Změny v procesu squeeze-out v zákoně o obchodních korporacích

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Obor právo Katedra obchodního práva

Diplomová práce Změny v procesu squeeze-out v zákoně o obchodních korporacích

Radek Šmíd

2014

Změny v procesu squeeze-out v zákoně o obchodních korporacích

1

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Změny v procesu squeeze-out v zákoně o obchodních korporacích“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně, dne 16. 3. 2014 ............................................... Vlastnoruční podpis autora

Poděkování

2

Poděkování: Rád bych tímto poděkoval prof. JUDr. Jarmile Pokorné, CSc., za odborné vedení a cenné rady poskytnuté během tvorby této práce. Děkuji přítelkyni Katce, že mi byla a je oporou. Rodičům děkuji za vše.


3

ANOTACE Diplomová práce nazvaná „Změny v procesu squeeze-out v zákoně o obchodních korporacích“ se zabývá právními aspekty vytěsnění společníků ze společnosti. Práce se nejprve zaměřuje na stručnou charakteristiku akciové společnosti, neboť proces squeezeout je imanentní právě tomuto typu obchodní společnosti. Následuje teoretický rozbor institutu squeeze-out dle někdejší právní úpravy v obchodním zákoníku a nové právní úpravy v zákoně o obchodních korporacích. Obsahem práce je též posouzení ústavní konformity tohoto institutu. V závěru práce jsou pak porovnány obě právní úpravy a vymezeny nejzásadnější rozdíly.

ABSTRACT The diploma thesis named “Squeeze-out in the New Czech Business Corporations Act” deals with legal aspects of squeezing out of shareholders from a corporation. Firstly, the thesis focuses on a brief characteristic of joint stock company, because the squeeze-out process is immanent for this type of company precisely. Afterwards, the thesis analyses the squeeze-out legislation in the Czech Commercial Code and in the new Czech Business Corporations Act. This section of the thesis also includes an analysis of constitutional conformity of the new legislation. The last part of the thesis contains a comparison of both legislations and an identification of the most fundamental differences in both legislations.

KLÍČOVÁ SLOVA Akciová společnost, právo výkupu, nucený přechod účastnických cenných papírů (squeeze-out), akcionář, zákon o obchodních společnostech a družstvech.

KEY WORDS A joint-stock company, squeeze-out, shareholder, Czech Business Corporations Act.

Obsah diplomové práce

4

OBSAH DIPLOMOVÉ PRÁCE ÚVOD ................................................................................................................. 6 1. OBECNĚ KE SPOLEČNOSTEM ......................................................................... 8 1.1.

Akciová společnost ................................................................................................. 8

2. OBECNĚ KE SQUEEZE-OUT .......................................................................... 10 2.1.

Pojem squeeze-out ................................................................................................ 10

2.2.

Ekonomické opodstatnění squeeze-out (Ekonomické ratio legis) ....................... 11

2.3.

Squeeze-out v unijní úpravě ................................................................................. 15

3. SQUEEZE-OUT V OBCHZ ............................................................................. 18 3.1.

Předmět práva výkupu .......................................................................................... 18

3.2.

Předpoklad vzniku práva výkupu ......................................................................... 19

3.3.

Proces realizace práva výkupu .............................................................................. 22

4. SQUEEZE-OUT V ZOK ................................................................................. 34 4.1.

Předmět práva nuceného přechodu ....................................................................... 34

4.2.

Předpoklad vzniku práva nuceného přechodu ...................................................... 36

4.3.

Proces realizace práva nuceného přechodu........................................................... 39

4.4.

Sell-out .................................................................................................................. 51

5. ÚSTAVNĚ KONFORMNÍ SQUEEZE-OUT V ZOK? .......................................... 54 5.1.

Ústavnost právní úpravy squeeze-out ................................................................... 54

ZÁVĚR ............................................................................................................. 57 Identifikace změn právní úpravy squeeze-out v ZOK ..................................................... 57

Doporučení de lege ferenda............................................................................................. 59

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH ZDROJŮ ...................................... 61


5

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK Zkratky právních předpisů NOZ

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 1. 1. 2014,

ZOK

Zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném k 1. 1. 2014,

ObchZ

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů,

ZŘS

Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních; ve znění účinném k 1. 1. 2014,

OSŘ

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,

Listina

Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Ostatní zkratky NS

Nejvyšší soud České republiky,

VS

Vrchní soud,

ÚS

Ústavní soud České republiky,

EU

Evropská unie,

ČNB

Česká národní banka.

Úvod

6

ÚVOD Uplynutím vacatio legis 1 několika právních předpisů ke dni 1. 1. 2014 byl do značně míry dovršen proces rekodifikace českého soukromého práva. Vedle nového občanského zákoníku 2 je jednou z hlavních částí tohoto procesu zákon o obchodních korporacích 3. Předmětem této práce jsou změny v procesu squeeze-out v právní úpravě ZOK oproti té dosavadní v obchodním zákoníku 4. Institut povinného výkupu účastnických cenných papírů, jak se podle někdejší terminologie v ObchZ nazýval proces squeeze-out 5, doznal v nové právní úpravě 6 jen dílčích změn a terminologického upřesnění. Takto shrnuje změny právní úpravy hlavní autor ZOK, B. Havel, v důvodové zprávě k tomuto zákonu. 7 Přesto je nutné tyto dílčí změny identifikovat a podrobit kritickému zhodnocení. Hlavním a základním cílem práce tedy je právě identifikace těchto změn a jejich vliv na práva a povinnosti účastníků procesu squeeze-out. Pro splnění takto vytyčeného hlavního cíle je nezbytné provést důkladný rozbor právní úpravy v ObchZ a nové úpravy v ZOK. Tyto části tvoří stěžejní část práce. Vedle hlavního cíle je nutné, s ohledem na závažnost procesu squeeze-out pro menšinové společníky8, podrobit novou právní úpravu též testu ústavní konformity, jak jej nastavil Ústavní soud České republiky 9. Dílčím cílem práce je proto posouzení ústavní konformity právní úpravy squeeze-out v ZOK. Za základní metody užité při zpracování této práce lze označit zejména metodu deskripce, analýzy a komparace. Přestože metoda popisná je v obdobných pracích spíše nežádoucím jevem, pro porovnání a analýzu právních úprav je metodou nezbytnou. Ke splnění hlavního cíle práce slouží především metoda srovnávání. Metoda analýzy Tzv. legisvakanční doba. Srov. KNAPP, Viktor. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 164. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni 1. 1. 2014. V dalším textu již jen jako „NOZ“. 3 Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění účinném ke dni 1. 1. 2014. V dalším textu již jen jako „ZOK“. 4 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. V dalším textu již jen jako „ObchZ“. 5 Vzhledem k další změně označení procesu squeeze-out v ZOK se práce v tomto přidrží cizojazyčného pojmosloví, jež je dle názoru autora stále nejvýstižnější. 6 Označením „nová právní úprava“ či „rekodifikace soukromého práva“ jsou míněny NOZ, ZOK, zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, jakož i další doprovodné právní předpisy přijaté v souvislosti s přijetím těchto zákonů. Uvedené termíny jsou v práci používány promiscue. 7 HAVEL, Bohumil; SMOLÍKOVÁ, Kateřina; KORBEL, František. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012, s. 159. 8 A sice odejmutí vlastnického práva těchto akcionářů a dalších osob k hodnotám představujícím účast na majetku společnosti nikoli na základě autoritativního rozhodnutí státního orgánu, ale pouze na základě rozhodnutí jednotlivce, většinového akcionáře. 9 V dalším textu již jen jako „ÚS“. Zejména nález ÚS ze dne 27. 03. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05. 1 2


7

prostupuje celou prací. V menší míře se pak pokusím o vyvození některých závěrů na základě metody dedukce. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je práce členěna na 5 kapitol. Obsahem první kapitoly je stručné pojednání o akciové společnosti, neboť proces squeeze-out se vztahuje v zásadě pouze na tento typ obchodní korporace. 10 V druhé kapitole je rozebrána teoretická rovina procesu squeeze-out, zahrnující zejména ekonomické opodstatnění tohoto institutu. Třetí kapitola se věnuje rozboru právní úpravy squeeze-out v ObchZ. Plynule naváže rozbor úpravy squeeze-out v ZOK v kapitole čtvrté. Poslední kapitola se věnuje posouzení souladu nové právní úpravy s ústavním pořádkem. V závěru práce je pak uveden výčet nejvýznamnějších změn, jakož i některá doporučení de lege ferenda.

Resp. obchodní společnosti, neboť squeeze-out je v družstvech vyloučen. Družstvo je společenstvím alespoň 3 osob [§ 552 odst. 1 a 2 ZOK]. 10

Obecně ke společnostem

8

1. OBECNĚ KE SPOLEČNOSTEM Z důvodu logické výstavby textu práce se jeví vhodné započít její stěžejní část alespoň stručným pojednáním o povaze a smyslu typů obchodních společností, ve kterých připadá realizace procesu squeeze-out v úvahu. Proces squeeze-out lze označit za primárně zaměřený na akciové společnosti. Tento závěr vyplývá nejen ze systematického výkladu příslušných ustanovení ObchZ 11 či ZOK12, z tzv. „čistě kapitálového typu“ 13 akciové společnosti, ale také z komparace zahraničních právních úprav. 14 V žádném případě si však tato část textu neklade za cíl býti vyčerpávajícím pojednáním o akciových společnostech. To již učinili jiní, na jejichž díla je v textu odkazováno. 1.1. Akciová společnost Akciová společnost je právnickou osobou - obchodní korporací, konkrétně pak kapitálovou obchodní společností, která má svůj základní kapitál rozvržen na určitý počet akcií. Za hlavní dělící kritérium kapitálových a osobních obchodních společností právní teorie i praxe jednohlasně prohlašují osobní účast společníků na fungování 15 společnosti. S tou se v případě osobních společností zásadně počítá. 16 Naopak v kapitálových společnostech se zásadně nevyžaduje (u akciových společností ani nepředpokládá). Společníci se na akciové společnosti účastní vkladem určité majetkové hodnoty do základního kapitálu. 17 Podíl v akciové společnosti je představován cenným papírem, či zaknihovaným cenným papírem-akcií. 18 Inkorporace podílu do cenného papíru je vhodná zejména pro relativně snadnou převoditelnost těchto instrumentů. Volná převoditelnost podílu 11

Ustanovení §§ 183i a násl. ObchZ. Ustanovení §§ 375 a násl. ZOK. 13 DVOŘÁK, Tomáš. Akciová společnost a evropská společnost. 2. Vydání. Praha: ASPI, 2009, s. 7. V akciové společnosti se neuplatňuje úzká vazba společnosti na společníky (viz dále). 14 Srov. např. ustanovení §§ 327a-327f německého zákona o akciových společnostech. Spolková republika Německo. Zákon o akciových společnostech ze dne 6. 9. 1965 (BGBI. I S. 1089), ve znění pozdějších předpisů. 15 Účastí na fungování společnosti se rozumí zejména podílení se na obchodním řízení a vedení společnosti, výkon kontroly, jakož i výkon samotné podnikatelské činnosti společnosti (je-li kapitálová společnost založena za účelem podnikání) atd. 16 Srov. dikci § 95 ZOK „(…) společnost alespoň dvou osob, které se účastní na jejím podnikání (…)“. 17 ELIÁŠ, Karel; POKORNÁ, Jarmila; DVOŘÁK, Tomáš. Kurs obchodního práva. Obchodní společnosti a družstva. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 263. 18 V podrobnostech srov. KOTÁSEK, Josef; PIHERA, Vlastimil; POKORNÁ, Jarmila; VÍTEK, Jindřich. Právo cenných papírů. Praha: C. H. Beck, 2014, 264 s. 12


9

společníka je imanentní akciové společnosti a nemůže být rozhodnutím zakladatelů společnosti, ani pozdějším rozhodnutím společníků na valné hromadě vyloučena. Připouští se však omezení převoditelnosti. 19 S volnou převoditelností podílu souvisí další charakteristický znak akciové společnosti, a sice nezávislost společnosti na jednotlivých společnících. Akciová společnost je relativně nezávislá na společnících, neboť tito vykonávají svá práva v převážné většině pouze hlasováním na valné hromadě (zdali vůbec!) a vlastní řízení společnosti vykonává profesionální management. S. Černá velmi přiléhavě uvádí: „[V] akciové společnosti jsou vklady akcionářů (…), významnější než osobní schopnosti, výkonnost a další kvality“ 20. V akciové společnosti se plně uplatňuje princip většinového rozhodování. 21 Akcionáři, které označujeme za menšinové (minoritní), nedisponují dostatečně velkým rozsahem hlasovacích práv, jejichž uplatněním na valné hromadě by mohli prosadit své zájmy. Jejich podíl se proto v případě, kdy ve společnosti existuje společník, který je při rozhodování relativně nezávislý na hlasech ostatních společníků (většinový, dominantní), redukuje na pouhou majetkovou investici.

Domnívám se, že přes volnost vymezení rozsahu práv a povinností inkorporovaných do účastnického cenného papíru, se bude v případě akciových společností vždy jednat o akcii. Nehledě pak na její druh, (podobu) či formu se úplné vyloučení převoditelnosti nepřipouští [srov. §§ 270, 274 odst. 1, 275 odst. 1 ZOK]. 20 ČERNÁ, Stanislava. Obchodní právo. Akciová společnost. Praha: ASPI, 2006, s. 20. 21 Tzv. akcionářská demokracie. Srov. ELIÁŠ, Karel. Obchodní společnosti: základní otázky. Praha: C. H. Beck, 1994. s. 38 a násl. Citováno dle HAVEL, Bohumil. Obchodní korporace ve světle proměn. Praha: Auditorium, 2010, s. 47. 19

Obecně ke squeeze-out

10

2. OBECNĚ KE SQUEEZE-OUT Počátky vývoje práva squeeze-out je nutné hledat v tradičních zemích angloamerické právní kultury, zejména tedy v Britském království a Spojených státech. O univerzálním využití tohoto institutu však svědčí jeho více či méně zdařilé „právní transplantáty“ 22 v právních řádech většiny hospodářsky vyspělých států EU 23, jakož i světa. 24 Přes relativně jednotný vzor právní úpravy procesu squeeze-out v britském zákoně o korporacích z roku 1929 25, proběhl proces transplantování v každém jednotlivém právním řádu odlišně a stejně tak následný vývoj právní úpravy na každém jednotlivém území podléhal jiným potřebám a jiným prostředkům. Výsledkem působení těchto faktorů je mnoho rozličných právních pravidel upravujících proces squeeze-out. 2.1. Pojem squeeze-out Vymezení pojmu squeeze-out není nikterak jednoznačné a existuje velké množství definic různé kvality. Obecně však lze stanovit, že squeeze-out je procesem, při kterém dochází zániku účasti společníků ve společnosti, a to na základě vůle dominantního společníka za současného poskytnutí přiměřeného protiplnění. Česká právní úprava rozeznává několik druhů institutů sloužících dominantnímu společníku k ukončení účasti ostatních společníků ve společnosti, a sice tzv. pravý a nepravý squeeze-out. Pravým squeeze-out se rozumí proces, při němž dochází k zániku účasti společníků ve společnosti přechodem jejich podílů do vlastnictví dominantního společníka. Nepravý squeeze-out je procesem, při kterém dochází k zániku účasti všech společníků ve společnosti spolu se zánikem společnosti při přechodu jmění této společnosti na dominantního společníka. 26 V právních řádech některých států dochází k dělení procesu squeeze-out podle dalších kritérií. Pro znázornění odlišností je nejčastěji citována právní úprava obsažená 22

HAVEL, 2010, op. cit., s. 36. WINTER, Jaap et al. Report of the High Level Group of Company Law Experts on Issues Related to Takeover Bids [online]. Brusel: Evropská komise, 2002, s. 56 [cit. 7. 12. 2013]. 24 Např. Zpráva Komise Evropskému Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů k uplatňování směrnice 2004/25/ES o nabídkách převzetí [online]. Brusel: Evropská komise, 2012, s. 5 [cit. 7. 12. 2013]. 25 VAN DER ELST, Christoph; VAN DEN STEEN, Lientje S. F. Balancing the Interests of Minority and Majority Shareholders: A Comparative Analysis of Squeeze-out and Sell-out Rights [online]. European Company and Financial Law Review. vol. 6, is. 4, s. 397. [cit. 9. 12. 2013]. 26 Tzv. nepravý squeeze-out je v českém právním řádu upraven coby institut přechodu jmění na společníka, který však zůstane procesem rekodifikace prakticky nedotčen, proto se jím nebudu blíže zabývat [§§ 337 a násl. zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů]. 23


11

v americkém Federálním zákoně o korporacích, která však v zásadě vychází z právní úpravy korporátního práva státu Delaware. V těchto právních předpisech je možnost dominantního společníka ukončit účast ostatních společníků ve společnosti upravena z pohledu evropské právní doktríny poměrně zmatečně. Pojem „squeeze-out“ zde označuje jakékoli praktiky, ať již dominantního akcionáře, či členů výkonných orgánů společnosti, jakož i jiných osob majících ve společnosti určitý vliv, které menšinovým společníkům znepříjemňují či jinak ztěžují výkon jejich práv ve vztahu ke společnosti a kteří se následně sami rozhodnou ukončit svou účast ve společnosti. Naopak pravý squeeze-out ve významu naznačeném v předchozím odstavci je označován pojmem „freeze-out“. 27 Dalším možným hlediskem klasifikace jednotlivých modifikací procesu squeezeout je typ společností, ve kterých se tento institut uplatňuje. Některé právní řády zakotvují právo squeeze-out pouze pro společníky společnosti, jejíž účastnické cenné papíry byly přijaty k obchodování na regulovaném (oficiálním, evropském) trhu. 28 Naopak, v jiných právních řádech je taková možnost dána i v tzv. otevřených společnostech, tj. takových, jejichž účastnické cenné papíry nejsou obchodovány na regulovaném trhu, avšak jejichž převod není omezen. 29 Titul, na základě kterého dochází k převodu vlastnictví k účastnickým cenným papírům při procesu squeeze-out, taktéž může být dělícím kritériem. Tímto titulem může být rozhodnutí valné hromady za současného přivolení rejstříkového soudu (Rakousko), či prostá

výzva

k převodu

vlastnického

práva

k účastnickým

cenným

papírům

s prohlášením o splnění podmínek takového převodu (některé anglo-americké právní systémy), anebo standardní rozhodnutí soudu o přechodu účastnických cenných papírů na dominantního společníka (Německo). 30 2.2. Ekonomické opodstatnění squeeze-out (Ekonomické ratio legis 31) Proces squeeze-out není samoúčelným nástrojem k modifikaci vlastnické struktury společnosti. Naopak, jeho vývoj a existence je podložena nejrůznějšími racionálními 27

VENTORUZZO, Marco. Freeze-Outs: Transcontinental Analysis and Reform Proposals [online]. Virginia Journal of International Law. 2010, vol. 50, no. 4, s. 1-6 [cit. 10. 12. 2013]. Někteří autoři jsou však opačného názoru a právě ostatní techniky označují pojmem „freeze-out“. Tímto autorem je např. P. Zima. In: ZIMA, Petr. Freeze-out. Právní rozhledy. 2012, roč. 20, č. 20, s. 710-714. 28 V dalším textu již jen „kótované společnosti“. Např. Francie. Srov. VAN DER ELST, Christoph; VAN DEN STEEN, Lientje S. F. Opportunities in the M&A Aftermarket: Squeezing Out and Selling Out [online]. Gent: Financial Law Institute, 2006. s. 23 [cit. 11. 12. 2013]. 29 Např. Belgické a Nizozemské království. Srov. Ibidem, s. 24. 30 ZIMA, Petr. Právo výkupu po x-té a nikoli naposledy. Právní rozhledy. 2006, roč. 14, č. 19, s. 708. 31 ČECH, Petr. Další zamyšlení nad úpravou nuceného výkupu akcií. Právní zpravodaj. 2005, roč. 5, č. 7, s. 9. Při další citaci již jen jako „ČECH, 2005a“.


