Ročník XV., č. 8
Cena: 10,- Kč
www.senozaty.cz
SRPEN 2013
SENOŽATSKÉ NOVINY Senožaty
Ze Senožat do Senožat na kolech
Nečice Tukleky Otavožaty Ráda promlouvám s lučními květy, které slunce zlatou nití vyšívá. Ráda promlouvám se srpnovými hvězdami – to září nejkrásněji na nebi. (J. Lírová) Když jsou v srpnu velké rosy, zůstane obyčejně pěkné počasí. Když nás srpen deštěm nepokropí, ten už potom škody nenatropí. Když v srpnu hřímá, bude na sníh bohatá zima. Kdo v létě sklízí, je syn zdárný, kdo prospí žně, je syn k ostudě. (Z Přísloví krále Šalomouna)
srpen 2013
L
etošní cyklistická jízda je již minulostí, tento ročník měl start v naší obci, která v minulých ročnících sloužila jako obec cílová. Na startu, který odmávl u své chalupy ve středu 3. července v 8,15 hod. jeden ze zakladatelů dnes již tradiční jízdy (neboť se jel již IV. ročník), náš kamarád Miloš Rašín, se sešlo celkem 13 borců. Byli to manželé Horynovi, Pohanovi, Vaňkovi, Kosovi z Bořetic, sestra Hanýžky Horynů Janica Melicharová s druhem Mojmírem z Prahy a jediný zástupce Senožat u Bechyně Fanda Kolář ze sousedních Sudoměřic. V Červené Řečici se k pelotonu přiřadili Jana Jonášová a Standa Buchta. Na konečné číslo čtrnáct účastníků letošní jízdy stávající třináctku jezdců doplnil v Moravči náš Jožan Razima se svojí basou. Doprovodné vozidlo jsem obsluhoval já, celkovou trasu letos nejenom že naplánovala, ale zařídila vše potřebné kolem Jaruška Pohanová. Borci šlápli do pedálů a jelo se do Křelovic, zde vlevo směr Želiv, před Želivem v kopci odbočka vpravo přes Temechov do Červené Řečice, kde byl již peloton očekáván Janou a Standou. Po nezbytném přivítání se jelo dále směr Milotičky, Útěchovice na spojnici silnice Hořepník – Utěchovičky. Zde vpravo k Hořepníku a po 700 metrech vlevo přes Přáslavice do Samšína. Tady byla naplánovaná přestávka z důvodů návštěvy u soukromého zemědělce Jaroslava Dvořáka a ochutnávka jeho výrobků. Mimochodem stojí za návštěvu, sýry jsou skvělé a zcela určitě nebudete opouštět Dvořákovu farmu bez některého z jeho výrobků v tašce. Po degustaci naše cesta vedla do Pacova, kde byl naplánován oběd.
Oběd vzal nějaké síly, ale bylo nutné jeti dále, z Pacova jsme zamířili na Kámen, kde byla plánovaná návštěva hradu. Po výjezdu z města Pacov jsme po chvilce po pravé straně v lese míjeli nyní již částečně udržovaný vojenský hřbitov německé armády. Pokračovali jsme dále přes vesnici Eš, známou především všem křížovkářům, až ke státní silnici Tábor – Pelhřimov. Tuto jsme přejeli na druhou stranu, kde proběhla krátká porada. Nikdo neměl zájem hrad navštívit, protože jsme tam byli již v minulých letech. Proto se jelo dále přes letištní plochu zezadu do Kámena, kde jsme hned na kraji uhnuli vpravo směrem na Lidmaň. V obci Dobrá Voda jsme Jarušce Pohanů udělali v itineráři trasy změnu a odbočili jsme vlevo směrem na Horní Ves. No dnes to již mohu říci, bylo to proto, že jsme se vyhnuli kopci, ale v tu dobu jsme tvrdili, že je tam krásná příroda. A to jsme vlastně nelhali, v naší zemi je krásně skoro všude. Z Horní Vsi to již bylo do Moravče co by kamenem dohodil a zbytek doběhl, a tak jsme byli v campu Valek, kde byl zajištěn nocleh, něco málo po 15. hodině. Tachometr tento den ukázal 43 km. Pro dnešní den bylo volno, každý trávil dle svého.V Moravči v domě č. 100 je zakázková výroba loveckých doplňků z paroží – p. Petr Chrenšč, lze zhlédnout ukázku na www.vyrobkyzparozi.ic.cz. Skutečně stojí za návštěvu. Jako tradičně po večeři proběhl seznamovací večírek, a to doslova, neb se i tančilo. K tanci i poslechu skvěle hráli manželé Horynovi, Jožan se svojí basou tvrdil muziku a tento band doplňoval objev této sezony Jirka Pohan se svojí valchou. Pokud si pamatuji, tak mnozí nejenom že obdivně zírali, ale bylo slyšet i mnohé obdivné výkřiky, např. „Včelař, máš u mne hlas do ankety Zlatý 1
SENOŽATSKÉ
Foto: účastníci Kolečkování
slavík“, „Včelař umí“, „Včelař, bravo“, „Včelař je nejlepší“ atd. Náš cykloband hrál dlouho do noci, až skoro do ranních hodin, zkrátka dokud měl posluchače. Snídaně byla domluvena na 9. hodinu, po snídani jsme vyráželi do druhé etapy, jelo se přes Lidmaň, Černovice, Choustník do Tučap. Na rozcestí na hrad Choustník byla krátká přestávka. Zde po krátké poradě bylo rozhodnuto, že do cíle, kde měl být oběd, nepojedeme přes Choustník dle plánu, ale že se kopci vyhneme. Zlí jazykové tvrdili, že jezdce bolely nohy z tancování. Nebyla to pravda, do kopce nechtěli ani ti, kteří netancovali. V Tučapech jsme poobědvali, dali si moučník v podobě výborného sulce, který nám dal kamarád řezník Karel Pulkráb, a vyráželo se přes Košice do Plané nad Lužnicí, za kterou jsme měli