UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Filozofická fakulta
Katedra sociologie
Vizuální stránka sebeprezentace a její vztah ke společnosti (Kvalitativní výzkum)
Praha 2007
Jana Černá
Vedoucí práce: PhDr. Jana Duffková CSc.
Konzultant: Ing. Petra Průšová
1
Abstrakt
Tématem této diplomové práce je vizuální stránka sebeprezentace a její vztah ke Konkrétně
jakými
způsoby
je sebeprezentace
ovlivňována
společnosti.
sociálními aspiracemi jedince a jak je
podmíněna kulturně. Rovněž
je pojednáno o funkci, kterou vizuální stránka sebeprezentace plní
ve vymezování se jedince vůči
společnosti,
také při utváření sociálních vazeb a vizuální komunikaci.
Hlavní částí práce je analýza kvalitativního výzkumu, které předchází teoretická úvodní část. První, teoretická
část,
uvádí do problematiky,
věnovaná přehledu závěrů,
ke kterým došli
objasňuje nejdůležitější
autoři
užívané pojmy a
rovněž
je
zabývající se příbuznými tématy.
Empirická část se zakládá na kvalitativním výzkumu, který zrealizovala autorka této práce. Na základě analýzy dat je zde v jednotlivých podkapitolách pojednáno o hodnotách a postojích jedince a o aspektech životního stylu, které
utvářejí
jednak o srovnání vlivů
jako je pohlaví,
či
proměnných
výslednou sebeprezentaci. Jde jednak o popis celkový, věk,
tendence k individualismu, vztah k ekologii
aktivní kreativitě, orientace na peníze, na módu a jejich vzájemných souvislostí.
Na konci diplomové práce nalezneme shrnující
závěry,
návrh dalšího možného postupu a polemiky
s dříve uvedenými autory.
2
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala
samostatně
s využitím uvedených
pramenů
a literatury.
3
Chtěla
poskytnutých
bych tímto rozhovorů
nepřestala věřit,
Průšové
poděkovat
všem
respondentům, kteří
pro mou diplomovou práci.
svolili ke zpracování dat z jimi
Rovněž děkuji Janě
že toto téma dokáži pojednat sociologicky. V neposlední
Duffkové za to, že mi
řadě
chci
poděkovat Petře
za neocenitelné rady a podněty při zpracovávání kvalitativního výzkumu.
4
Motto: "Nikdy nedostaneš druhou šanci
udělat první dojem.
"
"Člověk vidí jenom to, co mu mozek dovolí. " (citace
respondentů)
5
Obsah: 1 Úvod .................................................................................................................................................
7
2 Vybrané teorie vztahující se k tématu ........ ..................................................................................... 12 3 Kvalitativní výzkum......................................................................................................................... 16 3.1 Abstrakt............................................................................................................................. 16 3.2 Úvod .................................................................................................................................. 16 3.3 Metody.............................................................................................................................. 17 3.4 Výsledky ........................................................................................................................... 20 3.4.1 Hloubkový rozhovor......................................................................................... 20 3.4.1.1 Orientace na mínění druhých, přizpůsobování se............................. 20 3.4.1.2 Pozitivní a negativní stránky vzhledu............................................... 39 3.4.1.3 Vzory ................................................................................................ 47 3.4.1.4 Orientace na změnu.......................................................................... 49 3.4.1.5 Orientace na peníze.......................................................................... 55 3.4.1.6 Povrchnost. ....................................................................................... 57 3.4.1.7 Co mají všichni
společné..................................................................
71
3.4.1.8 Stylové typy lidí............................................................................... 78 3.4.2 Komentování fotografií..................................................................................... 87 3.5 Shrnující závěry, návrh dalšího postupu........................................................................... 90 4 Závěr. ................................................................................................................................................ 93 5 Seznam použité literatury................................................................................................................. 98 6 Přílohy............................................................................................................................................. 100 6. 1Grafy............................................................................................................................... 100 6.2 Fotografie respondentů .................................................................................................... 105 6.3 Ukázka rozhovoru ............................................................................................................ 109
6
1 Úvod Ve své diplomové práci chci
představit
sebeprezentaci jako kategorii sociologickou,
společenských
ne psychologickou. Považuji ji totiž za odraz
aspirací jedince, mnohdy spíše
než za vyjádření sebe sama. Jedinec přichází ze svého soukromí, kde dává prostor vlastní identitě l a potlačovaným emocím, na
veřejnost
v jakémsi
individuálním charakterem a náladami, ale je před
aspiranty na
členství
v
určité
sociální
"brnění".
To sice
především ovlivněno
skupině.
může
být podbarveno jeho
nároky, jež bývají kladeny
Vizuální stránka sebeprezentace neboli osobní
2
fasáda , jíž se představuje jedinec na veřejnosti, a scéna3, která je obvykle přístupna užším kruhům pozorovatelů, jsou společenskou záležitostí. Vizuální aspekty sebeprezentace utvářejí image
individua, jsou oporou pro jeho
sebevědomí
4
v sociálních interakcích, a mohou sloužit i jako vstupenka
do referenční skupiny. Zatímco identita jedince se dostává ke slovu spíše v soukromí. Člověk je tvor společenský,
a i naplňování jeho snahy lišit se se zpravidla odehrává v souladu se sociálními normami,
ve vztahu k módě 5 , požadavkům a očekáváním kladených na jeho roli.
1 Identita - (z lat. identicus = totožný, stejný) obecně jednota vnitřního psychického života a jednání, která bývá též nazývána autentickým bytím. Je to vědomí totožnosti vlastní osoby. Ve vývojové psychologii se hovoří o "hledání identity" jako o jednom z podstatných znaků adolescence, které je spojeno s otázkami jako: Čím vlastně jsem?, Jsem už dospělý? apod. Podle G. W. Allporta to souvisí se zkoušením různých masek, způsobů zábavy, ale i účesu, s volbou povolání, s představami životních cílů atd. Zdravá osoba, která má bohaté zkušenosti a zralé názory, je schopna utvářet svou vlastní identitu. Identita je tematizována i ve filozofické antropologii jako "život v pravdě", jako míra integrace jáství a role, skutečné podstaty osobnosti a její společenské "fasády". (Velký sociologický slovník. Praha, Karolinum 1996, s. 414 - 415.) Identita souvisí s tím, jakje image jedince nebo nějaké vyšší společenské jednotky chápáno a také s očekáváními spojenými s danou společností či jedincem. Jedná se o realitu prožívání image určitého nositele jeho pozorovateli. (J. Heskett: Identity: In Pachmanová, M.: Design: Aktualita, nebo věčnost? Antologie textů k teorii a dějinám designu. Praha, VŠUP 2005, s. 180.) 2 Fasáda - vnější stěna budovy, její konečná úprava. Přeneseně označuje povrch v protikladu k obsahové hodnotě, též nalíčení obličeje nebo obličej jako takový. (Akademický slovník cizích slov, 2000, s. 22l.) Do sociologie zavedl termín fasáda Erving Goffman. V jeho teorii fasáda označuje "tu část jednotlivcova představení, která slouží obecným a ustáleným způsobem k výkladu situace pro ty, kdo představení sledují. Fasáda je tedy standardní výrazové vybavení, které jednotlivec záměrně či mimoděk užívá během svého výkonu." (Goffman, E.: Všichni hrajeme divadlo. Sebeprezentace v každodenním životě. Nakladatelství studia Ypsilon, Praha 1999, s. 29.) Fasáda je zdrojem iluze, kterou o sobě dává aktér budit na straně svých pozorovatelů. Pojem fasáda bývá v této diplomové práci užíván jako kratší verze pro vizuální stránku sebeprezentace. 3 Scéna - stejně jako "fasáda" je pojem scéna užíván v dramaturgické sociologii jako metafora pro popis sociálních situací. Tímto pojmem označuje Goffman důležitou část fasády. Scéna zahrnuje " ... nábytek, výzdobu, rozmístění objektů v prostoru a další předměty v pozadí, jež vytvářejí kulisy a rekvizity pro množství lidských činností hraných před, uvnitř a na této scéně. Ta zůstává z geografického hlediska na svém místě, takže ti, kdo chtějí užívat konkrétní scénu jako součást svého představení, nemohou toto představení začít, dokud se nepřesunou na příslušné místo, a musí je ukončit, když scénu opustí. Pouze ve výjimečných případech se scéna přesouvá s účinkujícími." (Tamtéž, s. 29.) 4 Image - (z lat. imago - obraz, podobizna, vzor, socha, také ale představa, vidina či pohlavní dospělec) v sociologické teorii označení obecně sdílené představy objektu, člověka, instituce, role apod. V psychologii jde o označení motivačního činitele, který se utváří zvnitřněním představy životně významné osoby už ve fázi primární socializace. (Velký sociologický slovník. Praha, Karolinum 1996, s. 418.) Image " ... odkazuje na soubor vizuálních obrazů, díky nimž zákazníci ... ", v našem případě pozorovatelé aktéra, " ... snadno rozpoznají konkrétní společnost, což je evidentně žádoucí a nezbytná funkce."( Heskett, J.: Identity: in Pachmanová, M.: Design: Aktualita, nebo věčnost? Antologie textů k teorii a dějinám designu. Praha, VŠUP 2005, s. 180.). Image je projekcí toho, jak chce být nějaká jednotka společnosti chápána. 5 Móda - obecný či snad národní, místní vkus. Každý člověk má své individuální potřeby, a ty jsou prostřednictvím médií usměrňovány právě módními vlivy. Nezáleží na tom, odkud jistá módní inovace vzešla, zda pomyslně shora od odborníků - stylistů, designérů či módních návrhářů nebo zdola, jako zlidověný, zanonymizovaný prvek inovativních jedinců. Móda je v nás jako určitá míra estetické poučenosti, kterou se více či méně vědomě necháváme ovlivňovat při výběru zbroje pro docílení dobrých výsledků potencionálních interakcí. Kategorie módy figuruje v teorii Gabriela Tarda. Ten "rozlišoval 2 základní typy nápodoby, a to typ zvyku a typ módy. U prvního převládá nápodoba
7
Během
interakce s neznámými lidmi
můžeme
užívané fasády odhadovat jejich životní vdaná),
členství
druhů
podle kombinace,
úroveň,
a vlastností
atributů
jimi
postavení v zaměstnání, stav (svobodný/-ná, ženatý/
v určité sociální skupině, záliby, typ temperamentu, aktuální náladu,
finanční
zázemí,
míru konformnosti nebo druh hudby, kterou poslouchají; leckdy ze zkušenosti lze anticipovat i to,
zda bychom s tou kterou osobou našli
společnou řeč či
Při
nikoli.
pouhém vizuálním kontaktu
odhadujeme podle toho, co je viditelné. Většinou se jedná o značku a styl6 oblečení, obuvi, doplňků, zavazadel a dalších Právě
atributů,
jakými může být například kniha, psík na vodítku, tetování, účes apod.
podle vizuální stránky sebeprezentace si utváříme o neznámých lidech dojem a jistou představu
toho, jací jsou a jak žijí. I zcela neopodstatněně
můžeme
základě
na
seznámení se s něčí předmětovou
výbavou někoho litovat, s jiným člověkem sympatizovat nebo k němu pociťovat zášť.
Rovněž
nás něčí
vizáž může inspirovat nebo v nás probudit závist. Zpravidla se jedná o velmi povrchní, hrubý odhad. Lidé si ale s touto
vědomostí
zůstávají
uvědomují,
nakládají.
že
právě
Někteří
podle prvního dojmu jsou hodnoceni, a zařídí,
se podle toho
k podobnému manipulování s dojmy
neteční
různým způsobem
aby v okolí iniciovali lepší dojem. Jiní
a jsou i tací,
kteří
se snaží o navození dojmu
negativního. Odhad charakteristik jedince, kterého nabudeme ale dává nám při
každé
určitou představu
příležitosti
při
pozorování jeho fasády,
o tom, jak daný jedinec chce být vnímán. Lidé
hodnoceni, odhadováni, posuzováni a pomyslně
které vlastní a také podle
věcí,
může
být zcela mylný,
vědí,
zařazováni
že mohou být
podle
předmětů,
o nichž se jejich okolí může i mylně domnívat, že je vlastní. Z důvodu
této obeznámenosti s tendencí lidí přisuzovat druhým určité vlastnosti podle toho, jakým autem jezdí, jak se oblékají, kde bydlí... , si lidé
pořizují předměty,
o nichž
předpokládají,
že jim pomohou
prezentovat je samé v očích druhých takovým způsobem, jakým by rádi byli vnímáni. Nejedná se tedy nutně
o ukazatel "reality", jací lidé doopravdy jsou,
čili
o jejich
sebevyjádření,
ale zejména o jakýsi
aspirovaný image, o obraz toho, jak by rádi byli vnímáni. To si vzhledem ke své sociologické relevanci nepochybně zaslouží pozornost. Existuje
mnoho
které zpravidla radí svým starých
vzorů,
populárních čtenářům,
u druhého nápodoba
příruček,
orientovaných
jak docílit toho, aby
nejmodernějších vzorů."
na
sebeprezentaci
působili sebevědomě
a jednali
jedince, asertivně.
(Velký sociologický slovník:. Praha, Karolinum 1996,
s. 1051 - 1052.)
6 Styl - (z řec. stylos, lat. stilus = rydélko na psaní do voskem potažené destičky, později samotné písmo a zvláštnost jazykového projevu) mnohovýznamový, v širokých souvislostech používaný termín, většinou spojovaný s charakteristickými, jasně patrnými rysy, s výrazovou svébytností a konzistentností vyvolávající v určitém společenském prostředí nápodobu a působící jako vzor. Styl se vždy váže na dynamický společenský jev a fixuje se i v jeho výsledcích. Stylovost je opakem amorfnosti, rozbředlosti, bezvýraznosti. Vyděluje se jako harmonický celek a svým způsobem strukturuje svět. (Velký sociologický slovník:. Praha, Karolinum 1996, s. 1245.) Styl lze rovněž chápat jako charakteristický projev uměleckého názoru vyjádřený volbou formálních prvků a jejich spojením v celek. Původně styl označoval rétorické figury, poté obecný způsob řeči, přenesený na hudbu, volné umění, tanec. Dnes je pojem styl rozšířen i na označení způsobu života. (Universum. Encyklopedie pro 21. století. Praha, Euromedia Group 2006, s. 380.) V obecném smyslu slova se jedná o způsob provedení. Z uměnovědného hlediska je pojem styl obdobou slohu. Styl je podmíněn odpovídajícím světovým názorem. Mít styl znamená, že názorový obsah je daný neanonymní příslušností ke společenské skupině a vytvářený souvislou životní zkušeností. (Lamarová, M.: O bytech a lidech. Praha, Merkur 1969, s. 89.) Styl jednotlivce vzniká v návaznosti na jeho životní názor.
