportní dokumentace byly dohledány aţ ve fondu Státního oblastního archivu a na Katastrálním úřadě pro Královéhradecký kraj.
29
Lze konstatovat, ţe došlo k prodlevě, po kterou nebylo moţno pokračovat v odstraňování krizového stavu, a současně přetrvávalo ohroţení ţivotů, zdraví i majetku obyvatel Libčan. Rychlost, s jakou byly uvolněny finanční prostředky, dle mého soudu neodpovídala váţnosti situace. S ohledem na znění článku 1 Přílohy k usnesení vlády ze dne 7. září 2005 č. 1131 přitom příliš nerozumím váhání Ministerstva financí, zda účelovou rezervu bylo moţno pouţít, neboť vzhledem k vyhlášení stavu nebezpečí (který je krizovým stavem dle krizového zákona) se dle mého soudu jednalo o odstraňování následků tohoto stavu49. V souvislosti s uvolněním finančních prostředků z kapitoly Všeobecná pokladní správa poukázaly orgány samosprávy na další úskalí, které tento postup v sobě skrývá. Podmínkou pro (případné) poskytnutí finančních prostředků z účelové rezervy v rámci rozpočtové kapitoly Všeobecná pokladní správa je vyčerpání prostředků z rezervních fondů vyčleněných pro krizové situace v rámci rozpočtů správních úřadů, resp. kraje50. K čerpání vlastních rozpočtových rezerv je přitom nezbytné rozhodnutí zastupitelstva. Svolání zastupitelstva je vázáno na lhůty upravené zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, resp. zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Lhůty se týkají zejména zveřejnění programu zastupitelstva. Konkrétně v případě kraje, pokud hejtman svolává zastupitelstvo, krajský úřad zveřejní informaci o místě, době a navrţeném programu připravovaného zasedání zastupitelstva vţdy nejméně 10 dnů předem51 na úřední desce krajského úřadu. V případě krizového stavu však lhůta 10 dnů můţe způsobit váţné problémy, resp. přetrvávající ohroţení jak ţivotů a zdraví občanů, tak škody na ţivotním prostředí či majetku. Shoduji se v tomto s Analýzou, ţe pro vývoj situace v Libčanech bylo z hlediska financování opatření k nápravě zásadní, ţe zjištěný stav byl posouzen a deklarován jako krizový stav (stav nebezpečí). Pro případ nevyhlášení krizového stavu a současného ohroţení nebo poškozovaní ţivotního prostředí protiprávně uloţenými odpady (např. Chvaletice či Nalţovice) přitom neexistují podobné zdroje, resp. rozpočtové rezervy (např. u Ministerstva ţivotního prostředí). Povaţuji tedy za nutné dořešit zajištění procesu efektivního a rychlého financování opatření v obdobných případech.
Čl. 1 Přílohy k usnesení vlády ze dne 7. září 2005 č. 1131 - Úvodní ustanovení: Účelová rezerva finančních prostředků na řešení krizových situací, jejich předcházení a odstraňování jejich následků (dále jen „rezerva na řešení krizových situací”) vytvořená v kapitole Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu České republiky na rok 2006 podle § 25 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), je určena k pokrytí nákladů ministerstev a jiných správních úřadů (dále jen „správní úřad“), krajů a hlavního města Prahy (dále jen „kraj“), vzniklých v důsledku krizové situace, k úhradě opatření přijatých při řešení krizových situací, odstraňování jejich následků a ve výjimečných případech i na předcházení krizových situací. Na poskytnutí finančních prostředků z rezervy na řešení krizových situací není právní nárok. 50 Čl. 3 Přílohy k usnesení vlády ze dne 7. září 2005 č. 1131 - Podmínky a způsob uvolňování finančních prostředků: 1. Správní úřad a kraj můţe poţádat o uvolnění finančních prostředků z rezervy na řešení krizových situací, a to po vyčerpání finančních prostředků rozpočtovaných ve svém rozpočtu na krizové situace 51 Viz ustanovení § 42 krajského zřízení. 49
