World music na Moravě a ve Slezsku, inspirační zdroje

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda

Bakalářská práce

World music na Moravě a ve Slezsku, inspirační zdroje

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Opekar, CSc. Vypracovala: Helena Macháčková

2008

Čestně prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pouze na základě uvedených pramenů a literatury.

V Brně dne 14. 4. 2008

Helena Macháčková

Obsah 1 Úvod ………………………………………………………………………….

1

2 Teoretická část ………………………………………………………………..

2

2.1 Vznik pojmu world music …..………..………………………………………

2

2.2 Obsah pojmu world music ……………………………………………………

5

2.3 Otázka definice ……………………………………..…………………………

7

2.4 Možné příčiny jiného vnímání u nás a ve světě ………………………………

9

2.5 Folklorismus …………………………………………………………….......

10

3 Pohled na jednotlivé významné osobnosti a seskupení působící na moravské scéně ……………………………………………. 3.1 Sourozenci Ulrychovi

14

………………………………………………………

14

3.2 Vlastimil Redl – Fleret, Každý den jinak, AG Flek ad. ………………………

17

3.3 Čechomor ……………………………………………………………………..

18

3.4 Hradišťan ………………………………………………………………….….

19

3.5 Zuzana Lapčíková ……...…………………………………………………..…

24

3.6 Emil Viklický

…………………………………………………………….

25

3.7 Tomáš Kočko & ORCHESTR ……………………………………………....

26

3.8 Jiří Plocek – Teagrass a Hudecká úderka

………………………………

28

3.9 Iva Bittová

………………………………………………………………

28

3.10 Ida Kelarová

………………………………………………………………

29

3.11 Guločar …………………………………………………………………........

30

3.12 Manželé Vedralovi - Muziga Horská karavana (Feng-jün Song)

31

………

3.13 Maraca ………………………………………………………………………

33

3.14 TARA FUKI

……………………………………………………………...

34

…………………………………………………………………

35

3.16 Tubabu ……………………………………………………………………...

37

3.17 Silent Stream of Godless Elegy ……………………………………………...

38

3.18 Další zajímavé projekty ………………………………………………………

39

4 Zázemí world music u nás …………………………………………………….....

40

4.1 Festivaly zaměřené na world music ………………………………………….

40

4.1.1 Colours of Ostrava

……………………………………………………….

40

4.1.2 Folkové prázdniny

…………………………………………………….....

42

4.1.3 Mezinárodní folklorní festival – Strážnice ………………………………….

45

4.1.4 Další festivaly

46

3.15 Čankišou

……………………………………………………….

4.2 Vydavatelství …………………………………………………………………

46

4.2.1 Indies

…………………………………………………………………

46

4.2.2 Gnosis …………………………………………………………………….. .

49

4.2.3 Lotos

……………………………………………………………………...

50

5 Závěr …………………………………………………………………………...

51

6 Použité zdroje …………………………………………………………………...

52

6.1 Citované zdroje ……………………………………………………………….

54

Resumé …………………………………………………………………………..

56

Resumé – in English ……………………………………………………………..

57

1 Úvod Tato bakalářská práce si dává za cíl shrnout základní údaje o world music jako takové a nastínit její vývoj, historii možnosti a uplatnění v rámci České republiky, zejména na Moravě a ve Slezsku. Nejde o objektivní shrnutí veškeré tvorby, která by se na Moravě do world music dala zahrnout a jejího kompletního zázemí. Takový úkol je prostorově příliš náročný a je vhodný k dalšímu a delšímu pojednání už proto, že world music je pojem vzniknuvší jako zastřešující název pro řadu stylů, je uměle naroubovaný zvenčí na již existující hudební oblast a proto ani nelze jasně a s určitostí definovat, kde přesně world music začíná a končí. Tato práce aspiruje především na základní přehled významných interpretů, autorů, zabývajících se současnou world music (tedy hudbou, jež odpovídá zde zvolené definici) na Moravě a ve Slezsku, jejich přístupů a inspiračních zdrojů. Zároveň se aspoň v základních rysech pokouší dotknout víceznačnosti pojmu world music, který vyvolává diskuze nejen mezi zasvěcenými odborníky u nás i ve světě, ale způsobuje zmatek i u běžných posluchačů, kteří často nevědí, co si pod pojmem world music představit. Výběr zahrnutého byl prováděn relativně subjektivně, dle názoru autorky. Zkoumání tak živého a odbornou fundovanou literaturou takřka nezmapovaného fenoménu, jakým world music je, vyžaduje osobní kontakt s hudebníky, studium aktuálních hudebních časopisů nebo reflexi recenzí jak česky psaných, tak cizojazyčných. Je třeba čerpat především z internetových zdrojů. Samozřejmě za předpokladu, že jsou důvěryhodné, což lze s jistotou tvrdit málokdy. Přesto se tomu tato práce nevyhýbá a většina citací i zdrojů vychází především z materiálů dostupných online na internetu. Tato práce je – především k výše zmíněnému současnému nedostatku odborné literatury - myšlena jako základní odrazový můstek pro další bádání v této oblasti.

1

2 Teoretická část 2.1 Vznik pojmu world music Dnešní svět je často přirovnáván k „velké, globalizované vesnici“. Je to pohled a názor z mnoha důvodů opodstatněný, svět se nám zmenšil na neuvěřitelně malou planetku, na kterou lze pohlížet z vesmírných stanic, jako na skleněnou kuličku. Záběry z družic volně dostupné každému, kdo má zájem se dívat ale nejsou to hlavní, co náš svět zmenšuje. Tím nejzásadnějším, co ovlivňuje pocit blízkosti se světem každého jednotlivce jsou komunikační sítě. Všudypřítomné pletence informačních toků, televizní přenosy, mobilní sítě a telefonní spojení se sotva několikasekundovým zpožděním a samozřejmě nezastupitelný internet, celosvětová síť, která zásobuje informacemi každého, kdo o to stojí. Globalizaci v kulturní sféře lze vnímat jako sjednocení kulturních trhů. Není to ovšem zdaleka tak jednoduché. Postupným vzděláváním se, pronikáním informací se ztrácí pocity odlišnosti a vzdálenosti. Kmeny žijící v Austrálii najednou nejsou pro obyvatele Evropy tak cizí, přestáváme o nich uvažovat jako o primitivních národech, ale stávají se pro nás jen zajímavými lidmi s odlišnými zvyklostmi a podmínkami života. Je dokonce běžné, že se od nich západ nějakým způsobem učí a to nejen filosoficky (viz slavná kniha „Poselství od protinožců“, která je někdy vnímána jako komerční vykořistění čisté kultury australských aboriginců), ale například i hudebně. Didgeridoo je standardním doplňkem hudebního života mladých alternativně smýšlejících hudebníků na ulici v New Yorku, stejně jako v Praze nebo Londýně. Myšlenka globalizace tu tedy samozřejmě je opodstatněně. Dokonce skutečně existuje

jistá

platforma

populární

hudby,

která

nás provází

po celém

civilizovaném světě, unifikované melodie amerických hvězd znějící z rádií ve všech letištních halách světa, etablovaná vážná hudba uznávaná jak v New Yorku, tak na Filipínách jako hudební krásno, obchodní síť s jakýmkoliv myslitelným zbožím křižující celý svět bez výjimek apod.

2

Zároveň tu ale je pravý opak, druhá strana mince. Svět se víc a víc zajímá o to, čím se někdo odlišuje, lidé hledají specifika, jedinečné charakteristiky, originalitu. Celý

svět,

který

ještě

není

tak docela

globalizovaný,

integrovaný

do celoplanetárního společenství se zatím snaží dosáhnout úrovně anglosaské oblasti, zatímco znudění a dokonale globalizovaní obyvatelé západu naopak hledají své kořeny, nebo jakékoliv jiné kořeny, které jsou něčím jiné, původní a originální. Vědci původ tohoto jevu hledají zdůvodňují tím, že žijeme v tzv. postmoderní době. V době, kdy přestaly platit všechny velké pravdy a společné ideologie, kdy si každý člověk musí nají své místo na světě sám. I Spojené státy americké

přestaly

vystupovat

všichni přistěhovalci vytvoří

jako tzv.

jednotnou

masu,

tavící

kotlík,

naopak se

ve

kterém

začaly

vnímat

jako salátová mísa, ve které vzniká pestrá směs, mozaika různých etnik, náboženství, názorů a ras. V tomto světě vznikla obrovská touha po jedinečnosti, původnosti. A tuto touhu v hudební oblasti může částečně uspokojit právě world music. Jiří Pavlica tzv. boom world music ve světě v raných 90. letech (a o něco později v českých podmínkách) v rozhovoru pro Lidové noviny vysvětloval jako „jistou reakci na globalizační tlak, kterému se nevyhnula ani sféra kulturní. Když se na vás v diskotékových prostorách Mexika, Japonska, Francie, Jižní Afriky, Moravy a dalších míst na světě hrne jeden a tentýž zvuk, řeknete si, že něco není v pořádku. Zeměkoule se nemůže unifikovat tak, aby ji ovládl jeden jediný hudební proud, třeba ten angloamerický. Tenhle pocit měli zcela určitě v jednu a tutéž chvíli tisíce dalších lidí. Reakce byla naprosto logická: řekli si, že znají i jinou hudbu, třeba tu, ze které vyrostli. Myslím, že z těchto sebezáchovných reakcí vznikla etnická vlna, a že svůj vrchol prožila přesně v okamžiku, kdy se jí začali chápat ti, kteří z ní chtěli udělat a záhy i udělali byznys a rozvrstvili ji do obchodních škatulek.“1

1

Online zdroj, Jiří Pavlica v rozhovoru s Jaroslavem Špulákem pro Lidové noviny září 2004, dostupné z , [cit. 15.3.2008]

3

Podle tohoto tvrzení, pokud by se bralo doslovně, by měla world music svůj vrchol již přes dvacet let za sebou, což prokazatelně není pravda, jak snad tato práce mimo jiné ukáže. Ačkoliv v tom, co vlastně world music (v doslovném překladu hudba světa, nebo světová hudba) je, jaká hudba se pod touto vágní definicí skrývá, se muzikologové, etnologové, hudební publicisté i široká veřejnost shodnou málokdy

a

bude

tomu

věnována

celá

podkapitola

této práce,

terminus technicus world music má svůj jasný bod v časoprostoru, kdy vznikl. Byl vybrán jako obchodní označení, nálepka, značka, pod kterou se měla schovat hudba do té doby nezařaditelná, ale čím dál hojněji se vyskytující. Šlo o hudbu africkou, latinskoamerickou, a jinak exoticky znějící, tedy hudbu, která se vymykala západnímu kánonu.2 Takže, kdo s názvem world music přišel? Byli to v osmdesátých letech, přesněji 29. června 1987 zástupci nezávislých vydavatelství, festivalů, časopisů apod. ve Velké Británii. Vydavatelé se společně rozhodli, že rozmanité hudbě z „exotických zemí“ zajistí větší poslouchanost a prodejnost. Vybrali z nekodifikovaných, namátkou používaných a neustálených termínů, které se objevovaly v praxi, jako Worldbeat, Root, Ethnic, International Pop, Tropical termín World Music, který se jim zdál nejvhodnější jako škatulka, podobná obecným názvům jako jazz, rock, atp.3 Spustili a zafinancovali (z dnešního pohledu neuvěřitelně levnou) nedlouhou, ale intenzivní reklamní kampaň a spolu s podporou některých rozhlasových stanic, které se do obvykle rotované hudební směsky rozhodly zařadit i něco pro posluchače nové a neoposlouchané world music, se jim podařilo zapůsobit na publikum natolik, že se pojem world music zažil a černé desky s tímtooznačením se začaly prodávat. Hned první říjen poté vyhlásili za měsíc 2

s termínem západní kánon se budeme setkávat častěji, je to hojně používané sousloví označující soubor hudby pocházející z euroamerické destinace, tedy hudbu, která se chová podle západní společností přijatých hudebně estetických hledisek. Do „západního kánonu“ se někdy počítá i evropský folklor a někdy ne, jde o úhel pohledu. Pro další potřeby této práce ale bude vhodné předpokládat, že do něj nepatří a jeho existenci v hudbě považovat za jednu z mnoha forem inspirací etnickými kořeny. 3 Viz online zdroj, dostupný z , [cit. 23.2.2008]

4

world music, stanovili si koncepci, jak budou postupovat při propagaci a všichni vydavatelé i DJové v rádiích ji dodrželi. Nelze tvrdit, že do té doby takovou hudbu nikdo neposlouchal, ale zavedení tohoto termínu značně usnadnilo orientaci zákazníků a ostatně i distributorů a prodejců. Marketingově to byl rozhodně velký úspěch, ovšem z vědeckého hlediska tu vznikl rozpor, se kterým, zdá se, se zatím nikdo nedokázal vyrovnat úplně se ctí. Aby totiž všechno nebylo tak růžové, úspěch pojmu world music byl hned napaden. Z muzikologického i publicistického pohledu jde totiž o pojem dost vágní, sám o sobě neříká, co se za ním skrývá, neupřesňuje původ ani styl hudby. Námitky jsou tedy rozhodně oprávněné a jsou tu dodnes. Ovšem žádný jiný termín nenašel takovou oporu a neujal se, takže nám world music zůstala. Stala se podobně obecným názvem jako rock či jazz, který pod sebou dokáže skrýt obrovskou škálu typů a stylů hudby z nejrůznějších destinací, který dovolil také objektivně hodnotit zájem o world music ve světě. Jasným zařazením do „škatulky“ se najednou zájem o ni stal měřitelnou veličinou. 2.2 Obsah pojmu world music Jak už tomu tak bývá, některé termíny, myšlenky nebo ideje tzv. „létají ve vzduchu“, a tak se pojem world music zhruba ve stejné době objevil i v jiném kontextu, než obchodním, v kontextu etnomuzikologickém, kdy tak vědci pojmenovali veškerou hudbu, která spadala do jejich předmětu zájmu, tedy tzv. nezápadní hudbu, popř. folklor a etnickou hudbu obecně. Oba koncepty - vědecký i obchodní se začaly postupně prolínat a ovlivňovat, a když ta samá skupina vědců zkompletovala dílo obrovského rozsahu – „The Garland Encyklopedia of World music“, byly tyto koncepty už natolik prolnuty, že celý jeden díl je o Evropě, kolébce západní kultury vůbec. Jak to tedy s world music je? Pokud nahlédneme do zahraničních publikací, které se tímto tématem zabývají, zjistíme pro nás, vycházející z českého prostředí zajímavou věc. Publikace, které se dostanou až do českého prostředí, a ze kterých vychází tato práce, jsou především The Rough Guide World Music a Garland

5

Encyklopedia používají překvapivé termíny a definují svůj zájem trochu jinak, než bychom čekali. Např. druhé vydání The Rough Guide (1999), které narozdíl od toho prvního vzalo v potaz Českou republiku (a Slovensko) jako samostatný, hudebně autonomní

celek (toto heslo zpracoval

hudební

publicista

Jiří

Plocek),

v předmluvě konstatuje, že tento „průvodce si stanovuje zjevně nesplnitelný úkol: zdokumentovat a osvětlit populární, lidové a (vyjma západního kánonu) klasické hudební tradice kolem zemského globu“.4 I v tomto druhém vydání, kde se o naší hudbě vyjadřuje fundovaný publicista žijící přímo v centru dění se dočkáme jistého zjednodušení a orientace především na lidovou kulturu a pak některé interprety, které vnímáme jako zástupce world music, kteří s ovšem v anglickém překladu označují jako New Folk Music. Garland Encyklopedia, která původně vychází spíše z angloamerického etnomuzikologického významu termínu world music se v monumentálním rozsahu deseti svazků snaží nabídnout základní přehled snad o všech státech na světě. Vychází z geografického členění a tyto oblasti pak teprve abecedně třídí na jednotlivé státy. O každém státu pak poskytuje tři části informací – zaprvé hrubý přehled historie dané země včetně hudební historie a dosud prováděných bádání, přehled hlavních hudebních proudů a pak pohled na některé konkrétní hudební jevy. Pojem world music je natolik nevyhraněný, že i přímo v Garland Encyklopedii existuje kapitola World Music in Europe, kde odborníci osvětlují vznik a vývoj world music (v obchodním slova smyslu) v Evropě, kde definují zájem o fúze tradiční hudby a moderních vlivů jako důsledek globalizace, která nutí především mladé lidi k hledání národní i své osobní identity právě v lidové hudbě (kam ovšem řadí např. i nahrávky upravených středověkých chorálů benediktýnských mnichů)5. V kapitole o České republice (jmenuje se ovšem Czech republic and Slovakia) se pak dozvíme,

něco málo o historii našich

zemí

obecně,

o etnografických

regionech, Strážnickém festivalu, vývoji hudby artificiální a pak o zajímavém 4

Introduction The Rough Guide (1999), použit překlad Jiřího Plocka uveřejněný ve sborníku z Náměšťského kolokvia „Od folkloru k world music“ na s. 60 5 Viz The Garland Encyklopedia of World Music (2003), heslo Timothyho Rice s. 224 - 229