8
oblečení
Tyto "poradny" dávají návody typu, jaké
požadovanou vlastnost (nebo naopak: jak nežádoucí potlačit) všeobecně
jedince apod. Konstatují
nositele, že svislé pruhy na látce
známá
oblečení
zjištění, např.
zeštíhlují nebo že "zaručených
Já se však v této práci nechci zabývat oblastí
člověk zdůraznit
zvolit, chce-li či
jaké barvy se hodí k danému typu pleti
že brýle
podpoří
dojem
učenosti
trendů
reklamou. Jejich praktické rady konstruují realitu zařízení
domácností,
rad a
triků". Příručky
výše
a líčení, která jsou nadto
přijímacích pohovorů,
autoritativně působících kanceláří
čtenářům přípravkem působícím
na
způsob
zmíněné,
apod.
placebo. Ke
Kromě
zdařené
je
čtenář
zbaven nejistoty a zodpovědnosti za sebe sama.
počínání, přestává
obdobné
situaci problematizovat. Pouze
poučenosti
o vhodných praktikách
naplňuje řád,
očekáván.
často
spíše
doporučení
financovaná
slavnostních pn1ežitostí,
toho jsou svým poslušným úspěšnému
sebeprezentaci, k
cílenému řízení dojmů, je totiž nejdůležitější sebevědomí. Postupováním podle receptů
svého
žlutočerná kombinace působí agresivně.
než aby popisovaly obecné principy sebeprezentace pomocí vzhledu, nabízejí konkrétní obvykle spojená s radami v oblasti módních
tu kterou
zmíněných zaručených
Začíná věřit
ve správnost svého
který je beztak protistranou díky její
Jedinci dodává
sebedůvěru zvláště,
když se
setkává s obdobně vystupujícími jedinci, kteří jej utvrzují ve správnosti jeho počínání. Úspěch například
u pracovního pohovoru
znalostí, ale právě ať
sebevědomí,
nezaručí
které
člověk
už ve formě osobní fasády nebo scény,
kdy stres jedince zbavuje
přirozené
na neměnnou fasádu, která si
samo o
sobě
vhodné
oblečení
ani objem požadovaných
nezíská bez pevné opory. Kvalitní materiální výbava, pozitivně přispívá právě
vexponovaných okamžicích,
sebekontroly. V takové situaci jej dokáže
přeci
opět
uklidnit pohled
nezaslouží být diskreditována nejistotou, nebo na maskota,
který dodává sílu ... O výše popsaném a o dalších principech sebeprezentace prostřednictvím jejích vizuálních složek chci ve své práci pojednat. Vizuální stránka sebeprezentace nejenže plní úlohu dobrého základu pro
sebevědomí,
a odrazem
je také
představ
důležitým prostředkem
jedince o
sobě
vizuální komunikace, nositelem
samém. Chci ve své práci odhlédnout od
způsobu
a zaměřit se na to, co jej ukotvuje, na zázemí, které má jednání v hmotném zdůraznit důležitost
a často i
následně
znaků
a významů
vystupování
světě. Chtěla
vizuální komunikace a úsudku, který si na základě prvního dojmu
bych
utváříme
podržujeme. Mezilidská komunikace zpravidla probíhá nejprve na vizuální,
nonverbální úrovni. Jevy jako jsou "haló-efekt,,7 nebo "první dojem", lze užít jako příklady toho, jak moc podléháme úsudku, jenž si prostředcích,
utváříme
o neznámých lidech, které vídáme v dopravních
na ulici, na televizní obrazovce, reklamních plakátech, pouze na
bez možnosti být v představě o nich pravděpodobností
ovlivněni
základě
jejich vzhledu,
jejich názory, jednáním apod. Pouze s velmi malou
bychom se zcela neznámým člověkem byli s to udržet dlouhodobý vztah zakládající
se pouze na telefonickém rozhovoru, internetovém chatu
či
dopisování. Velice
důležitá
je pro nás
7 Haló- efekt - psychologický mechanismus ovlivňující sociáIrú percepci, spočívající v tom, že při výskytu nového nebo silného podnětu dochází k potlačení podnětů doprovázejících a ke generalizaci vjemu, bránící adekvátní diferenciaci dalších podnětů. Při vnímání druhých osob to může vést k převládnutí prvmllo dojmu, bez relevantní zkušenosti (např. podle oblečení apod.). (Velký sociologický slovník. Praha, Karolinum 1996, s. 353.)
9
interakce face-to-face.
Vědět,
jak druhý ve
skutečnosti
verbální komunikaci. Není-li totiž dodržena ona při
osobním setkání, kterému
předcházelo utvoření
poněvadž představa ostříhaná
ke zklamání,
vypadá,
ověřit
si, jak na nás
původní přirozená
působí
souslednost,
nejen skrze může
dojít
dojmu pouze z verbálního projevu komunikanta,
o ovlivnění kontaktem "face to face", bývá značnou měrou
idealizovaná. Člověk může vždy vypadat lépe, když se oblékne do krásných šatů nebo postarají-li se o něj relativně
stylisté. Samotný základ fyzického vzhledu je nám však dán geneticky a je odhlédneme-li následků
Chci se
projevů přirozeného
k osobě jedince,
pohled, jakým se na
něj
okolí dívá. Množství
nebo snad náklady odhadnutelné aktérovým okolím jako či
zůstává
stranou mého zkoumání. změnit přístup
na vizuální aspekty sebeprezentace, které mohou snadno přikrášlit
např.
procesu stárnutí, od možnosti plastických operací nebo
autonehody. Tato stabilní složka fasády aktéra interakce zaměřit
stálý,
věcí či
pravděpodobně
druhých
jejich nákladnost
vynaložené za
vlastněné
užívané věci, mohou být vodítkem např. k představě o jeho finanční situaci či vůli investovat. Dobré
ekonomické zázemí rovněž může jedinci poskytnout větší svobodu ve
výběru způsobu
sebeprezentace,
jímž bude působit při utváření dojmů na své okolí. Teoreticky totiž může jedinec disponovat jakoukoli jemu finančně dostupnou fasádou. Zajímavější člověk či
věcí,
a v jistém ohledu více vypovídající charakteristikou než je nákladnost hovořit
obklopuje, je jejich skladba. Zde lze kvalitě, praktičnosti,
nikoli, o
módnosti, barevnosti aj. Podle
odhadovat styl jednotlivce, jakožto výslednici
stylů
věcí, ať
o stylu konkrétních
jimiž se
již jednotném
zmíněných proměnných můžeme
jednotlivých komponent vzhledu, ale také další
charakteristiky - ne vždy kvantitativně měřitelné, jak tomu bylo u finanční stránky jedince. Z uspořádání, kombinací, upravenosti nebo odhadován
např.
jeho vrozený smysl pro
pořádek
čistoty věcí může
a od
něj
být okolím jejich vlastníka
odvozený možný
vnitřní řád člověka.
Vyvozené vlastnosti jedince jsou však vždy pouze hypotetické. Tentýž znak nebo kombinace
znaků,
či
osobě,
snad věcí,
může
nést více významů.
která jej spravuje, vypovídat může
být
negativně,
způsobena nadměrnou
vysoko avšak
méně
vytížeností nebo snad tím, že
může,
na pracovišti
nepořádnost.
pořádek
může
Absence
o
pořádku
nepořádek
je výsledkem
záměrného
jednání jedince.
společnost,
Rovněž může
se jako bohém, udržující si kolem sebe kreativní chaos, řečeno
Může
můžeme
jít o snahu docílit
přestává
záležet na tom,
být nepořádek průvodním jevem snahy
pro niž jedinec pracuje. Nebo je oním
ale také nemusí. Jednoduše
však
je daným jedincem ceněn sice
odkládacích prostor, ale i o projev rezignace, kdy jedinci
sabotovat samotnou
být
stůl
a sice odkazovat na její
zda si své místo udrží, a usiluje tak o propuštění.
představovat
neuklizený
než podání nadstandardního pracovního výkonu. V další instanci
uvažovat o tom, že onen přidělení nějakých
Například
přestože
to, co vidíme, nemusí být ve
důvodem záměr
tomu tak ve
skutečnosti
osoby
skutečnosti
takové, jaké se
nám jeví na první pohled.
10
Podle barevnosti, či
a stálé Např.
přechodné
materiálů,
stylu, módnosti a samotné volby
lze usuzovat další vlastnosti
charakteristiky nejen jejich majitele, ale i
temperament, náladu, aspiraci náležet k nějaké
působení
věcí
skupině,
přechodného
ale i poučenost o psychologickém přizpůsobit
se
obličeje člověka.
Je
barev a jejich kombinací, obeznámenost s módou nebo jedincovu tendenci
určitým vlivům či
její opak. Výsledný mix
uživatele.
věcí účinkuje podobně
jako výraz
pro okolí jakýmsi ukazatelem jeho rozpoložení, výstrahou, "návodem k použití", vodítkem ke vhodné reakci, ...
Jako
důležitá
se jeví otázka, zda si jsou
vizuálně
podobní jedinci
vzájemně
blízcí i ve svých
postojích a hodnotách, případně alespoň v životním stylu 8, který vedou. Rovněž považuji za přínosné zjistit, podle
čeho
jedinci posuzují druhé,
sobě
neznámé osoby. Také by bylo
užitečné podrobněji
rozpracovat funkce, které nejen při vizuální komunikaci fasáda jedince sehrává. Domnívám se, že zkoumání vizuálního aspektu sebeprezentace má v sociologii své opodstatnění
samostatně
a rozhodla jsem se jím v tomto ohledu
o tomto tématu nepojednává
téměř
a
podrobněji
zabývat. Jelikož
žádná sociologická literatura, nezbývalo mi, než se po málo
plodném pátrání na poli teoretickém nakonec dobrat možných propozic
prostřednictvím
výzkumu. Ten se nakonec ukázal být neocenitelným zdrojem nových
poznatků
pro mé
závěry
na
Např.
spotřební
soustředit
kvalitativního
a stal se podkladem
a hypotézy o této oblasti sociální reality.
Jsem si vztahují.
přímo
vědoma
toho, že existují jisté momenty, které se k předmětu této práce
téma módy, konzumerismu, individualismu,
chování a další. Avšak než zmapování
pozornost na postižení obecných
vzdáleně
principů
současné společnosti,
rovněž
vlivu reklamy
souvisejících teorií považuji za vhodné
vizuální sebeprezentace a k tomu využít
kvalitativní výzkum zaměřený výhradně na toto téma.
Životní styl - strukturovaný souhrn životních zvyků, obyčejů, resp. akceptovaných norem, nalézajících svůj výraz v interakci, v hmotném, věcném prostředí, v prostorovém chování a v celkové stylizaci. (Velký sociologický slovník. Praha, Karolinum 1996, s. 1246.) 8
11
2 Vybrané teorie vztahující se k tématu
o tématu mé diplomové práce žádná sociologická literatura nepojednává přímo. A však témata příbuzná jsem
nalezla v knize Teorie jednání P. Bourdieu, zejména v podkapitole nazvané Symbolický
kapitál; také v dramaturgické sociologii E. Goffmana, jehož pojmy fasáda a scéna přejímám pro svou stručné
práci jakožto
se zabývají pouze
označení
některými
vizuální stránky sebeprezentace. Další z autorů, které uvedu,
aspekty vizuální stránky sebeprezentace: O individualismu,
módě
a luxusu pojednává ve svých knihách G. Lipovetsky, zatímco R. Barthes nachází v jazyce módy a odívání gramatické souvislosti. Uvádím i další autory - ne sociology,
kteří
se ve svých úvahách
zaobírají vizuální stránkou sebeprezentace z hlediska jiného oboru, kterým je teorie designu.
Pierre Bourdieu využívá popisu a vztahového pole, teoretického prostoru, v
výčtu němž
rozličných
lidských
činností
k vybudování
se navzájem ve své blízkosti nacházejí lidé
s obdobným životním stylem, politickými preferencemi, podobným majetkovým zázemím, příbuznými
stravovacími návyky, preferovanými druhy
sportů či
hry na jisté hudební nástroje atd.
Člověk při trávení volného času, ale rovněž v čase pracovním, užívá jisté konkrétní předměty (jako
jsou šachy, lyže, harmonika aj.), které lze pojmout jako
diferenciační
kritérium pro
zařazení
jejich
uživatele do prostoru sociálních pozic a prostoru životních stylů. 9 Bourdieu se sice staví proti "substancialistickému" výkladu své teorie, ale uvažme, že za podmínek, v nichž jeho teorie vznikala, bychom
stejně
na konkrétní
jako on dokázali podle toho kterého atributu jedince odkazujícího nás
činnost,
pravděpodobností
sportovní aktivitu nebo provozování
odhadnout jedincovu politickou preferenci,
určitého
finanční
např.
druhu hudby s jistou
zázemí,
vzdělání či
v konzumaci toho kterého druhu alkoholu. Aktér každodenní interakce bez toho, aby
zálibu
měl povědomí
o teorii pole Pierra Bourdieu, má také jistou zkušenost s aktivitami, které lidé provozují, a orientuje se v situacích typu: jak je způsobem názorů,
finančně
nákladné hraní golfu oproti hraní fotbalu. Dokáže tedy obdobným
kategorizovat jedince, s nimiž
přichází
do kontaktu, do skupin podle
náboženského přesvědčení, sportovního založení, O
věcech
finančního
jakožto status symbolech Pierre Bourdieu
pravděpodobných
zázemí a podobně.
nehovoří přímo.
Ale jeho definice
symbolického kapitálu s definicí status symbolu lO úzce souvisí.: "Symbolickým kapitálem je kterákoli
Bourdieu, P.: Teorie jednání. Praha, Karolinum 1998, s. 15. Status symbol - označení vzniklo spojením pojmů status a symbol. Status - (z lat. postoj, poměry, blahobyt) v nejobecnějším chápání je to souhrnné vyjádření sociální pozice člověka v určité společnosti, respektive skupině, spojené s určitou mírou ocenění ze strany druhých. Na každý status se váže jistý soubor práva povinností. (Velký sociologický slovník. Praha, Karolinum 1996, s. 1226); Symbol - (z řec. symballo = spojuji) poznávací znamení, podnět se zástupnou funkcí, respektive znak, který znamená ještě něco jiného, než co přímo vyjadřuje, z něhož může být něco poznáno nebo vyvozeno. Symbol vypovídá jen tolik, kolik je jeho vnímatel schopen pojmout. Jeho výklad je tedy vždy nový. Tento znak je nositelem určitého významu, slouží k dorozumívání a je dohodnutým způsobem asociován s objekty, které označuje. (Velký sociologický slovník. Praha, Karolinum 1996, s. 1255) První použití pojmu status symbol je datováno do roku 1955, ale o jeho rozšíření se zasloužil až žurnalista Vance Packard v knize The Status Seekers z roku 1959, v níž popisoval americkou sociální stratifikaci (http://en.wikipedia.orgl). Status symbol je znak odkazující na pozici či roli jedince ve společnosti, jehož vnímání je jistou měrou zažité, kodifikované, neměnné a tedy i očekávatelné, jak ze strany společnosti, tak i ze strany jeho nositelů. Dostupnost status symbolů, 9
10
12
vlastnost (kapitál kteréhokoli druhu - fyzický, ekonomický, kulturní, sociální), pokud je nahlížena sociálními činiteli, jejichž kategorie vnímání jsou takové, že ji dokáží poznat (vidět) a uznat, ocenit."ll viděno,
Pierre Bourdieu považuje za symbolický kapitál cokoli, co lze být lidmi uvědomováno
a následně
oceňováno.