30
Obecné poznatky ze systémového legislativního řešení nakládání s odpady Závěrem svého hodnocení bych chtěla poukázat na následující skutečnost. V Libčanech byly nalezeny látky, které před tím, neţ se staly odpadem, byly s ohledem na své vlastnosti podrobeny zvýšené kontrole i při předchozím nakládání. Jednalo se zejména o chemické látky a přípravky nebo léčiva, dokonce i výbušniny52. Tyto materiály mohou být ekonomicky atraktivní a motivovat k nelegálnímu nakládání s odpadem a vést ke vzniku vysokých společenských rizik. Mechanismus lze přitom velmi stručně popsat následovně. Jakmile se tyto látky, přípravky či léčiva stanou opadem, mění způsob jejich evidence a jsou zařazeny pod katalog odpadů. Nakládání s nimi, dříve podrobené přísné kontrole, se do určité míry uvolňuje. V rámci zařazení do katalogu odpadů se jejich sledování „ztratí“ v souhrnu s jinými odpady a mohou být nelegálně zneuţity pro výrobu výbušnin, zbraní nebo drog. Přitom u návykových látek je jejich evidence vedena v souladu s ustanovením § 32 zákona o návykových látkách podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 123/2006 Sb., o evidenci a dokumentaci návykových látek a přípravků. Je povinnost evidovat zacházení, dovoz a vývoz návykových látek a přípravků s jejich obsahem, a to písemně ve vázaných knihách s očíslovanými listy (dále jen "evidenční kniha") nebo případech stanovených vyhláškou elektronicky. Záznam v evidenční knize vţdy obsahuje název návykové látky nebo přípravku včetně jeho síly, lékové formy a velikosti balení. Dále je evidováno přijaté a vydané mnoţství látky nebo přípravku včetně jednotky mnoţství. Současně mají osoby oprávněné zacházet s návykovými látkami a přípravky dle ustanovení § 15 odst. 2 vyhlášky č. 123/2006 Sb. povinnost uchovávat dokumentaci vztahující se k zacházení s návykovými látkami a přípravky s jejich obsahem po dobu 5 let od pořízení dokumentu, popřípadě od posledního záznamu v něm podle toho, která z těchto skutečností nastala později. Také v případě léčiv, pokud je s nimi nakládáno v reţimu zákona o léčivech, existuje dokumentace tohoto nakládání, která zahrnuje i evidenci skladových zásob, příjmu a výdeje léčivých přípravků podle jednotlivých poloţek umoţňujících rozlišit lékovou formu, mnoţství účinné látky obsaţené v jednotce hmotnosti, objemu nebo jednotce lékové formy a velikost balení léčivého přípravku 53. Odstraňování léčiv je upraveno ustanovením § 88 zákona o léčivech. Dle tohoto ustanovení nepouţitelná léčiva být odstraněna včetně jejich obalů tak, aby nedošlo k ohroţení ţivota a zdraví lidí nebo zvířat anebo ţivotního prostředí. Při nakládání s nepouţitelnými léčivy se postupuje stejně jako při nakládání s nebezpečnými odpady, včetně vedení jejich evidence podle zvláštního právního předpisu (tj. zákona o odpadech). Odstraňování nepouţitelných léčiv provádějí právnické nebo fyzické osoby na základě souhlasu
52
Srov. zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, nebo zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních). 53 Viz ustanovení § 22, § 37 a § 41 zákona o léčivech.
