U´vodnı´ pozna´mky
2
Upozorneˇnı´ 1. Nedoporucˇuji tento text prˇ´ımo tisknout. K tisku je vhodne´ pouzˇ´ıt text Linea´rnı´ algebra a nikoli jeho vy´cuc. Nebo si mu˚zˇete ´ vod do algebry, zejme´na linea´rnı´. Pokud prˇesto chcete porˇ´ıdit skripta U tisknout vy´cuc, doporucˇuji pouzˇ´ıt na´sledujı´cı´ verzi, kde jsou jednotlive´ obrazovky usporˇa´da´ny po cˇtyrˇech na stra´nce, tj. redukujete spotrˇebu kancela´rˇsky´ch technologiı´ na cˇtvrtinu.
Petr Olsˇa´k
Vy´cuc
Upozorneˇnı´ 2. Tento vy´cuc nenı´ urcˇen k samostatne´mu studiu. Je pouze podporou prˇedna´sˇky. Jenom absolutnı´ mimonˇ je schopen procˇ´ıtat zde uvedene´ veˇty a definice bez ilustracı´, bez vysveˇtlenı´ vy´znamu veˇt, bez jejich pouzˇitı´ v du˚kazech dalsˇ´ıch veˇt a bez podpu˚rny´ch prˇ´ıkladu˚. Tyto definice ´ vod do algebry, ale na prˇedna´sˇa veˇty jsou sice ja´drem vy´uky prˇedmeˇtu U ka´ch a cvicˇenı´ch se budeme snazˇit, aby bylo toto ja´dro co nejprˇ´ıstupneˇjsˇ´ı. Proto na nich zaznı´ mnozˇstvı´ ilustracˇnı´ch prˇ´ıkladu˚, komenta´rˇu˚ a vysveˇtlenı´, ktere´ ovsˇem nejsou ja´drem vy´uky tohoto prˇedmeˇtu, ale pomohou va´m to ja´dro le´pe pochopit.
z textu Linea´rnı´ algebra ´ vod do algebry“ urcˇeno pro promı´ta´nı´ na prˇedna´sˇce „U http://www.olsak.net/linal.html ftp://math.feld.cvut.cz/pub/olsak/linal/ http://math.feld.cvut.cz/skripta/ua/
3
U´vodnı´ pozna´mky
Doporucˇenı´ 1. Jak jste si asi vsˇimli, zeleny´ text je aktivnı´ a mu˚zˇete na neˇj kliknout k dosazˇenı´ dalsˇ´ıch informacı´. Aby byly vsˇechny odkazy funkcˇnı´, je potrˇeba mı´t kromeˇ tohoto vy´cucu ve stejne´m adresa´rˇi i plny´ text Linea´rnı´ algebra ve forma´tu PDF. Cˇ´ısla po strana´ch definic a veˇt se shodujı´ se stejny´mi cˇ´ısly v plne´m textu a pokud na neˇ kliknete, objevı´ se prˇ´ıslusˇna´ pasa´zˇ plne´ho textu (tedy naprˇ´ıklad veˇta vcˇetneˇ du˚kazu). Doporucˇenı´ 2. Pokud si vytisknete tento vy´cuc (prˇedpokla´da´m, zˇe v u´sporne´ varianteˇ), pak si naprˇ´ıklad mu˚zˇete na svu˚j vy´tisk vpisovat vysveˇtlujı´cı´ komenta´rˇe a du˚kazy veˇt, ktere´ uslysˇ´ıte na prˇedna´sˇce. Nemusı´te se tam pak zdrzˇovat prˇepisova´nı´m definic a veˇt, ale mu˚zˇete se le´pe soustrˇedit na jejich pochopenı´.
4
Polynomy
Definice. Polynom je rea´lna´ funkce rea´lne´ promeˇnne´ (nebo komplexnı´ funkce komplexnı´ promeˇnne´), ktera´ je da´na vzorcem p(x) = an xn + an−1 xn−1 + · · · + a1 x + a0 , kde a0 , a1 , . . . , an ∈ R (nebo ∈ C) jsou koeficienty polynomu a x je promeˇnna´. Polynom znacˇ´ıme maly´mi pı´smeny p, q, p1 , p2 atd. Prˇipı´sˇeme-li za´vorku za toto pı´smeno, naprˇ. p(x), ma´me na mysli hodnotu polynomu v bodeˇ x. Toto je obvykle´ znacˇenı´, jake´ se pouzˇ´ıva´ pro libovolne´ funkce (nejen pro polynomy). Stupenˇ polynomu je nejvysˇsˇ´ı k takove´, zˇe koeficient ak 6= 0. Jsou-li vsˇechny koeficienty nulove´, klademe stupenˇ roven −1. Takove´mu polynomu rˇ´ıka´me nulovy´ polynom.
5
Polynomy
6
Veˇta. Polynom je jednoznacˇneˇ urcˇen svy´mi koeficienty (ignorujeme nulove´ koeficienty s indexem veˇtsˇ´ım nezˇ stupenˇ). To znamena´, zˇe dva ru˚zne´ polynomy (ve smyslu ru˚zne´ funkce) majı´ odlisˇne´ koeficienty a obra´ceneˇ polynomy zadane´ ru˚zny´mi koeficienty jsou ru˚zne´ funkce. Nulovy´ polynom ma´ vsˇechny koeficienty nulove´.
7
Polynomy
Veˇta. Polynomy p a q je mozˇno „deˇlit se zbytkem“. Pro polynomy p, q (q nenulovy´) existujı´ polynomy r a z s vlastnostmi: (A) p/q = r + z/q, (B) stupenˇ z je mensˇ´ı nezˇ stupenˇ q. Polynomu r v tomto kontextu rˇ´ıka´me cˇa´stecˇny´ podı´l a polynomu z rˇ´ıka´me zbytek.
Polynomy
Veˇta. Soucˇet a rozdı´l polynomu˚ je polynom. Na´sobek polynomu konstantou je polynom. Soucˇin polynomu˚ je polynom. Podı´l polynomu˚ nemusı´ by´t polynom. Pozna´mka. Odvod’te si vzorce pro koeficienty polynomu, ktery´ je soucˇtem, rozdı´lem a soucˇinem polynomu˚ se zadany´mi koeficienty. Odvod’te take´ vzorce pro stupenˇ soucˇtu, rozdı´lu a soucˇinu polynomu˚.
8
Polynomy
Definice. Korˇen polynomu p je takove´ cˇ´ıslo α (rea´lne´ nebo komplexnı´), pro ktere´ je p(α ) = 0.
9
Polynomy
10
Veˇta. Cˇ´ıslo α je korˇenem polynomu p pra´veˇ tehdy, kdyzˇ existuje polynom r takovy´, zˇe p(x) = (x − α ) r(x) pro vsˇechna x ∈ R (nebo x ∈ C). Je-li α korˇenem polynomu p, pak polynomu (x− α ) rˇ´ıka´me korˇenovy´ cˇinitel polynomu p.
Polynomy
Veˇta. (Za´kladnı´ veˇta algebry). Kazˇdy´ polynom stupneˇ asponˇ prvnı´ho ma´ asponˇ jeden komplexnı´ korˇen. Du ˚ sledek veˇty. Kazˇdy´ polynom p stupneˇ n ≥ 1 lze rozepsat na soucˇin korˇenovy´ch cˇinitelu˚: p(x) = a (x − α1 ) (x − α2 ) · · · (x − αn ) kde a je konstanta a αi ∈ C jsou vsˇechny korˇeny polynomu p. V tomto za´pise se stejne´ hodnoty korˇenu˚ mohou vyskytovat opakovaneˇ. Na´sobnost korˇenu je pocˇet vy´skytu˚ hodnoty tohoto korˇenu v soucˇinu korˇenovy´ch cˇinitelu˚.
11
Polynomy
Veˇta. Pro obecny´ polynom stupneˇ pa´te´ho nebo vysˇsˇ´ıho nelze najı´t vzorec na vy´pocˇet korˇenu˚ polynomu z jeho koeficientu˚ takovy´, ktery´ by se opı´ral o konecˇne´ mnozˇstvı´ operacı´ scˇ´ıta´nı´, odecˇ´ıta´nı´, na´sobenı´, deˇlenı´ a odmocnˇova´nı´. Pozna´mka 1. Tato veˇta nenı´ v rozporu se za´kladnı´ veˇtou algebry. Korˇeny vzˇdy existujı´, ale cˇasto je neumı´me najı´t. Pozna´mka 2. Pokud se v tomto kurzu setka´te s prˇ´ıklady, ktere´ majı´ ilustrovat rozklad polynomu na korˇenove´ cˇinitele, jsou voleny specia´lneˇ tak, aby korˇeny sˇlo neˇjaky´m trikem nale´zt. Zde uvedena´ veˇta rˇ´ıka´, zˇe tyto triky nemohou by´t univerza´lnı´mi postupy pro hleda´nı´ rozkladu jake´hokoli polynomu.
12
Linea´rnı´ prostor
1.6 Definice. Linea´rnı´m prostorem nazy´va´me kazˇdou nepra´zdnou mnozˇinu L, na ktere´ je definova´no scˇ´ıta´nı´ + : L × L → L a na´sobenı´ rea´lny´m cˇ´ıslem ⋅ : R × L → L a tyto operace splnˇujı´ pro kazˇde´ x ∈ L, y ∈ L, z ∈ L, α ∈ R, β ∈ R vlastnosti: (1)
x+y= y+x
(komutativnı´ za´kon scˇ´ıta´nı´)
(2)
(x + y) + z = x + (y + z)
(asociativnı´ za´kon scˇ´ıta´nı´)
(3)
α ⋅ (β ⋅ x) = (αβ ) ⋅ x
(asociativnı´ za´kon na´sobenı´)
(4)
α ⋅ (x + y) = α ⋅ x + α ⋅ y
(distributivnı´ za´k. pro scˇ´ıta´nı´ vektoru˚)
(5)
(α + β ) ⋅ x = α ⋅ x + β ⋅ x
(distributivnı´ za´kon pro scˇ´ıta´nı´ cˇ´ısel)
(6)
1⋅x=x
(vlastnost rea´lne´ho cˇ´ısla 1)
(7)
existuje o ∈ L, zˇe pro kazˇde´ x ∈ L je 0 ⋅ x = o (existence nulove´ho prvku).
Prvky linea´rnı´ho prostoru nazy´va´me vektory. Rea´lne´mu cˇ´ıslu v kontextu na´sobenı´ ⋅ : R × L → L rˇ´ıka´me skala´r. Prvku o ∈ L z vlastnosti (7) rˇ´ıka´me nulovy´ prvek nebo nulovy´ vektor.
13
Linea´rnı´ prostor
1.7 Veˇta. Pro nulovy´ prvek o linea´rnı´ho prostoru L platı´ vlastnosti: x+o=x
∀x ∈ L
(2)
α ⋅o =o
∀α ∈ R
(3)
Necht’ x ∈ L.
(1)
Je-li
α ⋅ x = o a α ≠ 0,
14
1.17 Definice. Necht’ L je linea´rnı´ prostor s operacemi „+“ a „⋅“. Nepra´zdnou mnozˇinu M ⊆ L nazy´va´me linea´rnı´m podprostorem prostoru L, pokud pro vsˇechna x ∈ M, y ∈ M a α ∈ R platı´:
pak x = o.