ubytování v campu Soukeník. Tato část etapy byla smolná. Při sjezdu z kopce na počátku obce Košice se s tvrdostí země seznámila Janča Jonášová a za ní v zápětí Standa Buchta. Doprovodné vozidlo mělo práci, po návštěvě nemocnice v Táboře – Standa ruku v sádře, Jana šití – asi 5 stehů. Oba dva to nesli statečně, Jana byla stále s úsměvem a to rozhodlo, že neukončili jízdu a zůstali s partou. Tato etapa v délce 40 km tedy byla smolná. Poprvé jsme zaznamenali zranění, mimo ošetřované v nemocnici se lehce odřel i náš starosta Zdeněk Vaněk z důvodů telefonování za jízdy, tedy ze služební horlivosti, při které opomněl ovládat své kolo a bác. Odřel se i Fanda Kolář, večer uklouzl na bludném kořenu nedaleko campu. Po večeři vyhrával opět náš cykloband, který posílila jako každoročně
srpen 2013
NOVINY
kamarádka Ivana Pulkrábová, a opět se hrálo pokud byli posluchači. Těch bylo tentokráte více, neb jsme již profláknutí, a tak se na nás prý obyvatelé campu již těšili. Že obdivných výkřiků směrem k valchistovi přibylo, nemusím uvádět. Ráno snídaně opět v 9 hodin a hurá do sedel směr Senožaty u Bechyně přes Ústrašice, Černice, Sudoměřice, Bechyni do cíle cesty. Cesta přes černickou oboru kolem golfových hřišť uchvátila jistě každého, následovala zastávka na bechyňském mostě, přes který jezdí elektrický vlak po první Křižíkově elektrifikované trati v Čechách (1902–1903). Most byl postaven právě kvůli trati v období let 1926–1928, slavnostně byl otevřen 28. 10. 1928 pod názvem „Duhový most“. Jeho výše od hladiny řeky je 60 m. Poté opět do sedel, krátká zastávka na zmrzlinu v Bechyni a hurá do cíle cesty. Vesnice Senožaty 3 km severně od Bechyně, 52 čísel popisných, 105 trvale hlášených občanů, tachometr se zastavil na 33 km. Vyhodnocení akce bylo náročné. Řada rozhodčích rozmístněných po trati neměla lehkou práci, neb se nejednalo o závod, tedy i kritéria byla různá a jezdcům nebylo známé bodování. Např. body o nejlepšího vrchaře získávala dvojice za projetí určeným bodem s nejmenším odstupem od sebe. Nedojít ke kolizi Janičky a Standy, byli zcela jistě vítězi, neb Standa jezdil maximálně 1 m za Janičkou. Takto bohužel obdrželi pouze cenu smolaře, cenu vrchaře obdrželi Libor a Blanka Kosovi a cenu notordy výpravy obdržel Fanda Kolář. Celkové vítězství si odnesl opětovně Jirka Pohan, kterému tentokrát zdatně šlapal na paty Zdeněk Vaněk, který se
musel nakonec spokojit s druhým místem. Na třetím místě se umístnil Mojmír, který stále křičí, že není z Prahy, ale z Jeseníků, že v Praze jen spí. Elektrokolům kraloval jako vždy Jarda Horyna, tato kategorie nebyla hodnocena, snad příště. Vítězové však byli všichni, kteří se na cestu vydali. Odměnou všem byly zážitky, cestování krásnou krajinou, príma parta a s tím i mnoho zábavy a smíchu. Poklona a dík Jarušce Pohanové za práci, kterou věnovala této akci. Malý díl chvály by si zasloužil i Jirka, kdyby k té snídani v Moravči byly ty slíbené párky. Tak Kolahoj a příště zase na kolech. Doufám, že uvidíme i někoho z Vás. Jeňýk 14
PS: Jeňýkovi dík za pěkné ceny pro „vítěze“, za doprovodné vozidlo, které nám všem dopřálo luxus pohodlného cestování a záchranu zraněných. A protože s námi třetí den trasy již nejel, doplňuji jeho článek o jednu zajímavost. Část pelotonu navštívila Muzeum zemědělské techniky v Želeči http:// spejcharzelec.cz/muzeum/, které podle ohlasu bylo velmi zajímavé, včetně zasvěceného výkladu průvodce. V pěkně opraveném špejcharu se nachází (mimo víc než stovku unikátních zemědělských strojů, nástrojů a pomůcek včetně kuriozit) i obrazárna, kde je stálá expozice obrazů malíře Aloise Doležala. Podle všech, kdo neváhali a vešli, určitě stojí za zhlédnutí. Velký dík patří muzikantům za oba prima večery a hlavně Horynům za odvoz kol na zpáteční cestě. Už dnes se těšíme na další ročník. JP
2
SENOŽATSKÉ
Otázka: Jak často jsou vyváženy kontejnery se separovaným odpadem? V poslední době jsou především nádoby na plasty obklopeny různými odpady. Odpověď: Kontejnery na plasty a papír jsou vyváženy třikrát do měsíce, zhruba v desetidenních intervalech. V létě – hlavně v červenci a srpnu – je různých plastů nejvíce a mnohdy kvantitu a kvalitu ovlivňují různí turisté a rekreanti. Stává se také, že ihned po vyvezení se kontejnery zaplní polystyrénem či pytli s igelity, a to je 110 l kontejner skutečně ihned plný. U této příležitosti žádám všechny občany, kteří odpad třídí, aby před vložením odpadu do kontejneru PET lahve, krabice od mléka či džusů sešlápli, dále je potřeba rozložit, a tím pádem zmenšit objem kartonových krabic. Abych byl úplný s odpovědí, tak zvony na čiré nebo barevné sklo jsou vyváženy nárazově podle potřeby.