31
uděleného orgánem kraje v přenesené působnosti54, anebo, jde-li o radiofarmaka, Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. O udělení souhlasu informuje úřad, který souhlas udělil, Ministerstvo zdravotnictví, jde-li o humánní léčivo, nebo Ministerstvo zemědělství, jde-li o veterinární léčivo, přičemţ sdělená informace obsahuje i název technického zařízení slouţícího k odstraňování nepouţitelných léčiv, jehoţ je příslušná právnická nebo fyzická osoba provozovatelem. Dokumentace nakládání s léčivy se uchovává nejméně po dobu 5 let od data provedení posledního zápisu. Lze tedy uvést, ţe pokud se léčiva, potaţmo návykové látky, stanou odpadem, podléhají zařazení a evidenci dle zákona o odpadech, resp. vyhlášky Ministerstva ţivotního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů). Všechna zařazení do katalogu odpadů přitom závisí nejen na sloţení odpadu, ale také na jeho původu. Léčiva, která obsahují zdraví škodlivé látky, tak mohou být řazena zejména do dvou skupin odpadů pod osm druhů odpadů55. Stanou-li se návykové látky nepouţitelné, musí být zneškodněny. Dle ustanovení § 14 zákona o návykových látkách se zneškodňování nepouţitelných návykových látek, jakoţ i odpadu je obsahujícího, které jsou léčivem, řídí zvláštním právním předpisem, kterým je zákon o léčivech (k tomu viz níţe). Zneškodňování 54
Tímto souhlasem je souhlas k provozování zařízení k vyuţívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů dle ustanovení § 14 zákona o odpadech, který je udělován rozhodnutím příslušného krajského úřadu. 55 Léčiva mohou být řazena do následujících katalogových čísel: 18 Odpady ze zdravotnictví a veterinární péče a/nebo z výzkumu s nimi souvisejícího (s výjimkou kuchyňských odpadů a odpadu ze stravovacího zařízení, které se zdravotnictvím bezprostředně nesouvisí) 18 01 Odpady z porodnické péče, z diagnostiky, z léčení nebo prevence nemocí lidí 18 01 06* Chemikálie, které jsou nebo obsahují nebezpečné látky 18 01 07 Chemikálie neuvedené pod číslem 18 01 06 18 01 08* Nepouţitelná cytostatika 18 01 09* Jiná nepouţitelná léčiva neuvedená pod číslem 18 01 08 18 01 10* Odpadní amalgám ze stomatologické péče 18 02 Odpady z výzkumu, diagnostiky, léčení nebo prevence nemocí zvířat 18 02 05* Chemikálie sestávající z nebezpečných látek nebo tyto látky obsahující 18 02 06 Jiné chemikálie neuvedené pod číslem 18 02 05 18 02 07* Nepouţitelná cytostatika 18 02 08* Jiná nepouţitelná léčiva neuvedená pod číslem 18 02 07 20 Komunální odpady (odpady z domácností a podobné ţivnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů) včetně sloţek z odděleného sběru 20 01 Sloţky z odděleného sběru (kromě odpadů uvedených v podskupině 15 01) 20 01 31* Nepouţitelná cytostatika 20 01 32* Jiná nepouţitelná léčiva neuvedená pod číslem 20 01 31 Z toho následující poloţky jsou zařazeny na seznam nebezpečného odpadu: 18 01 Odpady z porodnické péče, z diagnostiky, z léčení nebo prevence nemocí lidí 18 01 08* Nepouţitelná cytostatika 18 01 10* Odpadní amalgám ze stomatologické péče 18 02 Odpady z výzkumu, diagnostiky, léčení nebo prevence nemocí zvířat 18 02 05* Chemikálie sestávající z nebezpečných látek nebo tyto látky obsahující 18 02 07* Nepouţitelná cytostatika 20 01 Sloţky z odděleného sběru (kromě odpadů uvedených v podskupině 15 01) 20 01 31* Nepouţitelná cytostatika
32
nepouţitelných návykových látek, jakoţ i odpadu je obsahujícího, které nejsou léčivem podle zvláštního zákona, lze provádět jedině za přítomnosti zástupce krajského úřadu. Osoba provádějící zneškodnění o něm sepíše zápis, který podepíše přítomný zástupce krajského úřadu. Lze tedy konstatovat, ţe reţim výše uvedených skupin je odlišný, přičemţ u návykových látek, které jsou léčivy, je paradoxně méně přísně kontrolovaný, neboť zde není nutná přítomnost zástupce krajského úřadu při jejich zneškodňování. Má se za to, ţe reţim zákona o léčivech, který ovšem dále odkazuje na zákon o odpadech, je dostatečný. Je paradoxem, ţe jeden právní předpis stanoví povinnost speciálního dohledu nad zneškodněním