15
Linea´rnı´ prostor
1.22 Veˇta. Necht’ M ⊆ L a N ⊆ L jsou linea´rnı´ podprostory linea´rnı´ho prostoru L. Pak platı´: (1)
M ∩ N je linea´rnı´ podprostor linea´rnı´ho prostoru L
(2)
M ∪ N nemusı´ by´t linea´rnı´ podprostor linea´rnı´ho prostoru L
Linea´rnı´ prostor
16
(1)
x + y ∈ M,
(2)
α ⋅ x ∈ M,
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.3 Definice. Necht’ x1 , x2 , . . . , xn jsou vektory (tj. prvky neˇjake´ho linea´rnı´ho prostoru). Linea´rnı´ kombinacı´ vektoru˚ x1 , x2 , . . . , xn rozumı´me vektor
α1 ⋅ x 1 + α 2 ⋅ x 2 + · · · + α n ⋅ x n , kde α1, α2 , . . . , αn jsou neˇjaka´ rea´lna´ cˇ´ısla. Teˇmto cˇ´ıslu˚m rˇ´ıka´me koeficienty linea´rnı´ kombinace.
17
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.5 Definice. Trivia´lnı´ linea´rnı´ kombinace vektoru˚ x1 , x2 , . . . , xn je takova´ linea´rnı´ kombinace, ktera´ ma´ vsˇechny koeficienty nulove´, tj. 0x1 + 0x2 + · · · + 0xn .
18
2.7 Definice. Skupinu vektoru˚ x1 , x2 , . . . , xn nazy´va´me linea´rneˇ za´vislou, pokud existuje netrivia´lnı´ linea´rnı´ kombinace vektoru˚ x1 , x2 , . . . , xn , ktera´ je rovna nulove´mu vektoru. Strucˇneˇ rˇ´ıka´me, zˇe vektory x1 , x2 , . . . , xn jsou linea´rneˇ za´visle´.
Netrivia´lnı´ linea´rnı´ kombinace je takova´ linea´rnı´ kombinace, ktera´ nenı´ trivia´lnı´, tj. asponˇ jeden jejı´ koeficient je nenulovy´.
19
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.9 Definice. Skupinu vektoru˚ x1 , x2 , . . . , xn nazy´va´me linea´rneˇ neza´vislou, pokud nenı´ linea´rneˇ za´visla´. Strucˇneˇ rˇ´ıka´me, zˇe vektory x1 , x2 , . . . , xn jsou linea´rneˇ neza´visle´. Pozna´mka. Vektory jsou linea´rneˇ neza´visle´, pokud neexistuje netrivia´lnı´ linea´rnı´ kombinace teˇchto vektoru˚, ktera´ je rovna nulove´mu vektoru. Jinak: Vektory jsou linea´rneˇ neza´visle´, pokud jedineˇ trivia´lnı´ linea´rnı´ kombinace je rovna nulove´mu vektoru. Jinak: Vektory x1 , x2 , . . . , xn jsou linea´rneˇ neza´visle´, pokud z prˇedpokladu
α1 ⋅ x1 + α2 ⋅ x2 + · · · + αn ⋅ xn = o. nutneˇ plyne, zˇe α1 = α2 = · · · = αn = 0.
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
Pozna´mka. Vektory x1 , x2 , . . . , xn jsou linea´rneˇ za´visle´, pokud existujı´ rea´lna´ cˇ´ısla α1, α2, . . . , αn tak, zˇe asponˇ jedno z nich je nenulove´, a prˇitom platı´ α1 ⋅ x1 + α2 ⋅ x2 + · · · + αn ⋅ xn = o.
20
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.17 Veˇta. Necht’ x1 , x2 , . . . , xn jsou prvky neˇjake´ho linea´rnı´ho prostoru L. Pak platı´: (1) Linea´rnı´ za´vislost cˇi neza´vislost vektoru˚ x1 , x2 , . . . , xn se nezmeˇnı´ prˇi zmeˇneˇ porˇadı´ teˇchto vektoru˚. (2) Jestlizˇe se mezi x1 , x2 , . . . , xn vyskytuje nulovy´ vektor, pak jsou tyto vektory linea´rneˇ za´visle´. (3) Jestlizˇe se ve skupineˇ vektoru˚ x1 , x2 , . . . , xn neˇktery´ vektor vyskytuje asponˇ dvakra´t, je tato skupina vektoru˚ linea´rneˇ za´visla´. (4) Jestlizˇe jsou vektory x1 , x2 , . . . , xn linea´rneˇ za´visle´ a xn+1 ∈ L, pak jsou i vektory x1 , x2 , . . . , xn , xn+1 linea´rneˇ za´visle´. (5) Jestlizˇe jsou vektory x1 , x2 , . . . , xn linea´rneˇ neza´visle´, pak jsou i vektory x1 , x2 , . . . , xn−1 linea´rneˇ neza´visle´. (6) Samotny´ vektor x1 je linea´rneˇ neza´visly´ pra´veˇ tehdy, kdyzˇ je nenulovy´.
21
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.21 Veˇta. Necht’n ≥ 2. Vektory x1 , x2 , . . . , xn jsou linea´rneˇ za´visle´ pra´veˇ tehdy, kdyzˇ existuje index r ∈ {1, . . . , n} takovy´, zˇe vektor xr je roven linea´rnı´ kombinaci ostatnı´ch vektoru˚.
22
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.26 Definice. Necht’ L je linea´rnı´ prostor. Nepra´zdna´ konecˇna´ mnozˇina vektoru˚ K ⊆ L, K = {x1 , x2 , . . . , xn } se nazy´va´ linea´rneˇ za´visla´, pokud jsou vektory x1 , x2 , . . . , xn linea´rneˇ za´visle´. Nekonecˇna´ mnozˇina vektoru˚ M ⊆ L se nazy´va´ linea´rneˇ za´visla´, pokud existuje konecˇna´ K ⊆ M, ktera´ je linea´rneˇ za´visla´. Mnozˇina M ⊆ L se nazy´va´ linea´rneˇ neza´visla´, pokud nenı´ linea´rneˇ za´visla´. Pra´zdnou mnozˇinu povazˇujeme vzˇdy za linea´rneˇ neza´vislou. Pozna´mka. Nepra´zdna´ konecˇna´ mnozˇina vektoru˚ K = {x1 , x2 , . . . , xn } se nazy´va´ linea´rneˇ neza´visla´, pokud jsou vektory x1 , x2 , . . . , xn linea´rneˇ neza´visle´. Nekonecˇna´ mnozˇina vektoru˚ M ⊆ L se nazy´va´ linea´rneˇ neza´visla´, pokud vsˇechny konecˇne´ podmnozˇiny K ⊆ M jsou linea´rneˇ neza´visle´.
23
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.29 Definice. Necht’ L je linea´rnı´ prostor. Linea´rnı´ obal skupiny vektoru˚ x1 , x2 , . . . , xn je mnozˇina vsˇech linea´rnı´ch kombinacı´ vektoru˚ x1 , x 2 , . . . , x n . Linea´rnı´ obal konecˇne´ mnozˇiny K ⊆ L, K = {x1 , x2 , . . . , xn } ztotozˇnˇujeme s linea´rnı´m obalem skupiny vektoru˚ x1 , x2 , . . . , xn . Linea´rnı´ obal nekonecˇne´ mnozˇiny M ⊆ L je sjednocenı´ linea´rnı´ch obalu˚ vsˇech konecˇny´ch podmnozˇin mnozˇiny M. Linea´rnı´ obal skupiny vektoru˚ x1 , x2 , . . . , xn znacˇ´ıme 〈x1 , x2 , . . . , xn 〉. Linea´rnı´ obal mnozˇiny M znacˇ´ıme symbolem 〈M〉.
24
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.34 Veˇta. Necht’ L je linea´rnı´ prostor, M ⊆ L, N ⊆ L. Pokud je M ⊆ N, pak platı´ 〈M〉 ⊆ 〈N〉.
25
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.35 Veˇta. Necht’ L je linea´rnı´ prostor a M ⊆ L. Pak platı´:
27
(1)
M ⊆ 〈M〉
(2)
〈M〉 = 〈〈M〉〉
(3)
Je-li z ∈ 〈M〉, pak 〈M〉 = 〈M ∪ {z}〉
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.38 Veˇta. Necht’ L je linea´rnı´ prostor a M ⊆ L je libovolna´ mnozˇina. Pak P = 〈M〉 je nejmensˇ´ı linea´rnı´ podprostor, pro ktery´ platı´ M ⊆ P.
26
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.37 Veˇta. Necht’ L je linea´rnı´ prostor, M ⊆ L. Mnozˇina M je linea´rnı´m podprostorem linea´rnı´ho prostoru L pra´veˇ tehdy, kdyzˇ 〈M〉 = M.
28
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.39 Veˇta. Necht’ L je linea´rnı´ prostor, M ⊆ L je linea´rneˇ neza´visla´ mnozˇina a z 6∈ 〈M〉. Pak te´zˇ M ∪ {z} je linea´rneˇ neza´visla´ mnozˇina.
29
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.40 Veˇta. Necht’ L je linea´rnı´ prostor. Mnozˇina N ⊆ L je linea´rneˇ neza´visla´ pra´veˇ tehdy, kdyzˇ pro vsˇechny vlastnı´ podmnozˇiny M ⊂ N, M 6= N platı´ 〈M〉 ⊂ 〈N〉, 〈M〉 6= 〈N〉.
31
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.51 Veˇta. Necht’ L je netrivia´lnı´ linea´rnı´ prostor. Pro kazˇdou linea´rneˇ neza´vislou mnozˇinu N ⊆ L existuje ba´ze B linea´rnı´ho prostoru L takova´, zˇe N ⊆ B. Pro kazˇdou mnozˇinu M ⊆ L takovou, zˇe 〈M〉 = L, existuje ba´ze B linea´rnı´ho prostoru L takova´, zˇe B ⊆ M.
30
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.42 Definice. Ba´ze linea´rnı´ho prostoru L je takova´ podmnozˇina B ⊆ L, pro kterou platı´ (1) B je linea´rneˇ neza´visla´ (2)
32
〈B〉 = L
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.56 Veˇta. (Steinitzova o vy´meˇneˇ). Necht’ L je linea´rnı´ prostor, M ⊆ L je libovolna´ mnozˇina a N ⊆ 〈M〉 je linea´rneˇ neza´visla´ mnozˇina, obsahujı´cı´ k vektoru˚. Pak lze odebrat z mnozˇiny M jejı´ch k vektoru˚ a vytvorˇit tak mnozˇinu M1 , pro kterou platı´: 〈M〉 = 〈M1 ∪ N〉. Jiny´mi slovy, odebra´nı´m vhodny´ch k vektoru˚ z M a nahrazenı´m teˇchto vektoru˚ vsˇemi linea´rneˇ neza´visly´mi vektory z N se linea´rnı´ obal 〈M〉 nezmeˇnı´.
33
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.58 Veˇta. Necht’ L je linea´rnı´ prostor, M ⊆ L je libovolna´ mnozˇina a N ⊆ 〈M〉 je linea´rneˇ neza´visla´ mnozˇina. Pak pocˇet prvku˚ mnozˇiny N je mensˇ´ı nebo roven pocˇtu prvku˚ mnozˇiny M.
