UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Filozofická fakulta , Ustav Dálného východu, seminář japanologie
ZENOVÝ MISTR DÓGEN A JEHO KONCEPT BUDDHOVSKÉ PODSTATY V KONTEXTU VÝVOJE BUDDHISTICKÉ NAUKY Diplomová práce
MATĚJPOŠAR
Vedoucí diplomové práce: Prof. Dr. Zdenka Švarcová
PRAHA 2008
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval citovaných
pramenů.
V Praze dne 4.
května
2008
samostatně
a použil jen
Děkuji
Mgr. Martinu Tiralovi za
za cenné rady a
připomínky.
čas věnovaný
tomuto textu a Dr.
Jiřímu
Holbovi
OBSAH ,
o. Uvod
1
1. Indie
3
1.1 Koncepty raného buddhismu
3
1.2 Abhidharma
7
v
1.3 Súnjaváda
10
1.4 Mádhjamaka
10
1.5
Vidžňánaváda
1.6 Tathágatagarbha
19
1.7 Tathágatagarbha coby álajavidžňána: Lankávatára sútra
23
v
2. Cína a Japonsko
29
2.1 Probuzení víry v mahájánu
29
2.2 Huayan a Tientai
30
2.3 Kúkai a Saičó
32
2.4 Tendai hongaku šisó
34
3. Dógen a buddhovská podstata v
45
3.1 Zivota autora a dobový kontext
45
3.2 Buššó: Tématický rozbor
50
3.2.1 Buddha o buddhovské podstatě: ano I
51
3.2.1.1 Čím je I
51
3.2.1.2 Čím není
54
3.2.1.3 Čím je II
57
3.2.2 Patriarchové a zenoví mistři o buddhovské podstatě
Závěr
Použitá literatura
60
3.2.2.1 Ano II: Jedna mysl
61
3.2.2.2 Ne I: Prázdnota, takovost
64
3.2.2.3 Ne II: Mu-buššó
65
3.2.2.4 Ano i ne: Karma
67
3.2.2.5 Ani ano, ani ne
69
3.2.2.6 Muďžó buššó
70
3.2.2.7 Nepřipoutanost a šindžin dacuraku
72
3.3 Hongaku šisó a Dógen 4.
16
75
79 83
1
o. ÚVOD Zenový mistr Dógen (1200-1253)
patří
bezesporu mezi vůbec.
textů rozličného
obsahu,
buddhisty
stejně
přispěl
vyústění
vývoji východoasijského buddhismu. Toto věrné
hlavním
učení
konceptům
způsoby
Od
zrcadlí ty
nejzajímavější
k vývoji buddhistické nauky, je
přínos
po svém shrnuje
Dógenův
proudů
ve
mahájány, Klíčem
nej staršího buddhismu.
podstaty, jak jej vtělil zejména do staťi Buššó komplexně
zdroj inspirace pro
hlavních myšlenkových
tomuto myšlenkovému odkazu je podle mne
text
představuje
měrou
takovou
možné jeho dílo považovat za jedno z
zůstává
Jeho hlavní dílo Sóbógenzó,
jako pro filozoficky orientované badatele. Vzhledem k tomu, že
po Dógenovi už málokdo
zároveň
postavy nejen v
zenového buddhismu, ale buddhismu kompilace výukových
nejdůležitější
k
koncept buddhovské
1.9t Jťf (Buddhovská
stránky Dógenova
podstata). Tento
učení
i
předchozí
uvažování o dané problematice.
počátků
moderního badatelského zájmu o
Dógenův
myšlenkový odkaz, jak
jej probudil v roce 1924 esej Wacudžiho Tecuróa "Mnich Dógen", je autor Šóbógenzó považován za jednoho z nejoriginálnějších japonských myslitelů a bývá interpretován prizmatem západní filozofie. 1 Tato práce, filozofické pojmosloví, se nesnaží
poměřovat
ač
používá základní
Dógenovy myšlenky postoji evropské
filozofie, pokouší se naopak rekonstruovat jejich genezi a smysl v kontextu buddhismu samotného. Cílem také proto není potvrdit Dógenovu originalitu (ani ji ovšem popírat), nýbrž podchytit myšlenkové linie determinující jeho buddhovské podstaty a na Dógenova myšlenkového Z toho vyplývá i
staťi
představu
Buššó ukázat jejich vzájemné vztahy v rámci
světa.
členění
a postupy této práce. V první
části
práce jsou
charakterizovány a vymezeny proudy spojující se posléze v myšlence buddhovské podstaty. Protože se jedná o výklad Dógenovy kontextu buddhismu a s pomocí důležitou
roli také coby zdroj
převážně
představy
buddhovské podstaty v
buddhistických pojmů, sehrává první
klíčových pojmů
a iniciálních představ. Druhá
část
část
se
1 Srov. Ka~ulis. The Incomparable Philosopher. In: William R. LaFleur (ed.), Dógen Studies, Honolulu 1985, str. 83-98.
zaměřuje
myšlení
přidružených
na analýzu buddhovské podstaty a
viděného primárně
V rámci úvodní
části
skrze
stať
témat v rámci Dógenova
BuŠŠó.
shrnuji hlavní stránky raného buddhismu, nestálost,
bezpodstatnost (ne-já) a závislé vznikání, spolu s charakteristickou snahou Buddhy Šákjamuniho vyhýbat
se
extrémům
a držet
se
střední
cesty. Ve
vývoji
mahájánového buddhismu se zvoleného tématu dotýkají myšlenky prázdnoty, nonduality, jediné mysli a tahágatagabhy spolu s tendencí k pozitivnímu světa.
tohoto
čínského
V rámci
přijetí
buddhismus jsou pak relevantní zejména text
Probuzení víry v mahájánu a škola Huayan s její myšlenkou absolutní jednoty světa,
v Japonsku pak sehrála zcela neodmyslitelnou roli
předchůdce
a kontextu
Dógenovy buddhovské podstaty sféra tzv. hongaku šisó ;$: ~ }~, ~ (filozofie původního
Druhá poté se
osvícení) v rámci
část
práce
věnuje
učení
věnovaná
sekty Tendai.
Dógenovi podává jeho
rozboru textu BuŠŠó. Ten je
český přepis,
pro
čínštinu
čínského
těchto jazyků.
zkratkami skt. pro sanskrt, (např.
hongaku šisó),
zvykem v angloamerické textu definován.
-
a podle
motivů,
a japonského
původu
čín.
ačkoli
litratuře,
Pro
přepis
sanskrtu
transkripci pinyin a pro japonštinu
transkripci. Uvádím-li v závorkách varianty daného pojmu,
pojmy
oddílu
vyústění.
spolu s vlastními jmény pocházejícími z
třeba,
několik
na
podstatě přisuzuje,
V textu se nacházejí specifické pojmy indického,
používám
životopisné údaje a
podrobněji členěn
podle charakteristik, které Dógen budddhovské které zde nacházejí své
stručné
pro
čínštinu
je, pokud je to
a jap. pro japonštinu.
by bylo možné je
v jejich
označuji
překládat,
původní podobě
českou
Některé
používám, jako je
s významem, který je v
3
1. INDIE
1.1 KONCEPTY RANÉHO BUDDHISMU
Raný buddhismus, jenž vznikl na základě učení Gautamy z rodu Šákjů zvaného Buddha ("probuzený"), obsahuje
především vysvětlení
je oceán prostoupen jedinou chutí, chutí soli, tak toto
cesty k osvobození. "Jako
učení
je prostoupeno jedinou
chutí, chutí osvobození. ,,2 Na
základě
tradice obsažené v Trojím koši (Tripitace) je možné
určit
Buddhovo
zcela první poučení, které světu sdělil, poté co dosáhl probuzení. 3 Když se vracel do Váránasí v parku potkal své bývalé souputníky v askezi a poznání dosáhl. Nejprve promluvil o vyhýbání se zaměřeného
extrémům.
sdělil
jim, jakého
Ve smyslu života
na získání duchovního poznání to znamenalo vyhýbat se jak na jednom
pólu sebeumrtvování a nejtvrdší askezi, tak uspokojování svých tužeb a rozkoší na druhém pólu.
Původně
v dalším vývoji
složitější
podobu.
Buddha poté
přednesl
tzv.
veskre konkrétní
čtyři
poučení
ušlechtilé pravdy.
o
pěstování
střední cestě
Zjednodušeně
získalo
vypadají asi
takto: 1. Ušlechtilá pravda o strasti (skt. dukha, jap. ku :t!;). Lidská existence představuje
utrpení. Ulpívání na
věcech představuje
utrpení.
2. Ušlechtilá pravda o vzniku strasti. Příčinou je žízeň (skt. tršná, jap. kacu ~),
touha po prožitcích a požitcích. 3. Ušlechtilá pravda o zániku strasti, kterého lze dosáhnout 4. Ušlechtilá pravda o stezku, souhrn
cestě
principů,
odstraněním žízně.
vedoucí k zániku strasti. Popisuje osmidílnou
jejichž kultivováním lze
V parku Sarnáth u Váránasí Buddha
zakončil svůj
dospět
ke kýženému cíli.
první výklad naukou o ne-já (skt.
anátman, jap. muga ~ft) a o pěti skupinách (skandhách, jap. goun tvoří
to, co
Pro
mylně
považujeme za své já. 4
přehlednost
se
můžeme
pokusit
v
několika
bodech
charakterizovat povahu Buddhova učení: 2 Cituje Ivo Fišer, Filosofická koncepce nejstaršího buddhismu., 3 A.K. Warder, Indian Buddhism, Delhi 1970, str. 52-53. 4 Viz tamtéž, str. 53, pozn. 1.
-
lili), které
DharmaGai~
Praha 1992., str. 15.
předběžně
4
•
Soteriologická povaha nauky: Nejde o nic jiného než o vysvobození z koloběhu
•
strastného znovuzrozování.
Pragmatičnost: Praktičnost původní
nauky podtrhuje forma, kterou jsou lékařské
ušlechtilé pravdy podány, podobající se
diagnóze: 1. konstatace příčin (způsob
nemoci, examinace (existuje utrpení), 2. diagnóza léčitelnost
utrpení), 3. prognóza,
(existuje
způsob
čtyři
vzniku
jak se utrpení zbavit), 4.
terapie (osmidílná stezka k zániku utrpení). 5 Buddhistická etika také vyplývá z praktické orientace. Co vede k cíli je dobré
•
ulpívání, iluzí), co od
něj
hlouběji
řetězce).
do karmického
Empirismus: Osobní působení
potřebovat
•
Kdo tak
vnitřní
stejně
prožitek je
učiní,
další argumenty a
tak
počátkem
třeba osobně
čověka
Buddhova
urazit a zakusit na
nahlédne dharmu takovou, jaká je a nebude už vysvětlení.
Nespekulativnost: Buddha odmítá teoretické intelektualizování, protože přímo
nevede
k cíli. Tento charakteristický aspekt raného buddhismu je
obsažený ve známém by
neměl
příměru
o muži, který, jsa zasažen otráveným šípem,
chtít získávat informace o
snažit jej ihned vytáhnout a ránu •
vášní, tužeb,
odvádí, dobré není (skutky uvrhávající
jako centrem celé nauky. Cestu je
kůži.
vlastní
(odstraňování
Psychologizující nevědomosti
se stává
jsou
tendence:
střelci či
Protože
poskvrny
vznikající
filosoficko-psychologické
světa.
způsoby
znakům
veškerého indického buddhismu
našimi mentálními pochody, mysl
Od svých
počátků
způsobu,
primárně
kterým si
přirozenosti
nestálé.
raného buddhismu a v širším smyslu
patří poměrně
psychický stav,
přivlastňujeme svět Nejzávažnější
buddhismus rozvíjí
analyzování lidské mentality_
neboť
šťastné.
Utrpení je
pramení ze zaslepeného vnímání, ze
a toužíme, aby nám
omyl naší
vlastně
negativistický pohled na podmínky
života: utrpení se skrývá za vším, i za tím, co považujeme za chápáno jako
základě
na
buddhistické nauky. Pochopení fungování mysli je pro
buddhisty pochopením povahy
K dalším charakteristickým
měl
léčit.
způsobované především
středobodem
povaze šípu, nýbrž by se
nevědomosti
5 Vladimír Miltner, Vznik a vývoj buddhismu, Vyšehrad, Praha 2001, str. 147.
je
zůstalo,
co je ze své
spatřován
v tom, že
5
nalézáme stálé já tam, kde žádné není. Ulpívání na tomto já plodí žádostivost, která je
příčinou
jako anátman, bývá nepřítomnost
smrti
řetězce
karmického
zjednodušeně
já coby
člověka.
a utrpení. Tento koncept, který Buddha
světového
Tato myšlenka
může
popisován jako "ne-já",
ale také znamenat
ducha nebo stálé esence bytí, která pravděpodobně
označoval
přetrvává
po
vyplynula z prvotního poznání
nestálosti (skt. anitjá, jap. mudžó nebo hidžó ~~, ~p~). Buddha sice hlásal, že to, co za své já považujeme, jím není, ale když byl dotazován, neodpověděl, ani že duše existuje, ani že neexistuje. 6 Na otázku po vlastním já pouze odpověděl: "Toto není smysluplná otázka."? Dále vysvětlil, že tělo
jsou shodné a životní princip a
těchto postojů
nevede ke správnému životu.
existují dva nevhodné názory: životní princip a tělo
jsou odlišné
věci.
Ani jeden z
Tathágata (Buddha) nezachází do vyhýbat se
extrémům
bylo první, které
Tehdy to byly extrémy nicméně
podstata
tělesného
zůstává
jež se snaží udržet ve
těchto extrémů
a káže nauku
světu předal
poté, co dosáhl probuzení.
charakteru, zde jsou charakteru intelektuálního,
stejná: Buddhismus je od svých
středu
mezi
středu. Poučení
oběma
póly,
ať
počátků
už se osa týká
natolik komplikovaný, že dualitní chápání jednoduše
životní cesta,
čehokoliv. Svět
nestačí
osvětlit
je
jeho
mnohovýznamovost. "Takto jdoucí (tathágata) nemá názor naprosto žádný,"
říká
A.K. Warder. 8 Dva vyhrocené postojové extrémy
často
v této souvislosti
zmiňované
se týkají
anihilacionismu či nihilismu (po smrti vše zaniká, skt. uččhéda, jap. dan
IWT) a
eternalismu (věčná duše / substance žije i po smrti, skt. šášvata, jap. džó ~ nebo džú
13:). Pokud by
někdo řeklo mnichu, který dosáhl osvobození: "Takto jdoucí
existuje po smrti", "Takto jdoucí neexistuje po smrti", "Takto jdoucí
zároveň
existuje i neexistuje po smrti" nebo "Takto jdoucí ani neexistuje, ani existuje po smrti", ani jedno tvrzení by nebylo odpovídající. 9 Uvedený argumentace v buddhismu všechny
čtyři
hojně
používaný,
logické možnosti nazývaný
6 Fišer, op. cit., str. 20-21. 7 Warder, op. cit., str. 116-117. 8 Tamtéž, str. 137. 9 Cituje Warder, str. 120.
při němž
čatuškóti.
jsou
příklad
je
způsobem
postupně
zamítnuty
Jedná se o raný
příklad
6 vyjádření dědici
obtížně
paradoxní duchovní zkušenosti, jež je slovy
uchopitelná, jehož
jsou mimo jiné Nágárdžuna, Lankávatára sútra a zenový buddhismus. svědectví
Sútry obsahují ale také neodpověděl
tradice
zavádějící
na
deset
(nebo
charakteru jako nekonečný?",
nezodpovězených
"Existuje tathágata po smrti?" a
porozumění. Mlčení
mlčení,
odpověd',
pouze
věčný?",
"Je
neužitečné,
za
něco,
co vede k
zabředávání
do
světa
a nikoli k
se vykládá jako jediná možnost, jak neupadnout do
pasti relativity jazyka, jak nesnížit
mlčení nepředstavuje
metafyzického
podobně.
ulpívání na postojích a názorech, k hlubšímu
Jak ukazuje jiné slavné
otázek
"Existuje átman (duše)?", "Je vesmír
Buddha považoval metafyzické spekulace za
pravému
mlčení
otázku vůbec. lo Buddhovo mlčení zahrnuje podle čtrnáct)
také
například
o situacích, kdy Buddha zachovávaje
předanou
informaci na
úroveň
nevhodné otázky.
totiž Vimalakírtiho z Vimalakírti-nirdeša sútry,
způsob
jak
nepřistoupit
na neadekvátní otázku a
ale demonstruje hlubší pravdu samu. V kapitole nazvané Vstoupení do
brány nonduality popisuje
MaňdžušrÍ
chápání a mimo veškeré Vimalakírtim, aby
dotazování
vyjádřil
Nezprostředkovaně, přímo
realitu jako "beze slov, bez výrazu, nade vše
své
a
vysvětlování."11
porozumění,
a ten
tak demonstruje to, co se
Poté je
zůstane
Maňdžušrí
řada
sedět.
jen tiše pokoušel
na
vyjádřit
slovním opisem. Vedle trojice nestálost, ne-já a utrpení je dalším
pilířem
nauka o závislém vznikání (skt. pratítjasamutpáda). Tento závislosti (skt. dvádašanga, jap. džúni innen
raného buddhismu
dvanáctičlenný řetězec
+=t!1 ~ nebo džúni engi +=~~)
vznikl pravděpodobně rozšířením druhé ušlechtilé pravdy o vzniku utrpení. 12 Závislé
vznikání
předcházející
je
je
rozvinutou
příčinou
představou
následujícího. Všechny
anitja), vzniklé (samskrta) a
karmanového členy řetězce
podmíněně příčinného
působení,
kdy
jsou nestálé (skt.
vzniku. Podle Tripitaky 13
10 Gajin M. Nagao, Madhyamika and Yogacara, New York 1991., str. 35-40. 11 Tamtéž, str. 40. 12 Warder, op. cit., str. 82. 13 Súter v pálijském kánonu vyjadřujících se k závislému vznikání existuje více. Jsou to napřľklad Mahánidána Sutta (Dígha Nikája 15) nebo Pattičča Sammuppada Vibhanga Sutta (Samjutta Nikája XII.2). Www zdroj k 10. 7.2007:
a .
7 řetězec
vypadá celý vědomí
nevědomost
takto: 1.
(vidžňána),
(avidja), 2.
představy
(sanskára), 3.
4. pojem a tvar (námarúpa) , 5. šest smyslových oblastí
(šadájatana), 6. styk (sparša), 7.
cítění
(védaná), 8.
žízeň
(tršná), 9.
lpění
(upádána), 10. vznik a bytí (bháva), ll. zrození a znovuzrození (džáti), 12. chátrání a smrt (džarámarana) 14 Za
stáří
a smrt
může
(znovu)zrození, za zrození je příčinou
to pak ulpívání, jehož duchovních
cvičení
čtyřech
fakt existence, za
a podmínkami je touha a tak dál. Smyslem příčinu,
je odstranit prvotní
utrpení. Tou jsou ve
zodpovědný
která znamená
ušlechtilých pravdách touhy a
(tršná). V teorii závislého vznikání je to
počátek
chtění
neboli
nevědomost. Přerušení řetězce
všeho žízeň
znamená
vyvanutí, nirvánu. podmíněného
Teorie
střední
vznikání je podle Buddhy
cestou mezi extrémními
představuje,
postoji: "Tvrzení, že vše existuje (sarvam asti),
Kátjájano, jeden
extrém. Že nic neexistuje druhý. Neupadaje ani do jednoho Tathágata učí nauku středu:
síly existují z podmínek
nevědomosti, vědomí
existuje z podmínek sil atd.,
takto vzniká celý obsah utrpení. "15 Závislé vznikání ve své hmatatelně
konkrétní
původní podobě představuje
příčinnost.
nejdůležitějších součástí
vývoj
způsob
závislého vznikání,
téměř
coby jedné z
buddhistické nauky, vede od této jednoduché lineární
kauzality k vyšší abstrakci a spletitosti zřetelný
na empirii založenou,
jeho primární smysl:
působících faktorů, nicméně
prostřednictvím
reflexe
příčin
si
vždy
uvědomit
zůstává
možnost a
vysvobození.
1.2 ABHIDHARMA Skutečné textů
systematizujících a
Buddhově
dále
rozvíjení buddhistické filosofie objasňujících
smrti se buddhistická obec
štěpily.
začalo učení
rozštěpila
do
s
vytvářením
tzv. abhidharmy,
obsažené v sútrách. Brzy po několika
škol, které se
postupně
Jejich abhidharma se neshodovala, radikální sautrántika dokonce
neuznávala abhidharmu z principu žádnou. Z prvních schizmat, jež nastala nad
14 Miltner, op. cit., str. 148. 15 Cituje Warder, op. cit., str. 127.
8
otázkami buddhistické nauky, je vhodné zmínit tomu,
obtížně
jak
se
i
Buddhovi
následovníci
bezpodstatnosti. Ve vývoji buddhismu neustále anátmanu a lidskou
potřebou
nalézat
vyvolává kyvadlovitý pohyb mezi
především dvě,
něco
dvěma
která poukazují k
vyrovnávali
přítomné napětí čeho
stálého,
s
naukou
mezi postulátem
je možné se držet,
extrémy eternalismu a nihilismu. Každá
nová vývojová forma ovšem sama sebe považuje za onu ideální pozici
střední
cesty. Na
počátku
před
3. století
naším
letopočtem
odštěpili
se od sthaviravády
stoupenci mnicha Vátsíputry, který ve své edici abhidharmy formuloval zvláštní doktrínu o
osobě
zrozeními a
může
(skt. pudgala), jež
zajišťuje
kontinuitu osobnosti, prochází
vstoupit do nirvány. Vátsíputrijové (nebo pudgalavádini) na
jednu stranu sice také odmítali brahmánský koncept od ostatních
buddhistů
chápali
člověka
věčné
nicméně
duše,
jako víc, než jen patero složek (skandh).
Toto "víc" byla podle nich nedefinovatelná a nepojmenovatelná pudgala, oběma
na rozdíl
něco
mezi
krajními stanovisky, charakterizovaná někdy jako jakési "stínové já."16
Na konci
třetího
století byla za falešné, nebuddhistické názory z
sthaviravády vypuzena skupina
mnichů,
lůna
která vyvinula teorii o tom, že "vše jest"
(skt. sarvam asti) a dostala podle toho jméno sarvastiváda. 17 Škola učila, že dharmy (základní stavební prvky
tvořící
lidskou bytost a její vnímání
charakteristiku (skt. dharma lakšana), díky které existují přítomnosti
i budoucnosti, jakož i v
nirváně,
věčně,
kde trvají ve své
světa)
mají
v minulosti,
očištěné podobě.
Sarvastiváda byla kritizována za toto kontinuum blížící se "eternalismu" neboli ,
brahmánské filosofii té doby (sámkhja). Uvaha dharmy minulé i budoucí jsou okamžiku leží v minulosti a třech časech
jsou dharmy
stejně
Sarvastiváda vypracovala
skutečné,
účinky přítomnosti
stejně skutečné
sarvastivádinů
příčiny
protože
přítomného
zase v budoucnosti. Tudíž ve všech
a existující.
pravděpodobně
filozoficky
nejvyvinutější
s detailní klasifikací dharem se vším, co k tomu předmahájánového buddhismu se pod jménem Kuša
1!l
patří.
*
Právě
abhidharmu, tato odnož
dostala v polovině 7.
16 Srov. Warder, op. cit., str. 234-235, Bondy, Indická filosofie, Praha 1992, str. 89 a 123. 17 Warder. str. 263-264.
b
byla taková, že
r
9 doplněk vidžňánavády
století do Japonska a její teorie byla studována coby
1* ffi),
(Hossó
které v podstatě filozoficky předchází. 18 Nejvlivnější text shrnující učení
sarvastivády zvaný Abhidharmakóša dal japonské škole, jež se kolem
něj vytvořila,
jméno (jap. Abidacumakuša-ron ({řlJ §!J!,@1!! ~~No, odtud Kuša). Stručně
uved'me, že Abhidharmakóša rozlišuje
Uevů podmíněných)
a
tři
pět
kategorií samskrta dharem
asamskrta dharmy (nepodléhající
prostor a dva druhy vyhasnutí), celkem 72 dharem, které
podmíněnému tvoří
vznikání:
veškeré existující
jevy. Zde se projevuje psychologická orientace buddhismu, protože
většina
dharem
(ne-li všechny jak tvrdí Bondy) jsou psychického chrakteru. Proto se také abhidharma
sarvastivády
vidžňánavádu,
která bývá chrakterizována jako absolutní idealismus.
Přes učení
své
zmíněné
snadno
stala
východiskem
pro
mahájánovou
kontroverzní stanovisko, že vše je, si sarvastiváda podržela
o okamžikovosti dharem. Jedná se o ranými školami
obecně přijímanou
tezi,
že vše vzniká a ihned zaniká. Protože není substance, která by byla nositelem, není okamžiků.
ani trvání, jen sled
Teorie okamžikovosti, vycházejíc z
pomíjivosti a bezpodstatnosti, hlásá, že všechny dharmy (elementy vznikají a ihned zase zanikají v rámci jediného zlomku
vteřiny.
učení
o
tvořící svět)
Je zde abstrahován
okamžik (skt. kšana, jap. secuna ~IJ Jj~), coby nejmenší možný bod na časové ose, pomíjivost se stává základní podstatou dharem a poněkud
abstraktní,
leč důsledné
existoval-li by neustále trvající je
něco,
čas,
domyšlení
tudíž
původní
vlastně
neexistuje. Je to
Buddhovy nauky, protože
mohl by plnit úlohu ontologické substance, což
co se ortodoxní buddhismus snaží odmítat. Neexistuje ani pohyb a
rámci trvání jedné dharmy. Každá dharma nepatrně
čas
jiná, než ta
zajišťován
předchozí
vynořivší
a to vyvolává
karmickým zákonem neboli
změna
v
se a záhy zaniknuvší je ovšem proměnu jevů.
dvanáctičlenným
Celý chod je
řetězcem
příčinného
vznikání, který vnáší kauzalitu, pro kterou by vlastně v teorii bez substance, jež by zajišťovala
nemají
kauzální
čas působit,
působení,
a bez komunikace mezi dharmami, jež na sebe
nebylo místo.
18 Daigan a Alicia Matsunaga, Foundation of Japanese Buddhism Vol.I: The Aristocratic Age, Los Angeles 1974, str. 29 a dál.
r
10
1.3 ŠÚNJAVÁDA Během
letopočtu
prvního století našeho
se
začínají
objevovat první texty náležející
k proudu, jež bude posléze známý jako mahájána. Mezi
nejdůležitější
skupina známá jako pradžňápáramitové sútry Uap. hannjakjó !& B Patří
myšlenkové východisko mahájánového buddhismu. Aštasáhasriká verších, J\
pradžňápáramitá
T !& B *I)
mezi
*I).
Ty tvoří
ně
zejména
sútra (Sútra dokonalosti v moudrosti o osmi tisíci
nebo ve východní Asii populární Vadžračhédiká sútra
(Diamantová sútra ~WiJJ*I) a /Hrdaja sútra (Sútra srdce, jap. Hannjašingjó
*I),
patří
z nich
jež je ovšem možná
čínským
apokryfem
vytvořeným
na
f&B/L\
základě
jiných
pradžňápáramitových textů. 19
Hlavním poselstvím tohoto nového proudu je tzv. dokonalost v moudrosti (pradžňá-páramitá),
která zahrnuje
zvláště porozumění,
že
přirozeností
veškerých
dharem je prázdnota (skt. šúnjatá, jap. kú :2), jak to vyjadřuje formule z Hrdaja sútry "Forma je prázdnotou a prázdnota je formou" (jap. šikisokuzekú kúsokuzešiki ~l1P~:2" :2flP~~). Na filozofické rovině je tedy možné mahájánu chápat jako
reakci na
učení,
že existují primární složky, které nevznikají z
přímých
a
nepřímých příčin a jsou "samy sebou jsoucí" (skt. svabháva, jap. džišó §;ť±).
Prázdnota (šúnjatá) je a nestálosti. Podle
předstvou jednoznačně
pradžňápáramit
odvozenou z
učení
o bezpodstatnosti
tedy naprosto vše vzniká a zaniká, a ani na
nejvyšší, absolutní úrovni bytí neexistuje nic,
čemu
by mohl být
přiznán
status
stálé existence. V centru mahájánového buddhismu stojí postava bódhisattvy, který nirvánou
svůj
naopak na
pobyt ve
základě
světě
Uak si to
představovaly
neukončí
školy ostatní), nýbrž v
něm
bezmezného soucitu setrvává, aby pomáhal cítícím bytostem.
1.4 MÁDHJAMAKA Tím, kdo se zasloužilo to, že se
mahájáně podařilo
škol, byl Nágardžuna (2-3. stol.). mahájánovému
směru ještě uvnitř
Vědomě
komunity
prosadit se v
připravoval
ortodoxnějších
prostředí
půdu
starších
rodícímu se
škol a shoduje se s
19 Paul Williams . Anthony Tribe, Buddhist Thought: A Complete lntroduction to Indian Tradition, Lodon & New York 2000, str. 131 .
."
II prádžňáparamitovými
texty v
důrazu
zároveň
na prázdnotu,
navazuje
bezprostředně
na Šákjamuniho myšlenkový odkaz. Název školy, mádhjamaka, se odvozuje od výrazu madhjama, učení
se snaží nalézt
střed
střed, neboť
mezi všemi dichotomiemi, zejména
její
zmiňovaného
eternalismu a nihilismu. Škola bývá také nazývaná šúnjaváda podle klíčového Porozumět prázdnótě
termínu šúnjatá.
střední
znamená nalézt
chápe prázdnotu jako synonymum závislého vznikání. jsou vzniklé z věci
které
věcem přikládáme, vypovědět.
například
i jednotlivé dharmy
a podmínek a proto jsou relativní neboli prázdné. Protože jsou
svou povahou zcela relativní, nemají samy o
nemohou nic ale i
příčin
Věci
cestu. Nágardžuna
jsou jen
konvenční
sobě
ani žádný smysl a významy,
konstrukty, které o absolutní
pravdě
Z toho vychází i Nágardžunova kritika nejen svabhávy,
kauzality. Shrnuto do
několika bodů,
hlavní rysy jeho
učení
jsou
takovéto: 1. Čatuškóti: metodologický nástroj pro filosofickou argumentaci stejně jako meditační pomůcka.