nebezpečných látek a druhý pro chemicky identické materiály takové řešení nevyţaduje. Obdobná situace s neprovázaností evidence nastává u chemických látek a přípravků. Pro účely zařazování odpadu, resp. pro označení chemické látky či přípravku, se přitom vyuţívá klasifikace sloţek, jeţ činí odpad nebezpečným, podle zákona o chemických látkách. Škála katalogových čísel odpadu, která mohou obsahovat chemické látky, resp. nebezpečné chemické látky, je přitom značně širší neţ u výše zmíněných léčiv či návykových látek (jen s mírnou nadsázkou jde takřka o kompletní katalog odpadů). Stejná je situace i v případě evidence střeliva. Zacházení se střelivem upravuje v závislosti na tom, zda se jedná o vojenský materiál, či nikoliv, zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, a zákon č. 119/2002 Sb., o zbraních. Dle ustanovení § 36a odst. 3 zákona o ozbrojených silách Ministerstvo obrany eviduje vojenské zbraně a munici, které jsou pouţívány ozbrojenými silami k plnění jejich úkolů, ve vojenském centrálním registru zbraní a munice. Dle ustanovení § 71 zákona o zbraních Policie ČR vede informační systémy obsahující mimo jiné údaje o registrovaných zbraních, hlavních částech zbraní, zakázaných doplňcích zbraní a vydaných průkazech zbraní, vyvezených nebo provezených zbraních, střelivu nebo zakázaných doplňcích zbraní, zbrojních průvodních listech pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva, jednorázových dokladech o povolení přepravy a povoleních přepravovat zbraně nebo střelivo, ztracených nebo odcizených zbraních, zbrojních průkazech, zbrojních licencích, průkazech zbraní a průkazech zkušebních komisařů, zajištěných, zadrţených, odebraných, odevzdaných, propadlých nebo zabraných zbraních, zakázaných doplňcích zbraní a zbraních nebo zakázaných doplňcích zbraní určených ke zničení nebo znehodnocení, nalezené nevybuchlé munici nebo výbušninách. Znehodnocování střeliva dle zákona o zbraních přitom mohou provádět pouze osoby, které jsou k tomu oprávněny56, a na základě povolení příslušného útvaru policie 57. Zbraně a střeliva jsou tedy dle zákona zneškodňovány nikoli podle zákona o odpadech, ale jiným, speciálním způsobem. Zpracování a vedení evidence odpadů je upraveno ustanoveními §§ 39 a 40 zákona o odpadech, detailněji pak vyhláškou Ministerstva ţivotního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Dle ustanovení § 21 a násl. vyhlášky se eviduje mnoţství vzniklého odpadu (název, katalogové číslo a kategorie odpadu), způsob naloţení s odpadem (vyuţití nebo odstranění vlastními prostředky, předání k vyuţití nebo odstranění jiné oprávněné osobě), mnoţství předaného 56 57
Viz ustanovení § 63 odst. 5 zákona o zbraních. Viz ustanovení § 63 odst. 1 zákona o zbraních.
33
odpadu k dalšímu vyuţití nebo odstranění a identifikační údaje oprávněných osob, kterým byl odpad předán, mnoţství přijatého odpadu (název, katalogové číslo a kategorie odpadu) a identifikační údaje původce nebo oprávněných osob, od nichţ byl odpad přijat, datum a číslo zápisu, jméno a příjmení osoby odpovědné za vedení evidence. Původci odpadů a oprávněné osoby, na které se vztahuje ohlašovací povinnost, zasílají hlášení o roční produkci a nakládání s odpady za uplynulý rok na formuláři, jehoţ vzor je uveden v příloze č. 20 vyhlášky. Účastníci přepravy nebezpečných odpadů vedou evidenci o přepravě nebezpečných odpadů na evidenčním listě uvedeném v příloze č. 26 vyhlášky. U evidence odpadů se tedy sice sleduje mnoţství, ale mnoţství celkové (tomu odpovídá i povinnost uvádět mnoţství odpadu v tunách). U léčiv, návykových látek a chemických látek tak končí povinnost evidovat nakládání s nimi po jednotlivých baleních a nadále se sleduje celkové mnoţství odpadu daného katalogového čísla. V rámci manipulace s takovým mnoţstvím pak dochází k určitým změnám celkové hmotnosti nebo snadné účelové záměně a k vyuţívání odpadu k jiným, nelegálním účelům. Znovu připomínám, ţe tyto odpady (bývalá léčiva, případně návykové látky, chemické látky) bývají ekonomicky atraktivní i v malých