Zneužití institutu směnky

PRÁVNICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY

Katedra obchodního práva

Gabriel Klimenta

Zneužití institutu směnky Diplomová práce

Vedoucí práce: JUDr. Daniel Patěk, Ph.D.

Prosinec 2015

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a lit eratura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 22. 12. 2015

Gabriel Klimenta

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu práce JUDr. Danielu Patěkovi, Ph.D. za vstřícnost, odborné vedení a cenné rady při psaní této diplomové práce.

OBSAH Úvod .........................................................................................................................1 1.

Specifika směnečného práva ...............................................................................3 1.1 1.1.1

Specifika právní úpravy............................................................................3

1.1.2

Specifika směnečné praxe v ČR ...............................................................4

1.2 1.2.1

2.

Směnečná přísnost .......................................................................................6 Vybrané projevy směnečné přísnosti v rovině práva hmotného.................7

1.3

Listinná podoba směnky ............................................................................10

1.4

Převod vlastnického práva ke směnce ........................................................11

Zneužití zajišťovací směnky .............................................................................17 2.1

Abstraktnost směnečných závazků .............................................................17

2.2

Obecně k zajišťovací směnce .....................................................................21

2.3

Nepravá akcesorita a subsidiarita ...............................................................23

2.4

Řádné využití zajišťovací směnky..............................................................25

2.5

Zneužití excesivním uplatněním.................................................................27

2.6

Zneužití osamostatněním ...........................................................................29

2.6.1

Osamostatnění zajišťovací směnky.........................................................29

2.6.2

Zneužití postoupením rozdělených pohledávek ......................................29

2.6.3

Osamostatnění jako prostředek zneužití..................................................33

2.6.4

Informační doložky ................................................................................38

2.7

3.

Právní úprava a směnečná praxe v ČR .........................................................3

Zneužití směnečného rukojemství ..............................................................40

2.7.1

Zneužití avalisty.....................................................................................42

2.7.2

Zneužití regresního nároku avalisty........................................................43

Zneužití blankosměnky.....................................................................................47 3.1

Obecně k blankosměnce ............................................................................47

4.

3.2

Vyplňovací právo k blankosměnce.............................................................48

3.3

Zneužití blankosměnky jejím excesivním vyplněním .................................49

3.4

Neoprávněné zásahy do směnečného textu.................................................53

Zneužití směnečných podpisů ...........................................................................57 4.1

Právní účinky podpisu ...............................................................................57

4.2

Podoba a umístění podpisu za právnickou osobu........................................59

4.3

Formální a materiální platnost podpisu ......................................................62

4.4

Prokazování (ne)pravosti podpisů ..............................................................64

4.4.1

Důkazní břemeno ...................................................................................65

4.4.2

Důkazní prostředky ................................................................................67

Závěr .......................................................................................................................70 Seznam použitých zkratek .......................................................................................72 Seznam použitých pramenů .....................................................................................73 Abstrakt...................................................................................................................82 Abstract...................................................................................................................83 Klíčová slova / Keywords........................................................................................84

ÚVOD Autor diplomové práce (dále jen „Autor“) vymezuje pro účely práce zneužití institutu směnky jako úmyslný výkon směnečného práva, který není v souladu s poctivým obchodním stykem, pravidly řádného výkonu směnečného práva či smyslem a účelem jeho zákonných ustanovení. V literatuře byl v minulosti pojem zneužití směnky užíván obzvláště v souvislosti se směnkou zajišťovací, konkrétně s vědomým užitím směnky v rozporu s její zajišťovací povahou.1 Tím však jistě nebyla problematika směnečného zneužití vyčerpána. Autor má naopak za to, že existuje řada dalších otázek, které si zaslouží podrobnější zpracování. Autor si klade za cíl rozebrat ve světle judikatury a literatury dostupné ke dni 22. 12. 2015 výkladová úskalí někdy velice strohých ustanovení zákona směnečného a šekového, často umožňujících účastníkům směnečných poměrů pohyb až za hranou poctivého a řádného výkonu práva. V souvislosti s tím Autor potvrdí či vyvrátí hypotézu, že zdánlivě přímočará řešení ekonomických i právních problémů, která směnka bezpochyby nabízí, jsou často vykoupena obrovskými riziky. Tato jsou potom dále umocněna, pokud některý z účastníků směnečného poměru jedná nepoctivě. Cílem práce naopak není poskytnout ucelený výklad k jednotlivým směnečným institutům, nýbrž vždy pouze nastínit obecný teoretický základ a dále zaměřit pozornost na problematiku samotného zneužití. Konkrétně je odpovídající pozornost věnována otázkám zneužití zajišťovací směnky, blankosměnky a směnečných podpisů, které Autor považuje za stěžejní. V souvislosti se zneužitím institutů směnečného práva se nabízí řada dalších otázek, kterým se bohužel Autor nemohl vzhledem k rozsahu práce věnovat, mezi ně bezesporu patří zneužití směnky úmyslným způsobením její neplatnosti, bezprávné získání směnečných

listin

v umořovacím

řízení,

zneužití

listin

směnku

pravidelně

doprovázejících a v neposlední řadě také otázka občanskoprávních a trestněprávních následků jednotlivých nepoctivých jednání. Rozbor jednotlivých způsobů zneužití směnky se neomezuje pouze na teoretickou analýzu. Pokud to je možné, Autor usiluje zároveň o nalezení konkrétního

1

Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 66-67.

1

řešení k eliminaci či alespoň minimalizaci jednotlivých rizik, která potenciální zneužití směnky přináší.

2

1.

SPECIFIKA SMĚNEČNÉHO PRÁVA

1.1

Právní úprava a směnečná praxe v ČR

1.1.1 Specifika právní úpravy Těžiště právní úpravy směnečného práva v České republice leží v zákoně směnečném a šekovém. Otázky tímto zákonem neupravené, řídí se úpravou obecnou, zejména občanským zákoníkem. V důsledku rekodifikace se okruh těchto otázek rozšířil, neboť účinností nového občanského zákoníku byl k 1. 1. 2014 zrušen zákon o cenných papírech, který dříve rovněž upravoval část směnečné materie. Vztah zákona směnečného a šekového k občanskému zákoníku a dalším právním předpisům je tedy vztahem úpravy zvláštní a obecné.2 Zákonodárce ovšem v některých případech zákona směnečného a šekového užívá i na základě delegace, příkladem je ustanovení § 1102 občanského zákoníku v otázkách rubopisu u cenných papírů na řad nebo ustanovení § 1897 občanského zákoníku upravující institut postoupení smlouvy.3 Velmi neobvyklé je samotné členění zákona směnečného a šekového. Zákon je rozdělen do tří článků, z nichž každý je samostatně číslován paragrafy. Některá čísla paragrafů se tak v zákoně objevují více než jednou. Zcela nespornou výhodou zákona směnečného a šekového je jeho relativně univerzální použitelnost a neměnnost. Dodnes platný zákon z roku 1950 byl za dobu své existence novelizován pouze třikrát.4 Všechny novely navíc vždy pouze reagovaly na změnu jiných zákonů, tudíž v nich nedocházelo přímo k řešení problémů směnečného práva. Směnečné právo je tak v literatuře dokonce označováno za nejstabilnější platnou

2

Před účinností současného občanského zákoníku však existovaly případy, kdy ustanovení zákona směnečného a šekového představovala naopak lex generalis k jiným předpisům. Příkladem mohou být ustanovení § 156 odst. 6 nebo § 620 odst. 2 ObchZ, která upravovala rubopis v případě akcií či náložného listu. 3 V případě postoupení smlouvy je však zákona směnečného a šekového nutné užít pouze přiměřeně, neboť postoupením smlouvy může docházet také k převodu povinností (nikoli pouze práv jako v případě rubopisu u směnky). Poddíl třetí občanského zákoníku navíc obsahuje ohledně rubopisu četné odchylky od zákona směnečného a šekového, které bude nutné vykládat jako ustanovení speciální. K tomu srov. DVOŘÁK. B. in HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník V: závazkové právo: obecná část (§ 17212054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s., str. 801. 4 Konkrétně byl zákon směnečný a šekový novelizován těmito zákony: č. 91/2012 Sb. s účinností od 1.1.2014; č. 296/2007 Sb. s účinností od 1.1.2008; č. 29/2000 Sb. s účinností od 1.7.2000.

3

právní úpravu soukromého práva v České republice.5 Přestože Československo (později ani Česká republika) nikdy neratifikovala mezinárodní úmluvy, jež byly výsledkem Ženevské konference konané roku 1930, byla příloha Úmluvy o jednotném zákonu směnečném – tzv. Jednotný směnečný zákon do českého právního řádu později doslovně převzata právě formou zákona směnečného a šekového.

6

Obdobným

způsobem bylo směnečné právo unifikováno také v řadě jiných států, univerzální použitelnost zákona směnečného a šekového se tak zdaleka nevyčerpává pouze na státy, které ženevské směnečné dohody skutečně ratifikovaly.7 Ženevské úmluvy a doprovodné materiály k nim je možné obecně využít jako základní interpretační pomůcku, zahraniční judikaturu však nelze bez dalšího považovat za relevantní pouze z důvodu totožného znění zákonné úpravy. Kotásek tak upozorňuje na skutečnost, že směnečné právo je právě z důvodů rozlišné interpretace jednotlivými národními soudy označováno jako „nejednotné jednotné“. 8 Vzhledem k tomu, že judikatura soudů v České republice vybudovala od vydání zákona směnečného a šekového bohatý a komplexní výkladový aparát, který by měl při interpretaci vždy stát na prvním místě, vychází z ní Autor i v rámci této práce.

1.1.2 Specifika směnečné praxe v ČR Přestože je zákon směnečný a šekový v účinnosti již více než šedesát let a byla k němu vydána bohatá tuzemská judikatura i dostatek odborné literatury, představuje pro značnou část právních laiků, a dokonce i odborníků velice obtížnou a nesrozumitelnou matérii. Obtížná uchopitelnost tohoto svébytného právního odvětví je dále prohloubena tím, že právní úprava v zákoně směnečném a šekovém je sice kvalitní, avšak velmi 5

Srov. HORÁK, P. in BŘÍZA, P., BŘICHÁČEK, T., FIŠEROVÁ, Z., HORÁK, P., PTÁČEK, L., SVOBODA, J. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 767 s., str. 195. 6 Vydání zákona směnečného a šekového předcházelo legislativně nepřehledné období. K první inkorporaci Jednotného směnečného řádu došlo již během protektorátu - vládním nařízením ze dne 19.12.1940, č. 111/1941 Sb. V ČSR nebylo však po roce 1945 směnečné právo stále jednotné, neboť na Slovensku byl v roce 1941 přijat směnečný zákon nový, navíc byla nepřehlednost prohloubena tím, že právní vztah mezi nařízením č. 111/1941 Sb., přijatým za protektorátu, a původním směnečným zákonem č. 1/1928 Sb. z. a n. vydaným před konáním Ženevské konference, nebyl zcela jasný. Právní úprava byla sjednocena a vyjasněna právě přijetím zákona směnečného a šekového. K tomu srov. např. KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s., dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 1 zákona směnečného a šekového. 7 Srov. např. KOVAŘÍK, Z. Důsledky promlčení směnečných závazků. Právní rozhledy č. 9/2001, s. 414. 8 Viz KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s. dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 1 zákona směnečného a šekového.

4

strohá. Kotásek kupříkladu konstatuje, že některé otázky byly „vůbec neřešeny, jen aby nebyly překážkou unifikačních snah - za příklad takto "ošizeného" institutu může posloužit blankosměnka, kde bylo až příliš prostoru ponecháno doktríně a judikatuře.“ 9 Jak bude níže ukázáno, za výjimku dokonce nelze označit ani situaci, kdy se právní režim některých směnečných institutů opírá pouze o teorii a judikaturu. Takový stav jistě nezvyšuje právní jistotu či obecné právní povědomí v celém odvětví a účastníkům směnečných poměrů může přinést nepříjemná překvapení, tím spíše se tak stane, pokud jeden z nich jedná informovaně a v úmyslu zneužít ustanovení směnečného práva na úkor toho druhého. Drtivá většina rizik spojených s možným zneužitím směnečného práva čeká na směnečného dlužníka. Pokud Chalupa v určitých situacích přirovnává směnečného dlužníka k nesvéprávnému otrokovi směnečného věřitele, je nutné s tímto přirovnáním mnohdy souhlasit. 10 Ani věřitel, jak bude níže opakovaně demonstrováno, nezůstává riziku zneužití zcela ušetřen. Bohaté příležitosti ke zneužití však nejsou pouze produktem samotných ustanovení zákona směnečného a šekového, nýbrž také současné směnečné praxe v České republice. Směnečná praxe byla v České republice v minulosti ovlivněna faktickou diskontinuitou během socialismu, kdy byla směnka považována za „ďábelský nástroj kapitalistických vykořisťovatelů.“11 Opětovný rozvoj zaznamenalo směnečné právo až díky politické a ekonomické situaci v období po listopadu 1989. Zcela zásadní je však skutečnost, že tento vývoj se v kontrastu k předválečné i zahraniční praxi neubírá způsobem zcela očekávatelným, neboť v České republice v současné době slouží drtivá většina směnek k zajištění nesměnečné pohledávky, jedná se převážně o směnky vlastní a značná část těchto listin v minulosti byla či stále ještě je blankosměnkou.12 Podrobný výklad všech těchto institutů bude poskytnut níže, nicméně toto konstatování nutně

9

Viz KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s. dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 1 zákona směnečného a šekového. 10 Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 67. 11 Viz HUBÁČKOVÁ-SVOBODOVÁ, V. Směnka: Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. 1. vyd. Brno: ECON, 1994. 293 s. Str. 12-13. Přestože zákon směnečný a šekový zůstal formálně platný a účinný, v období po únoru roku 1948 byla směnečná praxe značně deformována tehdejší politickou situací a směnky se v běžném obchodním styku téměř nepoužívaly. 12 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2002. 128 s, str. 1.

5

vede k závěru, že současná směnečná praxe se v České republice opírá o směnečné instituty v zákoně upravené velmi skromně, či dokonce v zákoně vůbec neupravené.13 Důsledkem takového vývoje je bezpochyby klíčová role judikatury a teorie při výkladu četných otázek, na které není možné nalézt odpovědi přímo v zákoně. Bohužel rozhodování soudů, jak bude níže podrobněji ukázáno, není mnohdy jednotné. Diskrepance vznikají jak mezi soudy stejného stupně, tak dokonce mezi soudy vyšších instancí. Vzácností nejsou ani názorové rozpory mezi Vrchními soudy a soudem Nejvyšším či Ústavním.

1.2

Směnečná přísnost

Směnečná přísnost, jako vlastnost směnečného práva, je teorií zpravidla dělena na přísnost materiální a formální. Švamberg chápe materiální směnečnou přísnost jako přísnost hmotněprávní, naproti tomu formální směnečná přísnost podle něho vyplývá z předpisů práva procesního. 14 Takové vymezení lze nalézt i v další pozdější literatuře.15 Kovařík a Kotásek považují za součást formální směnečné přísnosti také hmotněprávní otázku podstatných obsahových náležitostí směnky, jejichž naplnění jako jediné může vést ke vzniku platné směnky. 16 Z výše uvedeného je možné abstrahovat závěr, že směnečná přísnost působí v rovině hmotněprávní i procesněprávní. Směnečnou přísnost proto Autor chápe komplexně jako souhrn odchylek a specifik, které směnečné právo odlišují od obecného práva soukromého. Cílem této podkapitoly není poskytnutí uceleného výčtu všech projevů směnečné přísnosti (odchylek od obecného práva soukromého) a jejich následná teoretická kategorizace. Dokonce i mnohem obsáhlejší a propracovanější výčet projevů směnečné přísnosti, který provedl Švamberg, je pouze demonstrativní. 17 Vzhledem 13

K závěru, že v České republice převažují zajišťovací směnky srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18.03.2008, sp. zn. 5 Cmo 5/2008. Podrobný výklad k zajišťovací směnce a blankosměnce je potom obsažen v kapitolách č. 2 a č. 4. 14 Srov. ŠVAMBERG, G. Československé právo směnečné a šekové. Vyd. 1. Praha: Palásek a Kraus, 1947. 295 s. Sborník hospodářského práva; sv. 3, str. 15-17. 15 ŘÍHA, M. RYSLOVÁ, K. Konec směnečné přísnosti? Aneb nad jedním rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR. Právní rozhledy. 2011, č. 9 s. 310-314. 16 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnečné smlouvy. Právní rozhledy, 2003, č. 9, s. 443, dále srov. KOTÁSEK, J.. K výkladu směnečných doložek aneb opravdu „musí přísnost bejt“? In BEJČEK, J; KOŽIAK, Jaromír. Pocta Petru Hajnovi k 75. narozeninám. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 151-159, str. 152. 17 Srov. ŠVAMBERG, G. Československé právo směnečné a šekové. Vyd. 1. Praha: Palásek a Kraus, 1947. 295 s. Sborník hospodářského práva; sv. 3, str. 15.

6

k rozsahu práce také není možné samostatně zpracovat projevy směnečné přísnosti v rovině práva procesního, Autor tedy dále pouze odkazuje na výklad k dalším partikulárním projevům směnečné přísnosti obsaženým přímo v jednotlivých kapitolách zabývajících se směnečným zneužitím.18

1.2.1 Vybrané projevy směnečné přísnosti v rovině práva hmotného Přestože občanský zákoník je k zákonu směnečnému a šekovému subsidiární, není možné setrvat na názoru, že veškeré zásady soukromého práva je možné bez dalšího vztáhnout i na právo směnečné. Tuto informaci se mnoho obětí směnečného zneužití bohužel dozví, až když se při své obraně snaží dovolat zásad, které nejsou směnečnému právu vlastní. Obecně lze konstatovat, že ustanovení zákona směnečného a šekového představují právní úpravu vysoce formální a kogentní, odchýlit se od nich je možné pouze tam, kde tak zákon výslovně připouští. 19 Již tato skutečnost představuje oproti občanskému zákoníku podstatný rozdíl, neboť ten v ustanovení § 1 odst. 2 naopak s jistými limity zakládá obecnou dispozitivitu veškerých ustanovení. Pro právo soukromé je zcela zásadní skutečná vůle stran, projevuje se jako stěžejní interpretační zásada v otázkách výkladu právního jednání. 20 Ve směnečném právu naopak není podstatné, jaký výsledek a účel smluvní strany zamýšlely, podstatné je pouze to, co nakonec vyjádřily ve směnečné listině. 21 Logicky tak už vůbec není možné přihlížet k jejich chování následujícím po provedení směnečněprávního jednání.22 Tato zásada je již po dlouhou dobu vyjádřena ustálenou frází: „quod non est

18

V rovině hmotného práva mezi nejvýznamnější projevy směnečné přísnosti dále bezesporu patří nemožnost vznášet poctivému nabyvateli kauzální námitky dle čl. I. § 17 ZSŠ (k tomu srov. kapitolu 2.1); a hmotněprávní účinky formálně platného podpisu (k tomu srov. kapitolu č. 4.3). V rovině procesního práva je potom klíčová otázka důkazního břemene, ke které je výklad poskytnut zejména v kapitolách 2.6, 3.4 a 4.4. 19 Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 03.12.1997, sp. zn. 9 Cmo 240/97, dále srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 16. 20 Viz ustanovení § 546 a § 556 občanského zákoníku. 21 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.05.2005, sp. zn. 29 Odo 628/2004, dále srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25.04.2006, sp. zn. 5 Cmo 73/2006. 22 Srov. KOTÁSEK, J. K výkladu směnečných doložek aneb opravdu „musí přísnost bejt“? In BEJČEK, J; KOŽIAK, Jaromír. Pocta Petru Hajnovi k 75. narozeninám. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 151-159. Str. 156.

7

in cambio, non est in mundo“ a bezesporu patří k jednomu z pilířů hmotněprávní směnečné přísnosti. Neplatí však absolutně, což lze velmi dobře demonstrovat na chybách v psaní nebo počtech, které se na směnce mohou objevit. Částečně existuje v zákoně směnečném a šekovém zvláštní právní úprava, která některé problémy výslovně řeší. 23 Tato úprava tak bude mít před § 578 občanského zákoníku přednost, tudíž žádné problémy zpravidla vznikat nebudou. Co když však účastníci směnečných vztahů například na směnce zjevně zamýšlejí uvést datum splatnosti v roce 2016, avšak v důsledku nepozornosti vynechají poslední číslici? Bude nutné směnku považovat za neplatnou v důsledku vnitřní rozpornosti způsobené tím, že datum vystavení předchází datu splatnosti?24 Lze vůbec interpretovat datum splatnosti stanovené více než tisíc let od data vystavení jinak než jako zjevnou chybu v psaní? Analogicky v případě, že k předtištěným číslům „19“ u data splatnosti bude dopsáno „2001“. Je možné tázat se, zdali bude nutné vyčkat s podáním případné žaloby až do roku 192001?25 Stejně tak je možné klást si obdobné otázky v případě, že strany před směnečnou sumu vložili pomyslné znaménko mínus, které mělo zjevně sloužit k ochraně směnečné sumy proti pozdějším zásahům do textu. V těchto případech je nutné přeci jen v minimální míře přihlédnout k vůli jednajících stran. Autor se přiklání dokonce k tomu, že formalistické použití zákona směnečného a šekového, které by tuto minimální vůli stran odmítalo, tedy bezuzdné prosazování směnečné přísnosti, by nutně vedlo k bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění, a tudíž by bylo v rozporu s ustanovením § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Kovařík k tomu uvádí, že význam mohou mít pouze takové chyby v psaní nebo počtech, v jejichž případě bude pro každého nepochybně jasné, že se o chybný zápis jedná, připouští tedy drobné překlepy, které je možné interpretovat pomocí informací plynoucích ze samotné směnky a informací obecně známých. 26 S touto generalizací nelze než souhlasit, avšak výklad pojmů „každý“ a stanovení okruhu obecně známých skutečností může být často poměrně komplikované. Nepochybně by každý musel dospět 23

Viz ustanovení čl. I. § 6 ZSŠ, které stanoví v případě rozporů přednost směnečné sumy udané slovy a přednost sumy nejmenší v případě několikanásobného výskytu směnečných sum různé výše. 24 Srov. např. KOVAŘÍK, Z: Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. 543 s, str. 157. 25 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.01.2011, sp. zn. 29 Cdo 945/2009. 26 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 16.

8

k závěru, že se nejedná o dvě rozporuplná vyjádření směnečné sumy ve smyslu čl. I. § 6 ZSŠ, pokud je suma vyjádřena číslem „52.865,- Kč“ a zároveň slovy „padesátdvatisíce osmsetšedesátpět“, kde první část slovy vyjádřené sumy je prostorově umístěna nad druhou a nikoli vedle ní. 27 Za správný je rovněž možné považovat závěr Nejvyššího soudu, ve kterém jasně odmítl námitku data splatnosti roku 192001, vzniklou právě připsáním číslice „2001“ do směnečného tiskopisu, který již obsahoval předtištěnou číslici „19“. 28 Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že „obecně u kteréhokoli účastníka směnečného vztahu nelze předpokládat, že by, a to i vzhledem ke grafické podobě údaje data splatnosti směnky, mohl mít za to, že směnka bude splatná za více než 190 000 let)“29 Jako zcela zřejmá se však už nemusí jevit vůle stran, v případě kdy na blankosměnce bylo předtištěno datum splatnosti 199 a věřitel ho přeškrtl a doplnil datum 28. 2. 2001. Je proto důvodné pochybovat o tom, zdali skutečně nezašel Nejvyšší soud v interpretaci vůle stran příliš daleko, pokud dovodil, že: „[z] uvedeného jednoznačně vyplývá vůle stran nevázat právo na vyplnění blankosměnky na konkrétní, předem určené datum, ale na den, kdy žalovaní splní zajištěnou pohledávku.“ 30 Pochybnosti o překročení výše uvedeného standardu respektu pouze minimální vůle stran vzbuzuje také skutečnost, že tento závěr Nejvyšší soud dovodil z mimosměnečné dohody – dohody o vyplnění blankosměnky. 31 Dalším z příkladů dokazujících formalizmus pramenící ze směnečné přísnosti jsou také odchylky v zániku směnečných závazků. Směnečné závazky obecně mohou zaniknout pouze způsobem směnečným právem předpokládaným. 32 Vždy je však vyloučeno, aby směnečný závazek zanikl v důsledku splynutí dle § 1993 občanského zákoníku. I když se tak směnka dostane do rukou výstavce či jiného směnečného dlužníka, bude tento dočasně vystupovat zároveň jako věřitel i dlužník.33

27

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2010, sp. zn. 29 Cdo 176/2009. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.01.2011, sp. zn. 29 Cdo 945/2009. 29 Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.01.2011, sp. zn. 29 Cdo 945/2009. 30 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.08.2010, sp. zn. 29 Cdo 157/2009. 31 K povaze této dohody srov. kapitolu č. 3.2. 32 K tomu srov. kapitolu č. 2.1, ve které jsou podrobně vysvětleny rozdíly ve směnečné a mimosměnečné rovině právních vztahů. 33 Indosament převádějící vlastnické právo ke směnce na osobu již na směnce podepsané je označován jako indosament zpětný, zákon směnečný a šekový ho výslovně umožňuje v ustanovení čl. I. § 11 odst. 3 28

9

1.3

Listinná podoba směnky

Směnka je cenným papírem dle ustanovení § 514 občanského zákoníku, které bezpodmínečně vyžaduje, aby existovala v hmotné a listinné formě. Tento požadavek lze dovodit také z náležitostí směnky vyžadovaných přímo zákonem směnečným a šekovým. 34 Kvalita listiny se jistě neomezuje pouze na papírový substrát. Často můžeme nalézt v odborné literatuře spíše teoretické úvahy týkající se zachycení směnky či obecně cenného papíru na dřevěném či ještě exotičtějším podkladu. 35 Kovařík se přiklání k tomu, že je dokonce možné, aby směnečný závazek byl na dřevěné tabulce vyhotoven křídou, za klíčové kritérium pro naplnění znaků listinné formy označuje způsobilost substrátu přijmout závazek v intaktní podobě po dobu jeho trvání. 36 Tento závěr není v literatuře nikterak ojedinělý a již z logiky věci je s ním možné v zásadě souhlasit.37 Kotásek pak zdůrazňuje, že substrát musí být schopen text zachytit alespoň relativně stabilně a zároveň musí být při jeho užití možno rozeznat rub i líc listiny a připojit přívěsek, z tohoto důvodu vylučuje možnost zachytit směnku na skále či v písku.38 Závěr, že použitý substrát musí být způsobilý uchovat směnečný závazek po celou dobu jeho trvání, jak dovozuje Kovařík, není dle Autora ovšem zcela přesný. I když u směnek není obecně předpokládáno, že budou v oběhu po velmi dlouhou dobu, nelze to nijak vyloučit. Pokud tak remitent přijme směnku v papírové formě se splatností stanovenou na konkrétní datum, které bude dni vystavení následovat o několik desítek let, pak zároveň přebírá riziko, že papír a inkoust nemusí důkaz o existenci směnečného závazku uchovat po dostatečně dlouhou dobu. Jistě nikdo nebude tvrdit, že v takovém případě nebyla listinná podoba směnky zachována. Zároveň nikdo ZSŠ. K otázkám zpětných indosamentů a vyloučení zániku dluhu splynutím srov. např. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 136. 34 Viz ustanovení § čl. I § 1 v případě směnky cizí a čl. I § 75 odst. 1 v případě směnky vlastní. 35 Srov. ŠVAMBERG, G. Naše jednotné směnečné právo. Praha 1941, s. 27, dále srov. MAREK, R. Cenné papíry v novém občanském zákoníku: komentář. V Praze: C. H. Beck, 2013, xxx, 431 s. Beckovy komentáře. Str. 2. 36 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 22. 37 Srov. MAREK, R. Cenné papíry v novém občanském zákoníku: komentář. V Praze: C. H. Beck, 2013, 431 s. Beckovy komentáře. Str. 2, dále srov. KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s. dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 1 zákona směnečného a šekového. 38 Srov. KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s. dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 1 zákona směnečného a šekového.

