Vztah dětí ke zvířatům

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA PRIMÁRNÍ PEDAGOGIKY

Vztah dětí ke zvířatům Bakalářská práce Forma prezenční

Brno 2013

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

doc. PaedDr. Hana Horká, CSc.

Helena Skládaná

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů“. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne 16. dubna 2013

Helena Skládaná ………………………………. podpis studenta

Poděkování V úvodu své práce bych chtěla upřímně poděkovat doc. PaedDr. Haně Horké, CSc. za vedení, ochotu, trpělivost a konzultace při vypracování této bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala paní učitelce Bc. Šárce Anderlové za spolupráci a podporu při zavádění chovu afrických šneků do její třídy. Paní učitelce Bc. Veronice Vošmerové a dětem bych ráda poděkovala za spolupráci při realizaci průzkumu. Také chci poděkovat celé své rodině za veškerou podporu a trpělivost, kterou mi při studiu projevovali.

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 4

Teoretická část ............................................................................................................ 5 1

Vývojové zvláštnosti dětí předškolního věku ve vztahu ke zvířatům ..................... 5 1.1 1.2

Charakteristika předškolního období ...................................................................... 5 Vliv zvířat na vývoj dítěte předškolního věku ........................................................ 7

2 Učivo o zvířatech v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání ........................................................................................................................... 11 2.1 Učivo o zvířatech jako součást kurikula předškolního vzdělávání ....................... 11 2.1.1 Utváření vztahu ke zvířatům jako součást environmentální výchovy ........... 12 3

Možnosti využití zvířat v mateřské škole ................................................................ 13 3.1 3.2 3.3

4

Chov zvířat ve třídě ............................................................................................... 13 Zooterapie v mateřské škole ................................................................................. 14 Další možnosti pro utváření vztahu dětí ke zvířatům ........................................... 17

Úskalí při utváření vztahu dětí ke zvířatům ........................................................... 17 4.1 4.2

Vliv alergie............................................................................................................ 18 Vliv fobie .............................................................................................................. 21

Praktická část ............................................................................................................ 23 5

Vzdělávací nabídka pro utváření vztahu dětí ke zvířatům.................................... 23 5.1 Canisterapie........................................................................................................... 24 5.2 Náměty na činnosti utvářející vztah dětí ke zvířatům ........................................... 25 5.2.1 Řízené činnosti .............................................................................................. 26 5.2.2 Částečně řízené činnosti ................................................................................ 27

6

Zavedení chovu zvířat do třídy a péče o ně ............................................................. 30 6.1 6.2

Zvířata vhodná i pro alergiky ................................................................................ 30 Alergenní zvířata ................................................................................................... 34

7

Průzkum v mateřské škole – metodika a výsledky ................................................. 36

8

Didaktická pomůcka.................................................................................................. 38

9

Shrnutí praktické části .............................................................................................. 39 Závěr ........................................................................................................................... 40 Resumé ........................................................................................................................ 42 Použitá literatura ....................................................................................................... 43 Přílohy......................................................................................................................... 45 Anotace ....................................................................................................................... 64

Úvod „Vracím se z lesa domů se psem. Na ulici potkám asi dvouletého chlapce s jeho otcem. Chlapec se rozběhne proti psovi. Asi dva metry před ním se zastaví a začne se na něho usmívat…“ To je chvíle, kdy jsem se definitivně rozhodla pro toto téma. Co chlapci mohlo probíhat v hlavě, to se už asi nedozvíme. Ale jedno je jisté – pes se mu líbil. Cílem bakalářské práce je přiblížit učitelům, rodičům i ostatním čtenářům jakým způsobem lze v mateřské škole utvářet vtah dětí ke zvířatům. A to především ke zvířatům domácím. Teoretická část práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola se zabývá vývojovými zvláštnostmi dětí předškolního věku a jejich vlivem na utváření vztahu dětí ke zvířatům. Dále popisuji vliv zvířat na vývoj dětí předškolního věku včetně podmínek utváření vztahu dětí ke zvířatům. V další kapitole jsem se zaměřila na Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, v němž jsem hledala možnosti ve sledované oblasti. Problematiku utváření vztahu dětí ke zvířatům v mateřské škole jsem spojila s environmentální výchovou. Ve třetí kapitole jsem popsala možnosti užití zvířat v mateřské škole pro utváření vztahu dětí ke zvířatům. Zvláštní pozornost je věnována chovu zvířat ve třídě a zooterapii. Nejsou opomenuty ani zoologické zahrady, farmy a návštěvy chovatelů v mateřské škole. Při kontaktu se zvířaty však může dojít k různým úskalím, kterými mohou být alergie a fobie. Tomuto je věnována čtvrtá kapitola, která rovněž upozorňuje na význam spolupráce s rodiči při předcházení těmto úskalím. Praktickou část bakalářské práce jsem rozdělila na tři části. První část je metodická. Nabízí aktivity utvářející vztah ke zvířatům, ale zároveň může zlepšovat vztahy mezi dětmi. Popisuje také zavádění chovu zvířat do třídy a možnosti zapojení dětí. Druhá část je věnována průzkumu v mateřské škole, pomocí kterého jsem zjistila, jaká zvířata mají děti doma a jak se o ně starají. Třetí část nabízí dětem i paním učitelkám didaktickou pomůcku (kartičky) a pracovní listy, které lze vytisknout a dále používat.

4

Teoretická část 1 Vývojové zvláštnosti dětí předškolního věku ve vztahu ke zvířatům Při rozvíjení vztahu dětí ke zvířatům je třeba zohlednit věkové zvláštnosti. Pomocí zvířat můžeme rozvíjet několik oblastí. Např.: hrubou a jemnou motoriku, kognitivní vývoj, sociální vývoj, vyjadřování apod. Proto je nutné podívat se na dítě z vývojového hlediska. 1.1

Charakteristika předškolního období

Předškolní věk dítěte se vyznačuje především hrou. Hra je pro tyto děti hlavní činností, které se dokážou věnovat několik hodin denně. Děti si v tomto věku už nehrají pouze vedle sebe, ale hrají si spolu (asociativní a kooperativní hra). Pomocí těchto her si děti osvojují sociální role, což je patrné zejména z toho, jak některé děti získávají oblibu. Asi ve třech letech se mezi dětmi také objevuje soupeřivost. (Langmeier a spol., 1998, s. 95-96) V. Mertin a I. Gillernová (2010, s. 21) o hře předškolního dítěte uvádějí: „…souvisí s rozvojem motoriky, s rozvojem kognitivních struktur, s motivačně-volními vývojovými faktory, s rozvojem a naplňování sociálních vztahů.“ J. Langmeier (1998, s. 85) uvádí, že se u dětí předškolního věku stále zdokonaluje hrubá motorika a výrazně se zlepšuje motorika jemná, která je determinována osifikací. Podle V. Mertina a I. Gillernové (2010, s. 13-14) se dítě předškolního věku dokáže pohybovat přesněji a účelněji. Všechny pohyby dítěte jsou plynulejší a elegantnější. Kognitivní vývoj předškolního dítěte V. Mertin a I. Gillernová (2010, s.. 14) popisují takto: „Vnímání je globální, dítě vnímá celek jako souhrn jednotlivostí, kde zatím není schopno rozlišovat základní vztahy. Nechá se snadno upoutat výrazným detailem, zvláště má-li nějaký vztah k jeho aktuálnímu zájmu nebo potřebě…Rozvíjí se zraková a sluchová diferenciace… Vnímáni prostoru je nepřesné… Čas dokáže posoudit jen ve vztahu ke konkrétní činnosti…“ U dětí se objevují dětské lži, které jsou smyšlenky, o kterých děti myslí, že jsou pravdivé. Proto bychom je za tyto lži neměli trestat. V předškolním věku dochází také k uzavření fáze předpojmového myšlení a postupuje do světa znaků. Myšlení předškoláka se nachází v tzv. předoperačním stadiu, podle V. 5

Mertina a I. Gillernové (2010, s. 15-16), to znamená, že „…nepostupuje podle logických operací, myšlení je stále vázáno na konkrétní činnosti a aktivitu dítěte.“ Dále uvádí, že dítě předškolního věku dokáže jednoduchým způsobem vyjadřovat své pocity a prožitky, což je expresivní složka řeči. J. Langmeier a D. Krejčířová (1998, s. 89) uvádí, že je dítě předškolního věku stále egocentrické, je středem vlastního světa představ a myšlenek. Dále se v tomto období projevuje antropomorfismus, magičnost a artificialismus. Děti jsou v tomto období schopny říci, co mají rády a co ne. Tyto preference jsou však nepřesné. Odvíjí se od právě dané situace. (Langmeier a spol., 1998 s. 93) Podle J. Langmeiera a D. Krejčířové (1998, s. 91-92) v předškolním období od dětí požadujeme, aby své chování přizpůsobovaly způsobům, které společnost očekává. Narůstá tedy rozvoj schopnosti seberegulace. Na začátku tohoto období však dá přednost zajímavým hračkám před hlídáním křečka. Děti se snaží dělat vše po svém a tím se sebekontrola posiluje. V. Mertin a I. Gillernová (2010, s. 19-20) rozdělují socializaci dítěte předškolního věku na tři klíčové roviny, ve kterých dochází ke změnám. Jsou to: sociální reaktivita, sociální kontroly a osvojování sociálních rolí. „Vývoj sociální reaktivity probíhá plynule od narození, ale předškolní období prvně poskytuje dítěti odlišné vztahy s vrstevníky, rodiči, prarodiči,… Dochází k vývoji sociálních kontrol neboli k přijímání a přijetí norem společensky žádoucího chování…. Osvojování rolí… se děje již i mimo rodinu, většinou ve skupině vrstevníků nebo právě v mateřské škole, kde má dítě možnost srovnávání a korigování osvojených způsobů rolového chování.“ Dále V. Mertin a I. Gillernová (2010, s. 17) připomínají, že děti mají neutuchající potřebu být aktivní. Poukazují však i na to, že děti mají mimo tuto potřebu také potřebu stability, jistoty, zázemí, trvalosti a bezpečí. „Mezi významné potřeby tohoto období patří potřeba citového vztahu, potřeba sociálního kontaktu, společenského uznání emancipace, identity, seberealizace.“ Dítě předškolního věku má velmi kolísavou vůli. Pro děti jsou důležité cíle s konkrétním uspokojením potřeby nebo s konkrétní činností. Jak děti v předškolním věku projevují své city, popisují V. Mertin a I. Gillernová (2010, s. 18) takto: „Prožívání dítěte tohoto věku je velmi intenzivní, ale zároveň krátkodobé a

6

proměnlivé. Děti již začínají ovládat své citové projevy, dokážou už být kritické i samy k sobě, hodnotí své chování, umějí se litovat, zlobit se za něco samy na sebe. Vytváří se sebecit, který souvisí s pocitem vlastní identity a sebevědomím.“ Děti dokážou být velmi empatické k druhým lidem. Již asi od jednoho roku regulují své chování podle výrazů emocí druhých. V předškolním věku děti umí pojmenovat výraz emocí druhých a reagují na ně prosociálním chováním. Tyto emoce spontánně připisují i zvířatům a hračkám v symbolické hře. Asi od 4. roku je dítě schopno předpokládat emoční reakce na určitou situaci. (Langmeier a spol, 1998, s. 94) Morálně-etický vývoj souvisí s vývojem emocí a s rozvojem sociálních vztahů. „Ví-li předškolák, „co se smí“, „co se nesmí“…, má-li tyto sugestivní formulky zvnitřněny, pak už nepotřebuje přímou kontrolu dospělého… Často ovšem tyto pokyny a příkazy porušuje, neboť „musí“ experimentovat i ve smyslu jejich porušování a překračování. Potřebuje vědět, co se stane, když neposlechne.“ (Mertin a spol., 2010, s. 18) 1.2