Pierre Bourdieu ve své vztahové teorii pole pojímá nosiče straně
je
vnímáno,
oblečení,
vojenské hodnosti apod. jako
symbolického kapitálu, jako kategorie nesouCÍ informace o vlastnících
těchto nosičů.
Na druhé
Erving Goffman tytéž věci prostředkující významy nazývá souhrnným pojmem fasáda. Goffman
představitelem
tzv. dramaturgické sociologie. Ta k popisu sociálních situací "využívá celou předscéna,
teatrologickou mataforiku (scéna,
režie, dramaturg, dramaturgie, role, hra, výkon,
prezentace, divák, aplaus, uznání, dění za scénou, kulisy, rekvizity atd.),,12. Goffman popisuje sebeprezentaci individua jako výstup herce. Avšak diváci jsou představení. Aktérův
budit na
straně
herci,
předvádějící
své vlastní
výstup je podporován fasádou. Ta je zdrojem iluze, kterou o sobě dává aktér
svých
fasáda je souhrnné
rovněž
pozorovatelů.
označení
Standardními
pro " ... odznaky
částmi
úřadu či
fasády jsou scéna a osobní fasáda. Osobní
hodnosti;
oblečení;
pohlaví,
věk
a rasu; velikost
a vzhled; držení těla, způsob mluvy, výraz obličeje, gestikulaci a tak podobně."13 Bourdieu i Goffman
hovoří
o
nosičích znaků,
každý ale používá jiný slovník. Bourdieu
používá pojmu symbolický kapitál k vyjádření významu, který virtuální
jmění
jedince
či
kolektivu, které dokáže ovlivnit
věc
nese. Jeho symbolický kapitál je
způsob,
jakým je jeho vlastník vnímán
v oblasti prestiže, statusu, moci a úcty. Goffman naopak užívá pojmu fasáda k nosiče,
jakožto zdroje informací a nositele
poznatky. I pozorovatelé,
kteří dotyčného
významů,
" ... které
označení
samotného
přítomným zprostředkují potřebné
neznají, mohou zjeho chování a vzhledu
shromáždit záchytné body, které jim umožní užít
předchozích
postupně
zkušeností s podobnými jednotlivci,
nebo, cožje důležitější, aplikovat na něj jinde ověřené stereotypy.,,14 V knize Stigma dochází Goffman ke
disponuje, determinují škálu
způsobu
zjištěním,
že doklady identity, jimiž daný jedinec
reprezentace, kterou užívá. Goffman si všímá, že "akt skrývání
osobní identity může sám o sobě implikovat sociální kategorii.,,15 Toto lze zobecnit i na každodenní sebeprezentaci individua. Jednotlivé kombinace sociálních o záměrech svých a
samozřejmě
nositelů,
i o jejich
o aspiracích, o tom, jaký dojem o
skutečných
atributů
mají schopnost vypovídat
sobě chtějí
(ale i
nechtějí)
vyvolat,
vlastnostech.
objektů, které slouží jako nosiče významů, je ale omezena. Jelikož mají funkci rozpoznávacích orientaci v rolích a jejich výskyt je spojován s určitou výjimečností, a to ne nutně v pozitivním smyslu, nositele, má jejich užívání určitá pravidla. Ta definují situaci a profil jedince, který může (např. kněz) nebo naopak musí (např. vězeň) dané statusové znaky užívat. 11 Bourdieu, P.: Teorie jednání. Praha, Karolinum 1998, s. 81. 12 Velký sociologický slovník. Praha, Karolinum 1996, s. 1051. 13 Goffman, E.: Všichni hrajeme divadlo. Sebeprezentace v každodenním životě. Praha, Nakladatelství studia Ypsilon 1999, s.30 14 Tamtéž, s. 10. 15 Goffman, E.: Stigma. Poznámky o způsobech zvládání narušené identity. Praha, SLON 2003. s. 76.
respektive hmotných prvků usnadňujících
13
Roland Barthes se ve své sémiologické teorii zabývá vzájemnými vztahy věcmi
věcí
a znaky. V módě nachází gramatické souvislosti, klasifikuje druhy a poddruhy
k poznatkům typu: kalhoty se objevují
vertikálně
věcí
věcí
horizontálně
u ponožek a košile,
za sukni. Dále z kulturního hlediska zkoumá spojení
a vztahy mezi
s módou. Zabývá se
a dochází
jako náhrada
měnícím
se znakem
módy a "míří k nalezení jazyka (langue) psané módy"16. Rovněž rozděluje Právě
užívání
rovina pragmatická
věcí
vyjadřuje
do rovin syntagmatické, pragmatické a ideologické-politické. působit
možnost
že jejich užívání není neutrální, ale spojené se
pomocí
záměry.
věcí
na lidi. Významy
Věci
věcí způsobují,
formují nejen svého uživatele,
ale i jedince, kteří se s ním setkávají. Gilles Lipovetsky ve své knize Éra prázdnoty popisuje současnost jako období nebývalého rozrůznění
způsobů
života,
rozšiřování
soukromého
prostoru.
"Prožíváme
tedy
druhou
individualistickou revoluci, ... ,,]7 Ta je podle něj charakteristická maximalizací možnosti soukromé volby, respektováním odlišností, kultem osobního osvobození, "Moderní ideál
podřízenosti
individuálních
byl rozprášen. Proces personalizace postavil do
zájmů
popředí
uvolněnosti,
racionálním
humoru a upřímnosti.
pravidlům zájmů
kolektivních
osobní realizaci a respektování subjektivní
zvláštnosti a jedinečné osobitosti jakožto základní hodnotu (a to bez ohledu na nové formy ovládání a homogenizace společnosti, které samozřejmě zároveň přináší.)"18 Přestože předpokládá podmínky pro svobodný rozvoj individualit,
zmiňuje
se Lipovetsky o
realitě,
která takovéto
svobodě vyjádření
nemusí odpovídat. Podobně
jako Lipovetsky vidí Alvin Toffler trend
současnosti
v diverzifIkaci hodnot. "Trendy
současného vývoje směřují k rozmanitosti, a nikoli ke stejnorodosti."19 Toffler rovněž hovoří
o soudržnosti jednotlivých
prvků
životního stylu. Ten je v současnosti více než kdy
před
tím
výsledkem svobodné volby aktéra a ne daností související s připsaným statusem. Georg Simmel se ve svých úvahách vztahovanému na ke svému
vyznění
společnost.
Simmel
hovoří
pozorovatele neboli
přiblížil
o
ocenění
ozdobě
tendence, v jejichž vzájemné
hře
jako o
vyzařování
se
přání člověka
obecně
sebevyjádření
jedince, které
ze strany druhých. Díky lidem,
vnímají, je sláva její i jejího majitele vyživována. "V dvě protichůdné
popisu sebeprezentace jakožto
kteří
potřebuje
danou
věc
líbit se svému okolí se prolínají
odvíjí vztah mezi individui: je v něm jistá
vlídnost, totiž přání přinášet ostatním radost; ale je v něm také druhé přání, aby tato radost a "vlídnost" proudila jako uznání a úcta zpět k nám, aby byla jako hodnota přičtena naší vlastní osobnosti.,,20 Směrem
od ozdoby proudí informace, které kolem svého nositele
vytvářejí
sféru významu,
do níž se noří osoby, které do interakce s nositelem přicházejí.
Pachmanová, M.: Aktuální design: Předmět - text - kontext. Skripta k přednáškovému cyklu. VŠUP, Praha 2002, s. 12. 17 Lipovetsky, G.: Éra prázdnoty. Úvahy o současném individualismu. Praha, Prostor 2003, s.7. 18 Tamtéž, s. 10. 19 Toffler, A.: Šok z budoucnosti. Ostrava, Práce 1992, s.149. 20 Simmel, G.: Peníze v moderní kultuře ajiné eseje. Praha, SLON 1997, s. 91. 16
14
Simmel však vlastnost ozdoby, ono
vyzařování významů
ale pouze na předměty cenné - v ideálním případě diamanty.
do okolí, nevztahuje na obyčejné "Obyčejný oděv
ani po stránce "mít", ani po stránce "být" nevstupuje do
vědomí
takto
jako
nepůsobí,
nějaké
věci,
protože
individuální
ozvláštněnÍ. ,,21
Teoretik designu John Heskett ve svých úvahách o ke konstatování, že "lidé používají různé o tom, kým jsou, a aby
vyjádřili
předměty
různá prostředí
identity mimo jiné dochází
k tomu, aby
vytvořili povědomí
to, jak vnímají svou vlastní identitu. Konstruování identity však sahá
mnohem dál než k vyjádření toho, kým někdo je; dokonce i národů, o
a
vytváření
vytvoření určitého
může
jít také o
záměrný
pokus jedinců a organizací,
image a významu, jež mají sloužit k formování, nebo dokonce
přivlastnění si toho, co druzí vnímají a chápou."n Heskett popisuje zejména budování korporátní
identity firmy. Avšak jeho poznatky v této oblasti jsou
přínosem
i pro
přiblížení principů
sebeprezentace jedince. V neposlední
řadě
považuji za nutné zmínit i
přínos historičky umění
Lamarové. Ta se zejména ve své knize O bytech a lidech nebo estetice odívání, ale i vztahu
člověka
a věcí a hledání
věnuje
významů věcí
a designu, Mileny
nejen správnému bydlení a jejich
působení
na okolí
jedince, který je užívá.
Uvedla jsem zde teorie, které se k tématu vizuální stránky sebeprezentace nejvíce vztahují. Zejména dílo E. Goffmana a P. Bourdieu považuji v této souvislosti za velice inspirativní. Jelikož však se
zmínění autoři
tématem zabývají jen
stručně
nebo
okrajově,
pokládám za vhodné se touto
problematikou zabývat podrobněji.
Tamtéž, s. 93. Heskett, J.: Identity, in: Pachmanová, M.: Design: Aktualita, nebo věčnost? Antologie textů k teorii a dějinám designu. VŠUP, Praha 2005, s. 177 21
22
15
3 Kvalitativní výzkum: Následující text je pojat jako výzkumná zpráva z výzkumu, který jsem provedla v rámci své diplomové práce.
Stejně
rozhovorů,
hloubkových
což je
doplňková
fotografií jakožto
částí.
jako výzkum se i tato kapitola sestává ze dvou stěžejní část
výzkumu i mé práce. Druhou
fáze výzkumu. Na
základě předchozích
Tou první je analýza částí
je komentování poznatků
teoretických
jsem
stanovila cíle výzkumu a formulovala výzkumné otázky.
3.1 Abstrakt:
Cílem výzkumu bylo postihnout obecné pnnclpy vizuální sebeprezentace, ne zmapovat situaci v České republice. Tedy zjistit, jaké důvody vedou jedince k tomu, že se určitým způsobem oblékají, upravují,
líčí,
že si
pořizují různé
módní
doplňky,
či zařízení
ale i automobily
způsoby,
cílem bylo pojednat vztah lidí k vizuální stránce jejich sebeprezentace, vzhled, a jak vnímají jeho
důležitost.
postojů
dělící
obecnou typologii
Stanovila jsem si
rovněž
přístupu
jedince podle jejich
za cíl nalézt na
o hodnoty a postoje jedinců vztahující se např. k ekologii, sportu, Jako metodu jsem zvolila kvalitativní výzkum. První rozhovorů
Po zpracování všech
komentování fotografií ostatních
částí
společnosti.
ke
kreativitě
domácností. Dalším jakými
základě
pečují
o
svůj
life-stylových
Dále jsem se zajímala
aj.
výzkumu bylo hloubkové interview.
jsem se za týmiž respondenty vracela podruhé a technikou respondentů
jsem
zjišťovala,
podle jakých kritérií hodnotí neznámé
osoby, neboli jakým způsobem si utvářejí první dojem. Při
analýze výzkumu jsem Směrem
a "individualisty". osamostatňování
dospěla
se od
k určité typologii, která
od mainstreamových
společnosti,
jedinců
k
jedince na "mainstream", individualistům
schopnost zaujmout kritický
pořádku.
skupin, které respondenti byli s to pojmenovat, se naprostá
většina
k ekologii,
na kategorizaci osobních vizuálních
penězům, změnám
přístup
nebo
ale i specifické postoje
např.
dělí
stylů
podle hudebních
žánrů,
"členy"
nacházíme nejen k masové
Co se
týče
módě,
stylových
dotazovaných shodla
které mají konkrétní jedinci
nebo skupiny jedinců v oblibě.
3.2 Úvod:
V následujícím textu pojednám o tom, jak se lidé orientují na při
oblékání,
líčení,
uklízení aj. Orientace na
se situacím a v ohledech vztahovaných na
společnost
mínění
společnost při
úpravách své fasády, tedy
se projevuje zejména v ochotě
druhých. Zmíním se
rovněž
přizpůsobovat
o tom, v čem
může
být
vzhled dobrý a za jakých okolností může naopak způsobovat problémy. Dále jakými vzory se lidé řídí, jakou
měrou
jsou jimi
ovlivňováni,
a také jak se projevuje individuální orientace na
změnu
oblastech života jedince. Popíši i povrchní vnímání a pojímání fasády a v neposlední v jakých ohledech ve vztahu k sebeprezentaci jsou si podobní i lidé,
kteří
se vzájemně
v dalších
řadě
vizuálně
shrnu, liší.
16
3.3 Metody: společnosti
Pro zkoumání vizuální stránky sebeprezentace a jejího vztahu ke pro kvalitativní
řešení
a to ze dvou
problematiky a druhým dostatečně
důvodem
důvodů.
Prvním je stav dosavadního studia zkoumané
jsou technické možnosti. Daná oblast sociální reality dosud nebyla
probádána a bylo by proto jen
velrrů
základě
obtížné sestavit na
hypotézy testovatelné kvantitativním výzkumem. Výhodou kvalitativního s kvantitativním výzkumem je, že za této metody je malý
jsem se rozhodla
postačující
počet respondentů,
lze považovat nízký
existujících řešení
poznatků
v porovnání
počet respondentů.
Nevýhodou
šetření
na cílovou
a tedy nemožnost zobecnit výsledky
populaci. Výzkum jsem
započala
v červenci 2007. Za samotnou techniku
sběru
informací jsem zvolila
23
polo strukturovaný hloubkový rozhovor pomocí návodu a komentování fotografií. 24 Rozhovory byly prováděny při
individuálním dotazování. Rozhovor pomocí návodu byl první a
Návod neboli
scénář představuje
umožňuje
ponechat volnost
respondentům rozhovořit
se
na zajímavá témata, uplatnit vlastní perspektivy a zkušenosti. Navíc tato technika
ponechává i možnost scénář
výzkumu.
seznam otázek nebo témat, jež je nutné v rámci interview probrat.