6

hnutí písničkářů v době komunismu a hudebně vědné literatuře zabývající se především lidovou hudbou. 2.3 Otázka definice Ačkoliv sám Jiří Plocek jednou řekl , že „se zdá, že tu neexistuje žádná přesná definice [myšleno world music, pozn. autorky], žádné jednotící stanovisko, ale pouze onen reálný hudební jev, který se každý pokouší uchopit po svém, se svou zkušeností a ze svého stanoviska (publicisté, hudební producenti, obchodníci, hudebníci, vědci)“6, stále ji sám hledá a my se pokusíme v definicích world music pro potřeby této práce zorientovat a najít jednu kompilující, které se pak budeme nadále držet. „World music není část mainstreamu angloamerického popu a rocku, ani jeho lokální znovuzrození, ani uměle uchovaný folklor a není to ani severoamerická roots music jako country a blues […] Je populární právě díky tomu, že ji pravidelně užívají obyčejní lidé – hrají, tancují, naslouchají, především na kazetách a v rádiu. […] Další charakteristiky se sebedefinují prostřednictvím programů hudebních festivalů jako je WOMAD7, […] silou zájmu médií a publika.“8 „Jedná se především o folklorní i populární hudbu z všech koutů světa, výrazněji se prosazující od poloviny 80. let 20. století, především díky silným mediálním tlakům. Vyznačuje s výraznou etnicitou (důraz na kořeny), způsobem šíření (celosvětová distribuční síť) a sklonem k syntézám (jednotlivé jevy mohou

6

Plocek, Jiří In Od folkloru k world music, 2003, s. 60 WOMAD (World Music and Dance) – festival hudby, výtvarných umění a tance celého světa. U jeho zrodu stál na začátku 80. let Peter Gabriel. Tento festival je zajímavý tím, že je to v zásadě přenosný koncept, festival, který se může konat kdekoliv na světě, není vázaný na žádné konkrétní místo ani čas v roce Majitel licence Michael Havas ho zkrátka pořádá několikrát do roka na různých místech, s různými umělci, ale s jednotným designem, propagací apod. 8 Shuker, Roy. Key Concepts in Popular music. Routledge, 1998, s. 312 citováno v článku Heleny Chaloupkové W.m. jako typický produkt globalizace 7

7

významně fúzovat a vytvářet nové kvality, či „jen stát vedle sebe“, bez vzájemného ovlivňování.“ 9 „World music mísí dohromady prvky současné, moderní, tradiční, lidové a etnické hudby z různých kultur celého světa. Používá vedle sebe lidové, etnické a moderní nástroje, soudobou techniku a vůbec studiové vymoženosti. Bez ohledu na hudební kořeny, které ve w.m. cítíme, je důležitý její současný obsah a současná forma.“10 „World music vnímám jako tradiční hudbu nějakého etnika smíšenou s nějakými (libovolnými) dalšími vlivy. Jsou pro ni typické fúze, přenosy do jiného prostředí apod.“11 „World music je hudba vyznačující se výraznou etnicitou, tedy jasnou orientací na hudební výraz vycházející z etnické tradice, ať už vyjádřený rytmicky, melodicky nebo barvou zvuku. […] WM znamená především současný hudební obsah, fenomén vyvíjející se tvůrčím způsobem. Jde o velmi otevřené pole.“12 „Ve world music dochází ke sbližování autonomních oblastí především etnické muziky. Někdy do ní bývá zahrnována i tradiční lidová muzika jednotlivých oblastí, ale myslím si, že pravá definice je, že je to hudba, která spojuje více než jeden region…“13 „WORLD MUSIC - nepříliš přesně definovaný, často diskutovaný termín, který se rozšířil od druhé poloviny 80.let. Někdy se vykládá jako „místní hudba, ne však odsud (kdekoli ono „odsud" je)“, nebo jako „hudba, která stále ještě chutná jako místní, i když je ochutnávána jinde". V každém případě tu jde o hudbu, jež

9

Chaloupková, Helena: World music jako typický produkt globalizace, In Opus musicum 1/2007, s. 8 10 Uhlíková, Lucie; Přibylová, Irena: Od folkloru k world music, s. 6 11 Bronislav Pavlíček, frontman skupiny TUBABU, v osobním rozhovoru z 6.3.2008 12 Od folkloru k world music, příspěvek Jiřího Plocka, str. 60-73 13 Online zdroj, Jiří Plocek v rozhovoru s Jiří m. Brabcem pro Folk&Country v listopadu 1997, citováno 9.3.2008, dostupné z

8

vychází z etnických kořenů a může nebo nemusí být ovlivňována dalšími hudebními styly (rockem, jazzem, folkem aj.).“14 „Populární, lidová a vážná hudba na celém světě.“15 Tyto a další definice kolují po světě a žádná asi není úplně přesná. Ať historický vývoj bude jakýkoliv, world music bude patrně vždy pojem zastřešující (umbrella name) tolik žánrů, že nikdy nepůjde jednoznačně definovat. Pro potřeby této práce si ale world music definujme jako hudbu, která hudebně či literárně vychází z libovolné etnické tradice, kterou ovšem necituje doslovně, ale doplňuje ji o prvky jiných žánrů, popř. ji přenáší do jiných sociálních nebo kulturních souvislostí. 2.4 Možné příčiny jiného vnímání u nás a ve světě World music ve světě vzniká vzájemným ovlivňováním různých kultur, díky fascinaci odlišnostmi, snaze tradičních hudebníků vyjádřit se současným hudebním jazykem a zároveň městských muzikantů bez kořenů nalézt ve své tvorbě něco určujícího a etnicky či jakkoliv jinak definujícího. Příčin, proč je ve světě world music vnímána jinak je mnoho. V západním světě je world music vnímána jako velmi široký pojem, pomalu dokonce přechází v pojem

zastřešující

varovali odborníci už

veškerou v době

hudbu

vzniku

na

světě,

tohoto termínu.

jak s nadsázkou Není

to rozhodně

jev negativní, především proto, že přichází sám od sebe, není tlačen nějakou propagandou a vychází ze zájmu publika i interpretů. U nás je vývoj world music jakoby opožděný. Samozřejmě primárně kvůli handicapu

způsobeném

dlouholetým

odloučením

východního bloku

od kulturní sféry západu a z toho mimo jiné také vyplývající problematiky folklorismu, který v našem prostředí jednoznačně zbrzdil zájem o lidovou hudbu a tradice jako o inspirační zdroje.

14

Online zdroj, Jiří Plocek, citováno 9.3.2008, dostupné z 15 World Music, The Rough Guide (1999), Introduction

9

2.5 Folklorismus Jedna z otázek, které si tato práce klade je rozdíl mezi world music a folklorismem. Definicí world music už padlo několik, je tedy čas definovat si folklorismus. Podle jedné ze základních knih o tomto fenoménu, knihy Od folkloru k folklorismu16, jde o prorůstání a přenášení lidové kultury do jiného kontextu. Folkorismus je tedy jev, i dynamický proces. Je často vnímán jako tzv. druhá existence folkloru, zprostředkování lidové kultury z druhé ruky. Jde také o zavedení nového fenoménu do provozování lidových tradic – jeviště a hlediště, tedy předvádění folkloru jako něčeho neživoucího, co je nutno ochraňovat a prezentovat v jakési zakonzervované podobě. V rámci folklorismu se objevují tři stupně využití folkloru – citace folkloru, jeho imitace a jeho prokomponování (přesto, že prokomponování umožňuje jistou autonomii v přístupu k folklornímu dědictví, do folklorismu neřadíme svrchovaná umělecká díla inspirovaná folklorem – kdy zářným příkladem jsou Janáčkovy nebo Bartókovy skladby, které se sice formálně muzikologicky řadí k tzv. neofolklorismu, ale s folklorismem ve zde používaném slova smyslu nemají nic společného. Je zajímavé sledovat odlišné využívání týchž termínů v příbuzných oblastech humanitních věd jako je etnologie a muzikologie). V našich zemích se projevy folklorismu objevují svým (v čase se vyvíjejícím) způsobem už od 18. století. Tradiční lidová kultura, zvyky, hudba a tance byly v té době prezentovány před panovníkem či šlechtou jako zdravice, nebo oslavy vyjadřující kladný vztah lidu k jeho vládcům. Na počátku 19. století pak přišla shora, tedy příkazem od panovníka, resp. úředníků Guberniální sbírka, která měla zmapovat hudební a slovesnou kulturu jednotlivých oblastí habsburské monarchie. Pro další výzkumy to byl velmi důležitý počin. V průběhu 19. století pak ale díky romantickým ideálům a především národně uvědomovacím snahám podrobených národů začal specifický folklor fungovat jako společenské vydělení, jako jednoznačná charakteristika autonomní oblasti, soběstačného národa, který má právo na samostatnou existenci. Pomyslným vrcholem všech snah o upevnění jedinečnosti slovanského ducha v 19. století 16

Pavlicová, Martina; Uhlíková, Lucie (odb. red.): Od folkloru k folkloristu, slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997..

10

byla Národopisná výstava českoslovanská, která v roce 1895 proběhla v Praze. K ní se upínaly snahy mnoha sběratelů a ochránců tradiční lidové kultury, díky ní byl po nějakou dobu zájem o veškerou lidovou kulturu oživen, postupně přešla starost o folklorní hnutí u nás na spolky jako byl Sokol nebo Orel. Dalším významným momentem folklorismu u nás (a ve východním bloku obecně) byla pak léta po druhé světové válce. Tehdy se k folkloru lidé obrátili nejdříve spontánně jako k oslavě osvobození, opět nabyté samostatnosti a konce války. O několik let později pak z folklorního hnutí vznikla jakási umělá hra na autentickou kulturu, do které se přimíchávalo stále více z klasického přístupu, používání uměleckých postupů při interpretaci skladeb i tanečních kreací apod. Pokud se zaměříme skutečně jen na hudební produkci vznikající po druhé světové válce na Moravě, a v celé republice (Československé i později České), tzv. folklorní soubory s hudební a často také taneční složkou. Dá se říci, že šlo o pokusy uchovat lidovou hudbu na jednu stranu čistou a co nejautentičtější, na druhou stranu se tu objevovaly snahy vylepšit ji, změnit, uzpůsobit potřebě kvalitní prezentace té správné lidové kultury, kde lid vesnický byl chápán jako skutečný základ národa, jako logický předchůdce socialistického lidu pracujícího na společné komunistické budoucnosti. Tato masová státní propaganda (včetně podporované tvorby nové, lidové hudby na nová témata à la rozorávání mezí) vyvolávala dlouhodobě ve většině lidí (obzvlášť ve městech) jakýsi odpor k lidové hudbě, která byla vnímána jako zprofanovaný vývozní artikl vládnoucí strany. Tento pohled je samozřejmě poněkud černobílý, ale zjednodušení je tu na místě. Zkrátka na konci 60. let a v letech v 70., kdy se mezi některými písničkáři a rockery pomalu zvedla vlna zájmu o lidovou, především moravskou hudbu17, byla to úplně jiná cesta, úmyslně diferencovaná od oficiální folklorní scény. Lidová hudba známá ze státem podporované scény byla spíše optimistickou prezentací radostného života pracujícího lidu, zatímco lidová hudba, k jaké se obraceli např. písničkáři sdružení ve skupině Šafrán kolem Jaroslava Hutky 17

jak uvedli už pánové Václavek a Smetana, je leží vprostřed České republiky, zhruba na úrovni Moravské brány hranice, která hudebně odděluje západní východní evropskou hudební oblast, takže je záhodno precizně rozlišovat českou a moravskou lidovou hudbu.

11

(Dagmar Andrtová - Voňková, Vladimír Merta ad.), byla temnějších, s texty zachycujícími skutečnou,

temnou

realitu

života

vesnického lidu,

s často

existencialistickými, zabývajícími se smrtí, nešťastnou láskou, bídou a zločiny. Jak Hutka, který svou činností na přelomu 60. a 70. let podnítil velkou řadu dalších osobností k zájmu o lidovou tradici, v textech o své tvorbě uvádí, jeho cesta k lidové písničce byla dlouhá a víceméně náhodná. Ač je původem z Moravy, byl také konfrontován pouze s oficiální scénou lidové hudby a po svém odchodu z Olomouce byl dokonce rád, že se lidovkám18 v Praze navždy vyhne. A pak se dostal ke sbírce Sušilových lidových moravských balad. Těžko si to dnes představit, ale na konci 60. let nebyl Sušil známý, dokonce ani jeho sběratelská

činnost

jako taková,

bylo zapomenuto v optimistickém

a

natožpak jeho sbírka,

rozjařeném

obrozeneckém

to vše veselí

a především zaváto oficiální socialistickou verzí folkloru. První další vydání po roce 1859, kdy sbírka vyšla poprvé, totiž díky péči pánů Smetany a Václavka vyšlo až v roce 1951 a tiše zůstalo skryto ve stínu knihoven a archivů. Když ho pak Hutka objevil a začal upravovat a veřejně hrát některé balady, byl cenzurou výrazně bržděn. Nakonec se mu podařilo ještě před emigrací v roce 1978

(po podpisu

Charty

77)

vydat

dvě

alba

(Stůj

břízo zelená,

Vandrovali Hudci), nahraná přímo na koncertech a to v době, kdy živé koncerty byly nahrávány zřídka, natožpak, aby si publikum zpívalo s interpretem. Hutka plně dostál své představě, že u písničky je důležité sdělení. Moravské lidové texty si „přebásňoval“ do jazyka na pomezí nářečí, moderního jazyka a svého vlastního vnímání češtiny. Jeho hudební úpravy Sušilem sesbíraných balad nejsou většinou nijak chytlavé ani strhující, ale ve své době zaujaly pravdivostí a jednoduchostí, která posluchače dokázala zaujmout (pomineme-li, že Hutka a ostatní z Šafránu byli zároveň představiteli tzv. folku – písničkářství, jakéhosi polooficiálního tábora odporu proti režimu). Je tedy možné tvrdit, že nástup world music byl u nás opožděn také kvůli jistému pocitu vykořenění, kdy se národ neidentifikoval se svým hudebním folklorním materiálem, se svým dědictvím. 18

Pozor na časté chybné (i u Jaroslava Hutky se objevující) užívání pojmu „lidovka“. Lidovka není zkrácení pojmu lidová píseň, v odborné literatuře slovo lidovka značí soubor autorských, snadno přístupných, komerčně úspěšných písní, které částečně zlidověly a lze je slyšet jak při tanci, zpěvu či poslechu běžné populace.

12

V současné době ale lze tvrdit, že Moravská i Slezská19 scéna world music je už relativně rozvinutá a v inspiračních zdrojích velmi pestrá. Na rozdíl od té české ale málokdy sahá k západním tradičním zdrojům jako je keltská (resp. Irská) hudba, hudba amerických černochů apod. Ostatně, tento jev přisvojování si kompletně cizího tradičního repertoáru je v kontextu zbytku východního světa velmi neobvyklý. Ve světě je běžné, že hudba vlastního národa či etnika je považována za nejcennější a všechny „exotické“ hudební inspirace jsou tzv. „pravé“20, tedy interpretované zase jen hudebníky, pro které jsou přirozené. Moravské kapely tomuto světovému trendu odpovídají více. Drží se spíše moravského, nebo o něco východnějšího – slovenského, ukrajinského apod. folkloru kombinovaného s různými populárními styly jako je rock, bluegrass, jazz etc. Inspirace mířící dál jsou spíše výjimkou. Jde pak např. o západoafrické rytmy, asijské a blízkovýchodní vlivy a pak samozřejmě o inspirace hudbou etnických menšin jako jsou Romové, Židé atp. Vzhledem k tomu, ž nejsilnějším inspiračním zdrojem world music na Moravě (na rozdíl od Čech, kde tamní folklor inspiruje málokdy a hudebníci, kteří k world music tíhnou, se o invenci obracejí jinam), je nutné zmínit alespoň jeho základní hudební specifika a charakteristiky. Jak už bylo naznačeno, je Morava dělící čarou mezi západní a východní hudební oblastí. Zatímco na západě převládá spíše instrumentální typ lidové hudby, dodržující pevné metrum a nevybočující z dur-mollové tonality, která sloužila jako doprovod k tanci a má lehce vysledovatelnou souvislost s artificiální hudbou období baroka a klasicismu, východní lidová hudba obsahuje mnohem více vokální složky nevázané na pevné metrum a jasně daný takt. Často jde o písně epické s dlouhými texty, nebo určené jako signály mezi pastevci apod. Melodie se nemusí držet jasného metra, zpěvák si je může libovolně přizpůsobovat, nemusí se omezovat na tóniny, které se na nástroj dobře hrají. Na Moravě přetrvaly v aktivním hudebním životě tzv. staré církevní stupnice, mody, mnohde dokonce jsou stále živá i nářečí a dialekty, v nichž se tradiční písně zpívají.

