Z OBSAHU
NA MUŠCE Česká armáda a koneckonců celý resort obrany už mají jasno. Skončila doba dohadů, „zaručených“ zpráv i fám. V pondělí 22. října totiž vláda schválila dlouho očekávaný dokument nazvaný „Transformace resortu Ministerstva obrany České republiky“. Po úspěšném ukončení prvního kroku reformy armády, který byl završen dosažením počátečních operačních schopností v závěru roku 2006, se vedení resortu obrany rozhodlo upřesnit další postup reformy ozbrojených sil České republiky v prostředí neustálých změn a zejména pak měnícího se rozpočtového rámce. Je pojmenován jako transformace a měl by ve třech krocích skončit v roce 2018. A co je třeba v následujících měsících a letech konkrétně udělat? Není toho vůbec málo.To podstatné se vojenská veřejnost může dozvědět již z tohoto čísla A reportu. Nalezne zde informace z tiskové konference ministryně obrany po uvedeném jednání vlády a především pak obsáhlé zpravodajství ze shromáždění řídících pracovníků Ministerstva obrany, jež se konalo o týden později a budoucí transformací se detailně zabývalo. V příštím čísle se ke shromáždění ještě vrátíme a předpokládáme, že transformaci bude věnováno i zvláštní vydání A reportu. Doporučuji k přečtení všem. Ladislav LENK
Do dvou let na vrchol
2 Důstojné oslavy státního svátku
12 Devadesátka bez vousů
17 Lovec min
20 Jubilejní EMPA
Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Šéfredaktor Ladislav Lenk Redakce: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail:
[email protected]
V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně: Tomáš Soušek
Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová
Uzávěrka čísla: 24. 10. 2007
Grafická úprava: Andrea Bělohlávková
Toto číslo vyšlo dne: 12. 11. 2007
28 Továrna na profesionály
36 Láska zrozená v boji
44
PROVĚRKA Í Vývoj krize graduje. Letecké síly Goldlandu provádějí několik náletů proti cílům v Bluelandu. Jejich průzkumné letouny pronikají bez povolení do sousedního vzdušného prostoru. Dochází k teroristickým akcím, včetně chemického útoku na Středisko řízení a uvědomování CRC (Control and Reporting Centre) ve Větrušicích. Blueland reaguje údery proti strategickým objektům v Goldlandu. Po dvoudenních bojích se začíná vyjednávat, nicméně bez výrazného úspěchu. Znepřátelené strany trvají na svých požadavcích a prohlašují, že nebudou-li splněny, opět vystupňují svoje akce. U obou států jsou pozorovány vojenské přípravy na údajná cvičení. Zhruba takovýto scénář připravil mezinárodní hodnotitelský tým (TACEVAL TEAM) z aliančního velitelství Allied Air Component Command Headquarters v německém
Do dvou let na vrchol I když se říjnové cvičení v severočeských lokalitách Větrušice a Pereč jmenovalo COLD IGLOO (studené iglú), zúčastněným jednotkám bylo občas pořádně horko. Šedesátičlenný hodnotitelský tým z velitelství NATO v Ramsteinu zde zevrubně prověřoval úkolové uskupení velitele 26. brigády velení, řízení a průzkumu (bVŘPz) z připravenosti na činnost v době krize a války.
Způsobilost brigády velení, řízení a průzkumu prověřil mezinárodní hodnotitelský tým certifikační prověrkou STARTASSESS
Ramsteinu. Záměr je jasný: prověřit připravenost vyčleněných sil 26. bVŘPz a schopnost splnění normativů v oblastech bojového použití, dále logistické podpory a obrany a ochrany sil v době krize a války. Tato certifikační prověrka nazývaná STARTASSESS následně doporučí všem prověřovaným jednotkám další směr výcviku, případně odstranění nedostatků, které omezují jejich způsobilost plnit deklarovaný úkol v integrovaném pohotovostním systému NATINADS.
DĚNÍ NA ZEMI I V PODZEMÍ Text a foto: Pavel LANG
2
Větrušické Středisko řízení a uvědomování CRC připomíná nedobytnou tvrz. Na první pohled vám padnou do oka obranná stanoviště
kolem celé lokality. Vyzbrojení strážní v polních stejnokrojích s protistřepinovými vestami jsou náležitě důslední. Nevlastnit správné povolení představuje nemít oprávnění ke vstupu. Protentokrát je vše v pořádku. Mohutná brána „céercéčka“ se otevírá. I pro A report. Laik by poznamenal „pohoda“, odborník „klid před bouří“. To druhé je správně. Kdy a jakou situaci (takzvanou podehrávku) hodnotitelé z TACEVAL TEAMu rozjedou, totiž nikdo netuší. Scénář podléhá přísnému utajení. „Na vstupním briefingu nám sdělili pouze základní informace o provedení hodnocení STARTASSESS u brigády a abychom byli permanentně připraveni na neočekávané situace. Co se bude reálně dít, nikdo ze zhruba tří stovek cvičících neví. Jedinou jistotou je,
že se bude prověřovat tři dny v kuse a patnáct hodin denně,“ říká zástupce velitele 26. brigády velení, řízení a průzkumu podplukovník Jaroslav Kalkant. Podehrávky hodnotitelského týmu na sebe nedají dlouho čekat. Od našeho vstupu do CRC Větrušice uplynulo jen pár minut a „dění“ začíná. Dopravní nehoda dvou vozidel a okamžité vzplanutí jednoho z nich. V řádu minut je třeba vyprostit z vraků zraněné osoby a poskytnout jim první pomoc. Vojáci v obranném sektoru číslo jedna, pod vedením praporčíka Ladislava Prokopa, to zdárně zvládají. O chvíli později jsou však konfrontováni s další nebezpečnou situací, respektive protivníkem, se zákeřným odstřelovačem. Poplachová siréna dává pokyn členům hasičského týmu k okamžitému výjezdu. Podezření na výskyt nebezpečné látky v jednom z objektů kasáren je třeba neprodleně prověřit. Zanedlouho je vyhlášen poplach na strážní rotě. Nedaleko oplocení objektu totiž zastavilo podezřelé motorové vozidlo. Vystoupily z něho dvě osoby, které dalekohledem monitorují terén. Netrvá to však dlouho. Po spatření tříčlenné hlídky vojáků se psem naskakují do auta a rychle odjíždějí pryč. Kreativita námětů ze strany TACEVAL TEAMu je vskutku rozmanitá. Nechybí v nich například překopnutí kabelu na velitelském stanovišti nebo porucha filtroventilace, použití prostředků ochrany proti zbraním hromadného ničení, manipulace se zraněnými či evakuace pracovišť. Zkrátka nejrůznější incidenty, které mohou v CRC nastat. Důležité je však říci, že na všechny z nich existuje
3
Î PROVĚRKA
PROVĚRKA Í
přesný popis provedení i způsob řešení v rámci standardů NATO. Ruch „na povrchu“ větrušického střediska si nijak nezadá se shonem v podzemních prostorách. Tady, v bojovém sále, však jde o mnohem víc – o suverenitu vzdušného prostoru České republiky. Vyčleněné směny velení a řízení jsou takříkajíc ve dvojím ohni. Jednak standardně zabezpečují reálnou ostrahu svěřeného prostoru, jednak řeší simulované situace od mezinárodních hodnotitelů. „Musejí umět skloubit obojí činnost. V tu chvíli záleží na vyhodnocení situace velitelem směny. On stanovuje priority. Obrana vzdušného prostoru probíhá nepřetržitě, a to i ve chvílích prověřování orgány NATO,“ dodává J. Kalkant. Směna velení a řízení s hodnotitelským týmem v zádech, to je konvenční obrázek těchto chvil. „Složitost prověrky, na rozdíl
od naší standardní činnosti, spočívá v tom, že jde o kumulaci více událostí v jeden časový okamžik,“ konstatuje tzv. SOO (Senior Operations Officer) major Jaroslav Pekárek a pokračuje: „Máte více incidentů ve vzdušném prostoru a musíte stanovit priority řešení a optimální postup. Přitom vám vysadí některé komunikační prostředky. Nesmíte se nechat rozhodit. Hodnotitel vám do toho nezasahuje, on stojí za vámi a sleduje reakce na danou situaci. Nejde o vyhledávání chyb, ale spíše o metodickou pomoc. Nedělal bych z toho žádné drama. Jsme tady vyzrálý tým, který má
4
navíc zkušenosti z práce v zahraničí. Během celého roku jsme se na tuto prověrku poctivě připravovali a věnovali jí značné úsilí. Máme na to, abychom ji zdárně zvládli.“
S HODNOTITELI V ZÁDECH Nahlížet do zákulisí mezinárodního hodnotitelského týmu z divize TACEVAL velitelství CC Air HQ v Ramsteinu není příliš žádoucí. Přesto přinášíme několik zajímavostí. Do Větrušic přijelo pětašedesát hodnotitelů pod vedením norského podplukovníka
Edvina Rugseta. V týmu lze spatřit důstojníky a praporčíky mnoha národností. Každý z nich je specialistou v určitém oboru a k hodnotitelské činnosti jej opravňuje patřičný certifikát. Kromě nich se prověrky zúčastnila i pětice pozorovatelů ze slovenské armády. V TACEVAL TEAMu byli zastoupeni i profesionálové Armády České republiky. „Podílím se na hodnocení v oblasti Force Protection, což jsou v reálu síly obrany a ochrany. Certifikát hodnotitele vlastním již tři roky a za tu dobu jsem byl na deseti prověrkách,“ říká major Josef Lejsek, jinak velitel letky bojového zabezpečení na čáslavské základně taktického letectva. Z dalších informací vyplynulo, že metoda prověrky typu STARTASSESS, jež je podrobně popsána v dokumentech NATO, bývá zpravidla zaměřena na funkčnost systému velení a řízení na všech úrovních, dále na přezkoušení z teoretických znalostí a praktických dovedností i na chování jednotlivce a jednotky v simulovaných bojových podmínkách. Pravdou je, že s takto komplexním hodnocením, kterým prošlo úkolové uskupení velitele 26. brigády velení, řízení a průzkumu, nebyla doposud konfrontována žádná jednotka AČR začleněná do integrovaného systému protivzdušné obrany NATINADS.
MILNÍK PRO BRIGÁDU „Certifikační prověrka STARTASSESS je pro 26. brigádu velení, řízení a průzkumu skutečným milníkem. Především proto,
že na rozdíl od předchozích let nás nyní orgány NATO komplexně prověřují, zda dokážeme zabezpečit činnost Střediska řízení a uvědomování také v době krize a války,“ říká plukovník Bedřich Vaculík, velitel 26. bVŘPz. Odborná veřejnost ví, že dosavadní prověřování neprobíhalo tak obšírným způsobem. Byť byly hotovostní směny ve Staré Boleslavi a v současné době ve Větrušicích, jakož i čáslavští stíhači podrobeni několika nenadálým prověrkám, vždy se jednalo výhradně o funkčnost hotovostního systému NATINADS v mírových podmínkách. STARTASSESS je tudíž kvalitativně o stupeň výše. I tak to není konečná. „Zvládnutím této certifikační prověrky se odrazíme k dalšímu a vyššímu stupni hodnocení, čímž je CAPEVAL. To by mělo u brigády proběhnout do dvou let, což znamená nejpozději na podzim roku 2009. STARTASSESS lze proto považovat za počáteční vysvědčení o stavu naší připravenosti. Budou v něm popsány slabé a silné stránky činnosti, vyplyne z něho celá řada doporučení. Jinými slovy, závěry hodnotitelského týmu nám objektivně řeknou, zda se ubíráme správným směrem, abychom dosáhli z hlediska ostrahy a obrany vzdušného prostoru plné kompatibility s obdobnými jednotkami Aliance,“ vysvětluje plukovník Vaculík. Pozorný čtenář jistě zaznamenal dva „úkazy“, které stojí za krátké zastavení. Tím prvním je skutečnost, že certifikační prověrka
proběhla na záložním Středisku řízení a uvědomování ve Větrušicích, a ne v „mateřské“ posádce. „Je známo, že prostory CRC ve Staré Boleslavi procházejí rozsáhlou rekonstrukcí. Jejich obsazení se předpokládá v polovině příštího roku. Oddalovat certifikační prověrku STARTASSESS nepovažujeme za rozumné. Ztratili bychom minimálně rok. Záložní středisko ve Větrušicích nám situaci nekomplikovalo. Nácviky probíhaly v souladu se schváleným plánem. Žádný handicap to nebyl. Naopak. Příslušníci brigády ukázali, že jsou schopni plnit úkoly v jakýchkoliv podmínkách. To je veliké plus,“ zdůvodňuje velitel brigády. Druhý „úkaz“ souvisí s časovým faktorem. Absolvovat takto potřebnou zkoušku způsobilosti až po osmi letech od začlenění do systému NATINADS může vyvolávat lehký úsměv na tváři. Plukovník Vaculík však tento názor nesdílí. „Leckomu se to může
zdát nepochopitelně dlouhá doba. Mohu vás však ujistit, že v tomto směru nepředstavujeme v rámci Aliance žádnou výjimku. Obdobně jsou na tom i jiné partnerské armády. Důvod? Připravenost lidí. To není běh na krátkou trať. Věřte, že jde o proces trvající roky. Čeští profesionálové postupně získávají zkušenosti ve strukturách NATO i v zahraničních misích. Spěch nikam nevede,“ říká B. Vaculík. Za pár dnů se na velitelství brigády ve Staré Boleslavi oficiálně dozvědí, jaké hodnocení jim TACEVAL TEAM vystavil. V předběžné zprávě je řečeno, že jsou schopni plnit i ty nejnáročnější alianční standardy ve všech prověřovaných oblastech. Jinými slovy, Středisko řízení a uvědomování i se svými podpůrnými prvky má dobře našlápnuto k ještě vyšší profesní připravenosti. To je nepochybně sympatické konstatování, ale zdaleka ne nejdůležitější. „Prověrka ukázala velikou změnu v myšlení lidí. Jejich vysoké nasazení a snaha prezentovat 26. brigádu velení, řízení a průzkumu i Armádu ČR v nejlepším světle je tím nejcennějším počinem. Na něm se dá stavět i do budoucna,“ dodává na závěr plukovník Bedřich Vaculík.
5
Î VZDUŠNÉ SÍLY
VZDUŠNÉ SÍLY Í
KŘÍŽE, MEČE A MEDAILE
„Přeji čáslavské letecké základně, aby se i nadále rozvíjela a stále patřila k chloubě vzdušných sil,“ říká Vlasta Parkanová Text a foto: Pavel LANG
Slavnostním nástupem 21. základny taktického letectva si jak současní, tak bývalí zaměstnanci připomněli 50. výročí vzniku stíhacího letectva v Čáslavi. Oslav padesátin u stíhačů se zúčastnila také ministryně obrany Vlasta Parkanová, náměstek ministryně obrany František Padělek, první zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR generálporučík Jaroslav Kolkus, velitel společných sil generálmajor Jiří Halaška a představitelé místní samosprávy.
Padesátiny na letišti Přestože čáslavští letci oslavují padesát let stíhacího letectva na tamním letišti, samotná základna zde stojí ještě o něco déle. Rozhodnutí o výstavbě nového letiště 1. třídy severně od Čáslavi, u obce Chotusice, bylo vydáno v roce 1952. Bezprostředně poté začaly první stavební práce, a to vytyčením osy vzletové a přistávací dráhy. První letecké jednotky začaly využívat provozní plochy na letišti ještě před jejich zkolaudováním a působily tady jen dočasně. Šlo například o 2. letecký školní pluk. K 1. říjnu 1957 byl rozmístěn na letišti Čáslav 22. stíhací letecký pluk. Ten se o rok později reorganizoval na 28. stíhací bombardovací letecký pluk. V následujících letech byly na čáslavském letišti postupně dislokovány 4. základna stíhacího letectva, poté 4. základna taktického letectva a od prosince 2003 stávající 21. základna taktického letectva. Leteckým fajnšmekrům připomínáme, že výzbroj leteckých pluků a základen tvořily stroje MiG-15, Su-7, MiG-23, MiG-21, a to v nejrůznějších modifikacích, dále Albatrosy L-39 až po současné podzvukové bitevníky L-159 ALCA a nadzvukové letouny
6
JAS-39 Gripen. Pamětníci vědí, že od roku 1956 zahynulo při výkonu pilotního povolání a plnění služebních povinností jedenatřicet vojáků z čáslavských leteckých a zabezpečovacích útvarů.
PROJEVY A PŘÁNÍ Slavnostní nástupy probíhají podle standardních scénářů. Hlášení velitele ministryni obrany, přehlídka nastoupených jednotek, pozdravy „nazdar“ a „zdar“, státní hymna České
republiky a projevy. Říjnový akt v Čáslavi není výjimkou. Až na jedno dějství. Famózní průlet letounů a vrtulníků na úvod ceremoniálu chytá všechny přítomné za srdce. „Lidé na zdejší základně se v průběhu pěti desetiletí stali svědky nejen nepěkného společenského a politického vývoje, ale také převratných technologických a technických změn. Našli zde příležitost jak realizovat svůj životní cíl, a to být co nejblíže letadlům, která tolik milují,“ říká ve svém vystoupení ministryně obrany V. Parkanová a pokračuje: „Je známo, že člověk velmi úzce spojuje vnímání vlastní budoucnosti s perspektivami organizace, ve které pracuje. A to zvláště tehdy, když se s touto organizací v mnoha směrech úzce identifikuje, vkládá do ní své životní plány a naplňuje si zde svoje sny.“ Generál Kolkus nejprve připomene historické milníky čáslavských leteckých pluků a základen a poté promluví k současným poměrům. „Jsem si vědom, že zvláště v poslední době se kvůli finančním prostředkům neustále mění nastavení a rychlost armádní reformy. Mohu vás však ujistit, že čáslavská letecká základna patří mezi stabilní vojenské útvary. Tvoří páteř vzdušných sil Armády ČR a na tom se ani do budoucna nic nezmění,“ konstatuje první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR.
Kulaté jubileum bývá vhodnou příležitostí nejen k bilancování, ale i k ocenění. Nejprve se na základě rozkazu ministryně obrany vyznamenávají udělením Záslužného kříže MO ČR III. stupně plukovník Petr Mikulenka a podplukovník Michael Borůvka. Oba za rozhodující podíl na zavedení letounu JAS-39 Gripen do provozu a za vynikající plnění služebních povinností. Následuje předání dvou svatováclavských mečů veliteli letecké základny z rukou prvního zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky. Meče vykoval a čáslavským letcům věnoval umělecký kovář Jaromír Čížek z kovářství v Komařicích. Za tento počin se mu dostává uznání od ministryně obrany tím, že od ní osobně převezme plaketu Ministerstva obrany České republiky. Na tvorbě mečů se podílela i řada pilotů základny, včetně jejího bývalého velitele plukovníka Jiřího Vernera. „Pane plukovníku, vkládám do vašich rukou tyto meče, které jsou symbolem poslání vaší letecké základny. Přijměte je proto jako vzácný dar i jako závazek,“ pronáší generál Kolkus k plukovníku Mikulenkovi. „Pane generále, slibuji, že tyto meče i hodnoty, které jsou s nimi spojeny, budeme uchovávat v úctě a vážnosti. Přijímám je jako dar i jako závazek,“ zazní odpověď. Třetím vyhlášeným nařízením je rozkaz velitele 21. základny taktického letectva o udělení pamětních medailí bývalým velitelům. Za frenetického potlesku vystupují před tribunu důstojníci a generálové ve výslužbě
Steva Mikeska, Josef Kloboučník, Ján Kollár, Karel Hrubý, Ladislav Klíma, Pavel Štrůbl, Oldřich Horák, Vladimír Ficenec a Jiří Bis. Pro úplnost zbývá dodat, že do kompletní „sestavy“ bývalých velitelů pluků a základen letectva dislokovaných na letišti Čáslav ještě patří Ján Martinský, Ladislav Matoušek, František Filip, Jaroslav Úlehla, Emil Orság a Jiří Verner.
PŘÍJEMNÁ REMINISCENCE Nástupem však slavnostní den na čáslavském letišti nekončí. Pozvaní hosté se odebírají na raut do útvarové jídelny, kde se mimo jiné stávají očitými svědky odhalení plastiky z pískovce a kovu nazvané „Průnik do nové dimenze“. Ostatní mohou zhlédnout bohatý program v prostoru stojánky, navštívit některá pracoviště letecké základny, včetně simulátoru letounu L-159, nebo si s kamarády zavzpomínat na svoje léta strávená v Čáslavi. Generálporučík ve výslužbě Ladislav Klíma, v letech 1979 až 1985 velitel 28. stíhacího bombardovacího leteckého pluku, je jedním z těch, kteří si službu na čáslavském letišti rádi připomínají. „Na ty časy vzpomínám velmi rád. Byli jsme mladí, plní elánu a létali na nadzvukových letounech. Neřekl bych, že je mezi tehdejšími roky a současností propastný rozdíl. I my jsme zaváděli novou leteckou techniku, stroje MiG-23, přeškolovali létající i pozemní personál, vychytávali dětské nemoci související se zavedením třiadvacítek do provozu. Dnes je to však kvalitativně o stupeň výš.“
7
Î VZDUŠNÉ SÍLY
VZDUŠNÉ SÍLY Í
Bez taktického simulátoru se vzdušné síly v budoucnosti zřejmě neobejdou V devatenáctém čísle letošního ročníku A reportu jsme popsali tři základní oblasti modernizace, jíž v letošním roce prošly české stíhací letouny JAS-39 Gripen. Zmínili jsme, že instalace moderního vybavení je jen prvním krokem ke zvýšení operačních schopností těchto strojů. Proto jsme se přímo na letecké základně v Čáslavi zajímali, co nové systémy AMRAAM, TIDLS a EWS našim stíhačům přinesou.
Text a foto: Tomáš SOUŠEK
Zřejmě nejdůležitější součástí modernizace gripenů byla instalace systému elektronického boje EWS. Bez něho se v současnosti neobejde žádný moderní bojový letoun. EWS umožňuje pilotovi na základě údajů z několika senzorů vytvořit si obraz o vzdušné situaci, aniž by se sám prozradil například použitím palubního radiolokátoru. Zároveň systém vyhodnocuje případné hrozby a automaticky provádí nutná protiopatření. Je zde však jedno ale… Ke správné a plnohodnotné funkci potřebuje EWS spoustu dat. Takzvané knihovny cílů, hrozeb a protiopatření však nelze koupit od žádné armády či výrobce, neboť představují taktické know-how každých ozbrojených sil. Jde o data, která se shromaždují dlouhé roky. V české armádě ale tomu tak zatím není, její piloti proto stále nemohou nový systém prakticky využívat. „Nemáme problém s plněním
úkolů ochrany vzdušného prostoru v rámci systému NATINADS, ale stále nedokážeme využívat veškeré taktické schopnosti gripenů,“ říká plukovník Petr Mikulenka, velitel 21. základny taktického letectva v Čáslavi. Množství a přesnost dat v elektronických knihovnách je v moderním vzdušném boji možná ještě důležitější než letové parametry samotného letounu. S novými systémy pro gripeny vyvstal i další, neméně závažný problém, a to zajištění kvalitního výcviku zejména létajícího personálu. „Pokud chceme cvičit použití řízených střel středního dosahu AMRAAM, musíme k tomu pilotům poskytnout vhodné podmínky. A zde již nemluvíme o prostorech deset krát deset kilometrů, protože tento výcvik je potřeba provádět na vzdálenosti desítek až stovek kilometrů, pokud možno ve velkých výškách a při vysokých rychlostech. Velikost vzdušného prostoru České republiky a zejména hustota letového provozu však nic podobného neumožňují,“ vysvětluje plk. Mikulenka. Nutno dodat, že se stejným problémem se potýkají i letectva větších evropských zemí, například Německa. Teoreticky by sice bylo možné provádět
MODERNIZACE – a co dál?