Vliv zvířat na vývoj dítěte předškolního věku

L. Galajdová (2011, s. 85-86) popisuje vliv zvířat na vývoj dětské psychiky a uvádí: „Knihy o vývojové psychologii postrádají kapitoly o vazbě dětí na zvířata v souvislosti s emočním vývojem či utvářením sociálních vztahů a morálního prostředí.“ Děti si, podle autorky knihy, k domácím zvířatům vytvářejí emocionální vazby a nelézají v nich sociální podporu. V oblasti výzkumu HAI (human-animal interactions) převažuje přesvědčení, že styk se zvířaty podporuje u dětí rozvoj empatie nejen vůči zvířatům, ale také vůči lidem. Některé studie však vypovídají o nulových rozdílech mezi vlastníky a nevlastníky zvířat. Podle autorky knihy se dnes víceméně uznává, že vlastnictví zvířete v minulosti a kvalita vztahu člověk-zvíře jsou faktory vysvětlující rozdíly v empatii. (Galajdová, 2011, s. 88) M. Velemínský (2007, s. 132) popisuje pravděpodobnost ovlivnění vztahu k lidem pomocí zvířat. „Děti, které měly možnost vyrůstat v blízkosti zvířat, se pomocí interakce s nimi a dobrým vztahem k nim učily poznávat a porozumět pocitům a potřebám živočichů, což mohly využít i lidí.“ Prokazatelná je i souvislost empatie ke zvířatům s empatií vůči lidem. Takové děti, podle autorů Olbricha a Leugnera, snadněji navazují

7

kontakt a jsou u ostatních dětí oblíbenější a snadněji se adaptují v novém dětském kolektivu. Chápání zvířat u dětí se mění mezi třetím a sedmým rokem věku. Mladší děti si neuvědomují, že by zvířata cítila i bolest, ke zvířatům mají přístup spíše egocentrický. Tyto děti si spíše užívají mazlení s měkkou srstí. (Galajdová, 2011, s. 143-144) Z. Matějček (2007, s. 118) na to má jiný názor a uvádí: „Dítě se seznamuje s živým tvorem, který má podobné projevy a podobné potřeby jako ono samo. Také jí, také spí a koná svou potřebu. Bolí ho to, když se mu ubližuje…“ Zvířata jsou pro děti do tří let vydatným stimulantem smyslového aparátu a intelektových schopností. Dětem přináší přítomnost zvířete také k rozvoji respektu práv, ohleduplnosti a toleranci vůči druhým. H. Horká (1994, s. 9), podle J. Nevřaly (1991) popisuje vztah dětí předškolního věku ke zvířatům takto“vztah ke zvířatům je intenzivní – do 6 let je však zvířata nástrojem mnohostranné projekce. Partnerský, tzn. respektující vztah se vytváří později.“ Děti rády a často personifikují. Podle mého názoru tedy mohou děti vnímat zvířata jako bytosti s vlastnostmi, které jsou podobné lidským. Většinou ví, že se o zvířata musí starat podobně, jako se matky starají o dítě. Pro děti předškolního věku jsou však velice důležitá pravidla, která by měly dodržovat. Pohyb je součástí zdravého životního stylu. Lidé ho potřebují v jakémkoli věku. Geeová, Harrisová a Johnsonová (2007) pozorovaly, že děti ve hře se psem prakticky vždy zapojují aktivní pohyb. Pes dokáže motivovat děti k lepším výkonům a tím podporuje rozvoj hrubé motoriky. (Galajdová, 2011, s. 144) Do předškolního zařízení dítě v dnešní době vstupuje zpravidla ve 3 letech věku. Mateřská škola tak představuje v životě dítěte významný mezník, kdy odchází z rodinného prostředí mezi většinou cizí dospělou osobou a dětmi. Učitelka představuje pro dítě novou autoritu, která společně s dětmi vytváří prostředí pro pokračování socializačního procesu. V procesu socializace však mohou nastat problémy. Nejčastěji to jsou problémy s nízkým sebevědomím dítěte, se šikanou a emoční nestabilitou dětí. Pes, ale i jakékoli jiné zvíře může být v těchto problémech oporou. Protože zvířata si nevšímají vnějších kvalit dítěte, ale berou děti takové, jaké jsou. Děti s nízkým

8

sebevědomým tak mohou vyniknout ve znalostech a dovednostech spojených v péči o zvíře. (Velemínský a spol., 2007, s. 86) Z. Matějček (2007, s. 113-114) popisuje vliv zvířat, se kterými se děti mohou mazlit a hrát. V dnešní době počítačů a televize zájem dětí o zvířata neupadá, ale naopak sílí. Zájem o zvířata je něco hluboce zabudovaného do naší psychiky a neměli bychom se proti tomu bouřit. Dnešní dětská psychologie popisuje žádoucí vliv zvířat na duševní vývoj dětské psychiky, dokonce i k léčení některých duševních těžkostí a poruch. Děti by se tedy měly, podle Matějčka, se zvířaty seznamovat, poznávat je, a pokud je to možné, měly by s nimi žít. Občas však z tohoto musíme ustoupit z důvodu alergie, kdy je třeba poradit se s lékařem. Pro děti předškolního věku jsou malá domácí zvířata, podle Z. Matějčka (2007, s. 118), především živými hračkami. „Děti si v tomto věku díky zvířatům mohou uvědomit, že život je něco zvláštního, jedinečného a osobitého.“ Výzkumy dokázaly, že děti se chovají rozdílně ke skutečným zvířatům, než k napodobeninám zvířat. Děti si v tomto věku chtějí především hrát. A zvíře může mít významný přínos k poznávání světa. Z. Matějček (2007, s. 119-120) popisuje ještě dvě výchovné funkce zvířat – týkajících se životního cyklu života. Jednou z nich je možnost pozorovat sexuální aktivitu a rozmnožování. Další výchovnou funkcí je zánik života. Malá domácí zvířata, především křečci se dožívají průměrně dvou let. Je tedy velká pravděpodobnost, že dítě zažije smrt zvířete, pokud dítě rodiče neizolují od všeho „špatného“. Dítě zažije otřes, smutek a lítost. Dítě se tak však spíše naučí s takovými skutečnostmi života zacházet, než kdyby o nich četl jen v pohádkách nebo je jen sledoval v televizi. Z. Matějček (2007, s. 115) upozorňuje taká na to, že je při pořizování zvířete důležitý odpovědný vztah. Je důležité, aby bylo dobře lidem se zvířaty a stejně tak bylo dobře i zvířatům s lidmi. Vždy musí být jasno, kdo se o zvíře bude starat, v rodině to většinou bývají rodiče, zvláště u dětí do puberty. V mateřské škole to vždy budou učitelé a učitelky s malou pomocí dětí. Odpovědní jsou vždy učitelé. Výchovný prospěch ze soužití se zvířaty můžeme čekat jen tehdy, když to přináší radost, potěšení a dobrou náladu oběma stranám, tj. lidem i zvířatům. (Matějček, 2007, s. 114)

9

J. Krajhanzl (2011, s. 5-7) popisuje důležitost zvířat pro děti předškolního věku. Přitahují jejich pozornost, kreslí a malují je, zpívají a vypráví o nich. Podle některých studií, zvířata ovlivňují i teprve rodící se sebepojetí dítěte. Prostřednictvím malých zvířat předškolní dítě soucítí s přírodním světem. Jejich antropomorfní myšlení dětem pomáhá soucitu s přírodou. Např. dítě bolí, když ho někdo tahá za vlasy – psa bolí, když ho bude tahat za chlupy. Už ve čtyřech letech může smrt ježka na školní zahradě rozesmutnit nebo rozhořčit. Schopnost dětí vcítit se do živého tvora je však nahodilé. Záleží na subjektivní podobnosti zvířecího druhu dítěti a vztah dítěte ke konkrétnímu zvířeti. Ukazuje se, že jestliže má dítě možnost strávit více času se zvířetem a starat se o něj, vytváří si k němu hlubší vztah. Děti se v tomto věku učí především nápodobou. Zejména v tomto období se budou chtít chovat ke zvířatům stejně jako dospělí. Jestliže uvidí u rodičů nebo učitelů, že se štítí například šneka, děti to ve většině případu napodobí a ke šnekovi se raději nepřiblíží. Různá zvířata mohou mít na vývoj dítěte různý vliv. Tomuto se věnuje Z. Matějček (2007, s. 116). Zvířata dělí, podle toho jak jsou jim lidé lhostejní. Nejníže jsou postaveny rybičky a nevyšší stupeň zaujímá pes. M. Velemínský a kol. (2007, s. 131) zpracovali žebříček podle Matějčka (1997) a Tschochnera (1997): 1. Akvarijní rybičky – těmto živočichům jsou lidé lhostejní. Rybičky jsou vhodné k pozorování. Jsou u nich snadno viditelné přirozené funkce (příjem potravy, vyměšování, rozmnožováni aj.) 2. Chladnokrevná zvířata (šneci, želvy, hadi, obojživelníci) – stejně jako u rybiček, jsou jim lidé lhostejní. Lze je však hladit, brát do rukou a pozorovat je z větší blízkosti. 3. Ptáci – někteří jen projevují určitý vztah k člověku, papoušci si k člověku dokážou vybudovat vztah. Velmi bohatě se hlasově projevují, můžeme je učit mluvit, někteří se nechají i pohladit. 4. Drobní savci (morčata, křečci, králíci, potkani, myši) – tato zvířata už dovedou projevit zájem o lidi, dokážou rozpoznat své nejbližší ošetřovatele. Je možné se s nimi mazlit, hladit je, nechat běhat po bytě (třídě), stavět jim domečky apod.

10

5. Kočky – člověk jim není lhostejný a dokážou být do určité míry věrné a jsou vděčné za přiměřenou pozornost. Umí srozumitelně dát najevo nelibost a libost, jsou přítulné, velmi hravé, mazlí se. 6. Psi – člověka vnímají jako svého pána, jsou věrní a oddaní. Psi mohou být pro lidi ochránci. Dokážou si s lidmi hrát, mazlit se, nechají se vycvičit. Zřetelně dávají najevo svůj vděk, radost aj. 7. Koně – mimo vztahu k člověku a příjemných dotyků se na ně dá i posadit. Tím může člověk vnímat pocity tělesně.

2 Učivo o zvířatech v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání Abychom mohli zahrnout učivo o zvířatech do naší vzdělávací nabídky, musíme si zjistit jaké požadavky, podmínky a pravidla nám v této oblasti udává Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (dále RVP PV). Při utváření vzdělávací nabídky také nesmíme přehlížet spolupráci s rodinou.