Otázka: Začátkem července byl uskutečněn výchovný řez stromů v centru obce. Kdo tyto práce prováděl a kolik to stálo? Odpověď: Tyto práce byly uskutečněny v rámci projektu: Revitalizace centra obce Senožaty a prováděli je pracovníci firmy Zahradní služby – Petr Vykrut. Bylo ošetřeno celkem 33 stromů, koruny některých stromů, především okolo kostela, byly zpevněny bezpečnostními lany. U této příležitosti byl také proveden výchovný řez dvou lip u vchodu na místní hřbitov. ZV srpen 2013
Senožatská základní škola
P
řestože jsou prázdniny v plném proudu, žáci a pedagogičtí pracovníci užívají zaslouženého odpočinku, poskytl ředitel školy pan Miroslav Šimek čtenářům Senožatských novin tento rozhovor. Kolik žáků měla škola na konci školního roku 2012–2013? Na konci června měla naše škola celkem 85 žáků, z toho 51 ve třech třídách na I. stupni a pouhých 34 ve čtyřech třídách na II. stupni. Zde v současnosti zažíváme nejhubenější roky v historii školy, zatímco na prvním stupni jsme se již „odrazili ode dna“. S jakým rozpočtem hospodaříte? Příděl peněz ze státní kasy na letošní kalendářní rok činí 3 890 000 Kč. Oproti loňskému roku došlo k jistému navýšení peněz na učebnice a učební pomůcky, když tyto příděly byly v minulých letech až drasticky snižovány. Na druhé straně ale musím říct, že jde jen o přesun peněz v rámci rozpočtu – ubrali nám jinde. Příspěvek od zřizovatele (Obec Senožaty) na provoz školy letos činí 2 400 000 Kč. Z toho bohužel asi třetina padne na pokrytí mzdového propadu – to jsou peníze, na které bychom měli nárok od státu, kdybychom měli větší počet žáků. Kolik pedagogických a provozních zaměstnanců se stará o chod školy? Ve škole pracuje 10 pedagogických pracovníků, z toho devět učitelů a jedna vychovatelka školní družiny. O chod a údržbu budovy se stará pan školník, který je v zimě zároveň zaměstnán jako topič, a dvě uklízečky. O účetnictví se stará paní Hana Němečková. Co vás nejvíce tíží při vaší práci? To by mohlo být téma na dlouhé povídání. Mně například vadí zavedení tržní ekonomiky do školství. Místo dětí chodí dnes do školy výkony a čím více výkonů škola má, tím lépe. Školy jsou dnes ve skutečnosti hodnoceny jen a jen podle počtu žáků či studentů. Vede to k tomu, že střední školy jsou často ochotné přijmout na maturitní obor i žáky, kteří jen s obtížemi dokončili i základní školu. Nebo ji vůbec nedokončili, i takové je dnes možné přijímat. Prioritou je co největší naplněnost tříd. U dětí to pak vede
k tomu, že nejsou nijak motivovány k co nejlepším výsledkům, a tak se nelze divit, že podle mezinárodních srovnávacích testů úroveň vzdělání u nás klesá. Dále bych mohl mluvit o malém počtu žáků ve třídách – to není při výuce žádná výhoda ani pro žáky, ale ani pro učitele, jak se mnozí domnívají. O džungli nejrůznějších předpisů, zákonů, vyhlášek, v nichž se dnes neorientují ani právníci, snad ani nemluvit. Co považujete za největší úspěch ve skončeném školním roce? Asi účinkování našeho dětského divadelního souboru pod vedením paní Dany Pípalové. S pohádkou Čertovské tancování se kromě Senožat představili ještě v Dolních Kralovicích a také na soutěžní přehlídce v Pelhřimově. A protože hru nacvičili opravdu perfektně, postoupili do krajského kola v Třebíči, kde reprezentovali náš okres. Kolik prvňáčků nastoupí v září do prvního ročníku? Podle zápisu by mělo v září nastoupit do prvníku ročníku 11 dětí. Stejně jako v minulých letech budou tvořit samostatnou třídu. Co nového připravujete pro školní rok 2013 – 2014? Tak třeba v dalších dvou učebnách byly před několika dny instalovány za celkem dobrou akční cenu nové interaktivní tabule. O další novinky se postarali reformátoři našeho školství – bude inovovaný školní vzdělávací program, v němž asi nejpodstatnější novinkou je povinné zavedení výuky druhého cizího jazyka. Tím bude na naší škole němčina. Děkuji za rozhovor. Do nového školního roku přeji hodně elánu, kreativních nápadů, vnímavé žáky a spokojené rodiče. ZV
Foto: ZŠ Senožaty
Otazky a odpovědi
NOVINY
Pan ředitel při vítání loňských prvňáčků
3
SENOŽATSKÉ
Ch
NOVINY
Pohled z Čerchova, nejvyššího vrchu Českého lesa (1042 m n. m.) nou na severu. V letech 1325 – 1612 obdrželi Chodové celkem 24 privilegií. Nejdůležitějšími byly osobní svoboda a poddanství pouze králi. Měli i vlastní samosprávu. Odhaduje se, že strážní službu zajišťovalo pouze celkem asi 320 sedláků s rodinami. Po poražení chodského povstání v roce 1695 byl v Plzni popraven vůdce odbojných sedláků Jan Sladký Kozina. (int.)