8
praktický výcvik v zemích, které mají volnější vzdušný prostor, ale v tom případě by se náklady vyšplhaly do zcela nepřiměřené výše. Existuje ovšem i jednodušší a efektivnější řešení. Řada vzdušných sil dnes používá moderní simulační technologie, které poskytují nemalé finanční úspory. O kvalitách těchto systémů se již mohli přesvědčit i čeští letci. Piloti gripenů a několik pilotů L-159 absolvovalo ve dvou skupinkách v loňském i v letošním roce výcvik na takzvaném taktickém simulátoru ve Švédsku. Velitel čáslavské základny tento výcvik hodnotí jako naprosto přelomový. Podle jeho slov se ještě nikdy v historii našeho letectva nepodařilo za tak krátký čas naučit piloty tolik dovedností. Výcvik byl zaměřen zejména na použití řízené střely kategorie BVR, tedy zbraně odpalované za hranici viditelnosti. Simulátor umožnil pilotům létat ve velkých skupinách v řadě taktických situací. Proto by měla v letošním roce na švédském simulátoru cvičit i další skupina českých stíhačů. Nicméně takovýto výcvik v zahraničí má také jen omezený efekt. Jde o to, že zatím byl prováděn jen s takzvanou generickou střelou, tedy s obecným modelem zbraně dané kategorie a s obecnými daty. Pro skutečné a plnohodnotné využití by bylo nutné mít vlastní „ostrá“ data. A zde se znovu dostáváme k problému elektronických knihoven. Neméně důležitá je také otázka finančních nákladů. Výcvik ve Švédsku není zadarmo a navíc vyžaduje delší nepřítomnost pilotů, kteří jej zde absolvují. Proto jde stále jen spíše o dočasné řešení, které poskytne stíhačům základní schopnosti v používání moderních systémů.
Podle čáslavských letců by bylo nejlepší, kdyby česká armáda pořídila vlastní taktický simulátor. „Se současnými simulátory a dalšími možnostmi jsme schopni cvičit se v ovládání letounu jakožto bojového prostředku. Taktický simulátor by nás však dostal na zcela jinou a mnohem vyšší úroveň. Mohli bychom kdykoliv cvičit taktické situace v početných skupinách letadel, s použitím kompletní škály výzbroje, datových spojů či systému EWS,“ doplňuje plukovník Petr Mikulenka. Zajímavé je i srovnání finanční náročnosti. Dva týdenní kurzy, které čeští letci absolvovali ve Švédsku, stály přibližně 100 milionů korun. Vybudování vlastního simulačního střediska by vyšlo zhruba na 150 milionů. Počítá se s tím, že každý pilot by týdenním výcvikem
prošel alespoň pětkrát do roka. Je tedy zřejmé, že na první pohled vysoká cena simulátoru by se během krátké doby několikanásobně vrátila. Navíc taktický simulátor nemusí sloužit jen pilotům. Je možné jej používat například i k výcviku leteckých návodčích. Volné kapacity by pak bylo možné nabízet za úhradu těm zemím, které podobným zařízením nedisponují, a tím ještě více zefektivnit jeho provoz. Do budoucnosti se pak nabízí možnost propojení s dalšími zahraničními simulátory, což je jeden z nejmodernějších trendů ve výcviku letectev. Například ve Spojených státech již proběhlo několik větších leteckých cvičení, jichž se účastnily desítky pilotů z různých míst v zemi. Všichni však seděli na vlastních základnách a „létali“ právě na moderních simulátorech. Uspořené náklady dosáhly obrovských částek, a to už nemluvíme o takových faktorech, jako je omezení vlivu počasí nebo naprostá bezpečnost takovéhoto výcviku. Přestože argumenty pro taktický simulátor znějí jasně, stalo se i toto zařízení jednou z obětí úsporných opatření v resortu obrany. Jeho pořízení totiž již bylo zahrnuto v takzvaném střednědobém plánu, avšak posléze bylo vyškrtnuto. Je ale na zvážení, zda šlo o správné rozhodnutí. Moderní vojenské konflikty se nevyhrávají konkrétní bitvou na daném místě, ale rozhoduje dlouhodobá příprava, přesné informace a kvalitní výcvik. Pokud některý z těchto faktorů podceníme, může to v případném nasazení v reálné bojové situaci vést až k ohrožení životů lidí. Úspory v armádě jsou zřejmě nutností, ovšem málokdo si uvědomuje, že když odřízne jednu na první pohled méně důležitou položku, výrazně tím omezí funkčnost a možnosti celého systému.
9
Î TRANSFORMACE RESORTU
TRANSFORMACE RESORTU Í Na základě vládou odsouhlaseného dokumentu bude rakovnický a olomoucký záchranný prapor změněn na ženijní, sídlící ve stávajících posádkách. K oběma útvarům ještě přibudou dvě samostatné záchranné roty, které vzniknou z praporů v Jindřichově Hradci a Bučovicích. Nové záchranné roty si zachovají statut vojenského záchranného útvaru a jejich dislokace zabezpečí rovnoměrné pokrytí teritoria České republiky. „Záchranný prapor v Kutné Hoře je navržen ke zrušení a záchranný prapor v Hlučíně je nabídnut k plné majetkové, finanční a personální
V pondělí 22. října 2007 vláda schválila dokument „Transformace resortu Ministerstva obrany České republiky“
Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV
Druhý krok ve třech fázích Cílem dalších změn v resortu obrany je posílení schopností ozbrojených sil ČR, zvýšení podílu nasaditelných sil, optimalizace struktury velení, organizačních a personálních struktur, mobilizačních procesů a potřeb, administrativních a podpůrných procesů a dokončení organizačních a dislokačních změn.
Po úspěšném ukončení prvního kroku reformy armády, který byl završen dosažením počátečních operačních schopností v roce 2006, se vedení resortu obrany rozhodlo upřesnit další postup transformace novým koncepčním materiálem. Druhý krok reformy je popsán v dokumentu „Transformace resortu Ministerstva obrany České republiky“ a při jeho tvorbě se vycházelo z podrobné analýzy prvního kroku reformy, s níž se členové vlády České republiky seznámili v červnu tohoto roku. Druhý krok reformy se dotkne celého resortu obrany. Jedním z opatření týkajících se civilní části resortu bude snížení podílu občanských zaměstnanců. „V příštích třech
10
letech se jejich počet každý rok sníží o 1200 osob. Celkem plánujeme, že z resortu odejde 3600 lidí. S rozhodnutím o tom, které osoby z jakých úseků odejdou, nám pomůže připravovaný audit ministerstva,“ řekla ministryně obrany Vlasta Parkanová. Cílový počet osob v resortu v roce 2011 bude 28 000 vojáků, z nichž 26 200 jsou vojáci z povolání a 1800 v přípravném sboru (studenti a rekruti), a 8800 civilních zaměstnanců. „Činnosti a změny, které jsou podmíněny pouze administrativními zásahy, se uskuteční již v následujícím roce. Změny struktur rozhodujících útvarů se současnými změnami počtu osob budou provedeny nejpozději v průběhu roku 2010. Další plánování budeme provádět v rámci napojení na plánovací cykly NATO. Cíle a úkoly této transformace by měly být splněny do roku 2018,“ uvedla Vlasta Parkanová. „Řadu věcí samozřejmě splníme podstatně dříve. Předpokládáme, že do roku 2014,“ doplnil náčelník Generálního štábu genpor. Vlastimil Picek. „Druhý krok jsme rozdělili do třech fází. První fáze se uskuteční v letech 2008 – 2010, což jsou jediné roky, kdy víme, kolik finančních prostředků Ministerstvo obrany dostane. Další fáze 2011 – 2014 bude obnášet vlastní dokončení výstavby prvků a ve třetí fázi se dosáhne požadovaných schopností armády.“
Transformace resortu by měla skončit v roce 2018, stejně jako jedna z etap čtyřletého cyklu plánování Atlantické aliance. „Další plánovací období potom začíná rokem 2018 a končí rokem 2022. Tím bude naše plánování sladěno s NATO,“ upřesnila ministryně. Změny struktur rozhodujících útvarů předpokládají reorganizaci velitelských struktur i samotných armádních jednotek. Ministryně obrany v této souvislosti obsáhle hovořila o transformaci záchranných praporů. „Záměrem jejich transformace je získání většího množství nasaditelných sil, snížení finančních nákladů určených pro udržování vojenských záchranných útvarů a zefektivnění jejich činnosti. To vše při zachování jejich specifických a nenahraditelných schopností při pomoci obyvatelům v případě živelní pohromy či průmyslové havárie. Zbylé vojenské záchranné útvary budou i nadále schopné se podílet na plnění humanitárních úkolů civilní obrany,“ pokračovala ministryně. Z analýzy činnosti složek integrovaného záchranného systému navíc jednoznačně vyplynulo, že veškeré úkoly zajišťované stávajícími vojenskými záchrannými útvary budou dostatečně zabezpečovány složkami IZS nebo nahrazeny jinými silami či prostředky Armády České republiky.
velitelství by měla podléhat Vojenská akademie ve Vyškově, doktrinální jednotka a mnoho dalších útvarů s podobným posláním, které by tak byly sdruženy v jeden komplex. Změny čekají Velitelství sil podpory a výcviku, sídlící ve Staré Boleslavi, kde působí i Ředitelství logistické a zdravotnické podpory. „Oba tyto prvky budou do konce příštího roku zrušeny a vznikne jedno velitelství, nazývané Velitelství podpory, které bude čítat 50 % současného personálu,“ sdělil náčelník Generálního štábu.
Do roku 2010 vzniknou v rámci pozemních sil dva lehké motorizované prapory. V Jindřichově Hradci by sídlil 44. lehký motorizovaný prapor a v Bučovicích 74. lehký motorizovaný prapor, vybavené středními nákladními automobily Tatra a disponující tak poměrně velkou přepravní kapacitou. Příslušníci praporů budou vyzbrojeni pouze lehkými pěchotními zbraněmi a minomety. Tyto jednotky tak bude možné využít nejen na území České republiky, ale nasadit je i v zahraničních misích. „Po roce 2010 ještě chceme vytvořit 143. zásobovací prapor Pardubice, který nám chybí do struktury brigádních úkolových uskupení a vytváříme ho pro potřeby 7. mechanizované brigády,“ dodal. Na čáslavské letecké základně budou letouny JAS-39 Gripen a L-159 a v Náměšti nad Oslavou letouny L-39 a bitevní vrtulníky Mi-24 a Mi-35. V Přerově bude sídlit 23. dopravní letecká základna s vrtulníky Mi-17 a Mi-171Š. Součástí 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích zůstane detašované pracoviště na letišti Plzeň-Líně, zajišťující leteckou záchrannou službu pro daný region. „Pro naši potřebu budeme využívat také letiště Pardubice, které je pro nás velice důležité, neboť tam mohou přistávat těžká dopravní letadla. Vzhledem k tomu, že je na tomto letišti dislokována logistická brigáda, používáme jej jako kargo letiště pro zásobování našich vojsk v zahraničí,“ upřesnil generál Vlastimil Picek. V druhém kroku reformy se upustilo od myšlenky vybudovat velké letecké nebo pozemní základny a armáda bude operovat ze stávajících posádek. Vojáci zůstanou ve 27 posádkách a 62 dislokačních místech.
delimitaci a předání Hasičskému záchrannému sboru ČR,“ informovala ministryně obrany a uvedla, že i nadále bude možné nasazování sil a prostředků Armády České republiky ve prospěch integrovaného záchranného systému. Požadavky na nasazení od starostů a hejtmanů ale budou řešeny jinou cestou, než tomu bylo dosud, a to prostřednictvím operačních a informačních středisek integrovaného záchranného systému a prostřednictvím Společného operačního centra MO. Reálné nasazení sil a prostředků AČR bude prováděno po rozhodnutí náčelníka Generálního štábu AČR. Generálporučík Vlastimil Picek na tiskové konferenci upřesnil další organizační změny. „Velitelství společných sil bude zachováno, ale nebude velet jen pozemním a vzdušným silám, ale také Velitelství výcviku.“ Novému
11
ÎVÝROČÍ
VÝROČÍ Í
Důstojné oslavy státního svátku Před devětaosmdesáti lety, 28. října 1918, bylo vyhlášeno samostatné Československo Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV, Jan KOUBA a Miroslav ŠINDELÁŘ
V devět hodin ráno se nejvyšší čeští ústavní představitelé účastnili pietního aktu na pražském náměstí Pod Emauzy. U Pomníku československých legionářů uctili památku bojovníků za samostatnost státu prezident republiky Václav Klaus, předsedové obou komor Parlamentu ČR Přemysl Sobotka a Miloslav Vlček, předseda vlády Mirek Topolánek, ministryně obrany Vlasta Parkanová, náčelník Generálního štábu AČR genpor. Vlastimil Picek a další významní hosté. V předchozích letech se toto shromáždění konalo na Čestném dvoře Národního památníku v Praze na Vítkově. Jelikož letos v květnu se začalo s jeho rekonstrukcí, která by měla skončit v říjnu 2009, uskutečnil se pietní akt u Pomníku československých legionářů
na náměstí Pod Emauzy. Právě bojové úspěchy legionářů na francouzské, italské a ruské frontě zásadně změnily postoje demokratických velmocí k československému odboji, které v průběhu léta 1918 uznaly právo československého národa na samostatný stát.
PŘÍSAHA NA PRAŽSKÉM HRADĚ Přesně v jedenáct hodin nastoupilo na Hradčanském náměstí 250 studentů Univerzity obrany. Přísaha nových profesionálních vojáků Armády České republiky na Pražském hradě, v prostoru jednoho z nejvýznamnějších symbolů české státnosti, se již stala tradiční součástí oslav státního svátku.
Výročí vzniku Československé republiky je naším nejvýznamnějším státním svátkem a události spojené se zrodem státu si opět připomněli politici, pamětníci i vojáci. Maraton hlavních slavnostních aktů začal na hřbitově v Lánech, kde prezident republiky Václav Klaus položil kytici u hrobu prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Prezident republiky Václav Klaus ve svém projevu vojákům řekl, že se složením přísahy zavázali k plnění svých vojenských povinností při obraně státu. „Přihlásili jste se tím k nejlepším tradicím našich ozbrojených sil, mezi něž – na prvním místě – patří příspěvek našich legií ke vzniku samostatného Československa. Legionáři považovali přísahu věrnosti republice za závazek, který není možné porušit. Bojovali za vysněné ideály svobody a demokracie a prokázali přitom velké hrdinství, čest i obětavost. Nezapomeňte na tyto ideály ani vy,“ uvedl prezident. Připomněl také, že se noví profesionálové přísahou zároveň přihlásili k tradici všech těch, kteří během 2. světové války bojovali za osvobození naší vlasti na východní i na západní frontě, stejně
Ministryně obrany Vlasta Parkanová při příležitosti státního svátku vyznamenala čtyři vojáky a tři občanské zaměstnance Záslužným křížem ministryně obrany III. stupně. V pondělí 29. října převzali ocenění za vynikající práci pplk. Ladislav Haman, pplk. Jan Kozler, pplk. Petr Lakomý, pplk. Jiří Mitbauer, Viktor Meca, Peter Rusnák a Jiří Staněk.
jako k nově vznikající tradici zahraničních misí české armády v místech současných světových konfliktů. „Přísahali jste věrnost republice, zavázali jste se, že budete stateční a ukáznění. Odvaha, věrnost a obětavost jsou hodnoty, které mají rozhodující význam i v dnešní době. Buďte proto odvážní ve svých činech, buďte věrní vlasti a buďte obětaví při plnění svých služebních povinností,“ dodal prezident Václav Klaus. Ministryně obrany Vlasta Parkanová hovořila o významu 28. října, který je po celé generace obrazem zrodu samostatného československého státu v roce 1918. Od samého počátku byl tento den svátkem svobody a samostatnosti, ale také ujištěním, že svoboda s námi bude navždy. „První dekáda jednadvacátého stolení není zlatým věkem všeobecného klidu zbraní. Ani dnes nám mír nemohou zajistit žádné utopie. Proto pojmy voják a armáda neztratily cokoliv ze svého významu, jen jejich
obsah se časem mění. Namísto dobrovolníka od Zborova dokonalý profesionál, namísto megalomanské a nefunkční armády štíhlý moderní a fungující celek, který je schopen zasáhnout nejen na našem území, ale jít na pomoc také našim spojencům. Místa, jako je Kosovo, Irák, Afghánistán, jsou vzdálena jen geograficky. Ve skutečnosti jsou nám v mnoha ohledech daleko blíže, než si myslíme a než jsme ochotni si připustit. Válka není nikdy dost daleko na to, aby si nás nemohla najít,“ pronesla Vlasta Parkanová po přísaze nových vojenských profesionálů. Oslavy pokračovaly v poledne v Pantheonu Národního muzea v Praze, kde se konalo slavnostní shromáždění. Zúčastnili se jej místopředseda Senátu Parlamentu ČR Jiří Liška, první místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miroslava Němcová, místopředseda vlády Jiří Čunek, náměstek ministryně obrany-ředitel Kanceláře Ministerstva obrany Radek Šmerda a první zástupce náčelníka Generálního štábu genpor. Jaroslav Kolkus.
DEVATENÁCT PLUKOVNÍKŮ Osmadvacátý říjen je také jedním ze čtyř dní v roce, kdy jsou podplukovníci jmenováni do nejvyšší důstojnické hodnosti. Slavnostní akt se i tentokrát konal v prostorách Vojenského historického ústavu v Praze na Vítkově za přítomnosti náčelníka Generálního štábu genpor. Vlastimila Picka, genmjr. Josefa Prokše, genmjr. Jiřího Halašky, genmjr. Antonína Pugzíka a samozřejmě také manželek a dalších rodinných příslušníků povyšovaných.
12
Novými plukovníky se stali plk. gšt. Tomáš Rak, plk. gšt. Ivo Střecha, plk. Miloš Andrle, plk. gšt. Libor Štefánik, plk. Jaroslav Schön, plk. Václav Štěrba, plk. Jaroslav Hrevúš, plk. Josef Kopecký, plk. Petr Křížek, plk. Vladimír Pešek, plk. František Ridzák, plk. gšt. Pavel Žídek, plk. Jaroslav Praus, plk. Zbyněk Hubálek, plk. Pavel Veselý, plk. Daniel Bambušek, plk. Lubomír Kala, plk. Emil Komjati a plk. Leo Varyš. Při příležitosti skončení služebního poměru vojáka z povolání předal generál Picek brigádnímu generálovi Zdeňku Plchotovi děkovný
list a Čestný odznak Generálního štábu Armády České republiky.
PREZIDENT OCENIL I VOJÁKY Večer se ve Vladislavském sále Pražského hradu konalo slavnostní shromáždění, během něhož prezident udělil nejvyšší státní vyznamenání předním českým osobnostem. Také letos byli mezi 24 oceněnými z řad vědců, lékařů, umělců a obětí komunismu i váleční veteráni. Řád bílého lva vojenské skupiny prezident propůjčil dvěma válečným veteránům. První z nich, plukovník v. v. Stanislav Hnělička, bojoval za druhé světové války na Středním východě a na západní frontě, kde byl v bojích u Dunkerque vážně raněn. Štábní kapitán Rudolf Hrubec (vyznamenán in memoriam) velel výcviku československých parašutistů ve Velké Británii a sehrál významnou úlohu při přípravě atentátu na Reinharda Heydricha. Medaili Za zásluhy převzal plukovník v. v. Ladislav Sitenský, který toto ocenění získal za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. Ve svých fotografických cyklech zachytil boje na západní frontě druhé světové války, jichž se účastnil jako příslušník československé zahraniční armády.
13
Î VELITELSKÉ SHROMÁŽDĚNÍ
VELITELSKÉ SHROMÁŽDĚNÍ Í
Hlavní téma: TRANSFORMACE „Naším cílem není mít expediční armádu, chceme však mít armádu, která má expediční schopnosti,“ zdůraznila ve svém projevu ministryně obrany Vlasta Parkanová Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV
Ve čtvrtek 1. listopadu se konalo shromáždění řídících pracovníků Ministerstva obrany ČR. Jeho slavnostního zahájení se zúčastnil prezident republiky Václav Klaus, místopředseda Senátu Parlamentu ČR Jiří Liška, ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, ministryně obrany Vlasta Parkanová, náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek a další významní hosté. Úvodní část shromáždění zahájil svým projevem prezident Václav Klaus, který hovořil o koncepci druhého kroku reformy ozbrojených sil ČR, jejímž cílem je dosažení tzv. plných operačních schopností. „Hlavním prostředkem, jak toho dosáhnout, bude zefektivnění řídících a velitelských struktur a posílení výkonných složek armády, a to na základě jasně stanovených priorit a limitů,“ řekl vrchní velitel ozbrojených sil. Prezident dále uvedl, že armáda v uplynulém období nežila jen transformací, ale také každodenními úkoly a povinnostmi, například při nasazení v mírových misích. „Kladné hodnocení našich vojáků ze strany Aliance i od spojenců je důkazem toho, že kvalita našich jednotek, jejich velitelů i vojáků roste. Mé poděkování proto patří všem, kteří se přímo účastní vzorné reprezentace České republiky
14
a jejích ozbrojených sil při plnění úkolů v zahraničí, ale také těm, kteří se na jejich přípravě a zabezpečení zde, u nás doma, podílejí,“ dodal prezident Václav Klaus. „Horní komora českého parlamentu si vždy byla a je vědoma zásadního významu, jaký pro stát, obranyschopnost a sebevědomí jeho občanů má silná, moderní, spolehlivá, v dobrém smyslu slova vlastenecká a v neposlední řadě i hrdá armáda. Proto vítáme a podporujeme všechny kroky, které zmíněné vlastnosti u české armády posilují,“ prohlásil místopředseda Senátu Parlamentu České republiky Jiří Liška a pochválil české vojáky také za jejich službu v zahraničních misích. Ve svém projevu je vysoce ocenil i ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, jenž se o jejich kvalitách mohl osobně přesvědčit třeba během své návštěvy v Afghánistánu. Ministryně obrany Vlasta Parkanová se ve svém vystoupení soustředila na další reformu resortu, vycházející z vládou odsouhlaseného dokumentu „Transformace resortu Ministerstva obrany České republiky“.