2.1 Učivo o zvířatech jako součást kurikula předškolního vzdělávání Problematika učiva o zvířatech je v RVP PV součástí environmentální výchovy, dále se však o tomto učivu mnoho nehovoří. RVP PV nám udává pět vzdělávacích oblastí. Dítě a jeho tělo, Dítě a jeho psychika, Dítě a ten druhý, Dítě a společnost, Dítě a svět. Největší zastoupení má environmentální výchova ve vzdělávacích oblastech: Dítě a jeho psychika a Dítě a svět. (Smolíková, 2004, s. 15) Cílem předškolního vzdělávání je osvojování si klíčových kompetencí, jsou to kompetence: k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, činnostní a občanské. (Smolíková, 2004, s. 12) Všechny tyto kompetence nám může pomoci rozvíjet přítomnost nějakého zvířete ve třídě. Můžeme si to dokázat na těchto příkladech: -

„soustředěně pozoruje, zkoumá, objevuje…“ Stačí přítomnost jakéhokoli zvířete ve třídě – žížaly, šneka, mravence, brouka… Zvířata dokážou děti velice snadno zaujmout. (kompetence k učení) (Smolíková, 2004, s. 12)

11

-

„…známé a opakující se situace se snaží řešit samostatně…“ Děti se střídají v péči o zvíře, postupem času tento úkol zvládají samostatně. (kompetence k řešení problémů) (Smolíková, 2004 str. 12)

-

„ovládá řeč…“ Děti rády dávají povely psům. Pokud však povel neřeknou dostatečně důrazně nebo jej špatně vysloví, pes neposlechne. (kompetence komunikativní) (Smolíková, 2004, s. 13)

-

„…při společných činnostech se domlouvá a spolupracuje…“ Přítomnost zvířete bývá většinou záležitostí společnou, tím děti vede k rozvoji této kompetence. (kompetence sociální a personální) (Smolíková, 2004, s. 13)

-

„má smysl pro povinnost ve hře, práci i učení…“ Při péči o zvíře dítě získává smysl pro povinnost. (kompetence činnostní a občanská) (Smolíková, 2004, s. 14)

2.1.1 Utváření vztahu ke zvířatům jako součást environmentální výchovy Jak jsem již uvedla, RVP PV se tématu zvířat nevěnuje, ale vytváření vztahu ke zvířatům můžeme zahrnout do environmentální výchovy. Podle E. Leblové (2012, s. 15-16) „odhaluje environmentální výchova důsledky lidské činnosti, která působí devastaci a ohrožuje život na Zemi. Ukazuje možné způsoby potřebné k dosažení pozitivních změn v životním prostředí. Vychovává k odpovědnému vztahu k přírodě… Má za úkol budovat v lidech pozitivní vztah k přírodě, schopnost estetických prožitků v souvislosti s přírodou. Zabývá se poznáváním vztahů v přírodě a vlivem člověka na ni. Věnuje se budování správných hodnot, postojů a kompetencí k péči o přírodu…“ K. Jančaříková (2010, s. 7) definuje environmentální výchovu jako „veškeré výchovné a vzdělávací úsilí, jehož cílem je především: zvyšovat spoluodpovědnost lidí za současný i příští stav přírody a životního prostředí, rozvíjet tvořivost, citlivost a vstřícnost lidí k řešení problémů péče o přírodu, utvářet ekologicky příznivé hodnotové orientace, které kladou důraz na dobrovolnou střídmost, na nekonzumní, duchovní kvality lidského života, hledat příčiny ekologické krize a cesty k jejímu řešení.“

12

E. Leblová (2012, s. 16) popisuje, jak by měly děti vnímat přírodu: „Environmentální výchova by měla dětem umožnit vnímat přírodu všemi smysly. Děti by měly zažívat přírodu jako prostor pro poznávání, učení, hry a relaxaci.“ K. Jančaříková (2010 s. 7) uvádí, podle mnohých výzkumů, že dítě potřebuje ke svému zdravému rozvoji pobyt v přírodě. Příroda může plnit významnou edukační roli, která poskytuje dětem vždy dostatečné množství podnětů. Environmentální výchova je tedy nedílnou součástí předškolního vzdělávání. S tímto termínem souvisí vztah k přírodě tedy i ke zvířatům. Myslím si, že utváření vztahu ke zvířatům je pro děti jednodušší, než utváření vztahu k přírodě jako takové. K přírodě lze také u dětí vytvářet vztah pomocí zvířat. Děti jsou velmi empatické, proto se jim například nebudou líbit pohozené plechovky v lese, o které by se mohla lesní zvěř poranit.

3 Možnosti využití zvířat v mateřské škole Kontakt s přírodou je pro děti důležitý. Podle H. Vostradovské (In E. Strejčková 2005, s. 9) v dnešní době děti získávají více informací o přírodě zprostředkovaně než přímým kontaktem. Popisuje také důležitost explorativní hry, kde je přímý kontakt s přírodou velice důležitý, aby dítě mohlo pomocí doteku, zkoumání, pozorování, naslouchání, čichání, zakoušet realitu. H. Horká (In: Josef Šmajs, 2011, s. 180) uvádí dokonce, že „preferování virtuálních aktivit před reálnými může snižovat i schopnost empatie vůči jiným formám života.“ V mateřské škole se k přímému kontaktu s přírodou dá využít mnoha způsoby, jedním z nich může být i přítomnost živého tvora ve třídě. Možností, jak vytvářet u dětí pozitivní vztah ke zvířatům je hned několik. Některé z možností jsou pro učitele náročnější, některé bývají v mateřských školách běžné.

3.1 Chov zvířat ve třídě Jednou z možností, jak vytvářet u dětí vztah ke zvířatům, je pořídit si zvíře do třídy. Zvíře může mít na děti pozitivní především zklidňující vliv. Mohou také upevňovat spolupráci mezi rodinou a mateřskou školou. (Jančaříková, 2009)

13

K. Jančaříková (2009) uvádí, že se na českých školách do 60. let minulého století chovala drobná hospodářská zvířata, která měla význam hospodářský a didaktický. Znárodňováním a tlakem komunistické vlády však chov zvířat ze škol zcela zanikl. To vedlo také k procesu odcizování člověka od přírody. Od druhé poloviny devadesátých let dvacátého století, se zvířata do škol vracejí. Ale už to nejsou zvířata užitková, jsou to exotická zvířata, která jsou pouze na mazlení. Výzkumy pedagogických psychologů dokázaly, že tato zvířata mají pozitivní vliv na psychosociální rovinu. Tím se vysvětluje, proč mají lidé potřebu chovat zvířata neužitková. Důležitý je, při zavádění chovu zvířat do tříd, výběr druhu zvířete. Jaké zvíře do třídy pořídit je důležité projednat s rodiči, kteří mohou případně upozornit na alergie. Výběr zvířete můžeme probrat také s dětmi. Pokud se u dětí neprokáže alergie, můžeme dětem do třídy pořídit v podstatě jakékoli zvíře (v rámci možností). Kateřina Jančaříková popisuje, ve svém článku Živý tvor ve třídě, jak zvíře vybírat. Doporučuje drobné pouštní savce, mezi které patří křeček džungarský, pískomil a osmák degu. Tato zvířata méně pijí a vyměšují, nemusí se jim tedy tak často čistit ubikace a mohou o víkendu zůstávat ve třídě. U zvířat s rychlejším metabolismem, jako jsou například králík, morče a potkan, je to naopak. Nejvhodnější je zvířata pořizovat přímo od chovatelů, kde vám poskytnou veškeré informace o zvířeti a mláďata bývají zvyklá na kontakt s lidmi. Důležité je také zajímat se o přirozenou náturu zvířete. Např. zlatí křečci bývají nevrlí a koušou, když je vezme někdo do ruky. (Jančaříková, 2009)

3.2 Zooterapie v mateřské škole Při rozvíjení vztahu dětí ke zvířatům nám může ve velké míře pomoci zooterapie. Zooterapie je, zjednodušeně řečeno, terapie za pomocí zvířat. Při zooterapii se využívá pozitivního někdy až léčebného působení zvířete a člověka nebo skupinu lidí. Zvíře je vždy v roli prostředníka (koterapeuta). Pomocí zvířat můžeme zlepšovat paměť, jemnou i hrubou motoriku, komunikaci,… (Velemínský a spol., 2007, s. 30) V dnešní době se využívá mnoho druhů zvířat. U nás jsou to nejčastěji: -

psi - canisterapie

-

kočky - felinoterapie

-

koně - hiporehabilitace

14

-

hmyz – insektoterapie

-

ptactvo – ornitoterapie

-

lamy - lamaterepie

-

malá domácí zvířata – nemají upřesněné označení

-

hospodářská zvířata – nemají upřesněné označení

-

volně žijící zvířata

(Velemínský a spol., 2007, s. 32) Metody zooterapie využitelné v mateřské škole M. Velemínský (2007, s. 35-37) uvádí hned několik metod. Já jsem vybrala jen některé, se kterými se můžeme setkat v mateřské škole. První a nejčastěji používanou metodou v mateřských školách jsou aktivity za pomoci zvířat. Pro ně se používá zkratka „AAA“ (Animal Assisted Activities) Hlavním cílem při této metodě je obecná aktivizace klienta. Jde o přirozený kontakt člověka a zvířete na zlepšení sociálních dovedností. Tato metoda lze v mateřské škole využít především k zlepšování komunikace, pohyblivosti, motivace, odbourávání stresu, uzavřenosti apod. Druhou metodou, která se dá využít v mateřské škole je vzdělávání za pomoci zvířat. Pro tuto metodu se používá zkratka „AAE (Animal Assisted Education). Hlavním cílem je přirozené zvýšení motivace k učení a osobnímu rozvoji. Nejčastěji se tato metoda používá u dětí se specifickými poruchami učení, chování nebo komunikace. Dále se tato metoda může využít k utváření vztahu ke zvířatům. Další metody zooterapie Mezi méně využívané metody v mateřských školách je terapie za pomoci zvířat. Pro tuto metodu je dána zkratka „AAT“ (Animal Assisted Therapy). Metoda je nejčastěji používaná u osob s tělesným, mentálním nebo kombinovaným postižením. Tato metoda se používá spíše individuálně Další metodou je krizová intervence za pomoci zvířat. Zkráceně „AACR“ (Animal Assisted Crisis Response). Metoda je nejčastěji využívaná u osob, které se nachází v krizové situaci – přírodní katastrofa, teroristický čin apod. Tato metoda by se mohla vyskytnout v mateřské škole například při povodních. 15

Canisterapie Canisterapie je terapie za pomoci psa. Termín je složen ze dvou slov canis (latinsky pes) a terapie (léčba, řeckého původu). Canisterapie se provádí formou skupinovou nebo individuální. Klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně integračních. Pes se stává společníkem a zároveň výchovným prostředkem pro klienta. Přispívá také k rozvoji jemné a hrubé motoriky, podněcuje verbální a neverbální komunikaci, orientaci v prostoru, zvyšuje motivaci atd. Canisterapii provádí canisterapeutický tým, tedy psovod a jeho pes. Pes musí mít jisté předpoklady, povahové vlastnosti, aby mohl canisterapii vykonávat. Tento pes se svým psovodem musí úspěšně obstát ve zkoušce, kde získávají osvědčení o tom, že mohou canisterapii provádět. (Velemínský a spol., 2007, s. 68-71) M. Velemínský (2007 s. 73) upozorňuje také na to, že se canisterapie provádí ve spolupráci s odpovědnou osobou. V našem případě s učitelkou mateřské školy. Cíle canisterapie v mateřské škole Z hlediska pohybového může být při canisterapii rozvíjena jemná a hrubá motorika, pomocí canisterapie můžeme také děti k pohybu motivovat, při některých činnostech se mohou pohybovat i spontánně, trénujeme koordinace pohybu, sebeobsluhu, … Z hlediska psychiky můžeme docílit pozitivní naladění, navodit emočně libé prožitky, radost, smích, spontánní přirozené zklidnění, relaxace, pocit jistoty a bezpečí, přijetí dítěte takového jaké je, zmírnit pocit méněcennosti, děti mohou poznávat své silné stránky, … V oblasti kognitivní mohou být rozvíjeny smysly, pozornost, soustředění, myšlení, představivost, fantazie, učení, paměť, orientace v čase, můžeme rozvíjet verbální komunikaci, jazykové schopnosti, … Dochází také k rozvoji sociálních dovedností. Děti mezi sebou lépe navazují kontakt a lepší se vztahy mezi nimi, dospělými. Můžeme rozvíjet také ukázněnost, pocit sociální jistoty. Děti získávají vyrovnaný přístup k sobě samému, zapojení do kolektivu, intaktnost, osvojení nových úkonů, …

16

Při canisterapii dochází také ke zlepšování vztahu ke psům, zvířatům i přírodě. Můžeme odbourat nebo zmírnit strach ze psů. Děti získávají pozitivní vztah ke psům, zvířatům. U některých dětí může dojít k odstranění nebo zmírnění agresivity vůči zvířatům, děti se učí k zodpovědnému zacházení se psem,… Cíle vypovídají o tom, jaký pozitivní vliv může mít canisterapie nejen na děti zdravé, ale také na děti se specifickými potřebami. (Velemínský a spol., 2007, s. 77-81) Formy canisterapie V mateřské škole lze využívat pouze canisterapie skupinová, kdy canisterapeutický tým přichází do mateřské školy na návštěvu. Tyto návštěvy mohou být opakované v různých intervalech. Canisterapie může probíhat také individuálně v domácnosti nebo různých zařízeních. Tam probíhá setkání jednoho klienta s jedním nebo více canisterapeutickými týmy. (Velemínský a spol., 2007, s. 81-82)

3.3 Další možnosti pro utváření vztahu dětí ke zvířatům Jednou z dalších možností mohou být vycházky do přírody, návštěvy zoologických zahrad a farem. Tato možnost je při utváření vztahu ke zvířatům nejméně kontaktní s výjimkou mateřské školy při farmách. Je však nenahraditelnou součástí. Dítě v přírodě může pozorovat zvířata v přirozeném prostřední. V zoologické zahradě se může setkat s exotickými zvířaty, se kterými se v běžném životě nepotká. Součástí zoologických zahrad bývají i farmy s hospodářskými zvířaty. Existuje dokonce i mateřská škola, ve které jsou děti v podstatě každý den na farmě. Je to Mateřská škola Semínko v Praze. Druhou možností mohou být návštěvy chovatelů různých zvířat v mateřské škole. Pozvat můžeme také některé z rodičů, o kterých víme, že zvíře doma chovají. Své zvířecí kamarády mohou přivést do mateřské školy i děti. Všechno však musí být předem domluveno s rodiči.