Jedná se
pravděpodobně
o
předbuddhistický
mezi nezávislými šramany, askety, poutníky a mysliteli, brahmánské filosofie átman == bráhman.
Nejdůležitější
roli
čelící
koncept vzniklý statické formuli
nicméně
sehrál
právě
v
buddhismu a zejména v mádhjamace. v
Už Sákjamuni Buddha byl odkázaný, zejména jako cesta
středu
výkladu
nejobtížnějších
témat
(skt. mádhjamápratipad), anátman nebo závislé vznikání (pratítja
samutpáda) na dialektiku tohoto typu. V vyjadřovala
dilemata, která
při
některých
pólů
nevhodnost obou
případech
(ale
mu
implicitně
postačila
i jejich
konjunkce a disjunkce). Jak bylo řečeno, podle Šákjamuniho spekulativní rozlišování nevede k vyhasnutí, nýbrž jen k následovníkům
"opustit všechny názory,"
neboť
poutům.
Buddha radí svým
"dokonalá cesta toho, kdo hledá
pravdu, nezná žádné ulpívání".20 v
Catuškóti se skládá ze zároveň
čtyř stupňů:
konstatování, jeho
popření,
možnost obojího
a nemožnost ani jednoho. V praxi vypadá postup asi takto:
1. átman je 2. átman není 20 Cituje F. G. Sutton, Existence and Enlightenment in the Lankavatara Sutra, New York 1991, str. 144.
b
r
12
.. , 3. atman Je I nent ,
..
,
.
,
4. atman anI Je, ant nent nemůže
Ani jedno tvrzení
mít nezávislou, samostatnou platnost mimo jiné proto, že
opozita coby pojmy nemohou existovat jedno bez druhého. Tetralemma vede k odvržení všech možností jako neodpovídajících a k Prostřednictvím řešitelná
popření
logického argumentování dospívá k
jakéhokoliv tvrzení.
"iracionalitě",
která je
pouze intuitivním spirituálním ponorem. Od logicky vyhroceného
dokazování se tak význam duchovního
čatuškóti
přenáší
cvičení, meditační pomůcky.
způsobu
k jeho použití coby
usnadňovalo
Jako takové tedy
adeptu
zamezit vzniku jakéhokoli postoje, který by na dané spekulativní (a v posledku na jakékoliv) téma mohl vzniknout. Čatuškóti tak může představovat slovní paralelu Buddhova
mlčení
způsob
a
také dají chápat jako porozuměním
postupně či současně
vůči němu
pravdou
Jeho jednotlivé
realizované kroky na stupeň
nejzazší reality. Každý vyšší
nižšímu, který je
středu.
jak zachovat cestu
konvenční
je
cestě
konečnou
stupně
se
za správným
pravdou
vůči
(viz níže). Ani rovina absolutní
pravdy tedy není daná, ale neustále se posunuje až za hranice lidské logiky. V čatuškóti
logická
splývají hranice mezi epistemickou oblastí (kdy bylo používáno coby
pomůcka
a
argumentační
nástroj) a oblastí ontickou, kdy je
médiem nejzazší reality, nulovým bodem, v
němž
se síly
čatuškóti
protikladů vzájemně
vyrovnávají. 21 2.
Důraz
obviňování
na prázdnotu - opozice z nihilismu, šúnjatá
svabhávě. Přestože
nepředstavuje,
prázdnotu ve smyslu absolutním, nýbrž pouze substance a od
významů,
které do
Nágardžuna sice popírá možnost ale netvrdí, že principu
věci
věcí
přiznat
mádhjamaka musela
jak vyplývá z výše uvedeného,
vyprázdněnost
od stálé a
neměnné
promítáme. Logickým dokazováním
dharmám jakoukoli samostatnou existenci,
neexistují. Existují, protože vznikají, ale na
podmíněného
čelit
vznikání se taktéž dá
říci,
základě
stejného
že neexistují (ve smyslu trvalých
entit). Proto Nágardžuna klade rovnítko mezi prázdnotu a závislé vznikání. 3.
Dvě úrovně
úroveň
běžného
21 Tamtéž., str. 154.
bz
pravdy. Už abhidharma rozlišuje v buddhových rozpravách jazyka (doslova "zakrývajícího", skt. samvrti) od jazyka
y
13
absolutního (paramártha).22 Nágardžuna použil stejný prostředek, rozlišení na absolutní pravdu (paramártha satja) a pravdu jedné z nich ale není daný a
konečný.
považováno za pravdu absolutní ("átman je i není") chápáno jako
konvenční
To, co na
(například
(samvrti satja). Status ani
určité
duchovní úrovni je
konvenční.
Tuto "absolutní"
možno ( a záhodno) relativizovat a takto až ad absurdum. přesahuje
totiž hranice jazyka a logického myšlení. sobě
dichotomie, jsou na
úrovně
"átman není"), je z další
Obě
úroveň
je
Skutečná
opět
pravda
pravdy, coby pojmová
závislé. Absolutní pravda se zjevuje pouze skrze pravdu
relativní a ani ona tak není absolutní povahy. Všechny buddhistické pravdy mohou proto být chápány jako pravdy včetně
Buddhových slov a abhidharmy. Ani závislé vznikání se neliší od prázdnoty
a nirvána se na
základně
prázdnoty neliší od samsáry. I šúnjatá sama spadá do
kategorie teoretického konstruktu a musí také být funkci. 23 4. Kritika rigidní kauzality a
podmíněného
čeho
opuštěna
poté, co splnila svoji
vznikání. Kritika kauzality je spojená
s neexistencí svabhávy. Pokud je vše prázdné, do
konvenční
příčina
nemá na co
působit
a
účinek
se promítnout. Obojí jsou jen dualitní pojmy námi projikované na
nerozlišenou
skutečnost.
Vyvracená kauzalita se týká existencí "samo sebou jsoucích",
neboť
Nágardžuny rigidní kauzalita vyžaduje substanci, která je jejím médiem.
podle
Vyjádřeno
skrze koncept dvou pravd: na úrovni relativní pravdy pozorujeme (vkládáme význam) kauzality (a to platí i pro buddhovu nauku, v níž pratítja samutpáda má své o
důležité
příčině
a
účinku
neexistují. To, že běžném
leč
místo),
na úrovni absolutní pravdy
podle Nágardžuny
podmíněné
zůstává
nemůžeme říci,
pouze prázdnota.
Neboť
ani že existují, ani že
vznikání je prázdné, neznamená, že neexistuje v
slova smyslu a Nágardžuna s ním také
počítá
a
ztotožňuje
jej se
střední
cestou. Podobný názor zastává, jak uvidíme, i Dógen. 5. Totožnost samsáry a nirvány. Mezi mahájánového buddhismu
22 Warder, op. cit., str. 147. 23 Sutton, op. cit .., str 154-155.
určitě patří právě
nejslavnější
prohlášení v
dějinách
Nágardžunovo: ,.,Samsára se v
ničem
r 14
neliší od nirvány, nirvána se v
ničem
neliší od samsáry. Hranice nirvány jsou také
hranicemi samsáry, nejsou si ani nepatrně vzdálené . "24 Oba póly jsou stejně konečné
prázdné, tj. nemají vlastní stálou existenci. Nirvána se nedá brát jako útočiště. 25
Toto tvrzení, spolu s veršem z Hrdaja sútry "forma se neliší od prázdnoty, ani můžeme
prázdnota od formy",
považovat za
počátek některých důležitých aspektů
budoucího vývoje buddhismu: •
přestává
Absolutno skutečnosti
Číně nějž
a
být cílem:
počátek
postupného
přenášení důrazu
na tento
svět,
zrovnoprávňování
které se jednoznačněji projeví v
a Japonsku. Pro původní buddhismus představoval svět jen utrpení, od je
třeba
se
zcela
a jednou provždy
osvobodit.
hodnotu tomuto
světu,
v
němž
bódhisattva bez přestání
bódhisattva ve že kdyby zejména,
raně
nechtěl,
tak
zůstat
aby
zachraňoval
bódhisattvy
zdůrazňuje,
že
cítící bytosti (tzn.
nemusí). V japonském buddhismu, a
by bódhisattva (ani nikdo jiný) nemohl
principielně,
cestě
mahájánových textech se však
světě dobrovolně zůstává,
hlediska
působí.
Raná fáze splývání samsáry a nirvány. Nágardžuna sám o nemluví, v jiných
Z
důležité přiznat
bódhisattvajány, jak také mahájána bývá nazývána, je ale
•
jevové
II
Dógena
samsáru opustit
protože podle Dógena nic jiného než jedna univerzální oblast
samsára / nirvána neexistuje. •
Jednoznačné
konstatování nondualitního, monistického uvažování o
které je možná pro vývoj buddhismu na Dálném prázdnota sama. Na tomto sbírky
kóanů
liška za svou
místě
se hodí
odpověď',
že osvícený
východě důležitější
připomenout
Mumonkan o mistru, který byl nucený člověk
světě,
druhý
příběh
pětsetkrát
stojí mimo
než
ze slavné
se zrodit jako
příčinu
a
účinek. 26
Mnich byl potrestán proto, že tak snadno upadl do dualitního uvažování. Do Japonska se
učení
mádhjamaky dostalo v první
polovině
7. století. Japonské
jméno školy, Sanron =MU, poukazuje na skutečnost, že hlavními studovanými texty byly tři komentáře (san-ron), jmenovitě Mádhjamaka šástra (Čúron
rf1MU) pozdního
24 Múlamadhjamakakáriká xxv 19-20, in: Nagarjuna, Stances du milieu par excellance, Paris 2002, str. 332. 25 Viz také Williams, op. cit., str. 149. 26 1\vo Zen Classics, str. 3l.
r 15
komentátora
Pingaly,
Šatika šástra27
B IDfU ),
(Hjakuron
polemické
Nágardžunova žáka Árjadévy, a Dvádašamukha šástra28 (Džúnimonron komentář
Nágardžuny II zvaného Nága
či
Nágabódhi (bývá
zakladatelem mádhjamaky). Jedná se o jednu z
nejvlivnějších
během
buddhismu. Coby instituce zanikla sekta Sanron pokračovalo
studium její nauky Ačkoli
-t-
=
dílo
r~IDfU)
zaměňován
se
škol narského
12. století,
nicméně
dál.
japonská podoba mádhjamaky nepokrývá celou škálu Nágardžunovy
filosofie, hlavní ohniska zájmu a kritiky jsou totožná: protože pravda je slovy nevyjádřitelná, představy
odmítá Sanron s pomocí tetralematu všechny konceptuální
(átman, chápání nirvány jako
ulpívání na
nicotě
apod.).
Stejně
útočiště,
tak rozlišuje
existenci dharem i
dvě úrovně
opačný
extrém
pravdy.
Výstižné shrnutí tohoto učení se nalézá v tzv. osmičlenné negaci Gap. happu J\
/F): "N ení povstávání, není zanikání, není stálé bytí, není zmar, není totožnost, není odlišnost, není
přicházení,
/F~~~
není odcházení. ,,29
~~~1tFf
o
o
~-~~
o
~*~*"
o
(Fušó fumecu. Fudžó fudan.
Fuicu fui. Furai fuko.) Toto krédo přítomného
téměř
zenového ražení
vyjadřuje
podle Matsunagových "úplné
přijetí
okamžiku, které osvobozuje od pohledu na život jako na chronologické
řetězení počátků
implikuje, že
a
svět
konců.
( ... ) Tvrzení, že není žádná totožnost, ani odlišnost,
je ve stejném okamžiku jak jediný, tak mnohý, nebo že
jednotlivost je shodná s mnohým bez možnosti nezávislé existence."3o Tyto myšlenky nacházejí
přímou
odezvu ve filozofii školy Huayan a na ní navazujícím
proudu chanu/zenu.
27 Mizuno (Buddhist Sutras, Tokio 1982) uvádí název Šatika šástr~ Warder (op. cit.) uvádí Šata šástra. 28 Mizuno: Dvádašamukha šástra, Warder. Dvádašadvára šástra. 29 Z čínského pramene cituje Matsunag~ op. cit., str. 73. 30 Tamtéž.
h
r 16
1.5 VIDŽŇÁNAVÁDA
Nágardžunova argumentace nepřesvědčila
dokazující,
že jeho
filosofie
každého. Nastupující proud zaujal stanovisko, z
není nějž
nihilismus,
i mádhjamaka
se zdála být extrémem, kterému je lepší se vyhnout. Hínajánoví buddhisté upadli prádžňápáramitový
do extrému existence (dharem) a zase do extrému nihilismu
(učením
nalézt. Jiní také postrádali
jasnější
probuzení, když
během
vidžňánaváda
praktických
praxe
spočívá
jógačáry
třeba
bylo
vědomí (vidžňána)
meditační
nebo
jógačára
podle
praxe, o které se její teorie opírá. Za
vyjádřené
jsou
vědomím.
vyrostla škola nazývaná
zakladatele se považují Maitréjanátha, Asanga a Vasubandhu základní myšlenky
ještě
na práci s lidským
letopočtu
4. století našeho
jógické
cestu stále
výklad, jakým psychickým procesem dochází k
podle své orientace na
základů
střední
prázdnoty),
koneckonců meditační
Z tohoto podhoubí
buddhismus a mádhjamaka
již v
nicméně, některé
Sandhinirmóčana sútře
Uap.
Gedžinmikkjó, ffl' i* W~). S jógačárou se také prolíná tathágatagarbhové učení, kterému se budu věnovat v následujícím oddíle. Sandhinirmóčanasútry31
Podle všech
věcí,
coby provizorní
učení.
je
třeba
pochopit, že Buddha hlásal prázdnotu
,
Uplná pravda je ta, že existuje jedna
která není pojmovým konceptem, nýbrž existuje sama ze sebe, neproměnlivá.
substrátu
skutečnost,
ničím nestvořená
a
Jedná se o konstatování nejvyšší existence (skt. paramártha) coby
tvořícím
základ pro jevové pomíjení. Toto nejvyšší bytí je
nicméně
samo
bezpodstatné (skt. paramártha nisvabhávatá). Podle
jógačáry
se vše, co
můžeme
poznat, nalézá
uvnitř
lidského
vědomí
a díky
pojmům jako vidžňáptimátra (pouhá představa, jap. juišiki Pl~), čittamátra (pouze
Pl )~,) nebo prohlášení jako "Trojí svět je pouhé vědomí"32 (skt. trilókam čittamátram, jap. sangai juišin =. Jr. Pl )L' ) bývá popisována jako
mysl, jap. juišin
idealismus. Východiskem pro takový postoj je zažívaný
během
nerozlišené mysli
pravděpodobně způsob
hluboké meditace, kdy vše je nahlíženo z pozice jediné (čitta).
Tento obrat je i dalším
protože dualita vyvstává pouze na
základě
směřováním
k
důrazné nondualitě,
povrchního rozlišování lidského
31 Srov. Williams, str. 152-154, Warder 408-410. 32 Tato tvrzení již v Dašabhúmika nebo Sandhinirmóčana sútře. Srov. Williams, op. cit., str. 155.
h
vnímání
r
17
rozumu. Redefinovaná prázdnota, která již neznamená / absenci svabhávy, nýbrž absenci dualitního uvažování, je
postupně zatlačena
pojmem takovost (skt. tathatá,
jap. šinnjo • ~Q ), jež vyjadřuje dokonalý aspekt pravého bytí v jeho nejčistší podobě. Nejdůležitějším
Álajavidžňána (vidžňán).
konceptem
je nejvyšším
Prvních
pět tvoří
jógačáry
či
je tzv.
álajavidžňána
vědomím
nejhlubším
lidské smysly, pak následuje
neboli "vnímání" a "mysl". Celý komplex osmi osobnosti a existující na
němž
němž,
představuje
(leč
z celkem osmi vrstev manóvidžňána
vidžňán zajišťuje ,
nestálé, neustále se
proměňující)
bytí. Bývá
a manas
kontinuitu
to, co jedinec považuje za své já. Alaja je jediné přirovnávána
skutečně
k zrcadlu,
se odráží jevy, jež samy nemají vlastní podstatu, nebo lépe k oceánu, na
když zavane vítr
(nevědomost)
vznikají vlny Uevy), které ,
nic jiného než oceán sám (tj. mysl sama). Alaja je zároveň
bez duality a poskvrny,
bídža), které rozhýbávají mylně
vědomí).
(skladištní
ale v
svět jevů
považuje za své já, s nímž se
sobě
dvojznačně
nicméně
nejzazší
nejsou
čistou
myslí
shromažd'uje karmické zárodky (skt.
(samsáru). Tento proud stotožňuje,
představ
lidská mysl
a jevy, jež považuje za
potřebu si přivlastňovat, odmítat etc. Semena (bídžy, jap. šuši
vnějŠÍ,
má
fiT) uskladňující se
v álaje jsou formována lidskými skutky a sama pak určují podobu budoucí karmy. Podle jógačáry existují i bídži, které osvícení
či
nikoliv. 33
Někteří
bytostí, které nemají v vyloučeny
jógačáře
sobě
určují
zda jedinec bude schopný dosáhnout
šli dokonce tak daleko, že hlásali existenci živých napořád
tyto zárodky osvícení a jsou tedy zcela a
z možnosti vstoupit do nirvány. O tomto se vedly spory i v samotné
a v japonském kontextu je známý spor, který vedl
pozici, že všechny bytosti mají potenciál
čili
Saičó
(zastávající
buddhovskou podstatu) s
učencem
sekty Hossó. Už •
Sandhinirmóčana
sútra rozlišuje tyto
tři
aspekty
aspekt imaginární (parikalpita lakšana) -
(způsoby)
svět představ,
existence: konstrukt lidského
chápání a jazykového uchopování, dualita •
aspekt závisilý (paratantra lakšana) závislého vznikání
33 Srov. Matsunaga, op. cit., vol. 1, str. 91-92.
bz
předivo podmíněných vztahů,
tok
18
•
aspekt dokonalý (parinišpanna lakšana) -
oproštění
se od imaginárního
aspektu, tathatá, prázdnota, nejen coby nisvabháva, ale i nondualita (Bondyho pojmosloví říká "tři vidy": vid představy, odvislý vid a dokonalý vid.)34 popření,
které je
třeba
imaginárního (našich který nám
v zájmu duchovní cesty realizovat, se týká pouze aspektu
vědomých či nevědomých
zabraňuje vidět svět
realitu plynoucích jevů, na níž v
špatného.
Toto je
cestě
cesta podle
přijetí
očištěné podobě
jógačárového
k pozitivnímu hodnocení jevového
pro jeho budoucí absolutní
či
subjektu a objektu. Podle takového pohledu se původní přirozenost,
(a kterou pouze nebyl schopen si
rozhodně
tím
nazřením či
něčeho
pochopením
návrat ve smyslu pominutí duality člověk
neprobouzí ze
jež je totožná s
čínské podobě.
1*. ffi : dosl. podoba dharem,
abhidharmy není
obsahuje nové argumenty
světa přeludů,
přirozeností
veškerého
uvědomit).
Do Japonska se škola dostala ve své Uap. Hossó
"tak jak je" není nic
v rámci hongaku šisó. Z nich vyplývá i posun v
(asociovalo by dualitu), ale o sjednocení
světa
atd.),
buddhismu a další krok na
světa. Jógačára
chápání ovícení a nirvány: nejde o probuzení
ale znovunalézá svoji
představ
takový, jaký je. Netýká se aspektu závislého, který
představuje
střední
inklinací, tužeb,
Tu pod názvem Faxiang
ačkoli klasifikace dharem převzatá z
nejdůležitějším
Xuanzang (602-664), jenž sám studoval u
rysem
jógačárového učení)
předního
učitele jógačáry
založil
té doby
Šílabhadry (625-645) na indické buddhistické univerzitě v Nálandě. Japonští žáci Xuanzangovi a jeho nástupce Kuijiho známo také jako juišiki základ
učení
indických
Pl ~
přivezli učení
(vidžňáptimátratá čili pouhé vědomí). Teoretický
tak jako u japonské mádhjamaky
komentářů,
těchto komentářů
se
v tomto nicméně
na japonské ostrovy, kde bylo
případě
k
netvoří původní
Vasubandhuově
texty, ale soubor
Trimšikákáriká. V rámci
nalézají citáty ze súter, které tak konstituují širší
rámec jógačárového učení. Jsou to mj. Avatamsaka sútra (Kegonkjó
if! Jfi *-! ),
Lankávatára sútra (Rjógakjó m1hn*-!) a Sandhinirmóčana sútra (Gedžinmikkjó fú~r*
W~).
Jedná se o reinterpretaci, která je v hlavních rysech shodná s původní
indickou
předlohou.
34 Bondy, Indický buddhismus, str. 155.
b
r 19
1.6 TATHÁGATAGARBHA patří
Tathágatagarbhová doktrína Pravděpodobně
myšlení. 35 jógačára,
nicméně
k
nejrozporuplnějším proudům
neexistovala na samostatné
bázi jako
třeba
se dochovala jako svébytný myšlenkový systém s vlastní čínský
a japonský budhismus
patří například
Tathágatagarbha sútra,
kanonickou literaturou a nebýt jejího vlivu zejména by vypadal zcela jinak. Do tohoto proudu Šrímaládéví
instituční
buddhistického
sútra,
Ratnagótravibhága
alias
U ttaratantra
šástra
nebo
Maháparinirvána sútra. Blízké mu jsou i Avatamsaka sútra a Lankávatára sútra. předcházející
Pokud
třeba
bylo
dostáváme na cestu, jež
kvůli
shrnout
míří přímo
širším souvislostem, zde se
k Dógenovi,
neboť
začíná
ten
stať
svou
Buddhovská podstata výkladem citátu z Maháparinirvána sútry "všechny bytosti mají buddhovskou podstatu". Obecně se dá tathágatagarbha Uap. njoraizó ~[] lůno
=* a) přeložit jako zárodek či označením
tathágaty (tathágata, "takto jdoucí" je jiným či
pojmenováním buddhovství, které je tak
onak
Ambivalentní význam pojmu tathágatagarbha je překladu
sanskrtského pojmu garbha. Ten
zárodku, jádru, tedy k buddhy ložisko,
uvnitř
každého
matrici,
Pravděpodobně
základě
něčemu,
může
závislý na dvojí možnosti
odkazovat ke stavu embrya, uvnitř
jiného
(čili
zárodek
je ale možné garbhu chápat jako
tedy základ, který
umožňuje
víře
tělo
má vztah k
každé cítící bytosti.
v buddhovo
v
v
sobě
lůno,
růst.
obsaženému
podobě věčné
dharmakáji a na
tohoto významu se projevuje sklon chápat garbhu jako univerzlání
átmanu,
pocházela ze Vraťme
lidské
přímo
co je samo obsaženo
člověka). Zároveň
substratum. Protože se tak blíží podobě
přístupné
probuzeného) a je
může
světové
nést vlivy hinduismu. 36
vzdělaných
Většina adeptů
vrstev, kde byla upanišadová filozofie
se k prvnímu významu. Ten je
přirozenosti.
duši brahmanu prostupující živé bytosti v
Takasaki na
základě
opačného
buddhismu totiž
samozřejmostí.
charakteru: zahrnutí buddhy do
Tathágatagarbha sútry,
nejranějšího
textu
tohoto proudu, dovozuje, že pojem vznikl jako metafora pocitu buddhistické zbožnosti a víry obrácené do lidského nitra. Tahágatagarbha tak
označovala
35 Shrnutí japonské kritiky vedené proti tomuto konceptu je podáno v kapitole o původním osvícení. 36 Takasaki Jikidó, The Tathágatagarbha Theory Reconsidere~ in: Japanese Joumal of Religious Studies 2000, 27/1-2, str. 77.
20 pravděpodobně
"internalizovanou dharmu"37 a implikovala
prodlévá v lidských bytostech
zpočátku
představu,
spíš coby výraz víry a
že buddha
útěchy,
než jako
konkrétní potencialita. Vznik synonymního pojmu buddhadhátu (buddhovská podstata, jap. buššó -$Jťí) navazuje na tento trend. V
době
mělo
vzniku Maháparinirvána sútry
slovo
buddhadhátu stejný význam jako šaríradhátu, znamenalo tedy buddhovy ostatky uctívané
uvnitř
z buddhových
stúp.
Tvůrci
Maháparinirvána sútry per analogiam
ostatků uvnitř
stúpy na buddhu
uvnitř
přenesli
význam
živých bytostí. Z výzkumu autoři)
Šimody Masahira, jak jej shrnuje Takasaki, vyplývá, že "autor (nebo Maháparinirvána sútry byli přetvořit
původně VŮdci
přeformulovali
na uctívání
záměru,
uvedli
vnitřního
Tathágatagarbha sútry ostatků
Buddhy coby principu spásy."38 Odráží se zde téma, jež je
možné sledovat již od Sákjamuniho. Ten poznání, jakého dosáhl on. přítomnost
či přijali učení
chtěli
komunitu, vybaveni
význam uctívání dhátu z uctívání fyzických Buddhových v
Vedle
mravně přísnější
jejich náboženskou skupinu v
naukou, která se hodila jejich a
a zastánci uctívání stúp. Protože
Při
učil,
že všichni mohou
dospět
k takovému
obráceném pohledu se tento fakt jeví jako
buddhovství ve všech bytostech.
pojmů
tathágatagarbha a buddhadhátu používají texty
množství synonym. U všech
můžeme
zástupně
pro garbhu
pozorovat jeden nebo druhý výše
zmíněný
obecný význam: gótra - linie, rod, zárodek, žíla drahého kovu hetu -
či
drahý kámen ukrytý ve skále
příčina, počátek
dhátu - esence, podstata, základ (také dharmadhátu) prakrti - prazáklad, prapodstata (také
čittaprakrti)
Jak ale indické texty charakterizují tuto podstatu?
Prvním
rozsáhlejším
atd39
přirozenost
tathágaty
čili
buddhovskou
zpracováním tathágatagarbhového
učení
je
Šrímaládéví sútra Uap. Šómangjó M.~), která také jako první vedle sebe staví tathágatagarbu a dharmakáju (resp. dharmadhátu) a konstatuje jejich vzájemnou 37 !Gyota Minoru~ Tathágatagarbha Thought - A Basis for Budhist Devotionalism in East Asi~ in: Japanese Journal of Religious Studies 12/2-3, str. 227. 38 Takasaki, op. cit., str. 80 39 Podle B. E. Brown, Tbe Buddha Nature - A Study of the Tathagatagarbha and Alayavijnan~ Delhi 199, str. 44-46 a Takasaki, op. cit., str. 79-80.
21
závislost až totožnost. Tathágatagarbha coby latentní, skrytá, potenciální síla každé živé bytosti vyžaduje ovšem
čas
a úsilí, aby se projevila jako nezakalená
dharmakája. 40 V tomto
směru pokračuje
autor známý pod jmény Sthiramati
svém díle
Ratnagotravibhága (5.
filosofickým
komentářem
či
Saramati ve
století), jež je jediným indickým ryze
na téma tathágatagarbhy. Saramati rozlišuje dva aspekty
takovosti (tathatá): •
samalá tathatá vášněmi
•
představuje
realitu
potřísněnou,
nevědomostí,
etc., tj. skrytou tathágatagarbhu předstvuje
nirmalá tathatá -
realitu v její
projevenou dhannakáju, charakterizovanou také obrazů
zanesenou
neposkvrněné
někdy
podobě,
tj
jako "avikalpa", bez
/ představ41
Domnívám se, že tyto a další charakteristické prvky tathágatagarbhy, se dají sloučit
do dvou
bodů:
1. Teleologický proces. Z tohoto úhlu je tahágatagarbha viděna jako vektor směřující
k hlubšímu poznání.
probouzí
bódhičittu,
Zároveň
je
příčinou
myšlenku na osvícení),
(zárodkem, popudem -
prostředkem (lůnem,
tím co
dává sílu) i cílem (tathatou, dharmakájou). Brown toto charakterizuje jako na sebe zacílený proces
vnitřní
konvergence ("self-teleological process of inner
convergence").42 Dharmakája Obsahuje tak pochopení
zároveň
skutečné
přitahuje
sebe samu v
podobě
tathágatagarbhy.
epistemologický, ontologický i soteriologický princip:
povahy bytí
přináší
spásu.
2. Všeobjímající princip, z pohledu toho, kdo již vidí věci "tak, jak jsou," v
jejich takovosti (tathatá). Nondualita. Podoba jediné Ačkoli
tathágatagarbhový myšlenkový
směr (stejně
nedělitelné
existence.
jako jógáčára) chápe sama sebe
jako nápravu šúnjavádového "nihilismu" postulováním nejzazší
skutečnosti čili
"takovosti" (tathatá), je podle Kijoty Minorua tathágatagarbhová teorie v
zásadě
postavená na mádhjamakovém konceptu ne duality a tathágatagarbhu je možné
40 Brown, op. cit., str. 12. 41 Warder., op. cit., str. 384. 42 Brown, op. cit., str 37.
22
chápat jako nirvánu obsaženou v
samsáře. 43
Taková jednota musí být i jednotou
mezi tathágatagarbhou a dharmakájou, mezi tathatou a Proto
můžeme
vytušit, že zárodek tathágaty je
pouze v cítících bytostech, což je ovšem Zhenren a po
něm
V protikladu k
předchozímu
třeba
skutečnosti
nazřeno
obsažen ve všem, nikoli
který vyvodí až patriarcha Tiantai
zároveň
tvrzení z tohoto pohledu odstraňovat
(nečistoty
přirozeností
skrze bódhi 44 • Zde se již ozývá
podle Ratnagótry
jsou pouze imaginárního
neexistují), ani nic, co by bylo
už máme), protože tathatá je jednoduše pouze
imlicitně
a celým dharmadhátu.