20

Volně citováno z emailu Jiřího a Heleny Vedralových z 22.3.2008

13

Abychom snáze pochopili, jaké inspirační zdroje na Moravě najdeme a jakým způsobem se v hudbě (w. m.) odrážejí, soustřeďme s nyní na stručný přehled významných osobností moravské world music. 3 Pohled na jednotlivé významné osobnosti a seskupení působící na moravské scéně (popř. ovlivňující moravskou scénu world music) V této kapitole se budeme věnovat stručné charakteristice jednotlivých kapel, formací popř. jednotlivců, kteří nějakým způsobem zasahují do scény moravské world music. Kromě malých medailonků se pokusíme stručně nastínit, z jakých inspiračních zdrojů vycházejí, jakým způsobem tradiční hudbu formují a s čím vším ji prolínají. 3.1 Sourozenci Ulrychovi – Vulkán (You men´s), Atlantis, Javory Sourozenci Ulrychovi – skladatel, kytarista, zpěvák, aranžér Petr a skvělá zpěvačka Hana - pocházejí z hudební rodiny (otec tenorista Jaroslav Ulrych), a i když díky otcově střídajícím se angažmá se ani jeden z nich nenarodil na Moravě,

vždy

se

s ní

a

především

s jejími hudebními kořeny

identifikovali a to i v 60. letech, kdy to zdaleka ještě nebylo na populární scéně běžné. Ačkoliv ani jeden nemají klasické hudební vzdělání (Petr je letecký inženýr, Hana má maturitu na SVVŠ Lerchova), hudba je provází celým životem. Po nástupu na fakultu leteckou Petr Ulrych se spolužáky založil první umělecký spolek – Divadlo bez tradic (Dibetra) s hudební složkou, ze které postupně vznikla kapela You men´s, pozdější Vulkán. Tato skupina pak od roku 1964

stála

na

silných

osobnostech

jak sourozenců

Ulrychových,

tak

na kytaristovi a skladateli Aleši Sigmundovi, bubeníkovi Zdeňkovi Klukovi ad. „V době, kdy začínající skupiny hojně přebíraly repertoár rockových formací ze Západu, soustředila se skupina Vulkán od svých počátků zejména na původní tvorbu.“21 Petr Ulrych se ve své tvorbě inspiroval moravským folklorem stejně jako Beatles. Možná i proto si skupiny všiml folklorista a redaktor brněnského rozhlasu Jaromír Nečas, který pak pomohl na svět několika prvním nahrávkám. 21

Online zdroj, Český hudební slovník osob a institucí, Petr Ch. Kalina, poslední úprava 12.9.2006,, dostupné z , [cit. 15.3.2008]

14

V roce 1967 do skupiny přibyla ještě jedna sourozenecká dvojice, sestry Elefteriadu a najednou bylo v na jednom místě až příliš silných osobností, a tak po krátké době sourozenci Ulrychovi Vulkán opustili. Vulkán prošel do konce 60. let bouřlivým a úspěšným vývojem, kdy se střídavě věnoval

autorským

písním

čistě

bigbeatovým,

často s anglickými texty,

převzatým jazzovým i populárním skladbám především americké provenience či písničkám inspirovanými moravskou (užití cimbálu) nebo řeckou tradiční hudbou. V dalších letech pak fungoval především jako doprovodná kapela Marthy a Teny Elefteriadu pod názvem Skupina Aleše Sigmunda. Ulrychovi v té době přešli ke skupině Atlantis, která hrála jak převzaté písně (Cream, Hendrix), tak autorské věci od Kluky i Ulrycha. V uvolněné atmosféře pražského jara účinkoval Atlantis v klubech v západním Německu i v České republice, prosadili se na oficiální i méně oficiální scéně – jejich singl Nechoď do kláštera např. zvítězil v rozhlasové „Houpačce“ Jiřího a Miroslavy Černých. A právě v té době přišla okupace. Petr Ulrych složil a zveřejnil protisovětskou píseň Zachovejte klid, kterou si znepříjemnil mnoho dalších let. V roce 1969, kdy rocková opera byla něčím novým, takřka neznámým, nahráli s Orchestrem Gustava Broma orchestrem pro Supraphon první československou monotematickou desku s názvem Odyssea (1969, resp. 1990) inspirovanou stejnojmenným Homérovým eposem; hudbu i text napsal Petr Ulrych a aranžmá se ujal Jaromír Hnilička. Deska však nakonec nevyšla. Z tohoto monumentálního počinu, který do určité míry reprezentoval fúzi s oblastí artificiální hudby, se na trhu objevila jen píseň Ticho (na supraphonském sampleru) a On na mne zapomíná (na singlu Supraphonu pod názvem Zpívám a hlavu si lámu)“22 Vydání se Odyssea dočkala až v roce 1990. V roce

1969

dělali předkapelu

Beach

Boys,

jako doprovodná

kapela

(bez Ulrychových) účinkovali v inscenaci Hair. Po roce 1970 kapela úplně upustila od anglických textů i západních stylizací, zaměřili s víc na akustické nástroje, natočili desky 13HP (1971), Hej, dámy, děti a páni! (1972)

22

Online zdroj, Český hudební slovník osob a institucí, Petr Ch. Kalina, poslední úprava 12.9.2006, dostupné z , [cit. 15.3.2008]

15

a vytvořili písničkový pořad Nepůjdeme do kláštera. Poté Atlantis jako skupina v roce 1973 úplně zanikla. Sourozenci Ulrychovi však ani na chvíli nepřestali tvořit. Přestože měli problémy s vydáváním svých děl, točili a pracovali dál. A díky své lásce k moravské „notě“ se rozhodli začít hrát s cimbálem. A tak vznikají Javory – s operním zpěvákem Zdeňkem Šmukařem, houslistou Sloukou, cimbalistou Olivou a kontrabasistou Hanákem – a jejich první velký počin deska a vzápětí scénické provedení příběhu Nikoly Šuhaje loupežníka, podle Olbrachtovy předlohy. Pak přišla velká řada desek u veřejnosti různě dobře přijatých. Rozhodně všechny desky a veškerá tvorba Javorů byla inspirovaná jak hudebně tak texty velkou a pestrou směskou zdrojů. Petr Ulrych zhudebňoval texty své, poezii mistrů jako byl Jan Skácel, Ladislav Nezdařil, Jiří Wolker ad., hledal vždy inspiraci v silných příbězích (Odyssea, Nikola Šuhaj, Markéta Lazarová). Hudební inspirace moravským folklorem byly vždy velmi zřetelné, ale Javory se neuzavíraly pouze do té jedné linie, občas naopak zpět přibíraly pro nahrávky nástroje typické pro rock a vraceli se k inspiracím bluesem apod. V průběhu času se v kapele vystřídala řada významných postav jako byl Jiří Pavlica nebo Petr Surý, až se sestava ustálila na zatím nejpevnějším základě sourozenců Ulrychových a manželů Štruncových. Skupina Javory v průběhu své více než třicetileté existence vytvořila řadu inspirativních

písní,

které

vycházejí

jak z moravského folkloru,

folkloru

židovského - Malé zrnko písku (1999) ze západních inspirací a především přímo z autora, který se celý život snaží řídit mottem: „Pod povrchem všeho, co bývá jako lidové označováno, zůstává vždycky naštěstí pořád ještě dost toho, co opravdu lidové je. Odolává dobovým nátěrům a povznáší se nad všechno přeceňování i podceňování.[…] prameny čisté vody.“ Javory se podílely na hudební složce řady divadelních představení - především pro brněnské Městské divadlo (Nikola Šuhaj, Legenda, Radúz a Mahulena, Koločava, Máj, Markéta Lazarová), filmovou hudbu (největší úspěch sklidila hudba k filmu Díky za každé nové ráno).

16

Javory a vůbec skupiny kolem sourozenců Ulrychových byly jakousi předzvěstí world music na Moravě a zároveň jsou v současnosti jedním z jejích čelních představitelů. Po celou dobu své existence jsou na moravské (i české) scéně neopominutelným fenoménem, se kterým se každý další hudebník, který chce sáhnout k moravskému folkloru, musí seznámit a vyrovnat. 3.2 Vlastimil Redl – Fleret, Každý den jinak, AG Flek ad. Vlasta Redl se hlasitě brání jakémukoliv zařazování do hudebních žánrů. Z vnějšího pohledu je jeho hudba zkrátka svá. Od osmdesátých let tvoří nejen texty ale i hudbu pro své projekty s nejrůznějšími skupinami. Byl u folkových začátků kapely Fleret, která je dodnes jedním z předních představitelů tvrdšího bigbítu s valašskou lidovou hudbou a zasloužila by si také vlastní kapitolu. Fleret zpívá většinou v nářečí, hraje své i tradiční písničky. Často vystupuje s Jarmilou Šulákovou – zasloužilou zpěvačkou, která prošla celou poválečnou érou folklorismu v českém prostředí, vystupovala s BROLNem a dalšími soubory. Dnes je královnou matkou Valašského království. V. Redl vystupoval mimo jiné se skupinou AG Flek, a vedl svou vlastní hudební formaci pod názvem Každý den jinak a dalšími. V roce 1994 spolupracoval s Hradišťanem na jedné z přelomových desek prolínání různých žánrů s lidovou hudbou - Vlasta Redl - AG Flek, Hradišťan – Jiří Pavlica (1994). Redlova tvorba je jednoznačně písničkářská – jeho písničky jsou jak folkové, tak z něj automaticky tryská tvorba, která zní jako ohlasy lidových písní (Sbohem galánečko, Réhradice, Čí že ste husličky, …). Se Zuzanou Homolovou se podílel na albu Slovenské balady (1999) zároveň připravuje projekty s folkovými písničkáři v tom pravém, českém slova smyslu jako jsou Samson Lenk nebo Slávek Janoušek. Vlasta Redl je postava stojící poněkud mimo žánry, styly, je přijímán bez velkých a hlasitých reklamních kampaní jako přirozená součást moravského hudebního života.

17

3.3 Čechomor Kapel, které kombinují tvrdší rock s lidovou hudbou nebylo mnoho. Výjimku tvořila např. kapela z Valašského Meziříčí – Ciment, která v 80. letech do svých většinou autorských písniček komponovali prvky lidové – prvotně zpěvem frontmana Petra Zezulky, který celkem striktně zpívá pouze v nářečí, sekundárně také hudebními inspiracemi. Kapelou, která prosadila kombinaci bigbeatu s lidovou hudbou jako svébytný a obecně populární hudební fenomén, se stala až 1. Českomoravská nezávislá hudební společnost vznikla v roce 1988 z muzikantů, kteří hráli na pražském Výstavišti v rámci tzv.

„Starého tržiště“

jako doprovod

k prezentaci starých

řemesel apod. Postupně se ze s nadsázkou založené skupiny stalo uskupení, které si dalo za cíl zpřístupňovat lidové písničky především ze sbírek Sušila a Bartoše stala jedna z komerčně nejúspěšnějších kapel v Česku vůbec. V průběhu své existence vyzkoušel Čechomor řadu odlišných přístupů k folkloru (resp. k písním, která většinou vybírají ze starých sbírek). Začínali s akustickými nástroji a nepoučenou interpretací, která ovšem měla přece jen k lidovosti blízko. Postupně ale zvuk kapely přehoupl k tvrdšímu rockovému pojetí. Přibyly bicí a druhé album Proměny (2001) mělo od obého – rocku i lidové písničky - zhruba stejně. Vznikla jakási populární směska, která dokázala

zaujmout

posluchače

Dalšími deskami pak Čechomor

všech

přetáhl

věkových strunu

i sociálních

trpělivosti u

skupin.

vyhraněných

posluchačů world music a přehoupl se do oblasti popu. Na desku Čechomor (2000) si pozval si hosty jako byl David Koller či Lenka Dusilová a komerční úspěch se dostavil. Dalším počinem byl pak výsledek spolupráce s Collegiem českých filharmoniků a Jazem Coolmanem Proměny (2001), za který získali hned tři ceny ANDĚL23, ovšem ne v žánrových, ale přímo v hlavních kategoriích. 23

ANDĚL, cena ANDĚL, popř. ANDĚL ALLIANZ – cena udělovaná v České republice Akademií populární hudby od roku 1999. Volně navazuje na tradici Výročních československých hudebních cen a Grammy. Cena se uděluje v tzv. hlavních kategoriích (nejlepší zpěvák, skupina apod.) a v kategoriích žánrových. Tyto žánrové kategorie se postupně mění, některé zanikají a vznikají nové. Kategorie world music se uděluje od roku 2003. Žánrové ceny se udělují kapelám, které vydaly v daném roce desku. Akademie populární hudby je složena z tzv. „akademiků“ – hudebních publicistů, vydavatelů a dalších odborníků zabývajících se soustavně populární hudbou v tom nejširším slova smyslu apod.

18

V současné době tato pražsko-moravská kapela pod producentským vedením Bena Mandelsona, jedné ze zakladatelských postav world music vůbec, významného producenta, hudebníka a organizátora, vydala desku Co sa stalo nové (2005), na které se zvukově vrací od rocku a symfonických úprav k jednoduššímu zvuku. Čechomor, ačkoliv se nedá označit za typické moravské uskupení udělal v devadesátých

letech

pro popularizaci lidově-rockově-bigbeatových

fúzí

v českém prostředí asi nejvíce. Podobným způsobem pak s lidovou hudbou začala pracovat řada dalších kapel jako je Benedikta, Koňaboj, Docuku. Každá z nich po svém, využívaje různých inspiračních zdrojů (většinou bližších živoucím zbytkům folkloru), každá patrně z jiných důvodů, každá s jiným cílem a jiným posluchačských úspěchem, ale každá by vydala na samostatnou kapitolu, jakou ovšem v této práci především kvůli malému rozsahu, který bakalářská práce poskytuje, nenajdeme. 3.4 Hradišťan Hradišťan je hudební těleso s vysokou interpretační úrovní. Vystupuje v tradičním

složení

cimbálové

muziky,

tedy

seskupení

typickém

pro tzv. folklorismus, má ovšem nezvykle široký žánrový záběr, převážně vysokoškolsky vzdělané muzikanty a jeho repertoár je v oblasti cimbálových muzik naprosto nevídaný. Jeho hudba je jedním z nejtypičtějších příkladů prolínání folklorismu a world music. Cesty od tradičního, středoevropského vidění folkloru jako zajímavého jevu, který je třeba opatrovat, chránit a hrát v co nejpůvodnější podobě k vidění volnějšímu, otevřenějšímu, kreativnějšímu, kdy se často a zajímavě pouští do nejrůznějších

fúzí,

kooperací

a

vzájemně

obohacujících

spoluprací

s hudebníky nejrůznějšího geografického, etnického i hudebního původu. V roce 1950, kdy Hradišťan vznikl, navázal na činnost tzv. krúžkařského hnutí. V 50. letech soubor následoval oficiální názory na „lidovou“ tradici v současném životě, dokonce v roce 1952 dostal cenu Klementa Gottwalda za tvz. „novou lidovou tvorbu“. Vedoucími osobnostmi prvních desetiletí byli Jaroslav Staněk

19

a J. Čech, kteří vedli soubor a ovlivňovali jeho způsob práce. Posunuli tehdejší chápání prezentace folklóru od volného předvádění hudebních a tanečních čísel směrem k propracovanějším kompozicím, které již snesly měřítka umělecké práce. Hradišťan především v 60. letech sklízel velké úspěchy na poli prezentace lidové hudby a to v mezinárodním měřítku. Po roce 1968 přišel útlum, řada z členů nemohla politických důvodů vystupovat a Hradišťan na nějakou dobu nebyl veřejně k vidění. V roce 1974 byla ale jeho aktivita obnovena a od té doby trvá jeho umělecký vzestup, a především velký zájem publika. V roce 1978 se stal primášem a uměleckým vedoucím houslista, muzikolog, dlouholetý rozhlasový redaktor a hudební skladatel Jiří Pavlica (byl také členem např. skupiny Javory, atd.). Pod jeho vedením a díky jeho kreativitě se začal repertoár souboru postupně měnit,

posouvat

se.

z oblasti uherskohradišťska,

Soubor

přestal

Dolňácka

a

hrát

jen

folklorní

moravsko-slovenského

písně pomezí.