4 Úskalí při utváření vztahu dětí ke zvířatům Při utváření vztahu mezi dítětem a zvířetem mohou nastat mnohá úskalí. Největším úskalím jsou alergie, ale mohou se vyskytnout také různé fobie. Abychom zamezili nepříjemnostem, měli bychom při utváření vztahu dětí ke zvířatům úzce spolupracovat

17

s rodiči. K. Smolíková (2004, s. 7) v RVP PV uvádí, že úkolem institucionálního předškolního vzdělávání je doplňovat rodinnou výchovu. V RVP PV je spoluúčast rodičů jednou z podmínek předškolního vzdělávání. Ta je v pořádku, jestliže mezi rodiči a mateřskou školou panuje v první řadě oboustranná důvěra, otevřenost, vstřícnost, porozumění, respekt a ochota spolupracovat. Spolupráce tak funguje na základě partnerství. (Smolíková, 2004, s. 35) V Kurikulu podpory zdraví v mateřské škole je rodinná výchova základem, na kterém škola staví. Proto je důležité rozpoznávat vlivy rodinné výchovy a citlivě je využívat k navázání partnerského vztahu. Aby se vztahy mezi rodiči a školou upevňovaly je důležitý vzájemný respekt a důvěra. Rodiče by měli mít pocit sounáležitosti jejich rodiny a školy. Jen takto může vzniknout jednotné výchovné působení na dítě. (Havlínová a spol., 2008 s. 77) Z tohoto tedy vyplývá, že vše závisí na spolupráci s rodiči. Rodiče se mohou zapojit do péče o zvířata, výpomoci při pořizování zvířete do třídy nebo hlídat zvířata o prázdninách. Je jisté, že by se některým rodičům nemuselo líbit pořízení zvířete do třídy, kdyby o tom nebyli předem informováni. Proto je nutné o této skutečnosti rodiče předem informovat, případně se s nimi domlouvat na vhodném druhu zvířete a další spolupráci. Mohou se však objevit i rodiče, kterým se nemusí líbit jakékoli zvíře v mateřské škole.

4.1 Vliv alergie Největším úskalím při práci s dětmi a zvířaty jsou alergie. Proto bychom se měli zamyslet nad tím, jaké alergie existují, jaké jsou její symptomy a jak se jim dá případně předcházet. É. Bidat (2005, s. 9) uvádí, že je alergie nemocí století. Je zcela jisté, že se v mateřské škole objeví dítě s alergií. Alergie je přehnaná reakce imunitního systému na látky, se kterými se běžně setkáváme. Látky, na které imunitní systém reaguje přehnaně, nazýváme alergeny. (Špičák a spol., 2005 s. 6) Alergeny můžeme dělit na: -

vzdušné (respirační) alergeny (pyl, prach, roztoči, houby, plísně, zvířata) 18

-

potravinové alergeny (pseudoalergie – histamin; pravá potravinová alergie kravské mléko, vejce, ryby, měkkýši a korýši, ovoce, zelenina, ořechy

-

další druhy alergenů (hmyzí bodnutí, léky) (Špičák a spol, 2005, s. 10-33)

Podle V. Špičáka a M. Hrubiška (2005, s. 6-7) se mohou objevit různé reakce různé intenzity. U každého jedince se doba vzniku alergie liší. U někoho může vznikat několik dní, u jiného i několik let. É. Bidat (2005, s. 13) popisuje, jaké příznaky může alergické dítě mít. Na alergii pomýšlíme tehdy, má-li dítě: -

opakované rýmy, záněty hltanu a středouší

-

dlouhodobě ucpaný nos

-

opakované záněty spojivek

-

opakované záněty hrtanu

-

dlouhodobý zánět dutin

-

kašel

-

astma

-

kopřivky

-

atopický ekzém

-

anafylaktický šok

-

recidivující trávicí potíže

Podle H. Müllera-Burzlera (2007, s. 15-16) jsou tyto reakce alergické symptomy vyskytující se v oblastech kůže, sliznic a vnitřních orgánů. Mimo tyto, popisuje také alergické symptomy v oblasti nervů, mozku a svalů (např. hyperaktivita, nespavost, chronická únava, migréna, svalové křeče, epileptické záchvaty apod.) a psychické alergické symptomy (např. přecitlivělost na všechny vnější podněty, kolísaní nálad, sklon k agresivitě apod.). Jako nejpravděpodobnější vlivy na vznik alergií uvádí É. Bidat (2005, s. 9) znečištění životního prostředí, virová respirační onemocnění, kouření a genetické vlivy. Alergie může být i dědičná. U některých dětí tedy můžeme alergii předpokládat, podle výskytu alergie u rodinných příslušníků. Přibližné riziko u dětí: -

není-li nikdo z rodičů alergický, je riziko vzniku 10 %

19

-

je-li jeden z rodičů alergik, riziko je 40 %

-

jsou-li oba rodiče alergiky, zvyšuje se riziko na 60 %

Alergie na zvířata S nárůstem oblíbenosti domácích zvířat narostl i počet lidí s alergií na ně. Tato alergie se může projevit při přímém kontaktu se zvířetem nebo při kontaktu s osobou, která byla se zvířetem v kontaktu. Alergeny se také mohou šířit vzduchem. (Bidat, 2005, s. 33) Jako nejčastější zvířata, na která můžou mít děti alergii, uvádí É Bidat (2005, s. 34) kočky, psi, hlodavce a koně. Dále se také zmiňuje o tom, že když dítěti pořídíme psa, kočku nebo hlodavce bez srsti, se nic neřeší. Alergenem totiž většinou nebývá jen srst. U koček se alergeny objevují v mazových žlázách, ve slinách a konečníkových žlázách Psí alergeny se vyskytují v kožichu, slinách a kůži. Hlodavci mají své alergeny ve slinách, vlasových váčcích a v moči. U morčete bývá hlavním alergen v srsti. Koňský alergen se vyskytuje v kůži. Příznaky alergie na zvířata Nečastějšími příznaky alergie na zvířata je alergická rýma, astma, oční problémy a kopřivka. (Bidat, 2005, s. 33) K nejčastějším alergickým onemocněním řadí V. Špičák a M. Hrubiško (2005, s. 35) alergickou rýmu. Alergická Uvádějí, že neléčená nebo špatně léčená rýma může vést ke vzniku astmatu. Příznaky alergické rýmy jsou většinou: svědění nosu, kýchání, vodová rýma, může se objevit i zduření nosní sliznice, při kterém je dýchání nosem obtížné nebo nemožné. Rýma se objevuje v noci nebo ráno. Oční problémy se projevují, jako záněty spojivek a často doprovázejí alergickou rýmu. Projevují se zarudnutím a svěděním očí. Při této alergické reakci je vhodné zamezit tření očí rukama a použít uklidňující oční kapky. V. Špičák a M. Hrubiško (2005, s. 42-44) popisují astma jako onemocnění, v jehož pozadí je zánět dýchacích cest, který výrazně zvyšuje reaktivitu dýchacích cest. Mezi příznaky astmatu patří dušnost, ztížený výdech s hvízdavým dýcháním a dráždivý

20

chronický kašel. Astmatu se dá preventivně omezovat sportováním, které napomáhá správnému dýchání. Dalším příznakem alergické reakce je kopřivka. O kopřivce V. Špičák a M. Hrubiško (2005, s. 52) uvádějí, že se může objevit kdekoli na těle. Při tělesném kontaktu se zvířetem se objeví pupen a svědění. Pupen může být různé velikosti a doprovází ho většinou zarudnutí kůže. Při projevech kopřivky, způsobené alergenem ze zvířat, je dobré postižené místo opláchnout čistou a studenou vodou, abychom alergeny smyli. Podle É. Bidata (2005, s. 34) se nejčastěji vyskytuje kopřivka při olíznutí psem nebo z moči hlodavců. Alergizující vliv zvířete se dá snížit, podle É. Bidata (2005, s. 34-35), například pravidelným koupáním zvířete a nepřítomností zvířete v ložnici alergického dítěte. V místnosti, kde zvíře pobývá, je vhodné mít omyvatelné povrchy. Můžeme využít také čističku vzduchu. Pokud se u dítěte však prokáže alergie na jakékoli zvíře, je vhodné vyvarovat se dalšímu kontaktu se zvířetem.

4.2 Vliv fobie Při styku se zvířetem se u některých dětí může vyskytnout také fobie. Specifické fobie patří mezi nejčastější psychické poruchy vůbec. (J. Praško a spol., 2008, s. 218) J. Praško (2008, s 12) charakterizují specifické fobie jako „nadměrný nebo extrémní strach z určitého objektu, zvířete nebo specifické situace… Tento strach je iracionální a člověk s fobií je schopen si ho přiznat, pokud je od fobického podnětu daleko. Také obvykle netrpí příznaky, pokud není ve fobické situaci a ani ji neočekává.“ Je důležité od sebe odlišit strach a fobii. Pokud mluvíme o fobii, musí strach z určité situace nějakým způsobem ovlivňovat život člověka nebo mu způsobovat výrazný stres. Například, když má člověk strach ze psů a v životě ho to nijak neomezuje a je jen opatrnější a na psy nesahá, jde jen o strach. (J. Praško a spol., 2008, s. 12) J. Praško (2008, s. 17-18) rozděluje specifické fobie, podle Americké psychiatrické asociace, do subtypů: přírodní (např. bouřka, voda, výšky); ze zvířat (např. bodlavý hmyz, hadi, psi); z injekcí, krve a zranění; z určitých míst – situační fobie (např. být v letadle, autě ve výtahu, uzavřeném prostoru); jiné (např. ze zvracení, zakuckání se, z nemoci, hlasitých zvuků). 21

Fobie ze zvířat jsou, podle J. Praška (2008, s. 18), jednou z nejčastějších specifických fobií. Patří sem strach z ptáků, hmyzu, pavouků, psů, koní koček, myší apod. Tato fobie začíná většinou v časnějším věku (v průměru ve 4,4 letech) než jiné druhy fobií. Během vývoje dítěte se může objevit strach ze zvířat, který je běžný. Fobie se diagnostikuje jen tehdy, když je strach velmi intenzivní, trvá déle než 6 měsíců a výrazně zasahuje do života dítěte. Příčina specifických fobií není známa. Považují se však za naučené strachy získané přímým (např. pokousání psem) nebo zástupným podmíněním (např. odpozorování od druhých, ponaučováním o nebezpečí). Praškovi popisují také evoluční pohled, kde jsou jedinci vrozeně predisponování ke strachu z určitých podnětů, které znamenaly v primitivním prostředí ohrožení. Dále může být fobie způsobena zděděnou zátěží. (Praško a spol., 2008, s. 32-33) Mezi základní emoce patří strach a úzkost. Jediným cílem těchto emocí je ochránit organismus. Strach je emocí, která rychle spustí komplexní reakci „boj nebo útěk“. U lidí s fobií mluvíme o přecitlivělosti ke strachu a úzkosti, které zasahují celý organismus. Najednou reagujeme psychicky (myšlenky a emoce, tělesnými příznaky (červenání, bušení srdce) a chováním (strnutí, útěk ze situace). (Praško a spol., 2008 s. 38-39) Podle J. Praška (2008, s. 58) lze k léčbě specifických poruch využít buď psychoterapii, nebo léčbu léky. Oba způsoby jsou velmi úspěšné a je možná i jejich kombinace. Využití canisterapie k odbourání strachu ze psů V kazuistice M. Velemínský (2007, s. 183-184) popisuje průběh odbourávání kynofobie (fobie ze psů) u 10leté dívky. Přitom spolupracovali s psycholožkou ze SPC a při canisterapii byly přítomny i jiné děti, které byly pro dívku oporou. Nejprve dívka pozorovala blízké osoby při kontaktu se psem přes sklo. Poté zvládala setrvat se psy v jedné místnosti. Postupně se odvažovala přistoupit a pohladit klidně ležícího i stojícího psa, nakonec si se psem i hrála a odměňovala jej granulemi.