Dógen.
není nic, co by bylo chrakteru, ve
závěr,
čittou
třeba
získat (buddhovství
bytí samotného, které musí být
způsob
interpretace, jež
později
naplno zhodnotí a rozvede hongaku šisó. Tento základní postulát nonduality se projevuje pojmovou konvergencí typickou pro tuto oblast, kde vše je svým
způsobem
jedním.
tathágatagarbhu používají texty množství synonym. takový
začíná
dhátu, tj.
tj.
álajavidžňána
soteriologickému významu
texty)
atd. Výsledný dojem, že texty
umožňuje
zdánlivou
pravděpodobně
těchto textů:
zatemňují
dosažení buddhovství, ale ještě paradoxností
protikladných
hledání a to spolu s
klíčovým
zvěstují něco
(podobně
jako
tvrzení
zvědavost,
těžko
primárně
náhodný. Odpovídá
nejen, že
buddhistického tetralematu vyvolávají otázky a
(garbha), co
později
kóanové
vycházejících
z
coby popud k osobnímu
vodítkem: poklad je skrytý v nás samých. Kdo hledá
mimo sebe, je jako mUŽ, jenž po celém měl
toho tento koncept jako
význam množstvím synonym a metaforickými obraty, takže se
cokoli dá brát doslova,45 není
iniciuje a
jsme, že pro
splývat s jinými: garbha neboli gótra je dharmakája, tj. tathatá, tj.
čitta,
jednoznačný
Kromě
Viděli
světě
hledal ztracený diamant a
přitom
jej
celou dobu zašitý v rukávu.
Narážíme zde na problém skrytosti, utajenosti tathágatagarbhy pod závojem nevědomosti
neboli "jak
duchovního ponoru je poznání,
leč
může
třeba
být mysl
zároveň čistá
i zanesená?". Na úrovni
možné odhalit identitu absolutního a
poskvrněného
z filosofického hlediska, jak shrnuje Brian Brown, se argumentace
43 Kiyota, op. cit., str. 217-221. 44 Warder, op. cit., str. 385.
45 lGyota, op. cit., str. 214
rI I
23 příliš nedaří.
razantní
přitom
Ratnagotra, aniž by to blíže explikovala, hlásá jednotu všeho,
oddělení věčně čisté
podstaty (tathatá/dharmakája) a
nečistot nevědomosti
(avidjá) hrozí dualitou. 46 (Dógen jak uvidíme jednoznačně praví: "Nikdy nebylo nic skryto. ") Než
začneme
chytat tathágatagarbhové texty za slova, je ale
že jejich cílem nebylo vypracovat filozoficky
neprůstřelnou
třeba
si
uvědomit,
ontologii, jako
to nebylo v buddhismu nikdy, nýbrž popsat duchovní potenciál, který
ostatně
může
vést k
náboženskému úsilí potažmo k prozření. 47 Do centra pozornosti se tak dostává něco "skutečného",
umožňuje
co
náboženského úsilí z negativního pohledu a
důrazu
na
na
vnitřní
počítaje
i základní motivace
faktory (utrpení, které proto bylo
třeba
osvobození od sebe samého) na pohled pozitivní a
důraz
z
nějž
faktor (vlastností každého je skryté buddhovství a jeho realizací adept
nalézá své "pravé já"). Pokud totiž mahájána samsáry je totožný, protože prázdný, tathágatagarbhové texty v každém z nás od později
vnější
světa,
bylo pro ranný buddhismus hlavní vlastností tohoto se osvobodit, v to
mění
osvícení, a spolu s tím se
říkají:
kvůli čemu
naší pravou
základě
k
by
přirozeností
počátku věků přítomné
v Japonsku hongaku šisó na
dospěla
si
říká
o
závěru,
měl
že
svět
nirvány a
adept usilovat? Proto
je buddha a jeho seménko uskutečnění.
absolutní nonduality
popře
původním
latentní a projevenou takovostí nebo jinými slovy mezi
osvícením dosaženým, bude to mít na náboženské snažení účinek
Když ovšem rozdíl mezi
osvícením a
opačný.
1.7 TATHÁGATAGARBHA COBY ÁLAJAVIDŽŇÁNA: LANKÁVATÁRA SÚTRA Nejdůležitějším
textem, který spojuje tathágatagarbhovou tradici s
Lankávatára sútra. Náboženský spis ze 4.-5. století hrající při
vývoji chanového buddhismu. Jeho
původ
se klade se
důležitou
značnou
jógačárou
je
roli zejména
mírou nejistoty
do jižní Indie. I Bódhidharma, polomytický zakladatel zen-buddhismu, sám původem
znalost
z jižní Indie, se podle tradice opíral zejména o Lankávatára sútru, jejíž
údajně přejal přímo
od Gunabhadry, který sútru do
Bódhidharma sdílel intuitivní postoj sútry,
46 Brown, op. cit., str. 113. 47 Srov. Williams, op. cit., str. 162.
důraz
čínštiny přeložil.
na osobní "mystický" prožitek a
24
byl proto od svého příjezdu do Číny kolem r. 470 také znám coby bráhman, který učí buddhistickou meditaci. Konkrétnější údaje o počátečním šíření sútry v Číně
nejsou známy,
nicméně některé
uvažování) a metafory buddhimsu dostaly
(např.
právě
(např. nedůvěra
základní postoje
prst ukazující na
měsíc)
se
k pojmovému
nepochybně
do chanového
z této sútry.
Zatímco v Indii byla autorita sútry uznávána zejména mezi vidžňánavády,
v
Cíně
v
skupiny. Jeden z
důležitost
její
oceňovaly
nejcennějších komentářů
místo na výsluní uvolnila sútra v prádžňápáramitovým textům,
přičemž
šestého chanového patriarchy Huinenga
rozštěpením
která posléze zanikla. V Japonsku sepsal patřící
klášterů, nicméně
náročnost
dědictví
pro svou
a
Sútře
srdce. Došlo k
chanu na jižní a severní především
důležitý komentář
k
větev,
jež se
v severní linii,
sútře
v
Kokan Siren
mezi autory kjótského literárního milieu gozan byla sútra studována
poměrně
málo. 48 Její
ovšem i tak bylo již dávno obecným majetkem zenového buddhismu.
Spolu s Probuzením víry v mahájánu, přisuzuje
rané
sútře
Lankávatára byla uznávána
(1278-1346), zenový mnich
všechny buddhistické
sepsal Fazang, mistr školy Huayan. Své
zejména Diamantové
tomu snad také v souvislosti s tou dobou událo,
době
téměř
přívrženci
Ašvaghóšovi, je Lankávatára
jógačáry
čínským
nejdůležitější
a tathágatagarbhy. Hlavním
tathágatagarbhou, ale komplexní
apokryfním textem, který tradice
předivo
počinem
sútry je
je
aktivitu a
skladiště
zřídlo nevědomosti.
ztotožnění álajavidžňány
samozřejmě složitější.
nonduality dochází k prolnutí tathágatagarbhy, coby álajou, která coby
text syntetizující myšlenky
karmických semen
čiré
s
Na bázi
buddhovské podstaty, s
může označovat
samsárickou
Jinýmy slovy je tu demonstrována jednota
nečistot,
karmy a absolutna, dharmakáji. Podle F. G. Suttona Lankávatára rozlišuje dokonce •
tři
významy tathágatagarbhy:
pasivní element: je podobný átmanu, ale nikoli jako empirická entita ani kosmická substance, nýbrž jako metafyzický konstrukt, ideál s inspirativní hodnotou
•
určený
pouze k didaktickým
účelům
aktivní element: embryo, zárodek, seménko, asociováno s osmi jógačárové
teorie
48 Srov. Suttoo, op. cit., str. 5-8.
vidžňánami
25 středový
•
lůno
element:· matrice,
potenciálně
-
leč
aktivní,
prozatím
neprobuzené, identifikováno s álajavidžňánou49 Stejně
skrze
jako Buddha odpovídal čatuškoti,
prostředek,
jako
dítě
tlumočit
textů,
hledí na
vskutku ti,
třeba
který je
paradoxních
vyjadřovala skutečnost
se
řeči kóanů,
pravdu a otevírá cestu k metaforické vyjadřují,
špičku ukazováčku
o
řeči
opustit, jakmile není k užitku, odpírá textu a
které skrze text
kteří přilnou
Opíraje
jako mádhjamaka
tak Lankávatára sútra, sama sebe chápající jako pouze didaktický
přímo
schopnost
mlčením,
co se jazykem nedá
a ne na
měsíc
(na
nějž
vyjádřit:
"Tak,
prst ukazuje), tak
k textu nevidí moji pravdu. ,,50
Lankávatára
sútru,
Sutton
takto
shrnuje
v,
trojí
prlnos
tathágatagarbhy: 1/ Teoretický někteří
tím, co
2/ Praktický pomáhá
či
filozofický: nalezení nového
středu
mezi átmanem
či
didaktický, coby
hranice ega
poznání všehomíra).
pomůcka
směrem
Představa
úplnému buddhovství, se stává
pro adepty: jako
meditační mezistupeň
k širšímu chápání povahy "já" (poznání sebe
zárodku, který je
motivačním činitelem
třeba
skrytému v základech
světa
paměti
při
=
k
duchovního snažení. přitakání
dobru
posílila tathágatagarbha altruistický etos mahájány.
Vedle tathágatagarbhy je dalším (čittamátra).
cestě
kultivovat na
3/ Etický: buddhovská podstata ve všech bytostech. Coby
rozrůzněný
a
považovali za nihilismus (mádhjamaka).
rozšířit
"pouhá mysl"
hinduistů
důležitým
Pojem mysli
komplex. Dají se rozlišit
prvkem sútry
představuje poměrně
tři
jógačárový
složitý a
významy. Toto rozlišení je
interpretaci mnoha východoasijských buddhistických
pojem
významově
třeba
mít na
textů
včetně
Dógenových: •
Empirická mysl:
vidžňáptimátra,
"pouze obrazy,
představy".
V tomto
významu znamená mentální aktivitu, kognitivní funkce sensorické a empirické povahy, nikoli "pouze mysl" ve významu idealistické absolutní mysl. •
Transcendentální mysl: Prohlášení
49 Srov. tamtéž, str. 61, 62. 50 Citováno tamtéž, str. 75.
"čittamátram
traidhátukam" (trojí
svět
je
26 meditační
jediná mysl) je možné chápat jen v kontextu samádhi, nikoli jako solipsizmus a popření •
skutečného světa. ztožněním
Univerzální kosmická mysl: Tento význam vzniká vidžňáptimátratá.
praxe a zkušenosti
prázdnoty s
Jde o prožitek plnosti sjednoceného bytí v samádhi, proto
výsledná prázdnota je prázdnotou od dualitního myšlení, nikoli od jakékoli existence. Sútra nehlásá absolutní konečnou
pravdu a
učení
skutečnou
ohledně
stěžejní přínosy
prostředky.
sútry: 1/
důraz
Z tohoto pohledu existují podle
na meze rozumu a jazyka jako jeho upozornění
hlavního nástroje (zde navazuje na Nágardžunu) a 2/
roli subjektivity v poznávacím procesu. Koncept "nic než mysl" vztahuje
na
všechny
pokusy
Ten
může
tvořivé
být zažit pouze
filozofické
"Vše
popsat
vyřčené
imaginace a málo, pokud
přímo
o
(čittamátra)
tělo
se tak
skutečnost
vypovídá pouze o
vůbec něco,
- tak, jak je - tím, že opustíme
zčásti právě
na nevyhnutelnou
nejzazší
realitě
konstrukty. "Sl Když Dógen radí "opustit
dacuraku), má na mysli Během
absolutisticky
říká:
konceptuálním jazykem. Sutton povaze naší vlastní
Postulovat
ontologickou substanci (mysl) není cílem sútry, která
sama seme považuje za provizorní Suttona dva
světa.
ontologické podstaty
o
světe
samém.
předem připravené
a mysl" (šindžin
takovýto postoj. dvě
dalšího vývoje buddhismu vyšly z pozic Lankávatára sútry
cesty:
teoretická vedla k rozpracovávání logické dialektiky v linii Dignága - Dharmakírti '"
- Sántarakšita, praktická vedla k znamená "praxi jógy", vyprázdnění
nacházejí
čili
exkluzivitě
jógických
meditace
koncentračních
cvičení)
že
jógačára
ve
smyslu
mysli od dualistických konceptů a prvenství osobní zkušenosti. Tam se
pravděpodobné
indické
kořeny
chanu/zenu.
Svébytnou analýzou dokazuje Sutton implicitní epistemologické shledávám
(připomeňme
pomůcky)
jež Sutton
51 Tamtéž, str. 195.
v
Dógenově
stotožňuje
1. afirmace: vše je mysl -
2. negace: mysl není -
čatuškoti
v tématice Lankávatára sútry. Podobným
přítomnost čatuškoti
čtvero aspektů,
přítomnost
árjadžňána
způsobem
textu BuŠŠó. Lankávatára popisuje
s jednotlivými stupni
čittamátra
(coby
Uediná mysl)
(dokonalé poznání)
čatuškoti.
27 vidžňán
3. konjunkce: mysl i ne-mysl (osm
coby psychospirituální jednota
zahrnující jak každodenní mysl, tak mysl "transcendentální"
čili
ne-mysl)
4. disjunkce: ani mysl, ani ne-mysl (hétu pratjaja, kauzalita) označuje příčiny
Hétu pratjaja
a širší podmínky. Od
jednosměrného
lineárního
principu pratítja samutpády, který je chápán jen jako další teoretický konstrukt, jejž je
třeba
opustit, se chápání
příčinnosti
mnohasměrné kauzalitě
posouvá k
kosmických rozměrů a vzájemných závislostí. Sútra argumentuje několik
progresivně
skrze
příčin,
která
stádií: nejprve uvádí šest kauzálních situací, jakousi typologii sútře. Následně
se objevuje pouze v Lankávatára popřena
(na
základě
širších
je jejich absolutní platnost
odmítnutí reálné existence povstávání
účinku
z
příčiny).
Nakonec odmítá sútra kauzalitu jako takovou. Nic nevzniká, ani nezaniká, protože vše
je
pouhou
představou. 52
Jedná
se
o
argumentaci
připomenout:
mádhjamakovém krédu, které se tu hodí
postavenou
"Není zrození, není smrt.
Není zmar, není stálé bytí. Není totožnost, není odlišnost. Není odcházení." Lankávatára sútra funkci
učení
kauzality, coby
komplikované
sítě vztahů
nicméně
zároveň
na
přicházení,
není
uznává pozitivní didaktickou
prostředku umožňujícího
snáz se vymanit se z této
a dosáhnout svobody.
V rámci takovéto složitosti jsou všechna jednostraná tvrzení neudržitlená a je třeba
se všech vzdát: sútra
podobně
jako N ágárdžuna zastává postoj žádného
stanoviska, žádného paradigmatu. Než se obrátíme k buddhismu východní Asie, Buddhistické
učení
shrňme právě
popsaný vývoj.
postavené na myšlenkách pomíjivosti, ne-já a závislého
vznikání spolu s náznaky nondualitního vnímání mlhavé koncepty konkretizovalo a
zároveň
schizmata ukazují, jak obtížné bylo
přijmout
postupně
posouvalo anátmanové
jednotlivé, zprvu spíš různými učení
směry.
a udržet
Raná střední
cestu mimo extrémy anihilacionismu (nihilismu) a eternalismu (substancialismu). První stopy nondualitního uvažování můžeme spatřovat,
domnívám se, v
Buddhových snahách vyhnout se právě těmto dvěma extrémům skrze čatuškóti nebo
mlčení.
Další výraz
nonduality
přinesla
mahájána, zejména Nágardžuna
(shodnost samsáry a nirvány) a Vimalakírti sútra ("učení o vstupu do brány
-
52 'T:.1amtez, .--.. str. 275 .
r !
28
nonduality"). V obou
těchto případech
uvedená
prádžňápáramitovými
myslitelé
chtěli
učení
Buddhova přiblížila
nalézt
střední
hraje
klíčovou
cestu, domnívajíce se, že abhidharma se odchýlila od
v postulování asamskrta
(kauzálně nepodmíněných) jógačáry,
se pozici eternalismu. Z pozice nastupující
argumenty Nágardžuny a jeho
nástupců,
paralelní proud tathágatagarbhy
pojmově
pozorném
čtení,
prázdnoty
texty v raném období mahájány. Mádhjamakoví
mádhjamaková filozofie blížila stanovisku nihilismu,
byť při
představa
roli
jak se ukazuje
se jedná pouze o didaktickou
se ale naopak
veškeré dovedné
Jógačára
že to tak není.
a zejména
inklinoval k substanciálnímu vychýlení,
například
pomůcku
přes
dharem a
na Lankávatára
sútře
ohledně
a nikoli postulát
je
zřejmé,
že
ontologické
skutečnosti.
Ti, kdo kroku.
přijali
myšlenku jednoty samsáry a nirvány, museli
Vidžňánaváda
celistvost
světa.
představou,
"nirvána v
tohoto
uvedla pojem jediné mysli, která zajišt'uje onu nondualitní
Pojem takovost v
nahradil prázdnotu, symbolizuje tak pozitivnějšímu
řešit důsledky
vnímání
světa
coby
jógačárových
pozitivnější
a tathágatagarbhových kruzích
specifika zdejšího
nedělitelné součásti
světa. Přesun
k
jediné mysli, byl podtržen
že v každé živé bytosti se tají skryté buddhovství (odvozené coby samsáře").
Potenciální dualita takových
představ
nezabránila tomu, aby
se tento proud stal dominantním v Číně odkud pokračoval do Koreje a Japonska.
29 2. ČíNA A JAPONSKO
2.1 PROBUZENÍ VÍRY V MAHÁJÁNU Tathágatagarbhové
učení
v
se do Cíny dostalo s Ratnagotravibhága šástrou kolem
roku 510 čili asi století po jejím sepsání. Čínské dílo nesoucí název buddhovské podstaty Foxinglun
apokryfně připisované
Vimalakírtimu
přeformulovalo
ideje Ratnagótry a spojilo je s pojmem buddhovské podstaty buššó 19t1
tf.). Tatáž idea
(čín.
základní
foxing, jap.
postupně začala být vyjadřovaná pojmem "původní
osvícení" (čín. benjue, jap. hongaku *jt), který pocházel ze súter Renwangjing a Jingang
sanmeijing,
vyjadřoval
kde
původní
princip
neposkvměné
mysli
dohromady s všeprostupující moudrostí probuzení, jež je všemu inherentní. 53 Nejvlivnější
text, který používá pojem benjue, bylo ale Probuzení víry v mahájánu
(Mahájána šradhótpádašástra, Dacheng jixinlun, Daidžó kišinron připisované
Ašvaghóšovi, ale
pravděpodobně čínský
*- * ~ 1"§ ~)
apokryf ze 6. století. Tento
text sleduje linii Lankávatára sútry, tím že syntetizuje vlivy tathágatagarbhya snaží se objasnit základy, na nichž probuzení. Rozlišuje
dvě
podoby jediné mysli:
mysl zrozující se a zanikající v samsárickém zakořeněná
v mysli
čisté,
osvícení (hongaku).
běžný člověk může
neposkvměnou
koloběhu.
mluví Probuzení víry o aspektu
Nicméně nevědomost způsobuje
jógačáry
a
dosáhnout
mysl (takovost) a
Proto, že
běžná
mysl je
původního či přirozeného
stav neosvícenosti
(čín.
bujue,
jap. fukaku ~ jt) a to zase fakt, že je třeba osvícení dosahovat (čín. shijue, jap. šikaku
-tlá jt).
získaném. Ve dědicem textům
Pouze z pozice neosvícení je možné mluvit o osvícení původním a skutečnosti
jsou jedinou myslí. V probuzení víry je tak hongaku
tathágatagarbhy, coby potenciálu buddhovství. Oproti tathágatagarbhovým
je ale
jednoznačně určeno,
že dává smysl pouze ve vztahu k
oběma
zbývajícím pojmům. Tento text zaujal němu
napsal
důležité
komentář.
V
místo v rámci
pozdějším
učení
Huayan a Fazang (643-712) k
vývoji to byl pátý patriarcha Huayan Zongmi
53 Shrnutí myšlenkových směru, které bezprostředně předcházely nauce původního osvcení a do ní pak vyústily, podávají Jacqueline I. Stone, Original Enlightenment and the Transfonnation ofMedieval Japanese Buddhism, Honolulu 2003, str. 5-39 a Ruben Habito, Originary Enlightenment: Tendai Hongaku Doctrine and Japanese Buddhism, Tokyo 1996, str. 2-7.
30 "původní
(780-841), který spojil pojmy
osvícení" a "pravá mysl"
(čín.
zhenxin,
jap. šÍnšin 1!JL}) a identifikuje tento svůj zdvojený pojem s tathágatagarbhou (čín. rulaizang, jap. njoraizó ~[]*~) a buddhovskou podstatou.
2.2 HUAYAN A TIANTAI Ačkoli
skutečného
za
Fazang (604-712), už
zakladatele školy Huayan bývá mnohdy považován až
učení
body nauky. Po Fazangovi a Zongmiho (780-841),
Dushuna (557-640) a Zhiyana (602-668) obshuje hlavní měla
načež
škola ještě dva patriarchy, Chengguana (737-839)
se rozplynula. Teoretické
závěry
huayanového
učení
uplatnil v praxi chanový buddhismus. Škola vznikla na základě mahájánové Avatamsaka sútry (cca 3. st., Huayanjing, Kegonkjó také páramitové texty a Probuzení víry. Tato nauka totality" usilovala o co pochopení
nejkomplexnější
znamená osvícení.
mádhjamakovou metodu představou
jediné
charakterem
zvláště
čatuškoti
mysli, blízká
K
která
čínskému
=!f! ~ ~),
někdy označovaná
jako
"učení
popis všejednoty celého bytí, jejíž
tomuto
účelu
používali
myslitelé
zároveň
a pojem prázdnoty byla
ale svou roli hrály
pravděpodobně
s
svým
školy
jógačárovou
meditativním
"taoistickému" duchu.
Základní stanovisko Huayan je ovšem šúnjavádové,
neboť
složitá struktura povstávání, vzájemného prostupování a by nebyla možná. Prázdnota v první
řadě
nebýt prázdnoty celá
nepřekážení
znamená, že
věci
dhartnadhátu
mohou existovat,
vznikat a zanikat. Hlavním textem je
Dušunův
(čín.
spis Meditace o dharmadhátu
Fajieguan, jap.
Hokkaikan) založený na vztahu dvou kategorií li Uap. ri ~) a shi Uap. dži $). Li označuje
rozlišuje
"pravý princip", tathatu, prázdnotu. Shi čtverou
strukturu
světa
označuje
jevy, formu. Dushun
(dharmadhátu):
1. dharmadhátu jevů (čín. shi fajie, jap. dži hokkai $1*~)
2. dharmadhátu oblast univerzálního (čín. li fajie, jap. ri hokkai :E.m1*~) 3. dharmadhátu, v němž li a shi si navzájem nebrání (čín. li shi wuai fajie, jap.
ri dži muge hokkai ~ $ ~.1* ~). Znamená také úplnou jednotu li a shi. Dushun roslišuje zánik (shi).
dvě
podoby: mysl jako takovost (li) a mysl jako vznik a
31
4. dharmadhátu, v němž jednotlivé jevy si navzájem nebrání (čín. shi shi wuai
fajie, jap. dži dži muge hokkai odstraněny
bariéry
Všechny varianty
běžného
čatuškóti
uvažování.
pomůcky
světě
ll1*. !ff). Znamená, když jsou
Oddělování
a vymezování zmizelo.
platí. 54
Toto poslední dharmadhátu je podle teoretické
~
$ $
něj
jediný
skutečný svět,
jak popsat onu jednotu, o níž huayanovému
ostatní jsou pouze učení
dochází k vzájemnému pronikání a vzájemné shodnosti všech jevů
shodnosti všech
jde. V tomto
jevů. Učení
o
se odvozuje od významu formule z hrdája sútry "forma se
neliší od prázdnoty ani prázdnota od formy", vznikání a pronikání je odvozenou a složitější
podobou mahájánového závislého vznikání.
Hlavní koncept, který
vyjadřuje
vztahy jeVŮ v rámci dharmadhátu "džidži muge"
je vzájemné prostupování a vzájemná identita. Tato vyjádřená
už v Avatamsaka
drahokamy, které ve Působením světla
sútře:
V nebi na
střeše
představa
je metaforický
paláce boha Indry jsou
formě nejrůznějších ornamentů tvoří
komplikovanou
tyto drahokamy odrážejí nejen celý vesmír, tj.
svět
které se od nich odrážejí. To vše se
Tato metafora poskytuje názornou obsahování.
Učení
Huayan tímto
představu
říká:
"Neexistuje
sítě
příčina,
zcela
bezchybně
včetně
všech
a "samo sebou".
o vzájemném vznikání, prostupování a
vyjadřovalo
komplikovanou vizi karmy coby Chengguan
děje
síť.
dole pod nimi
a nebesa nad nimi, ale také každý odráží všechny ostatní drahokamy odrazů,
zavěšeny
nejen vztahy mezi formami, ale také
vzájemného
působení.
Proto patriarcha
která by se doopravdy lišila od
účinku,
ani
naopak. ,,55 Do Japonska
přinesl učení
Huayan korejský mnich Simsang
(čín.
Shenxiang, jap.
Šinšó, zem. 742), který studoval u Fazanga. V Japonsku jej slyšel kázat Rjóben, který jej představil císaři Šómuovi a ve výkladu učení školy Kegon pokračoval po Šinšóově smrti. Avatamsaka sútra se rychle stala pro narský buddhismus jednou z nejdůležitějších zasvěcen
súter a
Mahávairóčanovi,
který je hlavním buddhou sútry, byl
klášter Tódaidži.
Čínská škola Tiantai paradoxně k rozvoji a rozšíření představy původního 54 Garma C. Chang, The Buddhist Teaching ofTotality. The Philosophy ofHwa Yen Buddhism., London 1991, str. 141-155. 55 Citováno tamtéž, str. 154.
32
osvícení nijak
zvlášť nepřispěla. Pěstovala
skrze meditaci o
třech
ale snad ještě
větší důraz
na nondualitu
podobách pravdy.56 V tomto Zhiyiho systému meditace je světa
adept veden ke kontemplaci
ze
tří úhlů:
z pozice
jevů
(dži), z pozice
prázdnoty (ri) a z pozice středu (čín. zhong, jap. čú J:f), který popírá ostatní dva coby extrémy. Toto je
způsob
střední
nalézání
cesty v rámci
učení
Tiantai.
Podle Tamury Joširóa principiální rozdíl v monistických celostních filozofiích škol Huayan a Tiantai
spočívá
v tom, že Huayan postupuje od li k jednotlivým shi,
zatímco Tiantai začíná u jednotlivých shi, jež každé zahrnuje pravý aspekt li. 57 2.3 KÚKAI A SAIČÓ První, kdo použil pojem "hongaku" v Japonsku byl Kúkai.
Učinil
tak na
základě
komentáře k Probuzení víry Shimoheyanlun Gap. Shakumakaenron 'R*~PJfilM),
který byl
připisován
ač
Nágardžunovi,
se jedná
pravděpodobně
o korejský apokryf
z 8. století. V intencích nastoleného myšlenkového proudu tento spis relativizuje rozdíl mezi myslí coby takovostí a myslí coby povstáváním a zanikáním a zavádí nový pojem "funi makaen"
původní
interpretoval pojem buddhu
Vairóčanu,
/F
=*
~PJ flř
neboli nondualitní mahájána. Kúkai
osvícení esoterním
způsobem
jako kosmického
který je podstatou (dharmakájou) a také centrem tantrických
rituálů. 58
Ačkoli škola Tiantai v Číně příliš nepřispěla k rozvoji teorií spojených s
konceptem a
původního
osvícení, její japonský
zároveň esoteričtějším
protějšek
svým ještě
synkretičtějším
založením v kultivaci této teorie nakonec sehrál
klíčovou
roli. Shrňme
několik
důležitých bodů,
samotnému vzniku hongaku šisó. hongaku byl (obdobně
Saičóův
spor s
Důležitou
učencem
jako její pevninský
podstata dělí na ri-buššó
které v rámci školy Tendai
událostí dotýkající se problematiky
sekty Hossó Tokuicuem. Sekta Hossó
předchůdce
f.l19t Jt1
předcházely
Faxiang)
učila,
že se buddhovská
(neprojevená podstata) a gjó-buššó
1-r ~ 'Ii
(dynamická jevová stránka). První, kterou mají všichni, nerozhoduje v otázce 56 Srov. Stone, Original Enlightenment, str. 8. 57 Shrnuto tamtéž, str. 10. 58 Tamtéž, str. 11.