A právě do této oblasti jsme letos ve dnech 4. – 7. 7. zamířili s našimi turisty a dalšími zájemci. Ve čtvrtek v 6:00 nabral bus v Pelhřimově paní Hodačovou, Jelínkovou, manžele Kybovy, M. a K. Paťhovy, J. a N. Stejskalovy. V Želivě přistoupili manželé Koktovi, Virtovi a Uzlovi a p. Dorazil z Vřesníka. V Senožatech u obchodu nastoupili manželé Pinkasovi a Strnadovi, dále paní Pinkasová, Pohanová, Rendlová a Šafránková. U školy čekali manželé Davidovi a paní Durasová, Josková, Kelíšková, Kulovaná, Marešová, Piklová. V nedalekém Miletíně přistoupil p. Holenda s dcerou Valerií, poslední nastupovali „Humpoláci“ – paní Adamová, Blažková, Drvotová, Dvořáková, Janoušková, Matějů, Sochorová, Sýkorová, Topičová, Vejvodová, Záběhlíková a pánové Duba a Kleiner. V době nástu-
postavena na stejnojmenném kopci, severovýchodně od Kdyně. Je z ní překrásný výhled na panorama Šumavy a Českého lesa, na pohoří Hohen Bogen i na Domažlice. Nad. výška – 773 m. – int.)
Další zastavení přišlo v obci Kout na Šumavě. Odtud se klikatý had z našich těl „odplazil“ asi půl kilometru ke „Klobouku.“ (Gloriet, nazvaný pro svůj tvar Klo-
bouk, stojí na návrší zvaném Kolébka při cestě z Kouta na Šumavě k Mrákovu. Čtyři kamenné sloupy s hlavicemi a patkami nesou dřevěnou konstrukci klobouku krytou šindelem. Tato ozdobná drobná stavba stojí na místě starší dřevěné stavby, která shořela. Vybudován byl pravděpodobně ve druhé polovině 19. století. Jedná se o ojedinělou stavbu glorietu, ke kte-
Foto: IS
odsko je nesmírně svérázné, přitažlivé, jedinečné a spontánní. Je poslední národopisnou oblastí Čech, kde jsou dosud živé lidové obyčeje, nářečí i lidový oděv. Ženy v krojích můžete vidět nejen při slavnostech nebo ve dnech církevních svátků, ale někde se dosud kroj používá i v běžném životě. Je rovněž významným zdrojem národopisných tradic v Čechách. Leží v okolí Domažlic a Kdyně necelých 60 km na jihozápad od Plzně. Zahrnuje jedenáct historických privilegovaných vesnic: Klenčí pod Čerchovem (prastará chodská obec s muzeem zdejších rodáků, spisovatelů J. Š. Baara, J. Vrby a hudebního skladatele J. Jindřicha, nedaleko se nachází Výhledy s Baarovým pomníkem a impozantní vyhlídkou na Chodsko), Újezd (rodiště a pamětní síň Jana Sladkého-Koziny, na nedalekém strážném vrchu Hrádek je možné navštívit Kozinův pomník), Draženov, Chodov, Klíčov, Chodská Lhota, Mrákov, Pocinovice, Postřekov, Stráž, Tlumačov. Chodové byli svobodní sedláci, kteří měli za úkol vykonávat ozbrojenou strážní službu české západní hranice. Zajišťovali neměnný průběh hranice a bezpečný provoz na obchodní stezce vedoucí do bavorského městečka Furth im Wald. Za tuto službu získali ve 14. až 17. století panovnické výsady, které jim dávaly výjimečné postavení ve feudálním systému.Ve středověku Chodové obývali oblast od Domažlic na jihu po Bor, Tachov a Pla-
pu se odhlásila pí Beránková, která v té době zápasila s bolestí zubů. I s řidičem – panem Kačerem – nás bylo 48, tříčlenná rodina Vejvodových měla čekat v cíli = v obci Babylon, hotel Praha. Celkem 51 účastníků. Náš program v kostce? 4. 7. – přes Písek, Koráb, Domažlice do Babylonu 5. 7. - Čerchov, chodské vsi 6. 7. - Horšovský Týn, túra z Domažlic do Babylonu 7. 7. – Lipno – parník, Stezka korunami stromů Místa v busu byla předem dohodnutá, nastupování probíhalo rychle, tak jsme z Humpolce vyjeli několik minut po půl osmé. První zastávka v Písku před 10. hodinou se z původně zamýšlených několika minut protáhla skoro na hodinu – nakonec jsme se vydali k nejstaršímu kamennému mostu v Čechách a podívali se na blízké náměstí, samozřejmě došlo i na občerstvení, posezení u kávy atd. Druhé zastavení na cestě bylo na vrcholu Korábu, kam nás pan Kačer spolehlivě vyvezl. Kdo chtěl na rozhlednu, vystoupal, kdo ne – využil služeb restaurace. (Rozhledna Koráb je
„Klobouk“ nedaleko Kouta na Šumavě
srpen 2013
Dudáci L. Pitter a D. Dřímal z Mrákova
4
SENOŽATSKÉ
ré se váže několik místních pověstí. Nejstarší pověst vypráví, že v těchto místech bydlel slepý mládenec, který proslul jasnovidectvím. V druhé pověsti se uvádí, že jde o místo, kde v srpnu 1431 ztratil svůj klobouk prchající kardinál Cesarini. Podle třetí zprávy, sloužil gloriet koutecké vrchnosti jako úkryt před nepohodou nebo jako místo občerstvení při vyjížďkách a při honech. V roce 2007 byl gloriet kompletně zrekonstruován – int.))