22

Praktická část Praktickou část bakalářské práce jsem rozdělila na tři části. První část je metodická. Nabízí aktivity utvářející vztah ke zvířatům v mateřské škole. Druhá část je věnována průzkumu, pomocí kterého jsem zjistila, kolik dětí chová doma zvíře, jaké druhy a jak se o ně starají. Třetí část nabízí dětem i paním učitelkám pracovní listy a didaktickou pomůcku – kartičky, které lze vytisknout a dále používat.

5 Vzdělávací nabídka pro utváření vztahu dětí ke zvířatům Při vypracovávání vzdělávací nabídky vycházím ze zkušeností dětí z přímého kontaktu dítěte se zvířetem. Mimo to, že při těchto činnostech rozvíjíme u dětí vztah ke zvířatům, který je v RVP PV uveden převážně v oblasti Dítě a svět, ale můžeme aktivity zaměřit i na všechny další vzdělávací oblasti – Dítě a jeho tělo, Dítě a jeho psychika, Dítě a ten druhý, Dítě a společnost. Při utváření plánu si nejprve musíme rozmyslet, jakou kompetenci nebo kompetence bychom u dětí chtěli rozvíjet. Při utváření vztahu ke zvířatům rozvíjíme převážně činnostní a občanské kompetence. Za pomoci zvířat však jde rozvíjet mnohem více kompetencí. To je popsáno již v kapitole „Učivo o zvířatech jako součást kurikula předškolního vzdělávání“. V první části jsou popsány příklady činností, které probíhají při canisterapii, to jsou činnosti převážně řízené a pravidla, která je nutné při canisterapii dodržovat. V druhé části jsou řízené a částečně řízené činnosti, které rozvíjí občanskou a činnostní kompetenci, jsou tedy zaměřeny na utváření vztahu dětí ke zvířatům. Jako příklad uvádím také kompetence sociální a personální, které lze rozvíjet pomocí těchto činností také. Je to dáno tím, že jsou činnosti plánované tak, aby mezi sebou děti spolupracovaly. U všech činností uvádím typ inteligence podle H. Gardnera, na který je činnost zaměřena.

23

5.1 Canisterapie Canisterapie je v mateřských školách celkem rozšířená. Činnosti, které během canisterapie probíhají, bývají většinou řízené a zaměřené na poznávání psa, svého těla, utužování kolektivu a aktivizaci k pohybu. Zde jsou příklady některých činností: Typ inteligence

Název činnosti

Pomůcky

tělesněkinestetická prostorová

Agility

překážky

intrapersonální

Schovávání pamlsků

granule nebo pamlsky

tělesněkinestetická

Cvičení se psem

/

Organizace Děti s případnou pomocí psovoda rozestaví překážky pro psa. Děti pak mohou se psem překážky zdolávat. Mohou začít tím, že nejdříve překoná překážky pes a po něm překážky zdolávají děti. Děti se rozmístí po třídě nebo na hřišti, leží na zemi. Psovod nebo některé z dětí umístí dětem někam na tělo pamlsek (ruku, nohu, čelo…). Poté psovod nebo dítě se psem prochází mezi dětmi, které mohou mít zavřené oči. Pes pamlsky hledá. Psovod předvádí se psem cviky a děti je napodobují. Například zvedá psovi přední tlapu, tak děti zvednou ruku apod.

Dále se děti při canisterapii seznamují s celkovou péčí o psa. Mohou psa česat, vyvenčit, nalít mu vodu, zapínat a odepínat vodítko apod. Pravidla při canisterapii Pro děti předškolního věku jsou pravidla velice důležitá a závazná. K. Shepherd ve svých Psích přikázáních (2007) jasně formuluje základní pravidla bezpečného a ohleduplného kontaktu dětí se psem.

24

„Dělej: 1. Buď laskavý, mluv jemně a respektuj psí potřebu být občas sám nebo jíst a spát bez vyrušování 2. Vždy si vyžádej dovolení od svých rodičů a majitele psa, než se nějakého psa dotkneš. 3. Dotýkej se opatrně. Zvířata cítí bolest tak jako lidé a nemají rádi, když je někdo tahá za uši nebo za ocas. 4. Dbej na psí varovné signály (vrčení, bručení, stažení se) a věz, kdy je nechat o samotě. 5. Když pes vypadá polekaně nebo má strach a ustupuje, měl bys udělat to samé – ustoupit. 6. Vždy si po kontaktu se psem umyj ruce. Nedělej: 7. Nikdy se nepřibližuj ke zvířeti, které neznáš. 8. Nikdy psa nehoň nebo nezažeň do kouta, nech ho přijít k tobě. 9. Vyhýbej se přímému očnímu kontaktu se psem, mohl by to vnímat jako ohrožení. 10. Nikdy psa neškádli, neber mu potravu a netahej se s ním o jeho hračky. 11. Nikdy nekrm psa od stolu – nejenže jej to neučí dobrým způsobům, ale některé potraviny, zejména čokoláda, pro něj mohou být toxické, nebo přinejmenším nezdravé. 12. Nikdy psa nebij, nekopej, nekřič na něj ani ho nijak neohrožuj.“ (L. Galajdová, 2011 s. 79) Tato pravidla lze také po drobných úpravách využít i u jiných druhů zvířat. Děti si tato pravidla mohou výtvarně ztvárnit, aby je měly stále na očích při kontaktu se zvířetem.

5.2 Náměty na činnosti utvářející vztah dětí ke zvířatům Všechny činnosti jsou zaměřeny na rozvoj kompetencí činnostních a občanských a lze je zároveň využít i k rozvoji jiných kompetencí. Protože jsou činnosti zaměřené i na spolupráci mezi dětmi, můžeme je zahrnout do vzdělávací nabídky k rozvoji sociálních a personálních kompetencí. Vždy bychom se měli zaměřit pouze na jednu oblast.

25

K utváření vztahu ke zvířatům můžeme vybrat například kompetence: -

„má základní dětskou představu o tom, co je v souladu se základními lidskými hodnotami a normami, i co je s nimi v rozporu, a snaží se podle toho chovat“

-

„…chová se odpovědně s ohledem na zdravé a bezpečné okolní prostředí (přírodní i společenské)“ (K. Smolíková, 2004, s. 14)

Jestliže se rozhodneme pomocí zvířat utužovat vztahy mezi dětmi, měli bychom vybrat například tyto kompetence: -

„ve skupině se dokáže prosadit, ale i podřídit, při společných činnostech se domlouvá a spolupracuje“

-

„chápe, že nespravedlnost, ubližování, ponižování, lhostejnost, agresivita a násilí se nevyplácí a že vzniklé konflikty je lépe řešit dohodou; dokáže se bránit projevům násilí jiného dítěte, ponižování a ubližování“ (K. Smolíková, 2004, s. 13-14)

5.2.1 Řízené činnosti Činnosti, které zde uvádím lze využít k rozvoji kompetencí činnostních a občanských, ale i k rozvoji kompetencí sociálních a personálních. Typ inteligence

Název činnosti

interpersonální prostorová

Jak by vypadalo bydlení pro?

přírodní

Péče o zvíře

Pomůcky

Organizace

Každému dítěti dáme jednu kartičky, kartičku s pomůckou k péči o papíry, zvířata. Děti pak najdou pastelky, kamarády, které mají pomůcku vodové barvy, pro stejné zvíře. Když jsou děti temperové rozděleny do skupin, mohou pro barvy, dané zvíře společně namalovat voskovky, ne velký formát papíru návrh štětce… klece, boudy, domečku, akvária, terária pro dané zvíře. Viz kapitola Péče o jednotlivá zvířata je Zavedení chovu popsána v kapitole Zavedení do třídy a péče chovu zvířat do třídy a péče o o ně. ně.

Do řízených činností bychom mohli zařadit i učení básniček a vyprávění pohádek o zvířeti, se kterými děti navázaly kontakt.

26

5.2.2 Částečně řízené činnosti Částečně řízené činnosti jsem plánovala tak, aby bylo zastoupeno všech osm typů inteligence podle H. Gardnera a daly se využít při kontaktu s jakýmkoli zvířetem. Ke každému typu inteligence jsou uvedeny vždy dvě činnosti. Typ inteligence

Název činnosti

Pomůcky

Písnička pro zvíře

Orffovy nástroje nebo dětem můžou vymyslet vlastní nástroje

Popletená písnička

můžeme dětem nabídnout Orffovy nástroje

Hudební

Malování Papír, pastelky, pravidel při péči vodové barvy, o zvířata štětce, voskovky Iterpersonální Stavění domečku

kostky, stavebnice, cokoli z čeho se dá stavět

Prohlížení knih, encyklopedií a časopisů

knihy, časopisy, encyklopedie

Intrapersonální Namalování oblíbeného zvířete

velký formát papíru, cokoli na malování nebo kreslení 27

Organizace Děti se společně dohodnou na písničce o některém zvířeti, nebo písničku mohou vymyslet. K této písničce zahrají na nástroje. Až budou mít pocit, že už písničku dokonale umí, mohou ji přijít zahrát a zazpívat zvířecím kamarádovi. Děti si společně vymyslí písničku o jakémkoli zvířeti, kterou změní tak, aby písnička byla o zvířeti, které mají ve třídě, nebo třídu navštívilo. Např. Skákal pes – Skákal šnek Nejméně dvě děti se mezi sebou dohodnou, jaké pravidlo by chtěly malovat. Společně pak pravidlo ztvární. Děti si mohou zahrát na zvířátka a společně si postavit domeček, ve kterém by se daným zvířátkům líbilo. Děti mohou společně vyhledávat zvířata, se kterými právě „pracujeme“. Nebo mohou vyhledat zvíře, které se jim nejvíce líbí. Mezi sebou si pak poví, proč se jim zvíře líbí. Každé dítě si na velký formát papíru namaluje zvíře, jaké má nejraději. Mezi sebou si pak poví, proč právě toto zvíře.

Děti mohou společně zkusit magnetická poskládat zvíře, které bylo nebo Skládání zvířete deska je ve třídě. Mohou zkusit skládat z geometrických s geometrickými tvarů i jiná zvířata a ostatní mohou tvary hádat, co to je za zvíře. Logickomatematická

Jak byste se o zvířata postaraly?

Kartičky, pastelky, vodové barvy, temperové barvy, velký formát papíru

Nejméně tři děti si společně namalují zvíře, které by chtěly pečovat. Pomocí kartiček pak vyberou, potřebovat.

k péči

co Na

budou

obrázek

si

pomůcky mohou domalovat.