10

nemůže absenci listinné podoby namítat v případě, že směnečný závazek bude na papíru uchován inkoustem, který po několika týdnech zcela vymizí, tím spíše, pokud se bude jednat například o směnku na viděnou, která bude řádně předložena k placení a zaplacena hned dne následujícího po jejím vystavení. Autor se tedy domnívá, že listinná forma bude zachována vždy, když bude užit substrát s potenciálem uchovat směnečný závazek k okamžiku vystavení. Je potom pouze v zájmu remitenta, aby zvolil substrát disponující takovou kvalitou, která mu zajistí bezproblémové prokázání existence směnečného závazku po dobu jeho trvání. Na tomto závěru je nutné setrvat i v případě, kdy výstavce úmyslně použije nevhodný substrát s cílem zásadně ztížit, či dokonce úmyslně znemožnit pozdější prokázání existence směnečného závazku. Remitent má totiž vždy možnost předložit výstavci zárodek směnečné listiny na vhodném podkladu (například na vhodném směnečném tiskopise), dokonce mu nic nebrání ani v tom, aby na dlužníka naléhal i ohledně výběru ostatních prostředků k zachycení jeho směnečného závazku, jako jsou například psací potřeby.39 Jednání, kterým si remitent zajišťuje zachycení směnečného závazku na vhodném podkladu, a snaží se tak vyvarovat možnému zneužití ze strany výstavce, je vždy nutné považovat za řádný výkon jeho práva.

1.4

Převod vlastnického práva ke směnce

Z hlediska převoditelnosti je směnka přímo ze zákona cenným papírem na řad. To platí bez rozdílu, i když doložka na řad na směnce vůbec uvedena není. 40 Vlastnické právo ze směnky jako order papíru je dle § 1103 OZ převedeno na jinou osobu jednostranným písemným prohlášením dosavadního směnečného věřitele. Děje se tak za předpokladu existence smlouvy k okamžiku předání směnky novému nabyvateli. U této smlouvy není nutné dodržet písemnou formu, často k jejímu uzavření může dojít dokonce konkludentně.41

39

Viz analogicky rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 10.4.1933, sp. zn. Rv II 219/33, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí nejvyšších stolic soudních Čs. republiky, kterou uspořádal Dr. F. Vážný, pod číslem 12513, dále srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 36. 40 Viz ustanovení čl. I. § 11 odst. 1 ZSŠ, které se pro směnku vlastní užije dle ustanovení čl. I. § 77 ZSŠ. 41 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.04.2005, sp. zn. 29 Odo 346/2004.

11

Jednostranné prohlášení, představující nutnou podmínku změny věřitele je nazýváno indosamentem, rubopisem nebo také žirem. Český výraz rubopis je odvozen od zavedené praxe toto prohlášení věřitele uvádět na zadní, rubové straně směnečné listiny. 42 I když tato praxe nemá oporu přímo v zákoně, představuje významné usnadnění orientace v právech ze směnečné listiny. Převodem vlastnického práva k listině dochází zároveň k převodu veškerých práv se směnkou spojených, neboť jak již bylo výše vysvětleno, listina a práva do ní vtělená tvoří nerozlučný celek.

43

Indosamentem je možné až na výjimku rektasměnky, o které bude pojednáno níže, převést každou směnku. Samotný text jednostranného právního jednání zpravidla zní „za mě na řad“, avšak stejné účinky bude mít také například formulace „postupuji tuto směnku osobě X“.44 Jak bylo již uvedeno, indosament je nezbytnou podmínkou převodu směnky, zde je možné hovořit o účinku převodním.45 Převodní účinek má zcela zásadní důsledky, indosatář totiž v žádném případě nevstupuje do právního postavení indosanta. Kovařík k tomu výstižně uvádí: „[r]ubopisem prostě dosavadní majitel svá směnečná práva ztrácí a nový majitel směnečná práva nabývá.“ 46 Jedná se o originární nabývání práv ze směnky, obsah těchto práv je dán pouze samotnou směnečnou listinou a textem zákona, nikoli osobou indosanta a jeho vlastními vztahy s dlužníkem. Tato skutečnost je pro otázky zneužití směnky zcela klíčová a odlišuje směnky od ostatních cenných papírů na řad, je proto poněkud zarážející, že byla v komentáři k občanskému zákoníku opomenuta: „kromě platné a účinné smlouvy je třeba ještě předání cenného papíru (tradice) a rubopis (indosament). Vždy jde o nabytí derivativní.“

47

Důsledky

originárního nabytí práv se nejvýrazněji projeví v poměrech zajišťovacích směnek a

42

Obdobně pojem indosament odkazuje na pravidelné umístění jednostranného prohlášení na zadní straně (rubu) směnečné listiny. Slovo indosament, v angličtině pak endorsement, vychází z latinského in dorso, což v překladu znamená na zadní straně. 43 Srov. DOBROVOLNÁ, E. in SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1276 s., str. 344. 44 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.07.2012, sp. zn. 29 Cdo 2866/2010, dále srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 14. února 1935, sp. zn. Rv I 2869/34, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí nejvyšších stolic soudních Čs. republiky, kterou uspořádal Dr. F. Vážný, pod číslem 14166. 45 Převod směnky indosamentem je hmotněprávním jednáním, lze ho dokonce provést i během směnečného řízení, k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 08.10.2003, sp. zn. 29 Odo 454/2003. 46 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s., Str. 142. 47 Viz DOBROVOLNÁ, E. in SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1276 s. Str. 345.

12

blankosměnek, z tohoto důvodu bude o nich pojednáno níže, v samostatných kapitolách.48 Převodním účinkem však role indosamentu není vyčerpána, indosací dále dochází k vzniku dalších směnečných závazků – indosanti se dostávají do pozice dlužníků nepřímých, lze tedy generalizovat, že čím více bylo provedeno indosací, tím se zvyšuje šance posledního majitele na uspokojení ze směnky. Tento účinek indosamentu se nazývá obecně záruční nebo také garanční. Všichni indosanti tak odpovídají za dobytnost směnky, tato odpovědnost se uskutečňuje formou směnečného postihu. Každý obezřetný indosatář by však měl mít vždy na paměti, že garanční funkci indosamentu není možné přeceňovat. Pro nepoctivého indosanta není problém opatřit rub směnky několika účelovými indosamenty osob, které ani nemusí existovat. 49 Nakonec dle čl. I. § 40 odst. 3 ZSŠ je osobě ze směnky zavázané uložena pouze povinnost zkoumat nepřetržitou řadu indosamentů s běžnou péčí, která nenaplní znaky hrubé nedbalosti. Ani po indosatáři tedy nelze vyžadovat, aby prováděl rozsáhlá šetření o existenci indosantů daleko v minulosti či pravosti jejich podpisů. Prověrka nepřetržité řady indosamentů je tak pouze formálního charakteru, ustanovení čl. I. § 16 ZSŠ totiž stanoví, že řádným majitelem směnky je ten, komu nepřetržitá řada svědčí. 50 Zároveň tato osoba, ať už směnku ve skutečnosti nabyla jakkoli, nemusí prokazovat žádný nabývací titul, není dokonce přípustné vést ani důkaz opaku.51 Tento účinek rubopisu je označován za legitimační, jeho důsledkem však také v krajním případě může být skutečnost, že oprávněný vlastník naopak ztratí možnost výkonu práv ze směnky. Takové zneužití legitimačního účinku indosamentu si lze představit za situace, kdy se někdo neoprávněně zmocní směnky, opatří ji padělaným indosamentem na své jméno a směnku obratem indosuje na nového poctivého nabyvatele. Pokud pak původní oprávněný majitel bude chtít získat směnku zpět, nezbývá mu jiná možnost než se pokusit dle čl. I. § 16 ZSŠ prokázat, že indosatář, kterému nyní svědčí nepřetržitá řada indosamentů, ji nabyl ve zlé víře nebo se při nabývání směnky provinil hrubou

48

Srov. kapitoly č. 2 a č. 3. Směnky obsahující podpisy neexistujících či zcela insolventních osob jsou označovány jako sklepní, bližší výklad ke sklepním směnkám je obsažen v kapitole č. 2.1. 50 Srov. KOVAŘÍK, Z. in HENDRYCH, D. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2009, výklad k pojmu legitimačního účinku indosamentu. 51 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10.12.2014, sp. zn. 5 Cmo 371/2014. 49

13

nedbalostí. 52 Pokud pomineme obecnou komplikovanost takového dokazování, lze konstatovat, že vzhledem k dobré víře u posledního nabyvatele v tomto modelovém případě bude unesení důkazního břemene zcela nemožné. Chalupa dále zmiňuje také abstrakční účinek indosamentu.53 Tím navazuje na dělení abstraktnosti směnky na formální a materiální. Podrobný výklad k této problematice je obsažen v kapitole č. 2.1 zabývající se abstraktností směnečných závazků. Zvláštní formou indosamentu je tzv. blankoindosament, v ustanovení čl. I § 13 ZSŠ nazývaný také jako nevyplněný indosament. Spočívá v úmyslném neuvedení jména indosatáře, nebo dokonce redukci indosamentu na pouhý podpis. Směnka obecně nikdy nemůže být vystavena jako cenný papír na doručitele, taková listina by nenaplnila jednu z podstatných náležitostí směnky – absentovalo by jméno remitenta, směnkou by tedy vůbec nebyla. 54 Blankoindosament však umožňuje, aby směnka, zůstávající cenným papírem na řad, nadále v podstatě fungovala v právním režimu cenného papíru na doručitele. Chalupa směnku opatřenou blankoindosamentem dokonce označuje, byť v uvozovkách, jako směnku na doručitele. 55 Důsledkem blankoindosace je rozšíření legitimačního účinku indosamentu, neboť za majitele směnky je považován každý držitel směnky, což ovšem také nebezpečně zvyšuje její atraktivitu z hlediska možnosti ji protiprávně odejmout oprávněnému majiteli. Ustanovení čl. I § 14 odst. 2 písm. c) ZSŠ potom umožňuje směnku opatřenou blankoindosamentem dále převést, aniž by na ní bylo nutné jméno dalšího nabyvatele směnky vyplňovat. Takový postup se nazývá blankotradicí, umožňuje snadno převádět

52

K výkladu pojmů zlé víry a hrubé nedbalosti viz analogicky kapitola č. 3.3. Srov. CHALUPA, R. Indosament a jeho pravidelné účinky. Právní rádce 1210-4817 4/11 (1996), s. 1517, dále srov. např. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 15. 54 Tato náležitost je pro směnku cizí vyžadována na základě čl. I. § 1 bod 6. a v čl. I. § 75 bod 5. pro směnku vlastní. K závěru ohledně nemožnosti vystavit směnku jako cenný papír na doručitele srov. dále například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 574/2006. Dokonce by jako platná neobstála ani směnka, ve které by sice jméno konkrétního remitenta uvedeno bylo, avšak zároveň by zde byla doložka „nebo doručiteli“, k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3.12.1997, sp. zn. 9 Cmo 240/1997. 55 Srov. CHALUPA, R. Směnka na jméno a směnka na doručitele. Právní rozhledy. 1996, r. 4, č. 10, s. 442-447. 53

14

směnku, aniž by se tato skutečnost odrazila ve směnečné listině, což nutně vede k absenci jakýchkoli garančních účinků tohoto převodu.56 Z ustanovení čl. I. § 11 ZSŠ odst. 1, které směnku činí vždy cenným papírem na řad, existuje, jak již bylo výše naznačeno, výjimka v podobě směnečné doložky „nikoli na řad“ nebo jiné doložky stejného významu. Směnka opatřená touto doložkou je označována jako rektasměnka nebo také směnka přímá. Tuto doložku může připojit zpravidla výstavce při její emisi, jakmile byla doložka jednou připojena, nelze režim rektasměnky dále měnit.57 Vnitřně rozpornou, a tudíž neplatnou by byla také směnka, která by obsahovala jak doložku na řad, tak doložku nikoli na řad.58 V důsledku připojení rektadoložky se stává indosament bezvýznamným, rektasměnku lze ovšem převést ve formě a s účinky obyčejného postoupení pohledávky dle občanského zákoníku, v žádném případě nečiní tato doložka směnku neplatnou.59 Nikoli všechna ustanovení občanského zákoníku upravující postoupení pohledávky však budou na převod rektasměnky aplikovatelná – na rektasměnku dopadají pouze ta ustanovení, která upravují formu a účinky postoupení pohledávky.60 V každém případě je však aplikovatelný § 1884 občanského zákoníku, který činí nabytí vlastnického práva k rektasměnce derivativní, a otevírá tak dlužníkovi možnost činit bez omezení kauzální námitky i vůči poctivému nabyvateli rektasměnky (na rozdíl od směnky vystavené na řad, indosované před uplynutím lhůty k protestu pro neplacení). 61 Jak bude níže podrobněji vysvětleno, právě eliminace možnosti dlužníka vznášet kauzální námitky je často základním předpokladem úspěšného zneužití směnečných institutů. Připojení doložky nikoli na řad se tak jeví jako jeden z efektivních nástrojů dlužníka k ochraně před směnečným zneužitím.

56

Srov. POHL, T. Průvodce advokáta základy směnečného práva (Dokončení - 1. část viz č. 5/95), Bulletin advokacie 5/1995, s. 31. 57 Srov. CHALUPA, R. Směnka na jméno a směnka na doručitele. Právní rozhledy. 1996, r. 4, č. 10, s. 442-447. 58 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. 9 Cmo 342/2003 dostupný z DERKA, L. Směnka s doložkami „na řad“ a „nikoliv na řad“. Obchodní právo. 2006, r. 15, č. 10, s. 3536. 59 Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.01.1999, sp. zn. 9 Cmo 431/1998. 60 Viz ustanovení čl. I. § 11 odst. 2 ZSŠ, dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.10.2009, sp. zn. 29 Cdo 283/2008, dále srov. analogicky rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1446/2006. 61 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1446/2006.

15

Lze uzavřít, že rektasměnka má vždy formu cenného papíru na jméno. Občanskoprávní cesse je vedle úplného indosamentu a blankoindosamentu dalším způsobem převodu vlastnického práva ke směnce, tím je výčet úplný, žádné další způsoby převodu směnky neexistují.62 Vzhledem k tomu, že ustanovení § 1879 občanského zákoníku pro platnost smlouvy o postoupení pohledávky ve spojení s ustanovením § 1103 odst. 3 občanského zákoníku nevyžadují písemnou formu, je možné práva z rektasměnky převést zcela neformálně. K převodu vlastnického práva k rektasměnce dle současné úpravy v § 1103 odst. 3 občanského zákoníku dokonce není nutná tradice, což ovšem zcela nekoresponduje s definicí cenného papíru v § 514 občanského zákoníku, neboť fakticky může dojít k převodu práva z cenného papíru bez listiny, ve které je inkorporováno.63 To však v poměrech směnečného práva v žádném případě neznamená, že směnečný věřitel bude legitimován k výkonu práv ze směnky bez její fyzické detence, neboť všechna klíčová směnečněprávní jednání vyžadují předložení samotné směnky.64

62

Srov. ŠVAMBERG, G. Československé právo směnečné a šekové. Vyd. 1. Praha: Palásek a Kraus, 1947. 295 s. Sborník hospodářského práva; sv. 3, str. 92, Švamberg k převodům směnečného práva zařazoval také např. singulární a generální sukcesi, což je však důsledkem širokého pojetí převodu práva. Autor naopak vychází ze soudobého striktního rozlišování převodu práv a povinností od jejich přechodu k tomu srov. např. KRÁLÍK, M. in ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ M., HULMÁK, M. a kolektiv. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s., str. 750-751. 63 Srov. KOTÁSEK, J. Cenný papír v § 514 NObčZ - správná definice v nesprávném kontextu? Obchodněprávní revue 9/2013, s. 256. 64 Srov. KOVAŘÍK, Z: Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. 543 s, str. 72 – 73.

16

2.

ZNEUŽITÍ ZAJIŠŤOVACÍ SMĚNKY

2.1

Abstraktnost směnečných závazků

Směnečné závazky obecně, závazky ze zajišťovací směnky nevyjímaje, lze charakterizovat jako přímé, bezpodmínečné, nesporné a zejména pak také abstraktní.65 Stejně tak jako ostatní závazky, ani směnečné závazky nevznikají nikdy zcela bezdůvodně. Vystavení, indosaci, přijetí rukojemského prohlášení i dalším směnečným jednáním zpravidla předchází existence jiného právního poměru mezi budoucím směnečným věřitelem a dlužníkem, tento je často označován jako příčinný či kauzální. 66 Po vystavení směnky není ovšem existence směnečného závazku dále na původním důvodu jeho vzniku nijak závislá, stává se abstraktní a nespornou. Od tohoto okamžiku směnečný věřitel není povinen ve smyslu § 1791 odst. 2 občanského zákoníku tvrdit a prokazovat příčinný vztah, směnečný závazek obstojí sám o sobě, i když vznikne bezdůvodně.67 V souvislosti s bezdůvodně vystavenými směnkami je vhodné zmínit směnky plané. Kovařík je původně charakterizuje jako „směnky, jež žádnou příčinu nemají“.68 Z obdobného pojetí vychází také Pohl: „[p]laná směnka je směnkou, která postrádá právní důvod svého vzniku, tedy causu.“ 69 Kovařík svůj názor později rozvádí a charakterizuje plané směnky jako „směnky, které vznikaly a dostaly se do oběhu, aniž pro jejich vystavení byl jakýkoli hospodářský důvod.“, účel vydávání planých směnek (tzv. plané směnkaření) spatřuje v možnosti získat úvěr, který by bez plané směnky poskytnut nebyl.70 Na druhé straně Kotásek plané směnky vymezuje velmi úzce jako zvláštní případ směnek bez kauzy, bez hospodářského důvodu, které byly vystaveny jen za účelem získání finančních prostředků prostřednictvím směnečného eskontu, pojmově

65

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1446/2006. Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 29. 67 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11.02.1997, sp. zn. 5 Cmo 11/1996. 68 Viz KOVAŘÍK, Z. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2002. 128 s. Str. 3. 69 Viz POHL, T. Průvodce advokáta základy směnečného práva (1. část), Bulletin advokacie 5/1995, s. 22. 70 Viz KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. 543 s. Str. 94. 66

17

plané směnky ztotožňuje se směnkami finančními. 71 Kovařík naproti tomu finanční směnky ztotožňuje se směnkami sklepními, obsahujícími směnečný závazek neexistujících či zcela insolventních osob.72 Autor práce se přiklání k závěru, že plané směnky je nutné chápat jako všechny směnky, které zcela postrádají hospodářský důvod svého vzniku, tedy postrádají kauzu73 (nikoli právní důvod vzniku, jak uvádí Pohl – viz výše74). Naproti tomu označení směnky jako finanční poukazuje na motiv či pohnutku jejího vystavení, spočívající ve snaze výstavců ji později využít v obchodním styku s bankou. Při styku s bankou může dojít samozřejmě také ke zneužití směnky, a to formou nepoctivého eskontu či neoprávněného zvýšení dlužní bonity za účelem získání úvěru, jistě si je však možné představit i další formy zneužití.75 Zcela samostatně by pak měla být hodnocena otázka, zdali finanční směnky skutečně postrádají hospodářský důvod vzniku, a lze je tedy zároveň označit za plané.76 Autor se přiklání k názoru, že pouhou pohnutku účastníků směnečného vztahu (i kdyby se jednalo o motiv směnku zneužít) v tomto případě za kauzu označit nelze, směnky finanční tak bude možné zpravidla zároveň označit za plané. Z hlediska abstraktnosti tak lze zásadně uzavřít, že i když vznik směnečných závazků v drtivé většině případů kauza provází, není tato pro existenci závazku

71

Srov. KOTÁSEK, J. Směnka a její kauza. Právní rozhledy 12/1997, s. 615 nebo dále srov. KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s., dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 17 zákona směnečného a šekového. 72 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 75. Podrobný výklad k otázce sklepních směnek je obsažen v kapitole č. 4 zabývající se zneužitím směnečných podpisů. 73 Shodně např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.11.2005, sp. zn. 29 Odo 1261/2004. 74 Srov. PETROV. J. in HULMÁK, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s. Str. 301, kde je důsledně rozlišen právní a hospodářský důvod vzniku závazku, dále srov. např. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 40, kde Chalupa rovněž upozorňuje na záměnu pojmů „důvod vzniku závazku“ a „právní důvod.“ Právním důvodem vzniku směnky je směnečná smlouva. K pojmu směnečné smlouvy srov. KOVAŘÍK, Z. Směnečné smlouvy. Právní rozhledy, 2003, č. 9, s. 443. 75 Srov. HUBÁČKOVÁ-SVOBODOVÁ, V. Směnka: Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. 1. vyd. Brno: ECON, 1994. 293 s. Str. 163-168, kde jsou v návaznosti na různé způsoby zneužití směnky dále označovány jako směnky úslužné, jezdecké a tzv. protisměnky. 76 Srov. KOTÁSEK, J. Směnka a její kauza. Právní rozhledy 1210-6410 Roč. 5, č. 12 (1997), s. 615-620, kde Kotásek polemizuje s možností, že kauzou by mohla být u finančních směnek cizích dohoda výstavce a akceptanta o rozdělení neoprávněně vylákaných peněz, avšak sám se k tomuto závěru nepřiklání.

18

významná - směnečný závazek je zcela samostatný a oddělený od jiných právních i mimoprávních poměrů, které nemají původ ve směnce.77 Lze tedy rozlišovat směnečnou rovinu právních poměrů na straně jedné a mimosměnečnou (kauzální) rovinu právních poměrů na straně druhé. Mimosměnečná rovina právních poměrů má sice potenciál rovinu směnečnou částečně ovlivnit, avšak nikdy nedochází přímo k transformaci kauzálního závazku na směnečný a naopak – směnka vždy konstituuje nový nesporný závazek. 78 Ukončení existence směnečného závazku rovněž nemůže být provedeno mimosměnečnými prostředky. Původní kauzální závazek může při příležitosti vzniku směnečného závazku zaniknout, pak dojde k privativní novaci nebo naopak dojde k novaci kumulativní, a tudíž kauzální závazek vedle nově konstituovaného směnečného závazku přetrvá. Směnečná jednání jsou dle těchto důsledků na kauzální poměr teorií rozlišována na substitutivní a kumulativní. 79 Důsledky přímo závisí na vůli jednajících stran. Dle § 1902 občanského zákoníku platí vyvratitelná právní domněnka, že novace je kumulativní, pokud může nový závazek obstát vedle dosavadního. Směnečný závazek je způsobilý obstát jako samostatný a abstraktní vedle příčinného závazku vždy. Abstraktnost nachází svůj odraz v čl. I. § 17 ZSŠ, který je významným hmotněprávním projevem směnečné přísnosti, vytváří totiž významnou bariéru pro uplatnění mimosměnečných námitek dlužníka, které nemají původ v příčinném vztahu k poctivému majiteli směnky. Toto ustanovení představuje základní kámen ochrany hladkého a bezpečného obchodování se směnkami, neboť poctivého indosatáře zbavuje povinnosti prověřovat při nabývání směnky jakékoli mimosměnečné skutečnosti. 80 Zároveň však, jak bude níže na konkrétních případech demonstrováno, představuje živnou půdu také pro zneužití (nejen) zajišťovací směnky. V literatuře bývá někdy abstraktnost rozlišována co do kvality na formální a materiální – pro rozlišení je rozhodný okruh přípustných námitek směnečného dlužníka 77

Srov. ŠKÁROVÁ, M. in ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ M., HULMÁK, M. a kolektiv. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s., str. 1505, dále srov. KOVAŘÍK, Z: Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. 543 s, str. 94, dále srov. KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s, dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 17 zákona směnečného a šekového. 78 Srov. KOTÁSEK, J. Směnka a její kauza. Právní rozhledy 1210-6410 Roč. 5, č. 12 (1997), s. 615-620. 79 Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 30. 80 Srov. KOTÁSEK, J. Ke směnečným námitkám. Obchodní právo časopis pro obchodně právní praxi, 2000, roč. 9, č. 11s. 2.