33 neboť
potenciálu osvícení, semena (bídža) v
je skrytá a
álajavidžňáně,
věčně
neprojevená. Podle jógačáry vše
určují
která rozhodují i o tom, jakou má kdo projevenou
buddhovskou podstatu. Podle tohoto potenciálu jógačára rozlišovala živé bytosti na základě "vozů"
kteří,
existují i ti, osvícení
buddhismu (šrávakové, pratjékabuddhové, buddhové) a tvrdila, že nemajíce správná semena v
vůbec. Saičó
naopak na
základě
álajavidžňáně,
nemohou dosáhnout
Lotosové sútry (skt. Saddharma pundarika
sútra, jap. Mjóhórengekjó trJ'$JI~*I) a jejího učení jediného vozu (skt. ekajána,
*) argumentoval, že veškeré
jap. ičidžó -
upája (jap. hóben posluchačům
té
učením
skutečnosti,
protože takovost je
pro všechny existuje stejná možnost dosáhnout buddhovství.
příležitosti
pravdě,
jeho umné prostředky, jak pravdu sdělit co nejvíce
podle jejich aktuálního chápání. Ve
všudypřítomná,
při
1J 11 ),
dělení na "vozy" je pouze Buddhova
mluví o neprojevené
podstatě
Saičó
(ribuššó) jako o jednostranné
naopak dynamickou jevovou stránku takovosti (gjó-buššó) ztotožnil s jediného vozu Lotosové sútry a s kategorií
kategorii pravdy v
tříčlenné
středu (čú),
která
označovala
meditaci podle Zhiyiho spisu Mohezhiguan (jap. učení
Makašikan). Tím potvrdil, že dokonalé dynamickým aspektem takovosti
čili
jevovým
jediného vozu se projevuje
světem
a ještě posílil
přenos důrazu
z " ri" na " dži" .59 Saičóovým důležitým počinem
bylo prosazení bódhisattvovských
předpisů.
Na
základě sútry Fanwangjing Uap. Bonmókjó ~~*I) je Saičo prosadil (ač se jejich
zavedení sám nedožil) jako samostatnou předpisech přísně
platformu nezávislou na
vzato "hínajánových", které se používaly ve starších narských
školách. V Bonmókjó nejsou vnějšku
ordinační
předpisy
(sliby) chápány jako
nařízení či
zákazy z
zavedené, nýbrž jako výraz buddhovské podstaty, která (jak se shodovaly
všechny mahájánové proudy s výjimkou živým bytostem. Jelikož vycházejí
přímo
zmíněné jógačáry)
z ní, jsou pro všechny (laiky nevyjímaje)
jednoduše dodržovatelné a buddhovská podstata se tak Přechod
k rozvinutému hongaku šisó byl také
učení,
59 Tamtéž, str. 13
které
přivezl
společnosti
může
podpořen
začínal
snadno projevit.
esoterizujícím převládat.
přístupem
Vedle
čistě
Kúkai, podstoupilo silnou "tantrizaci" i
učení
k buddhismu, který v japonské tantrického
je dostupná všem
34
Tendai, které se postupně rozdělilo na dva směry mnišského studia: "šikagó" byla linie založená na
původním
zatímco "šanagó"
představovalo
Tiantai
učení
esoterní
Zhiyiho a jeho spise Mohezhiguan,
směr uvnitř
Tendai (zvaný též taimicu)
založený na rituálech a studiu Mahávairóčana sútry (jap. Dainičikjó učení
Esoterní
(Dainičim).
jako takové
učí,
Nondualita tohoto
že dharmakája je vesmírným buddhou
učení čerpá
z
představy,
že vše je jeho
* B ;t&). Vairóčanou
tělem
myšleka je jeho myšlenkou. V rámci školy Tendai s postupnou esoterizací
a každá
převládla
\J
esoterická intepretace Lotosové sútry i histrického buddhy Sákjamuniho, který stojí v jejím centru a který
ztotožněn
s
Vairóčanou začal
být ve
shodě
s šestnáctou
kapitolou "Rozsah života Tathágaty" (Njoraidžurjó) chápán jako univerzální bez počátku
prodlévající ve
světě.
V rámci esoterního buddhismu dochází také k dalšímu potvrzení tohoto neboť
každý jeho prvek je projevem buddhy
Dainičiho
a každý vykládá
světa,
učení
dharmakáji Uap. hoššin seppó WJ!~W). Protože vše je jeho přímým projevem, mají konkrétní jevy a smyslové vítězí
počitky větší
cenu než abstraktní koncepty. Dži
nad ri.
Z Lotosové sútry vykládané tímto dharmové pozici" (jap. džú hói
způsobem
11 t-J;. ňL).
pochází také pojem "prodlévat na
Každý konkrétní jev je dharmou právě
tak, jak je. Ve shodném významu se tento pojem nalézá i u Dógena. \J
také z Cíny známé
rčení,
Připomeňme
že i "tráva a stromy dosahují buddhovství" (jap. sómoku
džóbucu ~*M1~). V Japonsku tento pojem získal větší význam a v rámci diskuse se
začal
mottem konečná
klást
důraz
viděli čínští
pravda.
vytyčenému
nikoli na abstraktní myšlenku univerzality, kterou za tímto buddhisté, ale na konkrétní každodení jevy, v nichž
Souvisejícím trendem bylo i zkrácení cesty, již je
buddhovství urazit,
označované
spočívá
třeba
k
heslem "dosažení buddhovství v tomto
těle" (jap. sokušin džóbucu HP:5ř M1~).
2.4 TENDAI HONGAKU ŠISÓ Hongaku šisó
* yt ,1S1\;m
mahájánové filozofie,
či
má zásadní význam nejen jako jedno z vyústění
pro vývoj
středověké
japonské kultury, ale také jako
podhoubí pro vznik nových škol buddhismu v období Kamakura. Ve vztahu k
35 Dógenově
linií
podstatě
buddhovské
přímo předcházejícím skutečný
považováno za
zároveň ovlivněný
a
je hongaku šisó
nejvýraznějším
uzlem sledovaných
může
být hongaku šisó
Dógenovu dílu. Díky tomu
kontext Dógenova zrání i myšlenkovou oblast, jíž je
zároveň
se
vůči
Hongaku šisó se vyvinulo na
ní vymezuje .
základě
esotemí praxe ústního
předání
(kuden Q
fi) v okruhu zasvěcenců. Až poté přišlo na řadu zapisování myšlenek na jednotlivé pruhy papíru (kirigami tJ] sbírek
*1\ ).60
apokryfně připisovaných
Ty byly počínaje 12. stoletím kompilovány do slavným osobám školy Tendai
Genšin .... ). Jsou to tudíž díla anonymní a že v období, kdy s
učením
hongaku šisó v této
třetí
století.
Ačkoli řada textů
nezodpovědným
časově obtížně zařaditelná. přicházel
školy Tendai
určena
zveřejňováním,
pouze
Má se za to,
do styku Dógen, bylo již
zasvěcencům
a
explicitně
jsou známy i texty, které
varuje
zajišťovaly
hongaku šisó mimo úzce vymezený klérus. Byly psány japonsky a vzdělanějším
laickým
čtenářům.
Ennin,
učení pokračovala ještě několik
fázi a systematizace
byla
(Saičó,
Příkladem může
před
šíření
určeny
být "Meditace o takovosti"
(Šinnjokan), jež kolovala v souvislosti s tendaistickým amidismem. 61 Hlavní rys hongaku šisó bývá přitakání"
Uevovému
světu).
označován
Jeho interpretace je
že postulát nonduality nacházíme v celé Až v říká
učení
porozumění
tomu, co
význam pochopení
přesahuje
věcí uvnitř světa jevů. "62
Filozofický proces, jímž na
dvě
svět,
dospěl
V
přijetí
kontinentě
jevový
jako: "Vykvétat je věčnost, opadávat je
nicméně značně
mahájáně.
školy Tiantai respektive Tendai bylo
Nakamura Hadžime: "Na asijském
rozdělit
jako absolutní monismus nebo "úplné
čem
obtížná už proto,
se liší hongaku
tohoto
přístup?
světa dokončeno.
se slovem 'osvícení'
Jak
označovalo
avšak Japonci dali tomuto slovu
Totéž
vyjadřuje
poeticky hongaku šisó
věčnost. ,,63
buddhismus k jedné ze svých mezí, se dá
fáze 64 :
1. Po nejzazší mez dovedená mahájánová myšlenka nonduality: forma se neliší 60 Shrnuje Habito, op. cit., str. 9 61 Srov. Stone, Original Enlightenment, str. 191-199. 62 Nakamura Hajime, Ways of Tbinking of Eastem Peoples, India, Tibet, China, Japan. Honolulu 1981, str. 351. 63 Cituje Tamura Yoshiró, Japanese euItore and The Tendai Concept of Original Enlightenment, in: Japanese Joumal of Religious Studies 1987, 14/2-3, str. 204. 64 Podle Tamury Joširóa shrnuje Stone, Original Enlightenment, str. 50.
36
od prázdnoty (šiki soku zekú), samsára se neliší od nirvány (šódži soku nehan '-±.JERP ~~) apod. 2. S tímto
zjištěním
světa:
návrat do jevového
nečistoty
i
jsou bódhi (bonnó
soku bodai ~J{tľMJRP~t~). dvě
Tento dvojitý krok tak popírá (já/svět,
rozlišování
a empirickým
možné duality: Nejprve mezi prvky dualitního
špatné/dobré .. ) a pak ještě mezi nastoleným
světem jevů
(ri/dži). Druhý krok, který
popřel
světem
rozdíl mezi absolutní
rovinou, na níž jevy a takovost jsou totožné, a relativní rovinou takových,
představuje
Rozdíl hongaku šisó
jevů
jako
pohyb potvrzující konkrétní jevy. Oba dva
předchozím
kroky je možné nalézt v kontinentě.
opačný
onen
nonduality
spočívá
vývoji buddhistické nauky na
v tom, kam až je druhý krok proveden.
(byť
Sueki Fumihiko obdobnou situaci
čínském
nikoli jako diachronní jev) ilustruje
názornou tabulkou: 65 běžný člověk
úroveň ,
buddha
v
absolutní •
poskvrny = osvícení
o
poskvrny
absolutní = jevové
poskvrny = osvícení
Z pozice
běžného člověka
jevového
světa.
je
V takovém
třeba
rozlišit
případě
dvě úrovně.
Pozici absolutní a
na absolutní úrovni
(čili
jsou poskvrny totéž co osvícení, zatímco na úrovni jevového od osvícení. Pro osvíceného a pozicí jevového vidí
"* osvícení
urovenJevu
světa,
člověka
proto mu
svět výhradně očima
úroveň
z pozice prázdnoty)
světa
se poskvrny liší
ovšem neexistuje rozdíl mezi absolutní úrovní
nečistota
splývá s osvícením. Hongaku tradice
buddhy a jednoduše
říká:
jevy = osvícení. Proto se v
Sandžúšika no kotogaki, jednom z klíčových textů hongaku šisó, píše: "Vidět měsíc
na
přesný
I
II
hladině
opak
vody je stejné jako
tradiční
Dógena
rady
můžeme
vidět měsíc
nezaměňovat
nalézt tento
odraz
způsob
na obloze, ,,66
měsíce
za
měsíc
ačkoli
se jedná o
samotný.
uvažování. Uved'me
například
jednotu
praxe a osvícení (šušó ittó f~ ~JE -" ~). Co by představovalo pouze jev (praxe), je 65 Sueki Fumihiko, Two Seemingly Contradictory Aspects of the Teaching of lnnate Enlightenment (hongaku) in Medieval Japan, in: Japanese Journal ofReligious Studies 1995, 22/1-2, str. 8. 66 Cituje Stone, Original Enlightenment, str. 200.
37
pro Dógena samotným osvícením. Stejně jako hongaku texty i Šóbógenzó je napsané
převážně
z pozice probuzené mysli. Vztahu Dógenovy buddhovské věnována část
podstaty a hongaku šisó bude můžeme
některé
zmínit, že
myšlenkové koncepty
následujícího oddílu,
nicméně
už zde
Dógenem používané pojmy, obraty nebo celé
(například "přebývání
na dharmové pozici" džúhói,
"věčné
nyní", nikon apod.) jsou dědictvím hongaku šisó.
P3 *I) rozlišuje tzv. šest stupňů identity,
Tradiční Tendai "dokonalé učení" (enkjó
na jehož nejvyšším stupni bódhisattva dosahuje úplného probuzení. Hongaku šisó popírá celý proces dosahování osvícení a
učí,
že osvícení existuje již na prvním
stupni "principielní identity" (risoku :00. HP ). Už v rámci jediné myšlenky světského člověka,
který nikdy neslyšel o buddhismu, je obsaženo celé osvícení (risoku
:00. tIP -
ičinen no kokoro
~ (J)
jL'). Pokud je osvícení tímto bezprecedentním
způsobem
k dispozici, není buddhistická nauka k
dospívá k
popření
ničemu potřebná
smyslu své existence. Sueki ovšem na
základě
a buddhismus Sandžúšika no
kotogaki ukazuje, že ani hongaku šisó nejde tak daleko a na jiných místech jako nezbytný uvádí druhý stupeň, "identitu slovní" (mjódži soku ~ ~ ~p), stádium, na němž
adept vyslechne a pochopí nauku. 67 Osvícení je pak nazřeno v okamžiku (ičinen).
jediné myšlenky
tradice snaží zachovat
Sueki dovozuje, že se tímto anonymní
alespoň
hongaku učení.
minimální raison d'etre buddhistického
Poznamenejme, že hongaku se tak zastavuje identity" (kangjó soku
tvůrci
právě před třetím stupněm "meditační
ft1THP), který pravděpodobně již nebyl považován za nijak
důležitý.
vnitřně
Takové stanovisko je, jak vidíme, pravděpodobně
i vedlo ke
nezodpovědnému
prozření"
Zmiňovaná
protivenství. nesčetné
Proč
bezbolestně
ničil
proti duchovnímu
překonávat
by k dosažení neporovnatelého osvícení bylo
kalpy v rámci hledání osvícení
67 Sueki., op. cit., str. 12.
přímo
jako: "Je velkým omylem chtít
se v jediném okamžiku zcela
vést a
formule "poskvrny samy jsou
(bonnó soku bodai) je-li brána doslova, jde Stejně
může
oslabení duchovního úsilí nebo dokonce
a nemorálnímu jednání.
životu a snažení.
po
značnému
problematické a
třeba,
bolesti a
aby si
člověk
kosti a snášel nesnesitelné, když
a bez toho, aby se musel
zříci
svého
38
života, může stát buddhoujednoduše tím, že si uvědomí: 'jájsem takovost'."68 Kromě
toho se uvádí, že tantrické rituály a esoterní tradice
vytlačovat meditační
kteří
úsilí i studium súter. 69 Ti,
brali
vážně
měly
tendenci
náboženské úsilí,
odcházeli hledat mimo tento náboženský hlavní proud. Z toho také vychází kritika hongaku, která má svou tradici už od doby vzniku těchto myšlenek. Ve 12. století to byl Hačibó Šónin, který ve svém díle Hokke
sandaibu šiki
věnoval
sedmou a osmou kapitolu kritice směřujícího
zanedbávání duchovního snažení smyslu
představy,
zejména
k osvícení a popírání kauzality ve
že plody (tj. osvícení) zde
náboženské praxe). Na podporu
těchto postojů,
můžou
těchto argumentů
být bez svých
příčin
(tj.
cituje jak z Lotosové sútry, tak
slova zakladatele Tiantai Zhiyiho. Za dalšího svém
vyřešil
důležitého
kritika honagku šisó bývá považován Dógen, který sice po
problematickou otázku duchovního snažení,
nicméně
vliv hongaku
šisó je v Šóbógenzó snadno rozpoznatelný. Jak bylo ukázáno výše, z pohledu toho, kdo neprocitl, musí existovat rozlišení na
dvě
skutečnosti,
nonduality
minimálně
že se jednalo o značné
leč
hongaku šisó, zdá se, tento fakt v rámci extrémní
na teoretické
učení
ve své
rovině
neuznávalo. Je si ale
náročnější podobě určené
pouze
třeba připomenout,
těm,
zkušenosti mnišského duchovního života. Proto Habito
kdo již
měli
zdůrazňuje,
že i
hongaku texty "má smysl vykládat pouze v kontextu úsilí zakusit prázdnotu, to znamená
dospět
k osvobozujícímu poznání, které
poznává."70 I hongaku bez ohledu na realita byla
opačná,
by
mělo
svědectví,
zároveň proměnuje
která
být chápáno v souvislosti
svědčí
cvičení
toho, kdo
o tom, že tehdejší se v samádhi,
neboť
to je jeho nepochybné východisko. Je pravda, že texty samotné meditaci pomíjejí a nižších úrovních. Chanoví jako
nepotřebné,
mistři
v
v
Cíně
učí
ovšem také zatracovali sezení v meditaci
aniž by to znamenalo, že se upustilo od každodenního zazenu.
v
Sokovou metodu zenu hongaku spisy do jisté míry běžnému učení,
o dosažení osvícení již na
připomínají. Například
proti
že tráva i stromy dosahují osvícení, Sandžú šika no kotogaki praví:
68 Cituje Habito, op. cit., str. 27 69 Tamtéž . str. 29-30. 70 Tamtéž . str. 50.
39
,.,Jediné co dává smysl je říct, že tráva a stromy nemohou dosáhnout osvícení."71 Nepřipomíná
to slavnou Zhaozhouovu zápornou základě
buddhovskou podstatu? Habito na může
vytržené z kontextu kompozičně
vtělené
působit
na otázku, zda má i pes
textů
rozboru
shledává, že to, co či
jako popírání praxe, logiky
morálky,
do textu skrývá svébytnou osvobozující sílu. Razantní
vyprázdnění konceptů
pak vede k prozření. Tato "dekonstruktivní funkce"72 se v
tomto smyslu podobá jedné z funkcí sbírky se v ". , S1S0.
odpověd'
'"
Cíně začínají
čatuškoti
objevovat v podobné
kóanů,
nebo funkci době,
jejichž první
kdy se konstituuje hongaku
Zvláštnosti hongaku šisó se netýkají pouze jeho obsahu, nýbrž i formálních postupů,
jež
představují
specifický
způsob
světa
vnímání tradice, kultury,
manipulace s nimi. V rámci vážných doktrinálních diskusí
těžko
pochopitelné
metody vycházej í z tzv. Zhiyiho "meditace (o) mysli" (guanxin, kandžin), metody výkladu Lotosové sútry 73, která se nezakládá na na
poměřování
způsob
běžně
věrný
princip hongaku
textů,
tradovaným. Spíš než danému textu je tento hermeneutický původního
v
Sinran a Dógen (slavné
japonského znaků
přeformulování vět
představuje
čtení
tak, že
hra se slovy věta
získává
který používali
zachování všech
citátu význam
tráva a stromy buddhou,
původního
neprodělávají
převedli
osvícení. Aby
žádnou
změnu,
i
počátku
čínštiny
do
původních čínských
často záměrem
například
získat z
docílili významu, že sobě
jsou vesmírným
čtenou
frázi "sómoku
ale samy o
anonymní myslitelé sinojaponsky
z
nebo
později
z Maháparanirvána sútry na
zcela odlišný význam. V hongaku textech bylo
čínského
pramenů
prostřednictvím převodu
při
Autoři
osvícení.
se nebojí jít až k vymýšlení neexistujících
přeskupování původních zdrojů. Důležitý prostředek,
stati Buššó),
významech, nýbrž
který nachází skryté významy, mnohdy zcela
konkrétní premise nebo vhledu do
textů
čtvrté
slov sútry vlastním vhledem do podstaty. Vzniká tak svérázný
interpretace starších
protikladné
vnějších
a
džóbucu" 1il* JJX ~, jež znamenala běžně, že tráva i stromy dosahují osvícení, do 71 Cituje Tamura Yoshiró, Critique of Original Awak:ening Thought in Shóshin and Dógen, in: lapanese lournal of Religious Studie s 1984, 11/2-3, str. 259. 72 Srov. Habito, op. cit., str. 55, 56, 58 a 59. 73 Stone, Original Enlightenment, str. 157 a dál.
40
japonštiny jako "kusa ni mo ki ni mo naru hotoke" 1$f~;:
t
=*~;:
t fiX 6
~ neboli
buddha, jenž se stává travou i stromy.74 Ještě svéráznějším prostředkem
a
pravděpodobně
nacházení vzájemných korespondencí a
i
(vážně
isomorfismů, např.
branou) zábavou bylo základě číslených
na
shod, vztahu makrokosmu a mikrokosmu, topografické podobnosti (klášterní komplex na
hoře
Hiei coby mandala) apod. Indický tantrismus
připomíná
tvrzení,
že hřbitovy, protože na nich nevznikají žádné vášně a připoutanosti, jsou Čistou zemí buddhy Amidy.75 Spolu s Jacqueline Stone je možné konstatovat, že hongaku šisó a nové kamakurské
směry
sdílejí
řadu postojů
a není proto možné mluvit o radikální
roztržce se starším buddhismem a o nastolení zcela nových náboženských směrů. 76 Toto "sdílené paradigma" charakterizuje Stone ve
čtyřech
bodech:
1. Nelineámost: nastolení soteriologického potenciálu jediného okamžiku, jenž v hongaku šisó
slučuje
přítomnnost
minulost,
i budoucnost a popírá
zdlouhavou cestu za probuzením. 2. Jediná podmínka: osvobození záleží na jediném, od všeho ostatního oproštěném
pro
původní
aspektu, nikoli na mnohosti duchovních kulticky
různorodé učení
úkonů,
jako to platilo
narského a heianského buddhismu, ale
nikoli už pro hongaku šisó (mjódžisoku -
nazření
nonduality ve stádiu slovní
identity, šikantaza - pouhé sezení, sendžu nembucu - výhradní nembucu). 3. Všezahrnuj ící postoj: jediný faktor recitace mantry), který představuje
osvícení, může
původně
(porozumění
výkladu, praxe sezení
byl chápán jako pouhý
přiblížit
vyjádřeno systémů
krok k
nyní osvícení úplné. Myšlenka, že úplné probuzení
být prožité skrze jediný úkon v jediném okamžiku,
tendence
počáteční
či
osvícení
běžnému
čerpá
ze setrvalé
smrtelníku (v rámci Tendai buddhismu
jako "stát se buddhou v tomto
těle"), stejně
jako z tatalistických
(Huayan a Tiantai), v nichž i nejmenší zrnko prachu v
sobě
obsahuje celý vesmír. 4.
Popření
moci špatné karmy:
74 Tamtéž~ str. 160. 75 Tamtéž, str.164-165. 76 Srov. tamtéž, str. 216-236.
uvolňuje
se závislost spásy na morálním
41
jednání či získávání zásluh. Špatné stejně jako dobré skutky jsou původním osvícením. Karmická kauzalita se bortí do jediného Současný proudů
japonský akademický
svět
"věčného
buddhistických studií je
podle toho, jak daní badatelé hodnotí
středověké
nyní".
rozštěpený
na
několik
tendai hongaku šisó.
Diskutovaným tématem je také vztah nového kamakurského buddhismu (Džódošú, Džódošinšú, Zenšú a
Ničirenšú)
k etablovanému systému státem podporovaného
'" buddhismu (narské školy, Tendaišú, Singonšú). Protože tato práce sleduje mimo
jiné vztah Dógenovakonceptu buddhovské podstaty k hongaku šisó, postojů
řada těchto
se jí týká.
Poměrně
stereotypní pohled popisuje zkorumpovaný režim starého buddhismu,
který se zakladatelé nových
směrů
snaží napravit. V souvislosti s tímto pohledem
se také uvádí, že tantrický buddhismus byl záležitostí elit, zatímco teprve nové školy jej obecné
rozšířily
představě,
badatelů,
na
mezi prostý lid,
která není zcela bez
základě
poněkud přísnějších
První je teorie, která pozitivní živnou učením,
jej
činíce "japonštějším."
opodstatnění,77
Navzdory této
existují teorie japonských
které hodnotí hongaku šisó a jeho vztah k novým kamakurským školám
protikladné. Uved'me hlavní
s
zároveň
z
půdu,
nějž
tři
kritérií. z nich. 78
Přesto
spatřuje středověkou
z níž se
oddělily
nové
jsou si mnohé z nich zcela
sektu Tendai a její hongaku šisó jako směry
sdílející i nadále
některé
vzešly. Tuto teorii zastávají zejména odborníci na
prvky
středověkou
Tendai jako Šimadži Daitó (který jako první použil pojem hongaku šisó) či Hazama Džikó. Hypotézu radikálního rozchodu naopak zastávají
především
na buddhistických univerzitách (šúgakuša), jež spadají pod tu například
v Tokiu univerzita Riššó
(Ničirenšú),
badatelé či
působící
onu denominaci,
univerzita Komazawa (Sótóšú), v
Kjótu univerzita Hanazono (Rinzaišú) nebo Buddhistická univerzita (Džódošú) 77 Viz. např. Japanese Religion, A Survey by the Agency for Cul tura! Affairs, Tokyo 1972. 78 Shrnutí stavu bádání a hlavních diskusí ve vztahu k hongaku šisó viz. J. I. Stone, Origina! Enlightenment and the Transformation of Medieval Japanese Buddhism, Honolulu 2003. Some Reflections on Critical Buddhism, in: Japanese Journal of Religious Studies 1999, 26/1-2, str. 160-188. R. Habito, Originary Enlightenment: Tendai Hongaku Doctrine and Japanese Buddhism, Tokyo 1996. Steven Heine, "Critical Buddhism" (Hihan Bukkyo) and tbe Oebate Concerning the 75-fascicle and 12-fascicle ShobOgenzo Texts, in: Japanese Journa! of Religious Studies 1994, 21/1, str. 37-72.
42
apod. Tito badatelé chápou zakladatele "svých" škol jako kritiky a reformátory předchozího
náboženství topícího se v úpadku. Z tohoto podhoubí pochází
charakteristika Dógena jako kritika hongaku šisó a vyzdvihování jeho rané ohledně
pochybnosti
vztahu osvícení a praxe, která
Kompromisnější
se školou Tendai.
tvrzení
zazen a získané osvícení (šikaku) hraje působením
teorie
původního
osvícení se v
říká,
údajně
že vliv
klíčovou
Dógenově
vedla k jeho rozchodu
čínského
chanu, v
předchozím
roli, spolu s
nondualitním
němž
učení sloučily
a
zasadily o vznik jedinečné podoby japonského zenu. Za
třetí
bukkjó
teorii je možné považovat postoj tzv. kritického buddhismu (hihan
nt ~fJ 1L ~ ).
U něj bych se rád zastavil, neboť se přímo dotýká vztahu
Dógena, buddhovské podstaty a hongaku šisó. Hlavními
tvůrci
přelomu
kritického buddhismu byli na
osmdesátých a
v
devadesátých let badatelé Macumoto Siró a Hakamaja Noriaki, tou dobou na Komazawské
univerzitě.
buddhistického
myšlení
působíCÍ
Jejich útok na hongaku šisó respektive na celý proud ovlivněný
tathágatagarbhovou
sanskrtským novotvarem "dhátuváda", se dá
rozdělit
teorií,
jejž
nazvali
do dvou úrovní.
1. Na úrovni buddhistické nauky kritizují proud hongaku šisó jako odchylku od buddhismu, tak jak jej učení
nondualitního hihan
Buddha Sákjamuni,
popírá kauzalitu a zákon karmy a
představuje
bukkjó
dharmadhátu,
učil
'V
substančníherezi,
takovost, jediná mysl,
chrakterizovány
jako
věčný
a
neboť
na základech
zároveň
protože
podle
autorů
koncepty jako
buddhovská podstata etc. jsou
neměnný
základ,
čímž
odpovídají
hinduistickému átmanu. 2. Na úrovni sociopolitické viní hongaku šisó z amorálnosti Uež má vyplývat ze
ztotožnění protikladů
jako dobro a zlo) a
společenské nezodpovědnosti.
Protože v takovém paradigmatu chybí existence "jiného", neposkytuje etické a epistemologcké
prostředky
společenské
jež by vyžadovaly
sféře,
pro nakládání s projevy odlišnosti ve jednoznačnou
etickou
odpověd'.
Výsledkem je nekritická tolerance a nereflexivní podpora statu quo, která paradoxně
(např.
ve jménu národní harmonie) posiluje
nerovnováhu (projevy diskriminace menšin apod.).
společenskou
43 představuje
Z perspektivy kritického buddhismu učení,
zejména
jeho
dva
prvky
ne-já
správnou nauku rané Buddhovo
(anátman)
(pratítjasamutpáda) coby výraz karmického zákona.
a
Substanční
závislé
vznikání
hereze "dhátuvády"
jde proti nauce anátmanu a popírání kauzality zase proti závislému vznikání. Ohrožení buddhismu
substanční
tathágatagarbhy pozitivními (a
herezí vychází z
"nebezpečnými")
tradiční
pojmy
čistota" (skt. nitja, sukha, átma, šubha, jap. džórakugadžó často
"jediná mysl"
atributy jako takovost
důkazy,
Z
těchto
"věčnost,
blaho, já,
1fr ~ ~ ~ }.79
Pojem
se vyskytující v hongaku textech, nese podobné pozitivní či
tathágatagarbha. Co bylo
šúnjavádový "nihilismus" mohlo být když
charakteristiky
později
míněno
pouze jako protilátka na
vykládáno jako
skutečná
substance (i
že tomu tak doopravdy bylo, kritický buddhismus nepodává).
pozic kritický buddhismus
Dógenova díla. Dógenovo dílo se dá předělů
významných
v
Dógenově
zároveň převrací tři
zažité
představy
o významu
rozdělit
na
životě
(odkazuji na životopisnou
období. Toto
dělení
vychází z část
v
následujícím oddíle): 1. Rané texty z první poloviny 30. let 12. století, napsané brzy po návratu z Číny.
2.
Střední
fáze
vyplněná
prací na textech, jež byly sebrány do tzv.
Sedmdesátipětidílné edice Šóbógenzó.
3. Pozdní dílo zhruba od poloviny 40. let, tj. poté, co se Dógen se svými žáky přemístil
do provincie
Ečizen.
Tam vzniklo ke konci Dógenova života tzv.