Výhodou hloubkového rozhovoru je, že podrobněji
stěžejní částí
přizpůsobovat
pomáhá udržet
zaměření
formulace otázek podle situace. A
rozhovoru a
kterou poskytuje. Pomocí této techniky jsem
ulehčuje
chtěla přijít
právě předem připravený
srovnání díky i na možné další
určité
strukturovanosti,
podněty
pro mou práci
relevantní.
Dále jsem stanovila témata, která budou v rozhovorech probírána viz. tabulka Č. 1.
Tabulka Č. 1: Návod k rozhovoru Témata
Okruhy Zájmy
koníčky volnočasové
Vztah k
módě
aktivity
profese módní trendy kreativita značky
Vztah ke
společnosti
přizpůsobivost
ohledy na reakce okolí výstřednost Změny
v průběhu života stálost stylu důvody změn
Povrchnost
Sebeprezentace
23 24
hodnocení neznámých lidí podle vizáže tolerance vůči jiným skupinám důležitost přikládaná vzhledu vztah k vlastní sebeprezentaci cílenost vzory pro vlastní sebeprezentaci
Rendl, J.: Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha, Portá12005, s. 174. Tamtéž, s. 188.
17
Před
samotným zahájením
sběru
osobou, která byla ochotna upozornit
mě
některých
tomu bylo možno vyvarovat se
dat jsem provedla jeden pilotní rozhovor s mně známou na
případné
nevhodné
chyb, zejména co se
či
nesrozumitelné formulace. Díky
pořadí
probíraných témat
týče.
Tento
rozhovor jsem nezahrnula do výzkumu, aby nedošlo ke zkreslení subjektivním faktorem. Po pilotním interview, ale i po raných výzkumných rozhovorech jsem kvůli
hloubkového rozhovoru
lepší srozumitelnosti, pro co
přeformulovávala
nejvýhodnější
času
využití
scénáře
strukturu
a také v zájmu
získání co nejvíce podstatných informací. Při
náboru
stylově příbuzné.
respondentů
respondentů.
s náborem
nejpestřejší
Snažila jsem se o co
vzdělání, příjmů
pohlaví,
jsem hledala jedince
mně
neznámé a
si co
nejméně věku,
vzorek, aby se jednalo o osoby rozdílného
Zpočátku
a životního stylu.
zároveň vzájemně
jsem se potýkala s obtížemi spojenými
Využila jsem tedy tzv. snowball sampling a v průběhu dotazování jsem
získávala další kontakty
přes doporučení respondentů
na to, aby se nejednalo o osoby ani
mně
ani
při
výzkumu. I
této
respondentům důvěrně
metodě
současně
známé a
důraz
jsem kladla
aby byli
kontaktováni jedinci stylově různorodí. Jelikož jsem respondenti
účastníky
před
často
výzkumu
nekontaktovala sama, ale
prostřednictvím třetí
strany, získali
pozměněné.
Sama jsem je
samotným rozhovorem informace velice kusé, mnohdy i
tedy v krátkém úvodu
před
samotným rozhovorem informovala o tématu mé práce, o délce rozhovoru
a o mém zájmu zachytit osobní zkušenosti dotazovaného. Výzkumu se 6 žen a 6
mužů. Původně
jsem usilovala o
popisovat sebeprezentaci jedinců,
kteří
věkové
přestože
respondenti,
kteří
tuto
směrech
respondentů
rodičích,
ale
současně
stále
vynořivší
hranici posunuli,
předpokladech. Počet respondentů
ještě
se respondenty, a tak se věková
a to na 19 - 46 let. Posléze jsem za to byla vděčná, jelikož
věkovou
-
už nezaznamenává výrazné excesy typické
pro období dospívání. Nakonec jsem se rozhodla neodmítat hranice rozšířila v obou
12
rozmezí 25 - 35 let, jelikož mým zájmem bylo
se již stali nezávislými na
sledují módní trendy a jejich styl se vyvíjí,
zúčastnilo
víceméně
utvrdili v některých mých
mě právě
původních
jsem stanovila na 10 - 15. Z důvodů nasycení vzorku a současně ~~
..
v zájmu rovnoměrného zastoupení obou pohlaví, jsem ukončila sběr dat u dvanáctého respondenta.
Průběh rozhovorů
jsem zaznamenávala na diktafon. Moje původní představa 60-ti minutového
rozhovoru byla, jak ukazuje průměr trvání 56 minut, dodržena. Pouze ve dvou o něco kratší z důvodu
nedostatečné vstřícnosti
už beztak dlouhý dialog musela náročné.
Už
při
ukončit,
případech
respondenta. Naopak v některých
jelikož více než 60 minut hovoru je pro
samotné transkripci jsem hledala v datech souvislosti a
vytvářela
byl rozhovor
případech
přepisování
jsem velice
jsem, podle metody
analýzy zakotvené teorie, poznámky pro možné propozice a závěry.
Druhou
částí
výzkumu bylo komentování fotografií, od jehož
zmapování mechanismu
utváření
prvního dojmu. Zajímalo
mě,
výsledků
podle jakých kritérií
jsem
očekávala
či prvků
fasády
respondenti hodnotí jedince, které neznají a o nichž mají k dispozici pouze vizuální vjem. O fotografie
18
jsem požádala všechny respondenty vždy po způsobem
jakým
fotografň, před
ukončení
prvního setkání s nimi. Informovala jsem je,
jich hodlám použít v druhé fázi výzkumu. Nabádala jsem každého, aby vybral
která je pro
něj
každým komentováním
vyjadřovat.
typická, která jej bude vyřadila
Z balíčku fotografií jsem vždy
podobiznu aktuálního respondenta.
Následně
znáhodnění pořadí,
měly
dvakrát zamíchala zbývající fotografie pro
v jakém
jsem
alespoň
být podobizny
posuzovány. část
Druhá
Nejdříve při
ukázala snímek
ještě
požádala, aby si
představil,
utváří
než
část předchozí.
si respondent všímá
jeho první dojem. Následoval "opakovaný pohled", kdy jsem
jednou a respondent zaznamenával
dodatečné postřehy. Následně
že je osobou na obrázku a popsal mi, jaký by
jsem jej
měl pravděpodobně
život,
aj. Vždy jsem žádala vysvětlení, z čeho tak usuzuje, kterými aspekty jedincovy fasády se řídí.
Tato druhá, pro respondenty jsem každého ze doby
zjišťovala, čeho
jsem použila techniku "rychlého pohledu". Zde jsem
okamžikovém vjemu. Co
koníčky
podstatně stručnější
výzkumu, komentování fotografií, byla již
zábavnější, část
zúčastněných
nashromážděná
zároveň
výzkumu sloužila
seznámila s průběžnými
závěry
jako
vazba,
při
které
své práce a případně poskytla do té
hodnocení jejich osoby ostatními respondenty. Na
o souhrnných výsledcích informovala všechny respondenty,
zpětná
kteří
závěr
výzkumu jsem
o to projevili zájem.
Rozhovory se odehrávaly v respondentem určeném prostředí - v místě jejich bydliště, v práci, v parku, v kavárně. Pouze jeden rozhovor jsem vedla u případech
mě
doma, ale i to bylo
přání
respondenta. V pěti
jsem byla seznámena i se sebeprezentací zkoumaného subjektu skrze jeho domácnost.
Účastníci výzkumu byli ujištěni, že data získaná rozhovory s nimi budou použita jen pro účel mé
diplomové práce a že jejich anonymita bude zachována. Vzhledem k tomu, že se jednalo o mou první zkušenost se samostatnou prací na výzkumu tohoto typu, uvědomila
jsem si už
jak již bylo
při průběžném přepisování
zmíněno, zvláště
a analyzování
o způsob kladení otázek a
řazení
rozhovorů některé
témat.
které následovaly, zejména v tom, jaká témata jsou pro výzkum poučila,
Poučila
chyby. Jednalo se,
jsem se pro rozhovory,
nejvýnosnější. Rovněž
jsem se
jak si u respondenta v průběhu rozhovoru vybudovat důvěru a zájem spolupracovat.
Kvalitativní výzkum měl
zodpovědět
tyto otázky:
1. jde v případě vizuální stránky sebeprezentace o společenských
sebevyjádření
jedince nebo o projev jeho
aspirací?
2. co je vizuálně podobným lidem společné v oblasti postojů, hodnot a životního stylu? 3. existuje souvislost mezi hodnotami a postoji jedince ajeho životním stylem? 4. jsou nějaké postoje, v nichž si jsou vizuálně podobní jedinci blízcí? 5. jsou si lidé s obdobným životním stylem vizuálně podobní? 6. jaké funkce plní vizuální stránka sebeprezentace? 7.
čím
nebo kým se lidé nechávají ovlivnit?
8. co je příčinou
výstřednosti?
19
9. podle čeho posuzují lidé jim neznámé jedince? Výzkumný úkol: Zjistit, jaké faktory se podílejí na
utváření
vizuální stránky sebeprezentace. Pojednat o možných
sociálních funkcích fasády. Nalézt typologii lidí podle přístupu k vlastní sebeprezentaci.
3.4 Výsledky 3.4.1 Illoubkový rozhovor Následující text obsahuje
výňatky rozhovorů doplněné
poznámkami a propozicemi. Ukázky
ilustrující závěry, k nimž docházím, jsou pro lepší přehlednost psány kurzívou.
Výpovědi respondentů
jsou ohraničeny uvozovkami. V pasážích, kde bylo nutné v zájmu srozumitelnosti a logické návaznosti doplnit i o úryvky otázek nebo
vět uvádějících
respondenta do problematiky, jsou ponechány
věty
tazatele - v zájmu přehlednosti bez vymezení uvozovkami.
Z výpovědí, které jsem nashromáždila, lze vyvodit hypotézu o tom, že ženy a muži se liší v míře
zohledňování
a v situaci
příprav
reakcí
společnosti při
nakupování
na jistou interakci. Bylo by vhodné
věcí
pro svou
ověřit
sebeprezentační
výbavu
pomocí kvantitativního výzkumu,
zda se ženy opravdu více než muži zajímají o to, jaký dojem na své okolí
vytvoří,
pro což
hovoří
následující ukázky. Zdá se, že
mužům
i ženám je
společné,
že pakliže se fasádou situaci
přizpůsobují,
tak zpravidla jen
takovým způsobem, jaký zapadá do logické řady jejich sebeprezentace. Z
výpovědí
žen:
"Ale představuji si, (... ), že někam přijdu mezi třeba známé lidi sem do fitka nebo mezi ženské na cvičení nebo někam, a mám takovou představu, takovou vizi, že ti lidé se na mě podívají nebo někdo, a mám třeba i konkrétní představu kdo, jo už. Chci se třeba někomu lfbit, vyloženě třeba chlapovi a řekne: "Hm, ty rifle seděj. " Nebo: "Hele, ta má pěkné rifle... " Jo, tak si to představím vyloženě a mám přijemný pocit z toho. " (. .. )
Nebo, když máte sraz s kamarádkou, tak si vezmete něco, co se jí víc líbí než něco jiného? "To ne, to určitě ne. S kamarádkou určitě ne, spíš naopak, teda naopak...Ale když už mám schůzku s nějakým mužem (... ), tak to nerada dělám kvůli někomu, ale samozřejmě se chci Ubit, když už teda někam s někým jdu. A když vím, že ten chlap je elegantní, že se rád obléká do nějakého stylu a má rád spíš elegantnější módu, tak si vezmu lodičky a vevnu si sukýnku. " A můžu se tedy zeptat na ten důvod? Je to tedy, abyste měli stejný styl nebo spíš zalichotit se do vkusu? "No, zalichotit se do vkusu to nevím, to až takhle ne. Spíš prostějá se ráda oblékám sportovně i ráda elegantně a všechno dohromady, ale když vím, že se to někomu líbí, tak spíš, už prostě pro takový svůj dobrý pocit, že se vlastně potom cítím dobře i já, pak si to vevnu na sebe. " "Někdy jo. Někdy si třeba jako Hkám, co si o mně myslí, co mám na sobě. Jestli je to vhodné nebo není to vhodné. "
20
"Tak jako jasně, .. koukneš do toho zrcadla a říkáš si, jestli ti to jako ... takový ten tvůj úsudek. Jestli ti to sluší nebo ne. Jestli se v tom cítíš dobře a jestli ti někde něco neleze. Nebo prostě jestli ti to někde není volné. A z toho, jak ty se cítíš, to bereš, jakože ... to,jakjá si v tom připadám, že tak to budou vnímat i ti druzi Že si řeknu jo, hele jako ... , jo prostě takhle. Když vidím prostě jako, že mi je ta sukně velká nebo že je to blbá délka, tak si řeknu no, tak to uvidí i ti druzí takhle. A budeš působit tak jako .. " A když se ráno oblékáš, tak řešíš kam jdeš.. " Určitě řeším, kam jdu, řeším počasí a náladu. " ( .. )
"A vím, že s ním budu někde..., že se mu třeba nelíbí to něco, co mám, tak si to třeba snažím přizpůsobit. Kdyby se mi něco Ubilo víc, tak si to vezmu. Jako ne nějak striktně. .. " Takže jsi ochotná se přizpůsobit? "Asi jo, tak určitě trošku jo. Já se ... jo. "
Všechny ženy, které se
zúčastnily
zohledňují mínění společnosti příprav představují
člověka,
na jehož
nebo
reakce okolí a
provázeny tehdy, když se jim mínění
výzkumu se alespoň
přikládají
zdaří vhodně
jim záleží. Dále
vyjadřovaly
svých blízkých. této reakci
v tom smyslu, že Rovněž
při
vybírání
oblečení
se shodly v tom, že si
značnou důležitost.
během
Dobrým pocitem bývají
se obléknout nejen vzhledem k situaci, ale i ke vkusu
zmiňovaly důležitost
dobrého osobního pocitu, který se
následně přenáší do dojmu navozeného osobní fasádou u jiných lidí. Ženy snad v tomto ohledu spojuje
snaha
zavděčit
se, udržovat příjemnou atmosféru, nebo
alespoň větší
míra významu
přikládaná vnější
stránce sebeprezentace. Z
výpovědí mužů:
A sám, když vám někdo poskytne negativní kritiku, tak berete to .... "Je to jeho názor a mě to míjí, nezajímá mě to, tímhle tím se neřídím. " (... )
". ..jo radši takhle kupuji věci, aby to pasovalo, aby pak nebyl problém nějaký s kombinováním (.. .). Ale abych přemýšlelo tom, co na to třeba okolí nebo jestli se to někomu bude líbit, nikdy v životě, ne, ne, ne. Vždycky ty věci si kupuji pro svoji radost, pro svůj dobrý pocit. Nikdy se neohlľžím, co na to okolí, ne, to mě nezajímá. "(... ) "Nezaobírám se tím, co to okolí." ( .. )
"Stane se, že na ulici se, jestli jste na mně viděla ty džíny s tím zlatem, tak tady jedna paní se křižovala na ulici, když mě viděla, ale to je její problém, mně je v nich dobře. Mně je jedno, tohle to. " ----
"Ne, osobní pocit a jestli jsem ... U mně je to fakt jenom, jestli se mi to líbí, a samozřejmě taky dbám, když tak tam jdu třeba i s někým a on řekne jo, tohle je jasné, to je tvoje. " A představuješ si nějaké lidi ? Jejich reakce? "Ne, to ne. To mně nezajímá, to je v podstatě mi fuk, protože tam jdu stejně vždycky s lidmi, které znám a těch pár lidí, co tam třeba poznám nebo .... tak tím už se pro ně určuji, že jsem tenhle typ člověka. Takže já pro ně žádnou maškarádu dělat nemusím. Proto taky, ( .. ) v podstatě všude, kam bych šel, tak vždycky budu chodit takhle, prostě vždycky tam půjdu takhle sám za sebe s tímhle směrem, ať už bych šel třeba, já nevím, na techno, na tohle, na tohle, na tohle ... akorát pak, kdyžje to občas důležitější, tak si vezmu ty lepší věci, které stejně jdou ke mně a jsem za ně rád. " třeba jdu někam,
A ty, třeba když si něco kupuješ na sebe, tak přemýšlíš o tom, jak budou lidé reagovat? "Ne, jednak si toho kupuji na sebe strašně málo, a když už, tak mijdejenom o to, jak to bude fungovat
u mě."