12

argumenty. Pro pochopení podstaty tohoto institutu je nezbytné seznámit se alespoň s těmi nejčastěji uváděnými argumenty. 2.2.1. Efektivní řízení společnosti Efektivita řízení společnosti se mimo jiné projevuje tak, že každý článek podílející se na tomto řízení je pro společnost přínosem. Převyšují-li však náklady spojené s účastí společníka na společnosti, zejména náklady spojené s výkonem práva řídit společnost, výnosy, které takové řízení přináší, nelze označit řízení společnosti za efektivní. Uvažujeme-li společnost s množstvím menšinových společníků, kteří se mohou podílet na jejím řízení prostřednictvím hlasování na valné hromadě. Náklady na dosažení shody při tomto hlasování, jakož i náklady na uspořádání zasedání valné hromady jsou zcela jistě vyšší, než je tomu v případě společností s jediným společníkem. Neefektivita takového řízení společnosti je pak o to flagrantnější, uvážíme-li, že tito menšinoví společníci nejsou sto prosadit své vlastní zájmy, nebudou-li souladné se zájmy dominantního společníka. Stejně tak zajištění dalších práv „drobných akcionářů“ 32 představuje pro společnost náklady, které zcela nekorespondují objemu prostředků vložených do základního kapitálu společnosti těmito společníky, jakož i objemu rizik, které tito společníci podstupují svou investicí do účastnických cenných papírů společnosti. Jinými slovy, „míra, kterou se minoritní společníci podílejí na (spolu)financování akciové společnosti, v praxi nekoresponduje zátěži, již tito akcionáři pro společnosti představují.“ 33 Náklady společnosti představují finanční prostředky přímo vynaložené k zajištění práva společníků podílet se na řízení společnosti, a to hlasováním na valné hromadě (např. uveřejnění oznámení o konání valné hromady, zaslání jmenovité pozvánky, zajištění prostor pro konání valné hromady, zajištění účasti členů výkonných a dozorčích orgánů společnosti, zajištění případné účasti zaměstnanců společnosti, v neposlední řadě též např. zajištění občerstvení po dobu konání valné hromady atd.). Náklady však mohou představovat též prostředky nepřímé spočívající v zajištění výkonu ostatních práv menšinových společníků a dodržování povinností k jejich ochraně (např. výkon práva na poskytnutí informací, výkon práva obdržet vysvětlení, vedení seznamu akcionářů atd.). 34

Srov. ELIÁŠ, Karel. Mala herba cito crescit – o zneužívání oprávnění drobných a menšinových akcionářů. Bulletin advokacie. 2000, roč. 16, č. 5, s. 7-22. 33 DĚDIČ, Jan; ŠTENGLOVÁ, Ivana; KŘÍŽ, Radim; ČECH, Petr. Akciové společnosti. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 304. 34 POKORNÁ, Jarmila. Squeeze out: ochrana menšinových akcionářů nebo efektivita činnosti akciové společnosti. Právní fórum. 2004, roč. 1, č. 6, s. 238-239. 32


13

Lze tedy uzavřít, že důsledné uplatňování pravidel stanovených k ochraně menšinových společníků společnosti může vést ke snížení celkové ekonomické hodnoty dané společnosti. 2.2.2. Zamezení zneužívání menšinových práv společníků Bezbřehým uplatňováním akcionářské demokracie by mohlo dojít k přílišnému oportunismu většinových společníků (dominantního společníka). Proto je kladen zvláštní důraz na ochranu menšinových společníků. Standardním prostředkem ochrany takových společníků je suma určitých oprávnění, k nimž jsou tito povoláni a která slouží k prosazování jejich zájmů, dosáhnou-li předem stanovené velikosti podílu ve společnosti. V českém právním řádu sumu těchto oprávnění tvoří zejména práva tzv. kvalifikovaných akcionářů. 35 Přestože tedy menšinový akcionář není pro velikost svého podílu sto prosadit své vlastní zájmy hlasováním na valné hromadě, společnost, jakož i další (např. většinoví, či dominantní) akcionáři, jsou povinni ctít práva vyplývající z jeho účasti ve společnosti. Ochrana menšinových vlastníků se tak často stává prostředkem pro zneužívání jejich postavení ve společnosti. Nejčastějším

prostředkem

k prosazování

vlastních

zájmů

kvalifikovaných

akcionářů patří požadavek na svolání valné hromady včetně určení jejího programu. Jsou-li požadavky

kvalifikovaných

akcionářů

neúnosné,

je

nepochybné,

že většinový

či dominantní akcionář prosadí na valné hromadě vůli opačnou, tj. zamítnutí projednávaného návrhu, resp. jeho nepřijetí. Kvalifikovaný akcionář proto přistoupí k opakovaným žádostem o svolání valné hromady s obdobným pořadem jednání. Tímto vznikají společnosti neúměrné náklady. Přestože se v převážné většině těchto případů sleduje nepoctivý záměr, a proto by výkon takového práva neměl požívat právní ochrany36, představenstvo společnosti takové žádosti nejspíše neodmítne, neboť by se tím vystavilo možným sankčním postihům v podobě náhrady škody způsobené společnosti případným soudním řízením a svoláním (konáním) valné hromady pověřenými kvalifikovanými akcionáři. 37

Kvalifikovanými akcionáři jsou společníci společnosti, jejíž základní kapitál má hodnotu menší než 100 mil. Kč, resp. 100-500 mil. Kč, resp. vyšší než 500 mil. Kč, kteří drží podíl, jenž je v součtu představován akciemi se jmenovitou nebo účetní hodnotou dosahující alespoň 5 %, resp. 3 %, resp. 1 % hodnoty základního kapitálu [s výjimkou posledně uvedené varianty § 181 ObchZ; § 365 ZOK]. 36 Obdoba ustanovení § 56a odst. 1 ObchZ nebyla do ZOK promítnuta, neboť se uplatňuje obecný zákaz zneužití práva stanovený v ustanovení § 8 NOZ. 37 ELIÁŠ, 2010, op. cit. s. 7-22. 35


14

2.2.3. Podpora investic do společností ze strany dominantních společníků Existence menšinových společníků ve společnosti determinuje míru ochoty ostatních společníků společnosti, zejména pak společníka dominantního, vynakládat prostředky ke zvýšení výkonnosti společnosti, které v ideálním případě povedou k vyššímu zhodnocení investice společníků. Takto vynaložené prostředky se však investujícímu společníku navrátí pouze v omezené míře, a sice v poměru jeho podílu k podílu ostatních společníků, jako právo na podíl na zisku. 38 V souvislosti s uvedeným nelze opomíjet též míru rizika, spočívající v možnosti zmaření investice, kterou na sebe investující dominantní společník přebírá. Nepovede-li dodatečná investice do společnosti ke kýženému výsledku, dominantní společník neobdrží od společnosti, či ostatních společníků žádnou kompenzaci a negativní dopady zmaření investice se promítnou pouze do jeho majetkové sféry. Rozdělení možných výnosů a rizik je tak zcela nerovnoměrné a dominantní akcionář nebude motivován k dodatečným investicím do společnosti. 2.2.4. Další argumenty prospěšnosti squeeze-out Výše uvedené důvody opodstatňující proces squeeze-out lze považovat za výčet argumentů nejčastěji publikovaných, nikoli však za výčet úplný a konečný. Z těch méně častých lze zmínit následující. Podpora vzniku koncernových struktur 39 Pro koncernovou (holdingovou) strukturu podnikatelského seskupení je příznačná provázanost jednotlivých společností, jakož i jejích společníků. V těchto seskupeních se vždy nevyžaduje povinnost statutárních orgánů jednat v nejlepším zájmu společnosti. Připouští se možnost způsobit společnosti újmu, vznikne-li tato v obhajitelném zájmu celého podnikatelského seskupení. V důsledku vzniku újmy, která může být společnosti nahrazena (jen!) jinými výhodami v rámci podnikatelského seskupení (tj. nemusí dojít ke kompenzaci, nejčastěji ve formě relutární restituce) 40, společnost nejspíše nebude po určitou dobu vyplácet společníkům podíl na zisku. Společník, který se neúčastní na žádné jiné společnosti v rámci podnikatelského seskupení, proto zcela jistě přistoupí k vymáhání způsobené újmy po členech statutárního orgánu. Třebaže společník nebude úspěšný, společnosti vzniknou v důsledku soudního řízení zbytečné náklady, nehledě pak V této souvislosti autor nereflektuje možnost společnosti vydat akcie, s nimiž je spojeno zvláštní právo, např. na pevný podíl na zisku [§ 276 odst. 3]. 39 WINTER, 2002, op. cit., s. 61-62. 40 Ustanovení § 72 ZOK. 38


15

na další obstrukční jednání zmíněného společníka. Přestože tedy právní úprava nevyžaduje, aby členy podnikatelského seskupení byly pouze unipersonální společnosti, je více než pravděpodobné, že by tím došlo k zamezení konfliktu zájmů jednotlivých společníků. Podpora akvizic Argument prospěšnosti squeeze-out spočívající ve zvýšení zájmu o akviziční politiku společností je spojen především s formou tzv. následného squeeze-out, tj. takového, jenž může následovat pouze po převzetí rozhodného podílu ve společnosti v rámci nabídky převzetí. 41 Na učiněnou nabídku převzetí zpravidla nepřistoupí všichni společnici společnosti a navrhovatel se nestane jediným společníkem. V případě neexistence squeeze-out by navrhovateli scházel právní prostředek k dokončení svého původního záměru, tj. převzetí společnosti. O to silnější je tento argument v případě, kdy navrhovatel učiněním nabídky převzetí plnil svou zákonnou povinnost. Vedle čistě motivačního nástroje pro akviziční činnosti různých subjektů tak squeeze-out představuje též pomyslnou líc povinnosti navrhovatele učinit nabídku převzetí. 42 2.3. Squeeze-out v unijní úpravě Jakkoli není rozbor právní úpravy squeeze-out v právních předpisech Evropské unie 43 předmětem této práce, není možné jej zcela opomenout. 2.3.1. Třináctá směrnice 44 Třináctá směrnice, upravující pravidla nabídek převzetí kótovaných společností, vstoupila v platnost dne 20. 5. 2004. Lhůta pro implementaci byla stanovena do 20. 5. 2006. Právní úpravě v třinácté směrnici podléhá jakákoli veřejná nabídka třetí osoby určená vlastníkům účastnických cenných papírů na převzetí těchto cenných papírů za účelem ovládnutí společnosti, či právě v důsledku tohoto ovládnutí, přičemž alespoň část předmětných cenných papírů musí být přijata k obchodování na regulovaném trhu některého členského státu. Třináctá směrnice upravuje zejména základní zásady nabídek převzetí, jejich strukturu a závaznost, jakož i předpoklady vzniku povinnosti učinit nabídku převzetí a určení přiměřené ceny. Vedle uvedeného třináctá směrnice upravuje v čl. 15 právo squeeze-out. Srov. zákon č. 104/2008 Sb., o nabídkách převzetí a o změně některých dalších zákonů (zákon o nabídkách převzetí), ve znění pozdějších předpisů. 42 V podrobnostech srov. LASÁK, Jan; KOTÁSEK, Josef; VYBÍRAL, Petr; JEMELKA, Luboš a kol. Zákon o nabídkách převzetí: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 680 s. 43 V dalším textu již jen jako „EU“. 44 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. 4. 2004 o nabídkách převzetí. V dalším textu již jen jako „třináctá směrnice“. 41


16

Proces squeeze-out je v třinácté směrnici upraven ve formě tzv. následného squeeze-out. Vznik tohoto práva na straně předkladatele nabídky (navrhovatele) je navázáno na předchozí nabídku převzetí. Třináctá směrnice tak neupravuje právo squeeze-out jakožto samostatný institut práva kótovaných společností, ale jeho užití podmiňuje další okolností, k níž obligatorně musí dojít, resp. která musí ve stanoveném časovém období předcházet uplatnění tohoto práva. Předkladatel nabídky může uplatnit právo squeeze-out za předpokladu, že je toto právo vůči menšinovým společníkům společnosti uplatněno do 3 měsíců od konce lhůty k přijetí nabídky, že je nabídnuta spravedlivá cena (protiplnění) a že předkladatel: a) drží cenné papíry představující hodnotu vkladu ve výši alespoň 90 % hodnoty základního kapitálu spojeného s hlasovacími právy a alespoň 90% podíl na hlasovacích právech cílové společnosti, nebo b) přijetím nabídky získal nebo uzavřel (pevnou) smlouvu o nabytí cenných papírů představujících hodnotu vkladu ve výši alespoň 90 % hodnoty základního kapitálu spojeného s hlasovacími právy a alespoň 90% podíl na hlasovacích právech obsažených v nabídce. 45 Spravedlivým protiplněním se rozumí hodnota cenných papírů navržená v dobrovolné nabídce převzetí, za níž navrhovatel získal cenné papíry představující hodnotu vkladu ve výši alespoň 90 % hodnoty základního kapitálu spojeného s hlasovacími právy, který byl předmětem nabídky. 46 V případě povinné nabídky převzetí se navržené protiplnění považuje za spravedlivé i v případě následného squeeze-out bez dalšího, neboť stanovení spravedlivé ceny je dostatečně zajištěno jinými mechanismy v rámci povinné nabídky. Třináctá směrnice zavazuje členské státy k přijetí pouze základního právního rámce a minimálního standardu práv a povinností jednotlivých subjektů účastnících se tzv. následného squeeze-out. S ohledem na tuto skutečnost byla v některých otázkách dána členským státům možnost odchýlit se od stanovených pravidel, přičemž některé členské státy této možnosti využily. 47 Naopak třináctá směrnice stanovila povinnost členských států zaručit právo squeeze-out pouze společníkům kótovaných společností, nevyloučila

Ustanovení čl. 15 třinácté směrnice. Jinými slovy, považovala-li většina oslovených společníků nabídnutou cenu za spravedlivou, není důvodu tuto nepovažovat za spravedlivou i vůči zbylým menšinovým společníkům. Ustanovení čl. 15 odst. 5 alinea první třinácté směrnice zakládá nevyvratitelnou právní domněnku. 47 Přehledné srovnání nabízí např. VAN DER ELST, Christoph. The Inﬂuence of Shareholder Rights on Shareholder Behavior [online]. Corporate Finance and Capital Markets Law Review. 2010, is. 1, s. 50-62 [cit. 18. 12. 2013]. Obdobně srov. ČERNÁ, 2006, op. cit., s. 210-212. 45 46


17

ovšem přijetí právní úpravy těchto institutů i ve vztahu k jiným typům obchodních společností. 2.3.2. Unijní právní úprava Přes některé pokusy o zavedení práva squeeze-out, jakožto obecného institutu práva kótovaných společností, zůstala tato snaha nenaplněna. 48 Unijní právní úprava proto prozatím reguluje pouze formu tzv. následného squeeze-out, který lze uplatnit pouze v kótovaných společnostech. 49

V původním znění návrhu Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/68/ES, na základě kterého měla být do Směrnice Rady č. 77/91/EHS zařazena právní úprava squeeze-out [čl. 39a návrhu], jakožto obecného institutu práva kótovaných společností. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/68/ES v přijatém znění však uvedenou úpravu neobsahuje. V úvahách o zavedení práva squeeze-out do unijní právní úpravy ostatních typů společností, zejména pak společností uzavřených, byly pověřené profesní skupiny skeptické a této možnosti se spíše bránily. Srov. např. doporučení tzv. Winterovy expertní skupiny. In: WINTER, Jaap et al. Report of the High Level Group of Company Law Experts on a Modern Regulatory Framework for Company Law in Europe [online]. Brusel: Evropská komise, 2002, s. 21 [cit. 19. 12. 2013]. 49 HAVEL, Bohumil. Squeeze-out. Protiústavní nebo legitimní nástroj změny vlastnické struktury akciové společnosti? Právní rozhledy. 2004, roč. 12, č. 21, s. 778. 48

Právo výkupu účastnických cenných papírů

18

3. SQUEEZE-OUT V OBCHZ Přijetím zákona č. 216/2005 Sb. zákonodárce zařadil do právní úpravy akciových společností v ObchZ úpravu squeeze-out 50, a to pod legislativním pojmem a marginální rubrikou „právo výkupu účastnických cenných papírů“. Do ObchZ bylo uvedenou novelou s účinností ke dni rozeslání příslušné části sbírky zákonů, resp. ke dni 1. 7. 2005 51 zařazeno celkem 6 nových ustanovení, a to konkrétně ustanovení §§ 183i až 183n. Právní úprava práva výkupu cenných papírů vykazovala v původním znění značné nedostatky, kterým se však nebudu blíže věnovat, to již učinili jiní. 52 Stejně tak postupný vývoj právní úpravy nebude zařazen, neboť není úkolem této práce porovnávat jednotlivá znění právní úpravy squeeze-out v ObchZ, ale identifikovat změny, k nimž došlo přijetím ZOK. Následující text proto vychází ze znění úpravy práva výkupu účastnických cenných papírů ke dni 31. 12. 2013. 53 3.1. Předmět práva výkupu Zákonodárce vymezuje předmět práva výkupu jako „ostatní účastnické cenné papíry“, přičemž užití tohoto pojmu připouští několik způsobů interpretace. Legální definice uvedeného pojmu je zakotvena v ustanovení § 183a ObchZ a zákonodárce jím rozumí cenné papíry vydané společností, se kterými je spojen podíl na hlasovacích právech nebo na základním kapitálu společnosti, jakož i cenné papíry, s nimiž je spojeno právo získat prvně uvedené cenné papíry. Na základě legální definice by předmětem squeeze-out nutně byly též vyměnitelné a prioritní dluhopisy, poukázky na akcie, atd., které nepředstavují účast společníků ve společnosti, ale jsou jen prostředkem k vzniku takové účasti. Pro tuto, tzv. extenzivní interpretaci svědčí především účel squeeze-out, tj. ukončení účasti všech ostatních společníků ve společnosti. Opačný přístup Tzv. nepravý squeeze-out byl do českého právního řádu zařazen přijetím zákona č. 370/2000 Sb., s účinností ke dni 1. 1. 2001. 51 Stanovení rozdílného data nabytí účinnosti (nejspíše legislativní chybou, kdy do výčtu předběžné účinnosti nebylo zařazeno ustanovení § 183j ObchZ) způsobovalo značné interpretační potíže. Srov. ČECH, Petr. K (četným) problémům právní úpravy výkupu účastnických cenných papírů (squeeze-out). Právní rozhledy. 2005, roč. 13, č. 18, s. 651-663. Kritiku z řad odborníků vyvolalo též stanovení účinnosti uvedené novely dnem vyhlášení. Takto stanovená účinnost zákona je zcela mimořádná a její použití se předpokládá pouze v případech, kdy je podmíněna existencí naléhavého obecného zájmu. V daném případě lze úspěšné pochybovat o splnění této podmínky. Srov. HAVEL, Bohumil; DOLEŽIL, Tomáš. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy. 2005, roč. 13, č. 17, s. 633-638. 52 Srov. práce autorů uvedené v předchozích poznámkách pod čarou této kapitoly a dále např. KOTÁSEK, Josef. Vytěsnění anonymního akcionáře. Časopis pro právní vědu a praxi. 2006, roč. 14, č. 3, s. 257-261. 53 Je-li v této kapitole použit pojem „squeeze-out“ či „právo výkupu“, má se jím na mysli právo výkupu účastnických cenných papírů v rozhodném znění. Je-li v této kapitole užito odkazu na „zákon“, je jím ObchZ. Stejné pravidlo platí i pro užití označení konkrétního ustanovení bez uvedení příslušného právního předpisu. 50


19

by vedl k možnosti, kdy se dominantní akcionář uplatněním práva squeeze-out skutečně stane jediným akcionářem, avšak následně toto své postavení opět ztratí uplatněním práv třetích osob např. z vyměnitelných dluhopisů. Vodítkem pro interpretaci pojmu účastnické cenné papíry stricto sensu může být ustanovení § 183l odst. 3, které omezuje předmět práva výkupu pouze na cenné papíry menšinových akcionářů, neboť stanoví, že pouze tyto cenné papíry přecházejí na hlavního akcionáře. Na základě tohoto ustanovení by předmětem squeeze-out nebyly účastnické cenné papíry, k nimž vlastnické právo drží osoba odlišná od společníka. Další argument pro restriktivní výklad pojmu „účastnických cenných papírů“ představuje ustanovení § 183i odst. 2, které stanovuje zvláštní kvalifikovanou většinu pro přijetí rozhodnutí valné hromady při squeeze-out, přičemž právo hlasovat přiznává všem vlastníkům účastnických cenných papírů. Zcela jistě totiž nelze přiznat hlasovací právo též osobám, které nejsou společníky společnosti. S přihlédnutím k povaze a účelu squeeze-out je nutné přiklonit se k interpretaci prvně uvedené, přestože s drobnými modifikacemi. Předmětem squeeze-out musí být všechny účastnické cenné papíry společnosti ve významu stanoveném ustanovením § 183a za současného přiznání hlasovacího práva toliko společníkům společnosti. 54 3.2. Předpoklad vzniku práva výkupu Proces squeeze-out lze připustit pouze v případě, kdy dominantní společník vykonává takový rozsah práv, že ostatní společníci se de facto nemohou podílet na řízení společnosti, resp. nejsou sto prosadit svou „vizi směřování“ společnosti a pro tuto se náklady na zajištění jejich práv stávají zcela neefektivními. Conditio sine qua non práva výkupu je proto přítomnost dominantního společníka ve společnosti. 3.2.1. Hlavní akcionář Vznik práva výkupu je podmíněn existencí společníka, jenž vykonává zákonem stanovený, kvalifikovaný rozsah práv ve společnosti. Takového společníka zákonodárce označil legislativním pojem „hlavní akcionář“. Společník je hlavním akcionářem, vlastní-li účastnické cenné papíry: a) jejichž jmenovitá hodnota představuje alespoň 90 % základního kapitálu společnosti, s nimiž je spojeno hlasovací právo, a b) s nimiž je spojen alespoň 90% podíl na hlasovacích právech ve společnosti.

54

DĚDIČ, 2012, op. cit., s. 305-307. Obdobně srov. ELIÁŠ, 2010, op. cit., s. 353.


20

Ke splnění obou uvedených podmínek musí dojít v osobě jediného společníka. 55 Hlavní akcionář je oprávněn požadovat, aby představenstvo svolalo valnou hromadu, která projedná možnost přechodu vlastnického práva ke všem ostatním účastnickým cenným papírům společnosti na tohoto společníka. Legislativní zakotvení kritérií pro přiznání práva výkupu vytváří značné interpretační potíže. Doslovnou interpretací prvně uvedené podmínky docházíme k závěru, že pro stanovení rozhodného podílu na základním kapitálu je nutné uvažovat pouze účastnické cenné papíry, s nimiž je spojeno hlasovací právo. Takový závěr by vedl k nelehkým situacím. Prioritní akcie, s nimiž není standardně spojeno hlasovací právo, by se do určení rozhodného podílu nezapočítávaly. Naopak pro hlasování na valné hromadě při squeezeout zákonodárce přiznává hlasovací právo i vlastníkům těchto akcií. Lze si proto představit společníka, který by byl nadán právem výkupu, avšak na valné hromadě by nemohl prosadit svou vůli, tj. bez ohledu na ostatní přijmout rozhodnutí o přechodu vlastnického práva. Jinak řečeno, při uvedené interpretaci by zákonodárce přiznával právo výkupu nikoli většinovému společníkovi. Nelze proto než přijmout závěr o interpretaci první zmíněné podmínky ve světle uvedeného, tedy že pro stanovení rozhodného podílu hlavního akcionáře je nezbytné uvažovat i s hodnotou vkladu do základního kapitálu, jenž je představován jmenovitou hodnotou prioritních akcií. 56 I. Štenglová 57 uvádí, že obdobné výkladové potíže způsobuje první podmínka vzniku práva squeeze-out při dočasném pozastavení výkonu hlasovacích práv podle ustanovení § 186a odst. 1 ObchZ. Toto ustanovení však modifikuje toliko pravidla pro určení způsobilosti valné hromady přijímat rozhodnutí, resp. minimálního počtu hlasů pro přijetí rozhodnutí, a nikoli pravidla pro stanovení celkového počtu účastnických cenných papírů, z něhož se určí rozhodný podíl. Zákaz výkonu hlasovacích práv nemá vliv na jejich existenci či neexistenci, jen nemohou být po určitou dobu vykonávána. Takový zákaz nemůže založit právní fikci, že s takto postiženými účastnickými cennými papíry nejsou spojena hlasovací práva. Při určení, zda akcionář nabyl podílu rozhodného k přiznání práva výkupu, je nutné i k těmto účastnickým cenným papírům přihlédnout. Stejně tak lze souhlasit se závěrem citované autorky, ve kterém dovozuje, že při hlasování valné hromady, která rozhoduje o přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům, se zásadně k zákazu výkonu hlasovacích práv podle ustanovení § 186a odst. 1 nepřihlíží. 55

HAVEL, 2004, op. cit., s. 774. DĚDIČ, 2012, op. cit., s. 307-308. Opačný názor svého času zastával např. Tomáš Dvořák. In: DVOŘÁK, Tomáš. Squeeze-out aneb má drobný akcionář důvod k pláči? Právní fórum, 2005, roč. 2, č. 7, str. 253-254. 57 Ibidem, s. 308. 56