Zprofesionalizoval se a výběr dramaturgie začal vycházet z širších souvislostí. Moravský folklor přestává být pro Hradišťan jediným inspiračním zdrojem a stává se jen jedním z nich, také se stále víc prosazuje autorská tvorba Jiřího Pavlici. Soubor má v současné době silnou taneční složku, která především pod vedením Ladislavy Košíkové vytváří velkou část image souboru. Hradišťan si svým specifickým přístupem, otevřeností získává a nové a nové příznivce a zároveň si udržuje své stálé publikum, které ho milovalo jako cimbálovou muziku. Na otázku, zda se Hradišťan hlásí k world muic odpověděl Jiří Pavlica: „Tímto (myšleno fúze, inspirace folklorem apod., pozn. autorky) způsobem pracuji již hodně let, dříve, než se u nás o nějaké world music psalo a mluvilo. Raději chci být zařazován do alternativní scény, protože ta je otevřená. Klíč k world music je v lidském svědomí. World music lze dnes chápat jako jistou módní, tedy i obchodní záležitost, nebo jako hledání čistého nového inspiračního zdroje. Na první případ se umělecká kritéria nevztahují, jde o byznys. Druhá možnost, věříme-li v poctivost tvůrců, že jejich inspirace etnickou hudbou je

20

studánkou čisté vody a ne berličkou nedostatku vlastní inspirace, je dobrá. Ale ani to ještě není zárukou kvalitního uměleckého výsledku.“24 Nebo také: „Zařazení do škatulky world music jako do obchodního artiklu se všemi z toho plnoucími pro a proti by bylo takové definitivní zařazení. Je to totéž, jako když mě někdo dvacet let zazdíval do folkloru, ale já jsem to, co jsem

dělal,

chápal

v daleko širších

souvislostech.

Jsem

svobodný

člověk a chci reagovat svobodně. Je mi jedno, jestli část mé práce bude zařazována tam, či onam.“25 Jiří Pavlica si od počátku své činnosti s Hradišťanem vzal za svůj cíl, nejen otevřít ho vlivům zvenčí, ale také proniknout hlouběji do moravského lidového dědictví (např. jako jeden z prvních veřejně upozornil na to, že stolový cimbál má v moravské tradici své místo teprve od začátku 20. století apod.). První titul, který poněkud vybočil z běžné produkce Hradišťanu bylo LP Byla vojna byla (1982), kde se Hradišťan obrátil ke starším kořenům, snažil se najít tradici před příchodem cimbálu, před zásahem obrozenců a ve své době a ačkoliv dnes se to zdá neuvěřitelné, narážel s ní Jiří Pavlica „na odpor“ prakticky všude. V té době byl folklor cosi nedotknutelného, postaveného na piedestal. Takže jsem narážel nejen u těch lidí, kteří to dělali, a proto to poměřovali zevnitř, ale i u těch, kteří o tom rozhodovali. Ale ten jejich pohled se nedal udržet trvale.“26 Jak sám Pavlica říká, není to deska zas tak revoluční a geniální, ale byla jistým osvěžením, pomohla uvolnit přistupování k folkloru na folkloristické

scéně

a

svou

oblibu

si mezi publikem

i odborníky

získalo během několika let. A pak Hradišťan hledal dál, protože, jak Jiří Pavlica uvedl, nechtěli pořád dokola omílat jen to, co už znali. Navazovali spolupráci s lidovými zpěváky (Martin Hrbáč, Vlasta Grycová), Komorním orchestrem Leoše Janáčka a dalšími, začali vystupovat na folkových festivalech a lehce překročili hranice folklorní posluchačské obce. 24

Jiří Pavlica v rozhovoru Tři Pé Jury Pavlici pro časopis Muzikus ze 3.10.2001, dostupné z , [cit. 15.3.2008] 25 Jiří Pavlica v rozhovoru s Lenkou Foltýnovou pro časopis Harmonie, 3.10.2001, dostupné z , [cit. 15.3.2008] 26 Jiří Pavlica v rozhovoru s Jiřím m. Brabcem, pro Kulturní Magazín, dostupné z , [cit. 15.3.2008]

21

(Vzhledem k rozsáhlé diskografie souboru, budou zmíněny jen desky, které se autorce zdají zásadní nebo zajímavé v kontextu tématu world music). V roce 1994 vydali dvě velmi rozdílné, ale zásadní desky: Vlasta Redl - AG Flek, Hradišťan – Jiří Pavlica a Ozvěny duše (1994). Deska Hradišťan a AG Flek přinesla později tolik populární spojení bigbítu a folklorní melodiky. Výjimečné je tím, že přišlo ve velmi brzkých 90. letech, kdy tato tradice u nás nebyla ještě nijak výrazně zavedená (kromě již dříve zmíněných průkopníků) a také tím, že šlo u spojení dvou fungujících kapel, které si dělaly svou hudbu po svém, měly vztah jak k moravské hudbě, tak k rockovým finesám. Na desce se střídaly písně Redlovy, lidové i Pavlicovy. Ve stejném roce vyšla i deska Ozvěny duše, což byl exkurz do historie moravské hudby v podobě autentických i autorských skladeb – od Velkomoravského chorálu, přes renesanční, barokní až po současné skladby. Pak přišla deska V Brně na Špilberku stojí vraný kůň (1996), kde Hradišťan ve spolupráci s brněnskými Gajdoši s Otakarem

Pokorným

a

Cimbálovou

muzikou Martina Hrbáče natočil desku lidových písní o Brně a jeho hradě Špilberku, které interpretuje každý soubor po svém. V roce 1997 vyšla deska Svítání (1997), ve které se Hradišťan poprvé pokusil o propojení s úplně jinou hudební kulturou, s jinými etnickými vazbami a to spojením s perkusistou Yaz Kazem japonského původu. Je to deska nesporně zajímavá, ale jak Pavlica jednou přiznal, nebyl s ní sám úplně spokojen. „Mám pocit, že mnohem víc než to etnicky japonské tam vnesl právě vlivy všelijakých newyorských fúzí. Hudebních nápadů je na té desce hodně, ale to je jen výsledek zoufalé snahy nahradit absenci něčeho jiného, co jsem tam chtěl mít.“27 Rozhodně je to deska velmi zajímavě fúzující vlivy moravské, japonské, ale i brazilské, africké či indonézské a nabízí neobvyklé barvy a rytmické paterny, texty jak lidové moravské, tak tradiční japonské, ovšem všechny v českém překladu atd. V dalších letech vznikly desky v kooperaci s Bambini di Praga nebo Spirituál kvintetem. 27

Jiří Pavlica v rozhovoru s Jiřím m. Brabcem pro časopis Folk & Country, dostupné z , [cit. 15.3.2008]

22

Nesporně

nejzásadnější

deskou,

resp.

Projektem

konce

90.

let

je

pak O slunovratu (projekt 1998, CD pak 1999). Pásmo autorských skladeb Jiřího Pavlici na texty Jana Skácela (popř. lidový, či biblický text). Tematicky projekt O slunovratu vychází z neustálého koloběhu roku, života, světa. Poetické texty Jana Skácela spolu s jedinečnou, hudbou kombinující cimbálkový zvuk Hradišťanu s dalšími nástroji a skvělým tanečním (později i hraným, klipovým) doprovodem získaly obrovskou popularitu a zastupují v tvorbě souboru podle J. Pavlici „návrat k rodné krajině, do lůna moravské duše a reakce na dobu, která přináší chaos a zmatení hodnot. V návratu k základním věcem – ke smyslu řádu v přírodě i v lidském životě - jsem chtěl prostřednictvím nádherné Skácelovy poezie vyjádřit něco, co jednoznačně osloví vnímavého člověka.“28 Další výraznou deskou pak byl Mys dobré naděje (2001), kde Hradišťan navázal na tradici hledání a propojování moravských kořenů s hudbou odjinud. Tentokrát byl hlavním spolutvůrcem jihoafrický univerzitní vyučující, Dizu Plaatjies. Dizu je jak autentický interpret hudby kmene Mpondomise a zároveň teoretik, který o tradiční hudbě přednáší na univerzitě. Mys dobré naděje natočený napůl v České republice, napůl v Kapském městě ve spolupráci s Ars Brunensis Chorus, Wilhanovým kvartetem a skupinou Talant propojuje tradiční lidové africké písně, autorské Pavlicovy písně na texty Jiřího moravského Brabce a Jana Skácela. Symbolické propojení celého alba se nachází v linii děje desky. Mapuje lidský život – od zrození, přes lásku, smutek, až ke smrti – který je stejný jak ve střední Evropě, tak v jižní Africe. Zatím posledním velkým fúzujícím projektem je Chvění – suita dialogů (2007), na které spolupracovala altajská skupina alikvotních zpěváků Altai Kai, Jumping Drums a Filharmonie Brno. Další projekty Jiřího Pavlici (a ne vždy pouze s Hradišťanem, ale i s jinými seskupeními) byly záznamy z multižánrového hudebního pořadu ostravského studia České televize „Sešli se…“, který Pavlica několik let moderoval a autorsky se na něm podílel (na jeho místo pak nastoupil Tomáš Kočko), desky Pavlicovy tvorby „vážné“ hudby jako je Pavlica/Zrunek - Pastoral masses 28

Jiří Pavlica v rozhovoru s Jiřím m. Brabcem, pro Kulturní Magazín, dostupné z , cit. 15.3.2008]

23

(2000) deska Prší déšť (1994) se Zuzanou Lapčíkovou a Emilem Villickým, o které se zmíníme v dalších kapitolách atd. Tento soubor a sám Jiří Pavlica by při podrobnějším zkoumání vydali na celou samostatnou práci. Rozhodně jde o jeden z nejreprezentativnějších souborů jak lidové hudby tak world music, který Českou republiku často a úspěšně reprezentuje po celém světě a snaží se svou tvorbou přispět svými jednotlivými „kamínky do hudební mozaiky29“ celého světa.

3.5 Zuzana Lapčíková Vystudovaná muzikoložka a etnoložka, která se od dětství věnuje hře na klavír i cimbál, tančí a zpívá. Díky rodinnému zázemí se začala hudebně rozvíjet na poli moravské lidové písně a hudby. Je typickou představitelkou folkloristky propojující svou tvorbu s jinými žánry ve smyslu, jaký definoval Milan Páleš jako obecný princip vzniku world music u nás vůbec30. Prošla řadou moravských cimbálových souborů (v jednom z nich - Včelaranu po sedmnáct let působila jako vedoucí hudební i taneční složky), vystupovala s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů, různými komorními seskupeními i orchestrálními tělesy. Její nejvýznamnější počiny na poli world music jsou desky, které natočila s Emilem Viklickým, Jiřím Pavlicou - Trio Ad libitum (Prší déšť, 1994), Georgem Mrazem (Morava, 2001), Josefem Fečem (Černobílá, 2006) ad, kde propojuje moravský folklor s jazzovými inspiracemi, romskou tematikou ad. Její hudební aktivity přesahují běžný rámec aktivit cimbalistky – podílela se na přípravě hudby k několika divadelním (Balady, …) představením, spojila se s tělesy artificiální hudby (od barokní po současnou) i jazzovými formacemi.

29

Jiří Pavlica z rozhovoru pro Deník Právo, září 2004, Jaroslav Špulák, dostupné z , [cit. 15.3.2008] 30 „Česká a především moravská world music u nás zhusta vznikala vlastně jakýmsi unavením se folkloristů. Díky tomu, že už nechtěli stále dokola hrát zakonzervovaný folklor v takové formě, v jaké ho převzali od předchozích generací a začali hledat nová možná propojení s jinými hudebními oblastmi“. Milan Páleš v osobním rozhovoru z 8.2.2008.

24

Do všech svých hudebních projektů, ať jsou otevřeny jakýmkoliv směrem a ať spolupracuje s kýmkoliv, zapojuje prvky svého osobitě pojatého moravského folkloru, a svým nezaměnitelně čistým hlasem oživuje staré lidové písně v nových kontextech. 3.6 Emil Viklický Emil Viklický, vystudovaný numerický matematik, známý mezi širší veřejností nejen v Evropě jako vynikající jazzový pianista a skladatel sám sebe nevnímá jen jako jazzmana. „To slovo moc nesnáším. Nějak jsou mi cizí kategorie vytvářené hudebními publicisty. Vždy jsem z omezené krabičky jazzu vyskakoval na všechny strany.“31 Jeho cesty jiným, než čistě jazzovým směrem se projevují jak jeho zájmem o artificiální hudbu (několik oper, menší komorní díla nebo v poslední době melodram na texty Václava Havla) tak o nejrůznější fúze a prolínání se především s moravským folklorem. Při těchto kooperacích a vzájemném ovlivňování se buď přímo s moravskou hudbou nebo s hudebníky hrajícími tradiční lidovou hudbu využívá podobnosti moravské hudby s blues, často staví na zvláštní harmonii východomoravských písní, kde přetrvávají tzv. staré modální stupnice, drží se typického způsobu modulací i melodiky.32 Nejvýraznějšími deskami, na kterých se dotknul kořenů moravské tradiční hudby (byť v různé míře) jsou V Holomóci městě (1978), Za horama, za lesama (1990), Prší déšť (1994), Moravské písně milostné (1999), Uspávanky (2001), Morava (2001), Moravian Gems (2007). Na těchto deskách participovala řada vynikajících interpretů jako je George Mráz, Zuzana Lapčíková, Jiří Pavlica (s těmito tvořili po jistou dobu trio Ad libitum), Iva Bittová ad. 31

Citováno z emailu Emila Viklického ze dne 22.2.2008 „…Known for combining the melodism and tonalities of Moravian folk music with modern jazz harmonies and classical orchestration in a distinctly individual style…“ z článku v All about jazz z 31.10.2006 Emil Viklický: Patriarch of Czech Jazz Piano, Victor Verney, online zdroj, dostupné z , [cit. 24.3.2008]

32

25

Jeho všestrannost, hudební otevřenost a vazba na moravské hudební kořeny ho řadí do proudu world music, který on sám ovšem neuznává. „…mě publicistická rozdělení hudby na žánry vůbec nezajímají…“ 3.7 Tomáš Kočko & ORCHESTR Tato moravská (zde tento pojem sedí přesně, muzikanti ORCHESTRu žijí po celé Moravě) kapela, jak už název napovídá, stojí jednoznačně na osobnosti svého frontmana, Tomáše Kočka. Ten jako výhradní autor hudby této formace spojil svůj nástup na hudební scénu s muzikou, která ještě kolidovala mezi folkem (kterému se věnoval od raného mládí) a world music. Po folkových začátcích se prosadil se zhudebněnými básněmi Ladislava Nezdařila, filologa žijícího ponejvíce v Praze, který svou literární tvorbu zasvětil rodnému Valašsku (Rožnovsku), jeho nářečí, pověstem o zbojnících i tradičnímu valašskému způsobu života. Kočko jeho básně ze sbírky Horní chlapci začal zhudebňovat na popud Petra Ulrycha a v roce 1999, po mnoha letech profilace s tehdy tříčlenným ORCHESTRem natočil první desku Horní chlapci (1999), která svou poetikou a průzračností zaujala jak veřejnost, tak hudební publicisty (Debut roku 1999 v časopise Folk&Country, etc.). Od této chvíle vydala formace TK&O už pět dalších desek. Každá z nich přináší nové poselství, nový obsah jak literární, tak hudební. Na desce Ondráš aneb Do kamene tesané (2000) se oprostil od Nezdařilových textů a použil i lidovou poezii či své vlastní texty a desku vystavěl jako jakousi malou operu – příběh beskydského zbojníka Ondráše. Na dalším albu Hodovnice (2001) sáhl k hlubším, pohanským kořenům. Odvolává se na tradice starých Slovanů a deska je pojata jako mapa předkřesťanských svátků v průběhu roku na lidové i autorské texty. Tady už žádný z recenzentů nepoužil označení folková hudba. T. Kočko se se svým ORCHESTRem vydělil ze škatulky písničkáře a přešel kamsi dál, ačkoliv akustickou kytaru neodložil (pouze ji rozšířil o mandolínu). Inspirace lidovou moravskou hudbou nezapírá ani nástrojových obsazením ani melodikou, ale stále více se otevírá jiným stylům, zvukovým možnostem, rytmice.