To, že se jedinec nesnaží cíleně navodit určité mínění druhých, neznamená, že jej nezajímá. Vyzní-li dobrý dojem jako vedlejší produkt jeho sebeprezentace, může to být spojeno s pozitivními pocity stejně
jako u jedince, který se o navození daného dojmu snaží cíleně.
21
A třeba ty náušnice, když sis je kupoval, tak řešil jsi, jak se na to někdo bude koukat, jak na to budou reagovat lidé? "No, třeba, když jsem si kupoval tudle, tak to jsem v tu chvíli řešil jenom, že se mi to strašně líbí (. .. ) a představoval jsem si v tu chvíli, jenom to, že prostě by se mi strašně líbilo to mít. A chvíli jsem řešil, jsem si to pak vzal, ty obě náušnice. " (. .. )
no, v tom bych asi neměl chodit do práce, to by asi bylo blbé. A pak nějak, během těch několika se to na mně, ... tak se mi to zažilo, že jsem si nedokázal představit, že bych si to měl sundat a to pro mě bylo to výsledné. Prostě tohle to. Že prostě jsem do té práce šel, protože jsem věděl, že to každý den nedokážu sundávat. Prostě a hotovo. " A třeba, jak sis představoval, jak půjdeš do práce a jak sis říkal: to si asi nevezmu do práce, tak sis představil nějaké lidi, jak se na to dívají? "No, určitě, jako jak se na to koukají, aby se na mě nedívali, jako že jsem nějaký divný. " "A
říkám,
dnů
(. .. )
"Já vždycky, cokoli jsem si dělal nebo tak, jsem to ze začátku vždycky bral jenom podle sebe. to zohledňovat ažpak, když jsem někoho potkal... "
Začal jsem
(. .. )
" Mně ještě napadlo, abych teda byl úplně upřímný, jak jsi se mě ptala na ty věci, jestli si člověk cizí nebo jestli člověk na to ... , tak je fakt, že prostě, když si vybírám ty brýle nebo tak, tak samozřejmě to hlavníje, to jak se cítím. Ale taky si představím,jak na mě budou lidé reagovat, taky to je pro mě nijakým způsobem důležité. Že třeba chci být na jednu stranu něčím nějak zajímavý nebo prostě jiný nebo prostě... Tak jako určitě při tom výběru se na to jinak dívám. Ale furt je to takový ten ... Jako, že se mi to líbí, že jsem jiný. To mi vyhovuje, takovýhle postoj prostě. " zohledňuje nějaké ty
Ve všech rozhovorech s muži jsem se setkala naopak spíše s odmítáním zájmu o mínění druhých a s tvrzením, že
při výběru
své
sebeprezentační
vyslovovala v tom smyslu, že ve tvář.
A
rovněž,
že se nesnaží
pouze o neochotu ukázka. Znovu,
stejně
společnosti chtějí
někomu
mužů přiznat
skladby ~.Qlll~~ují reakce
společnosti. Většina
vždy být sami sebou, zachovat si
svůj
se
styl, svou
vlichotit do vkusu. Zajímavé by bylo zjistit, zda se nejedná
si, že jim záleží na tom, jaký dojem
jako u žen, zde byla
zdůrazňována
udělají,
jak naznačuje poslední
primární důležitost osobního pocitu, který se
odráží v dojmech druhých. Jedinci, zpětné
vazby
kteří ~hl~dňují mínění společnosti či
snad odezvy ze strany
o
sobě
pozorovatelů.
samých, tak
činí často
bez jakékoli viditelné
Zpravidla se totiž nejedná o psaný
předpis
toho,
jak má kdo vypadat. Ani ve snaze zalichotit se do vkusu jiné osoby nejsou k dispozici pevná vodítka. Rovněž zmiňovaná
reakce nemusí být pozorovateli projevena navenek. K odezvě od okolí snad
nedochází také právě proto, že patrná reakce bývá vyvolána spíše negativní než pochvalná. To, na čem aktérovi záleží,
může
Přizpůsobování
být i pouhé
se situacím je v jistém ohledu jiný jev než z.Ql1lediíování reakcí
se projevuje zásadovost jedince vyžaduje. Jedná se
mínění druhých.
často
o
vůči
svému stylu.
Víceméně
předpokládané přizpůsobení
než přizpůsobování se lidem. Jistým situacím se
lidé se pro stejnou situaci mohou
se, které
může
přizpůsobují téměř
v intencích svého stylu. To, v čem jsou jedinci svolní se Různí
každý
přizpůsobit
člověk
být
Zde
ví, co která situace
pociťováno intenzivněji
všichni, ale
přizpůsobit,
společnosti.
ochotně
zpravidla jen
obvykle spadá do jejich vkusu.
i velmi odlišným způsobem - záleží hodně na citu
22
pro pochopení situace25 , na zkušenostech a záměru, který od výsledku interakce v dané situaci očekávají.
"Tak samozřejmě, že se oblékáš podle situace, že jo. " Není to samozřejmost. "Moje jo. " A pro situaci volíš, aby ... ? "Abych se cítila pohodlně, to hlavně... " Ale pohodlně se můžeš cítit i v teplákách na svatbě. "Jasně, to je pravda, ale svatba je událost, na kterou se člověk obleče lépe. Není to každodenní. " (. .. ) "To je taková nepsaná etika. " (. .. ) "Jasně, člověk to má vštípené, že na tu svatbu musí být slušně oblečený, že se to tak prostě dělá, tak to prostě dělá také, přizpůsobíš se automaticky. " (. .. )
"Když půjdu na nějaký rockový koncert, tak půjdu, ... no, přizpůsobíš se té situaci. Určitě, určitě asi víš, ... jo, jo, já jo. " A přizpůsobíš se... " ... oblečením. " .. Že máš nějakou představu, jak se ti lidé oblékají? " ... ne, tak mám představu. Když něco posloucháš, tak víš, jak to tam chodí. Nepůjdu někam, co mně nic neříká - na nějaký punkový koncert třeba. " Ale to oblečení máš doma, nesháníš to kvůli tomu ... "Ne, to ne zas. Když tije něco blízké, tak se s tím ztotožňuješ nějak." (. .. )
"Takjde o to ... já třeba mám společenské oblečení. Hodně. Dřív jsem ho tedy tolik nenosila, ale když to vyžaduje situace, tak to nosíš, ale stejně si vyberu to společenské oblečení tak, aby bylo pohodlné a trošku jako sportovně. Nevezmu si nějaké kanýrky... "(. .. ) " ... ve svém volném čase mně už nikdo nemůže donutit, co si budu nosit. " (. .. )" Vždycky si tam najdeš něco. Určitě nebudu chodit ve volánkách, v kanýrkách. " (... )
"Ale já za každou situací nehledám, abych vypadala dobře. Tak...podvědomě možná, ... " (. .. )
". .. nosím oblečení, které se mi boí. A když se ti něco boí, tak to o tobě něco vypovídá. Nevezmu si něco, že jenom chci vypadat tak, a samotné se mi to neboí, ale vím, že tak chci vypadat, aby mě lidi tak zařadili, tak si to vezmu - ne, ne! Ne, ... nevezmu si na sebe nic, co se mi neboí." (. ..)
"Jako tak trošku to člověk přizpůsobí, ale zase je to o tom: nenarvala bych se do něčeho jenom, abych tam zapadla. Úplně... Troškujo,jako člověk se podvědomě přizpůsobí. Přizpůsobí se. Víš kam má... Jájo teda. Jo, vím trochu, kam jdu, jaká to bude situace, tak si přizpůsobíš to oblečení, ale rozhodně extrémy ne. "
Záleží na tom, co pro koho ono obecnému
"přizpůsobení
společenskému "průměru".
Pro něj
se" znamená.
přizpůsobení
Někdo
se obléká
"normálně",
tedy blíže
se pravidlům standardních situací (, jako je
např. tzv. dress code v zaměstnání,)26 pravděpodobně nebude něčím neobvyklým. Jen vybere ze svého Pro srovnání pojem habitus P. Bourdieu: "Subjekty" jsou ve skutečnosti jednající a vědoucí aktéři obdaření přejatým systémem preferencí, principů vidění a třídění (což se obvykle nazývá vkus), trvalých poznávacích struktur (jež jsou v podstatě plodem struktur objektivně existujících) a schémat jednání, podle nichž se orientuje vnímání situace a příslušná odpověď. Tímto praktickým smyslem pro to, co je třeba v dané situaci udělat - ve sportu se tomu TIKá cit pro hru, umění předvídat další vývoj hry, jak je potenciálně obsažen v jejím momentálním stavu - je právě habitus. (Bourdieu, P.: Teorie jednání. Praha, Karolinum 1998, s. 81.) a pojem praktický smysl: "Základ vhodnosti principu, který je zaveden do chápání sociálnibo světa a jenž vymezuje veškeré vlastnosti osob nebo věcí, které mohou být vnímány, a to vnímány jako pozitivně nebo negativně významné všemi těmi, kdo tato schémata aplikují, není založen na ničem jiném než na zájmu příslušných jedinců nebo skupin mít v rozpoznávání znak a při identifikování příslušného jedince jako člena řady definované tímto znakem." (Bourdieu, P.: Distinction. A Social Critique of the Judgement of Taste. Cambridge, Harvard University Press 2002, s. 475.) 26 "V současné době jsou však v módě odívací kódy ve firmách a v podnicích - po americku často zvané dress code. Jejich základem jsou obleky a kostýmy, boty s uzavřenou špičkou a punčochy, filozofií profesionální vzhled a deklarace loajality zaměstnance. S přílišnou orientací na image firmy a vynucování si vyjadřované loajality pomocí 25
praktickým smyslem (... ), totiž
23
šatníku běžné
oblečení odstíněné
pohybovat ve
výraznějších
od
běžného průměrného
V takovém případě by se k
"průměrnému".
A
pro určitou situaci. Takový
člověk, přestože
extrémech. Zatímco jedinec, který má jistý
oblékání masy,
může přizpůsobení
zřejmě přizpůsobení
představa
této
změny
se přizpůsobí, se nebude
vyhraněný
styl, jenž se liší
vnímat jako narušení své identity.
znamenalo odklon od vlastního osobitého stylu
by byla
pravděpodobně
směrem
doprovázena nelibostí ze strany
aktéra. přizpůsobivější
Dovolím si odhadovat, že ženy jsou s ohledem na situaci možná je
důvodem
k tomu
obecně
známý a již
zmíněný
fakt, že ženy mívají
větší
než muži. Dost
schopnost empatie
a tendenci udržovat přívětivou atmosféru v sociálních interakcích. Ať
se jedná o kohokoli, je-li pod tlakem na
v rámci vlastního osobitého stylu. Pakliže žádný nemá,
pravděpodobně
Důvodem
tendence
svobodně
a
umět správně
se situaci
může
důležitý,
být snaha zapadnout,
v jakékoli situaci. Existují i jedinci, které
ně
nebo dokonce
zařadili.
přizpůsobivost
nevyčnívat
přizpůsobování
a díky tomu se cítit
baví. Je pro
ně
hrou
Je jim ale vlastní velká varieta stylu, která se hodí pro široké spektrum různých
vidí jako klad - v této
době,
vyjadřuje
v tom smyslu, že svou
situacím je
společenskou
situační
kdy je v zájmu udržení vlastní pozice v konkurenčním
kladen požadavek flexibility nejen na firmy. Standardizované
nejrůznějším
takzvaně
sport. Takoví lidé se nepřestrojují nutně za něco, co se jim nelíbí, jen pro to, aby je
situací. Respondentka z následující ukázky se dokonce
prostředí
styl jako
změnou
zvolit vhodnou výstroj pro daný okamžik. Dokáží si i v situaci ne jim vlastní nalézt něco
svého. Je to pro ostatní nějak
nepociťuje svůj
se, nebude mít problém ze
nebude mít problém ani s přizpůsobením se cestou radikální změny.
přizpůsobit
uvolněně
přizpůsobení
většinou
chápáno spíše jako
přizpůsobování
přirozené
se
než jako tlak
na potlačení individuality. " ... já jsem pokaždé jiná, v jiné náladě, v jiném oblečen~ ... " A to oblečení si tedy vybíráš podle nálady? "Spíš podle situace. Kam jdu, jestli jenom do školy nebo do práce nebo oboje najednou. " ( .. )
"Já jsem taková, že jsem hodně přizpůsobivá, si myslím." A vidíš to jako klad? "Já myslím, že určitě. - V dnešní době. " Kdyby ti někdo nabídl takový ten "dreamjob", tak by ses nepřizpůsobila? "Toje těžká otázka. A asi ne. Já bych prostě zkusila se prosadit tak,jak se oblékám ted', a kdyby sejim to nelfbilo, tak by se jim to prostě nelíbilo. " A ani k tomu pohovoru ... ? "Já prostě, když jdeš žádat o práci a chceš tam být úspěšná, tak tam musíš představit sebe, protože když se na něco ... Protože když se tváříš jako někdo jiný, tak pak budeš mít problémy ty v práci. " ( .. )
"Ale myslím si, že kdyby po mně někdo chtěl, abych si změnila oblečení, tak bych nepřistoupila na to. Jakože bych měla změnit styl, tak to bych asi ne ... , protože ten styl mě tak jako charakterizuje. Já se v něm cítím dobře. A kdybych nosila něco jiného, tak bych se cítila blbě, a to nebudu prostě kvůli někomu. "
nepříjemných člověka?
odívacích kódů však houfně dochází ke Psychologie dnes. září 2007, s. 17.)
ztrátě důležitější
loajality
vnitřní."
(Koucká,
P.:Dělají
šaty
24
"No, já nevím, třeba jsem řešil, jak jsme byli na tom koncertě, co si mám vzít, jako. Abych jako, .. Jsem si jestli si mám vzít něco metallového nebo něco prostě jako normálního nebo tak, a pak jsem se na to v... nakonec. "(. ..) "No, to jsem jako chvilku akorát řešil vlastní pocit vůči tomu, co bych chtěl a jak by to, ... ale pak jsem si stejně vzal to, abych se v tom cítil dobře prostě. "
říkal,
společnosti
Tlak
nutně uvědomován.
nemusí být jedincem
v určitých situacích chovat. Zproblematizování této často
nedokáží argumentovat
něco
tak
Není však žádný psaný zákon, jak se
samozřejmosti může
zdánlivě samozřejmého: Proč
vést k rozčarování - lidé
se chovají,
určitým způsobem.