35
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.60 Definice. Dimenze linea´rnı´ho prostoru L je pocˇet prvku˚ ba´ze. Tuto hodnotu oznacˇujeme symbolem dim L. Dimenzi jednobodove´ho linea´rnı´ho prostoru L = {o} pokla´da´me rovnu nule.
34
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.59 Veˇta. Necht’ B1 a B2 jsou dveˇ ba´ze stejne´ho linea´rnı´ho prostoru L. Pak jsou bud’ obeˇ nekonecˇne´, nebo majı´ obeˇ stejny´ pocˇet prvku˚.
36
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.63 Veˇta. Necht’ L je linea´rnı´ prostor a M ⊆ L je linea´rnı´ podprostor linea´rnı´ho prostoru L. Pak dim M ≤ dim L.
37
Linea´rnı´ za´vislost a neza´vislost, linea´rnı´ obal, ba´ze, dimenze
2.64 Veˇta. Necht’ L je linea´rnı´ prostor, dim L = n a M = {x1 , x2 , . . . , xm }. Pak platı´: (1) Je-li M linea´rneˇ neza´visla´, pak m ≤ n. (2) Je-li m > n, pak M je linea´rneˇ za´visla´. (3) Necht’ m = n. Pak M je linea´rneˇ neza´visla´ pra´veˇ tehdy, kdyzˇ 〈M〉 = L.
38
Matice
3.1 Definice. Matice typu (m, n) je usporˇa´dana´ m-tice prvku˚ z Rn . Jednotlive´ slozˇky te´to m-tice nazy´va´me rˇa´dky matice. Necht’ ar = (ar,1 , ar,2 , . . . , ar,n ) je r-ty´ rˇa´dek matice typu (m, n). s-ta´ slozˇka tohoto rˇa´dku ar,s ∈ R se ˇ a´dky matice A zapisujeme jako skutecˇne´ nazy´va´ (r, s)-ty´ prvek matice. R rˇa´dky pod sebe takto: a1,1, a1,2 , . . . , a1,n a , a2,2 , . . . , a2,n A = 2,1 .. . am,1 , am,2, . . . , am,n nebo zapı´sˇeme jen strucˇneˇ prvky matice A takto: A = (ar,s ),
r ∈ {1, 2, . . . , m}, s ∈ {1, 2, . . . , n}.
Necht’ A = (ar,s ), r ∈ {1, . . . , m}, s ∈ {1, . . . , n}. Usporˇa´danou m-tici rea´lny´ch cˇ´ısel (a1,s , a2,s , . . . , am,s ) nazy´va´me s-ty´m sloupcem matice A. Matici typu (m, n), ktera´ ma´ vsˇechny prvky nulove´, nazy´va´me nulovou maticı´. Matici typu (m, n) nazy´va´me cˇtvercovou maticı´, pokud m = n.
39
Matice
3.3 Definice. Necht’A = (ar,s ), B = (br,s ) jsou matice typu (m, n). Matici C typu (m, n) nazy´va´me soucˇtem matic A, B (znacˇ´ıme C = A+B), pokud pro prvky matice C = (cr,s ) platı´ cr,s = ar,s + br,s , r ∈ {1, 2, . . . , m}, s ∈ {1, 2, . . . , n}. Necht’ α ∈ R. α -na´sobek matice A je matice α ⋅ A = (α ar,s ). Na´zorneˇ: a1,1 + b1,1, a1,2 + b1,2, . . . , a1,n + b1,n a2,1 + b2,1, a2,2 + b2,2, . . . , a2,n + b2,n A+B= , .. . am,1 + bm,1, am,2 + bm,2, . . . , am,n + bm,n
α a1,1 , α a2,1 , α ⋅A =
α am,1,
α a1,2, α a2,2,
. . . , α a1,n . . . , α a2,n . .. . α am,2 , . . . , α am,n
40
Matice
3.4 Veˇta. Mnozˇina vsˇech matic stejne´ho typu (m, n) tvorˇ´ı se scˇ´ıta´nı´m matic a na´sobenı´m matice rea´lny´m cˇ´ıslem linea´rnı´ prostor. Nulovy´ vektor tohoto linea´rnı´ho prostoru je nulova´ matice.
41
Matice
3.9 Definice. Symbolem A ∼ B oznacˇujeme skutecˇnost, zˇe matice B vznikla z matice A konecˇny´m pocˇtem kroku˚ podle Gaussovy eliminacˇnı´ metody.
43
Matice
3.12 Definice. Linea´rnı´ obal mnozˇiny vsˇech rˇa´dku˚ matice A znacˇ´ıme 〈r: A〉.
42
Matice
3.10 Veˇta. Relace „∼“ je symetricka´, tj. A ∼ B pra´veˇ tehdy, kdyzˇ B ∼ A.
44
3.13 Veˇta. Je-li A ∼ B, pak 〈r: A〉 = 〈r: B〉.
Matice
45
Matice
3.15 Definice. Hodnost matice A znacˇ´ıme hod(A) a definujeme hod(A) = dim〈r: A〉.
47
Matice
3.18 Veˇta. Hodnost matice je maxima´lnı´ pocˇet linea´rneˇ neza´visly´ch rˇa´dku˚ matice. Prˇesneˇji rˇecˇeno, jedna´ se o pocˇet prvku˚ takove´ mnozˇiny rˇa´dku˚, ktera´ je nejpocˇetneˇjsˇ´ı, a prˇitom linea´rneˇ neza´visla´.
46
Matice
3.17 Veˇta. Je-li A ∼ B, pak hod(A) = hod(B). Jiny´mi slovy, Gaussova eliminacˇnı´ metoda nemeˇnı´ hodnost matice.
48
Matice
3.21 Definice. Necht’ matice A ma´ rˇa´dky a1 , a2, . . . , an , zˇa´dny´ z nich nenı´ nulovy´. Necht’ pro kazˇde´ dva po sobeˇ jdoucı´ rˇa´dky ai, ai+1 platı´: ma´-li rˇa´dek ai prvnı´ch k slozˇek nulovy´ch, musı´ mı´t rˇa´dek ai+1 asponˇ prvnı´ch k + 1 slozˇek nulovy´ch. Pak matici A nazy´va´me hornı´ troju´helnı´kovou maticı´.
49
Matice
3.22 Veˇta. Hornı´ troju´helnı´kova´ matice ma´ vzˇdy linea´rneˇ neza´visle´ rˇa´dky.
51
Matice
3.28 Definice. Necht’ A = (ai,j ) je matice typu (m, n). Matici A T = (aj,i ), ktera´ je typu (n, m), nazy´va´me transponovanou maticı´ k matici A. Matice A T tedy vznikne z matice A prˇepsa´nı´m rˇa´dku˚ matice A do sloupcu˚ matice AT , respektive prˇepsa´nı´m sloupcu˚ matice A do rˇa´dku˚ matice A T .
50
Matice
3.23 Veˇta. Kazˇdou matici lze prˇeve´st konecˇny´m pocˇtem kroku˚ Gaussovy eliminacˇnı´ metody na hornı´ troju´hlenı´kovou matici.
52
3.30 Veˇta. Pro kazˇdou matici A platı´: (A T )T = A
Matice
53
Matice
3.31 Veˇta. Pro kazˇdou matici A platı´: hod(A T ) = hod(A).
55
3.34 Definice. Necht’ A = (ai,j ) je matice typu (m, n) a B = (bj,k ) je matice typu (n, p). Pak je definova´n soucˇin matic A ⋅ B (v tomto porˇadı´) jako matice typu (m, p) takto: kazˇdy´ prvek ci,k matice A ⋅ B je da´n vzorcem n
= ∑ ai,j bj,k , j=1
i ∈ {1, . . . , m},
k ∈ {1, . . . , p}
Matice
3.33 Veˇta. Necht’ A je matice typu (m, n). Pak hod(A) ≤ min(m, n).
Matice
ci,k = ai,1 b1,k + ai,2 b2,k + · · · + ai,n bn,k
54
56
Matice
3.38 Veˇta. Necht’ α ∈ R a matice A, B, C jsou odpovı´dajı´cı´ch typu˚ tak, aby nı´zˇe uvedene´ soucˇiny byly definova´ny. Pak platı´ (1)
(A ⋅ B) ⋅ C = A ⋅ (B ⋅ C),
(2)
(A + B) ⋅ C = A ⋅ C + B ⋅ C,
(3)
C ⋅ (A + B) = C ⋅ A + C ⋅ B,
(4)
α (A ⋅ B) = (α A) ⋅ B = A ⋅ (α B).
(5)
(A ⋅ B)T = BT ⋅ AT
57
Matice
3.44 Definice. Cˇtvercovou matici E typu (n, n) nazy´va´me jednotkovou maticı´, pokud pro jejı´ prvky ei,j platı´: ei,j = 0 pro i 6= j a ei,j = 1 pro i = j. Na´zorneˇ: 1 0 0 ··· 0 0 1 0 ··· 0 E= ··· 0 0 0 ··· 1
59
Matice
3.49 Veˇta. Pokud k matici A existuje inverznı´ matice, pak je tato inverznı´ matice jednoznacˇneˇ urcˇena.
58
Matice
3.48 Definice. Necht’A je cˇtvercova´ matice typu (n, n) a E je jednotkova´ matice stejne´ho typu. Matici B typu (n, n), ktera´ splnˇuje vlastnost A⋅B= E= B⋅A nazy´va´me inverznı´ maticı´ k matici A. Inverznı´ matici k matici A oznacˇujeme symbolem A−1.
60
Matice
3.50 Veˇta. Ke cˇtvercove´ matici typu (n, n) existuje inverznı´ matice pra´veˇ tehdy, kdyzˇ hod(A) = n.
61
Matice
3.51 Definice. Cˇtvercova´ matice A typu (n, n) se nazy´va´ regula´rnı´, pokud hod(A) = n. Cˇtvercova´ matice se nazy´va´ singula´rnı´, pokud nenı´ regula´rnı´, tj. hod(A) < n.
63
Matice
3.55 Veˇta. Necht’ A ∼ B jsou dveˇ matice, prˇicˇemzˇ v eliminaci oznacˇene´ zde symbolem „∼“ nebyl pouzˇit krok vynecha´nı´ nebo prˇida´nı´ nulove´ho rˇa´dku. Pak existuje regula´rnı´ cˇtvercova´ matice P takova´, zˇe B = P ⋅ A.
62
Matice
3.52 Veˇta. Necht’ A a B jsou regula´rnı´ cˇtvercove´ matice typu (n, n). Pak matice A ⋅ B je rovneˇzˇ regula´rnı´ matice typu (n, n).
64
Matice
3.56 Veˇta. Necht’ A je regula´rnı´ a (A|E) ∼ (E|B), kde „∼“ oznacˇuje konecˇny´ pocˇet rˇa´dkovy´ch u´prav podle eliminacˇnı´ metody a E jednotkovou matici. Pak B = A−1.
65
Matice
3.60 Veˇta. Necht’ A je libovolna´ matice (ne nutneˇ cˇtvercova´) a P, Q jsou regula´rnı´ matice takove´, zˇe je definova´no na´sobenı´ P ⋅ A a A ⋅ Q. Pak hod A = hod(P ⋅ A) = hod(A ⋅ Q). Jiny´mi slovy: na´sobenı´ regula´rnı´ maticı´ nemeˇnı´ hodnost.