mnoţstvích. Z výše uvedeného exkurzu vyplývá, ţe u všech zmíněných látek či materiálů jde o přísně sledované poloţky. V případě střeliva (i vojenského) se navíc jedná o materiály, které se vůbec nemohou stát odpadem, neboť jejich znehodnocování se řídí zvláštními předpisy. Jejich předání firmě SNOG HK, spol. s r.o., tedy muselo být porušením těchto zvláštních předpisů. V této souvislosti tedy vyvstává otázka, kdo předal firmě SNOG HK, spol. s r.o., tyto látky a zda byly tyto osoby ověřeny a prověřeny, zda se i ony případně nedopustily správních deliktů. Nemám přitom informace, které by nasvědčovaly, ţe se tak stalo. Z informací o činnosti krajského úřadu, Magistrátu města Hradce Králové nebo ČIŢP o jejich činnosti po objevení skladu v Libčanech a zjištění výskytu těchto látek nevyplývá, ţe by blíţe prověřily tok odpadů související s tímto nelegálním skladem. Při nelegálním nakládání s odpady se dále „slabým“ místem jeví kontrola odpadů přejímaných k odstranění. O snaze zneuţití moţného nedůsledného prověření druhu odpadů předávaných k odstranění svědčí dokumentace a nález velkoobjemového kontejneru Policií ČR při odhalení nelegálního skladu, připraveného firmou SNOG HK, spol. s r.o., k odvozu. Pod vrstvou komunálního odpadu byly přímo v kontejneru maskovány nádoby s nebezpečným odpadem. Právně je postup při přejímce odpadů do zařízení k vyuţívání a odstraňování, sběru a výkupu odpadů upraven ustanovením § 4 odst. 3 vyhlášky č. 383/2001 Sb., resp. přílohou č. 2 této vyhlášky. Dle této přílohy provozovatel zařízení zabezpečí kontrolu dokumentace o odpadu v případě jednorázové nebo první z řady dodávek v jednom kalendářním roce, vizuální kontrolu kaţdé dodávky odpadu, namátkovou kontrolu odpadu o ověření shody odpadu s popisem uvedeným v dokumentech předloţených vlastníkem odpadu. Pokud je vizuální kontrola prováděna pouze podle povrchového vzhledu dodávky při přejímce, můţe být skutečný obsah dodávky odlišný. Minimálně vizuální kontrolu je tedy, v souladu s platnými provozními řády zařízení a dle technické normy TNO 83 8039, nutné vyţadovat také při vyprazdňování a překládce odpadů před vlastním odstraněním odpadu. Kontrola
34
odpadů před odstraněním je v zásadě poslední moţností, jak ověřit skutečné sloţení odpadu; jde proto o klíčový moment. Za zásadní nástroj pro zjištění toku odpadů (a to nejen v Libčanech) povaţuji funkční evidenci odpadů, tj. evidenci vzniku odpadu, jeho pohybu mezi jednotlivými subjekty, evidenci zařízení k nakládání s odpadem a evidenci odstraněného odpadu (včetně způsobu odstranění). Jednotlivé dílčí evidence přitom musí být vzájemně propojeny. Současně by systém evidence měl být schopen odhalit vzájemné nesrovnalosti mezi dílčími evidencemi, které by byly vzápětí prověřeny. Z mých zjištění na Ministerstvu ţivotního prostředí vyplynulo, ţe takový systém v současnosti dostupný není, i kdyţ byla provedena významná zlepšení, která jiţ určitá srovnání dovolují. Musím však hodnotit jako systémovou chybu, pokud jiţ od účinnosti předchozí právní úpravy, zákona č. 125/1997 Sb. (tj. od 1. 1. 1998), a následně také od účinnosti zákona 185/2001 Sb. (tj. od 1. 1. 2002) je povinností všech právnických osob nakládajících s odpady vedení rozsáhlé a administrativně náročné evidence odpadů, kterou ale v rozporu s jedním s hlavních cílů této evidence nebylo moţné souhrnně vyhodnotit, respektive pohyb nebezpečných odpadů nebyl souhrnně pro účely kontroly jeho toku a moţných rizikových úniků vyhodnocován. Úplným závěrem a pouze na okraj poznamenávám, ţe firma SNOG HK, spol. s r.o., byla rovněţ drţitelem certifikátu ISO 14001 a ISO 9001. Tyto normy specifikují poţadavky na kvalitu managementu a na systém řízení péče o ţivotní prostředí (systém environmentálního managementu - EMS). Aplikováním takového systému managementu musí organizace vhodnými prostředky řídit veškeré své chování k ţivotnímu prostředí prostřednictvím své politiky a cílů. Z případu Libčany je zřejmé, ţe ani tyto certifikáty nemusí být prokazatelným osvědčením o kvalitách jejich drţitele.