21

V opačném případě by právo výkupu mohl uplatnit i akcionář, jenž zdaleka nemusí být dominantním společníkem, ale který pouze po přechodnou dobu vykonává rozhodný podíl na hlasovacích právech ve společnosti. Zákon upravuje též zvláštní pravidla pro stanovení rozhodného podílu hlavního akcionáře v případě, kdy společnost drží vlastnické právo k některým vlastním účastnickým cenným papírům. V takové situaci se tyto účastnické cenné papíry pro účely výpočtu rozhodného podílu rozdělí mezi všechny vlastníky podle vzájemného poměru jmenovitých hodnot jejich účastnických cenných papírů. 58 Za předpokladu, že společnost vydala pouze akcie, nezpůsobuje uvedené pravidlo interpretační potíže a podíl na základním kapitálu, jenž je představován právě těmito akciemi, se připočte k podílům jednotlivých akcionářů. 59 Paradoxně tak může být za hlavního akcionáře označen i takový společník, který nedisponuje rozhodným podílem ve společnosti a který (!) ani nebyl nucen vynaložit prostředky k získání takového podílu. 3.2.2. Identifikace hlavního akcionáře Z uvedeného vyplývá, že pro přiznání práva výkupu je nutné požadovat nejen splnění kritérií stanovených pro vznik tohoto práva, ale též uvážit možnost přijetí rozhodnutí o přechodu účastnických cenných papírů na valné hromadě silou hlasů konkrétního akcionáře. Není-li totiž hlavní akcionář sto prosadit svou vůli na této valné hromadě, budou výsledkem případného uplatnění práva squeeze-out jen další neopodstatněné výdaje na straně společnosti, které mají právě uplatněním tohoto práva pro futuro odpadnout. Opačné uvažování by nutně vedlo k závěrům, jež se příčí ústavním zásadám (viz uvedený případ společnosti, která vydala prioritní akcie) 60 nebo zásadám, na nichž spočívá institut squeeze-out (viz výkladové problémy k předmětu práva výkupu). Nelze však nezmínit, že ani shora naznačená interpretace podmínek pro přiznání práva squeeze-out není dostatečná, resp. nezaručuje hlavnímu akcionáři, že se skutečně

POKORNÁ, Jarmila; KOVAŘÍK, Zdeněk; ČÁP, Zdeněk a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, s. 843. 59 Přestože se bude jednat o zcela ojedinělé případy, nelze vyloučit např. vlastní vyměnitelné dluhopisy, či jiné účastnické cenné papíry v majetku společnosti. Stejně tak není jednoznačné, jak se uvedené pravidlo projeví např. ve vztahu k vlastníkům vyměnitelných dluhopisů, má-li společnost v majetku vlastní akcie (nehledě přitom na skutečnost, že některé účastnické cenné papíry ani jmenovitou hodnotu nemají, např. poukázky na akcie). 60 Ustanovení čl. 11 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. V dalším textu již jen jako „Listina“. V naznačeném případě porušení spočívá v odejmutí vlastnického práva k účastnickým cenným papírům ostatních akcionářů, aniž by byly naplněny předpoklady pro vznik práva squeeze-out. Takové odnětí musí být považováno za nelegitimní a rozhodnutí valné hromady o přechodu vlastnického práva za nezákonné. 58


22

stane výlučným společníkem společnosti. Ve smyslu ustanovení § 155 odst. 1 ObchZ jsou akcionáři společnosti též osoby, které se podílejí na základním kapitálu této, třebaže doposud nebyly vydány akcie nebo zatímní listy, a to od okamžiku zápisu základního kapitálu, na němž se tyto osoby podílí, do obchodního rejstříku. Tito akcionáři jsou oprávněni vykonávat od stejného okamžiku veškerá práva plynoucí z jejich účasti ve společnosti. Nehledě na další problémy při stanovení rozhodného podílu hlavního akcionáře, ke kterým v důsledku tohoto může docházet, nejsou ex lege podíly těchto akcionářů předmětem práva výkupu a na hlavního akcionáře proto nepřecházejí. 61 Tento závěr však zcela jistě nekoresponduje s úmyslem zákonodárce a smyslem a účelem procesu squeeze-out. Je nutné přijmout závěr, že uplatněním práva výkupu přechází na hlavního akcionáře vlastnická práva i k neinkorporovaným podílům na společnosti. 3.3. Proces realizace práva výkupu Proces, ve kterém hlavní akcionář realizuje právo squeeze-out, lze rozdělit z hlediska časové posloupnosti do několika dílčích kroků. Těmito kroky jsou: (1) valná hromada rozhodující o přechodu vlastnického práva k ostatním účastnickým cenným papírům na hlavního akcionáře, (2) přechod vlastnického práva a (3) výplata protiplnění. V procesu realizace práva výkupu se mohou vyskytovat též další stádia, a sice soudní řízení, jež mají zajistit ochranu menšinovým akcionářům, konkrétně pak: (4) přezkum přiměřenosti protiplnění a (5) řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. 62 3.3.1. Valná hromada při squeeze-out Za splnění výše uvedených předpokladů je hlavní akcionář oprávněn požadovat po představenstvu svolání valné hromady za účelem rozhodnutí o přechodu všech účastnických cenných papírů společnosti do vlastnictví hlavního akcionáře. 63 Nedílnou součástí žádosti o svolání valné hromady jsou dokumenty zdůvodňující výši navrženého protiplnění a případně též znalecký posudek, nebo rozhodnutí České národní banky 64, jsouli vyžadovány.

ČECH, 2005, op. cit., s. 653. Výčet zcela nekoresponduje s časovou posloupností realizace squeeze-out, neboť některá stádia procesu squeeze-out (4 a 5) nemusí být vůbec uplatněna. Uvedené instituty sloužící k ochraně menšinových akcionářů budou v práci rozebrány v uvedeném pořadí, neboť toto se jeví, s přihlédnutím k zásadě vigilantibus iura scripta sunt (práva náleží bdělým), jediným správným. 63 Nesplnění požadavků pro přiznání postavení hlavního akcionáře v době podání žádosti o svolání valné hromady nemá vliv na platnost usnesení, jímž bylo rozhodnuto o přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům při squeeze-out, nabyl-li společník rozhodného podílu do svolání valné hromady. Srov. usnesení NS ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1173/11. 64 V dalším textu již jen jako „ČNB“. 61 62


23

Svolání valné hromady Doručením řádné žádosti o svolání valné hromady, včetně všech příloh, vzniká představenstvu povinnost svolat valnou hromadu ve lhůtě 15 dní ode dne tohoto doručení. Zákon však již dále neupravuje, zda se svou povahou jedná o mimořádnou valnou hromadu svolanou k žádosti kvalifikovaných akcionářů, nebo o standardní valnou hromadu svolávanou představenstvem. V důsledku chybějící právní úpravy došlo k rozporům ohledně délky doby předstihu svolání valné hromady před jejím konáním. Přestože není tato otázka definitivně vyřešena, lze se z důvodů poskytnutí vyšší ochrany vlastníkům účastnických cenných papírů při squeeze-out přiklonit k době delší, tj. 30 dnů. 65 K tomuto názoru se přiklonil též ÚS. 66 Přesto ani tento nález nelze považovat za autoritativní rozhodnutí předmětné sporné otázky. 67 Zákon stanovuje zvláštní náležitosti pozvánky na valnou hromadu rozhodující o přechodu vlastnického práva při realizaci práva výkupu, resp. náležitosti oznámení o jejím konání, kterými jsou, vedle náležitostí obecných, (1) rozhodné informace o určení výše navrhovaného protiplnění, (2) závěry znaleckého posudku, je-li posudek vyžadován, (3) výzva zástavním věřitelům ke sdělení trvání zástavního práva k předmětu práva výkupu, (4) vyjádření představenstva společnosti k přiměřenosti navrhovaného protiplnění, (5) upozornění vlastníků účastnických cenných papírů na jejich informační práva a (6) upozornění vlastníků zastavených účastnických cenných papírů na jejich povinnost k bezodkladnému sdělení existence zástavního práva a označení zástavního věřitele. Náležitosti uvedené pod body 3 a 6 vzájemně korespondují a není zvláštního důvodu, proč je v pozvánce na valnou hromadu, či oznámení o jejím konání uvádět obě, zejména s ohledem na nepřiměřené požadavky, jež jsou tímto kladeny na zástavní věřitele. 68 Společnost je v souvislosti se svoláním valné hromady k žádosti hlavního akcionáře povinna zpřístupnit všem vlastníkům účastnických cenných papírů dokumenty o určení hlavního akcionáře, zdůvodnění výše navrhovaného protiplnění, případně též znalecký Kvalitní přehled jednotlivých argumentů obou názorových skupin nabízí DĚDIČ, Jan; KASÍK, Petr; PIHERA, Vlastimil. K vybraným aspektům úpravy squeeze out(u). Právní rozhledy, 2006, roč. 14, č. 1, s. 25-26. 66 Srov. nález ÚS ze dne 21. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 1768/09. ÚS v daném případě konstatoval porušení základních práv stěžovatele, a to z důvodu kumulace absence dohledu ČNB a předstihu svolání valné hromady před jejím zasedáním v trvání 15 dní. Otázkou však zůstává, jak by ÚS posoudil délku časové prodlevy mezi oznámením konání a zasedáním valné hromady v případě, byla-li by podmínka dohledu ze strany ČNB splněna. 67 Vzdor uvedenému měly i opačné argumenty nepochybně svou váhu, neboť se k nim přiklonil i NS např. v usnesení ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 29 Cdo 866/07. ELIÁŠ, 2010, op. cit., s. 353-354. 68 Srov. JOSKOVÁ, Lucie; PELIKÁN, Robert. Squeeze-out po česku. Právní zpravodaj. 2005, roč. 6, č. 6, s. 8. 65


posudek

k přiměřenosti

protiplnění

24

a

rozhodnutí

ČNB 69

o

udělení

souhlasu

se zdůvodněním výše navrhovaného protiplnění, jsou-li vyžadovány. Kótovaná společnost je nadto povinna zveřejnit skutečnost, že hlavní akcionář přistoupil k uplatnění práva squeeze-out, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Hlavní akcionář je povinen před zasedáním valné hromady, která má rozhodnout o přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům při squeeze-out, složit k rukám pověřeného subjektu peněžní prostředky ve výši odpovídající součtu všech částek přiměřeného protiplnění, jež bude poskytováno vlastníkům ostatních účastnických cenných papírů. Rozhodnutí valné hromady Usnesení valné hromady, jímž společníci rozhodnou o přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům z ostatních akcionářů na hlavního akcionáře, je jádrem celého procesu práva výkupu. Tímto usnesením vyjadřuje společnost svou vůli nemít již nadále jiného společníka než hlavního akcionáře. Současně tímto usnesením hlavní akcionář demonstruje svou dominantní pozici ve společnosti, neboť, dospěl-li proces realizace squeeze-out až do tohoto bodu, může hlavní akcionář přijmout usnesení bez ohledu na vůli ostatních společníků. V neposlední řadě je toto usnesení právním titulem k přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům společnosti na hlavního akcionáře. S ohledem na zcela zásadní právní následky takového usnesení valné hromady je vyžadována pro přijetí zvláštní kvalifikovaná většina hlasů, jimiž musí akcionáři toto rozhodnutí podpořit. Podle ustanovení § 183i odst. 2 je nutné, aby s rozhodnutím vyslovilo souhlas alespoň devět desetin hlasů všech vlastníků účastnických cenných papírů. 70 Na valné hromadě hlasují všichni společníci společnosti, včetně hlavního akcionáře. Zákon výslovně přiznává hlasovací právo též vlastníkům prioritních akcií. Jak již bylo zmíněno, při hlasování nemůže být přihlíženo k dočasné sistaci výkonu hlasovacích práv. 71

Schválení způsobu odůvodnění výše navrženého protiplnění je vyžadováno pouze v kótovaných společnostech. Splní-li hlavní akcionář tuto povinnost, nevyžaduje se zpracování znaleckého posudku. ČNB je povinna vydat rozhodnutí nejpozději do 15 dnů, ve zvlášť odůvodněných případech nejpozději do 30 dnů ode dne doručení návrhu na zahájení řízení. V podrobnostech srov. Stanovisko k některým otázkám spojeným s vytěsněním ze dne 9. 11. 2005, č. STAN/13/2005 [online]. Praha: Komise pro cenné papíry, 2005, 7 s. [cit. 23. 12. 2013]. 70 K výkladovým problémům viz podkapitolu 3.2. 71 Přiznává-li zákonodárce právo hlasovat i vlastníkům účastnických cenných papírů, se kterými není ex lege spojeno hlasovací právo (prioritní akcie), je nutné přiznat hlasovací právo i vlastníkům účastnických cenných papírů, s nimiž je spojeno hlasovací právo, avšak kteří toto právo nemohou vykonávat pouze po přechodnou dobu; per argumentum a fortiori. 69


25

Usnesení valné hromady při realizaci squeeze-out nemůže stanovit částku protiplnění nižší, než jaká byla navržena ve zdůvodnění výše protiplnění, případně ve znaleckém posudku. 72 Dalšími obligatorními náležitostmi usnesení valné hromady jsou určení hlavního akcionáře a určení lhůty pro poskytnutí protiplnění ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů. K přijetí usnesení valné hromady při squeeze-out je vyžadována forma notářského zápisu. Po přijetí usnesení valné hromady je představenstvo povinno bezodkladně podat návrh na zápis usnesení do obchodního rejstříku. Představenstvo usnesení valné hromady o přechodu vlastnického práva při squeeze-out společně se závěry znaleckého posudku, je-li vyžadován, zveřejní způsobem stanoveným pro svolání valné hromady. Stejně tak uveřejní představenstvo upozornění, že notářský zápis o rozhodnutí společnosti byl uložen a je k nahlédnutí v sídle společnosti. 3.3.2. Přechod vlastnického práva K přechodu vlastnického práva k ostatním účastnickým cenným papírům v majetku menšinových akcionářů na hlavního akcionáře dochází uplynutím jednoho měsíce ode dne zveřejnění usnesení valné hromady, na které bylo rozhodnuto o tomto přechodu. Jak již bylo uvedeno, skýtá legislativní zakotvení okamžiku přechodu nemalé interpretační potíže. Předně je nutné uvést, že ustanovení § 183l odst. 3 pracuje s pojmem „menšinového akcionáře“. Pomineme-li, že užití tohoto označení je nekonsistentní s ostatními ustanoveními úpravy práva výkupu, ale i ObchZ jako celku, dochází při jazykovém výkladu tohoto pojmu ke konfliktu se smyslem a účelem procesu squeeze-out. Přejde-li na hlavního akcionáře jen vlastnické právo k účastnickým cenným papírům ostatních akcionářů společnosti, není zaručeno, že se hlavní akcionář stane výlučným společníkem společnosti. Nejenže na hlavního akcionáře nepřechází účastnické cenné papíry společnosti ve vlastnictví osob odlišných od akcionářů, ale nepřechází ani podíl společníka, jenž není představován žádným účastnickým cenným papírem. Tento legislativní nedostatek nelze než překlenout opět v rovině výkladu, kdy v daném případě musí převážit výklad teleologický nad prostým výkladem jazykovým. V opačném případě by byl popřen smysl existence institutu squeeze-out. 73

Zákonodárce přistoupil k explicitnímu vyjádření zákazu odchýlit se od navržené výše protiplnění poskytnutím nižší částky, neboť původní legislativní vyjádření tohoto omezení vyvolávalo nemalé interpretační potíže. V podrobnostech např. ČECH, 2005, op. cit., s. 660. 73 Srov. též výklad k pojmu „ostatní účastnický cenný papír“ v podkapitole 3.2., jakož i tam uvedené citační odkazy. 72


26

S uplynutím uvedené doby zákon spojuje další právní následky. Okamžikem přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům při squeeze-out dochází k zániku zástavních práv, která váznou na předmětu tohoto přechodu. Účastnické cenné papíry přijaté k obchodování na regulovaném trhu se uplynutím jednoho měsíce ode dne zveřejnění usnesení valné hromady při squeeze-out vyřazují z obchodování na všech regulovaných trzích. Uplynutím stanovené doby vzniká též povinnost společnosti zajistit záznam převodu vlastnického práva k zaknihovaným cenným papírům na majetkových účtech dosavadních vlastníků a hlavního akcionáře u osoby pověřené vedením evidence zaknihovaných cenných papírů. Tento požadavek je společnost povinna vznést nejpozději do třiceti dní ode dne přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům. Bývalým vlastníkům účastnických cenných papírů, které byly vydány v listinné podobě, vzniká přechodem vlastnického práva k těmto papírům povinnost předložit je do 30 dní společnosti. Tato povinnost dopadá shodně na zástavní věřitele, jakož i na všechny třetí osoby, které mají listinné účastnické cenné papíry v detenci, nehledě přitom z jakého titulu. Osoba, která uvedenou povinnost nesplní do jednoho měsíce 74 ode dne přechodu vlastnického práva, nestanoví-li společnost dodatečnou lhůtu k odevzdání, je v prodlení a společnost může přistoupit k procesu prohlášení neodevzdaných účastnických cenných papírů za neplatné. 75 Dodatečná lhůta určená představenstvem K otázce možného přechodu samostatně převoditelných práv, které byly v době rozhodování valné hromady při squeeze-out od účastnických cenných papírů odděleny a převedeny na třetí osobu, lze poukázat na skutečnost, že uplatnění jen některých z těchto práv koliduje se smyslem a účelem práva výkupu. Tak tomu bude především v případě oddělení práva na předností úpis akcií, vyměnitelných či prioritních dluhopisů. V těchto případech je opět nutné argumentovat účelem squeeze-out a postavení hlavního akcionáře, jakožto výlučného společníka společnosti, zachovat. Samostatně převoditelné právo by třetí osoba nemohla vykonat v rozsahu, jímž by byl účel squeeze-out ohrožen, za což by jí náležela přiměřená náhrada. Zákon naznačený problém pohříchu přehlíží a odlišné řešení nenabízí. Naopak, v případě oddělení práva na vyplacení dividendy, např. formou převodu kupónů vydaných k tomuto účelu, uvedený problém nenastává a postavení hlavního akcionáře (výlučného společníka) ohroženo není. Srov. DĚDIČ, 2012, op. cit., s. 324. 74 Zákon v této části není zcela konsistentní, neboť uvedené osoby mají povinnost odevzdat účastnické cenné papíry do 30 dní ode dne přechodu vlastnického práva, avšak nepříznivá sankce je může postihnout již uplynutím jednoho měsíce ode dne přechodu vlastnického práva. Není proto vyloučeno, že společnost započne postup prohlášení neodevzdaných cenných papírů za neplatné ještě před uplynutím lhůty k jejich odevzdání. Došlo-li k přechodu vlastnického ke dni 1. 2. 2013, lhůta pro odevzdání účastnických cenných papírů uplyne dne 3. 3. 2013 resp. 4. 3. 2013, společnost je však oprávněna uplatnit negativní důsledky již 2. 3. 2013, tj. den následující po uplynutí jednoho měsíce po přechodu vlastnického práva při squeeze-out. Přestože uvedený případ je jen hypotetický, svědčí o velmi nízké legislativní kvalitě předmětné právní úpravy, a to i navzdory opakovaným novelizacím. 75 Představenstvo společnosti vyzve způsobem určeným pro svolání valné hromady společníky, kteří jsou v prodlení s předložením účastnických cenných papírů, aby tyto cenné papíry předložili v přiměřené lhůtě. Ve výzvě představenstvo společníky též upozorní na možnost prohlášení účastnických cenných papírů za neplatné, a to v případě pokračujícího prodlení s odevzdáním cenných papírů. Nepředloží-li společník účastnické cenné papíry ani v této lhůtě, prohlásí představenstvo tyto cenné papíry za neplatné, o čemž jejich dosavadní vlastníky vyrozumí způsobem určeným pro svolání valné hromady [§ 214 ObchZ].


27

společnosti nesmí být kratší než 14 dní. Poskytnutí dodatečné lhůty k odevzdání podle ustanovení § 183l odst. 6 konzumuje požadavek na stanovení „další“ dodatečné lhůty podle ustanovení § 214 ObchZ. K prohlášení neodevzdaných účastnických cenných papírů za neplatné však může společnosti přistoupit pouze, splní-li povinnosti stanovené tímto ustanovením již při poskytnutí „první“ dodatečně lhůty. 76 Společnost namísto neplatných účastnických cenných papírů vydá nové a zajistí jejich bezodkladné předání hlavnímu akcionáři. Společnost zajistí předání veškerých vrácených účastnických cenných papírů hlavnímu akcionáři (v době předání již výlučnému společníku společnosti), a to bez zbytečného odkladu po jejich převzetí od dosavadních vlastníků. 3.3.3. Výplata protiplnění Přechodem vlastnického práva k účastnickým cenným papírům při squeeze-out vzniká dosavadním vlastníkům těchto cenných papírů právo na vyplacení přiměřené protiplnění. Smyslem protiplnění je poskytnou dosavadním vlastníkům majetkovou kompenzací za odnětí jejich podílů ve společnosti hlavním akcionářem. Určení výše protiplnění Určení výše poskytovaného protiplnění tak, aby byl splněn požadavek přiměřenosti, není nikterak snadné. Naopak se jedná o otázku značně komplikovanou a právní úprava v ObchZ k jednoznačnosti spíše nepřispívá. 77 Přiměřené protiplnění je třeba chápat jako peněžní částku, za kterou by bylo lze předmětný „účastnický cenný papír směnit, a to při transakci mezi nezávislými, informovanými a ochotnými stranami.“ 78 S ohledem na potřebu komplexního posouzení hodnoty společnosti, jejího majetku, budoucího vývoje, jakož i dalších skutečností rozhodných pro stanovení hodnoty účastnických cenných papírů, se ke stanovení výše přiměřeného protiplnění vyžaduje posudek znalce, jenž nesmí být starší tří měsíců ke dni podání žádosti o svolání valné hromady při squeeze-out. 79

ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 638. 77 Je nutné podotknout, že v otázce určení výše přiměřeného protiplnění bude zpravidla nejčastěji docházet ke sporům zúčastněných osob, neboť se zde střetávají zcela opačné zájmy bývalých vlastníků ostatních účastnických cenných papírů a hlavního akcionáře (výlučného společníka). 78 Informace ČNB k oceňování účastnických cenných papírů pro účely povinných nabídek převzetí, veřejných návrhů smlouvy a vytěsnění [online]. Praha: Česká národní banka, 2010, s. 8 [cit. 25. 12. 2013]. 79 Jak již bylo uvedeno, znalecký posudek se nevyžaduje při squeeze-out v kótovaných společnostech. Funkci znaleckého posouzení zde supluje souhlas ČNB se zdůvodněním výše navrženého protiplnění, jež je nezbytným předpokladem přijetí rozhodnutí valné hromady při squeeze-out. Nahrazení znaleckého posouzení je však jen zdánlivé, neboť ČNB neposuzuje výši navrhovaného protiplnění, ale toliko způsob odůvodnění jeho výše. V podrobnostech viz poznámku pod čarou č. 68, jakož i tam uvedený citační odkaz. 76


28

Znalce pro zpracování posudku k přiměřenosti protiplnění vybírá hlavní akcionář, aniž by byl povinen obrátit se za tímto účelem na příslušný soud. 80 Okamžik posouzení přiměřenosti protiplnění je určen pouze nepřímo, a to právě stanovením nejvýše přípustného stáří znaleckého posudku. Uvedený požadavek je třeba vykládat tak, že stanovení výše přiměřeného protiplnění musí být provedeno nejpozději ke dni, jenž nepředchází odeslání žádosti o svolání valné hromady při squeeze-out o více než 3 měsíce. Zůstává otázkou, zda takto určená doba posouzení zajišťuje dostatečně objektivitu navrženého protiplnění. Nepochybně je totiž třeba vzít v úvahu, že k přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům dojde s určitým časovým odstupem. Vlastní způsob stanovení hodnoty účastnických cenných papírů, na základě které je posléze určeno přiměřené protiplnění, je předmětem relativně samostatné vědní disciplíny zabývající se oceňováním podniků. Shrnutí předmětu tohoto oboru, jakož i uvedení výčtu metod, jichž lze při oceňování podniku užít, by jistě přesáhlo zaměření této práce. Z tohoto důvodu nebude tato problematika blíže rozvedena, přestože se jedná v procesu squeeze-out o otázku kruciální, avšak svou povahou spadající spíše do oboru ekonomie. Obecně lze však stanovit, že proces squeeze-out má svá specifika, a proto i stanovení přiměřeného protiplnění nemůže být provedeno prostým odvozením od běžné tržní hodnoty účastnických cenných papírů. 81 Naopak je nutné zjistit spravedlivou hodnotu protiplnění modifikováním standardních oceňovacích metod s ohledem na povahu squeeze-out. 82 Výplata protiplnění Výplatu přiměřeného protiplnění zajišťuje osoba k tomu určená hlavním akcionářem. V souladu s ustanovením § 183m odst. 3, může být pověřenou osobou pouze obchodník s cennými papíry, banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo. Jak již bylo uvedeno, peněžní prostředky určené k výplatě protiplnění bývalým vlastníkům účastnických cenných papírů je hlavní akcionář povinen předat pověřené osobě v době ČECH, 2005a, op. cit., s. 12. V souvislosti s tímto způsobem určení znalce pro stanovení přiměřeného protiplnění vyvstaly pochybnosti o objektivitě a nezávislosti znalce, je-li pověřen přímo hlavním akcionářem a za svou činnost je hlavním akcionářem též odměňován [§ 183j odst. 6 ObchZ]. Tyto pochybnosti je však třeba odmítnout, neboť znalec je při výkonu své činnosti povinen postupovat řádně a nestranně podle nejlepšího vědomí a individuální pochybení nelze přičítat na vrub zákona [§§ 6 násl. zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů]. 81 Ve společnosti s dominantním společníkem bude poptávka po koupi např. akcií spíše nižší. Takovéto poptávce by odpovídala i spíše nižší tržní cena. Srov. usnesení NS ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 29 Cdo 723/11. 82 V podrobnostech srov. např. ZIMA, Petr. Oceňování při squeeze-out. Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 8, s. 267-274, či Informace ČNB k oceňování účastnických cenných papírů pro účely povinných nabídek převzetí, veřejných návrhů smlouvy a vytěsnění, 2010, op. cit., s. 8-14. 80


29

před zasedáním valné hromady v rámci squeeze-out. 83 Stanovením této povinnosti by měl být dostatečně zajištěn výkon práva na zaplacení přiměřeného protiplnění. Vznik práva bývalého vlastníka účastnického cenného papírů na zaplacení přiměřeného protiplnění je determinován podobou účastnického cenného papíru, za nějž má být protiplnění poskytnuto. Zákon odlišuje okamžik vzniku práva na zaplacení protiplnění za listinné a zaknihované cenné papíry. Někdejším vlastníkům zaknihovaných účastnických cenných papírů vzniká právo na zaplacení protiplnění provedením záznamu o přechodu vlastnického práva na majetkových účtech těchto vlastníků a hlavního akcionáře v evidenci zaknihovaných cenných papírů. V případě účastnických cenných papírů vydaných v listinné podobě je okamžik vzniku práva na zaplacení protiplnění vázán na splnění povinnosti dosavadních vlastníků předat tyto listinné cenné papíry společnosti. Předáním cenných papírů se pohledávka na zaplacení protiplnění stává splatnou. Zákon však neupravuje okamžik vzniku práva na zaplacení

v případě,

kdy

dosavadní

vlastník

uvedenou

povinnosti

nesplní

a představenstvo prohlásí neodevzdané cenné papíry za neplatné. Vcelku jednoznačně bylo dovozeno, že bývalým vlastníkům, jejichž cenné papíry byly prohlášeny za neplatné, vzniká právo na zaplacení protiplnění dnem prohlášení neplatnosti cenných papírů. 84 Při splnění uvedených podmínek poskytne pověřená osoba bezodkladně dosavadnímu vlastníkovi účastnických cenných papírů protiplnění v penězích. Je-li prokázána existence zástavního práva, pověřená osoba poskytne přiměřené protiplnění zástavnímu věřiteli. 85 Dosavadním vlastníkům účastnických cenných papírů, případně zástavním věřitelům, náleží též obvyklý úrok z hodnoty poskytovaného protiplnění, neboť mezi přechodem vlastnického práva při squeeze-out a vlastní výplatou protiplnění dochází časové prodlevě. Právo na úrok z protiplnění vzniká okamžikem přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům a trvá do zaplacení přiměřeného protiplnění. 86 Někteří autoři dovozují splnění povinnosti předat peněžní prostředky určené k výplatě protiplnění i uzavřením smlouvy o úvěru či jiném způsobu financování hlavního akcionáře, bude-li tento způsob financování účelově vázán na výplatu protiplnění. Takový závěr se jeví zcela správným za předpokladu, že konkrétní ujednání smluvních stran dostatečně zabezpečí „nevypověditelnost“ závazků z těchto smluv ze strany hlavního akcionáře v době po přijetí usnesení valné hromady při squeeze-out. Srov. DĚDIČ, 2012, op. cit., s. 333-334. 84 Srov. usnesení NS ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2321/11. Shodně I. Štenglová. In: Ibidem, s. 334. 85 Je-li hodnota zajištěné pohledávky nižší než částka odpovídající přiměřenému protiplnění, poskytne se protiplnění zástavnímu věřiteli pouze do výše zajištěné pohledávky. 86 Zákon výslovně neřeší, zda je hlavní akcionář povinen deponovat spolu s částkou odpovídající součtu všech poskytovaných protiplnění u pověřené osoby i částku odpovídající úrokům. Přes problematické určení konkrétní výše úroků, která je takřka výlučně v dispozici dosavadních vlastníků, je nutné přihlédnout 83


30

Promlčení práva na zaplacení protiplnění Právo na zaplacení přiměřeného protiplnění je právem relativním, jelikož je obsahem právního vztahu hlavního akcionáře (výlučného společníka) a původního vlastníka účastnických cenných papírů, jež byly předmětem práva výkupu, přičemž tomuto právu odpovídá povinnost hlavního akcionáře poskytnout protiplnění prostřednictvím pověřené třetí osoby. Právo na zaplacení přiměřeného protiplnění proto podléhá promlčení v obecné čtyřleté promlčecí lhůtě. Promlčecí lhůta počíná běžet dospělostí pohledávky z práva na zaplacení přiměřeného protiplnění v souladu s výše uvedeným. 87 3.3.4. Přezkoumání přiměřenosti protiplnění Soudní přezkum přiměřenosti navrženého protiplnění je zvláštním soudním řízením, které má svůj podklad v ustanovení § 183k ObchZ. Právo zahájit toto řízení je zcela specifickým institutem zakotveným k ochraně menšinových společníků a třetích osob právě (a pouze) při procesu squeeze-out. Právo vznést návrh na posouzení přiměřenosti navrhovaného protiplnění vzniká vlastníkům účastnických cenných papírů okamžikem obdržení pozvánky na valnou hromadu při squeeze-out. 88 Není-li návrh na přezkoumání vznesen do 1 měsíce ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady v obchodním rejstříku, právo na jeho podání zaniká. Aktivně legitimovanými k podání návrhu na přezkum výše protiplnění jsou vlastníci účastnických cenných papírů. Návrh směřuje proti hlavnímu akcionáři. 89 Řízení o přezkumu přiměřenosti protiplnění je řízením nesporným 90, zahajovaným na návrh. Jelikož se jedná o řízení mezi (bývalým) vlastníkem účastnických cenných papírů a hlavním akcionářem, společnost, jejíž účastnické cenné papíry byly (budou) předmětem práva výkupu, nebude účastníkem tohoto řízení. 91 Specifikem tohoto řízení k povaze úroků coby příslušenství protiplnění a konstatovat, že příslušenství zásadně sleduje osud hlavní pohledávky. Hlavní akcionář proto bude povinen složit k rukám pověřené osoby peněžní prostředky odpovídající jak protiplnění, tak úrokům. 87 KOTÁSEK, 2006, op. cit., s. 259-260. 88 Není jasné, proč zákonodárce stanovil vznik práva na podání návrhu k soudu již před rozhodnutí valné hromady. Konkrétní výši protiplnění určuje až valná hromada, a proto není důvodu, proč konstruovat právo na přezkum protiplnění před toto rozhodnutí, když se výše protiplnění může dodatečně zvýšit. 89 V případě, kdy je hlavní akcionář zahraniční právnickou osobou, zůstává otázka příslušnosti českých soudů dosud nevyřešena. Rozhodnutí VS v Praze ze dne 22. 6. 2010, č. j. 7 Cmo 439/09-105, kterým byla taková příslušnost dovozena, bylo zrušeno nálezem ÚS ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. II. ÚS 2504/10. Řízení před VS v Praze nebylo ke dni odevzdání této práce pravomocně skončeno. S ohledem na povahu squeeze-out a postavení menšinových akcionářů v tomto procesu by však měla být dovozena příslušnosti českých soudů. 90 Lze se setkat i s odlišnými názory na povahu tohoto řízení. Právní jistotu nepodporuje ani opakované odmítání autoritativního rozhodnutí této otázky ze strany vyšších soudů, včetně ÚS. Srov. usnesení ÚS ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. II. ÚS 232/11, či nález ÚS ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05. 91 S výjimkou případů, kdy sama společnost drží vlastnické právo k některým vlastním účastnickým cenným papírům a podá návrh na přezkum přiměřenosti protiplnění. Srov. DĚDIČ, 2012, op. cit., s. 341.


31

je též skutečnost, že v převážné většině případů dojde v průběhu řízení ke ztrátě aktivní legitimace v osobě navrhovatele, neboť zpravidla soud nerozhodne ve věci samé do uplynutí 1 měsíce ode dne podání návrhu. 92 Z povahy tohoto řízení však plyne, že navrhovatel nepřestává být účastníkem řízení ke dni odnětí vlastnického práva při squeeze-out. Předmětem soudního řízení je stanovení výše přiměřeného protiplnění, nikoli jen určení navrženého protiplnění nepřiměřeným. 93 Návrh na přezkum protiplnění může být svou povahou žalobou na plnění 94, kterou se oprávněná osoba domáhá uhrazení rozdílu mezi protiplněním navrženým a objektivně přiměřeným, nebo návrhem na určení hodnoty přiměřeného protiplnění. 95 Soudní rozhodnutí, kterým byla stanovena vyšší částka přiměřeného protiplnění, je pro hlavního akcionáře závazné i vůči ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů. Uvedené pravidlo zajišťuje ochranu menšinových akcionářů, kteří z nejrůznějších důvodů nepřistoupili k podání návrhu na přezkoumání přiměřenosti protiplnění. Tato ochrana je však do jisté míry iluzorní. V případě, že hlavní akcionář dobrovolně neuhradí rozdíl mezi navrženým a soudem určeným protiplněním, nemůže (bývalý) vlastník účastnických cenných papírů, který nebyl účastníkem řízení o přezkumu protiplnění, jen na základě ustanovení § 183k odst. 3 přistoupit přímo k vymáhání takovéto pohledávky. Takový vlastník by byl nucen uplatnit pohledávku z práva na dorovnání výše protiplnění v samostatném nalézacím řízení jako běžnou neuhrazenou pohledávku. 96 Ustanovení § 183k odst. 2 vyvolává nejasnosti ohledně pravidla uvedeného v předchozím odstavci, neboť stanoví, že osoby, které neuplatnily právo vznést návrh na soudní přezkum protiplnění, se již nemohou nepřiměřenosti protiplnění dovolávat. Je nutné přijmout takový výklad uvedeného ustanovení, dle kterého není možné požadovat přezkoumání výše protiplnění v odlišném soudním řízení anebo v době, kdy právo vznést tento návrh již prekludovalo. Současně je nutné přiznat (bývalým) vlastníkům účastnických cenných papírů, kteří nebyli účastníky řízení o přezkumu přiměřenosti

Vzdor uvedenému názoru VS v Praze v rozhodnutí citovaném v předchozí poznámce pod čarou naopak účastenství společnosti v řízení o přezkumu přiměřenosti protiplnění dovodil. 92 Právo podat návrh vzniká ve stejný den, kdy počíná běžet měsíční doba, jejímž uplynutím přejde vlastnické právo k účastnickým cenným papírům na hlavního akcionáře. 93 POKORNÁ, 2009, op. cit., s. 848. 94 Ustanovení § 80 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. V dalším textu již jen jako „OSŘ“. 95 Ustanovení § 80 písm. c) OSŘ. Srov. Usnesení NS ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4712/07. Citováno dle DĚDIČ, 2012, op. cit., s. 341. 96 ŠTENGLOVÁ, 2010, op. cit., s. 634.


32

protiplnění, právo domáhat se zaplacení rozdílu mezi navrženou a soudem určenou výší přiměřeného protiplnění. 3.3.5. Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Oprávnění společníků společnosti zahájit řízení o přezkoumání platnosti rozhodnutí valné hromady není zvláštním právem zakotveným pro případ uplatnění práva výkupu. Naopak, jedná se o standardní institut akciového práva, jehož smysl tkví v posílení ochrany společníků a dalších osob před přijímáním nezákonných rozhodnutí. Proto nebude v následujícím textu podán vyčerpávající rozbor tohoto institutu, neboť takový počin by jistě vystačil na samostatnou práci obdobného druhu. Základem oprávnění menšinových akcionářů podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, jímž bylo rozhodnuto o přechodu vlastnického práva při squeezeout, je ustanovení § 183, které odkazuje k analogickému užití ustanovení § 131 ObchZ. Dle tohoto ustanovení je každý společník, jakož i člen dozorčí rady, člen představenstva či likvidátor oprávněn domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, které bylo přijato v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami, a to ve lhůtě tří měsíců ode dne konání valné hromady. Aktivně legitimovaní k podání takového návrhu tedy nejsou všichni vlastníci účastnických cenných papírů, ale pouze akcionáři. Pasivně legitimovanou je vždy společnost, jejíž valná hromada napadené usnesení přijala. Zákon výslovně stanoví, že nepřiměřenost protiplnění není důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. V úvahu tak přichází především možnost vyslovit neplatnost usnesení valné hromady v důsledku chybně určeného hlavního akcionáře, vadného svolání valné hromady, anebo nebyla-li dodržena minimální doba předstihu svolání před konáním valné hromady. 97 Jinými slovy je právo zpochybnit platnost usnesení valné hromady prostředkem nikoli k nápravě nesprávně stanovené výše protiplnění, ale zpravidla prostředkem ke zvrácení celého procesu squeeze-out. I s ohledem na tuto skutečnost zákon vyžaduje, aby porušení uvedených předpisů dosahovalo intenzity podstatného porušení. 98

V tomto případě je však nutné vzít v úvahu i časové hledisko konkrétního případu, neboť by prohlášením neplatnosti usnesení valné hromady po uplynutí delšího časového období mohlo dojít „ke zpochybnění řady právních úkonů, které v mezidobí akciová společnost učinila, což by mohlo přivodit vážnou majetkovou újmu třetím osobám jednajícím v dobré víře v platnost nuceného výkupu“. Citováno dle nálezu ÚS ze dne 21. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 1768/09. 98 Srov. ustanovení § 131 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 183 odst. 2 ObchZ. 97


33

Soudní řízení o prohlášení neplatnosti usnesení valné hromady je zvláštním soudním řízením nesporným, zahajovaným výlučně na návrh oprávněné osoby. 99 Lze předpokládat, že navrhovatel v průběhu řízení ztratí postavení společníka společnosti, tj. aktivní legitimaci k podání návrhu na prohlášení neplatnosti usnesení valné hromady. Bylo by však zcela proti smyslu ochrany menšinových společníků spočívající v možnosti iniciovat toto řízení, skončilo-li by zamítnutím návrhu z důvodu zániku postavení navrhovatele ve společnosti v důsledku procesu squeeze-out, jehož kruciální část je předmětem tohoto řízení. 100

99

Srov. usnesení ÚS ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1269/10. Pro zachování aktivní legitimace, resp. účastenství v již započatém řízení je vyžadováno prokázání právního zájmu. S ohledem na fatální důsledky squeeze-out pro menšinové společníky a vlastníky dalších účastnických cenných papírů lze téměř s jistotou konstatovat, že právní zájem existuje z povahy usnesení valné hromady, která rozhodla o přechodu vlastnického práva při squeeze-out. Srov. usnesení NS ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4354/08. 100

Nucený přechod účastnických cenných papírů

34

4. SQUEEZE-OUT V ZOK Ke dni 31. 12. 2013 byl zrušen ObchZ a právní úprava obsažená v tomto zákoně byla následujícího dne nahrazena právní úpravou v ZOK. Od 1. 1. 2014 je proces squeezeout upraven v celkem 20 ustanoveních zákona 101, a to v ustanovení § 375 až § 394. Zákonodárce zde lépe vystihuje podstatu celého procesu, neboť jej označuje marginální rubrikou „nucený přechod účastnických cenných papírů“. 102 V ustanovení § 395 ZOK je pak upraveno právo sell-out (pod legislativním názvem „právo odkupu“). S ohledem na hlavní cíl této práce, a sice identifikaci změn mezi zmíněnými právními úpravami, se jeví více než vhodné zachovat dosavadní strukturu rozboru práva squeeze-out, jenž byl proveden v rámci úpravy v ObchZ. Obsahem této kapitoly bude též kritický rozbor jednotlivých pravidel stanovených v nové právní úpravě. 103 4.1. Předmět práva nuceného přechodu Předmětem nuceného přechodu jsou shodně s předchozí právní úpravou „ostatní účastnické cenné papíry“. Účastnickými cennými papíry zákonodárce rozumí cenné papíry 104 emitované společností, s nimiž je spojen podíl na základním kapitálu 105 nebo hlasovacích právech, a cenné papíry, s nimiž je spojeno právo získat takové cenné papíry. Zákon zachovává tzv. extenzivní výklad předmětu squeeze-out, který zahrnuje jak účastnické cenné papíry, s nimiž je spojeno hlasovací právo (zpravidla akcie), tak cenné papíry zakládající pro futuro možnost vzniku účasti ve společnosti, např. prioritní a vyměnitelné dluhopisy. Uvedená definice však zahrnuje i další instrumenty. Jedná se zejména o podíly společníků, k nimž společnost neemitovala žádné cenné papíry, případně upsané akcie, jejichž emisní kurs nebyl úplně splacen a k nimž nebyly vydány zatímní listy, přestože se tito společníci podílejí na základním kapitálu společnosti zapsaném v obchodním rejstříku. Podle Je-li v této kapitole užito odkazu na „zákon“, je jím ZOK. Stejné pravidlo platí i pro užití označení konkrétního ustanovení bez uvedení příslušného právního předpisu. 102 Opět však lze shledat dílčí nedostatky v uvedeném názvu, neboť přestože při procesu squeeze-out nepochybně dochází k přechodu účastnických cenných papírů, dochází při tomto procesu zejména k přechodu (držby) vlastnického práva k cenným papírům, resp. zaknihovaným cenným papírům, a proto by z hlediska čistě teoretického bylo vhodnější zvolit pro squeeze-out označení přechod (držby) vlastnického práva k účastnickým cenným papírům [srov. §§ 987 a násl. NOZ]. V dalším textu již jen jako „nucený přechod“ či „právo nuceného přechodu“. 103 Je-li v této kapitole použit pojem „squeeze-out“, má se jím na mysli nucený přechod účastnických cenných papírů. 104 Pojem „cenný papír“ v této kapitole zahrnuje též zaknihované cenné papíry, připouští-li to povaha daného instrumentu a není-li v textu uvedeno, že se konkrétní pravidlo vztahuje výlučně na zaknihované cenné papíry. 105 Podíl zde vystupuje ve významu spoluúčasti na základním kapitálu (tj. vkladu), nikoli ve smyslu ustanovení § 31 ZOK. 101


35

ustanovení § 256 ZOK se na tzv. nesplacené nebo tzv. nevydané akci, jakož i na zatímní listy, použijí přiměřeně ustanovení zákona o akciích, nevylučuje-li to jejich povaha. 106 Z uvedeného vyplývá, že definice pojmu „účastnický cenný papír“ je v ZOK podstatně širší, než tomu bylo v ObchZ, a zahrnuje též podíly akcionářů, k nimž dočasně není vydán žádný cenný papír. Uvedená definice pojmu účastnického cenného papíru zahrnuje též některá samostatně převoditelná práva, která již byla v době uplatnění squeeze-out od účastnických cenných papírů oddělena a inkorporována do cenného papíru. Tak tomu bude zejména v případě oddělení práva na přednostní úpis akcií, vyměnitelných nebo prioritních dluhopisů a vydaní opčních listů k jejich uplatnění. 107 I na tyto cenné papíry dopadá definice obsažená v ustanovení § 245, neboť z jejich povahy vyplývá, že zakládají možnost získat cenné papíry, s nimiž je spojen podíl na základním kapitálu nebo hlasovacích právech společnosti. Tyto účastnické cenné papíry proto budou předmětem nuceného přechodu. Na ostatní samostatně převoditelná práva, která nebyla v době uplatnění práva squeeze-out vtělena do cenného papíru, tj. nebyla od akcie oddělena, se použije pravidlo stanovené v ustanovení § 281 ZOK a tato přejdou společně s převodem akcie (jiného účastnického cenného papíru). 108 Účinností ZOK bylo prolomeno dlouhotrvající tabu, tolik příznačné někdejší rigidní úpravě akciového práva v českém právním řádu. 109 Nová právní úprava zavedla oprávnění společnosti vydávat různé druhy akcií, tj. akcií, s nimiž jsou spojena zvláštní práva. Zákon předestírá některá z těchto zvláštních práv. 110 Zákonný výčet zvláštních práv je však pouze demonstrativní a nevylučuje se vydání akcie s jiným zvláštním právem. Lze však připustit vydání akcií, s nimiž by bylo spojeno právo znemožňující uplatnění squeeze-out? Vydání takových akcií by de facto znamenalo nemožnost uplatnění práva squeeze-out v dané společnosti, a to pouze na základě znění stanov, ve kterých se určuje obsah a povaha zvláštních práv spojených s akciemi. Připuštěním této možnosti bychom předjímali dispoziční oprávnění společnosti odmítnout ve stanovách uplatnění procesu squeeze-out

Tzv. nesplacenou akcií se rozumí soubor práv a povinností akcionáře do úplného splacení emisního kursu akcie [§ 256 odst. 2 ZOK]. 107 Ustanovení § 295 ZOK. 108 K přechodu oddělených samostatně převoditelných práv bez současného vydání cenného papíru při squeeze-out viz příslušnou část této kapitoly. 109 Srov. KŘÍŽ, Radim. Úvaha na téma problematiky druhů akcií dle nové právní úpravy obsažené v zákoně o obchodních společnostech a družstvech. Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 4, s. 110-115. 110 Např. právo na pevný, rozdílný nebo podřízený podíl na zisku [§ 276 odst. 3 ZOK]. 106


36

jako celku. Je však otázkou, zda je společnost takovým oprávněním nadána. 111 Z žádného ustanovení třinácté směrnice nevyplývá možnost členského státu přijmout úpravu squeezeout, jejíž aplikaci by společnost mohla vyloučit. 112 Domnívám se proto, že nelze připustit vydání akcie, s níž by bylo spojeno právo vylučující squeeze-out, a to s ohledem na nejspíše kogentní povahu právní úpravy squeeze-out. 4.2. Předpoklad vzniku práva nuceného přechodu ZOK zachovává podmínku stanovenou pro vznik práva squeeze-out, jež spočívá ve výkonu dostatečně velkého rozsahu práv a povinností ve společnosti jedním společníkem. Jinými slovy, předpokladem vzniku práva nuceného přechodu zůstává existence rozhodného podílu ve společnosti v rukou dominantního akcionáře. 4.2.1. Hlavní akcionář Zákonodárce označuje „hlavním akcionářem“ toho společníka, jenž ve společnosti vlastní akcie, a) jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90 % základního kapitálu společnosti, na nějž byly vydány akcie s hlasovacími právy, a c) s nimiž je spojen alespoň 90% podíl na hlasovacích právech ve společnosti. 113 Hlavním akcionářem se stane společník, v jehož osobě dojde ke kumulativnímu splnění obou podmínek. Hlavní akcionář je oprávněn požadovat, aby představenstvo svolalo valnou hromadu a aby tomuto orgánu předložilo ke schválení návrh na přechod vlastnického práva ke všem ostatním účastnickým cenným papírům na tohoto společníka. Zákon odstraňuje nejasnosti, jež se vyskytovaly při určení osoby hlavního akcionáře v někdejší právní úpravě. Rozhodný podíl se stanovuje pouze ve vztahu k akciím, nikoli již ke všem účastnickým cenným papírům. Napříště se tedy osoba hlavního akcionáře určí pouze na základě množství jím vlastněných akcií ve vztahu Např. B. Havel dovozuje, že právní úprava squeeze-out v ZOK je dispozitivní a společnost může uplatnění tohoto institutu ve stanovách, případně vydáním zvláštního druhu akcií, vyloučit. Tento názor hlavní tvůrce zákona vyjádřil při osobní konzultaci autora v rámci workshopu „Nadační fondy po rekodifikaci soukromého práva“, konaného dne 17. 1. 2014 na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Jakkoli uznávám názor hlavního tvůrce zákona, zastávám stanovisko opačné, neboť je třeba vždy uvažovat závazky České republiky vůči EU. 112 Obecným připuštěním možnosti vyloučit aplikaci squeeze-out z vůle společnosti by byl v některých případech založen právní stav rozporný s požadavky třinácté směrnice. Možnost společnosti vyloučit uplatnění squeeze-out u kótovaných společností připustit nelze. Konstatováním kogentní povahy právní úpravy squeeze-out pouze ve vztahu ke kótovaným společnostem bychom se dopouštěli neodůvodněného porušování principu rovného zacházení, neboť taková pravidla zákonodárce nestanovil. 113 Rozhodný podíl u společnosti, jež vydala akcie bez jmenovité hodnoty (kusové akcie) bude nutné stanovit podle počtu těchto akcií ve vlastnictví hlavního akcionáře. Srov. BĚLOHLÁVEK, Alexander; POKORNÁ, Jarmila; DVOŘÁK, Tomáš a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. Díl II. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 1598. 111


37

k ostatním akciím. Odpadá značně problematické určení hlavního akcionáře v případě, kdy společnost vydala též jiné účastnické cenné papíry, s nimiž bylo spojeno právo na získání účasti na společnosti a které, přestože jejich vliv na stanovení rozhodného podílu hlavního akcionáře nebyl stanoven, bylo ex lege nutné zohlednit. 114 Vhodnost užití pojmu „akcie“ pro stanovení rozhodného podílu podporuje též pravidlo přiměřeného použití zákonných ustanovení o akciích i na tzv. nesplacené akcie, či tzv. nevydané akcie. 115 Je tedy nepochybné, že při stanovení rozhodného podílu hlavního akcionáře je nutné přihlédnout též k těmto podílům ostatních společníků. Dokonce lze uvažovat situaci, kdy hlavní akcionář splní uvedená kritéria právě započtením jeho nesplacených nebo nevydaných akcií. Zákon takovou možnost nezapovídá, není proto nutné ji a priory odmítat. Na druhou stranu zůstává zachováno značně problematické vyjádření první podmínky stanovené k přiznání práva nuceného přechodu. Nepochybně došlo v textu zákona k přesnějšímu vymezení akcií, z nichž se rozhodný podíl určuje. Těmito jsou akcie, s nimiž je spojeno hlasovací právo. 116 Nehledě ke skutečnosti, že ZOK připouští zcela libovolné rozložení hlasovacích práv spojených s akciemi, je možné vydat prioritní akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí až 90 % základního kapitálu. 117 Z toho lze poměrně snadno dovodit možnost existence společnosti, ve které bude jediný akcionář vykonávat 100 % hlasovacích práv, přestože všechny jeho akcie mohou představovat vklad toliko ve výši 10 % základního kapitálu. Je nepochybné, že takový akcionář vykonává ve společnosti zcela dominantní (výlučný) vliv při rozhodování o věcech v působnosti valné hromady, přestože jeho majetkovou účast na základním kapitálu lze označit za spíše menší. Přesto by takovému akcionáři mělo být přiznáno právo squeeze-out. Naznačenou interpretaci je nutno odmítnout, neboť by vedla k přiznání práva nuceného přechodu i akcionáři, kterého zcela jistě nelze označit za dominantního. Smyslem a účelem squeezeout je poskytnout možnost stát se výlučným společníkem pouze (a jen) akcionáři, který ve společnosti vykonává dominantní vliv a který „nese v podstatě veškeré riziko spojené ČECH, 2005, op. cit., s. 653. Tzv. nevydanou akcií se rozumí soubor obligací, jimiž je vyjádřen podíl společníka v době od splacení emisního kursu do vydání účastnického cenného papíru [§ 256 odst. 3 ZOK]. Někteří autoři takové akcie označují pojmem „nevtělené“. Srov. ČECH, Petr. Akcie ve víru rekodifikace aneb nevtělené, zaknihované a kusové akcie v návrhu zákona o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 10, s. 295. 116 ZOK stanoví výpočet rozhodného podílu pouze z akcií, které představují vklad do základního kapitálu, k němuž se váží hlasovací práva. Jinak řečeno, uvedená podmínka nezohledňuje možnost společnost vydat akcie bez hlasovacích práv, resp. při stanovení rozhodného podílu se s těmito nepočítá. Shodně DĚDIČ, 2012, op. cit., s. 308. 117 Ustanovení § 279 ZOK. 114 115


s podnikáním

společnosti“ 118,

jež

38

je

představováno

výší

prostředků

vložených

do základního kapitálu společnosti. Akcionář, který vlastní ve společnosti akcie představující investici v řádu desetiny hodnoty základního kapitálu, by takovým právem neměl být nadán. Nelze proto než opět s odvolání na účel právní úpravy squeeze-out dovodit, že rozhodný podíl je nutné stanovovat též s ohledem na hodnotu vkladu do základního kapitálu, jenž je představován akciemi bez hlasovacích práv. 119 Stejně tak lze názor uvedený v předchozím odstavci podpořit konstatováním, že i vlastníkům prioritních akcií zákon přiznává právo hlasovat na valné hromadě při squeeze-out. 120 Za zcela absurdní je naopak třeba označit situaci, kdy by mohlo dojít k přiznání práva svolat valnou hromadu, avšak hlavní akcionář by nemohl vlastní přechod účastnických cenných papírů prosadit výkonem vlastních hlasovacích práv. 121 V právní úpravě ZOK zcela absentuje pravidlo týkající se účastnických cenných papírů ve jmění společnosti a nakládání s nimi v průběhu procesu squeeze-out. Je proto nasnadě dovodit, že se na tyto cenné papíry uplatní obecné pravidlo stanovené v ustanovení § 309 odst. 1 a při stanovení rozhodného podílu hlavního akcionáře se k těmto účastnickým cenným papírům nepřihlíží. 122 4.2.2. Identifikace hlavního akcionáře Pro přiznání práva squeeze-out je tedy nezbytné uvážit schopnost oprávněné osoby prosadit na valné hromadě vlastní přechod účastnických cenných papírů. V opačném případě by se právo squeeze-out iracionálně přiznávalo osobě, která není sto celý proces dokončit. Stejně tak je pro stanovení rozhodného podílu hlavního akcionáře nutné brát v úvahu jmenovitou hodnotu prioritních akcií ve vztahu k základnímu kapitálu společnosti, přestože tento výklad nejspíše směřuje proti výslovnému znění zákona. V opačném případě by mohlo dojít k uplatnění práva squeeze-out z vůle nikoli dominantního společníka.

118

POKORNÁ, 2004, op. cit., s. 239. Uvedenou interpretaci lze podpořit též ustanovením § 2 odst. 2 in fine NOZ, které zakazuje dovolávat se slov právního předpisu proti jeho smyslu. 120 Ustanovení § 382 odst. 1 ZOK. 121 Lze připustit též argumentaci ve prospěch opačného názoru. Z povahy prioritní akcie vyplývá, že její vlastník nemá zájem podílet na řízení společnosti, ale spokojí se s vlastnictvím akcie coby investičního aktiva. Postavení takových vlastníků lze přirovnat k postavení vlastníků dluhopisů, s jejichž vklady do základního kapitálu se při stanovení rozhodného podílu nepočítá. Tato argumentace je však spíše slabší a v konfrontaci s výše uvedeným nejspíše neobstojí. 122 Naproti tomu je zásadně nutné přiznat společnosti právo na protiplnění za vlastní účastnické cenné papíry, ke kterým společnost v době přechodu vlastnického práva při squeeze-out držela vlastnické právo. 119


39

4.3. Proces realizace práva nuceného přechodu Realizace práva squeeze-out v ZOK nedoznala zásadních změn, a proto bude i v této kapitole zachováno předchozí členění textu na jednotlivé fáze tohoto procesu, tj. (1) konání valné hromady, která rozhodne o přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům, (2) přechod vlastnického práva a (3) výplata protiplnění. Opět budou podrobeny rozboru též prostředky ochrany svědčící osobám, jimž bylo při squeeze-out odňato vlastnické právo. 4.3.1. Valná hromada, která rozhodne o přechodu účastnických cenných papírů Naplní-li společník uvedené kritéria, je oprávněn požadovat na představenstvu svolání valné hromady s jediným bodem k projednání, a to přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům na hlavního akcionáře. 123 Svolání valné hromady Představenstvo svolá valnou hromadu do 30 dní ode dne doručení žádosti hlavního akcionáře. Zákonodárce přes četné rozpory v interpretaci povahy valné hromady zcela rezignoval na jakoukoli snahu legislativního zpřesnění úpravy a ustanovení v prakticky nezměněném znění převzal i do ZOK. 124 Nadále tak zůstává sporné, zda se svou povahou jedná o zvláštní případ valné hromady svolané k žádosti kvalifikovaného akcionáře, nebo o valnou hromadu svolávanou představenstvem podle ustanovení §§ 402 a násl. ZOK. Je-li valná hromada při

squeeze-out

zvláštní

valnou

hromadou

svolanou

k žádosti

kvalifikovaného akcionáře, pak by nutně musela zasednout nejpozději do 40 dní ode dne doručení žádosti o svolání. Při tomto výkladu je možné uvedenou 30denní lhůtu považovat jednak za lhůtu stanovenou k uveřejnění oznámení o konání valné hromady, nebo zvláštní úpravu doby předstihu uveřejnění oznámení před vlastním zasedáním valné hromady. První uvedený výklad je sám o sobě nesmyslný, neboť v případě, že by představenstvo uveřejnilo oznámení o konání valné hromady až na samém sklonku zákonné lhůty (tj. 30. den po doručení žádosti), nebylo by možné dodržet nejzazší termín zasedání valné hromady (tj. 40. den po doručení žádosti, při zachování 15 denního, resp. 21 denního předstihu). V případě, že uvedené ustanovení upravuje dobu předstihu a za předpokladu dodržení lhůty stanovené k zasedání valné hromady (tj. 40 dní po doručení žádosti), by představenstvo bylo nuceno uveřejnit oznámení o konání valné hromady nejpozději

Nepočítaje v to tzv. organizační úkony valné hromady (např. volba předsedy, zapisovatele atd.), které musí proběhnout vždy. 124 Srov. ustanovení § 183j odst. 1 ObchZ. 123


40

do deseti dní ode dne doručení žádosti hlavního akcionáře. 125 Argumentum per eliminationem je nutné valnou hromadu při squeeze-out považovat za standardní valnou hromadu svolávanou představenstvem, avšak která může být svolána pouze na žádost hlavního akcionáře. Oznámení o konání této valné hromady musí předcházet vlastnímu konání nejméně o 30 dní, přičemž ke zveřejnění oznámení musí dojít ve stejné lhůtě po doručení žádosti hlavního akcionáře. 126 Hlavní akcionář je povinen k žádosti o svolání valné hromady přiložit, podle povahy společnosti, v níž právo nuceného přechodu uplatňuje, znalecký posudek k přiměřenosti protiplnění, případně zdůvodnění výše protiplnění s rozhodnutím ČNB o jeho schválení. Znalecký posudek nesmí být ke dni doručení žádosti starší 3 měsíců. 127 Předchozí souhlas ČNB s odůvodněním navržené výše protiplnění je nezbytnou náležitostí přijetí rozhodnutí na valné hromadě. ZOK zachovává dosavadní náležitosti pozvánky na valnou hromadu, přičemž tato musí obsahovat zejména informace rozhodné pro určení výše protiplnění, a to ve formě zdůvodnění jeho výše, případně závěrů znaleckého posudku. Spornou náležitostí pozvánky zůstává výzva zástavním věřitelům, kteří jsou povinni sdělit společnosti existenci zástavního práva k účastnickým cenným papírům. Na zástavní věřitele jsou tímto kladeny zcela nepřiměřené požadavky neustálého sledování situace ve společnosti, přestože jim zákon přiznává společnická práva pouze podmíněně. 128 Tento nedostatek je však do jisté míry napraven ustanovením § 380, jež stanoví další náležitost pozvánky na valnou hromadu, a sice upozornění vlastníků účastnických cenných papírů na povinnost sdělit společnosti existenci zástavního práva a osobu zástavního věřitele bezodkladně poté, co se dozví o konání valné hromady. 129 Pozvánka musí obsahovat též upozornění V pořadí druhý uvedený závěr je jistě možný. Avšak nahlíženo prizmatem racionálního zákonodárce, jenž by v tomto případě stanovil zvláštní lhůtu, kterou by však bylo nutné vždy podstatně zkrátit na základě jiných ustanovení zákona, je i tento závěr jen stěží obhajitelný. 126 Shodně např. J. Pokorná. In: BĚLOHLÁVEK, 2013, op. cit., s. 1612-1613. 127 Znalecký posudek se nadále nevyžaduje při squeeze-out v kótovaných společnostech [§ 392 ZOK]. Zákon nikterak neupravuje lhůtu, ve které je hlavní akcionář povinen přistoupit k podání žádosti o svolání valné hromady po přezkoumání zdůvodnění výše protiplnění ze strany ČNB. Avšak i v tomto případě navržená výše protiplnění s narůstajícím časovým odstupem ztrácí na své objektivitě. Lze proto předpokládat, že stanovení výše protiplnění, jejíž odůvodnění posléze přezkoumala ČNB ve správním řízení, by nemělo být ke dni podání žádosti o svolání valné hromady starší 3 měsíců. Mnohem praktičtější by však bylo, kdyby ČNB přímo ve schválení zdůvodnění výše protiplnění stanovila dobu platnosti tohoto rozhodnutí, což se v praxi, bohužel, neděje. Informace byla ověřena telefonickým dotazem autora na kontaktní osobu ČNB pro problematiku oceňování při squeeze-out (pana L. Mocka) dne 22. 1. 2014. 128 Zásadní roli při určení možnosti výkonu akcionářských práv přebírá právní jednání, jímž je zřízeno zástavní právo k účastnickým cenným papírům. Při absenci takového ujednání, věřitel není oprávněn společnická práva vykonávat [srov. §§ 1323, 1332 odst. 1 NOZ]. 129 Povinnost stanovená vlastníkům účastnických cenných papírů je jistě obhajitelnější než obdobná povinnost kladená na zástavní věřitele. I zde však existuje potenciální riziko, že se někteří vlastníci 125


41

na informační povinnost společnosti vůči všem vlastníkům účastnických cenných papírů, spočívající ve sdělení údaje o hlavním akcionáři, resp. v poskytnutí znaleckého posudku, případně rozhodnutí ČNB a zdůvodnění výše protiplnění. 130 Povinnost hlavního akcionáře předat před zasedáním valné hromady při squeezeout osobě pověřené výplatou protiplnění peněžní prostředky, jež odpovídají součtu všech navrhovaných protiplnění, zůstává v nové právní úpravě zachována. Rozhodnutí valné hromady Dle ustanovení § 382 odst. 1 se k přijetí rozhodnutí valné hromady v rámci squeeze-out vyžaduje souhlas alespoň 90 % hlasů všech vlastníků akcií. Zákon tedy zcela jednoznačně vymezuje osoby, které jsou oprávněny na valné hromadě hlasovat a přijmout příslušné rozhodnutí. Těmito osobami jsou výlučně vlastníci akcií. Odpadají tak výkladové problémy způsobené užitím pojmu „vlastníci účastnických cenných papírů“ v právní úpravě ObchZ. 131 Opět lze poukázat na vhodnost použití pojmu „vlastník akcie“, neboť nepochybně zahrnuje též vlastníky tzv. nesplacených a tzv. nevydaných akcií. 132 Na valné hromadě hlasují všichni vlastníci prioritních akcií, jakož i hlavní akcionář. Zákon dostatečně nereflektuje možnost existence vlastníků akcií, jejichž hlasovací práva spojená s akcií nebude v době rozhodování valné hromady možné vykonávat, a to pro dočasný zákaz výkonu těchto práv podle ustanovení §§ 426 a 427. Není však třeba odchýlit se od řešení tohoto problému, které bylo dovozeno v rámci někdejší právní úpravy. 133 Má-li být zachován účel squeeze-out, není možné k dočasné sistaci výkonu hlasovacích práv při rozhodování valné hromady o nuceném přechodu přihlížet. 134 O rozhodnutí valné hromady se pořizuje notářský zápis, jehož obsahem je (vedle obecných náležitostí kladených na zápis o rozhodnutí valné hromady podle ustanovení § 423 ZOK) určení hlavního akcionáře, výše protiplnění a určení lhůty pro jeho výplatu. 135

účastnických cenných papírů o konání valné hromady, resp. o uplatnění práva nuceného přechodu nedozvědí (např. vlastníci prioritních a vyměnitelných dluhopisů). 130 Poskytnutí kopií uvedených dokumentů zajistí společnost, aniž by byla oprávněna požadovat náhradu nákladů s tím spojených [§ 379 odst. 3 ZOK]. 131 Ustanovení § 183i odst. 2 ObchZ. 132 K tomu viz podkapitolu 4.2. 133 Srov. názor I. Štenglové uvedený v podkapitole 3.2. 134 Obdobně P. Šuk. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana; HAVEL, Bohumil; CILEČEK, Filip; KUHN, Petr; ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 578-579. 135 V předchozí právní úpravě nebyl účel stanovení lhůty k výplatě zřejmý, resp. nebyly stanoveny následky uplynutí této lhůty. Zákon v ustanovení § 378 odst. 3 konstruuje právě jeden z těchto následků, tj. navrácení nevyplaceného protiplnění zpět hlavnímu akcionáři.


42

Obligatorní přílohou notářského zápisu je znalecký posudek k přiměřenosti protiplnění, případně zdůvodnění výše protiplnění. Představenstvo zajistí bezodkladně po přijetí rozhodnutí valné hromady podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku. Představenstvo též zveřejní způsobem stanoveným pro uveřejnění oznámení o konání valné hromady usnesení valné hromady a závěry znaleckého posudku (je-li vyžadován), jakož i upozornění všem vlastníkům účastnických cenných papírů 136 na jejich právo nahlédnout do těchto listin v sídle společnosti. 137 4.3.2. Přechod vlastnického práva Uplynutím 1 měsíce ode dne zveřejnění usnesení valné hromady, které byl předložen návrh na přechod účastnických cenných papírů při squeeze-out, v obchodním rejstříku, přechází vlastnické právo ke všem účastnickým cenným papírům společnosti na hlavního akcionáře. ZOK tedy zcela správně konstruuje zákonný přechod vlastnického práva k účastnickým cenným papírům bez ohledu na postavení jejich vlastníka. Odpadají tím výkladové problémy způsobené užitím pojmu „menšinový akcionář“ v ObchZ. Hlavní akcionář se uplynutím uvedené doby stane výlučným vlastníkem všech účastnických cenných papírů, a tedy jediným akcionářem společnosti. Přestože lze nepochybně uvedenou změnu považovat za pozitivní, není ani právní úprava přechodu vlastnického práva při squeeze-out v ZOK zcela bezchybná. Zákon opomíjí možnost osamocení práva k nabytí účasti na společnosti, aniž by toto právo bylo současně inkorporováno do cenného papíru, a jeho následného převodu na třetí osobu.138 Práva zakládající možnost vzniku společnického vztahu, jež nejsou vtělena do cenného papíru, při striktním jazykovém výkladu na hlavního akcionáře nepřecházejí. Tento výklad by však zcela jistě odporoval smyslu a účelu procesu squeeze-out a je nutné jej odmítnout. Na hlavního akcionáře musí přejít i taková práva. 139 Uplynutím

měsíční

doby

dochází

k zániku

zástavních

práv

váznoucích

na účastnických cenných papírech. Jsou-li účastnické cenné papíry společnosti přijaty Zákon nespecifikuje osoby oprávněné k nahlédnutí, nicméně lze předpokládat, že uvedené ustanovení nezakládá povinnost vůči jakýmkoli třetím osobám. 137 Zákon v ustanovení § 384 odst. 2 upravuje zveřejnění informací v případě kótovaných společností. Poměrně nejasně zákon stanoví, že souhlas ČBN se zveřejňuje jen „je-li vyžadován“. Tuto část uvedeného ustanovení je nutné považovat za zcela nadbytečnou, neboť nemůže nastat situace, kdy by bylo vyžadováno zdůvodnění výše protiplnění, avšak toto zdůvodnění by nepodléhalo posouzení ze strany ČNB [srov. § 376 odst. 1 věta druhá ZOK]. 138 Srov. ustanovení § 283 ZOK. 139 Držitelům těchto práv je samozřejmě nutné přiznat právo na protiplnění, přičemž hodnota protiplnění by se určila obdobně jako hodnota protiplnění bývalým vlastníkům prioritních dluhopisů za současného snížení této hodnoty o výnos z dluhopisu. Shodně P. Šuk. In: ŠTENGLOVÁ, 2013, op. cit., s. 581. 136


43

k obchodování na regulovaném trhu, ke dni přechodu vlastnického práva při squeeze-out se tyto vyřazují z obchodování na všech regulovaných trzích. Společnost

je

povinna

bezodkladně

po

přechodu

vlastnického

práva

k zaknihovaným účastnickým cenným papírům zajistit podání návrhu na záznam této změny na majetkových účtech vlastníků těchto cenných papírů v evidenci pověřené osoby. Relativně dlouhé doby mezi usnesením valné hromady a přechodem vlastnického práva může společnost využít k přípravě všech potřebných žádostí a jiných potřebných dokumentů. Není proto třeba zachovávat neopodstatněně dlouhou lhůtu k podání návrhu na zápis změny vlastnického práva, jak byla tato stanovena v ObchZ. Uvedené pravidlo je podle ustanovení § 2414 NOZ třeba aplikovat i v případě, kdy společnost vydala účastnické cenné papíry v listinné podobě, které byly následně imobilizovány. 140 Dosavadním vlastníkům účastnických cenných papírů vzniká přechodem vlastnického práva na hlavního akcionáře povinnost předložit tyto cenné papíry společnosti ve lhůtě 30 dní. Stejná povinnost tíží též třetí osoby, které drží účastnické cenné papíry, aniž by přitom byly jejich bývalými vlastníky. Zákon otrocky přebírá právní úpravu následků nesplnění této povinnosti, a to bez ohledu na nedostatky někdejší právní úpravy. 141 Společnost je oprávněna prohlásit účastnické cenné papíry, s jejichž předáním je dosavadní vlastník (zástavní věřitel, či třetí osoba) v prodlení, za neplatné, poskytne-li mu dodatečnou lhůtu ke splnění povinnosti. Zcela nelogicky však zákonodárce odkazuje na ustanovení upravující prohlášení neplatnosti neodevzdaných zatímních listů, přestože zákon obsahuje podrobnou úpravu prohlášení neplatností akcií, jejíž užití je v tomto případě jistě přiléhavější. 142 Společnost po prohlášení neplatnosti cenných papírů bezodkladně vydá na místo těchto cenné papíry nové, které předá hlavnímu (jedinému) akcionáři. Stejně tak ostatní předložené účastnické cenné papíry společnost bez zbytečného odkladu předá hlavnímu akcionáři. 4.3.3. Výplata protiplnění Dosavadním vlastníkům účastnických cenných papírů (zástavním věřitelům), které byly předmětem nuceného přechodu, náleží přiměřené protiplnění v penězích.

