Změny současné právní úpravy starobního důchodu v ČR a SR

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor: Právo a právní věda Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

Změny současné právní úpravy starobního důchodu v ČR a SR Changes to the current old age pension legislativ in the Czech republic and Slovakia Diplomová práce

Veronika Poláková UČO: 134539 Ročník: 2009/2010

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Změny současné právní úpravy starobního důchodu v ČR a SR zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.

2

Obsah 1

Úvod ......................................................................................................5

2

Starobní důchod v systému práva ČR ...............................................7 2.1

Obecné otázky důchodových systémů ............................................7

2.2

Klasifikace a třídění důchodových systémů ...................................9

2.2.1 Důchodové systémy provozované státem nebo soukromými subjekty................................................................................................10

3

2.2.2

Důchodové systémy s průběţným financováním, tzv. PAYG 12

2.2.3

Plně fondový systém ..............................................................14

2.2.4

Částečně fondový systém.......................................................14

2.2.5

Dávkově definované důchodové systémy..............................15

2.2.6

Příspěvkově definované důchodové systémy ........................16

2.2.7

Povinné a dobrovolné důchodové systémy ............................17

Důchodový systém České republiky ................................................19 3.1

Podmínky vzniku nároku na starobní důchod ..............................24

3.1.1

Důchodový věk ......................................................................24

3.1.2

Doba účasti na pojištění .........................................................28

3.2

Výpočet dávky starobního důchodu .............................................29

3.2.1 4

Druhý pilíř důchodového zabezpečení ..................................36

Demografický vývoj – stárnutí populace.........................................40 4.1

Problematika přistěhovalců ..........................................................47

5

Varianty důchodové reformy ...........................................................49

6

Systém starobních důchodů na Slovensku ......................................58 6.1

První pilíř ......................................................................................59 3

6.2

Druhý pilíř ....................................................................................62

7

Vlastní návrh reformy .......................................................................65

8

Závěr ...................................................................................................69

9

Resumé................................................................................................72

10 Seznam použité literatury .................................................................75

4

1 Úvod Současná

situace

v oblasti

důchodového

zabezpečení

se

stává

neudrţitelnou. Prohlubuje se deficit veřejných financí, zejména ve vztahu ke starobním důchodům. Tato situace je ovlivněna několika významnými faktory, kterými se v této diplomové práci na téma:“Změny současné právní úprav starobních důchodů v ČR a SR“ budu zabývat. Zajištění dostatečných starobních důchodů pro kaţdého jedince povaţuji za velmi významné téma, které nabývá na významu zejména také v souvislosti s nedávnou světovou finanční krizí, která deficit veřejných financí a krizi v této oblasti ještě urychlila a zviditelnila. Česká republika je jedním z posledních států střední Evropy, který nemá důchodovou reformu vyřešenou. Průběţné systémy financování, které byly typické v dobách předchozích, přestávají podle mého názoru splňovat svoji funkci, státy obecně postupně stále více směřují od ryze socialistických ke státům kapitalistickým, zaloţeným na svobodě a individuálním rozhodování kaţdého jednotlivce. S tím potom samozřejmě souvisí i nastavení míry ingerence státu do ţivota občanů a tedy také systém důchodového zabezpečení. V moderní době, podíváme-li se na nastavení systému starobních důchodů v okolních státech, můţeme pozorovat posun, či postupný přechod k fondovým systémům financování starobních důchodů a k podpoře jednotlivce v jeho individuální odpovědnosti za budoucnost. Inspirace okolními státy a výběr nejvhodnější varianty pro Českou republiku je aktuální téma tím spíše, ţe v roce 2010 čekají Českou republiku parlamentní volby a je tedy vhodná doba po volbách k reformním krokům přistoupit. Toto téma je velmi zajímavé i pro mne osobně, vzhledem k náplni mojí podnikatelské činnosti. 5

Smyslem této práce tedy bude zejména definovat současné problémy systému starobních důchodů v České republice, vymezení moţných variant nastavení nového systému a pokus o srovnání či moţnou inspiraci systémem

Slovenské

6

republiky.

2 Starobní důchod v systému práva ČR 2.1 Obecné otázky důchodových systémů Důchodové systémy jsou nejenom v České republice, ale po celém světě velmi diskutovanou oblastí. Jde o oblast, která zcela jednoznačně ve značné míře zatěţuje ekonomiku státu, systém sociálního zabezpečení je jedním z hlavních výdajů státního rozpočtu. Je proto nezbytné nastavit důchodový systém v daném státě tak, aby skutečně odpovídal sociální a ekonomické situaci státu, aby tudíţ nezatěţoval státní rozpočet nad míru nezbytnou a nepřiváděl tak zemi do problémů. Důchodový, respektive sociální systém prošel historicky velmi dlouhým postupným vývojem. Jeho první známky nalezneme jiţ v pravěku, byť v tomto období zcela jistě nelze hovořit o sociálním systému v pravém slova smyslu. Nicméně jeho základy jiţ zde byly poloţeny. V tomto období jiţ sledujeme tendence k zajištění rodových a kmenových pospolitostí, můţeme pozorovat snahu o její zabezpečení a vzájemnou solidaritu. V období starověku a středověku potom přechází podpora starých a nemocných z rodů či kmenů zejména na tzv. svépomocné podpůrné spolky. Ty podporovaly práce neschopné a nemocné členy společnosti. Nejdříve vznikaly tyto spolky mezi horníky, později se rozšířili i do dalších oblastí. První doklady nalezneme v 15. století. Později o chudé a nemocné pečovala zejména církev a cechovní uskupení, znaky sociálního systému můţeme spatřovat zejména v přidělování půdy např. válečným vyslouţilcům, v podporách vojáků apod.1

1

Tröster, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. Praha: C.H.Beck 2008. 367 s.

7

Státem organizovaná podpora se nicméně začíná rozvíjet aţ v druhé polovině 18. století v souvislosti s postupným ekonomickým rozvojem a průmyslovou revolucí. V tomto období jiţ můţeme mluvit i o prvních zákonných úpravách sociální podpory, mezi nimi např. tzv. penzijní normály, které upravovaly nárok na penzi pro vdovy a sirotky po zaměstnancích, kteří „věrně slouţili“ a dále pro ty zaměstnance, kteří pracovali alespoň deset let a poté se stali práce neschopnými. V tomto období se nicméně sociální zabezpečení týkalo pouze velmi úzké skupiny obyvatelstva, šlo pouze o státní úředníky, vojáky a osoby, o které stát opíral svůj chod.2 Ve druhé polovině 19. století jsou potom poloţeny základy sociálního zabezpečení, jak ho známe v dnešní podobě a to třemi zákony, které se souhrnně označují jako Bismarckova reforma. V roce 1883 bylo upraveno povinné nemocenské pojištění, 1884 úrazové pojištění a v roce 1889 starobní a invalidní pojištění. Od konce 19. století tedy můţeme mluvit o všeobecném sociálním systému zaloţeném na vzájemné solidaritě široké vrstvy obyvatelstva. I tento všeobecný systém prošel za dobu své existence dílčími změnami, postupně dospěl do podoby, která dlouhou dobu plnila a plní svoji funkci a přes toto období se dostává do stádia, kdy je znovu potřebná rozsáhlá reforma důchodového systému. Zvolit vhodné reformní kroky a nastavit zde odpovídající a dlouhodobě udrţitelný systém starobního důchodu je otázkou správné volby konkrétního typu systému a jeho modifikace na specifickou situaci daného státu s přihlédnutím k jednotlivým významným kritériím. Bohuţel tato volba a úprava na podmínky daného státu není jednoduchým úkolem s přihlédnutím k historicky zakořeněnému způsobu myšlení a chování

2

Česká správa sociálního zabezpečení. 80 let sociálního pojištění. ČSSZ.cz [online] [cit. 200912-20] Dostupné z http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/5572A3BE-22CD-46D3-A31F2BA0076C1C63/o/publikace_80letSP.pdf

8

obyvatel daného státu a zejména pro komplikované rozloţení politických sil v zemi, které reformní kroky a rychlý postup spíše komplikují a brzdí.

2.2 Klasifikace a třídění důchodových systémů Klasifikace důchodových systémů je velmi komplikovanou otázkou. Ovlivňuje ji velké mnoţství významných faktorů. Mezi nejdůleţitějšími spatřuji zejména míru odpovědnosti státu a proti tomu soukromých subjektů za sociální zabezpečení jednotlivce, míru svobody rozhodování jednotlivce o jeho budoucí důchodové situaci, způsob financování důchodových systémů a s tím související otázku tzv. sociální spravedlnosti a další. Volba konkrétního typu důchodového systému je dále ovlivněna také historií a současnou sociální situací dané země, je nutné brát v úvahu zcela jistě téţ politickou situaci a rozloţení politických sil pro prosazení reformních kroků. Mezi velmi významné faktory ovlivňující volbu konkrétního systému důchodového zabezpečení patří i demografický vývoj daného státu, v dnešní době bude významnou roli hrát také poloha konkrétního státu a jeho členství v mezinárodních společenstvích. Např. podle Bezděka můţeme rozlišovat zejména mezi důchodovými systémy provozovanými státem nebo soukromými subjekty, podle způsobu financování rozlišuje průběţně financovaný systém („pay as you go“, dále pouze PAYG), částečně fondové systémy, plně fondové systémy a podle způsobu vyplácení dávek dělíme systémy na dávkově definované a příspěvkově definované.3

3

Bezděk, V. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem). I. díl. Praha: Česká národní banka, 2000. Výzkumné publikace ČNB – sekce měnová: Č. 25. 62 s.

9

2.2.1 Důchodové systémy provozované státem nebo soukromými subjekty Důchodové systémy provozované státem jsou takové systémy státních důchodů, ve kterých hraje hlavní roli stát. Stát nese odpovědnost za chod systému, stát, popř. orgány jím určené organizují a řídí vybírání příspěvku od povinných subjektů, tedy zpravidla od pracujících obyvatel a opět stát vybrané finanční prostředky přerozděluje oprávněným subjektům, obyvatelům, kteří jiţ mají nárok na důchod.4 Důchodové systémy organizované státem můţeme nelézt téměř ve všech státech alespoň jako jeden z několika souběţných důchodových pilířů. Jelikoţ státem organizovaný systém má podle mého názoru hlubší historický podklad, je tento pilíř většinou tím základním pilířem důchodových systémů jednotlivých zemí a teprve tím, jak se postupně vlivem jednotlivých faktorů (např. stárnutí populace) dostává do problémů, vznikají postupně doplňkové systémy provozované soukromými subjekty, které ale stále více nabývají na významu a začínají postupně přebírat vedoucí roli. Důchodové systémy provozované soukromými subjekty jsou potom takové systémy, kde odpovědnost za vybírání a přerozdělování dávek nenese stát, nýbrţ soukromý subjekt, kterým je zpravidla buď zaměstnavatel, nebo občan sám. V případě, ţe odpovědnost nese zaměstnavatel, vypadá systém většinou

tak,

ţe

vznikají

zaměstnavatelské

fondy,

do

kterých

zaměstnavatel ze mzdy zaměstnance odvádí příspěvky, stará se potom o jejich zhodnocování s tím, ţe v některých takových systémech má zaměstnavatel povinnost vytvářet povinný minimální roční zisk, aby byl zaručen růst kapitálu v penzijním systému a zaručena tudíţ minimální 4

Bezděk, V. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem). I. díl. Praha: Česká národní banka, 2000. Výzkumné publikace ČNB – sekce měnová: Č. 25. 62 s.

10

úroveň důchodu. V okamţiku, kdy zaměstnanec dosáhne stanoveného věku, je potom zaměstnavatel odpovědný za vyplácení důchodové dávky svému zaměstnanci. Tento systém podle mého názoru můţe více reagovat na potřeby zaměstnanců, na vývoj cen v čase apod., protoţe zaměstnavatel zajišťuje důchody pouze pro malé mnoţní lidí, které navíc sám můţe svými rozhodnutími ovlivňovat, tudíţ nemusí uspokojit důchodovou potřebu blíţe neurčeného počtu lidí a můţe tak lépe kalkulovat a volit jednotlivé postupy a způsoby hospodaření s důchodovými finančními prostředky. Negativní faktor potom ale spatřuji v pohybu zaměstnanců v průběhu jejich

zaměstnanecké

kariéry

a

přechodu

zaměstnanců

k jiným

zaměstnavatelům. V tomto směru je podle mého názoru velmi komplikované nastavit vhodnou důchodovou a investiční politiku a pečovat o finanční prostředky zaměstnanců určené k výplatě budoucího důchodu, pokud jako zaměstnavatel nemohu přímo ovlivnit, zda zaměstnanec v daném zaměstnání dlouhodobě setrvá nebo zda bude v průběhu ţivota několikrát zaměstnání měnit. Předčasným odchodem zaměstnance od zaměstnavatele by podle mého názoru mohlo docházet k velmi komplikovaným situacím, které souvisejí zejména s převodem spořeného kapitálu mezi zaměstnavateli v daném časovém okamţiku. Nabízí se pouze jedno řešení. Odvody zaměstnance na budoucí důchod v rámci zaměstnavatelských systémů jsou ukládány na individuální účty např. u finančních institucí, kaţdý zaměstnance má svůj individuální účet, pouze investiční rozhodnutí související s těmito finančními prostředky jsou v rukou zaměstnavatele. Tímto se podle mého názoru odbourává problém s předčasnými výplatami finančních prostředků a přechodem zaměstnance k jinému zaměstnavateli, nicméně nevidím proti tomu v tomto

systému

ţádné

pozitivum

proti

důchodovým

systémům

přesunutým aţ na úroveň jednotlivých občanů. V tomto směru není nutná vazba

zaměstnance

na

zaměstnavatele.

Zaměstnavatel,

nemůţe-li

s finančními prostředky v rámci dlouhodobého horizontu pracovat i jinak 11

neţ finance ze mzdy zaměstnance přeposílat na jeho individuální účet, je potom zcela zbytečně zatěţován přílišnou administrativou a vznikají tak přebytečné náklady zejména potom v souvislosti výplatou důchodů. V tomto směru spatřuji jako vhodnější variantu přenos odpovědnosti v rámci soukromého sektoru aţ na úroveň jednotlivce, kdy kaţdý jednotlivec sám má oprávnění, ale také povinnost odvádět finanční prostředky určené pro budoucí výplatu důchodu na stanovený účet u správcovské společnosti, která potom o finance v rámci své podnikatelské činnosti odborně pečuje, ale jednotlivec sám má kontrolu nad finančními prostředky v tom směru, ţe si sám vybírá vhodnou správcovskou společnost, má přehled o aktuální výši finančních prostředků na účtu a má tedy také jedinečnou moţnost sám si svými rozhodnutími ovlivnit výši svého budoucího důchodu. Výhodu vidím také v tom, ţe ani zaměstnavatel není zatíţen v tomto směru zbytečnými náklady, není také podstatné, zda je jednotlivec zaměstnancem či osobou samostatně výdělečně činnou, kaţdý je ve stejném měřítku sám odpovědný za svoji budoucnost.

2.2.2 Důchodové systémy s průběžným financováním, tzv. PAYG

Systémy s průběţným financováním jsou takové systémy, které jsou zaloţeny na mezigenerační solidaritě. Jde o systémy, ve kterých ekonomicky aktivní obyvatelstvo odvádí příspěvky, tyto příspěvky se nikde nespoří a neukládají, ale jsou obratem vypláceny současným oprávněným, současným důchodcům. Tento systém je udrţitelný v okamţiku, kdy ekonomicky aktivního obyvatelstva je více neţ důchodců ve stejné době, nebo kdyţ odvedené příspěvky jsou v součtu vyšší neţ součet vyplacených důchodů. Nicméně tento systém je velice závislý např. na demografickém vývoji, stárnutí populace a další. V okamţiku, kdy 12

ekonomicky aktivního obyvatelstva je méně neţ důchodců nebo kdyţ ekonomicky aktivní obyvatelstvo neodvádí částku vyšší, neţ jaká je potřeba pro výplaty důchodů, dostává se celý systém do problému, protoţe vzniká dluh.