Pobyli jsme zde tak čtvrt hodiny, po návratu k busu se vyjelo směrem na Domažlice. (Centrum Chodska, městská památ. rezervace. V srpnu – folklorní festival Chodské slavnosti a Vavřinecká pouť.) Čas mezi 15:00 a 17:00 patřil především domažlickému náměstí. Jedenáct zájemců trávilo dobu mezi 15:30 a 16:30 v muzeu, ve společnosti opravdu profesionální průvodkyně. (Muzeum Chodska
sídlí ve starobylém Chodském hradu, který byl postaven zároveň s městem Domažlice. Jeho návštěvníci si mohou prohlédnout bohatou expozici, která dokumentuje dějiny města, Chodska a širokého okolí. V rámci prohlídky je možno vystoupit i na hradní věž, odkud se nabízí krásný pohled na město a nejbližší okolí – int.)
Ostatní se potulovali po velmi pěkném – již zmíněném – náměstí. Někteří zdolali 194 schodů 56 m vysoké věže válcového tvaru arciděkanského kostela. Sloužila jako hláska, z osy je vychýlena o 60 cm. Dominanta Domažlic. (Z věžního ochozu mohl pověžný,
který zde bydlel, přehlédnout zákoutí města i jeho okolí. Sledován byl odtud pohyb nepřátel a signalizovány případné požáry, které byly pro středověká města skutečnou pohromou. – int.)
Čekal poslední úsek prvního dne – Babylon s hotelem Praha. Dorazili jsme sem kolem půl šesté. (Babylon je maleb-
ná obec ležící v okouzlující krajině Chodska, kraje s bohatou historií, nádhernými architektonickými památkami, nenapodobitelným folklórem a čarokrásnou panenskou přírodou. Obec je nejvýznamnějším turistickým a rekreačním letoviskem Chodska. Pův. dřevařská osada připomínána r. 1587, u stejnojmenného rybníka o rozloze 13 ha – int.)
Po celodenním programu nás přivítaly dvou a třílůžkové pokoje, mnohé měly vyhlídku na Čerchov (nejvyšší vrchol Českého lesa). V přízemí se nachází restaurace, kde byla na 18:00 objednásrpen 2013
NOVINY
na večeře. Večeřet se začalo se skluzem, takže i večerní program se posunul z 19:00 na 19:30. Přijeli mezi nás dva mladí muži z Mrákova, z dudácké skupiny Buláci. Daniel Dřímal a Lubomír Pitter. Přes hodinu nám hráli a zpívali chodské písničky, vykládali o dudách – popis, funkce, způsob hraní, výroba atd. Některé písničky jsme si zanotovali s nimi. Nechybělo fotografování, zájemci si mohli zkusit na dudy zahrát. Čas do dobrovolně zvolené večerky trávila většina v přízemí na terase. Posezení, poklábosení, zážitky z cesty + další příhody, smích, veselo. Tak tomu má být.
Českého lesa, s Kurzovou rozhlednou – 1042 m/m. Několik uzamčených budov, zčásti zdevastovaných, připomíná pobyt pohraničníků (od r. 1948). Tady sídlila prý elita – většinou vysokoškoláci, kteří střežili vzdušný prostor pomocí radarů a dalších přístrojů, probíhaly odposlechy. Objekt byl dvojitě oplocen a střežen psy cvičenými v útoku na lidi. (Budou-li peníze z EU, chtějí všechny bývalé vojen. objekty nechat zbourat, zůstala by jen věž a rozhledna.) Na tu jsme skoro všichni vystoupali a zase si vyslechli řadu zajímavostí. Pobyt na Čerchově se oproti plánu protáhl, proto jsme kolem Výhledů jen projeli a na pomník J. Š. Baara se dívali z oken busu. (699 m/m, 12 m vysoký, odhalený roku 1933 – int.)
Zato v Klenčí se zastávka neošidila. Pan Benda nám vyjednal mimořádně otevření prodejny s keramikou, bylo zavřeno. Především ženy toho využily – když už tady jsme, přivezeme si domů pravou chodskou keramiku = barevné motivy na bílém podkladu. A právě z Klenčí. Poté se náš průvodce U 5. největšího smrku v ČR (vpravo p. Benda) rozloučil, čekala ho cesta s rodinou do šumavského Rejštejna. Pátek. Snídaně v 7:15. Těsně po Kdybychom v budoucnu potřebovali, osmé přijel pan Benda, ředitel domaž- víme, na koho se obrátit. lických městských lesů. Lesák se vším Z Klenčí jsme projeli Postřekovem, všudy. Rodák z Klenčí pod Čerchovem, Draženovem a zastavili až v Újezdě. velký znalec místního regionu. Setkali Tady ve dvou skupinách čekala prohlídjsme se již v den našeho příjezdu, do- ka Kozinova statku, nedaleko stojí jeho mluvil se program na páteční dopoled- rodný dům. ne = Čerchov, Výhledy, Klenčí. Usedl do (Újezd – dříve také Kozinův Újezd nebo našeho busu, cestou nechal několikrát Újezd u Domažlic – je původní privilegovaná zastavit a předával informace. Zastáv- chodská ves ve střední části okresu Domažliky – místo každoročních poutí, cesta ce. Rozkládá se bezprostředně pod chodskou z Pece pod Čerchovem do Německa, památnou horou Hrádek. Leží 5 km západně velké slavnosti – tradice; část 19 km ka- od Domažlic. Od roku 1958 je v Kozinově statnálu, který prokopali Češi – voda z dru- ku v Újezdě otevřena Pamětní síň Jana Sladhé strany; zbytky hájovny, kam se jez- kého Koziny. Expozice je po rekonstrukci zaměřena na historii chodské rebelie a na život dívali rekreovat za války vysocí němečtí Chodů. Zhlédnout je možné dříve používané důstojníci; místa, kudy vedly v pohrani- hospodářské nástroje, chodské kroje, obyčeje čí dráty – hranice, zakázaná zóna; ryb- a zvyky. V senci můžete usednou za stůl, kteníčky v lesích – my viděli jeden, kde je rý pochází z doby, kdy na statku hospodařil vysazen pstruh duhový a kde řádí bob- Kozina, a pokud si pohoupáte vystavenou ři; dotýkali jsme se pátého největšího dětskou kolíbku, do roka a do dne můžete smrku u nás – obvod ve 130 cm 465 cm. očekávat narození potomka – int.) Z Újezda jsme vyjeli na Hrádek, Krásný smrk a krásný les, vlhko, chlákde se nachází socha J. S. Koziny. Místo dek, příjemné dýchání. Pak jsme již úzkou asfaltkou do- s nádhernými pohledy do údolí, na Dojeli na vrchol Čerchova., nejvyšší bod mažlice. V nedaleké Chodské chalupě 5
SENOŽATSKÉ
se právě chystala svatba, děvčata v chodských krojích nás na chvilku pustila do prostor slavnostně vyzdobených, stihli jsme i fotky. Občerstvit jsme se ale museli u stánku na protější straně.