Dvanáctidílné Šóbógenzó. Za vrcholný Dógenův myšlenkový odkaz bývá považována edice Šóbógenzó o sedmdesáti
pěti
kapitolách, která také byla vždy hlavním
předmětem
studia
Dógenovy filozofie. Argumentace kritického buddhismu se snaží zpochybnit autoritu
sedmdesátipětidílné
edice a jako vrcholný myšlenkový odkaz chápe
'"
Sóbógenzó dvanáctidílné, které Dógen údajně sestavil poté, co prodělal v roce 1248 myšlenkový obrat, jímž se navrátil k
učení
pravého buddhismu. Zatímco
první verze podle Hakamaji obsahuje texty, jež jsou zasaženy rétorikou osvícení a mají všechny jeho neblahé stránky 79 Habito, op. cit., str. 54.
(popření
původního
karmické kauzality apod.),
44
texty sebranými do druhé edice Dógen
vyjadřuje
myšlenky
morálního jednání. Postoj kritického buddhismu tak nejzávažnější
a
přímočaré
zpochybňuje
kauzality a myšlenkově
řadou badatelů nejceněnější statě sedmdesátipětidílného
"
Sóbógenzó
jako je Gendžókóan, Buššó nebo Udži. Takto vyhrocený postoj vyvolal reakci ze strany orientovaných
badatelů.
nedá se nalézt
jednoznačný předěl
konzervativněji
Podle nich je Dógenovo dílo
změnou
celkového 'názoru. "80
že by ke konci svého života Dógen zavrhl představitelné,
říká
Proto
Stejně
adeptům,
může
zatímco dvanáctidílná edice je
posluchačstvu
Heine~
"Dógenův
tak neexistuje
být
vzájemně
a proto mluví
převážně
se
změnu
důkaz,
edici. Je snadno doplňující
sedmdesátipětidílné
charaterizováno jako mluvící z pozice probuzené mysli a
80
Heine,
sedmdesátipětidílnou
že Dógen chápal jednotlivé texty jako
určené různému posluchačstvu.
a
v myšlenkovém vývoji. Dógenovy nábožensko-
k tématu kauzality je komplexní, takže je snadné si splést pouhou
perspektivy se základní
zůstává
smířlivěji
celkově komplikovanější
filozofické postoje jsou plastické a mnohotvárné a, jak přístup
nebo
nebo
" Sóbógenzó
určené pokročilým
určena méně pokročilému
z pozice víry a morálních
a laickému
principů.
Otázkou
Dógenova kritika hongaku šisó, jíž se budu věnovat v následujícím oddíle.
Critical Buddhism, str. 57.
45
3. DÓGEN A BUDDHOVSKÁ PODSTATA
Na
základě tradiční
verze o "prvotní pochybnosti", se dá původního
koncept buddhovské podstaty (neboli zájmu. Na
hoře
v
Zároveň
němž
se
osvícení) jen oblastí teoretického
ale jeho odchod z
naznačeno, nepředstavoval
pokračování
že pro Dógena nebyl
Hiei Dógen pochopil rizika této nauky, která podkopávala ducha
náboženského snažení. bylo
říci,
ve snaze jí
na které si nedokázal
právě
z jiné perspektivy. A
nalézá Dógenova
odpovědět
školy Tendai, jak již
naprostý rozchod s touto myšlenkou, jako spíš
porozumět
nejpregnantněji
řad mnichů
odpověd'
spis Buššó je textem
na veškeré pochyby a otázky,
až do svého probuzení pod vedením chanového
mistra Rujinga. Abychom pochopili toto životní některými
domnívám se, vhodné se seznámit s
rozpětí
daného tématu je,
životopisnými fakty z Dógenova
života.
3.1 ŽIVOT AUTORA A DOBOVÝ KONTEXT Dógen se narodil do kjótské aristokratické rodiny v roce 1200 syn Kogy
Mičičiky,
jež
Fudžiwary Motofusy, světské
zemřel
dva roky po
zemřela,
synově
patrně
coby nelegitimní
narození. Dógenova matka, Iši, dcera
když bylo Dógenovi sedm let. Toto dvojí přispělo
pomíjivosti bezesporu
pozdějšímu
k jeho
připomenutí
rozhodnutí "odejít do
bezdomoví." Po smrti matky adoptoval Dógena její mladší bratr, Fudžiwara Moroie, který si
přál udělat
z Dógena svého nástupce. Na
jaře
roku 1212 ale Dógen vstupuje na
hoře
Hiei do Senkóbó, aby se věnoval studiu súter. Sekta Tendai s centrem v kláštěře Enrjakudži na oblasti. Na mnichy tam byli nebo
příchod
vysvěceni
proudů
nových duchovních
Benen, Dógen i
Ničiren).
Dógen
všichni ti,
kteří
patrně
se tak stalo
uvědomil vnitřní
byli posléze
zodpovědní
za zrod
v období Kamakura (Hónen, Sinran, Eisai, Enni
nezůstal
někdy
Hiei dominovala náboženské v
na hoře Hiei phliš dlouho,
aby se seznámil se základy doktríny školy Tendai. není,
hoře
v roce 1214.
Přesné
Důvod
nicméně
dost na to,
datum jeho odchodu známé
byl již uveden. Mladý mnich si
rozpor mezi tvrzením, že všechny bytosti mají
původní
osvícení a
faktem, že Buddha a jeho následovníci museli náročným asketickým cvičením tohoto osvícení dosahovat a - aniž by vnitřního
buddhovství -
zpochybňoval
začal
samotný kocept vrozeného osvícení
či
se ptát: "Jak esoterní tak exoterní nauka hlásá
46 původní
buddhovskou podstatu všech cítících bytostí. Pokud je to tak,
proč
tedy
usilovně
všichni buddhové a bódhisatvové pocítili touhu po probuzení a provozovali duchovní cvičení?"81
Echo této zásadní pochybnosti nalezneme i ve stati BuŠŠó. V souvislosti se slavným Zhaozhouovým kóanem Dógen píše: "Nejde o to jestli pes má nebo nemá buddhovskou podstatu. pes -
zvíře,
které se
k čemu je praxe ač
nevěnuje
otázku, bude znít: 'Pokud uznáme, že
buddhistcké praxi - má buddhovskou podstatu, potom
potřeba?'''82
Na tuto otázku ale možné, že
Přeformulujeme-li
neodpověděl době
se v té
Dógenovi na hoře Hiei nikdo tak, aby jej to uspokojilo. Je
zabýval touto otázkou,
odchodu byly jiné. Odkázán v
přivezl
na Eisaie (1141-1215), který jako první
příčiny
učení
v roce 1191 z Cíny
zenového
buddhismu, navštívil Dógen v roce 1214 Kennindži, kde Eisai sídlil. Není pravděpodobné,
že se s ním
při
této phležitosti
osobně
nicméně
setkal. Když Dógen v roce 1217 započal svůj
nastoupil do tohoto kláštera nastálo, byl již Eisai dva roky mrtvý a Dógen
soustavný zenový trénink pod vedením Rjónena Mjózena (1184-1225), Eisaiova žáka a nástupce. V Kennindži se provozovala zenová meditace smíšená s esoterními rituály sekty Tendai. Eisai,
ačkoli
neměl potřebu radikálně
,
získal dharmu linie Orjó (Huanglong) sekty Rinzai (Linji),
odmítnout buddhismus, jemuž se
zen. Dógen v touze po osvíceném
učiteli
a nezkreslené
věnoval dříve,
dharmě
a
vyučovat čistý
se v roce 1223 vydal do
v
Cíny, kde zůstal do roku 1227. Duchovní ten faktický.
průběh Klíčová
Dógenova
pobytu je
patrně
původní
vyjadřuje
osvícení,
setkání. První se událo
ještě
na
palubě
krátce po
Ayouwang navštívil japonskou
loď,
Dógen jej vyzval, aby na lodi
přenocoval,
kuchaře
proč
odpověděl,
odtušil: "Ty, dobrý muži z cizí
když starý
země,
že
asi
třeba
představu,
něj důležitý
pravidla, která
překvapen
pokročilém věku
nestuduje texty. Mnich mu
připlutí,
pro
je
význam
kuchař
co dvě
z kláštera večer,
ale mnich odmítl s tím, že musí plnit svou
řádová
a navíc by tím porušil
ve svém
měla
proč
Hiei,
aby nakoupil sušené šiitake. Protože byl už
svolení nocovat mimo klášter. Dógen byl mnicha,
hoře
mimo jiné nejasnou
duchovní snažení představuje. V tomto smyslu
povinnost
snáze rekonstruovatelný, než
otázka, kterou si Dógen poprvé položil na
praxe, když už máme vlastně
čínského
takovou
mnichům
zodpovědností
místo práce v kuchyni činnost kuchaře
správně
zakazují bez
je pro
raději
a otázal se
nemedituje a
něj cvičením
cesty a
nerozumíš tomu, co to znamená praxe
81 Podle Kenzeiki: Sótóshú zensho, vol. 17, str. 16a cimje Takashi James Kodera, The Buddha-Nature in Dógen's Shóbógenzó, in: Japanese Journa! af Religious Studies, December 1977, 4/4, str. 271. 82 Dógen" Busshó, Shóbógenzó, The Eye and Treasury of the Trne Law, Tokyo 1975, str. 26-27.
47
cesty, ani .~o jsou slova a písmo.,,83 Když se po nějaké době znovu setkali, Dógen se zeptal mnicha, co tedy znamená "praxe cesty" a co jsou slova a písmo. Starý "Jedna, dva,
tři, čtyři, pět,
kuchař
mu
řekl:
to jsou slova a písmo. Praxe cesty znamená, že nic v celém
vesmíru není skrytO.,,84 Dógenovi se zřejmě poprvé dostalo pravého zenového poučení a světa
pochopil, že duchovní cesta se nachází ve všech jevech tohoto
a v jakémkoliv
konání. Poté, co Dógen opustil
loď,
pobýval v
nicméně
mistra sekty Linji Wuji Liaopaie, zemřel,
klášteře
hoře
Tiantong pod vedením
nebyl spokojený a když v roce 1224 Wuji několik
Dógen klášter opustil a podnikl
cest po klášterech této oblasti.
viděl,
se chystal nalodit, aby odplul, aniž by našel pravého mistra.
dozvěděl,
že po Wujim nastoupil na pozici opata kláštera Jingdesi
Nespokojený s tím, co V tu dobu se ale
Jingdesi na
schopný mistr Rujing a vypravil se za ním. Zen mistra Rujinga se dodržováním pravidelného zazenu a odlišoval od upadající morálky když
během společné
přísných
klášterů,
vyznačoval
striktním
pravidel a zejména v tom se možná
které Dógen navštívil
před
tím. V roce 1225,
meditace napomínal mistr mnicha slovy: "Musíš odvrhnout svou
mysl a tělo, ne spát!"85, Dógen dosáhl satori (prozření,
,ft ~ ).
Po návratu do Japonska v roce 1227 pobýval Dógen v Kennindži a v roce 1230 se přestěhoval
do
vzdálenějšího
přebudoval
na první zenový klášterní komplex v Japonsku pojmenovaný Kóšóhórindži.
kláštera An'jóin ve Fukakuse, který
Sepsal zde
většinu myšlenkově nejzávažnějších
1241). Na
základě
přestěhoval
'W
během
let 1233-1243
včetně
Buššó (v roce
nejasných okolností se Dógen v roce 1243 se svými
nejvěrnějšími
do odlehlé provincie
komunitě
a místním
zenového
dění.
věřícím.
Na zenové
Ečizen,
Existuje
scéně
kapitol Sóbógenzó
kde se do konce života
řada
možných
vysvětlení
se objevil výrazný rival v v
1280). Ten se v roce 1241 vrátil z Cíny coby
dědic
osobě
věnoval
své mnišské
tohoto odchodu z centra Enniho Bennena (1202-
Linji / Rinzai linie a
podařilo
se mu
rychle získat přízeň vládnoucích vrstev. V roce 1243 byl s podporou kláštera Enrjakudži a rodu
Fudžiwarů
jmenován opatem Tófukudži, který byl postaven poblíž Dógenova
Kóšódži, do té doby jediného od
smířivějšího
přidali
83
žáci
zenového klášterního komplexu v Japonsku. Na rozdíl
postoje Enniho Bennena se Dógen už svým prvním textem Bendówa
postavil do výrazné opozice vyvolal odpor
čistě
mnichů
vůči
hlavnímu nábožeskému proudu a
pochopitelně
tím
z hory Hiei. Jejich nevoli mohlo také posílit to, že se k Dógenovi
veřejně pranýřované
zenové sekty Darumašú. Je proto možné, že
Kim Hee-Jin~ Eihei Dógen, Mystical Realist, Boston 2004, str. 27. History, Volume 2: Japan, Bloomington 2005, str. 53.
84 Dumoulin, tamtéž., str. 54. 85 Kim, op. cit., str. 36.
prostředí
Heinrich Dumoulin, Zen Buddhism: A
48
rivality a tlaků jej přimělo ke spíše vynucenému rozhodnutí opustit hlavní město. Stejně možné je i to, že se jednalo o dobrovolné rozhodnutí uniknout korupci a ruchu města, učiněné
na základě Rujingova doporučení hledat pravou podstatu v samotě hor.
Klášter v provincii
Ečizen,
vybudovaný díky
podpoře člena
šógunátní vlády Hatano
Jošihigeho (zemřel 1258), byl pojmenován Eiheidži, podle jména éry, v níž údajně buddhismus
přišel
správně předávaná
v
do Cíny (Yongping, 57-75). Dógen tím
chtěl
bezpochyby
vyjádřit,
že
dharma buddhů a patriarchů bude nyní kultivována v Ečizenu. Během
zbylých let Dógen pouze jednou - v roce 1248 - vycestoval do Kamakury na pozvání Hódžó Tokijoriho, ale brzy se vrátil, když zjistil, že jeho pojetí zenu se
výrazně
neshoduje
s přístupem, který panoval v klášterech gozan. Sem zasazuje hnutí kritického buddhismu Dógenův
myšlenkový zvrat, jenž jej
přiměl přehodnotit
v
obsažené ve dvanáctidílném Sóbógenzó.
Zemřel pět
své
předchozí
dílo a sepsat texty
let poté.
Základní rysy Dógenova náboženského uvažování nejsou nepodobné zakladatelů
postojům
ostatních nových kamakurských sekt a jak ukazuje Stone, nesou i shodné rysy
s hongaku šisó (viz výše). potenciálních jednoznačnou
žáků
Stejně
v
jako Sinran a
Ničiren
touhu cele se oddat jedinému
vyžadoval i Dógen od svých
způsobu
duchovního usilování,
volbu, jež zcela odporovala dřívějšímu zvyku zahrnout do osobní zbožnosti
mnohé buddhy, bódhisattvy a božstva,
stejně jako
více metod esoterních i
Volbu jediné pravé stezky pak musela doprovázet případě Sótó zenu byla šikantaza
R 11fT ~
běžných.
výlučnost prostředku,
kterým v
("pouhé sezenf') neboli sendžu zazen
W1~
~ffi ("výhradní zazen", podobně jako v oblasti amidismu to bylo "výhradní nenbucu",
sendžu nenbucu
W1~ ~ 11t).
Taková selektivnost představovala výrazné zjednodušení
oproti starším školám, jejichž nauky vyžadovaly namáhavé mnohaleté studium, a
přispěla
k rozšíření buddhismu mezi prostý lid. 86 Výlučnost
až
netoleranci' obsaženou
kamakurských sekt Tendai, která
řada současníků
určovala
sútře,
většiny
nových
nemohla pochopit. Charakteristickým rysem sekty
duchovní milieu té doby, byla její
do sebe vše podstatné z oblasti buddhismu. Lotosové
v základních kamenech
Odůvodnění
synkretičnost
a snaha pojmout
této tendence se nachází přímo v
jejímž cílem bylo sjednotit rozmanité cesty vedoucí ke spáse
(hínajánových šrávaků a pratjékabuddhů a mahájánových bódhisattvů, tzv. trijána)87 a definovat jediný vůz (ékajána) a jediné dokonalé učení. 88 Lotosovou sútrou vrcholí 86 Srov.
Kasahar~ ed., A History of J apanese Religion, Tokyo 2001, str. 157, kde jsou tři typické rysy nových
kamakurských proudů nazvány "choice, exclusive practice and easy practice" snadná). 87 Tamura Yoshiró, The ldeas af the Lotus Sutr~ str. 37 -51.
(valb~
duchovní aktivita výhradní a
88 Hazama Jikó, The Characteristics of Japanese Tendai, in Journal of Japanese Religious Studies 1987, 14/2-3, str. 101-112.
49
chápání buddhistické nauky jako pluralitního systému, který je "umnými
prostředky"
nakloněné
vnímání nebylo Mudžú
Ičiena
(skt. upája, jap. hóben).
Svědectví
novým duchovním
o tom, že
směrům, můžeme
vytvářen
Buddhovými
konvenční
nalézt v
náboženské
osobě
a díle
v
(1226-1312). Odmítavý postoj autora Sasekišú (Písek a oblázky) k novým
sektám, které se rodily buddhovství vede mnoho
přímo před různých
očima,
jeho
vyplýval
právě
z
přesvědčení,
cest a všechny mají svoji hodnotu. Ten, kdo
druhé jen proto, že nesdílejí jeho víru Gak to
dělal
zhusta i Dógen), "se
nemůže
že k
obviňuje
vyhnout
zločinu po špinění dharmy"S9 (poslední z deseti slibů bódhisattvy "neurážet dharmu"). příkladem
Tento odmítavý postoj je, domnívám se, mnichů
z hory Hiei, který na sebe
přesvědčením
o své
pratjékabuddhů,
tj.
pravdě.
Byl
buddhů, kteří
přivolával
obviňován,
podobného druhu, jakým byl odpor
Dógen radikálností svého stanoviska a neučí
že
pravou mahájánu, ale cestu
dosahují osvícení pouze sami pro sebe a jsou níže než
bódhisattvové.
Už ve svém
nejrannějším
"" krátce po návratu z Cíny,
textu Bendówa, jež sepsal Dógen coby
vyjadřuje
v
zárodečné podobě většinu
svůj
témat
manifest
klíčových
pro jeho další myšlenkový vývoj. Už v tomto textu o deset let starším než Buššó Dógen odmítá
řadu
tehdejších praktik, mimo jiné slepou
důvěru
v
původní
osvícení
a doporučuje výhradně zazen. V tomto kontextu také odmítá představu mappó (období úpadku Buddhovy dharmy, v
němž
*1*
už lidé nejsou schopni ani úsilí, natož
pak osvícení). Rozvíjí myšlenku totožnosti zazenu a osvícení a popisuje satori jako sjednocení mimo dualitu subjektu a objektu. Proto také už zde varuje "senikovskou herezí". Ve smyslu rozvíjení minimálně
po celé období
před
těchto
odchodem do
jednotlivé texty jsou mezi sebou propojené
před
témat je Dógenovo dílo
Ečizenu
velmi konzistentní a
předivem vztahů,
takže je obtížné
chápat a hodnotit jeden bez vztahu k ostatním. Protože Šóbógenzó nebylo komponováno jako ucelený text, nýbrž vzniklo kompilací japonsky psaných sepsaných pro zcela
různé
provázanost nevychází z
účely,
je
zřejmé,
textů
že ona celistvost a vzájemná
kompozičního záměru,
nýbrž hluboké a
jednoznačné
duchovní vize, kterou si Dógen přivezl z Číny spolu s předáním dharmy od mistra Rujinga.
Průsečíkem většiny těchto
podle mne
právě
témat, které Dógen rozvíjel již od Bendówy, je
tématika buddhovské podstaty a
stať
BuŠŠó.
89 Robert E. Morrell, Sand and Pebbles (Shasekishú), The Tales of Mujú Ichien . A Voice of Pluralism in Kamakura Buddhism . New York 1985 . str. 139.
50
3.2 BUŠŠÓ: TÉMATICKÝ ROZBOR Už to, že Buššó důležitost
patří
'"
mezi nejdelší texty Sóbógenzó,
Dógen této myšlence
přisuzoval.
svědčí
Jeho obsahem není nic menšího než
samo jádro buddhistické duchovní zkušenosti. Této vyplývající
náročnosti
si byl Dógen
o tom, jakou zásadní
patrně dobře vědom,
výjimečnosti
a z toho
protože text, jak je patrné
z originálního manuskriptu dochovaného v klášteře Eihieidži, mnohokrát revidoval a korigova1. 9o Výsledkem je zevrubně pojatý celek, jehož studium a analýza musí být
pilířem
každého pokusu o
Text nazvaný Buššó
mJI1
porozumění
Dógenovu myšlenkovému odkazu.
(Buddhovská "podstata" či "přirozenost"), který v
v
základní a nejstarší edici Sóbógenzó o sedmdesáti na
třetí
místo, hned za texty Oendžó kóan a
pomyslně rozčlenit základě
na dvanáct
oddílů
pěti
kapitolách bývá
Mahápradžňápáramitá,
je možné
příběhů,
na jejichž
podle buddhistických
autor demonstruje své chápání daného tématu.
případech
nikoli
Ačkoli
se v mnoha
jedná o známé zenové dialogy, dodnes používané v rámci kóanového
systému Rinzai zenu, jejich funkce v Buššó je odlišná. zajišťují
zařazovaný
Tvoří
kostru textu a
dynamický charakter Dógenovy argumentace, jsou nástrojem explikace,
meditační
praxe. Jejich
zřetězení
je následující:
1. Výrok Šákjamuniho Buddhy obsažený v Maháparinirvána sútře o cítících bytostech a budhovské 2.
Buddhův
podstatě.
výrok z téže sútry chápající buddhovskou podstatu jako prvek,
který se za správných podmínek v budoucnosti projeví. 3. Anabotei (Ašvaghóša)91. Vše, dokonce i hory a řeky, závisí na buddhovské podstatě.
4. Příběh 4. patriarchy Daoxin (Dóšina) a 5. patriarchy Hongren (Ounina). Jaké
je tvé jméno? 5. Příběh Hongrena a 6. patriarchy Huinenga (Enó). Lidé z Renanu nemají
buddhovskou podstatu. 6. Huineng. Pomíjivost sama je buddhovskou podstatou. 7.
Příběh,
v
němž
se Nágárdžuna projeví coby buddhovská podstata ve
90 Uvádí Kodera, op. cit., str. 270. 91 Tamtéž . pozn. 6 na str. 272
formě
51 úplňku
na obloze.
8. Výrok zenového mistra Yanguana (Enkan). Všechny cítící bytosti mají
buddhovskou podstatu. 9. Dawei (Dai'e). Žádná cítící bytost nemá buddhovskou podstatu.
10. Výrok mistra Baizhanga (Hjakudžó).
vždy je to chyba.
Zůstat mlčet
Ať řekneme,
že mají nebo že nemají,
je také chyba.
~
11. Rozhovor Huangboa (Obaku) a Nanyuana (Nansen)
ohledně věty
z Nirvána
sútry. 12. Changsha Jingcen (Chóša Keišin).
Která polovina
rozpůleného
~
cerva
obsahuje jeho buddhovskou podstatu? vývoj tématu má dramaturgicky ucelenou strukturu, kterou je možno několikerým způsobem. Příběhy
se dají chápat jako
~
'oJ
Indie (dvakrát Sákjamuni a Ašvaghóša) - Cína
(čtvrtý
seřazené
do
vidět
několika bloků:
až šestý chanový patriarcha)
'oJ
- Indie (Nágardžuna) - Cína (klasický chan: devátá a desátá generace chanových mistrů, před rozštěpením
prochází textem přitakání přes
na
proměňující
její
popření
"pět domů"). Zároveň
nezávisle na
těchto
celcích
se agumentace týkající se buddhovské podstaty: od
k syntéze v rámci dalších souvisejících
pojmů.
3.2.1 BUDDHA O BUDDHOVSKÉ PODSTATĚ: ANO I (1-3) ~
Uvodní je, a
část
věnuje
textu vymezuje základní parametry: Popisuje, co buddhovská podstata se
dvěma
možným dezinterpretacím.
3 .2. 1. 1 Čím jel
Buššó je uvozeno promluvou Buddhy Šákjamuniho z Maháparinirvána sútry: "Všechny živé bytosti beze zbytku mají buddhovskou podstatu a tathágata prodlévající ve stálosti nepodléhá mahájánového buddhismu
změně."92
ohledně
Tato slova
vyjadřují
obecné stanovisko
potenciality všech cítících bytostí nalézt
buddhovství. Dógen ovšem uvedený citát reinterpretuje radikálním
způsobem
základě
v souvislosti s
volného
převodu čínštiny
do japonštiny, který byl
zmiňován
(na
hongaku šisó): vše je cítícími bytostmi, vše bez výjimky je buddhovskou 92 Dógen'l Busshó, Shóbógenzó. str. 9.
52
podstatou, tathágata prodlévající ve stálosti je neexistencí, existencí i proměnou. 93 Aby
vyjádřil
svoji
představu, pozměňuje původní
myšlenku ze všech
směrů.
K
výraznému posunu dochází už u pojmu "živá bytost" ( skt. sattva, jap. šudžó 3Rj:), který
označoval
zdůrazňuje,
znovuzrození. Abe Masao člověku střed
karmě
v buddhismu všechny živé bytosti podléhající
veškerého
stvoření,
původní
že již
buddhismus
nespatřoval
naopak jej chápal jako jednoho z
všichni podléhají stejnému karmickému jsou nadáni buddhovskou podstatou
řetězci
stejně
a
samsáře.
člověk
jako
a procesu v
tvorů, kteří
Všichni tito živí tvorové
a na této bazální úrovni jsou
mu rovni. Řešení strastného života a koloběhu životů se v buddhismu nalézá na úrovni
společné
druhu. Touto
tvorům,
všem živým
společnou
nikoli ve
sféře patřící výhradně
lidskému
sférou je "zrození a zánik" (skt. utpádanirodha, jap.
šómecu j: 1~). Představuje rovinu zobecnění lidského zrodu a skonu na úroveň veškerého živého tvorstva, v buddhistické obrazotvornosti
vyjádřené
šesti oblastmi
zrození Uap. rokudó ;\J1i), jež se nacházejí v jediném společném světě samsáry a jimiž všechny živé bytosti putují. Člověk se může zrodit jako pes nebo naopak. Toto
představuje důležitý
Dógenova
interpretace
deantropocentrickém
pojmu
směru,
meze lidství, tam je pro Dógena
bytostí
pokračuje
ovšem i hranice živé
a živou bytost. Proto
rovná živým bytostem. "94 Kde pro
nazřít
cítících
překračuje
světě
rovnítko mezi vše na tomto
živých bytostí a
učení.
deantropocentrický rys buddhistického
původní
říká:
povahu veškerého bytí,
jak
neboť
tomto
přírody
a klade
Vše ,,'beze zb'ytku' se
buddhismus bylo
důležité překonat
v
úroveň
důležité překročit
lidskou, tak všech
to je pro Dógena ta
skutečná
živá bytost. Na této úrovni se již nejedná o zrození a smrt, spíš o vznikání a zanikání nebo
přicházení
nepředstavuje řešení
a odcházení. Otázka probuzení a buddhovství již
vymezené živými bytostmi,
všemu, co existuje na té
nejzákladnější
určené
ontologické
živým bytostem, ale
rovině.
Tento jednoduchý
posun významu má pro Dógenovu náboženskou filozofii dalekosáhlé Přirozený
pocit, že i neživé
předměty
animismem. Tato myšlenka je
důsledky.
jsou cítící bytosti, není u Dógena pouhým
přirozeně
zakotvena v konceptu jediné mysli (skt.
93 Srov. Abe Masao, A Study of Dógen, New York 1992, str. 35, Kodera, op. cit., str. 273. 94 Dógeo, Busshó, Shóbógenzó . str. 9.
53 čittamátra,
jap. juišin / iššin).
Druhým pojmem, kterému Dógen skrze interpretaci uvedeného citátu dává nový
význam je buddhovská podstata (veškerenstva) s buddhovskou
přirozeností
získala širší platnost, než jakou viděli,
vyšla
ostatky a
původně
člověka
měla
.
Aktem ztotožnění cítících bytostí
i druhá strana, buddhovská
v nauce staršího buddhismu, kde, jak jsme
sobě.
tajícího cosi buddhovského v
odchýlených
přirozenost,
z fyzicky konkrétní paralely stúpy obsahující buddhovy
Jak bylo popsáno, od středu
m 1f1:
počátků
postojů,
buddhismus zápasil s dvojicí extrémních, od
s tendencí k nihilismu nebo k substancialismu
eternalismu). Jsou-li slova Maháparanirvána sútry
doslovněji
(či
chápána, pak se
buddhovská podstata stává objektivizovaným prvkem, svého druhu substancí, kterou má každý jedinec v
sobě
a na jehož
základě může
Aniž by Dógen autoritu sútry snižoval, odlišným běžný
význam tak, aby odpovídal jeho vlastní
dosáhnout buddhovstvL
čtením čínského
textu posouvá
představě.