D - Závěry Mám-li shrnout své hodnocení případu nelegálního nakládání s odpadem včetně nebezpečného odpadu v Libčanech, pak konstatuji: 1. Orgány státní správy sice nebyly ve věci zcela nečinné, zejména ČIŢP provedla řadu kontrol. Obec s rozšířenou působností, tj. Hradec Králové, však jiţ ţádnou takovou aktivitu neprojevila, ačkoli právě ona mohla nejlépe spolupracovat se „svým“ stavebním úřadem. Provedené kontroly nebyly (bohuţel) dostatečné, neboť byly zaměřeny jen na činnost firmy SNOG HK, spol. s r.o., v rámci vydaných povolení, laicky řečeno kontrola byla zaměřena na zjištění, zda firma dělá správně to, co má povoleno, nikoli na zjištění, zda nedělá něco, co povoleno nemá. 2. Údaje o kontrolovaných objektech areálu, resp. jeho jednotlivých částech v jednotlivých protokolech o kontrolách a rozhodnutích jsou nejasné, občas si vzájemně odporují. 3. Orgány státní správy měly, i přes podávání nepravdivých informací ze strany firmy SNOG HK, spol. s r.o., moţnost odhalit rozsah nepovoleného nakládání s odpady na základě informací, které měly k dispozici od občanů obce Libčany i ze svých kontrolních zjištění. Lepší předpoklady k tomu by však vytvořila 35
vyšší míra vzájemné součinnosti (např. iniciování státního stavebního dohledu). Nebyl rovněţ respektován pokyn Ministerstva ţivotního prostředí prověřit, jak byl odstraněn odpad, o němţ firma SNOG HK, spol. s r.o., uvedla nepravdivé údaje. 4. Orgány státní správy měly i za stávající právní úpravy moţnost vstupu do dalších, k nelegální činnosti vyuţívaných objektů v bývalém areálu Vertexu. 5. Dle mého názoru jiţ Krajský úřad Královéhradeckého kraje, ale rozhodně stavební úřad Magistrátu města Hradec Králové pochybil, pokud nepoţadoval přinejmenším zjišťovací řízení, resp. posouzení vlivu záměru na ţivotní prostředí. 6. Činnost orgánů státní správy a samosprávy po odhalení nelegálního skladování odpadů v celém areálu bývalého Vertexu hodnotím v zásadě pozitivně. Reakce orgánů státní správy a zejména orgánů územní samosprávy (primátor Hradce Králové, hejtman Královéhradeckého kraje) byla rychlá a vzhledem k „novosti“ situace (první případ svého druhu, zejména co se týče rozsahu nelegální činnosti) ji nepovaţuji za neadekvátní v souvislosti s vyhlášením stavu nebezpečí. 7. Chybějící, ale vysoce nezbytné je zjištění celkové bilance odpadů firmy SNOG HK, spol. s r.o.; tedy kolik a jakých odpadů podle evidence firma SNOG HK, spol. s r.o., celkem převzala a kolik a jakých odpadů skutečně odstranila či předala k odstranění. Rozdíl mezi převzatým a předaným odpadem a odpadem zjištěným a odstraněným firmou DEKONTA, a.s., pokud bude zjištěn, by mohl představovat trvající riziko ohroţení ţivotního prostředí.Toto prověření je, resp. mělo být úkolem správních orgánů. 8. Evidence na úseku odpadového hospodářství, resp. způsob, jakým s ní bylo pracováno, nesplnila svoji roli nástroje umoţňujícího odhalit nesrovnalosti v toku odpadů Dále si dovoluji upozornit na skutečnost, ţe v případě firmy SNOG HK, spol. s r.o., se nakládání s odpady často dělo mezi firmami, které byly personálně propojeny, coţ nepochybně usnadnilo nelegální činnost. Jsem si však vědoma, ţe prověření, do jaké míry se na nelegální činnosti podílely jiné osoby, je úkolem orgánů činných v trestním řízení a nespadá do působnosti veřejného ochránce práv. Orgány státní správy na úseku nakládání s odpady by se však měly zaměřit na důkladnou kontrolu těchto firem. Náměty k opatřením k nápravě a k předcházení vzniku nelegálních skladů odpadu V prvé řadě bych chtěla uvést, ţe systémové a komplexní změny v nakládání s odpady (včetně vedení evidence přepravy zejména nebezpečného odpadu) by dle mého názoru měly vycházet především z poznatků a závěrů meziresortní pracovní skupiny ustavené k realizaci usnesení Bezpečnostní rady státu č. 18/2007. Tato skupina má uloţeno formulovat opatření k předcházení, resp. řešení obdobných případů, a předloţit je Bezpečnostní radě státu. Předpokládám přitom, ţe tato 36
doporučení jiţ budou natolik konkrétní, aby je bylo moţno realizovat (v případě aplikačních doporučení) či předloţit do legislativního procesu (v případě legislativních doporučení). Přesto si na základě provedeného šetření dovoluji formulovat následující náměty na opatření, která by mohla pomoci zamezit vzniku nových nelegálních skladů. Tyto náměty jsem pro přehlednost rozdělila na aplikační opatření, která lze realizovat okamţitě, a náměty na legislativní opatření, která by vyţadovala změnu právní úpravy. Aplikační opatření
Zajištění vzájemného předávání informací z kontrol či z podnětů třetích osob mezi jednotlivými kontrolními či dozorovými orgány státní správy (např. formou metodického pokynu), a to nejen v rámci nakládání s odpady, ale i mezi jednotlivými úseky státní správy.