19

odvíjející se od počtu a kvality provedených indosací směnky. 81 Chalupa k této problematice konkrétně uvádí: „[z]ákladní formou abstraktnosti směnečné pohledávky je abstraktnost formální; tu lze považovat za méně rozvinutou podobu abstraktnosti směnečné pohledávky. V důsledku indosace směnky se směnečná pohledávka stává o poznání abstraktnější.“

82

Chalupa abstraktnost směnky chápe jako nezávislost

stupňující se s ohledem na okruh a povahu námitek, kterými se dlužník může proti směnečné pohledávce bránit. Za zcela formálně abstraktní považuje směnečnou pohledávku, u které může dlužník vznést vůči věřiteli veškeré námitky zakládající se na příčinných vztazích. Když potom dochází k indosaci směnky a okruh těchto námitek se dle čl. I § 17 ZSŠ dlužníkovi zužuje, nabývá dle Chalupy směnka na materiální abstraktnosti – její abstraktnost se materializuje. 83 Indosamentu jsou tak vedle tradičně uznávaných účinků přičítány dále účinky abstrakční, neboť právě indosamentem dochází k vystupňování – materializaci abstraktnosti.84 S tímto pojetím se Autor zcela neztotožňuje, kvalitu abstraktnosti není možné dle jeho názoru nijak rozlišovat. Nelze ji vázat na rozsah námitek, kterými se může dlužník proti směnečné pohledávce bránit, abstraktnost nelze zaměňovat za nezávislost přímo,

neboť

pojem

absolutní existenciální

nezávislosti nezávislosti

je

širší.

směnečného

Abstraktnost závazku

spočívá na

všech

pouze

v

ostatních

mimosměnečných okolnostech. Existence směnečného závazku není ohrožena ani v důsledku skutečnosti, že se dlužník úspěšným uplatněním námitky zcela vyhne placení směnky. V žádném případě nelze ovšem Chalupovo členění zcela odmítnout, neboť velmi kvalifikovaně zachycuje skutečnost, že z některých abstraktních směnek se věřiteli v důsledku dlužníkem uplatněných námitek nakonec žádného plnění nedostane. Mnohem vhodnější by však bylo v oblasti okruhu směnečných námitek užívat například pojmu kauzální závislosti. Kotásek k tomu jednoduše, avšak výstižně konstatuje, že

81

Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 42. Viz CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 42. 83 Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 40 – 43. 84 Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 15. 82

20

rubopis „zpravidla umožňuje směnce dosáhnout plného osvobození od všech vztahů mezi původními stranami.“85 Označení směnky za kauzálně závislou či nezávislou tedy mnohem lépe vystihuje povahu celého problému. V první řadě rozlišení abstraktnosti a kauzální závislosti směnky umožňuje důsledněji terminologicky odlišit existenciální nezávislost směnečného závazku od závislosti uspokojení

věřitele na mimosměnečných

okolnostech. Dále je také vhodné upozornit na to, že nikoli vždy je stupňování (materializace dle Chalupy) směnečné pohledávky pouze jednosměrným procesem. Lze si představit situaci, kdy směnečný dlužník nebude v důsledku několika indosací vůči poctivým nabyvatelům směnky oprávněn vznést jedinou kauzální námitku – směnka se stane zcela kauzálně nezávislou, avšak následně bude opět převedena zpět na původního remitenta. V takovém případě směnka svoji kauzální nezávislost opět ztratí, neboť kauzální námitky budou znovu přípustné. Vztah kauzální závislosti směnky se tedy může v čase měnit. V neposlední řadě je nutné upozornit také na skutečnost, že indosamentem může dokonce dojít k rozšíření okruhu kauzálních námitek, jako příklad lze uvést situaci, kdy dlužník nemá proti majiteli směnky možnost vznést žádnou námitku a v důsledku indosace bude moci vznést námitku z vlastního vztahu s novým indosatářem, například námitku započtení. 86 Uvedené opět ukazuje, že okruh námitek není vhodné vyjádřit materializací abstraktnosti jako jednosměrným formalizovaným procesem, nýbrž naopak jako faktický, neformální fenomén, který bude vždy oscilovat mezi úplnou kauzální závislostí a nezávislostí směnky.

2.2

Obecně k zajišťovací směnce

Text zákona směnečného a šekového zajišťovací směnku (také nazývanou jako kauční, krycí nebo depotní)87 výslovně neupravuje, nejedná se ani o žádný zvláštní druh směnky

85

Viz KOTÁSEK, J. Ke směnečným námitkám. Obchodní právo, časopis pro obchodně právní praxi, 2000, roč. 9, č. 11s. 2-16. 86 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 148. 87 Depotní směnky mohou být v současné době chápány již jako částečně odlišný termín od směnek zajišťovacích, k tomu viz KOVAŘÍK Z. in HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2009, výklad k pojmu depotní směnka: „[d]epotní směnka je směnka uložená,

21

stojící vedle směnky vlastní a cizí. Příkladmo lze uvést Derkovu definici zajišťovací směnky, který ji charakterizuje jako „platební instrument, jímž si věřitel zajišťuje splnění jiného, obvykle finančního závazku“.88 Zajišťovací směnka není upravena ani na žádném jiném místě v českém právním řádu.89 Zvláštnosti jejího právního režimu jsou dovozovány toliko doktrinálně a judikatorně. 90 Označení směnky jako zajišťovací odkazuje pouze na její funkci, založenou smluvně v rovině mimosměnečné. 91 Za inovativní lze bezesporu označit podrobnější dělení, které provedl Chalupa, když vedle zajišťovací směnky rozeznává dále tzv. směnku utvrzovací a sankční. 92 Zajišťovací směnka může zajišťovat více kauzálních pohledávek nebo naopak pouze část jedné kauzální pohledávky. 93 Stejně tak může být směnkou zajištěna konkrétní pohledávka, která v budoucnu teprve má vzniknout.94 Vznik směnečné pohledávky může, jak bylo výše podrobněji vysvětleno, vyvolat na základě dohody stran privativní či kumulativní novaci kauzálního závazku. 95 Zajišťovací funkce směnky se projevuje právě v kumulativní novaci kauzálního závazku – smluvní strany sjednávají vznik směnečného závazku vedle kauzálního, podmínkou možnosti uspokojit se ze směnečného závazku bývá zpravidla prodlení s plněním kauzálního závazku. Na funkčně opačném pólu stojí směnka pro soluto, při jejímž vystavení dochází k privativní novaci kauzálního závazku – ten na základě dohody stran zaniká a namísto deponovaná u věřitele, obvykle v bance.“, dále srov. CHALUPA, R. Depozitní a depotní směnky. Právní rozhledy. 1996 č 4, s. 142. 88 Viz DERKA, L. Typické procesní chyby účastníků ve sporech o zaplacení směnky. Bulletin advokacie, 2007, č. 12, s. 25. 89 Za výjimku by mohlo být považováno ustanovení § 12 zák. č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, které bylo následně nahrazeno ustanovením § 18 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Tato ustanovení však zajišťovací funkci směnky reflektují pouze toliko v úpravě spotřebitelské problematiky, nijak neupravují její právní režim. 90 Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 52. 91 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20.04.2004, sp. zn. 5 Cmo 87/2004, dále srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2002. 128 s. Str. 3. 92 Srov. CHALUPA, R. Kauzální námitky a kauzální povaha směnky. Právní rádce 10/2015, s. 38-43, kde Chalupa prosazuje úzké pojetí zajišťovací směnky – za zajišťovací je dle jeho názoru směnku možné označit pouze v případech, kdy je dlužníkem osoba odlišná od dlužníka kauzální pohledávky. Naproti tomu v tzv. utvrzovací směnce figuruje jako směnečný dlužník osoba shodná s dlužníkem kauzální pohledávky. Sankční směnka je potom zvláštním druhem utvrzovací směnky, avšak dle mimosměnečné dohody je její uplatnění vázáno až na porušení smlouvy. 93 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20.04.2004, sp. zn. 5 Cmo 87/2004. 94 Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.01.2009, sp. zn. 5 Cmo 487/2008. 95 Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 33-34, Chalupa směnky dle jejich účinků na kauzální pohledávku rozděluje na substitutivní (vyvolávající privativní novaci) a kumulativní (vyvolávající kumulativní novaci).

22

něho je vytvořen závazek směnečný (tzv. placení směnkou). 96 O něco málo blíže k zajišťovací směnce potom stojí směnka pro solvendo, jejíž funkce je rovněž platební (uhrazovací), avšak při jejím vystavení dochází ke kumulativní novaci kauzálního závazku (tzv. placení prostřednictvím směnky). Na rozdíl od zajišťovací směnky na ni však dopadá ustanovení § 1909 občanského zákoníku, ze kterého věřiteli plyne povinnost uplatnit prioritně směnečnou pohledávku, kauzální pohledávku pak lze uplatnit pouze subsidiárně. 97 U zajišťovací směnky je naopak předpokládáno, že při řádném plnění mimosměnečné dohody dlužníkem i věřitelem nebude směnka nikdy uplatněna. Lze shrnout, že zajišťovací směnka a platební směnka pro soluto mají při vystavení shodné právní důsledky na kauzální pohledávku – v obou případech dochází ke kumulativní novaci, dále obě sledují v základní rovině stejný účel – jsou vystavovány, aby zvýšily pravděpodobnost zaplacení kauzálního dluhu, obě nejsou v zákoně směnečném a šekovém nijak upraveny,

jejich funkce je založena

mimosměnečným ujednáním. 98 Tím však jejich podobnost zpravidla končí, zvýšení jistoty placení a zajištění dluhu nelze zaměňovat. 99 Zajišťovací směnka je jedinou směnkou, která nemá platební (uhrazovací) funkci. 100

2.3

Nepravá akcesorita a subsidiarita

Přestože zajišťovací směnka sdílí s tradičními nástroji zajištění závazku mnoho společných rysů, nelze ji bez dalšího mezi ně zařadit. Jednou z vlastností, která se u tradičních zajišťovacích nástrojů pravidelně vyskytuje, je akcesorita. 101 „Akcesorická 96

Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 1997, sp. zn. 11 Cmo 30/97. K tomu analogicky srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.08.2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, ve kterém bylo judikováno, že ustanovení § 334 ObchZ na směnku nedopadá, dále srov. např. KOVAŘÍK, Z. Zajišťovací směnky a některé další otázky směnek ve světle soudních rozhodnutí. Soudní rozhledy, 2004, č. 8, s. 281. K opačným závěrům v minulosti srov. FEJTA, J. GRULICH, T. Ještě k aplikaci § 334 obchodního zákoníku a povaze tzv. zajišťovací směnky. Právní rozhledy č. 12/2001, s. 604 – 606. 98 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 1997, sp. zn. 11 Cmo 30/97. 99 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2002. 128 s., Str. 4-5, dále srov. ŠVAMBERG, G. Československé právo směnečné a šekové. Vyd. 1. Praha: Palásek a Kraus, 1947. 295 s. Sborník hospodářského práva; sv. 3, str. 199. 100 Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 36. 101 U zástavního práva je upravena v § 1376 občanského zákoníku, v případě ručení je upravena v § 2026 občanského zákoníku. Četné výjimky z akcesority zajištění v občanském zákoníku vedly Richtera k závěru, že: „[p]o 1. lednu 2014 o akcesoritě nelze hovořit jako o nějakém všeobjímajícím principu českého práva zajištění dluhů – nanejvýše ji lze považovat za vyvratitelný výkladový předpoklad.“ - viz 97

23

povaha zajištění je dána zejména tím, že zajišťovací závazek nemůže vzniknout bez existence zajišťovaného (hlavního) závazku a nemůže bez něj existovat.“ 102 Dalším charakteristickým rysem zajišťovacích nástrojů je také subsidiarita. „Subsidiaritu zajišťovacího instrumentu je možné popsat tak, že předmětný zajišťovací instrument lze uplatnit teprve poté, co nebyla uspokojena zajištěná pohledávka.“103 Uvedené však pro zajišťovací směnku neplatí, neboť směnečný závazek je zcela abstraktní, samostatný a stojí odděleně od závazku kauzálního – zajišťovací směnka bývá proto označována pouze za prostředek zajištění. 104 Tato závislost však není absolutní. Mimosměnečná smlouva, která založila zajišťovací funkci směnky, má potenciál založit právo dlužníka vznést námitky proti uplatnění směnky. Když potom judikatura připouští možnost vznést námitku neexistence kauzální pohledávky, kterou měla směnka zajišťovat, fakticky tím vyvolává účinek akcesority. 105 Obdobně, pokud bude z titulu zajišťovací směnky plněna na kauzální pohledávku částka ve výši této pohledávky, nebo dokonce částka vyšší, ostatní zajištění k této kauzální pohledávce zanikají, zástavní právo nevyjímaje.106 Stejně tak lze pozorovat náznak subsidiarity v případě, kdy se dlužníkovi podaří vyhnout se povinnosti na směnku plnit, pokud věřitel bude směnku vymáhat dříve, než se stane zajištěná kauzální pohledávka splatnou. Z těchto důvodů Chalupa označuje akcesoritu a subsidiaritu zajišťovací směnky za „nepravou“.107 Obdobnou situaci v otázkách akcesority a subsidiarity lze nalézt také například u finanční záruky, která ze zákona rovněž není akcesorická ani subsidiární. 108 Závazek

RICHTER, T. in HULMÁK, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721– 2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s, str. 1241. 102 Viz ŠKÁROVÁ, M. in ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ M., HULMÁK, M. a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s., str. 1603. 103 Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 48. 104 Srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.05.1998, sp. zn. 5 Cmo 14/1997, dále srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18.01.2000, sp. zn. 5 Cmo 332/1999 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.8.2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006. Dále srov. ŠVAMBERG, G. Československé právo směnečné a šekové. Vyd. 1. Praha: Palásek a Kraus, 1947. 295 s. Sborník hospodářského práva; sv. 3, str. 16, dále srov. TRAURIG, V. Převod zajišťovací směnky, Právní rádce 3/2009, s. 27. 105 Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8.6.2009, sp. zn. 23 Cdo 1358/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1446/2006, dále srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 49. 106 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.10.2012, sp. zn. 21 Cdo 2564/2011. 107 Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 50. 108 Srov. RICHTER, T. in HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s, str. 1266, Richter finanční záruku

24

z finanční záruky bude tedy akcesorický a subsidiární, pokud tak bude sjednáno v záruční listině.109 Rozdíl oproti zajišťovací směnce však spočívá v tom, že zde se bude jednat o „pravou“ akcesoritu a subsidiaritu, neboť závazek i záruční listina existují v mimosměnečné rovině právních poměrů. Naproti tomu závazek ze zajišťovací směnky bude vždy existovat, dokud nezanikne způsobem směnečným právem předpokládaným, zánik kauzálního závazku povede maximálně k existenci směnečné námitky dlužníka.

2.4

Řádné využití zajišťovací směnky

Zajišťovací směnka rozšiřuje věřiteli majetek, ze kterého se může eventuálně uspokojit, pouze za předpokladu, že z ní vzniká směnečný závazek také osobě odlišné od dlužníka kauzální pohledávky. 110 Takovou směnku, vystavenou osobou odlišnou od dlužníka kauzální pohledávky, nelze považovat bez dalšího za planou (postrádající hospodářský důvod svého vzniku).111 Směnku tak dlužník může přímo vystavit, akceptovat nebo ji opatřit rukojemským prohlášením – běžně takto bývají za dluh společnosti osobně zavázáni členové statutárních orgánů, či dokonce její společníci.112 V případě, že dojde k plnění na směnku, má tato osoba za dlužníkem v mimosměnečné rovině právních poměrů regresní nárok svého druhu, opírající se o zákonná ustanovení upravující bezdůvodné obohacení.113 Pokud je ze směnky zavázán pouze dlužník kauzální pohledávky sám, nedochází k rozšíření okruhu majetku, ze kterého se může věřitel uspokojit. Věřitel však ze zajišťovací směnky získává přesto podstatnou výhodu procesní povahy – urychlení a usnadnění vymáhání své pohledávky. Nikdy by však nemělo dojít k tomu, že věřitel dopustí, aby dlužník plnil na zajišťovací směnku více či dříve, než by byl nucen plnit na kauzální pohledávku. Řádné uplatnění zajišťovací směnky Chalupa spatřuje právě v respektu věřitele k nepravé akcesoritě a subsidiaritě, který vede pouze k procesnímu, označuje za „defaultně neakcesorický“ instrument, dále viz ustanovení § 2035 odst. 2, věta poslední občanského zákoníku, které zakládá dispozitivní „defaultní nesubsidiaritu“. 109 Viz analogicky závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2387/2007. 110 K otázce přípustnosti rozdílné osoby remitenta směnky a dlužníka kauzální pohledávky srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4722/2007, dále srov. CHALUPA, R. Kauzální námitky a kauzální povaha směnky. Právní rádce 10/2015, s. 38-43, kde pluralita dlužníků na směnce vedla Chalupu k restriktivnímu pojetí zajišťovací směnky a následnému odlišení směnky utvrzovací. 111 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17.02.2004, sp. zn. 5 Cmo 516/2003. 112 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 5 Cmo 552/2003, dále srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 39. 113 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.8.2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006.

25

nikoli hmotněprávnímu zvýhodnění.

114

Zacházení se zajišťovací směnkou jako

s akcesorickým a subsidiárním závazkem tak vždy povede k tomu, že zajišťovací směnka a zajišťovaná pohledávka budou před splatností kauzální pohledávky převáděny společně. Dále je ovšem nutné podotknout, že pokud se dlužník dostane s úhradou kauzální pohledávky do prodlení, věřitel je zásadně oprávněn uplatnit směnečnou a kauzální pohledávku v libovolném pořadí, případně dokonce souběžně. Řádnému uplatnění však bude vždy odpovídat uplatnění těchto nároků pouze do okamžiku, kdy částka v obou řízeních vymožená nebude přesahovat výši zajištěné kauzální pohledávky.115 Často věřiteli dokonce nezbývá než uplatnit pohledávky souběžně, neboť samostatnost směnečného závazku má za následek, že stavení promlčení je hodnoceno u „obou pohledávek“ samostatně.

116

Chalupa se s dovozením samostatného běhu

promlčecích dob obou pohledávek neztotožňuje, neboť dle jeho názoru „umožňuje věřitelům získat uplatněním zajišťovací směnky plnění, na které by v příčinném vztahu nedosáhli.“ 117 Uvedené je bezesporu pravda, neboť věřitel se může ze směnky domoci plnění, i když kauzální pohledávka je již promlčena. Zároveň nelze opomenout skutečnost, že věřiteli samostatný běh promlčecích dob také nepřináší pouze prospěch. Lze si tak představit v krajním případě situaci, kdy nezáludný věřitel uplatní pouze směnečnou pohledávku, během řízení o směnečném platebním rozkazu se kauzální pohledávka promlčí a zároveň se ukáže, že směnka byla z nějakého důvodu neplatná. Věřiteli tak zůstane pouze bezcenný cár papíru a promlčené právo. Je tedy na místě položit si otázku, zdali je výklad soudu, dovozující samostatný běh promlčecí doby, skutečně správný. Autor se domnívá, že na rozdíl od jiných, níže uvedených rozhodnutí, je dovození samostatně běžící promlčecí doby jediným v úvahu přicházejícím řešením,

114

Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 63-64. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.9.2009, sp. zn. 33 Cdo 1109/2008. 116 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.08.2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.03.2010, sp. zn. 29 Cdo 1181/2009, dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.06.2011, sp. zn. 29 Cdo 1270/2010. 117 Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 83. 115

26

a to z toho důvodu, že plně respektuje abstraktní povahu směnky a samostatnost směnečné pohledávky.118 Dále také poctivému majiteli zajišťovací směnky nic nebrání, aby po splatnosti kauzální pohledávky převedl zajišťovací směnku za úplatu na třetí osobu (i když se tato nestane zároveň věřitelem kauzální pohledávky). 119 Uvedené se projeví tím, že v okamžiku, kdy se dlužník z kauzální pohledávky dostane do prodlení, poctivý věřitel má možnost sám realizovat práva ze zajišťovací směnky či tato práva za úplatu postoupit na třetí osobu, pokud by tak ovšem učinil před splatností, nebyl by sice převod neplatný, ale jednalo by se o porušení smlouvy zakládající právní režim zajišťovací směnky (viz níže).120 Chalupa dále zdůrazňuje, že pokud věřitel převede za úplatu směnku na třetí osobu, zaniká v rozsahu přijatého náhradního plnění jeho kauzální pohledávka, která byla směnkou zajištěna.121 Jinými slovy lze jednoduše meze řádného uplatnění zajišťovací směnky shrnout tak, že věřiteli by se nikdy nemělo díky směnce dostat více, než mu po právu náleží na základě kauzální pohledávky.122 Zároveň by věřitel neměl takové plnění získat dříve, než mu po právu náleží.

2.5

Zneužití excesivním uplatněním

Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že nepravá akcesorita a subsidiarita zajišťovací směnky poskytuje směnečnému dlužníkovi poměrně pevné postavení. Opak je pravdou. Nikdy by neměla být podceňována směnečná rovina, ve které abstraktní směnka existuje sama o sobě, odděleně od jiných právních poměrů. 123 Směnečná rovina právních poměrů představuje jakýsi dvojrozměrný svět, ve kterém jiné než směnečně relevantní skutečnosti nehrají žádnou roli. Uvedené se projeví například tím, že mimosměnečná dohoda zakazující převod směnky je sice možná, avšak jednání v 118

Obdobným rozhodnutím respektujícím samostatnou povahu zajišťovací směnky a její následný právní režim ve vztahu k promlčení, je také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 02.12.2010, sp. zn. 20 Cdo 436/2009. 119 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.10.2012, sp. zn. 29 Cdo 3045/2010. 120 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 01.03.2006, sp. zn. 29 Odo 280/2005. 121 Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 52, dále srov. CHALUPA, R. Osamostatnění zajišťovací směnky. Právní rádce, 2000, č. 7, s. 18, dále srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 27.09.1930, sp. zn. Rv II 799/29, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí nejvyšších stolic soudních Čs. republiky, kterou uspořádal Dr. F. Vážný, pod číslem 10189. 122 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2012, sp. zn. 29 Cdo 690/2010. 123 Srov. např. KOVAŘÍK, Z. Ke vztahu závazků směnečných a smluvních. Právní rozhledy č. 1/1994.

27

rozporu s ní nezaloží ani u směnky na řad ani u směnky na jméno neplatnost převodu, pokud je převod proveden v souladu s předpisy směnečného práva.124 Zneužití v podobě excesivního uplatnění zajišťovací směnky spočívá v tom, že věřitel sám vědomě uplatní směnku bez ohledu na její nepravou subsidiární a akcesorickou povahu. 125 V prvé řadě se jedná o situaci, kdy věřitel bude vědomě ignorovat nedospělost či podmíněnost kauzální pohledávky a bude se domáhat splnění směnečného závazku dříve, než se dlužník dostane s kauzálním závazkem do prodlení nebo než bude splněna odkládací podmínka. 126 Druhá možnost spočívá v uplatnění směnečné

pohledávky

po

tom,

co

kauzální

pohledávka

zanikla.

V rovině

směnečněprávních poměrů je takové jednání přípustné bez dalšího. Pokud se tedy dlužníkovi nepodaří formou směnečných námitek odvrátit svou směnečnou povinnost, může se mu stát, že bude plnit stejný dluh dvakrát. Z procesního hlediska je uplatnění pohledávky „podruhé“ rovněž přípustné, neboť dokonce ani v případě, že by byla uplatněna prvně pohledávka ze zajišťovací směnky a teprve následovně kauzální pohledávka, nebrání zahájení řízení překážka věci rozhodnuté. 127 K eliminaci tohoto rizika by směnečný dlužník měl vždy trvat na tom, aby mu věřitel vydal při splnění kauzální pohledávky směnku, případně aby na ni vyznačil plnění částečné. Lze tak shrnout, že zneužití zajišťovací směnky pouze jejím excesivním uplatněním představuje pro směnečného dlužníka bezprostřední hrozbu, avšak připravený dlužník má možnost (pokud nedošlo v minulosti k tzv. osamostatnění směnky – viz níže) formou směnečných námitek poukázat na kauzální závislost směnky, a vyhnout se tak předčasnému nebo dokonce dvojímu plnění stejného dluhu.

124

Srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13.07.2004, sp. zn. 5 Cmo 242/2004, dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.07.2008, sp. zn. 29 Cdo 1484/2008, dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 3.2006, sp. zn. 29 Odo 280/2005, dále srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13.07.2004, sp. zn. 5 Cmo 242/2004. 125 Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 66. 126 Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.09.1997, sp. zn. 5 Cmo 437/97. 127 Srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.05.2003, sp. zn. 33 Odo 202/2002, dále srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30.06.1999, sp. zn. 9 Cmo 160/99.