140

Ibidem, s. 582. Srov. zejména rozdílné stanovení lhůty ke splnění povinnosti v odst. 1. a 2. ustanovení § 378 ZOK. 142 Při prohlášení neodevzdaných zatímních listů se předpokládá povědomí společnosti o totožnosti prodlévajících vlastníků. Zůstává však otázkou, jak společnost stanoví dodatečnou lhůtu osobám, kterým toto určení nelze „oznámit písemně“ [srov. § 346 odst. 1]. Považuji proto za vhodnější pro případ prohlášení neplatnosti neodevzdaných cenných papírů postupovat přiměřeně podle ustanovení §§ 537 a násl. ZOK. 141


44

Určení výše protiplnění Valná hromada svým rozhodnutím určuje částku přiměřeného protiplnění, která nesmí být nižší, než jaká byla určena znaleckým posudkem, případně zdůvodněním výše protiplnění, s nímž vyslovila ČNB souhlas. Takto navržená výše protiplnění musí odpovídat hodnotě účastnických cenných papírů v době přechodu vlastnického práva na hlavního akcionáře. Poměrně paradoxně, avšak zcela v zájmu ochrany majetkových práv (dosavadních) vlastníků účastnických cenných papírů, zákon požaduje, aby byl ve výši navrženého protiplnění zohledněn i vývoj hodnoty těchto cenných papírů v době bezprostředně následující po stanovení konkrétní výše protiplnění usnesením valné hromady. Tato povinnost však bude v praxi velmi těžko splnitelná. Přestože znalec 143 nepochybně může predikovat vývoj hodnoty cenného papíru, konkrétní výši protiplnění by měl určovat s ohledem na jmění společnosti ke dni, ke kterému je znalecký posudek zpracováván. V opačném případě by se nejednalo o znalecký posudek, ale spíše o kvalifikovaný předpoklad znalce. 144 Doba, kterou by měl znalec při stanovení výše protiplnění zohlednit, bude čítat nejméně 2-3 měsíce. 145 Vlastní posouzení přiměřenosti protiplnění se však váže až k okamžiku přechodu vlastnického práva. Přes četné výtky směřující proti nedůslednosti právní úpravy určování výše protiplnění se zákonodárce neodhodlal ke stanovení alespoň dílčích pravidel pro její určení. Opět tak zůstává především na rozhodovací praxi vyšších soudů, aby některá tato pravidla znovuobjevila 146, případně aby konstruovala zcela nová pravidla v návaznosti na novou právní úpravu. Výplata protiplnění Výplatu protiplnění za odejmutí vlastnického práva k účastnickým cenným papírům při squeeze-out provádí i podle nové právní úpravy osoba odlišná od hlavního akcionáře. Osobou pověřenou k výplatě protiplnění může být pouze banka nebo obchodník s cennými

V případě určení výše protiplnění u kótované společnosti je splnění této povinnosti ještě problematičtější, neboť po zveřejnění usnesení valné hromady, která rozhodla o nuceném přechodu, se může cena, za níž jsou účastnické cenné papíry obchodovány na regulovaném trhu, dramaticky měnit. Srov. Informace ČNB k oceňování účastnických cenných papírů pro účely povinných nabídek převzetí, veřejných návrhů smlouvy a vytěsnění [online], 2010, op. cit. s. 8 [cit. 1. 1. 2014]. 144 Případná odpovědnost znalce za tento, třebaže kvalifikovaný, „předpoklad“ by byla přinejmenším sporná. 145 Je-li představenstvo povinno svolat valnou hromady do 30 dní ode dne doručení žádosti, koná-li se valná hromada nejdříve 30 ode dne zveřejnění oznámení o jejím konání a přechází-li vlastnické právo k účastnickým cenným papírům uplynutím 1 měsíce ode dne zveřejnění usnesení valné hromady [srov. § 390 odst. 1 ZOK]. 146 Srov. např. usnesení NS ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/10. 143


45

papíry, případně též zahraniční osoba s obdobným předmětem podnikání, která vykonává činnost na území České republiky. ZOK zachovává odlišné určení okamžiku vzniku práva na zaplacení protiplnění dosavadním vlastníkům účastnických cenných papírů v závislosti na tom, zda drželi (drží) cenné papíry či zaknihované cenné papíry. Nepříliš šťastně zvolená dikce zákona v ustanovení § 388 upravuje 2 odlišné časové okamžiky vzniku práva na zaplacení protiplnění a vzniku práva na obvyklý úrok. Zákonodárce přitom nerozlišil, v kterém okamžiku vzniká které právo, což může působit výkladové obtíže. Lze se však přiklonit k tvrzení, že dosavadním vlastníkům zaknihovaných účastnických cenných papírů vzniká právo na zaplacení protiplnění okamžikem provedení zápisu vlastnického práva na majetkový účet hlavního akcionáře v evidenci zaknihovaných cenných papírů. Někdejším vlastníkům cenných papírů, jež byly předmětem nuceného přechodu, vzniká právo na zaplacení přiměřeného protiplnění okamžikem jejich předání společnosti. 147 V případě prodlení se splněním povinnosti předat společnosti účastnické cenné papíry není někdejší vlastník těchto cenných papírů oprávněn požadovat zaplacení protiplnění. 148 Právo na obvyklý úrok vzniká dnem přechodu vlastnického práva bez ohledu na právní formu účastnických cenných papírů. Právo na úrok někdejšímu vlastníku nevzniká, je-li v prodlení s předáním účastnických cenných papírů. Není důvodu odchylovat se od ustáleného výkladu vzniku práva na zaplacení protiplnění v případě neodevzdaných účastnických cenných papírů prohlášených za neplatné. Ke vzniku tohoto práva dochází dnem, kdy představenstvo prohlásí cenné papíry za neplatné. 149 Splatnost protiplnění nastává bezodkladně po vzniku práva na jeho zaplacení. Lze předpokládat povinnost společnosti informovat pověřenou osobu o splnění podmínek pro vznik práva na zaplacení protiplnění u osoby konkrétního bývalého vlastníka účastnických cenných papírů. V praxi bude nejspíše docházet k rozšíření povinností pověřené osoby

Dosavadním vlastníkům tzv. nesplacených či nevydaných akcií vzniká právo na zaplacení protiplnění dnem přechodu vlastnického práva. ŠTENGLOVÁ, 2013, op. cit., s. 584. 148 Poměrně nadbytečně zákonodárce upravil následek prodlení s odevzdáním účastnických cenných papírů, neboť samotný vznik práva na zaplacení protiplnění je vázán na splnění této povinnosti. Otázkou však zůstává, zda právo na protiplnění někdejší vlastník účastnických cenných papírů nemůže uplatnit jen ve vztahu k dosud neodevzdaným cenným papírům, či ve vztahu ke všem cenným papírům, k nimž držel vlastnické právo v době jeho přechodu, a to přestože část z nich již společnosti odevzdal. Domnívám se, že je třeba volit výklad příznivější pro někdejší vlastníky a uvedené pravidlo vztáhnout jen k dosud nepředaným cenným papírům. 149 Srov. poznámku pod čarou č. 83, jakož i tam uvedený citační odkaz. 147


46

o přebírání účastnických cenných papírů od jejich někdejších vlastníků a jejich předávání hlavnímu akcionáři. 150 V případě, že účastnické cenné papíry byly ke dni přechodu vlastnického práva při squeeze-out předmětem zástavního práva, poskytne pověřená osoba protiplnění zástavnímu věřiteli. Existenci zástavního práva v rozhodné době a jeho trvání musí zástavní věřitel prokázat. Pověřená osoba zástavnímu věřiteli poskytne pouze poměrnou část protiplnění, je-li prokázáno, že zajištěná pohledávka nedosahuje hodnoty poskytovaného protiplnění. 151 Promlčení práva na zaplacení protiplnění Okamžikem splatnosti pohledávky z práva na zaplacení přiměřeného protiplnění počíná běžet obecná promlčecí lhůta. Právo na poskytnutí protiplnění se promlčuje, není-li vykonáno do 3 let. 152 4.3.4. Právo na dorovnání Patrně největších změn v nové právní úpravě doznal institut posouzení výše přiměřeného protiplnění, sloužící k ochraně bývalých vlastníků účastnických cenných papírů. Tyto změny s sebou však přináší množství výkladových nejasností. Právo na dorovnání již není konstruováno jako oprávnění zahájit soudní řízení, ale jako subjektivní právo bývalých vlastníků účastnických cenných papírů požadovat po hlavním akcionáři (jediném akcionáři) uhrazení rozdílu mezi poskytovaným protiplněním a protiplněním přiměřeným (spravedlivým). Z povahy této změny vyplývá, že pro možnost soudního přezkumu výše protiplnění je nutné právo na dorovnání uplatnit nejprve u hlavního akcionáře. Nevyhoví-li hlavní akcionář takovému požadavku, je možné obrátit se s návrhem na příslušný soud. Někdejší vlastníci účastnických cenných papírů 153 se mohou obrátit na hlavního akcionáře s žádostí o doplacení protiplnění, mají-li za to, že poskytnuté protiplnění není přiměřené, a to ode dne splatnosti protiplnění. Právo na dorovnání lze uplatnit ve zcela libovolné formě, přičemž nelze opomíjet ani uplatnění formou soudem doručeného návrhu na zahájení řízení. 154 Právo na dorovnání zaniká, není-li uplatněno žádným akcionářem BĚLOHLÁVEK, 2013, op. cit., s. 1632-1633. Povinnost prokázat hodnotu zajištěné pohledávky zákon neupravuje, nicméně je v zájmu zástavního dlužníka tuto výši společnosti (pověřené osobě) co nejdříve sdělit. V opačném případě poskytne pověřená osoba celé protiplnění zástavnímu věřiteli. DĚDIČ, 2012, op. cit., s. 338. 152 Ustanovení § 629 odst. 1 NOZ. 153 Zákon v ustanovení § 390 nesprávně označuje oprávněné osoby jako „vlastníky účastnických cenných papírů“, přestože v době, kdy toto právo vzniká, již vlastníky nejsou. BĚLOHLÁVEK, 2013, op. cit., s. 1638. 154 Ustanovení § 41 odst. 3 OSŘ. Otázkou zůstává, zda se v daném případě uplatní též pravidlo stanovené v ustanovení § 142a OSŘ, či je třeba dát přednost zvláštní úpravě v ustanovení § 390 odst. 3 ZOK. ŠTENGLOVÁ, 2013, op. cit., s. 588. 150 151


47

do 3 měsíců ode dne zveřejnění usnesení valné hromady, která rozhodla o přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům při squeeze-out, v obchodním rejstříku. Okamžik počátku běhu prekluzivní lhůty, jakož i podmínky jejího zachování jsou stanoveny více než nevhodně a jejich interpretace dozajista vyvolá nemalé rozpory. Prekluzivní lhůta počíná běžet v době, kdy oprávněné osoby ještě nejsou právem omezeným touto lhůtou nadáni a nemohou jej tedy ani uplatnit. Právo na dorovnání v tomto okamžiku de facto neexistuje, neboť ještě nevzniklo. Prekluzivní lhůta tedy bude vždy zkrácena nejméně o 1 měsíc, jehož uplynutím dochází k přechodu vlastnického práva. Avšak ani tento okamžik nezakládá vznik práva na dorovnání. 155 V praxi proto budou dosavadní vlastníci účastnických cenných papírů povinni uplatnit právo na dorovnání ve značně kratší lhůtě. 156 Stejně tak rozporná je otázka zachování práva na dorovnání v případě, kdy již uplynula prekluzivní lhůta, avšak v této lhůtě bylo právo alespoň jedenkrát uplatněno. Zákon totiž konstruuje zánik práva na dorovnání pouze, „není-li žádným [dosavadním] vlastníkem účastnických cenných papírů“ uplatněno ve stanovené lhůtě. Doslovný jazykový výklad pak evokuje, že uplatní-li alespoň jedna oprávněná osoba právo na dorovnání před uplynutím lhůty, je toto právo zachováno i pro ostatní oprávněné osoby bez ohledu na uplynutí prekluzivní lhůty. Takový výklad následků uplynutí prekluzivní lhůty však nekoresponduje s obecně přijímanými závěry právní teorie. 157 Proto je nutné dovozovat zánik práva uplynutím prekluzivní lhůty. Hlavní akcionář je povinen oznámit bezodkladně den prvního uplatnění práva na dorovnání způsobem stanoveným pro svolání valné hromady. Zákonodárce zcela správně klade povinnost hlavnímu akcionáři, neboť právě u něho se právo na dorovnání uplatňuje. Splnění povinnosti je avšak značně problematické. Osobou oprávněnou k zveřejňování informací způsobem stanoveným pro oznámení konání valné hromady je nepochybně pouze sama společnost. Hlavní akcionář tedy paradoxně nemůže uvedenou povinnost splnit bez náležité součinnosti ze strany společnosti. Ode dne splnění povinnosti oznámit den uplatnění práva na dorovnání počíná běžet promlčecí lhůta. Zákonodárce však

Jak bylo uvedeno výše, splatnost protiplnění nastává ve lhůtě „bez zbytečného odkladu“ po splnění podmínek pro vznik práva na zaplacení protiplnění. 156 Nebezpečí prekluze práva hrozí především někdejším vlastníkům zaknihovaných účastnických cenných papírů, neboť zápis přechodu vlastnického práva v příslušné evidenci zajišťuje společnost. 157 Srov. např. GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 150. 155


48

zcela opomenul upravit, jakého práva se promlčecí lhůta týká. 158 Jedním z možných výkladů 159 této promlčecí lhůty je její vztah k uplatnění práva na dorovnání v rámci soudního řízení. Nevyhoví-li hlavní akcionář návrhu na dorovnání, je oprávněný povinen uplatnit toto právo u soudu v promlčecí lhůtě, a to ode dne oznámení prvního uplatnění práva hlavním akcionářem, jinak se jeho právo stává podmíněné vznesením námitky promlčení. 160 Neuhradí-li hlavní akcionář částku požadovaného dorovnání, je bývalý vlastník účastnických cenných papírů, který toto právo u hlavního akcionáře uplatnil, oprávněn podat k soudu návrh na přezkoumání přiměřenosti protiplnění, resp. na přiznání částky dorovnání. Z dikce zákona vyplývá, že oprávněná osoba se bude domáhat doplacení částky v takové výši, aby součet částek poskytnutého protiplnění a dorovnání odpovídal hodnotě přiměřeného protiplnění. Rozhodnutí,

jímž

soud

přizná

oprávněné

osobě

právo

na

dorovnání,

je co do základu přiznaného práva pro hlavního akcionáře závazné i vůči ostatním bývalým vlastníkům účastnických cenných papírů. Výklad pojmu „základ přiznaného práva“ není zcela zřejmý, zejména s ohledem na skutečnost, že soud již neposuzuje přiměřenost protiplnění, ale rozhoduje o konkrétní částce, kterou je hlavní akcionář povinen doplatit oprávněné osobě. Alespoň z odůvodnění rozhodnutí soudu by proto mělo vyplývat, jakou výši protiplnění soud považuje za přiměřenou. Soud v rozhodnutí též určí hlavnímu akcionáři lhůtu ke složení částky odpovídající dorovnání všem oprávněným osobám do soudní úschovy. Bývalým vlastníkům účastnických cenných papírů zákon přiznává právo na náhradu nákladů účelně vynaložených při uplatňování práva na dorovnání, a to bez ohledu na výsledek soudního řízení. 161

Zákonodárce nadto nesprávně označuje promlčecí lhůtu jako „dobu“ [§ 390 odst. 2 ZOK]. Srov. ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012, s. 265. 159 BĚLOHLÁVEK, 2013, op. cit., s. 1638. Shodně P. Šuk. In: ŠTENGLOVÁ, 2013, op. cit., s. 589. 160 KNAPP, 1995, op. cit., s. 197. 161 Pochybnosti vzbuzuje pravidlo o úhradě nákladů, které se hradí z prostředků složených do soudní úschovy, není-li k jejich náhradě povinen hlavní akcionář. Uvedené pravidlo nejspíše reaguje na situace, kdy náklady vzniknou i jiným osobám než jen účastníkům soudního řízení. Je však otázkou, jak budou tyto náklady uplatněny a jak soud případně zajistí, aby byly prostředky v soudní úschově přiměřeně navýšeny. Obdobné nejasnosti vyvolává též pravidlo stanovené pro úhradu nákladů spojených s plněním do soudní úschovy, které se stejně tak hradí z prostředků v soudní úschově. Všechny uvedené položky proto musí soud zohlednit při určení konkrétní výše prostředků, jež mají být složeny do povinné soudní úschovy [§§ 289 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v účinném znění. V dalším textu již jen jako „ZŘS“]. 158


49

Rozhodnutí, jímž bylo návrhu na dorovnání protiplnění vyhověno 162, soud vyvěsí na úřední desce spolu s výzvou všem oprávněným osobám, aby se u soudu přihlásily o poskytnutí dorovnání. Současně shodné dokumenty zveřejní způsobem stanoveným pro svolání valné hromady též společnost. 163 Bývalí vlastníci účastnických cenných papírů, kteří nebyli účastníky soudního řízení, jsou povinni přihlásit se o poskytnutí dorovnání v obecné tříleté promlčecí lhůtě, a to ode dne zveřejnění soudního rozhodnutí.164 Povinnost prokázat skutečnosti rozhodné pro poskytnutí dorovnání tíží osoby ucházející se o toto plnění. Rozhodnými skutečnostmi budou zejména rozhodnutí o přiznání práva na dorovnání (soud by s tímto rozhodnutím měl být obeznámen z úřední povinnosti), prokázání existence držby vlastnického práva k účastnickým cenným papírům v době jeho přechodu na hlavního akcionáře a rozsah požadovaného dorovnání. 165 ZOK předjímá možnost, kdy hlavní akcionář poskytne dorovnání oprávněné osobě mimo soudní řízení. I tato dohoda je, co do základu uznaného práva, pro hlavního akcionáře závazná vůči ostatním někdejším vlastníkům účastnických cenných papírů. K pojmu „základ uznaného (přiznaného) práva“, jakož i k výplatě dorovnání platí, co bylo uvedeno výše. Případná mimosoudní dohoda hlavního akcionáře a oprávněné osoby o poskytnutí dorovnání není na překážku paralelně probíhajícímu, případně později zahájenému soudnímu řízení. Je nepochybné, že hlavní akcionář nepřistoupí na dohodu, ze které by mu vznikl závazek poskytnout dorovnání v částce vyšší, než jaká byla určena v předchozím soudním řízení. Naopak, dojde-li k uzavření dohody před vydáním soudního rozhodnutí, měl by soud reflektovat základ práva na dorovnání uznaný dohodou a ve svém rozhodnutí by měl posuzovat tuto nově stanovenou výši protiplnění. 166 V případě několika paralelních mimosoudních dohod o poskytnutí dorovnání je třeba za závaznou pro ostatní někdejší vlastníky účastnických cenných papírů považovat tu, ve které je částka dorovnání stanovena jako nejvyšší.