Častou odpovědí na tuto otázku je, že "se to očekává".
S časovým odstupem se lze domnívat, že módu a přizpůsobování vlastní vizáže jisté referenční skupině, začíná
vzpomínky
nepouštějí
vůči skupině doplňků,
jedinec
řešit
v období dospívání, tedy
někdy
dál. Domnívám se ale, že snaha podpořit
vymezit)
uzpůsobením
od 13, 14 roku. Dost možná, že nás naplnění
touhy
někam patřit
oblečení,
vlastní vizuální stránky sebeprezentace (vzhledu,
bytu) se objevuje se vstupem do každého kolektivu,
byť
(nebo se
se jedná o velmi rané období vývoje
jedince. 27 Nejen v nižším
věku
si jedinec
v kolektivu dostává více popularity, od mnoha jiných
rozdílů,
může
být
přikládán
pozorovatelná. Už v tak nízkém
jak vypadá, a mírou vlastní nichž se rozpozná, zda je
primárně uvědomuje vnější
společenské přízně.
člověk
rozdíly. Fakt, že se
někomu
jeho vizuální stránce. Ta je, na rozdíl věku
jedinec nachází spojitost mezi tím,
Také dochází k postupnému
hoden popularity, se v čase
proměňují.
nemá pojmenování jako "móda" nebo "styl" a nechápe je jako
věc
zjištění,
že prvky, podle
Zatím pro takové zákonitosti
svobodné volby, ale spíše jako
zákon přežití. V nízkém
věku
se jedinec obvykle nezaobírá budováním vlastní individuality, ale více než
spíše respektem kolektivu a
přízní vrstevníků.
Vždy v průběhu života, když
kolektivu, máme v období, než se adaptujeme, tendenci až na výjimky
výstředních jedinců, kteří nechtějí
fáze budování vlastní pozice ve
skupině
nevyčnívat,
být
přicházíme
čím
jiným
do nového
dobře přijati
- tedy
zapadnout v žádné situaci. Až poté obvykle následuje
spojená se snahou být v něčem jiný,
výjimečný,
mít vlastní
stanovisko, případně být vzorem pro druhé. " ... Oni se už tak neoblékají, akorát na ty koncerty se teda oblečou." A ty to také děláš, že s těmi kamarády se tak oblékneš, ale .... A proč tedy? "No, já si myslím, že ti učitelé by to nebrali. " A s těmi kamarády? "No, mně se to líbí ten styl takhle. " 27
Uvádím příklad, s nímž jsem se setkala, když můj synovec přišel jako prvňáček na základní školu: Už v prvním
týdnu
začal
vyžadovat, aby mu jeho
rodiče vyčesávali
krátké vlasy do kohouta a koupili nalepovací tetování. Svému
vzhledu do té doby nepřikládal zvláštní význam. S příchodem do nového kolektivu si ale
začal
všímat, zda ajak se liší
od jiných dětí a tuto odlišnost se snažil vyrovnat.
25
Abyste si byli podobní? "Mně se líbí... no, asi jo. " ( .. )
A baví tě to takhle patřit mezi ty? (přikývnutO
A myslíš, že před tím, kdyžjsi tak nevypadal, že bys nebyl úplný člen, kdyby ses nezměnil? "Ono toje asijedno, jak ten člověk vypadá." Ale je prostě fajn vypadat... ? "Je to lepší, no." Aje to dobré někam patřit? "To záleží na každém, jak se rozhodne, jestli někam chce patřit nebo ne. " Předchozí
k referenční
příkladem
ukázka je
skupině. Společný
jednoty i v cílech nebo myšlení,
toho, že fasáda
být chápána jako
vizuální styl stmeluje jednotlivé podobně
způsob členství zřejmě
členy
vizuálně
odpovídá jeho
přístupový
vyjadřoval,
(19 let), není však
vyloučeno,
že se mu
někam patřit.
od "normálních" lidí a tím
věku
kód
dohromady, dává jim pocit
jako je tomu v armádě. Respondent se
líbí vypadat jako ostatní kamarádi, lišit se Popisovaný
může
že by mohl být
prototypem přístupu nadcházející generace. Respondentka z následující ukázky spadá svým věkem do generace rodičů předchozího respondenta.: A nechtěla jsi někdy patřit do nějaké skupiny? " ... Tak asi bych to nikdy nehnala přes oblečení. " ( ... ) "Zní to možná, že se vynáším, ale já jsem nikdy nepotřebovala mít značku, kterou měli ostatní. " (. .. )
A neměla bys problém se s někým takovým bavit? "Asi ne. Že by mně vysloveně vadili, že mají... Protože třeba v mé generaci dready nikdo nenosí. Třeba ty glády a prostě není takový už radikální, ale ti mladší lidi, které znám a bavím se s nimi a jsou třeba nějaký extrém trochu, tak nevadí... "
Rozdíl v přístupu respondentů ze dvou předchozích ukázek může být vysvětlován vícero Bud' se jedná o individuální rozdílnost v hodnotách. Každý jedinec důležitost.
Nebo se jedná o
generační
přikládá členství
i
způsoby:
fasádě různou
rozdíl - nastupující generace je mnohem více diferencovaná
na skupiny, které se liší nejen vzhledem, ale i postoji, hodnotami, názory a životním stylem. V době, kdy byla respondentka z druhé ukázky ve nebyli tolik prostředků vysvětlení
stylově různorodí, dělili
se na
věku
respondenta prvního, byla zcela jiná situace. Lidé
několik
málo skupin a k dispozici
k odlišení se. Nadto ani politická situace nabízí
právě věkový
věkem člověk přikládá
nepřispívala
měli
mnohem
k individualismu. Další
méně
způsob
rozdíl mezi respondenty. Dalo by se odhadovat, že s přibývajícím
díky nabytým zkušenostem
důležitost
jiným hodnotám a svou minulost
si i v tomto ohledu idealizuje.
Jedinec se participanta na očekávání
může
určitém
dostat do situace, v níž není
příliš
výhodné
lpět
na dodržení své role
vizuálním stylu. Snazší je tedy vystoupit z původní role v zájmu
kladených na roli jinou. Je to
fasády, také když je užití
původní
například
v případě, kdy je
obecně
požadován
naplnění
určitý
typ
fasády pojeno s určitou sankcí nebo není-li v jeho zájmu
26
upozorňovat
na sebe
právě
svým stylem. Také
když aktér interakce zastupuje určitou skupinu,
může
jít o roli
společnost,
nadřazenou
té individuální.
Například
tým nebo organizaci.
A děláš něco, co nabourává tu představu, že jsi punker? Děláš něco, co pankáči nedělají? "To nevím, motná to, že chodím oblékaný jinak do školy než normálně, že prostě to nepřiznávám tolik ten punk." A oni vědí, že chodíš do školy jinak? "Asi ne." A v té škole, že nechceš mít problémy? "Že si na mě zasedli a že prostě to ... " A myslíš, že to učitelé řeší? A ne podle výsledků? "Podle inteligence. Ale potom, když prostě by se měli přiklonit, tak si myslím, že by se rozhodli podle... "
Jsou situace, v nichž je fasáda jedinci jakýmsi hromosvodem. Za normálních okolností, kdy je naplňován řád,
nehraje vzhled
významnější
plnění řádu.
poleví ze zásadovosti v
výhodněj ší neupozorňovat
roli.
Přitahuje
Jestliže není jedinec výstředním
na sebe
sobě
pozornost, pakliže jeho nositel
stylově
zásadový, je v takové situaci
však k
oblékáním a neponechat tak určitého
ke konfliktu. Podle míry, jakou lidé lpí na dodržení role participanta krajní typy lidí: Stylově
stylově
zásadoví a
zásadoví - nevšímají si názoru
trest ze strany
tvář.
společnosti. Důležité
společnosti, důležitější je
pro ně
stejně
Druhým typem jsou lidé stylů.
je pro
ně
10 nich by se dalo
stylu, nacházím dva
sebevyjádření. Nepodřizují nepřízeň,
totiž zachování neměnné fasády,
Bylo by zajímavé bližším zkoumáním zjistit, zda platí, že lidé
o jejich fasádu, jsou
záminku
stylově elastičtí.
situacím, "nehrbí" se za žádných okolností. Jsou ochotni podstoupit jistou či
někomu
stylově
čímž
se
nepochopení
si udržují svou
zásadoví, pokud jde
zásadoví i ve svých názorech.
stylově elastiční, vizuálně říci,
styloví. Pro
že jsou zásadoví, ale zásadoví
nejen v průběhu života, ale i
paralelně
v aktuální
ně
právě
je charakteristické onou
právě měnění
změnou. Mění svůj
době. Přizpůsobování
image
se situacím považují
za samozřejmost, nebo dokonce za zábavu. Jejich aktuální fasáda je variantou z mnoha možných, takoví jedinci nelpí na jedné konkrétní. Chápou ji jako pouhou vizáž, Významnou hodnotou pro ně bývá členství v nějaké Nejvíce lidí se kteří jsou
pravděpodobně reálně
v jistých ohledech a za
v jakých situacích. Jejich styl, prostupovat jejich
měnící
pohybuje mezi
určitých
případně
se fasádu. Ta
skupině
svůj doplněk,
ne je samotné.
nebo přijetí společností.
těmito dvěma
kategoriemi. To jsou jedinci,
okolností ochotni slevit ze svého stylu. Tuší, co se hodí
i symbolika vztahující se ke může
členství
v nějaké
skupině, může
být charakteristická např. konstantním stylem
víceméně
sportovním nebo přírodním či snad elegantním apod. A ty bys byl schopný se do toho kvádra obléct? ale mně to proti tomu nejde." Takže nevadilo by ti to? Našel by ses v tom nějak? "Tak já ho mám. Občas, když jdu na nějaké prezentace, tak si ho vezmu, .,. " A cítíš se v tom úplně stejně pohodlně? "No ne. Až budu trošku starší v tváři, tak možná to bude lepší, ale teď si jurt připadám ... " Ale taky je možnost, že bys tam šel normálně, jak chodíš... "Ne, to nejde. lak kdy a jak pro co. Alejsou určité věci, které jsou dány tím, co děláš, aje to dáno tím, ... já nevím, to je.. .. "Takjasně,
27
Vždycky je ta možnost nezměnit styl kvůli těm situacím. "Ne, někdy ne, podle mně, protože ... " A co tě k tomu tedy nutí? "No, toje to, že ... nevím teď,jak to mám uchopit. Teď jde o to, když máš přijít, řekněme, na nijakou prezentaci, která je, dejme tomu, pro nějakou právnickou firmu, a je tam nějaké šflené veden~ tak tam nemůžeš přijít jako někdo z ulice, prostě musíš to nastavit tomu standardu, který se od toho očekává. Ajsi ten, který reprezentuje ten ateliér. " (. .. )
Takže má to nijakou svou linii? "Jasně, všechno si to držím. Je to jenom další systém. " (. ..)
" Takhle, já ti řeknu, že se vždycky oblékám tak,jakjá to mám rád, a nejsem nucen nosit něco, o čem nejsem, .. .jako, že bych se v tom necítil. Takže já s tímhle nemám problém a zase na druhou stranu: každý vždycky hraje nějakou sociální roli, která je dána nějakým postavením, nějakým vzděláním, něčím co se očekává i od těch druhých. Nebo jsou určité věci, které se musí takhle dělat, a proto taky ... to je o všem. (. .. ) Vždycky je to jenom otázka výběru, otázka toho, kdo si co vybere, a může být kvalitně oblečený. " předchozí
Jak napovídá
ukázka, jsou situace, které si vyžádají vystoupení z role v zájmu
participace na roli jiné. V tomto za sebe. Je
tváří
dané
případě,
společnosti.
určitou společnost,
kdy jedinec zastupuje
tu nestojí sám
A ta obvykle vyžaduje spíše neutrální postoj než osobní
angažovanost jedince v podobě fasády zabarvené jeho individuálním stylem. V takové reprezentaci stojí nad osobními preferencemi zodpovědnost za naplnění očekávání společnosti.
Domácí
prostředí,
fasáda o svém nositeli hodnotách, zálibách, fasády je ale nenáhodnější. většinu
času
počet
které jedinec spravuje, je také
určitým způsobem
volnočasových návštěvníků
Domov bývá
přípravy
domácího
člověku útočištěm.
vzhledu pro
v případě neočekávaného
prostředí
Jedinec se zde obklopuje oblíbenými
společnosti.
Díky tomu
veřejnost
dojmů
momentě,
návštěvník
kdy jedinec
upravuje scénu pro
a hodnocení
pozitivnějšího
věcmi
účast
a tráví tu
v domácnosti s větší
očekává návštěvu. Stejně
návštěvníkovo
lehko
oko,
jako
přizpůsobuje
charakteru, než by se mu dostalo
svědectví.
jako vylepšený vzhled je i naklizená domácnost
něčím
pozorovatelů
jedince mnohem menší a jejich
připravována
spíše pro lidi ne tak blízké
našemu jedinci. Jedná se o obdobný princip, jaký nalézám u fasády - na cizí lidi vizáží,
jako
nalezne více informací o jejím obyvateli, než je s to odhadnout pozorovatel
uklízením byt v zájmu sugesce
Stejně
Podobně
vypovídá, tak i domácnost podává informace o jedincových
z fasády. Podobnost scény s fasádou nalézám v v případě
jeho sebeprezentace.
aktivitách, kulturním založení apod. Narozdíl od
stranou od dohledu
pravděpodobností
částí
přenositelným, měnitelným,
povrchním. Svým
přátelům
můžeme zapůsobit
se ale nesnažíme
imponovat takovýmito lacinými dojmy. Spíše naší povahou, charakterem, názory, chováním, ... To jsou totiž aspekty, o nichž lze a nastavitelné
či
předpokládat,
že spíše nejsou tak snadno manipulovatelné
snad hratelné a nevypovídající jako vizuální stránka sebeprezentace. Pakliže
jsou pozorovatelé jedinci bližší, neposuzují jej na základě prvního dojmu. V takovém
pravděpodobně
podle
případě člověk často přestává
vnějších
být
okolností natož
důsledný
v přípravě
28
a vylepšování,
ať
se jedná o fasádu nebo scénu. Neobává se totiž, že se stane objektem kritiky svých
přátel.