(Nad Újezdem, rodištěm známého vůdce chodské rebelie Jana Sladkého Koziny (*1652–†1695) vystupuje vrch Hrádek – 585 m/m, který je od roku 1895 korunován sochou tohoto známého „syna Chodska“. Socha, jejíž návrh vytvořil sochař F. Hošek a po jeho smrti dokončil Č. Vosmík, byla odhalena ke 200. výročí Kozinovy smrti. Slavnostní odhalení se tehdy zúčastnilo na 20 000 návštěvníků.. int.)
Z Hrádku jsme dojeli do Trhanova, prohlédli si zvenku Trhanovský zámek, bývalé sídlo Lamingera – Lomikara. A v restauraci U Svatého Jána si konečně v klidu každý z nás objednal něco na zub.
(V lamingerovském zámku je škola v přírodě, ve směru na Klenčí je „lomikarovská“ alej starých lip. V zámku se narodil známý český lékař a spisovatel prof. dr. Thomayer, který pozval na Chodsko A. Jiráska k historickému bádání a literárnímu ztvárnění hrdinného odporu Chodů proti vrchnostenské porobě – int.)
Pak už Babylon, odpočinek. Po večeři procházky v okolí, večer na terase. V sobotu hned po snídani nastalo velké fotografování na schodech hotelu, neboť poslední den nebude ráno čas. Zacvakalo několik fotoaparátů a na řadu přišel Horšovský Týn. Tamní krásný zámek s hradem nabízí několik prohlídkových okruhů. Dostali jsme se na řadu brzy po otevření, kolem 9:15. Hodinová prohlídka se přítomným velice líbila, interiéry stojí za zhlédnutí. Přilehlý park byl oficiálně zavřen kvůli nebezpečí opadávající hradní zdi, ale přesto se v něm pohybovaly skupinky návštěvníků. I z našich někteří neodolali a prošli alespoň část pěkného parku. Ve 12:00 se odjíždělo do Domažlic. Tady byl ještě do 13:30 rozchod. Většina zamířila opět na náměstí, „skupina – muzeum“ zamířila do muzea podruhé, čekal pouze výstup na věž = pěkné výhledy, což se ve čtvrtek nestihlo; před odchodem nákup keramiky. Po půl druhé vyšli od budovy muzea skoro všichni na jedinou túru našeho čtyřdenního pobytu. Popis cesty:
Domažlice – Vavřinec (Veselá hora) – Přírodní park Zelenov (6 km) – Babylon (9 km).