Zákon v ustanovení § 390 odst. 4 odkazuje k rozhodnutí podle odstavce 2. věty první tohoto ustanovení. Rozhodnutí, ke kterému měl odkaz zcela jistě směřovat, je však upraveno v odstavci třetím. 163 S ohledem na množství povinností, které zákon ukládá společnost buď přímo, anebo zprostředkovaně prostřednictvím hlavního akcionáře, lze předpokládat její účastenství v předmětných soudních řízeních. Shodně P. Šuk. In: ŠTENGLOVÁ, 2013, op. cit., s. 590. 164 Zákon neupravuje, které datum zveřejnění je pro určení počátku běhu promlčecí lhůty rozhodné, přičemž zpravidla nebude rozhodnutí zveřejněno oběma subjekty současně. Z důvodu ochrany bývalých vlastníků účastnických cenných papírů by běh promlčecí lhůty měl počít vždy od pozdějšího data zveřejnění. 165 Ustanovení § 298 odst. 2 ZŘS. 166 Srov. ustanovení § 154 odst. 1 OSŘ. 162


50

Nejsou-li prostředky v soudní úschově vyplaceny oprávněným osobám do 3 let ode dne právní moci usnesení o jejich přijetí, rozhodne soud o jejich vyplacení zpět hlavnímu akcionáři. K vlastnímu předání však dojde nejdříve uplynutím 1 roku ode dne vyhlášení rozhodnutí soudu podle předchozí věty. V této době se mohou oprávněné osoby nadále přihlásit o poskytnutí dorovnání. 4.3.5. Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Oprávněné osoby se mohou domáhat vyslovení neplatnosti usnesené valné hromady postupem podle ustanovení §§ 428 a 429 ZOK. Uvedená ustanovení odkazují k přiměřenému užití ustanovení NOZ upravujících neplatnost usnesení členské schůze. 167 Důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je pouze rozpor s pravidly stanovenými právními předpisy či stanovami, anebo příčí-li se toto usnesení dobrým mravům. Naopak usnesení valné hromady nelze prohlásit za neplatné jen z důvodu, že valná hromada rozhodla o výši protiplnění, která hodnotou neodpovídá přiměřenému protiplnění. 168 Oprávněnými osobami nadále zůstávají pouze společníci společnosti, členové představenstva a dozorčí rady, případně likvidátor. Opět tedy tento prostředek ochrany nepřísluší všem (bývalým) vlastníkům účastnických cenných papírů, ale pouze akcionářům. Příslušný návrh směřuje proti společnosti a je nutné jej k soudu podat do uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty, která počíná běžet dnem, kdy se oprávněná osoba dozvěděla, nebo měla dozvědět o přijetí usnesení valnou hromadou, nejpozději však do 1 roku ode dne konání valné hromady, která napadané usnesené přijala. Zachováno zůstává též pravidlo o nemožnosti prohlášení usnesení valné hromady neplatným v případě, kdy by tímto byly způsobeny podstatné zásahy do práv třetích osob nabytých v dobré víře. Tato negativní podmínka prohlášení neplatnosti usnesení valné hromady do značné míry relativizuje účinnost tohoto institutu při ochraně menšinových akcionářů, neboť ani v nové právní úpravě nemá podání návrhu na prohlášení neplatnosti usnesení valné hromady vliv na přechod vlastnického práva k účastnickým cenným papírům na hlavního akcionáře, ani nezakládá jakákoli omezení hlavního akcionáře při vstupování do právních vztahů se třetími osobami. Zpravidla tedy budou při prohlášení neplatnosti usnesení valné hromady stižena též práva třetích osob, přičemž závažnost NOZ však neobsahuje zvláštní úpravu neplatnosti usnesení členské schůze. Upravuje pouze neplatnost rozhodnutí orgánu spolku, a to v ustanovení §§ 258 a násl. NOZ. 168 Závěry judikatury ve věcech neplatnosti usnesení valné hromady při squeeze-out podle někdejší právní úpravy lze dozajista vztáhnout i k právní úpravě nové. Srov. např. usnesení NS zde dne 29. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3797/08, či usnesení NS zde dne 24. 6. 2008, sp. zn. 29 Odo 1315/06 apod. 167


51

takového zásahu se bude prohlubovat v návaznosti na časový odstup mezi přijetím usnesení valné hromady a prohlášením tohoto usnesení za neplatné. 4.4. Sell-out ZOK v ustanovení § 395 upravuje zrcadlový institut ke squeeze-out, tzv. institut sell-out, pro který zákonodárce zvolil legislativní pojem „právo odkupu“. Velmi úzký systematický i věcný vztah mezi těmito instituty, jakož i časté výtky směřující k právní úpravě v ObchZ z důvodu absence práva sell-out 169, vybízí k zařazení výkladu o tomto institutu. 170 Rozsah úpravy tohoto právního nástroje, který zahrnuje jediné ustanovení zákona, nelze považovat za dostatečný. 171 Zákon v tomto jediném ustanovení konstruuje oprávnění vlastníků účastnických cenných papírů společnosti, ve které některý ze společníků splnil předpoklady pro přiznání práva squeeze-out, domáhat se na tomto společníkovi, aby jejich cenné papíry odkoupil. Na postup při odkupu těchto cenných papírů se aplikují pravidla zákona o povinném veřejném návrhu smlouvy. 172 Ke vzniku práva sell-out dochází v okamžiku, kdy některý ze společníků společnosti nabude rozhodný podíl pro přiznání postavení hlavního akcionáře. Okamžik vzniku tohoto práva je tedy stanoven relativně určitě. Zákon však neupravuje postup, jak se oprávněné osoby dozví o vzniku práva sell-out. 173 Stejně tak formou uplatnění práva sell-out se zákonodárce zvlášť nezabýval. Lze proto předpokládat, že oprávněné osoby mohou učinit výzvu k předložení veřejného návrhu na odkup účastnických cenných papírů v libovolné formě, a to kdykoli po vzniku tohoto práva. 174 Doručením výzvy oprávněné osoby vzniká hlavnímu akcionáři povinnost učinit veřejný návrh smlouvy na koupi všech účastnických cenných papírů společnosti. Lhůta, ve které je hlavní akcionář povinen tento návrh učinit, není stanovena. 175 Např. PAULUS, Ladislav. Právní úprava squeeze-out v České republice a dalších zemích. [online]. Brno, 2008 [cit. 1. 12. 2013]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, s. 69. 170 Z důvodů konsistence práce bude i při výkladu práva výkupu používán odpovídající anglicismus. 171 Přes relativně podrobnou úpravu veřejného návrhu na převod účastnických cenných papírů, ke které je v úpravě sell-out odkazováno, nejsou konkrétní pravidla tohoto procesu zcela zřejmá a jednoznačná. 172 Ustanovení §§ 327-332 ZOK. 173 Jedinou možnost nejspíše představuje podání žádosti o vydání opisu seznamu akcionářů (výpisu z evidence zaknihovaných nebo imobilizovaných cenných papírů), na základě kterého by menšinový akcionář mohl zjistit velikost podílu jednotlivých společníků. Bylo by jistě vhodné zakotvit povinnost společnosti upozornit oprávněné osoby na vznik práva sell-out. 174 Přes nepochybně majetkovou povahu práva sell-out se domnívám, že se toto právo nepromlčuje a je možné jej uplatnit kdykoli po dobu, ve které jsou splněny podmínky pro jeho vznik. 175 Lze proto předpokládat lhůtu odpovídající povaze společnosti, jejíchž účastnických cenných papírů se právo sell-out týká. O zpravidla delší lhůtě bude třeba uvažovat v případě kótovaných společností, neboť jejího hlavního akcionáře tíží zvláštní povinnosti (viz dále). BĚLOHLÁVEK, 2013, op. cit., s. 1656. 169


52

Veřejný návrh smlouvy hlavní akcionář uveřejní způsobem stanoveným pro svolání valné hromady. Obsahem veřejného návrhu jsou, vedle obecných náležitostí smlouvy, (1) určení částky přiměřeného protiplnění nabízeného za každý účastnický cenný papír, (2) doba závaznosti veřejného návrhu a (3) důvody, které vedly hlavního akcionáře k učinění veřejného návrhu. Výše přiměřeného protiplnění nesmí být nižší, než jakou určil znalec ve znaleckém posudku. 176 Znalecký posudek by ke dni uveřejnění veřejného návrhu smlouvy neměl být starší tří měsíců. Přestože zákon takovou povinnost neupravuje, bude vhodné spolu s veřejným návrhem uveřejnit též závěry znaleckého posudku (rozhodnutí ČNB o ukončení přezkumu veřejného návrhu), případně upozornění všem vlastníkům účastnických cenných papírů na jeho uložení v sídle společnosti k nahlédnutí. Veřejný návrh smlouvy musí být závazný alespoň po dobu 4 týdnů ode dne jeho zveřejnění. Pravděpodobně nejproblematičtější otázkou práva sell-out je vztah oprávněných osob k učiněnému veřejnému návrhu smlouvy. Zcela absentuje pravidlo, které by stanovilo, zda jsou oprávněné osoby povinny tento návrh přijmout, či nikoli. Dovodíme-li povinnost oprávněných osob veřejný návrh smlouvy přijmout, konstruujeme tím též oprávnění jakéhokoli vlastníka účastnických cenných papírů (který ani nemusí být společníkem) určovat, třebaže prostřednictvím hlavního akcionáře, povinnosti všem ostatním vlastníkům těchto cenných papírů. 177 Na druhou stranu, oprávnění vlastníků účastnických cenných papírů veřejný návrh nepřijmout by mohlo vést ke zneužívání práva sell-out. 178 179 Přepokládáme-li tedy povinné přijetí veřejného návrhu smlouvy, mohou oprávněné (povinné) osoby přijmout návrh v libovolné formě po dobu jeho závaznosti. Neučiní-li tak, bude smlouva o koupi účastnických cenných papírů uzavřena v den, kterým končí doba závaznosti veřejného návrhu.

U kótovaných společností je hlavní akcionář povinen předložit znění veřejného návrhu včetně zdůvodnění výše nabízeného protiplnění k posouzení ČNB. V tomto případě se znalecký posudek nevyžaduje. 177 Pro názornost uvažujme, že ve společnosti ČEZ, a.s., existuje hlavní akcionář a oprávněné osoby jsou nadány právem sell-out. Při tržní kapitalizaci společnosti v hodnotě cca 280 mld. Kč činí hodnota protiplnění za 8% podíl na základním kapitálu doslova „astronomickou“ částku. Přesto by i vlastník byť jediné akcie v hodnotě cca 520,- Kč mohl uvedenou investici menšinového akcionáře zmařit, a tento menšinový akcionář by byl povinen přijmout veřejný návrh na odkup svých účastnických cenných papírů. Uvedené hodnoty se vztahují ke dni 24. 1. 2014. ČEZ. Tržní kapitalizace akciového trhu ke dni 24. 1. 2014. Burza cenných papírů Praha [online]. Burza cenných papírů Praha, a. s., 2014. [cit. 25. 1. 2014]. 178 Nedisponuje-li hlavní akcionář dostatečnými finančními prostředky k uplatnění práva squeeze-out, mohl by být vystaven riziku výdajů způsobených opakovaným uplatňováním práva sell-out. 179 Kloním se k výkladu povinného přijetí veřejného návrhu smlouvy ze strany vlastníků účastnických cenných papírů. Argument pro tento závěr je spíše prosaický. Je-li sell-out zrcadlovým institutem squeezeout, pak i aplikace obou procesů musí vést ke stejnému výsledku, tj. koncentrování všech účastnických cenných papírů v rukou jediné osoby. 176


53

Přechod vlastnického práva, předání účastnických cenných papírů (zápis změny vlastnického práva na majetkových účtech zúčastněných osob), ani způsob uhrazení protiplnění nejsou zákonem výslovně upraveny. Lze předpokládat, že pravidla pro tyto činnosti by měla být obsažena ve veřejném návrhu na uzavření smlouvy. V případě absence takových pravidel bude nutné uvažovat o subsidiárním použití obdobných pravidel stanovených pro proces squeeze-out. Vlastníkům účastnických cenných papírů se přiznává právo na doplacení v případě, kdy navržené nebo poskytnuté protiplnění svou výší neodpovídá kritériu přiměřenosti. Zákon odkazuje k obdobnému použití pravidel stanovených pro právo na dorovnání při squeeze-out. 180 Zákon upravuje též situaci, kdy hlavní akcionář nesplní povinnost učinit veřejný návrh na koupi účastnických cenných papírů. V takovém případě jsou vlastníci účastnických cenných papírů oprávněni učinit návrh smlouvy na koupi těchto cenných papírů sami a hlavní akcionář je povinen takový návrh přijmout. 181 Protiplnění navržené vlastníkem účastnického cenného papíru musí být přiměřené. 182 Nesplní-li hlavní akcionář povinnost přijmout učiněný návrh do 15 dní ode dne jeho doručení, vzniká oprávněnému vlastníku účastnických cenných papírů právo domáhat se nahrazení projevu vůle, resp. uzavření předmětné smlouvy soudem. Toto právo zaniká, není-li uplatněno do 6 měsíců ode dne doručení návrhu na uzavření smlouvy hlavnímu akcionáři. 183

Právo na dorovnání při sell-out však nebude omezeno prekluzivní lhůtou, neboť zákon odkazuje jen k odstavci 3-5 a 7 ustanovení § 390. 181 S ohledem na absenci lhůty ke splnění povinnosti předložit veřejný návrh smlouvy bude problematické určit okamžik, kdy k porušení povinnosti hlavního akcionáře skutečně došlo a kdy vlastníkům účastnických cenných papírů vzniklo právo učinit návrh na uzavření smlouvy vůči hlavnímu akcionáři. 182 Vlastník účastnických cenných papírů bude nejspíše povinen zajistit zpracování znaleckého posudku ke stanovení výše přiměřeného protiplnění. Náklady na pořízení tohoto posudku bude hradit hlavní akcionář prostřednictvím uplatnění práva na náhradu nákladů, které vlastník účastnických cenných papírů účelně vynaložil v souvislosti s uplatňováním práva sell-out [srov. § 390 odst. 3 ZOK]. 183 Není zcela jasné, proč zákonodárce omezuje právo domáhat se nahrazení projevu vůle prekluzivní lhůtou, když výkon práva sell-out žádnou lhůtou omezen není. Stejně tak není stanoveno, že by oprávněný vlastník účastnických cenných papírů nemohl svůj návrh na uzavření smlouvy podávat opakovaně a tím prekluzi práva oddalovat. Nadto lze uvést, že zákonodárce v ustanovení § 329 odst. 3 odkazuje ve vztahu k náhradě škody na ustanovení zákona (§ 390 odst. 3-5 a 7), přestože tato ustanovení žádná pravidla pro náhradu škody (újmy) neupravují. 180

Ústavně konformní squeeze-out v ZOK?

54

5. ÚSTAVNĚ KONFORMNÍ SQUEEZE-OUT V ZOK? Jakkoli se při tvorbě nových právních předpisů předpokládá a požaduje jejich soulad s předpisy vyšší právní síly, ne vždy jsou tyto předpoklady naplněny. V následujícím textu bude provedeno posouzení ústavnosti některých aspektů právní úpravy squeeze-out v ZOK. 5.1. Ústavnost právní úpravy squeeze-out Pro posouzení ústavnosti squeeze-out v ZOK budou použity závěry ÚS, které tento soud přijal při posuzování ústavnosti právní úpravy squeeze-out v ObchZ. Nejprve je proto nutné alespoň zkráceně nastínit ústavněprávní aspekty někdejší právní úpravy společně s jejich hodnocením ze strany ÚS, což však není, s ohledem na rozpory v rozhodovací praxi ÚS a časté legislativní zásahy do právní úpravy squeeze-out, zcela bezproblémové. 5.1.1. Ústavnost právní úpravy squeeze-out v ObchZ Takřka bezprostředně po zakotvení právní úpravy squeeze-out do českého právního řádu vyvstaly pochybnosti o povaze tohoto institutu. Odnětí vlastnického práva k účastnickým cenným papírům při squeeze-out někteří autoři 184 považovali za akt nelegitimního vyvlastnění majetku, aniž by pro to byly splněny předpoklady stanovené ustanovením čl. 11 odst. 4 Listiny. Přestože lze souhlasit s tvrzením uvedeného autora, že požadavek efektivního řízení společnosti nebude vždy veřejným zájmem, nelze přijmout závěr, že squeeze-out je svou povahou vyvlastněním. Základní premisou pro odmítnutí uvedeného názoru je skutečnost, že institut vyvlastnění je prostředkem veřejnoprávním. K vyvlastnění dochází vždy z vůle subjektu nadaného státní mocí, která ho opravňuje k odnětí vlastnického práva jemu „podřízených“ subjektů. Jinak řečeno, jedná se o institut vlastní tzv. vertikálním vztahům. Při squeeze-out vystupují zúčastněné osoby v rovném postavení, a nelze jej proto považovat za případ vyvlastnění ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny. Nadto lze poukázat na skutečnost, že vlastní rozhodnutí o squeeze-out přísluší pouze valné hromadě společnosti a k odnětí vlastnického práva tak nedochází z vůle jediného akcionáře. 185 K tomuto názoru se přiklonil též ÚS. 186 Zcela zásadní roli v posuzování ústavní konformity procesu squeeze-out sehrává právě posledně citovaný nález ÚS, kterým byl zamítnut návrh na zrušení příslušné právní Např. Martin Škop. In: ŠKOP, Martin. Některé ústavněprávní rysy úpravy vytlačení menšinových akcionářů. Právní rozhledy. 2005, roč. 13, č. 24, s. 883-889. 185 HAVEL, Bohumil. Vyvlastnění, vytlačení akcionářů a ústavnost. Právní rozhledy. 2006, roč. 14, č. 6, s. 217-218. 186 Srov. bod 53. nálezu ÚS ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05. 184


55

úpravy v ObchZ. Předmětem posouzení byla právní úprava ObchZ ve znění účinném od 29. 9. 2005. 187 Některé závěry ÚS obsažené v tomto nálezu lze použít bez ohledu na změny právní úpravy i na posuzované znění příslušných ustanovení ObchZ. Předně jde konstatování legitimity práva squeeze-out v případě, kdy je podíl některých společníků tak malý, že de facto zaniká rozhodovací složka jejich podílu a nadále tento podíl představuje pouhou majetkovou investici. 188 Takto „redukovaný“ podíl je možné bez závažného zásahu do práv menšinových společníků a dalších vlastníků účastnických cenných papírů plně nahradit odpovídající majetkovou hodnotou. 189 Stejně tak ÚS posvětil mezní velikost podílu, která zakládá možnost uplatnit právo squeeze-out. 190 V neposlední řadě je použitelný též již zmíněný názor ÚS o povaze squeeze-out, který není možné považovat za vyvlastnění ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny. Určení výše protiplnění, kterou ÚS v citovaném nálezu shledal ústavně konformní, je však v kontextu celého rozhodnutí značně zavádějící. Na jedné straně ÚS konstatuje, že posouzení výše protiplnění pouze ze strany ČNB není dostačující a hlavní roli garanta přiměřenosti protiplnění přebírá soud, na nějž se mohou vlastníci účastnických cenných papírů obrátit. 191 Na druhé straně pak ÚS konstatuje nedostatečné určení výše přiměřeného protiplnění pouze znaleckým posudkem, není-li současně „doplněno obligatorním dohledem České národní banky.“ 192 Tento závěr ÚS vyvozuje navzdory předchozímu konstatování objektivity znalců při zpracování znaleckých posudků. Účinná právní úprava tyto požadavky skutečně stanovila. 193 Nicméně z dikce nálezu vyplývá, že absence obligatorního dohledu ČNB při stanovení výše protiplnění nezpůsobuje protiústavnost squeeze-out, je-li zachována možnost požadovat soudní přezkum výše protiplnění. Vedle již uvedeného ÚS v uvedeném nálezu nastínil též potenciální porušení ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. ÚS dovodil porušení „pravidla stejné ochrany [vlastnického práva]“194, bude-li míra poskytované ochrany rozdílná u vlastníků účastnických cenných papírů kótovaných společností ObchZ ve znění zákona č. 377/2005 Sb. Nejvýznamnějším specifikem této úpravy byl povinný předchozí souhlas tehdejší Komise pro cenné papíry s navrženou výší protiplnění. Veškerá agenda Komise pro cenné papíry přešla ke dni 1. 4. 2006 na ČNB, a to účinností zákona č. 57/2006 Sb. 188 Srov. bod 52. nálezu ÚS ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05. 189 HAVEL, Bohumil; PIHERA, Vlastimil. K rozhodnutí Ústavního soudu o tzv. squeeze out(u). Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 19, s. 718. 190 Srov. bod 52. nálezu ÚS ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05. 191 Ustavení čl. 4 a čl. 81 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Ibidem, bod 66. 192 Ibidem, bod 71. 193 Srov. ustanovení §§ 183i odst. 5 a 183m odst. 1 ObchZ, ve znění zákona č. 377/2005 Sb. 194 Srov. bod 71. nálezu ÚS ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05. 187

Ústavně konformní squeeze-out v ZOK?

56

a vlastníků účastnických cenných papírů ostatních společností. Tento závěr ÚS vyvolal oprávněné pochybnosti o jeho relevanci, a to zejména ve vztahu k textu celého nálezu. 195 Další vývoj rozhodovací praxe ÚS lze označit za bezmála velmi dynamický, až chaotický. Nicméně se v převážné většině tato rozhodovací praxe týkala původního znění právní úpravy procesu squeeze-out, která již byla překonána. 196 Naznačená dvojakost rozhodovací praxe ÚS byla definitivně odstraněna, když plénum ÚS přijalo stanovisko ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st. 36/13. 197 V tomto stanovisku ÚS dovodil, že první senát ve své rozhodovací praxi desinterpretoval požadavky stanovené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 56/05, když absenci dohledu ČNB při stanovení výše protiplnění považoval za nedodržení nezbytné náležitosti procesu squeezeout a na základě toho dovozoval porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů. 5.1.2. Ústavnost právní úpravy squeeze-out v ZOK Právní úprava squeeze-out v ZOK nejzásadnější ústavně-právní aspekty přebírá z někdejší právní úpravy. S ohledem na znění stanoviska ÚS sp. zn. Pl. ÚS-st. 36/13, kterým tento soud odstranil de facto všechny doposud namítané nedostatky jak procesu squeeze-out, tak i rozpory v rozhodovací praxi ÚS, lze předpokládat, že nová právní úprava squeeze-out je úpravou ústavně-konformní. Na druhou stranu i nová právní úprava squeeze-out vykazuje nemalé interpretační nejasnosti, což zcela jistě nepřispívá důslednému uplatňování principu právní jistoty adresátů právních norem, která je neodmyslitelně spjata se základy právního státu. Nazíráno tímto pohledem představuje nejproblematičtější aspekt úpravy squeeze-out v ZOK určení počátku prekluzivní lhůty k uplatnění práva na dorovnání.