26

Neřadové CD Sadné zrno (2002) natočené s podporou cimbálové muziky je návratem

k Nezdařilovi,

poctou

jeho tvorbě

u příležitosti

prvního

necenzurovaného vydání jeho básní. Další deska Do tanca! (2003) ale jasně určuje, že Kočko nezůstává stát na místě. Tato deska pomocí akustických nástrojů dosahuje tzv. rockového drivu a jako jediná z Kočkových desek neobsahuje žádný jasně a srozumitelně definovaný příběh. Zatím poslední deska Poplór (2006) - ANDĚL ALLIANZ 2006 v kategorii world music, 13. místo ve WMCE33) naopak příběhů nese celou řadu. T. Kočko si poprvé přizval na desku muzikanty z jiných oblastí a to hned víc než třicet. Pokusil se o – jak už název napovídá – propojení populární hudby s lidovou. Ale ne jen tím, že by tradiční píseň a přidal k ní něco typického pro pop. Lidová hudba je podle něj totiž právě takovou pop music, tedy tím, co poslouchá obyčejný lid. A tak na ploše devíti relativně rozsáhlých písní prošel všemi regiony, které kulturně zasáhla Velká Morava a přisoudil - většinou na základě nějaké skutečné tradiční písně - každému z nich jakoby jeden styl populární hudby. Písně pojmenoval podle regionů, kterých se týkají. Takže na desce najdeme poprockovou Českou, reggae song Beskyd-ska, hospodsky bluesovou Srbskou, doom metalově laděnou Pohanskou apod. To vše na základě akustického ORCHESTRu, který v koncertní formě kromě leadera s kytarou či mandolínou stále čítá pouze čtyři hráče (flétny, píšťaly, housle, violy, citerový cimbálek, kontrabas a perkuse), ale přesto většinu písní z alba umí zahrát, a s jasnou myšlenkou, proč je jeho hudba právě taková. Kočko patří k jedněm z nejpoučenějších hudebníků mladé generace world music u nás (ne nadarmo za jeho deskami jako kmotrové stojí přední odborníci jako Petr Ulrych, Jiří Pavlica nebo Miloš Štědroň), svou tvorbu promýšlí i mimohudebně a staví na neotřelosti nápadů a jedinečnosti zvuku své kapely. 33

WMCE (World Music European Charts) – DJs (v tomto smyslu chápejme DJs jako hudební

odborníky, nejčastěji pracující v rádiích apod.) z pětadvaceti evropských zemí vybírají z nově vzniklých WM nahrávek z celého světa to nejlepší sestavují z nich žebříček. Zveřejňuje se prvních 20 míst. Z České republiky se zatím umístil pouze Čechomor (19. místo) a Tomáš Kočko & ORCHESTR (13. místo - 2006).

27

Kočko se

neuzavírá

ani jiným

aktivitám,

skládá

hudbu

k divadelním

představením (autorský muzikál Ondraszek - pan Łysej Góry pro Těšínské divadlo, pohádka Kouzelná píšťalka aneb Kutululů z Beskyd dolů pro brněnské divadlo Radost…), režíruje a je mimo jiné velmi úspěšným producentem doom metalové kapely Silent Stream of Godless Elegy. 3.8 Jiří Plocek – Teagrass a Hudecká úderka Jiří Plocek, hudební publicista a doktor přírodních věd se od mládí vedle vědy věnoval také hudbě. Jako mandolínista vystupoval např. s kapelou Poutníci. V roce

1990

byl

pak u

zrodu

formace

Teagrass,

která

vycházel

„z bluegrassového stylu i instrumentace (odtud ten „grass” v názvu) a snažila se asimilovat i prvky z jiných hudebních stylů (folku, folklóru, jazzu, atd.). Snažila se vytvářet muziku pohodovou a zajímavou pro chvíle, kterým se anglicky říká teatime, posezení při čaji. Odtud ten tea v názvu.“34 Kapela to byla založená především na instrumentální složce, i když se v průběhu její existence vystřídalo i několik zpěvaček. Rozhodně šlo o sestavu vynikajících muzikantů, kteří postupně od západních inspirací bluegrassem a dalšími americkými žánry přešli „cestou na východ“35 a dospěli k inspiracím naší lidovou hudbou, resp. hudbou moravské provenience a hudby blízké tzv. Karpatskému oblouku. Jiří Plocek pak zhruba v době ukončení aktivity Teagrassu v roce 2004 založil duo s Jitkou Šuranskou, se kterou se vrací k hudecké tradici. Vystupují často u nás i ve světě (Rudolstadt atd.) pod názvem Hudecká úderka. S několika hosty vydali desku Písňobraní (2005); ANDĚL 2005, kategorie world music.

3.9 Iva Bittová Iva Bittová (zpěvačka – i operní pěvkyně, houslistka, skladatelka, …) je nesporně jednou z mezinárodně nejúspěšnějších hudebnic českého původu vůbec. Vystupovala v Carnegie Hall i na New Yorských operních scénách. 34

Online zdroj, Jiří Plocek, citováno 21.3.2008, dostupné z , [cit. 21.3.2008] 35 Název jedné z desek

28

Sama o své tvorbě říká říká: „…celý život se pohybuji bez ohraničení žánrů. Je to pro mne důležité a cítím se tak komunikativnější a svobodnější. Určitě hlouběji pronikám do klasické a jazzové hudby a do folkloru!“. Brání se škatulce world music, jako36 ostatně většina hudebníků, pokud se jich někdo přímo zeptá, zda se cítí být představiteli world music (ze zkušenosti při sbírání podkladů pro tuto práci lze sestavit statistiku, že jisté námitky proti zařazení do world music má víc než polovina dotázaných). Zatímco v českém prostředí je vnímána spíše jako představitelka alternativní, (tzv. brněnské) scény, v zahraničí je její projev považován za world music. A to z podobných důvodů jako je tomu například u TARA FUKI. Proto, že je její hudba jedinečná, nesrovnatelná s ničím, co dělá kdokoliv jiný. Ovšem Ivě Bittové nelze upřít ani propojení s folklorem. Velká část jejích textů i melodií už od počátku s moravským a slovenským folklorem souvisela. A to už stejně tak v raném období, kdy hrála se skupinou Dunaj, jako později s Pavlem Fajtem, Škampovým kvartetem, Bang On a Can All Stars či mnoha jinými. Bittová je velmi produktivní a vydává jedno album za druhým (nejen v ČR, ale i v USA nebo Japonsku). Pro zmapování a zhodnocení celé její tvorby by byla třeba celá další bakalářská práce, ovšem folklorem ovlivněné desky jsou např. Moravian Gems (2007), kde s Georgem Mrazem a Emilem Viklickým (vystřídala původně přizvanou Zuzanu Lapčíkovou) ztvárnila jedinečným způsobem moravské balady v jazzovém hávu. Stejně zajímavé je např. její pojetí Janáčkovy Moravské lidové poezie v písních za doprovodu Škampova kvarteta. 3.10 Ida Kelarová Ida Kelarová, sestra Ivy Bittové se hlásí k romským kořenům. Jak sama uvádí, po letech hledání svého skutečného já v České republice i v cizině pochopila, že krvi svého otce neuteče, a začala se věnovat romské hudbě. Vyučuje zpěvu a používání hlasu ve své „Mezinárodní škole pro lidský hlas“. Z jejích absolventů postavila sbor Apsora, se kterým koncertují po celém světě. Se svým partnerem Desideriem Dudžou má kapelu Romano Rat (Romská krev), kde mísí romskou emocionalitu s jazzovým zvukem skupiny. 36

Iva Bittová v osobním emailu z 26.2.2008

29

Jako vůdčí osobnost se podílela na projektech sdružujících ženy na hudební scéně Na koštěti do nebe nebo Ozvěny ženské duše. Pořádá mezinárodní festival „Gypsy celebration“ na hradě Svojanově a další aktivity, které propagují romskou

hudbu,

poezii a

další

projevy

tradiční

romské

společnosti,

jako specifického etnika, které má co předávat zbytku světa. Vystupuje na mezinárodních festivalech zaměřených na romské etnikum. 3.11 Gulo čar Brněnská funky kapela Gulo čar je dalším specifickým jevem na české scéně hudební

scéně.

I proto,

že

ačkoliv oni sami (ostatně

i část

publicistů

s nimi souhlasí) se za world music kapelu neprohlašují, dostali v roce 2003 žánrovou cenu Anděl za svou druhou desku Baro drom (2003) právě v této kategorii. Připomeňme ještě jako perličku, že tento rok byl vůbec první, kdy byla kategorie world music vyhlášena. Akademici to zkrátka viděli takto. Jak se to mohlo stát? Na první, český pohled se nabízí jedna možnost, a to ta, že Gulo čar je kapela složená téměř ze samých Romů, tedy etnické menšiny žijící v České republice a hraje, jak sami říkají „moderní romskou hudbu“, tedy hudbu která je tedy rozhodně etnická. Jejich hudba se vyvíjí a mění s každým dalším albem, ale v podstatě vychází z romské tradice potud, že většina textů je v romštině. Nejsou to ale žádné tradiční romské písničky, naopak je to vlastní tvorba vyprávějící o vnitřním životě autora (většinou leader kapely Pavel Dirda), lásce k Bohu, vztahu ke světu a rasových problémech, které jsou v naší společnosti stále živé. Například do názvu jejich posledního turné s novou deskou si dali slogan „Likviduj česká ghetta“, a mezi svými písničkami promlouvali o nutnosti vzájemné

vstřícnosti

a

pochopení

mezi bílými obyvateli naší

země,

bezproblémovými Romy i Romy, kteří jsou se svým izolovaným způsobem života třeba i spokojení. Potud tedy jeden možný důvod, proč zařadit Gulo čar k world music. Druhá možnost je ta, že akademikové37 zkrátka vnímají world music světověji, jako hudbu kombinující různé inspirace, žánry, fúze. 37

Viz cena pozn. 22

30

Hudebně totiž Gulo čar aspirují spíš na dráhu populární kapely, než žánrově omezené formace. Jejich hudba vykazuje prvky funky, jazzu, soulu a taneční hudby vůbec, obzvlášť po posledním albu Gipsy goes to Hollywood (2006), podle kritiky světovém albu vydaném u Sony BMG, kde jim producenta dělal baskytarista z Living Colour Doug Wimbish. Právě nad hudbou této kapely se díky zmíněným rozepřím mezi odborníky, zda jde o world music nebo ne, dá konkrétně demonstrovat zamyšlení nad současností, budoucností a vývojem world music. Jak už bylo mnohokrát řečeno, world music je pojem zastřešující velkou škálu hudebních stylů, typů hudby, různých přístupů a fúzí. V současné době bych ji bez obav právě díky této otevřenosti a spontánnímu přejímaní nejrůznějších vlivů označila za neprogresivnější hudební oblast vůbec. Dá se v dnešním světě vůbec najít hudba, která by nevycházela z nějaké tradice? Vše, co je ovlivněno jazzem,

vychází

z tradic

amerických

černochů

(i když

je

mezi nimi někdy cesta velmi dlouhá a spletitá). Podobně je to s ostatními žánry. Vše se postupně prolíná a ovlivňuje, souvisí se vším. Žijeme ve světě, kde nikdo není sám. A tak se v nominacích na cenu Anděl Allianz o tři roky později po Baro drom mohli objevit Gipsy.cz, kapela která hraje podle některých ten správný hip hop, pouze přenesený do českých podmínek. Je tedy otázka, zda hip hop obecně ve svém přirozeném prostředí je world music, zda to, že přenesení rapovaného protest songu rasové menšiny do jiných podmínek z něj dělá správnější world music a podobně. Dalo bys předpokládat (a také se to postupně děje), že právě tyto nejasnosti povedou k tomu, že se world music začne diferencovat na jednotlivé pododdíly.

3.12 Manželé Vedralovi - Muziga Horská karavana (Feng-jün Song) Vedralovi jako jedni z mála neprotestují proti označení world music. V průběhu jejich hudebního života se zabývali především svojí kapelou Muziga, ale řadu let spolupracovali např. s Feng-jün Song, zpěvačkou čínského původu, nebo vytvořili projekty s jazzovým orchestrem nebo filharmonií.

31

Abychom se vyhnuli opakování podobných frází, ponechme text o tvorbě manželů Vedralových na nich samých: „Jestliže jsme začátkem devadesátých let sáhli po lidových písničkách, udělali jsme to proto, že jsme po letech v podivném totalitním ghetu vykročili do světa a potřebovali jsme si odpovědět na otázku, kým vlastně jsme. V té době jsme o nějaké world music nevěděli zhola nic. Zajímala nás svoboda a svobodou v hudbě je jazz. Ale člověk nemůže být svobodný, když neví, kým je. (Byli jsme v Americe a neustále jsme vysvětlovali, jak jsme žili, jak přemýšlíme, odkud jsme... A pak jsme mezi jazzůvkami zahráli lidovku...) Sáhli jsme po hudebním a literárním útvaru, který nás přesahoval, který přesahoval období komunismu, období republiky, přesahoval staletí a přesto byl stále živý a silný. Sáhli jsme po tom, co bylo a je esencí vědomí a paměti generací. Čistou, opracovanou a abstrahovanou pamětí. Jen tam jsme se mohli dozvědět něco o sobě, najít něco pevného, co přesahuje módní vlny, směry, myšlenkové, politické i hudební úlety. Ale – nejsme a nikdy jsme nebyli praví lidoví muzikanti, kteří by dostali do kolébky přirozenost lidové interpretace folklóru. Byli jsme od počátku „pokažení“ vážnou hudbou, minimalismem, rockem, jazzem, folkem... – hudebními styly přesahujícími hranice... Nedokázali jsme a ani jsme nechtěli s lidovou písničkou pracovat „stylově čistě“ a zavedeně. Chtěli jsme s ní pracovat tak, jak to bylo přirozené nám, způsobem, který vychází z našeho hudebního cítění, které je ovlivněno světem... Když se potom objevila škatulka world music, přirozeně jsme se nejlépe hodili tam. Ale každé škatulkování je jen pomocná berlička obchodu, tak že to, jestli se naše hudba řadí tam, nebo onam, nám vlastně zas tak starosti nedělá. Co nám starosti dělá je, kam až můžeme zajít, abychom se k tomu daru předků – lidové písničce – chovali přeci jen uctivě a pokorně.“38

38

Jiří a Helena Vedralovi, citace z emailu ze dne 22.3.2008

32

3.13 Maraca Maraca je seskupení založené v roce 2000 ve Zlíně kolem dvou klíčových postav – kytaristy a skladatele Petra Filáka a zpěvačky, houslistky a violistky Gabriely Vermelho. Autorem hudební složky je většinou Petr Filák, který kromě klasického hudebního vzdělání má za sebou dlouhou a zajímavou hudební kariéru

u

nás i ve světě

a

často spolupracuje

na

různých

divadelních

představeních, což je v jeho hudbě trochu znát. Jak sám říká, snaží se, aby každé představení mělo svou specifickou atmosféru a obsah. Stejně tak i každá deska, takže jediné slovo, které se opakuje ve všech publicistických textech o této skupině je multižánrovost. Většina písniček stojí na fantastickém hlase Gabriely Vermelho, který má obrovský rozsah a jeho majitelka se nebrání využít jeho potenciál na maximum (ač se Maraca k takovým přirovnáním staví skepticky, bývá někdy přirovnávána k Ivě Bittové). V hudbě Maracy jsou nejen prvky jazzu, rocku, etnické hudby i elektroniky. Maraca by se při správném pohledu mohla považovat za kapelu hrající každý z těchto stylů. Podle mě Maraca splňuje bez všeho jedno z možných kritérií world music – je to jedna velká fúze. Ovšem nemusí si kvůli tomu zvát hosty, všechny tyto prvky spojuje přímo ve své vlastní tvorbě i bez vnějších vlivů. Proto se není co divit, že z pěti desek, které Maraca vydala je každá další výrazně odlišná od těch ostatních. Poslední tři CD – Longe (2003), Krvavé Balady (2005) a The body is too slow for me (2006) vyšla u Indies Records. CD Longe (2003) obsahuje zhudebněné texty portugalského básníka Fernanda Pessoy a akademiky zaujalo tak, že bylo nominováno na cenu Anděl v kategorii alternativa. Albem Krvavé balady se v očích veřejnosti Maraca jednoznačně zařadila do oblasti world music. Všechny písně vycházejí z nepříliš známé sbírky balad z uherskohradišťska, které sesbíral Pavel Popelka pod názvem "Příběhy v písních vyzpívané". Maraca přesně cituje texty i melodie těchto balad. O to zajímavější a nezvyklejší je pak přístup k instrumentální složce těchto písní. Často nedodržují původní rytmus, pouze náladu a pod čistým, melodicky předloze věrným zpěvem volně plynou harmonie a hudební doprovody typické

33

pro úplně jiné žánry. Nejde jen o přearanžování písničky tak, aby zněla rockově, Marace jde o postavení úplně nového celku. Zatím poslední deska The body is too slow for me se pouští do inspirací v oblasti ještě vzdálenějších - např. texty perského básníka žijícího v 13. století Džaláluddína Rúmího (myslitel, filosof a také zakladatel sufi - vířících dervišů), marocká lidová nebo autorská píseň hosta Amita Chatterjeeho (spolupracoval např. se Swingem, Carlosem Santanou nebo Joe Zawinulem); zároveň se na desce objevila, byť v novém kabátě i píseň Karla Kryla Salome – a to vše v jednotném kabátě hudby, která se ničím neomezuje a vychází ze všech inspirací, jaké kdy muzikanti Maracy potkali a byli jimi zaujati. Maraca je spíš studiová kapela, která přestože příliš nevystupuje, točí jedinečné desky, které nemají na naší scéně srovnatelné obdoby a vzbuzuje zájem na mezinárodní scéně. 3.14 TARA FUKI Duo převážně polsky zpívajících violoncellistek (Dorota Barová a Andrea Konstankiewicz) – seskupení, které hned tak jinde nepotkáte. Hudba Tara Fuki je založena na absolutní svobodě, improvizaci a neomezeném experimentování s hlasem

a

především

barvou

violoncella,

jako fascinujícího nástroje

s jedinečnými možnostmi. „Při tvorbě se ničím neomezujeme, vycházíme z improvizace a projevu našich vnitřních pocitů a emocí. Emoce jsou pro nás vůbec velmi důležité – i proto jsme si vybrali jméno Tara Fuki, což je zkomolenina slova tarafuri [tarafuri byly cikánské kapely, které v době vlády Marie Terezie hrály v Uhrách odvedencům a vojákům a svou hudbou jim dávaly odvahu a emocionálně je pozvedávaly, pozn. autorky]“, říká Dora Barová. Hudební publicisté v jejich hudbě často slyší názvuky moravského i polského folkloru, což Tara Fuki s úsměvem vysvětlují tím, že jim babičky zpívaly hodně písniček z regionu, kde vyrůstaly (severní Morava, Slezsko, česko-polské pomezí), které se jim vryly pod kůži a když tvoří, občas se chtě nechtě objeví a zazní, aniž by si toho Tara Fuki vůbec povšimly.