srpen 2013
NOVINY
sedělo na terasách. Zážitky, legrácky, smích – balzám pro duši. Poslední den začal záhy – kolem 5:45 se nakládala zavazadla, na šestou byla domluvena poslední snídaně, v půl sedmé jsme naposled zamávali hotelu Praha. Náš cíl – Frymburk u Lipenské nádrže. Trasa vedla přes Klatovy – Sušici – Vimperk – Volary – Horní Planou – Frymburk. Kdo cestou nepospával, pokukoval po okolní krajině, po šumavských kopcích, sledoval chvilku vodu Teplé Vltavy, města a vsi jen Na parníku Adalbert Stifter – Lipno okénkem busu. Po desáté stanuly naše nohy Z rozcestníku na náměstí (u kláštera) vyjdeme po zelené značce směr Vavřinec (Ve- na frymburské dlažbě. V 10:45 byl sraz selá hora) 587 m. n. m. Projdeme městem u přístaviště parníku. Připlul před 11:00, až k viaduktu a dáme se klikatící silničkou z našich se nalodilo 42 účastníků. Okruh nahoru do kopce. Po cestě mineme kapli sv. – Frymburk – k Horní Plané – zpět do Anny (místo poslední zastávky odsouzence Frymburka, Lipno. My vystoupili až na před nedalekým popravištěm). Během cesty možnost odpočinku na lavičkách. Na vrcholu Lipně, něco před půl jednou. Čekal poslední bod našeho prograVavřince stojí bývalá zotavovna ROH a kostelík zasvěcený sv. Vavřinci. Krásný výhled do mu – přesunuli jsme se do prostoru velkraje, pod kopcem vesnička Stráž. Dále lze kého parkoviště, pod lanovku. Zakoupokračovat do lůna Přírodního parku Zelenov, pení lístků, lanovkou nahoru a „Stezka kde jsou krásné rybníky s chráněnými vodní- korunami stromů.“ Většina z našich na mi živočichy a s romantickým posezením na ní byla poprvé, je teprve rok otevřena. dřevěných odpočívadlech. Ze Zelenova lze Jak od někoho zaznělo – nejhezčí tečpokračovat malebnou přírodou po červené ka na závěr. Poté už jen lanovkou dolů, značce do letoviska Babylon. – int. Tuto 9km trasu jsme zvládli za dvě někteří se ještě v restauraci posilnili hodiny, přičemž hned v úvodu, kdy celý a v 15:30 s námi pan Kačer frčel k domopeloton nevěnoval pozornost hlídání vu. Za Třeboní při krátké zastávce bylo zelené značky, jsme si zašli asi 200 m. možné koupit borůvky, další zastávky Pak již nebyl problém. Na vrcholu Vav- již jen při rozvozu účastníků – v Pelhřiřince jsme se kochali pohledem do ši- mově, Humpolci, Miletíně, Senožatech a v Želivě. rého kraje. Viditelnost byla postačující. Před Pelhřimovem jsem se se všemi Podvečerní i večerní čas trávil každý rozloučila, popřáli jsme si krásné léto podle svého uvážení, většinou se opět a za rok? Náš letošní desátý – kulatý – výjezd měl být posledním. Ale uvidíme. Tyhle čtyřdenní zájezdy si naši oblíbili. Co napsat závěrem? Program se podařilo splnit, viděli jsem nová místa, obohatili se dalšími zážitky, „dobili baterky.“ Musím zmínit jednu z určujících podmínek úspěchu – počasí. Žádný déšť (jen první noc), sluníčko, teplo = pohoda. A jak všichni víme, počasí dělá hodně. A pro naše účastníky, jen pro vzpomínku, několik hesel – nekončící „tlemka“, malá panenka s telefonním sluchátkem, vyměněné klíče, potetovaný muž, akční recepční, „Jája“, skupinka „škodolibců“ na konečné lanovky a také jediná zapomenutá věc v busu. Deštník. Byl můj. :-) A lepší už to nebude. Nebude? Irena Strnadová Na Stezce v korunách stromů 6
SENOŽATSKÉ
Významné životní jubileum v srpnu oslavuje: Bambas Miroslav, Senožaty
85 let
Král Jaromír, Senožaty
70 let
Nezapomeňte se s našimi čtenáři podělit o své zážitky z dovolených a prázdnin, či alespoň poslat pozdrav z cest a zúčastněte se soutěže o předplatné SN na příští rok!
PRAŽSKÝCH PĚT ŠOKŮ
Jednu z atraktivních výstav mi v Praze zajistila šéfka umělecké agentury, říkejme jí třeba Šárka. Ta „atraktivita“ se konala v Divadle Jiřího Grossmanna na Václavském náměstí. Dovezeno – nainstalováno – pohoda! Byl duben roku 1998 a v příjemném předjarním čase jsem odjížděl do hlavního města po skončené výstavě zajistit odvoz vystavených prací. Autobusem, protože autem jsem si do pražského mumraje netroufl. Spokojeně a pohodově se přesouvám na Václavák, šoky měly teprve přijít! Šárka slíbila přijet v půl dvanácté svým autem a malíř pedagog vzorně čekal. Zvyklý ze školního zvonění na přesnost a dochvilnost předpokládal příjezd manažerky v 11.30 hod. Nic! Je 11.45 – netrpělivě šlapu chodník. Houkají poledne. Zase nic. Nervózně se přesouvám do divadla „ano, paní Šárka měla přijet v půl dvanácté“. Tak začínám sundávat obrazy, přebíhám k východu z divadla a zase zpět. Čekat tedy neumím! Mírně šokován se dočkávám po hodině nervů. Prý zácpa – tedy ta v pražské dopravě! Nakládám obrazy (1 jsem prodal) a dlouhou pasáží jen kmitám.
srpen 2013
NOVINY
VOTAVOŽATSKÝ PLOTY 2013 VÝSTAVA OBRAZŮ Jiří Kotek – obrazy Martin Maršík – obrazy a hosté
Petr Adamec – obrazy Jiří Hrůza – obrazy (možná) Roman Kadlec – fotografie (možná) Otavožaty náves 17. 8. 2013 9–18 hodin
Od 14 h. hudební vystoupení Marcel Kříž a Pohublá Zrzka Možnost občerstvení v místě Při nepřízni počasí se akce ruší. Info: 721 927 236 Sponzoři: PIVOVAR POUTNÍK PELHŘIMOV, VACHTA – KOUPELNY PELHŘIMOV
Šárka čeká u auta. Šok číslo 1 (menší) je za mnou. Sedáme do autíčka. Já skrčený na zadním sedadle obložený obrazy a jedeme pro nějaké věci směr kancelář Šárky u Malostranského náměstí. Nepočítal jsem s tím, ale trpělivosti už jsem trochu vyučen. Svěřuji se do rukou řidičky, jedeme a najednou šok (stále menší) číslo dvě. Policajti! STOP! Krčím se mezi rámy (asi pěkný pohled) a slyším: „Paní řidičko, znáte značky? Tady je zákaz vjezdu! Jste ochotna zaplatit pokutu?“ Dochází mi to: jeden prodaný obrázek a teď galantně „padne“ na oltář vlasti! Zapojuji se do vysvětlování a ze skrčené polohy se snažím zapůsobit na city dopraváků. „Vy tam vzadu (!) mlčte a seďte!“ No – pěkné napomenutí pana učitele! Šárka to ale jako správná a pohledná žena umluvila a jedeme dál. Pozor! Teď přijdou šoky „tři a čtyři“! Před vjezdem na Malostranské náměstí „škyt“ – motor zhasnul – stojíme! Došel benzin! Překážíme provozu… „Stando, tlač!“ – a tak tlačím. Už dost apaticky, tlumený vztek dodává sílu. Přesouváme se na levou stranu ulice před jakousi restauraci. Šárka někam mizí shánět pohonné hmoty a já zůstávám v autě. Na zadním sedadle. Vozidlo stojí nešikovně v levé části užší komunikace. Auta odbočující vlevo se za náš „vrak“ a zbědovaného pedagoga řadí.
Řidiči vidí postavu v autě a očekávají odjezd, někteří si ťukají na čelo! Posléze objíždějí „skrčence“ v autě. Nevydržím to a vystupuji. Chodím po chodníku jakoby nic a nehlásím se k špatně zaparkované překážce. Ale nemůžu se vzdálit, nemám ani klíčky k zamčení automobilu. Ty odnesla Šárka! Kapituluji a znovu usedám do skrčené polohy na zadní sedadlo. A teď šok čtvrtý. Pro docela slušného, ale vynervovaného pedagoga nejhorší! K autu přichází pražský suverén a spustí: „Hele, vole, co tady děláš, vole?“ To je něco na pana učitele! Až překvapivě pohotově a dost vztekle reaguji: „Vidíš, vole – sedím, vole – vzadu, vole!“ Pražák ani nemrkl, otočil se a zmizel. Chci domů… Šárka se vrací s malým kanystrem, doléváme benzin a jedeme už bez problémů do její kanceláře za Mikulášským chrámem a posléze do Vlašimi před bránu. Jsme doma! Je už tma. Vynáším obrazy do ateliéru a uvědomuji si, že bych měl řidičku „nakrmit“. Měl bych zavolat Aleně, aby neměla starost. Šárka mi půjčuje mobil a šok číslo pět! Nefunguje – vybitá baterie! Ani se moc nedivím. Jdeme na večeři k Rytířům, moc jsem si jídla neužil… Loučíme se, přeji šťastnou cestu. Koncová světla auta mizí v zatáčce, raději honem domů. Šok číslo šest se nekonal!
7
SENOŽATSKÉ
NOVINY
Tip na výlet: zámek Červená Řečice prohlídkách objektu jsou dostupné na www.zamek-cervenarecice.cz/cs/.
Foto: LF
2. 7. 2013 byl slavnostně otevřen zámek Červená Řečice a zpřístupněn veřejnosti. Informace o historii zámku, či
SALON RELAX budova Obecního úřadu Senožaty
MASÁŽE, PEDIKÚRA, MANIKÚRA PRODEJ VÝROBKŮ FIRMY SALOOS a ČAJE, MASTI BYLINKÁŘE PAVLA VÁNI Těším se na Vaši návštěvu! Barbora Jarošová 604 671 141
DŘEVOPRODEJ SENOŽATY JIŘÍ POHAN V prodeji: lepidla, ředidla, montážní pěny, tmely, silikony, spojovací materiál, hmoždinky… Lazury Remmers vnitřní a venkovní, olejové vosky, palubky, podlahy, lišty, masivní i foliové dveře. Desky Durelis, MDF, spárovky, překližky DŘEVĚNÉ BRIKETY (bal. 10 kg) VODOVZDORNÉ PŘEKLIŽKY PROTISKLUZOVÉ
Centrum pro zdravotně postižené nabízí v rámci spolupráce s Centrem odškodnění VOTUM a.s. NOVOU SLUŽBU:
ZPROSTŘEDKOVÁNÍ POMOCI OSOBÁM POŠKOZENÝM NA ZDRAVÍ PŘI DOPRAVNÍCH NEHODÁCH KONZULTACE JE BEZPLATNÁ!!! Novou speciální službu nabízí Centrum pro zdravotně postižené kraje Vysočina v Pelhřimově. Jedná se o zprostředkování pomoci osobám, které byly poškozené na zdraví při dopravních nehodách, obětem dopravních nehod-řidičům, spolujezdcům, cyklistům, chodcům, i lidem, kteří přišli při nehodě o své nejbližší. Společnost Votum prostřednictvím Centra pro zdravotně postižené pomáhá při získávání odškodnění (až 4 roky zpětně od data nehody), hlavně při jednáních týkajících se nároků za zranění ,na které se vztahuje povinné pojištění. Důležitá informace pro klienty: Konzultace je bezplatná a žádné poplatky předem. Zájemci o případnou pomoc mohou kontaktovat vedoucí CZP Bc. Dagmar Vaněčkovou na tel.čísle 565 324 806, 733 255 149 nebo elektronicky:
[email protected]
www.truhlarstvipohan.cz, e-mail:
[email protected] tel. 606 168 299, 721 327 254, 606 433 483 Vydává 12x ročně OÚ v Senožatech. Redakce, korektury: Mgr. Irena Strnadová, grafické zpracování: Lucie Skálová. Povoleno OkÚ Pelhřimov pod označením: MK ČR E 11396, tisk: OÚ Senožaty, nákladem 160 ks, cena 10,- Kč. Datum uzávěrky je vždy 25. předcházejícího měsíce. Své příspěvky zasílejte e-mailem na adresu:
[email protected] srpen 2013
8