195

HAVEL, PIHERA, 2008, op. cit., s. 721. Nálezem ze dne 21. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 1768/09, se ÚS zcela odchýlil od dosavadní rozhodovací praxe, a shledal v daném případě porušení ochrany vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Porušení ústavně zaručeného práva způsobila, vedle již vzpomenuté interpretace doby předstihu svolání a konání valné hromady, absence dozoru ČNB při stanovení výše protiplnění. S ohledem na nepříliš kvalitní odůvodnění nálezu sp. zn. I. ÚS 1768/09, je nutné jej považovat spíše za exces v rozhodovací praxi ÚS, jímž se soudci prvního senátu nejspíše snažili poukázat na zcela nedostatečnou kvalitu prvního legislativního rámce squeeze-out. SOKOROVÁ, Michala. Úvaha nad budoucností práva výkupu. In: KOTÁSEK, Josef a kol. (editoři). Dny práva – 2011 – Days of Law. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 200-211. 197 Stanovisko pléna ÚS ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st. 36/13. 196


57

ZÁVĚR V úvodu práce byl vymezen hlavní cíl spočívající v identifikaci změn právní úpravy squeeze-out v ZOK. Jak již bylo zmíněno v úvodu práce, autoři důvodové zprávy k ZOK považují změny v právní úpravě squeeze-out za spíše drobné a převážně terminologické. S tímto tvrzením si dovolím nesouhlasit, což, jak doufám, dostatečně vyplynulo z příslušné části textu této práce. ZOK nejenže odstraňuje četné nedostatky a sporná ustanovení někdejší právní úpravy, ale zavádí též některé zcela nová pravidla procesu squeeze-out. Jakkoli jsem se snažil jednotlivé změny vyzdvihnout a kriticky zhodnotit již v kapitole čtvrté, pro přehlednost se pokusím některé z těchto změn jen stručně připomenout i na tomto místě. Identifikace změn právní úpravy squeeze-out v ZOK Za patrně největší přínos nové právní úpravy procesu squeeze-out považuji odstranění výkladových nejasností, jež stíhaly právní úpravu v ObchZ při určování rozhodného podílu, jakož i při vymezení předmětu squeeze-out. Podle právní úpravy v ZOK je zcela nepochybné, že rozhodný podíl hlavního akcionáře se určuje pouze z celkového počtu akcií společnosti ve vlastnictví jednotlivých společníků. Při určování osoby hlavního akcionáře se tedy již nepřihlíží k odlišným cenným papírům, či zaknihovaným cenným papírům. Jinými slovy musí hlavní akcionář disponovat rozhodným podílem ve společnosti, který je představován pouze akciemi, k nimž tento akcionář drží vlastnické právo. Předmět nuceného přechodu je v nové právní úpravě taktéž stanoven zcela jednoznačně. Jsou jím účastnické cenné papíry ve vlastnictví všech osob odlišných od osoby hlavního akcionáře. Nadále proto nebudou vznikat pochybnosti v určení, které konkrétní cenné papíry, či zaknihované cenné papíry společnosti na hlavního akcionáře uplatněním práva squeeze-out přecházejí a které byly způsobeny nedostatečným vymezením předmětu práva výkupu v ustanovení § 183l odst. 3 ObchZ. K určitosti vymezení předmětu squeeze-out, jakož i k přesnosti určení rozhodného podílu jednoznačně pozitivně přispívá pravidlo stanovené v ustanovení § 256 odst. 4 ZOK. Předmětem squeeze-out v intencích ZOK jsou tedy též podíly společníků, k nimž dosud nebyl vydán odpovídající cenný papír, resp. zaknihovaný cenný papír. Stejně tak je nutné s těmito podíly uvažovat při určování rozhodného podílu hlavního akcionáře, což opět přispívá k jednoznačnosti a odůvodněnosti (oprávněnosti) přiznání práva nuceného přechodu hlavnímu akcionáři.

Závěr

58

Druhou z důležitých změn v nové právní úpravě shledávám v upřesnění hlasovacího quora pro přijetí usnesení valné hromady při squeeze-out. Hlasovací právo se podle úpravy v ZOK přiznává pouze akcionářům, nikoli již všem vlastníkům účastnických cenných papírů. Uvedené pravidlo odstraňuje značně pochybné přiznání hlasovacího práva všem vlastníkům účastnických cenných papírů společnosti, jež bylo zakotveno v ustanovení § 183i odst. 2 ObchZ. Triádu nejvýznamnějších změn bych uzavřel vyzdvižením pravidla o závaznosti mimosoudní dohody o poskytnutí dorovnání i nezúčastněným bývalým vlastníkům účastnických cenných papírů, které je upraveno v ustanovení § 390 odst. 6 ZOK. Zakotvením tohoto pravidla dochází k odbourání potenciálního rizika, kdy hlavní akcionář „odškodní“ pouze aktivní bývalé vlastníky účastnických cenných papírů a ostatním se přiměřeného (spravedlivého) protiplnění nedostane. Výslovné určení okamžiku rozhodného pro určení přiměřenosti protiplnění je změnou spíše méně podstatnou, o to více však logickou. Posuzování přiměřenosti protiplnění

k jinému

okamžiku,

než

k okamžiku

přechodu

vlastnického

práva

k účastnickým cenným papírům, by zakládalo možnost stanovení neadekvátní náhrady za odejmutí vlastnického práva buď v neprospěch někdejších vlastníků účastnických cenných papírů, nebo hlavního akcionáře. Za méně významnou, avšak z pohledu právně-teoretického v zásadě správnou, změnu lze považovat též změnu legislativního pojmenování procesu squeeze-out v ZOK, neboť se skutečně jedná o přechod účastnických cenných papírů, nikoli o právo výkupu. Všechny výše uvedené změny, jež přinesla nová právní úprava, lze označit za změny pozitivní, které přispívají srozumitelnosti a určitosti pravidel pro aplikaci práva nuceného výkupu, jakož i ke zvýšení právní jistoty účastníků procesu squeeze-out. Stejně tak tyto změny odstraňují někdejší terminologickou nejednotnost právní úpravy. Zavedení procesu sell-out do českého právního řádu stojí na pomyslné hranici mezi kategorií změn pozitivních a změn negativních. Samo zavedení tohoto práva je jistě změnou pozitivní. Naopak způsob, který zákonodárce pro úpravu sell-out zvolil, lze považovat za spíše negativní. Domnívám se, že právní úprava sell-out v ZOK, čítající jediné ustanovení, je zcela nedostatečná a pro futuro jistě vyvolá nemalé výkladové nejasnosti, z nichž některé jsem se pokusil v práci předestřít a které, jak doufám, s dostatečnou precisností vyřeší soudní rozhodovací praxe. Prosté konstatování nedostatků (negativních změn) právní úpravy squeeze-out v ZOK by zcela jistě nepřispělo k jejich odstranění. Dovolím si proto uvést některé návrhy


59

právní úpravy de lege ferenda, které by k odstranění nedostatků účinné právní úpravy naopak vést mohla a měla. Doporučení de lege ferenda Přes všechny výše uvedené (spíše pozitivní) změny v procesu squeeze-out, jež přinesla právní úprava v ZOK, nelze ani tuto právní úpravu označit za ideální. Je s podivem, nakolik jsou některé nedostatky nové právní úpravy evidentní, a to navzdory relativně širokým zkušenostem s procesem squeeze-out v České republice. 198 Následuje proto několik návrhů, které by měly vést ke zkvalitnění procesu squeeze-out. Nejprve je nutné doporučit odstranění čistě terminologických nepřesností, které nejspíše nezpůsobí žádné výkladové nejasnosti a které byly pravděpodobně způsobeny prostým opomenutím zákonodárce. Jedná se především o označení osob povolaných k uplatnění práva na dorovnání v ustanovení § 390 odst. 1 ZOK a o odkaz v ustanovení § 390 odst. 4 ZOK. Oprávněnými osobami z práva na dorovnání musí být bývalí vlastníci účastnických cenných papírů. Dále do této kategorie návrhů de lege ferenda spadá označení promlčecí lhůty jako „doby“ v ustanovení § 390 odst. 2 ZOK. Toto ustanovení však vedle nesprávného označení vykazuje interpretační nejasnosti, zejména není jasné, jaké právo se v této lhůtě promlčuje a vůči kterým osobám. Lze proto doporučit doplnit dané ustanovení o tyto údaje. Dílčí věcné úvahy de lege ferenda lze zaměřit především k nejasnému stanovení počátku běhu prekluzivní lhůty práva na dorovnání. Prekluzivní lhůta by bezpochyby měla začít běžet nejdříve ke dni, kdy bývalým vlastníkům účastnických cenných papírů vznikne právo požadovat dorovnání protiplnění. Uvedené nedostatky stanovení počátku běhu prekluzivní lhůty je možné odstranit prostým odsunutím tohoto počátku na pozdější okamžik. Nejsprávnějším se jeví stanovení počátku běhu prekluzivní lhůty k okamžiku vzniku práva, které uplynutím této lhůty zaniká, tj. na okamžik splatnosti protiplnění. De lege ferenda by bylo lze též doporučit zakotvení zákazu dispozice s peněžními prostředky deponovanými u pověřené osoby, které mají být použity pro vyplacení přiměřeného protiplnění a úroků. Takové pravidlo by vedlo ke zvýšení míry ochrany poskytované někdejším vlastníkům účastnických cenných papírů. Nedostatečně vyřešenou je též otázka možného úpadku hlavního akcionáře v době od přechodu vlastnického práva do vyplacení přiměřeného protiplnění všem někdejším Uvážíme-li, že tento institut je součástí českého právního řádu již více než 8 let a byl uplatněn ve více než 700 společnostech. Srov. Databáze vytěsnění akcionářů. IN-SERVER.cz [online]. TUK-TUK s.r.o., 2014, [cit. 8. 2. 2014]. 198

Závěr

60

vlastníkům účastnických cenných papírů. Je nepochybné, že bez výslovné zákonné úpravy připadnou jak účastnické cenné papíry, tak dosud nevyplacené protiplnění do majetkové podstaty úpadce a bývalý vlastník účastnických cenných papírů je povinen přihlásit svou pohledávku na vyplacení protiplnění do insolvenčního řízení. Zpravidla pak bývalý vlastník neobdrží protiplnění v odpovídající výši, obdrží-li vůbec nějaké. Takový postup lze však jen stěží označit za správný a spravedlivý, zejména pak s ohledem na skutečnost, že bývalý vlastník nemohl nikterak ovlivnit přechod vlastnického práva k účastnickým cenným papírům. Tento nedostatek je možné odstranit výslovným zakotvením pravidla o vynětí prostředků sloužících pro výplatu protiplnění z majetkové podstaty v případě insolvence hlavního akcionáře. Nepochybně je též možné doporučit podstatné rozšíření právní úpravy sell-out, která se, jak již bylo řečeno, jeví značně nedostatečná. Konkrétní pravidla, o jejichž přijetí by měl zákonodárce uvažovat, by měla upravit zejména závaznost návrhu hlavního akcionáře na koupi účastnických cenných papírů při sell-out, jakož i informační povinnost společnosti o vzniku práva sell-out vůči vlastníkům účastnických cenných papírů. Po naplnění hlavního cíle práce je nutné vypořádat se též s dílčím cílem práce. Tím bylo zvoleno posouzení ústavnosti nové právní úpravy procesu squeeze-out. Vycházeje z dosavadních závěrů rozhodovací praxe ÚS, jsem došel k závěru, že institut nuceného přechodu účastnických cenných papírů je s vysokou pravděpodobností v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Právní úpravu v ZOK lze jistě považovat za vykročení pověstným „správným směrem“, avšak s ohledem na délku a průběh rekodifikačních prací, jakož i na potenciál, který skýtá tvorba zcela nového právního předpisu, si proces squeeze-out, alespoň dle mého názoru, zasloužil více pozornosti.


61

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH ZDROJŮ Monografie a komentářová literatura [1] BĚLOHLÁVEK, Alexander; POKORNÁ, Jarmila; DVOŘÁK, Tomáš a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. Díl II. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 1003-1902. ISBN 9788073804510. [2] ČERNÁ, Stanislava. Obchodní právo. Akciová společnost. Praha: ASPI, 2006, 360 s. ISBN 8073571641. [3] DĚDIČ, Jan; ŠTENGLOVÁ, Ivana; KŘÍŽ, Radim; ČECH, Petr. Akciové společnosti. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, 697 s. ISBN 9788074003547. [4] DVOŘÁK, Tomáš. Akciová společnost a evropská společnost. 2. vyd. Praha: ASPI, 2009, 936 s. ISBN 9788073574307. [5] ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, 1119 s. ISBN 9788072089222. [6] ELIÁŠ, Karel. Obchodní společnosti: základní otázky. Praha: C. H. Beck, 1994, 340 s. ISBN 3406382789. [7] ELIÁŠ, Karel; POKORNÁ, Jarmila; DVOŘÁK, Tomáš. Kurs obchodního práva. Obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, 538 s. ISBN 9788074000485. [8] GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 310 s. ISBN 9788073804541. [9] HAVEL, Bohumil. Obchodní korporace ve světle proměn. Praha: Auditorium, 2010, 196 s. ISBN 9788087284117. [10] HAVEL, Bohumil; SMOLÍKOVÁ, Kateřina; KORBEL, František. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012, 287 s. ISBN 9788072089239. [11] KNAPP, Viktor. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995, 247 s. ISBN 8071790281. [12] KOTÁSEK, Josef; PIHERA, Vlastimil; POKORNÁ, Jarmila; VÍTEK, Jindřich. Právo cenných papírů. Praha: C. H. Beck, 2014, 264 s. ISBN 9788074005152. [13] LASÁK, Jan; KOTÁSEK, Josef; VYBÍRAL, Petr; JEMELKA, Luboš a kol. Zákon o nabídkách převzetí: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 680 s. ISBN 9788073578886.

Seznam použité literatury a dalších zdrojů

62

[14] POKORNÁ, Jarmila; KOVAŘÍK, Zdeněk; ČÁP, Zdeněk a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, 1079 s. ISBN 9788073574918. [15] ŠTENGLOVÁ, Ivana; HAVEL, Bohumil; CILEČEK, Filip; KUHN, Petr; ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, 1008 s. ISBN 9788074004803. [16] ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, 1469 s. ISBN 9788074003547. Odborné články, sborníky [1] ČECH, Petr. Akcie ve víru rekodifikace aneb nevtělené, zaknihované a kusové akcie v návrhu zákona o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 10, s. 294-302. ISSN 1803-6554 [2] ČECH, Petr. Další zamyšlení nad úpravou nuceného výkupu akcií. Právní zpravodaj. 2005, roč. 5, č. 7, s. 9-12. ISSN 1212-8694. [3] ČECH, Petr. K (četným) problémům právní úpravy výkupu účastnických cenných papírů (squeeze-out). Právní rozhledy. 2005, roč. 13, č. 18, s. 651-663. ISSN 12106410. [4] DĚDIČ, Jan; KASÍK, Petr; PIHERA, Vlastimil. K vybraným aspektům úpravy squeeze-out(u). Právní rozhledy. 2006, roč. 14, č. 1, s. 25-30. ISSN 1210-6410. [5] DVOŘÁK, Tomáš. Squeeze-out aneb má drobný akcionář důvod k pláči? Právní fórum. 2005, roč. 2, č. 7, s. 253-259. ISSN 1214-7966. [6] ELIÁŠ, Karel. Mala herba cito crescit – o zneužívání oprávnění drobných a menšinových akcionářů. Bulletin advokacie. 2000, roč. 16, č. 5, s. 7-22. ISSN 12106348. [7] HAVEL, Bohumil. Squeeze-out. Protiústavní nebo legitimní nástroj změny vlastnické struktury akciové společnosti? Právní rozhledy. 2004, roč. 12, č. 21, s. 773-778. ISSN 1210-6410. [8] HAVEL, Bohumil. Vyvlastnění, vytlačení akcionářů a ústavnost. Právní rozhledy. 2006, roč. 14, č. 6, s. 215-220. ISSN 1210-6410. [9] HAVEL, Bohumil; DOLEŽIL, Tomáš. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy. 2005, roč. 13, č. 17, s. 633-638. ISSN 1210-6410.


63

[10] HAVEL, Bohumil; PIHERA, Vlastimil. K rozhodnutí Ústavního soudu o tzv. squeeze-out(u). Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 19, s. 717-721. ISSN 1210-6410. [11] JOSKOVÁ, Lucie; PELIKÁN, Robert. Squeeze-out po česku. Právní zpravodaj. 2005, roč. 6, č. 6, s. 6-8. ISSN 1212-8694. [12] KOTÁSEK, Josef. Vytěsnění anonymního akcionáře. Časopis pro právní vědu a praxi. 2006, roč. 14, č. 3, s. 257-261. ISSN 1210-9126. [13] KŘÍŽ, Radim. Úvaha na téma problematiky druhů akcií dle nové právní úpravy obsažené v zákoně o obchodních společnostech a družstvech. Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 4, s. 110-115. ISSN 1803-6554. [14] POKORNÁ, Jarmila. Squeeze out: ochrana menšinových akcionářů nebo efektivita činnosti akciové společnosti. Právní fórum. 2004, roč. 1, č. 6, s. 237-239. ISSN 1214-7966. [15] SOKOROVÁ, Michala. Úvaha nad budoucností práva výkupu. In: KOTÁSEK, Josef a kol. (editoři). Dny práva – 2011 – Days of Law. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 200-211. ISBN 9788021059115. [16] ŠKOP, Martin. Některé ústavněprávní rysy úpravy vytlačení menšinových akcionářů. Právní rozhledy. 2005, roč. 13, č. 24, s. 883-889. ISSN 1210-6410. [17] VAN DER ELST, Christoph; VAN DEN STEEN, Lientje S. F. Balancing the Interests of Minority and Majority Shareholders: A Comparative Analysis of Squeezeout and Sell-out Rights [online]. European Company and Financial Law Review. 2009, vol. 6, is. 4, s. 391-439. [cit. 9. 12. 2013]. ISSN 1613-2556. Dostupné z: http://www.degruyter.com/view/j/ecfr.2009.6.issue4/ecfr.2009.391/ecfr.2009.391.xml [18] VAN DER ELST, Christoph; VAN DEN STEEN, Lientje S. F. Opportunities in the M&A Aftermarket: Squeezing Out and Selling Out [online]. Gent: Financial Law Institute, 2006, 57 s. [cit. 11. 12. 2013]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=933609 [19] ZIMA, Petr. Freeze-out. Právní rozhledy. 2012, roč. 20, č. 20, s. 710-714. ISSN 12106410. [20] ZIMA, Petr. Oceňování při squeeze-out. Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 8, s. 267274. ISSN 1210-6410. [21] ZIMA, Petr. Právo výkupu po x-té a nikoliv naposledy. Právní rozhledy. 2006, roč. 14, č. 19, s. 705-709. ISSN 1210-6410.


64

Kvalifikační práce [1] PAULUS, Ladislav. Právní úprava squeeze-out v České republice a dalších zemích. [online]. Brno, 2008, 153 s. [cit. 5. 1. 2014]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/76994/pravf_r/Pravni_uprava_squeeze-out_v_Ceske_republice a_dalsich_zemich.pdf Právní předpisy [1] Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 12. 2013]. [2] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 1. 2014]. [3] Zákon č. 104/2008 Sb., o nabídkách převzetí a o změně některých dalších zákonů (zákon o nabídkách převzetí), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 12. 2013]. [4] Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 12. 2013]. [5] Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních; ve znění účinném k 1. 1. 2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3. 1. 2014]. [6] Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 11. 2013]. [7] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 1. 1. 2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 11. 2013]. [8] Zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném k 1. 1. 2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 11. 2013]. [9] Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26. 12. 2013]. [10] Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 12. 2013].


65

[11] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. 4. 2004 o nabídkách převzetí. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 12. 2013]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:17:02:32004L0025:CS:PDF [12] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/68/ES ze dne 6. 9. 2006, kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 18. 12. 2013]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:264:0032:0036:CS:PDF [13] Spolková republika Německo. Zákon o akciových společnostech ze dne 6. 9. 1965 (BGBI. I S. 1089), ve znění pozdějších předpisů [online]. In: Federální zákony na internetu [internetová aplikace]. Spolkové ministerstvo spravedlnosti a ochrany spotřebitele [cit. 3. 12. 2013]. Dostupné z: http://www.gesetze-im-internet.de/aktg/ Soudní rozhodnutí [1] Nález ÚS ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. II. ÚS 2504/10. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwers ČR [cit. 26. 12. 2013]. [2] Nález ÚS ze dne 21. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 1768/09. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwers ČR [cit. 23. 12. 2013]. [3] Nález ÚS ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwers ČR [cit. 30. 11. 2013]. [4] Stanovisko pléna ÚS ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st. 36/13. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwers ČR [cit. 25. 1. 2014]. [5] Usnesení NS ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4712/07. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwers ČR [cit. 26. 12. 2013]. [6] Usnesení NS ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/10. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwers ČR [cit. 1. 1. 2014]. [7] Usnesení NS ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2321/11. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwers ČR [cit. 26. 12. 2013]. [8] Usnesení NS ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1173/11. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwers ČR [cit. 23. 12. 2013]. [9] Usnesení NS ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 29 Odo 1315/06. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwers ČR [cit. 5. 1. 2014].


66

[10] Usnesení NS ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4354/08. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwers ČR [cit. 27. 12. 2013]. [11] Usnesení NS ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 29 Cdo 866/07. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwers ČR [cit. 23. 12. 2013]. [12] Usnesení NS ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3797/08. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwers ČR [cit. 5. 1. 2014]. [13] Usnesení NS ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 29 Cdo 723/11. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwers ČR [cit. 26. 12. 2013]. [14] Usnesení ÚS ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1269/10. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwers ČR [cit. 27. 12. 2013]. [15] Usnesení ÚS ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. II. ÚS 232/11. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwers ČR [cit. 26. 12. 2013]. Ostatní zdroje [1] ČEZ. Tržní kapitalizace akciového trhu ke dni 24. 1. 2014. Burza cenných papírů Praha [online]. Burza cenných papírů Praha, a. s., 2014. [cit. 25. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.bcpp.cz/Cenne-Papiry/Detail.aspx?isin=CZ0005112300#KL [2] Databáze vytěsnění akcionářů. IN-SERVER.cz [online]. TUK-TUK s.r.o., 2014. [cit. 8. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.in-server.cz/vytesneni-akcionaru/ [3] HAVEL, Bohumil. Osobní konzultace autora v rámci workshopu: „Nadační fondy po rekodifikaci soukromého práva“. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity. 17. 1. 2014. [4] Informace ČNB k oceňování účastnických cenných papírů pro účely povinných nabídek převzetí, veřejných návrhů smlouvy a vytěsnění [online]. Praha: Česká národní banka, 2010, 17 s. [cit. 25. 12. 2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislati vni_zakladna/emise_evidence_cp_nabidky_prevzeti_vytesneni/download/metodika_o ce_20100816.pdf [5] MOCEK, Libor. Telefonická konzultace autora s kontaktní osobou pro problematiku oceňování při squeeze-out. Praha: Česká národní banka. 22. 1. 2014. [6] Stanovisko k některým otázkám spojeným s vytěsněním ze dne 9. 11. 2005, zn. STAN/13/2005 [online]. Praha: Komise pro cenné papíry, 2005, 7 s. [cit. 23. 12. 2013]. Dostupné z:


67

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislati vni_zakladna/archiv_KCP/download/get_dms_file344.pdf [7] VAN DER ELST, Christoph. The Inﬂuence of Shareholder Rights on Shareholder Behavior [online]. Corporate Finance and Capital Markets Law Review. 2010, is. 1, s. 50-62. [cit. 18. 12. 2013]. Dostupné z: http://arno.uvt.nl/show.cgi?fid=113476 [8] VENTORUZZO, Marco. Freeze-Outs: Transcontinental Analysis and Reform Proposals [online]. Virginia Journal of International Law. 2010, vol. 50, no. 4, 66 s. [cit. 10. 12. 2013]. ISSN 0042-6571. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1505485 [9] WINTER, Jaap et al. Report of the High Level Group of Company Law Experts on Issues Related to Takeover Bids [online]. Brusel: Evropská komise, 2002, 97 s. [cit. 7. 12. 2013]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/internal_market/company/docs/takeoverbids/2002-01-hlgreport_en.pdf [10] WINTER, Jaap et al. Report of the High Level Group of Company Law Experts on a Modern Regulatory Framework for Company Law in Europe [online]. Brusel: Evropská komise, 2002, 161 s. [cit. 19. 12. 2013]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/internal_market/company/docs/modern/report_en.pdf [11] Zpráva Komise Evropskému Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů k uplatňování směrnice 2004/25/ES o nabídkách převzetí [online]. Brusel: Evropská komise, 2012, 15 s. [cit. 7. 12. 2013]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2012:0347:FIN:CS:PDF

Změny v procesu squeeze-out v zákoně o obchodních korporacích

Recommend Documents