„Za účelem další transformace ozbrojených sil jsme neváhali upravit některé původní cíle a záměry tak, abychom její další směřování přizpůsobili změnám v politicko-vojenském zadání i zdrojovém rámci, ve kterém se budeme v příštím období pohybovat,“ uvedla ministryně. Základní cíle resortu Ministerstva obrany a poslání ozbrojených sil České republiky se ani po transformaci nezmění, jen se mění způsob, jak jich dosáhnout. Resort Ministerstva obrany bude i nadále vytvářet podmínky, za kterých budou ozbrojené síly schopny účinným způsobem zajistit svrchovanost a územní celistvost země a efektivně přispívat k prosazování strategických a dalších významných bezpečnostních zájmů České republiky. Počítá se rovněž se zachováním schopnosti ozbrojených sil zapojit se v případě potřeby do řešení krizových situací v rámci integrovaného záchranného systému při ochraně života a majetku našich občanů. Určujícím fenoménem mezinárodní politiky jsou dnes globální bezpečnostní hrozby, které
daleko překračují hranice států či regionů. „Je třeba se podílet na vytváření bezpečného prostředí přímo v rizikových místech, a naše ozbrojené síly proto ve spolupráci s aliančními a koaličními partnery působí v oblastech, kde bychom si takové působení ještě před několika lety nedovedli ani představit. Naše bezpečnost se v současnosti vytváří v Kosovu či v Afghánistánu, a proto počítáme s dalším posilováním naší přítomnosti v oblastech, které pro bezpečnost nás a našich spojenců pokládáme za klíčové,“ pokračovala ministryně Vlasta Parkanová. Poté představila priority Ministerstva obrany v oblasti zahraničních či mezinárodních aktivit v roce 2008: » Pro nasazení v operacích budou připraveny a vybaveny pozemní síly v souladu se závěry istanbulského summitu v roce 2004. Schopnost nasadit ozbrojené síly však neznamená, že budou všechny do operací skutečně nasazeny. V souladu se záměrem, který přijala vláda v říjnu tohoto roku, a v případě jeho potvrzení parlamentem, Ministerstvo obrany zabezpečí zapojení sil a prostředků ozbrojených sil do mezinárodních operací na Balkáně, v Afghánistánu a v Iráku. » Ve spolupráci se Slovenskem bude resort pokračovat ve výstavbě a přípravě bojové skupiny Evropské unie, jež bude zařazena do pohotovosti ve druhé polovině roku 2009. Při budování bojových jednotek EU budeme nadále prosazovat zásadu výhradně komplementárního rozvoje schopností ozbrojených sil ČR k našemu členství v NATO, které považujeme za jedinou skutečně spolehlivou bezpečnostní záruku. Z důvodu omezených prostředků státního rozpočtu nejsme a do budoucna ani nebudeme schopni připravovat dva odlišné soubory sil. » Vzhledem k tomu chceme také stále více využívat výstavbu strategických schopností resortu MO, které bychom nebyli schopni dosáhnout vlastními silami, v rámci uskutečňování mezinárodních projektů. Za tímto účelem se bude resort MO i v roce 2008 zapojovat do přípravy a realizace společných projektů, jež zajistí dostupnost strategické vzdušné přepravy, strategických zpravodajských informací a bude finančně podporovat pořizování společně vlastněných a provozovaných strategických schopností v rámci Aliance. » Resort MO bude pokračovat v jednáních se Spojenými státy o protiraketové obraně a rozmístění jejích prvků na teritoriu našeho státu. Cílem zůstává integrace evropského
pilíře protiraketové obrany USA do protiraketového systému NATO. V oblasti vnitřních organizačních změn uvedla ministryně obrany následující priority: » V roce 2008 bude proveden u organizačních útvarů Ministerstva obrany a vybraných přímo podřízených organizačních útvarů MO procesní, organizační, funkční a informační audit s cílem zefektivnit fungování MO. Na základě výsledků auditu dojde k realizaci takových opatření, aby v roce 2010 dosáhl resort cílových počtů a naplnil požadavky vlády na snižování funkčních míst ve státní správě. » Na základě výsledků auditu začne v roce 2008 proces takových změn akvizičního modelu, který vytvoří účelnější, hospodárnější a transparentnější systém pořizování majetku, minimalizující rizika korupčního jednání. » Při výstavbě systému obrany státu se bude vycházet z potřeby zajistit nezbytnou a reálně potřebnou úroveň obranyschopnosti území ČR s možností postupného nárůstu sil a prostředků v případě zhoršování bezpečnostní situace a obnovy sil při jejich použití. » Ve spolupráci s dalšími prvky integrovaného záchranného systému budou v případě potřeby využitelné všechny dostupné síly a prostředky AČR pro řešení následků živelních pohrom či průmyslových havárií. Za klíčovou změnu v této oblasti je nutno považovat odklon od přístupu teritoriálního pokrytí ČR záchrannými prapory k systému vyčleňování potřebných sil a prostředků na základě požadavků Ministerstva vnitra, respektive Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. » V roce 2008 dojde k celé řadě dislokačních opatření. Schválená transformace potvrdila ústup od původně zamýšlených velkých základen k menším a územně více rozptýleným. Útvary a zařízení resortu MO
budou dislokovány tak, aby byly vytvořeny podmínky pro účinné operační použití a komplexní podporu ozbrojených sil a zajištěna jejich hospodárná příprava a výcvik. Na závěr svého vystoupení Vlasta Parkanová zdůraznila, že poslání ozbrojených sil České republiky je realizováno v prostředí neustálých změn. K těm nejméně vítaným již tradičně patří omezování rozpočtového rámce, ve kterém je reforma ozbrojených sil realizována. „Abychom mohli plánovat alespoň ve střednědobém horizontu, je pro další rozvoj ozbrojených sil mimořádně důležité docílit stabilního zdrojového prostředí. Jsem přesvědčena, že ke kvalitnímu plnění úkolů ozbrojených sil může dobře postačit i menší podíl na HDP, než jsou ona často zmiňovaná 2 %. Podmínkou je, že tento podíl bude investován rozumně a bez zbytečného plýtvání, jehož se resort obrany v minulosti bohužel dopouštěl. Ukazuje se také, že pro potřeby plánování bude praktičtější a spolehlivější vycházet z fixně stanovených částek a nikoli pouze z podílu na HDP, jehož výkyvy by plánování nemělo ovlivňovat. Jsem přesvědčena, že v roce 2008 se nám podaří nastavit podmínky pro stabilní a plánovitý rozvoj resortu MO a odpovídajícím způsobem zajistit jak mezinárodně-bezpečnostní závazky ČR, tak i zahájení vnitřní transformace resortu. Chci zdůraznit, že podmínkou našeho úspěchu v tomto směru není jen podpora ze strany vlády a parlamentu, ale též maximální osobní nasazení při plnění služebních povinností. Vizitkou profesionálního vojáka, a velitelů zvláště, musí být čestnost, neúplatnost a v neposlední řadě i loajalita k cílům a prioritám resortu. Jedině tak můžeme přesvědčit naši veřejnost o tom, že peníze investované do armády mají smysl, a proto se nehodlám smířit s tím, že taková věc není v naší armádě stále ještě úplnou samozřejmostí,“ prohlásila ministryně obrany.
15
Î UDÁLOST
SETKÁNÍ Í
Jednání nejen o radaru
Devadesátka bez vousů
Českou republiku navštívil ministr obrany USA Robert Gates
V Praze se konala oslava kulatého výročí vzniku spojovacího vojska
Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV
Text: Jaroslav PAJER Foto: Radko JANATA
Během třídenní návštěvy Roberta Gatese v Praze 22. – 24. října byla předmětem většiny jeho setkání především diskuse o případném umístění radarové stanice protiraketové obrany USA ve Vojenském újezdu Brdy, ale americký ministr obrany s českými politiky hovořil i o jiných tématech. Ministr obrany Spojených států amerických Robert Gates v Česku nejprve jednal s prezidentem republiky Václavem Klausem, poté s ministryní obrany Vlastou Parkanovou
16
a se zástupci obou komor Parlamentu České republiky. Odpoledne se setkal s premiérem Mirkem Topolánkem a na závěr oficiálního programu i s Jiřím Paroubkem. Ministrovi zbyl
čas také na soukromou prohlídku Pražského hradu a krátkou procházku noční Prahou, kterou, jak uvedl na tiskové konferenci, navštívil poprvé v životě. Během přijetí Roberta Gatese na Ministerstvu obrany ČR, kterého se zúčastnil také první náměstek ministryně obrany Martin Barták a náčelník Generálního štábu genpor. Vlastimil Picek, se projednávalo hned několik oblastí. V úvodu setkání poděkovala Vlasta Parkanová za poskytnutí lehkých obrněných vozidel HMMWV (známých jako Humvee), jež budou používat čeští vojáci v Afghánistánu. Hovořilo se i o zahraničních misích, ve kterých v současnosti působí čeští vojáci, i o úkolech nového PRT v afghánském Lógaru. Ministryně obrany svého amerického kolegu požádala o zapůjčení českého tanku LT-35, který je vystaven v muzeu vojenské techniky v Aberdeenu. Tento tank Američané po válce odvezli ze Škodových závodů v Plzni. Hlavním tématem rozhovorů byla pochopitelně výstavba radarové stanice v Brdech. Hovořilo se o průběhu jednání týkajících se mezinárodních smluv. Ministryně obrany apelovala na přesnost a rychlou výměnu vzájemných stanovisek. Požádala také americkou stranu o maximální otevřenost, aby bylo možné předávat kvalitní informace české veřejnosti. Během návštěvy České republiky Robert Gates uvedl, že by radarová stanice mohla být zprovozněna až v okamžiku, kdy budou důkazy o raketové hrozbě z Íránu. Takovým důkazem by byl třeba test íránské nosné rakety.
Po devadesáti letech přesně na den od zřízení první Československé telegrafní roty se 30. října sešlo v Praze na tři sta bývalých i současných příslušníků spojovacího vojska a jejich hostů, aby si připomněli bohatou historii odbornosti, bez níž by se armáda neobešla.
„Význam profesionální skupiny, které říkáme spojovací vojsko, je v armádě jasný a nezpochybnitelný,“ prohlásil náměstek ministryně obrany František Padělek. „Dnes víme, že když se řekne spojovací vojsko, tak už nejde jen o spojaře, ale především o nejnovější informační technologie. Ty dnes v podstatě zachvátily celý svět, armádní složky nevyjímaje.“ „V oblasti komunikačních a informačních systémů se můžeme směle řadit po bok našich spojenců,“ uvedl náčelník Generálního štábu genpor. Vlastimil Picek. „Všichni přítomní v tomto sále, kteří se podíleli anebo se ještě stále podílejí na budování spojovacího vojska, se mohou s klidným svědomím a s pocitem hrdosti ohlédnout zpět.“ Prozradil, že on sám v řadách tohoto druhu vojsk prožil nejkrásnější léta své vojenské kariéry. „Devadesát let telegrafního a poté spojovacího vojska je historií, kterou psaly minulé generace spojařů a později i informatiků zapálených pro svoji práci,“ připomněl v projevu, který shrnoval nejvýznamnější etapy
vývoje armádní spojařské profese, ředitel sekce komunikačních a informačních systémů-náčelník spojovacího vojska AČR plk. gšt. Jan Kaše. „Určitě to nebyli pouze úředníci, ale především nadšení a erudovaní odborníci, kteří nám zanechali dědictví, na němž lze dále stavět.“ Po oficiální části setkání navštívili jeho účastníci Vojenské technické muzeum v Lešanech a slavnostní den uzavřeli na společenském večeru, kde se hlavně vzpomínalo. „Od roku 1953 jsem pracoval jako výzkumný pracovník ve Vojenském technickém ústavu 060 v Praze,“ řekl nám o sobě osmasedmdesátiletý Jaromír Šimek. „Jsem spoluautorem několika radiostanic, jako byla RF desítka a nyní celá řada RF třináctek. Kupříkladu přenosných stanic RF-13, které se jmenovaly Radmila, se vyrobilo sedm tisíc kusů, což je úctyhodný počet. Společně s Teslou Pardubice a Dicomem Uherské Hradiště se nám podařilo vyvinout celou řadu radiostanic pro armádu od nejmenších, ručních, až po 50 a 100W stanice s automatikou, dálkovým ovládáním a přenosem dat. Hitem je teď nejmodernější malá radiostanička PR-20, která umožňuje spojení pro sesedlé jednotky z transportérů. Zajišťuje velice spolehlivé utajené spojení s hopinkem, který ztěžuje zaměření
stanice protivníkem, a umožňuje automatickou retranslaci, takže se nemůže stát, že by někdo spojení ztratil.“ „S výpočetní technikou ve prospěch vojsk se prakticky začínalo v roce 1969,“ zavzpomínal pětaosmdesátiletý pplk. v. v. Arnošt Pouzar, náčelník výpočetního střediska v Písku, poté v Táboře a nakonec zástupce náčelníka Výzkumného ústavu v Praze-Braníku. „Ze začátku jsme dělali na děrnoštítkové technice. V roce 1972 v Táboře jsme přešli na pojízdný počítač, který byl sestaven z komponent vyrobených ve VPA Čakovice. Byla to souprava PŘÍPRAVA II. Skládala se ze čtyř návěsů dlouhých 14,5 metru a dvou vozidel Praga V3S – elektrocentrál. Při cvičeních jsme na tomto počítači dělali výpočty pro zabezpečení operačních úkolů okruhu, hlavně pro týl. Nyní, co se týká výpočetní techniky, šlo všechno ohromě nahoru. My jsme měli čtyři automobily, dnes se výpočetní i spojovací technika vejde mnohem účelněji do jednoho vozu.“
17
Î IZS
IZS Í
Zóna 2007 Bezpečnostní rada a krizový štáb Jihočeského kraje, krajský úřad, Hasičský záchranný sbor, jednotky Sboru dobrovolných hasičů, policie, Zdravotnická záchranná služba, krizové štáby obcí s rozšířenou pravomocí v kraji, dvaatřicet obcí v třináctikilometrovém pásmu okolo JE Temelín a pět záchranných praporů Armády ČR se 24. a 25. října zapojilo do cvičení Zóna 2007. Text a foto: Jaroslav PAJER
Jihočeský kraj prověřil vnější havarijní plán Jaderné elektrárny Temelín
Podobné cvičení kraj připravuje minimálně jednou za tři roky a letos se ho zúčastnilo na pět set osob. Cílem bylo prověřit připravenost složek integrovaného záchranného systému, orgánů a organizací podílejících se na ochraně obyvatelstva v tzv. zóně havarijního plánování JE Temelín při vzniku mimořádné události 3. stupně, kdy v elektrárně dojde k úniku radioaktivních látek. Organizátoři
18
k tomu navíc přidali dopravní nehodu nákladního vozidla, které převáželo nebezpečnou látku po jedné z evakuačních tras.
ARMÁDA V PĚTI PROUDECH V krizovém plánu má své úkoly i česká armáda, respektive její záchranné prapory z 15. ženijní záchranné brigády. Měla je i ve
scénáři cvičení. V 10 hodin 15 minut ve středu 24. října obdržel operační dozorčí velitelství brigády v Bechyni vyrozumění od krajského operačního a informačního střediska HZS o vzniku mimořádné události 2. stupně v Jaderné elektrárně Temelín. „Okamžitě byly aktivovány odřady dekontaminace záchranných praporů v Jindřichově Hradci, Bučovicích, Kutné Hoře, Olomouci a Hlučíně čítající zhruba 60 osob a 30 kusů speciální techniky,“ popisuje kapitán Jiří Kovařík, tiskový a informační důstojník velitelství bechyňské brigády. „Podle normy mají tyto skupiny opustit kasárny nejpozději do čtyř hodin od vyrozumění.“ Obvykle to ale bývá rychleji. To koneckonců potvrdili i Jindřichohradečtí ze 153. zpr, kteří na hráz Munického rybníka poblíž Hluboké nad Vltavou, kde bylo naplánováno rozvinutí jejich dekontaminační linky, přijeli už ve 13.40 hodin. Vzhledem k tomu, že se situace v elektrárně během jejich přesunu zhoršila, krizové orgány v půl dvanácté přehodnotily mimořádnou událost z druhého na třetí stupeň. Příslušníci praporu proto okamžitě zahájili stavbu odmořovacích sprch a stanů, aby byli co nejrychleji připraveni na příjem osob a techniky z místa neštěstí. Jejich kolegové z ostatních cvičících praporů mezitím také postupně dojížděli do „svých“
předem určených prostorů. Dvacet minut po patnácté hodině přibyl na letiště v areálu ženijní základny v Bechyni odřad ze 155. zpr Bučovice. I jeho příslušníci dostali pokyn rozvinout linku. Po dvou hodinách hlásili připravenost k jejímu použití. Odřady ze 152. zpr Kutná Hora a 156. zpr Olomouc dosáhly svých stanovišť kolem 17. hodiny. Linky však nestavěly. Vojáci jen prověřili stav prostranství a pak se přesunuli do bechyňských kasáren. Nejdelší trasa čekala záchranáře ze 157. zpr v Hlučíně, jejichž cílem se stalo dekontaminační místo poblíž Protivína. Kolona z Moravskoslezského kraje přijela do jižních Čech krátce po 21. hodině.
PLÁNY JSOU REÁLNÉ „Na místa určení dorazily všechny záchranné prapory včas,“ potvrzuje kpt. Jiří Kovařík. „Ukázalo se, že zplánované dojezdové časy na jednotlivá dekontaminační místa jsou reálné. Během přesunu nám výborným způsobem pomohla Vojenská policie, která našim vozidlům veškeré důležité křižovatky a kritická místa zprůjezdnila.“ Brigáda na oba dny cvičení nasadila 280 osob a 90 kusů techniky. Největší sousto
však připadlo na příslušníky 153. zpr Jindřichův Hradec, kteří se cvičení účastnili v počtu dvaaosmdesáti profesionálů s jedenapadesáti kusy techniky. Ta byla určena jak k dezaktivaci zamořených vozidel a lidí, tak k logistickému zabezpečení odřadu, neboť před hlubockým zámečkem Ohrada vyrostl jeho polní tábor. Druhý den ráno si Jindřichohradečtí u Munického rybníka vyzkoušeli „ostré“ odmoření několika evakuačních autobusů a asi stovky figurantů, kolegů z ostatních útvarů. „Pokud bych hodnotil přípravnou část, plánování přesunů, praktické provedení přesunů, zaujetí prostorů a rozvinutí linky, tak žádné problémy nenastaly,“ říká velitel praporu podplukovník Stanislav Mrvka. „Při ukázce dekontaminace, která nyní probíhá, si ověřujeme, jestli jsme schopni zvládnout předpokládané počty na jednotlivých stanovištích. Zatím s tím nemáme žádné podstatné problémy a vypadá to, že plánování bylo reálné.“ Jednou z činností, která se kromě jiného během cvičení Zóna 2007 prověřovala, byla komunikace krizových orgánů s cvičícími jednotkami i s veřejností. „Jsem celkem mile překvapený, jak to funguje,“ poznamenává k tomu pplk. Mrvka. „Vše je navázané na bezpečnostní radu kraje. Tisková mluvčí kraje zabezpečuje
komunikaci s mluvčími jednotlivých součástí a složek IZS. I tok informací mezi jednotlivými složkami a také směrem k místům, kde se cvičí, a k civilnímu obyvatelstvu je solidní. Můžu říct, že za léta, kdy provádíme podobné nácviky, je v této oblasti vidět kvalitativní posun.“
STÁLE JE CO VYLEPŠOVAT Je samozřejmé, že všechny záchranné útvary mají pro případ jaderné havárie temelínské elektrárny dopředu naplánovány trasy přesunu na předurčená místa dekontaminace. Vzhledem k dynamice současného silničního provozu však pro operační střediska jednotlivých praporů i velitelství brigády vyplývá jeden nový úkol: prověřování průjezdnosti těchto tras během přesunu zásahových skupin a v případě, že je někde na cestě uzavírka nebo na ní dojde k dopravní nehodě, efektivně zareagovat a zabezpečit pro odřad objížďku tak, aby nedošlo k jeho zbytečnému zdržení. „Lze to zjistit například dotazem u příslušných správních úřadů, například policie a správy silnic, ale třeba i vyhledáním v dopravním zpravodajství na internetu, kde jsou uváděny uzavírky silnic a podobně,“ doplňuje mluvčí velitelství ženijní záchranné brigády kpt. Kovařík.