Malování ulity, krunýře, domečku, boudy Prostorová

Výroba pomůcky nebo hračky pro zvířata

Přírodní

Pozorování zvířat

krabice představují ulity, krunýře želvy, domečky pro hlodavce, boudy pro psy apod. Děti si krabice mohou společně nazdobit podle sebe. Po zaschnutí barvy se mohou s nazdobenými „ulitami“ nebo „krunýři“ plazit, s boudou si mohou hrát s plyšáky, nebo do větší krabice si mohou zalézt apod. Děti nejméně s jedním papír, nůžky, kamarádem vyrobí hračku nebo keramická hlína, pomůcku pro zvíře, které mají váleček, ve třídě, nebo třídu navštívilo. vykrajována, K tomu mohou využít takových pastelky, materiálů, aby se případně zvíře vodové barvy… neotrávilo. Děti mají volně přístupné zvíře nebo terárium, akvárium nebo klec se zvířata v teráriu, zvířaty k pozorování. Během akváriu, kleci…, dne mohou přistupovat a lupy spontánně pozorovat zvířata při menší i větší krabice, prstové, temperové, vodové barvy, voskovky, pastelky, barevné papíry, štětce, houbičky, válečky apod.

28

Co má zvíře nejraději?

krmení, pro daný druh zvířete

Překážková dráha

Vše, co se najde ve třídě, na hřišti nebo v přírodě.

Tělesněkinestetická

Tanec zvířete

/

Vymýšlení pohádky nebo básničky o zvířeti

nejsou potřeba; hodit se mohou rekvizity na divadlo

Verbální

Popiš, jak by kartičky ses o zvíře staral

29

různých činnostech: krmení, čištění zvířat apod. Děti mohou pozorovat v teráriu nebo kleci, který druh jídla zvířata snědí nejrychleji. Z toho děti poznají, co mají zvířata nejraději. Starší děti mohou také namalovat potraviny postupně. Od nejoblíbenějších k nejméně oblíbeným. Děti si samy navrhnout překážkovou dráhu, kterou by mohly překonat, jako zvíře, se kterým jsou nebo byly v kontaktu. Např.: jako šneci by měly celou dráhu zvládnout přeplazit, jako psy by ji měly zvládnout po čtyřech apod. Děti s nejméně jedním kamarádem vymyslí tanec k jakékoli písničce. Tanec by měl vypadat tak, jak by asi tancovala zvíře, se kterým jsou děti v kontaktu. Děti si mohou společně vymyslet básničku nebo pohádku o zvířeti, které bylo nebo je ve třídě. Pokud děti budou chtít, mohou ke svému divadlu použít i živé zvíře, v tomto případě přecházíme k činnosti řízené!!! Děti si mezi sebou mohou říci, jaké zvíře mají nejraději. Mezi kartičkami pak vybírají pomůcky, které by k péči potřebovaly a k čemu by je využily.

6 Zavedení chovu zvířat do třídy a péče o ně Do třídy mateřské školy můžeme pořídit v podstatě jakékoli drobné zvíře s ohledem na alergie dětí, názor rodičů a možného strachu dětí ze zvířat. Zvířata jsou řazena od méně náročných na čas a péči, po zvířata náročnější a jsou rozdělena na zvířata nealergenní a alergenní. Jednotlivá zvířata a péči o ně jsem popisovala podle vlastních zkušeností s chovem a postupy jsou pouze orientační. Proto doporučuji mít před pořízením zvířete do třídy prostudovanou odbornou literaturu, která se chovem daného druhu zvířete zabývá. Jsou to například průvodci pro mladé chovatele od nakladatelství Fragment Bydlí s námi…, příručky Máme rádi zvířata od nakladatelství Vašut nebo Abeceda chovatele od nakladatelství Robimaus. Spoustu cenných rad a nápadů můžeme získat i od chovatelů. Inspiraci můžeme hledat i na internetu. Důležitá jsou pravidla a postupy při péči o zvířata. U zvířat, která nevyžadují velkou péči, je vhodné určit nejméně dvě děti, které o zvířata budou pečovat týden. U zvířat, která jsou na péči náročnější, se mohou chovatelé střídat každý den. Tyto „služby“ by pro děti měly být volitelné. Pokud by některé z dětí nemělo zájem o péči o zvíře, neměli bychom ho do toho nutit. Nejenže by z toho nemělo radost dítě, ale ani zvířata, o která by dítě pečovalo. Děti by měly také dokonale znát pravidla, která jsou uvedena v kapitole Canisterapie. Tato pravidla mohou být platná i pro styk s jinými zvířaty. Asi nejdůležitějším pravidlem by mělo být, aby se děti zvířat nedotýkaly bez vědomí učitelky. Do pořizování zvířat a výbavy pro ně lze také zapojit rodiče, kteří by mohli mít doma například starou klec pro křečka, kterou momentálně nevyužijí, nebo tatínci truhláři mohou poskytovat hobliny pro hlodavce apod.

6.1 Zvířata vhodná i pro alergiky V této kapitole jsou uvedena zvířata, která nejsou alergenní. U dětí se tedy na tato zvířata nemůže objevit žádná alergická reakce.

30

Hmyz Pokud se nerozhodneme chovat bodavý hmyz, měly by být tato zvířata vhodná i pro děti s alergiemi. S dětmi při pobytu venku můžeme nasbírat mravence, různé broučky, motýly, housenky a pavouky do větší zavařovací sklenice s otvory na vzduch. Tato zvířata bychom neměli ve sklenici trápit déle než dva dny. Pokud se rozhodneme s dětmi hmyz pozorovat dlouhodoběji, je vhodnější vytipovat si místo v přírodě, kde víme, že se zvíře vždy vyskytuje např. mraveniště. Méně vhodnou, ale někdy nezbytnou variantou, může být vybavené terárium, kde můžeme pozorovat například pavouka při tvoření pavučiny, zakuklení housenky, množení ploštic apod. Do terária je vhodné dát zeminu, nějakou rostlinu a přírodniny. Housenkám je třeba poskytnout dostatek zelených listů, aby v zajetí prospívaly. U těchto činností je vhodné mít dostatek lup pro děti a encyklopedií, kde si mohou druh hmyzu dohledat. Péče a zapojení dětí: Pokud se rozhodneme mít nějaký hmyz dlouhodoběji ve třídě v menším teráriu, měli bychom se o zvířata řádně postarat. Kromě vybavení terária zeminou, různými přírodninami a případně nějakou rostlinou (můžeme např. vyrýt trs trávy), bychom terárium měli alespoň jednou týdně zavlažit. Zavlažovat můžou i děti pomocí rozprašovače. Když mají týdenní službu dvě děti, můžou mít třeba za úkol ve středu šplíchnout do terária každý nejvíce například třikrát (záleží na velikosti terária, živočichovi apod.) Pokud máme v teráriu housenku, měly by jí děti dávat každý druhý den alespoň list salátu, nebo jiné listové zeleniny. Rybičky Jsou dlouhodobější a finančně náročnější záležitostí, než je hmyz. Po vybavení akvária však není péče o rybičky nějak náročná ani finančně nákladná. Rybičky děti baví pozorovat a zároveň mají rybičky na děti uklidňující účinky. Nejprve se musíme rozhodnout, jaké rybičky budeme chovat a podle toho pořizovat akvárium. Každý druh je jinak prostorově náročný. Výbava akvária může být různá. Nezbytné je světlo, kterým můžeme případně regulovat i teplotu, teploměr, nějaký přístroj na provzdušnění vody, se kterým nám může pomoci filtr, který vodu zároveň čistí. V samotném aranžování „bydlení“ rybiček se meze nekladou. Kamení a písek posbíraný venku je

31

důležité důkladně umýt a případně nechat projít varem ve vodě. V chovatelských potřebách lze nakoupit i různé hrady, kam se rybky mohou schovávat, budou bavit nejen rybičky ale i děti. Rybičky se také mohou schovávat mezi rostliny. Do akvária můžeme pořídit buď umělohmotné rostliny, nebo rostliny živé. Živé rostliny vypadají lépe, avšak mohou uhnívat, a tak znečišťovat vodu v akváriu. Rybičky můžeme pořídit ve zverimexu nebo přímo od chovatele. Některé druhy akvarijních rybiček se snadno množí, a tak mohou děti sledovat přirozený životní cyklus (např. Gupky duhové). Péče a zapojení dětí: Rybičky je třeba krmit. Druhů krmiv pro rybičky je široká škála, záleží na tom, kolik rybiček a jaké druhy budeme ve třídě chovat. Od toho se odvíjí i krmné dávky. Při velikosti akvária 50 l s asi 10 rybičkami mohou děti krmit 2x týdně malou lžičku suchého krmiva, nebo každý den špetku. S rybičkami můžeme chovat i vodní šneky, kteří nepotřebují téměř žádnou péči a navíc pomáhají akvárium čistit od vodních řas. Aby byly rybičky spokojené, je potřeba, aby měly akvárium a vodu v něm čisté. Čištění akvária se odvíjí od výkonu filtru a šneků. Většinou stačí akvárium vyčistit jednou za měsíc. Při čištění akvária mohou pomáhat děti. Mohou nosit kyblíky s vodou, drhnout kamení pomocí kartáčků, starší děti mohou pomoci s výlovem rybiček, které můžeme umístit do kbelíku s odstátou vodou. Až je akvárium čisté je třeba nechat vodu odstát nejméně asi 3 hodiny, a pak můžeme rybičky do nádrže vrátit a užít si pohled na čisté akvárium. Šneci Šneci jsou na péči a finance podobně nároční, jako rybičky. Můžeme chovat šneky, které najdeme na zahradě nebo na vycházce, ale stále oblíbenější jsou afričtí šneci – achatiny. Tito šneci se dají sehnat ve zverimexu nebo od chovatele. Šneci se rychle množí, takže se dají sehnat i zdarma přes inzerát. Tito šneci se chovají v teráriu a potřebují vlhkou podestýlku, kterou nám pomůže zabezpečit kokosová drť. Důležitý je pro ně také vápník, který jim poskytne sépiová kost. Do terária můžeme zasadit i nějakou rostlinu, ale je velká pravděpodobnost, že ji šneci spasou. Vzhledem k tomu, že se šneci rychle množí, tak mohou děti pozorovat i přirozený cyklus života.