28

2.6

Zneužití osamostatněním

2.6.1 Osamostatnění zajišťovací směnky Osamostatnění zajišťovací směnky samo o sobě nepřináší dlužníkovi bezprostřední riziko, nicméně významně ztěžuje, či dokonce znemožňuje uplatnění námitek v případě zneužití směnky jejím excesivním uplatněním v budoucnosti. 128 Za osamostatnění je možné označit každé jednání, které má za následek stav, kdy věřitel zajištěné kauzální pohledávky a zajišťující směnečné pohledávky není totožný. Skutečnost, že cesta kauzální pohledávky a směnky, která ji zajišťuje, se může v průběhu času rozdělit, je důsledkem absence pravé akcesority zajišťovací směnky. Zajištění ze směnky tak s kauzální pohledávkou automaticky nepřechází, jako například zástavní právo, naopak směnku je nutné prostředky směnečného práva převést samostatně. Osamostatnění zajišťovací směnky tak v žádném případě není v rozporu se zákonem, naopak se jedná o důsledek zákonných ustanovení upravující abstraktnost a samostatnost směnky.129 Chalupa rozlišuje v návaznosti na techniku provedení tři různé způsoby osamostatnění. Prvním je situace, kdy je převedena pouze zajištěná pohledávka, aniž by byla zároveň převedena zajišťovací směnka (tzv. oddělení zajištěné pohledávky). Druhým je naopak případ, kdy je převedena pouze samostatná směnka, kauzální pohledávka nikoli (tzv. oddělení zajišťovací směnky). Třetím způsobem osamostatnění je potom logicky současné převedení zajišťovací směnky i kauzální pohledávky na dva rozličné věřitele (tzv. rozdělení zajišťovací směnky a zajištěné pohledávky). 130

2.6.2 Zneužití postoupením rozdělených pohledávek V případě zneužití zajišťovací směnky jejím osamostatněním potom zpravidla lze rozlišovat různá jednání, jejichž modus operandi se opět liší. První z nich spočívá v jednání věřitele, který se rozdělením zajištěné pohledávky a zajišťovací směnky snaží přímo získat majetkový prospěch převyšující zajištěnou pohledávku. Obyčejně za úplatu postoupí zajištěnou pohledávku a zajišťovací směnku dvěma různým věřitelům, kteří zpravidla vůbec netuší o existenci zajištění kauzální pohledávky a zajišťovací 128

Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 85. Srov. CHALUPA, R. Osamostatnění zajišťovací směnky. Právní rádce, 2000, č. 7, s. 18: 130 Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 86-87. 129

29

povaze směnky. Nepoctivý věřitel sám směnku ani pohledávku v budoucnu excesivně neuplatní, spokojí se s „dvojí“ úplatou, poskytnutou mu ze strany nabyvatelů pohledávek. Klíčovým aspektem zneužití je pořadí, ve kterém nepoctivý věřitel obě pohledávky převede. Pokud chce být úspěšný, musí vždy převést první kauzální pohledávku a následně teprve směnku. Pokud by transakce provedl v opačném pořadí, pak by (jak bylo výše uvedeno) kauzální pohledávka zanikla v rozsahu výše úplaty, kterou obdržel za prodanou směnku. 131 Autor si dovoluje navázat na Chalupovo pojmosloví a tento způsob zneužití označit jako zneužití postoupením rozdělených pohledávek. Postavení směnečného dlužníka v této situaci závisí na několika faktorech. Prvním z nich je pořadí, ve kterém oba nabyvatelé uplatní své pohledávky. Oba věřitelé v dobré víře nevědí o existenci „druhé“ pohledávky, tudíž je pořadí, ve kterém pohledávky uplatní, často věcí náhody. Pokud bude nejprve uplatněna směnka, kterou dlužník následně řádně zaplatí, bude schopen se v budoucnu zpravidla ubránit povinnosti opětovně plnit tentýž dluh z titulu kauzální pohledávky.132 Poškozeným se tak stane nabyvatel kauzální pohledávky, protože dle § 1884 občanského zákoníku bude dlužník oprávněn namítat zajišťovací povahu směnky a zánik zajištěné pohledávky v důsledku plnění na směnku i jemu. K tomu Chalupa uvádí: „fakt, že plnění obdrží majitel směnky, který s věřitelem zajištěné pohledávky nemá nic společného, není rozhodný. Věřiteli zajištěné pohledávky se tak po osamostatnění zajišťovací směnky může stát, že jeho pohledávka nebude vůbec uspokojena.“133 Stejně tak v případě, že je nejprve uplatněna zajištěná pohledávka, dlužník zpravidla nebude mít způsob ani důvod, jak by se mohl vyhnout povinnosti ji plnit. Naopak bude plnění považovat za předpokládaný způsob jejího zániku, kterým také pokládá základ pro námitku neexistence zajištěné pohledávky ve směnečném řízení pro případ, že směnka, která pohledávku zajišťovala, bude v budoucnu uplatněna excesivně. Dlužník však takovou námitku bude mít k dispozici proti novému nabyvateli směnky pouze v případě, že zajišťovací směnka byla vystavena s doložkou nikoli na řad

131

Srov. CHALUPA, R. Osamostatnění zajišťovací směnky. Právní rádce, 2000, č. 7. Srov. CHALUPA, R. Osamostatnění zajišťovací směnky. Právní rádce, 2000, č. 7. 133 Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, s. 93-94. 132

30

či byla na nového nabyvatele převedena indosamentem po uplynutí lhůty k protestu pro neplacení (tzv. podindosamentem).

134

Možnost dlužníka činit námitky v případě

podindosované směnky je dále podstatně ztížena ustanovením čl. I. § 20 odst. 2 ZSŠ. To zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že nedatovaný indosament byl na směnku napsán před uplynutím lhůty k protestu pro neplacení. Nepoctivý věřitel tak zpravidla indosamenty nikdy nebude datovat, pouze by tím usnadnil důkazní situaci dlužníka. V ostatních

případech

„plnohodnotné“

indosace,

ve

kterých

nedošlo

k vědomému jednání na škodu dlužníka, půjde o excesivní uplatnění pouze z pohledu směnečného dlužníka. Nový indosatář totiž nabyl indosací vlastnické právo ke směnce originárně a v dobré víře, nevstupuje tedy do právního postavení předchozího indosanta (v tomto případě nepoctivého věřitele) a dlužník vůči němu není oprávněn dle čl. I. § 17 ZSŠ činit žádné námitky zakládající se na vztazích dlužníka k výstavci či dřívějším majitelům směnky. Indosací se stala směnka kauzálně nezávislou, pro nového nabyvatele směnky je již bezvýznamné, že v minulosti byla vydána za účelem zajištění nějaké kauzální pohledávky. Dlužník ve výše uvedeném případě bude skutečně povinen plnit „stejný“ dluh dvakrát. Jakkoli se může zdát tento závěr na první pohled nespravedlivý, je opět logickým důsledkem abstraktní povahy směnky. Ustanovení čl. I. § 17 je základním předpokladem hladkého a bezpečného obchodování se směnkami – ochraňuje právní jistotu poctivého indosatáře. K tomu Nejvyšší soud výstižně judikoval: „[p]rávě s ohledem na oběžnou funkci směnky nelze na jejím nabyvateli požadovat, aby si ověřoval okolnosti jejího vystavení.“135 Kovařík k důležitosti ochrany dobré víry poskytované ustanovením čl. I § 17 dodává, že „[p]okud by se indosatářům této ochrany nedostalo, neměla by směnka jako dokonalý cenný papír prakticky žádnou cenu. […] [o]běh směnek by byl bez této opory prakticky nemožný“. 136 Kotásek dokonce označuje

134

Ustanovení čl. I. § 20 ZSŠ přiznává indosamentu provedeného po protestu pro neplacení nebo po uplynutí lhůty k protestu účinku obyčejného postupu (cesse), v takovém případě má dlužník možnost bez omezení vznášet námitky z kauzálního poměru k původnímu majiteli směnky. K tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.02.2000, sp. zn. 5 Cmo 13/1999. Uvedené se aplikuje také na směnku opatřenou doložkou „bez protestu“, k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007, sp. zn. 29 Odo 1636/2005. 135 Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 02.06.2010, sp. zn. 28 Cdo 4497/2009. 136 Viz KOVAŘÍK, Z. Některé problémy směnečných podpisů. Obchodní právo. 2003, r. 12, č. 5, s. 6-18. Str. 17.

31

ochranu poctivého nabyvatele směnky dle čl. I § 17 ZSŠ za „nejdůležitější ze všech vlastností podporujících oběh směnky.“ 137 Ve svém důsledku ovšem představuje ochrana právní jistoty nabyvatele směnky výjimku ze zásady, že nikdo na jiného nemůže převést více práv, než mu náleží, což stejně jako v ostatních případech výjimek z tohoto pravidla vyvolává nemalé kontroverze.138 Otázkou ústavní konformity ustanovení čl. I. § 17 se v minulosti zabýval dokonce Ústavní soud, avšak návrhu na jeho zrušení nevyhověl.

139

Ani zákaz

kauzálních námitek tímto ustanovením založený nelze ovšem chápat absolutně, existují z něho výjimky, kterým bude věnována pozornost níže. Bez ohledu na hodnocení povinnosti dvojího placení z hlediska spravedlnosti je nutné konstatovat, že celou situaci vyvolal nepoctivý věřitel, který se zneužití účastnil pouze nepřímo, nabízí se tedy logicky otázka, zdali má vůči němu poškozený dlužník nějakou možnost náhrady škody. Vzhledem k tomu, že všechna omezení, která musí věřitel ve vztahu k zajišťovací směnce respektovat, nemají oporu v zákoně, nýbrž pouze ve směnečné smlouvě, je možné škodu požadovat pouze dle § 2913 občanského zákoníku. Zcela klíčovou otázkou ovšem je, zdali může poškozený dlužník nárok na náhradu škody uplatnit i v případě, když zákaz osamostatnění smluvně sjednán výslovně nebyl. K této otázce Nejvyšší soud dovodil, že není nutné, aby ve smlouvě o zajišťovací směnce byl ujednán zákaz postoupení směnky bez současného postoupení kauzální pohledávky, takové jednání smlouvu porušuje, ať už zákaz výslovně sjednán byl či nikoli, neboť je v rozporu s jejím obsahem a účelem.140 Stejný názor zastává i Kovařík.141 Vrchní soud dokonce dále s „ohledem na běžnou směnečnou praxi“ ve své judikatuře v podstatě dovodil existenci vyvratitelné právní domněnky o tom, že jakákoli tuzemská směnka je zajišťovací, a to když uzavřel, že: „[n]evyplývá-li z dokazování jednoznačně, zda byla mezi remitentem a směnečným dlužníkem dohodnuta platební nebo zajišťovací funkce směnky, je nutno vyjít z toho, že tuzemské směnky ve velké 137

Srov. KOTÁSEK, J. Indosace směnky a vyloučení námitek směnečného dlužníka. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno Masarykova univerzita. Právnická fakulta, roč. 8, č. 3s. 342-351. 2000, str. 342. 138 Srov. KOTÁSEK, J. Indosace směnky a vyloučení námitek směnečného dlužníka. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno Masarykova univerzita. Právnická fakulta, roč. 8, č. 3s. 342-351. 2000, str. 344. 139 Srov. nález Ústavního soudu ze dne 18.7.2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10. 140 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 01.03.2006, sp. zn. 29 Odo 280/2005. 141 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2002. 128 s. Str. 20.

32

převaze plní funkci zajištění. Platební funkce směnky, pro menší pravděpodobnost takového použití směnky, musí být prokázána spolehlivě.“142 Uvedený výklad samozřejmě poskytuje dlužníkům částečnou ochranu, ovšem bez jakékoli opory v zákoně. Vychází z poměrně komplikovaného odůvodnění, že většina směnek v tuzemsku je zajišťovacích a smlouva zakládající zajišťovací funkci je pravidelně uzavírána se stejným účelem a obsahem, je z ní tedy možné určité věci dovodit, i když v ní sjednány výslovně nebyly. Takový výklad jistě nepřispívá právní jistotě. Lze důvodně pochybovat o tom, že všichni účastníci směnečněprávních poměrů bezpečně znají tuzemskou směnečnou praxi a koncept směnečné smlouvy, kterou byla zajišťovací funkce směnky založena. Právní jistotě by naopak přispělo, pokud by zákonodárce zakotvil institut zajišťovací směnky přímo do zákona, neboť je nevhodné, aby drtivá většina směnek užívaných v běžné směnečné praxi dovozovala svůj právní režim pouze z judikatury a teorie. V zásadě není nutné zasahovat přímo do textu zákona směnečného a šekového – zajišťovací směnku lze upravit i v jiném předpise, kupříkladu obdobně jako je nyní právní režim směnky pro solvendo upraven v § 1909 občanského zákoníku.

2.6.3 Osamostatnění jako prostředek zneužití Úplatným postoupením rozdělených pohledávek není potenciál osamostatnění zdaleka vyčerpán. Nepoctivý věřitel může osamostatnění zajišťovací směnky dále využít k eliminaci směnečných námitek dlužníka. V takovém případě věřitel neponechává nic náhodě, sám či za pomoci jiné osoby nejprve vymůže plnění z kauzální pohledávky a poté provede účelovou indosaci zajišťovací směnky na jinou osobu, vůči které nemůže dlužník dle čl. I. § 17 ZSŠ kauzální námitku neexistence zajištěné pohledávky uplatnit. S touto osobou má pak zpravidla mimosměnečnou neformální dohodu o převodu ze směnky získaných peněžních prostředků. Věřitel tak excesivně uplatňuje zajišťovací směnku nepřímo prostřednictvím jiné osoby. Osamostatnění zde užívá toliko ke zvýšení pravděpodobnosti úspěšnosti zneužití. Je vhodné upozornit na skutečnost, že i když se ze strany nepoctivého věřitele bude jednat zpravidla o indosament „na oko“, osoba,

142

Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18.03.2008, sp. zn. 5 Cmo 5/2008, publikovaný v časopise Soudní Rozhledy č. 12/2008, str. 456.

33

která bude pro něho směnku později vymáhat, nemusí vůbec vědět o tom, že tak činí právě za účelem eliminace námitek. 143 Zákaz uplatnění kauzálních námitek se opět neuplatní u rektasměnek a směnek podindosovaných, existují ovšem ještě další významné výjimky, kterým dosud nebyla věnována náležitá pozornost. Ustanovení čl. I. § 17 ZSŠ nedopadá na ty případy, kdy nový majitel směnky jednal při jejím nabývání vědomě na škodu dlužníka. Subjektivní stránka vědomého jednání na škodu dlužníka nemusí dosahovat úmyslu, na druhou stranu nikdy nebude postačovat pouze jednání v hrubé nedbalosti – nikdy totiž nepostačí pouhá znalost okolností, které zakládají osobní námitky proti dřívějšímu majiteli směnky, musí k tomu přistoupit také vědomost nabyvatele o tom, že nabytím poškozuje dlužníka. 144 Vědomé jednání nabyvatele směnky na škodu dlužníka musí prokázat dlužník. Vždy je posuzováno pouze k okamžiku nabytí směnky, pozdější zlá víra už není rozhodující, Kotásek tento jev, kdy příliš mnoho informací může být nabyvateli dokonce na škodu, označuje jako informační paradox. 145 V každém případě musí dlužník k tomu, aby mohl kauzální námitky vůbec vznést, nějakým způsobem prokázat určitý vnitřní stav nabyvatele k okamžiku nabytí směnky. Vědomé jednání na škodu musí

být

dokazováním

pravděpodobnosti.

146

postaveno

najisto,

nepostačuje pouze

velká

míra

Macur pracuje s pojmem praktické jistoty: „[d]ůkaz je úspěšně

proveden, jestliže vede k poznatkům o tak vysokém stupni pravděpodobnosti určitého tvrzení, že je lze považovat za prakticky jisté.“ 147 Chalupa tuto praktickou jistotu kvantifikoval jako pravděpodobnost přesahující 90%.148 Dlužník je tak z hlediska dokazování ve velmi svízelné situaci, aby se vyhnul placení, je nucen postavit najisto subjektivní stránku jednání nepoctivého věřitele.

143

Taková situace může nastat, pokud směnečný věřitel pověří výkonem práv ze směnky druhou osobu, která je ovšem v dobré víře, že rubopis je pouze nutným předpokladem k takovému zmocnění. Nemá vůbec povědomí o tom, že původní věřitel by v důsledku vznesených kauzálních námitek ve směnečném řízení neuspěl, nemůže tak zpravidla jednat vědomě na škodu dlužníka. 144 Viz KOTÁSEK, J. Ke směnečným námitkám. Obchodní právo, časopis pro obchodně právní praxi, 2000, roč. 9, č. 11s. 2-16. Str. 3. 145 Srov. KOTÁSEK, J. Ke směnečným námitkám. Obchodní právo, časopis pro obchodně právní praxi, 2000, roč. 9, č. 11s. 2-16. Str. 8. 146 Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.06.2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013. 147 Viz MACUR, J. Důkazní břemeno v civilním soudním řízení. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1995. Str. 70. 148 Srov. CHALUPA, R. Důkazní břemeno v řízení o zaplacení směnky. Bulletin advokacie, 2015, č. 12.

34

Obecně lze poukázat na analogické obtíže s prokazováním subjektivní stránky trestných činů. Postavení dlužníka je ovšem dále znevýhodněno skutečností, že na rozdíl od orgánů činných v trestním řízení nemá žádné veřejnoprávní pravomoci k tomu, aby si mohl důkazy opatřit. Velmi výstižně se k důkazním možnostem dlužníka vyjádřila Ondrejová, když konstatovala: „[u]stanovení § 17 SŠZ je tak de facto legálním nástrojem potlačení úspěšného uplatnění námitek směnečného dlužníka (což je výrazné zejména u zajišťovacích směnek), neboť v praxi je velmi problematické, aby směnečný dlužník „vědomé jednání“ aktuálního směnečného věřitele (majitele směnky) „na škodu dlužníka“ prokázal.“149 Na druhou stranu námitka vědomého jednání na škodu dlužníka nepodléhá v řízení o směnečném platebním rozkazu koncentraci, lze ji tedy uplatnit i po uplynutí lhůty k podání námitek. 150 Nejedná se o totiž samostatnou námitku, nemůže dlužníka placení zprostit nikdy sama o sobě – slouží pouze k tomu, aby dlužník mohl uplatnit jiné další kauzální námitky z vlastních vztahů.151 Ani dlužník, který není schopen prokázat vědomé jednání na škodu a uplatnit tak oprávněné kauzální námitky, není ovšem zcela ztracen. Ústavní soud se v minulosti již otázkou zneužití osamostatnění zabýval. 152 Skutkový stav nebyl příliš komplikovaný, výstavce při podpisu půjčky na nepatrný obnos zároveň podepsal k zajištění smluvní pokuty směnku,

ta byla

později doplněna

v souladu

se

smlouvou,

avšak

několikanásobně převyšovala původní jistinu, což za daných okolností mohlo naplnit skutkové znaky lichvy. Námitku výstavce směnky, týkající se nepřiměřené výše smluvní pokuty, se však věřitel pokusil eliminovat indosací směnky na spřízněnou právnickou osobu, která směnečnou pohledávku obratem zažalovala. 153 Jednalo se o běžnou praxi obou společností, což bylo Ústavnímu soudu ze své úřední činnosti známo. 154 Dlužník však nedokázal spolehlivě prokázat jednání nabyvatele na jeho 149

Viz ONDREJOVÁ, D. K některým problémovým otázkám spojeným s vymáháním zajišťovacích směnek. Obchodněprávní revue, 11-12/2012, s. 313. 150 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12.1.1999, sp. zn. 5 Cmo 497/1998. 151 Srov. KOTÁSEK, J. Ke směnečným námitkám. Obchodní právo, časopis pro obchodně právní praxi, 2000, roč. 9, č. 11s. 2-16. Str. 3. Kotásek námitku vědomého jednání na škodu dlužníka označuje za klíč otevírající bránu pro uplatnění námitek z vlastních vztahů k výstavci a předchozímu majiteli. 152 Srov. nález Ústavního soudu ze dne 18.7.2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10. 153 K možnosti namítat ve směnečném řízení nepřiměřenou výši smluvní pokuty, která je směnkou zajištěna srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.04.2013, sp. zn. 29 Cdo 692/2011, dále srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 01.03.1995, sp. zn. 5 Cmo 358/1994. 154 Srov. nález Ústavního soudu ze dne 18.7.2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10, bod č. 19.

35

škodu, z tohoto důvodu obecné soudy ponechaly směnečný platební rozkaz v platnosti. Ústavní soud tak stál před nelehkým rozhodnutím, na jedné straně byly zájmy dlužníka (spotřebitele), který se stal obětí poměrně sofistikovaného zneužití směnečného práva, a na straně druhé se nacházel jeden ze základních principů směnečného práva – ochrana právní jistoty poctivého nabyvatele. Z hlediska hmotného práva by řešením byla právě výjimka založená jednáním na škodu dlužníka, avšak ta se vzhledem k výše uvedeným obtížím s dokazováním nemohla aplikovat. Ústavní soud konstatoval, že se jedná o „paradoxní situaci, kdy určité chování je na straně jedné právem aprobováno a na straně druhé, se s právem dostává do rozporu.“155 Ústavní soud dal přednost ochraně spotřebitele před zneužitím, když dovodil, že „[v]ýkonu práva, který je jeho zneužitím, tak soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s § 3 OZ, ale především čl. 36 Listiny.“

156

Se skutečností, že v tomto případě utrpěly zásady

směnečného práva, se vypořádal takto: „Ústavní soud si je vědom přísné formálnosti směnečného práva, nicméně nelze přihlížet vzniku takové "právní" praxe, v jejímž důsledku dochází k využití, resp. zneužití směnečných institutů v neprospěch jedné ze smluvních stran. […] Bez existence legislativních mechanismů, umožňujících zabránit výše nastíněným postupům, je na obecných soudech, aby ve své činnosti hledaly taková východiska, jež zneužívání práv zabrání. Sukus problému tak není ze strany čtvrtého senátu Ústavního soudu spatřován v samotném ustanovení § 17 ZSŠ, ale v právní praxi, jež jeho aplikaci provází. 157 V důsledku tohoto rozhodnutí tak nastal stav, kdy byly námitky z kauzálního stavu označeny za přípustné, přestože hypotéza ustanovení čl. I § 17 ZSŠ nebyla naplněna. Téměř o rok později Ústavní soud rozhodl další případ obdobného směnečného zneužití, tentokrát se jednalo v podstatě o učebnicovou ukázku indosace „na oko“ za účelem excesivního uplatnění směnečné pohledávky. 158 Směnečný dlužník zaplatil zajištěnou kauzální pohledávku, směnka byla následovně indosována na spřízněnou právnickou osobu a ta vymáhala „totožnou“ pohledávku podruhé. Odvolací soud se nakonec přiklonil na stranu věřitele, neboť nepovažoval vědomé jednání na škodu dlužníka za prokázané. Argumentaci směnečného dlužníka, že spřízněná osoba nabyla 155

Viz nález Ústavního soudu ze dne 18.7.2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10, bod č. 20. Viz nález Ústavního soudu ze dne 18.7.2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10, bod č. 20. 157 Viz nález Ústavního soudu ze dne 18.7.2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10, bod č. 22. 158 Srov. nález Ústavního soudu ze dne 19.06.2014, sp. zn. III. ÚS 980/13. 156

36

v daném období tisíce obdobných zajišťovacích směnek, a tedy musela znát možné námitky a vědět, že indosací dojde k jednání na škodu věřitele, nepovažoval odvolací soud za správnou. Opět vyzdvihl abstraktní povahu směnky a absenci povinnosti nabyvatele jakkoli zjišťovat okolnosti vystavení směnky, opačný názor označil za popření směnky jako abstraktního cenného papíru. Ústavní soud v souladu se shora citovaným nálezem konstatoval: „odvolací soud se (…) dopustil výkladové „svévole“, jestliže za základ svého rozhodnutí pojal závěr, že pokud v daném případě nebyla naplněna dispozice ustanovení § 17 zákona směnečného a šekového, tj. pokud majitel směnky nejednal vědomě na škodu dlužníka, nelze ke kauzálním námitkám stěžovatele přihlížet.“159 Kauzální námitky tak navzdory znění čl. I § 17 ZSŠ Ústavní soud opět připustil, a dokonce závěrem shrnul, že „jakýkoliv jiný závěr by za okolností projednávaného případu nepřímo legitimizoval druh morálně nepřijatelného jednání, které hodlali autoři Listiny zakázat.“160 I když Ústavní soud rozhodoval v obou shora citovaných nálezech o střetu podnikatele a nezkušeného spotřebitele, nelze nalézt rozumný důvod, proč by je nebylo možné použít i na ostatní účastníky směnečných poměrů. Zákaz zneužití práva, jako jeden z principů právního státu, má obecnou platnost. Autor se s výše uvedeným výkladem nemůže ztotožnit, je totiž přesvědčen, že ustanovení čl. I. § 17 obsahuje vlastní pojistku (výjimku v případě vědomého jednání na škodu dlužníka) proti zneužití. Zákonný zákaz činit kauzální námitky tak nelze bez prokázání vědomého jednání na škodu dlužníka obcházet. Naopak Ústavní soud měl možnost celou záležitost vyřešit mnohem šetrněji a ohleduplněji k principům směnečného práva. Řešení se dalo nalézt dokonce v právu jednoduchém. V soukromém právu platí zásada, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle pravé povahy. 161 Indosament „na oko“ by se tak dal posoudit jako simulované právní jednání, které ve skutečnosti nebylo plnohodnotným

indosamentem,

ale

pouze

159

indosamentem

zmocňovacím

(tzv.

Viz nález Ústavního soudu ze dne 19.06.2014, sp. zn. III. ÚS 980/13, bod. č. 30. Viz nález Ústavního soudu ze dne 19.06.2014, sp. zn. III. ÚS 980/13, bod. č. 34. 161 Srov. ustanovení § 555 odst. 2 občanského zákoníku. Obdobné ustanovení bylo obsaženo také v § 41a zák. č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013. 160

37

prokurindosamentem dle čl. I. § 18 ZSŠ). 162 V takovém případě by zůstaly dle ustanovení čl. I. § 18 odst. 2 ZSŠ dlužníkovi zachovány všechny námitky. Přestože by prokázání simulace indosamentu nebylo vůbec jednoduché, jistě by bylo snazší než prokazování vědomého jednání na škodu dlužníka. Za daných okolností, kdy nepoctivý věřitel obdobně převedl tisíce dalších zajišťovacích směnek, je prokázání simulovaného právního jednání reálně představitelné. Tento alternativní přístup inspirovaný rakouskou judikaturou zmínil Kotásek více než deset let před vydáním shora citovaných nálezů Ústavního soudu. 163 Zárodky této konstrukce vytvořené na ochranu dlužníka lze ovšem nalézt již v předválečné judikatuře Nejvyššího soudu Československé republiky: „v takovém případě, kde rubopis plný jest učiněn toliko na oko a jde vskutku jen o rubopis zmocňovací, vznésti příjemce směnky i námitky příslušející mu z poměru k výstavci, ježto rubopis zmocňovací nemá v tom směru směnečného účinku.“ 164 Lze tedy konstatovat, že způsobů jak zabránit „nepřímé legitimizaci morálně nepřijatelného druhu jednání“, bylo více než pouze výklad ustanovení čl. I § 17 ZSŠ contra legem. Nelze tedy souhlasit s názorem Ústavního soudu, že „jakýkoliv jiný závěr by (…) nepřímo legitimizoval druh morálně nepřijatelného jednání“, neboť minimálně doktrína zastřeného prokurindosamentu by uspokojivé řešení poskytla. Navíc tato doktrína šetří zásadu ochrany poctivého nabyvatele směnky i v případě, že osoba, na kterou byla směnka indosována, jedná v dobré víře a vůbec neví o záměru nepoctivého indosanta eliminovat námitky dlužníka.