V takovém případě můţe nastat několik variant. První,

ekonomicky aktivní obyvatelstvo bude odvádět příspěvky vyšší. V tento moment se ale dostává do popředí vliv na ţivotní úroveň ekonomicky aktivního obyvatelstva. Budou-li tito jedinci odvádět větší částky, zůstane jim méně finančních prostředků pro běţný ţivot, lidé budou méně spořit, ale naopak i méně utrácet. Méně peněz v oběhu znamená menší poptávku po zboţí, klesají ceny. V tento moment se zbrzdí ekonomika a země se dostává do problému. Druhou moţností je sníţení důchodových dávek, které jsou vypláceny v daný okamţik důchodcům. V tento moment se dostává do problému ekonomicky neaktivní část obyvatelstva závislá na dávkách. Jestliţe ceny zůstávají stejné, dochází ke sniţování ţivotní úrovně důchodců mnohdy aţ k hranici chudoby. Tato moţnost je podle mého názoru přijatelnější vzhledem k tomu, ţe kaţdý jednotlivec má moţnost si v průběhu celého ţivota odkládat dobrovolně další finanční prostředky podle svých aktuálních finančních moţností a tím se na stáří zabezpečit. Nicméně sniţování dávek má svoje limity. V systému historicky zakořeněné sociální solidarity a státem garantovaného důchodu nelze ze dne na den sníţit dávky starobního důchodu pod hranici ţivotního minima. V tomto případě by bylo potřeba sniţovat důchodové dávky postupně, zároveň s postupným přechodem na systém zaloţený na individuálním uvědomění a následném spoření jednotlivce. V rámci průběţných systémů financování důchodů můţeme hovořit také o tzv. PAYG systému s nárazníkovým fondem.5 Podle Bezděka jde o 5

Bezděk, V. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem). I. díl. Praha: Česká národní banka, 2000. Výzkumné publikace ČNB – sekce měnová: Č. 25. 62 s.

13

klasický PAYG systém modifikovaný pouze tím, ţe v něm vznikají přebytky, které jsou následně zhodnocovány komerčně na kapitálových trzích. Jde podle mého názoru o systém, který se téměř nevyskytuje, v rámci toho, ţe stárnutí populace je globálním problémem. Jestliţe se stále více mění poměr ekonomicky aktivního obyvatelstva ve vztahu k důchodcům s tím, ţe důchodců je stále více, logicky PAYG s nárazníkovým efektem se vytrácí, protoţe o přebytcích nemůţe být řeč. Veškeré průběţné systémy směřují ke stále výraznějšímu zadluţování. Je tedy otázkou spíše reforma průběţného systému směrem k systémům fondovým, neţ aby se mluvilo o přebytcích průběţného systému.

2.2.3 Plně fondový systém

Plně fondový systém je opakem systému průběţného. Jde zde o systém, kdy si jednotlivec sám odkládá prostředky a výše jeho důchodu potom odpovídá tomu, co si sám jedinec naspořil. Plně fondový systém můţeme v současné době v České republice vidět zejména u dobrovolných penzijních připojištění. Podle mého názoru by plně fondový systém mohl být řešením stále se zhoršující penzijní situace v České republice. Nicméně, jak jsem uvedla výše, je nutný postupný přechod mezi systémy, nejde tuto situaci řešit skokově.

2.2.4 Částečně fondový systém Částečně fondový systém je kombinací průběţného systému se systémem fondovým. Částečně fondový systém by podle mého názoru měl být řešením přechodu z průběţného systému k systému fondovému v České republice. V tomto případě jde o systémy, kdy vedle sebe existují oba systémy, průběţný i fondový, které se potom vzájemně doplňují. 14

Částečně fondový systém můţeme pozorovat např. na Slovensku, kde důchodová reforma proběhla roku 2003, nyní si občané Slovenska spoří finanční prostředky pro budoucí důchod jak do soukromých penzijních účtů, které jsou povinné, tak část finančních prostředků odvádí stále klasickým průběţným systémem.

2.2.5 Dávkově definované důchodové systémy

Dávkově definované systémy jsou zaloţeny na myšlence, ţe podle výše finančních prostředků, které jednotlivec odvádí za své aktivní ekonomické činnosti do systému sociálního zabezpečení, se potom vypočítává i výše důchodových dávek. Výše dávek je potom dále ovlivněna faktory, jako je délka odvádění finančních prostředků, délka aktivní ekonomické činnosti, popřípadě výše příjmů, kterých jednotlivec dosahoval v průběhu aktivní ekonomické činnosti. Podle mého názoru lze do těchto systému řadit jak důchody paušální, tak důchody spjaté s výdělky. Paušální důchody jsou typem důchodů, kdy všichni jedinci mají nárok na stejnou výši důchodových dávek, stejně tak všichni jedinci odvádí

stejné

finanční

prostředky

v průběhu

jejich

aktivního

ekonomického ţivota. Tento typ důchodů řadím do dávkově definovaných systémů, protoţe jsou zaloţeny na stejné myšlence. Jde o to, ţe jednotlivci odváděli finance v přesně určené výši, i přes to, ţe se výše těchto odvodů neupravovala v závislosti na výši příjmů, ale naopak byla pro kaţdého jednoho člověka stejná. Po dosaţení důchodového věku je potom těmto jednotlivcům vyplácen důchod, vypočtený podle finančních moţností daného systému. Důchod je vyplácen všem jednotlivcům ve stejné výši, tato výše ale nemusí odpovídat mnoţství odvedených prostředků v průběhu ekonomicky aktivního ţivota.

15

Proti tomu důchody spjaté s výdělky jsou důchody závislé na mnoţství odvedených finančních prostředků do systému v průběhu aktivního ţivota. Znamená to přesně to, ţe ne všichni odvádí stejné odvody do systému, ale výše těchto odvodů je závislá na mnoţství vydělaných peněz, tzn. na výši mzdy jedince. Znamená to tedy fakt, ţe ten, kdo vydělává více, platí také vyšší odvody, kdo vydělá méně, platí menší odvody. Důchod se potom také odvíjí od výše výdělků a výše odvodů v průběhu ekonomicky aktivního ţivota. Nicméně ani tady nemusí výše důchodu odpovídat mnoţství odvedených prostředků v tom směru, ţe zde nemusí platit pravidlo úměrnosti výše odvodů ve vztahu k výši důchodu. Myšlenka je ale jednoznačná. Dávkově definované systémy jsou většinou spjaté s průběţnými systémy, jde tedy o to, ţe jedinec odvádí peníze, které se nespoří, ale jsou ihned vyuţity na výplatu důchodů současných důchodců. Nelze tedy proto nalézt úměru mezi odvedenými prostředky a výší důchodu. Jestliţe nyní odvádím vysoké částky do důchodového systému, protoţe mám vysoký příjem, neznamená to, ţe sama budu mít vysoký státní důchod. Výše mého důchodu bude závislá zejména na mnoţství finančních prostředků v systému v době, kdy budu ţádat o výplatu důchodu. Vzhledem k faktoru stárnutí populace a rostoucímu schodku státního rozpočtu můţu více neţ jistě předpokládat, ţe výše mého důchodu nebude zdaleka odpovídat výši mnou odvedených prostředků.

2.2.6 Příspěvkově definované důchodové systémy

Příspěvkově definované důchodové systémy jsou systémy, které vychází z komerčního investičního zhodnocení vkladů. Tento systém je zaloţený na myšlence pravidelných příspěvků jednotlivce, které se ihned nevyplácí 16

současným důchodcům, ale vyuţívají se ke komerčnímu zhodnocování a jednotlivec můţe pravidelně sledovat, jak jeho kapitál narůstá. Příspěvkově definované systémy jsou zpravidla vyuţívány v plně či částečně fondových systémech, coţ odpovídá logice věci. Pouze prostředky, které se ihned nevyplácí oprávněným jedincům, se mohou komerčně zhodnocovat a úročit. Tento systém má podle mého názoru několik významných výhod. Vede jednotlivce k vlastní odpovědnosti za důchodové zabezpečení, je přehledný, jednotlivec má moţnost mít pod kontrolou stav účtu, ví, jak se vyvíjí kapitál, můţe tedy plynule reagovat na nastalou situaci např. přispořováním v dobrovolném pilíři (systém dobrovolných penzijních připojištění, důchodových a ţivotních pojištění apod.). Další výhodou je jistě i fakt, ţe je-li jedinec sám odpovědný za sebe, neroste státní dluh.

2.2.7 Povinné a dobrovolné důchodové systémy

Povinné systémy jsou takovými systémy, kam je jednotlivec povinen odvádět finanční prostředky. Povinné systémy se vyskytují téměř ve všech státech, byť v odlišných podobách. Povinné systémy se mohou vyskytovat ve všech výše zmíněných variantách, mohou být řízené veřejným i soukromým sektorem, mohou to být systémy průběţné i fondové, stejně tak mohou být tyto systémy nastaveny jako systémy dávkově i příspěvkově definované. Dobrovolné systémy jsou potom takové, ve kterých si jednotlivec můţe sám svobodně zvolit, zda a kolik peněz bude na důchod spořit. Pokud se jednotlivec rozhodne, ţe spořit nebude vůbec, je to jeho rozhodnutí a nelze po něm odvádění příspěvků či dávek vymáhat. V současné době stále více států přechází k vícepilířovým systémům. V České republice zatím rozlišujeme pilíře dva, jeden povinný, druhý 17

dobrovolný. Např. na Slovensku jiţ známe pilíře tři, dva povinné, které se doplňují a třetí dobrovolný, zaloţený na přispořování jednotlivců v závislosti na jejich svobodném rozhodnutí.

18

3 Důchodový systém České republiky V České

republice

v současnosti

existuje

dvoupilířový

systém

důchodového zabezpečení. První pilíř je povinný. Právní úprava se řadí do odvětví práva veřejného, ve kterém převládá administrativně-právní metoda regulace. Konkrétně důchodový systém a jeho jednotlivé součásti upravuje právo sociálního zabezpečení jako samostatné právní odvětví. Právo sociálního zabezpečení včetně povinného pilíře důchodového pojištění se vyznačuje zejména kogentností norem. Jde o státem řízený a organizovaný systém, který je průběţný, dávkově definovaný s důchody spjatými s výdělkem. Povinný pilíř důchodového zabezpečení je upraven zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon 155/1995) . Tento zákon vymezuje základní pojmy důchodového pojištění, stanoví účastníky, způsob výpočtu důchodu. Výši pojistného na sociální zabezpečení potom stanovuje zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon 589/1992). Organizace sociálního zabezpečení, úkoly české správy sociálního zabezpečení a další potom upravuje zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon 582/1991). Pro bliţší posouzení českého systému starobního důchodu je nutné vymezit si nejprve jeho účastníky. Jak jiţ bylo výše zmíněno, v České republice je první pilíř důchodového zabezpečení systémem povinným, z tohoto důvodu potom tedy zákon 155/1995 vymezuje povinnou účast. Podle § 5 tohoto zákona jsou pojištění účastni: zaměstnanci v pracovním poměru

19

příslušníci Policie ČR, vězeňské sluţby, BIS, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Celní správy ČR a Hasičského záchranného sboru ČR, vojáci z povolání a státní zaměstnanci členové druţstva v druţstvech, kde podmínkou členství je jejich pracovní vztah k druţstvu osoby, které jsou jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem osoby samostatně výdělečně činné zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti členové zastupitelstev územních samosprávných celků poslanci poslanecké sněmovny a senátoři Parlamentu prezident republiky a členové vlády dobrovolní pracovníci pečovatelské sluţby pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče podle zvláštního právního předpisu osoby ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce osoby, které se soustavně připravují na budoucí povolání studiem na střední nebo vyšší odborné škole nebo vysoké škole v ČR, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosaţení věku 18 let v období před rokem 2010 osoby vedené v evidenci úřadu práce za podmínek stanovených zákonem osoby se zdravotním postiţením zařazené v teoretické nebo praktické přípravě pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost osoby konající vojenskou sluţbu osoby pečující osobně o dítě ve věku do čtyř let osoby pečující osobně o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupních podle zvláštního zákona 20

poţivatelé invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů společníci a jednatelé společností s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliţe mimo pracovněprávní vztah pro ni vykonávají práci, za kterou jsou touto společností odměňováni. Zákon mimo jiné vymezuje i podmínky dobrovolné účasti na pojištění. Podmínkou povinné účasti na důchodovém pojištění je podle § 8 odst. 2 zákona 155/1995 je, ţe v těch kalendářních měsících, v nichţ byl zúčtován příjem započitatelný do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného, dosáhl zaměstnanec příjmu alespoň ve výši rozhodného příjmu. U osob samostatně výdělečně činných, vykonávajících činnost jako hlavní výdělečnou činnost, je účast na důchodovém pojištění povinná po dobu, po kterou vykonávala hlavní samostatnou výdělečnou činnost. Osoba samostatně výdělečně činná, vykonávající činnost jako vedlejší výdělečnou činnost, je účastna podle §10 odst. 2 zákona 155/1995 důchodového pojištění po dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud její příjem dosáhl alespoň rozhodné částky, která se stanoví v závislosti na výši všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předcházel kalendářnímu roku, za který se posuzuje účast na pojištění a přepočítacího koeficientu.6 Budeme-li

uvaţovat,

ţe se účast na pojištění posuzuje

v roce 2010, potom nařízení vlády7 stanoví jako všeobecný vyměřovací základ za rok 2008 částku 23 280 Kč a přepočítací koeficient v hodnotě 1,0184. Pro zaměstnance činí rozhodný příjem alespoň jednu čtvrtinu výše 6

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů

7

Nařízení vlády č. 339/2009 Sb., kterým se pro účely důchodového pojištění stanoví výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2008 a výš přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2008

21

zmíněného, tzn. 6000 Kč v daném měsíci, pro osoby samostatně výdělečné činné vykonávající činnost jako vedlejší výdělečnou činnost činí rozhodná částka, které OSVČ dosáhla za kalendářní rok, alespoň 2,4 násobek výše zmíněného, tzn. částku min. 56 902 Kč. V opačném případě za dané období osoba účastna důchodového pojištění není a doba se jí nezapočítává do doby rozhodné pro výpočet důchodu. Pro hlavní výdělečnou činnost je účast povinná vţdy. Sazby pojistného upravuje zákon č. 589/1992 Sb. odlišně pro zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné. Pojistné zaměstnance na důchodové pojištění se dělí na část, kterou za zaměstnance platí zaměstnavatel, pro rok 2010 ve výši 21,5% z vyměřovacího základu a na část, kterou prostřednictvím zaměstnavatele platí zaměstnanec a to ve výši 6,5% z vyměřovacího základu. U osob samostatně výdělečně činných potom činí sazba pojistného na důchodové pojištění 28% z vyměřovacího základu této osoby. Jestliţe tedy např. muţ zaměstnanec dosahuje hrubé mzdy 20 000 Kč, odvádí za něho zaměstnavatel kaţdý měsíc do důchodového pojištění částku 4300 Kč, zaměstnanec potom odvádí částku 1300 Kč. V případě soby samostatně výdělečné činné, jejímţ daňovým základem je částka 240 000, bude vyměřovací základ pro účely důchodového pojištění částka 120 000 a odvod na důchodové pojištění se rovná hodnotě 2 800 Kč měsíčně. Pro představu o tom, kolik pojištěnec odvede za určité období do systému sociálního zabezpečení uvádím, s notnou dávkou zjednodušení, příklad. Budeme-li uvaţovat rozhodné období pro stanovení osobního vyměřovacího základu, kterým je podle § 18 zákona 155/1995 30 let placeného pojistného, kdy prvních deset let dosahuje zaměstnanec hrubé mzdy 15 000 (pojistné zaměstnavatele 3225 Kč, pojistné zaměstnance 975 Kč měsíčně), v dalších deseti letech hrubé mzdy 20 000 (pojistné zaměstnavatele 4300 Kč a pojistné zaměstnance 1300 Kč měsíčně) a v posledních deseti letech hrubé mzdy 30 000 (pojistné zaměstnavatele 22

6450 Kč a pojistné zaměstnance 1950 Kč měsíčně), zaplatil by zaměstnanec na důchodové pojištění sám částku 507 000 Kč (uvaţujeme-li velmi zjednodušeně situaci, kdy se po celé rozhodné období nemění sazba pojistného, neuvaţujeme vliv ţádných koeficientů, zaměstnanec není nemocný atd. a po celou dobu pracuje, nemá tudíţ ţádné vyloučené, ani náhradní doby. Neuvaţujeme tedy mnoho podstatných faktorů, nicméně uvedený příklad má slouţit pouze k orientačnímu srovnávání výsledků odvádění finančních prostředků v jednotlivých typech systémů starobních důchodů. Pro tyto účely daná zjednodušení nejsou překáţkou.), zaměstnavatel by potom za takového zaměstnance odvedl částku 1 677 000. Celkem tedy na důchodové pojištění zaměstnance připadá částka 2 184 000. V případě osoby samostatně výdělečně činné, vycházíme-li ze stejných neměnných podmínek, bude částka odvedena pro účely důchodového pojištění rovna 1 092 000 Kč. Tuto částku vyuţijeme v následujících kapitolách pro demonstraci efektivity průběţného systému financování důchodu a pro srovnání odvádění stejných hodnot systémem plně fondovým. V

souvislosti s výší

odvodu

na

sociální

zabezpečení,

popř.

důchodové pojištění povaţuji za důleţité zmínit i existenci minimálního pojistného a maximálního vyměřovacího základu. Minimální pojistné pro rok 2010 na důchodové pojištění činí pro osobu samostatně výdělečně činnou provozující hlavní výdělečnou činnost částku 1731, pro vedlejší činnost jde o částku 693 Kč. Minimální pojistné je částka, kterou musí povinný subjekt odvádět jako pojistné na důchodové pojištění, i přes to, ţe podle obecných výpočtových ustanovení vychází výše jeho měsíčního pojistného menší. Maximální vyměřovací základ činí pro rok 2010 částku 1 707 048 Kč, coţ je 72násobek průměrné měsíční mzdy. V ostatních letech činí maximální vyměřovací základ částku, která se rovná 48násobku průměrné mzdy.