32

Péče a zapojení dětí: Děti se mohou zapojit do vybavení terária pomocí přírodnin. Dále mohou děti každý druhý den šneky krmit zeleninou nebo ovocem od svačinky a čistit ubikaci od exkrementů. Jednou týdně nebo podle potřeby můžeme terárium vlhčit pomocí rozprašovače. Dětem můžeme říci, že mohou třikrát šplíchnout apod. Děti také mohou dohlížet na to, aby šnekům nedošla sépiová kost. Terárium šneků by se mělo čistit asi jednou za měsíc nebo podle potřeby. Musí se dávat pozor, aby stará potrava šnekům v teráriu nehnila nebo neplesnivěla. Vodní želvy Želvy jsou na chov i finance náročnější, než předchozí zvířata. Doporučuji si prostudovat příručku o chovu vodních želv. Vodní želvy potřebují pro svůj růst a pohyb prostorné akvárium. Akvárium by mělo být vybaveno lampou, ostrůvkem na vyhřívání a teploměrem. Nejčastěji chovanou vodní želvou u nás bývá želva nádherná, která se dá, i přes to že je dravec, ochočit. Akvárium pro želvy mohou děti vyzdobit různými kamínky, ale želva je většinou stejně rozhrabe. Vše by mělo být vydezinfikované. Vodní želvy jsou náročné tím, že se jim musí často měnit voda v akváriu, jelikož do vody vykonávají veškerou svou potřebu. Musíme počítat i s tím, že se želvy dožívají vysokého věku. Želvy se živí převážně libovým masem a rybami. Stravu lze doplnit zeleninou a ovocem. Existují i speciální směsi pro vodní želvy, které jsou finančně náročnější. Zapojení dětí do péče: Děti mohou želvy krmit. Mladé želvy se krmí denně, starší želvy krmíme třikrát týdně. Doporučuji pondělí, středa a pátek, aby želva vydržela přes víkend. Děti se také mohou zapojit do výměny vody. Mohou vylovit želvu a dát do kyblíku s trochou odstáté vody, vybírat vodu z akvária pomocí kyblíků, vybírat a pročistit kamínky, vytřít akvárium, napustit akvárium pomocí kyblíků čistou vodou. V akváriu by se měla čistit voda každý týden, ale záleží na znečištění. Suchozemské želvy Tato zvířata můžeme chovat ve třídě v teráriu, ale v létě i venku na zahradě. Nejsou nějak zvlášť náročná na čas, ale finančně jsou náročnější, zvláště při pořizování vhodného terária a zvířete samotného. Suchozemské želvy se mohou, ale nemusí 33

zimovat. Zimováním však odřízneme děti od zvířete ve třídě přes celou zimu. Můžeme však chodit společně kontrolovat želvy do sklepa, kde se často přes zimu nechávají a děti tak lépe pochopí zimní spánek u zvířat. S chovem suchozemských želv nemám zkušenosti, proto se nebudu o tomto druhu příliš rozepisovat. Na internetu jsem však našla zajímavé články a průvodce, jak o želvy pečovat (např.: http://www.suchozemskezelvy.cz/, http://www.euzelva.cz/, nebo příručka Abeceda teraristiky – Suchozemské želvy). Zapojení dětí do péče: Děti mohou želvy krmit, pomáhat s čištěním terária, nechat pobíhat želvy po třídě a rozsvěcovat jim světlo. Pokud se rozhodneme želvy zimovat, můžeme s dětmi uspořádat uspávání želv a na jaře uvítání želv.

6.2 Alergenní zvířata Při pořizování zvířat do třídy, která jsou uvedena v této kapitole, podstupujeme riziko, že se u dětí mohou vyskytnout alergické reakce. Tyto reakce se nemusí objevit ihned, ale mohou se vyskytnout i postupem času. Důležité je s rodiči zkonzultovat jaké případné alergie se v rodině vyskytují. Hlodavci a králíci U těchto zvířat už se objevuje riziko alergií, která může i vznikat pravidelným kontaktem se zvířetem. Proto doporučuji, aby zvířata byla v jiné místnosti nebo co nejdále od místa, kde děti spávají. Mezi hlodavci je mnoho zástupců. Můžeme vybírat od nejmenších laboratorních myší po činčily a morčata. Z vlastních zkušeností z chovu křečků a potkanů doporučuji pořizovat hlodavce vždy od ověřených chovatelů. Zvířata jsou totiž už od mláďat brána do rukou a jsou tak méně plachá a více mazlivější. Z hlodavců můžeme do třídy vybírat myši, křečky, pískomily, osmáky, potkany, morčata a činčily. Hlodavci a králíci jsou na chov a péči o něco náročnější než předchozí zvířata. Nejenže potřebují krmit a čistit, ale potřebují také pozornost člověka. Pokud si však pořídíme dvě zvířata stejného druhu, jejich náročnost na lidskou pozornost klesá. Ale pozor, některá zvířata stejného druhu a pohlaví se mezi sebou nesnesou a opačná pohlaví se snadno přemnoží. Většina hlodavců se chová v teráriu nebo v kleci. Já osobně bych doporučovala klec, která lépe větrá a lépe se udržuje. Na

34

velikosti klece nebo terária záleží na druhu a počtu zvířat. Hlodavci vždy potřebují něco na hlodání, to jim může poskytnout tvrdé pečivo a minerální kámen. Zapojení dětí do péče: Děti zvířata mohou krmit, pomocí různých směsí, ovoce a zeleniny od svačiny, mohou jim nasušit nějaké pečivo na topení. Každý den by mohly mít dvě děti službu na to, aby se zvířeti alespoň půl hodiny věnovaly. Mohou jim stavět domečky, různé chodbičky nebo se s nimi jen tak mazlit. Toto se může stát odpolední činností, kdy má paní učitelka více času, aby se dětem se zvířaty věnovala. Děti také mohou vytvářet do klece nebo akvária různé domečky a prolézačky z kartonu. Mohou vytvořit také hamaky a pelíšky. Zapojit se mohou také do čištění ubikace, které by mělo probíhat podle potřeby. Přibližně to vychází jednou až dvakrát týdně. Děti mohou lopatkou vybírat starou podestýlku (piliny, nastříhané noviny, kukuřičný granulát…). Vyčistit vše vodou a mokrou utěrkou. Zvířata mezitím můžeme odložit do přepravky nebo svěřit starším a zodpovědným dětem na hlídání. Pokud chováme některé druhy hlodavců a králíka v kleci nebo teráriu samotné, není vhodné nechávat je přes víkend ve třídě opuštěné. Zvířata si na víkend mohou brát děti domů, nejlépe i s klecí, na kterou jsou zvyklá. Nebo si je může vzít domů paní učitelka, což je vhodnější, aby zvířata netrpěla častými změnami prostředí. Každé zvíře je však jiné a má jiné nároky, je třeba na to brát ohled. Zvířat, která můžeme pořídit do třídy je spousta. Je však na učitelkách, aby rozhodly, jaké zvíře do třídy pořídit. Tak, aby se netrápilo zvíře, děti, rodiče a ani ona sama. Tyto popisy zvířat jsou pouze orientační a je třeba si nastudovat další odbornou literaturu, než se rozhodnete zvíře pořídit. Nesmíme zapomenout také na to, že k některým zvířatům mohou také přibýt náklady na veterinární péči. Osobně věřím tomu, že chov jakéhokoli zvířete s dětmi dokáže pozitivně ovlivnit citovou stránku dítěte.

35

7 Průzkum v mateřské škole – metodika a výsledky Při průzkumu jsem oslovila 20 dětí v mateřské škole v okrajové části Brna. Odpovědi dětí jsem si zapisovala do poznámkového bloku. Cíle šetření Cíle

Zjistit kolik dětí má doma nějaké zvíře. Jak děti o zvířata pečují.

Termín

přelom února a března 2013

Metoda

volný rozhovor

Místo

Mateřská škola v Bosonohách

Třída

smíšená

Počet dětí

9 chlapců 11 dívek

Navíc jsem se dětí zeptala, komu případně zvířata patří. Šetření VĚK 3 roky 3 roky

Chlapci

3 roky 4 roky 5 let

MÁŠ DOMA NĚJAKÉ ZVÍŘE? JAKÉ? „Nemáme doma zvíře. Jen 2 kočky.“ „Ne, nemáme. Ale babička má psa.“ „My máme u sousedů kočku, která k nám chodí na zahradu.“ Ne, ale chtěl bych pejska. „Ne, nemáme. Ale strejda má velkýho papouška, který umí mluvit.“

5 let

„Máme venkovní kočku.“

6 let

„Máme psa – Barona.“

36

KOMU PATŘÍ? JAK SE O NĚ STARÁŠ? „Je naše. Někdy jim dám salám a hladím je.“ / „Stará se o ni soused. Já si ji někdy pohladím, ale mamka to nesmí vidět.“ / / „Mamce a taťkovi. Já se o ni nestarám.“ „Je taťkův. Někdy s ním chodím s taťkou ven a hraju si s ním.“

6 let 6 let 3 roky 3 roky

4 roky

„Ne, měli jsme morčátko, ale už umřelo.“ „Nemáme, budeme se stěhovat do Německa.“ „Měli jsme pejska.“ „Máme u babičky pejska Lucinku. A my teď máme doma štěňátko.“ „Máme králíčka Ušáčka.“

„Měli jsme dvě morčátka, ale už jsou dlouho u Dana.“ „Anušku a Britu. To jsou pejsci. 4 roky A od Ježíška si objednám novýho pejska.“

Dívky

4 roky

5 let

„Máme pejska Alana a hada. U babičky máme dva psi a kočku.“

5 let

„Malého pejska.“

6 let

„Ne, nemáme.“

6 let

„Máme morče a u babičky velkého psa.“

6 let

„Máme 3 kočky, želvičku a rybičky.“

6 let

„Měli jsme pejska, ale odstěhovali jsme se a zůstal u babičky.“

37

/ / „Byl mamky a taťky.“ „Babička se o ni stará. O štěňátko se staráme všichni a já si s ním hraju.“ „Je všech. Nemůžu si ho moc brát, protože škrábe. Mamka mu dává seno.“ „Byly všech. Dívala jsem se na ně.“ „Jsou všech. Já jim dávám vodu a hraju si s nimi.“ „Alan je sousedův. Had je mamky a taťky. Je hodný a ještě neškrtí. Krmíme ho myškama. Já už sem si na něho sáhla.“ „Všech. Chodím s ním na vycházky a dávám mu granule.“ / „Je všech. Někdy mu dávám okurek. Se psem u babičky chodím ven na vycházku.“ „Kočky jsou mamky, želva taky a rybičky jsou taťky. Já si s nimi hraji a dávám jim z ruky granule a oni z ní papají.“ „Dávala jsem mu granule a chodila s ním ven na vycházky.“

Graf 1

Máte doma nějaké zvíře?

Máme Měli jsme, ale už nemáme Nemáme, ale příbuzný má Nemáme

Výsledky šetření Z průzkumu vyplývá, že 85 % dětí je nebo bylo v pravidelném kontaktu s nějakými zvířaty. Překvapilo mě, že žádné dítě při průzkumu neuvedlo, že by zvíře bylo jeho vlastní. Péči o zvíře děti chápou jako „hraní s ním, hlazení“. Děti z průzkumu se nepodílejí na čištění klece apod. Žádné dítě neprojevilo při průzkumu odpor ke zvířatům.

8 Didaktická pomůcka Didaktickou pomůckou jsou kartičky, na kterých jsou vyfocené pomůcky na péči o různá zvířata. Především jsou to pomůcky pro: hlodavce, kočky, psy, šneky, vodní želvy, rybičky a papoušky. Mezi pomůckami jsou i věci, které k péči o jednotlivá zvířata nepatří. Tyto věci jsou tam záměrně, aby si děti lépe uvědomily, co zvířatům nedáváme (např. čokoláda). Tyto obrázky doporučuji vytisknout, vystřihnout a zalaminovat do folie, aby měly delší životnost. Je mnoho způsobů, jak kartičky využít. Tady jsou některé z nich: -

Co všechno potřebuješ k péči o psa, šneka, …?

-

Co všechno budeš potřebovat k čištění akvária?

38

-

Čím bys krmil kočku, psa, želvu…?

-

Co všechno bys dal papouškovi do klece, želvě do akvária,…?

-

Co myslíš, že by mohlo zvířatům ublížit?

9 Shrnutí praktické části Vzdělávací nabídka může paní učitelky inspirovat při plánování činností ve třídě. Pomocí orientačních popisů jednotlivých druhů zvířat mohou vybírat a zvážit, která zvířata by byla do jejich třídy nejvhodnější. Kolik času a financí mohou zvířatům ve třídě věnovat. Průzkum v mateřské škole zjišťuje, že je většina dětí z průzkumu v pravidelném kontaktu se zvířaty, ale do péče se příliš nezapojují. Didaktická pomůcka (kartičky s obrázky), která je vložena do příloh, lze využít k různým činnostem. V poslední kapitole jsou návrhy na činnosti.