19
MODERNIZACE Í
LOVEC MIN Příslušníci 15. ženijní záchranné brigády dostali nejnovější výkonný odminovací systém BOŽENA 5 Pozemní miny jsou stále důležitým faktorem ovlivňujícím pohyblivost a manévrovací schopnosti jednotek na bojišti. Avšak i dlouho po skončení vojenských operací představují minová pole závažný problém především pro civilní obyvatelstvo v postižených oblastech. Území zamořených ohromným množstvím min existuje ve světě celá řada a „trpěliví zabijáci“ stále úřadují. Jen během roku 2005 si miny spolu s výbušnými zařízeními a nevybuchlou municí ve třech zemích – v Kambodži, v Afghánistánu a v Iráku – vyžádaly více než 2000 obětí. 20
Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: autor a WAY Industry
Proto ekonomicky vyspělé státy a nadnárodní organizace ve stále větší míře financují humanitární odminovací programy. Jedná se o náročný, nákladný a zdlouhavý úkol. Nebyl by myslitelný bez specializovaných strojů, schopných spolehlivě zlikvidovat miny na rozsáhlých územích. Ozbrojené síly mnoha zemí průběžně zvětšují kapacity svých ženijních jednotek a pyrotechnických EOD (Explosive Ordnance Disposal) a IEDD (Improvised Explosive Device Disposal) týmů, specializovaných nejen na vyhledávání a zneškodňování min, ale i nevybuchlé munice a improvizovaných náloží či nástrah. Na zmíněný trend reaguje také česká armáda, která do výzbroje zavádí moderní techniku. Ve výbavě 15. ženijní záchranné brigády jsou nově dvě specializovaná mobilní pracoviště EOD na podvozku vozidel Tatra, která slouží pro přepravu příslušného vybavení v bojových podmínkách přímo na místo nasazení. Pro plošné odminování byl až doposud k dispozici jeden systém BOŽENA 1 zavedený v roce 1996. Nyní se situace radikálně změnila. Pro posílení kapacit v této oblasti bylo letos rozhodnuto zakoupit tři nejmodernější a podstatně výkonnější systémy BOŽENA 5 a všechny byly dodány v září roku 2007. Typ BOŽENA 5 představuje vrchol vývojové řady odminovacích systémů BOŽENA slovenské firmy WAY Industry, a. s., která za 12 let
dodala celkem 140 kusů. Největší podíl připadá na stroje BOŽENA 4, kterých bylo doposud dodáno asi 80 kusů. Tento typ patří vzhledem ke svým rozměrům a hmotnosti do kategorie malých odminovacích systémů, takže může pracovat v náročném terénu s větší hustotou přírodních i umělých překážek. Zároveň plní klíčový požadavek na moderní odminovací stroj, kterým je vedle plného „vyčištění“ oblasti také schopnost bez poškození odolávat střepinám a účinkům tlakové vlny výbuchu protitankové miny s obsahem výbušné náplně ekvivalentní 6 až 8 kg TNT. Podle údajů výrobce dokáže BOŽENA 4 efektivně likvidovat miny obsahující výbušninu s účinkem srovnatelným s explozí až 9 kg TNT. Malé rozměry propůjčují typu BOŽENA 4 velmi dobré manévrovací schopnosti v omezeném prostoru i v oblastech s řadou překážek. Na druhou stranu nemůže konkurovat podstatně větším systémům z hlediska rozměru vyčištěné plochy za časovou jednotku. Proto vznikl dvojnásobně těžší typ BOŽENA 5, který je určený právě pro práci na rozsáhlejších plochách. Systém BOŽENA 5 (zkráceně B5) patří již do střední hmotností kategorie a stejně jako všechny předchozí stroje této řady využívá známý a osvědčený princip rotujícího válce s ocelovými řetězy zakončenými speciálními cepy (diskovými kladivy). Ty přivádějí k výbuchu nebo mechanicky ničí jak protipěchotní,
tak i protitankové miny. Válec rotuje rychlostí 350 až 500 otáček za minutu a v příhodném terénu cepy pronikají až do hloubky 300 mm. Zařízení vytváří pás zbavený min široký téměř 2,65 m (u typu BOŽENA 4 to jsou dva metry) a za hodinu lze podle typu terénu vyčistit plochu 1000 až 4900 m². V praxi mnohokrát vyzkoušený válec s celkem 48 rameny pro upevnění řetězů dokáže bez poškození přestát výbuch protitankové miny až do hmotnosti trhaviny ekvivalentní devíti kilogramům TNT, jejíž účinek může zničit obvykle jeden či dva řetězy s cepy. Jedná se ale o levný spotřební materiál a montáž nového řetězu trvá pouze několik minut. Zmíněnou odolnost, resp. rychlou výměnu kromě jiného potvrdily i zkrácené vojskové zkoušky, v jejichž rámci systém B5 úspěšně zničil nebo přivedl k výbuchu pět kusů protipěchotních a čtyři kusy protitankových min rozmístěných v různé hloubce pod zemí, na povrchu i nad terénem. Na dálku ovládaný systém B5 tvoří třínápravové vozidlo s pojezdovými pásy, jež na hydraulicky ovládaném výložníku nese vlastní 3,35 m široké a 2,4 m dlouhé odminovací zařízení. Primární nosič (vozidlo) má délku 4,2 m, šířku 2,4 m, a výšku 2,2 m a pohání jej osvědčený, vzduchem chlazený vznětový motor Tatra T3A-928-30 o výkonu 170 kW. Ten zároveň slouží jako zdroj energie pro hydromotor odminovacího válce. Samotné vozidlo má hmotnost 9,9 t, odminovací zařízení váží 2,1 t, takže celková hmotnost typu B5 dosahuje 12 t. Kromě vozidla a pracovního zařízení tvoří třetí součást systému B5 i klimatizovaná kabina pro operátora o hmotnosti 1025 kg. Na místo určení je B5 dopravován na dvouosém přívěsu, který pojme jak vlastní vozidlo, tak i pracovní zařízení. Podle údajů výrobce bylo doposud vyrobeno 20 systémů BOŽENA 5. Po jednom stroji má Ázerbájdžán, Chorvatsko a Bosna a Hercegovina. Jak již bylo zmíněno, tři kusy zakoupila ČR, která se také stala prvním uživatelem v rámci NATO. Doposud nejvýznamnější objednávka přišla z Angoly, jejíž vláda zakoupila 14 systémů.
21
MODERNIZACE Í
Sanitní verzi dopravního letounu může využít kterýkoliv občan České republiky Text a foto: Tomáš SOUŠEK
Airbus nejen pro vojáky pro přepravu VIP osob, v níž může přepravit maximálně 44 cestující. Stroj čísla 3085 bude v prvním období služby létat s interiérem až pro 100 cestujících a své využití tak najde například při přepravě našich jednotek do zahraničních misí. Součástí dodávky však bylo i speciální zdravotnické vybavení, díky němuž lze letoun nasadit i v rámci misí MEDEVAC, tedy k odsunu zraněných a nemocných osob.
ŠPIČKOVÁ VÝBAVA
Dne 26. října byly oba vojenské airbusy A-319CJ za účasti prezidenta republiky Václava Klause a nejvyšších představitelů resortu obrany slavnostně pojmenovány po našich válečných veteránech. Stroj číslo 2801 nese jméno generála Karla Janouška, letoun 3085 generála Josefa Ocelky.
Armáda má druhý airbus. Letoun A-319CJ výrobního čísla 3085 přistál na letecké základně v Praze-Kbelích 27. září letošního roku. Na stroji samotném by nebylo příliš zajímavého, kdyby nepřilétl ve zcela nové konfiguraci interiéru, díky níž se výrazně rozšiřují možnosti jeho využití.
22
O příletu prvního z dvojice letounů A-319CJ v lednu letošního roku jsme již v A reportu informovali. Obnova dopravního letectva však postupně pokračuje dál. Díky druhému letounu bude moci 24. základna dopravního letectva v brzké době vyřadit z provozu dva ruské stroje Tu-154M. Jejich největším nedostatkem bylo vedle větší spotřeby paliva zejména překračování mezinárodních emisních a hlukových norem. Nový airbus nejenže splňuje všechna současná kritéria na moderní letoun, ale dokáže i splnit širší spektrum úkolů. Airbus, který přilétl v lednu, byl dodán v konfiguraci
Vojenští zdravotníci do projektu nového dopravního letounu vstoupili již ve fázi, kdy se definovaly konkrétní technické požadavky české strany, tedy ještě předtím, než byla zahájena výroba. Veškeré zdravotnické zařízení pak bylo do letounu instalováno v rámci montáže celého interiéru u společnosti Lufthansa Technik v Hamburku. Důvodem byla nutnost splnění přísných bezpečnostních předpisů. Do žádného dopravního letounu totiž není možné jen tak samovolně instalovat další vybavení, ačkoliv by to technicky nebyl žádný problém. Každá součástka, i kdyby šlo jen o kus koberce, totiž musí být certifikována pro použití na palubě konkrétního typu letadla. Nicméně právě díky tomuto postupu a také díky pověstné německé pečlivosti získala česká armáda prakticky to nejlepší, co je v současnosti na trhu k dispozici. Lékařské vybavení je možné umístit v zadní části trupu A-319CJ. Celkem lze přepravovat až šest ležících pacientů. Velikost letounu by sice dovolovala i větší počet lůžek, je však
nutné počítat i s ošetřujícím personálem, kdy na jednoho těžce zraněného pacienta připadá alespoň jeden lékař a jedna až dvě zdravotní sestry. Česká armáda se proto rozhodla zakoupit čtyři lůžka pro lehce zraněné a dvě lůžka pro těžce zraněné pacienty, tzv. PTU (Patient Transport Unit). „Jednotky PTU jsou vybavené stejnými přístroji jako kterékoliv anesteziologicko-resuscitační oddělení v normálních nemocnicích,“ říká podplukovník MUDr. Michal Mareček, náčelník Centra letecké záchranné služby AČR v Líních u Plzně. Konkrétně jde například o systém umělé plicní ventilace, tedy kvalitní plicní ventilátor, odsávačku nebo moderní pumpy k infuznímu podávání léků. Pochopitelně nechybí ani monitor základních životních funkcí, který sleduje deset základních hodnot, od teploty či tlaku až po množství kyslíku a kysličníku uhličitého v krvi. Součástí sestavy je také špičkový defibrilátor se zemní stimulací, díky němuž lze podporovat srdeční činnost. Samozřejmostí je pak široké spektrum spotřebního materiálu k infuzní terapii či k inhalačnímu podávání kyslíku, jako jsou různé dávkovače a masky. Podle pplk. Marečka zde mají lékaři vše, co potřebují k udržení základních životních funkcí pacienta. V případě nejvyšší nutnosti by zde bylo možné provést i některé operační výkony, nicméně předpokladem pro letecký transport je, aby byl pacient stabilizován ještě předtím. Přestože je zdravotnická výbava poměrně složitá, její instalace se samotného letounu příliš nedotkla. Úpravy si vyžádal pouze rozvod elektrického proudu a zejména pak rozvod kyslíku. Stlačený kyslík v tlakových lahvích by totiž za určité mimořádné situace, například při nouzovém přistání, mohl představovat vážné nebezpečí. Proto byl letoun doplněn systémem, díky němuž lze kyslík nouzově vypustit do atmosféry. Pokud jde o samotné namontování všech šesti lůžek, je řešeno velmi jednoduše a využívá standardní úchyty pro sedačky cestujících. Technický personál 24. základny dopravního letectva tak přestavbu interiéru z dopravní na nemocniční verzi zvládne v řádu několika hodin.
SLOUŽIT BUDE VŠEM Ačkoliv to na první pohled není zřejmé, nový airbus ve verzi MEDEVAC není určen jen vojákům nebo ústavním činitelům. Tento letoun totiž může být použit k transportu kteréhokoliv občana České republiky, který se v zahraničí, zejména ve vzdálenějších destinacích,
ocitne ve vážném zdravotním stavu. Jak říká pplk. MUDr. Michal Mareček, jde v každém konkrétním případě zejména o domluvu mezi resorty zahraničí, zdravotnictví a obrany. Je nutné si uvědomit, že v některých zemích nemusí český pacient dostat tak kvalitní péči jako doma a nebo naopak že v řadě států může být její cena několikanásobně vyšší. Jestliže je tedy z jakéhokoliv důvodu výhodnější pacienta léčit u nás, je možné k jeho přepravě použít i vojenský A-319CJ. Celý systém funguje tak, že jakmile přijde požadavek na převoz pacienta, začne se letoun přestavovat a mezitím se vybavují potřebná letová a diplomatická povolení. Hotovostní tým z letecké záchranné služby v Líních si v té době v závislosti na počtu a zdravotním stavu
pacientů připraví speciální výbavu a poté vyráží na letiště do pražských Kbel. Maximálně do dvanácti hodin pak letoun startuje na určené místo. Je vhodné doplnit, že zdravotnické přístroje dodané s airbusem nebudou jen ležet ve skladu a čekat na případný let, ale budou běžně používány v rámci letecké záchranné služby. Airbus A-319CJ však není jediným letadlem v české armádě určeným k misím MEDEVAC. Již na začátku roku 2006 byla dokončena a schválena úprava nákladního letounu An-26 pro stejný účel. Antonov je stále možné použít, například pro převoz nemocných vojáků. Podle slov vojenských lékařů se ale prakticky nedá srovnávat s novým letounem. Ať už jde o velikost prostoru, vibrace či hluk, v tom všem přináší airbus mnohem vyšší komfort a kvalitu.
23
Î PŘEDSTAVUJEME OSOBNOST ČÍSLA Z AR 20/2007
Naučil se učit Zástupce ředitele Společného operačního centra MO brigádní generál Miroslav Bálint Text: Vladimír MAREK Foto: autor, Marie KŘÍŽOVÁ, Radko JANATA a archiv Miroslava BÁLINTA
Miroslav Bálint se narodil 16. ledna 1955 v Humenném. Když končil „základku“, domluvili se s kamarády, že půjdou na vojenskou střední školu. Původně chtěli jít na leteckou do Prešova. Jeden z kluků ale neprošel po zdravotní stránce, a tak si vybrali dělostřeleckou školu v Martině. „Vnímali jsme tenkrát armádu hodně romanticky. Paradoxem je, že všichni ostatní kluci z nějakých důvodů z Martina odešli, zůstal jsem tam z té party sám. Říkal jsem si, když už jsem tady, musím vydržet,“ vzpomíná Miroslav Bálint na vojenské začátky. Po maturitě v roce 1974 pokračoval v Martině ve studiu na Vysoké vojenské velitelsko-technické škole, obor raketové vojsko a dělostřelectvo. Následovaly nejrůznější
24
funkce u dělostřelectva prešovské divize. V roce 1984 dostal nabídku jít studovat buďto do Leningradu nebo do Varšavy. Vybral si Akademii generálního štábu Polské armády. „Nebylo to tak úplně z politických důvodů, spíš jsem bral ohled na to, že Varšava byla dostupnější. V té době představovala také něco nového. Vojáci z povolání jezdili studovat převážně do bývalého Sovětského svazu a já měl najednou možnost vyzkoušet si, jak probíhá příprava důstojníků v Polsku,“ říká generál Bálint. Byla to dobrá volba a ještě lepší škola. Šest měsíců před nástupem na akademii strávil v jazykovém kurzu přímo ve Varšavě. Psala se druhá polovina osmdesátých let minulého století. Polsko v té době bylo „někde jinde“ než Československo. Z historického hlediska mělo zcela jiný, mnohem kritičtější vztah k Sovětskému svazu. Navíc v té době tam působila velice aktivně Solidarita, reformní proces byl tedy mnohem výraznější. Což se samozřejmě odráželo i v diskusích na akademii mezi studenty různých národností. „Být důstojníkem v Polsku bylo tehdy něco zcela jiného než v Československu. Toto slovo obsahovalo obrovskou váhu a i patřičnou úctu. Rovněž řada historických i vojenských události se najednou dostávala do úplně jiného světla. Existovala možnost vše srovnávat, a to bez cenzury,“ vzpomíná generál Bálint. „Musel jsem jet do Varšavy, abych získal například nepříliš pozitivní informace o Slovenském národním povstání. Zajímavé bylo sledovat zákulisí viselsko-oderské operace prezentované polskými historiky. Kdykoliv jsem si něčím nebyl jist anebo jsem něčemu dostatečně nerozuměl, řekli mi, jsi důstojník, běž
do akademické necenzurované knihovny, tam je dostatek údajů od různých autorů, nastuduj si je a udělej si svůj vlastní názor.“ Jméno nejlepšího posluchače akademie bylo každoročně zaznamenáváno na tabuli cti. Jednoznačně tam převládali Rusové. A právě to mnohé Poláky iritovalo. Když se tam v roce 1987 nakonec objevilo jméno československého důstojníka, majora Bálinta, bylo to tedy jistým zadostiučiněním i pro jeho polské kamarády. Doma ho čekala akce kulový blesk. V Prešově měl pěkný byt a rodinné zázemí, ale dostal umístění na druhý konec republiky, do Klatov. Stal se zástupcem velitele dělostřeleckého pluku. A tak prešovskou divizi vyměnil za sušickou. Generál Bálint se kdysi učil rusky, pak ve Varšavě polsky, v misi se naučil srbsky. Všemi těmito jazyky se doposud plynně domluví. S angličtinou začal poměrně pozdě. Do jazykového kurzu se dostal až v roce 1992. V té době byl náčelníkem dělostřelectva sušické mechanizované divize. „V jazykovém kurzu nás naučili, jak si máme objednat v restauraci řízek a koupit v obchodě oblek. Když jsem ovšem prakticky přímo z kurzu nastoupil do pozorovatelské mise UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie, kde zuřila válka, byl to pro mě pořádný šok. Na člověka se valila vojenská angličtina, užívající spoustu zkratek, hovořilo se rychle, často přes vysílačku, která byla navíc rušená,“ vybavuje si po letech krušné začátky Miroslav Bálint. Všude kolem se válčilo a on měl strach, že může udělat průšvih, na který někdo doplatí životem. Zrovna v té době se odehrávaly nechvalně známé události kolem
bosenských měst Srebrenice, Goražde a Žepče. Tehdy nastoupil do mise zkušený, ostřílený polský důstojník Jacek Polanský. „To jméno si budu pamatovat do konce života. Sepraná uniforma, modrý šátek. Byla to jeho třetí mise. Polština se mi stala pomalu druhým rodným jazykem, a tak jsem se mu svěřil, že jsem z toho úplně hotový. V terénu operuje třicet pět týmů, vysílačkou mi posílají zprávy, měl bych psát, přitom tady pořád někdo telefonuje,“ líčí generál Bálint. „On se jen zasmál, zapálil si cigaretu, posadil mě a všechno mi vysvětlil. Vyškolil mě jako psa. Řekl mi, tady máš nejrůznější pomůcky, zde jsou zkratky, které budeš používat při radiokomunikaci. Připravil mě tak, že v závěru jsem dělal velitele týmu.“ Až když se vrátil z Bosny, pochopil Miroslav Bálint, jak se musí angličtinu učit. Jen pro sebe, a ne pro známky. Když po misi nastoupil do jazykového kurzu, tak probíral vše skutečně poctivě. Přesně věděl, co se potřebuje naučit, co neví. V té době pomáhal s budováním monitorovacího střediska mírových sil na Generálním štábu v Praze. Později působil jako náčelník raketového vojska a dělostřelectva AČR . Studoval na NATO Defense College v Římě. V roce 2002 nastoupil na národní zastoupení na velitelství NATO v Bruselu. Stal se členem vojenské pracovní skupiny pro strategické záležitosti a poté zástupcem Národního vojenského představitele České republiky při Vojenském výboru NATO a EU. „Byla to obrovská škola. Člověk se naučil pracovat v mezinárodním prostředí, přemýšlet v mnohem širším, řekl bych mezinárodním a vojensko-politickém kontextu. Získal jsem nejen vojenské a politické zkušenosti, ale i diplomatické. Naučil se jednat s cílem dosáhnout konsensu. Všechny tyto poznatky a nové metody práce jsem se po návratu do republiky snažil přenést do činností v naší armádě,“ vysvětluje generál Bálint.
V roce 2005 se stal zástupcem ředitele Společného operačního centra MO a v květnu 2007 byl jmenován do hodnosti brigádního generála. „Setkávám se často s nejrůznějšími dotazy, zjišťuji, že řada lidí ani pořádně neví, co je úkolem Společného operačního centra. Kdybych to měl stručně přiblížit, řekl bych, že jedna jeho polovina zabezpečuje vysílání osob a techniky AČR do zahraničních operací a druhá pak řeší operační úkoly na území České republiky. Ty souvisejí především s výkonem služby stálých směn, s činností národní vládní autority při ochraně vzdušného prostoru a taktéž s úkoly spojenými s nasazením sil a prostředků AČR při podpoře Policie ČR a integrovaného záchranného systému,“ vysvětluje generál.
Když si Miroslav Bálint potřebuje od všeho toho shonu odpočinout, má po ruce jednoduchý recept, je jím šestistovka motocykl Suzuki Bandit. „Pokud si potřebuji vyčistit hlavu, neexistuje nic lepšího. Přiznávám ale, že manželka trpí a má o mě strach. Když nasednu na motorku a odjedu, musím se hlásit, aby věděla, že jsem pořád živ a zdráv. Bydlím na vesnici v Brdech, dojíždím denně do práce a motorka představuje také dobrý způsob dopravy,“ dodává generál. Právě dům na vsi ho přivedl k dalším jeho koníčkům. Stará se o zahradu, o barák, stal se z něho kutil a většinu práce kolem domu si rád dělá sám. Bere to jako způsob relaxace a potěšení. S manželkou Helenou mají tři syny ve věku 27, 25 a 15 let.
KDO UHODL? Ze správných odpovědí, v nichž jste tipovali, o jakou vojenskou osobnost se jedná, jsme vylosovali následující výherce: Jitka Pavlačková, Zdeněk Hanko a Lubomír Žilka Výhercům blahopřejeme a posíláme knižní ceny.
25
Î KFOR
KFOR Í
OD OTÁZEK k výměně ZKUŠENOSTÍ Text a foto: kpt. Pavla POLÁKOVÁ, tisková mluvčí 11. kontingentu AČR v silách KFOR
Každá armáda je přitom vybavena jinak a každá má „zaběhané“ určité postupy. Cílem této mezinárodní spolupráce je proto sladit činnosti tak, aby v době nasazení v Kosovu všichni postupovali jednotně. Na druhou stranu velká různorodost vybavení a techniky probouzí zvědavost vojáků na obou stranách: S čím kolegové pracují? Jak postupují? Nemohli bychom to dělat podobně? To jsou otázky, které se honí hlavou nejen českým vojákům. A odtud už je jen krůček k oboustranné výměně zkušeností. Příležitosti se chopil i tým českých zdravotníků. Na jednom ze cvičení naši lékařku nadporučici Eriku Slovákovou zaujal postup, který švédští zdravotníci používají při zásahu
26
Mimo hlavní náplně, kterou je v průběhu zahraniční mise bezesporu plnění operačního úkolu, využívají vojáci 11. kontingentu AČR v silách KFOR možnost vyměnit si zkušenosti s kolegy z jiných armád, a to na mnoha úrovních. Mnohonárodní prostředí k tomu přímo vybízí. Pravidelně se tu totiž konají různá setkání velitelů kontingentů, operačních rot, ale i specializovaných jednotek jak v uskupení Střed, tak v rámci KFOR. A při plnění operačního úkolu mnohdy spolupracují týmy složené ze specialistů několika národností.
u dopravní nehody, natolik, že je požádala, zda by byli ochotni se o své zkušenosti podělit s našimi zdravotníky. Švédové této prosbě vyšli maximálně vstříc. Domluvili se s náčelníkem pracoviště zdravotního zabezpečení kapitánem Martinem Müllerem a přijeli na základnu Šajkovac – celý zásahový tým, to znamená zdravotníci a hasiči. S sebou si přivezli dokonce i vrak osobního auta, aby instruktáž byla co nejvěrnější. Čtyři naši vojáci, coby velmi působivě namaskovaní figuranti, zaujali roli cestujících, kteří havarovali. A pak už to šlo ráz na ráz. Několik minut po ohlášení nehody na místo přijíždí hasičský vůz. Z něj vyskakuje družstvo hasičů, kteří uzavírají komunikaci a monitorují místo
nehody. Ovládají základy první pomoci, takže dokážou rozlišit závažnost poranění. Dva z nich také hned oslovují pasažéry a zjišťují jejich zdravotní stav. Mezitím další ohledávají vůz a jakmile zjistí, že z auta vytéká palivo, okamžitě je neutralizují pěnou a zabraňují tak výbuchu a následnému požáru. V tu dobu už je na místě lékařský tým – tři zdravotníci a řidič – s obrněným kolovým transportérem SISU. Cestující na zadních sedadlech utrpěli jen lehká poranění a jsou schopni vystoupit a nechat se ošetřit opodál. S těmi, kteří sedí vpředu, je to horší. „Jsou tady dva typy poranění a dva možné způsoby vyproštění,“ vysvětluje vedoucí zásahového týmu Thomas Eklund, který celou ukázku komentuje. „První je rychlejší, ale méně
šetrný. Používáme ho v případě, kdy hrozí nebezpečí z prodlení. Ten druhý je k pacientovi šetrnější, zohledňuje možné poranění páteře. Ale je časově náročnější. Uvidíte oba.“ Následuje názorná ukázka postupu vyproštění raněných a způsobu jejich primárního ošetření. Raněnému, který utrpěl zlomeninu spodiny lebeční a krvácí z nosu a z uší, nasazuje sestra krční límec. Jeden z hasičů vylamuje dveře a tým zdravotníků pokládá pacienta stranou na bok, kde leží nosítka. Po celou dobu vyprošťování mu sestra přidržuje hlavu dlaněmi, aby zabránila následnému poranění páteře. I řidiči, který má pravděpodobně poraněnou páteř, nasazují krční límec. Základní životní funkce – dech a krevní oběh – jsou
v pořádku, není zde tedy akutní ohrožení na životě. Vzhledem k bolesti krku a zad by se ale neobratnou manipulací mohla nevratně poškodit páteř. Proto došlo i na hydraulické nůžky, kterými hasiči řidiče z auta doslova „vystříhali“. Pak už byl pacient uložen na nafukovací nosítka a standardně ošetřen. „Lišíme se především tím, že u našeho kontingentu k nehodě kromě zdravotního týmu vyjíždí také Vojenská policie a QRT – tým rychlé reakce. Policie na místě uzavře příjezdovou komunikaci a ozbrojení vojáci hlídají naši bezpečnost. Pokud se ale stane, že někdo z raněných zůstane uvězněn ve vozidle jako tady, je jeho vyproštění na nás, zdravotnících,“ sděluje první poznatky kapitán Müller a dodává: „U Švédů
celý takzvaný Fire Rescue Team, jenž je složený ze zdravotníků a hasičů, vede velitel hasičského družstva, který je za zásah zodpovědný.“ Rozdíl je také ve složení výjezdových týmů. Náš IRT (Immediate Response Team) je tříčlenný, ale zahrnuje kromě řidiče a zdravotníka i lékaře. To, na čem se Češi i Švédi shodli, je nutnost komunikace s raněnými. Třídění raněných, takzvaný TRIAGE, a následná medicínská péče jsou více méně shodné. Vždyť na obou stranách pracují profesionálové, jimž jde o záchranu lidského života. Na závěr ukázky se oba týmy shodly na tom, že vzájemná setkání jsou velmi prospěšná oběma stranám a že v oboustranné výměně zkušeností budou pokračovat.