23

Maximální vyměřovací základ naopak stanoví, ţe dosahuje-li hodnota vyměřovacího základu vyšší hodnoty, neţ je maximální vyměřovací základ, z rozdílu, který převyšuje maximální vyměřovací základ, se jiţ pojistné neodvádí.

3.1 Podmínky vzniku nároku na starobní důchod Aby důchodce měl nárok na starobní důchod a mohl jej začít čerpat, musí splnit zákonem stanovené podmínky. Tyto podmínky literatura nazývá důchodovými schématy8. Důchodové schéma nám tedy udává, jaké podmínky musí být splněny, aby vznikl důchodci nárok na starobní důchod. Rozlišujeme důchodové schéma základní a podpůrné, které stanoví podmínky pro vznik nároku na starobní důchod za předpokladu, ţe nejsou splněny podmínky důchodového schématu základního. Mezi základní podmínky vzniku nároku na starobní důchod patří především dosaţení důchodového věku a splnění potřebné doby účasti na pojištění, popřípadě započtení náhradních dob. Obě dvě základní podmínky, věk i doba účasti, se postupně mění v závislosti na měnících se demografických, sociálních a finančních podmínkách státu.

3.1.1 Důchodový věk Ustanovení § 32 zákona 155/1995 stanoví důchodový věk. Ten je podle současné právní úpravy u muţů narozených před rokem 1936 60 let, u ţen 8

Gregorová, Z., Galvas M. Sociální zabezpečení. 2. Aktualizované a doplněné vydání. Brno: MÚ 2005. 280 s.

24

do stejného roku narození 53 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí, 54 let, pokud vychovaly alespoň tři nebo čtyři děti, 55 let, pokud vychovaly alespoň dvě děti, 56 let, pokud vychovaly alespoň jedno dítě a 57 let. Jdeli o pojištěnce s datem narození mezi rokem 1936 a 1968, stanoví se důchodový věk podle přílohy tohoto zákona. Důchodový věk je potom závislý na konkrétním roce narození, podle kterého se stanoví konkrétní věk odchodu do důchodu s přesností na roky s přičtením konkrétního počtu měsíců viz. následující tabulka9,10

Rok

Důchodový věk činí u

narození mužů

Žen s počtem vychovaných dětí 0

1

2

3

4

5 a více

1936

60+2

57

56

55

54

54

53

1937

60+4

57

56

55

54

54

53

1938

60+6

57

56

55

54

54

53

1939

60+8

57+4

56

55

54

54

53

1940

60+10

57+8

56+4

55

54

54

53

1941

61

58

56+8

55+4

54

54

53

1942

61+2

58+4

57

55+8

54+4

54+4

53

1943

61+4

58+8

57+4

56

54+8

54+8

53+4

1944

61+6

59

57+8

56+4

55

55

53+8

1945

61+8

59+4

58

56+8

55+4

55+4

54

1946

61+10

59+8

58+4

57

55+8

55+8

54+4

1947

62

60

58+8

57+4

56

56

54+8

1948

62+2

60+4

59

57+8

56+4

56+4

55

1949

62+4

60+8

59+4

58

56+8

56+8

55+4

1950

62+6

61

59+8

58+4

57

57

55+8

9

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů

10

První hodnota představuje počet dosaţených let věku, druhá hodnota představuje počet měsíců, které se ještě přičítají navíc

25

1951

62+8

61+4

60

58+8

57+4

57+4

56

1952

62+10

61+8

60+4

59

57+8

57+8

56+4

1953

63

62

60+8

59+4

58

58

56+8

1954

63+2

62+4

61

59+8

58+4

58+4

57

1955

63+4

62+8

61+4

60

58+8

58+8

57+4

1956

63+6

63

61+8

60+4

59

59

57+8

1957

63+8

63+4

62

60+8

59+4

59+4

58

1958

63+10

63+8

62+4

61

59+8

59+8

58+4

1959

64

64

62+8

61+4

60

60

58+8

1960

64+2

64+2

63

61+8

60+4

60+4

59

1961

64+4

64+4

63+4

62

60+8

60+8

59+4

1962

64+6

64+6

63+8

62+4

61

61

59+8

1963

64+8

64+8

64

62+8

61+4

61+4

60

1964

64+10

64+10 64+4

63

61+8

61+8

60+4

1965

65

65

64+8

63+4

62

62

60+8

1966

65

65

65

63+8

62+4

62

61

1967

65

65

65

64

62+8

62

61+4

1968

65

65

65

64

63

62

61+8

Jak je z tabulky patrno, přibliţuje se postupně věk odchodu do důchodu 65. roku ţivota. U pojištěnců narozených po roce 1968 je důchodový věk podle § 32 odst. 3 zákona 155/1995 u muţů 65 let, u ţen 62 let, pokud vychovaly alespoň 4 děti, 63 let, pokud vychovaly 3 děti, 64 let pokud vychovaly 2 děti a v ostatních případech 65 let. Zde jiţ můţeme spatřovat změnu proti předchozí úpravě, kdy zákon jiţ nezvýhodňuje ţeny, které vychovaly jedno dítě, ty jsou nyní na stejné úrovni jako ţeny, které děti nevychovaly. Tento zákon také stanoví, co se rozumí výchovou dítěte. Podle § 32 odst. 4 je to osobní péče o dítě ve věku do dosaţení zletilosti, alespoň po dobu deseti roků. 26

Díky

nepříznivému

demografickému

vývoji

(viz.

kapitola

Demografický vývoj – stárnutí populace) jsou zákonodárci nuceni posouvat důchodový věk stále dál, tím se snaţí zamezit situaci, kdy bude v česká republice nepříznivý poměr ekonomicky aktivního a neaktivního obyvatelstva a situace se stane neúnosnou. Zaměříme-li pozornost do historie, zjistíme, ţe důchodový věk se posouval hned několikrát. Do konce roku 2003 se platila úprava, podle které byl důchodový věk u muţů 60 let, u ţen 53 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí, 54 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti, 55 let, pokud vychovaly dvě děti, 56 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo 57 let, pokud pojištěnci dosáhli tohoto věku do 31. prosince 1995. § 29 odst. 2 tohoto zákona potom upravuje situaci, kdy pojištěnec dosáhne důchodového věku po 31.12.1995 tak, ţe u pojištěnců, kteří dosáhnou věkových hranic v období od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2006, se důchodový věk stanoví tak, ţe ke kalendářnímu měsíci, ve kterém pojištěnec dosáhl této hranice, se přičítají u muţů dva kalendářní měsíce a u ţen čtyři kalendářní měsíce za kaţdý i započatý kalendářní rok z doby po 31. prosinci 1995 do dne dosaţení věkových hranic. Po 31.12.2006 měl být potom důchodový věk u muţů 62 let, u ţen 57, pokud vychovaly alespoň 5 dětí, 58, pokud vychovaly 3 nebo 4 děti, 59, kdyţ vychovaly 2 děti, 60, pokud vychovaly 1 dítě, nebo 61. Tato úprava platila do roku 2003. Od roku 2004 se změnila hranice pro přičítání měsíců za kaţdý započatý rok po roce 1995. Z původní úpravy hranice roku 2006 se přešlo k hranici roku 2012. Po 31.12.2012 potom měl být důchodový věk u muţů 63 let, u ţen 59, pokud vychovaly alespoň 5 dětí, 60, pokud vychovaly 3 nebo 4 děti, 61, kdyţ vychovaly 2 děti, 62, pokud vychovaly 1 dítě, nebo 63. Od 1.1.2010 platí současná právní úprava, viz. výše.

27

3.1.2 Doba účasti na pojištění Doba účasti je druhou podmínkou, která musí být splněna současně s dosaţením důchodového věku. Doba pojištění je upravena v zákoně 155/1995 v § 29, podle kterého má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliţe získal dobu pojištění nejméně 25 let a dosáhl věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod před rokem 2010, 26 let, pokud dosáhl důchodového věku v roce 2010, 27 let v roce 2011, 28 let v roce 2012, 29 let v roce 2013, 30 let v roce 2014, 31 let v roce 2015, 32 let v roce 2016, 33 let v roce 2017, 34 let v roce 2018 a 35 let po roce 2018. I doba účasti na pojištění prošla historicky změnami. Před rokem 2010 platila úprava, podle které byla doba účasti stanovena na 25 let. Podpůrné důchodové schéma je potom zaloţeno na myšlence, ţe nebyly splněny základní podmínky pro přiznání starobního důchodu, pojištěnec ale splnil jiná kritéria, která jsou podle zákona dostačující k přiznání starobního důchodu. Podle současné právní úpravy stanoví § 29 odst. 2 zákona 155/1995, ţe pojištěnec má nárok na starobní důchod téţ, jestliţe nesplnil podmínky podle odst. 1(základní důchodové schéma) a získal dobu pojištění 15 let a dosáhl před rokem 2010 věku aspoň 65 let, 16 let a dosáhl v roce 2010 věku aspoň o 5 let vyššího, neţ je důchodový věk stanovený pro muţe stejného data narození podle §32 (tabulka důchodového věku, viz. podkapitola „Důchodový věk“), 17 let a dosáhl zmíněného věku v roce 2011, 18 let a dosáhl zmíněného věku v roce 2012, 19 a dosáhl zmíněného věku v roce 2013, 20 let a dosáhl zmíněného věku po roce 2013. Dále podle § 29 odst. 3 tohoto zákona má pojištěnec dále nárok na starobní důchod, jestliţe dosáhl důchodového věku po roce 2014 a získal alespoň 30 let doby pojištění.

28

Podle předchozí úpravy platilo, ţe nárok na starobní důchod měl pojištěnec, který nesplnil podmínky podle základního schématu, ale získal dobu pojištění aspoň 15 let a dosáhl aspoň 65 let věku. Navíc podle současné právní úpravy má pojištěnec také nárok na předčasný důchod, jestliţe získal potřebnou dobu pojištění stanovenou zákonem a do dosaţení důchodového věku mu chybí nejvýše 3 roky. Předchozí právní úprava připouští, aby do dosaţení důchodového věku chyběly pouze roky 2.

3.2 Výpočet dávky starobního důchodu Pro samotný výpočet dávky starobního důchodu je nutné si nejprve definovat některé pojmy potřebné pro samotný výpočtový vzorec. Dávka starobního důchodu se skládá podle současné právní úpravy ze dvou sloţek. Jde o základní výměru, která je fixní a pro kaţdého stejná. Pro rok 2010 činí základní výměra částku 2 170 Kč měsíčně. Procentní výměra starobního důchodu se liší v závislosti na mnoţství odvedených finančních prostředků, výši dosahovaných příjmů atd., viz. dále a vypočítává se z výpočtového základu pojištěnce. Podle § 15 zákona 155/1995 je výpočtovým základem osobní vyměřovací základ, pokud nepřevyšuje částku 10 500 Kč. Převyšuje-li osobní vyměřovací základ částku 10 500 Kč, stanoví se výpočtový základ tak, ţe částka 10 500 Kč se počítá v plné výši, z částky osobního vyměřovacího základu nad 10 500 do 27 000 se počítá 30 % a z částky osobního vyměřovacího základu nad 27 000 se počítá 10%. Podle mého názoru jiţ toto vymezení nám ukazuje na diskriminační systém důchodového zabezpečení, který někteří nazývají sociální solidaritou.

29

Podle mého názor sociální solidarita mohla dříve spočívat na myšlence průběhového systému, kdy současní ekonomicky aktivní obyvatelé svými odvody do systému platí důchod současným důchodcům, kteří zase v dobách své ekonomické aktivity platili důchody tehdejších důchodců. Z jakého důvodu se ale povaţuje za sociálně spravedlivý stav, kdy lidé, kteří dosahují niţších výdělků, musí platit minimální pojistné a naopak, proč lidé, kteří dosahují vyšších výdělků jsou „trestáni“ za své schopnosti a úspěchy tím, ţe jsou jim stanoveny redukční hranice pro výpočet dávky důchodu? Tento systém je podle mého názoru absolutně nespravedlivý. S tímto názorem se ztotoţnil i Ústavní soud České republiky a ve svém nálezu v roce 2010 zrušil § 15 zákona 155/1995 jako protiústavní. Jiná situace by nastala, kdy pro lidi s vyššími výdělky byly také stanoveny redukční hranice pro výpočet pojistného na důchodové pojištění. Nicméně v současné době je systém v České republice nastaven tak, ţe ti, kteří dosahují vyšších výdělků, platí pojistné z celé částky výdělku (jediným stropem je maximální vyměřovací základ), ale jde-li potom o výplatu dávky starobního důchodu, tady jsou potom tito trestáni a výše starobního důchodu se jim krátí v závislosti na redukčních hranicích. Nabízí se tedy otázka, zda současné nastavení poměru mezi sociální solidaritou a zásluhovostí je vhodný. Hledání odpovědi na otázku, proč jsou zákonem stanoveny redukční hranice výpočtu starobního důchodu, není těţké. Jde podle mého názoru zejména o politickou situaci v zemi, kdy prosadit spravedlivý systém proti vůli většiny, která nedosahuje vysokých příjmů, znamená konec politické kariéry. Druhým předpokladem chybné sociální „nespravedlnosti“ jsou historické kořeny a pozůstatky předchozích reţimů v České republice. Občané České republiky v závislosti na historickém vývoji jsou stále navyklí přenášet odpovědnost za svůj ţivot a tedy i své důchody ze sebe samých na stát. Tato polemika nicméně není předmětem této práce. Co je ale pro tuto diplomovou práci relevantní úvahou, je stav schodkového státního rozpočtu a zadluţenosti 30

sociálního

systému.

Průběhový

systém

důchodového

zabezpečení

v podmínkách nepříznivého demografického vývoje není způsobilý k tomu být spravedlivý. Tento fakt začínají vnímat jiţ nejenom horní vrstvy obyvatel, ale tento problém se týká bohuţel jiţ převáţné většiny z nás. Je zřejmé, ţe pokud systém nemá přebytky, ale naopak jeho financování se jeví stále více nedostatečným, klesají důchodové dávky obecně a v zákonné úpravě se bude objevovat stále více limitů regulujících výši důchodu. Je proto nezbytné zamýšlet se nad potřebnými reformními kroky, které povedou k ozdravení penzijních systémů u nás. Současný systém s vysokými odvody a nedostatečnými důchody je stále více vnímán jako nutná „daň z práce“,11 coţ potom vede řadu pracovníků k neochotě pracovat. Vraťme se ale k výpočtové formuli starobního důchodu. Pro stanovení výpočtového základu je nutné stanovit osobní vyměřovací základ jednotlivce. Jeho definice je upravena v § 16 zákona o 155/1995. Podle tohoto ustanovení je osobním vyměřovacím základem měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období. Tento průměr se vypočte jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu ročních vyměřovacích základů za rozhodné období a počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Roční vyměřovací základ potom upravuje ustanovení § 16 odst. 2 zákona 155/1995. Podle tohoto ustanovení je ročním vyměřovacím základem součin úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok a koeficientu nárustu všeobecného vyměřovacího základu. Velmi významným prvkem ve výpočtu důchodu je koeficient nárustu, který se vypočítává podle ustanovení § 17 odst. 1 zákona a je koeficientem nezávislým na výši příjmu konkrétního jednotlivce. Jeho 11

Bezděk, V. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem). I. díl. Praha: Česká národní banka, 2000. Výzkumné publikace ČNB – sekce měnová: Č. 25. 62 s.

31

hodnota se zjistí jako podíl všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku stanovení důchodu, vynásobeného přepočítacím koeficientem a všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, za který se vypočítává důchod. Koeficient nárustu činí vţdy nejméně 1. Jeho konkrétní výši zjistíme ve Sbírce zákonů a nařízení České republiky, kde je stanoven pro kaţdý rok zvlášť. Abychom ale byli schopni spočítat koeficient nárustu nezbytný pro výpočet důchodu, musíme nejdříve definovat a určit všeobecný vyměřovací základ. Ten je upraven v ustanovení § 17 odst. 2, který říká, ţe všeobecný vyměřovací základ stanoví vláda nařízením a to ve výši průměrné měsíční mzdy zjištěné Českým statistickým úřadem za kalendářní rok. Pro rok 2010 je stanovena průměrná mzda ve výši 23 709 Kč.12 Pro výpočet koeficientu nárustu je nutné dále vypočítat přepočítací koeficient. Vzorec pro tento výpočet je stanoven v § 17 odst. 4 zákona 155/1995. Podle tohoto ustanovení se přepočítací koeficient stanoví jako podíl průměrné měsíční mzdy zjištěné Českým statistickým úřadem za první pololetí kalendářního roku o jeden rok předcházejícího roku přiznání důchodu a průměrné měsíční mzdy zjištěné Českým statistickým úřadem za první pololetí kalendářního roku, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu. Vláda stanovila nařízením13 přepočítací koeficient a všeobecný vyměřovací základ za rok 2008. Přepočítací koeficient se rovná hodnotě 1,0184 a všeobecný vyměřovací základ za rok 2008 je částka 23 280 Kč.