A když k tobě přijdou známí, návštěva, tak to budeš nějak řešit uklízením a podobně? "Tak jako budu určitě se snažit uklízet jako no... , aby to vypadalo třeba líp, než to vypadá ve skutečnosti, když tady prostě normálně bydlíme. " A má to nějaký důvod? "No, asi jo. No, aby to nevypadalo, že jsme bordeláři, a aby to vypadalo možná líp než .. , Protože já mám pocit, když tady bydlím ve svém bytě, že když je uklizený, že vypadá líp. ( .. ) Ale je fakt, že čím jsem starší, tak někdy si říkám... nebo mám už kamarády, kvůli kterým třeba ani neuklízím, protože jim to nevadí, když mám doma bordel. Ale jako řekněme cizí lidé, nebo ne cizí, takoví prostě jako ... tak se snažím uklidit, no. " A třeba, když si představíš, že přijdeš k těm lidem, pro které bys byla ochotna uklízet a oni mají. .. "Normální bordel... No, to asi příště uklidím já si doma stejně. ... Spíš pro svůj vlastní pocit. Ale je fakt, že když přijdu k lidem, kteří mají doma bordel, tak z toho mám jakoby radost, protože mě to utvrdí v tom, že vlastně každý má doma, normálně žije, že to tam nemáfurt vypiglované. Takže mě to jako, neřeknu si panebože, ta si neuklidila. Naopak mě to ty lidi tak jako prostě přiblíží. "
( ..) "Mám třeba lidi, před kterými si jakoby nemusím na nic hrát asi. Takže mně fakt nevadí, když přijdou kdykoli. Ale to jsou takoví blízcíjako kamarádi. Ale je fakt, že z rodiny, když přijde tchyně, tak se snažím mít uklizeno. "
Zde respondentka
zmiňuje
možnou radost z nepořádku druhých. Nerada bych tento fenomén
generalizovala, jelikož na toto téma nedošla výpovědí předpokládat,
že
nepořádek
řeč
u všech
rozhovorů.
zaznamenaný u jiné osoby se
neuctivosti, ale i jako možný doklad její lidskosti, nebo dokonce Daného
člověka
Lze ale na
lze ocenit nejen za to, že pro nás nastavil
pořádek
může
základě
podobných
jevit nejen jako znak
upřímnosti,
absence pokrytectví.
v bytě, ale že jej dokázal pro nás
nenastavovat. Umožnil nám tak snad nahlédnout svou slabou stránku, a tím se nám
přiblížil,
dal se
nám všanc. Tento jev se pokusím aplikovat i na fasádu: Když
někdo
o
svůj
vzhled nedbá, lze takový
přístup
projektovat i do jeho vztahu k jiným lidem neboli vyvodit, že mu ani u druhých nebude tolik záležet Při
na vzhledu, nebude to priorita. jako přistupuje sám ke své vizáži.
odhadování druhých bude
Pravděpodobně
zřejmě
postupovat
takový jedinec nebude posuzovat druhé
podobně, ukvapeně
podle vzhledu, a bude se snažit vidět za to, co je přechodné a povrchní, právě za onu vizáž. Jedinci,
kteří
o svou fasádu nedbají,
nepřipisují
na situaci, jedno, zda mezi blízkými Neschovávají se za masku vizuálních která se v případě
"políčených"
či
jí nějaký zvláštní význam a jsou
cizími, se
přetvářek,
před
neměnní
bez ohledu
či
snad lépe.
nikým nesnaží vypadat jinak
a proto ani druhé nemohou
překvapit
jinou
tváří,
lidí může za onou maskou skrývat.
A když za tebou má přijít někdo, koho zas tak úplně nemáš, budeš uklízet? "Tak určitě. Určitě bych nechtěla, aby se tady válely moje hadry. Ale nezakládám si na tom úplně, že bych tady musela mýt kvůli tomu, ale určitě aspoň trošku. Ať přijde, kdo přijde. " A třeba sama, když přijdeš k někomu, pro koho bys byla ochotna uklízet a on má nepořádek. "Ne, neřeknu si, ježiš, ty tady máš bordel. Ne, já jsem spíš bordelář. " A když přijde k tobě následně takový člověk, který má doma bordel, tak to budeš napříště řešit? "No, takje pravda, že pro tu Báru, pro tu moji nejlepší kamarádku, taky neřeším, ale to užje tak prostě, že když přijdou rodiče, tak už před nimi také neuklízíš. To už prostě já je znám tak dobře. " ( .. )
29
" ... tak bych se z toho nezhroutila, ale kdybych měla nějaký čas, tak bych to radši uklidila, a nevím proč. by mi to jsem asi tak vychovaná, nebo prostě mamka mi to odjakživa říká, že... "
Prostě tak nějak
"Když na tohle já nekoukám, když někdo tam přijde, co na to řekne. Já se v tom musím cítit dobře, to je ta moje klícka zlatá, ve které já se prostě..., když odemknu ty dveře a vlezu do toho bytu, tam mně musí být dobře. A to je to moje teritorium, to moje zázemí. Mně tam musí být hlavně dobře. " A těm lidem, kteří si do té sedačky sednou musí být také pohodlná? "Kupuji jenom pohodlné věci. Takže kdyžjsou pohodlné pro mě, tak... (... ) Ale já kupuji věci víceméně fakt, aby byly pohodlné. " (. .. ) Takže uklizeno bude vždycky... ? "Vždycky, .,. a nesmiijí drobit (smích)."
Respondent z právě uvedené ukázky se i ohledech nevztahuje na
společnost.
během
rozhovoru
scéně.
vztahů.
To se odráží v jeho přístupu k fasádě
Sice si potrpí na pořádek, ale důvodem k tomu není docílení pozitivní reakce jiných lidí, nýbrž
naplnění
vlastních
potřeb.
zařízení
I pohodlnost
odhaduje pouze vzhledem k
estetickému založení, fyziognomii a individuálnímu vkusu a sedačky
zmínil, že se v žádných
Nenechává se ovlivnit reakcemi druhých ani v situacích, kdy by
mu to přineslo jisté výhody, zejména v oblasti sociálních i
opakovaně
mohly být
někomu
nepohodlné. Tento
přístup
sobě,
zároveň nepředpokládá,
ke svému že by
např.
bych nazvala egoistickým, jelikož respondent
se v žádném ohledu nezajímá o mínění druhých. On sámje měřítkem toho, co je dobré. V Millerově vile jsem se setkala
opačným přístupem.
Ten lze vzhledem k pojmenování
nazvat altruistickým. Architekt Adolf Loos umísil do
přijímacího
salónku vícero
konferenční křesílka, gauč,
nábytku (pohodlné lenošky chaise longue,
předešlého
druhů
... ), aby každý
sedacího
příchozí
mohl
usednout pohodlně azogIednit při tom svou tělesnou konstituci, aktuální náladu, nebo i míru únavy.28 ... -.. --Jako příklad altruistického přístupu lze využít následující ukázku: "Aby to bylo příjemné, pohodlné. Já mám ráda útulné věci, takže mám všude spoustu a měkké polštáře a deky a tak. Já mám ráda, když mi návštěva třeba usne. " "Já právě miluji, miluji pořádek (... ) nejsem tedy
věcí a měkké postele
vyloženě puntičkářka."
(... )
" ... a mám tam to nádobí z druhého dne. Ale nemyslím nádobí, že bych toho měla takhle, málo nádobí, a jsem z toho nervómí, šfleně nervómí, já musím mít pořádek. "
vyloženě jenom
třeba
(. .. )
"Jinak mám docela někdy v sobě takový velký chaos. Jsem věcech. "
hodně nerozhodná,
se přimám, v některých
"Doma mám hrozný bordel, takže to neřeším, ale nejsem bordelář jako. To není bordelář, to je o tom, že mám fakt hafo věcí. A u mě nemá smysl něco uklízet, ... " Téměř
ve všech
případech rozhovorů
uklízejí ve snaze, aby se nebo se jedná o ne
příliš
příchozí
blízkého
uklizeno a chápou pořádek jako návštěvu. Většina respondentů
28 Z
cítili
dobře
člověka.
a
pohodlně.
A to zejména když
Setkala jsem se s respondenty,
samozřejmý
se ale
jsem se setkala s tím, že lidé pro pohodlí své
kteří
návštěvu očekávají
mají rádi kolem sebe
stav domácnosti, který se neliší od situace, kdy
vyjadřovala
v tom smyslu, že
návštěvy
pořádek
očekávají
považují za jistou
komentované prohlídky Millerovy vily
30
konvenci, nutnost. Něco, co je od nich očekáváno. Často nenacházeli argument k tomu, proč vlastně pořádek
udržují.
nepořádných
zejména u mrav. Lidé či
činí,
oblékáním
většina
Odpovědí
prostě
bylo, že
"má být uklizeno", že se to tak
v
podřizování
svůj
bez ohledu na
vzorům.
se módním
kteří
sami sebe považují za
všichni umí uklidit. To znamená, že přirozenost.
ne o automatickou Obdobně
Tuší, jak
vědí,
nepořádné,
co je
řád,
dobře zapůsobit,
Podobně
je to s chováním
směrem
přístup
dělá
k individualismu se zvyšuje
k řádům a
pravidlům
- schopnost
uklízejí v případě ohlášené
"co by se
mělo", přestože
ale v případě, že to
dělají,
návštěvy. Vesměs
se ne vždy jedná o jim vědomý záměr,
jde o
činnost.
je to v případě vizáže. Všichni více
kterou slavnostní phležitost upravit.
méně
Některým
situace pak zvládají automaticky. Lidé,
kteří
víme, jakým způsobem bychom se
je to
přirozené
i v každodenním
situaci, když to pro ně není
měli např.
životě
na tu
a takovéto
tomu nejsou uvyklí, se v nevšedních situacích musí
pozastavit a hledat rady. Hledají pravidlo, podle kterého se mají netradiční
být
reflektovat, zda se něco musí, má nebo pouze může.
I jedinci,
vlastní
může
Lidé si nechají nadiktovat to, co
vlastní vkus. Lze odhadovat, že
i samostatnost uvažování a kritický, neautomatický samostatně
Uklízení
lidí spíše iracionální kategorií vštípenou výchovou a chápanou jako dobrý
co považují za normální, aniž by to dokázali obhájit.
například
dělá.
samozřejmé.
Jsou ale i tací,
zařídit,
kteří
aby zapadli i v nastalé
sice ona pravidla standardních
situací znát mohou, nejsou však ochotni se jim přizpůsobovat nebo se jim přizpůsobit nemohou. Z výsledků výzkumu lze formulovat hypotézu, že tendence k udržování ovlivněna
tím, do jaké stylové skupiny se jedinec
odhadovat, že vztah k finanční zaopatřeností.
pořádku
řadí.
Za
pořádné
se považuje
jedince souvisí s jeho kladným vztahem k
Dost možná lidé,
kteří
pořádku zřejmě většina
penězům
není
lidí. Lze
nebo s jeho
umí nastolit pořádek, umí i udržet peníze.
"No, ano, dobrá otázka, je to pravda, proč uklízet.. jasně, život je krátký. No, jasně. Než aby se uklízelo. Je to pravda, ale stejně občas člověk musí takové ty základní věci udělat. Setřít, zamést, ... Já tedy moc víc nedělám. " A jak jsem se ptala na ten pořádek, když ti mají přijít kamarádi, tak budeš uklízet? "Já nevím. Vůbec... Jako abych neměl v pokojíčku bordel? No, podle toho. Kdybych je uklidil, a kdyžje nečekám, tak to už se nedá stihnout, no. " A uklízel bys tedy proč? "No,já nevím, mně přijde normální, mít uklizeno. Alejá to nepraktikuji."
čekal,
tak bych asi
" ... někoho, koho zas tak dobře neznám a kdo tam ještě vůbec nebyl? Tak bych asi trochu uklidila. " (. ..)
"Spíš jenom, aby nepřišel do bordelu. Takové ty základy jako vyluxovat, aby tam nebyly odpadky vidět nebo aby nebyla na stole hora knih. Nějak trošku to srovnat. Nebudu si zvát domů někoho, o kom bych se bála, že o mě něco bude..., ne, to ne. "
Jedince lze
rozdělit
na ty,
kteří
se vizuální stránkou sebeprezentace zaobírají, a ty,
nekladou na žebříček priorit. To, jak konkrétní člověk vypadá ve jeho
právě zmíněné
finančními
individuální hodnoty. Aktuální vizáž
možnostmi,
zohledňovanou
skutečnosti,
může
být
kteří
ji
ale nutně nemusí odrážet
ovlivněna
mnoha faktory
situací, nedostupností preferovaných výrazových
např.
prvků
aj.
31
Rovněž pořádek
nemusí souviset s tím, zda je
tlaku situace, aby
svůj přirozený pouštět
Nechci se zde
člověk pořádkumilovný
nebo ne.
Může
být výsledkem
sklon bud' potlačoval nebo mu dával volný průběh.
do psychologických
výkladů
nebo do nepodložených
dohadů.
Ráda bych
pouze podotkla, že za povšimnutí by stálo blíže prozkoumat, zda tendence jedince udržovat či
upravenost, pokud jde o fasádu, souvisí s
sama. Zda se
nemůže
určitou vnitřní
nevyrovnaností
pořádku či důrazu
jednat o souvislost
či
pořádek
snad nejistotou v sebe
kladeného na fasádu a vyrovnanosti
nebo naopak o kompenzaci absence vnitřního řádu či nízké důvěry ve své schopnosti navenek.
"Být jiný", "nebýt tuctový", to jsou výrazy, kterými respondenti popisovali své výstřednosti a vlastně i vztah ke Z dvanácti
rozhovorů
společnosti.
se pouze jedna respondentka
vyjádřila
a poutat na sebe pozornost druhých. Jedna respondentka a nebo
výstřední věci,
přitom
ale
na sebe
respondentky uvedli, že na sebe neradi nejčastější výpovědi
Původně
nechtějí
soustředí
lze usuzovat, že lidé
pozornost okolí. Co se ale
týče
v tom smyslu, že ji baví být
čtyři
respondenti
že rádi nosí jiné čtyři
pozornost druhých a výstředností se tedy stranÍ. Podle
obecně (ať výstřední či
výstřednost
sdělili,
výstřední
poutat pozornost. Zbylí dva respondenti a
vztahu k jednotvárné mase
jsem se domnívala, že
příčinu
nikoli) na sebe neradi poutají
společnosti, někteří jedinci
se rádi odlišují.
je známkou toho, že daný jedinec chce být
středem
pozornosti ve společnosti. Že výstřední člověk je výhradně jedincem společenským. Po zjištěních, která jsem nashromáždila
během
výzkumu, bych
přeformulovala
netouží po pozornosti, a pakliže ano, tak ne ze strany příbuzných jedinců či Současně
sebevědomí Důvody
k
může
ale
skupin.
být i
Výstřednost je
průvodním
společnosti,
Výstřední
ale po pozornosti
odrazem snahy lišit se. Z masy
lidé
stylově
společnosti vybočovat.
znakem kompenzování jedincovy nevyzrálosti a nedostatku
a důvěry ve vlastní schopnosti,
výstřednímu
hypotézu takto:
vědomosti
nebo dovednosti.
chování:
1) nesplývat s davem 2) Velice ke
předvádět
zevrubně
společnosti,
od lidí,
kteří
se, poutat na sebe pozornost
lze provést takovéto
dělení:
ve své
ale naopak se vůči ní vymezuje, což lze
se oblékají
výstředně
výstřednosti
označit jako
se jedinec bud' nevztahuje
"asociální výstřednost"; narozdíl
ve snaze na sebe upozornit. V tom
případě
se jedná o
"sociálně
vztaženou výstřednost". "Jako někdy si beru něco možná malinko výstřednějš{ho, takového bláznivého, ale určitě ne často. A záleží, kde jsi. Jestli Praha nebo třeba Pardubice. To je třeba velký rozdíl. " Ajak vypadá Praha ajak Pardubice? "Úplnějinak. Já bych to hodnotila, žejsoufakt úplná vesnička, kde se prostě na tebe dívajíjako na blázna, přitom jsi úplně normální holka mezi nimi. Ale je to zvláštní pohled z jejich strany občas. " (. .. )
A máš tedy dobrý pocit, když tedy ti lidé na tebe koukají?