67
Determinant
4.1 Definice. Necht’ M je konecˇna´ mnozˇina o n prvcı´ch. Permutace prvku˚ mnozˇiny M je usporˇa´dana´ n-tice prvku˚ mnozˇiny M takova´, zˇe zˇa´dny´ prvek z mnozˇiny M se v nı´ neopakuje. Permutaci prvku˚ mnozˇiny M = {1, 2, . . . , n} nazy´va´me strucˇneˇ permutacı´ n prvku˚.
66
Matice
3.61 Veˇta. Je-li A ⋅ B definova´no, pak hod(A ⋅ B) ≤ min(hod A, hod B).
68
4.3 Veˇta. Pocˇet ru˚zny´ch permutacı´ n prvku˚ je roven cˇ´ıslu n! .
Determinant
69
Determinant
4.5 Definice. Necht’ (i1 , i2 , . . . , in ) je permutace n prvku˚. Pocˇet inverzı´ te´to permutace je pocˇet takovy´ch dvojic (ik , il ), pro ktere´ platı´ ik > il , a prˇitom k < l.
71
Determinant
4.9 Veˇta. Prohozenı´ jedine´ dvojice prvku˚ v permutaci zpu˚sobı´ zmeˇnu jejı´ho zname´nka.
70
Determinant
4.7 Definice. Pro kazˇdou permutaci π = (i1 , . . . , in ) definujeme zname´nko permutace sgn π takto: +1 ma´-li π sudy´ pocˇet inverzı´ sgn π = −1 ma´-li π lichy´ pocˇet inverzı´
72
Determinant
4.10 Definice. Necht’ π = (i1 , i2 , . . . , in ) je permutace n prvku˚. Inverznı´ permutacı´ k permutaci π je permutace (j1 , j2, . . . , jn ), pro kterou platı´ jik = k pro vsˇechna k ∈ {1, 2, . . . , n}. Tuto permutaci oznacˇujeme znakem π −1 .
73
Determinant
4.12 Veˇta. Necht’ π je permutace n prvku˚. Pak π −1 ma´ stejny´ pocˇet inverzı´, jako π .
75
Determinant
4.15 Definice. Necht’ A = (ai,j ) je cˇtvercova´ matice typu (n, n). Cˇ´ıslo
∑
π =(i1 ,i2 ,...,in )
sgn π ⋅ a1,i1 a2,i2 · · · an,in
nazy´va´me determinantem matice A a znacˇ´ıme je det A. V uvedene´m vzorci se scˇ´ıta´ prˇes vsˇechny permutace n prvku˚, tj. jedna´ se podle veˇty 4.3 o n! scˇ´ıtancu˚.
74
Determinant
4.13 Veˇta. Permutace π a π −1 majı´ vzˇdy stejna´ zname´nka.
76
Determinant
4.19 Definice. Necht’ A = (ai,j ) je matice typu (n, n). Hlavnı´ diagona´la matice A je skupina jejı´ch prvku˚ a1,1 , a2,2 , . . . , an,n . Vedlejsˇ´ı diagona´la matice A zahrnuje prvky a1,n , a2,n−1 , . . . , an,1 . Prvek pod hlavnı´ diagona´lou je kazˇdy´ prvek ai,j , pro ktery´ platı´ i > j. Prvek nad hlavnı´ diagona´lou je kazˇdy´ prvek ai,j , pro ktery´ platı´ i < j.
77
Determinant
4.21 Veˇta. Za´kladnı´ vlastnosti determinantu. (V1) Jestlizˇe se matice B lisˇ´ı od matice A jen prohozenı´m jedne´ dvojice rˇa´dku˚, pak det B = − det A. (V2) Jestlizˇe matice A ma´ dva stejne´ rˇa´dky, pak det A = 0. ... ! V dalsˇ´ıch vlastnostech (V3) azˇ (V5) oznacˇujeme symbolem ai matice, .. . ktere´ se lisˇ´ı pouze v i-te´m rˇa´dku, zde oznacˇene´m ai . V rˇa´dcı´ch, ktere´ jsou vyznacˇeny tecˇkami, se jednotlive´ matice shodujı´. ... ! ... ! (V3) det α ai = α det ai .. .. . . ... ! ... ! ... ! (V4) det ai + det bi = det ai + bi .. .. .. . . . . .. ! .. . (V5) det ai + α aj = det ai , kde aj je jiny´ rˇa´dek te´zˇe matice. ... ...
79
4.28 Veˇta. Necht’ A je cˇtvercova´ matice. Pak det A = det A T .
Determinant
78
Determinant
4.27 Veˇta. Cˇtvercova´ matice A je regula´rnı´ pra´veˇ tehdy, kdyzˇ det A 6= 0.
80
Determinant
4.30 Veˇta. O rozvoji deterinantu podle r-te´ho rˇa´dku. Necht’ A = (ar,s ) je cˇtvercova´ matice typu (n, n) a Ai,j jsou matice typu (n − 1, n − 1), ktere´ vzniknou z matice A vynecha´nı´m i-te´ho rˇa´dku a j-te´ho sloupce. Pak pro kazˇde´ r ∈ {1, . . . , n} platı´ ar,1 (−1)r+1 det Ar,1 + ar,2 (−1)r+2 det Ar,2 + · · · + ar,n (−1)r+n det Ar,n = det A Je-li da´le t ∈ {1, . . . , n}, t 6= r, pak platı´ ar,1 (−1)t+1 det At,1 + ar,2 (−1)t+2 det At,2 + · · · + ar,n (−1)t+n det At,n = 0
81
Determinant
4.32 Definice. Necht’ A je cˇtvercova´ matice typu (n, n). Doplneˇk matice A v pozici (i, j) je cˇ´ıslo Di,j , definovane´ vzorcem: Di,j = (−1)i+j det Ai,j , kde Ai,j je matice typu (n − 1, n − 1), ktera´ vznikne z matice A vynecha´nı´m i-te´ho rˇa´dku a j-te´ho sloupce.
83
Determinant
4.37 Veˇta. Ke cˇtvercove´ matici A existuje inverznı´ matice pra´veˇ tehdy, kdyzˇ A je regula´rnı´.
82
Determinant
4.35 Veˇta. Necht’ A, B jsou cˇtvercove´ matice. Pak det A det B = det(A ⋅ B).
84
4.38 Veˇta. Necht’ A je regula´rnı´ matice. Pak det A −1 = 1/ det A.
Determinant
85
Soustavy linea´rnı´ch rovnic
5.1 Definice. Necht’ A je matice rea´lny´ch ! cˇ´ısel typu (m, n), necht’ da´le x je x1 . . jednosloupcova´ matice symbolu˚ typu (n, 1) a b je matice rea´lny´ch . xn ! b1 .. cˇ´ısel typu (m, 1). Pak maticovou rovnost . bm
86
5.2 Definice. Rˇesˇenı´m soustavy A x = b je takovy´ vektor a = (α1, α2, . . . , αn) ∈ Rn , pro ktery´ platı´: dosadı´me-li hodnoty αi za symboly xi , pak je splneˇna pozˇadovana´ maticova´ rovnost, tj. b1 α1 α 2 b2 A ⋅ .. = .. . . . αn bm
Ax = b navy´va´me soustavou m linea´rnı´ch rovnic o n nezna´my´ch. Matici A nazy´va´me maticı´ soutavy a vektor bT = (b1 , . . . , bm ) nazy´va´me vektorem pravy´ch stran. Prˇipı´sˇeme-li k matici soustavy do dalsˇ´ıho sloupce matici b oddeˇlenou (pouze pro prˇehlednost) svislou cˇarou, dosta´va´me matici (A|b) typu (m, n + 1), kterou nazy´va´me rozsˇ´ırˇenou maticı´ soustavy.
87
Soustavy linea´rnı´ch rovnic
5.4 Veˇta. (Frobeniova). Soustava A x = b ma´ rˇesˇenı´ pra´veˇ tehdy, kdyzˇ hod A = hod(A|b), tj. kdyzˇ hodnost matice soustavy se rovna´ hodnosti rozsˇ´ırˇene´ matice soustavy.
Soustavy linea´rnı´ch rovnic
Rˇesˇit soustavu A x = b znamena´ nale´zt vsˇechna jejı´ rˇesˇenı´, tj. nale´zt podmnozˇinu Rn vsˇech rˇesˇenı´ te´to soustavy.
88
Soustavy linea´rnı´ch rovnic
5.6 Definice. Necht’ A x = b je soustava m linea´rnı´ch rovnic o n nezna´my´ch a C x = d je soustava k linea´rnı´ch rovnic o stejne´m pocˇtu n nezna´my´ch. ˇ ´ıka´me, zˇe tyto soustavy jsou ekvivalentnı´, pokud obeˇ soustavy majı´ R stejne´ mnozˇiny rˇesˇenı´.
89
Soustavy linea´rnı´ch rovnic
5.8 Veˇta. Ke kazˇde´ soustaveˇ A x = b lze nale´zt ekvivalentnı´ soustavu C x = d, jejı´zˇ matice C je hornı´ troju´helnı´kova´.
90
Soustavy linea´rnı´ch rovnic
5.9 Definice. Existuje-li v matici b asponˇ jeden prvek nenulovy´, rˇ´ıka´me, zˇe je soustava linea´rnı´ch rovnic A x = b nehomogennı´. Jsou-li vsˇechny prvky v matici b nulove´, nazy´va´me soustavu rovnic homogennı´ a zapisujeme ji takto: Ax = o
91
Soustavy linea´rnı´ch rovnic
5.10 Veˇta. Mnozˇina vsˇech rˇesˇenı´ homogennı´ soustavy A x = o s n nezna´my´mi tvorˇ´ı linea´rnı´ podprostor linea´rnı´ho prostoru Rn .
92
(symbolem o nynı´ znacˇ´ıme jednosloupcovou nulovou matici).
Soustavy linea´rnı´ch rovnic
5.13 Veˇta. Necht’ A x = o je homogennı´ soustava linea´rnı´ch rovnic o n nezna´my´ch, k = n − hod A. Pak existuje k linea´rneˇ neza´visly´ch vektoru˚ u1 , u2 , . . . , uk z Rn takovy´ch, zˇe pro mnozˇinu M0 vsˇech rˇesˇenı´ soustavy A x = o platı´ M0 = 〈u1 , u2 , . . . , uk 〉. Vektory u1 , u2, . . . , uk tvorˇ´ı jednu z mozˇny´ch ba´zı´ linea´rnı´ho prostoru vsˇech rˇesˇenı´ M0 .
93
Soustavy linea´rnı´ch rovnic
5.14 Veˇta. Necht’ M0 je linea´rnı´ prostor vsˇech rˇesˇenı´ homogennı´ soustavy linea´rnı´ch rovnic A x = o s n nezna´my´mi. Pak dim M0 = n − hod A.
95
Soustavy linea´rnı´ch rovnic
5.18 Veˇta. (1) Necht’ v je partikula´rnı´ rˇesˇenı´ nehomogennı´ soustavy A x = b a u je libovolne´ rˇesˇenı´ prˇidruzˇene´ homogennı´ soustavy A x = o. Pak v + u je take´ rˇesˇenı´m soustavy A x = b. (2) Necht’ v a w jsou dveˇ partikula´rnı´ rˇesˇenı´ nehomogennı´ soustavy A x = b. Pak v − w je rˇesˇenı´m prˇidruzˇene´ homogennı´ soustavy A x = o.