2.6.4 Informační doložky Jako účinný nástroj k usnadnění důkazní pozice dlužníka při prokazování vědomého jednání na škodu dlužníka může sloužit tzv. informační (nazývaná také jako hodnotová nebo valutová) doložka na směnce. Tato nemá žádný směnečněprávní význam, původně byla na směnce uváděna zpravidla z evidenčních a orientačních důvodů, kupříkladu 162

Srov. SADECKÝ, L. Právní souvislosti zmocňovacího rubopisu (prokuraindosamentu). Právní rozhledy 19/2011, s. 690, kde Sadecký konstatuje, že prokurindosament je zvláštním druhem rubopisu, který postrádá účinků převodních, garančních, avšak má legitimačních účinků sui generis, a tedy představuje aktivní legitimaci v případném soudním řízení, jehož předmětem je zaplacení směnky. 163 Srov. KOTÁSEK, J. Ke směnečným námitkám. Obchodní právo, časopis pro obchodně právní praxi, 2000, roč. 9, č. 11s. 2-16. Str. 9. 164 Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 17.8.1929, sp. zn. Rv I 995/29, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí nejvyšších stolic soudních Čs. republiky, kterou uspořádal Dr. F. Vážný, pod číslem 9119.

38

doložka uvádějící „hodnota v hotovosti“ naznačovala, že jde o směnku zajišťující úvěr poskytnutý v hotovosti.165 V současné době není zcela jednotný názor ohledně faktických důsledků na abstraktnost směnky, které vyvolává doložka informující o zajišťovací povaze směnky. Za většinový lze považovat závěr, že informační doložka nemůže abstraktnost směnky nijak ovlivnit. 166 Chalupa naopak označuje směnku, vzhledem k možnosti uvést na směnce hospodářský důvod jejího vzniku, jako závazek „fakultativně kauzální“, zjevně tedy hodnotové doložce přikládá značný význam. 167 Jak již Autor výše předestřel, existuje dle jeho názoru zásadní rozdíl mezi abstraktností a kauzální závislostí. Ten se projeví i v otázce účinků informační doložky – vyčerpávajícím způsobem konstruovaná informační doložka skutečně má potenciál učinit směnku do značné míry kauzálně závislou, a to bez ohledu na provedené indosace. Doložka se tak sice neprojeví přímo v abstraktnosti směnky, ale může významně ovlivnit důkazní situaci dlužníka. Za zdařilý příklad znění konkrétní doložky lze považovat modelovou zajišťovací doložku, kterou uvádí Ondrejová: „zajišťovací směnka ke smlouvě o půjčce ze dne 23. 5. 2012 uzavřené mezi výstavcem směnky a jejím remitentem, směnka zajišťuje půjčku ve výši 100 000 Kč včetně úroku ve výši 10 000 Kč a bude uplatněna proti jejímu výstavci při nedodržení termínu splatnosti půjčky, kterým je den 27. 6. 2013“.168 Autor je přesvědčen, že pokud bude na směnce obdobná doložka uvedena, bude prokazování vědomého jednání na škodu dlužníka podstatně usnadněno. I v rámci směnečného práva totiž obstojí závěr, že indosatář si nutně tuto doložku při inspekci směnky musel přečíst. Nakonec takový případ nevyloučil ani Kotásek, když uvedl, že: „doložky nemohou automaticky zajistit "vědomé jednání na škodu dlužníka", byť to nelze v některých mimořádných případech vyloučit.“169

165

Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 106. Srov. KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s., dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 17 zákona směnečného a šekového.), dále srov. POHL, T. Průvodce advokáta základy směnečného práva (1. část), Bulletin advokacie 5/1995, s. 22, dále srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 54 a 106-107. 167 Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, 189 s., str. 41. 168 Viz ONDREJOVÁ, D. K některým problémovým otázkám spojeným s vymáháním zajišťovacích směnek. Obchodněprávní revue, 11-12/2012, s. 313. 169 Viz KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s., dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 17 zákona směnečného a šekového.). 166

39

Autor je však přesvědčen, že preventivní opatření dlužníka mohou zajít ještě mnohem dále. Pokud opomeneme jisté prostorové potíže, které může přinést běžná velikost směnky, pak dojdeme k závěru, že stranám nic nebrání v tom, aby na směnce uvedly smlouvu zřizující zajišťovací funkci, případně dohodu o vyplňovacím právu u blankosměnky v úplném znění. V takovém případě se potom dále přímo nabízí zcela unikátní a dosud neprobádaný nástroj k upevnění pozice směnečného dlužníka, kterým je ustanovení § 1897 odst. 2 občanského zákoníku, umožňující uzavřít dohodu na směnce tzv. na řad. Teoreticky by tak indosací směnky nedošlo pouze k převodu směnečných práv, ale také k postoupení celé mimosměnečné dohody na indosatáře. Vzhledem k tomu, že „[n]a rozdíl od obecné úpravy rubopisu se jím však v případě postoupení smlouvy převádějí nejen práva, ale i povinnosti“,170 je představitelné, že by byl také každý indosatář přímo vázán původní mimosměnečnou smlouvou obsaženou na směnce. Ta by mohla obsahovat např. zákaz osamostatnění či deklaraci zajišťovací povahy směnky a další povinnosti s ní spojené. Dlužník by tak mohl již při vystavení preventivě předejít eliminaci svých kauzálních námitek v důsledku indosace.

2.7

Zneužití směnečného rukojemství

Poslední formy zneužití zajišťovací směnky, kterým bude v této kapitole věnována pozornost, využívají institutu směnečného rukojemství k eliminaci oprávněných námitek směnečných dlužníků. Předtím než bude vysvětlen modus operandi obou zneužití, je vhodné nastínit některé základní informace o směnečném rukojemství. Směnečné rukojemství (Aval) dle čl. I. § 30 a násl. ZSŠ je specifickým směnečněprávním zajišťovacím nástrojem. Jeho účelem je poskytnout zajištění, že bude směnka zaplacena. „Směnečné rukojemství vzniká vždy výlučně prohlášením vyznačeným přímo na směnečné listině a nikdy jinak.“ 171 „Přijetí směnečného rukojemství na směnce rukojmím - avalistou není podle SŠZ podmíněno žádnou další dohodou.“172 Zpravidla však, stejně jako v případně vzniku dluhu ostatních směnečných dlužníků, předchází jeho vzniku tzv. směnečná smlouva, kterou se avalista zavazuje

170

Viz DVOŘÁK, B. in HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s., str. 801. 171 Viz KOVAŘÍK, Z. Úskalí směnečného rukojemství (1. část). Bulletin advokacie 11-12/2002. 172 Viz KOVAŘÍK, Z. Ke vztahu závazků směnečných a smluvních. Právní rozhledy č. 1/1994.

40

směnku svým avalem opatřit.173 Účastníkem takové smlouvy bude vždy avalista a na druhé straně ve většině případů směnečný věřitel, nicméně ani uzavření smlouvy s výstavcem či jiným avalátem nelze vyloučit. 174 Souhlas výstavce však není nikdy nutnou podmínkou vzniku avalu. Rukojemské prohlášení se od svého vzniku vyznačuje akcesoritou a subsidiaritou. 175 Subsidiaritu směnečného rukojemství ovšem nelze vykládat jako povinnost požadovat plnění nejprve po avalátovi, směnečný věřitel může, bez ohledu na schopnost avaláta plnit, požadovat plnění ze směnky rovnou na avalistovi.176 Avalovat lze samozřejmě také směnku zajišťovací. Tím však v žádném případě nedochází k vzniku akcesorické vazby rukojemského prohlášení na zajištěnou kauzální pohledávku. 177 V minulosti bylo judikaturou dovozeno, že rukojmí z tohoto důvodu není oprávněn vznášet vůči směnečnému věřiteli námitky, které by avalát vznést mohl, konkrétně například avalista nemůže při obraně proti směnečnému platebnímu rozkazu o zaplacení zajišťovací směnky namítat neexistenci kauzálního vtahu. 178 Soudy tak učinily výkladem čl. I. § 17 a contrario, tudíž avalista může činit námitky pouze z vlastních vztahů (vztahů k věřiteli samotnému). 179 Kauzální vztahy směnečného dlužníka vůči věřiteli nelze za jeho vlastní bez dalšího označit. Uvedené platí dokonce i v případě, že současný věřitel jednal při indosaci vědomě na škodu dlužníka, neboť závěr, že tuto námitku by mohl eventuálně uplatnit dlužník, z ní ještě nečiní námitku z vlastního vztahu avalisty.180 Naopak jistý odklon od těchto rigidních závěrů lze v judikatuře zaznamenat v případě, že člen statutárního orgánu společnosti, který vystavil za společnost směnku, ji zároveň jako fyzická osoba také avaloval.181 V takovém případě je presumováno, že

173

Podrobně k otázce směnečných smluv srov. KOVAŘÍK, Z. Směnečné smlouvy. Právní rozhledy, 2003, č. 9, s. 443. 174 Viz KOVAŘÍK, Z. Úskalí směnečného rukojemství (1. část). Bulletin advokacie 11-12/2002. 175 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26.03.2002, sp. zn. 5 Cmo 11/2002, dále srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2002. 128 s. Str. 41. 176 Srov. KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s., dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 32 zákona směnečného a šekového, dále srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 1997 sp. zn. 5 Cmo 143/1996. 177 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2002. 128 s. Str. 41. 178 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 05.08.2003, sp. zn. 29 Odo 896/2002, dále srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13.7.1998, sp. zn. 9 Cmo 3/98. 179 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.2.1999, sp. zn. 32 Cdo 519/98. 180 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 04.05.2004, sp. zn. 29 Odo 810/2003. 181 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 5 Cmo 552/2003.

41

mimosměnečná dohoda, která zakládá kauzální námitky výstavci (společnosti) se vztahuje i na člena statutárního orgánu jako na avalistu.182 Tyto námitky z vlastních kauzálních vztahů je nutné důsledně odlišovat od námitek, které se vážou přímo ke směnce, pokud tedy avalát plnil přímo na směnku, pak může takovou námitku uplatnit i avalista.183

2.7.1 Zneužití avalisty Vzhledem k výše uvedenému si lze představit situaci, kdy se výstavce (částečně) zprostí povinnosti platit na zajišťovací směnku (například poukáže námitkou na skutečnost, že v minulosti směnka sloužila k zajištění pohledávky, kterou již částečně uhradil), avšak avalista bude přesto nucen plnit celý dluh, neboť tuto námitku nebude moci použít. Příkladem výše uvedené situace z běžné obchodní praxe může být modelový příklad, který pro účely demonstrace zneužití použil Chalupa. 184 Společníci a jednatelé, kteří avalovali směnku emitovanou společností k zajištění úvěrové smlouvy tak zpravidla nebudou mít k dispozici námitku (částečného) zániku zajištěné pohledávky v důsledku (částečného) plnění ze strany této společnosti.185 Tím pádem nepoctivému věřiteli nic nebrání opakovanému uplatnění již splněné pohledávky za některým z avalistů. Chalupa nešetří kritikou ohledně uvedené rozhodovací praxe soudů, která avalistům nedovoluje činit námitky z avalátových vztahů, názorové východisko dle jeho úsudku představuje platformu, pomocí níž „se lze vysmívat spravedlnosti a na níž mohou dostatečně tvrdí, dostatečně "bezskrupulózní" a dostatečně odborně zdatní směneční věřitelé úspěšně vymáhat pohledávky, pro jejichž uplatnění neexistuje ani sebenepatrnější morální opodstatnění.“186 Prostřednictvím několika nosných argumentů upozorňuje na skutečnost, že z ustanovení čl. I. § 17 ZSŠ vůbec není možné uvedený právní závěr učinit. Mezi nejsilnější z nich bezesporu patří přímo text čl. I. § 32 ZSŠ,

182

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3727/2007. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.03.2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002. 184 Srov. CHALUPA, R. Uplatnitelnost kauzálních námitek směnečnými rukojmími. Právní rádce 12104817 Roč. 19, č. 9 (2011), s. 17-24. 185 Výjimkou bude výslovné sjednání možnosti avalisty činit kauzální námitky výstavce ve směnečné smlouvě (viz níže) a dále také presumpce vzniku této mimosměnečné dohody pokud jednatel, který směnku avaloval, zároveň také jednal za společnost při její emisi. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3727/2007. 186 Viz CHALUPA, R. Uplatnitelnost kauzálních námitek směnečnými rukojmími. Právní rádce 12104817 Roč. 19, č. 9 (2011), s. 17-24. 183

42

který uvádí, že „směnečný rukojmí je zavázán jako ten, za koho se zaručil.“ Dále lze vyzdvihnout také racionální poznatek o tom, že na rozdíl od nemožnosti uplatnit kauzální námitky proti poctivému indosantovi dle ustanovení čl. I. § 17 ZSŠ, které zajišťuje hladký oběh směnek, nepřináší nemožnost avalisty činit námitky ze vztahů avaláta žádná pozitiva. Naopak původ uvedeného výkladu spatřuje Chalupa v nekritickém přijetí některých poznatků prvorepublikové směnečné teorie, která výklad zastávala, aniž by dokázala domyslet jeho závažné důsledky, které může o desítky let později přinést.187 Autor se v tomto případě s Chalupovým názorem plně ztotožňuje a je zároveň přesvědčen, že pokud Ústavní soud dovodil, že je možné uplatnit kauzální námitky v určitých případech, kdy jde o zjevné zneužití práva, i když nebyly naplněny předpoklady v čl. I. § 17 ZSŠ, pak je pouze otázkou času a vhodné příležitosti, než zaujme Ústavní soud obdobný výklad i v případě námitkové situace avala. 188 Z hlediska prevence před tímto zneužitím je nicméně možné poznamenat, že této nepříjemné situaci lze však zpravidla účinně předejít smluvní úpravou okruhu námitek mezi remitentem a avalistou, tím se avalista má možnost z hlediska přípustných námitek dostat víceméně do stejné pozice jako avalát.189

2.7.2 Zneužití regresního nároku avalisty Přestože zneužití samotného avala představuje bezprostřední hrozbu, stále má avalista částečně možnost mu předejít, a to uzavřením mimosměnečné dohody o námitkách s remitentem, případně se mu zcela vyhnout tím, že odepře poskytnout rukojemské prohlášení vůbec. Existuje však další, mnohem nebezpečnější způsob zneužití, využívající institutu směnečného rukojemství pouze jako nástroje k eliminaci kauzálních námitek, tentokrát se obětí může stát překvapivě avalát. Autor je přesvědčen, že se jedná o nejnebezpečnější možné zneužití institutu směnky vůbec.

187

Srov. CHALUPA, R. Uplatnitelnost kauzálních námitek směnečnými rukojmími. Právní rádce 12104817 Roč. 19, č. 9 (2011), s. 17-24. 188 Srov. nález Ústavního soudu ze dne 19.06.2014, sp. zn. III. ÚS 980/13 a nález Ústavního soudu ze dne 18.7.2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10. 189 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26.03.2002, sp. zn. 5 Cmo 11/2002, dále srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17.09.2001, sp. zn. 9 Cmo 44/2001 publikovaný in KOVAŘÍK, Z. Přehled judikatury. Směnečná judikatura. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. 190 s. Str. 67.

43

K tomu, aby bylo možné níže rozvést jeho podstatu, je dále nutné stručně nastínit právní režim následného regresního nároku avalisty. Avalista, který na směnku plnil, nabývá dle čl. I. § 32 ZSŠ směnečných práv proti avalátovi. 190 Jedná se o směnečněprávní nárok, který je „stejně nesporný a abstraktní jako jakékoliv jiné závazky ze směnky.“191 Z tohoto důvodu se nebude avalát moci proti regresnímu nároku bránit jinými námitkami, než které má z vlastních vztahů s avalistou. 192 Tím pádem může dojít k situaci, kdy se avalátovi podaří ubránit se povinnosti na směnku plnit (například v důsledku skutečnosti, že již zajištěnou pohledávku uhradil), avšak v rámci regresního nároku nebude tuto námitku oprávněn znovu vznést vůči avalistovi. Avalát v tomto případě bude nucen plnit totožný dluh, i když by se této povinnosti mohl vyhnout, pokud by byl oprávněn vznést příslušnou námitku. Opět zde ovšem platí závěr, že výstavce má možnost tuto situaci předvídat a upravit s avalistou okruh přípustných námitek v mimosměnečné dohodě. Tuto možnost ovšem nebude moci využít, pokud nepoctivý věřitel celou situaci důkladně připraví tak, že bez vědomí avalisty nechá směnku opatřit rukojemským prohlášením spřízněné osoby. Směnečné smlouvy, která předchází vznik rukojemského prohlášení, se v takovém případě avalát neúčastní, dokonce o jejím uzavření vůbec neví, což však nijak nebrání tomu, aby se spřízněná osoba za něho zaručila. Bez vědomí avaláta pak nepoctivý věřitel také požaduje plnění na spřízněném avalistovi, který mu směnku „na oko“ ihned zaplatí. Spřízněný avalista potom v rámci regresního nároku uplatňuje abstraktní směnečnou pohledávku, proti níž není výstavce oprávněn uplatnit námitky ze vztahů, které má vůči původnímu nepoctivému věřiteli, neboť se nejedná o námitky z jeho vlastních vztahů k avalistovi. Kovařík celou právní konstrukci tohoto zneužití připouští, když konstatuje: „[n]emá-li tento dlužník oporu pro relevantní obranu kauzálními námitkami ve vztahu k avalistovi, bude muset platit regres avalistovi, ač se předtím vůči remitentovi ubránil povinnosti směnku zaplatit. Má-li čtenář pocit, že lze takto obranu dlužníka přes rukojmího zcela obejít, má pravdu.“ 193 Vymožené

190

Dopadá na něho také ustanovení čl. I. § 47 ZSŠ, které ho opravňuje žádat plnění na všech přímých i nepřímých dlužnících, kteří jsou zavázání společně a nerozdílně. 191 Viz KOVAŘÍK, Z. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2002. 128 s. Str. 43. 192 Srov. KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. 543 s. Str. 151. 193 Viz KOVAŘÍK, Z. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2002. 128 s. Str. 43.

44

peněžní prostředky pak spřízněná osoba převede na základě mimosměnečné dohody zpět na nepoctivého věřitele. Dokonce se nabízí teoretická úvaha, že uvedeným způsobem je možné „vtáhnout“ směnečněprávní institut avala také do rektasměnky, která je běžně považována za jeden z nejspolehlivějších nástrojů, jímž je dlužník proti eliminaci kauzálních námitek chráněn. Ve zcela extrémním případě by teoreticky nepoctivý věřitel mohl směnku sám opatřit rukojemským prohlášením, sám sobě194 by plnil jako avalista remitentovi a z titulu regresního nároku avalisty by potom vymáhal nárok, který by mu dlužník nebyl povinen jako remitentovi plnit. Autor si je vědom toho, že tyto závěry jsou pouhou interpretací ad absurdum, slouží však k zamyšlení, zdali se skutečně současná směnečná rozhodovací praxe ubírá správným směrem, když na jedné straně postupuje contra legem, aby zabránila zneužití práva, a na straně druhé ještě závažnější zneužití umožňuje přijetím výkladu, který v zásadě žádná velká pozitiva nepřináší. Zbývá se tak vypořádat s otázkou, zdali má výstavce (popřípadě jiný avalát) vůbec nějakou možnost se výše uvedenému zneužití bránit. Obyčejně by svému svízelnému postavení mohl předejít mimosměnečnou dohodou. 195 V tomto případě k tomu však vůbec nebude mít příležitost, neboť směnečný rukojmí a nepoctivý věřitel postupují ve vzájemné shodě, právě s cílem eliminace jeho směnečných námitek. Dokazování vědomého jednání na škodu věřitele dle čl. I. § 17 v tomto případě nebude vůbec přicházet v úvahu, neboť k žádné indosaci nedošlo. Nejlepší možné argumentační východisko avaláta tak Autor vidí opět v doktríně simulovaných právních jednání. Dále zbývá pouze obecná argumentace zákazem zneužití práva s analogickým odkazem na judikaturu Ústavního soudu vydanou k ustanovení čl. I. § 17 ZSŠ.196 Institut avalu bývá někdy označován za jeden z nejvýznamnějších projevů směnečné přísnosti a abstraktní

194

K závěru, že pokud je účastník směnečného vztahu věřitelem i dlužníkem, nedojde k zániku závazku splynutím viz kapitola č. 1.2.1. 195 Srov. KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s., dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 32 zákona směnečného a šekového. 196 Viz shora bohatě citovaný nález Ústavního soudu ze dne 18.7.2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10 a nález Ústavního soudu ze dne 19.06.2014, sp. zn. III. ÚS 980/13.

45

povahy směnky, avšak vzhledem k rizikům, která přináší, lze snadno porozumět důvodu, proč v anglosaském směnečném právu vůbec neexistuje.197

197

Srov. ZAPLETAL, P. Srovnání právní úpravy směnek v ženevském a anglosaském právu, Právní rozhledy 11/1999, str. 610 a násl.

46

3.

ZNEUŽITÍ BLANKOSMĚNKY

3.1

Obecně k blankosměnce

Podrobná úprava blankosměnky (bianco směnky) v zákoně neexistuje, nicméně na rozdíl od směnky zajišťovací, její existenci zákon směnečný a šekový v ustanovení čl. I. § 10 alespoň výslovně připouští. Do jisté míry se tak jedná o unikátní ustanovení, neboť všechny ostatní rozmanité blankolistiny, které si lze v rámci právního řádu představit, nemají vůbec žádnou právní úpravu, přesto však je zcela běžné, že podpis je na listinu připojen dříve, než je zcela vyhotovena.198 Pojmovým znakem blankosměnky je její záměrná neúplnost, která je doprovázena mimosměnečným ujednáním o způsobu, jímž lze směnku později vyplnit (viz níže). 199 Emise neúplné směnky není nikdy věcí omylu, náhody, nepozornosti, nýbrž vždy úmyslu původce listiny, věřitel tak nemá právo zhojit neplatnost směnky doplněním některé z chybějících podstatných náležitostí, pokud tento postup nebyl původcem listiny přímo zamýšlen. 200 Vzhledem k tomu, že v okamžiku své emise blankosměnka postrádá zpravidla některou z podstatných náležitostí, nejedná se ve skutečnosti ještě vůbec o směnku, nýbrž pouze o zárodek budoucí směnky, plnohodnotnou směnkou se stane až v okamžiku vyplnění všech podstatných náležitostí.201 Kdo se na takovou listinu podepíše, stává se směnečným dlužníkem až ve chvíli jejího úplného vyplnění, avšak zpětně s účinky k okamžiku vystavení směnky.202 Tímto okamžikem již nelze dále mluvit o blankosměnce, neboť prostá listina je přetvořena v dokonalý cenný papír, ze kterého často není vůbec zřejmé, že v minulosti byl blankosměnkou. Dle Kovaříka by vždy nevyplněné torzo směnky mělo bezpodmínečně obsahovat minimálně podpis výstavce či trasáta a na listině by se mělo objevit slovo „směnka“, na druhé straně za blankosměnku je možné dle jeho názoru považovat i 198

Srov. KOVAŘÍK, Z. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy, č 1/2007, dále k blankolistinám obecně srov. HULMÁK, M. in ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ M., HULMÁK, M. a kolektiv. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s. Str. 364. 199 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.03.2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002. 200 Srov. KOTÁSEK, J. Blankosměnka z pohledu dlužníka. Časopis pro právní vědu a praxi, 1999, č. 3, s. 285, dále srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2002. 128 s. Str. 76. 201 Srov. KOTÁSEK, J. K některým praktickým aspektům blankosměnky. Bulletin advokacie 9/1998. 202 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2002. 128 s. Str. 75.

47

listinu, která je na základě fikcí uvedených v ustanovení čl. I. § 2 ZSŠ již platnou směnkou, avšak dle dohody stran by u ní měl být později vyplněn např. konkrétní údaj splatnosti. 203 K závěru, že jako blankosměnka neobstojí čistý list papíru obsahující pouze podpis, se přiklání také Švamberg. 204 Naproti tomu Chalupa tuto možnost označuje za rizikovou, avšak přípustnou.205 Jestliže byl pro možnost označit směnku jako zajišťovací rozhodný účel její emise, pak pro blankosměnku je rozhodující způsob emise. Blankosměnka bezpochyby může být vystavena za účelem zajištění nesměnečné pohledávky – označení směnky za blankosměnku nevylučuje její označení jako zajišťovací. Nakonec velká část blankosměnek je vystavena právě za tímto účelem, Chalupa je vzhledem k možnosti věřitele pružně reagovat doplněním směnečné sumy a splatnosti kauzální pohledávky dokonce označuje za „předurčené“ k plnění zajišťovací funkce. 206 Veškeré možnosti zneužití blankosměnky, které budou níže charakterizovány, přistupují tedy k již uvedeným možnostem zneužití „úplné“ zajišťovací směnky a lze je kombinovat.

3.2

Vyplňovací právo k blankosměnce

Jak již bylo výše naznačeno, jedním z pojmových znaků blankosměnky je udělení práva dle čl. I. § 10 ZSŠ ji vyplnit ujednaným způsobem, které zpravidla provází její emisi. Toto právo bývá směnečnou teorií označováno jako vyplňovací právo směnečné. 207 Jedná se o mimosměnečnou dohodu mezi původcem blankosměnky a jejím prvním majitelem, v níž je konstituováno právo tohoto majitele určitým způsobem doplnit bílá místa na zárodečné směnečné listině. Tato dohoda vzniká, trvá a zaniká samostatně, nezávisle na případné dohodě zakládající zajišťovací funkci blankosměnky, zároveň není vyloučeno, že obě tyto mimosměnečné dohody budou inkorporovány v jediné listině – například v úvěrové smlouvě. 208 Velmi výstižně charakterizoval vyplňovací

203

Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 117, dále srov. KOVAŘÍK, Z. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy, č 1/2007. 204 Srov. ŠVAMBERG, G. Československé právo směnečné a šekové. Vyd. 1. Praha: Palásek a Kraus, 1947. 295 s. Sborník hospodářského práva; sv. 3, str. 203. 205 Srov. CHALUPA, R. Blankosměnka v podnikatelské praxi. Právní rádce č. 4/1999. (příloha). 206 Srov. CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha Linde, 2009, 189 s., str. 56. 207 Srov. ŠVAMBERG, G. Československé právo směnečné a šekové. Vyd. 1. Praha: Palásek a Kraus, 1947. 295 s. Sborník hospodářského práva; sv. 3, str. 204, dále srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 118. 208 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2002. 128 s. Str. 79.