"Pokud porozumíme 'buddhovství', porozumíme i
'podstatě',
protože se
vzájemně
prostupují. 'Buddhovská podstata' je pak 'bezezbytku mají', protože 'bezezbytku maj í' se stává 'buddhovskou podstatou'. "95 Tímto rozložením elementární
komponenty
"všechny
živé
bytosti",
"buddhovskou" a "podstatu" a jejich vzájemným
ztotožněním
původního
"bezezbytku
citátu na mají",
v úplné jednotě brání
Dógen vzniku duality, jež odlišuje subjekt (cítící bytosti) a objekt (buddhovskou podstatu). Nikoli, že cítící bytosti (v novém širším významu coby celé veškerenstvo) v
sobě
buddhovskou
přirozenost
mají, nýbrž jí jsou. "Musíme
pochopit, že 'mít' ze slov 'bezezbytku mají' nemá žádný vztah k vlastnictví nebo jeho opaku. "96 Změnu
je možné charakterizovat také jako
kontrastu k jejich
podstatě (např.
dharmatá), na
změnu představy,
představu,
v níž jevy stojí v
podle níž veškeré jevy jsou
skutečnou podobou světa (jap. šohó džissó ~ 1* ~ f§). Tento proces, který začal
Nágardžunovým spojením "samsára se v samsáry" , už
95 Tamtéž, str. 11. 96 Tamtéž . str. 9.
nepředstavuje
pouze
ničem
neliší od nirvány, ani nirvána od
přenesení důrazu
z "jediné
čisté
mysli" Uako
54
tomu bylo v učení Huayan) na jevový svět (učení sekty Tendai), nýbrž jde ještě dál a jevový svět konstatuje jako vůbec jedinou existující realitu. Kodera sice říká: "Tvrzení sekty Tendai, že 'veškeré jevy jsou pravým aspektem' mohlo znamenat, že pravý aspekt je kromě veškerých jevů ještě něco víc, zatímco v Dógenově 'pravý aspekt jsou veškeré jevy', je pravý aspekt popsán vyčerpávajícím způsobem."97 Na základě
výše uvedeného se ale domnívám, že tento postoj lze připsat už myslitelům
hongaku šisó a Dógen jej "pouze" potvrzuje vlastním osvícením a vhledem. Dalším důsledkem,
o
němž
bude psáno v souvislosti s mudžó buššó, je také to, že statický
koncept stálého substrátu se tím
mění
na dynamický: buššó, jež je spolu se
světem
neustále v pohybu.
3.2.1.2 Čím není Chybné
dualitně-substanční
pravděpodobně
školy, jež
filozofické
přirozenosti
chápání lidské
existovala v
je pro Dógena
vtěleno
době
Indii v
do
buddhy
Šákjamuniho, nazývané japanizovým termínem Senika či Senni (skt. Šrenika). Tato tělo
škola hlásala, že kritiky hned v například
proud
sice umírá, ale duše je nesmrtelná, a Dógen ji
několika
textech
(nejranějším
Sokušin zebucu). Díky vlivu, který
právě
v oblasti
Dógenově době či původní
si
čínského
skutečně
měl
mnozí
představovali
kromě
pravděpodobné,
že v
své já coby buddhovskou podstatu
Dógen
říká:
lůna,
"V buddhovské
které v
dharmě učí
sobě
vyživuje cítící bytosti. V
jsou odpradávna
tělo
a mysl shodné a
o klidu a vyhasnutí, vyhasínají všechny
dharmy. Trvalou substanci od pomíjivé formy není možné odlišovat. A tělo
Buššó také
osvícení jako svého druhu substanci. Tato tendence se dá stopovat k
substance a jev nejsou dvojí. Ve škole, která
že
své
tathágatagarbhový myšlenkový
a japonského buddhismu, je
významu tathágatagrabhy jakožto Bendówě
je Bendówa, dále
činí terčem
proč
se domnívat,
zaniká a mysl setrvává? Neodporovalo by to zdravému rozumu? A nadto, když se
zrození a zánik v dané chvíli stávají nirvánou, i konec musí dosáhnout osvícení.
Ještě
nikdo
" nehlásal nirvánu, která by existovala mimo zrod a zánik. Uvahami, že mysl vzdálená hmotě
přebývá
ve stálosti, si někteří zbrkle plánují buddhovskou moudrost mimo zrod a zánik, ale
tato jejich uvažující a chápající mysl se 97 Kodera, op.
cit.~
str. 281.
právě
tehdy rodí a zaniká a ve
věčnosti VŮbec
55
neprodlévá. Zda-li takové úvahy nejsou neplodné? ( ... ) Je
třeba vědět,
Buddhově
že v
naplňují
nauce jak podstata mysli, tak veškeré jevy a formy jsou branou dharmy,
dharmadhátu a nerozlišují se na substanci a formu, ani na zrození a zánik. Až po bódhi a nirvánu neexistuje nic, co by nebylo podstatou mysli. Veškeré dharmy, společně tvoří
pouhou jedinou mysl.
si nic neodporuje. To
představuje
Učení
nekonečně jeVŮ
praví, že si je vše rovnocenné a v jediné mysli
opravdový tvar, jenž buddhisté chápou jako
přirozenost
mysli. Proč stavět
bychom tedy
proti
dětmi.
Dógen obhajuje
protože
skrytě
představa
uši
slovům
jednoznačná
ničeho
mahájánové stanovisko
představa:
"Jsou tací,
kteří
Objeví se listy,
Toto je
představa běžných
semena,
květy
květy
neosvícených lidí.
a plody ve stejný okamžik mají
zároveň
Takže
přesto,
říci,
že
stálého. nebezpečná
-
deště
dharmy
přirozeně
a plody, které budou obsahovat další semena.
( ... ) Neodehrává se to ani venku, ani přítomnost.
učení."98
tvrdí, že buddhovská podstata
se podobá semínku. Když se mu dostane životodárného začne klíčit.
a mysl a
a je možné
duchovní substance existuje podle Dógena druhá
dualitní -
tělo
rozlišovat
šílence, jenž vykládá zcestné
anátmanu není nijak
nejradikálnější
neměnné
skutečném světě
zrození a nirvánu? Tak jako tak už jsme Buddhovými
propůjčovat
Buddhova
Vedle
v tomto jediném
sobě koloběh
Nesmíme
Původní
měli
uvnitř
Měli
by pochopit, že všechny
čistou
mysl buddhovské podstaty_
a platí to jak pro minulost, tak
že máme neosvícené názory,
kořeny,
stvol,
větve
a listy
v jediný okamžik žijí, umírají, 'bezezbytku mají', stávají se a jsou
buddhovskou podstatou. "99 Myšlenka seménka, z opět
nějž klíčí
buddhovská moudrost, kterou Dógen odmítá, je
tathágatagarbhová metaforika. Jedná se o teleologický postoj zastávaný už
ranými tahágatagarbhovými texty: garbha neboli gótra je zárodek, který se vyvíjí v dlouhém
časovém rozpětí,
než se z
Shrneme-li argumentaci první 1. konstatování toho,
čím
něj
části
stane osvícení.
Buššó,
můžeme
shledat její dvojí význam:
buddhovská podstata je:
identita živých bytostí (respektive celého
světa)
a buddhovské podstaty.
98 Dógen, Bendówa, in: Dógen - Nihon šisó taikei 12, l.sv., Tokio 1970, str. 29-30. 99 Dógen, Busshó, Shóbógenzó, str. 11.
56
2. konstatování toho,
čím
buddhovská podstata není (chybné chápání buššó):
al dualita "prostorová" (nesmrtelné substance a pomíjivých jevů)
bl dualita
"časová" (přítomná
buddhovská podstata coby potencialita
něčeho
budoucího) Dvojí kritika
přímo
navazuje na dvojí možnost pojetí tathágatagarbhy lůno
buddhovské podstaty) coby zdůrazňují
a coby zárodek.
Ačkoli
(čili
tathágatagarbhové texty
prázdnotu, s ohledem na centrální koncept je jejich blízkost
například
upanišadovému átmanu nepopiratelná (viz výše). Dógenova kritika hereze, nazývané Senika, mohla tathágatagarbhové Teleologická
učení
představa
mířit
nebo
do
učení
buddhistů,
japonských
kteří
zdědili
jediné mysli.
buddhovské podstaty, která je zárodkem budoucího představě,
osvícení, se také rovná
řad
že
čistá
mysl je skrytá pod nánosem
znečištění
(skt. kléša, jap. bonnó ~Ji h~), jež je třeba postupně odstraňovat a proto je celý proces dlouhodobý a plody osvícení daleko v budoucnosti. První časovost
(tj. dlouhodobost) procesu, druhé jeho
příčinu
(zanesení
vyjadřuje
primárně čisté
podstaty). Proto Dógenova kritika semínka je také kritikou toho, že přirozenost
je skrytá: protože
čas
původní
je vždy již tady Uak dokazuje Dógen na rozboru
následujícího citátu), není ani nic, co by bylo skryto. Abe Masao chápe tuto dvojí kritiku jako odmítnutí naturalisticko-panteistické představy
(a priori existující) a idealisticko-teleologické
představy
(a posteriori
existující).lOo Čili jako chybné rozlišování na "před" a "po" praxi, která vede k osvícení. Takové odmítnutí se z pohledu vývoje buddhistických myšlenek na Dálném
východě
rovná
vlastně
odmítnutí jak hongaku
(původního
osvícení), tak rozdílů
šigaku (získaného osvícení). S vývojem buddhismu dochází k mizení "prostorových" mezi samsárou a nirvánou a osvícením po uplynutí přenášením důrazu
času
je
třeba
nesčetných
na tento
svět
"časových"
kalp. Jak bylo již
mezi
nevědomostí
naznačeno,
dochází i ke zkracování
nyní a
spolu s postupným
představy
o tom, kolik
k dosažení probuzení až na období jediného života, respektive až k
tvrzení, že není
potřeba vlastně
nic, protože osvícení je již zde (hongaku šisó).
Dógenova vize nonduality souvisí s myšlenkou 100 Abe, op. cit., str. 66.
"věčného
nyní" z hongaku
textů.
K
57 nondualitě původního
nondualita
časová:
nemůže
osvícení
protože, pokud existuje vždy skutečnosti
se
světa
osvícení (buddhovské podstaty) a tohoto
samozřejmě
nyní, která je zdrojem
být ani šigaku, ale ani hongaku
výhradně
dvou
přidává
(původní),
nyní, takové pojmy ztrácejí na významu. Ve
jedná o jedinou zkušenost
těchto
se
úhlů
přirozenosti/osvícení
pohledu (z hlediska bytí a z hlediska
zde a času)
a souvisí s Dógenovou představou jednoty praxe a osvícení Uap. šušó ittó f~ ~iE-
f!f). 3.2. 1.3. Čím jelI Už do kritiky teleologického chápání buddhovské podstaty se promítl postoj k
času.
:ff ~).
Tento jeho koncept je třeba chápat ve vztahu k pojmům "buddhovská
Primární jednotu bytí a a
času vyjádřil
Dógenův
"časobytí"
myšlenkou
stejně
podstata" (buššó), "jednota praxe a probuzení" (šušó ittó),
jako si je
(udži
třeba
uvědomit, že celé Šóbógenzó (nebo alespoň jeho 75. dílná edice) je tvůrčí a
myslitelskou expresí Dógenova prožitku satori. Aby bylo snazší si takovou pozici představit, můžeme
a/ stanovisko
provést základní rozlišení na
běžného
já
("sebestředného
dvě
stanoviska 101 :
já"), které proti
subjekt a objekt apod. V takovém pohledu je
svět
Osvícení je možné objektivizovat a rozlišit na
sobě
spoután
původní
staví "já" a "ty",
časem
a prostorem.
(hongaku) a získané
(šigaku), jedno je základem a druhé cílem praxe. tělo
b/ stanovisko "sebeosvobozeného já". Poté, co byly
a mysl odhozeny
(šindžin dacuraku ~ )~, ~ ~), dichotomie typu já/ty mizí, jednoduše proto, že zmizel vztažný bod
("sebestředné
já")
vůči němuž
se ostatní stávalo objektem.
Pokud Dógen mluví o dharmadhátu jako ,.,pravém já", toto je jeho podoba. Já, jež je natolik jiné ve srovnání s každodení zkušeností, že bývá
označováno
jako ne-já
(muga ~ft). Z
této
pozice
neobjektivizovatelné
subjektivity
"samo-sebe-naplňujícího
samádhi" (džidžujú sanmai §~m~~), "absolutního" já spočívajícího v úplném "zde a nyní" je veškerého
třeba
chápat
časoprostoru,
101 Tamtéž. str. 89-95.
"časobytí"
minulost,
i nonkauzalitu. Protože "udži" je jednota
přítomnost
i
budoucnost
jsou jedinou
58 přítomností,
v
absolutním nyní. Kde není já, není ani k čemu vztáhnout
,
casovy
rámeco 102 Tato Dógenova vize má proto dva charakteristické rysy, které vycházejí také ze staré buddhistické
představy
okamžikovosti veškerých
jevů
"vše povstává a mizí v
jediné kšaně" (tj. nejkratším představitelném okamžiku, jap. setsuna šómecu ~Jj Jj~ ~j~).103
a/
Jsou to:
popření
trvání.
b/ absence vznikání a zanikání (fušó fumecu /G~/GiffiX) neboli popření kauzality jako svého druhu dualitního konceptu (rozložení na Danou
představu
Dógen rozvíjí na
základě
příčinu
a následek).
druhého citátu z Maháparinirvána
sútry. "Buddha pravil: 'Abys pochopil princip buddhovské podstaty, správný okamžik a situaci. Až Slova
'Abys
porozumění,
(o oo)
pochopil
princip
ale také duchovní
'Očekávej'
přijde čas,
buddhovské
cvičení,
se nevztahuje ani k
správnému nebo špatnému
buddhovská
osvícení,
čekajícímu,
způsobu čekání.
přirozenost
podstaty' objasnění
se projeví.' (o oo)
nepředstavují
pouze
a nakonec zapomenutí.
ani k tomu, co
Jde o pouhé
očekávej
očekává,
čekání, čisté
ani ke
vyhlížení,
aniž bych to byl já nebo druzí. Je to vyhlížení nad jakýkoli 'správný okamžik': buddha buddhu, podstata podstatu. "104 O něco dál Dógen pokračuje: "Výraz 'až přijde čas'
znamená
'čas
už
přišel'.
třeba
I když o tom
pochybujeme, buddhovská
podstata se v nás probouzí. ( ... ) Jinými slovy, pravda sama sebe neexistoval
čas,
neprojevila
právě
Podobně
usiluje o
čekání
Nikdy
ted', a buddhovská podstata, která by se
zde."105
jako v interpretaci živých bytostí a buddhovské podstaty, i tady Dógen
odstranění
(subjekt/přítomnost)
než jediné
právě
který by nenastal
ozřejmuje.
duality, která je v
citátu obsažená: vyhlížejícího
a vyhlíženého (objekt/budoucnost). Pro Dógena neexistuje nic
očekávání,
jež
bez vztahu k
přirozenosti
původním
překračuje
čekajícímu
i
oba rozdíly. Protože v dané chvíli není nic než očekávanému,
v úplné takovosti buddhovské
pozoruje "Buddha buddhu, podstata podstatu".
102 Tamtéž, str. 99. 103 Srov. Kim, op. cit., str. 154. 104 Dógen, Busshó, Shóbógenzó, str. ll. 105 Tamtéž, str. 12.
59 třeba
V této souvislosti je
13: 1! 1fL),
pozici" (džúhói
dřevo změní
"Když se
a je manifestací celé dynamiky všech dharem. nemůže
na popel,
bychom považovat popel za budoucnost výhradně
Popel je
dřeva).
pozici
Podobně,
neříká,
se z dřeva
něj opět
nebo
popel (v dharmové pozici popela) a
člověk zemře, nemůže
že život
přechází
Stejně
dřevo.
Ale
neměli
za minulost popela.
dřevo
je pouze
přítomnost
dřevo
(na
i budoucnost.
se vrátit do života a v buddhismu se nikdy
v smrt. To je
tak se smrt
stát
dřevo
Mají svou vlastní existenci, svou minulost,
když
'nevznikání'.
pojem "prodlévání na dharmové
který vyjadřuje představu, že každá věc je v daný místě
okamžik na svém pravém
Dógenův
zmínit
učení
buddhistické dharmy, jemuž se
nemůže proměnit
říká
v život. To je další buddhistický
princip nazývaný 'nezanikání'. Život a smrt mají vlastní existenci podobně jako zima ajaro. Nemyslete si, že se zima mění na jaro nebo že jaro přechází v léto."lo6 spočívají
Protože život i smrt 'WI
ztrácí. Zivot, který nemá (fušó),
stejně
svůj
v úplné
přítomnosti,
jakákoli jiná možnost se
protiklad ve smrti, je "ne-život", "nevznikání"
tak smrt, která nemá opak ve vzniku, je "ne-smrt", "nezanikání"
(fumecu).107 Kromě
toho, že kauzalita je svého druhu dualitou, je také výtvorem lidského
racia, které do
vnější skutečnosti
původní podobě.
takovost v její
implantuje vlastní mechanismy a tím zakrývá
Totéž se dá
říct
io
čase.
Tento koncept ale nepopírá konkrétní dynamiku jevového dynamika je podstatou, by se
říct,
místě,
stromu
dostačující
nepotřebuje
sama o
kamkoli
že u Dógena je
sobě
Leč
tato
tak, jak je. Protože už je buddhovskou
spět (např.
například
světa.
plně
od zárodku k
seménko
stoprocentně
projevenému). Dalo
samo sebou a na pravém
aniž by se považovalo za "nehotové". To až lidská mysl a lidský koncept dělá
ze seménka "jen"
manifestace celého vesmíru Je naráz ihned Kontinuální
přímo před
počátek
nemůže
našima
proměna dřeva
a
příčinu něčeho
probíhat postupnou
jiného. Proto spontánní
proměnou či
nastáváním.
očima.
na popel je podle Dógena iluze i z dalšího
důvodu.
106 Dógen, Genjó kóan, Shóbógenzó, str. 2. 107 V zenu se říká, že se nikdo nemůže stát buddhou, neboť předávání dharmy probíhá pouze mezi buddhou a buddhou (dalo by se říci "na dhannové pozici" buddhy). Na základě starého příběhu existuje příměr: "chtít se stát buddhou je jako leštit střešní tašku a myslet si, že z ní bude zrcadlo." Dógen takovému předávání nauky říká "předání nepředání" (fuden no den /Gft: (J) 1i-).
60
Nastávání a
proměna
změn.
nositelem
by
předpokládaly
stálé kontinuum, substanci, která by byla
Takovou substancí by mohl být
existoval. Jak ale tvrdí buddhismus již od svých
čas,
počátků,
mají pouze okamžikové trvání. Tato negace nepopírá představu času
pozadí
jako
věci
se
nepřetržitého
dějí.
toku, jako
Okamžiky
oddělené
přítomnosti,
pokud by sám o
sobě
dharmy (tj. veškeré jevy) čas
jako takový, pouze
entity, v níž nebo na jejímž
jsou-li prožívané
v jediném
"absolutním nyní" Uap. nikon fíij ~ ), jsouce jediným okamžikem, nejsou pochopitelně
nijak disparátní.
Čas je věcmi a věci časem, oddělování času od bytí by byl jen jiný projev
dualitního myšlení.
Stejně
podstatou, tak i všechny
věci
jako všechny existující
časy
a bytosti jsou buddhovskou
jsou buddhovskou podstatou. Z pozice absolutního
nyní jsou všechny časy rovnocenné a vzájemně průchozí. 108 Absolutní nyní ale neznamená tady a ted' v konkrétním okamžiku na překročení
určitém místě,
nýbrž naopak
jakéhokoli zde a jakéhokoli já. Takové osvobození pak není vázáno na
konkrétní místo a
čas.
Naopak v okamžiku probuzení, v
probouzelo, jsou osvobozeny i hory, "Skutečný
smysl se nachází v
existují pouze v
současnosti.
řeky
a celý
časobytí.
není já, které by se
svět.
Hory jsou čas
Pokud by
němž
čas,
oceán je
čas.
zanikl, zanikly by i hory a
tohoto úhlu pohledu jitřenka, Buddhovo probuzení a moudrost, její mysl v mysl, vše je oživováno
časobytím.
Hora i oceán
Bez
časobytí
řeky.
předávání
Z
skrze
by nic z toho nemohlo
nastat. ,,109 Tato Dógenova filosofie má dalekosáhlý praktický význam pro "zenový" života: nebýt ovládán
časem,
zodpovědnost
neodkládat
ve vzpomínkách na minulost. Naplnit
do budoucnosti nebo nežít
přítomný
okamžik aktivitou buddhovské
f.l M 0
~ , "velkou otázku" přímo před
přirozenosti a tím vyřešit "gendžó kóan" V·
způsob
V.
naSlma OClma.
3.2.2 PATRIARCHOVÉ A ZENOVÍ MISTŘI K BUDDHOVSKÉ PODSTATĚ Ve druhé, delší části textu (příběhy 4-12) zkoumá Dógen téma ze specifických
108 Srov. Abe, op. cit., str. 82-86. 109 Dógen, Uji, Shóbógenzó, str. 171.
61 úhlů, představuje
možné aspekty popisu buddhovské podstaty. "Dnešní lidé se
nikdy neptají, co je buddhovská podstata. Ptají se jen, zda ji mají nebo ne. Taková otázka sice nepostrádá smysl, ale není ani nijak zásadní."llo Ačkoli se většina příběhů,
zenových
nemáme ji?", nikoli
při
přitakat
které Dógen používá,
zdánlivě
bližším pohledu je patrné, že
chtěl
toho, co na nich Pro
větší
záměrem
jedné ze dvou možností. Dá se
konkretizováním a rozvíjením prvních dvou
názornost
citátů
říct,
jen onoho "máme
či
je analyzovat její kvality, že vše co následuje, je
z Mahánirvána sútry, respektive
Dógen demonstrovat. nepřistupuji
k jednotlivým
příběhům
autor, v závorkách ale pro úplnost uvádím, jaké je základě
právě
týká
výše uvedeného
ve stejném
pořadí příběhu
pořadí
jako
v textu (na
řazení).
3.2.2.1 Ano II: Jedna mysl (8) přitakání
Dostáváme se k
buddhovské
podstatě
z dalšího úhlu, na
základě
existence
jediné všeobjímající mysli. V Buššó poté, co cituje slova zenového mistra Yanguana, která jsou echem výše uvedené Nirvána sútry "Všechny živé bytosti mají buddhovskou podstatu", Dógen považována ta, jež má mysl. Dá se věci,
smyslu i
říká:
říci,
"V buddhismu je za živou bytost
že mysl znamená živou bytost. V tomto
které nemají mysl, jsou živými bytostmi. Mysl je živou bytostí a
živé bytosti jsou buddhovskou podstatou. Tráva, stromy i
země
jsou mysl, a proto
živé bytosti. Proto, že to jsou živé bytosti, jsou i buddhovskou podstatou. Slunce, měsíc
a
hvězdy
jsou také mysl, proto jsou živými bytostmi a proto buddhovskou
podstatou. ,,111 Tato
představa
konceptu a
jediné mysli, jež zahrnuje vše existující, vychází z jógačárového
"tři světy
pochopitelně
závislá. Už na
jsou pouhá mysl" a své místo nalezla posléze i v nauce Huayan
v zenové příkladu
doktrině,
která filozoficky byla na Huayan jaké
rozpětí významů může
Dógenově případě
dva hlavní významy: al
Lankávatára sútry bylo
pojem mysl mít. Hee-jin Kim rozlišuje v
vidět
mysl ve smyslu sumy všech psycho-fyzických jevů, bl
110 Dógen, Busshó, Shóbógenzó, str. 16. 111 Tamtéž, str. 22-23.
výrazně
něco
víc: celý vesmír ve své
62 nejhlubší
a
přirozenosti.II 2
nejzazší
začíná
Zde
soteriologická dimenze buddhismu. To, co buddhismus (skt. tathatá, jap. šinnjo/njoze
Jl:1zQ / 1zQ~),
specificky označuje
religiózní
a
pojmy takovost
svět dharem (skt. dharmatá, jap. hoššó
11 ti), buddhovská podstata (buddhadhátu, buššó) nebo prázdnota (šúnjatá, kú).113 J
"něco
Avšak toto Dógenově
kritice v první
"se neustále Z
přelévá
nemůže
navíc" části
být substancí, jak již bylo ukázáno na
BuŠŠó. Jinde Dógen
jednoznačně říká,
že takovost
a liší se od jakékoli stálé substance."ll4
opačného prohřešku obviňoval
Dógen songského zenového mistra Dahuie.
Podle Dógena hlásal Dahui materalismus a mysl coby pouhou funkci hmoty druhý
Buddhův
Dahuiově učení potřebu
měl
extrém: anihilacionismus). Bez ohledu na to, jestli Dógen pravdu, nebo se mýlil, tento bod
neustálého
spočívání
jediné mysli navzájem
na pozici
podmiňují.
středu čili
(čili
ve vztahu k
dobře osvětluje
Dógenovu
nonduality, jež se s konceptem
Podle Dógena Dahui radil
přestat
uvažovat nad
myslí a její podstatou a opustit všechny takové koncepty, a nepochopil, že mysl není pouhý intelekt. Proto ani nikdy nemohl pochopit takovost a buddhovskou podstatu, jež zahrnuje vše včetně myšlení. lI5 Probleskuje zde Dógenova "hongaku orientace," v níž i lidské
vášně
hříchy
a
jsou
původním
jedinou mysl není nic a v ní "všechny jevy samy o
sobě
osvícením.
jsou nejzazší
Neboť
mimo
skutečností"
(šohó džissó šin -m1*~~§)L\).116 Neboť jak jsme viděli: veškeré jevy jsou živými bytostmi a to vše je buddhovská podstata. Nyní k tomu Dógen obdobně
jediné mysli. Dokonce
jako
před
tradice, se nezdráhá používat slova "já" "Dharmatá je
učitelem,
přidává
aspekt
ním
některé
při
svém popisu takovéto postaty:
texty tathágatagarbhové
je naším já. Je naším já, ale není to já jinověrců
či démonů.
Není v tom nic víc, než sníst kaši, když se podává, rýži, když je na stole, a vypít čaj,
když nám ho
jednotu časovostí
či
někdo
nabídne. (Dharmatá)
oddělenost.
ani
věčností,
Protože není. minulostí
ani tvarem, vnímáním,
112 Kim, op. cit., str. 116. 113 Srov. tamtéž, str. 116. 114 Dógen, Immo, Shóbógenzó, str. 144. 115 Dógen, Sesshin sesshó, Shóbógenzó, str. 310. 116 Srov. Kim op. cit., str. 124.
přesahuje
shodnost
přítomností
či
odlišnost nebo
ani budoucností,
představami, vůlí či vědomím
je to
63
dharmatá. " 117 Nemáme věc,
před
sebou
jež je ve své
dvě oddělitelné veličiny,
podstatě
jednoduchou identitu,
leč
Nicméně,
jediná.
svět
paradoxní:
nýbrž pouze dva úhly pohledu na
jak dokazuje Kim, nejedná se ani o
a buddhovská podstata, jevy a jediná
mysl nejsou ani jedno, ani mnohé, ani stejné, ani odlišné (fuicu-fui ~ - ~ ~ , fusoku-furi ~t1p~.).118 Použijeme-li oblíbené přirovnání: vlny nejsou oceán, ale či přenášení důrazu. Ať
ani nejsou nic jiného, záleží na úhlu pohledu
budeme tvrdit
jedno nebo druhé, obojí bude pravda. Zrovna tak trojí
svět nepředstavuje
nic subjektivního, jak by se mohlo zdát u
pojmu mysl, ale ani objektivního: jedná se o to, co zbude tady a ted' po "odhození našeho
těla
a mysli" (šindžin dacuraku),
a rozlišující uvažování. Tomu Dógen
čili
říká
"když odetneme veškeré touhy, postoje
kóan
skutečnosti
kóan). V jediné nondualitní
uskutečněný
skrze život (gendžó
ontologie splývá s epistemologií a
soteriologií: "Studovat buddhistickou cestu znamená studovat sebe. Studovat sebe znamená zapomenout na sebe. Zapomenout na sebe znamená být potvrzen celým světem.
Být potvrzen celým
světem
znamená odvrhnout své
mysl druhých. Zbývá prázdná stopa osvícení a tato stopa trvá Jak jsme
viděli
již u problematiky jednoty
prázdnota, nýbrž dynamický celek, v okamžik zahrnuje veškerý "musíme vidícího s
viděným
v jediném
přirozenosti,
jediný
a mysl i
tělo
a
věčně."119
a bytí: mysl není statická
čin
proniká celkem a jediný
Hlavním principem jediné mysli je její nondualita:
věci vidět správně,
správné perspektivy."12o
musíme je činu.
Opuštěním
přijmout
takové, jaké jsou, sjednotit
( ... ) Pokud se nám to
podaří,
uvidíme vše ze
dualitního vnímání vyvstane jediná mysl ve své
takovosti (tathatá), kde pak, jak argumentuje Dógen ve stati Mudžó
seppó,121 se nedá rozlišit světci
čas.
němž
času
tělo
i neživé
naučit překročit
věci
jasně,
co je živá bytost a neživá
dohromady naslouchají
hranice svatého a
dharmě
světského."122
117 Dógen, Hosshó, Shóbógenzó, str. 362. 118 Kim, op. cit., str. 128. 119 Dógen, Genjó kóan, Shóbógenzó, str. 1. 120 Dógen, Shinjin gakudó, Shóbógenzó, str. 32. 121 Dógeo, Mujó seppó, Shóbógeozó, str. 345. 122 Tamtéž, str. 345.
věc,
protože "Všichni
a hlásají ji. ( ... ) Musíme se
64 Dógen se
říká,
explicitně
odkazuje mimojiné na úvodní citát, když se znovu ptá:
"Proč
že všechny živé bytosti mají buddhovskou podstatu, a ne, že jsou totéž co Opusťte představu vlastnění
ona? I taková otázka zasluhuje pozornost.
v 'mají
buddhovskou podstatu'. Učiníte-li tak, uchopíte jádro věci: konečnou svobodu."123 Jednoznačně řečeno:
svoboda vyplývá z nonduality.
3.2.2.2 Ne I: Prázdnota, takovost (4)
Patriarcha se chlapce zeptal: "Jak se jmenuješ?" Ten
odpověděl:
"Mám sice jméno, ale není normální."
Patriarcha se tedy zeptal: "Co to je za jméno?" Chlapec
řekl:
Patriarcha
"Buddhovská podstata."
odvětil:
"Nemáš žádnou buddhovskou podstatu."