94
Soustavy linea´rnı´ch rovnic
5.17 Definice. Necht’ A x = b je nehomogennı´ soustava linea´rnı´ch rovnic o n nezna´my´ch a v ∈ Rn je neˇjake´ jedno jejı´ rˇesˇenı´. Takove´mu rˇesˇenı´ v rˇ´ıka´me partikula´rnı´ rˇesˇenı´ nehomogennı´ soustavy. Pokud zameˇnı´me matici b za nulovou matici stejne´ho typu, dosta´va´me homogennı´ soustavu A x = o, kterou nazy´va´me prˇidruzˇenou homogennı´ soustavou k soustaveˇ A x = b.
96
Soustavy linea´rnı´ch rovnic
5.19 Veˇta. Necht’ v je partikula´rnı´ rˇesˇenı´ soustavy A x = b a M0 je linea´rnı´ prostor vsˇech rˇesˇenı´ prˇidruzˇene´ homogennı´ soustavy A x = o. Pak pro mnozˇinu M vsˇech rˇesˇenı´ soustavy A x = b platı´ M = {v + u; u ∈ M0 }.
97
Soustavy linea´rnı´ch rovnic
5.29 Veˇta. (Cramerovo pravidlo). Necht’ A je regula´rnı´ cˇtvercova´ matice. Pak pro i-tou slozˇku rˇesˇenı´ soustavy A x = b platı´
αi =
det Bi , det A
98
Soustavy linea´rnı´ch rovnic
5.34 Veˇta. Necht’ homogennı´ soustava linea´rnı´ch rovnic Ax = o ma´ matici soustavy ve tvaru A = (E|C), kde E je jednotkova´ matice typu (m, m) a C je libovolna´ matice typu (m, k). Pak existuje ba´ze rˇesˇenı´ te´to soustavy b1 , b2 , . . . , bk , ktera´ ma´ tvar: b1 b2 T 0 .. = (−C |E ), . bk
kde matice Bi je shodna´ s maticı´ A azˇ na i-ty´ sloupec, ktery´ je zameˇneˇn za sloupec pravy´ch stran.
kde E0 je jednotkova´ matice typu (k, k).
99
Soustavy linea´rnı´ch rovnic
5.39 Veˇta. Necht’ A je reula´rnı´ matice a B je libovolna´ matice se stejny´m pocˇtem rˇa´dku˚. Rovnost A ⋅ X = B je ekvivalentnı´ s (A|B) ∼ (E|X).
100
Linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze
6.3 Definice. Necht’ L je linea´rnı´ prostor, M a N jsou jeho podprostory. Mnozˇinu 〈M ∪ N〉 nazy´va´me spojenı´m podprostoru˚ M a N a znacˇ´ıme M ∨ N.
101
Linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze
6.5 Veˇta. Necht’ L je linea´rnı´ prostor, M a N jsou jeho podprostory. Pro podprostor M ∨ N platı´:
102
6.6 Veˇta. Necht’ L je linea´rnı´ prostor konecˇne´ dimenze, M a N jsou jeho podprostory. Pak
M ∨ N = {y + z; y ∈ M, z ∈ N}.
103
Linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze
6.8 Definice. Necht’B = {b1 , b2 , . . . , bn } je ba´ze linea´rnı´ho prostoru L. Za´lezˇ´ıli na´m na porˇadı´ prvku˚ ba´ze b1 , b2 , . . . , bn (tj. pozˇadujeme, aby b1 byl prvnı´ prvek ba´ze, b2 druhy´ prvek atd.), pak mluvı´me o usporˇa´dane´ ba´zi. Usporˇa´dana´ ba´ze je tedy usporˇa´dana´ n-tice prvku˚ ba´ze, tj. (b1 , b2 , . . . , bn ). Skutecˇnost, zˇe ba´ze B je usporˇa´dana´, budeme vyznacˇovat symbolem (B).
Linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze
dim M + dim N = dim(M ∩ N) + dim(M ∨ N)
104
Linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze
6.10 Definice. Necht’ (B) = (b1 , b2 , . . . , bn ) je usporˇa´dana´ ba´ze linea´rnı´ho prostoru L a x ∈ L je libovolny´ vektor. Usporˇa´danou n-tici rea´lny´ch cˇ´ısel (α1 , α2 , . . . , αn ) nazy´va´me sourˇadnicemi vektoru x vzhledem k usporˇa´dane´ ba´zi (B), pokud platı´ x = α1 b1 + α2 b2 + · · · + α n bn . Skutecˇnost, zˇe (α1 , α2, . . . , αn ) jsou sourˇadnice vektoru x vzhledem k usporˇa´dane´ ba´zi (B) budeme zapisovat takto: x = (α1 , α2 , . . . , αn )(B)
105
Linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze
6.12 Veˇta. Necht’(B) je usporˇa´dana´ ba´ze linea´rnı´ho porostoru L. Pak pro kazˇdy´ prvek x ∈ L jsou sourˇadnice x vzhledem k ba´zi (B) urcˇeny jednoznacˇneˇ.
107
Linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze
6.18 Definice. Necht’ (B) = (b1 , b2 , . . . , bn ) a (C) = (c1 , c2 , . . . , cn ) jsou dveˇ usporˇa´dane´ ba´ze stejne´ho linea´rnı´ho prostoru L. Matici A, ktera´ splnˇuje maticovou rovnost (b1 , b2 , . . . , bn ) ⋅ A = (c1 , c2 , . . . , cn ) nazy´va´me maticı´ prˇechodu od usporˇa´dane´ ba´ze (B) k usporˇa´dane´ ba´zi (C). Na definicˇnı´ rovnost se dı´va´me jako na soucˇin jednorˇa´dkove´ matice vektoru˚ (b1 , b2 , . . . , bn ) s maticı´ A rea´lny´ch cˇ´ısel typu (n, n), ktery´ se ma´ rovnat jednorˇa´dkove´ matici vektoru˚ (c1 , c2 , . . . , cn ). Matici prˇechodu od ba´ze (B) k ba´zi (C) budeme cˇasto pro na´zornost oznacˇovat A(B,C) .
106
Linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze
6.13 Veˇta. Necht’ (B) = (b1 , b2 , . . . , bn ) je usporˇa´dana´ ba´ze linea´rnı´ho prostoru L. Pak pro kazˇdy´ prvek a ∈ Rn , a = (α1 , α2 , . . . , αn ), existuje x ∈ L takovy´, zˇe x = (α1 , α2, . . . , αn)(B) .
108
Linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze
6.19 Veˇta. Pro kazˇde´ dveˇ usporˇa´dane´ ba´ze stejne´ho linea´rnı´ho prostoru (B) a (C) existuje pra´veˇ jedna regula´rnı´ matice prˇechodu A(B,C) .
109
Linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze
6.21 Veˇta. Je-li A matice prˇechodu od ba´ze (B) k ba´zi (C), pak A −1 je matice prˇechodu od ba´ze (C) k ba´zi (B).
110
Linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze
6.23 Veˇta. Necht’ (B) a (C) jsou dveˇ usporˇa´dane´ ba´ze linea´rnı´ho prostoru L, A(B,C) je matice prˇechodu od (B) k (C). Pak pro sourˇadnice kazˇde´ho vektoru x ∈ L, x = (x1 , x2 , . . . , xn )(B) = (y1 , y2 , . . . , yn )(C) platı´: ! ! x1 y1 . . . . = A ⋅ . . (B,C)
111
Linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze
6.27 Veˇta. Necht’ A(B,C) je matice prˇechodu od ba´ze (B) k ba´zi (C) a A(C,D) je matice prˇechodu od ba´ze (C) k ba´zi (D). Pak pro matici prˇechodu A(B,D) od ba´ze (B) k ba´zi (D) platı´ A(B,D) = A(B,C) ⋅ A(C,D)
112
yn
xn
Linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze
6.29 Veˇta. Necht’ a ∈ Rn , a = (α1 , α2 , . . . , αn ). Slozˇky (α1 , α2 , . . . , αn ) jsou sourˇadnicemi vektoru a vzhledem ke standardnı´ ba´zi (S): (S) = ((1, 0, 0, . . . , 0), (0, 1, 0, . . . , 0), . . . , (0, 0, 0, . . . , 1)).
113
Linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze
6.30 Veˇta. Necht’ (B) = (b1 , b2 , . . . , bn ) je usporˇa´dana´ ba´ze linea´rnı´ho prostoru Rn . Matice prˇechodu od standardnı´ ba´ze (S) k ba´zi (B) ma´ tvar
114
Linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze
6.31 Veˇta. Necht’ (B) = (b1 , b2 , . . . , bn ) a (C) = (c1 , c2 , . . . , cn ) jsou usporˇa´dane´ ba´ze linea´rnı´ho prostoru Rn . Pak pro matice prˇechodu A(B,C) a A(C,B) platı´
A(S,B) = (bT1 , bT2 , . . . , bTn )
(A(C,B) | E) ∼ (bT1 , bT2 , . . . bTn | cT1 , cT2 , . . . cTn ) ∼ (E | A(B,C) ),
kde symbolem bTi znacˇ´ıme sloupec slozˇek vektoru bi . Jiny´mi slovy, uvedenou matici prˇechodu sestavı´me tak, zˇe zapı´sˇeme jednotlive´ vektory ba´ze vedle sebe, slozˇky teˇchto vektoru˚ zapı´sˇeme do sloupcu˚.
kde „∼“ znacˇ´ı konecˇneˇ mnoho kroku˚ Gaussovy eliminacˇnı´ metody, E je jednotkova´ matice a bTi resp. cTj jsou vektory bi resp. cj , jejichzˇ slozˇky jsou zapsa´ny do sloupcu˚.
115
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.2 Definice. Necht’ L1 a L2 jsou libovolne´ mnozˇiny. Zobrazenı´m A z mnozˇiny L1 do mnozˇiny L2 rozumı´me jaky´koli prˇedpis, ktery´ kazˇde´mu prvku z mnozˇiny L1 prˇirˇadı´ jednoznacˇny´m zpu˚sobem neˇjaky´ prvek z mnozˇiny L2 . Skutecˇnost, zˇe A je zobrazenı´ z mnozˇiny L1 do mnozˇiny L2 zapisujeme A : L 1 → L2 . Je-li x ∈ L1 , pak zobrazenı´ A : L1 → L2 prˇirˇadı´ prvku x jednoznacˇneˇ neˇjaky´ prvek z mnozˇiny L2. Tento prvek oznacˇujeme symbolem A(x) ∈ L2 a rˇ´ıka´me mu hodnota zobrazenı´ A v bodeˇ x. Je-li M ⊆ L1, pak definujeme A(M) = {y ∈ L2; ∃x ∈ M, A(x) = y}.
116
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.3 Definice. Necht’ L1 a L2 jsou libovolne´ mnozˇiny a uvazˇujme A : L1 → L2 . Pokud platı´ A(L1) = L2, rˇ´ıka´me, zˇe A je zobrazenı´ z mnozˇiny L1 na mnozˇinu L2 .
117
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.5 Definice. Necht’ L1 a L2 jsou libovolne´ mnozˇiny a uvazˇujme A : L1 → L2 . Zobrazenı´ A je proste´, pokud pro kazˇde´ dva prvky x1 ∈ L1 , x2 ∈ L1 , x1 6= x2 platı´ A(x1 ) 6= A(x2 ).