12

Česká správa sociálního zabezpečení, sociální a zdravotní pojištění v roce 2010, cssz.cz [online] [cit. 2010-02-27]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/07C019F7-B1EA48EA-8F32-8FC082C7A3AC/0/NP201001_tabulka.pdf 13

Nařízení vlády č. 339/2009 Sb., kterým se pro účely důchodového pojištění stanoví výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2008 a výš přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2008

32

Budeme-li počítat konkrétně, potom nařízením stanovené hodnoty nám udávají čísla, ze kterých vypočteme průměrnou mzdu pro rok 2010 a můţeme potom spočítat pro daný rok koeficient nárustu. Koeficient nárustu = (VVZ 2008 x přepočítací koeficient)/ VVZ 2010 Koeficient nárustu = (23 280 x 1,0184)/23 709 Koeficient nárustu = 1 Pokud koeficient nárustu má hodnotu 1, můţeme vypočítat roční vyměřovací základ jednotlivce. Pokud tedy pojištěnec v roce 2010 dosahuje příjmu 30 000 měsíčně, bude jeho roční vyměřovací základ 30 000 x 12 x 1 = 360 000 Známe-li roční vyměřovací základy pojištěnce za jednotlivé roky, můţeme vypočítat osobní vyměřovací základ. Pro zjednodušený výpočet budeme uvaţovat příklad z předchozích kapitol včetně maximálních moţných zjednodušení tedy, ţe prvních deset let byl příjem pojištěnce 15 000 měsíčně, druhých 10 let byl příjem pojištěnce 20 000 měsíčně a posledních 10 let byl příjem pojištěnce 30 000 měsíčně. V uvaţovaném případě měl kaţdý odpracovaný měsíc pro zjednodušení 20 pracovních dní, zaměstnanec po celou dobu pracovat, tzn. nebyl nikdy nemocný, nezaměstnaný,

nebereme

zde

ani

v úvahu

koeficienty

nárustu

v jednotlivých letech, atd. Potom tedy úhrn ročních vyměřovacích základů za prvních deset let je 1 800 000, za druhých deset let 3 000 000, za posledních deset let 3 600 000. Celkem úhrn ročních vyměřovacích základů je 8 400 000. Podělíme-li úhrn ročních vyměřovacích základů za rozhodné období počtem dní, které připadají na rozhodné období, dostaneme hodnotu 1164.

33

Tuto hodnotu vynásobíme koeficientem 30,4167. Dostaneme hodnotu 35 486. Tato částka je osobním vyměřovacím základem pojištěnce. Podle ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění budeme brát v úvahu redukční hranice. V tomto případě částku 10 500 počítáme v plné výši, částku 16 500 počítáme z 30 %, tzn. 4950 a částku 8 486 počítáme z 10 %, tzn. částku 849. Výpočtový základ pojištěnce v daném případě bude tedy 16 300 Kč. Pro výpočet konkrétní částky určené k výplatě důchodu je potřeba vymezit ještě sazby výměry starobního důchodu. Člení se na základní sazbu v hodnotě 2 170 Kč a procentní sazbu v hodnotě 1,5% výpočtového základu za kaţdý celý kalendářní rok měsíčně. Budeme-li vycházet z těchto sazeb, dospějeme v našem konkrétním případě k částce 7 350 procentní výměra + 2 170 základní výměra. Celkem důchod vychází 9 520 Kč měsíčně. V tomto případě je výměra starobního důchodu větší neţ částka ţivotního minima, lze tedy předpokládat, ţe s takovýmto důchodem by měl být schopen penzista vyţít. Pokud porovnáme výši penze 9520 s částkou, kterou zaměstnanec za dobu placení pojistného do systému starobního důchodu odvedl (2 184 000), dospějeme k závěru, ţe si pojištěnec zaplatil důchod ve zmíněné výši na dobu 20 let. K tomuto výpočtu jsem dospěla vydělením celkového zaplaceného pojistného za rozhodné období částkou 9520 a poté vydělením počtem měsíců v roce, tedy částkou 12. Výsledkem je hodnota 20, která odpovídá počtu let, na které si zaměstnanec zjednodušeně řečeno zaplatil důchod. V tomto propočtu nepočítám s ţádným komerčním úrokovým zhodnocením pojistného, vzhledem k průběţnému systému financování důchodu, který takové komerční zhodnocení vkladů z principu nepřipouští. Otázkou ovšem stále zůstává, zda je výše důchodu 9 520 Kč adekvátní, zda je přiměřeným plněním za celoţivotní odvod pojistného na důchodové zabezpečení. Budeme-li brát v úvahu také fakt, ţe většina penzistů odváděla pojistné na důchodové pojištění po dobu delší neţ je 34

rozhodné období pro stanovení osobního vyměřovacího základu, můţeme podle mého názoru dospět k závěru, ţe částka důchodu ve výši 9 520 Kč není zdaleka odpovídající zaplacenému pojistnému.

Aplikuji-li tato

zjištění na uvedený příklad, znamená to, ţe má důchodce zaplacený důchod do věku 80 let. V případě, ţe se tohoto věku nedoţije, nastává stav, kdy ţádný z pozůstalých neobdrţí ze systému starobního důchodu ţádné finanční prostředky, které by po důchodci zbyly. Naopak přeţije-li důchodce věk 80 let, musí nastat situace, kdy mu starobní důchod bude vyplácen z rozpočtu státu, tzn. přeţije-li důchodce věk 80 let, vzniká zde pomyslný dluh. Celá tato úvaha je navíc značně zkreslená faktem, ţe jde o průběţný systém financování starobních důchodů, coţ znamená, ţe dluh můţe vznikat mnohem dříve, vzhledem zejména k demografickému vývoji ve státě. Pokud bychom celý systém srovnali s plně fondovým systémem starobního důchodu, dospějeme k jednoduchému závěru. Při stejné výši pojistného za rozhodné období a při průměrném zhodnocení 4% ročně (dlouhodobé konzervativní zhodnocení vkladů se podle historické výkonnosti investičních či podílových fondů pohybuje dlouhodobě kolem 4% ročně), bude mít důchodce v okamţiku dosaţení odchodu do důchodu naspořenou částku 4 660 000.14 Tato částka potom při stejném systému výpočtu, jako jsem pouţila výše, znamená pro důchodce částku důchodu 19 500 Kč na stejnou dobu důchodu 20 let, nebo při stejné výši důchodu jako v systému průběţného systému, tzn. 9520, znamená toto důchod po dobu 41 let. Podle mého názoru z těchto výpočtů vyplývá jednoznačně, ţe plně fondový systém starobního důchodu znamená vyšší důchody pro kaţdého, a tedy důstojné zabezpečení stáří. Plně fondový systém potom podle mého názoru znamená také několikanásobně niţší státní výdaje, menší schodek 14

Počítáno podle investiční kalkulačky společnosti CONSEQ Investment Management, a.s., dostupné z vlastní podnikatelské praxe diplomantky

35

státního rozpočtu, postupné oţivení ekonomiky a větší individuální odpovědnost kaţdého jednotlivce za jeho důchod. Fondový systém můţe mít samozřejmě i svoje pomyslné nevýhody. Jde zejména o vliv inflace na uspořené prostředky, vliv krizí na finančních trzích. Pokud jde o vliv inflace, zde bych uvaţovala o moţnosti zákonem upravovat výši povinných odvodů do systému tak, aby se zamezilo znehodnocování spořených peněz vlivem inflace. Krize na finančních trzích potom podle mého názoru nejsou takovým rizikem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jde zejména o fakt, ţe se peněţní prostředky zhodnocují dlouhodobě, řadu let. Právě dlouhodobost v kombinaci s pravidelným spořením můţe významnou měrou eliminovat riziko znehodnocení naspořených financí. Zároveň finance v plně fondovém systému mohou být dědičné. Ve fondovém systému se finance skutečně zhodnocují a zejména po celou dobu pojištění fakticky existují. Tzn., ţe v kaţdém okamţiku je moţné vyhodnocovat stav účtu a mnoţství naspořených peněz. V takovém systému je potom moţné, aby byly finance dědičné v případě, ţe se pojištěný důchodového věku nedoţije. Tento fakt podle mého názoru podporuje myšlenku reformních kroků směrem k plně, či alespoň částečně fondovému systému starobních důchodů.

3.2.1 Druhý pilíř důchodového zabezpečení

Druhý pilíř důchodového zabezpečení je dobrovolný. Tento pilíř je potom opakem pilíře prvního v tom směru, ţe je dobrovolný, je dále plně fondový, příspěvkově definovaný. Zde nezáleţí na výši platu jednotlivce, není zde ani ţádná povinná doba účasti. V tomto systému si můţe kaţdý jednotlivec sám zvolit, zda do systému vstoupí, v jakém rozsahu a na jakou dobu. Tento systém můţeme povaţovat za doplněk prvního pilíře. Jeho smyslem je, aby se jednotlivec nad míru stanovenou systémem povinného důchodového pojištění zajistil 36

na dobu stáří. Částka, kterou bude jednotlivec z tohoto dobrovolného pilíře při odchodu do důchodu čerpat je závislá na individuálním rozhodnutí kaţdého jedince, kaţdý má moţnost si jiţ dopředu propočítat orientačně výši naspořených finančních prostředků. Pokud tedy někomu postačí důchod státní, nemusí se systému dobrovolného důchodového spoření zúčastnit. Vzhledem ke stále narůstajícímu schodku veřejných financí a neudrţitelnosti průběţného systému financování stát podporuje občany v dobrovolném spoření na důchod a snaţí se motivovat jednotlivce k brzkému vstupu do systému. Dobrovolný systém je tvořen různorodými spořícími a pojistněspořícími produkty. Mezi nimi nejvýznamnější postavení zaujímá penzijní připojištění a ţivotní pojištění. Penzijní připojištění je čistě spořící produkt, jeho smyslem není nic jiného, neţ spoření na důchodový věk. Tomu odpovídá i nastavení produktu. Podle zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění, ve znění pozdějších předpisů není z tohoto účtu moţno libovolně vybírat naspořené prostředky, přístup k financím je umoţněn aţ po dosaţení šedesáti let věku. Existuje zde pouze jedna výjimka, která spočívá v moţnosti jednorázového výběru ve výši poloviny aktuálně naspořených prostředků po uplynutí 180 měsíců spoření. Důvody jsou zcela logické. Tento produkt podporuje stát příspěvkovým a daňovým zvýhodněním a snaţí se tak motivovat občany k vlastní aktivitě při zajišťování důchodu. V tomto směru by tedy bylo kontraproduktivní, kdyby bylo umoţněno z takového produktu předčasně vybírat peníze, protoţe finančních prostředků do důchodu by potom bylo zajištěno jen malé mnoţství. Hovořím-li o příspěvkovém zvýhodnění, míním tím státní příspěvky, které se odvíjí od výše spořené částky. Při měsíční úloţce 100 aţ 199 Kč měsíčně přispěje stát měsíčně 50 Kč + 40 % z částky nad 100 Kč, při úloţce 200 aţ 299 činí státní příspěvek 90 Kč + 30 % z částky nad 200 Kč, při měsíční úloţce 300 aţ 399 Kč je státní příspěvek roven 120 Kč + 20 % 37

z částky nad 300 Kč, u 400 aţ 499 Kč je příspěvek 140 Kč + 10 % z částky nad 400 Kč a při měsíční úloţce 500 Kč je státní příspěvek ve výši 150 Kč. Podle § 15 odst. 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů lze navíc odečíst od základu daně příspěvek zaplacený poplatníkem na jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem. Částka, kterou lze takto odečíst, se rovná úhrnu příspěvků zaplacených poplatníkem na jeho penzijní připojištění na zdaňovací období sníţenému o 6000 Kč. Maximální částka, kterou lze takto odečíst za zdaňovací období činí 12 000 Kč. Za těchto podmínek je tedy účastník motivován k tomu, aby si do penzijního připojištění odkládal částku 1500 Kč měsíčně, která odpovídá maximálním státním zvýhodněním. Penzijní připojištění je zaloţeno na dobrovolném, plně fondovém systému, navíc je zde garantováno nezáporné zhodnocení finančních prostředků opět v zájmu zajištění dostatečného kapitálu do důchodu. V rámci státní finanční situace a stále narůstajícímu schodku státních financí nabývá dobrovolné penzijní připojištění na stále větším významu a stále více lidí jiţ ve věku 18 let je vedeno k zodpovědnému spoření na stáří. Vedle penzijního připojištění hrají významnou roli v dobrovolném spoření na stáří také ţivotní pojištění. Ţivotní pojištění jsou upravena zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů a dále obecným zákonem č. 299/2007 Sb.,o pojišťovnictví. Ţivotní pojištění se dělí na kapitálová s garantovanou technickou úrokovou mírou zhodnocení a na investiční ţivotní pojištění, kde garance technické úrokové míry chybí, proti tomu je zase výhodou moţnost dosaţení vyššího zisku. I zde existuje zvýhodnění státu v podobě daňových úlev. Podle § 15 odst. 6 zákona o daních z příjmů lze od základu daně za zdaňovací období odečíst poplatníkem zaplacené pojistné na jeho soukromé ţivotní pojištění z předpokladu, ţe výplata pojistného plnění je sjednána aţ po 60 měsících od uzavření smlouvy a zároveň nejdříve v kalendářním roce, v jehoţ průběhu dosáhne poplatník věku 60 let. Maximální částka, kterou lze 38

odečíst za zdaňovací období, činí v úhrnu 12 000 Kč. I zde, zejména ustanovením o dosaţení 60 let věku, je patrná podpora tvorby rezervy do důchodového věku. Nejenom účastník sám, ale i zaměstnavatelé jsou zákonem o daních z příjmů motivováni k podpoře zaměstnanců v rámci tvorby kapitálu pro starobní důchod.

Zaměstnavatelé mohou přispívat do penzijních

připojištění a soukromých ţivotních pojištění zaměstnanců, je-li moţnost těchto příspěvků stanovena ve vnitřních předpisech či v kolektivní smlouvě, do výše 24 000 Kč ročně. Tento příspěvek je daňově uznatelným nákladem a navíc je také osvobozen od odvodů, které hradí zaměstnavatel na povinné sociální a zdravotní pojištění zaměstnance. Podle mého názoru jsou všechny tyto podpory krok správným směrem. Myslím si, ţe zaběhnutý systém penzijních připojištění by mohl být vodítkem pro reformní kroky směrem k částečně či plně fondovým systémům povinného důchodového zabezpečení občanů.

39

4 Demografický vývoj – stárnutí populace Demografický vývoj je jedním z velmi významných faktorů, který ovlivňuje důchodovou politiku v kaţdém státě. Je významným prvkem při úvaze o systému důchodového pojištění. Jiný systém bude fungovat v zemi, kde je vysoká porodnost a populace tam tzv. „mládne“, jiná situace bude v zemi, kde se zvětšuje poměr důchodců k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu. Pro země s vysokou porodností je moţné uvaţovat o průběţném systému financování důchodů, který je zaloţený na mezigenerační solidaritě, kdy ekonomicky aktivní obyvatelstvo odvádí pojistné na důchodové pojištění a toto pojistné je obratem ve stejný okamţik vypláceno současným důchodcům. Tento systém můţe být ale trvale udrţitelný pouze v případě, ţe ekonomicky aktivních obyvatel je více neţ subjektů, které mají právo na dávky z důchodového pojištění. Tato situace můţe být tedy pouze v případě, ţe je ve státě vysoká porodnost. Nelze ani uvaţovat o situaci, kdy by se počet nově narozených rovnal počtu důchodců, protoţe musíme brát v úvahu i fakt, ţe se stále prodluţuje průměrný věk doţití. Naopak ve státech, kde „populace stárne“, je nutné uvaţovat o reformních krocích a k přechodu průběţného systému do systému částečně či plně fondových, či do kombinace fondového a průběţného systému. V těchto případech bude nutné podporovat obyvatelstvo k vlastní individuální odpovědnosti za důchodové zabezpečení. Není totiţ moţné spolehnout se na mezigenerační solidaritu, vezmeme-li v úvahu soubor faktorů jako rostoucí počet důchodců na jednoho ekonomicky aktivního občana, prodluţování průměrného věku doţití, inflace a měnící se hodnota peněz.