48

právo již Švamberg, když uvedl, že se jedná o „zvláštní neodvolatelné majetkové právo, mocí něhož může majitel biankosměnky proměniti dosud utajenou neboli latentní obligaci směnečnou v živou obligaci tak, jako by byla vznikla již v době předání biankosměnky.“209 Pro dohodu o vyplňovacím právu směnečném nejsou zákonem vyžadovány žádné formální náležitosti, často tak bude tato nepojmenovaná smlouva uzavřena zcela neformálně.

210

Judikatura dále dovodila, že vyplňovací právo směnečné je

s blankosměnkou neoddělitelně spjato, pokud tedy dojde k převodu blankosměnky před jejím doplněním, přechází vyplňovací právo bez dalšího na nového majitele listiny.211 Kovařík otevřeně označuje toto spojení za akcesorické a upozorňuje na skutečnost, že vyplňovací právo nikdy nemůže existovat dříve než blankosměnka samotná a k jeho vzniku je dále rovněž nutné, aby byla blankosměnka fyzicky předána osobě oprávněné ji vyplnit. 212 Zároveň je nutné podotknout, že se jedná o právo obecně závazkové, v žádném případě není toto právo v listině inkorporováno. Blankosměnka se cenným papírem stává totiž teprve až v důsledku výkonu tohoto práva.213 Jakmile oprávněná osoba jednou vyplňovací právo využije, dochází k jeho zániku, jednou vyplněná místa nelze změnit. Stane se tak bez ohledu na to, zdali bude blankosměnka vyplněna v souladu s ujednáním či nikoli, stejně tak je právo zkonzumováno tzv. podvyplněním blankosměnky, tedy pouze částečným využitím práva vyplnit blankosměnku.

214

Na druhou stranu samotné právo na vyplnění

blankosměnky nepodléhá promlčení ani prekluzi.215

3.3

Zneužití blankosměnky jejím excesivním vyplněním

Limity práva vyplnit blankosměnku je nutné vždy zkoumat v rovině směnečné a mimosměnečné. Prvně je nutné si uvědomit, že osoba oprávněná z vyplňovacího práva 209

Viz ŠVAMBERG, G. Československé právo směnečné a šekové. Vyd. 1. Praha: Palásek a Kraus, 1947. 295 s. Sborník hospodářského práva; sv. 3, str. 209. 210 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.05.2007, sp. zn. 29 Odo 194/2006, dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.03.2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002. 211 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.09.2008, sp. zn. 29 Odo 1407/2006. 212 Srov. KOVAŘÍK, Z. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy, č 1/2007. 213 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2002. 128 s. Str. 77. 214 Srov. ONDREJOVÁ, D. Námitka excesivního vyplnění blankosměnky aneb kladivo na směnečné "blanko" dlužníky. Právní fórum, Praha Wolters Kluwer, a. s., 2010, 11, 6 s. 215 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18.10.2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004, dále srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2002. 128 s. Str. 78.

49

směnečného je zpravidla také výlučným vlastníkem této listiny, což ji opravňuje do směnky vepsat naprosto cokoli, dlužník je ovšem povinen poskytnout plnění pouze na směnku doplněnou v souladu s vyplňovacím ujednáním.216 Překročení vyplňovacího práva nemůže bez dalšího učinit směnku neplatnou, zakládá toliko námitku dle ustanovení čl. I § 10 ZSŠ, jejímž uplatněním se může dlužník zprostit povinnosti na směnku plnit.217 V některých případech však tato námitka dlužníka zprostí povinnosti plnit pouze v tom rozsahu, ve kterém vyplněná směnka překračuje ujednání. Takto snadno oddělit rozsah, ve kterém bylo vyplňovací právo nevyužito (blankosměnka podvyplněna) či naopak překročeno, je možné pouze v případě směnečné sumy. Pokud majitel směnky stanoví splatnost směnky na datum pozdější, než mu vyplňovací ujednání umožňuje, bude vždy záležet na dalších okolnostech. Judikatura konkrétně dovodila, že pokud bude mít posunutí data splatnosti za následek eliminovat možnost dlužníka vznést námitku promlčení, pak se jedná naopak o excesivní vyplnění blankosměnky.218 Porušit dohodu o vyplnění je ovšem možné také tím, že věřitel blankosměnku doplnit opomene. Pokud totiž nevyplní konkrétní datum splatnosti, ač tak dle dohody učinit měl, bude směnka dle čl. I § 2 odst. 2 ZSŠ splatná na viděnou, což opět zpravidla nelze považovat za případ podvyplnění.219 Zneužití blankosměnky jejím excesivním vyplněním tedy spočívá v takovém jednání, kdy věřitel úmyslně využije svého vlastnického práva k listině a vyplní ji v rozporu s dohodou o vyplnění blankosměnky. Takto vzniklou směnku následně uplatní s cílem získat prospěch, kterého by se mu při řádném vyplnění blankosměnky nemohlo nikdy dostat. V každém případě bude muset v souvislosti s námitkou excesivního vyplnění blankosměnky obsah dohody o vyplnění blankosměnky a její porušení vždy prokázat dlužník.220 Z tohoto důvodu se pro něho ústní, či dokonce konkludentní uzavření této

216

Srov. KOVAŘÍK, Z. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy, č 1/2007. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.08.2008, sp. zn. 29 Cdo 509/2008, dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.08.2009, sp. zn. 29 Cdo 5260/2007, dále srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13.10.1998, sp. zn. 5 Cmo 125/98. 218 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.08.2009, sp. zn. 29 Cdo 5260/2007. 219 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 117. 220 Srov. KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. 543 s. Str. 64. 217

50

dohody jeví jako vysoce rizikové. Současná judikatura navíc vychází z předpokladu, že pokud někdo ponechá na směnce bílá místa, bezpochyby uzavřel nějakou, byť zcela neformální dohodu o vyplňovacím právu. Vrchní soud konkrétně uvedl, že „[j]e prakticky nepředstavitelné, aby osoba, která se podepisuje na líci listiny, jejíž text i v nedoplněné podobě zcela jasně ukazuje na budoucí směnku, ale která neuvádí na tomtéž líci směnečnou sumu, byla při zdravém vědomí podepsána bez toho, aby si podpisovatel ujasnil, jaký bude další osud tohoto zřejmého torza.“221 Nejvyšší soud dokonce dovodil, že v případě, kdy byla emitovaná blankosměnka nevyplněna o směnečnou sumu, údaj splatnosti a údaj data vystavení, byl majitel oprávněn doplnit všechna bílá místa, i když dohoda o vyplnění výslovně umožňovala doplnit pouze údaj data splatnosti a směnečnou sumu, oprávnění vyplnit také údaj místa vystavení dovodil z konkludentního udělení práva, které nutně muselo provázet uzavření písemné dohody.222 V jiném případě vedl závěr o konkludentně vzniklé dohodě o vyplnění blankosměnky naopak ke zlepšení pozice směnečného dlužníka, neboť pokud Vrchní soud dovodil, že dohoda byla podpisem rukojmího na nehotové směnce uzavřena konkludentně ve stejném rozsahu jako v případě výstavce, pak rukojmímu umožnil vznášet stejné námitky, které měl k dispozici výstavce. 223 Opatrný dlužník však zpravidla nebude mít problém prokázat obsah vyplňovacího práva a doložit tak, že směnka nebyla vyplněna řádně, ale jeho obrana často ztroskotá v důsledku nemožnosti námitku excesivního vyplnění blankosměnky vůbec vznést. Dle ustanovení čl. I § 10 ZSŠ totiž dlužník, který se podepsal na dosud nehotovou směnku, nemá možnost námitku excesivního vyplnění blankosměnky vůči indosatáři vznést, ledaže indosatář nabyl směnku ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí. Na druhé straně dlužníci, kteří se na směnku podepsali až ve chvíli, kdy již byla doplněna, tuto námitku nemají vůbec, v jejich případě se bude postupovat dle ustanovení čl. I. § 17 ZSŠ, jak bylo podrobně vysvětleno

221

Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20.2.2001, sp. zn. 5 Cmo 556/2000, na který ve své judikatuře odkázal v usnesení ze dne 15.11.2007, sp. zn. III. ÚS 372/06 také Ústavní soud. 222 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 29 Odo 1621/2006. 223 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11.4.2005, sp. zn. 12 Cmo 408/2004, dále srov. DERKA, L. Námitka směnečného rukojmího, že blankosměnka byla nesprávně vyplněna. Obchodní právo Časopis pro obchodně právní praxi, roč. 16, č. 5, s. 29 – 33.

51

v předchozích kapitolách.224 Ondrejová se nadále přiklání k závěru, že čl. I. § 10 ZSŠ rovněž nebude aplikovatelný, pokud osoba na sebe nechá účelově indosovat již vyplněnou směnku, o níž bezpečně ví, že byla vyplněna v rozporu s ujednáním, které měl s dlužníkem remitent – i v tomto případě se bude zřejmě jednat o vědomé jednání na škodu dlužníka dle čl. I. § 17 ZSŠ.225 Pokud tedy nepoctivý věřitel v rozporu s dohodou vyplní do blankosměnky o několik řádů vyšší směnečnou sumu a takto vyplněnou směnku dále indosuje, bude dlužník muset nejprve prokázat, že indosatář nabyl směnku ve zlé víře nebo se při nabývání dopustil hrubé nedbalosti. Kovařík pod pojem zlé víry podřazuje případy, kdy „majitel nechá na sebe převést nevyplněnou směnku, ví, jak má být vyplněna, ale má cíl zneužít listinu vyplněním nesprávným.“226 Dle názoru Autora není prokazování zlé víry dle čl. I. § 10 ZSŠ příliš odlišné od prokazování vědomého jednání na škodu dlužníka dle čl. I § 17 ZSŠ, odkazuje zde tedy na výklad uvedený výše v souvislosti se zajišťovací směnkou.227 Naopak prokazování hrubé nedbalosti si samostatný výklad bezpochyby zaslouží. Ondrejová uvádí, že hrubou nedbalostí se proviní majitel směnky, který se „při jejím převodu dostatečně (případně vůbec) nezajímal o to, jak má být blankosměnka vyplněna.“ 228 Dostatečný zájem (míru úsilí) nabyvatele směnky je však nutné dle jejího názoru vykládat spíše restriktivně, vzhledem k možnostem soukromé osoby a skutečnosti, že nabyvatel nemá povinnost vynaložit za účelem získání informací prostředky, které by se mu v budoucnu nemusely vrátit. Autor se tak přiklání k závěru, že hrubou nedbalostí se proviní ten nabyvatel směnky, který uvěří tvrzení indosanta o obsahu dohody o vyplnění blankosměnky, jež by každému muselo nutně přijít vzhledem k okolnostem indosace nepravdivé. Při interpretaci této průměrné míry opatrnosti je možné přihlédnout k ustanovení § 4 občanského zákoníku. Významnou roli při posuzování nedbalosti může opět sehrát informační doložka, která bývá někdy na 224

Srov. KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. 543 s. Str. 64. 225 Srov. ONDREJOVÁ, D. Námitka excesivního vyplnění blankosměnky aneb kladivo na směnečné "blanko" dlužníky. Právní fórum, Praha Wolters Kluwer, a. s., 2010, 11, 6 s. 226 Viz KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. 543 s. Str. 64. 227 Viz kapitola č. 2.5. 228 Viz ONDREJOVÁ, D. Námitka excesivního vyplnění blankosměnky aneb kladivo na směnečné "blanko" dlužníky. Právní fórum, Praha Wolters Kluwer, a. s., 2010, 11.

52

směnce připojena. Obvykle upozorňuje na skutečnost, že směnka byla emitována neúplná a stručně rekapituluje některé klíčové pasáže z dohody o vyplňovacím právu směnečném. 229 Význam těchto doložek tak bude u blankosměnky ještě mnohem větší než u zajišťovacích směnek. To potvrzuje i Kotásek, když konstatuje, že „[n]ový majitel blankosměnky bude zpravidla jednat v hrubé nedbalosti, pokud se z naznačeného zdroje [pozn. informační doložky na směnce] nepoučí o vyplňovacím právu a způsobu jeho konzumace. 230 Je totiž nesporné, že poukazem na informační doložku lze prokázat hrubou nedbalost snáze než vědomé jednání na škodu dlužníka dle čl. I. § 17 ZSŠ.

3.4

Neoprávněné zásahy do směnečného textu

Obecně je možné rozlišovat u zásahů do směnečného textu po emisi směnky několik situací, první z nich jsou zásahy zákonem přímo předpokládané, tedy například škrtnutí indosamentu dle čl. I. § 16 ZSŠ, druhou jsou zásahy provedené v souladu s dohodou účastníků, mezi které může patřit například změna data splatnosti na základě dohody o prolongaci nebo také vyplnění blankosměnky v souladu s dohodou o vyplňovacím právu.231 Na směnky pozměněné neoprávněně potom zpravidla dopadá ustanovení čl. I. § 69 ZSŠ. Toto ustanovení naopak nedopadá na blankosměnku, neboť jedním z předpokladů její emise je udělení vyplňovacího ujednání. Pokud tedy dojde k zásahu do textu blankosměnky v podobě doplnění bílého místa na ní, pak ho lze hodnotit z hlediska souladu s vyplňovacím ujednáním, avšak vždy dle ustanovení čl. I. § 10 ZSŠ.232 Jak bude ovšem níže demonstrováno, ne vždy je snadné ze směnky samotné rozlišit, zdali se jednalo o zásah do hotové směnky ve smyslu čl. I. § 69 ZSŠ nebo o excesivní vyplnění bílého místa na blankosměnce dle čl. I. § 10 ZSŠ. Typickým případem úmyslného neoprávněného pozměnění směnečného textu je padělání (zfalšování) směnky, tedy postup, kdy nepoctivý držitel směnky pozmění její původní text. Taková směnka je samozřejmě platnou směnkou, avšak dle ustanovení čl. 229

K tomu blíže viz kapitola č. 2.6.4. Viz KOTÁSEK, J. Blankosměnka z pohledu dlužníka. Časopis pro právní vědu a praxi, 1999, č. 3, s. 289. 231 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 289290. 232 Srov. KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. 543 s. Str. 248. 230

53

I § 69 ZSŠ bude pozměněný text zavazovat pouze osoby, které se na směnku podepsaly až po její změně. Problém opět přichází v případě dokazování, neboť vzhledem k tomu, že směnka je abstraktním a nesporným závazkem, bude muset původní text směnky prokázat vždy osoba, která se ho bude dovolávat, jinak bude zavázána dle textu aktuálního.233 V krajním případě může uvedené dlužníka vést k požadavku na úředně ověřený opis směnky, vyhotovený ihned po připojení jeho podpisu. Na druhé straně dlužník, kterého se změna dotkla, může námitku změny textu směnky vznést proti komukoli, neexistuje zde tedy žádná námitková bariéra jako v případě ustanovení čl. I § 17 či § 10 ZSŠ.

234

Lze si tak představit situaci, kdy nepoctivý majitel směnky pozmění

neoprávněně její text například tím, že řádově zvýší směnečnou sumu a tuto směnku za úplatu dále indosuje s doložkou úzkosti. K překvapení poctivého indosatáře se při vymáhání této směnky později ukáže, že dlužník je zavázán pouze do částky tvořící zlomek sumy, za kterou směnku odkoupil. Možnost vznášet námitku změny textu směnky proti komukoli může být ovšem zneužita i ze strany dlužníka. Nepoctivému dlužníkovi se tak může podařit se (částečně) zprostit placení na směnku, pokud předloží padělanou fotokopii směnky, kterou prokáže, že v okamžiku připojení jeho podpisu byla směnečná suma nižší, nebo dokonce chyběla některá z podstatných náležitostí. Vyhotovení úředně ověřeného opisu tak není pouze přehnaný požadavek směnečného dlužníka, ale může být užitečné i pro věřitele. Z tohoto důvodu ho lze stranám v každém případě doporučit. Padělání směnky však nemusí mít vždy podobu doplnění několika cifer do směnečné sumy, věřitel jím může dokonce sledovat nápravu chybějící podstatné náležitosti směnky, jejíž absence činí směnku neplatnou. 235 Kotásek upozorňuje, že neoprávněnými nejsou na druhé straně změny obsahově bezvýznamné, jako je například přeškrtnutí číselného vyjádření peněžní sumy, která nekoresponduje s jejím slovním

233

Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 288. Srov. KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. 543 s, str. 249, shodně KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s., dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 69 zákona směnečného a šekového, dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.09.2008, sp. zn. 28 Cdo 1869/2006. 235 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26.02.2007, sp. zn. 12 Cmo 391/2006. 234

54

vyjádřením, či orazítkování a poznamenání čísla listiny při příležitosti založení směnky do úředního spisu. 236 Posledním případem zneužití, při kterém dochází k neoprávněným zásahům v textu, je situace, kdy se nepoctivá osoba zmocní listiny obsahující pravý podpis někoho jiného a dotvoří směnečné prohlášení, čímž získá platnou směnku. Tento podpis byl zpravidla určen k tvorbě nějaké konkrétní blankolistiny, nikdy však blankosměnky. Na uvedený případ nebude dopadat ustanovení čl. I. § 69 ZSŠ, neboť ten dopadá pouze na změny textu směnky, v tomto případě je zasahováno do listiny, která směnkou ještě není. Zároveň nebude použitelný samozřejmě ani čl. I. § 10 ZSŠ, protože o emisi blankosměnky se v tomto případě také nejedná. Kovařík situaci označuje za „nekalou manipulaci s cizím podpisem“, která sice vede k vzniku platné směnky, avšak zakládá námitku podepsané osoby, že nejde o její směnečný závazek.237 Prokázání této námitky bude však pro dlužníka představovat skutečně nelehký úkol, neboť se jedná o negativní skutečnost. Celá situace může být dále komplikována tím, že nepoctivý tvůrce směnky může patřit ke kontrahentům dlužníka. Představa, že by směnečný dlužník mohl na jeho řad vystavit směnku, tudíž nebude vůbec nereálná. Závěrem je nutné zdůraznit, že jakkoli může být způsob zneužití rozmanitý, praktickým výsledkem excesivně vyplněné blankosměnky, neoprávněně pozměněné směnky i podepsané blankolistiny bezprávně dotvořené na směnku je vždy platná směnka, na základě které soud vydá směnečný platební rozkaz. Dokonce často nebude vůbec možné rozpoznat, která z těchto směnek vznikla v důsledku konkrétního zneužití. Stejně tak bude obtížné odlišit, zdali listina, jež nemá všechny podstatné náležitosti, je neplatnou směnkou nebo zdali se jedná o blankosměnku, a tudíž je remitent oprávněn neplatnost zhojit jejím doplněním.238 Tyto otázky je možné zodpovědět s konečnou platností až na základě mimosměnečných okolností, ohledně kterých nese důkazní břemeno zpravidla dlužník (např. prokazování neexistence dohody o vyplnění blankosměnky či neoprávněnosti 236

Srov. KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s., dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 69 zákona směnečného a šekového, dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.09.2008, sp. zn. 28 Cdo 1869/2006. 237 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 290. 238 Srov. KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s, dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 69 zákona směnečného a šekového.

55

zásahu do textu). Chalupa vystavil tento bezpodmínečný přesun důkazního břemene na dlužníka konstruktivní kritice.239 Lze souhlasit s tím, že obrana dlužníka proti zneužití, která ztroskotává na faktické nemožnosti určité skutečnosti prokázat, není účinná. Dá se tudíž očekávat, že v následujících letech by soudní výklad směnečných institutů mohl v některých případech směřovat právě k přesunu důkazního břemene na žalobce, obdobně jako se tomu již stalo v případě prokazování pravosti podpisu na směnce.240

239

Srov. CHALUPA, R. Důkazní břemeno v řízení o zaplacení směnky. Bulletin advokacie, 2015, č. 12. Srov. rozbor rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 provedený v kapitole 5.5.1 240

56

4.

ZNEUŽITÍ SMĚNEČNÝCH PODPISŮ

4.1

Právní účinky podpisu

Podpis představuje dle § 561 občanského zákoníku v první řadě nutnou podmínkou platnosti právního jednání učiněného v písemné formě, dále plní také funkci identifikace právně jednající osoby. 241 Z hlediska směnečného práva nejsou funkce podpisu nijak odlišné, ovšem je vhodné zdůraznit, že vlastnoruční podpis výstavce na směnce představuje zároveň jednu z podstatných náležitostí směnky. 242 Bez vlastnoručního podpisu nemůže být listina vůbec směnkou, podpis je jediným možným důvodem vzniku směnečných povinností. Identifikační funkce podpisu však se vznikem směnečného závazku úzce souvisí, neboť v drtivé většině případů je možné zjistit totožnost dlužníka pouze z jeho podpisu.243 Z hlediska identifikace dlužníka obstojí podpis samostatný, lhostejno zdali provedený v souladu s běžným podpisovým vzorem dlužníka či například úmyslně modifikovaný.244 Platnosti směnky, stejně jako platnosti jiných právních jednání, není na újmu ani podpis nečitelný.245 Z praktického hlediska bude samotný nečitelný podpis oběžnou funkci směnky podstatně ztěžovat. Je proto vhodné, aby směnečný dlužník podpis doplnil čitelně vyznačeným jménem a příjmením, případně přidal také další údaje jako datum narození či trvalé bydliště.246 Obdobně je také v zájmu remitenta, aby byl na směnce řádně identifikován, neboť ve sporných případech, kdy bude např. o vydání směnky usilovat více osob stejného jména, budou sloužit podpůrně k prokázání jeho legitimace k výkonu práv ze směnky.247 Řádné označení směnečného dlužníka je potom zcela nezbytné, pokud má být ze směnky zavázána osoba odlišná od té, která podpis vyhotovila. Všichni smluvní zástupci musí dle ustanovení čl. II. § 3 odst. 1 ZSŠ ke svému vlastnímu podpisu připojit 241

Srov. HULMÁK, M. in ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ M., HULMÁK, M. a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s., str. 364. 242 Směnka vlastní i směnka cizí musí vždy dle čl. I. § 75 a čl. I. § 1 ZSŠ obsahovat podpis výstavce. 243 Srov. KOVAŘÍK, Z. Některé problémy směnečných podpisů. Obchodní právo. 2003, r. 12, č. 5, s. 618. Str. 7. 244 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.06.2006, sp. zn. 29 Odo 1685/2005. 245 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 940/2006. 246 Srov. ELIÁŠ, K. Právní úkony na soukromých listinách se zvláštním zřetelem k jejich podepisování. Ad Notam 3/1996, s. 52. 247 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24.10.2000, sp. zn. 5 Cmo 342/2000.

57

také údaj o konkrétní osobě, kterou zastupují. Ještě před samotným připojením podpisu by se však každý, kdo hodlá směnečně zavázat jiného, měl v první řadě přesvědčit o tom, zdali je k takovému jednání skutečně oprávněn. Pokud by zástupce překročil meze svého oprávnění, nebo by dokonce jednal bez jakéhokoli oprávnění, pak bude dle ustanovení čl. I. § 8 ZSŠ směnečně zavázán sám. Lze předpokládat, že toto ustanovení nyní po rekodifikaci soukromého práva bude dopadat i na členy statutárních orgánů a další v zákoně uvedené zástupce právnické osoby.248 Toto ustanovení zároveň představuje jisté riziko i pro směnečného věřitele. Pokud by totiž například došlo k úmyslnému překročení zástupčího oprávnění ze strany výstavce, který jedná v zastoupení pouze „na oko“, může nakonec remitent získat směnku, ze které bude zavázána ve smyslu čl. I. § 8 ZSŠ osoba, jejíž dlužnická bonita zdaleka nedosahuje úrovně, kterou očekával od výstavce původně zamýšleného. Oprávnění podepsat směnku nemusí být vždy na první pohled zřejmé, obzvláště u zástupců právnické osoby, jednajících mimo smluvní podklad, je nutné toto oprávnění zvážit v každém jednotlivém případě. 249 Podepsat směnku za společnost bude oprávněn bez zvláštního zmocnění vždy člen statutárního orgánu jednající v souladu se způsobem jednání zapsaným v obchodním rejstříku. Dále prokurista a představitelé vrcholného managementu z řad zaměstnanců. Tím se však výčet za běžných poměrů v právnické osobě zpravidla vyčerpává.250 Není proto překvapující závěr Vrchního soudu, že je-li některý z pracovníků právnické osoby oprávněn za ni uzavírat smlouvy, není tím bez dalšího oprávněn i k podepisování směnek.251 V posuzovaném případě tento závěr platil, i když pracovník vykonával funkci ředitele hotelu. V pozdější judikatuře lze nicméně sledovat trend částečného uvolnění takto striktního výkladu, Nejvyšší soud tak dovodil, že „přijetí směnky ekonomickým náměstkem ředitele obchodní společnosti lze považovat

248

Srov. DĚDIČ, J. Podpisy na směnce. Profit speciál č. 44/1995 (příloha), str. 5, kde se Dědič přiklonil k závěru, že ustanovení čl. I § 8 nelze na členy statutárního orgánu aplikovat, protože jednání statutárního orgánu není chápáno jako zastoupení. Tento závěr lze ve světle ustanovení § 151 občanského zákoníku a celkové změny pojetí jednání za právnickou osobu jako zastoupení považovat za správný, avšak po rekodifikaci neaplikovatelný (viz SVEJKOVSKÝ, J. in SVEJKOVSKÝ, J., DEVEROVÁ, L. a kol. Právnické osoby v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 540, str. 102: „Podle dosavadní úpravy jednal statutární orgán jménem společnosti. Nová úprava obecně užívá pro právní jednání právnické osoby pojem zastupování.“). 249 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4.4.1995, sp. zn. 5 Cmo 308/94. 250 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4.4.1995, sp. zn. 5 Cmo 308/94 k otázkám oprávnění prokuristy a ředitele akciové společnosti. 251 Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14.5.1996, sp. zn. 5 Cmo 448/95.