27
Î SPOLUPRÁCE
SPOLUPRÁCE Í
Jubilejní EMPA Text a foto: Michal ZDOBINSKÝ
Letošní 28. kongres Asociace evropského vojenského tisku EMPA (European Military Press Association) hostilo od 19. do 23. září hlavní město Slovinska Lublaň. Akce to byla poněkud jiná než v minulosti. Kromě toho, že se jednalo o zasedání volební (jednou za pět let se mění prezident a kompletní rada), se celá událost nesla ve znamení 30. výročí založení této profesní instituce.
TROCHU JINÝ VELETRH
roli v tomto procesu hrají osobní kontakty, a proto se všichni členové asociace jednou za rok scházejí na krátkém kongresu. Místo jeho konání je pokaždé odlišné a platí jakési nepsané pravidlo, že pořadatelé kongresu se snaží co nejvíce představit svoji zemi a její ozbrojené síly.
SLOVINSKO POPRVÉ
Když v roce 1977 inicioval italský generál Dionisio Sepielli první setkání ředitelů a šéfredaktorů vojenských periodik z několika evropských zemí, možná ani netušil, do jaké podoby se jeho myšlenka postupně rozvine. O tři roky později došlo k oficiálnímu ustavení asociace EMPA. Dnes sdružuje nejen představitele vojenských periodik nebo audiovizuální
28
tvorby z 21 evropských zemí, ale i reprezentanty vojenského štábu Evropské unie a jako pozorovatel se letos poprvé účastnil například i zástupce Kanady. EMPA představuje profesní platformu pro průběžnou výměnu informací, myšlenek a zkušeností mezi pracovníky vojenských médií z jednotlivých evropských zemí. Významnou
Výroční kongres EMPA se nesl ve znamení dvou neobvyklých akcí. První byla výstava, která si dala za cíl průřezově představit vojenský tisk vydávaný v Evropě, bez ohledu na jeho členský statut v EMPA či na to, zda je vydáván státními institucemi nebo soukromými vydavatelstvími. Přehlídka, kde každou zemi reprezentovalo pět titulů, byla v první den kongresu slavnostně otevřena ve vstupní hale slovinského ministerstva obrany, kde zůstala i po několik dalších týdnů. Při této příležitosti vznikl katalog, jenž v přehledné formě přináší základní charakteristiky celkem 113 evropských periodik zabývajících se vojenskou problematikou. Kromě toho byla vydána ještě další publikace, přinášející historii vojenského tisku a tiskovin 13 vybraných evropských zemí včetně České republiky.
Druhou zvláštní akci při letošním kongresu představovala celodenní návštěva 4. ročníku mezinárodní výstavy moderní vojenské techniky „Svobodna obramba 2007“, která se konala ve městě Gornja Radgona ve východní části Slovinska poblíž maďarských hranic. I když má ve svém označení termín mezinárodní, jednalo se samozřejmě o akci lokálního významu za účasti výrobců ze zahraničí. Co do počtu vystavovatelů nebo plochy se akce uspořádána dvoumilionovým Slovinskem pochopitelně nedá srovnávat s IDETem nebo dalšími velkými evropskými výstavami. Jeden primát ale zřejmě bude mít. Nikde jinde na akci tohoto zaměření není k vidění tolik mladých lidí. Není to ani tak militantností zdejších teenagerů, ale tím, že středoškoláci dostali na návštěvu výstavy jeden den volno a přivezlo je sem na 80 autobusů. Kromě možnosti zhlédnout kompletní vybavení armády a ukázky její techniky v praxi dostali mladí návštěvníci zdarma i typický vojenský guláš, kterého bylo připraveno na 20 000 porcí. Zmíněný model prezentace vlastních ozbrojených sil mladé generaci (a tedy i potenciálním zájemcům o službu v armádě) rozhodně nepostrádá zajímavost nebo účelnost. Jiný názor nepochybně měli zástupci zahraničních firem. V jedné z výstavních prostor se specializovaným vybavením nebyl nikdo jiný než sami vystavovatelé. Každá mince má vždy dvě strany. Rozhodně pozoruhodná ale byla vojenská základna hned vedle výstaviště a její otevřené brány pro návštěvníky. Každý si mohl u 670. velitelsko-logistického praporu a 20. motorizovaného praporu prohlédnout, jak žijí a co mají k dispozici slovinští vojáci na základně v zahraniční misi. Slovinsko je dnes aktivní v misích KFOR, ISAF a dalších. Zatímco v roce 2006 se mírových operací účastnilo 350 jeho vojáků, v letošním roce to je již 771 mužů a žen. Plných 90 % misí je pod velením NATO, 8 % v rámci EU a zbylá 2 % jsou pod hlavičkou OSN.
V rámci výstavy také proběhlo setkání členů EMPA se zástupcem náčelníka Generálního štábu slovinských ozbrojených sil generálmajorem Alojzem Šteinerem. Společně se svým týmem prezentoval současný stav armády i plány do budoucna. Plně profesionální ozbrojené síly mají dnes 16 200 příslušníků (12,5 % žen), cílového stavu 14 000 osob má být dosaženo v roce 2010. Až se tak stane, mělo by být až 40 % slovinské armády „deployable“, tedy až 40 % vojáků má být připraveno na nasazení mimo domovské území. Slovinské výdaje na obranu dosahují v letošním roce 1,67 % hrubého domácího produktu. Protože zdejší ekonomika roste tempem až 7 % za rok, v příštích letech není vyloučené navýšení rozpočtu na obranu. Slovinsko plánuje v letech 2007 až 2012 nakoupit výzbroj a vybavení v hodnotě 800 milionů eur. Rozhodující položku (až jednu třetinu ze zmíněné částky) představuje nákup nových kolových obrněných transportérů pro dva prapory. Jedná se o pořízení až 134 transportérů AMV 8 × 8 od finské firmy Patria, přičemž menší část má být dodána ve verzi s věžově lafetovaným 120mm minometem NEMO. Kromě transportérů se v rámci zmíněného akvizičního programu počítá s pořízením specializovaného NBC vybavení, nákupem nových komunikačních, informačních a řídicích systémů i průzkumných prostředků. Za zmínku rovněž stojí, že slovinské ministerstvo obrany si za standardní útočnou pušku zvolilo futuristicky vyhlížející modulově uspořádanou zbraň F2000 s integrovaným granátometem a dalšími prvky výbavy.
ZÁCHRANNÝ SYSTÉM V AKCI Jeden z bodů programu letošního kongresu byla i návštěva Úřadu Slovinské republiky pro civilní ochranu a pomoc při katastrofách, resp. jeho výcvikové základny 15 km jihovýchodně
od Lublaně. Když organizátoři tuto návštěvu plánovali, netušili, že zmíněný úřad bude musit řešit jednu z nejhorších přírodních katastrof na území Slovinska v posledních letech. Ve dnech 17. a 18. září postihly tuto malou zemi extrémní průtrže mračen, které v některých částech způsobily katastrofální povodně. Měly za následek velké materiální škody, a navíc připravily o život šest lidí a dalších 60 utrpělo zranění. V příslušných oblastech byly aktivovány nejen všechny složky úřadu, ale vzhledem k rozsahu muselo být nasazeno i 340 příslušníků armády. Úřad je od poloviny 90. let oddělen od složek obrany. Dnes jeho výkonné složky tvoří z 25 % příslušníci civilní ochrany, z 5 % profesionální příslušníci hasičského sboru a zdravotní záchranné služby a ze 70 % dobrovolní hasiči, zdravotníci, členové horské služby, potápěči či jeskyňáři. Řídící složky úřadu tvoří starostové měst, zástupci vlády, ředitelé vybraných firem a samozřejmě specialisté z občanské veřejnosti. Týž den, kdy se uskutečnila návštěva výcvikové základny slovinského systému ochrany, proběhlo i vlastní kongresové zasedání za účasti 80 členů. Jedním z několika bodů programu byla i volba nového vedení. To, kromě jiného, již dostalo za úkol zabývat se přípravou setkání v roce 2008, které budou mít na starost kolegové z Lotyšska a jež se uskuteční v jeho hlavním městě Rize.
29
Î SBĚRATEL
SBĚRATEL Í
Na stěně kalendář s černobílými snímky vojenské techniky. V knihovničce publikace „Třetí říše – den po dni“ a „Historie světa: rozhodující bitvy dějin“. Na poličkách a na skříni přilby, znehodnocený kulomet a patrony. Josef Czudek, jednatel autoservisu v Návsí u Jablunkova, nezapře svůj koníček ani ve své kanceláři.
A fakta Kde je možné si prohlédnout vojenskou techniku » Soukromé muzeum letectví, Hradec Králové » Vojenské muzeum, Králíky » Muzeum letectví, Kunovice » Vojenské technické muzeum VHÚ, Lešany » Army park, Ořechov u Brna » Letecké muzeum VHÚ, Praha-Kbely » Army park, Přelouč » Muzeum na demarkační linii, Rokycany » Vojenský skanzen, Smečno » Letecké muzeum, Vyškov
Text a foto: Jaroslav PAJER
Vznikne v Jablunkově vojenské muzeum? Pozornější návštěvník městečka jeho vojenskohistorické zájmy zaregistruje i na pozemcích v okolí prodejny i opravárenských hal. Najde tu z výzbroje české armády vyřazenou jak pásovou, tak kolovou techniku. „Mám tu bojové vozidlo pěchoty, vyprošťovací tanky T-55 a T-34. Z kolové techniky tu jsou obrněné transportéry BRDM a OT-64 SKOT, pak automobil ZIL-131 s nástavbou radio-
30
vozu a tahač ZIL-157 včetně návěsu na šest protiletadlových raket KUB. Samozřejmě tu nechybějí vétřiesky, valník i skříňová,“ prozrazuje sběratel. Celkem už nashromáždil dvacet kusů vojenských vozidel. Jeho největší pýchou jsou ale dvě z nich. Prvním je rezivějící torzo tanku T-34. „Je to náš nejstarší kousek. Údajně byl vyroben v roce 1945 ještě v Sovětském svazu a přešel
k nám Dukelským průsmykem. Po válce tři tyto tanky zůstaly v Bratislavě v nějakém zemědělském družstvu. Za tu dobu je ale někdo rozkradl. Z našeho stroje zůstala jen korba, věž a hlaveň. Už ale takových sedmdesát procent dílů na něj máme, takže ho budeme postupně kompletovat. Uvnitř jsem našel vyražená nějaká čísla, takže nyní pátrám, zda je rok výroby opravdu takový, jak mi při prodeji říkali.“ Druhým ceněným vozidlem je kolopásový obrněný transportér OT-810, který v dílně upravil jako repliku německého hakla. „Přesný rok jeho výroby neznám, ale odhaduji, že to bylo v letech 1950 až 1955. Za války hakl vyráběli v Německu. Potom se část výroby přesunula do Plzně, kde jeho produkce pokračovala i po válce a zásobovali jím československou armádu. Tuším, že až do šedesátých let minulého století.“ Loni se s touto kopií zúčastnil rekonstrukce bitvy z období 2. světové války v polských Katovicích. Pořadatelé ho ocenili první cenou za nejlépe zrekonstruované historické vozidlo. Po vojenské technice Josef Czudek pátrá stále. Vzhledem k blízkosti Slovenské a Polské republiky i za hranicemi. „Nedaleko v Polsku
mám vyhlédnuté ještě dva návěsy k tahači ZIL-157. Byly určeny k přepravě jedné rakety země-vzduch z protiletadlového kompletu Volchov. Mám je už zálohované, musím dát jen do pořádku papíry, abych je mohl legálně dovézt.“ Rád by sehnal i nějakou raketu, samozřejmě nefunkční, cvičnou, aby byl dojem ze zbraně úplný. „Nevím, jestli u nás má něco podobného nějaký soukromník. Mám jen informaci, že jediná raketa Volchov je v muzeu ve Kbelích,“ říká. Kořeny jeho lásky k militariím lze prý vystopovat už v mládí. „V dětství mě upoutal televizní seriál ,Čtyři z tanku a pes’,“ prozrazuje na sebe. Na rozdíl od mnoha malých diváků ho nezaujal ovčák Šarik, ale „v hlavě mi zůstala ta neporazitelnost tanku, který všude projel, všechno se s ním dalo zvládnout.“ Prakticky si to pak vyzkoušel na vojně. „Sloužil jsem v divizních opravnách v Kroměříži a tím pádem jsem měl možnost téměř jakýkoliv druh techniky řídit, vyzkoušet ho. Samozřejmě jen po autoparku, ale přeci...“ Z vojny si odnesl řidičák jak na náklaďáky, tak na transportéry a tanky. Zatím má svou sbírku „rozházenou“ na několika místech, tak říkajíc „na dvoře“. Jeho vize však jde dál a má už jasnou podobu. Chtěl by v Jablunkově vybudovat soukromé vojenské muzeum přístupné veřejnosti. „Nyní probíhá výstavba obchvatu města, a tak jsme zatím umožnili stavebním firmám, aby na našich pozemcích mohly skladovat pracovní stroje a materiál. Ale jakmile skončí, chtěli bychom tady zřídit muzeum techniky a doplnit je expozicí uniforem, ručních zbraní a dalších osobních věcí vojáků. Součástí areálu by měl
být také maličký tankodrom. Nechceme tu mít žádný pěkně natřený pomník, aby tu technika jen stála. Chceme, aby všechno bylo funkční, pojízdné, co nejvíc kompletní.“ Počítá, že všechno bude hotovo do konce roku 2008.
„Víte, mám takový vzor, který mě nadchl pro to, abychom tu také něco podobného dělali – automobilové a technické muzeum v německém Sinsheimu. Je to obrovská sbírka, kde mají kromě vojenské techniky i expozice automobilů, parních strojů, formulí, letadel a podobně.“ To je samozřejmě lákavý příklad, neboť ve zmíněném dvanáctitisícovém městečku si dnes
P.S.: Tento seznam jistě není vyčerpávající. Budeme rádi, když nám poskytnete informace o dalších expozicích vojenské historické techniky přístupných veřejnosti.
návštěvníci na 30 tisících metrech čtverečních mohou prohlédnout více než tři tisíce exponátů. Ale i zde se musela před lety nejprve zrodit myšlenka. Takže uvidíme. Možná že za půldruhého roku budeme moci referovat o další zbrusu nové vojenskohistorické technické expozici v nejvýchodnějším cípu naší republiky.
31
Î KALEIDOSKOP
KALEIDOSKOP Í Dárky sirotčinci Vojáci českého kontingentu v provinčním rekonstrukčním týmu v silách ISAF v afghánském Fajzabádu předali dětem z místního sirotčince dárky. Do akce se zapojili také vojáci německého Bundeswehru. Pancéřové vozy výsadkářů z chrudimského praporu, naložené zimním oblečením, botami, čepicemi, školními potřebami a hračkami pro ty nejmenší, přijely před skromný dům, ve kterém nalézá útočiště na 120 dětí. Patronát nad domem pro děti bez rodičů a také těch z nejchudších a neúplných rodin udržují české a německé kontingenty už více než rok. Všeobecná podpora chudých, kteří zatím nejsou schopni postavit se na vlastní nohy, je jedním z úkolů, jimž se provinční rekonstrukční týmy věnují. Prostředky pro humanitární pomoc pocházejí z projektů CIMIC (Civilian Military Cooperation) a z křesťanské a humanitární sbírky uspořádané v České republice. Ředitel sirotčince Said Abdul Wahab vysoce ocenil podporu mezinárodních sil a zvláště českého zastoupení. Ve svém emotivním poděkování zmínil, že naše dary jsou významnější než to, co dostávají od afghánské vlády a v řadě potřeb je jejich zařízení odkázané výhradně na českou pomoc. Větší chlapci spí na patrových postelích kolem domu v podstatě pod širým nebem, budova je totiž pro tolik osob příliš malá. Proto mezi dárky byly i teplé přikrývky a jiné zimní doplňky. V nejbližší budoucnosti chystá český kontingent další pomoc ve formě nákupu dřeva na topení. Jedná se o poměrně drahou záležitost, stromy rostou pouze na uměle zavlažovaných místech, většina paliva tedy pochází z dovozu. Text a foto: kpt. Martin VAŘEKA
Dělostřelci pomohli Policii ČR s výcvikem Na základě jednání o vzájemné spolupráci mezi velitelem 13. dělostřelecké brigády a velitelem Školního policejního střediska v Solenicích absolvovalo koncem října více než třicet nově nastupujících policistů třídenní základní výcvik u 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu v Jincích. Důvodem žádosti o pomoc při výcviku policistů byl fakt, že převážná většina policejních nováčků již neprošla vojenskou základní službou, a tudíž nemají potřebné znalosti a návyky z pořadové, tělesné a zdravotní přípravy. Výcvik si u 132. smdo vzal na starost zástupce velitele mjr. Pavel Louda, který společně s vrchním praporčíkem prap. Františkem Fryčem a s týmem zkušených instruktorů pro policisty připravil vyvážený harmonogram přípravy, po jehož absolvování nováčci získali základní teoretické znalosti a praktické dovednosti potřebné pro další výcvik v policejní škole. Noví policisté si rovněž v rámci velitelské přípravy štábu brigády prohlédli dělostřelecké zbraňové systémy a průzkumné a pozorovací prostředky. Vrchní komisař Pavel Glogar, který se výcviku po celou dobu v Jincích účastnil, poděkoval všem vojákům za jejich profesionální práci ve prospěch Policie ČR. Text a foto: kpt. Michal ABRHÁM
Hospodárnost, transparentnost a efektivita Ve čtvrtek 25. října se v Hlavním sále MO uskutečnila konference k budoucnosti akvizičních procesů v resortu Ministerstva obrany. Zúčastnili se ji významní představitelé resortu a zástupci složek zabývající se akvizičními procesy. S úvodním slovem vystoupil náměstek ministryně obrany František Padělek, který ve stručnosti připomněl důvody, proč je nutné změnit stávající model akvizičního procesu a vyzdvihl význam této konference. Záměrem modifikace akvizičního procesu v resortu MO se ve svém vystoupení podrobněji zabýval ředitel sekce správy majetku MO Jiří Král. „Cílem konference není jen diskuse o budoucnosti akvizičních procesů, ale také o jejich provázanosti se systémem plánování, evidence a přesouvání materiálu či výrobků. Hlavním mottem jednání je pojmenování současných problémů v těchto oblastech a hledání konzistentního řešení, které by nám umožnilo nastavit systém nabývání majetku hospodárně, tedy účelně a levně, transparentně – omezením korupčního prostředí nediskriminačním nastavením soutěže – a efektivně, prostřednictvím rozporovacích a kontrolních mechanizmů tak, aby zbytečně nedocházelo k nárůstu času a lidské práce spojené s realizací veřejné zakázky,“ uvedl Jiří Král. Text: Jan ZEMAN, foto: Jiří HOKŮV
Otevření unikátní univerzitní laboratoře V pondělí 22. října se na Univerzitě obrany v Brně uskutečnilo slavnostní otevření experimentálního balistického a střeleckého pracoviště katedry zbraní a munice Fakulty vojenských technologií UO. Nové pracoviště, které po dvouletém úsilí vzniklo jako výsledek podpory vědy a výzkumu na UO, je předurčeno zejména pro měření balistických a technických charakteristik malorážových zbraní a střeliva. Podle podplukovníka Martina Macko bude sloužit nejen k realizaci demonstračních a zkušebních střeleb z vojenských a civilních zbraní v rámci výuky a expertizní činnosti, ale také při řešení vědecko-výzkumných úkolů na katedře zbraní a munice. Unikátnost této balistické a střelecké laboratoře spočívá v tom, že se v ní dá bezkontaktním způsobem diagnostikovat správnost funkce malorážové zbraně. Slavnostního otevření střelnice ve výzbrojní hale katedry zbraní a munice v Černých Polích se zúčastnili přestavitelé managementu Univerzity obrany v čele s rektorem-velitelem UO brigádním generálem Rudolfem Urbanem, funkcionáři děkanátu Fakulty vojenských technologií UO, lidé z vedení firmy Smarttechnik, s. r. o., (výrobce pracoviště) a zástupci dalších spolupracujících organizací a firem. Generál Urban zdůraznil, že uvedené experimentální pracoviště je příkladem úspěšného uplatnění teoretických poznatků v praxi. „Dokazuje to, že příslušníci katedry zbraní a munice rozvíjejí kvalitu nejen vzdělávání, ale také výzkumné a vývojové činnosti,“ řekl rektor, který provedl první výstřel. Text a foto: Pavel PAZDERA
32
Sportovní hry v Jincích Ve dnech 26. – 27. září se v Jincích uskutečnily „Sportovní hry velitele posádky“. Do sportovního klání se zapojili vojáci a občanští zaměstnanci nejenom z jinecké posádky, ale i z Pardubic. Přihlášená družstva, v jejichž sestavě nechyběly ženy, se utkala ve florbalu, volejbalu, tenisu, squashi a bowlingu. Soutěžilo se jak ve sportovním areálu 13. dělostřelecké brigády, tak i na sportovištích mimo posádku. Na řadu přišly i netradiční disciplíny – běh na kolečkových lyžích, závod na šestimístných maxilyžích či bungee running neboli běh na gumě. Ty u soutěžících podnítily maximální úsilí o co nejlepší výkony, hravost a dobrou zábavu. Všechny soutěže probíhaly za bouřlivého povzbuzování přihlížejících diváků, které snažení sportovců přivádělo doslova do varu. Cílem sportovních her však nebylo jen podat maximální výkony a zvítězit, ale především dobře si zasportovat, odreagovat se, lépe se poznat a upevnit mezilidské vztahy. A to se podařilo. Text: kpt. Michal ABRHÁM, foto: npor. Kamil VÍCHA
Příslušníci UO uctili památku hrdiny odboje V úterý 2. října dopoledne se před budovou rektorátu Univerzity obrany v Brně uskutečnil pietní vzpomínkový akt u příležitosti 63. výročí tragické smrti armádního generála Vojtěcha Luži, výrazné osobnosti vojenských dějin a nositele masarykovské státní ideje, který celý svůj život spojil s Československou republikou a její armádou. V životě generála Vojtěcha Luži se bezprostředně odráží dějinně prožitá zkušenost celé jedné generace, jejíž osudy byly úzce spjaty se vznikem samostatného čs. státu 28. října 1918 a jeho dalším vývojem. Generál Luža byl příslušníkem čs. legií v Rusku a prošel v prvorepublikové armádě řadou velitelských funkcí. Významná byla jeho činnost ve vojenském školství, kdy působil jako velitel Válečné školy v Praze. Ke konci 30. let vykonával funkci zemského vojenského velitele pro Moravu a Slezsko a působil v budově dnešního rektorátu brněnské UO až do zářijové mobilizace čs. armády v roce 1938. Po okupaci naší země se aktivně zapojil do odbojové činnosti. Generál Vojtěch Luža, jako jeden z vedoucích funkcionářů Rady tří, která připravovala celonárodní povstání, tragicky zahynul 2. října 1944 v přestřelce s protektorátními četníky v obci Hříště u Přibyslavi. Pietního aktu se zúčastnili představitelé Univerzity obrany a za partnerská sdružení spolupracující s Univerzitou obrany zástupci Svazu letců České republiky. Text: pplk. Vladimír ŠIDLA, foto: npor. Alois BRÁZDA