40

Výše zmíněné je případem České republiky. Podle informací Českého statistického úřadu15 bude do roku 2050 intenzivně přibývat osob starších 65 let, naopak dětí do věku 14 let bude významně ubývat. Zároveň poroste také počet osob ve věku nad 85 let, coţ značí významné prodluţování průměrného věku doţití. Počet osob nad 85 let věku by měl být do roku 2050 více neţ pětinásobný. Podle českého statistického úřadu šlo doposud o tzv. stárnutí zespoda věkové pyramidy. Toto znamená, ţe se sniţoval počet nově narozených dětí, tzn., sniţovalo se zejména zastoupení věkové skupiny 0 – 14 let, ale počet důchodců rostl jen velmi pozvolna. Nicméně nyní se dostáváme do doby, kdy důchodového věku začínají dosahovat početně silnější ročníky s datem narození 1940 a mladší. To znamená situaci, kdy kromě nízkého počtu nově narozených dětí začíná rychle přibývat i počet osob starších 65 let a tudíţ se mění poměr ekonomicky aktivních obyvatel ve vztahu k důchodcům. Jde o stav dlouhodobě neudrţitelný, protoţe stále rostoucí počet důchodců je nutné financovat dávkami starobního důchodu, kterým neodpovídá pojistné zaplacené ekonomicky aktivní částí obyvatelstva. V důsledku toho se stále prohlubuje dluh veřejných financí a je nutné uvaţovat o reformních krocích celého systému. Budoucí vývoj populace v České republice demonstrují následující tabulky: Budoucí vývoj sloţení obyvatelstva podle hlavních věkových skupin v ČR16 Rok

0 -14

15 - 64

65 +

2005

1 487 148

7 302 144

1 446 681

15

SVOBODOVÁ K., Analýza: Stárnutí populace podle výsledků projekce ČSÚ [online] [cit. 2009-12-20] Dostupné z http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artcIID=34 16

SVOBODOVÁ K., Analýza: Stárnutí populace podle výsledků projekce ČSÚ [online] [cit. 2009-12-20] Dostupné z http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artcIID=34

41

2010

1 400 028

7 286 202

1 596 812

2015

1 426 352

7 011 496

1 864 146

2020

1 408 644

6 786 952

2 0878 333

2025

1 346 384

6 669 506

2 201 310

2030

1 274 155

6 520 205

2 308 073

2035

1 219 739

6 337 422

2 399 918

2040

1 197 000

5 964 564

2 633 554

2045

1 190 477

5 569 751

2 862 020

2050

1 173 004

5 309 251

2 956 079

Budoucí vývoj sloţení obyvatelstva podle hlavních věkových skupiv v %17 Rok

0 -14

15 - 64

65 +

2005

14,5

71,3

14,1

2010

13,6

70,9

15,5

2015

13,8

68,1

18,1

2020

13,7

66,0

20,3

2025

13,2

65,3

21,5

2030

12,6

64,5

22,8

2035

12,2

63,6

24,1

2040

12,2

60,9

26,9

2045

12,4

57,9

29,7

2050

12,4

56,3

31,3

Podle těchto výsledků můţeme předpokládat, ţe počet dětí ve věku 0 – 14 let bude ještě do roku 2015 mírně stoupat, vzhledem k tomu, ţe 17

SVOBODOVÁ K., Analýza: Stárnutí populace podle výsledků projekce ČSÚ [online] [cit. 2009-12-20] Dostupné z http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artcIID=34

42

silnější ročníky jsou nyní ve věku, kdy zakládají vlastní rodiny, nicméně od roku 2015 můţeme očekávat postupné sniţování porodnosti a tedy sniţování početního zastoupení dětí ve věku 0 – 14 let v celkovém počtu obyvatelstva. Zcela opačný trend nalezneme u nejstarší věkové skupiny (osoby nad 65 let). Zde vidíme rychle rostoucí počet těchto osob a také rychle se měnící procentuelní zastoupení z celkového počtu obyvatelstva.

Následující tabulka se navíc podrobně zabývá nárustem nejstarší věkové skupiny, občanů nad 85 let. 18 Rok

65 - 74

75 - 84

85 +

2005

808 905

540 598

97 178

2010

924 610

527 687

144 515

2015

1 165 776

524 561

173 809

2020

1 273 549

627 483

187 301

2025

1 184 048

809 329

207 933

2030

1 137 066

895 394

275 613

2035

1 176 112

847 563

376 243

2040

1 354 671

837 199

441 684

2045

1 520 352

884 345

457 323

2050

1 415 382

1 043 570

497 127

Můţeme tedy vidět, ţe roste nejenom počet osob starších 65 let, tzn. důchodců, ale ţe se také podstatně mění počet těch nejstarších osob, tzn. 18

SVOBODOVÁ K., Analýza: Stárnutí populace podle výsledků projekce ČSÚ [online] [cit. 2009-12-20] Dostupné z http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artcIID=34

43

osob starších 85 let. Z tohoto faktu potom vyplývá jednoduché zjištění. V reformních krocích nelze uvaţovat pouze o změně financování jako takového, tzn. o změně průběţného systému na systém fondový, ale je nutné zabývat se z druhé strany i problematikou prodluţujícího se věku doţití. Znamená to, ţe v rámci reformních kroků je nutné vzít v úvahu i fakt, ţe důchody budou muset být vypláceny delší dobu, neţ tomu bylo v historii nebo neţ je tomu doposud. Je to tedy otázka zamyšlení také nad výší nutné naspořené částky pro důchod na dobu minimálně 30 let. Budeme-li se zmíněnými propočty zabývat podrobněji, zjistíme, ţe zatímco v současnosti je zatím stále výrazný rozdíl v zastoupení ekonomicky aktivního obyvatelstva a nejvyšší věkové skupiny, dostane se Česká republika v průběhu následujících deseti let do velkých problémů. Jestliţe jiţ nyní je problém s výplatou starobních důchodů, schodek státního rozpočtu narůstá závratným tempem a stát hlásí, ţe v listopadu tohoto roku jiţ nebudou finanční prostředky na výplatu důchodů, jaká bude situace v roce 2050?

Podle předpokladů vývoje obyvatelstva

víceméně nastane situace, kdy kaţdý ekonomicky aktivní občan bude hradit důchod v plné výši jednomu „svému“ důchodci. Budeme-li brát v úvahu současnou výši průměrných mezd, která je pro rok 2010 stanovena na částku 23 709 Kč v kontrastu s průměrnou výší starobního důchodu 9 631 Kč, dospějeme při značném zjednodušení k závěru, ţe průměrný ekonomicky aktivní občan by odváděl téměř polovinu své mzdy na důchod průměrného penzisty. Toto je podle mého názoru zcela nepřijatelná situace vedoucí k chudobě a absolutnímu zhroucení systému. Jiţ nyní je systém starobních důchodů velkou zátěţí státního rozpočtu, tvoří velkou část státních výdajů. Následující tabulka znázorňuje výši výdajů na starobní důchody v jednotlivých letech:19 19

Česká správa sociálního zabezpečení. Statistická ročenka 2008 z oblasti důchodového pojištění. PRAHA: ČSSZ, 2009. 124 s. ISBN 978-80-87039-18-2 44

Rok

Výdaje na starobní důchody v tisících Kč

1996

85 063 170

1997

104 198 248

1998

114 605 484

1999

123 666 158

2000

130 932 093

2001

140 656 510

2002

150 272 738

2003

156 272 339

2004

163 025 907

2005

175 669 780

2006

188 948 637

2007

203 932 710

2008

222 104 621

Z tabulky je patrné, ţe výdaje na starobní důchody neustále narůstají. Za posledních deset let můţeme pozorovat, ţe výdaje vzrostly více neţ dvojnásobně. Jaký bude další vývoj? S rostoucím počtem důchodců a prodluţujícím se průměrným věkem doţití můţeme s jistotou říci, ţe státní výdaje na starobní důchody porostou stále rychleji.

45

Následující graf ukazuje vývoj příjmů a výdajů základního důchodového pojištění v % HDP20

Jiţ výše jsem uvedla, ţe tento stav není udrţitelný, coţ můţeme vyčíst i z grafu a je tudíţ nutné podniknout řadu reformních kroků. Jedním z moţných, nicméně ne jediným a podle mého názoru správným řešením, je zvýšení důchodového věku. Nicméně i zde je nutné uvaţovat o nějaké hranici. Není moţné zvyšovat tuto hranici do nekonečna, protoţe stále platí, ţe čím je člověk starší, tím méně bude zpravidla výkonný a zejména tím hůře se bude uplatňovat na trhu práce. Jiţ nyní mají lidé vyššího věku problém s pracovním uplatněním. Podle některých názorů by mohlo jít aţ o diskriminaci starších občanů. Podle mého názoru zde nejde tolik o diskriminaci jako o výkonnostní podmínky pro jednotlivé pracovní činnosti. Vykonávat práci efektivně znamená v současné době zejména vykonávat práci rychle, přesně a včas a stále více nabývá na významu i nutnost včasného a pruţného přizpůsobování se změnám na trhu. Toto bohuţel bývá pro občany vyššího věku často 20

Ministerstvo práce a sociálních věcí. Podkladový materiál pro rozhodnutí o zavedení možnosti opt out ze základního důchodového pojištění. Mpsv.cz [online] [cit. 2010-02-27] Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/6279/material.pdf

46

problémem, který nemohou zaměstnavatelé, chtějí-li se udrţet ve vysoce konkurenčním prostředí v popředí, akceptovat. Je nutné tedy uvaţovat pouze o takovém zvyšování věku odchodu do důchodu, které je výsledkem biologického vývoje společnosti. Tímto výrokem míním stav, kdy je jedinec např. ve věku 60 let v současné době výkonnější vlivem pokročilé medicíny, lepších ţivotních podmínek atd. neţ jedinec ve stejném věku před půl stoletím. O současné právní úpravě důchodového věku pojednává kapitola „Podmínky vzniku nároku na starobní důchod“ podkapitola „Důchodový věk“. Obdobná situace v rámci demografického vývoje panuje i na Slovensku a v ostatních okolních státech. Na Slovensku ještě v roce 2004 připadalo na 100 ekonomicky aktivních obyvatel a plátců důchodového pojištění 72 starobních důchodců.21 Proti tomu předpoklad roku 2040 ukazuje „černá“ čísla. V daném roce by mělo připadat na 100 ekonomicky aktivních plátců důchodového pojištění 112 důchodců. Tento stav se nápadně podobá stavu v České republice. Podle mého názoru by se měla Česká republika poučit a inspirovat reformními kroky na Slovensku vzhledem k podobným sociálním podmínkám a s důchodovou reformou by neměla dále vyčkávat.

4.1 Problematika přistěhovalců Stárnutí populace je problém, se kterým je nutné počítat, kvůli kterému je nutné podniknout potřebné reformní kroky. Nicméně stále častěji se můţeme setkat s názorem, ţe reforma důchodového systému není nutná, ţe stárnutí populace není v době globalizace a otevřeného trhu tak velký problém, jak by se mohlo zdát. Tento názor má svou oporu v tom, ţe do 21

Belická, K. Důchodová reforma na Slovensku. ČSSZ.cz. [online] [cit. 2009-11-19]. Dostupné z http://www.cssz.cz/cz/casopis-narodni-pojisteni/archiv-vydanychcisel/clanky/casopis-narodni-pojisteni-c-4-2004-clanek-1.htm 47

České republiky proudí velké mnoţství přistěhovalců zejména z Asie, kteří doplňují nedostatečnou skupinu ekonomicky aktivních obyvatel, a tím pádem také svými odvody pojistného na sociální zabezpečení zlepšují situaci a vyrovnávají měnící se poměr pracujících k důchodcům. Toto tvrzení je pravdivé, ovšem pouze do určitého momentu. Přistěhovalci, kteří v České republice trvale pobývají, pracují zde a odvádí pojistné, jsou také lidé, kteří, pakliţe zde získali trvalý pobyt a dlouhodobě platí pojistné, budou mít po dosaţení důchodového věku a splnění potřebných podmínek pro přiznání důchodu také nárok na důchod. V tento moment se tedy dostane Česká republika do stejného problému, který řeší nyní, tedy nedostatek finančních prostředků pro výplatu starobních důchodů velkému počtu důchodců. Ztotoţňuji se zde s Bezděkem, který tvrdí, ţe přistěhovalci důchodový problém nevyřeší, pouze jej oddálí. Přistěhovalci svým příchodem a odvody pojistného do systému přispějí k vyšším příjmům systému, nicméně v budoucnu, aţ tito imigranti budou odcházet do důchodu, dojde také ke zvýšení výdajů systému.22 Z tohoto důvodu není řešením spoléhat se na tyto osoby, je nutné uvaţovat o skutečném přenastavení a systémové reformě.

22

Bezděk, V. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem). I. díl. Praha: Česká národní banka, 2000. Výzkumné publikace ČNB – sekce měnová: Č. 25. 62 s.

48

5 Varianty důchodové reformy V předchozích kapitolách jsme si ukázali, ţe důchodová reforma je nevyhnutelná. Pokud nebudeme uvaţovat v České republice o reformě důchodového systému a nezačneme tuto reformu okamţitě realizovat, nastane velmi závaţný problém s financováním systému a Česká republika bude čelit obrovským finančním potíţím. O faktorech, které ovlivňují důchodový systém a o aktuální situaci v České republice jsem pojednala v předchozích kapitolách. Předmětem této kapitoly je tedy potom zváţit moţné varianty reformních kroků a zamyšlení se nad konkrétními variantami, jak o nich uvaţují jednotlivé politické strany. Jiţ v roce 2004 byla ustanovena tzv. Bezděkova komise, tým expertů, který měl posoudit a vytvořit návrh varianty důchodové reformy podle zadání jednotlivých politických stran. Tato komise zasedala mezi lety 2004 – 2005 a dospěla k několika závěrům. Ve své závěrečné zprávě výkonného týmu konstatovala vhodné varianty řešení a posoudila návrhy či zadání jednotlivých politických stran. Vlivem zejména politických událostí nakonec ale nebylo dosaţeno v rámci politické reprezentace konsenzu v otázce důchodové reformy a do současné doby nebylo s důchodovou reformou aţ na drobné kroky započato. Jedním z mála započatých kroků je prodluţování věku odchodu do důchodu. Postup důchodové reformy by se měl dělit na dvě části. První část se týká reformy stávajícího tzv. prvního pilíře systému starobního důchodu, který je a pravděpodobně také dále zůstane plně průběhový. V rámci tohoto pilíře potom zůstává stále stejný okruh pojištěných osob, v rámci reformních kroků se ale, jak jiţ bylo výše zmíněno, prodluţuje důchodový věk, mění se systém náhradních dob a dále se také prodluţuje potřebná doba účasti na důchodovém pojištění pro nárok na přiznání starobního 49

důchodu. Těmito faktory jsem se jiţ blíţe zabývala v rámci předchozích kapitol. Nyní se hlouběji podíváme na problematiku tzv. druhého pilíře systému starobního důchodu, kterým je nový, pravděpodobně povinný fondový systém financování starobních důchodů. Tento druhý pilíř bude podle současných návrhů stát vedle prvního průběţného pilíře a bude jej doplňovat. Konkrétní podoba moţného budoucího nastavení musí reflektovat řadu otázek. První nemálo významnou otázkou je okruh pojištěných osob. Nabízí se zde několik problémů. Jednak jde o otázku povinné či dobrovolné účasti, jednak také o otázku okamţiku vstupu do druhého pilíře důchodového systému. Obecně bude s největší pravděpodobností platit, ţe okruh pojištěných osob bude stejný v obou pilířích. Tento předpoklad je zcela logický, vzhledem k tomu, ţe půjde o povinný systém důchodového pojištění. Nicméně, vstup do druhého pilíře jako takový bude závislý na vůli kaţdého jednotlivce, pokud jednotlivec do druhého pilíře vstoupí, jeho účast dále bude povinná, tzn., nepůjde z druhého pilíře libovolně vystoupit, popř. např. přerušovat placení pojistného atd. Okruh pojištěných osob zůstane stejný, tyto osoby si ale budou moci pravděpodobně zvolit, zda do druhého pilíře vstoupí, nebo zda zůstanou v plné výši pouze v pilíři prvním. Podle mého názoru budou do druhého pilíře chtít vstoupit zejména osoby niţšího věku. Domnívám se, ţe u těchto věkových skupin převládá averze k povinným státním odvodům, začíná se projevovat větší informovanost a zájem těchto skupin o jejich budoucí důchodovou situaci a zejména tyto skupiny si potom uvědomují, jaká je jejich bilanční situace v rámci průběţného systému. Jde o vztah odvedeného pojistného a předpokládané výše státního důchodu. V současné době můţeme pozorovat, ţe mladší lidé jsou stále více informováni o stavu veřejných financí, o demografickém vývoji atd. a jako takoví si potom umí spočítat,

50

ţe do průběţného systému s absolutní jistotou odvedou na pojistném více, neţ kolik potom obdrţí ve formě starobního důchodu ze strany státu. Co se týče okamţiku vstupu do druhého pilíře, existují dvě varianty řešení.23 Podle varianty první vstup do systému nebude nijak regulován státem a účastník si bude moci libovolně zvolit okamţik vstupu do druhého pilíře. Přikláním se k této variantě vzhledem k mému přístupu ke svobodě a státním zásahům. Podle mého názoru by měli být občané vedeni a motivováni státem k mnohem větší individuální odpovědnosti za svoji budoucnost, neţ jak je tomu doposud. Kaţdý by měl mít moţnost svobodně se rozhodnout o své budoucnosti a svobodně si zvolit variantu spoření či zajištění finančních prostředků pro důchodový věk. Tomu potom odpovídá právě moţnost svobodně si kdykoliv zvolit okamţik vstupu do druhého pilíře systému starobního důchodu. Proti tomu by ale výstup z tohoto pilíře neměl být umoţněn, vzhledem k hroutícímu se průběţnému systému prvního pilíře. Je smyslem celé důchodové reformy pozvolný přechod z průběţného systému do systému částečně či plně fondového, čímţ je jasně podmíněn zákaz výstupu z jednou zvolené účasti v druhém pilíři. Otázkou nicméně zůstává míra uvědomění kaţdého jednotlivce.