39

Závěr Kladný vztah ke zvířatům mívá většina dětí, protože jsou zvířata pro děti předškolního věku, jak říká Z. Matějček (2007), živými hračkami. Záleží na dospělých, jak budou s tímto vztahem dále pracovat. Tato práce nabízí možnosti, které mohou využít učitelky v mateřské škole. Najdou se i takové učitelky, které kladný vztah ke zvířatům nemají. Ty by dětem neměly bránit jejich zájmu o zvířata. Nic se však nemá přehánět. Cílem mojí práce bylo poskytnout informace o tom, jaké jsou možnosti utváření vztahu ke zvířatům v mateřské škole. Především k domácím zvířatům. Z práce vyplývá, že zvířata mohou mít pozitivní vliv na rozvoj předškolního dítěte. A to ve všech oblastech – kognitivní, motorické, sociální, jazykové apod. Při kontaktu se zvířaty však nevznikají jen vztahy mezi zvířetem a dítětem. Ve skupině dětí dokáže být zvíře podnětem ke vzájemné komunikaci a spolupráci. Tím mohou zvířata pomoci i dětem, které se do kolektivu hůře začleňují. Při práci s Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání můžeme učivo o zvířatech zahrnout do environmentální výchovy, která je především součástí vzdělávací oblasti Dítě a svět. Mnoho se však v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání o utváření vztahu dětí ke zvířatům nehovoří. Možností, jak utvářet vztah dětí ke zvířatům je spousta. Při canisterapii děti blíže poznají psa. Když mají děti ve třídě zvíře po celý rok, mohou ho denně pozorovat a uvědomí si, co obnáší péče o živého tvora. Různá zvířata nabízí různé možnosti (např. psovi můžeme házet míček, u rybiček můžeme sledovat cyklus života, u šneků můžeme sledovat množení, želva má zimní spánek apod.). Důležité však je, aby děti získaly úctu ke všemu živému jako jednu ze základních lidských hodnot. Při práci s dětmi a zvířaty se mohou objevit alergie a fobie ze zvířat. Proto je velice podstatná spolupráce s rodinou, abychom mohli těmto problémům předcházet nebo překonat. První kapitola praktické části je věnována vzdělávací nabídce, která napomáhá utváření vztahu ke zvířatům, ale zároveň ukazuje, že zvířata mohou být také prostředkem ke sbližování dětí mezi sebou. Některé činnosti jsem praktikovala i v mateřské škole během souvislé pedagogické praxe. Dětem se činnosti velice líbily a opravdu mezi sebou spolupracovaly. Dvě fotografie z činností jsou vloženy do příloh. Orientační popisy zvířat, která je možné chovat ve třídě, jsou v další kapitole praktické části. Je

40

v nich uveden stručný popis, jak o zvíře pečovat a jak do péče zapojit děti. Tyto popisy mohou sloužit učitelkám, aby mohly posoudit náročnost péče o jednotlivá zvířata a vybrat to, které bude jejím případným potřebám a možnostem mateřské školy vyhovovat. Průzkum v mateřské škole vypovídá o tom, že většina dětí ve třídě je v pravidelném kontaktu s nějakým zvířetem. Většina dětí, kromě hraní, o zvířata nijak nepečuje. Didaktická pomůcka, která je v přílohách, není ověřená. Věřím však tomu, že v mateřské škole může dobře sloužit jako pomocník při péči o zvířata a pomůže informovat děti, co všechno péče o zvířata obnáší. To mohou poskytnout i pracovní listy, které jsem vložila také do příloh. Poslední přílohou jsou fotografie dětí se zvířaty, které ukazují, jak si děti předškolního věku dokážou se zvířaty rozumět.

41

Resumé Bakalářská práce pojednává o možnostech utváření vztahu dětí ke zvířatům v mateřské škole. Především ke zvířatům domácím. Při správném zavádění zvířat do vzdělávací nabídky mohou mít zvířata pozitivní vliv na vývoj dítěte a mohou u dětí utvářet úctu ke všemu živému jako součást lidských hodnot. Prostřednictví zvířat ve třídě můžeme děti vést ke spolupráci a vzájemné komunikaci. To přispívá k utužování kolektivu ve třídě. Alergie a fobie mohou utváření vztahu ke zvířatům znepříjemnit nebo dokonce znemožnit. Při těchto problémech je důležitá spolupráce a komunikace s rodinou. Vzdělávací nabídka je zaměřena především na utváření vztahu dětí ke zvířatům, ale i ke zlepšování vztahu mezi dětmi ve třídě. Průzkum v mateřské škole ukazuje, že je 85 % dětí z průzkumu v pravidelném kontaktu se zvířaty. Většina dětí však o zvířata nepečuje. Na závěr bakalářské práce jsem přiložila didaktickou pomůcku, která může učitelkám pomoci při utváření vzdělávací nabídky.

Resume The bachelor thesis discusses the possibilities of forming the relationship of children to animals in kindergarten. Primarily relationship to pets. The right implementation of animals into the educational offer can have a positive influence on child development and children can form reverence for all living things as part of human values. Through animals in classroom can lead children to interact and communicate with each other. This helps to compaction group in the classroom. Allergies and phobias are unpleasant and can make impossible create the relationship to animals. In these problems, the importance of cooperation and communication with the family. Educational offer is focused to forming relationship of children to animals, but also to improve the relationship between the children in the classroom. A survey in kindergarten shows that 85% of children have regular contact with animals. But most children don't look after animals. At the conclusion of work I gave a didactic tool that can help teachers create educational offer.

42

Použitá literatura BIDAT, Étiene. 2005. Alergie u dětí. Praha : Portál, 2005. str. 148. 80-7178-936-4. GALAJDOVÁ, Lenka a Zdenka GALAJDOVÁ. Canisterapie: pes lékařem lidské duše. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 167 s. ISBN 9788073678791. HAVLÍNOVÁ, Miluše, Eliška VENCÁLKOVÁ a Havlová JANA. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole: aktualizovaný modelový program podpory zdraví (dokument a metodika). 3. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008, 223 s. ISBN 9788073674878. HORKÁ, Hana. Ekologická výchova v mateřské škole: pomocný materiál. Brno: Masarykova univerzita, 1994, 27 s. HORKÁ, Hana. Příroda ve školní výuce. In Šmajs, J. (ed.) Aby Země nebyla jen hrobem. Literatura, kultura, příroda. Praha: Obec spisovatelů, 2011. s. 175-183. ISBN 978-80-904218-8-2. JANČAŘÍKOVÁ, Kateřina. Environmentální činnosti v předškolním vzdělávání. Praha: Raabe, 2010, 148 s. ISBN 9788086307954. JANČAŘÍKOVÁ, Kateřina. 2009. www.vztahkprirode.cz. Český portál ekopsychologie. [Online] 12. září 2009. [Citace: 14. květen 2012.] http://www.vztahkprirode.cz/view.php?cisloclanku=2008090001. 978-80-213-1773-4. KRAJHANZL, Jan. 2011. www.vztahkprirode.cz. Český portál ekopsychologie. [Online] 7. říjen 2011. [Citace: 9. květen 2012.] http://www.vztahkprirode.cz/soubory/evyvoj.pdf. LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 1998, 343 s., obr. ISBN 807169195x. LEBLOVÁ, Eliška. Environmentální výchova v mateřské škole. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012, 175 s. ISBN 9788026200949. MATĚJČEK, Zdeněk. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Vyd. 4. Praha: Portál, 2007, 143 s. ISBN 9788073673253. MERTIN, Václav a Ilona GILLERNOVÁ. Psychologie pro učitelky mateřské školy. 2., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Portál, 2010, 247 s. ISBN 9788073676278. MÜLLER-BURZLER, Henning. Alergie: rozpoznávání a léčení alergického syndromu - dermatitida, astma, senná rýma, hyperaktivita. Hodkovičky [Praha]: Pragma, 2007?, 155 s. ISBN 978-80-7205-973-7. PĚČKOVÁ, Kateřina a Jana KRATOCHVÍLOVÁ. Metodický průvodce pro tvorbu bakalářské a diplomové práce [online]. 2011 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/wprimped/Body/downland/jak_napsat_BP_a_DP.pdf

43

PRAŠKO, Ján, Hana PRAŠKOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Specifické fobie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 219 s. ISBN 978-80-7367-300-0. SMOLÍKOVÁ, Kateřina. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004, 48 s. Špičák, Václav a Martin Hrubiško. 2005. Alergie. Praha : Institut UCB pro alergii, 2005. 64 s. VELEMÍNSKÝ, Miloš. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, 2007, 335 s. ISBN 978-80-7322-109-6. VOSTRADOVSKÁ Helena. In Strejčková E. Děti, aby byly a žily. Praha : Ministerstvo životního prostředí, 2005. s. 8-10.

44

Přílohy Příloha č. 1

Kartičky pro tisk

Příloha č. 2

Pracovní list – Pro jaké zvíře jsou tyto pomůcky?

Příloha č. 3

Pracovní list – Tabulka na kartičky

Příloha č. 4

Pracovní list – Krmení

Příloha č. 5

Fotografie z mateřské školy- vzdělávací plán se šneky

Příloha č. 6

Fotografie dětí se zvířaty -

Děti a pes

-

Děti a laboratorní potkan

45

Příloha č. 1

46

47

48

49

50

51

52

53

54

55

56

Pro jaké zvíře jsou tyto pomůcky? Do posledního rámečku domaluj.

Příloha č. 2

57

Příloha č. 3 Do této tabulky můžete dětem naskládat obrázky a děti vybírají, které například do řádku nepatří.

58

části trojúhelníku (doleva) a to co má rádo nejméně namaluj do menší části trojúhelníku (doprava).

Zkus několik dní pozorovat, co má zvíře nejraději - které jídlo sní vždy nejdříve. To, co má rádo nejvíce namaluj do větší

Příloha č. 4

59

Příloha č. 5 Plán se šneky v mateřské škole

1 – Stavění šnečí ulity

2 - Ulita z lepenky

60

Příloha č. 6 Děti a pes Hra se psem (6 let)

3 - Pust!

4 - Couvni!

5 - Lehni a zůstaň!

6 - Návrat po schování míčku

7 - Volno!

8 - Aportování

61

9 - Tříletý chlapec se poprvé odvážil psa pohladit

10 – Mazlení (5 let)

11 – Drbání (chlapec 3 roky, dívka 6 let)

62

Děti a laboratorní potkan

12 – „Beru ho za zadek, tak jak musím brát pejska od babičky." (5 let)

13 – „Má ocas jako had" (4 roky)

Poznámka: Rodiče dětí souhlasili s uveřejněním fotografií.

63

Anotace Bakalářská práce se zabývá utvářením vtahu dětí předškolního věku ke zvířatům. Teoretická část práce přibližuje vývojové zvláštnosti dětí předškolního věku a vliv zvířat na vývoj dítěte. Poukazuje na možnosti propojení učiva o zvířatech s Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání a na souvislosti týkající se environmentální výchovy. Uvádí možnosti utváření vztahu ke zvířatům v mateřské škole a úskalí, která při tom mohou nastat. V praktické části je vzdělávací nabídka utvářející vztah dětí ke zvířatům, ale zároveň může pomoci ke sbližování dětí ve třídě. Práce se zabývá také zavedením chovu zvířat do třídy a zapojením dětí do péče. V přílohách je také k dispozici didaktická pomůcka, pracovní listy pro děti a fotogalerie. The bachelor thesis deals with forming relationships of preschool children to animals. The theoretical part of the thesis presents development peculiarities of preschool children and animals influence on child development. Refers to ability to link a curriculum about animals with the Educational framework program for pre-school education with context for environmental education. Discusses ways to forming relationship of children to animals in kindergarten and pitfalls that can supervene during that. In the practical part is educational offer. This can form relationships of children to pets and it also can compaction group in classroom. The work also deals with introduction of pets into classroom and involvement of children in caring. In the attachments is an available didactic tool, worksheets for kids and a photo gallery.

Klíčová slova Zvířata, příroda, předškolní věk, zooterapie, animoterapie, mateřská škola, chov ve třídě Animals, pets, nature, preschool age, zootherapy, animotherapy, primary school, breeding in classroom Bibliografický záznam SKLÁDANÁ, Helena. Vztah dětí ke zvířatům. Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra primární pedagogiky. Vedoucí práce doc. PaedDr. Hana Horká, CSc. 64 s.

64