33
Î KALEIDOSKOP
KALEIDOSKOP Í 60. výročí vzniku Vojenského výcvikového prostoru Libavá Velení Vojenského zařízení 8129 Libavá oznamuje, že dne 10. 12. 2007 tomu bude právě šedesát let, kdy z rozhodnutí Osidlovacího úřadu Praha přešel veškerý majetek nacházející se v tehdejším vysídleném Vojenském výcvikovém táboře Moravský Beroun se sídlem v Městě Libavá k využití ČSLA. Tímto dnem se začíná hovořit o Vojenském výcvikovém prostoru Libavá, který svou rozlohou a počtem učebně-výcvikových zařízení patří mezi největší svého druhu nejen v České republice, ale i v Evropě. U této příležitosti proběhnou ve dnech 13. – 14. 12. 2007 oslavy 60. výročí vzniku Vojenského výcvikového prostoru Libavá, v rámci kterých připravilo velení vojenského zařízení pro pozvané hosty bohatý kulturní a společenský program s ukázkou výcviku jednotek AČR na učebních a výcvikových zařízeních. Kontaktní osoba: kpt. Bc. Václav Přikryl, alc. 423 231. Text a foto: prap. Jiří ALBRECHT
Generál Dimitrios Grapsas v Jincích V pátek 12. října navštívil 13. dělostřeleckou brigádu v Jincích náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil Řecka generál Dimitrios Grapsas v doprovodu ředitele sekce podpory Ministerstva obrany ČR generálmajora Pavla Jevuly. V Jincích je přivítal velitel 13. dělostřelecké brigády plukovník Ján Kožiak společně se zástupcem velitele společných sil generálmajorem Hynkem Blaškem. Plukovník Kožiak členy řecké delegace v krátkosti seznámil se základními informacemi o dělostřelecké brigádě a výcvikovém prostoru Brdy, který dělostřelci využívají k výcviku a k ostrým střelbám. Generál Grapsas se živě zajímal o výcvik, řízení palby pomocí systému ASPRO, o praktické využití radiolokátoru Arthur a o možnosti modernizace dělostřeleckých zbraňových systémů. Dalším bodem programu byla prohlídka ubytovacího prostoru v nově zrekonstruovaném služebním objektu 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu a statická ukázka výzbroje a techniky 13. dělostřelecké brigády. Generál Grapsas na závěr návštěvy poděkoval plukovníku Kožiakovi za vřelé přijetí a připravené ukázky a předal mu pamětní plaketu Ozbrojených sil Řecka. Text a foto: kpt. Michal ABRHÁM
První výcvik řidičů a střelců obrněných transportérů Pandur V pátek 26. října 2007 byla ve výcvikovém prostoru Hradiště ukončena příprava střelců-operátorů a řidičů pro obrněné transportéry Pandur. Přípravy, která trvala šest týdnů, se účastnili příslušníci 41. a 42. mechanizovaného praporu, neboť právě tyto jednotky 4. brigády rychlého nasazení mají být transportéry Pandur vybaveny jako první. Dva stroje zapůjčila firma Steyr, jež výcvik zabezpečila také vlastními instruktory. „Výcvik řidičů probíhal zcela podle očekávání, na velmi vysoké úrovni. Pokud jako řidič zvládáte starší techniku, je pro vás snadné zvládnout techniku novou,“ sdělil Wilfried Karlhofer ze sekce přípravy a tréninku firmy Steyr. Podle pana Karlhofera budou řidiči ve velmi krátké době schopni ovládat novou techniku na takové úrovni, která je nutná pro nasazení do reálné operace. Součástí výcviku byla také příprava střelců-operátoru pro zbraňový systém. Tu zabezpečili instruktoři izraelské firmy Rafael. Vedoucí kurzu Jakob Oalal potvrdil slova zástupce firmy Steyr. Také k této části přípravy přistoupili naši vojáci s maximální profesionalitou a nadšením. Každý z cyklů kurzu byl zakončen přezkoušením, což v případě zbraňového systému znamenalo denní i noční střelby na různé vzdálenosti a druhy terčů. Střelby proběhly podle očekávání na výbornou. Před vojáky, pro které se obrněné transportéry Pandur v budoucnu stanou každodenním chlebem, je však ještě spousta práce a intenzivního výcviku. Ovládání těchto moderních vozidel a nového zbraňového systému se pro ně musí stát zcela automatickou činností a s novou technikou musejí pracovat naprosto intuitivně. Text a foto: npor. Lada KOVÁŘOVÁ
34
Armády tří zemí pochodovaly v německém Marienbergu Příslušníci AČR se setkali se svými kolegy ze zahraničních armád na již tradičním „Pochodu armád tří zemí“, který se konal ve dnech 4. – 5. října v německém Marienbergu. Všechny účastníky akce čekal pestrý dvoudenní program. Byl zahájen společným třináctikilometrovým pochodem, po němž následovala střelecká soutěž z pistole. Čeští vojáci, v čele s vedoucím delegace pplk. Josefem Martonkou z Krajského vojenského velitelství Ústí nad Labem, v ní obsadili krásné první místo. Absolutním vítězem v jednotlivcích byl vyhlášen npor. Vladimír Šatánek ze 154. záchranného praporu Rakovník. Rovněž druhé a třetí místo v jednotlivcích vybojovali členové české delegace. Zajímavou akci zhodnotil pplk. Martonka následujícími větami. „Pochod byl kolegy z Landeskomanda Drážďany již tradičně připraven velmi pečlivě a přispěl nejen k dalšímu prohloubení neformálních vztahů členů delegací všech zúčastněných stran, ale i po odborné stránce přinesl možnost vyzkoušet si zbraně našich kolegů z Bundeswehru a seznámit se s jejich výcvikovými možnostmi. Myslím, že šlo o velmi přínosné zaměstnání pro všechny zúčastněné a pro českou delegaci pak o výzvu k promyšlení a důsledné přípravě dalšího ročníku pochodu, který bude pořádán na území České republiky.“ Text: prap. Jan PŘEVRÁTIL a por. Blanka BENEŠOVÁ, foto: SRN
Konference velitelů posádek hlavních měst střední Evropy Ve dnech 8. až 11. října se ve slovinské metropoli uskutečnila konference velitelů posádek hlavních měst středoevropského regionu. Setkání se zúčastnili posádkoví velitelé z Berlína, Bratislavy, Bukurešti, Prahy, Varšavy a Vídně, které přivítal plk. Milan Obreza z hostitelské Lublaně. Jako čestný host byl jednání přítomen i bývalý dlouholetý velitel vídeňské posádky a jeden ze zakládajících členů Capital Commander’s Club genmjr. Karl Semlitsch. V rámci hlavního tématu „Role, úkoly a specifika posádkových velitelství ve struktuře ozbrojených sil“ dostali velitelé příležitost k prezentaci svých útvarů. V druhé části pak projednali plán vzájemné spolupráce na příští rok. Součástí jejich setkání byla prohlídka areálu kasáren lublaňského posádkového velitelství a muzea 1. světové války v Kobaridu, kde se účastníci seznámili s tradicemi, k nimž se současná slovinská armáda hlásí. V závěru setkání předal plk. Obreza pomyslnou štafetu konference plk. Janu Černíkovi, veliteli posádky Praha, protože se její následující ročník bude konat v hlavním městě naší republiky. Text a foto: npor. Karel KORTÁNEK
Roman Šebrle druhým nejlepším atletem Evropy Koncem prvního říjnového týdne vyhlásila Evropská atletická asociace EAA výsledky své každoroční ankety o nejlepšího atleta roku. Anketa je založena na hlasování veřejnosti, novinářů, odborníků a atletických federací. Výsledkem letošního sčítání hlasů je druhé místo pro olympijského vítěze Romana Šebrleho. Druhým nejlepším evropským atletem se stal díky svým letošním vynikajícím výkonům – na začátku září vybojoval v Ósace titul mistra světa v desetiboji, v Birminghamu se stal halovým mistrem Evropy v sedmiboji, vyhrál vícebojařskou Grand Prix a na mezinárodním mítinku v Kladně dosáhl nejlepšího výkonu v sezoně dosažením 8697 bodů. Evropským atletem číslo jedna se pro rok 2007 stal finský oštěpař Tero Pitkämäki. V historii tuto anketu vyhráli pouze dva Češi, oba příslušníci armádního vrcholového sportu. V roce 1996 byl nejlepším atletem Evropy oštěpař Jan Železný a dvakrát stál v čele desetibojař Tomáš Dvořák, a to v letech 1999 a 2000. Text: Věra ČERNÁ, foto Jiří HOKŮV
35
Î ZAHRANIČNÍ ARMÁDY
ZAHRANIČNÍ ARMÁDY Í se po mnohdy ze zálohy provedeném úderu opět ukryjí v městské zástavbě, je těžké či dokonce nemožné proti nim provést odvetnou akci těžší technikou. Proto část i těch nejsofistikovanějších zbraňových systémů je za daných podmínek téměř nepoužitelná.
ODLIŠNÉ POSTUPY PRO ODLIŠNÉ PODMÍNKY
Továrna na profesionály Nejvyšší představitelé Slovenska slavnostně otevřeli první část budovaného špičkového výcvikového komplexu na Lešti Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto a kresby: autor, LEDIC a Josef HANZEL
Několik posledních let poměrně zřetelně ukazuje, že tzv. asymetrický boj představuje nejen závažný problém, ale již i běžnou realitu současných vojenských operací ve světě. Irák, Afghánistán a konečně i Libanon jsou typickými příklady, kdy proti sobě nestojí standardní armádní jednotky znepřátelených stran, ale že ozbrojené síly předních vojenských velmocí s nejnovějšími zbraňovými systémy jen s obtížemi čelí polovojenským či teroristickým bojůvkám s nesrovnatelnou technickou výbavou, zázemím či organizací. Převážně lehkými pěchotními zbraněmi a výbušninami vyzbrojené skupiny uplatňují netradiční (asymetrický) způsob boje. Soustřeďují se především do měst, kde jejich příslušníci, vmíšeni mezi nezúčastněné civilní obyvatelstvo a s perfektní znalostí místních
36
podmínek, provádějí překvapivé údery, připravují léčky nebo bojují formou sebevražedných atentátů či improvizovaných výbušných náloží. Klasické bojiště tedy neexistuje, v civilních oděvech operující útočníci se nedají až do poslední chvíle rozpoznat, a protože
Na netradiční způsob bojové činnosti reagují přední armády vývojem a zaváděním nových zbraňových systémů či vybavení, modifikují operační postupy a přecházejí na kvalitativně nový způsob přípravy a výcviku příslušníků pozemních jednotek. Právě dosažení co nejlepší připravenosti jednotlivce i menších jednotek se považuje za jeden z klíčových předpokladů pro dosažení úspěchu v asymetrických bojových podmínkách i pro minimalizaci vlastních ztrát. Jak obtížný i nebezpečný je asymetrický boj, ukazuje situace v Iráku, kde poválečné ztráty americké armády již v celých řádech přesahují počet padlých vojáků ve vlastní válce v roce 2004. Proto se především ve Spojených státech budují nebo již provozují nově řešená specializovaná výcviková centra. Na rozdíl od přípravy obsluh letadel, tanků či dalších drahých a složitých prostředků nepoužívají počítačovou simulaci, ale jsou založena na co nejrealističtějších podmínkách i způsobu boje, se kterým se jednotlivci či menší jednotky budou setkávat při skutečném operačním nasazení. Zmíněná centra se začínají objevovat i u dalších armád. Překvapení chystá rovněž
sousední Slovensko, které poměrně v tichosti, ale intenzivně buduje rozsáhlý specializovaný komplex. Svojí velikostí, možnostmi a úrovní výcvikových prostředků i věrností simulace, propojením s dalšími zařízeními a významem bude přesahovat státní hranice. Podle dostupných informací má reálnou šanci ve své kategorii zaujmout vedoucí postavení minimálně ve střední a východní Evropě a v některých parametrech (alespoň prozatím) zřejmě nebude mít odpovídající konkurenci ani v celé Evropě. V Ústavu špeciálneho zdravotníctva a výcviku Ministerstva obrany Slovenské
republiky vzniká polyfunkční základna s velkoryse pojatými výcvikovými polygony pro přípravu jak armádních, tak i policejních, protiteroristických a záchranářských jednotek.
DOPRAVNÍ LETOUN, VESNICE, TUNELY… Poté, co v roce 2006 slovenská vláda schválila aktualizovaný národní akční plán boje proti terorismu, začala v polovině letošního roku česká firma Ledic, a. s., společně s pěti slovenskými subdodavateli intenzivně budovat tzv. výcvikovou osadu Jakub Village, která v současné době tvoří dominantní zařízení v rámci celého areálu na Lešti. Její budování je rozdělené do dvou etap a po dokončení v roce 2009 by měla obsahovat jak specifické taktické objekty uvnitř vlastní osady, tak přilehlé účelové polygony. Nezbytné jsou samozřejmě inženýrské sítě, komunikace, zabezpečovací systémy a terčová zařízení. Jakub Village je funkční model osady s běžně se vyskytujícími objekty. V pomyslném středu stojí stylizovaná zvonička vesnického typu o rozměrech 15 × 8 × 3 m (délka, šířka, výška) s malou věžičkou. Budova z oceli a dalších stavebních prvků má kromě jiného dvě větší samostatné osvětlené místnosti, další oddělené prostory jsou vybaveny zařízením pro zadýmení a imitaci požáru. Klasické vesnické rodinné přízemní příbytky představuje dvojice tzv. takticko-střeleckých
37
Î ZAHRANIČNÍ ARMÁDY
ZAHRANIČNÍ ARMÁDY Í
UNIKÁT NA OBZORU SCHÉMA VÝCVIKOVÉ OSADY JAKUB VILLAGE
Výsadkový trenažér Taktický zdravotnický polygon Taktický vojenský polygon
Taktický policejní polygon
Taktický hasičský polygon Taktické požární domky Železniční a silniční tunel Silnice Železniční trať í
el
á eck
Stř
Železniční přejezd
ek
om ýd
Osobní a nákladní železniční stanice
ck
ele
stř ko-
pěš
to tic mo Tak ice o t u n a Zvo ala áh k c ele Stř rána b vní Hla iště d ě a Skl diště kovišt a par l k S ní v Hla eniště oř b Z
Záchranné a zodolňovací domky Záchytný tábor
Část výcvikové osady dokončená v roce 2007 Část výcvikové osady, jejíž výstavba začne v roce 2008
domků o rozměrech 10 × 5 × 3 m se dvěma místnostmi proměnitelného vnitřního řešení. Jsou zhotoveny ze stejných materiálů jako zvonice a jak již napovídá jejich označení, umožňují, aby se uvnitř střílelo ostrou municí. Proto jsou stěny i strop obloženy patentově chráněnými balistickými panely, které zabraňují i odrazu projektilů. V nejvíce exponované oblasti od podlahy z uválcovaného písku až do výšky dvou metrů jsou použity tzv. těžké panely ze speciální švédské oceli Hardox o tloušťce 8 mm, pokryté 85mm vrstvou zvláštní gumy. Nad výškou dvou metrů postačuje střední ochrana (5 mm oceli a 40 mm gumy), strop má lehkou ochranu z 5mm oceli a 20mm gumy. Princip balistické ochrany je identický i u dále zmíněných budov a umožňuje použití krátkých i dlouhých palných zbraní využívajících munici 7,62 mm Browning, 9 mm Luger, redukované střelivo 7,62 × 39 mm (samopal vz. 58) a brokové náboje 76 mm, 8,43 Magnum, resp. 76 mm a 3,50 Magnum. Kromě toho lze uvnitř použít i ostré útočné granáty. Uvnitř osvětlených místností jsou na dálku ovládané cílové
38
stavy, volitelné účelové vybavení a celý interiér je možné zadýmovat nebo v něm založit kontrolovaný požár. Domek má také jedny dřevěné dveře určené pro násilné otevírání výbuchem nebo brokovnicí, které se po „použití“ budou vyměňovat jako spotřební materiál. Prostorovou dominantu osady tvoří dvě velké střelecké haly o rozměrech 82 × 18,5 × 4 m. První z nich umožňuje ostrou combat střelbu jednotlivců nebo týmů na různé typy a druhy dálkově ovládaných terčů ve třech samostatných částech haly, přičemž každou z těchto sekcí lze rozčleňovat pevnými stěnami nebo různými překážkami. Druhá, stejně velká hala je unikátní v tom, že je určena pro ostrou střelbu ze stojících nebo jedoucích motocyklů či vozidel. Hala není vnitřně členěná a je dimenzována i na průjezdy kolových obrněných transportérů. Dalším typickým vesnickým objektem je skladiště. V polygonu Jakub Village jej simuluje přízemní budova o rozměrech 20 × 10 × 5 m. Nemá balistickou ochranu, protože se bude používat pro nácvik taktiky vyhledávání
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz
ro
ap hal
v prostoru zaplněném sudy, pneumatikami, krabicemi a dalším materiálem. Především pro výcvik záchranářů je určené tzv. zbořeniště o rozměru 60 × 30 m, jež věrně simuluje několik budov zničených živelní katastrofou nebo teroristickým útokem. Jeho základ tvoří dva průchody z železobetonových skruží o průměru 1,6 m, které jsou zasypané stavebním materiálem ze dvou záměrně zbořených budov i zbytků dalších staveb. V každém ze zmíněných průchodů je oboustranný komunikační systém a ústí z něj čtyři horizontálně i vertikálně situované otvory s uzamykatelnými výstupy, do kterých se budou umisťovat zachraňované osoby. Některé účelové objekty uvnitř osady lze označit za přechodové, protože plní zároveň funkci i v taktických polygonech vně (v extravilánu) osady. To je případ dvojice požárních domů. Mají rozměry 10 × 5 × 3 m, přičemž jeden je řešen jako patrový, zatímco druhý představuje přízemní podsklepenou stavbu přizpůsobenou na simulování skutečného požáru v celém objektu včetně střechy.
ZAJÍMAVÉ OKOLÍ Na zmíněná zařízení vnitřní části osady navazuje oblast tzv. extravilánu prozatím s dvojicí účelových taktických polygonů. Výraznou dominantu představuje policejní polygon, protože na jeho otevřené a osvětlené ploše bude stát skutečné velké dopravní letadlo se dvěma uličkami v interiéru kabiny pro cestující. Tři osobní automobily, dva autobusy a nákladní vozidlo dotvářejí běžnou atmosféru letištní plochy. Polygon je využitelný nejen pro policejní a zásahové jednotky (osvobozování rukojmí z letadla uneseného teroristy), ale i pro výcvik vojáků, hasičů, záchranářů a zdravotníků. Druhý polygon umožňuje praktický výcvik různých hasičských činností, i když toto zařízení opět není určené pouze pro hasiče. Kromě již zmíněné dvojice požárních domků je součástí polygonu i garážová hala s nákladním a osobním automobilem na podvalnících. Vedle nácviku hašení nebo vyprošťování osob v jejím interiéru lze vozidla například vytáhnout mezi požární domy a simulovat situaci, kdy budou hořet jak domy, tak na ulici zaparkovaná vozidla. Navíc se počítá ještě s další budovou představující hangár, resp. velké kryté parkoviště. Kromě automobilů by v něm mohlo být i menší letadlo. Interiéry zmíněných požárních domů nebo hal jsou monitorovány a mají instalované účinné hasicí zařízení, které v případě úrazu cvičící osoby musí oheň do minuty zlikvidovat.
Všechna popsaná zařízení jsou hotova a do konce roku budou fungovat ve zkušebním provozu. Podle ředitele Ústavu špeciálneho zdravotníctva a výcviku MO SR brig. generála Pavola Maslíka se na konci roku uskuteční oficiální předání a od počátku roku 2008 začne výcvik.Tímto krokem ale vše nekončí. V příštím roce by měla začít druhá etapa výstavby, po jejímž dokončení v roce 2009 vznikne kompletní model osady nebo spíše zastavěné oblasti venkovského typu. Minimálně jeden z nových trenažérů lze označit za opravdovou raritu. Jedná se o skutečný 80 m dlouhý tunel se dvěma oddělenými a z obou stran průchodnými tubusy, z nichž jeden je v provedení pro železniční a druhý pro silniční dopravu. Jsou konstruovány tak, aby se do nich daly provádět průrazy z povrchu. Nedílnou součástí tunelu bude záchytná betonová vana, čistička odpadních vod, zařízení pro vytváření požáru, dýmu či závalu. Samozřejmě se počítá s komplexním monitorovacím systémem, odvětrávací a filtrační soustavou i nouzovými východy. Tento polygon se bezpochyby stane velmi užitečným a ceněným výcvikovým prvkem. Nehody v silničních tunelech během několika posledních let ukazují, jak katastrofální následky mohou mít a jak náročné i nebezpečné jsou zásahy záchranných složek. Nedaleko tunelu vznikne železniční prvek, protože co by byla vesnice bez železnice. Kromě balisticky chráněné nádražní budovy
o rozměrech 20 × 10 × 4 m s větší halou o několika místnostech zde vznikne nástupiště a asi 300 m dlouhé kolejiště s výhybkami a železničním přejezdem (křížení kolejiště se silnicí). Pochopitelně nemohou chybět ani osobní vagony, nákladní vagon, cisterna a zařízení, které s nimi bude pohybovat – malá lokomotiva. Celý železniční prvek plní jak taktickou, tak střeleckou funkci a je opět využitelný pro výcvik vojenských, policejních i záchranářských jednotek. Z dalších plánovaných nebo zvažovaných výcvikových prvků lze zmínit záchytný tábor s typickými přízemními baráky, ploty či strážními věžemi. Polygon umožní procvičovat celou škálu postupů při zacházení s větším počtem osob – od zdravotnických prohlídek, desinfekce či očkování až například po distribuci humanitární pomoci. Ve výšce osm metrů nad zemí umístěný statický modul umožní nácvik slaňování z vrtulníku. Evakuační trenažér by zase měl sloužil pro osvojování technik při záchraně osob z lanovky nebo z trojice drátů vysokého napětí táhnoucích se 10 m nad terénem. Relativně velký prostor by měl zabírat taktický vojenský polygon s okopy, zákopy, barikádami, simulovaným minovým polem a dalšími překážkami.