118
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.6 Definice. Necht’ L1 a L2 jsou linea´rnı´ prostory, A : L1 → L2 je zobrazenı´ z L1 do L2 . Zobrazenı´ A nazy´va´me linea´rnı´m zobrazenı´m, pokud pro vsˇechna x ∈ L1 , y ∈ L1 , α ∈ R platı´ (1) (2)
119
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.8 Veˇta. (Princip superpozice). Necht’ L1 a L2 jsou linea´rnı´ prostory. Zobrazenı´ A : L1 → L2 je linea´rnı´ pra´veˇ tehdy, kdyzˇ pro vsˇechna x ∈ L1 , y ∈ L1 , α ∈ R, β ∈ R platı´ A(α x + β y) = α A(x) + β A(y)
120
A(x + y) = A(x) + A(y) A(α ⋅ x) = α ⋅ A(x)
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.10 Veˇta. Pro linea´rnı´ zobrazenı´ A : L1 → L2 platı´ A(o1 ) = o2 , kde o1 je nulovy´ vektor linea´rnı´ho prostoru L1 a o2 je nulovy´ vektor linea´rnı´ho prostoru L2.
121
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.14 Veˇta. Necht’ A : L1 → L2 je linea´rnı´ zobrazenı´, M ⊆ L1. Pak A(〈M〉) = 〈A(M)〉.
122
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.16 Definice. Necht’ L1 , L2 jsou linea´rnı´ prostory, o2 je nulovy´ vektor v linea´rnı´m prostoru L2 a A : L1 → L2 je linea´rnı´ zobrazenı´. Mnozˇinu Ker A = {x ∈ L1 ; A(x) = o2 } nazy´va´me ja´drem linea´rnı´ho zobrazenı´ A.
123
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.19 Veˇta. Ja´dro linea´rnı´ho zobrazenı´ A : L1 → L2 tvorˇ´ı linea´rnı´ podprostor linea´rnı´ho prostoru L1 .
124
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.20 Veˇta. Mnozˇina A(L1 ) vsˇech hodnot linea´rnı´ho zobrazenı´ A : L1 → L2 tvorˇ´ı linea´rnı´ podprostor linea´rnı´ho prostoru L2.
125
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.21 Definice. Defekt linea´rnı´ho zobrazenı´ A : L1 → L2 je definova´n, jako dim Ker A a hodnost linea´rnı´ho zobrazenı´ A je definova´na jako dim A(L1 ). Defekt A znacˇ´ıme def A a hodnost A znacˇ´ıme hod A. Je tedy def A = dim Ker A
126
7.27 Veˇta. Necht’ {b1, b2 , . . . , bn } je ba´ze linea´rnı´ho prostoru L1 a necht’ jsou da´ny libovolne´ vektory y1 , y2 , . . . , yn z linea´rnı´ho prostoru L2. Pak existuje pra´veˇ jedno linea´rnı´ zobrazenı´ A : L1 → L2 , pro ktere´ platı´ A(bi ) = yi ,
hod A = dim A(L1 )
127
Linea´rnı´ zobrazenı´
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.29 Veˇta. Necht’ A : L1 → L2 je linea´rnı´ zobrazenı´. Pak platı´: (1) Jsou-li x1 , x2 , . . . , xn linea´rneˇ za´visle´ vektory v L1 , pak jsou i vektory A(x1 ), A(x2 ), . . . , A(xn ) linea´rneˇ za´visle´ v L2 . (2) Jsou-li x1 , x2 , . . . , xn linea´rneˇ neza´visle´ vektory v L1, pak vektory A(x1 ), A(x2 ), . . . , A(xn ) v L2 nemusı´ by´t linea´rneˇ neza´visle´.
128
∀i ∈ {1, 2, . . . , n}
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.30 Veˇta. Necht’ A : L1 → L2 je linea´rnı´ zobrazenı´. Na´sledujı´cı´ podmı´nky jsou ekvivalentnı´: (1) A je proste´. (2) def A = 0. (3) Jsou-li x1 , x2 , . . . , xn linea´rneˇ neza´visle´, jsou linea´rneˇ neza´visle´ i vektory A(x1 ), A(x2 ), . . . , A(xn ).
129
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.31 Definice. Necht’ A : L1 → L2 a B : L2 → L3 jsou zobrazenı´. Symbolem B ◦ A : L1 → L3 oznacˇujeme slozˇene´ zobrazenı´, ktere´ je definova´no prˇedpisem (B ◦ A)(x) = B(A(x)), ∀x ∈ L1.
131
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.33 Definice. Identicke´ zobrazenı´ je zobrazenı´ I : L → L, ktere´ je definova´no prˇedpisem I(x) = x. Strucˇneˇ nazy´va´me zobrazenı´ I identitou. Necht’ A : L1 → L2 je proste´ zobrazenı´. Pak definujeme inverznı´ zobrazenı´ A−1 : A(L1 ) → L1 jako takove´ zobrazenı´, ktere´ splnˇuje A−1 ◦ A = I, kde I : L1 → L1 je identita.
130
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.32 Veˇta. Necht’ A : L1 → L2 a B : L2 → L3 jsou linea´rnı´ zobrazenı´. Pak je linea´rnı´ te´zˇ slozˇene´ zobrazenı´ B ◦ A : L1 → L3 .
132
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.34 Veˇta. Je-li A : L1 → L2 proste´, pak existuje pra´veˇ jedno inverznı´ zobrazenı´ A−1 : A(L1 ) → L1 .
133
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.35 Veˇta. Je-li L linea´rnı´ prostor, pak identita I : L → L je linea´rnı´. Je-li A : L1 → L2 linea´rnı´ a proste´ zobrazenı´, pak te´zˇ A−1 : A(L1 ) → L1 je linea´rnı´.
135
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.37 Definice. Zobrazenı´ A : L1 → L2 nazy´va´me izomorfismus, pokud je linea´rnı´, proste´ a „na“ L2 . Linea´rnı´ prostor L1 nazy´va´me izomorfnı´ s L2 , pokud existuje izomorfismus A : L1 → L2. Protozˇe k proste´mu linea´rnı´mu zobrazenı´, ktere´ je „na“ L2, existuje inverznı´ zobrazenı´ A−1 : L2 → L1, ktere´ je podle veˇty 7.36 rovneˇzˇ izomorfismem, platı´: je-li L1 izomorfnı´ s L2 , je te´zˇ L2 izomorfnı´ s L1 . Cˇasto proto rˇ´ıka´me, zˇe L1 a L2 jsou (vza´jemneˇ) izomorfnı´.
134
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.36 Veˇta. Necht’ A : L1 → L2 je linea´rnı´, proste´ a „na“ L2 . Pak je inverznı´ zobrazenı´ A−1 : L2 → L1 rovneˇzˇ linea´rnı´, proste´ a „na“ L1 .
136
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.39 Veˇta. Kazˇdy´ linea´rnı´ prostor L, pro ktery´ je dim L = n, je izomorfnı´ s linea´rnı´m prostorem Rn .
137
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.41 Veˇta. Necht’ A : L1 → L2 a B : L2 → L3 jsou izomorfismy. Pak je izomorfismem i slozˇene´ zobrazenı´ B ◦ A : L1 → L3 .
139
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.43 Definice. Necht’ L1 a L2 jsou linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze, A : L1 → L2 je linea´rnı´. Necht’ (B) = (b1 , b2 , . . . , bn ) je usporˇa´dana´ ba´ze L1 a (C) = (c1 , c2 , . . . , cm ) je usporˇa´dana´ ba´ze L2. Matici A typu (m, n), ktera´ splnˇuje maticovou rovnost (A(b1 ), A(b2 ), . . . , A(bn )) = (c1 , c2 , . . . , cm ) ⋅ A nazy´va´me maticı´ zobrazenı´ A vzhledem k usporˇa´dany´m ba´zı´m (B) a (C). Na definicˇnı´ rovnost se dı´va´me jako na soucˇin jednorˇa´dkove´ matice vektoru˚ (c1 , c2 , . . . , cm ) s maticı´ A rea´lny´ch cˇ´ısel typu (m, n), ktery´ se ma´ rovnat jednorˇa´dkove´ matici vektoru˚ (A(b1 ), A(b2 ), . . . , A(bm ))
138
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.42 Veˇta. Dva linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze jsou izomorfnı´ pra´veˇ tehdy, kdyzˇ se rovnajı´ jejich dimenze.
140
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.44 Veˇta. Necht’ platı´ prˇedpoklady z definice 7.43. Pak matice A zobrazenı´ A vzhledem k ba´zı´m (B) a (C) existuje a je urcˇena jednoznacˇneˇ.
141
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.45 Veˇta. Necht’ L1 , L2 jsou linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze, (B) = (b1 , b2 , . . . , bn ) je usporˇa´dana´ ba´ze L1 a (C) = (c1 , c2 , . . . , cm ) je usporˇa´dana´ ba´ze L2 . Pak ke kazˇde´ matici A typu (m, n) existuje pra´veˇ jedno linea´rnı´ zobrazenı´ A : L1 → L2 takove´, zˇe A je maticı´ zobrazenı´ A vzhledem k ba´zı´m (B) a (C).
143
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.49 Veˇta. Necht’ (B) = (b1 , b2 , . . . , bn ) je ba´ze v L1, (C) = (c1 , c2 , . . . , cm ) je ba´ze v L2 , A : L1 → L2 je linea´rnı´ a A je maticı´ zobrazenı´ A vzhledem k ba´zı´m (B) a (C). Pak pro kazˇdy´ vektor x ∈ L1 , x = (x1 , x2 , . . . , xn )(B) , platı´ pro sourˇadnice vektoru A(x) = (y1 , y2 , . . . , ym )(C) na´sledujı´cı´ vzorec: y1 x1 x y A ⋅ ..2 = ..2 . . xn ym
142
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.48 Veˇta. Necht’ (B) je ba´ze v L1, (C) je ba´ze v L2, A : L1 → L2 je linea´rnı´ a A je maticı´ zobrazenı´ A vzhledem k ba´zı´m (B) a (C). Pak hod A = hod A.
144
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.53 Veˇta. Necht’ L1 , L2 jsou linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze, A : L1 → L2 je linea´rnı´. Pak def A + hod A = dim L1.
145
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.55 Veˇta. Necht’ L1, L2 , L3 jsou linea´rnı´ prostory konecˇne´ dimenze, A : L1 → L2 , B : L2 → L3 jsou linea´rnı´ zobrazenı´. Necht’ da´le (B) je usporˇa´dana´ ba´ze L1 , (C) je usporˇa´dana´ ba´ze L2 a (D) je usporˇa´dana´ ba´ze L3 . Prˇedpokla´dejme jesˇteˇ, zˇe A je matice zobrazenı´ A vzhledem k ba´zı´m (B) a (C) a konecˇneˇ B je matice zobrazenı´ B vzhledem k ba´zı´m (C) a (D). Pak B ⋅ A je matice slozˇene´ho zobrazenı´ B ◦ A vzhledem k ba´zı´m (B) a (D).