Vzhledem

k zaţitým

způsobům

financování

nejenom

starobního důchodu, ale vícerých systémů státních podpor, zapříčiněných zejména minulým reţimem, bude velmi obtíţné motivovat veškeré obyvatelstvo,

zejména

potom

starší

věkové

skupiny,

k vlastní

odpovědnosti za starobní důchody. Další riziko spatřuji při této variantě v tom, ţe při neomezeném časovém horizontu vstupu do druhého pilíře nebude moţné s větší přesností systém nastavit a vyvozovat budoucí vývoj. Pokud nebude obyvatelstvo tlačeno časovým limitem, můţe nastat situace, kdy méně zodpovědní, ale také méně informovaní jedinci do systému vstoupí 23

Ministerstvo práce a sociálních věcí. Podkladový materiál pro rozhodnutí o zavedení možnosti opt out ze základního důchodového pojištění. Mpsv.cz [online] [cit. 2010-02-27] Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/6279/material.pdf

51

s větším časovým zpoţděním, čím se i efekt důchodové reformy můţe projevit s časovým zpoţděním. Vzhledem k velmi nestabilní politické situaci a zejména potom k nápadné kolísavosti politických sil bude samo prosazení reformních kroků velmi obtíţné. Bude tedy potom nutné volit takový systém důchodového zabezpečení, který přinese rychlý efekt reformních kroků a povede k zafixovaní nastavených podmínek v čase. Druhá varianta potom připouští jistou míru státní regulace okamţiku vstupu do druhého pilíře. Tento okamţik můţe být omezen např. počtem měsíců počítaných od prvního dne účasti v základním důchodovém pojištění24 (první pilíř) nebo např. můţe jít o omezení stanoveným počtem měsíců účasti v základním důchodovém pojištění, v průběhu kterých můţe pojištěnec volbu provést. Další přípustnou variantu potom spatřuji v omezení maximálním věkem, do kterého bude moţno ještě do systému vstoupit. Tato omezení podle mého názoru mohou do systému vnést jistou míru právní jistoty, mohou usnadnit propočty a předpoklady vývoje důchodového systému, nicméně mohou být také podle mého názoru diskriminační či znevýhodňující. Např. ve variantě, kdy si jedinec můţe zvolit vstup do druhého pilíře pouze v prvních několika měsících své první výdělečné činnosti, můţe reálně nastat situace, kdy jedinec nebude ještě dostatečně uvědomělý a do systému nevstoupí jen pro svoji „mladickou nerozváţnost či lhostejnost“. Tím by potom sám sebe mohl jedinec neúmyslně poškodit. Domnívám se, ţe systém by měl tyto předpoklady reflektovat a předcházet jim právě třeba tím, ţe nebude moţnost vstupu regulovat. I varianta omezení věkem můţe mít stejné následky. Tato varianta můţe být podle mého názoru dokonce aţ diskriminační, protoţe můţe eliminovat občany dřívějšího data narození. Toto omezení by jistě existovalo proto, aby chránilo starší občany před nevratným vstupem do 24

Ministerstvo práce a sociálních věcí. Podkladový materiál pro rozhodnutí o zavedení možnosti opt out ze základního důchodového pojištění. Mpsv.cz [online] [cit. 2010-02-27] Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/6279/material.pdf

52

druhého pilíře, který by v závislosti na jejich finanční situaci a věku mohl být pro ně nevýhodný. Nicméně bude jistě existovat i skupina starších občanů, pro které by naopak vstup do druhého pilíře mohl být výhodnější, ale pro věkové omezení vstupu by byli znevýhodněni. Můţe jít například o situace, kdy občan má zajištěný důchodový příjem jinak, např. příjmy z pronájmů, výsluhové renty atd. Odvod pouze do prvního pilíře je pro něho tedy nevýhodný, vzhledem k tomu, ţe musí nutně odvádět vysoké pojistné, které je v průběţném systému obratem vypláceno jiným a tento jedinec tak odvádí pojistné, ačkoliv sám ţádný státní důchod potřebovat nebude. Pokud by mu ale byl povolen vstup do druhého pilíře, který by byl fondový, a vklady v něm by byly dědičné, vyuţije tento systém např. pro přilepšení důchodu a pro tvorbu dědictví pro mladší generace rodu, které potom těmito svými vklady můţe podpořit do jejich důchodu. Z toho důvodu se tedy opět domnívám, ţe by neměla být ţádná regulace a vstup do druhého pilíře by měl být umoţněn kaţdému v jakémkoliv věku. Další důleţitou otázkou je moţnost výstupu ze druhého pilíře. Podle mého názoru je zapotřebí, aby výstup umoţněn nebyl vzhledem ke snaze státu postupně přejít z původního průběţného systému do systému plně či částečně fondového. Tzn. pokud vznikne druhý pilíř důchodového pojištění a má-li tento pilíř pomoci vyřešit nepříznivý stav veřejných financí, mělo by být snahou státu, aby do tohoto pilíře vstoupilo co největší mnoţství lidí a zejména, aby v něm zůstalo. Je tedy v zájmu státu a veřejných financí, aby co nejvíce lidí vstoupilo do druhého pilíře, který bude postupně nabývat na významu a první pilíř bude moci pozvolna ustoupit do pozadí. Výslednou variantou by mohl být podle mého názoru úplný

přechod

k fondovému

systému

a

motivace

lidí

k vlastní

odpovědnosti za starobní důchody. V momentě úplného přechodu k plně fondovému důchodového

systému věku,

by

potom

protoţe

odpadla

kaţdý

problematika

jedinec

by

svými

posouvání vlastními

rozhodnutími v průběhu ţivota mohl ovlivnit výši naspořené částky, ze které mu bude vyplácen důchod a mohl by se tak svobodně rozhodnout, 53

zda mu jiţ naspořené peníze postačují a můţe tedy v libovolném věku odejít do důchodu, nebo zda peněz stále není dostatek a je nutné ještě pracovat a získávat finance na ţivobytí jinak. Velmi podstatnou otázkou je potom sazba či výše pojistného. Zde se nabízí hned několik variant. Tou první je paušální odvod do druhého pilíře nezávislý na výši příjmu jednotlivce. V tomto případě by tedy výše odvodu byla pro kaţdého jednotlivce stejná. Toto řešení podle mého názoru není vhodné, protoţe je opět značně diskriminační a demotivační. Je nutné brát také v potaz výši moţného budoucího důchodu. Domnívám se, ţe lidé, kteří celý ţivot pobírají niţší mzdy, se pravděpodobně spokojí s niţšími důchody neţ lidé, kteří po většinu ţivota dosahují nadprůměrných příjmů. Tito potom budou zcela jistě poţadovat vyšší důchody, aby byli schopni udrţet ţivotní úroveň na stejné výši jako za aktivního ţivota. Pokud by odvod byl stanoven paušální částkou, mohlo by to některé vrstvy obyvatelstva od vstupu do druhého pilíře odradit. Druhou moţností je potom stanovení výše odvodu procentní výměrou z výše dosahovaného příjmu. Výše sazby se bude muset postupem času měnit tak, jak se bude člověk přibliţovat důchodovému věku a také v závislosti na délce doby, které jiţ uplynula od spuštění systému.

Je-li

smyslem

důchodové

reformy

postupný

přechod

z průběţného systému financování do systému fondového, bude se muset výše sazby postupem času měnit. Je dále nutné také odpovědět na otázku, zda celková výše pojistného do obou pilířů zůstane nezměněna a dojde pouze k přerozdělení části pojistného z jednoho pilíře do druhého, nebo zda dojde společně se vstupem do druhého pilíře k navýšení celkového pojistného pojištěnce. Domnívám se, ţe druhá varianta, tedy navýšení pojistného by měla opět demotivační charakter a významná část populace by si vstup do druhého pilíře z tohoto důvodu rozmyslela. Podle mého názoru celá realizace a prosazení důchodové reformy je v současné době velmi choulostivé téma nejen mezi politiky samotnými, ale také mezi občany. Proto bude muset 54

být parametricky nastavena co nejjednodušším způsobem a bude muset obsahovat velké mnoţství motivačních prvků, aby mohlo dojít k jejímu úspěšnému vtělení do systému starobních důchodů. Důchodová reforma by potom mohla být prováděna, resp. finanční prostředky pojištěnců by mohly být spravovány tzv. správcovskými společnostmi, jako tomu je např. na Slovensku. Nabízí se zde otázka, komu by bylo oprávnění správcovské společnosti přiděleno, zda by šlo o monopol či zda by bylo správcovských společností více. Vzhledem k tomu, ţe jde o dlouhodobé spoření jednotlivců na důchod, bylo by podle mého názoru vhodné, aby správcovských společností bylo více, protoţe existuje-li na trhu konkurence, jsou potom společnosti nuceny nabízet výhodnější podmínky. Půjde-li o státem podporovaný a regulovaný systém, bylo by potom vhodné, aby bylo nastoleno vysoce konkurenční prostředí

v zájmu

zlepšování

podmínek

klientů.

Správcovskými

společnostmi by potom zcela jistě, ze stejných důvodů, měly být společnosti, které mají s investováním na trzích a se správou soukromých finančních prostředků dlouholeté zkušenosti. Jde zde zejména o fakt, ţe na úspěšnosti zhodnocování vloţených finančních prostředků bude záviset výše budoucího starobního důchodu jednotlivce. Z toho důvodu musí získat povolení pro správu těchto financí pouze renomované společnosti s dlouholetou zkušeností v této oblasti. V souvislosti s tímto potom povaţuji za důleţité zmínit i nastavení investičních strategií25. Vzhledem k rozdílnému smýšlení jednotlivých občanů a k jejich odlišné ekonomické situaci by bylo nutné vytvořit prostor pro svobodnou volbu investičních strategií. Tyto by se potom měly dělit na zcela konzervativní s moţnou garancí nejniţšího zhodnocení, tzn. finance v této garantované strategii by byly ochráněny před nepříznivým vývojem trhu tím, ţe by klientovi byla zajištěna minimální míra úročení. 25

Ministerstvo práce a sociálních věcí. Podkladový materiál pro rozhodnutí o zavedení možnosti opt out ze základního důchodového pojištění. Mpsv.cz [online] [cit. 2010-02-27] Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/6279/material.pdf

55

Inspiraci bychom mohli zcela jistě naleznout v současném dobrovolném systému penzijních připojištění, kde je zákonem garantované nezáporné zúročení vkladů. Nicméně budeme-li pohlíţet na problém i z opačného pohledu, můţeme vidět také značnou problematičnost této garance. Opět soudím ze stavu dobrovolných penzijních připojištění, kde jsme nyní v situaci, kdy samy penzijní fondy tlačí na legislativní změnu této garance ve prospěch absolutně investičních produktů závislých pouze na vývoji kapitálového trhu. Problém zde spočívá v tom, ţe je pro fond, či později správcovskou

společnost

sloţité

dlouhodobě

garantovat

kladné

zhodnocení, protoţe potom musí volit pouze méně rizikové investiční nástroje, které ale naopak zpravidla nedosahují vyššího zhodnocení. Pokud tedy bude fond garantovat kladné zhodnocení, potom průměrné roční Potom tedy můţe nastat situace, kdy pojištěnec bude reálně ve ztrátě. Pokud garantované zhodnocení nebude, můţe správcovská společnost investovat vloţené prostředky i do více rizikových instrumentů a tím pádem můţe dosahovat vyššího průměrného zhodnocení, které bude schopné převýšit inflaci v daném roce a přinést tak reálně klientovi zisk. Zde ale můţe reálně nastat také situace, ţe vlivem nepříznivého vývoje kapitálových trhů můţe negarantovaná strategie přinést pojištěnci v daném roce i ztrátu. Nicméně riziko moţné ztráty se eliminuje zejména pravidelností a dlouhodobostí důchodového pojištění. Podle mého názoru by bylo vhodné, aby byly k dispozici zejména pro mladší účastníky k dispozici i více dynamické a rizikové investiční strategie. Přístup k těmto rizikovým strategiím by mohl být například omezen věkem klienta. Např. pokud by klientovi zbývalo do okamţiku čerpání důchodu (tzn. např. do dosaţení důchodového věku podle právní úpravy pro první pilíř, nebo do dosaţení věku určeného pevně zákonem speciálně pro druhý pilíř) méně neţ

deset

let,

mohl

by

jiţ

své

vklady

zhodnocovat

pouze

v konzervativnějších strategiích, aby se takovýto člověk vyvaroval

56

moţnému výraznému poklesu, který by za desetileté období jiţ nestihl dorovnat.26

26

Čerpáno z vlastní praxe diplomantky

57

6 Systém starobních důchodů na Slovensku Důchodová reforma na Slovenku byla spuštěna 1.1.2004. K radikálním změnám se přistoupilo po tom, co byla vypracována řada studií o stávajícím tamním průběţném systému financování starobních důchodů, o demografickém vývoji atd. Situace na Slovensku se velmi podobá situaci v České

republice.

Systém

důchodového

zabezpečení

vycházel

z historických kořenů stejně jako v České republice a vzhledem k dlouholetému federálnímu uspořádání a spojení České republiky a Slovenska můţeme vidět celou řadu společných prvků. Stejně tak celý důchodový systém podléhá působení velmi podobných faktorů, mezi nimi zejména demografický vývoj směřující k tzv. stárnutí populace. Podle průzkumů provedených na Slovensku připadalo v roce 2004 na 100 ekonomicky aktivních obyvatel a tedy plátců pojistného do důchodového systému téměř 72 důchodců. Do roku 2040 by se měl poměr otočit a na 100 ekonomicky aktivních obyvatel by zde mělo připadat téměř 112 důchodců.27 Jiţ tato čísla naznačují, ţe potřeba důchodové reformy byla velmi akutní. Na Slovensku do roku 2004 existoval pouze jednopilířový systém důchodového zabezpečení. Tento systém byl opět velmi podobný systému České republiky. Šlo zde o průběţný systém financování, dávkově definovaný, kdy ekonomicky aktivní obyvatelé platili pojistné, které bylo obratem vypláceno stávajícím důchodcům. Stejně jako v České republice na Slovensku byla

pro výpočet důchodu rozhodující doba účasti na

důchodovém pojištění, jakého v období před odchodem do důchodu dosahoval příjmu atd.

27

Belická, K. Důchodová reforma na Slovensku. ČSSZ.cz. [online] [cit. 2009-11-19]. Dostupné z http://www.cssz.cz/cz/casopis-narodni-pojisteni/archiv-vydanych-cisel/clanky/casopisnarodni-pojisteni-c-4-2004-clanek-1.htm

58

1.1.2004 nabyl účinnosti zákon č. 43/2004 Z.z., o starobnom dochodkovom sporení a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov (dále jen „zákon o důchodovém spoření“), který zavedl druhý pilíř důchodového systému. V současné době tedy na Slovensku existuje důchodový systém, který se skládá z: prvního pilíře, který je povinný, zaloţený na systému průběţného financování, dávkově definovaný. Tento pilíř je upraven zákonem č. 461/2003 Z.z., o sociálnom poistení, v znení neskorších predpisov ( dále jen „zákon o sociálním pojištění“) druhého

pilíře,

upraveného

zákonem

o

starobním

důchodovém spoření, kdy tento pilíř je fondový, příspěvkově definovaný. Vstup do tohoto pilíře byl dobrovolný, nicméně časově omezený. Obyvatelé Slovenska měli pouze omezenou dobu, ve které mohli své rozhodnutí o vstupu do druhého pilíře učinit. třetího pilíře, dobrovolného, který se skládá z doplňkových dobrovolných spoření, kde jsou příspěvky účastníků odpočitatelné z daní.

6.1 První pilíř První pilíř má na Slovensku stejně jako v České republice své historické kořeny. Státy odjakţiva garantují obyvatelstvu jistou minimální ţivotní úroveň, která se projevuje mimo jiné také v průběhu důchodového věku. Vychází se zde z myšlenky, ţe člověk po celý ekonomicky aktivní ţivot odvádí pojistné do systému důchodového pojištění a tímto pojistným se průběţně zajišťují důchody jiných současných důchodců. Stejně, jako jsme si ukázali na situaci v České republice, i na Slovensku se tento průběţný systém financování dostával do neudrţitelných ekonomických problémů a vyţadoval reformní kroky. Ty proběhly v roce 2004 – 2005, kdy byl 59

zákonem o starobním důchodovém spoření vytvořen druhý, fondový pilíř důchodového zabezpečení, který měl průběţný systém doplnit. Podle názorů některých expertů28 byla reforma špatně nachystaná, proběhla ukvapeně a vzhledem k velmi radikálním postupům byla nedostatečně informovaná veřejnost, coţ potom vedlo k tomu, ţe do systému vstoupilo 1,5 mil. z 2,6 mil. ekonomicky aktivních obyvatel, přitom u významné části z nich vstup do systému bude značně nevýhodný a povede ke sníţení jejich celkového důchodu v důchodovém věku. Zákon o sociálním pojištění upravuje stejně jako v České republice zákon o důchodovém pojištění, co to je důchodové pojištění, kdo je jeho účastník, jak se vypočítává starobní důchod. Obyvatelé Slovenska jsou povinni do prvního pilíře odvádět pojistné ve výši 18% vyměřovacího základu, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou, která není účastna druhého pilíře, nebo 9% u osoby samostatně výdělečně činné, která je účastna i druhého důchodového pilíře. U zaměstnance potom sazba činí 4% vyměřovacího základu. Zaměstnavatel odvádí pojistné za zaměstnance ve výši 14% nebo 5%, opět podle toho, zda je zaměstnanec účasten druhého pilíře. Nárok na starobní důchod z prvního průběţného pilíře důchodového systému má podle § 65 zákona o důchodovém pojištění pojištěnec, který získal dobu pojištění alespoň 15 let a dosáhl důchodového věku. Důchodový věk je stanoven u muţů na 62 let a 18 měsíců, dosáhl-li muţ důchodového věku po roce 2005. U ţen se důchodový věk stanoví s ohledem na počet dětí, které ţena vychovala. Pokud ţena vychovala 5 a více dětí a v období od 1.1.2004 do 31.12.2014 dosáhla věku 53 let, se důchodový věk určí tak, ţe v roce 2010 se připočítá 63 kalendářních měsíců, v roce 2011 72 měsíců, v roce 2012 81 měsíců, v roce 2013 90 měsíců, v roce 2014 99 měsíců (ţena, která dosáhla věku 53 let před 28

Ministerstvo práce, sociálných vecí a rodiny. Predbežné hodnotenie postupu dochodkovej reformy na Slovensku. MPSVR.sk [online] [cit. 2010-03-20]. Dostupné z http://www.employment.gov.sk/index.php?SMC=1&id=12970

60

rokem 2010 zde není pro zjednodušení uvedena vzhledem k neaktuální právní úpravě, kdy roky 2004 – 2009 jsou jiţ minulostí). U ţen, které vychovaly 3 nebo 4 děti a dosáhly v období od 1.1.2004 do 31.12.2013 věku 54 let, se důchodový věk určí tak, ţe se v roce 2010 přičte 63 kalendářních měsíců, v roce 2011 72 měsíců, v roce 2012 81 měsíců, v roce 2013 90 měsíců (opět pro zjednodušení uvádím aţ úpravu od roku 2010). U ţen, které vychovaly dvě děti a v období od 1.1.2004 do 31.12. 2012 dosáhly věku 55 let, se důchodový věk vypočte tak, ţe v roce 2010 se k věku 55 let přičte 63 kalendářních měsíců, v roce 2011 72 měsíců a v roce 2012 81 měsíců (opět pro zjednodušení uvádím úpravu aţ od roku 2010). U ţen, které vychovaly 1 dítě a dosáhly v období od 1.1.2004 do 31.12.2010 věku 56 let, se důchodový věk určí tak, ţe v roce 2010 se k věku 56 let přičte 63 kalendářních měsíců. U ţen, které v období od 1.1.2004 do 31.12.2009 dosáhly věku 57 let, se důchodový věk určí tak, ţe se od roku 2009 k věku 57 let přičte 54 kalendářních měsíců. Celý průběţný systém je nastaven velmi podobně jako v České republice,

můţeme

pozorovat

pouze

drobné

rozdíly

zejména

v důchodovém věku a rozhodném období pro nárok na starobní důchod. Podle mého názoru je systém Slovenska nastaven vstřícněji neţ v České republice, naproti tomu je ale toto nastavení velmi kritizováno, protoţe způsobuje značné problémy státnímu rozpočtu. Slovensko se potýká se stejnými potíţemi jako Česká republika, zejména co se demografického vývoje týče. Z toho důvodu je například tamní nastavení prvního pilíře kritizováno, vzhledem k tomu, ţe došlo k reformním krokům směrem ke vzniku druhého pilíře, aniţ by došlo k úpravě pilíře prvního. Prvnímu pilíři je vytýkán zejména nízký důchodový věk, který vede ke stále rostoucímu

61

schodku tamních veřejných financí a podle názorů některých odborníků29 by zrovna zvýšení důchodového věku veřejným financím a rostoucímu deficitu velmi odlehčilo.

6.2 Druhý pilíř Druhý pilíř důchodového zabezpečení vznikl zákonem o starobním důchodovém spoření, který nabyl účinnosti dne 1.1.2004. V tomto okamţiku byl pro občany Slovenska otevřen fondový systém příspěvkově definovaný, který má doplňovat, popřípadě později moţná i nahrazovat první pilíř. Zákon v ustanovení §2 stanoví, ţe starobní důchodové spoření je spoření na osobní účet spořitele, jehoţ účelem je spolu se starobním pojištěním zabezpečit jeho příjem ve stáří a pozůstalým pro případ jeho úmrtí. Zákon v ustanovení §14 vymezuje osoby, které jsou povinny vstoupit do starobního důchodového spoření. Mezi nimi jsou osoby s datem narození po 31.12.1986, které se dobrovolně rozhodly vstoupit do starobního důchodového spoření v prvních šesti měsících od prvního důchodového pojištění v prvním pilíři, které bylo po 31.12.2007 z důvodu zaměstnání či jiné samostatně výdělečné činnosti. Dále se tohoto důchodového spoření mohou účastnit také osoby, které byly před 1.1.2005 účastny prvního pilíře důchodového pojištění a v období od 1.1.2005 do 30.6.2006 se rozhodly dobrovolně do druhého pilíře vstoupit. Druhý pilíř je, jak uţ bylo výše zmíněno, plně fondový a je příspěvkově definovaný. Výše příspěvku se vypočítává procentní sazbou z vyměřovacího základu (viz výše). Za zaměstnance platí do tohoto pilíře 29

Ministerstvo práce, sociálných vecí a rodiny. Predbežné hodnotenie postupu dochodkovej reformy na Slovensku. MPSVR.sk [online] [cit. 2010-03-20]. Dostupné z http://www.employment.gov.sk/index.php?SMC=1&id=12970

62

pouze zaměstnavatel, osoba samostatně výdělečně činná si hradí příspěvky sama. Podobně jako je tomu v návrhu Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, se odvádí příspěvky na účet Sociální pojišťovny (obdoba České správy sociálního zabezpečení), která v závislosti na účastníkově volbě fondů přeposílá hromadně příspěvky správcovským společnostem, které potom finance hromadně investují a snaţí se je zhodnotit. Stav individuálních účtů eviduje Sociální pojišťovna. Správcovských společností je v současné době na Slovensku šest, jsou to komerční společnosti, které k této činnosti získaly licenci. Správcovské společnosti spravují finanční prostředky klientů v závislosti na zvolené investiční strategii (tzn. konzervativní s niţší mírou investičního rizika nebo např. naopak dynamická s vysokou mírou investičního rizika, ale také s moţností dosaţení vysokých zisků), stav účtu tedy podléhá komerčním rizikům kapitálových trhů. V původním návrhu zákona o starobním důchodovém spoření nebyla zavedena moţnost dobrovolného výstupu z druhého pilíře. Vzhledem k tomu, ţe do systému vstoupilo více neţ 1,5 mil. pojištěnců, mezi nimi i velká část těch, pro které tato změna nebude výhodná a zejména vzhledem k celosvětové finanční krizi, která nastala v roce 2008, byla slovenská vláda nucena prosadit změny a nabídla občanům moţnost zpětně ze systému

vystoupit.

Tuto

moţnost

odůvodňuje

slovenská

vláda

neočekávaným poklesem finančních instrumentů a tedy neočekávaným znehodnocením úspor pojištěnců, které mohou mít za následek nepříznivé sníţení ţivotní úrovně budoucích důchodců. Jde zejména o kombinaci propadu kapitálových trhů a velkého počtu osob, které vstoupily do systému i přes to, ţe tento vstup pro ně neznamenal výhodu. Moţnost dobrovolně vystoupit ze systému, ale také obnovená moţnost do něho vstoupit se uskutečnila v první polovině roku 2008 pro spořitele, kteří do systému vstoupili před 1.1.2008.30 30

Ministerstvo práce, sociálných vecí a rodiny. Prehľad najvýznamnejších zmien v sociálnom poistení a dochodkovom sporení prijatých od júla 2006 do 31. decembra 2008. MPSVR.sk

63

Deficit veřejných financí, který reformními kroky vznikne, měl být pokryt výnosem z privatizace státního majetku, nicméně jiţ teď podle vyjádření některých expertů31 můţeme předpokládat, ţe tento krok nebude stačit, a ţe reformní kroky zatíţí rozpočet na několik dalších generací. Vlivem reformních kroků se sníţí důchody několika generacím, pozitivní výsledek můţeme čekat nejdříve po roce 2050. Podle mého názoru i přes tato fakta byly reformní kroky zapotřebí nejenom na Slovensku, ale potřebu jejich provedení silně pociťujeme i v České republice. Je samozřejmé, ţe je-li systém nad míru zadluţen nyní, nemůţe důchodová reforma způsobit zázrak a oţivit veřejné finance ihned, všechny zamýšlené reformní kroky mají pomoci České republice i Slovensku zejména do budoucnosti. Zcela jistě v budoucnosti budou mít pozitivní efekt, srovnáme-li situaci nyní a po provedení reformy. Ze situace na Slovensku bychom se ale mohli poučit a reformní kroky v České republice uskutečnit pozvolným tempem. Podle mého názoru bude velmi vhodné nastavit postupný přechod z průběţného systému do systému fondového, ne rovnou skok o cca 50%, jak tomu bylo právě na Slovensku, kdy v jeden okamţik přešla velmi významná část odvodů z průběţného systému do systému fondového a tím vznikl výrazný výkyv.

[online] [cit.2010-03-20] Dostupné z http://www.employment.gov.sk/index.php?SMC=1&id=12696 31

Ministerstvo práce, sociálných vecí a rodiny. Predbežné hodnotenie postupu dochodkovej reformy na Slovensku. MPSVR.sk [online] [cit. 2010-03-20]. Dostupné z http://www.employment.gov.sk/index.php?SMC=1&id=12970

64

7 Vlastní návrh reformy Návrh vlastního řešení důchodové reformy je věcí sloţitých propočtů, nicméně smyslem této kapitoly je nastínit vlastní rámec řešení reformy starobních důchodů, které povedou k moţnému hlubšímu propočtu v případě schválení této varianty. Většina mých názorů na vhodný systém důchodového zabezpečení byla prezentována v předchozích kapitolách, nicméně pokusím se nyní shrnout všechny podstatné faktory. Základním předpokladem mého návrhu důchodové reformy je postupný přechod z průběţného systému financování, přes částečně fondový systém kombinovaný se systémem průběţným, aţ k plně fondovému systému. V tomto případě si myslím, ţe nastavení plně fondového systému povede ke zvýšení individuální odpovědnosti jednotlivců za jejich budoucnost a stáří. Budou-li lidé od okamţiku zahájení první výdělečné činnosti vedeni k tomu, ţe si budou automaticky pravidelně odkládat na důchodové zabezpečení, nebude mít systém důchodového zabezpečení ţádný problém. Tímto tvrzením mám na mysli udrţitelnost systému financování v České republice. Průběţný systém je nedostatečný, jak jsem jiţ naznačovala v předchozích kapitolách. Proti tomu systém plně fondový odpovídá finanční situaci jednotlivce v průběhu ekonomicky aktivního ţivota. Patří-li jednotlivec k vyšší příjmové vrstvě obyvatelstva, je zvyklý na vyšší ţivotní úroveň, v plně fondovém systému si můţe odkládat adekvátní

částku,

která

díky

komerčnímu

zhodnocování

přinese

pravděpodobně zisk, který zajistí v budoucnu odpovídající úroveň starobních důchodů. Proti tomu lidé z niţších příjmových vrstev jsou zvyklí na niţší ţivotní úroveň, fondový systém jim tak umoţní naspořit si adekvátní částku pro stáří. Tzn. fondový systém můţe více reflektovat

65

potřeby jednotlivce a můţe kaţdému přinést adekvátní důchod dle jeho finančních moţností. Podle mého názoru průběţný systém financování nejenom, ţe je neudrţitelný z hlediska příchozích a odchozích plateb, ale je pro běţného občana zcela nepřehledný a většina obyvatelstva ho bere jako nutné zlo.32 Uţ jenom fakt, ţe by jednotlivci chodil pravidelně kaţdoročně výpis stavu důchodového konta, je pozitivně vnímán. Problém přechodu z průběţného systému financování do fondového systému nastává pouze v přechodných letech. Proto je nutné uvaţovat variantu postupného přechodu. Podle mého názoru by bylo nejlepším řešením postupné sniţování povinného odvodu do průběţného systému a naopak postupné zvyšování příspěvků do fondového systému. Např. by se mohlo jednat o model, kdy lidé nad 35 let věku budou odvádět finanční prostředky pouze na soukromé účty u správcovských společností, lidé mladší by potom odváděli prostředky částečně do průběţného systému a částečně do fondového systému. Tento model uvaţuji z toho důvodu, ţe od 35 let věku do dosaţení důchodového věku zbývá cca 30 let, coţ je dostatečná doba pro naspoření adekvátní částky na důchod. Např. budeme-li uvaţovat příklad z podkapitoly „Výpočet dávky starobního důchodu“, kdy 10 let pobírá zaměstnanec příjem 15 000, dalších 10 let 20 000 a posledních 10 let 30 000, zaplatí na důchodové pojištění při nezměněných sazbách zaměstnanec částku 2 184 000. Pokud budeme uvaţovat o průměrném ročním zúročení 4%, bude mít zaměstnanec naspořeno po 30 ti letech částku 4 660 000, coţ mu pokryje důchod ve výši 19 500 Kč na dobu 20 let. V takovém případě tedy postačí, aby si takovýto zaměstnanec spořil 30 let do svého soukromého účtu, který se bude komerčně zhodnocovat a bude mít důchod v přiměřené výši zajištěn.