58

ve smyslu § 15 ObchZ za obvyklý úkon.“252 Postupné pronikání směnek do běžného obchodního styku jistě i nadále povede k výkladovému rozšiřování okruhu zaměstnanců, kteří jsou dle § 166 občanského zákoníku oprávněni za právnickou osobu připojit svůj podpis na směnku. Riziko osobní vázanosti jednající osoby bude však ve sporných případech bezpečně eliminováno pouze vystavením písemné plné moci.

4.2

Podoba a umístění podpisu za právnickou osobu

Vedle vlastnoručního podpisu osoby oprávněné za právnickou osobu jednat musí být vždy na směnce také uvedeno, za jakou konkrétní právnickou osobu je podepisováno, v literatuře je taková povaha podpisu označována za dvousložkovou. 253 Důsledky neuvedení názvu zastoupené právnické osoby jsou pro jednajícího závažné, podpisem totiž vznikne jeho osobní směnečný závazek. 254 Naopak uvedení konkrétní funkce jednající osoby není zpravidla nezbytné. 255 Za spornou otázku lze v současné době považovat, zdali prokurista musí povinně vyznačit na směnce dodatek o prokuře. Autor se přiklání k závěru, že pouhé vynechání dodatku o prokuře nebrání vzniku směnečného závazku společnosti.256 V případě jednání za organizační složku obchodní společnosti je nutné, aby na směnce byl uveden název pouze této organizační složky. Její vyznačení spolu s úplnou obchodní firmou společnosti vede k vzniku směnečného závazku celé

252

Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 29 Cdo 2074/2000. Srov. KOVAŘÍK, Z. Některé problémy směnečných podpisů. Obchodní právo. 2003, r. 12, č. 5, s. 8. Povinnost uvádět název právnické osoby při podepisování vyplývá také přímo z § 161 občanského zákoníku. V minulosti byla ve vztahu ke směnce také judikována Vrchním soudem v Praze v rozsudku ze dne 25.3.1997, sp. zn. 5 Cmo 615/95. 254 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25.3.1997, sp. zn. 5 Cmo 615/95. 255 Viz Kovařík, Z: Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. 543 s. Str. 361. 256 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 8.1.1932 uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí nejvyšších stolic soudních Čs. republiky, kterou uspořádal Dr. F. Vážný, pod číslem 11328, ve kterém je zdůrazněno, že dodatek o prokuře není u podpisu na směnce nutný, postačí, pokud prokurista svůj podpis připojí k razítkem vyznačenému znění firmy. Naopak pozdější judikatura, konkrétně Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 4.4.1995, sp. zn. 5 Cmo 308/94 dovodil, že doložka je dle § 14 odst. 5 tehdy účinného obchodního zákoníku součástí samotného podpisu. Bez ní o podpis prokuristy vůbec nejde. Téměř totožné ustanovení je dnes obsaženo také v § 455 občanského zákoníku, důvodová zpráva k němu však zdůrazňuje, že doložka má pouze instruktivní povahu a nemá přímý vliv na zastoupení samotné. Lze se tedy přiklonit k závěru, že neuvedení dodatku o prokuře na směnce nemůže znamenat osobní vázanost prokuristy (Shodně Vrchní soud v Praze v rozhodnutí čj. 9 Cmo 873/99-40 ze dne 26. listopadu, dále shodně také KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s., dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 8 zákona směnečného a šekového, dále shodně JABLONKA, B. Podpis na zmenke z pohľadu viazanosti konajúcich osôb, Právní rozhledy 8/2003, s. 424). 253

59

společnosti, nikoli pouze její konkrétní organizační složky, v případě nedostatku oprávnění zastupovat celou společnost potom k osobní vázanosti jednajícího.257 Celá problematika řádného označení názvu je dále umocněna v případě, že zástupcem jednajícím za právnickou osobu je jiná právnická osoba. V takových případech mnohonásobného řetězení zastoupení by potom výstavce i remitent měli obzvláště pečlivě prověřit, zdali je řádně vyznačeno, kdo koho vlastně zastupuje. Největší riziko z hlediska zneužití, jak bylo již výše naznačeno, představuje umístění obou složek podpisu. Podpis samotný by měl být vždy umístěn tak, aby takzvaně „kryl text směnky“.

258

Kovařík hovoří o „prostoru krytém podpisem

výstavce“. 259 Lze obecně konstatovat, že podpis výstavce bude krýt veškerý obsah směnečné listiny, který se bude nacházet nad ním. 260 Nakonec již prostý gramatický výklad předpony „pod“ ve slově podpis nenechává přehnaný interpretační prostor. Obvykle se tak podpis na směnce nachází vpravo dole. 261 V literatuře lze dokonce nalézt zmínky o tom, že podpis výstavce umístěný nad směnečný text způsobuje neplatnost celé směnky.262 Z judikatury je však také možné dovodit, že pokud by přímo u podpisu byla jiná konkrétní doložka (např. per aval), pak tento podpis nelze vtahovat na celý obsah nad ním.263 V některých rozhodnutích je dokonce možné nalézt přímé provázání pojmu krytí podpisem právě s jeho uvedením pod text, který má krýt.264 Ve vztahu k výše uvedené problematice krytí obsahu směnky podpisem výstavce si lze položit zásadní otázku: Jaké důsledky bude mít vyznačení názvu zastoupené právnické osoby až pod připojený podpis? Bezpochyby mohou být fatální, neboť tato doložka nemusí být považována za krytou podpisem výstavce. Když potom veškeré ostatní náležitosti kryty podpisem naopak budou, lze dospět k závěru, že vznikla platná směnka, z níž je osobně zavázána přímo jednající osoba. Samozřejmě nelze tuto

257

Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14.5.1996, sp. zn. 5 Cmo 448/95. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.08.2011, sp. zn. 29 Cdo 5250/2009, dále srov. ROUČEK, F. Jednotný směnečný řád (vládní nařízení ze dne 19. prosince 1940, č. 111 Sb. z. a n), dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: LIT566CZ), komentář k čl. I. 259 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2002. 128 s. Str. 32. 260 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.08.2011, sp. zn. 29 Cdo 5250/2009. 261 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 90. 262 Srov. KOKEŠ, J. Problematika podepisování právnických osob - podnikatelů na vlastních směnkách. Právní rozhledy 10/2002, s. 505. 263 Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.05.2005, sp. zn. 29 Odo 628/2004. 264 Srov. názor odvolacího soudu potvrzený a citovaný v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.07.2005, sp. zn. 29 Odo 900/2004. 258

60

problematiku bagatelizovat na prostor „nad podpisem“ a „pod podpisem“. Kokeš například uvádí, že „vlastnoruční podpis musí být umístěn tak, aby jeho souvislost s vyznačenou obchodní firmou byla bez jakýchkoli pochyb každému seznatelná.265 Takový závěr je možné označit v zásadě za správný, zároveň je ovšem vhodné také doplnit, že této nepochybné a každému zřejmé souvislosti podpisu s názvem právnické osoby je možné reálně dosáhnout pouze protnutím podpisu skrze vyznačený název právnické osoby. Bez diskuze bude zavázána právnická osoba, pokud vlastnoruční podpis oprávněného zástupce jakkoli zasáhne například do razítka obsahujícího její název. V ostatních případech již nelze zcela jednoznačné stanovisko zaujmout. S rostoucí vzdáleností podpisu od razítka umístěného pod ním klesá pravděpodobnost, že bude právnická osoba ze směnky zavázána, neboť její označení již nemusí být soudem později vyhodnoceno jako kryté podpisem výstavce. 266 Možnosti myslitelného zneužití podoby a umístění podpisu zástupců právnické osoby jsou značně široké. Z praktického hlediska představuje největší riziko právě označení právnické osoby, které nebude podpisem výstavce kryto. Úmyslným připojením nevhodně umístěného podpisu v případě výstavce či rukojmího lze sledovat snahu zabránit vzniku směnečného závazku právnické osoby. Zpravidla tak bude učiněno s cílem věřiteli „podstrčit“ směnečného dlužníka s diametrálně odlišnou bonitou, stejně jako ve výše uvedeném případě jednání překračujícího zástupčí oprávnění. Nejzávažnějšímu riziku zneužití je zde však vystaven bezesporu dlužník, neboť je to věřitel, který často připravuje konečnou podobu směnky nebo předkládá k podpisu svůj standardizovaný tiskopis. 267 Má tedy příležitost nepozorovaně předem připravit volný prostor pro podpis tak, aby se dlužník s trochou nepozornosti stal namísto právnické osoby sám osobně zavázaným ze směnky. V případě směnky zajišťovací rozšiřuje věřitel v podstatě tímto způsobem okruh majetku, ze kterého se může alternativně uspokojit o majetek osobně zavázané osoby.

265

Srov. KOKEŠ, J. Problematika podepisování právnických osob - podnikatelů na vlastních směnkách. Právní rozhledy 10/2002, s. 505. 266 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16.11.2004, sp. zn. 5 Cmo 406/2004. 267 Srov. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. Str. 90.

61

Komplikace pak navíc přináší i skutečnost, že věřitel nemá nejmenší důvod svůj nekalý postup odhalit dříve, než bude uspokojení z majetku zavázané osoby skutečně požadovat. Do té doby jednající osoba bude předpokládat, že ze směnky zavázána vůbec není, nebude tak shromažďovat žádné důkazní podklady pro případné námitky v řízení zahájeném na základě směnečného platebního rozkazu. V tu dobu již osobně vázaný dlužník nemusí být vůbec členem statutárního orgánu společnosti, za kterou domněle podepisoval směnku. Byť se expozice vůči zneužití umístění podpisu může zdát značná, lze ji snadno eliminovat. Kdokoli jednající za jiného, zejména pak za právnickou osobu, by měl dbát vhodného obsahového a prostorového uspořádání svého podpisu. Jako ideální se tak jeví připojit podpis takovým způsobem, aby se nacházel až pod vyznačeným názvem zastoupené právnické osoby a nejlépe do tohoto názvu zároveň prostorově zasahoval.

4.3

Formální a materiální platnost podpisu

Kvalita směnečného podpisu je posuzována z hlediska formálního a materiálního. Kovařík uvádí, že „formálně platný je každý grafický projev fyzické osoby na směnce, který s ohledem na obecnou zkušenost čtenáře dané listiny, má obecné znaky podpisu.“ 268 Kotásek zdůrazňuje, že formální platnost lze (na rozdíl od materiální platnosti) rozpoznat přímo ze samotné listiny. 269 V poměrech směnky bude zhodnocení formální platnosti znamenat pouze prověření, zdali na listině je nějaký vlastnoruční podpis vyhotoven, a tím je naplněna jedna z podstatných náležitostí vyžadovaných zákonem směnečným a šekovým. Při formální prověrce podpisu nelze od nikoho požadovat, aby zhodnotil, zdali se jedná o podpis osoby existující a směnečně způsobilé, podpis svobodný, vážný a pravý. Naopak z hlediska materiální platnosti podpisu jsou relevantní i tyto další skutečnosti, nerozpoznatelné ze samotné směnečné listiny. Při hodnocení materiální platnosti podpisu je možné vzhledem k různým kritériím dojít k závěru, zdali podepsaná osoba je z podpisu zavázána a bude tedy povinna plnění ze směnky 268

Viz KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový komentář. 6. dopl. vyd. Praha C. H. Beck, 2014, 543 s. Str. 50. 269 Srov. KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s., dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 7 zákona směnečného a šekového.

62

v budoucnu poskytnout.270 Otázku materiální platnosti je nutné hodnotit dle čl. I. § 7 ZSŠ u každého podpisu na směnce samostatně. Materiální vadnost kteréhokoli podpisu nemůže nijak ovlivnit formální či materiální platnost jiného podpisu na směnce. Pokud například nekalý remitent padělá podpis výstavce směnky a takovou směnku, formálně bezvadnou, nechá opatřit rukojemským prohlášením třetí osoby, která tak učiní ve snaze vyjít vstříc domnělému výstavci, bude tato třetí osoba ze směnky zavázána stejně, jako kdyby byl podpis výstavce pravý. Materiální neplatnost podpisu se neprojeví v existenci směnečného závazku, avšak je ji možné namítat ve směnečném rozkazním řízení, pokud v něm budou námitky uplatněny úspěšně, dlužník se vyhne povinnosti ze směnky plnit. Námitku však může uplatnit pouze ten, kdo je k tomu oprávněn. Důsledkem samostatnosti podpisů na směnce je skutečnost, že konkrétní materiální vadu podpisu může namítat vždy pouze osoba, o jejíž podpis jde, anebo v případě padělaného podpisu alespoň jít má.271 Když tento závěr aplikujeme na poměry výše uvedeného případu vylákání podpisu od rukojmího, dospějeme k tomu, že rukojmí může uplatnit pouze námitku materiální vady svého vlastního podpisu. Za daných okolností připadá v úvahu námitka podpisu směnky v omylu. 272 Vada podpisu výstavce nemá na existenci jeho závazku vliv.273 V případě, že se nebude jednat o rektasměnku, bude rukojmí případně čelit také dalšímu nepříjemnému omezení – nemožnosti uplatnit námitku materiální neplatnosti podpisu vůči poctivému indosatáři. Námitka materiální neplatnosti podpisu je námitkou relativní, kterou může dlužník proti novému nabyvateli dle čl. I. § 17 ZSŠ vznést pouze v případě, že majitel směnky jednal vědomě na škodu dlužníka. Kovařík k tomu velmi výstižně uzavírá: „relativní námitky materiální vadnosti vždy podléhají námitkové

270

Demonstrativní výčet okolností vedoucích k závěru, že osoba není ze směnky zavázána, je obsažen v ustanovení čl. I. § 7 ZSŠ, dále srov. KOVAŘÍK, Z. Některé problémy směnečných podpisů. Obchodní právo. 2003, r. 12, č. 5, s. 6-18. str. 12 – 13, kde Kovařík rozšiřuje tento výčet o další okolnosti, mezi které patří existence podepsaného jako právního subjektu, způsobilost se zavazovat, pravost a vážnost jednání, absence omylu a řádné zastoupení způsobilými reprezentanty. 271 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.08.2006, sp. zn. 29 Odo 459/2005, dále srov. např. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 Str. 50. 272 Srov. KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s., dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 7 zákona směnečného a šekového, kde Kotásek konstatuje, že na samotnou přípustnost užití ustanovení § 583 občanského zákoníku o omylu ve směnečných věcech, není jednotný názor. 273 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.9.2007, sp. zn. 29 Cdo 1047/2007.

63

přehradě ve smyslu čl. I. § 17 ZSŠ, jakkoli se tím budou dlužníci cítit poškozeni.“274 Pojem vědomého jednání na škodu dlužníka dle čl. I. § 17 ZSŠ byl již předmětem podrobného výkladu v předcházejících kapitolách, lze ho plně aplikovat i na problematiku kauzálních námitek týkajících se materiálních vad podpisu. 275 Směnka s nepravým podpisem, která byla následně indosována na poctivého indosatáře či na nepoctivého indosatáře, jehož vědomé jednání na škodu dlužníka se nepodaří prokázat, tak bude představovat platný směnečný závazek, proti jehož vymáhání nebude možné podat námitku nepravosti podpisu. Naplno se tak projeví hmotněprávní směnečná přísnost v podobě výjimky ze zásady, že nikdo nemůže převést více práv, než sám má. Potenciál pro případné nepoctivé věřitele je v případě zneužití směnečných podpisů mimořádně vysoký, obstarat směnku formálně platným podpisem nevyžaduje žádné přehnané úsilí, obrana proti takovému zneužití je naopak pro dlužníka velmi komplikovaná a náročná. Příprava vhodného směnečného tiskopisu, který povede k osobní vázanosti zástupce právnické osoby, je také velmi sofistikovaný způsob jak neoprávněně rozšířit okruh majetku, z něhož se bude možné v budoucnu u zajišťovací směnky uspokojit.

4.4

Prokazování (ne)pravosti podpisů

Nepravost podpisu může být prostá, kdy je zdánlivě provedena signatura jiné osoby, avšak bez jakékoli snahy o napodobení jejího skutečného vlastnoručního podpisu, nebo může být kvalifikovaná, tedy napodobující vzhled podpisu jiné osoby – vyhotovení kvalifikovaného nepravého podpisu je označováno jako jeho padělání. 276 Problematika prokazování pravosti podpisů se omezuje zejména na dvě zásadní otázky, první z nich je otázka důkazního břemene, jejíž zodpovězení určuje závěr, kdo ve sporu (ne)uspěje, pokud nebude pravost podpisu s praktickou jistotou prokázána.

274

Viz KOVAŘÍK, Z. Některé problémy směnečných podpisů. Obchodní právo. 2003, r. 12, č. 5, s. 6-18. Str. 17. 275 Viz zejména kapitola č. 2.5 a 2.6. 276 Srov. KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s., dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ), komentář k § 7 zákona směnečného a šekového.

64

Druhá zásadní otázka se potom týká konkrétních důkazních prostředků způsobilých pravost podpisu potvrdit či vyvrátit.

4.4.1 Důkazní břemeno Námitkové řízení, představující součást soudního řízení zahájeného na základě směnečného platebního rozkazu dle § 175 OSŘ, představuje do jisté míry řízení svého druhu. Mezi četné odchylky od běžného nalézacího řízení v prvé řadě patří také úprava důkazního břemene u kauzálních námitek dlužníka. Nejvyšší soud specifika velmi výstižně shrnul takto: „[z] povahy směnky, jako abstraktního a nesporného závazku vyplývá, že majitel směnky nemusí při jejím předložení k zaplacení, popř. vymáhání, prokazovat, že mu povinný směnečnou sumu skutečně dluží. Z ustanovení čl. I. § 17 zákona č. 191/1950 Sb. sice vyplývá, že osoba povinná ze směnky může vznášet proti směnečnému nároku určité námitky, je však na ní, aby oprávněnost těchto námitek prokázala. Důkazní břemeno tedy leží na povinném, nikoli na oprávněném.“277 Žalobce prokáže svůj nárok zpravidla pouze tím, že předloží v prvopisu směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat. V rovině směnečných podpisů se tak můžeme setkat například s rozhodnutím Vrchního soudu, ve kterém byl vysloven závěr, že pokud dlužník tvrdí, že směnku vůbec nepodepsal, pak ohledně této skutečnosti nese sám důkazní břemeno. 278 Judikaturu, která pravidelně dovozuje, že důkazní břemeno ohledně kauzálních námitek leží na dlužníkovi, je možné považovat za ustálenou.279 Uvedené je jedním z projevů směnečné přísnosti a napomáhá udržet důvěru poctivého nabyvatele směnky ve skutečnou realizaci jeho nároku ze směnky. Na druhé straně v otázce nutnosti prokazovat neexistenci kauzy směnky po tom, kdy dlužník již spolehlivě prokázal, že směnka je zfalšovaná, soudy logicky takového prokazování dlužníka zprostily. 280 Z výše uvedeného je možné učinit závěr, že důkazní břemeno ohledně námitek ve směnečném řízení leží obecně na dlužníkovi, v případě námitky nepravosti 277

Viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 3. 1999, č. j. 32 Cdo 2383/98-73. Srov. právní věta uvedená v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.01.2006, sp. zn. 12 Cmo 233/2005 uveřejněná v časopise Obchodní právo. 2006, č. 5, s. 21. 279 Srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.09.2011, sp. zn. 29 Cdo 2031/2011, dále srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 29 Cdo 1650/2007, dále srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2008, sp. zn. 29 Odo 808/2006 a dále srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 2327/2007. 280 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2008, sp. zn. 29 Odo 818/2006, dále srov. Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.03.2007, sp. zn. 29 Odo 1102/2005. 278

65

podpisu, jakožto relativní námitky týkající se materiální platnosti podpisu, by tomu tedy nemělo být na první pohled jinak. Takovýto názor byl v zásadě také uplatňován v judikatuře nižších soudů, avšak byl označen za nesprávný ze strany Nejvyššího soudu.281 Nejvyšší soud judikoval, že žalobce v konkrétním případě sice osvědčil svůj nárok předložením směnky, avšak to stačí pouze k předběžnému zhodnocení směnky ze strany soudu před vydáním směnečného platebního rozkazu. Pokud dlužník nepravost podpisu v řízení namítne, pak tento závěr ztrácí význam. Existenci důkazního břemene na straně žalobce potom odůvodnil s odkazem na judikaturu týkající se prokazování pravosti soukromé listiny. V případě popření pravosti soukromé listiny totiž tíží důkazní břemeno žalobce vzhledem k tomu, že ze směnky, jako ze soukromé listiny, vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Nejvyšší soud se dále také neztotožnil s argumentací nižších soudů opírající se o povahu směnečného řízení, která odůvodňuje závěr, že je to právě dlužník, který nese důkazní břemeno.282 Kovařík označil tyto závěry Nejvyššího soudu v rovině cenných papírů jako soukromých listin z hlediska dokazování za přípustné, avšak velmi nepraktické; naopak v rovině dokazování ve vztahu ke specifikům směnečnému řízení je označil za zcela nesprávné. 283 Tento výklad v zásadě dává dlužníkovi ve směnečném řízení možnost pouhým tvrzením o nepravosti podpisu uvést směnečného věřitele do zásadních důkazních problémů. Je potom přirozené, že žalovaný se bude snažit využít v řízení veškeré možné prostředky k tomu, aby se vyhnul povinnosti na směnku plnit. Ve světle této judikatury Nejvyššího soudu si tak lze představit, že každý rozumný dlužník pravost svého podpisu na směnce v námitkách zpochybní. Výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu není v současné době soudy nižších stupňů bezvýjimečně přijímán, vznikají tak značné diskrepance v rozhodování, které nepřispívají právní jistotě. S velmi důkladnou analýzou celého problému, včetně

281

Srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. března 2007, č. j. 4 Cmo 478/2006-100, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. června 2006, č. j. 22 Cm 14/2004-69 oba zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007. 282 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007. 283 Srov. KOVAŘÍK, Z. K dokazování o pravosti podpisu směnky. Právní rozhledy 8/2010, s. 267.

66

obsáhlého rozboru důkazního břemene obecně, přišel v nedávné době Chalupa. 284 S argumentací Nejvyššího soudu se ztotožnil a poukázal na skutečnost, že tento je v souladu s ustanovením § 565 občanského zákoníku, který nabyl účinnosti až po vydání přelomového rozhodnutí. Autor v žádném případě nerozporuje znění tohoto ustanovení ani argumentaci Nejvyššího soudu, nicméně uvedený výklad nepovažuje za příliš praktický. Ve svých konečných důsledcích to totiž znamená, že obezřetný věřitel, který se bude chtít vyhnout při vymáhání směnky složitému dokazování znaleckým posudkem s nejistým výsledkem (viz níže), bude muset nechat podpis směnečného dlužníka úředně ověřit, případně pořídit spolehlivý videozáznam o podepsání směnky či se na případné dokazování jinak kvalifikovaně připravit. Nabízí se samozřejmě argumentace, že taková opatření přicházejí v úvahu i u jiných soukromých listin. U těch však má obvykle věřitel k dispozici další prostředky, kterými může pravost podpisu prokázat (např. komunikaci předcházející uzavření smlouvy). V případě cenných papírů, obzvláště pak směnek, indosatář mnohdy žádný vztah mimo ten směnečný k dlužníkovi nemá, tudíž je směnečná listina dominantním, někdy dokonce jediným zdrojem všech v úvahu připadajících důkazů.

4.4.2 Důkazní prostředky Dokud nedojde k zásadnímu obratu, věřitel bude nucen pravost podpisu na směnce spolehlivě prokázat. Pokud není podpis úředně ověřen nebo se věřiteli nepodaří prokázat jeho pravost jinak, bude nutné zkoumat samotnou vlastnoruční signaturu. Tradičním důkazním prostředkem k prokázání pravosti podpisu je bezesporu znalecký posudek z oboru písmoznalectví. 285 U znaleckého posudku je vždy nutné důsledně zhodnotit povahu jeho závěrů a metodu, kterou k nim znalec dospěl. Je možné rozlišovat adresné a neadresné závěry znaleckého posudku. K bezprostřednímu prokázání pravosti konkrétního podpisu vede pouze závěr adresný. Ten spočívá v tom, že znalec přímo učiní závěr, že konkrétní žalovaný ze směnky tuto směnku podepsal. Konkrétně tak soud například konstatuje, že „[z]e závěru znaleckého posudku se totiž jednoznačně podává, že sporné podpisy „S.“ a

284 285

Srov. CHALUPA, R. Důkazní břemeno v řízení o zaplacení směnky. Bulletin advokacie, 2015, č. 12. Srov. KOVAŘÍK, Z. K dokazování o pravosti podpisu směnky. Právní rozhledy 8/2010, s. 267.