34

Tara Fuki prošly ve vnímaní českým publikem podobnou cestou jako například Maraca, v roce 2001 byly oceněny cenou ANDĚL v kategorii alternativní hudba (také Naděje roku). S jejich třetí deskou Auris (2007) ale přišel oficiální zlom a za rok 2007 získaly cenu ANDĚL ALLIANZ v oblasti world music. Možná

na tom

má

od komorního obsazení

svůj

podíl

to,

a

přizvaly

že

na

si hosty

poslední

desce

s nejrůznějšími

upustily

hudebními

zkušenostmi i nástroji jako je hang, buben kanjira, basklarinet či kytara a jejich hudba tím získala exotický nádech. Možná je to tím, že byly jako první česká kapela vybrány na WOMEX39, kde úspěšně reprezentovaly a zaujaly velkou spoustu promotérů a publicistů. A možná prostě tím, že je world music skutečně jedinou oblastí, která plně vystihuje obrovský záběr toho, čím vším je hudba TARA FUKI typická. Ostatně Dora Barová s nadsázkou definuje world music jako „veškerou hudbu na světě“. 3.15 Čankišou Čankišou představují na moravské i české scéně jev velmi ojedinělý. Inspirují se hudbou jednonohého lidu Čanki šamanů, umělců, multikulturních kočovníků, „postatlantického národa“, který postupem času migroval po celé Asii, zavítal i na Balkán,

prošel

do Afriky,

přeplaval

do jižní

Ameriky

a

někde

mezi těmi všemi cestami se vytratil z povrchu zemského. Ale jeho jedna stopa zůstala navždy vryta v kultuře i jazyku většiny národů světa. Tak zní ve zkratce vpravdě cimrmanovská pověst, kterou kolem sebe a své tvorby vytvořila brněnská kapela Čankišou vzniknuvší na konci 90. let. Fiktivní historie lidu Čanki se pomalu dostává do širšího povědomí a v roce 2007 vyšla dokonce 39

WOMEX (World Music Expo) – mezinárodní konference a veletrh hudby. Na WOMEX se pravidelně sjíždí tisíce akreditovaných zástupců hudební branže celého světa – organizátoři festivalů, vydavatelé, zástupci agentur, časopisů a hudebníků.. Je to široké veřejnosti uzavřený podnik, kde se ale zasvěcení můžou setkat se vším, co v současné době hýbe světem world music a hudby vůbec. WOMEX je akce putovní, je pořádán každý rok v jiné zemi, trvá tři dny, v průběhu nichž neustále zní hudba jak reprodukovaná, tak živé koncerty – odpoledne v rámci výstaviště, večer pak ty největší hvězdy vystoupí na plnohodnotném pódiu se samostatným koncertem. Zahrát si na WOMEXu je pro většinu kapel splněný sen, za každou zemi je vždy vybrána pouze jedna kapela či interpret (nebo taky vůbec nikdo, což se stává často) a to porotou tzv. Sedmi samurajů (také proměnlivá – v současné době k nim patří i český publicista Petr Dorůžka). V roce 2007 za Českou republiku vystoupilo duo TARA FUKI.

35

i kniha Ukopnutý palec (soundtrackem – vloženým, neřadovým CD Čankišou), kam různí autoři přispěli svou trochou vědomostí o tajemném lidu jednonohých do mlýna. Hudba Čankišou se označuje různě, od pojmu „bigbítová taneční etno dechovka“ až po kratší a o to častěji používaný souhrnný charakterizující pojem etno. Nechávají se volně inspirovat dá se říct vším, tradiční hudbou odkudkoliv (tedy s výjimkou hudby příliš blízké českým poměrům, slovanské, a vůbec západoevropské), nezapírají ale své rockové nebo i taneční zkušenosti a hudební dovednosti a všechny tyto prvky mísí na první pohled spíš intuitivně. V jejich hudbě převládá silná energie a schopnost oslovit jakéhokoliv posluchače, který je ochoten se podvolit. Čankišou bez obav využívají těch nejchytlavějších rytmů, neomezují se žádnou přesnou formou, stylem a ani jazykem, zpívají v jazyce, který označují za jazyk sluneční, prazáklad všech dalších jazyků. Hudba je to živelná, postavená na relativně tvrdém bigbeatovém základě (bicí, baskytara, kytara) a akordeonu oživená řadou etnických nástrojů hlavně dechových. Tato kapela si svou pověstí otevřela obrovské prostory jak v hudbě, kde se skutečně nemusejí na nic ohlížet, mohou vytvářet přesně podle své nálady a

nikdy

své

fanoušky

nemohou

šokovat

nebo rozladit,

tak i na

poli

marketingovém. Čankišou je jedna z mála českých kapel, která se nenápadně, ale jistě prosazuje na mezinárodní Mongolsku,

scéně.

kde

Zahráli si už

všude

slavili u

v Pákistánu, diváků

na

úspěchy

ostrově a

prý

Réunion, si tamní

posluchači pochvalovali, jak je jejich hudba krásně slovanská. Ze svých cest si přivážejí nové nástroje, inspirace a těmi pak zaujímají i na evropských festivalech (např. na jednom z největších a nejvýznamnějších – na Amsterdam Roots Festivalu). Čankišou dostávají často i druhé části svého názvu, tedy šou. Připravují pro své publikum skutečnou show, kdy se na pódiu s nimi mohou objevit tanečnice, plivači ohně, akrobaté apod. Čankišou vydali už tři řadová alba a čtvrté s názvem Lé La (2008) už je na cestě. Jejich první desku Hudba lidu Čanki (2000) označil hudební publicista Jiří Černý za jeden z milníků v české hudbě a obzvlášť ve world music.

36

Čankišou jsou rozhodně nepřehlédnutelným fenoménem, který si dokáže zdůvodnit, proč dělá svou hudbu tak, jak ji dělá. 3.16 Tubabu Tubabu (v řeči kmene Malinků to znamená běloši) je brněnská formace bubeníků, kteří v devadesátých letech, na počátku českého zájmu o africkou hudbu, její účinky a tradice byli na správném místě, vstřebávali co nejvíc informací a začali se (původně spíš nezávisle na sobě) aktivně zajímat o perkusivní nástroje typické pro západní Afriku (Mali a Guineu – etnika Susu, Malinké a Bambara) a jejich možnosti. Postupem času jejich koníček přerostl v zájem o celou kulturu těchto zemí, využití hudebních kořenů, používání rytmických nástrojů při oslavách, i v běžném životě. Prošli kurzy, zabývajícími se tím, jak správně etnicky bubnovat, u nás, v zahraničí i přímou zkušeností s hudbou v jejím přirozeném prostředí, v Africe (konkrétní sestava, jakou TUBABU používají vychází z tradiční sestavy etnika Malinké – tři basové bubny válcového tvaru, z obou stran potažené hovězí kůží, na které se hraje dřevěnou palicí: největší dundun, střední sangban a nejmenší kensereni, zvonec - kenken, na který se hraje kovovou tyčinkou, djembe, kirin - štěrbinový buben, kabara, ad., zkrátka nástroje, které je třeba vidět osobně, abychom si udělali představu). Při svých návštěvách v západní Africe mohli sledovat konkrétní aplikaci rytmů. A někdy mezi tím (přesněji v roce 2000) vznikla kapela TUBABU. Dle slov leadera kapely Bronislava Pavlíčka jsou TUBABU formací, která tak ani úplně world music nehraje. Přenášejí totiž (po hudební stránce) doslovně africké rytmy, drží se jich (jak jen běloch může) a nemění je. Sám tento výrok ovšem bere s nadsázkou a do oblasti diskuzí o podstatě world music se příliš nepouští. TUBABU dělají hudbu, která je baví, kooperují s nejrůznějšími kapelami a příliš se nezabývají správným zařazením svého stylu . Po původní snaze přenést i konkrétní význam a reprodukovat ho českým posluchačům dospěli k závěru, že i přímo v Africe se každý rytmus objevuje v různých kontextech vesnici od vesnice, a je tedy nereálné podat o něm skutečně fundovaný a přesný výklad. A tak TUBABU hrají rytmy k tanci. Tak

37

jako Afričané, pro potěchu tanečníků a odreagování se od našeho světa, ale přece jen ve středoevropském prostředí. Jejich koncerty bývají často pořádány venku nebo v sálech bez ozvučení. TUBABU mají samozřejmě pevně stanovené schéma skladeb (na rozdíl od Afričanů, kteří se podřizují vůli tanečníka a hrají podle něj), ale jim jde především o prožitek. I proto se bránili vydání desky. Cítí se jako kapela živoucí, energickou a desku svých vlastních skladeb oficiálně nevydali. Prý si fanoušci mají radši přijít na koncert a kvalitní africké rytmy si poslechnout na fundovaných nahrávkách mistrů bubnů jako je Famoudou Konaté, Mamady Keita nebo Soungalo Coulibaly. Rozhodně nelze opomenout zajímavé kooperace a studiové projekty TUBABU s kapelami, jako je hardcoreová Insania, se kterou natočili v roce 2001 desku Trans-mystic anarchy (2001), nebo slovenská jazzová skupina Aurelius Q, s níž s podílejí na projektu kombinujícím jazz, trenčínské tradiční písně a západoafrické rytmy, jehož produktem je CD Folk ways 2 (2007) ad. 3.17 Silent Stream of Godless Elegy „Myslím si, že doom metal a folklor mají k sobě nesmírně blízko. Doom je poma lá a smutná muzika. I když hodně "tvrdá". Pokud si odmyslíme bicí a další rockové nástroje, zjistíme, že mnoho lidových písniček má podobnou atmosféru. Potvrzuje to i fakt, že nejvíce kvalitních doom metalových kapel pochází právě z Moravy:)

SSOGE

se

k folkloru

hlásili vždycky,

z počátku

použitím

nerockových nástrojů (housle, čelo, flétna apod.), i když o opravdovém propojení se dá mluvit až od desky Relic Dances [2004, ANDĚL 2004 v kategorii Hard & heavy pozn. autorky].“40 Ke své temné hudbě, která obsahuje vše, co správný doom metal má mít – violoncello, housle, tvrdé kytary, zpěvačku a growlingový zpěv Pavla Hrnčíře -, přidali něco navíc. Pod producentským vedením Tomáše Kočka se rozhodli na svém třetím albu propojit doom metal s moravskou lidovou hudbou, speciálně s baladami o lásce až za hrob, ze kterých vychází i některé z části Erbenovy kytice. Temná poetika obou dvou světů - toho dávného, kdy se mladí odvedenci z vojny vraceli ke svým láskám leda mrtví, a toho, ze kterého vychází současná doomová 40

Hana Hajdová v osobním emailu z 8.4.2008

38

scéna se překvapivě lehce propojila a dala vzniknout hudbě, která dokáže zaujmout posluchače napříč žánrovým spektrem. Propojení s moravskou tradicí není jen literární, hudebně se na desce podílela cimbálová muzika Radošov se svým nezaměnitelným stylem, který nijak neměnila, naopak ho organicky spojovala se zvukem SSOGE. SSOGE od vydání desky, pravidelně berou Radošov s sebou na většinu koncertů i festivalů, kde vystupují a většinou odjíždějí s velkým úspěchem. Publikum metalových akcí je zjevně velmi otevřené novým vlivům a inspiracím. Možná právě mezi takovými posluchači se ujme otevřený přístup k hudbě jako takové. A nakonec bude world music opravdu znamenat hudbu celého světa, pro všechny.

3.18 Další zajímavé projekty Další kapitoly, které v této práci sice nemají své místo by si zasloužily jistě i uskupení jako jsou Czaldy-waldy, Panenka vyzutá, Šajtar nebo specifický fenomén

přistěhovalců,

kteří

v moravském

prostředí

produkují

hudbu

inspirovanou svými tradičními etnickými kořeny a přitom výrazně ovlivněnou pro ně novým – moravským kulturním kontextem jako je třeba Mohsin Mortaba a další.

39

4 Zázemí world music u nás Téměř žádná hudba nemůže existovat sama o sobě, protože bez posluchače ztrácí smysl (samozřejmě ne vždy, ale v moderním pojetí hudby je to tak běžné). Musí mít sociokulturní zázemí, prostor, kde se setkává s veřejností a publikem. Tento prostor hudbě běžně poskytují média. To je ovšem jen špička ledovce. Základní

kontakt

s veřejností

umělci vždy

zprostředkovávají

koncertní

příležitosti a pak možnost vydání hudebního či audiovizuálního nosiče, který jeho výkon uchová a může se pak dále distribuovat bez přímé návaznosti na umělce samotného. A pro tuto formu prezentace jsou nezbytně nutné festivaly a hudební vydavatelství. Ty, které jsou nějakým způsobem výrazně svázány přímo s world music teď krátce zmiňme. 4.1 Festivaly zaměřené na world music V současné době existuje mezi festivaly trend multižánrovosti. Je žádoucí, aby se na každém z nich objevila co nejširší škála hudebníku z nejrůznějších oblastí a často už setkáváme s festivaly nejen hudebními. Naopak jsou běžné festivaly, kde se prolínají i dramatická umění, workshopy a další. Podle tohoto úvodu by se mohlo zdát zbytečné zmiňovat některé vybrané festivaly. Přesto jsou na Moravě alespoň dva, které si toto výsadní místo zaslouží díky své dramaturgii i historii – jde o Colours of Ostrava a Folkové Prázdniny v Náměšti nad Oslavou. 4.1.1 Colours of Ostrava Colours of Ostrava je multižánrový festival zaměřený na world music. V současné době je to jeden z největších festivalů v České republice vůbec a byl založen v roce 2002 jako pokračovatel (dnes již opět obnoveného) menšího festivalu rodinného typu zaměřeného především na world music - Dolnolhotský buben. V Dolní Lhotě už nebyl dostatek prostoru, a tak vznikl o něco větší festival v klubu Boomerang na ulici Stodolní a v jeho okolí, tedy přímo v srdci Ostravy. První dva ročníky (s mottem „Ostrava už není černá, ale plná barev“) proběhly úspěšně na relativně malé ploše kolem Stodolní, ale jak se

40

festival rozrůstal, bylo z prostorových, organizačních a hygienických důvodů nutné expandovat – na výstaviště Černá louka, na Slezskoostravský hrad, do klubů, do kostela apod. V současné době Colours na začátku července skutečně ovládají celé město (není divu, když na něj přijíždí už více než dvacet tisíc diváků). Dramaturgii má na starosti Zlata Holůšová, která každoročně objíždí WOMEX, všechny zajímavé festivaly po celém světě a vybírá kapely a uskupení, ve která věří. „V době založení Colours of Ostrava byla world music ještě ve stínu českého zájmu a hranice mezi žánry byly mnohem ostřejší a jednotlivé festivaly je dodržovali striktněji – rockový festival byl pouze rockový apod. „Colours“ tak svým zaměřením vyplnily mezeru na trhu,“ říká Lukáš Hradil z produkčního týmu. Dnes je pro Colours typické, že se neomezují pouze na world music, především mezi českými interprety volí spíše ty mediálně známé, ovšem s překvapivými projekty (Lucie Bílá s jazzovým triem apod.), ale nebrání se ani neznámým projektům nejrůznějších žánrů. Festival si za šest let své existence stihl vybudovat slušné renomé, takže první lístky na něj se prodávají už před vánoci, kdy ještě není známý ani jeden interpret. Akademie populární hudby jakoby v roce 2005 vytvořila novou oceňovanou kategorii přímo na tělo pro Colours of Ostrava – Událost roku. Tuto cenu festival získal v roce 2005 i 2006 a za rok 2007 je opět nominován. Colours of Ostrava je také jako jediný český festival členem EUROPEAN FORUM OF WORLDWIDE MUSIC FESTIVALS. Stal se jím už v druhém své existence, v roce 2003. Festival je od roku 2007 dramaturgicky i organizačně spojen s klubem Templ, který na Stodolní zajišťuje kvalitní hudební provoz po celý rok a pořádá několik soutěží pro mladé kapely (Boomcup, Radegast Líheň, Setkání kytaristů), kde vítězům nabízí právě prezentaci na Colours popř. dalších festivalech, také participuje a soutěži Colours Talents vydavatelství Indies Scope Records.