MOŽNOSTI OD A DO Z Po dobudování v roce 2009 bude mít Jakub Village rozlohu asi 2 km² a vzhledem ke svému pojetí nabídne široké spektrum
39
Î ZAHRANIČNÍ ARMÁDY výcvikových možností pro složky z minimálně sedmi resortů slovenské vlády. Ministerstvům obrany, vnitra, spravedlnosti, financí, dopravy, zdravotnictví a také školství toto polyfunkční zařízení umožní rozmanitou a bez stereotypů probíhající přípravu příslušníků armády, policie, hasičského sboru, vězeňské služby, celní správy, zdravotnického a záchranářského personálu, včetně jejich vzájemné spolupráce a koordinace. Několik příkladů za všechny: U armádních jednotek lze samozřejmě kromě střelecké přípravy zmínit výcvik taktického myšlení, vzájemnou součinnost jednotlivců nebo menších jednotek při plnění různých úkolů – například bojový, ženijní či chemický průzkum osady, její odminování, obsazení osady nebo naopak její obranu, získávání zajatců atd. Při protiteroristické činnosti se jedná o taktiku a chování při hlídkování, vyhledávání a zajišťování podezřelých osob, zbraní, výbušnin a v neposlední řadě o boj s teroristy za přítomnosti nezúčastněných osob. Stále více na významu nabývají činnosti při mírových misích, mezi které kupříkladu patří organizace a provádění služby na kontrolních stanovištích, zvládání odporu davu civilních skupin, poskytování či distribuce humanitární pomoci, užitečný určitě bude i výcvik chování v případě zajetí. V oblasti zdravotnické a záchranářské činnosti lze prakticky procvičovat průzkum a vyhodnocení situace v osadě při živelní nebo ekologické katastrofě, postupy při požáru nebo silničních, železničních či leteckých nehodách. Je možné trénovat vyhledávání a vyprošťování osob, první pomoc, transport zraněných, krizové zdravotnictví atd. Po prvotním zvládnutí situace přichází
40
INFORMUJEME Í na řadu likvidace následků požárů nebo katastrof. Nelze zapomenout ani na výcvik se psy, budování polních a provizorních shromaždišť pro osoby či materiál.
VÝHLED DO BUDOUCNA Jakub Village zabírá pouze menší část Vojenského výcvikového prostoru Lešť, který se zhruba 20 kilometrů jižně od Zvolena rozkládá na celkové ploše okolo 20 × 30 km. I pro další části tohoto prostoru existují smělé plány výstavby. Mělo by se jednat o společné bojové výcvikové centrum pro simulaci boje za využití laserových souprav Miles. Kromě toho se počítá s tím, že v jednom z údolí lešťského prostoru vznikne přibližně 20 km dlouhý prostor s velkou střelnicí s možností palby na konvoje z obou stran. Prostor bývalého sovětského sídliště s až sedmipatrovými obytnými domy má tvořit základ areálu reálně představujícího celou městskou aglomeraci středoevropského typu umožňujícího nácvik boje ve městech. Dvě sedmipatrové budovy by měly dostat kompletní vnitřní balistickou úpravu, která dovolí střelbu ostrou municí od sklepa až po půdu. Zmíněný areál by rozhodně nebyl zbytečný. Je třeba si uvědomit, že do necelých pěti let bude plných 75 % obyvatel planety žít ve velkých zastavěných aglomeracích. Proto města představují nejpravděpodobnější bojiště a výcviková střediska specializující se na mobilní operace v zastavěných oblastech se stávají nutností. Budovaný komplex má ještě jednu podstatnou výhodu. Bude totiž těžit i z kapacit již řadu let fungujícího ústavu speciálního zdravotnictví. Umožní to komplexní diagnostiku
zdravotního stavu osob před zahájením, v průběhu výcviku a po jeho skončení. Kromě toho také nabídne následnou odbornou regeneraci a rehabilitaci. „Řízená regenerace sil urychlí tréninkový proces o 30 až 40 %,“ upozorňuje gen. Maslík, jenž je profesí lékař specializující se na problematiku fyziologické zátěže v bojových situacích. Ústav má v této oblasti hotový komplexní výzkum, který se opírá o vyšetření asi 20 000 osob. To umožňuje na základě tělesných schopností provádět výběr jedinců pro špičkový výcvik a následné nasazení v obtížných podmínkách. „Ušetří se tím státu i značné finanční prostředky,“ vysvětluje Pavol Maslík, podle kterého vycvičení špičkového příslušníka speciálních jednotek trvá čtyři až pět let a může si vyžádat finanční náklady až 20 milionů korun.
NOVÉ PŘÍRŮSTKY
VŠE V JEDNOM
D 321 P JANE’S EXPLOSIVE ORDNANCE DISPOSAL 2007 – 2008. (Likvidace výbušného materiálu 2007 – 2008. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2007. 16 + 695 s.
Výstavba areálu na Lešti si vyžádala a ještě vyžádá značné investice. Do konce roku 2009 se počítá s částkou více než jedné miliardy slovenských korun. Pokud však Slovensko nezůstane v půli cesty a vybuduje vše podle plánů, vložené prostředky se mu do budoucna nepochybně vrátí hned v několika ohledech. Jak v kvalitně připravených specialistech, kteří dokážou efektivně fungovat při minimalizaci rizik vlastních zranění či ztrát, tak vzhledem k výrazným finančním úsporám, protože provozní náklady na část Jakub Village dokončenou v roce 2007 bez munice a mzdových nákladů obsluhy mají dosáhnout pouze cca 1,5 milionu slovenských korun za rok. A nejen to. Nelze vynechat hlediska mezinárodního významu. Obdobné specializované zařízení, které po dokončení nabídne denní kapacitu až 800 najednou cvičících osob, nebude mít minimálně ve střední a východní Evropě ekvivalent. Navíc některé jeho prvky podle dostupných informací nejsou k dispozici na celém starém kontinentu. Proto náš východní soused může například celkem oprávněně uvažovat o žádosti na přiznání akreditace aliančního Centre of Exellence pro tuto oblast a nabízet část kapacity svého areálu jiným zemím. Zahraniční zájemci jak z členských zemí NATO, tak i z dalších států, které podobná zařízení nemají, za tuto službu rádi zaplatí. A konečně vlastní myšlenku a následnou realizaci tohoto zařízení lze považovat i za dobrý příklad možného příspěvku menšího člena Aliance do společného úsilí při boji s terorismem a při řešení krizových situací ve světě.
v Ústřední odborné knihovně MO ČR D 169 P JANE’S SECURITY ASSESSMENT – THE GULF STATES 2007. Issue 20. (Státy v oblasti Perského zálivu 2007. Hodnocení regionální bezpečnosti.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2007. 26, 722 s. D 87 P JANE’S ALL THE WORLD’S AIRCRAFT 2007 – 2008. (Letadla celého světa 2007 – 2008. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2007. 40, 973 s.
D 162 P JANE’S LAND-BASED AIR DEFENCE 2007 – 2008. (Pozemní protivzdušná obrana 2007 – 2008. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2007. 501 s. D 183 P JANE’S ELECTRO-OPTIC SYSTEMS 2007 – 2008. (Optické systémy 2007 – 2008. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2007. 19 + 744 s. D 43 P JANE’S MILITARY COMMUNICATIONS 2007 – 2008. (Vojenské spojovací systémy a prostředky 2007 – 2008. Ročenka Jane’s.) Couldson, Jane’s Information Group Ltd. 2007. 810 s. D 161 P JANE’S RADAR AND ELECTRONIC WARFARE SYSTEMS 2007 – 2008. (Radiolokátory a elektronické zbraňové systémy 2007 – 2008. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2007. 15 + 664 s. D 164 P JANE’S POLICE AND SECURITY EQUIPMENT 2007 – 2008. (Policejní a bezpečnostní prostředky 2007 – 2008.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2007. 878 s.
D 41 P JANE’S SPACE SYSTEMS AND INDUSTRY 2007 – 2008. (Jane’s – kosmické systémy a průmysl 2007 – 2008.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2007. 15 + 487 s. F 20 706 CORUM, James S. FIGHTING THE WAR ON TERROR. A counterinsurgency strategy. (Podoby války proti terorismu, protipovstalecká strategie.) St. Paul, MN, Zenith Press 2007. 304 s. F 20 696 HAGAN, Kenneth J. – BICKERTON, Ian J. UNINTENDED CONSEQUENCES. The United States at War. (Nechtěné důsledky. Spojené státy ve válce.) London, Reaktion Books Ltd 2007. 223 s. F 20 694 GRAHAM JR., Thomas – HANSEN, Keith A. SPY SATELLITES. And other intelligence technologies that changed history. (Špionážní družice a jiné zpravodajské technologie, které změnily dějiny.) Washington, University of Washington Press 2007. 171 s. F 20 685 COKER, Christopher THE WARRIOR ETHOS MILITARY CULTURE AND THE WAR ON TERROR. Military Culture and the War on Terror. (Étos bojovníka. Vojenská kultura a válka proti terorismu.) London, Routledge 2007. 170 s. F 20 646 P KALASHNIKOV, Mikhail – JOLY, Elena THE GUN THAT CHANGED THE WORLD. (Kalašnikov – puška, která změnila svět.) Cambridge, UK, Polity Press 2006. 175 s. E 6529 AKADEMIA MARYNARKI WOJENNEJ. Im. Bohaterow Westerplatte. (Akademie vojenského námořnictva v Gdyni.) Gdynia, Akademia marynarki wojennej 2006. 37 s. D 354 JANOUŠEK, Jiří ČESKOSLOVENSKÉ DĚLOSTŘELECTVO 1918 – 1939. Praha, Corona 2007. 193 s.
LEGENDA: • Pokud je signatura (uvedena na prvním řádku záznamu) zakončena písmenem P, je kniha určena pouze k prezenčnímu studiu ve studovně. • Pro zájemce o tyto materiály uvádíme kontakt, kde je možné je studovat nebo zapůjčit: Agentura vojenských informací a služeb (AVIS) Ústřední odborná knihovna MO ČR Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Tel.: 973 215 546, fax: 973 215 917
Î OSOBNOST ČÍSLA
Co je „lidová tvořivost“?
ZNÁTE SVÉ velitele, náčelníky a nadřízené? DOPIS MINISTRYNI OBRANY V průzkumu, který před časem prováděla redakce, si řada čtenářů posteskla nad tím, že vojáci málo znají své velitele, nadřízené či nejvyšší funkcionáře armády a resortu. Nedostávají se jim prý detailnější informace o nich a jejich životě. A tak jsme se rozhodli pravidelně přinášet rubriku, v níž bude vaším úkolem na základě indicií, které vám prozradíme, uhodnout, o kterou z předních osobností Armády České republiky a resortu Ministerstva obrany se jedná. V následujících vydáních A reportu pak pro vás připravíme společně se správnou odpovědí a vyhodnocením soutěže i podrobný portrét uvedené osobnosti.
OSOBNOST ČÍSLA Za osobností čísla se tentokrát skrývá plukovník gšt., který se v letošním roce vrátil z mise ISAF z Afghánistánu. V minulosti vstoupil do povědomí veřejnosti především několika rozhodnými akcemi, které provedl se svými vojáky během misí UNPROFOR a IFOR na území bývalé Jugoslávie. V letech 1998 až 1999 studoval na Vysoké škole velení a generálního štábu námořní pěchoty ve Virginii v USA. Své zkušenosti a poznatky z výcviku jednotek americké námořní pěchoty se později snažil aplikovat především u 4. brigády rychlého nasazení. Mezi jeho koníčky patří střelba, rybaření, myslivost a příležitostně také sport. Jedná se o stále aktivního výsadkáře, který původně začínal jako tankista.
Pokud znáte správnou odpověď na naši otázku, o kterou vojenskou osobnost se jedná, neváhejte a pište. Odpovědi můžete zasílat buďto e-mailem na adresu:
[email protected], faxem na číslo: 215 933 anebo písemně na adresu redakce: A report Rooseveltova 23 161 05 Praha 6
U každé odpovědi uveďte „Osobnost čísla, k rukám Vladimíra Marka“ a svou adresu. Správné odpovědi budou slosovány a tři vybraní výherci obdrží věcné a knižní ceny.
Uzávěrka tohoto kola soutěže je 10. 12. 2007 (rozhodující je datum doručení odpovědi do redakce).
42
OHLAS Í
Z REDAKČNÍ POŠTYÍ
Vážená paní ministryně, Královéhradecký kraj a Statutární město Hradec Králové ve spolupráci s Regionální agrární komorou a Zemědělským svazem se záštitou ministra zemědělství Mgr. Petra Gandaloviče uspořádaly v Hradci Králové ve dnech 14. a 15. září tohoto roku IV. královéhradecké krajské dožínky. V bohatém kulturním a doprovodném programu vystoupila i Posádková hudba Hradec Králové, jejíž koncert pro svůj vysoký profesionální výkon patřil k ozdobě celého průběhu dožínek. Její koncert byl vysoce hodnocen jak návštěvníky, kterých do Šimkových sadů přišlo přes 30 tisíc, tak i představiteli partnerského města Banská Bystrica i ostatními významnými hosty dožínek. Dovolte nám touto cestou vyjádřit poděkování za umožnění vystoupení tohoto uměleckého tělesa na jedné z nejvýznamnějších akcí Královéhradeckého kraje a za vzornou reprezentaci Armády České republiky. S pozdravem Ing. Otakar Divíšek, primátor města, a Ing. Pavel Bradík, hejtman Královéhradeckého kraje
SPOLUPRÁCE ÚSPĚŠNĚ POKRAČUJE Stejně jako loni i letos v září přijela skupina 24 rakouských důstojníků a policistů z vídeňské Landesverteidigungsakademie do České republiky, aby si prohloubili znalosti českého jazyka, tolik potřebného pro jejich práci. Ve výukových prostorách ÚJP v Praze-Ruzyni se společně s vyučujícími věnovali kromě problematiky základních gramatických jevů také zvládnutí terminologie z tematické oblasti, jako je cestování, popis policejní práce, dopravní nehoda či situace na hraničním přechodu, vojenská výzbroj a výstroj, druhy vojsk, hodnosti atd. Na rozdíl od minulého roku, kdy si posluchači v odpoledním čase po výuce prohlédli metropoli jižní Moravy a přilehlé okolí (slavkovská bojiště, Punkevní jeskyně), letos zaměřili svoji pozornost na památky našeho hlavního města a jeho nejbližšího okolí (Karlštejn či Šternberk). Prohlubuje se tak spolupráce mezi českými a rakouskými vyučujícími, kteří od minulého roku spolupracují při výuce češtiny a němčiny ať již v Ústavu jazykové přípravy ve Vyškově či ve Vídni. Navíc je tato forma spolupráce rovněž velmi přínosná i pro naše studenty německého jazyka, kteří letos v dubnu měli možnost zúčastnit se krátkodobého studijního pobytu ve Vídni. Mgr. Yvona Vrchlabská, Ph. D.
Vážení pánové, velmi často s nedočkavostí sledujeme a očekáváme nová čísla A reportu. Jsme rádi, že se v posledních dvou letošních číslech objevily i články popisující správné nošení vyznamenání, hodností a nášivek. V posledních letech se skutečně s různými odznaky a medailemi roztrhl pytel a u některých vojáků z povolání, když se podíváte na publikované fotografie, se pak jedná spíš o sběratelství nebo snad snahu o vytvoření nové ochranné vesty, protože kdyby si na sebe měli dát všechny odznaky, které vlastní, jejich hruď by byla pokryta samým kovem, kterým by měla případná kulka problém prolétnout. S určitými rozpaky jsme si však prohlédli fotografii zobrazující tzv. „lidovou tvořivost“ na uniformách vz. 95 (viz AR č. 21/2007). Je zde totiž vyobrazen pamětní odznak za pomoc při kalamitě v Tatrách ve tvaru tatranského květu udělený především příslušníkům aktivní zálohy, kteří se této pomoci zúčastnili. Již týden po kalamitě, poté ještě dvakrát o víkendu a pak celý týden v rámci svých dovolených bez služného či jiných materiálních požitků pomáhali s její likvidací ve svém volném čase. Když v roce 2004 došlo ve Vysokých Tatrách ke kalamitě, byli to záložáci, kteří ve svém volnu jeli a pomohli. V pátek po celodenním zaměstnání odjeli a v pondělí nad ránem se vraceli zpátky do svých civilních zaměstnání. Když tam přijeli, dívali se tamní obyvatelé nevraživě, co že je to za skupinu z Čech, co jim tam jede pomoci s kalamitou, když ani jejich vlastní armáda tam ještě nedorazila. Když však záložáci odjížděli, byli místní velmi rádi, že jim v nejtěžší chvíli, hned první týden, byla ku pomoci vysoce organizovaná skupina s vlastním materiálem, soběstačností a vysokou organizací, které zadali úkol a nemuseli se dále starat. Po návratu se jim dostalo ocenění – poděkování od tehdejšího velitele sil podpory a výcviku generála Ďurici a od Svazu vojáků z povolání obdrželi uvedený pamětní odznak připomínající jejich pomoc na Slovensku. Obojí je velmi ceněno. Jako poděkování od člověka, kterého si velmi vážíme, a jako připomínka toho, že záložáci prokázali svou akceschop-
nost, opodstatněnost a hlavně, že je možné s nimi počítat především při krizových situacích. Nejeli tam pro nějaké vyznamenání, ale odznak vyjádřil úctu za to, co vykonali, i když nemuseli. Na památníku ve Starém Smokovci připomínajícím tuto kalamitu je uvedena Armáda České republiky a síly podpory a výcviku AČR. A ta armáda, to byli především tito záložáci z Moravy a Čech. Odznak vlastní něco málo přes 80 lidí z řad příslušníků aktivní zálohy, vojáků z povolání i občanských zaměstnanců, všech, kteří se nějakým způsobem podíleli na této pomoci. Voják z povolání odznak nosí při slavnostní příležitosti na vycházkové uniformě, ale kde jej může nosit příslušník AZ, který má jen uniformu vz. 95? Nehledě na to, že tento odznak byl oficiálně nahlášen v historickém ústavu armády a přesně podle předpisu je pět jeho kusů odevzdáno k založení. Setkali jsme se s příslušníky cizích armád – rakouské, německé, polské nebo i lotyšské, a všichni, když zjistili, co tento odznak znamená, že není jen sběratelským kouskem vyráběným po stovkách kusů a mnohdy rozdávaným jako suvenýr, ale že má svou hodnotu v tom, co jeho držitelé dokázali, nikdo z nich ho nepožadoval získat výměnou jako suvenýr. Protože si ho vážili a protože patří jen jejich nositelům. Zkuste někdy nahlédnout na www.aukro.cz a s hrůzou zjistíte, kolik vojenských vyznamenání a odznaků, mnohdy i těch nejčerstvějších a nejnovějších, je nabízeno ne k výměně, ale ke koupi, a jak je tím jejich hodnota devalvována a převáděna pouze na peníze. Neviděli jsme však, že by se tam uvedený pamětní odznak objevil. A pokud si vezmete seznam jeho nositelů, věříme, že by vám jej každý z nich dokázal předložit i s dekretem o udělení. Příslušník AZ má k dispozici pouze uniformu vz. 95 a nedostává zdarma body, aby si mohl koupit doplňky, nedostává ani příspěvek na bydlení, ani plat vojáka z povolání, v případě skončení svého závazku veškerou výstroj musí odevzdat zpět včetně propocených ponožek, triček apod. Za kvalitně odváděnou práci na cvičeních, ale i při přípravě těchto cvičení mu náleží refundace mzdy (pokud žije sám, tak jen 60 % jeho skutečného platu), 500 Kč za měsíc
zpětně v lednu následujícího roku a týdenní služné dle dosažené hodnosti. Za týden výcviku je to při hodnosti kapitána a funkci velitele roty necelých 700 Kč. Záložák převzal na sebe závazek, že bude cvičit a bude k potřebě armády dobrovolně – mnohdy více dobrovolně než jeho profesionální kolegové. Mnozí vojáci z povolání se na záložáky dívají nevraživě, ale jen do chvíle, než zjistí, že záložáci dobrovolně a velmi kvalitně cvičí a chtějí se zdokonalovat na rozdíl od mnohých vojáků z povolání, kteří si dobrovolně chodí především každého 15. v měsíci pro výplatu, pokud si ji nenechají rovnou poslat na účet. Ti nejlepší z řad záložáků sice mohou obdržet od náčelníka Generálního štábu Čestný odznak škpt. Václava Morávka, ale mnohdy pouhé poděkování nebo udělení pamětního odznaku, který není hromadným úlovkem pro sběratele, ale opravdu oceněním, je více než peníze nebo materiální výhody. A když to pak tento člověk dá veřejně najevo a hlásí se k tomu, dojde pravděpodobně k nepochopení, co tento odznak znamená. Ano, při výcviku nemá na stejnokroji co dělat, ale rozhodně na uniformu příslušníků aktivní zálohy patří. Považujete toto za lidovou tvořivost? Budeme rádi, pokud nám na tento dopis odpovíte. Kpt. v zál. Mgr. František Trávníček, velitel pr 241. strpr AZ KVV Brno, a por. v zál. Mgr. Evžen Petřík, velitel pr 231. strpr AZ KVV Zlín (redakčně upraveno)
ODPOVĚĎ REDAKCE Vážíme si práce všech příslušníků v aktivní záloze. Snímkem na str. 29 vpravo dole u článku „Jak se nosí vojenské odznaky a jmenovka“ v A reportu č. 21/2007 jsme v žádném případě neoznačovali za „lidovou tvořivost“ jejich odznak, na který jsou právem hrdi. Upozornili jsme jím pouze na to, že na místě, kde ho některý z držitelů nosí, nemá podle současných pravidel Stejnokrojového předpisu být. Možná by se mohl tento ohlas stát podnětem pro odborné orgány, aby pomohly aktivním záložníkům najít cestu, jak tento odznak (případně i další obdobné) na polní uniformě viditelně nosit.