Chlapec na to pravil: "Buddhovská
přirozenost
je prázdná, proto
říkáš,
že žádnou
nemám."124 Dosud se Dógen zabýval argumentací, jaký je charakter buddhovské podstaty jak jej není dobré chápat, to vše v rámci příběh
existuje. Tento
tradičního
poprvé nastoluje tvrzení
či
tvrzení, že buddhovská podstata
opačné,
spolu s tématy prázdnoty
(šúnjatá, kú) a takovosti (tathatá, šinnjo). Příběh začíná
skutečné
"Jaké je tvé Není proto
dotazem "Jak se jmenuješ?". Ale v zenu taková otázka znamená: jméno?" neboli "kdo jsi?" a ptá se po
třeba zdůrazňovat,
společenským
že na ni nelze
odpovědět
podstatě
existence.
jménem, pohlavím,
představuje
postavením apod. Pochopení této podstaty
osvícení.
Dógen to podává takto: "Patriarcha se zeptal 'Jak se jmenuješ?' Jinými slovy: 'Co' je 'toto'? 'Toto' je buddhovská Téma takovosti není příběhu
vnáší.
jógačárového
Ptá se na 'toto'. 'Co' se rovná 'toto'. "125
explicitně zmíněno,
Veskrze
buddhismu
přirozenost.
pozitivní postupně
pojem
nahradil
ale Dógen jej svou interpretací do "takovost",
který
negativně znějící
během
vývoje
mádhjamakový pojem
prázdnoty, je zde Dógenem traktován coby jedna jediná kvalita
právě
spolu s
negativním vymezení buddhovské podstaty jako neexistující, respektive prázdné. 123 Dógen, Busshó, Shóbógenzó, str. 23. 124 Tamtéž, str. 13. 125 Tamtéž, str. 13.
65
V hájemství nonduality, kde neexistuje rozdvojení symbolu a symbolizovaného, označujícího
a
označovaného,
buddhovská podstata.
Způsob
otázka znamená
podobě.
odpovědí,
protože sama
buddhovské podstaty vyžaduje dostává "kóanová"
řeč
řeč
nefunguje
běžný
je
postihuje
vztah mezi
očekávaným způsobem. Vyjádření
přímost, bezprostřednost.
přímo
příběhem
Nejde o
Proto se zde ke slovu '"
nesymboličnost. Reč,
a její zvláštní charakter: nezástupnost,
která nereprezentuje, nýbrž
odpověd'
a tato
Dógenova uvažování nad tímto
princip takovosti v jeho velmi sofistikované otázkou a
odpověd'
prezentuje. Rovnou demonstruje místo, aby
odkazovala. Není nic, co by stálo mezi "co" a buddhovskou podstatou. "Co" představuje
gendžó kóan, kóan
uskutečněný
tím, na co se ptá, a jako takové už Patriarcha ale protikladem k vyjadřuje
říká,
v daném okamžiku, protože je samo
odpovědí.
že hoch buddhovskou podstatu nemá. Taková
předchozímu
odpověd'
není
tvrzení o existenci buddhovské podstaty, nýbrž
její absolutní platnost. Jak jsoucí buddhovská podstata, tak nejsoucí
buddhovská podstata jsou platné aspekty buddhovské podstaty, konceptu mysli v Lankávatára
sútře
je také možné, jako to
dělá
podobně
jako u
Sutton, rozlišit
mysl a ne-mysl, coby dva aspekty jediné mysli. Dógen takto rozlišuje u-buššó a mu-buššó, jak uvidíme níže. Tato absolutní povaha buddhovské podstaty je prázdná, protože je
oproštěná
sama od sebe, od
její "prázdnota" a "nebytí" jsou v první
představ
existence i neexistence. A
řadě vyjádřením
jejího
nesubstančního
modu existence.
3.2.2.3 Ne II: Mu-buššó (5, 9) Jednou, když šestý
čínský
patriarcha Huineng studoval pod vedením pátého
patriarchy Hongrena, ten se jej dotázal: "Odkud pocházíš?" Šestý patriarcha odvětil:
"Z Renanu." Hongren na to: "A
proč
"Abych se stal buddhou." Hongren mu buddhovskou podstatu. Jak si A Dógen
pokračuje:
buddhovskou podstatu,' 126 Tamtéž., str. 15.
můžeš
jsi sem
řekl:
přišel?"
Huineng
odpověděl:
"Lidé z Renanu nemají žádnou
myslet, že dosáhneš buddhovství?"
"Dokud nepocítíme pravdu tvrzení 'živé bytosti nemají nemůžeme
zakusit ani buddhovskou podstatu. ,,126
66 Ačkoli
ve vývoji buddhismu
filosofií nonduality má pochopitelně
i
II
řada případů,
převažující
tendence ke splývání
Dógena bezesporu jeden ze svých kdy dochází k diverzifikaci
pojmů
vrcholů,
nesená existuje
konceptů či pojmů.
Dógen
zde konceptualizuje předchozí přístup zenu a zavádí dvojici pojmů: u-buššó fl1~ a mu-buššó ~ 1~ J~, "existující buddhovská podstata" (nebo také "buddhovská
Iii
podstata, kterou /lidé/ mají") a "neexistující buddhovská podstata" (nebo "kterou /lidé/ nemají"). U-buššó
představuje
pozitivní pól ve smyslu takovosti a mu-buššó
negativní pól ve smyslu prázdnoty. O zcela
něco
něm
Dógen
říká,
odpověd'
jiného. Mnozí se ptají: 'Která
že: "Mít nebo nemít, to je říct,
je správná?' Dá se
že
nakonec 'Živé bytosti nem,ají buddhovskou podstatu.' je pro buddhistickou stezku konečná
pravda. ,,127
Přesto
připouští:
jedním dechem
Yanguanovo 'Mají buddhovskou podstatu' je v souladu s odporuje Proč
učení
Daweiovu. Avšak
je tedy pro Dógena
tvrzení
obě
(stejně
"Zdravý rozum učením
tvrzení nejsou nijak
říká,
že
v
Sákjamuniho, ale
zásadně
rozdílná."128
jako pro celý zenový buddhismus) negativní
cennější?
Pojem
původně označující nepřítomnost
buddhovské podstaty v zenu
změnil
svoji funkci. Od okamžiku, kdy v zenu ztratila Lankávatára svoje dominantní postavení, byl zen
primárně
pod vlivem pradžnápáramitových
textů.,
v nichž
prázdnota hraje dominantní roli a její paradoxnost se otiskla do zenového jazyka. Zenový mistr Dawei řekl: "Živé bytosti nemají žádnou buddhovskou podstatu." Tento výrok,
stejně
jako všechny ostatní, je rozvinutím a demonstrací Dógenova
počátečního vysvětlení,
takovém
případě
že buddhovská podstata a živé bytosti jsou totéž. Jak by v
jedno mohlo mít druhé (když nejde o nic dvojího)? Dógen
dotahuje toto tvrzení do extrému: "Mohli bychom se obrátit na Daweie a tázat se: 'Řekl jsi, že živé bytosti nemají buddhovskou podstatu, ale neřekl jsi, že
buddhovská podstata nemá živé bytosti, ani že buddhovská podstata nemá buddhovskou podstatu. Tím
méně
buddhovskou podstatu. Co bys na to
127 Tamtéž, str. 23. 128 129
Tamtéž~ Tamtéž~
str. 23. str. 24.
by
tě
napadlo, že buddhové nemají žádnou
řekl?'''129
67 3.2.2.4 Ano i ne: Karma (12) Mnich se zeptal Zhaozhoua: "Má pes buddhovskou podstatu nebo ne?" Zhaozhou odpověděl "Ne." (Čín. wu, jap. mu ~) Mnich pokračoval: "Všechna živá
stvoření
mají buddhovskou podstatu,
proč
ne pes?" Zhaozhou
odpověděl:
"Protože je poután karmou." Později
se jej jiný mnich zeptal: "Má pes buddhovskou podstatu nebo ne?" řekl:
Zhaozhou těla?"
"Ano, má." Mnich se dotázal: "Pokud má, jaký je smysl fyzického
Mistr na to
Nejznámější
odpověděl: "Vědomě
verze tohoto
a
příběhu,
dobrovolně hřeší."130
nalézající se jako první kóan ve sbírce
Wumenkuan (jap_ Mumonkan), 131 zahrnuje pouze první otázku a Zhaozhouovu odpověd' Předání
je
"Mu" (ne), Dógen, který
čerpal
lampy uvádí delší variantu. Ta,
výjimečná
vyjadřuje,
tím, že spojuje
obě
že u-buššó a mu-buššó jsou
Primární funkce "mu" v kóanové způsoby
stejně
jako následující výrok
protikladné dvě
příběhů
své verze zenových
odpovědi
a tím
z
textů
Baizhangův, jednoznačně
strany téže mince.
literatuře
je didaktická: "mu" neguje zažité
adeptova uvažování a spouští osvobozující síly buddhovské podstaty_
Takové "mu" je
současně
i konkrétní demonstrací. Už v
případě příběhu
4. a 5.
patriarchy ("Jak se jmenuješ?") se téma dotklo sémantických specifik zenového jazyka, jež vyplývají ze zkušenosti nonduality: mizí hranice mezi označujícím,
mezi symbolem a tím, na co odkazuje.
stává obsahem, nereprezentuje přímo:
nějaký
označovaným
"Vyprázdněná"
a
forma sama se
referent mimo sebe, nýbrž demonstruje
v tomto smyslu Džóšuovo "mu" není
odpovědí
na otázku, jestli má pes
buddhovskou podstatu nebo ne, nýbrž demonstrací samotného principu buddhovské podstaty. Příkladem
stejného druhu (který Dógen neuvádí) je i jiný známý kóan z kolekce v
Mumonkan: Mistr Suzan OŠÓ zamával holí a obrátil se na žáky
řka: ,~Mnichové!
Pokud toto nazvete holí, popíráte její podstatu. Pokud to nenazvete holí,
přehlížíte
holý fakt. Řekněte, mnichové, jak to nazvete?"132 První větou mistr říká, že slova 130 Tamtéž, str. 26-27. 131 Srov. Two Zen Classics: The Gateless Gate and The BIue Cliff Records, Boston & London 2005, str. 27. 132 Srov. Two Zen Classics~ str. 124 nebo Andy Ferguson, Zen's Chinese Heritage, The Masters and their Teachings, Boston 2000, str. 310.
T I
i
68 adekvátně
nemohou
popsat buddhovskou podstatu a on proto nestojí o zástupnost, >wI
pojmové
vyjádření.
Rada zenových
nejlepší
vyjádření
buddhovské podstaty,
takovému krajnímu
řešení.
mistrů
Odpověd'
upřednostňovala křik či
proto
nicméně
"mu" je
ne všichni se uchylovali k šetrnějším
principu. V okamžiku, kdy slova ztrácejí schopnost rčení
ve smyslu
úderu.
přímým
Stejně
uchopením
jejíž
nečekaná odpověd'
součástí
vyprázdněná
a jsou
přímou
věci
v její takovosti, tak jako v
případě
jako u Dógena mu-buššó není negací buššó, tak se ani u odpovědí,
Džóšua "mu" nestává negativní který taková
výpovědi
použitím stejného
"forma je prázdnotou" Hrdaja sútry, stávají se sama
demonstrací podstaty, křiku či
údery jako
nýbrž v rámci
má na tazatele,
pes je. ,,'Mu' (ne), které
tvoří
předpokládaného
zpřítomňuje
šoku,
prázdnotu a takovost,
základ všeho, musí být nahlíženo jako
'ne' z 'mu-buššó'''133 říká Dógen. "Bez přirozenosti není žádného vysvětlení ( ... ) buddhovská podstata vysvětluje
vysvětluje
vše,
ale žádná buddhovská podstata také
vše. Zaobíráme-li se buddhovskou podstatou, musíme brát v potaz jak
to, že ji máme, tak že ji nemáme, jinak se nebude jednat o úplné studiu cesty."134 Poněkud
jiný výklad vztahu Džóšuova "mu" k buddhovské
Kodera, který chápe negativní konkrétním
místě.
odpověd'
podstatě
nabízí
"mu" jako "nikde", tj. na žádném
Ovšem toto "nikde", nemajíc žádné vymezení, se shoduje s tím,
že buddhovská podstata je "všude". Mu, nicotou (prázdnotou), která
nemůže
být
čili
mu-buššó, je podle
popřena ničím
něj
absolutní
jiným než sama sebou, tj.
veškerými jevy.135 Kóan ovšem
pokračuje. Pomyslně
jej
prvního a druhého mnicha, které jsou odpovědí.
Džóšúovou
můžeme rozdělit vzájemně
na
dvě části,
tj. na otázku
paralelní svou první i druhou
Máme zde za sebou mu-buššó ("mu") a karmickou
nevyhnutelnost ("Protože je poután karmou.") a u-buššó ("Ano") a přitakání způsobem
jevovému
světu, samsáře ("Vědomě
a
vědomé
dobrovolně hřeší.") čili
formulovaný vztah buddhovské podstaty (nirvány) a
světa
jiným
(samsáry),
který je ov ládán karmickým zákonem. Paradoxně
k tomuto
příběhu
Dógen podává jen krátký a zde
133 Dógen, Busshó, Shóbógenzó, str. 16. 134 Dógen, Sesshin sesshó, Shóbógenzó, str. 313. 135 Kodera~ op. cit.. str. 283-284.
poměrně
69 nekonkrétní
komentář.
"Existuje karma, proto existuje pes. Kdyby nebylo psa,
nebylo by buddhovské podstaty."136 Neboli k rovnici buddhovská podstata bytosti
můžeme připojit:
živé
==
buddhovská podstata je také karmickým zákonem. Proto
ten, kdo dosáhl osvícení, nemá nejmenší
potřebu
se od samsáry a karmického
zákona distancovat. V úvodní pasáži stati Gendžó kóan Dogen na toto téma píše: "Když jsou všechny
věci
buddhou a dharmou, pak existuje osvícení, iluze, praxe,
život, smrt, buddhové a živé bytosti. Jakmile prohlédneme, že nic nemá stálou substanci, zmizí iluze i osvícení, buddhové i živé bytosti, zrození i zánik. Od základů
se
buddhistická cesta
čeho
nedostávalo,
přesahuje
zůstává
paradoxů:
souvislosti s interpretací zákona, jenž
květy
Dógenovo
"čas
zjištění
zdá být
osvícení a
poněkud
němž
kauzality, o
je již zde", zdaleka neznamená
řídí přirozený běh světa.
původního
aniž by co
přebývalo
nebo
opadávat a plevel bujet. ,,137 Zde nalézáme
popření
Dógenovo uvažování posunulo od vlivu odmítnutí
přesto,
zrození a smrt, iluze a osvícení, živé bytosti a
buddhové. Lidé ovšem neradi vidí další z mnoha
sama sebe,
přijetí
bylo psáno v
popření
karmického
Hypotéza kritického buddhismu, že se původního
osvícení a popírání kauzality k
karmického zákona, se na
základě těchto
jednostranná.
3.2.2.5 Ani ano, ani ne (10)
"Vizme Baizhangovo tvrzení"
říká
Dógen: "Pokud
učíme,
že živé bytosti mají
buddhovskou podstatu urážíme tím buddhu, dharmu a sanghu. Pokud
učíme,
že
živé bytosti nemají buddhovskou podstatu, urážíme tím buddhu, dharmu a sanghu. Ačkoli
obojí tvrzení je hanobení
Předchozí
paralelou
tří klenotů, nemůžeme prostě zůstat mlčet."138
Zhaozhouovo "ne" v jednom
třetího stupně čatuškóti
případě
a "ano" v druhém je zenovou
(konjunkce) nebo tvrzení Lankávatára sútry, že
mysl existuje i neexistuje. Baizhangova verze "ani ano, ani ne" je zenovou paralelou
čtvrtého stupně čatuškoti
není, ani je. je
Popření
sebeotevřením
a
jakékoli verbální možnosti, ale nepopírá zkušenost přitakáním.
Proto Dógen na tomto
136 Dógeu, Busshó, Shóbógenzó, str. 27. 137 Dógen, Genjó kóan, Shóbógenzó, str. 1. 138 Dógen, Busshó, Shóbógenzó, str. 24.
,
d
(disjunkce) nebo tvrzení sútry, že mysl ani
místě
textu
přímou.
Ta
zmiňuje pět
70 (čili
skandh
složky konstituující podle
tradičního
buddhistického
učení
psycho-
fyzickou jednotu člověka a jeho světa): "Pět skandh ničemu nebrání. Žijme, ale nelpěme
na
životě.
Umírejme, ale nenechme smrt, aby nám
život a nebojme se smrti, obojí je ve
sféře
překážela.
důsledky
Připoutanost
buddhovské podstaty.
"'" životu a strach ze smrti nejsou buddhismem. Zivot a smrt
Nemilujme
představují
kauzality. Pokud to chápeme, nic nám nebrání, ani nás
k
pouze
nemůže
překvapit." 139
Tím, že zavádí Dógen výrok a
předchozí
přirozeného
řeč
příbuzné.
Zhaozhouúv kóan jako tématicky
pozice absolutního nyní Dógen popírá kauzalitu, zde nacházíme
viděli
člověk,
protože chápe svou
podílí. Slovy z
V Buššó
můžeme číst:
proudění
karmy
jevů
přirozenost,
mimo jiné i s karmickým zákonem, místo aby
vědomě
Oba spojuje téma
následování karmické kauzality jako existence v tomto
Osvobozený
Baizhangův
na toto téma, dává najevo, že chápe tento
poněkud
jiného kontextu by se dalo
nemůže přestat.
Nebylo živeno
opačné
z
stanovisko.
která je totožná, jak jsme
kauzalitě
"Jsme nevšímaví k faktu, že
světě. Ačkoli
říci,
kořen
vzdoroval, se na ní že "následuje tao".
iluze je odetnut,
nevědomostí, neboť
nic ve
leč
světě
nikdy nebylo skryto."14o
3.2.2.6 Mudžó buššó a pomíjivost (6) "Pomíjivost
sama je
buddhovskou
podstatou,
stálost
znamená
rozlišující
myšlení. "141Záměrem tohoto prohlášení šestého patriarchy bylo zbavit své žáky automatické
představy,
že nirvána, buddhovská podstata, dharmakája apod. jsou
stálostí a nepomíjivostí, jak by se mohlo zdát na tathágatagarbhové provenience, které se nebojí
základě
označovat
některých
súter
dhátu jako já, stálost,
blaho ... Pomíjivost (skt. anitjá, jap. mudžó ~~) patří k základním buddhistickým představám.
zpočátku
primárně
soteriologická, tj.
usnadnit adeptovi odpoutat se od falešných
představ
o svém já a dosáhnout
Ale její funkce byla
probuzení, které Dógen ale
představovalo
říká:
139 Tamtéž, str. 25. 140 Tamtéž, str. 10. 141 Tamtéž~ str. 16-17.
měla
opak nestálosti a samsáry.
"Proto, že tráva, stromy a
keře
jsou pomíjivé, jsou buddhovskou
71
podstatou.
Právě
ona pomíjivost lidského
těla
neboť
Nejvyšší probuzení a parinirvána,
a mysli je buddhovskou podstatou. jsou pomíjivé, jsou buddhovskou
podstatou." 142 Znovu je
třeba zdůrazit,
že i zde se jedná o
rozvádění
úvodní teze o totožnosti
buddhovské podstaty a všech živých bytostí (universa). Tentokrát skrze kvalitu pomíjivosti.
Bylo
přirovnávána
embryu.
proč
výše,
nemůže
být
buddhovská
Podobně
lůno či
ani druhé možné chápání, tj.
Kromě
toho, že asociuje
seníky, toto pojetí -
stejně
substanční
jako v
matrice,
případě
Pro Dógena ale není buddhovská podstata nic zde hraje roli
právě
embrya - také
spolu s živými bytostmi, jež jsou celkem a pomíjivá, neustále se
mudžó buššó ~
*
pojmy jako takovost prostředkem
stabilně
charakteristika buddhovské světa,
přerozuje
nepřichází
či
pro
pojetí, které Dógen zamítl na
dualitu obsahovaného a obsahujícího: tentokráte tathágata v
proměnlivá
podstata
k prvnímu možnému chápání tathágatagarbhy, tj. seménku, zárodku
Dógena v úvahu. příkladu
ukázáno
sobě
předpokládá
živí veškerý
lůno)
vymezeného Uako
přirozenosti
svět.
a
coby pomíjivosti:
je buddhovská podstata neustále
a hýbe, tak jako veškeré jevy. Vize
1~ Jťí napravuje zdání statičnosti, které by mohly sugerovat či
prázdnota. Ve
k dynamice
tvořivé
skutečnosti
aktivity
pro Dógena i oba tyto pojmy jsou
světa, neboť
bez prázdnoty by nebylo
onoho pohybu (byla by to trvalá substance) a bez takovosti oné kvality jejich konkrétní existenci. Argumentace velmi podobná stejná jako nirvána díky
prázdnotě
Nágárdžunově:
jevů
v
samsára je
a ta je zase definována nestálostí. Pomíjivost a
prázdnota se vymezují navzájem, jedno se nedá odmyslet od druhého. Jen díky prázdnotě
je možné chápat jednotu pomíjivosti (mudžó) a buddhovské podstaty
(buŠŠÓ).
Stejně
kontext
meditační
jako varuje Habito, že není dobré hodnotit texty hongaku šisó mimo praxe a zkušenosti prázdnoty, tak i zde mimo prázdnotu nelze
pochopit satori a nondualitu, jejíž prožitek je základem Dógenových myšlenek. Kdyby Dógen trval
výhradně
nondualitní uvažování. Proto také můžeme
nalézt
142 Tamtéž, str. 17.
něco,
na pomíjivosti, říká:
popřel
by tím
právě
toto své
"Stálost znamená nehybnost. Jinými slovy
co je nezasažené 'ulpíváním - neulpíváním',
'přicházením
-
72 odcházením' a
podobně.
V tomto smyslu i buddhovská podstata má aspekt
stálosti."143 Šestý patriarcha totiž říká: "Stálost je rozlišující myšlení." Když za původního
rozlišující myšlení dosadíme buddhovskou podstatu (po vzoru které je vším), získáme toto
opačné
osvícení,
tvrzení: (i) stálost je buddhovskou podstatou.
Není stálá ve smyslu substance, z jiného pohledu však ano. Jako oceán, který je v přesto
každém okamžiku jiný, a
stále týž. Proto Hee-jin Kim píše: "Huinengovo
prohlášení nebylo pouze v protikladu ke jako
něčeho
konvenčnímu
stálého a rozlišujícího myšlení jako pomíjivého, ale mohlo být také
chápáno jako tvrzení, že stálost a nestálost se interpretuje
tak,
že jak stálost,
vzájemně vylučují.
potřebu
neustále vyvažovat póly
se
v buddhistickém
že
podobně
předpokládá,
zásadní pozici
měla
učení,
právě
ale nevyvrací to
Dógenově
pomíjivost od
že v raném buddhismu
buddhovskou
z pozice probuzené mysli
jež pomíjivpst respektive mudžó-buššó má v
Připomeňme, neboť
přítomné
Dógen ale výrok
shodně
tak nestálost jsou
podstatou. ,,144 To pouze podtrhuje Dógenovu
důležitost,
pojetí buddhovské podstaty
počátku
filozofii.
buddhismu
z prvotního obecného
konstatování pomíjivosti (anitjá) vyplynuly oba dva další aspekty existence, tj. nejá (anátman) a strast (dukha). Oba dva
předchozí
aspekty, buššó i u-buššó, jsou staticku stránkou buddhovské
podstaty, popisem, jenž v
Dógenově
může
být
přehlíží
její dynamický charakter. Ten je naopak
zdůrazněn
konceptu mudžó-buššó. Jen buddhovská podstata, která je pomíjivostí,
zároveň
tímto neustále se
proměňujícím
a
přerozujícím světem.
Pro
Dógena je mudžó-buššó konečný a nejdůležitější aspekt, neboť jak píše v Šindžin gakudó, to, k
čemu
směřuje,
duchovní úsilí
je realizace každodenní mysli
(heidžóšin 3f~)~') skrze jevový svět. Každodenní mysl už je "zdmi, ploty, taškami na
střechách ... ,,145 neboť
je buddhovskou podstatou.
3.2.2.7 Nepřipoutanost a šindžin dacuraku (ll, 13) Nanquan se ptá Huangboa, jak chápe rovnoměrně
kultivujeme samádhi a
143 Tamtéž, str. 17. 144 Kim'l op. cit., str. 141. 145 Dógen, Shinjingakudó, Shóbógenzó, str. 34.
větu
z Nirvána sútry, která
pradžňá,
nezakaleně
říká
"Pokud
vidíme buddhovskou
1
:
73 přirozenost."
nepřipoutanost
Huangbo odpovídá: "Skrze
Dógen jeho slova nepřipoutanost
opět
získáme
připoutáno
posouvá: "Nikde není nic
k
porozumění." ničemu.
neustále povstává." Zatímco Huangbo mluví o konkrétním
usilování sebe a dalších
mnichů
připoutanost,
nenechat vzniknout
ničím
absolutizuje a zbavuje jakéhokoli "já": nic není
Tato
způsobu
Dógen tvrzení
poutáno a vše
volně
povstává. Specifická kvalita buddhovské podstaty, odvozená od konceptu školy něčím
Kegon (Huayan) "džidži muge": vše je volné, nic není poutané si navzájem
nepřekáží.
mysli skrze naše nepřipoutaný
,,'Naše mysl je buddha'
zkušenosti. tvoří
a
Nazýváme to 'odetnutí
Uvědomíme
jedinečnou
těla
představuje
aktualizaci buddhovské
si, že každý aspekt naší existence je
nezávislou existenci, buddhovskou podstatu.
a mysli'."146
Mnozí badatelé se dnes domnívají, že vyjádření "šindžin dacuraku" ~ (odhodit čínský
tělo
připisuje
a mysl), které Dógen učitel
chanový
věci
jiným,
nikdy nevyslovil. 147
japonsky vyslovuje Rujingem
údajně
pravděpodobně
Rujingovi,
Stejně
JL' Jill, g
jako "odhodit
tělo
žádný
a mysl" se
používané úsloví "odstranit prach z naší
mysli" a Matsunagovi se proto domnívají, že šlo o prosté
přeslechnutí. 148
Kodera,
protože se jedná o tak zásadní významový rozdíl, o tom naopak pochybuje. 149 Ať už vznik pojmu šindžin dacuraku byl přeslechnutím
vyslechnutí
nebyl v prvním okamžiku
slov), na jeho
vědomého
zakořeněnosti
v celém
používání v rámci ucelené
Dógenovu interpretaci buddhovské podstaty, je odstraňování
údajně
(a tím i Dógenovo osvícení, které
těchto
je výsledkem
či
prachu, který sugeruje dualitu
nehodil. Dógen naopak
říká,
nečistot
Dógenově
čisté
že
právě
díle je
představy.
zřejmé,
a
nastalo
zaviněn
vidět,
původní
svět
že
Když uvážíme význam
mysli, by se mu
že nic takového neexistuje: "Celý
při
příliš
je prost prachu
a nikde není nikdo druhý." 150 Odetnutí
těla
a mysli
představuj e
mluvit o cíli, kdyby zazen
základní princip satori i zazenu (dalo by se
nějaký měl).
Skrze
něj
se Dógenovy koncepty stávají
146 Dógen, Sokushin zebucu, Shóbógenzó, str. 40. 147 Steven Heine, Did Dógen Go to China? Problematizing Dógen's Relation to Ju-ching and Chinese Ch'an, in: Japanese Journal of Religious Studies 30/1-2, str. 30. 148 Matsunaga, Foundation of Japanese Buddhism Vol. 2 , str. 239. 149 Kodera, op. cit., str. 285. Kodera uvádí odlišnou čínskou výslovnost obou pojmů (šindžin dacuraku: shenxin tuoluo, odstranění prachu z mysli: xinchen tuoluo). 150 Dógen, Busshó, Shóbógenzó, str. 10.
74
pochopitelné. Významnou roli hraje v totnto pojmu obsažené jednoznačné
přitakání
anátmanu (šindžin :~ )~': tělo a mysl, jež považujeme za celek našeho já; dacuraku
lm g:
odstranit, odvrhnout), neboť teprve jeho perspektivou je možné vidět věci a
jevy tak, jak to popisují slavné
věty
ze stati Gendžó kóan: "Studovat buddhistickou
cestu znamená studovat sebe. Studovat sebe znamená zapomenout na sebe. světem.
Zapomenout na sebe znamená být potvrzen celým světem
znamená odvrhnout své
tělo
a mysl i
tělo
Být potvrzen celým
a mysl druhých. Zbývá prázdná
stopa osvícení a tato stopa trvávěčně."151 součástí
Stabilní základy zenové meditace jsou neodmyslitelnou teoretických
postojů.
V kontextu šindžin dacuraku je
třeba
jednoty usilovaní a osvícení (šušó ittó), která, jak bylo vY'ústění
Dógenovy rané pochybnosti.
Spatřovat
Dógenových
uvést Dógenovu zásadu
naznačeno
výše, je jedním z
rozdíl mezi osvícením a praxí je
jedna z dualit, které Dógen odmítl. Protože jeho raná pochybnost vycházela ze stanoviska buddhovské podstaty jako daného základu, mohlo být duchovní úsilí uvedeno v pochybnost.
Opačný
postoj chápe duchovní úsilí jako základ, z
vyvíjí bódhi. Jedno pojetí tvrdí, že jen díky buddhovské
podstatě
nějž
se
je možné se
dostat na pozici buddhovství, a druhé, že na to, abychom dosáhli buddhovství a mohli
spatřit
buddhovskou podstatu, je na prvním
"prakticistní" pojetí
převládalo
místě
nezbytná praxe. Toto druhé
specifický v tom, že se nezbavil ani prvního chápání neboli studií. Na
základě
Dógenův
v zenovém buddhismu.
prožitku nonduality je
sloučil
dědictví
přístup
je
svých Tendai
do symbiotické jednoty obou
komponentů.