32

Informace získána z vlastního průzkumu diplomantky

66

Lidé mladší 35 let mají ještě do dosaţení důchodového věku velmi dlouhou dobu, mohou tedy v prvních letech výdělečné činnosti odvádět prostředky částečně i do průběţného systému financování, aby tím pokryli důchody současných důchodců a těch, kteří mají do důchodu jiţ jen velmi málo let a ve fondovém systému by si nestihli naspořit dostatečnou částku. Uvaţuji variantu, kdy do 25 let věku by všechny peníze ekonomicky aktivního člověka směřovaly do průběţného systému, od 25 let věku by se postupně kaţdý rok vţdy 10% přesouvalo do systému fondového. Tzn. ve 26 letech by člověk odváděl jiţ jen 90% do průběţného systému a 10% do systému fondového, ve 27 letech 80% průběţný systém a 20% fondový systém, atd. aţ do dosaţení věku 35 let. Po dosaţení 35 let věku by potom začali tito pojištěnci spořit do fondového systému 100% a opět by stihli naspořit adekvátní částku, která by jim pokryla důchod. Tento systém by byl potom ještě upraven tím, ţe by se věk, od kterého se odvádí příspěvky pouze do fondového systému, měnil a postupně, jak bude ubývat důchodců závislých na průběţném financování, by se odváděly příspěvky do fondového systému ve stále niţším věku. Tento posun by se prováděl aţ do doby, neţ budou první důchodci schopni vyţít jiţ jen z prostředků naspořených ve fondovém systému. Je potřeba brát dále v úvahu i fakt, ţe existuje velké mnoţství občanů, kteří nemohou z nejrůznějších příčin příspěvky odvádět, zejména proto, ţe jsou bez práce, na mateřských dovolených, či zdravotně indisponovaní a tedy práce neschopní. K financování takových případů by slouţilo pojistné odvedené do průběţného systému od osob mladších 35 let. Vzhledem k tomu, ţe i do dosaţení věku 35 let se jiţ část financí odvádí do fondového systému, nemusí se zde spořit pouze posledních 30 let, ale menší finance se jiţ hodnotí v průběhu prvních let výdělečné činnosti. To potom směřuje k tomu, ţe i po 35. roce věku, kdy člověk nepracuje z důvodů nemoci, mateřské dovolené, ztráty zaměstnání atd., budou tyto výpadky pokryty z dříve naspořených peněz. Tento systém potom ale bude nastaven tak, ţe bude motivovat lidi k práci, vzhledem 67

k tomu, ţe nebudou-li dlouhodobě pracovat, nebudou se jim spořit peníze na stáří. Navíc,

k překlenutí

vzniknuvšího

schodku

souvisejícího

se

zavedením systému, by bylo moţné krátkodobě zvýšit daňové zatíţení občanů o několik procent. Tento zvýšený příjem státního rozpočtu by pomohl pokrýt potřebné počáteční náklady související se zavedením fondového systému. Dalším vhodným předpokladem úspěšné reformy je podle mého názoru přímý kontakt správcovských společností s klientem. Ve svobodné zemi, bude-li občan veden k individuální odpovědnosti za vlastní budoucnost, měl by mít moţnost vybrat si sám správcovskou společnost, se kterou má např. zkušenost, které důvěřuje, atd. Z toho důvodu je podle mě nedostatečný stav, kdy si klient pouze volí investiční strategii a Česká správa sociálního zabezpečení vybere správcovskou společnost za občany. Budeme-li uvaţovat o tom, ţe smyslem reformy je zlepšení stavu veřejných financí a motivace občanů k vlastní odpovědnosti za stáří, byla by podle mého názoru ideální varianta povinného vstupu do fondového systému. Tato povinnost by byla omezena věkem, od kterého jiţ není výhodné do systému vstoupit, protoţe období spoření do dosaţení důchodového věku by bylo příliš krátké. Tento věk by podle mého názoru měl být nastaven na hranici cca 50 let. Vzhledem k výše zmíněnému povaţuji dále za vhodné nepovolit výstup ze systému, naopak je nutné nejrůznějšími způsoby motivovat občany k vlastní odpovědnosti a k co nejrychlejšímu vstupu. Budeme-li uvaţovat o problému obecně, je jednoznačné, ţe potřeba důchodové reformy existuje, je nutné ji v co nejkratším čase vyřešit a vhodně nastavit. Obecně si myslím, ţe z celé práce jednoznačně vyplývá potřeba přechodu z průběţného systému financování do fondového systému s tím, ţe nelze okamţitě přejít ve stoprocentním rozsahu, ale bude nutný postupný, pozvolný přechod tak, aby se zamezilo nepříznivým dopadům na některé vrstvy obyvatel. 68

8 Závěr V této diplomové práci jsem se zabývala systémem starobních důchodů v České republice a budoucí reformou. Jiţ v úvodu jsem uvedla, ţe důchodová reforma je velmi diskutované téma, které nabylo zejména v poslední době na zvláštním významu. Česká republika je jedním z posledních států v Evropě, které nemá reformovaný systém starobních důchodů. V České republice zatím stále existuje pouze jeden systém starobních důchodů, a to systém průběţného financování, kdy pojištěnec celý svůj ekonomicky aktivní ţivot odvádí pojistné na důchodové pojištění, ze kterého se obratem vyplácí důchody současným důchodcům a na budoucí důchod tohoto ekonomicky aktivního člověka se fakticky nic nespoří. Bohuţel vlivem některých významných faktů, jako je např. demografický vývoj a s tím související stárnutí populace, se stává podle mého názoru průběţný systém financování starobních důchodů zcela neudrţitelný. V kapitole „demografický vývoj – stárnutí populace“ jsem uvedla, ţe do roku 2050 můţeme předpokládat, ţe bude velmi intenzivně přibývat osob ve věku nad 65 let a proti tomu dětí ve věku do 14 let bude významně ubývat. Tento trend bude mít velmi nepříznivý dopad právě na systém financování starobních důchodů v České republice. Ve zmíněném roce bude připadat na jednoho ekonomicky aktivního obyvatele jeden důchodce, coţ bude znamenat podle mého názoru nepřípustnou zátěţ jak pro systém jako takový, tak pro kaţdého pojištěnce. Situace by totiţ vedla ke stavu, kdy kaţdý pojištěnec bude financovat jednoho důchodce. Budeme-li uvaţovat o současných průměrných starobních důchodech, dospějeme k částce přibliţně 9 500 Kč. Při současné výši průměrných mezd (přibliţně 23 000 Kč) by toto potom znamenalo, ţe ekonomicky

69

aktivní občan odvede kaţdý měsíc téměř polovinu své mzdy na důchod jiného důchodce. Z těchto a mnoha dalších důvodů, které jsou součástí této diplomové práce, vyplývá jediné řešení. Systém financování starobních důchodů je nutné reformovat. Součástí této diplomové práce je rozbor moţných variant důchodové reformy a také inspirace důchodovou reformou, která proběhla v roce 2004 na Slovensku. Z rozboru moţných variant jsem dospěla k jedinému řešení. Průběţný systém financování je nutné doplnit fondovým systémem financování, kdy část pojistného nebude vyuţita na výplatu důchodů současných důchodců, ale bude se pojištěnci spořit na jeho povinném, ale soukromém účtu. O stavu tohoto účtu bude pojištěnec v pravidelných intervalech informován, bude tedy orientačně vědět, jaká bude výše jeho budoucího důchodu a tato výše potom bude také ovlivnitelná vlastním individuálním rozhodnutím pojištěnce o tom, ţe si např. bude dobrovolně spořit více, neţ je povinné. Za výhodu povaţuji také dědičnost tohoto soukromého účtu, tzn. pokud se pojištěnec nedoţije důchodového věku, naspořené finanční prostředky připadnou jeho dědicům. Z důvodů, které uvádím v této diplomové práci, se domnívám, ţe by vstup do systému fondového financování měl být povinný pro pojištěnce do věku 50 let, proti tomu výstup ze systému by neměl být umoţněn. Podle délky doby, která zbývá do dosaţení důchodového věku a podle povahy pojištěnce, tzn. podle toho, jakým způsobem vnímá pojištěnec investiční riziko (zda je konzervativní a spokojí se s malým výnosem, ale garantovaným, nebo zda jde o pojištěnce, který preferuje investiční riziko vyšší, ale za cenu moţných vyšších výnosů) by byly k dispozici minimálně tři varianty investičních strategií. Blíţe o tom pojednávám v této diplomové práci.

70

Nutností je pozvolný přechod z průběţného systému financování k fondovému. V prvních letech by měl být fondový systém spíše podpůrným pilířem vedle průběţného systému financování, postupně by podle mého názoru, z důvodů uvedených v této diplomové práci, měl fondový systém nabrat na významu a měl by se stát dominantním, ne-li jediným systémem financování starobních důchodů v České republice. O nutnosti postupného přechodu mezi systémy jsem se mohli přesvědčit i na Slovensku, kde měla důchodová reforma poměrně skokový charakter, který vedl a pravděpodobně ještě povede k nemalým finančním problémům Slovenského státního rozpočtu. Dospěla jsem k závěru, ţe podpora individuální odpovědnosti jednotlivce za jeho stáří a finanční zabezpečení ve stáří je jediným vhodným řešením nepříznivé situace v České republice.

71

9

Resumé

In this thesis, I deal with the system of old-age pensions in the Czech Republic, and its future reform. In my introduction, I note that pension reform is a much-debated theme, which has taken on particular significance in the recent past. The Czech Republic is one of the last nations in Europe that does not have a reformed system of old-age pensions. In the Czech Republic, there currently still exists only one system of old-age pensions, namely a system of parallel financing, in which the insured spends his entire active economic life paying premiums on retirement insurance, from which in turn a pension is paid to current pensioners, while effectively nothing is put aside for the future pension of this economically active individual. Through the unfortunate influence of several significant factors, such as for example demographic developments and the related ageing of the population, the current financing system for old-age pensions will, in my opinion, become utterly untenable. In the chapter „Demographic developments – the ageing of the population“ I note that we should assume that by the year 2050 there will have been a very sharp increase in the number of people older than 65, whereas the number of children up to the age of 14 will have significantly declined. This trend will have a very unfavorable impact on the financing system for old-age pensions in the Czech Republic. In the abovementioned year, there will be one pensioner for each economically active inhabitant, which would mean, in my opinion, an untenable burden both for the system itself, as well as for every insured person. The situation would lead to a state in which every insured individual would have to finance one pensioner. Were we to consider the current average old-age pension, we would arrive at a figure of approximately 9,500 CZK. At the 72

current rates for average salaries (about 23,000 CZK), it would therefore mean that an economically active citizen would have almost half of his monthly salary drawn off for the pension of another retiree. For these and many other reasons outlined in this diploma thesis, there follows only one solution. The system for financing old-age pensions has to be reformed. This diploma thesis includes an analysis of possible alternative versions of pension reform and also the effort at pension reform that was undertaken in Slovakia in 2004. My analysis of the possible alternatives has led me to a single solution. The current system of financing will have to be supplemented by a fund system of financing, in which a part of the premiums will not be used to pay out pensions to current retirees, but will be saved by the insured parties in their own mandatory, but private, accounts. The insured parties will be informed of the state of their accounts at regular intervals, and will thus have an overview of the amount of their future pensions, with that amount later being subject to the personal decision of each insured individual as to whether to voluntarily save more than the mandatory amount. I also consider the inheritability of such a private account to be an advantage, which would mean that if the insured individual does not live to the age of retirement, the accumulated financial resources would be passed on to the heirs. Due to the reasons that I have given in this diploma thesis, I think that participation in a system of fund financing should be compulsory for insured people up to the age of 50, while in contrast, getting out of the system should not be supported. In accordance with the length of time remaining before retirement age, and depending on the nature of the insured individual, that is, the way in which the insured party approaches investment risks (whether he is 73

conservative and is satisfied with small but guaranteed returns, or prefers higher investment risks, which could mean potentially higher gains) there would be at least three options to choose from with regard to investment strategies. This is dealt with in greater detail in my diploma thesis. A gradual transition from the current system of financing to a fund system is a necessity. In the initial years, the fund system should be a supporting pillar operating alongside the current system of financing. In my opinion the fund system should gradually, given the reasons outlined in this thesis, take on more significance and ought to become the dominant, if not only system for financing old-age pensions in the Czech Republic. The necessity of a gradual transition from one system to another was made convincingly clear in Slovakia, where pension reform had a relatively leap-like quality, which led to and probably still is responsible for considerable financial problems in the Slovakian state budget. I have come to the conclusion that support for personal responsibility on the part of individuals with regard to their old age, and financial security in old age is the only appropriate solution for the unfavorable situation that exists in the Czech Republic.

74

10 Seznam použité literatury

1.

Slaný, A, Krebs, V. a kol. Sociální ochrana a důchodový systém. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 70 s. ISBN 80-210-3390-8

2. Krebs, V. a kol. Sociální politika. Praha: ASPI, a.s., 2005. 504 s. ISBN 80-7357-050-5 3. Bezděk, V. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem). I. díl. Praha: Česká národní banka, 2000. Výzkumné publikace ČNB – sekce měnová: Č. 25. 62 s. 4. Bezděk, V. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem). II. díl. Praha: Česká národní banka, 2000. Výzkumné publikace ČNB – sekce měnová: Č. 25. 59 s. 5. Česká správa sociálního zabezpečení. Statistická ročenka 2008 z oblasti důchodového pojištění. PRAHA: ČSSZ, 2009. 124 s. ISBN 978-80-87039-18-2 6. Česká správa sociálního zabezpečení. Důchody v České republice a ve Spolkové republice Německo. PRAHA: ČSSZ, 2009. 32 s. ISBN 978-80-87039-14-4 7. Tröster, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. Praha: C.H.Beck 2008. 367 s. 8. Gregorová, Z.,Galvas M. Sociální zabezpečení. 2. Aktualizované a doplněné vydání. Brno: MÚ 2005. 280 s.

75

Internetové zdroje:

1) Česká správa sociálního zabezpečení. Starobní důchody. ČSSZ.cz [online] [cit. 2009-11-20]. Dostupné z http://www.cssz.cz/cz/duchodove-pojisteni/davky/starobniduchody.htm 2) SVOBODOVÁ K., Analýza: Stárnutí populace podle výsledků projekce

ČSÚ

[online]

[cit.

2009-12-20]

Dostupné

z http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artcIID=34 3) Česká správa sociálního zabezpečení. Sociální a zdravotní pojištění v roce 2010, cssz.cz [online] [cit. 2010-02-27]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/07C019F7-B1EA-48EA-8F328FC082C7A3AC/0/NP201001_tabulka.pdf 4) Česká správa sociálního zabezpečení. 80 let sociálního pojištění. ČSSZ.cz [online] [cit. 2009-12-20] Dostupné z http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/5572A3BE-22CD-46D3-A31F2BA0076C1C63/o/publikace_80letSP.pdf 5) Ministerstvo práce a sociálních věcí. Podkladový materiál pro rozhodnutí o zavedení možnosti opt out ze základního důchodového pojištění.

Mpsv.cz

[online]

[cit.

2010-02-27]

Dostupné

z http://www.mpsv.cz/files/clanky/6279/material.pdf 6) Ministerstvo práce, sociálných vecí a rodiny. Prehľad najvýznamnejších zmien v sociálnom poistení a dochodkovom sporení prijatých od júla 2006 do 31. decembra 2008. MPSVR.sk [online] [cit.2010-03-20] Dostupné z http://www.employment.gov.sk/index.php?SMC=1&id=12696 7) Česká správa sociálního zabezpečení. Změny v důchodovém pojištění od 1.1.2009. ČSSZ.cz [online]. [cit. 2009-11-19]. Dostupné z http://www.cssz.cz/cz/duchodovepojisteni/davky/zmeny-v-duchodovem-pojisteni-od-1-1-2009.htm 76

8) Česká správa sociálního zabezpečení.

Příručka budoucího

důchodce. ČSSZ.cz [online]. [cit. 2009-11-19]. Dostupné z http://www.cssz.cz/cz/informace/informacnimaterialy/publikace.htm 9) Belická, K. Důchodová reforma na Slovensku. ČSSZ.cz. [online]. [cit. 2009-11-19]. Dostupné z

http://www.cssz.cz/cz/casopis-

narodni-pojisteni/archiv-vydanych-cisel/clanky/casopis-narodnipojisteni-c-4-2004-clanek-1.htm 10) Ministerstvo

prace,

sociálnych

vecí

a rodiny

SR.

Správa

o sociálnej situácii obyvatelstva Slovenskej republiky za rok 2008. MPSVR

SR.sk

[online]

[cit.

2009-11-20]

Dostupné

z

http://www.employment.gov.sk/index.php?SMC=1&id=5 11) Ministerstvo prace, sociálnych vecí a rodiny SR. Čo byste mali vedieť o dochodkovom systéme. MPSVR SK.sk [online] [cit. 200911-20] Dostupné z http://www.employment.gov.sk/index.php?SMC=1&id=13067 12) Ministerstvo prace, sociálnych vecí a rodiny SR. Nový dochodkový systém. Buducnosť vo vlastných rukách. MPSVR SR.sk [online] [cit. 2009-11-20] Dostupné z http://www.dochodok.gov.sk/aktualne/index.php?nav_left=2_1 13) Ministerstvo

práce,

sociálných

vecí

a

rodiny.

Predbežné

hodnotenie postupu dochodkovej reformy na Slovensku. MPSVR.sk [online][cit.2010-03-20].Dostupné z http://www.employment.gov.sk/index.php?SMC=1&id=12970

77

Legislativa:

1) Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů 2) Zákon č. 582/1991/Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů 3) Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů 4) Nařízení vlády č. 363/2008 Sb. 5) Nařízení vlády č. 339/2009 Sb., kterým se pro účely důchodového pojištění stanoví výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2008 a výš přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2008 6) Zákon č. 461/2003 Z.z., o sociálnom poistení, v znení neskorších predpisov 7) Zákon č. 43/2004 Z.z., o starobnom dôchodkovom sporení a o zmene a doplnení niektorých zákoniov, v znení neskorších predpisov

78

79