147
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.59 Veˇta. Necht’ A : L1 → L2 je linea´rnı´ zobrazenı´ a necht’ (B1 ), (C1 ) jsou ba´ze linea´rnı´ho prostoru L1 a (B2 ), (C2 ) jsou ba´ze linea´rnı´ho prostoru L2 . Oznacˇme symbolem A(B1 ,C1 ) matici prˇechodu od ba´ze (B1 ) k (C1 ) a A(C2 ,B2 ) matici prˇechodu od ba´ze (C2 ) k (B2 ). Je-li A matice zobrazenı´ A vzhledem k ba´zı´m (B1 ), (B2 ), pak A(C2 ,B2 ) ⋅ A ⋅ A(B1 ,C1 ) je matice te´hozˇ linea´rnı´ho zobrazenı´ vzhledem k ba´zı´m (C1 ), (C2 ).
146
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.56 Veˇta. Necht’ (B) a (C) jsou dveˇ ba´ze linea´rnı´ho prostoru L. Pak matice identicke´ho zobrazenı´ I : L → L vzhledem k ba´zı´m (B) a (C) je rovna matici prˇechodu A(C,B) od ba´ze (C) k ba´zi (B).
148
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.60 Definice. Necht’ A : L → L je linea´rnı´ zobrazenı´ (linea´rnı´ prostor vzoru˚ i obrazu˚ je stejny´ a ma´ konecˇnou dimenzi). Mı´sto, abychom mluvili o matici linea´rnı´ho zobrazenı´ vzhledem ke stejny´m ba´zı´m (B) a (B) (to pu˚sobı´, jako bychom koktali), strucˇneˇ se zminˇujeme o matici zobrazenı´ A vzhledem k ba´zi (B).
149
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.61 Veˇta. Necht’ A : L → L je linea´rnı´ zobrazenı´, (B), (C) jsou dveˇ ba´ze linea´rnı´ho prostoru L a A(B,C) je matice prˇechodu od ba´ze (B) k ba´zi (C). −1 Je-li A matice zobrazenı´ A vzhledem k ba´zi (B), pak A(B,C) ⋅ A ⋅ A(B,C) je maticı´ te´hozˇ linea´rnı´ho zobrazenı´ vzhledem k ba´zi (C).
151
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.66 Definice. Necht’ A : L → L je linea´rnı´ zobrazenı´. Cˇ´ıslo λ ∈ C se nazy´va´ vlastnı´m cˇ´ıslem zobrazenı´ A, pokud existuje vektor x ∈ L, x 6= o takovy´, zˇe A(x) = λ x. Vektor x, ktery´ splnˇuje uvedenou rovnost, se nazy´va´ vlastnı´ vektor zobrazenı´ A prˇ´ıslusˇny´ vlastnı´mu cˇ´ıslu λ .
150
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.63 Definice. Matice A je podobna´ matici B, pokud existuje regula´rnı´ matice P takova´, zˇe platı´ B = P−1 ⋅ A ⋅ P.
152
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.70 Definice. Necht’ A je cˇtvercova´ matice typu (n, n) rea´lny´ch nebo komplexnı´ch cˇ´ısel. Cˇ´ıslo λ ∈ C se nazy´va´ vlastnı´m cˇ´ıslem matice A, pokud existuje x ∈ Cn , x 6= o takovy´, zˇe A ⋅ xT = λ xT . Vektor x, ktery´ splnˇuje uvedenou rovnost, se nazy´va´ vlastnı´ vektor matice A prˇ´ıslusˇny´ vlastnı´mu cˇ´ıslu λ .
153
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.71 Veˇta. Necht’ A : L → L je linea´rnı´ zobrazenı´ a A je jeho matice vzhledem k neˇjake´ ba´zi (B). Pak λ je vlastnı´m cˇ´ıslem zobrazenı´ A pra´veˇ tehdy, kdyzˇ je vlastnı´m cˇ´ıslem matice A. Navı´c x je vlastnı´ vektor zobrazenı´ A prˇ´ıslusˇny´ λ pra´veˇ tehdy, kdyzˇ sourˇadnice vektoru x vzhledem k ba´zi (B) tvorˇ´ı vlastnı´ vektor matice A prˇ´ıslusˇny´ λ .
155
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.78 Veˇta. Podobne´ matice majı´ stejny´ charakteristicky´ polynom.
154
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.75 Definice. Necht’ A je cˇtvercova´ matice. Polynom det(A − λ E) nazy´va´me charakteristicky´ polynom matice A a rovnost det(A − λ E) = 0 charakteristickou rovnicı´. Je-li λ k-na´sobny´m korˇenem charakteristicke´ rovnice, rˇ´ıka´me, zˇe λ je k-na´sobny´m vlastnı´m cˇ´ıslem.
156
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.82 Veˇta. Necht’ A je cˇtvercova´ matice typu (n, n). Sestavme libovolna´ komplexnı´ cˇ´ısla λ1 , . . . , λn do diagona´lnı´ matice D = diag(λ1 , . . . , λn ) a libovolne´ nenulove´ vektory x1 , . . . , xn z Cn zapisˇme do sloupcu˚ matice P, tj. P = (xT1 , . . . , xTn ). Pak platı´: cˇ´ısla λ1, . . . , λn jsou vlastnı´mi cˇ´ısly matice A a x1 , . . . , xn jsou jejich odpovı´dajı´cı´ vlastnı´ vektory pra´veˇ tehdy, kdyzˇ je splneˇna rovnost PD = AP.
157
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.83 Veˇta. Necht’ ma´ cˇtvercova´ matice A s n rˇa´dky n linea´rneˇ neza´visly´ch vlastnı´ch vektoru˚ (kazˇdy´ z nich prˇ´ıslusˇ´ı neˇjake´mu vlastnı´mu cˇ´ıslu matice). Pak je matice A podobna´ diagona´lnı´ matici.
159
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.87 Veˇta. Vlastnı´ vektory, ktere´ prˇ´ıslusˇejı´ vza´jmeneˇ ru˚zny´m vlastnı´m cˇ´ıslu˚m, jsou linea´rneˇ neza´visle´.
158
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.84 Veˇta. Necht’ je matice A podobna´ s diagona´lnı´ maticı´, tj. existuje regula´rnı´ matice P a diagona´lnı´ matice D takove´, zˇe A = PDP−1. Pak D obsahuje vlastnı´ cˇ´ısla matice A a ve sloupcı´ch matice P jsou vlastnı´ vektory prˇ´ıslusˇne´ (podle porˇadı´) odpovı´dajı´cı´m vlastnı´m cˇ´ıslu˚m zapsany´m v D.
160
Linea´rnı´ zobrazenı´
7.92 Veˇta. Necht’ A : L → L je linea´rnı´ zobrazenı´, dim L = n. Zobrazenı´ A ma´ n linea´rneˇ neza´visly´ch vlastnı´ch vektoru˚ pra´veˇ tehdy, kdyzˇ existuje ba´ze (B) prostoru L takova´, zˇe A ma´ vzhledem k te´to ba´zi diagona´lnı´ matici D. Prˇitom na diagona´le matice D jsou vlastnı´ cˇ´ısla zobrazenı´ A a ba´ze (B) obsahuje vlastnı´ vektory prˇ´ıslusˇne´ vlastnı´m cˇ´ıslu˚m v matici D ve stejne´m porˇadı´.
161
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.2 Definice. Necht’ L je linea´rnı´ prostor. Operaci ⋅ : L × L → R nazveme skala´rnı´m soucˇinem, pokud splnˇuje ∀x ∈ L, ∀y ∈ L, ∀z ∈ L, ∀α ∈ R na´sledujı´cı´ vlastnosti (1)
x⋅y=y⋅x
(2)
(x + y) ⋅ z = x ⋅ z + y ⋅ z
(3)
(α ⋅ x) ⋅ y = α ⋅ (x ⋅ y)
(4)
x ⋅ x ≥ 0,
162
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.6 Veˇta. Necht’ L je linea´rnı´ prostor se skala´rnı´m soucˇinem, o je jeho nulovy´ vektor. Pak pro vsˇechna x ∈ L, y ∈ L a z ∈ L platı´: (1) x ⋅ o = o ⋅ x = 0, (2) z ⋅ (x + y) = zx + zy.
x ⋅ x = 0 jen tehdy, kdyzˇ x = o
Ve vlastnosti (4) znacˇ´ı symbol o nulovy´ vektor linea´rnı´ho prostoru L.
163
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.11 Definice. Cˇtvercova´ matice A typu (n, n) je symetricka´, pokud platı´ AT = A.
164
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.12 Definice. Necht’A je cˇtvercova´ matice typu (n, n). Oznacˇme Ai cˇtvercovou matici typu (n − i, n − i), ktera´ vznika´ z matice A vynecha´nı´m poslednı´ch i rˇa´dku˚ a poslednı´ch i sloupcu˚. Matice A se nazy´va´ pozitivneˇ definitnı´, pokud vsˇechny determinanty det Ai , i ∈ {0, 1, 2, . . . , n − 1} jsou kladne´.
165
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.14 Veˇta. Necht’ A je cˇtevrcova´ matice typu (n, n). Definujme soucˇin na Rn takto. Pro x ∈ Rn , y ∈ Rn je x ⋅ y = x ⋅ A ⋅ yT ,
166
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.17 Definice. Necht’ L je linea´rnı´ prostor se skala´rnı´m soucˇinem. Pro x ∈ L √ definujeme velikost vektoru x hodnotou x ⋅ x. Velikost vektoru x znacˇ´ıme |x|, takzˇe je √ tj. |x|2 = x ⋅ x |x| = x ⋅ x,
kde na prave´ straneˇ rovnosti je maticovy´ soucˇin jednorˇa´dkove´ matice x, ktera´ obsahuje slozˇky vektoru x, s maticı´ A a s maticı´ yT , cozˇ je sloupec slozˇek vektoru y. Pak x ⋅ y je skala´rnı´m soucˇinem pra´veˇ tehdy, kdyzˇ A je symetricka´ a pozitivneˇ definitnı´ matice.
167
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.19 Veˇta. Necht’ x je prvkem linea´rnı´ho prostoru se skala´rnı´m soucˇinem, α ∈ R. Pak |α x| = |α | ⋅ |x|. Za´pis |α | zde znacˇ´ı absolutnı´ hodnotu rea´lne´ho cˇ´ısla, ostatnı´ symboly „| |“ znamenajı´ velikosti vektoru˚.
168
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.20 Definice. Necht’ L je linea´rnı´ prostor se skala´rnı´m soucˇinem a x ∈ L, y ∈ L, x 6= o, y 6= o. Pak u´hel mezi vektory x a y je takove´ cˇ´ıslo φ , pro ktere´ platı´ x⋅y cos φ = |x| ⋅ |y|
169
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.22 Veˇta. (Schwartzova nerovnost). Necht’ L je linea´rnı´ prostor se skala´rnı´m soucˇinem a x ∈ L, y ∈ L. Pak platı´: |x ⋅ y| ≤ |x| ⋅ |y|.
170
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.23 Definice. Necht’ L je linea´rnı´ prostor se skala´rnı´m soucˇinem. Vzda´lenost vektoru x od vektoru y definujeme jako |y − x|. Podle veˇty 8.19 je |y − x| = |x−y|, takzˇe cˇasto mluvı´me o vzda´lenosti dvou vektoru˚ x a y (bez za´vislosti na jejich porˇadı´).