43
Î BOJOVNÍCI PROTI TOTALITĚ
BOJOVNÍCI PROTI TOTALITĚ Í
LÁSKA zrozená v boji Od úmrtí bývalého náčelníka štábu 2. paradesantní brigády Karla Hlásného uplyne v těchto dnech dvacet pět let Text: Vladimír MAREK Foto: archiv VHÚ a VHA
Je tomu již několik let, co Karel Pacner zveřejnil v knize „Československo ve zvláštních službách“ příběh o osudové lásce mezi náčelníkem štábu 2. paradesantní brigády štábním kapitánem Karlem Hlásným a mladou Slovenkou Evou Marholdovou. Ta se zrodila koncem listopadu roku 1944, kdy byl Karel Hlásný v Nízkých Tatrách těžce zraněn. Eva se o něho starala a zachránila mu tak život. Po únoru 1948 musel Karel Hlásný emigrovat. Jeho snoubenku za ním nový režim nechtěl pustit. Znovu se setkali až po patnácti letech, v roce 1959. Navíc musel nejdříve sehrát roli agenta komunistické zpravodajské služby. Podívejme se ale podrobněji na některé epizody tohoto příběhu se šťastným koncem. Psal se konec listopadu 1944. Slovenské národní povstání bylo dávno v troskách. Od pádu Banské Bystrice uplynul více než měsíc. Štáb 2. paradesantní brigády byl již delší dobu soustředěn v lokalitě Nízkých Tater Krpáčová. Po válce bude veliteli brigády plukovníku Vladimíru Přikrylovi vyčítáno, že se zde zdržoval příliš dlouho, navíc se zde kumulovalo velké množství lidí, což samozřejmě nemohlo ujít pozornosti fašistů. On se bude naopak hájit tím, že podle pokynů partyzánského štábu zde čekal na shoz zbraní a munice. Onoho osudového rána 30. listopadu 1944 byla ještě tma, když se všude kolem rozezněla
44
ohlušující palba. Jednotky SS postupovaly od Hornej a Dolnej Lehoty. Během krátkého boje padlo třicet příslušníků brigády a pět partyzánů. Zajatí vojáci byli postříleni přímo na místě. „Díky mému zvyku spát oblečený jsem se dostal z domu mezi prvními. Zastavil jsem se až na okraji lesa,“ vzpomínal na tyto okamžiky náčelník zdravotní správy brigády nadporučík Alexander Rehak. „Naši vojáci se v husté kulometné palbě nepřítele snažili dosáhnout okraje lesa. Viděl jsem i malé hloučky zajatých, které Němci s namířenými samopaly shromažďovali
za poslední budovou. Ze stavení, které nepřítel zapálil, již vyšlehávaly plameny.“ Akceschopnost zbytku brigády poznamenal chaotický ústup, v některých případech spíše úprk. Ještě horší ale bylo, že od tohoto okamžiku velitel brigády ztratil část své autority u podřízených. Navíc celkem logicky došlo k většímu rozptýlení jednotek, což mu samozřejmě výrazně ztížilo velení. Mezi vážně raněnými byl i náčelník štábu brigády štábní kapitán Karel Hlásný. Jednalo se o v té době třiatřicetiletého vojáka, který
v roce 1934 vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích. Po okupaci se aktivně zapojil do odboje. Hrozícímu zatčení se vyhnul útěkem přes Balkán do Francie. Zde velel 9. baterii 1. dělostřeleckého pluku 1. čs. divize. Po ústupu do Velké Británie velel četě 2. baterie. V roce 1943 ukončil polskou Vysokou školu válečnou ve skotském Peebles. Již v září téhož roku byl na vlastní žádost odeslán k 1. čs. samostatné brigádě v SSSR. Zde nejdříve vykonával funkci velitele pěší roty u náhradního praporu v Buzuluku. Počátkem roku 1944 se začala formovat 2. paradesantní brigáda a Hlásný již byl u toho. V červnu 1944 nahradil ve funkci náčelníka štábu brigády zraněného majora Viléma Sachra. V této funkci se zúčastnil nasazení brigády jak v karpatsko-dukelské operaci, tak i ve Slovenském národním povstání. Přepad v Krpáčové zažil na vlastní kůži i příslušník 1. čs. armády na Slovensku Ladislav Dobrovič. Podle jeho odhadu bylo útočících fašistických vojáků dvě stě až tři sta. „Po odchodu jednotek SS jsem našel u skladu, naproti budovy správce lomu Maršálka, těžce zraněného náčelníka štábu brigády štábního kapitána Hlásného,“ vzpomínal a vyprávěl, jak ho okamžitě přemístili do sklepa poslední neporušené budovy. Od tohoto okamžiku byla hlavní starost o těžce zraněného důstojníka na bedrech osmnáctileté Evy Marholdové. V tomto sklepě našel Hlásného i lékař nadporučík Alexander Rehák. „Nasadil jsem mu plnou dávku sulfonamidů proti infekci s tím, že je potřeba připravit jeho odsun do nemocnice. Při druhé návštěvě se stav štábního kapitána Hlásného již trochu stabilizoval. Zraněný vnímal okolí a i přes veškerou vážnost situace se občas usmíval.“ To už se ale pracovalo na jeho odsunu do nemocnice v Podbrezové. Falešné doklady zajišťoval již zmíněný Ladislav Dobrovič společně
s Jožo Žiakem z Banské Bystrice. Ti se také podíleli na převozu Hlásného na saních do nemocnice. Když se Hlásný po pěti dnech loučil se svou ošetřovatelkou Evou Marholdovou, řekl jí, že pokud se uzdraví, tisíckrát jí všechno oplatí. Mnohonásobná zranění si vyžádala několik komplikovaných operací, které bylo možné uskutečnit až po přechodu fronty v únoru 1945 v odsunové nemocnici 1. čs. armádního sboru v SSSR ve Vyšných Hágách. Štábní kapitán Hlásný se doléčoval a rehabilitoval v Piešťanech a v Praze. V říjnu 1945 nastoupil do třetího ročníku Vysoké školy válečné. Zároveň byl také zařazen do skupiny důstojníků Generálního štábu. Poté dělal velitele týlu a náčelníka štábu 1. obrněné divize na Smíchově. V té době se do Prahy přestěhovala i Eva Marholdová. Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy začala studovat výtvarnou výchovu. V této době se vztah mezi nimi rozhořel naplno. Jejich štěstí však nemělo trvat dlouho. Už před únorem 1948 byl Hlásný přemístěn do Dvorů u Karlových Varů a poté do Bruntálu. Připravovanému zatčení v listopadu 1948 unikl útěkem za hranice. Po anabázích v Německu a v Austrálii se usadil v americkém Monterey. Na zdejší vojenské jazykové škole Pentagonu získal místo profesora češtiny. To všechno sledovala Eva Marholdová z druhé strany Atlantiku pouze prostřednictvím dopisů. Učila matematiku na gymnáziu a průmyslovce v Tisovci a později ve Zvolenu. Za svou láskou nemohla nejprve z důvodu, že otec těžce onemocněl. Komunisté jim také znárodnili jejich podnik. V druhé polovině padesátých let minulého století začala mít naše zpravodajská služba o Hlásného vážný zájem. Nejdříve přinutili příslušníci StB Evu Marholdovou, aby podepsala
předem připravený dopis svému snoubenci. Stálo v něm, aby se vrátil do Československa, že bude plně rehabilitován a dostane místo, které zastával před útěkem. Později slibovali, že ji pustí do USA, ovšem za podmínky, že s nimi bude Hlásný spolupracovat. Veškerá jejich korespondence byla samozřejmě pod kontrolou StB. Proto v roce 1958 využila Eva příležitosti, že ke známým ze Zvolena přijeli příbuzní z New Jersey. Napsala svému milému dopis, ve kterém vylíčila, proč nemohla použít připravenou tajnou cestu prostřednictvím Československé plavby labsko-oderské do Hamburku, a upozornila ho i na snahy StB získat ho pro spolupráci. Dopis pak uložila do vlastnoručně vyšitého srdíčka vycpaného dřevěnou vatou. O jeho doručení se již postarali zmínění Čechoameričané. Hlásný se po těchto informacích rozhodl pro poněkud riskantní a razantní krok. Navštívil úřadovnu FBI s návrhem, že bude pracovat jako dvojitý agent. Samozřejmě pod americkou kontrolou. Americká kontrašpionáž souhlasila. Československá rozvědka se prostřednictvím majora Miroslava Nacvalače-Kubeše zajímala o jména a charakteristiky lidí zaměstnaných a studujících na škole a o učebnice. Informace, které dostala, byly buďto veřejně dostupné anebo patřičně upravené americkou kontrašpionáží. V srpnu 1959 konečně Eva získala povolení k vycestování. Z Prahy jela vlakem do Mnichova, kde přespala na americkém konzulátu. Příští den obdržela vystěhovalecké vízum a odletěla do San Franciska. Tam již na ni čekal Karel Hlásný s kyticí rudých růží. O týden později se konala svatba. Po dlouhých patnácti letech čekání. Karel Hlásný zemřel v Monterey 20. listopadu 1982. V těchto dnech tedy uplyne dvacet pět let od jeho smrti.
45
Î SPORT
SPORT Í
Civilní profesí hajný Armádní sportovní střelec Jan Sychra v exkluzivním rozhovoru pro A report: „Mým cílem je ještě jedna olympiáda!“ Text: Pavel FILLA Foto: autor (1) a archiv Jana Sychry
Setkání se sedmnáctinásobným medailistou z mistrovství Evropy, mistrovství světa, Světového poháru, účastníkem dvou olympiád – v Atlantě a Athénách, instruktorem sportu královéhradeckého armádního střediska ASC Dukla Praha a českým reprezentantem ve střelbě na skeet Janem Sychrou bylo zajímavé. Sedíme u kávy, nezávazně si povídáme o životě, o sportu, o úspěších i neúspěších... Otázek přibývá, blok s poznámkami se plní...
V současné době jsi profesionálním vojákem, vrcholovým sportovcem. Jaká je tvoje civilní profese? Měl jsi již odmalička jasno, kam se bude ubírat další tvoje celoživotní směřování? Čím jsi chtěl jako kluk být? Civilní profesí jsem hajný, tím jsem chtěl být už jako kluk – tenkrát hlavně proto, že hajný má pořád flintu přes rameno. Nějaký čas jsem ale koketoval i s profesí řidiče sanitky, protože ten může jezdit hrozně rychle. Co tě přivedlo ke střelbě? Komu vděčíš, odmyslím-li dřinu a hodiny strávené při individuální přípravě, za to, že jsi v této sportovní profesi dosáhl tak vynikajících výsledků? Už jako kluka mě lákala tátova vzduchovka ukrytá ve skříni. A to byl asi osud. Později, když jsem měl možnost si střelbu zkusit a zjistil jsem, a to nejen já, že to není s výsledky tak špatné, začal jsem se tomu věnovat intenzivněji. Lidí, co mi pomohli k tomu, kde jsem dnes, bylo více. Trenérů také. Každý z nich mi dal něco do vínku, ale všechny je jmenovat nemohu. Bylo by to na delší povídání a také bych na někoho mohl zapomenout – a to nechci. Proč jsi k dalšímu sportovnímu rozvoji zvolil právě vojenský oddíl vrcholového sportu Dukla? A proč zrovna zaměření na skeet, když jsou ve sportovní střelbě i jiné alternativy? Zkoušel jsi i některou jinou? Jednoho dne jsem se rozhodl zeptat se velitele královéhradeckého armádního
46
střediska Dukla a pozdějšího trenéra, zda by mne nevzal mezi své střelce. Souhlasil, a tak od roku 1997 závodím za Duklu. Byla to dobrá volba, myslím, že sportovec v České republice nemůže mít lepší cíl, tedy kromě kolektivních sportů. A proč skeet (pozn. red. – střelba na hliněné holuby)? Před mnoha lety jsem to zkoušel i s malorážkou i se vzduchovou puškou, ale skeet mi učaroval. Je akční, je vidět okamžitý výsledek. Baví diváky víc, ale především baví mne. Ona totiž není střelba jako střelba. Tak například z pistole mám problém nastřílet vůbec limit. Jednoduše ji nezvládám – za spoušť tahám jako za opratě... Ktérého úspěchu si ve své sportovní kariéře střelce vážíš nejvíce? Každý úspěch, kterého dosáhneš ve velké konkurenci na světových či evropských soutěžích, je pro sportovce významný a je i oceněním za veškerou dřinu, která mu předcházela. Zvlášť si však vážím těch úspěchů, které jsou spojeny s medailí. Jsem mistrem světa z let 2001 a 2002, vítězem Světového poháru z roku 1995, ale mohl bych jmenovat i další úspěchy, a to jak z individuálních soutěží mistrovství Evropy, tak i ze soutěží družstev na mistrovství světa. A letošní výsledky? Letos jsem absolvoval dva Světové poháry a obsadil na nich třetí a sedmé místo. Na mistrovství Evropy jsem se umístil jako pátý, na mistrovství světa jsem byl devátý,
získali jsme tu však stříbrnou medaili v družstvech. Když to shrnu, povětšinou jsem se motal v první desítce. Co tě letos ještě čeká? V polovině září jsem se dověděl, že mám jet na finále Světového poháru, takže odpočinek se odkládá a opět přijde na řadu tvrdá příprava.
orkán. Něco se mi dostalo do oka a ráno jsem měl velké problémy dokončit závod. Nakonec se mi to podařilo, ale skončil jsem až jako devátý. Ale kdyby nebylo toho oka... Ale to jsou jen kdyby. Asi to tak mělo být.
líný. Jako mnoho jiných chlapů dokáže doma udělat nepořádek a nic neuklidit. Někdy vztekloun, neumí vařit, ale má nás rád a my jsme rádi, když je s námi a nelítá nám po světě.
Jak snášíš neustálé cestování po světě? Když vidím letiště, tak se mi doslova dělá špatně. Cestujeme se zbraněmi a střelivem a pořád s tím máme problémy. Budíme obavy u bezpečnostních a letištních složek, procedury střídají procedury. Někdy je toho, co je třeba řešit, až nad hlavu.
Jaké máš plány do nejbližší budoucnosti? Se svým oddílovým trenérem a se státním trenérem střelců musíme promyslet přípravu na olympiádu v Pekingu, abychom nic neprošvihli.
Máš mezi svými soupeři nějaký vzor, který by tě motivoval a hnal dopředu? A máš mezi nimi i přátele? Vzory nemám. Každý je svým způsobem individualita. Nejlepší je podle mne se do ničeho nenutit, ale trénovat přirozeně. A pokud jde o přátele mezi střelci. Mám jich hned několik. Například Nora Brovolda či Achileose z Kypru. Jsou to špičky, machři ve svém oboru, ale úplně normální chlapi, s kterými si dáš pivo, pokecáš o životě – i když s mojí angličtinou to není na dlouhé rozhovory. I sportovní střelec je člověk jako každý jiný a nežije jenom střelbou. Jak se projevuje Jan Sychra doma jako manžel a otec? To musejí posoudit jiní, ale mohu tlumočit. Fajn táta a manžel, který je občas
Jak dlouho se dá sportovně střílet na vrcholové úrovni? Docela dlouho. Znám střelce i o patnáct let starší. Otázka je, jak dlouho mi to půjde, jak dlouho mě to bude bavit. Osobně jsem si dal strop, že zkusím ještě jednu olympiádu – pokud se na ni dostanu... A potom ať se snaží zase jiní. Věřím, že budou ještě lepší. Už víš, co bys chtěl dělat, až s vrcholovým sportem skončíš? Zatím jsem tenhle problém neřešil. Zpět, ke své civilní profesi, se ale určitě už nevrátím – asi bych tam nadělal víc škody než užitku. Snad jsem se za ta léta naučil řídit trochu větší auta, a tak bych dělal řidiče a rozvážel cokoliv. Zatím na to ale nemyslím. Svazovalo by mě to. Až to přijde, bude to tady a pak se to bude muset řešit.
Nastaly někdy ve tvé sportovní kariéře okamžiky, že jsi chtěl se vším praštit a všeho nechat? Určitě. Bylo to přede dvěma lety. Moc mi to tehdy nešlo. Bylo to však spíše o psychice. Narodil se nám syn s handicapem, byl jsem hodně unavený... Ale všechno chodí ve vlnách a lepší časy se vrátily. Uspěl jsem na mistrovství světa a byl jsem rázem zpět. Kdyby se to nepovedlo, byl by to asi můj poslední start. Na co se před soutěží soustřeďuješ nejvíce? Abych měl klid a pohodu. Učit se už moc nemusím, jen je třeba pilovat střelbu. Správně se naladit, to je umění. Musí se to umět a také se připravit na to, když přijde chyba, jak se rychle a úspěšně restartovat. Co u sportovního střelce může při soutěži během vteřiny zhatit celoroční dřinu? Dokáže tebe osobně něco rozhodit? Je to mnoho věcí. Především však přírodní vlivy. Největším nepřítelem pro střelce je vítr. Na letošním mistrovství světa přišel doslova
47
BEZPLATNÁ INZERCE PRO VŠECHNY PŘÍSLUŠNÍKY AČR!
» Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu:
[email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.
» V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. » Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).
Různé
Volná místa
»
Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!
» Velitel VÚ 2316 Praha nabízí volná systemizovaná místa pro občanské zaměstnance na pozici: • řidič-automechanik – PT 06, BP „V“, řidičské oprávnění sk. B, C, a D podmínkou. Vojenský řidičský průkaz, znalost cizího jazyka vítána Informace: alc. 204 720, 204 719 » Ředitel Centra ochrany proti ZHN Vyškov nabízí volné systemizované místo s možností nástupu od 1. 2. 2008 pro vojáka z povolání: • Náčelník skupiny ochrany informací odboru vnitřní správy v hodnosti major (PT 11). Požadavky: ČVO 043, STANAG AJ 3333, BP „PT“, vysokoškolské vzdělání (magisterské), praporní velitelský kurz. Kontakt: plk. Ing. Radomír Mikeš, alc. 452 801, o. z. Ing. Antonín Kolísek, alc. 452 886 » Velitel VÚ 3255 Praha nabízí volné systemizované místa pro VZP s nástupem od 1. 1. 2008: • technik oddělení údržby komunikačních systémů (pracoviště Hradec Králové). Požadavky: hodnost pprap., vzděl. USO s mat., prap. kurz,
ČVO 42(643), BP „T“, vyhl. 50/79 Sb., § 6 ,VŘP sk. B, PT 09 Kontakt: npor. Tobolíková, alc. 201 013 nebo 606 617 358 » Ústav leteckého zdravotnictví, p. o. Praha, interní odd., přijme lékaře (lékařku). Nástup možný ihned. Kontakt: primář interního odd. MUDr. Petr Halata, alc. 212 429, adresa: Generála Píky 1 160 00 Praha 6 » Ředitel Krajského vojenského velitelství hl. m. Praha nabízí volné systemizované místo pro občanského zaměstnance s nástupem od 1. 1. 2008 na pozici: • skladník-řidič – PT 06, BP „V“, řidičské oprávnění sk. B a C Bližší informace : mjr. Ing. Ján Ďurčík, alc. 205 730, mobil 724 849 974 » Hledám k VÚ 2565 Stará Boleslav praporčíka/praporčici se zkušenostmi z administrativní bezpečnosti a spisové a archivní služby na funkci N POI, ČVO 934, SH 52, PT 09, BP „PT“. Nástup možný po odchodu stávajícího N POI. Životopisy s kontaktním telefonem zasílejte na fax: 231 670. Alc. 231 676 » Velitel Ústřední hudby AČR nabízí volné místo pro občanského zaměstnance – náčelník služby-rozpočtář
na dobu určitou od 1. 12. 2007 do 31. 12. 2008, PT 09. Požadujeme znalosti v oboru finančně-ekonomické služby, práce na PC, přístup do FIS/ ISSP. Kontaktní osoba: pplk. Viliam Béreš, alc. 202 353 » Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vyhlásil výběrové řízení na obsazení místa vedoucí katedry systémů PVO. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti plukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti systémů velení a řízení PVO nebo v oblasti řídicích a naváděcích systémů v PVO, absolvent kurzu vyšších důstojníků, pedagogický titul profesor nebo docent v příslušném oboru nebo předpoklady pro jeho získání, minimální délka odborné praxe 10 let, vědecká a publikační činnost v daných oblastech, AJ 2222 a BP „T“. Termín obsazení místa 1. 1. 2008. Uchazeči předloží přihlášky do 12. 12. 2007 na adresu Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 19. 12. 2007. Podrobnější
informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska. » Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vyhlásil výběrové řízení na obsazení místa vedoucí skupiny informačních systémů a programování katedry komunikačních a informačních systémů. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oboru informatiky, absolvent kurzu vyšších důstojníků, absolvent doktorského studia Ph. D. nebo CSc., pedagogický titul docent v příslušném oboru nebo předpoklady pro jeho získání, zkušenosti z řídící a odborné práce nejméně 5 let, minimálně 5 let pedagogické praxe, zkušenosti z vědecké a publikační činnosti, AJ 2222 a BP „T“. Termín obsazení místa 1. 2. 2008. Uchazeči předloží přihlášky do 13. 12. 2007 na adresu Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 3. 1. 2008. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.
» Pronajmu byt 1 + k. s obývákem v obci Most. Byt se nachází v blízkosti Žatce. Zájemci mohou volat na 973 341 850. (Pracuji na směny.) » Hledám za sebe náhradu k VZ 1337 Čermná nad Orlicí na funkci mladší pracovník logistiky, SH 51, PT 08, ČVO 107 – 24hod. směnný provoz, nástup od 1. 1. 2008. Podmínkou je úplné střední vzdělání s maturitou, praporčický kurz. Kontakt: 731 111 903 » Oznámení: Velitel Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy Ministerstva obrany v Moravské Třebové oznamuje otevření studijních oborů pro vojáky z povolání a občanské zaměstnance
v resortu MO ve školním roce 2008/2009: • tříleté dálkové studium vojenské střední školy – určené pro osoby s výučním listem (Věstník MO ročník 2007, částka 17, str. 345, část 3, poř. č. 2) • tříleté kombinované studium vyšší odborné školy – určené pro osoby s maturitou (Věstník MO ročník 2007, částka 17, str. 345, část 3, poř. č. 3) Podrobnější informace na www.vsmt.cz nebo na telefonních číslech: 973 274 321, 973 274 267, 973 274 254; fax: 973 274 471, http: www.vsmt.cz, Jevíčská 7, 571 11 Moravská Třebová
» Oznámení: Dne 16. 11. 2007 od 16.00 hod. se uskuteční setkání bývalých příslušníků, přátel a příznivců 1. spojovacího pluku v hotelu CD-Cizinecký dům, Karlovarská ul. 83, Plzeň. Za organizátory: p. Antonín Urbánek, kontakt: 723 204 710 » Hledám místo v rámci AČR. VŠ, ženijní ČVO 500, pyrotechnik sk. B, STANAG 1111, BP „V“, VŘP ABCET, PC MS OFICCE, osvědčení cvičitele žen. techniky, strojnické průkazy atd., 13 let praxe v AČR – velitelské i štábní funkce. Kontakt:
[email protected] nebo 604 793 611 » Koupím do sbírky různá vojenská resortní vyznamenání, medaile
a odznaky, současné i staré. Tel.: 605 745 922 » Hledám výměnu ze Žatce k VÚ 4428, do Hranic na Moravě – ČVO 101. SPĚCHÁ! » Hledám volné místo VZP od 1. 1. 2008 nejlépe v Hranicích, Lipníku nebo Přáslavicích. BP „D“, Stanag AJ (1122), kurz VDr, nyní velitel zařízení, hodnost nrtm., ČVO 527, 1 rok praxe ŽČ. Tel.: 737 419 984,
[email protected] » Hledám za sebe náhradu k VÚ 4159 Lipník nad Bečvou (CIMIC) na funkci SD skupiny analýzy a řízení, požadavky por., npor., Stanag AJ 2, Bc. nebo Ing., bližší informace na čísle 774 950 960.