67

„K.“ na směnce jsou pravými podpisy L. S. a S. K..“286 Naproti tomu neadresný závěr posudku je způsobilý pouze prokázat, že podpis na směnce podepsala stejná osoba jako srovnávací materiál, který měl znalec k dispozici.287 Z logiky věci je proto nemožné, aby znalec učinil adresný závěr na základě poštou zaslaných podpisů či na základě listin v minulosti podepsaných. Takový srovnávací materiál může vždy znalce vést pouze k učinění neadresného závěru. Jediným způsobem jak získat vhodný podklad pro závěr adresný je osobní setkání znalce s žalovaným, při kterém bude pod dohledem znalce provedena tzv. zkouška psaní. 288 Skutečnost, že věřitel nemá k dispozici znalecký posudek obsahující adresný závěr učiněný v souladu s výše uvedeným, však neznamená, že nebude schopen prokázat pravost podpisu na směnce. Musí ovšem zároveň bezpečně prokázat, že podpis na srovnávaném materiálu, ke kterému se neadresný závěr váže, je skutečně vlastnoručním podpisem žalovaného. Samozřejmě je nutné zdůraznit, že ačkoli to nebude běžné, pravost podpisu není nezbytně nutné vždy prokazovat právě znaleckým posudkem (ať už s adresným závěrem či nikoli), stejně dobře k unesení důkazního břemene postačí i spolehlivá a věrohodná svědecká výpověď či jiný způsobilý důkazní prostředek.289 V poměrech konkrétního případu tak žalobce může soudu poskytnout např. smlouvu s úředně ověřeným podpisem žalovaného a znalecký posudek, který bude obsahovat závěr, že osoba, jež se podepsala na směnku, je identická s osobou, která podepsala tuto smlouvu. V tomto případě však znalec nikdy nebude mít potřebné podklady k tomu, aby adresně uzavřel, že směnku podepsal konkrétní žalovaný. Pravost podpisu tak bude nutné často prokázat pouze nepřímými důkazy. K tomu, aby bylo možné v soudním řízení důkazní břemeno unést, musí být na základě hodnocení těchto nepřímých důkazů možné bez rozumných pochybností nabýt jistoty, že podpis skutečně patří žalovanému.290

286

Viz rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 22 Cm 94/2000, citováno z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.03.2007, sp. zn. 29 Odo 1102/2005. 287 Srov. ZÁVORA, J. Adresné závěry znaleckých posudků určujících pravost podpisu. Bulletin advokacie 11/2012, s. 24. 288 Srov. ZÁVORA, J. Adresné závěry znaleckých posudků určujících pravost podpisu. Bulletin advokacie 11/2012, s. 24. 289 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1164/2010. 290 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.06.2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013.

68

Sebelepší znalecký posudek z oboru písmoznalectví, který nebude obsahovat adresný závěr, k němuž znalec dospěl řádným postupem, nebude způsobilý sám o sobě pravost zkoumaného podpisu prokázat. Žalobce bude muset řetězec nepřímých důkazů dále doplnit a spolehlivě prokázat, že podpis na znalcem srovnávaném materiálu je žalovaného.

69

ZÁVĚR Právní úprava směnečného práva v České republice zůstává prakticky neměnná, přesto je možné směnku označit za vysoce dynamický právní nástroj. Důvodem je skutečnost, že právní režim klíčových směnečných institutů (zejména zajišťovací směnky a blankosměnky) se v současné době ocitá převážně v rukou teorie a judikatury, což nepřispívá k přehlednosti ani právní jistotě v celém odvětví. Tento stav rovněž otevírá mnoho příležitostí ke zneužití práva, nejvíce z nich se nabízí bezohledným věřitelům, kteří disponují kvalifikovanými znalostmi a ochotou pohybovat se na hraně protiprávního jednání. Typickou obětí se mohou stát naopak osoby směnečného práva neznalé, spoléhající se na některé právní zásady, jež nejsou směnečnému právu vlastní. Původní hypotéza se zcela potvrdila – směnka má potenciál problémy řešit, avšak také vytvářet. Lze proto doporučit minimalizaci rizik formou preventivních opatření, mezi které tradičně patří rektadoložka, ale také doložky informační či úředně ověřené opisy směnky, jejichž klíčová role se pravděpodobně naplno projeví až v budoucnu. Řádné využití zajišťovací směnky nepřináší věřiteli žádné hmotněprávní výhody. Její excesivní uplatnění naopak může vyústit až v povinnost směnečného dlužníka plnit zajištěný dluh dvakrát. Abstraktnost a nespornost směnečných závazků významně zvyšuje šanci, že bude takové zneužití úspěšné. Jako kontroverzní se tradičně jeví ustanovení čl. I. § 17 ZSŠ, jež může posloužit jako efektivní nástroj k eliminaci kauzálních námitek směnečných dlužníků. Absence akcesority a subsidiarity zajišťovací směnky se naplno projeví při jejím osamostatnění, kterému nelze mimosměnečnými prostředky nijak právně zabránit. Jistou naději pro dlužníky poskytuje teoretický koncept spočívající v uzavření mimosměnečné dohody přímo na těle směnky s doložkou na řad. Vysoce náchylná ke zneužití se jeví také blankosměnka, směnečný institut, který by měl být ideálně používán pouze za předpokladu mimořádné důvěry mezi stranami. Prevence zneužití spočívá v redukci množství bílých míst na zárodečné směnečné listině a dodržení kvalifikované formy vyplňovacího ujednání. Excesivní vyplnění zakládá pouze námitku dlužníka dle čl. I. § 10 ZSŠ., nikoli neplatnost směnky. Tuto námitku je ovšem možné uplatnit, pouze pokud bylo nějaké vyplňovací právo v minulosti alespoň

70

konkludentně uděleno. V ostatních případech se často jedná o méně sofistikovanou, avšak velmi nebezpečnou formu zneužití v podobě neoprávněných zásahů do směnečného textu dle čl. I. § 69 ZSŠ. Dále lze konstatovat, že každý, kdo připojuje svůj podpis na směnku, by tomuto úkonu měl věnovat mimořádnou pozornost, obzvláště pokud má v úmyslu podpisem zavázat jinou osobu. Největšímu riziku jsou vystaveni členové statutárních orgánů a další zástupci, kteří svým podpisem hodlají založit směnečný závazek právnické osoby. Podoba a umístění podpisu mohou totiž v konečných důsledcích způsobit jejich osobní zavázanost ze směnky. Nepoctivý věřitel tak má možnost přípravou prostorově vhodného směnečného tiskopisu nepozorovaně získat dalšího směnečného dlužníka a tím rozšířit okruh majetku, ze kterého se bude moci v budoucnu případně uspokojit. Zdaleka největší rizika ovšem podle Autora přináší institut směnečného rukojemství. Závěr judikatury ohledně obecné nemožnosti avalisty vznášet kauzální námitky ze vztahů avaláta není dle Autora dále udržitelný. K výjimce pro členy statutárního orgánu, kteří za právnickou osobu směnku vystavili a zároveň sami směnku avalovali, by tak mohly v budoucnu přibýt výjimky další. Nejrizikovější jednání potom představuje zneužití abstraktnosti regresního nároku avalisty jako prostředku k eliminaci kauzálních námitek dlužníka. Prevence a obrana proti tomuto způsobu směnečného zneužití je v současné době velmi omezená. Normy hmotného práva ve většině případů zneužití poskytují kvalitní prostředky obrany, nicméně tyto často ztroskotávají na komplikacích při dokazování předpokladů nutných k jejich aplikaci. Otázka důkazního břemene se tak stává klíčovým tématem současného směnečného práva. Není překvapením, že často je to právě zneužití směnky, které akceleruje potřebu problém řešit a přenáší ho z teoretické roviny k Nejvyššímu i Ústavnímu soudu. Interpretace, kterou tyto soudy dosud přijaly, slouží v konkrétních případech spravedlnosti, avšak zároveň významným způsobem nabourává principy, na nichž stojí samotné směnečné právo. Zneužití institutu směnky nelze ovšem vnímat pouze negativně. Mnoho poctivých věřitelů směnku využívá právě z toho důvodu, že je veřejností vnímána jako odstrašující motivační prostředek. Přehnaná ochrana dlužníků při indosaci směnky a v následném směnečném řízení by tak mohla v budoucnu vést k odklonu od používání zajišťovacích směnek, a tedy k možnému úpadku směnečného práva v České republice.

71

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

Občanský zákoník (OZ)

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Zákon směnečný a šekový (ZSŠ)

Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů.

Obchodní zákoník, (ObchZ)

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Občanský soudní řád (OSŘ)

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon o cenných papírech

Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.

72

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ JUDIKATURA ▪ Nález Ústavního soudu ze dne 18.7.2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10. ▪ Nález Ústavního soudu ze dne 19.06.2014, sp. zn. III. ÚS 980/13. ▪ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 14.2.1935, sp. zn. Rv I 2869/34. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.08.2008, sp. zn. 29 Cdo 509/2008. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 02.06.2010, sp. zn. 28 Cdo 4497/2009. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.05.2005, sp. zn. 29 Odo 628/2004. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.12.2008, sp. zn. 29 Odo 1621/2006. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.9.2007, sp. zn. 29 Cdo 1047/2007. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.3.1999, č. j. 32 Cdo 2383/98-73. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.03.2007, sp. zn. 29 Odo 1102/2005. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.08.2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.08.2006, sp. zn. 29 Odo 459/2005. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.08.2007, sp. zn. 29 Odo 574/2006. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2012, sp. zn. 29 Cdo 690/2010. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.05.2007, sp. zn. 29 Odo 194/2006. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.08.2010, sp. zn. 29 Cdo 157/2009. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.03.2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.09.2008, sp. zn. 28 Cdo 1869/2006. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.10.2012, sp. zn. 21 Cdo 2564/2011. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.01.2011, sp. zn. 29 Cdo 945/2009. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.06.2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.06.2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2010, sp. zn. 29 Cdo 176/2009.

73

▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2008, sp. zn. 29 Odo 818/2006. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2011, sp. zn. 29 Cdo 1164/2010. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.06.2006, sp. zn. 29 Odo 1685/2005. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.5.2008, sp. zn. 32 Odo 940/2006. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.09.2009, sp. zn. 29 Cdo 4722/2007. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.07.2012, sp. zn. 29 Cdo 2866/2010. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.10.2012, sp. zn. 29 Cdo 3045/2010. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.6.2009, sp. zn. 23 Cdo 1358/2009. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 01.03.2006, sp. zn. 29 Odo 280/2005. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 02.12.2010, sp. zn. 20 Cdo 436/2009. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 04.05.2004, sp. zn. 29 Odo 810/2003. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 05.08.2003, sp. zn. 29 Odo 896/2002. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 06.09.2000, sp. zn. 29 Cdo 901/2000. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.3.2002, sp. zn. 29 Cdo 2074/2000 ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.08.2009, sp. zn. 29 Cdo 5260/2007. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.2.1999, sp. zn. 32 Cdo 519/98. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.09.2008, sp. zn. 29 Odo 1407/2006. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.9.2009, sp. zn. 33 Cdo 1109/2008. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.8.2010, sp. zn. 32 Cdo 2056/2010. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.04.2005, sp. zn. 29 Odo 346/2004. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.07.2005, sp. zn. 29 Odo 900/2004. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.8.2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.8.2008, sp. zn. 29 Odo 1446/2006. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.04.2013, sp. zn. 29 Cdo 692/2011. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.9.2009, sp. zn. 29 Cdo 4722/2007. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2009, sp. zn. 29 Cdo 3727/2007. ▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.03.2010, sp. zn. 29 Cdo 1181/2009.

74

▪ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2009, sp. zn. 29 Cdo 2387/2007. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1.3.2007, č. j. 4 Cmo 478/2006100. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 01.03.1995, sp. zn. 5 Cmo 358/94. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10.12.2014, sp. zn. 5 Cmo 371/2014. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11.02.1997, sp. zn. 5 Cmo 11/96. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11.11.2003, sp. zn. 9 Cmo 342/2003. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11.4.2005, sp. zn. 12 Cmo 408/2004. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12.1.1999, sp. zn. 5 Cmo 497/1998. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13.07.2004, sp. zn. 5 Cmo 242/2004. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13.10.1998, sp. zn. 5 Cmo 125/98. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13.7.1998, sp. zn. 9 Cmo 3/98. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14.5.1996, sp. zn. 5 Cmo 448/1995. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16.11.2004, sp. zn. 5 Cmo 406/2004. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17.02.2004, sp. zn. 5 Cmo 516/2003. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17.09.2001, sp. zn. 9 Cmo 44/2001. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18.01.2000, sp. zn. 5 Cmo 332/1999. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18.03.2008, sp. zn. 5 Cmo 5/2008. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18.10.2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20.04.2004, sp. zn. 5 Cmo 87/2004. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20.2.2001, sp. zn. 5 Cmo 556/2000. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23.02.1998, sp. zn. 5 Cmo 584/96. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24.10.2000, sp. zn. 5 Cmo 342/2000. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25.04.2006, sp. zn. 5 Cmo 73/2006. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25.3.1997, sp. zn. 5 Cmo 615/1995. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26.02.2007, sp. zn. 12 Cmo 391/2006. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26.03.2002, sp. zn. 5 Cmo 11/2002.

75

▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26.3.1997, sp. zn. 11 Cmo 30/1997. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26.3.1997, sp. zn. 11 Cmo 30/97. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27.5.1997 sp. zn. 5 Cmo 143/1996. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.02.2000, sp. zn. 5 Cmo 13/1999. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30.06.1999, sp. zn. 9 Cmo 160/99. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31.07.2008, sp. zn. 5 Cmo 267/2008. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7.12.2004, sp. zn. 5 Cmo 552/2003. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze, ze dne 25.03.1997, sp. zn. 5 Cmo 615/95. ▪ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4.4.1995, sp. zn. 5 Cmo 308/94. ▪ Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.12.2007, sp. zn. 29 Odo 1636/2005. ▪ Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.10.2009, sp. zn. 29 Cdo 283/2008. ▪ Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.11.2005, sp. zn. 29 Odo 1261/2004. ▪ Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.09.2011, sp. zn. 29 Cdo 2031/2011. ▪ Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.05.2003, sp. zn. 33 Odo 202/2002. ▪ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 08.10.2003, sp. zn. 29 Odo 454/2003. ▪ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.07.2008, sp. zn. 29 Cdo 1484/2008. ▪ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.06.2011, sp. zn. 29 Cdo 1270/2010. ▪ Usnesení Ústavního soudu ze dne 15.11.2007, sp. zn. III. ÚS 372/06. ▪ Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 03.12.1997, sp. zn. 9 Cmo 240/97. ▪ Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.05.1998, sp. zn. 5 Cmo 14/1997. ▪ Usnesení vrchního soudu v Praze ze dne 12.10.2005, sp. zn. 5 Cmo 359/2005. ▪ Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.01.2006, sp. zn. 12 Cmo 233/2005. ▪ Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.01.2009, sp. zn. 5 Cmo 487/2008. ▪ Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.09.1997, sp. zn. 5 Cmo 437/97. ▪ Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.01.1999, sp. zn. 9 Cmo 431/98.

76

MONOGRAFIE ▪ BŘÍZA, P., BŘICHÁČEK, T., FIŠEROVÁ, Z., HORÁK, P., PTÁČEK, L., SVOBODA, J.: Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 767 s. ISBN 978-80-7400-528-2. ▪ HENDRYCH, D. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2009, xxii, 1459 s., ISBN 978-80-7400-059-1. ▪ HUBÁČKOVÁ-SVOBODOVÁ, V. Směnka: Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. 1. vyd. Brno: ECON, 1994. 293 s. ISBN 80-901627-1-1. ▪ HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník V: závazkové právo: obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s. ISBN 97880-7400-535-0 IV. ▪ CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha: Linde, 2009. 189 s. ISBN 978-807201-756-0. ▪ KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový komentář. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2012, 404 s. ISBN 978-80-7357-965-4, dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: KO191_1950CZ). ▪ KOVAŘÍK, Z. Přehled judikatury směnečná judikatura. 4. rozš. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2010, 190 s. ISBN 978-80-7357-530-4. ▪ KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha C. H. Beck, 2011, 642 s. ISBN 978-7400-402-5. ▪ KOVAŘÍK, Z. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha C. H. Beck, 2009. 128 s. ISBN 978-80-7400-182-6. ▪ KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový komentář. 6. dopl. vyd. Praha C. H. Beck, 2014, 543 s. ISBN 978-80-7400-361-5. ▪ LAVICKÝ, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s. ISBN 978-80-7400-529-9. ▪ MACUR, J. Důkazní břemeno v civilním soudním řízení. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1995. ISBN 802-1011-61-0.

77

▪ MAREK, R. Cenné papíry v novém občanském zákoníku: komentář. V Praze: C. H. Beck, 2013, xxx, 431 s. Beckovy komentáře. ISBN 978-80-7400-466-7. ▪ ROUČEK, F. Jednotný směnečný řád (vládní nařízení ze dne 19. prosince 1940, č. 111 Sb. z. a n.), dostupný z databáze ASPI (ASPI ID: LIT566CZ). ▪ SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1276 s. ISBN 978-80-7400-499-5. ▪ SVEJKOVSKÝ, J., DEVEROVÁ, L. a kol. Právnické osoby v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 540. ISBN 978-80-7400-445-2. ▪ ŠVAMBERG, G. Československé právo směnečné a šekové. Vyd. 1. Praha: Palásek a Kraus, 1947. 295 s. Sborník hospodářského práva; sv. 3. ▪ ŠVAMBERG, G. Naše jednotné směnečné právo: systematický výklad nového směnečného práva vydaného vl. nař. č. 111/41 a 112/41 Sb. za účelem zavedení směnečných úmluv ženevských. Praha: V. Palásek a Frant. Kraus, 1941. 294 s. ▪ ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ M., HULMÁK, M. a kolektiv. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s. ISBN 978-80-7400-1086.

ODBORNÉ ČLÁNKY ▪ DĚDIČ, J. Podpisy na směnce. Profit speciál č. 44/1995 (příloha), s. 4 – 5. ▪ DERKA, L. Námitka směnečného rukojmího, že blankosměnka byla nesprávně vyplněna. Obchodní právo Časopis pro obchodně právní praxi, roč. 16, č. 5, s. 29 – 33. ▪ DERKA, L. Typické procesní chyby účastníků ve sporech o zaplacení směnky. Bulletin advokacie, 2007, č. 12, s. 25 ▪ ELIÁŠ, K. Právní úkony na soukromých listinách se zvláštním zřetelem k jejich podepisování. Ad Notam 3/1996, s. 52. ▪ FEJTA, J. GRULICH, T. Ještě k aplikaci § 334 obchodního zákoníku a povaze tzv. zajišťovací směnky. Právní rozhledy č. 12/2001, s. 604 – 606.

78

▪ CHALUPA, R. Blankosměnka v podnikatelské praxi. Právní rádce č. 4/1999. (příloha). ▪ CHALUPA, R. Depozitní a depotní směnky. Právní rozhledy. 1996 č 4, s. 142. ▪ CHALUPA, R. Důkazní břemeno v řízení o zaplacení směnky. Bulletin advokacie, 2015, č. 12. ▪ CHALUPA, R. Indosament a jeho pravidelné účinky. Právní rádce, 1210-4817 4/11 (1996), s. 15-17. ▪ CHALUPA, R. Kauzální námitky a kauzální povaha směnky. Právní rádce 10/2015, s. 38-43. ▪ CHALUPA, R. Osamostatnění zajišťovací směnky. Právní rádce, 2000, č. 7, s. 18. ▪ CHALUPA, R. Směnka na jméno a směnka na doručitele. Právní rozhledy. 1996, r. 4, č. 10, s. 442-447. ▪ CHALUPA, R. Uplatnitelnost kauzálních námitek směnečnými rukojmími. Právní rádce, 1210-4817 Roč. 19, č. 9 (2011), s. 17-24. ▪ JABLONKA, B. Podpis na zmenke z pohľadu viazanosti konajúcich osob. Právní rozhledy 8/2003, s. 424. ▪ KOKEŠ, J. Problematika podepisování právnických osob - podnikatelů na vlastních směnkách. Právní rozhledy 10/2002, s. 505. ▪ KOTÁSEK, J. Blankosměnka z pohledu dlužníka. Časopis pro právní vědu a praxi, 1999, č. 3, s. 284 ▪ KOTÁSEK, J. Cenný papír v § 514 NObčZ - správná definice v nesprávném kontextu? Obchodněprávní revue 9/2013, s. 256. ▪ KOTÁSEK, J. Indosace směnky a vyloučení námitek směnečného dlužníka. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno Masarykova univerzita. Právnická fakulta, roč. 8, č. 3s. 342-351. 2000. ▪ KOTÁSEK, J. K některým praktickým aspektům blankosměnky. Bulletin advokacie 9/1998. ▪ KOTÁSEK, J. Ke směnečným námitkám. Obchodní právo, časopis pro obchodně právní praxi, 2000, roč. 9, č. 11, s. 2-16.

79

▪ KOTÁSEK, J. Směnka a její kauza. Právní rozhledy 1210-6410 Roč. 5, č. 12 (1997), s. 615-620. ▪ KOTÁSEK, J.. K výkladu směnečných doložek aneb opravdu „musí přísnost bejt“? In BEJČEK, J; KOŽIAK, Jaromír. Pocta Petru Hajnovi k 75. narozeninám. 1. vyd. Praha Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 151-159. ISBN 9788073575106. ▪ KOVAŘÍK, Z. Důsledky promlčení směnečných závazků. Právní rozhledy č. 9/2001, s. 414. ▪ KOVAŘÍK, Z. K dokazování o pravosti podpisu směnky.

Právní rozhledy

8/2010, s. 267. ▪ KOVAŘÍK, Z. Ke vztahu závazků směnečných a smluvních. Právní rozhledy č. 1/1994 ▪ KOVAŘÍK, Z. Některé problémy směnečných podpisů. Obchodní právo. 2003, r. 12, č. 5, s. 6-18. ▪ KOVAŘÍK, Z. Směnečné smlouvy. Právní rozhledy, 2003, č. 9, s. 443. ▪ KOVAŘÍK, Z. Úskalí směnečného rukojemství. Bulletin advokacie 1/2003, s. 56. ▪ KOVAŘÍK, Z. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy, č 1/2007, s. 10. ▪ KOVAŘÍK, Z. Zajišťovací směnky a některé další otázky směnek ve světle soudních rozhodnutí. Soudní rozhledy, 2004, č. 8, s. 281 ▪ ONDREJOVÁ, D. K některým problémovým otázkám spojeným s vymáháním zajišťovacích směnek. Obchodněprávní revue, 11-12/2012, s. 313. ▪ ONDREJOVÁ, D. Námitka excesivního vyplnění blankosměnky aneb kladivo na směnečné "blanko" dlužníky. Právní fórum, Praha Wolters Kluwer, a. s., 2010, 11, 6 s. ▪ POHL, T. Průvodce advokáta základy směnečného práva (1. část), Bulletin advokacie 5/1995, s. 22. ▪ POHL, T. Průvodce advokáta základy směnečného práva (Dokončení - 1. část viz č. 5/95), Bulletin advokacie 6-7/1995, s. 31.

80

▪ ŘÍHA, M. RYSLOVÁ, K. Konec směnečné přísnosti? Aneb nad jedním rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR. Právní rozhledy. 2011, č. 9 s. 310-314. ▪ SADECKÝ,

L.

Právní

souvislosti

zmocňovacího

rubopisu

(prokuraindosamentu). Právní rozhledy 19/2011, s. 690. ▪ TRAURIG, V. Převod zajišťovací směnky, Právní rádce 3/2009, s. 27. ▪ ZAPLETAL, P. Srovnání právní úpravy směnek v ženevském a anglosaském právu, Právní rozhledy 11/1999, str. 610. ▪ ZÁVORA, J. Adresné závěry znaleckých posudků určujících pravost podpisu. Bulletin advokacie 11/2012, s. 24.

81

ABSTRAKT Cílem této práce je poskytnout výklad k nejvýznamnějším způsobům zneužití institutu směnky. Tento výklad zahrnuje hlubší analýzu zdrojů, způsobů jednání, důsledků, možné prevence a otázek souvisejících se zneužitím. Vedle právních předpisů a odborné literatury byla hlavním zdrojem tuzemská soudní judikatura. Diplomová práce je členěna do čtyř kapitol. V první kapitole jsou v obecné rovině zpracována specifika směnečného práva, která souvisí se zneužitím směnky. Dále je zde stručně nastíněn historický rámec vývoje právní úpravy a současné směnečné praxe v České republice. Druhá kapitola se věnuje abstraktnosti směnečných závazků a navazujícím otázkám povahy zajišťovací směnky a jejího zneužití excesivním uplatněním, osamostatněním a zneužitím směnečného rukojemství. Třetí kapitola poskytuje obecný výklad k blankosměnce a povaze dohody o vyplňovacím právu směnečném. Dále se kapitola zaměřuje na zneužití blankosměnky jejím excesivním vyplněním a dalšími neoprávněnými zásahy do směnečného textu, včetně neoprávněné manipulace s ostatními blankolistinami. Poslední kapitola se zaobírá problematikou zneužití směnečných podpisů, zejména pak je posuzována problematika umístění a podoby podpisů. Vysvětlen je dále rozdíl mezi materiální a formální platností směnečných podpisů. Výklad je konečně poskytnut také k otázce pravosti podpisů a jejího prokazování. V závěru práce jsou shrnuty klíčové poznatky.

ABSTRACT The purpose of the thesis is to provide a view into most significant modes of promissory note abusive conduct. This view consists of thorough analysis of sources, modes of operation, impacts and available prevention of issues related to promissory note and bill of exchange abuse. The domestic case law has been the primary source of the thesis. However, relevant literature and applicable laws have been reflected as well. The thesis is divided into four chapters. The first chapter deals with a brief historical introduction of the law of promissory notes and its deviations from private law concerning especially the ones related to promissory note abusive conduct. The current situation in the field of promissory notes in Czech Republic is also reviewed in this chapter. The second chapter is focused on the abstract nature of obligations arising from the promissory notes as from negotiable instruments. Furthermore, excessive claims based on security promissory note, separation of the security promissory note from secured receivable and abuse of the aval guarantee are introduced and examined. The third chapter provides a comprehensive view into incomplete instruments and agreements necessary to transfer them into negotiable instruments. The incomplete instrument abuse is also reviewed and distinguished from other ways of fraudulent conduct. This chapter also provides details about unauthorized dealings with incomplete documents in general. The last chapter describes problematic aspects of promissory note signatures. Especially the importance of form and location of the signature is clarified in connection to promissory note misuse. The difference between validity levels of the signature is also subject to detailed examination. Finally, the chapter focuses on the matter of signature authenticity and proving issues related to it. The final part of the thesis summarizes key facts and conclusions.

KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS ▪ zneužití práva / abuse of rights ▪ zajišťovací směnka / security promissory note ▪ blankosměnka / incomplete instrument

NÁZEV DIPLOMOVÉ PRÁCE V ANGLICKÉM JAZYCE / TITLE OF THE DIPLOMA THESIS IN ENGLISH ▪ Abuse of the institution of bill of exchange and promissory note