41

4.1.2 Folkové prázdniny Festival folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou je jedním z nejdůležitějších festivalů world music v České republice vůbec, ačkoliv se ve svém základním popisu o sobě vyjadřuje jako o festivalu, kde dramaturgie jednotlivých večerů je „žánrově neohraničená - etnická a lidová hudba, jazz, rock, folk, vážná hudba“41. Právě tyto pestré směsky a fúze a spolupráce různých umělců vznikající často pro potřeby tohoto festivalu jsou jedním z typických znaků world music. Historie Folkových prázdnin začíná v roce 1986, kdy vznikly, podobně jako velká řada jiných festivalů v průběhu 70. a 80. let, jako letní přehlídka folkových kapel v českém slova smyslu, který byl především v době komunismu jasně vyhraněný a málokdo z „folkařů“ se nějak vymykal (o těch několika výjimkách bude pojednáno níže). Byl to tedy festival písničkářů, folkových, trampských, country a bluegrassových kapel. Vedli ho manželé Polanští, členové telčského SSM42. Organizačně festival spadal pod festival Telčský a měl velmi podobnou dramaturgii. V 90. letech přešel pod správu Městského kulturního střediska Náměšť nad Oslavou, které ho zaštiťuje dodnes. V jeho čele po dlouhou dobu stála trojice lidí, kteří ovlivňovali jak organizační stránku festivalu, tak jeho dramaturgii, výběr interpretů i doplňkových programů. Byli to manželé Schmidtovi a Pavel Kopřiva. Tento triumvirát vedl k tomu, že program byl jakoby rozdělen do více oblastí, objevovali se tam jak umělci z řad standardního folku, tak z oblastí blízkých world music. Zhruba od roku 1996 se postupně

ale

„ideového“

vedení

nad

festivalem

pevně

ujali manželé

Schmidtovi a koncepce se začala krystalizovat do jednotné preference interpretů z oblasti world music. Pořadatelé se po jistou dobu vyrovnávali s názvem Folkové prázdniny. V českém slova smyslu stále i dnes evokuje muže s kytarou, v klobouku s liščím ohonem a texty o „kotlíku a cestě, která vede pořád dál“. Ovšem není jednoduché měnit zavedený název, který je už nějakým způsobem zapsaný v povědomí širší veřejnosti. Na pomoc jim přišlo tzv. západní, tedy z angličtiny vycházející 41

Online zdroj, dostupné z , [cit. 17.2.2008] 42 Svaz socialistické mládeže

42

vnímání slova folk, folk music. Folková hudba je v anglosaském pojetí vnímána jako jakási směska lidové hudby, písničkářství, world music, etno inspirací a jakýchkoliv kombinací

mezi těmito žánry.

Je

to v podstatě

další

z těch

„umbrella name“, tedy zastřešujících pojmů, jako je sama world music. A tak se Folkové prázdniny jmenují stále stejně, mají své pevné publikum a nikdo už na nich neočekává nějaké dnes už překonané (byť jako český sociokulturní jev velmi specifické) trampské písničkáře apod. Festival získal pevné schéma, trvá osm dní. Každý ročník má vždy jedno spojující téma, které propojuje všechna vystoupení, všechny interprety např. „O drsnosti a srdečnosti v životě a muzice“, „Dřevo, kořeny“ apod.), dramaturg si to ztížil o to víc, že ještě každý večer v rámci festivalu má své malé podtéma, které propojuje produkce toho kterého dne. Dramaturgický plán, který původně vznikal spíš intuitivně získal postupně celkem jasnou platformu. Dramaturg Michal Schmidt začal přistupovat k výběru interpretů

velmi zodpovědně

a

dnes jezdí

zahraniční

kapely

vybírat

na mezinárodní přehlídky, jako je festival v Rudolstadtu nebo WOMEX. Jednotlivé večery staví na zahraničních interpretech a díky vynikající pověsti festivalu, kterou si vybudoval, nemá problém s návštěvností večerů, kdy vystupují kapely, které hrají v České republice poprvé. Tuzemskými interprety je program spíš doplněn. Kromě tří až čtyř kapel, které každý den vystupují na hlavním podiu, disponují Folkové prázdniny tzv. Open scénou, kde bez nároku na honorář, každý den odpoledne vystupují kapely, které se nedostaly na hlavní scénu, ale pořadatelé festivalu je považují za dostatečně zajímavé. Po hlavních koncertech pravidelně pokračují do pozdních nočních hodin koncerty v kapli, muzikanti spontánně vytvářejí nejrůznější jam session. Mají k tomu vynikající podmínky, organizátoři jim vždy poskytnou prostor a možnost. Tento moment

Folkových

prázdnin

je

spíš

lidský

než

organizační.

Folkovými prázdninami žije každý rok celé město, lidé si berou dovolenou, aby mohli jako dobrovolníci participovat na jejich přípravě.

43

Festival se snaží dostát svému jménu a být skutečnými prázdninami. Řada hudebních publicistů, diváků i interpretů si kvůli nim bere skutečné volno a tráví na Folkových prázdninách celé dny. Festival totiž disponuje i dalším, neméně zajímavým programem. Každý den festivalu probíhají na různých místech Náměště tzv. dílny, mezinárodním slovem workshopy – pod souhrnným názvem „Hnízdo múz“. Jsou zaměřeny na všechny možné druhy lidských aktivit – umělecké, sportovní, duchovní, pro děti i dospělé. Návštěvníci festivalu, i lidé, kteří nemají jinak s festivalem nic společného, se volně (kromě kapacitních omezení dílen a drobných poplatků za použité materiály u některých z nich) mohou pohybovat mezi dílnami a věnovat se tak celá dopoledne a odpoledne relaxaci, rozvoji a vzdělávání

se

fotografování,

ve výrobě kašírování,

hudebních

nástrojů,

žonglování,

modelování,

improvizování

na

kreslení,

poli hudebním

i dramatickém, sportům, žonglování a asi stovce dalších programů, každých rok obměňovaných a doplňovaných. Vedou je jak nadšení dobrovolníci přímo z Náměště, tak odborníci na slovo vzatí, nebo přímo interpreti, kteří vystupují na některé ze scén festivalu a předávají něco z hudebně kulturních kořenů své země nebo žánrového okruhu (jde převážně o zahraniční interprety, těm českým se do vedení dílen příliš nechce). Do rámce

oficiálního programu

se

v posledních

letech

zařadila

také

velmi významná vědecko-hudebně teoretická činnost. Po dva festivalové dny probíhá

tzv.

kolokvium,

setkání

hudebních

publicistů,

folkloristů,

etnomuzikologů a zainteresované veřejnosti. Tato kolokvia jsou v rámci Folkových prázdnin pořádána od roku 2003. Jejich téma je vždy stanoveno v souvislosti s tématem celého ročníku, rozhodně se dotýká

problematiky

z akademické

půdy,

world

music.

tak publicisté

Přispívají

jak odborníci pocházející

nebo hudebníci (čeští

i zahraniční)

a na příspěvky navazují všem otevřené diskuze. Náměšťská kolokvia jsou zatím jediným prostorem, kde se střetávají fundované názory na world music a diskutuje se nad nimi na větším, živém fóru.

44

Tuto jedinečnost si FP uvědomují a náměšťské kulturní středisko v rámci své ediční činnosti vydává jedinečné sborníky shrnující příspěvky kolokvií. Vznikají tak jedinečné, dvojjazyčné publikace. O ediční úpravu, překlad, a redakci textů se staraly postupně tři ženy – etnoložky Lucie Uhlíková a Martina Pavlicová a hudební publicistka a amerikanistka Irena Přibylová. Tyto sborníky mají nedocenitelnou hodnotu pro další bádání v oblasti world music. Zatím existují čtyři: Od folkloru k world music, Od východu na západ a od západu na východ, Kouzla ve world music, od rituálů k webovým stránkám a Mé srdce je na Vysočině. Folkové prázdniny sice nejsou členem EFWMF, ale prezentují se kromě Colours of Ostrava jako jediný moravský world music festival v časopise fRoots43 atp. Jak napsal Jiří Moravčík: „Folkové prázdniny představují oázu nepřenosného člověčenství, místo odpočinku od zběsilého ataku popmusicového dryáčnictví a studnici poznání nevšedních hudebních příběhů.“44 4.1.3 Mezinárodní folklorní festival - Strážnice Ačkoliv v českém

prostředí

nevnímáme

Strážnický

folklorní

festival

jako akci spojenou s world music, je to jediný český festival, který se dostal do všech zahraničních publikací o WM použitých pro tuto práci (Rough Guide – obě vydání, Garland Encyklopedia of World Music i některé internetové zdroje). Jsme tím zpět u odlišných konceptů v různých zeměpisných oblastech. První ročník Strážnického festivalu proběhl v červenci 1946 pod názvem „Československo v tanci a zpěvu“. Byl založen jako celostátní slavnost navazující na rozvoj tzv. folklorního hnutí především na jihovýchodní Moravě, kde byly díky pestré lidové kultuře pro takové hnutí skutečně nejlepší podmínky. 43

fRoots (dříve Folk Roots) – jeden z nevýznamnějších světových časopisů zabývající se moderní i tradiční hudbou vycházející z kořenů oblastí celého světa od anglické tradiční hudby, přes Zanzibarský pop a vše mezi tím.43 Existuje již skoro třicet let a zabývá se skutečně širokou paletou lidové, etnické a tzv. z roots (z kořenů vycházející hudby) - Online zdroj, volná citace, 23:50, dostupné z , [cit. 8.3.2008] 44

Online zdroj, Jiří Moravčík, dostupné z , [cit. 17.2.2008]

45

V prvních letech šlo o částečně soutěžní přehlídku vesnických souborů z celého republiky, které vystupovaly s co nejautentičtější a stále živou podobou tanců a zpěvů, postupně se ale ze Strážnického festivalu stala výkladní skříň toho správného, státem podporovaného folkloru, prezentovaného městskými soubory, které stylizovaly folklor do uhlazenějších podob, zabývaly se jeho změnami k „vyšší umělecké kvalitě“ a doplňovaly ho o tzv. novou tvorbu. V 50. letech tyto trendy zeslábly, k folkloru se obecně začalo přistupovat jinak, program festivalu s odlišil na Dětskou Strážnici, vrátil se skutečné vesnické soubory, a obnovily se soutěže (např. ve verbuňku apod.). V 60. letech se Strážnický festival stal programově mezinárodním, v 90. letech pak získal členství v Mezinárodní radě organizátorů festivalů folkloru a lidového umění (CIOFF). Právě to ho v očích mezinárodních publicistů pasuje do role zástupce world music u nás. Kombinace interpretů zabývajících se folklorem jak domácím tak ze zahraničí je jedním z základních znaků mezinárodního pojetí world music. 4.1.4 Další festivaly v ČR: Colour Meeting v Poličce, Dolnolhotský buben, Respekt, Febiofest Music Festival ad. 4.2 Vydavatelství Na Moravě ani v České republice neexistuje žádné specializované vydavatelství, které by se zabývalo vydáváním pouze world music Zato je tu několik zajímavých vydavatelství, která se jí přece jen věnují a cíleněji zařazují do svých vydavatelských katalogů. 4.2.1 Indies Ačkoliv brněnské vydavatelství Indies Records nikdy nebylo programově přímo specializovaným world music vydavatelstvím, je v současné době mezinárodně nejuznávanějším

českým

vydavatelstvím

tohoto žánru.

Dokládá

to i jeho umístění v srpnu 2007 na 16. místě v žebříčku World Music Charts European a hlasování organizátorů veletrhu world music WOMEX o Top

46

World Music Label. Tato pozice je o to cennější, že delegovaných labelů z celého světa bylo více než pět set. Společnost Indies (slovo Indies je slangový výraz, který vznikl jako odvozenina od slova independent, tedy nezávislý a má spojitost s hudbou, jakou se chtěla společnost zabývat, tedy nekomerční, stojící mimo střední proud, alternativní a skutečně nezávislá) vznikla krátce po Sametové revoluci, v únoru 1990 jako prodejna a půjčovna desek. Jako taková fungovala nějakou dobu na různých místech a získávala si oblibu tím, že půjčovala a stále častěji i prodávala do té doby neznámé desky s hudbou, která byla dříve nedostupná. Stali se tak první soukromou prodejnou hudebních nosičů v Brně a úspěšně konkurovali státním prodejnám, které se jen obtížně přeorientovávaly na nové podmínky demokratického státu a volného trhu. Zakladatelé firmy byli poučení amatéři, kteří se v 80. letech snažili získávat co nejvíc informací o hudebním dění v cizině z vlastního zájmu a pro radost, a po revoluci se pokoušeli dostat do České republiky co nejkvalitnější hudbu. Jedním z jejich vzorů bylo například světové vydavatelství 4AD Records, nebo vydavatelství Petera Gabriela, jejichž desky u nás distribuovali. Po rozpadu státních nahrávacích společností vznikl na trhu nový prostor pro soukromé subjekty. A tak se v roce 1991 jako do doplňkové činnosti Indies pustili i do vydávání hudebních nosičů. Vydali tak první desku kapely MeatHouse Chicago I.R.A Steak! Jejich vydavatelská činnost se pomalu začala rozrůstat. Půjčovna byla po roce 1995 ze zákona zrušena, ale Indies to nezastavilo. V té době už byla firma rozdělena na dvě části – na obchod a vydavatelství (s přidruženým nahrávacím studiem) a nebyla na půjčovně úplně závislá (i když ke konci její existence měla okolo deseti tisíc zákazníků). Jako vydavatelství se vždy drželo nových trendů v technologiích – brzy začalo využívat

formátu

mp3

a

jeho internetové

distribuce

stejně

jako multisession disky, které kromě hudební stopy obsahují i klipy nebo jiné materiály spojené s danou kapelou, později i DVD. Jak už bylo řečeno, Indies Records nikdy nebylo specializovaným world music vydavatelstvím. Spíše se drželo linie menšinových žánrů, hudby vymykající se

47

běžným standardům apod. Zájem o hudební oblast WM přišel spíš postupně s obecným zájmem o nové hudební trendy, o hudební pestrost, o zajímavé fúze a kombinace a kvalitní projekty vůbec. I když majitelé Indies Records (především Milan Páleš) měli už od 70. let, kdy s něčím podobným přišel Jaroslav Hutka (viz podkapitola Jaroslav Hutka) blízko k různým inspirací folklorem, vlnu skutečného zájmu rozpoutaly až desky, které mají v katalogu vydavatelství pořadová čísla kolem 30 – jako deska V Brně na Špilberku Hradišťanu a Martina Hrbáče nebo Vytancuj chmury kyjovské kapely Narajama, kdy Indies Records poprvé vydalo kapelu, která se dala bez obav označit za world music, především pro neobvyklé spojení cimbálu (a některých moravských lidových melodií) s tzv. bigbítovou kapelou. Od tohoto roku pak byly desky WM na běžném pořádku. Když se v roce 2007 vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři samostatné, různě zaměřené produkční skupiny – Indies Scope Records, Indies Happy Trails Records a Indies MG Records, čítal už katalog jím vydaných desek přesně 333 titulů. Všechna

tři nová,

dceřinná

vydavatelství

Indies si zachovala

společnou

distribuční síť, jinak se ale rozešla v dobrém po svých, práva k již vydaným deskám si rozdělila a nyní vystupují jako samostatná. Přínos Indies Records pro WM je nejen v tom, že zavedeným kapelám tohoto žánru

umožňuje

prezentaci,

vydává

jejich

desky

(Tomáš

Kočko & ORCHESTR, Zuzana Lapčíková, Hradišťan, Guločar, Čankišou, Teagrass, Hudecká úderka, Benedikta, Koňaboj, Tara fuki, …) zařazuje jejich skladby na své samplery, které pak používá jako prezentaci svou i české hudby obecně ve světě, na festivalech a přehlídkách jako je např. WOMEX apod., ale také v tom, že podporuje kapely mladé, zatím neznámé. A to jak kladným a otevřeným přístupem k nim ve vydavatelské činnosti, tak jedinečnou soutěž, kterou od roku 2005 pořádá. Jde o soutěž Colours Talents, kterou dnes pořádá Indies Scope ve spolupráci s festivalem Colours of Ostrava. Mladé kapely hrající world music mají možnost se prezentovat, zaujmout odbornou porotu a posunout se někam dál.