Symbol „| |“ na leve´ straneˇ nerovnice znamena´ absolutnı´ hodnotu rea´lne´ho cˇ´ısla, zatı´mco stejne´ symboly na prave´ straneˇ nerovnice oznacˇujı´ velikost vektoru.
171
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.24 Veˇta. (Troju´helnı´kova´ nerovnost). Pro velikosti vektoru˚ platı´ |x + y| ≤ |x| + |y|.
172
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.29 Definice. Necht’ L je linea´rnı´ prostor se skala´rnı´m soucˇinem. Dva nenulove´ vektory x ∈ L a y ∈ L jsou na sebe kolme´, (znacˇ´ıme x ⊥ y), pokud je x ⋅ y = 0.
173
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.31 Definice. Necht’ B = {b1 , b2 , . . . , bn } je ba´ze linea´rnı´ho prostoru se skala´rnı´m soucˇinem. Ba´zi B nazy´va´me ortogona´lnı´, pokud bi ⊥ bj ∀i ∈ {1, 2, . . . , n}, ∀j ∈ {1, 2, . . . , n}, i 6= j. Ba´zi B nazy´va´me ortonorma´lnı´, pokud je ortogona´lnı´, a navı´c |bi| = 1, ∀i ∈ {1, 2, . . . , n}.
175
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.33 Veˇta. Necht’(B) je ortonorma´lnı´ usporˇa´dana´ ba´ze linea´rnı´ho prostoru L se skala´rnı´m soucˇinem. Pak pro vsˇechna x ∈ L, y ∈ L, x = (x1 , x2 , . . . , xn )(B) , y = (y1 , y2 , . . . , yn )(B) lze skala´rnı´ soucˇin pocˇ´ıtat ze sourˇadnic vektoru˚ takto: x ⋅ y = x 1 y1 + x2 y2 + · · · + x n yn .
174
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.32 Veˇta. Ba´ze B = {b1 , b2 , . . . , bn } je ortonorma´lnı´ pra´veˇ tehdy, kdyzˇ 0 pro i 6= j, bi ⋅ b j = 1 pro i = j.
176
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.35 Veˇta. Necht’ x1 , x2 , . . . , xn jsou nenulove´ vektory linea´rnı´ho prostoru se skala´rnı´m soucˇinem, ktere´ jsou na sebe navza´jem kolme´, tj. xi ⋅ xj = 0 pro i ≠ j a xi ⋅ xi > 0. Pak jsou tyto vektory linea´rneˇ neza´visle´.
177
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.36 Veˇta. Necht’(B) = (b1 , b2 , . . . , bn ) je ortonorma´lnı´ ba´ze linea´rnı´ho prostoru se skala´rnı´m soucˇinem. Pak pro sourˇadnice libovolne´ho vektoru x platı´ x = (x⋅b1 , x⋅b2 , . . . , x⋅bn )(B) .
178
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.38 Veˇta. Necht’(B) = (b1 , b2 , . . . , bn ) je ortonorma´lnı´ ba´ze linea´rnı´ho prostoru se skala´rnı´m soucˇinem a x = (x1 , x2 , . . . , xn )(B) je jeho libovolny´ vektor. Pak u´hlel φi mezi vektorem x a vektorem bi lze pocˇ´ıtat podle vzorce cos φi =
179
Linea´rnı´ prostory se skala´rnı´m soucˇinem
8.41 Veˇta. (Schmidtu˚v ortogonalizacˇnı´ proces). Necht’ {b1 , b2 , . . . , bn } je ba´ze linea´rnı´ho prostoru L se skala´rnı´m soucˇinem. Pak existuje ortonorma´lnı´ ba´ze {c1 , c2 , . . . , cn } takova´, zˇe 〈b1, b2 , . . . , bk 〉 = 〈c1 , c2 , . . . , ck 〉,
xi . |x|
180
Linea´rnı´ algebra v teorii ko´dova´nı´
10.3 Definice. Teˇleso Z2 je dvoubodova´ mnozˇina {0, 1}, na ktere´ je definova´no scˇ´ıta´nı´ + : Z2 × Z2 → Z2 a na´sobenı´ ⋅ : Z2 × Z2 → Z2 takto:
∀k ∈ {1, 2, . . . , n} Tedy: 0 + 0 = 0, 1 ⋅ 1 = 1.
+
0 1
⋅
0 1
0 1
0 1 1 0
0 1
0 0 0 1
0 + 1 = 1 + 0 = 1,
1 + 1 = 0,
0 ⋅ 0 = 0 ⋅ 1 = 1 ⋅ 0 = 0,
181
Linea´rnı´ algebra v teorii ko´dova´nı´
10.13 Definice. Necht’ A je konecˇna´ mnozˇina (tzv. abeceda). Pak slovo je libovolna´ konecˇna´ posloupnost prvku˚ z A. Ko´dova´nı´ v obecne´m smyslu zahrnuje (1) algoritmus, ktery´m informace prˇeva´dı´me do posloupnosti slov (tzv. kode´r) a (2) algoritmus, ktery´m zpeˇtneˇ z teˇchto slov zı´ska´va´me pu˚vodnı´ informaci (dekode´r). Slova, ktera´ vytva´rˇ´ı kode´r, se nazy´vajı´ ko´dova´ slova. Mnozˇina vsˇech ko´dovy´ch slov se nazy´va´ ko´d. Je-li ko´d mnozˇinou slov stejne´ de´lky (kazˇde´ ko´dove´ slovo ma´ stejny´ pocˇet znaku˚ abecedy), mluvı´me o tzv. blokove´m ko´du. Blokovy´ ko´d de´lky n znacˇ´ı, zˇe vsˇechna ko´dova´ slova majı´ n znaku˚ abecedy.
183
Linea´rnı´ algebra v teorii ko´dova´nı´
10.25 Definice. Bina´rnı´ blokovy´ ko´d K de´lky n je linea´rnı´, pokud K tvorˇ´ı linea´rnı´ podprostor linea´rnı´ho prostoru Zn2 . Jestlizˇe dimenzi tohoto podprostoru oznacˇ´ıme k, pak mluvı´me o linea´rnı´m (n, k) ko´du.
182
Linea´rnı´ algebra v teorii ko´dova´nı´
10.18 Definice. Necht’ A = {0, 1}. Hammingova velikost slova u ∈ An je pocˇet jednicˇek v tomto sloveˇ a znacˇ´ıme ji ||u||. Hammingova vzda´lenost slov v ∈ An a w ∈ An je pocˇet bitu˚, ve ktery´ch se tato dveˇ slova lisˇ´ı. Znacˇ´ıme ji (.v, w).
184
Linea´rnı´ algebra v teorii ko´dova´nı´
10.26 Veˇta. Nejmensˇ´ı Hammingova vzda´lenost mezi slovy linea´rnı´ho ko´du K je rovna nejmensˇ´ı Hammingoveˇ velikosti nenulove´ho ko´dove´ho slova.
185
Linea´rnı´ algebra v teorii ko´dova´nı´
10.32 Definice. Generujı´cı´ matice linea´rnı´ho ko´du K je po rˇa´dcı´ch zapsana´ ba´ze tohoto ko´du. Kontrolnı´ matice linea´rnı´ho ko´du K je takova´ matice H s linea´rneˇ neza´visly´mi rˇa´dky, pro kterou platı´: mnozˇina rˇesˇenı´ homogennı´ soustavy H x = o je rovna ko´du K.
187
Linea´rnı´ algebra v teorii ko´dova´nı´
10.37 Veˇta. Necht’G je generujı´cı´ a H je kontrolnı´ matice linea´rnı´ho (n, k) ko´du. Pak H ⋅ GT = O1 a take´ G ⋅ HT = O2 , kde O1 je nulova´ matice s n − k rˇa´dky a k sloupci a O2 = OT1 .
186
Linea´rnı´ algebra v teorii ko´dova´nı´
10.33 Veˇta. Necht’ G je generujı´cı´ matice a H kontrolnı´ matice linea´rnı´ho (n, k) ko´du. Pak G ma´ k rˇa´dku˚ a H ma´ n − k rˇa´dku˚. Obeˇ matice majı´ n sloupcu˚. Jiny´mi slovy generujı´cı´ matice ma´ tolik rˇa´dku˚, kolik je v ko´du informacˇnı´ch bitu˚, kontrolnı´ matice ma´ tolik rˇa´dku˚, kolik ma´ ko´d kontrolnı´ch bitu˚ a pocˇet sloupcu˚ obou matic je roven pocˇtu prˇena´sˇeny´ch bitu˚ v jednom sloveˇ.
188
Linea´rnı´ algebra v teorii ko´dova´nı´
10.40 Definice. Pokud existuje generujı´cı´ matice linea´rnı´ho ko´du ve tvaru G = (E|C), kde E je jednotkova´ matice, nazy´va´me takovy´ ko´d systematicky´.
189
Linea´rnı´ algebra v teorii ko´dova´nı´
10.43 Veˇta. Ko´d je systematicky´ pra´veˇ tehdy kdyzˇ existuje kontrolnı´ matice tohoto ko´du tvaru (CT |E0), kde E0 je jednotkova´ matice.
191
Linea´rnı´ algebra v teorii ko´dova´nı´
10.49 Definice. Necht’ H je kontrolnı´ matice linea´rnı´ho ko´du. Syndrom slova w je vektor s, pro ktery´ platı´ sT = H ⋅ wT . Necht’ v je slovo vyslane´ kode´rem a w je slovo prˇijate´ dekode´rem. Pak e = w − v je chybove´ slovo. Protozˇe v Zn2 je −v = v, chybove´ slovo lze pocˇ´ıtat jako w + v.
190
Linea´rnı´ algebra v teorii ko´dova´nı´
10.45 Veˇta. Necht’ G je generujı´cı´ matice linea´rnı´ho (n, k) ko´du. Necht’ da´le A : Zk2 → Zn2 je linea´rnı´ zobrazenı´, ktere´ zobrazuje standardnı´ ba´zi prostoru Zk2 na rˇa´dky matice G. Pak matice GT je maticı´ linea´rnı´ho zobrazenı´ A vzhledem ke standardnı´m ba´zı´m.
192
Linea´rnı´ algebra v teorii ko´dova´nı´
10.51 Veˇta. Necht’K je linea´rnı´ podprostor linea´rnı´ho prostoru L a necht’e1 ∈ L, e2 ∈ L. Pak mnozˇiny M1 = {e1 + v, v ∈ K}, M2 = {e2 + v, v ∈ K} jsou bud’ disjunktnı´ nebo totozˇne´.
193
Linea´rnı´ algebra v teorii ko´dova´nı´
10.52 Veˇta. Necht’ v je ko´dove´ slovo a e je libovolne´ slovo. Pak slova e i e+v majı´ stejny´ syndrom. Jiny´mi slovy ko´dova´ slova modifikovana´ stejnou chybou vytva´rˇejı´ skupinu slov se spolecˇny´m syndromem.
194
Linea´rnı´ algebra v teorii ko´dova´nı´
10.56 Veˇta. Slovo s jednou jednicˇkou je ko´dove´ pra´veˇ tehdy, kdyzˇ kontrolnı´ matice obsahuje nulovy´ sloupec. Dveˇ ru˚zna´ slova s jednou jednicˇkou majı´ spolecˇny´ syndrom pra´veˇ tehdy, kdyzˇ kontrolnı´ matice obsahuje asponˇ dva stejne´ sloupce.