V rámci kontrolní činnosti zaznamenat do protokolu nejen podrobný popis kontrolovaného subjektu, ale také identifikace objektů, ve kterých je kontrola prováděna.
Vypracování metodického pokynu k oprávněním inspektorů a pověřených zaměstnanců správních úřadů vykonávajících působnost v oblasti odpadového hospodářství v návaznosti na ustanovení § 81 odst. 1 písm. a) (mělo by zajistit Ministerstvo ţivotního prostředí).
V případě podezření z porušení jiných předpisů iniciuje správní orgán společnou, koordinovanou kontrolu.
Věnovat zvýšenou pozornost orgány státní správy zabezpečení kontroly při přejímce odpadu k odstranění, zejména před odstraňování skládkováním nebo spalováním.
Provázání evidence nakládání s odpady a evidence provozovaných zařízení s evidencí při přepravě nebezpečného odpadu a průběţné srovnávání a vyhodnocování údajů z těchto evidencí.
Vypracování metodiky pro řešení finančního zabezpečení nákladů na sanace a opatření k nápravě důsledků krizového stavu (moţnosti financování, sled kroků, nutnost výběrového řízení atd.). Náměty na legislativní opatření
Mnou níţe formulovaná opatření v podstatě odpovídají těm, která byla navrhována jak ze strany ČIŢP58, tak i ze strany dalších orgánů státní správy a osob 58
Podrobněji viz vyjádření ČIŢP č.j. 10 IRDT/0542526.76/07/RVP ze dne 2. 2. 2007 k usnesení Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a ţivotní prostředí Senátu ČR č. 133 a Závěrečná zpráva z kontrolní akce Brownfields ze dne 20. 2. 2008.
37
zúčastněných na odstraňování následků objevení nelegálního skladu v Libčanech (Ministerstvo ţivotního prostředí, Ministerstvo vnitra – Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Svaz chemického průmyslu atd.). Z hlediska prevence nezákonného nakládání s odpady a předcházení kauzám typu Libčany, Chvaletice, Nalţovice (a nákladnému odstraňování jejich následků) povaţuji i já za klíčové monitorování pohybu odpadů a nakládání s nimi v reálném čase. Tento poţadavek je projednáván a vyhodnocován i v rámci výše zmíněné skupiny. K tomu dodávám, ţe zavedení průběţné evidence odpadů v reálném čase povaţuji za ţádoucí a vedení evidence odpadů, resp. centrálního informačního systému odpadového hospodářství v jednotném datovém standardu vnímám jako první krok daným směrem. Pokud je na původce a oprávněné osoby jako únosná vloţena zátěţ v souvislosti s jednotným standardem dat, mám za to, ţe lze připustit i uloţení povinnosti vkládat data do evidence v reálném čase (tj. povinnost mít internetové připojení).
Za podstatné (i vzhledem k předchozím bodu) povaţuji provázání klasifikace chemických látek a přípravků, léčiv, návykových látek (popř. jiných, speciálními zákony upravených látek – např. hnojiv) s katalogem odpadů, případně zachování zvláštních, přísnějších způsobů evidence i v rámci odpadového hospodářství, a to aţ do jejich konečného odstranění nebo jiného vyuţití.