"Existují nebuddhistická nejsou totožné, duchovní
cvičení
prapůvodního
je do
nicméně
upozorněn,
původní
učení,
která se domnívají, že osvícení a usilování
v buddhistické nauce platí, že jsou. Protože i dnes je
neseno osvícením,
přirozeně
už
počáteční
úsilí je celým
satori. Proto, když se žák dozvídá, jak používat mysl že nemá
očekávat
satori mimo praxi,
neboť
je
během
třeba přímo
tělem
zazenu,
ukazovat
podstaty duchovní realizace. Když nastane osvícení praxe, osvícení
nezná hranic, nastane-li praxe osvícení, praxe je bez
151 Dógen, Genjó kóan, Shóbógenzó, str. l. 152 Dógen, Bendówa, in: Dógen, Nihon šisó taikei
12~
1.
SV.~
počátku."152
str. 42.
75
Nedá se
vlastně
ani mluvit o symbióze. Pro Dógena praxe a osvícení nejsou dva
jevy. Ani hongaku, ani šigaku samo o duchovního
Podobně
probuzení.
sobě nemůže
podle Dógena
případě
jako v
demonstruje takovost, na niž je otázkou, i zazen sám o buddhovské podstaty
čili
osvícení. Protože
"čas
vysvětlit
"co", které sobě
samo
princip přímo
je spontáním projevem
je už zde" a "nikdy nebylo nic
skryto", zazen se rovná dosažení. Nicméně určité
Dógenova
praktické prerekvizity jsou
učení
zapomínat.
Proto
potřeba
a na to není možné v rámci
nepřestává
Dógen
zdůrazňovat
hodnotu
zenového snažení a duchovní askeze. "Nemyšlení se musí stát okem, jímž vidíme jevy"153 Všichni sice máme inherentní buddhovskou mysl, ale bez náboženského snažení (tj. na prvním podobně
i
místě
bez zazenu)
zůstane
jako Buššó mezi nejdelší texty a je
čínských mnichů
asketů,
a
nacházíme
spící. Ve
staťi
naplněná příklady
důležité
a v zenu
často
Gjódži, jež
ze
životů
patří
indických
opakované varování
nepromarnit ani jediný den, protože každý okamžik je drahocený. V témže textu charakterizuje Dógen úsilí
můžete
spatřit
důležitost
zenové praxe takto: "Chápejte, že v
meditačním
život a smrt, nikoli, že v rámci života a smrti existuje
usilování. "154
3.3 HONGAKU ŠISÓ A DÓGEN Přes
základě údajně
onu mytologizovanou pochybnost, na jejímž
Dógen
explicitně
hongaku šisó nikdy nekritizoval. Tato pochybnost,
která se nalézají v
Bendówě, stejně
vyjadřují určité zpochybnění
poměrně
opustil horu Hiei,
jako celé další Dógenovo
platnosti
původního
osvícení.
vyjádření,
směřování nicméně
Přesto
souvislost mezi
vágní otázkou mladého a nezkušeného mnicha o vztahu praxe k dosažení
buddhovství a jeho
pozdější
intepretací
se zdá být diskutabilní a snad i "senika herezi" již v
Bendówě
a Buššó (1241). Senika
či
náročné
problematiky
původního
osvícení
uměle vytvořená.
Je pravda, že Dógen kritizuje
pokračuje
v tom v Sokušin zebucu (1239)
(1231), a
" Srenika byl
údajně
indický myslitel a
současník
Buddhy
Šákjamuniho. Kritika, která v podstatě parafrázuje Buddhovo varování před
153 Dógen~ Shinjin gakudó, Shóbógenzó, str. 31. 154 Dógen, Gyóji, Shóbógenzó, str. 103.
76 substančním Neboť
substanční
význam
hlavně autoři
pojmům,
mohou sugerovat postoj ,
přikládají
odchylky
směry,
na
původní
hongaku šisó a celé
neměnný substanční explicitně
principiálně
příliš
Uevů,
světa, zároveň
základ
například
substanční,
nejsou
prázdnoty a
středu)
tou dobou také mezi Dógenovy žáky
jak je možné
sútře.
vidět
buddhistů,
Naopak, a v tom se četné
známky vlivu
dědictvím
Myšlenky
na
tříčlenné
světa
ze trojí
a tím dodržuje buddhistický princip
přibyli přívrženci
zenové sekty Darumašú, proto je dost zenových
chan,
ale tyto proudy takový
na Lankávatára
cesty". Bylo to naopak chápání zenu, které se v Japonsku
řad
či
doslova a mimo celkový kontext,
meditaci podle patriarchy školy Zhiyiho, která nahlíží celek
do
"dhátuvádě"
zamítají a chápou toto pojmosloví pouze jako
didaktický nástroj, jak bylo ukázáno
perspektivy
osvícení.
které mají v centru jedinou mysl jako Huayan
které, jsou-li chápány
implicitně či
hongaku šisó
mířil
že tím Dógen
kritického buddhismu. Jak bylo ukázáno výše, tathágatagarbhový
proud a myšlenkové tíhnou k
ještě neříká,
extrémem,
dobře
začínalo
"střední
teprve rodit, a
rozpadnuvší se neortodoxní
možné, že Dógenovo varování
mířilo
spíš než na původní osvícení školy Tendai. 155
řada autorů původního
ze všech
táborů
shoduje, Dógenovo dílo nese
osvícení. Vedle pojmosloví, jež je obecným
východoasijské mahájány (juišinJiššin, jediná mysl; šinnjo/njoze,
takovost; hoššó, dharmatá; hokkai, dharmadhátu; hoššin, dharmakája), používá Dógen i pojmy a
představy
pocházející z
učení
školy Tendai a z hongaku šisó jako
"džúhói" , prodlévání na dharmové pozici, "honšó mjóšu" prozření
a
zázračné
úsilí
či
koncept
"věčného
* illE WP {I$,
původní
nyní" (nikon).
Bylo řečeno, že texty sedmdesátipětidílného Šóbógenzó se vyjadřují z pozice osvícení a nonduality. Rétorika této základní nonduality se dá celá chápat jako vliv hongaku šisó, který
přetrval
i poté, co se Dógen seznámil s postojem zastávajícím
spíše pozici získaného osvícení, jež
převládal
Dógenova inovace, kterou lze chápat jako praxí a
původním
osvícením,
čili
v prakticky orientovaném Chanu.
řešení
jeho mladického rozporu mezi
jednota snažení a probuzení vychází z premis
hongaku šisó jako je odbourání kauzality a neustálé nyní. Z takového úhlu pohledu je
jasně vidět,
že šigaku a hongaku jsou pouze
155 Srov. Stone, Some Reflections on CriticalBuddhism, str. 177.
dvě
slova
označující
tutéž
77 záležitost, tak jak to
měl
na mysli už autor Probuzení víry v mahájánu. důvod
pozice nonduality a jediné mysli je vše tak, jak je a nic nemá něco
jiného. Hongaku
svou
proměnou
živé bytosti a
říká:
učení
"Dokonalé
buddhy coby
říše
uvědom,
na
že živé bytosti coby
společně
buddhy prodlévají
nepřibývá,
co, získat, ani co ztratit, nic
měnit
z
nemluví o tom, že by živé bytosti
dosahovaly buddhakáji. Místo toho si
říše
se
Neboť
ve
věčnosti.
Není může
nic neubývá."156 Proto Dógen
prohlásit: "Buddhovská podstata je buddhovská podstata a živé bytosti jsou živé bytosti. "157 Celý vět
přesun
je možné demonstrovat na
ve vývoji buddhistického
proměně několika
podobných
klíčových
učení:
Tathágatagarbha: "Cítící bytosti maj í buddhovskou podstatu." Tiantai: ,,1 tráva a stromy dosahují buddhovství." Tendai hongaku šisó: "Tráva a stromy nedosahují buddhovství." Dógen: "Cítící bytosti Usou vším a) jsou buddhovskou podstatou." Totéž
vyjádřil
buŠŠó). koncept
Viděli
Dógen i svou koncepcí buddhovské podstaty v pomíjivosti (mudžó jsme, že už tathágatagarbha byla nirvánou v
čerpá
z mnohem
souladu se svým
důsledněji
přesvědčením,
že
domyšlené a propracované nonduality. V
čas, stejně
jako buddhovská podstata, je vždy už
tady, považuje Dógen i každý krok na duchovní poslední, vše je samo o kotogaki, které
říká:
sobě
světy
Přesto
cestě
za stejný;
Dógen radí
jsou jedinou myslí' nebo
počáteční
i ten
kompletní. 158 Zcela v souladu se Sandžúšika no nemůžeme
"S ohledem na princip tathágatagarbhy,
o dosažení, ani nedosažení, koncem."159
samsáře, leč Dógenův
neboť
není rozdílu mezi
adeptům, 'svět
že
nesmějí
začátkem,
mluvit ani středem
dopustit, "aby tvrzení jako
dharem není nic než mysl'
zůstala
a 'tři
abstraktními
pojmy."160 To, co odmítá, jsou řečeno
nezodpovědné závěry ohledně
náboženského úsilí,
zazenu. Ten je pro každodenní náboženskou cestu
dýchání pro život, nikoli jako pouhý
prostředek či
156 Cituje Habito, op. cit., str. 29. 157 Dógen, Busshó, Shóbógenzó, str. 24. 158 Dógen, Sesshin sesshó, Shóbógenzó, str. 311-312. 159 Cituje Stone, Original Enlightenment, str. 207. 160 Dógen, Shinjin gakudó, Shóbógenzó, str. 34.
přesně
stejně důležitý
jako
metoda. Zazen je probuzením a
, 78 proto se od
něj
oddělit,
nedá
jako není možné
Pro náboženské úsilí má, jak
shodně
vtělil
části
na
vodu od oceánu.
se zenovou tradicí tvrdí Dógen,
negativní aspekt buddhovské podstaty. Stálý tradici, založenou z velké
oddělit
důraz
větší
smysl
na prázdnotu je pro zenovou
prádžňápáramitových
sútrách, typický. Do "mu"
zen prožitek prázdnoty ryze osobního charakteru, jak je znát na mnohých
zenových slovech obsahujících tento znak: mušin ~ J[' (žádná mysl), muga ~ ft (žádné já), munen ~ ~ (žádná myšlenka), musa ~ 1~ (nevytváření), mui ~ ~ (nečinění) ...
V
Dógenově
myšlení
osvobozující potenciál "mu"
představuje důraz
důležitý
rozdíl oproti hongaku šisó.
Kde hranice pomíjivých jevů (samsára) je důrazu,
bódhi), tam záleží jen na
na prázdnotu, mu-buššó a
zároveň
hranicí
skutečného
(nirvána,
aby se rovnováha narušila. Dógen proto sám
místy zní, jako by mluvil z pozice hongaku šisó ("Jak lidé topící se v iluzi, tak ti již probuzení mají velké osvícení. ")161, místy z pólu
opačného ("Učí,
že
rozbouřená
mysl je osvícením buddhovské podstaty. Je to žalostný omyl vyplývající z nedostatečného
studia Buddhovy cesty.").162 Teprve z celkového pohledu jsou jeho
postoje, jak jsem se snažil ukázat, Buddhovou smyslu: vyhýbají se tolik reflektovaný,
oběma
extrémním
pravděpodobně
pólům
střední
cestou v pravém slova
etemalismu i nihilismu
proto, že tendence k
němu
(byť
ten není
nebyly v Japonsku
nijak výrazné) a dodržují základní buddhistická maxima ne-já, nestálosti a závislého vznikání (byt' v
poněkud dvojznačném
pojetí) spolu s dalšími
důležitými
prvky vývoje buddhistické nauky jako prázdnota, jediná mysl a nondualita. Smysl existence náboženství
spočívá
podle Dógena v
a to zejména zenovou meditací.
161 Dógen, Sesshin sesshó, Shóbógenzó, str. 312. 162 Dógen, Busshó, Shóbógenzó'l str. 10.
uskutečňování
buddhovské podstaty
., 79 4. ZÁVĚR Tato práce se pokoušela sledovat problematiku buddhovské podstaty v rule zenového mistra Dógena (zejména v klíčové stali Buššó), zasadit ji do kontextu vývoje buddhistické nauky a
zároveň
potvrdit premisu, že Dógen,
věrným pokračovatelem •
myšlenkových
stejně
proudů,
jako originální myslitel, byl
které vznikly mnohem
dříve
zároveň
na asijské
v
pevnlne. Sledované linie, které se v
Dógenově
díle spojují v homogenní myšlenkový komplex,
je možné rekapitulovat v několika hlavních bodech takto: 1. Nestálost a ne-já neboli problematika bezpodstatnosti
(nesubstančnosti): Stejně
jako raný buddhismus, Dógen odmítá představu duše a jakýkoli světa
substanční
základ
a dodržuje myšlenku okamžikovosti dharem, která z toho vyplývá. Ale
zároveň stejně
jako tathágatagarbhová teorie se Dógen nebojí používat pro
buddhovskou podstatu respektive pro dharmadhátu pojem "já". Tak jako je celý svět
cítící bytostí, je pro Dógena i naším pravým -
proměňujícím
2.
Střední
nestálým a neustále se
- "já".
cesta, nondualita:
známým jako nepřiklánět
leč
čatuškoti
Počínaje
Buddhovým
mlčením
a
způsobem odpovědí
(tetralemma) se do buddhismu dostává
důležitá
snaha
se ani k jednomu pólu jakéhokoli dichotomického chápání. V rámci
tohoto postoje, jak bylo ukázáno, byla
nejdůležitější střední
cesta mezi extrémy
nihilismu a eternalismu (substancialismu). Z této myšlenkové linie se zrodil zásadní koncept nonduality jdoucí ruku v ruce s konceptem prázdnoty. Nondualitním vnímáním je prostoupeno a Tientai, ale teprve v japonském
učení
učení
extrému úplným splynutím absolutního a zůstává,
je tento
svět jevů.
o
obou hlavních
původním
světského
čínskch
škol Huayan
osvícení je dovedeno do
úhlu pohledu. Jediným, co
Dógen na tuto tradici razantní nonduality navazuje, ale
jsa zenovým mistrem, spojuje ji s
učením
meditace (šušó ittó) a prázdnoty (mu-
buššó), které se vytratily z hogaku šisó pod tlakem příklonu k jevovému světu. 3. Prázdnota ve vztahu k pomíjivosti: Proto, že neexistuje stálá esence se jevy
vynořovat
označovány
a mizet v rámci závislého vznikání. Na
světa,
základě
mohou
toho jsou
jako prázdné (od substance, stálosti a nezávislosti). Dógen ve stati
Buššó využívá
těchto
výchozích myšlenek indického buddhismu a ukazuje zásadní
, 80
provázanost pomíjivosti s buddhovskou podstatou, zejména s jejím aspektem prázdnoty (mu-buššó), kterému přikládá hlavní význam. 4. Závislé vznikání a jeho negace v absolutní
nondualitě:
Dógen
přijímá závěry
škol
Huayan a Tendai (hongaku šisó), že kauzalita (na úrovni "absolutní pravdy") neexistuje. Vše je prostoupeno jediným "tady a ted'" a pro dualitu není místo. přijímá
tak ale Dógen spolu s
přitakáním
i existenci karmického zákona, který platí pro člověka
jako pro
5.
Stejně
příčiny
světu
tomuto běžného
filozofii, se nemusejí nutně vylučovat.
Přitakání
tomuto
světu
potřebné
a zkrácení doby
pozitivnímu hodnocení jevového
světa přispěly
účinku
tak, jak je,
smrtelníka
probuzeného. Jedná se o dva pohledy, které, jak je
Dógenově
a
stejně
vidět
na
k dosažení osvícení: K
zejména myšlenky tathágatagarbhy
a jediné. mysli, které se rychle uchytily ve východoasijském buddhismu. Tathágatagarbha coby znamenala
překonání poměrně světa
hodnoty jevového sobě
vyjádření přítomnosti
a
buddhovství a nirvány v
samsáře
negativistického pohledu raného buddhismu na
zároveň přiblížila
buddhovství každému, kdo jej je v
ochoten hledat. Nebýt tohoto kroku, ani "tráva a stromy", ani Dógenovy "zdi
a tašky na
střechách"
by nemohly být chápány jako explicitní výraz buddhovství v
jeho pravé podobě. Stejně
jako hongaku šisó ani Dógen nemluví o dosažení osvícení po
protože osvícení je v každém okamžiku hongaku šisó pro
něj
a osvícení se nedají přesto
všudypřítomné. Přesto
určité době,
na rozdíl od
duchovní snažení neztrácí svoji důležitost. Náboženská praxe oddělit.
K zakoušení jediné mysli je snažení (zazen) nutné,
není možné probuzení zasazovat do budoucnosti,
neboť
by to vedo k
dualitnímu uvažovánÍ. Zatímco filozofickými východisky veskrze prakticky orientovaného Chanu bylo školy Huayan, Dógenova syntéza vlivům
Stať
představuje komplexnější
systém
značně
učení
podléhající
domácího vývoje v rámci školy Tendai. vyjadřuje
Buššó
podstatu. Na
základě
jeho snahu co
nejzerubněji
představit
reinterpretovaného citátu z Nirvána sútry je buddhovská
podstata chápána jako shodná s živými bytostmi. Tento krok významy obou
pojmů:
buddhovskou
Cítící bytosti už nejsou jen lidé
či
zároveň rozšiřuje
pouze živí tvorové, ale
, 81
veškerá existence. Buddhovská podstata už není v živých bytostech, nýbrž je vším. omylů,
Poté Dógen podává kritiku dvou možných
jež mohou vzniknout
interpretaci buddhovské podstaty, tzv. "senika hereze" a substančního
se o vyvrácení
pohledu
stejně
"časobytí" (samostatně
semínka. Jedná
jako možného dualitního chápání, které (čisté/nečisté).
tím vzniká: subjekt/objekt a nyní/v budoucnosti citátu z Nirvána sútry se
představy
při
představuje Dógenův
základě
Na
koncept jednoty
času
druhého
a existence
pojednaný ve stati "Udži") a jednota absolutního nyní
("čas
je již zde"). Ruku v ruce s tím jde popření trvání a kauzality. základě výroků patriarchů
Poté na
a zenových mistru Dógen
postupně
popisuje
jednotlivé aspekty buddhovské podstaty: jedinou mysl, takovost a prázdnotu, negativní aspekt mu-buššó a aspekt pomíjivosti mudžó-buššó. Na tématu
závěr
se dotýká
nepřipoutanosti.
Tématickým rozborem jsem se také snažil ukázat, že Dógen navazuje na tradici čatuškoti
v
pozitivně-negativním
vymezení buddhovské podstaty.
Některé čási
textu popisují existenci buddhovské podstaty (ano: 1-3, 8), jiné aspekty neexistující buddhovské podstaty (ne: 4, 5, 9) a po jednom oddíle je disjunkci obou
představ
se Dógenovi
konjunkci a
(ano i ne: 12, ani ano, ani ne: 10). prostřednictvím
Z rozboru vyplývá, že prostředků
věnováno
daří
těchto
zvolených
argumentačních
vyvrátit tyto možné duality:
•
subjekt a objekt (živá bytost/buddhovská podstata, jedinec/celek)
•
potencialita a
•
prostředek
•
čas
•
džiriki
uskutečnění
(honagakuJšigaku)
příčina
a cíl nebo
a účinek (praxe/osvícení)
a věčnost, samsára a nirvána
l3 11 a tariki ~11
(ani svou silou, ani silou druhého, vyplývá vlastně
z prvního bodu) Přestože
na
závěr
varování
Dógen považoval
přemýšlení
textu ukazuje, že si byl svědčí
a psaní za
dobře vědom
součást
svého duchovního života,
rizik pojmového uvažování. Jeho
o stejném postoji, jaký zaujal Buddha, když se zdráhal odpovídat
na spekulativní otázky: "Hlupáci odedávna bláznivé a
směšnéI
věří,
že buddhovská podstata je naše božské
Nesnažte se buddhovskou podstatu definovat,
vědomí.
může
Jak
vás to jen
82 zmást.
Raději
o ní uvažujte jako o zdi,
můžete, prostě přijměte,
163 Tamtéž., str. 29.
střešní
tašce
či
kameni nebo lépe, pokud
že buddhovská podstata je rozumem neuchopitelná."163
83
Použitá literatura Abe Masao. A Study of Dógen. New York: SUNY Press, 1992. Bielefeldt, Carl. Dógen's Manua1s of Zen Meditation. Berkeley and Los Angeles: Univesity of California Press, 1988. Bielefeldt, Carl, Recarving the Dragon, in: LaFleur, William R., ed., Dógen Studie s, Kuroda Institute - Studies in East Asian Buddhism no.2, Univesity of Hawaii Press, Honolulu 1985. Bodiford, William M., Sótó Zen in Medieval Japan, Kuroda Institute - Studies in East Asian Buddhism 8, Univesity of Hawaii Press, Honolulu 1993. v Bondy, Egon, Cínská filosofie, Volmo, Praha 1993. Bondy, Egon, Indická filosofie, Volmo, Praha 1992. Brown, Brian Edward. Tbe Buddha Nature - A Study of tbe Tathagatagarbha and Alayavijnana. Motilal Banarsidass, Delhi 1991. Conze, Edward, Stručné dějiny buddhismu, Jota, Brno 1997. Chang, Garma C. Tbe Buddhist Teaching of Totality. Tbe Philosophy of Hwa Yen Buddhism. Tbe Pennsylvania State University Press, University Park and London 1991. Ch'en, Kenneth. Buddhism in China: A Historical Survey. Princeton: Princeton University Press, 1964. Dógen, l.sv., Nihon šisó taikei 12, Iwanamišoten, Tokio 1970. L. B *Ji~;\;m** 12. ~~3r.5.
** 1970.
m7G.
Dógen Zenji, Shóbógenzó , Tbe Eye and Treasury of tbe True Law, Nakayama Shobó, Tokyo 1975. Dumoulin, Heinrich, Zen Buddhism: A History, Volume 1: India and China, World Wisdom, Bloomington 2005. Dumoulin, Heinrich, Zen Buddhism: A History, Volume 2: Japan, World Wisdom, Bloomington 2005. Earhart, Byron, Náboženství Japonska, Prostor, Praha 1998. Faure, Bernard. Tbe Rhetoric of Immediacy - A Cultural Critique of ChanlZen Buddhism. Princeton University Press, Princeton 1991. Ferguson, Andy. Zen's Chinese Heritage, The Masters and their Teachings. Wisdom Publications, Boston 2000. Fišer, Ivo. Filosofická koncepce nejstaršího buddhismu. DharmaGaia, Praha 1992. Furuta Šókin. Nihon zenšúši no nagare. Džinbunšoin, Kjóto 1983. ti83WfJ(. B*fílí*5t:
O)mtt. Ax3[{]C.
*~ 1983.
Habito, Ruben L.F. Originary Enlightenment: Tendai Hongaku Doctrine and Japanese Buddhism. Tokyo: Tbe Intemational Institute for Buddhist Studies, 1996. Harada Sekkei, Tbe Essence of Zen, Kodansha, Tokyo 1998. Hazama Jikó, Tbe Characteristics of Japanese Tendai. Joumal of Japanese Religious
84
Studies 1987, 14/2-3, str. 101-112. Heine, Steven, "Critical Buddhism" (Hihan Bukkyo) and the Debate Concerning the 75fascicle and 12-fascicle Shobogenzo Texts . In: Japanese Journal of Religious Studies 1994, 21/1, str. 37-72. Heine, Steven. Did Dógen 00 to China? Problematizing Dógen's Relation to Ju-ching and Chi nese Ch'an. In: Japanese Journa! of Religious Studies 30/1-2, str. 27-59. Heine, Steven, The Dogen Canon - Dogen's Pre-Shobogenzo Writings and the Question of Change in His Later Works . In: Japanese Journal of Religious Studies 1997, 24/1-2, str. 39-85. Inagaki Hisao. A Dictionary of Japanese Buddhist Terms. Stone Bridge Press, Berkley, California 1992. Japanese Religion, A Survey by the Agency for Cultural Affairs, Kodansha, Tokyo, New York, London 1972. Kasahara Kazuo, ed., A History of Japanese Religion, Kosei Publishing, Tokyo 2001. Kim, Hee-Jin, Eihei Dógen, Mystical Realist, Wisdom Publications, Boston 2004. Kiyota Minoru. Tathágatagarbha Thought - A Basis for Budhist Devotionalism in East Asia. In: Japanese Journal of Religious Studies 12/2-3, str. 207-231. Král, Oldřich. Čínská filosofie. Pohled z dějin. Maxima, Praha 2005. Kógen Mizuno. Buddhist Sutras - Origin, Developement, Transmission. Kosei Publishing Co., Tokyo 2005. Kodera, Takashi James. The Buddha-Nature in Dógen's Shóbógenzó. In: Japanese Journal of Religious Studies, December 1977, 4/4, str. 267-292. LaFleur, William R., ed. Dógen Studies. Kuroda Institute - Studies in East Asian Buddhism 00.2. Univesity of Hawaii Press, Honolulu 1985. Lexikon východní moudrosti, Buddhismus, Hinduismus, Taoismus, Zen, Votobia, Victoria Publishing, Praha 1996. Maitre Dógen. Shobogenzo, La vraie Loi, Trésor de ľOeil, Traduction Intégrale - tome 1 et 2. Sully, Vannes 2005 et 2006. Matsunaga, Daigan, Matsunaga, Alicia, Foundation of Japanese Buddhism Vol. 1: The Aristocratic Age, Buddhist Books Internatiooal, Los Angeles 1974. Matsunaga, Daigan, Matsunaga, Alicia, Foundation of Japanese Buddhism Vol. 2: The Mass Movement, Buddhist Books International, Los Angeles 1976. Miltner, Vladimír, Vznik a vývoj buddhismu, Vyšehrad, Praha 2001. Mistr Huineng, Tribunová sútra šestého patriarchy, Vyšehrad, Praha 1999. Morrell, Robert E., Early Kamakura Buddhism, A Minority Report, Asian Humanities Press, Berkley, California 1987. Morrell, Robert E., Sand and Pebbles (Shasekishú), The Tales of Mujú Ichien, A Voice of Pluralisrn in Karnakura Buddhism, State University of New York Press 1985. Nagarjuna. Stances du milieu par excellence (Madhyamakakárikás). Gallimard, Paris
85
2002. Nagao M. Gajin. Madhyamika and Yogacara. State University of New York Press, New
York 1991. Nakamura Hajime, Ways of Thinking of Eastern Peoples, India, Tibet, China, Japan, University Press of Honolulu 1981. Nakamura Hadžime. Baudda - Bukkjó. Shógakkan, Tókjó 1996. ~. IJ\~tnJ.
9=rt1JG.
1'\ r; '1
!J" • 11-
*R, 1996.
Rádhakrišnan, S., Indická filosofie I, Nakladatelství československé akademie
věd,
Praha
1961.
Rinzai zenšú šokjó jÓŠú. Nagata bunšódó, Kjóto 2006. l&im=jjít!*at~~~. *ffiX~1t. .J?::M2006. Shibata Masumi. Maitres du Zen au Japon. Maisonneuve & Larose, Paris 2001. Soothill, W.E., Hodous, L. A Dictionary of Chinese Buddhist Terrms. Routledge, London & New York 2006. Sógó bukkjó daidžiten. Hózókan, Kjóto 2006. ~~111t*~fj4. ~~tnJ. Jj(~ 2006. Stone, Jacqueline I. Original Enlightenment and the Transformation of Medieva1 Japanese Buddhism. Kuroda Institute Studies in East Asian Buddhism 12. University of Hawaii Press, Honolulu 2003. Stone, Jacqueline I. Some Reflections on Critica1 Buddhism. In: Japanese Journa1 of Religious Studies 1999, 26/1-2, str. 160-188. Sueki Fumihiko. 'Two Seemingly Contradictory Aspects of tbe Teaching of Innate Enlightenment (hongaku) in Medieval Japan . In: Japanese Journal of Religious Studies 1995, 22/1-2, str. 3-16. Sutton, Florin Giripescu. Existence and Enlightenment in tbe Lankavatara Sutra. State University of New York Press. Albany 1991. Sútra strdce. Diamantová sútra. Argo - Brody, Praha 1995. Suzulci, Daisetz, Japanese Spirituality, Ministry of Education, Japan 1972. Takasaki Jikidó. Tbe Tathágatagarbha Tbeory Reconsidered, Reflections on Some Recent Issues in Japanese Buddhist Studies. In: Japanese Journal of Religious Studies 2000, 27/1-2, str. 73-83. Tamura Yoshiró. Tbe Ideas of tbe Lotus Sutra. In: Tbe Lotus Sutra in Japanese Culture, Tanabe, O.(ed.), University ofHawaii Press, Honolulu 1989. Tamura Yoshiró. Critique of Original Awakening Tbought in Shóshin and Dógen. In: Japanese Journal of Religious Studies 1984, 11/2-3, str. 243-266. Tamura Yoshiró. Japanese Culture and Tbe Tendai Concept of Origina! Enlightenment. ln: Japanese Journa! of Religious Studies 1987, 14/2-3 , str. 203-210. Tanabe, George J. Jr. (ed.) Religions of Japan in Practice. Princeton Readings in ReIigions. Princeton University Press, Princetn 1999. Two Zen Classics: The Gateless Gate and Tbe BIue Cliff Records. Shabhala, Boston &
., 86
London 2005. Walser, Joseph. Nagarjuna in Context, Mahayana Buddhism and Early Indian Culture. Columbia University Press. New York 2004. Warder, A.K. Indian Buddhism. Motilal Banarsidass, Delhi 1970 (2004). Williams, Paul, Tribe, Anthony. Buddhist Thought: A Complete Introduction to Indian Tradition. Lodon & New York: Routledge, 2000. Watts, Alan, Cesta zenu, Votobia, Olomouc 1995. The Awakening of Faith. A Buddhist Library. [Online databáze] 2006- [cit. 6. srpna 2007]. Dostupný z WWW: