Základní škola Čimelice Číslo 44 – březen, duben 2013
1
Úvodem Je pondělí 8. dubna a dnes, kdy píšu tohle „úvodem“, to vypadá, že konečně přišlo jaro. Zítra i pozítří to nejspíš bude zase vypadat úplně jinak, ale nevadí, opět nám svitla naděje. Naděje, že za sportem budeme už raději chodit ven než do tělocvičny, naděje, že si konečně pořádně užijeme ty jarní boty, co jsme si před dvěma měsíci koupily (my ženy a dívky), zkrátka naděje, že toto roční období přece jen nebylo smazáno ani přejmenováno, maximálně bylo po určitou dobu nedostupné pro instalaci, jak jsem si přečetla v jednom z žertovných mailů, kolujících po internetu. Vůbec se ukazuje, že ústní lidová slovesnost přetrvává i v době celosvětové počítačové sítě a facebooku, což jsme se ostatně v tomto čísle také pokusili ukázat. S konečně přicházejícím jarem by snad měla u některých z nás odeznít i ta „zimní depka“, která ve skutečnosti není opravdovou depresí – to si můžete ověřit na „desateru přikázání ke zničení sebe sama“, které najdete rovněž v tomto čísle. (Pozor, pokud se u vašich učitelů jedná o skutečnou depresi, pak se s jarem spíše prohloubí.) V novém čísle vás snad rozesmějí tradiční perličky ze školních lavic, zaujmou nápady žáků 8. třídy, kam se podívat do minulosti, inspiruje úvaha Martina Fundy o vlivu médií na náš život (nebojte se, ani na pravidelnou recenzi PC hry nezapomněl) a vůbec si, doufám, se zájmem prolistujete naše jarní číslo Školního zpravodaje, které pak najdete v elektronické podobě na: www.skolni-zpravodaj.estranky.cz Přeji všem příjemné počtení a krásné jaro!
Jana Kubátová
Obsah 3-4 = Vítání jara 5 = Bojkot zimy 6 = Turistický kroužek 7-8 = Florbal 9 = Tenisový turnaj v Miami 10 = Karneval ve 3. třídě 11 = Plastika Madony 12-13 = Návrat do minulosti 14 = Od učitelky nejen (ale hlavně) pro učitelky 15 = Jak vznikají drby 16 = Ovlivňování médii 17 = Výlet 8. třídy do divadla 18 = Tip na knihu 19 = Tip na film 20 = recenze PC hry 21 = Nevinné lži 21-22 = Anketa – střední školy 23 = Basket 24-25 = Rozhovor na dálku 26 = Vtipy 27 = Perličky ze školních lavic 28 = Pojďme pomoci!
2
Naše školní vynášení smrtky a tradice jako taková Ve středu 27.3. jsme jako každý jiný rok vynášeli smrtku Dokonce nám bylo panem ředitelem řečeno, že je moc krásná, až mu bylo líto ji spálit. Nejprve proběhly dvě vyučovací hodiny a po velké přestávce jsme všichni vyrazili společně ven. Děti z prvního i druhého stupně se naučily básničky a písničky o jaru, přednesly je před školou a doprovodily tancem. Šlo o to přivítat jaro a konečně se rozloučit se zimou. Ovšem očekávané jaro se poněkud zpozdilo a ne všichni z toho mají radost. Místo slunečných dnů a zelených, rozkvetlých luk, u nás zůstala ta podivná studená hmota sníh. Poté, co jsme se pokusili spálit smrtku (která nám moc nehořela), všichni chvátali na oběd. Komu by se také chtělo zůstávat v té zimě venku...
A jak to bylo v historii? Vynášení smrti a vítání jara je západoslovanský lidový zvyk pocházející z předkřesťanské éry. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1366, kdy synoda v Praze popisuje zvyk vynášet na jaře z obce postavu představující smrt, za doprovodu zpěvů a her ji přinést k řece, kde je za velkého křiku utopena a lidé se jí vysmívají, že už jim nemůže uškodit. Z roku 1420 pochází zpráva z Polska o vynášení smrti na Bílou neděli. Simona Krajíčková a Gabriela Vinklerová
foto Olga Vilímová
3
Vystoupení dramatického kroužku a pěveckého sboru spolu s třeťáky Po úspěšném vánočním vystoupení Na Hvížďalce začaly dramatický kroužek a kroužek sborového zpěvu připravovat již tradiční vynášení Smrtky. I v letošním roce byly v programu obsaženy písně s jarní tématikou, dětská rozpočitadla, říkanky a básně o jaru. Nově byla zařazena krátká ukázka z díla B. Martinů Otvírání studánek. Na přípravě se podílela celá 3. třída, která nacvičila tanečky a ve slovní části se střídá s dramatickým kroužkem. Dne 15. března jsme měli možnost naše vystoupení předvést v Rakovicích v hostinci U Karasů při příležitosti setkání důchodců. Dopravu 39 dětí zajistili ochotní rodiče a rakovičtí občané se také sešli v hojném počtu. Program dětí se jim velice líbil. Ve středu 27. března dopoledne byla žáky školy i přes nepřízeň počasí vynesena smrtka, a tak již všichni nedočkavě očekáváme skutečné jaro. Hned po Velikonocích začínají děti připravovat nový program pro setkání čimelických důchodců, které se má uskutečnit 17. května, opět v hostinci Na Hvížďalce. Marie Filipová
foto Olga Vilímová
4
Vážení spoluobčané, byl vyhlášen bojkot zimy! Když to ta příroda nezvládá, je nutné, abychom se toho chopili my, lidé. Po krátkém zamyšlení nad efektivní realizací bylo navrženo následující: 1) Ti z vás, kteří mají "ptačí" příjmení, popř. jména (např. Špačková, Kavková, Vrabec, Sýkora, Sýkorová, Jiříček a Jiřička… , Sikorovy měkké "i" neomlouvá - gramatika sem, gramatika tam - každý pták dobrý) vylezou na nejbližší strom a začnou šveholit, švitořit a štěbetat, a jelikož simulujeme jaro, tak se samozřejmě za účelem rozmnožování u toho musí tvářit vilně, dámy poodhalí výstřihy, pánové načechrají chocholy, je povoleno stavět hnízda... 2) Přirozeně Vrána, Vránová, Havran, Havranová, Vraný a podobná havěť zavřou zobáky a odtáhnou na sever, třeba lyžovat, to je jedno. 3) Kolegové Suchý, Suchánek, Sušák, Vysušil a jim podobní poberou lopaty, smetáky, vysavače, hadry a fény a začnou odstraňovat sníh a vlhkost, pomůže jim např. Teplý, Teplá… 4) Ti z vás, kteří disponují příjmením typu - Louka, Fiala, či jmény typu Květa, Jiřina, a ojedinělí jedinci jako Petr Klíč apod. , se výrazně oblečou, nalíčí a na místech již ošetřených pány Suchým a spol. zahrabou své bosé nohy po kotníky do země, vztyčí paže směrem k nebi a budou se tvářit blaženě. 5) Ježek, Kuře, Zajíc, Králík - vylézt z brlohů, odblešit a rozmnožovat !!! 6) Ostatní, s nepoužitelnými jmény jako Nykodýmová, Joura, Šilhavá ..., se lehce oblečou a za tance Volání jara, začnou zpívat píseň s jarní nebo letní tématikou ( Léto - I. Bartošová, Léto je léto - Son of Jamaica- Helena Vondráčková atp.), choreografie je individuální, zakázány jsou pohyby připomínající sníh, sněžení, vánoční stromek, lyžování, let na lyžích, Ježíška, soba a podobné symboly zimy, počet opakování nejméně 5x denně ! 7) Pány a dámy Mrázek, Mrázková, Studený, Studená, Zima, Zíma, Zímová a jim podobné je bohužel nutné obětovat … Jaru zdar !!!!!!!! zdroj: ústní lidová slovesnost kolující po internetu
5
Únorové výlety turistického kroužku Každou únorovou sobotu jsme se mohli zúčastnit celodenního plavání v německém Ambergu. Výlety pořádala paní učitelka Maštalířová. Na výlety nakonec odjelo celkem 26 dětí naší školy. Od rána do odpoledne jsme projížděli disco tobogánem, divokou řekou, proplouvali jsme různými bazény. Masírovali jsme se v několika typech proudů a ve vířivých vanách. Malé děti si hrály v dětském bazénku se skluzavkou. Také jsme si zacvičili v podvodní posilovně. Komu byla zima, šel se ohřát pod horské sluníčko, do sauny nebo páry. Zvláštní atrakcí byly zvukové jeskyně, kde jsme zašeptali, znělo to jako veliký řev, ale venku nebylo slyšet vůbec nic. Celý vstup do jeskyně byl totiž za padající vodní stěnou. Pro pořádné sportovce tam byly dva sportovní bazény, kde jsme mohli trénovat fyzičku. Nejmladší účastnicí byla tříletá Anička, která na zpáteční cestě upadla do tvrdého spánku. Stejně jako my všichni, kteří jsme se také výborně bavili. A teď jedna hádanka… Kdo je ten plavec na fotografii schovaný za dlaněmi? Kdo uhádne, může získat sladkost u paní učitelky Maštalířové. A na co se můžeme těšit na jaře? Na výlet do zábavního parku s dinosaury, indiány, malou zoo a různými pouťovými atrakcemi. O všem budete včas informováni… Výletům ZDAR! žáci 3. třídy
6
Florbalisté ZŠ Čimelice obsadili v turnaji o pohár starosty obce Čimelice 1. místa Ve čtvrtek 21.února 2013 se v čimelické sportovní hale konal další ročník florbalového turnaje „O POHÁR STAROSTY OBCE ČIMELICE“. Turnaj je určen pro žáky 1. stupně základních škol a je vypsán pro dvě kategorie, pro žáky 1.- 3. třídy a žáky 4.-5. třídy. Turnaje se zúčastnily čtyři základní školy – pořádající ZŠ Čimelice, dále ZŠ Mirotice, ZŠ Mirovice a ZŠ Chraštice. Co se týká hracího systému, v každé kategorii hrál každý s každým. Hrací doba byla pro mladší i starší kategorii 1x15 minut. Čimelickým žákům se turnaj velmi vydařil, vyhráli všech 6 zápasů a obsadili v obou kategoriích 1. místo! Žáci 1.-3. třídy zvítězili nad Chrašticemi 5:1 , nad Miroticemi 1:0 a porazili ZŠ Mirovice 2:0! Konečné pořadí: 1. ZŠ Čimelice, 2. ZŠ Mirotice, 3. ZŠ Mirovice, 4. ZŠ Chraštice Sestava 1.-3.třída: Jan Štěpánek, Martin Štrouchal, Martin Pavlíček, Daniel Sommer, Petr Zvonek, Petr Buřič, Lukáš Kostohryz, Vojtěch Luzum, Tomáš Provazník, Štěpán Pavlíček a Natálie Hovorková V kategorii žáků 4. -5. třídy zvítězily Čimelice nad Chrašticemi 5:1, nad Miroticemi 3:0 a nad Mirovicemi 1:0! Konečné pořadí: 1. ZŠ Čimelice, 2. ZŠ Mirotice, 3. ZŠ Chraštice, 4. ZŠ Mirovice Sestava 4.- 5. třída: Josef Kuchejda, Petr Veselý, Jan Kulas, Adam Bína, David Račan, Filip Chylík, Filip Kolář, Patrik Pěknice, Martin Mendl, Marek Ulč, Jakub Vít a Petr Pavlíček Všichni účastníci dostali diplomy a první tři týmy i nádherné poháry. Diplomy předal ředitel ZŠ Čimelice, pan Josef Pouch, a poháry předal starosta obce Čimelice, pan Vladimír Pánek. Vláďa Linhart
7
8
Tenisový turnaj v Miami Turnaj se odehrál samozřejmě v Miami :) Hned po Grandslamech (Wimbledon, Roland Garros, Australian Open a US Open) je to jediný turnaj, který trvá déle než 8 dní a ve kterém je více než 64 hráčů. V roce 2010 dvanáctidenní turnaj zaznamenal rekordní návštěvnost, když do areálu zavítalo přes 300 000 osob. Vítěz turnaje dostává 719 160 dolarů (finalista 350 970). Letos se zúčastnili i Tomáš Berdych a Petra Kvitová. Kvitová ve třetím kole podlehla Kirsten Flipkensové. Tomáš Berdych měl taky velké problémy, ale nakonec se dostal až do čtvrtfinále, kde podlehl Richardovi Gasquetovi 3:6, 3:6. Ten prohrál o kolo dál s Andym Murraym. Hvězda turnaje byl Tommy Haas, který porazil hladce 6:2 a 6:4 světovou jedničku Novaka Djokovice. Dostal se až do semifinále, kde prohrál ve třísetové bitvě s Davidem Ferrerem. Na titul nakonec dosáhl Andy Murray, který porazil ve finále Davida Ferrera. Lukáš Vala
isport.blesk.cz
9
Karneval ve třetí třídě Proč si neužít předprázdninový pátek? To nás napadlo v druhé půlce února. Tak jsme se domluvili s naší paní učitelkou Maštalířovou a poslední předprázdninový pátek jsme se všichni převlékli za masky a uspořádali jsme třídní karneval. Druhou vyučovací hodinu jsme měli diskotéku Dády Patrasové s paní učitelkou Vladykovou. Třetí hodinu jsme sehráli předem nacvičené divadelní scénky. Viděli jsme maskovanou bitvu, taneček zajíčka a jeho veterinářky a pohádku o krásné panně a lištičce. Zúčastnili jsme se všichni. Soutěž o nejkrásnější masku vyhrál růžový zajíček Sáry Vaňáčové. Do třídy se dostavili také policista i vězeň, hasič, vojáci, princezny, nevěsta, tanečnice v originálním kroji souboru Prácheňáček a španělská tanečnice. žáci 3. třídy foto Šárka Maštalířová
10
Práce na plastice Madony V minulém roce jsem byla oslovena bývalou starostkou Čimelic paní Vlčkovou a paní ing. Valovou, které spolu s dalšími chtějí zlepšit stav kapličky u sádek. Požádaly nás keramiky, abychom vyrobili plastiku Panny Marie. Barevně jsem zpracovala grafický návrh a v říjnu proběhla konzultace s památkáři. Přístup z jejich strany byl velmi vstřícný a přínosný. Následovala fáze technické přípravy, která byla nejsložitější. Po jarních prázdninách se sešel náš realizační tým ve složení Marcela Vejcharová, Berenika Políčková, Irča Filipová, Kája Habichová, Majda Kulasová, Kuba Pavelka, Míša Počtová, Pavel Štěpánek a Anička Válová a dal se do vlastní práce s hlínou. Za dvě odpoledne byla podoba plastiky Madony hotova, nejvíce nás potrápila postava Ježíška. To ale zdaleka není všechno. Plastiku vysokou 150 cm nelze vypálit jako celek a je nutno ji rozdělit na menší fragmenty a ty potom vyztužit žebrovím. Rozdělení postavy musí být provedeno tak, aby jednotlivé části kopírovaly její přirozené linie, vešly se do pece a při následném složení nerušily výsledný dojem. Pak ještě naglazovat, dozdobit, každý díl dvakrát vypálit a stále se obávat, jak vše dopadne. Riziko čeká v každé fázi zpracování. Držte palce, ať se nám dílo podaří! Marcela Vejcharová
11
Návrat do minulosti (ukázky z úvahy žáků 8. třídy) Kněžna Libuše a královna Isabela Kdybych se mohl vrátit v čase, vrátil bych se do doby, kdy vládla Libuše. Se svými schopnostmi a inteligencí bych se asi nikam moc nedostal, ale mohl bych říci Libuši, co v mé době bylo, a tím jí pomoci. Potom, o řadu let později, bych řekl Španělům, královně Isabele a králi Ferdinandovi, že když pojedou na západ, nedorazí do Asie, ale do Ameriky, a že Země je kulatá. A pak by mé (podle nich) výmysly potvrdili vědci a Kryštof Kolumbus. Kdybych mohl cestovat dál, zabránil bych spoustě vražd, o kterých jsme se učili v dějepise, a pak bych se vrátil zpět do mé doby, která by byla úplně jiná, než když jsem odcházel do minulosti. Myslím, že by se lidé navzájem více respektovali a vážili by si jeden druhého. Michal Samko Život princezny Často přemýšlím o tom, jaké by to bylo vrátit se do doby Marie Terezie. Narodit se jako její dcera a žít princeznovský život. Vyrůstat na zámku, být bohatá a ušlechtilá. Chtěla bych se učit všechny ty věci, co se je učily dcery Marie Terezie, jako je jízda na koni, tanec a správná chůze. Také bych chtěla potkat svého vysněného prince. Ale na druhou stranu bych se tam asi nudila, nebyla by tam ani televize, ani počítač, a dokonce ani telefon. Musela bych se celý den učit správnému chování, a to není příliš zábavné. A toho prince bych taky určitě nepotkala, protože sňatky v té době byly domluvené předem. Asi je pro mě lepší žít v době plné vymožeností, přesně v té době, ve které právě žiju. Monika Štětinová Chtěl bych se vrátit do roku 1920 V roce 1920 bych chtěl být v létě a na podzim. Chtěl bych totiž zkusit sklizeň a setbu obilí, sázení brambor apod. Hodně mě láká zkusit orat s „čertem“ a volkem a porovnat to s traktorem a větším pluhem. Ale nechtěl bych zažít ty hrozné a smrtelné nemoci, protože na ně nebyly prášky a lidé hodně umírali. Nechtěl bych zažít 2. světovou válku, protože tam je velká pravděpodobnost, že bych umřel. Nejvíc bych chtěl poznat lidi, kteří v té době žili, protože se mi zdají velmi přátelští a hodní, a hlavně nekradli, protože jim stačilo to, co mají, protože byli skromní, a ne jako my, že když něco vidíme, hned to musíme mít. Jirka Šuk
12
Výlet k dinosaurům Kdybych se mohl vrátit v čase do jiné doby, tak bych se podíval k dinosaurům. Musel bych se schovat před masožravými dinosaury, protože já bych byl proti nim prcek. Schoval bych se do jeskyně a žil bych v ní až do léta. Mohl bych se koukat na dinosaury, jak proti sobě bojují. Ale musím si dát pozor, aby mě nesnědli. Musel bych si něco ulovit, abych se najedl. A chtěl bych, aby se se mnou nějaký dinosaurus skamarádil, abych se na něm vezl. Ale když mi ten dinosaurus zemře, budu smutný ... Mirek Kříž Návrat mezi Vikingy Mezi Vikingy by se mi žilo těžce, protože bych musel válčit a pracovat, ale bylo by na tom dobrý, že bych si mohl vyrobit svoji loď a taky že bych dostal jejich sekeru a něco na sebe – byl bych oblečený jako Vikingové. Blbé by bylo, že bych měl dům ze slámy a dřeva a k tomu mnoho dětí a byla by s nimi dřina. Tomáš Kříž Doba neandrtálců jinak Chtěl bych se vrátit do doby neandrtálců, protože bych chtěl naučit neandrtálce počítat, psát, číst a vytvářet nějaké jednoduché nástroje, abychom v budoucnu mohli být mnohem dál s nástroji, medicínou atd. Dokázali bychom létat do vesmíru mnohem dál a mnohem levněji. Lidé by snad vynalezli nový druh pohonu a snad by dokonce stát zrušil DPH a snížil daně a poplatky za elektřinu a plyn. Snad by také lidé přišli dřív na to, že mají šetřit se zemním plynem a uhlím. Kryštof Tomášek
www.topclanky.cz
www.toysdreamworld.com
13
Od učitelky nejen (ale hlavně) pro učitelky O tomto čísle Školního zpravodaje jsem si myslela, že bude čistě jarním. Když se tak ale dívám z okna na občas poletující vločky sněhu, otáčím ovladačem radiátoru a přidávám topení na maximum, aby mi při psaní neztuhly prsty, nemohla jsem si pomoct a musela jsem do zpravodaje zařadit výtvor ústní lidové slovesnosti (autora neznáme), který jsem nedávno obdržela mailem. Je zhruba o tom, že když něco nepřichází, musíme si to vytvořit sami. Třeba i jaro (viz strana 5). Třeba i dobrou náladu. V souvislosti se stále nekončící zimou a „zimní depkou“ jsem také v knihovně narazila na příručku „Jak zvládat depresi“, kterou jsem kdysi zakoupila svému partnerovi, a našla v ní Desatero přikázání ke zničení sebe sama. Pokud vás zajímají, jsou to tahle: 1. Nikdy neuděláš žádnou chybu. 2. Budeš znepokojen, kdykoliv se ti něco přestane dařit. 3. Budeš obviňovat svého souseda jako sebe sama. 4. Sama sebe nebudeš mít rád, nic si neodpustíš a budeš se odmítat. 5. Vždy budeš očekávat, že se věci budou dít jinak, nežli se dějí. 6. Budeš hledat souhlas se vším, co děláš, a projevy náklonnosti a lásky u každého, s nímž se setkáš. 7. Budeš se za každou cenu vyhýbat všem těžkostem v životě, vědom si toho, že sám nejsi schopen nic ve světě změnit a vinou své minulosti na to nestačíš. 8. Budeš se neustále velice intenzivně zabývat vším, co tě trápí. 9. Budeš pasivně sedět a čekat, že tě navštíví štěstí a že tě potká nezměrná radost. 10. Pokud jde o tvé vlastní štěstí, budeš věřit, že to cele závisí na druhých lidech, a ne na tobě. Toto zrcadlo nabízí lidem, kteří se propadají do skutečné deprese, Richard L. Mason. Pokud v něm vidíte nějakou myšlenku, která se shoduje s vaším postojem, varuje vás: „Nepřestaneš-li se tohoto přikázání držet, dopadne to s tebou zle.“ Protože osobně už jsem od některých kolegů dostala nálepku skeptika se sklonem k depresi, nedělá mi celkem potíže se do tohoto zrcadla podívat. A co vy? (Pokud máte jen tu „zimní depku“, s jarem odezní. Naopak lidem se skutečnou depresí většinou jaro nepřidá…) Jana Kubátová P.S. Letošní zima byla v Evropě nejchudší na sluneční svit za posledních 43 let. Sluneční světlo přitom podporuje dobrou náladu a tvorbu životní energie, protože stimuluje produkci serotoninu (jeden z neurotransmiterů v mozku, jehož nedostatek se projevuje také depresí).
14
Jak vznikají drby … Náš dům je jako jedna velká rodina. Všechno na sebe víme, nic se neutají. Spíš naopak. V přízemí bydlí správce, jmenuje se Chmelař. Loni v zimě, když šel ráno sypat sníh, zjistil, že mu někdo zlomil násadu u lopatky na písek. Šel domů a řekl to ženě. V mezaninu zaslechla slečna Cíznerová, že někdo zlomil panu Chmelařovi něco u lopatky, a usoudila, že by to mohlo být jedině žebro. Zpráva letěla po domě a každý cítil potřebu si ji trochu vylepšit…
(dokončení textu Jiřího Suchého) Pan Novák, který bydlí ve 3. patře, potkal na schodech paní Cíznerovou a ta mu povídá: „Slyšela jsem, že pan Chmelař má zlomená dvě žebra a leží v nemocnici.“ O patro níže bydlí pan Doucha a zaslechl konec rozhovoru. Doma povídá manželce: „Pan Chmelař měl nehodu, leží v nemocnici, má zlomená tři žebra a k tomu otřes mozku.“ Paní Douchová jde na nákup a před domem potká paní Lukešovou. Říká jí, že pana Chmelaře asi porazilo auto, je na tom špatně, má zlomená žebra, něco s hlavou a prý zlomené obě nohy. Je to s ním celkově špatné. Druhý den ráno odchází všichni z domu do práce a na silnici vidí pana Chmelaře, jak si to vykračuje k domu a přes rameno si nese novou násadu k lopatce. Paní Lukešová na něj volá: „My mysleli, že jste v nemocnici!“ Pan Chmelař zakroutí udiveně hlavou a povídá: „ Ale kdepak, byl jsem v obchodě, zlomila se mi včera násada u lopatky, tak jsem musel obstarat novou.“ Lidé z domu se na sebe podívali a začali se smát. Nakonec si vše pověděli a rozutekli se do práce. Natty Hulešová
15
Ovlivňování médii? (úvaha) Média. Věc, se kterou se setkáváme neustále. Každý den. Většina lidí se dívá na televizi, čte noviny, poslouchá rádio nebo sleduje dění na internetu. Toto všechno, a ještě mnohem víc, jsou média. Z médií se dozvídáme všechny informace o dění v republice i ve světě. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, že vše, co nám nadhazují, nemusí být nezbytně pravdivé? Představte si tuto situaci: někde ve světě se stalo opravdu něco důležitého. Normálně by se o této události udělala reportáž, článek nebo tak podobně. Ale co když se to někomu velmi významnému nehodí? Co když nechce, aby se o této zprávě svět dozvěděl? V tomto případě pro něj není problém celou zprávu vyškrtnout, nebo dokonce zcenzurovat a naprosto obrátit její skutečný význam. Je děsivé pomyslet na to, jak neuvěřitelně snadná je manipulace s lidmi. Možná jste už někdy slyšeli citaci: „Dějiny píší vítězové.“ Jako příklad si teď vezmu druhou světovou válku. Neustále se mluví o tom, jak byly Hitlerovy koncentrační tábory kruté, kolik v nich bylo zavražděno lidí a tak podobně. Ale jak moc se mluví o tom, že to samé se dělo na straně Sovětského svazu, na vítězné straně? Je dokonce možné, že jste o tom nikdy neslyšeli, ale Stalinova krutost byla podobná té Hitlerově. Tím se samozřejmě ani jednoho z nich nezastávám, jen podotýkám, že to skoro vypadá, jako by se celá ta věc vypustila z historie, protože se vítězné straně zkrátka nehodila. Podobná věc se ale může dít v nynějších vojenských konfliktech. My nemusíme být nezbytně ti „dobří“. Média se v nás neustále snaží zachovat pocit bezvýznamnosti. Zkuste zapřemýšlet, proč se o toto snaží? Proč chtějí, abychom si připadali nicotně a naše politiky brali jako nějaké božstvo? Nejsnadnější a nejúčinnější způsob, jak si udržet nadvládu, je strach. Tohle platilo ve světě už od středověku, a platí to dodnes. Tento strach nám zajišťují média. Neustálé boje v Afghánistánu, Iráku, Íránu, hrozící konflikt v Koreji. Toto jsou věci, o kterých nás média neustále a pořád dokola informují. Znovu a znovu. A nějaké hezké zprávy jsou prosím kde? Tohle si můžete ověřit sami. Večer si sedněte k televizním novinám a počítejte, kolik zpráv je dobrých. K velkému číslu se opravdu nedostanete, a je i velká pravděpodobnost, že tam nebude žádná. Takže, tohle byl můj lehce pesimistický pohled na celou věc. Na závěr bych chtěl říci, abyste nevěřili všem zprávám a novinkám, co na vás média vyplivnou. O zprávách, které vás zaujmou, si něco najděte a buďte objektivní. Nebuďte ovečky, které bezprostředně věří všemu. Nemusí to totiž být pravda. Martin Funda
16
Výlet 8. třídy do divadla Za jednoho chladného a zmrzlého rána jsme se sešli na autobusové zastávce v Čimelicích. A za chvilku jsme jeli do Prahy. Dojeli jsme až na zastávku Na Knížecí, odkud jsme šli do obchodního centra Nový Smíchov. Tam jsme byli chviličku a pak už jsme vyrazili do divadla Na Fidlovačce, kde jsme měli zamluveny vstupenky na retro komedii Hostinec U Kamenného stolu. Jak praví upoutávka Divadla Na Fidlovačce, je to úsměvná retro komedie z dob, kdy muži byli ještě okouzlujícími džentlmeny, dámy hodny dobývání a lázeňské městečko Džbery pod Skálou se hemžilo podivuhodnými postavičkami a osudy (tak jak to ve stejnojmenném humoristickém románu popisuje Karel Poláček). Příběh líčí trápení pana hostinského, kterému uprchla manželka s nafoukaným dramatickým umělcem. Pan hostinský truchlí a v hostinci nemá kdo obsluhovat návštěvníky. Dvěma rozhádaným bratrům nezbývá, než se o podnik postarat sami. S hostincem to možná půjde z kopce, ale my jsme byli svědky celé řady komických výstupů, milostného vzplanutí a soupeření, rodičovského dilematu a mnoha jiných humorných i dojemných neduhů, které netrápí jen těla návštěvníků hostince U Kamenného stolu, ale i jejich povahy a srdce. Po divadle jsme se opět vrátili do centra Nový Smíchov, kde jsme se naobědvali a někteří i ponakupovali. Po zhruba hodině jsme šli na zastávku autobusu a po chviličce vyrazili zpět do Čimelic. Kristýna Račanová www.fidlovacka.cz/divadelni-hra/hostinec-u-kamenneho-stolu
17
Tip na knihu Enid Blytonová napsala hodně knih pro mládež. Já jsem vybral sérii čtyř knížek, které se mi nejvíce líbí. Jsou to:
TAJEMNÝ OSTROV
www.kosmas.cz
Dina a Filip Manneringovi se seznámí se sympatickými sourozenci Luckou a Jackem. Kluci si hned padnou do noty. Oba milují zvířata, Filip si nosí několik krys za bundou, Jack s papouškem Kiki jsou nerozlučná dvojka. Naše čtyřka je pozvaná na Vichrov, do starého domu na útesech. Konečně prázdniny, o jakých se jim ani nesnilo! Děti prozkoumávají jeskyně na pobřeží a vypraví se i na neobydlený ostrov. Nikdo však netuší, že ostrov není zdaleka opuštěný ...
TAJEMNÝ HRAD Kdo by se netěšil na prázdniny, zvlášť když je strávíte na venkově a s partou! Dina, Filip, Jack a Lucka budou konečně zase spolu! A co teprve když ráno ze svých oken uvidí zříceninu starého hradu. Naše čtyřka zahlédne na hradbách dva podezřelé muže a vypátrá, kudy zmizeli ve sklepení hradu. Co tam provádějí? K čemu jim slouží úkryt a kam vedou tajné dveře? Děti se znovu neomylně zapletou do nebezpečného dobrodružství …
TAJEMNÉ ÚDOLÍ Naše čtyřka dobrodružství přímo přitahuje. Představte si – večer na sportovním letišti a omylem nastoupíte do nesprávného letounu. Místo slíbeného vyhlídkového letu s přítelem Billem se parta ocitne v neobydlené divoké končině, bez zásob a bez jakéhokoli tábornického vybavení. Musí se ukrývat před zločinnými piloty a jejich bandou, vypátrat, co tam pohledávají, ale hlavně musí přežít!
TAJEMNÉ MOŘE Když Bill vezme všechny čtyři děti na ornitologickou expedici na ostrovy v severním Skotsku, všechno vypadá růžově. Ale vtom zdánlivě klidném liduprázdném prostředí je Bill unesen a děti prožijí další divoké dobrodružství! Já mám všechny a vřele je doporučuji všem, kteří si jen trochu rádi čtou… Pavel Štěpánek
18
Tip na film Film, o kterém jsem se rozhodla napsat, se jmenuje Forrest Gump. Myslím si, že většina z vás o filmu už slyšela, nebo jste ho dokonce už viděli, ale řekla bych, že i tak stojí za to se o něm zmínit. Forrest Gump, zdánlivě obyčejný muž, který od dětství dělal, co se mu řeklo. Do života si tak odnesl několik ponaučení své pečlivé maminky a osvědčené pravidlo, jež se mu hodí mnohokrát v nejrůznějších situacích: „Když se dostaneš do problémů, utíkej.“ Forrest proutíká školou, jako hráč amerického fotbalu i univerzitou, potom peklem vietnamské války a zoufalstvím nad matčinou smrtí. Vždycky je totiž někdo nebo něco, co po něm skutečně či obrazně "hází kameny". Nakonec však Forrest poznává, že jsou i jiná řešení situací než útěk. Svůj život spojuje s kamarádkou ze školy Jenny, která pro něj zůstane provždycky jedinou láskou, s přítelem z vojny, černochem Bubbou, který dá směr jeho úvahám o lovu krevet, a s poručíkem Taylorem, jemuž ve Vietnamu zachrání život. Forrestova životní pouť od 50. do 80. let minulého století je prezentována jako vyprávění hrdiny, neschopného hodnocení situace. Forrest jako sportovec i jako válečný hrdina se setkává se slavnými lidmi, které nakonec vždycky někdo zastřelí (J. F. Kennedy, J. Lennon). Také jeho bližní umírají, ale on sám zůstává. Dopracovává se od útěku před životem k úvahám o lidském osudu a o Bohu. Soukromý Forrestův osud zároveň postihuje třicet let poválečných amerických dějin. Nakonec snad jen jedno moudro z filmu: „Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš.“ Já osobně si myslím, že Forrest Gump je jeden z nejlepších filmů, co byl kdy natočen. Film byl nominován na 13 Oscarů a 6 z nich získal. To, myslím, mluví za vše. Magdalena Kulasová
en.wikipedia.org
19
Recenze PC hry - War Thunder
Druhá světová válka je ve svém plném proudu. Musíme nutně obsadit strategické body. A to za pomocí vás, pilotů! Budete podporovat přátelské pozemní jednotky a chránit je před nebezpečím. Nějaké otázky? Ne? Rozchod! Až se načte mapa, vylétáme! Přesně takhle si můžete představit tuto masivně multiplayerovou hru War Thunder. Vy, pilot jedné z pěti frakcí (Japonsko, USA, SSSR, Velká Británie a Německo), se dostáváte se svým letadlem do vzdušné bitevní vřavy. Tato hra se ale momentálně nachází ve fázi betatestování, to znamená, že ji nemůžu přímo zrecenzovat, takže toto považujte spíše za preview/review/cokoliv končící na –view. Každá frakce má k dispozici opravdu širokou paletu letadel z období 1930-1948, které jsou detailně zpracované. Za Velkou Británii se můžete vydat do boje třeba se stíhačem Spitfire, za Němce vylétnete například s Messerschmittem a tak dále. Ale letadla nejsou jediná věc, kterou bude War Thunder v budoucnu moci nabídnout. Můžete se těšit i na pozemní boj, ve kterém budete moci ovládat tanky nebo lodě, což za vás zatím obstarává AI. Všechny hráče potěší spousta možností nastavení obtížnosti. Můžete si nastavit vše, co vám hru udělá realističtější nebo naopak. Podle toho se také dělí multiplayerové obtížnosti na arkádové, historické a realistické bitvy. Hodnocení se pro tentokrát zdržím, jelikož, jak už jsem se jednou zmiňoval, se jedná o hru v beta verzi, což znamená, že je v testovací verzi a všechno to, co zatím obsahuje, se může rychle změnit.
Martin Funda
zdroje obrázků: epicgamesit.weebly.com hdwallpapers.in
20
Nevinné lži Jedná se o cyklus osmi televizních filmů, který vysílá Česká televize od 24. 2. 2013 každou neděli v osm hodin. Všechny filmy pochází z naprosto odlišných prostředí a jednají o naprosto odlišných problémech, ale přece jenom mají něco společného- původně malé, nevyzpytatelné, ale někdy nakonec velmi bolestné lži. Možná právě proto, že jsou příběhy tak různorodé, cyklus sklízí takový úspěch. Náplň filmů jsou intimní záležitosti, které se ovšem byť jen z části týkají každého z nás. www.ceskatelevize.cz
Já osobně jsem zatím viděla všechny díly a pokud bych je měla nějak ohodnotit, dala bych 9 hvězdiček z 10. Pokaždé jsem se nezmohla na nic jiného, než jen konsternovaně hledět na obrazovku. Zaujali mě jak povedené scénáře, tak i kvalitní výkony herců. Pokud jste ještě neshlédli ani jeden díl Nevinných lží a já vás svojí „povedenou recenzí“ přesvědčila, že ta hodina a deset minut v neděli stojí za to, můžete se těšit na další díl, který se bude vysílat 14. 4. 2013. Děkuji za pozornost a přeji vám krásné pokoukáníčko. Monika Valová
Anketa – Náš výběr středních škol Letos pro nás deváťáky nastal ten klíčový okamžik vybrat si, kam a na jakou střední školu si podáme přihlášky. Občas to opravdu nebylo lehké, ale nakonec jsme se všichni dokázali rozhodnout. Mohli jsme si poslat celkem dvě přihlášky, a to do 15. 3. Teď už máme všichni přihlášky doručené tam, kde mají být, a jen čekáme na informace o přijetí na danou školu. A proto jsme se zeptali několika spolužáků, kam jejich přihlášky směřovaly a na jakou školu by vlastně chtěli jít.
Na jaké školy sis podával/a přihlášky? Martin Funda: Mám přihlášku na Průmyslovou školu v Písku a na Gymnázium v Písku. Lucie Vlasáková: Dala jsem si přihlášku na zemědělku a na učňák, na obor kuchař číšník. Aneta Vacková: Na Obchodní akademii v Písku a na ekonomiku do Milevska. Tereza Směšná: Chci na zemědělku a zdrávku.
21
Petra Kožíšková: Na střední zemědělskou školu, obor agropodnikání, a na střední odbornou školu, obor ekonomie. Simona Krajíčková: Podávala jsem si obě na jednu školu, ale každou na jiný obor. Střední zdravotnická škola České Budějovice, první obor - asistent zubního technika, a druhý obor - zdravotnický asistent.
Na kterou z těch škol bys chtěl/a jít víc a proč? Martin: Chci víc na gymnázium. Lucie: Samozřejmě na zemědělku, tak lepší chodit na střední 4 roky než 3 roky a budu mít hlavně maturitu. Aneta: Jasně že na obchodní akademii do Písku, protože do Písku jde většina mých přátel a prostě mě ta škola v prvním momentu zaujala. Tereza: Víc na zemědělku. Petra: Víc bych chtěla na zemědělku, jelikož tam jsou koně, budu se tam pohybovat po statku a starat se tam o zvířata, což dělám ráda. Simona: Určitě na asistenta zubního technika, protože se mi líbí práce se zubama (to jsem si zkoušela na keramice vyrábět) a celkově má lepší uplatnění.
Myslíš, že budeš mít z této školy dobré uplatnění? Martin: Doufám v dobré uplatnění. Lucie: Tak já nevím, ale myslím si, že jo. Aneta: Jistě. Tereza: To je jedno, hlavně když budu mít maturitu. Petra: Já si myslím, že jo. Simona: Jak jsem řekla v předchozí otázce, AZT má určitě dobré uplatnění a pokud budu pokračovat na vysoké škole, tak můžu dosáhnout i své vlastní ordinace a být zubařka, jak mám prozatím v plánu. Ale kdo ví, co bude zítra, natož pak za pár let. Všem spolužákům moc děkujeme za jejich odpovědi. A. Kulasová, M. Vicherková
22
Basket 19. 3. 2013 jsem se probudil a řekl jsem si: ,,Doprčic, dnes je zas škola.“ A tak jsem chtěl ještě usnout, ale pak jsem si vzpomněl, že dnes vlastně jedeme s kluky ze šesté a sedmé třídy na basketbal do Písku. A poté jsem ještě na chvíli usnul, ale nemělo to moc smysl, protože mě přišel za chvíli vzbudit táta. Už jsem musel vstávat, abychom stihli dojet do Písku. Tak jsem tedy vstal, šel se najíst, umýt a obléct a pak jsme s tátou vyjeli. Táta jel do práce a mě přitom vysadil u obloukové haly, kde už čekali kluci a pan učitel Linhart. Když jsem dorazil, chvíli jsem si s kluky povídal, ale za chvíli nám dali klíče a my se šli převléci. Do „obloukovky“ jsme ani jít nemuseli, protože se hrálo přímo v hale, uvnitř velké budovy. Zanedlouho začal první zápas. Jeden zápas se hrál dvakrát osm minut. A potom jsme myslím šli hrát my. Byl to zajímavý zápas, i když předem prohraný, protože jsme hráli s profesionály. Tak jsme prohráli a po prohře jsme měli asi hodinu pauzu. Šli jsme proto do šatny, pan učitel nám něco řekl a pak odešel. Někdo se šel dívat na jiné zápasy a někteří zůstali v šatně. Druhý zápas jsme myslím hráli taky s profesionály. A taky jsme ho prohráli, ale bohužel teď jen o bod nebo o dva. A po zápasu jsme měli zase asi hodinu pauzu a poté poslední zápas s Chyškami (nebo Chrašticemi?). Tento zápas byl dobrý a ani ne moc napínavý, protože po pár minutách bylo zřejmé, že to máme vyhrané. Po dohrání turnaje opět následoval přesun do šatny, kde nás pan učitel trochu poučil a pochválil a pak jsme se oblékli. Poté jsme se měli přesunout na tribunu a skouknout poslední a nejzajímavější zápas dvou družstev profesionálů. Po jeho skončení se rozdávaly diplomy, ale nikomu se tam nechtělo, a tak tam šel sám Michal Štrouchal. Byl to hezký pohled, jak tam stály ty řady a najednou jen jeden člověk. Pak jsme odevzdali klíče od šatny a odešli ven, kde jsem se odpojil a šel jinam, protože já jsem nejel jako ostatní zpět vlakem, ale asi po dvou hodinách jsem jel domů na Zvíkov autobusem. Byla to docela zábava a i docela dobrá zkušenost, ale to hlavní bylo a to mi asi potvrdí skoro všichni kluci, co tam byli, že jsme se vyhnuli ŠKOLE. Vojtěch Štěpánek
23
číslo 19 – listopad 2009
Rozhovor na dálku Ze zákulisí školního časopisu: Školní zpravodaj ZŠ Čimelice (naše odpovědi na otázky k projektu Kvalitní školní časopis) Přivedla vás soutěž Náš časopis k založení časopisu? Pokud ne, popište prosím, jak váš časopis vznikl a jeho historii do dnešních dnů. Náš časopis vznikl už před mým příchodem do školy. Založila ho s několika žáky učitelka anglického jazyka (pochopitelně v češtině), a protože už byla touto prací trochu vyčerpána (a protože já jsem původní profesí novinářka), časopis jsem převzala a pokusila se ho vylepšit dle svých představ a dle možností školy.
24
Podnítila vás soutěž Náš časopis (Kvalitní školní časopis) k vylepšení časopisu? Jestliže ano, co všechno se vám už podařilo vylepšit? A co ještě plánujete zlepšit? Co se vám naopak moc nedaří? Proč? Určitě podnítila, hlavně pokud jde o uvádění patřičných zdrojů a grafickou úpravu. Nedaří se nám moc přinášet komiksy, protože nám k tomu chybí jejich autoři. Vylepšit bychom chtěli název časopisu, zřejmě uspořádáme v budoucnu anketu na toto téma. Jak vzniká jedno číslo vašeho časopisu? Kolik času mu věnujete? Jak funguje vaše redakce (počet redaktorů, redakční pozice…)? Jak máte rozděleny činnosti v redakci? Jak vznikají jednotlivé články? To je složitá otázka, v zásadě věnujeme číslu vždy dva měsíce práce, protože vychází jednou za dva měsíce, ale mezi čísly potřebujeme trochu nabrat dech (pokud se samozřejmě zrovna neděje něco aktuálního, co je třeba zaznamenat). V redakci pracuje šéfredaktor (učitelka ČJ), grafik, sportovní redaktor a ostatní redaktoři či přispěvatelé. Na počátku práce si vždy rozdělíme témata a úkoly, materiály zasílají žáci e-mailem na adresu šéfredaktora, který se k nim vyjadřuje (případně provádí některé úpravy) a schvaluje konečné znění. Kolik čísel časopisu za rok vydáte? V jakém nákladu časopis vychází? Jak ho financujete, propagujete, šíříte? Za školní rok vydáme pět čísel, tiskneme pouze 20 zpravodajů na školní tiskárně (dříve 50 zpravodajů na tiskárně obecní), na víc momentálně nemáme peníze. Časopis rozdělujeme do tříd a dáváme ho také na internet. Co je na vydávání časopisu nejsložitější? Jak motivujete žáky, aby se do této činnosti zapojili? Nejsložitější je jednoznačně motivovat žáky a získat od nich příspěvky včas. Motivovat se je snažím především v hodinách českého jazyka, je to určitá prestiž, vidět svůj článek či svou slohovou práci ve Školním zpravodaji. V čem vidíte největší přínos práce na časopisu? Jsme malá škola a tudíž dosti uzavřená komunita, školní časopis pomáhá tuto komunitu utvářet a současně ji reprezentuje navenek – v prostředí obce. Kdybyste měli ostatním školním časopisům dát nějakou radu, jak by zněla? Nevzdávejte to! Ptal se Dalibor Dudek, odborný garant pro oblast Čtenářská gramotnost a mediální výchova. Odpovídala Jana Kubátová.
25
Vtipy Šel brontosaurus a brontosauřice. On: "Jo?" Ona: "Ne." On: "Jo?" Ona: "Ne." On: "Jo?" Ona: "Ne." Tak šli a šli, až vymřeli.
Je krásné ráno. Chlapeček se probouzí a vidí ve svém pokoji modrého králíka. "Kdo jsi?" "Já jsem Azurit." "A co tu děláš?" "Kradu ti rifle." "A budeš tady, až se vrátím?" "No ty si asi vadný, ne?"
Baví se dva policajti a jeden říká druhému: Víš, jak včera nešel ten proud? To bylo hrozný, já zůstal stát dvě hodiny ve výtahu. A ten druhý se pousměje a říká: To já to měl horší. Já zůstal trčet pět hodin na jezdících schodech.
Pětkař přijde domů a volá: „Mámo, táto, dostal jsem dvojku!” „No výborně, a z čeho?” „Z chování.”
Pane, nezasáhnul vás někdy blesk?" "Ani nevím, pane doktore. Když je člověk deset let ženatý, tak si takové maličkosti ani nepamatuje."
Baví se dvě blondýnky. Jedna říká: "Hele, jsi ještě panna?" A ta druhá na to: "Ne, já jsem kozoroh!" Připravila Marie Pobříslová
26
Perličky ze školních lavic
Hmm, chodíš do školy jenom ve středu ... ty budeš asi STŘEDOškolačka.
Učitelka biologie: „Dnes budeme pokračovat v rozmnožování.“
Jaká je nejstarší známá česká duchovní píseň? – „Hospodine, pomiluj mě.“ (Hospodine, pomiluj ny)
Hus bojuje proti propustkům. (odpustkům)
V Kytici najdeme báseň Záhořovo lože. Žák napsal do testu Hrobařovo lože a soused to opsal jako Hrabošovo lože.
Paní učitelka: „Jmenujte manželky Karla IV.“ Žák: „?!?!“ Učitelka: „Eliška …“ Žák: „Přemyslovna.“ Učitelka: „Tak to by si musel vzít svou matku. Co nějakou Annu? Neznáte?“ Žák: „Anna Karenina.“
Učitel při zkušení: „Komu je zasvěcen chrám na Vyšehradě?“ Žák: „Že by Šemíkovi?“ (kostel sv. Petra a Pavla)
Učitel zeměpisu se ptá, kdo objevil Indii. Žák na to: „Sindibád.“
www.kosmas.cz
27
Za redakci: M. Kulasová, P. Štěpánek, V. Štěpánek, L. Vala, K. Račanová, N. Hulešová, M. Funda, P. Kožíšková, S. Krajíčková, A. Kulasová, M. Pobříslová, T. Směšná, M. Valová, M. Vicherková, J. Kubátová, J. Kubát Autor titulní strany: Tereza Maštalířová Webové stránky: www.skolni-zpravodaj.estranky.cz Děkujeme všem, kteří se podíleli na tomto čísle.
28