48

Vítěz této soutěže pak má šanci zahrát si na Colours of Ostrava, natočit desku u Indies Scope a dostat se tak do povědomí širší veřejnosti. První ročník této soutěže byl pořádán v ostravském klubu Boomerang, další ročníky pak byly spojeny s festivalem ColourScope v Kuřimi. Tato soutěž má význam především jako motivace pro kapely, pro nové interprety a autory v tomto žánru, pro hledání nových inspirací apod. Zmíněný festival ColourScope je pak další z akcí vydavatelství, kterou si pro lepší prezentaci „svých“ kapel rozhodlo vytvořit. Vystupují na něm kapely vydávající u Indies (dnes Indies Scope) bez jakéhokoliv žánrového omezení. Všechny tři části Indies Records (zatím existují samostatně příliš krátce na to, aby se daly skutečně hodnotit úplně samostatně, je třeba je zatím vnímat spíše jako celek, který s postupně diferencuje) jsou v současné době rozhodně nejprogresivnějšími

firmami na

trhu

s hudbou,

která

nespadá

do středního proudu. O tom, že tato hudba má své posluchače a význam a že to Indies dělá dobře svědčí i mezinárodní úspěchy Indies – umístění desek vydaných u nich ve WMCE apod. Indies Records má také podíl v agentuře Indies Production. 4.2.2 Gnosis Vydavatelství Gnosis, v roce 2004 ukončilo svou činnost. Zda definitivně či ne, to zatím nikdo nemůže s jistotou tvrdit. Jeho majitele Jiřího Plocka k tomu donutila finanční náročnost vydavatelské činnosti v nepříliš komerčně úspěšné oblasti. Zatím značka GNOSIS žije alespoň částečně a je používána Karlem Plockem ml. při občasném vydávání titulů se současnou komorní hudbou. I tak ale má za sebou Gnosis zhruba 11 let (1993 – 2004) činnosti, která se zapsala do historie world music. Gnosis bylo koncepční „moravské vydavatelství a páteří edičního programu bylo vytváření reprezentativní kolekce tradiční lidové hudby. Snažilo se však i o propojení tradice s nově se vyvíjejícími styly, jako je například nová akustická hudba (termín užívaný od 80.let pro hudbu založenou na improvizaci a volné inspiraci různými hudebními styly - jazzem, latinsko

49

americkou hudbou, bluegrassem apod., pozn. autorky) nebo world music“45 či klasická hudba. Veškerá produkce vydavatelství byla velmi fundovaná, vědecky

podložená

a

opodstatněná

(to vychází

z vědecké

povahy

samotného vydavatele) a všechna CD byla doplněna dvojjazyčnými buklety a někdy až 40ti stránkovým doplňujícím sešitem dokumentace. CD nosičů vydalo Gnosis asi třicet a k tomu několik knižních titulů. Za svou produkci získalo vydavatelství Gnosis několik ocenění - mj. to byla cena Národopisné společnosti za vydavatelský počin roku 1999, cena Classic 1998 a Žlutá ponorka 1998. Ve stěžejní vydavatelské oblasti vydavatelství – folklorní hudbě vyšla řada zajímavých titulů - kromě programově vedené série mapující moravské regiony také např. kopie autentických nahrávek, které pořídil na voskové válečky ještě sám Leoš Janáček doplněná o více než 150ti stránkovou publikaci obsahující muzikologické texty, fotografie a svědectví Janáčkových spolupracovníků. Některé jeho tituly byly pozitivně hodnoceny prestižními zahraničními hudebními časopisy a novinami jako jsou britské Folk Roots či CD Classic, americké Dirty Linen, Gramophone Magazine, Chicago Tribune. Do oblasti world music zasáhlo GNOSIS především vydáním alb skupiny Teagrass.

4.2.3 Lotos Vydavatelství Lotos vzniklo podobně jako Indies Records či Gnosis v roce 1992, v době těsně porevoluční, kdy státní vydavatelství padla a na trhu se uvolnil prostor. Jde o pražské vydavatelství, které se v kontextu této práce ocitlo jen okrajově a to proto, že ač je zaměřeno převážně na klasickou hudbu, nevyhýbá se ale ani zajímavým etnickým nebo jazzovým projektům. Takže se v jeho katalogu v kolonce nazvané „Etno & World music“ objevily tituly od Hradišťanu, Zuzany Lapčíkové, Emila Viklického, Idy Kelarové a dalších zajímavých postav moravské world music.

45

Online zdroj, Jiří Plocek, dostupné z , [cit. 15.3.2008]

50

5 Závěr Tato práce se zabývá zatím odbornou literaturou příliš nezmapovanou oblastí současné populární hudební kultury – world music. Čerpá proto především z internetových zdrojů, novinových a časopiseckých článků a rozhovorů i osobním kontaktem se samotnými umělci a promotéry. Jsou v ní stručně a povšechně shrnuty vznik a základní rysy vývoje world music ve světě a pak konkrétně na Moravě a ve Slezsku. Krátce se zabývá otázkou definice world music a rozporů, které se kolem ní vyskytovaly a vyskytují jak v českém prostředí, tak v celosvětovém kontextu. Pro potřeby této práce si world music definuje jako hudbau která hudebně či literárně vychází z libovolné etnické tradice, kterou ovšem necituje doslovně, ale doplňuje ji o prvky jiných žánrů, popř. ji přenáší do jiných sociálních nebo kulturních souvislostí. Různé inspirační zdroje (moravský folklor – např. Hradišťan, slovenskou a východně slovanskou tradiční hudbu – Czaldy waldy, asijské – Čankišou, africké - Tubabu, portugalské - Maraca a další hudební oblasti) a jejich kombinace s populárními, moderními směry jako je jazz, rock, metal, bluegrass, blues, atd. demonstruje především na přístupu jednotlivých interpretů a skupin. Na jejich způsobu vnímání a pojímání tradiční hudby a jejich vzájemném ovlivňování ukazuje možnosti a směry, kterými se world music ubírá a ubírat může stejně jako horizonty, jaké jsou zatím v dáli a nezpracované. Pro ujasnění sociálního kontextu world music u nás se zabývá i jejím zázemím (moravským i částečně, hlavně v poznámkovém aparátu i světovým) – tedy především festivaly a vydavatelstvími, která umožňují hudebníkům přímý či nepřímý kontakt a konfrontaci s publikem. Celá práce je koncipována jako odrazový můstek pro další fundované bádání v oblasti world music, konkrétněji zaměřené práce a studie.

51

6 Použité zdroje: Knihy: Pavlicová, Martina; Přibylová, Irena (red.): Od východu na západ a od západu na východ. Sborník příspěvků z mezinárodního kolokvia.Náměšť nad Oslavou, Městské kulturní středisko, 2005. Pavlicová, Martina; Přibylová, Irena (red.): Kouzla ve world music. Od rituálů k webovým stránkám. Sborník příspěvků z mezinárodního kolokvia.Náměšť nad Oslavou, Městské kulturní středisko, 2006. Pavlicová, Martina; Uhlíková, Lucie (odb. red.): Od folkloru k folkloristu, slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997. Plocek, Jiří: Hudba středovýchodní Evropy. Praha: Torst 2003. Poledňák, Jiří. Fukač, Jiří: Úvod do studia hudební vědy. Olomouc, Vydavatelství Univerzity Palackého, 1995. Přibylová, Irena; Uhlíková, Lucie (red.): Od folkloru k world music. Sborník příspěvků z mezinárodního kolokvia. Náměšť nad Oslavou, Městské kulturní středisko, 2003. The Garland Encyklopedia of World Music, Volume 8, Europe. Garland Publishing, Inc., New York 2003. World Music, The Rough Guide. Rough Guides Ltd. 1994, Londýn 1999. World Music, The Rough Guide. Africa, Europe and the Middle East. Rough Guides, Londýn 1999. Časopisecké články: Chaloupková, Helena: World music jako typický produkt globalizace I., Populární hudba jako platforma multikulturního střetávání. In Opus Musicum 2-3/2006 Chaloupková, Helena: World music jako typický produkt globalizace, Populární hudba jako platforma multikulturního střetávání. In Opus Musicum 1/2007 Osobní kontakty (osobní rozhovory nebo emaily): Dorota Barová Iva Bittová Petr Filák Hana Hajdová Karel Heřman Lukáš Hradil Jaroslav Hutka Tomáš Kočko Radim Nejedlý Milan Páleš Bronislav Pavlíček RNDr. Jiří Plocek

52

Vlastimil Redl Michal Schmidt Jiří a Helena Vedralovi Emil Viklický Webové materiály Článek „Indies Records od začátku až dodnes“, dostupné 26.3.2008 z Průběžně čerpáno z webových prezentací jednotlivých umělců a projektů a publicistických stránek obsahujících nejrůznější recenze apod. a to v průběhu ledna až dubna 2008. Hudební nosiče Baro drom (Indies Records, 2003) – GULO ČAR Co sa stalo nové (Sony BMG Music Entertainment, 2005) - ČECHOMOR Čechomor (Venkow Records a.s. A Universal Music Company, 2000) - ČECHOMOR Černobílá (Indies MG Records, 2006) – ZUZANA LAPČÍKOVÁ a JOSEF FEČO Do tanca! (Indies Records, 2003) – TOMAŠ KOČKO & ORCHESTR Folk ways 2 (2007) – AURELIUS Q Gipsy goes to Hollywood (Sony BMG, 2006) – GULO ČAR Hej, dámy, děti a páni! (Panton, 1972) – HANA A PETR ULRYCHOVI Hodovnice (Indies Records, 2001) - TOMAŠ KOČKO & ORCHESTR Horní chlapci (Indies Records, 1999) - TOMAŠ KOČKO & ORCHESTR Hudba lidu Čanki (FT Records, 2000) - ČANKIŠOU Chvění – suita dialogů (Indies Scope Records, 2007) – HRADIŠŤAN A HOSTÉ Krvavé Balady (Indies Records 2005) - MARACA Lé La (Indies Scope Records, 2008) - ČANKIŠOU Longe (Indies Records 2003) - MARACA Malé zrnko písku (Venkov, 1999) - ULRYCHOVI Morava (USA, 2001) – ZUZANA LAPČÍKOVÁ, EMIL VIKLICKÝ, GEORGE MRÁZ Moravian Gems (USA, 2007) – IVA BITTOVÁ, EMIL VIKLICKÝ, GEORGE MRÁZ Moravské písně milostné (Lotos, 1999) – ZUZANA LAPČÍKOVÁ Mys dobré naděje (Lotos, 2001) – Jiří Pavlica, Dizu Plaatjies, Hradišťan, Talant, Wihanovo kvarteto, Ars Brunensis Chorus Odyssea (Supraphon, 1969, resp. 1990) - ATLANTIS Ondráš aneb Do kamene tesané (Indies Records, 2000) - TOMAŠ KOČKO & ORCHESTR Ozvěny duše (Lotos, 1994) - HRADIŠŤAN A JIŘÍ PAVLICA O slunovratu (Indies Records, 1999) - HRADIŠŤAN Pavlica/Zrunek - Pastoral masses (Supraphon SU, 2000) Písňobraní (Indies Records, 2005) – JIŘÍ PLOCEK & JITKA ŠURANSKÁ Poplór (Indies Records, 2006) - TOMAŠ KOČKO & ORCHESTR Proměny (Venkow Records a.s. A Universal Music Company, 2001) - ČECHOMOR Prší déšť (Lotos, 1994) – TRIO AD LIBITUM Relic Dances (Redblack, 2003) – SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY Sadné zrno (TKA, 2002) - TOMAŠ KOČKO & ORCHESTR

53

Slovenské balady (Sony/BMG, 1999) – ZUZANA HOMOLOVÁ, VLASTA REDL Svítání (Lotos, 1997) – HRADIŠŤAN, YAZ KAZ The body is too slow for me (Indies Records 2006) - MARACA Trans-mystic anarchy (RedBlack, 2001) - INSANIA Uspávanky (Multisonic, 2001) – ZUZANA LAPČÍKOVÁ Vlasta Redl - AG Flek, Hradišťan – Jiří Pavlica (BMG Triola, 1994) V Brně na Špilberku stojí vraný kůň (Indies Records, 1996) – HRADIŠŤAN, GAJDOŠI, MUZIKA MARTINA HRBÁČE V Holomóci městě (Supraphon, 1978) – EMIL VIKLICKÝ Za horama, za lesama (Supraphon, 1990) – 1. Českomoravská nezávislá hudební společnost 13HP (Supraphon, 1971)

6.1 Citované Knihy Přibylová, Irena. Uhlíková, Lucie (ed.): Od folkloru k world music. Sborník příspěvků z mezinárodního kolokvia. Náměšť nad Oslavou, Městské kulturní středisko, 2003. The Garland Encyklopedia of World Music, Volume 8, Europe. Garland Publishing, Inc., New York, 2003 World Music, The Rough Guide. Africa, Europe and the Middle East. Rough Guides, Londýn, 1999 Časopisecké články Chaloupková, Helena: World music jako typický produkt globalizace. In Opus musicum 1/2007 Online materiály: Online zdroj, elektronická verze časopisu fRoots, dostupné z [cit. 16.2.2008] Online zdroj, Jiří Pavlica v rozhovoru s Jaroslavem Špulákem pro Lidové noviny září 2004, dostupné z , [cit. 15.3.2008] Online zdroj, Jiří Plocek v rozhovoru s Jiřím. Brabcem pro Folk&Country v listopadu 1997, citováno 9.3.2008, dostupné z , [cit. 9.3.2008] Online zdroj, Jiří Plocek, dostupné z , [cit. 9.3.2008] Online zdroj, dostupné z , [cit. 17.2.2008]

54

Online zdroj, Jiří Moravčík, dostupné z , [cit. 17.2.2008] Online zdroj, Jiří Plocek, dostupné z , [cit. 15.3.2008] Online zdroj, Český hudební slovník osob a institucí, Petr Ch. Kalina, poslední úprava 12.9.2006, dostupné z , [cit. 15.3.2008] Online zdroj, Český hudební slovník osob a institucí, Petr Ch. Kalina, poslední úprava 12.9.2006, dostupné z , [cit. 15.3.2008] Online zdroj, Jiří Pavlica v rozhovoru Tři Pé Jury Pavlici pro časopis Muzikus ze 3.10.2001, dostupné z [cit. 15.3.2008] Online zdroj, Jiří Pavlica v rozhovoru s Lenkou Foltýnovou pro časopis Harmonie, 3.10.2001, dostupné z , [cit. 15.3.2008] Online zdroj, Jiří Pavlica v rozhovoru s Jiřím m. Brabcem, pro Kulturní Magazín, dostupné z , [cit. 15.3.2008] Online zdroj, Jiří Pavlica v rozhovoru s Jiřím m. Brabcem pro časopis Folk & Country,dostupné z , [cit. 15.3.2008] Online zdroj, Jiří Pavlica v rozhovoru s Jiřím m. Brabcem, pro Kulturní Magazín, dostupné z , [cit. 15.3.2008] Online zdroj, Jiří Pavlica z rozhovoru pro Deník Právo, září 2004, Jaroslav Špulák, dostupné z , [cit. 15.3.2008] Online zdroj, dostupné z , [cit. 24.3.2008] Online zdroj, Jiří Plocek, dostupné z , [cit. 21.3.2008] Online zdroj, elektronická verze časopisu fRoots, dostupné z , [cit. 8.3.2008, 23:50]

55

Resumé Tato práce se zabývá problematikou world music na Moravě a ve Slezsku. Vzhledem k současnému nedostatku odborné literatury se zabývá i pojmem world music obecně. Dotýká se jeho vzniku a vývoje s přihlédnutím k jeho rozdílnému pojetí u nás a v zahraničí. V kontextu geografických celků Moravy a Slezska pak mapuje zázemí world music, především vydavatelství, která ji propagují a festivaly, na nichž se s world můžeme setkat. Jedním ze základních cílů této práce je dotknout se i odlišných inspiračních zdrojů, jaké se v moravských podmínkách objevují, což logicky vede i k nutnosti stručně charakterizovat několik vybraných interpretů, či tvůrců, jejichž hudba má pro moravskou world music zásadní význam.

56

Resumé in English This disssertation deals with a question of World Music in Moravia and Silesia also. Because of the lack of specialized literature, this thesis concentrates to the term world music generally. It speaks about the beginning and the evolution of the World Music (in Czech republic as well as abroad). In Moravian context, it maps over the publishing houses and also the festivals, where we can listen to World Music. One of the main goals of this dissertation is touching to the different inspiration resources, which appears in Moravian conditions, so we can meet there concrete musicians and artists, whose work has in our conditions a strong influence.

57