Lze uvaţovat také o změně právní úpravy související s likvidací společnosti ve smyslu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jakoţ i insolvenční legislativy tak, aby i v případě likvidace společnosti či úpadku nebyla vyloučena moţnost efektivně vymoci zajištění bezpečného nakládání s nebezpečnými odpady nebo nápravných opatření uloţených orgány státní správy podle zákona o odpadech (či jiných zákonů), zvláště pokud tato opatření mají odvrátit hrozící škodu na ţivotním prostředí či ohroţení ţivotů a zdraví lidí.
Lze uvaţovat o zpřísnění podmínek pro podnikání na úseku nakládání s nebezpečným odpadem (zejména ve vztahu k případným dřívějším deliktům na úseku nakládání s nebezpečným odpadem).
Za vhodné povaţuji vytvoření finanční rezervy (buď u osoby oprávněné nakládat s odpady, případně u příslušného správního orgánu), kterou lze okamţitě uvolnit a pouţít, bude-li zjištěno, ţe v důsledku činnosti osoby nakládající s odpady (ať jiţ úmyslné, či nikoli) došlo k ohroţení ţivotů, zdraví či ţivotního prostředí (obdobně jiţ stanovené povinnosti provozovatelů skládek).
Zprávu o šetření zasílám starostovi obce Libčany, primátorovi statutárního města Hradce Králové, hejtmanovi Královéhradeckého kraje, ředitelce Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, ředitelce Oblastního inspektorátu ČIŢP Hradec Králové a ministru ţivotního prostředí. Současně je v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ţádám, aby se ke zprávě vyjádřili ve lhůtě 30 dnů od jejího obdrţení.
38
Ministra ţivotního prostředí bych si dále dovolila poţádat, aby se zprávou seznámil i meziresortní pracovní skupinu zřízenou usnesením č. 18 Bezpečnostní rady státu. Zprávu dále obdrţí senátor doc. MUDr. Karel Barták, CSc. a poslanec Ing. David Kafka, ředitel Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje a ředitel Krajského ředitelství HZS Královéhradeckého kraje. Pokud by se kdokoli z výše uvedených chtěl ke zprávě vyjádřit, nechť tak učiní rovněţ do 30 dnů od jejího obdrţení. Vyjádření všech dotčených úřadů a osob budou následně podkladem pro přijetí závěrečného stanoviska ve věci.
RNDr. Jitka S e i t l o v á zástupkyně veřejného ochránce práv
39
Obsah A. Obsah podnětu.............…..…………………………………………………………....1 B. Šetření a skutková zjištění …...………………………………………………………2 Postup orgánů státní správy od roku 2002 do 21. 4. 2006 (etapa I.) ………………….3 Rok 2002 ……………………………………………………………………………..3 Rok 2003 ……………………………………………………………………………..5 Rok 2004 ……………………………………………………………………………..6 Rok 2005 ……………………………………………………………………………..7 Rok 2006 ……………………………………………………………………………..7 Postup orgánů státní správy při sanaci a přijímání opatření k nápravě (etapa II.)…...9 Rok 2006 ……………………………………………………………………………..9 Rok 2007 ………………………………………………………………………..…..14 C. Právní hodnocení ………………………………………………...............................16 Hodnocení postupu orgánů státní správy od roku 2002 do 21. 4. 2006 (etapa I.)…..16 Rok 2002 ….…………………………...……………………………………………16 Rok 2003 …………………………………………………………………………....18 Rok 2004 ……………………………………………………………………………19 Rok 2005 ……………………………………………………………………………20 Rok 2006 ……………………………………………………………………………22 Hodnocení postupu orgánů státní správy při sanaci a přijímání opatření k nápravě (etapa II.) ……………………………………………………………………………………27 Rok 2006 ……………………………………………………………………………27 Obecné poznatky ze systémového legislativního řešení nakládání s odpady ………31 D. Závěry ………………………..………………………………………………………….35 Náměty k opatřením a k nápravě a k předcházení vzniku nelegálních skladů odpadu........................................................................................................................36 Aplikační opatření ……………………………………………………………………….…37 Náměty na legislativní opatření ………………………………………………….……….37 Obsah ……………………………………………………………………………………….40 Příloha č. 1 – Fotodokumentace Příloha č. 2 – Výpisy z obchodního rejstříku
40