32
"Jako mně třeba někdy baví být středem pozornosti, takže mně to jakoby nevadí. Ale někdy to dělají tak blbě, až mně to vadí někdy. " A kdyžjsi v těch Pardubicích, tak si připadáš, jako módní hvězda? "Že jsem prostě ne tak tuctová třeba jako oni. Že jsem třeba maličko jiná než oni. " A to je dobrý pocit? "Jo, mně se to líbí."
Jak je patrné z předchozí ukázky rozhovoru, je časové.
na situovanosti geografické, ale i Každá kultura zastává veřejných
sobě
dočasné.
A dále,
kategorií relativní. Záleží
někde běžný, může
vlastní hodnoty. Ty se mohou
i osobních hodnot jsou
průmyslového věku,
Jev, který je
výstřednost
ať
významně
jinde
působit výstředně.
lišit i v této oblasti. "Struktury
budou mít hodnoty, jež nahradí hodnoty
jakýkoli obsah, budou platit kratší dobu - budou
pomíjivější
než hodnoty
minulosti.,,29 Současně je vždy konkrétní věc posuzována subjektivně. Každý jedinec totiž má hranici toho, co je a co není normální, jinak nastavenou. "Ale vždycky je rozhodující, aby mně hlavně ta věc vyhovovala, aby mně byla příjemná, abych se v tom cítil dobře a aby to tak trošku vyzařovalo i takové, jaký jsem. Hlavně, abych se lišil. " Takže výstřední? "Já nevím, jestli jsem výstřední, to neumím posoudit já sám, ale mám rád věci, které jsou jiné." A na ulici jste rád, když se lidé dívají, že se lišíte? "Je to v první řadě pro mě, abych se lišil, abych měl jiné věci. A dřív mně vadilo, když lidi měli i negativní poznámky nebo něco, to bylo takové... Ale dneska užjsem nad věcí a vím, že se liším, to je pro mě důležité. " (. .. )
" Tenkrát to bylo hrozně nevýhodné, že šly zvoňáky třicet čísel a všichni měli zvoňáky třicet čísel. Bylo to nevýhodné, protože když to porovnám s dneškem, tak dneska si vyberete zvoňáky, trubky, dlouhé, krátké, dneska je ta móda tak úžasná, že každý si mŮže najít. Tenkrát to bylo dané, takže tlustá, tenká všechny měly minisukně. " A to tedy bylo špatné, že jste se nemohl lišit ? "Nemohla jste se ani moc lišit.... 10, mohla jste se lišit, protože kdyžjste měla známé, měla jste trička s americkou vlajkou, měla jste s anglickou vlajkou, to tadý nebylo, ale vlastně, tenkrát, kdyžjste se podívala na ulici, tak jste viděla dav, a ten měl, všichni měli, zvoňáky. (. ..) To byl ten trend těch let.(. .. ) To bylo takové, že jeden proud a nazdar. Tím to končilo. " A byl jste tedy spokojený, že jste jiný? "Jájsem byl rád, že se liším." A proč rád? "Jájsem, mně se ekluje to, že dneska se lidé bojí projevit. Protože majímomost. Dneska na tom trhuje všechno. Nebo kdekoli se to dá sehnat, ty věcijsou. A lidi se dneska bojí, oni spíš mají snahu zapadnout do toho šedého davu. A to je průser. Bojí se lišit. Bojí. To mně vadí. " (. .. )
"No, to je to výborné, tak je skejťák, tak nosí tu módu, tak už se projevuje jeho myšlení, image a všechno."
Tato ukázka nabízí otázku, k
vyjádření
nechtějí
proč
dnes, v době, kdy nám jsou
osobních preferencí, myšlenek,
lišit,
přestože
názorů
víceméně
dostupné
prostředky
a stylu, je v naší zemi stále více lidí,
tuto možnost mají spíše než kdy
před
tím, když se lišit
chtěli,
kteří
se
a trh jim to
nedovoloval. Stávají se snad beznázorovými či přestali bojovat? Lidé zpravidla za normální,
29
chtějí
průměrné
splynout s davem nebo
patřit
do
nějaké
skupiny.
Většina
lidí se považuje
a jsou s tím spokojeni. Výhodné je být neutrální. Ztotožnit se s kulturními
Toffler, A.: Šok z budoucnosti. Ostrava, Práce 1992, s.149.
33
ideály krásy,
řídit
se módními trendy
(vždyť
módní oblečení se i nejsnáze shání),
zbytečně
nevymýšlet
inovace či nové kombinace věcí, nekomplikovat stávající stav věcí. Člověk tak na sebe nestrhává pozornost, je tolerován a to je snazší. Zvládnout se postavit sociálnímu tlaku na neutrálnost je Jedinců, kteří
začíná
přístup
tomuto tlaku v jistém ohledu podlehnou, je takové množství, že tento neutrální
být považován za
samozřejmý
těžké.
Vysvětlením může
a ostatní cesty jsou chápány jako deviace.
být, že jsou "sešrotováni mediálním kombajnem" - reklamou, filmovými vzory, hudbou a vším, je
většina.
Odtud se
těžko
že snad jsou všichni svým
nalézá vlastní alternativní východisko. Dalším způsobem různí
a ve stávající všeobecné
různosti
vysvětlením může
už jen málokdo
čeho
být,
něčím
vyniká ještě více. "Jájsem byla vždycky výstřední svým chováním, takže jsem byla na to zvyklá." (... )
A co si myslíš o lidech, kteří podléhají módě a řídí se tím, co ... "Chtějí zapadnout. Lidé vůbec chtějí strašně zapadnout, protože nemají .... Málokdo má energii vydržet to, když ti někdo furt říká, "ty jsi jiná". To je to samé, jako proč lidé jdou se přidat k nějaké církvi nebo třeba nepřestanou kouřit, protože ztratí ty kontakty, které mají, když se vždycky došli na to cigárko. " ( .. .) "Jak stárnu, tak přecijenom volím tlumeniijší barvy." A má to nějaký důvod, abys taky už zapadla? "Já si myslím, že je to fakt o tom věku. (... ) ... pak vypadáš jak stará mladá. (.. .) Není to o tom, že zapadneš, ale nechceš pohoršovat. " " ... s čím jsem spokojený, že jsem prostějiný. Ale popularita to jako ne. Spíš takové u toho, když si vybírám ty věci, tak že prostě mám dobrý pocit z toho, když se mi to líbí a když ti lidé vidí, že jsem nějaký jiný, ... zajímavý nebo já nevím, prostě ... ale není mi to příjemné. A čím víc ted', tak tím spíš fakt jsem radši, když mám klid a jsem co nejvíc nenápadný. " Důvodem,
který udávají lidé pro to být
Společenská většina
výstřední,
bývá snaha odlišovat se od masové
se však lišit nechce nebo k tomu nemá odvahu. S
snaží být spíše nenápadný. Odlišovat se od masy jsou pro
společnost.
Na druhou stranu to
může
někteří
věkem
se i
společnosti.
výstřední člověk
jedinci ochotni i za cenu nepohodlnosti
mít i výhody v podobě
přijetí
ze strany
stejně výstředních
a podobně smýšlejících jedinců nebo skupin. Jedinci by se podle vztahu ke
společnosti
další,
kteří chtějí
kteří
se sice snaží lišit, ale takovým
či členové).
Jsou
dali
zapadnout (mainstream neboli
samozřejmě
způsobem,
i tací, kterým
rozdělit
na ty,
kteří
středoproudoví či
který jim zajistí
stačí
lišit se
stránku sebeprezentace. Ale i ti si budují jistý vztah ke
se
chtějí
lišit (individualisté),
masoví) a konečně také na jedince,
členství
v určité
vnitřně, názorově,
společnosti
skupině
tudíž
(skupinoví
neřeší
a pohybují se
materiální
někde
na poli
kategorií, které jsem vymezila. A kdybys měl hodně starý mobil? "No, to bych se asi styděl, no." (... ) "Vlastně ti kamarádi by měli mobily, by mohli s tím A nedokázal bys to otočit na svou stranu? "Asi ne." (... ) Ajsi niijakým lJlůsobem výstřední?
dělat
cokoli. Ajá prostě s tím nebarevným a takhle ... "
34
"Tím oblékáním. " A tedy jsi rád, že na sebe upoutáš pozornost venku? "Já nevím, já prostě to nedělám za účelem, abych poutal pozornost,já to dělám, protože se mi to oblékání takhle !tOí. " "No, že bych v tom vypadala směšně možná." (smích) (... )
" ... kdyŽjsem chtěla mít něco opravdu pěkného, něco, co nikdo neměl a v čem bych se !toila, tak jsem musela vymyslet trošku jiný model. Ale ne, že bych se lišila, že bych měla něco úplně jiného... "
Jak již jsem uvedla,
nejčastějším důvodem
nevyčnívat, výstředním nepatřičnost.
nebýt, je
výstřednosti
je touha lišit se. Naopak
se obává soudu
společnosti,
faux pas pomohly
Právě
tato snaha nebýt
není-li vyzbrojen otočit
důvodem
k tomu
strach z přílišné pozornosti, která by mohla odhalit každou
Lidé se obávají, že by mohli před někým vypadat trapně,
situaci, bojí se reakcí druhých.
případné
patrně
k
v jeho
výstřední
směšně,
má
společenské
dostatečným sebevědomím či
prospěch. Současně
že nedokáží odhadnout zázemí. Jedinec
pohotovostí, jenž by mu
s nevýstředností se pojí dodržování
módního diktátu. Jedinec je společenský se vším všudy. Ani výrazové prostředky nehledá mimo rámec nabídky kultury dané
společnosti,
do níž móda spadá. Takový jedinec nechce ze
společnosti vyčnívat,
chce do ní patřit. "Tak mě učesala. Udělala mně účes. Mně se to !toilo, já jsem si přišla, že mně to sluší, ajájsem vyšla ven,jájsem na to neměla odvahu, mně to přišlo přehnané. Jájsem dneska už taková konzervativní, že já se nesnažím vyčnívat." Že se na sebe nesnažíš poutat pozornost? "No, ne to, ... no jakoby jo, ale že mám takový ten svůj střed a nechci ani polevit ale ani to přehánět. " "První mobil jsem získal tak, že to bylo z dědictví po babičce. (... )" A byl jsi na to pyšný, že máš jiný mobil? Že je to takový... "Že to je jiný, jo, jo. " A smáli se tomu lidé, jako že máš pádlo, ... ? "Nosíš cihlu a tak. " A bylo to dobré, že se tomu smáli? ,,(smích) Asijo,jo docela mně to bavilo, vyhovovalo mi to, že si toho všimli, že jsem trošku jiný. " I teď prodávají sluchátko, že si to připneš k mobilu, a ono to vypadá vtipně... "Když to je zas ono, že já bych si ze stylu sám o sobě nekoupil. Prostě to přišlo a nějak to zapadlo do toho mého profilu. " Takže žádným způsobem se nesnažíš být výstřední nebo aby si tě lidé všimli? "Fakt ne, asi ne, asi to v sobě nemám. (smích) Jako v tomhle směru jsem vždycky jako spíš nenápadný. "
...
( )
Takže se neorientuješ žádným způsobem na společnost? "Ne, ne, ne,je mi to jedno. "
Individualita je kvalitou dosti blízkou charakterizována snahou lišit se. individualista nemusí být vymezováním se
Výstřední člověk
výstřední.
vůči společnosti.
výstřednosti.
Jak ale již bylo
však není
V tomto smyslu je
nutně
výstřednost
řečeno,
individualista,
přístupem
k
výstřednost
stejně
jako
zejména vizuální jinakostí,
Kdežto individualita je fenomén spíše myšlenkový,
se samostatností uvažování a s osobitým
je
věcem. Výstřední člověk
vnitřní.
nemusí
Pojí se
nutně umět
35
odůvodnit
straně
své jednání. Na druhé
nepotřebuje
individualista
své
jasně
formulované postoje
demonstrovat výrazně odlišnou fasádou. řečeno,
Individualista je, jak bylo
jedinec schopný samostatnosti ve svém rozhodování. Dokáže
existovat bez vodítek k tomu, co a jak
dělat.
než módně, ani být jakýmsi
poutníkem. Takový
s trendem doby, bude
vnitřně
k módním a jiným řádům. nějak
to nemá
všeobecně
nějaký
oceňovaných
že
téměř
strašáků
či
přístupu
lidí, tak ani individualista dnešní doby
opětovnému připomínání obrazů současných
Jedná se o informace podávané s takovou
zářivě
vizuálně,
změně
vzhledu
prostřednictvím
plastické
zejména ženského pohlaví, by byla ochotna měli alespoň
ubezpečuje
věku, pleť
by
by se jednalo např. o barvení vlasů.
v domněnce, že stárnutí vizáže by se
měla
být stále mladá,
bílé. Mediální konstrukt v podobě
a inovátorů nových, a stále proměn
respondentů
téměř jako
kosmopolitní ženy. Tím, že lidé
a to nejen
koresponduje
omlazující chirurgický zákrok. Všichni respondenti
reklama nás
zastavit kolem 20. roku
do rychlých
vizuálně
o tom, co to obnáší, znali možnosti plastické chirurgie. Zdá se, že plastická
Všudypřítomná
a lesklé a zuby
ideálů.
polovina
operace je dnes už tématem zcela běžným,
případě
výstředních
jsem se dotazovala i na ochotu ke
zkrášlující
představu
rámcovou
i pakliže
oblékat se jinak
že většina lidí je automaticky přijímá za vlastní a touží se jim přiblížit.
Překvapilo mě,
podstoupit
jako je tomu u
lehké. Jedinec je vystaven neustálému
Během rozhovorů
operace.
člověk,
nutně
schopen sebereflexe a kritického objektivního neautomatického
Podobně
uznávaných a
samozřejmostí,
osamělým
Být individualistou neznamená
méně
věří,
dostupných,
správně,
ale i
duševně,
tedy namísto
je jedním z největších nespočet vynálezců
je živen
krásy. Lidé více a více
svého vzhledu namísto toho, aby žili takovým cvičení,
způsobem,
kvalitního spánku,
v ideálním
bez vrásek, vlasy pružné
"pomerančové kůže"
že tak je to ideálů
svěží,
mělo
ochotněji
investují
který je mladé udrží
odpočinku,
vyhýbání se
stresu, procházek a sportu na čerstvém vzduchu a zdravého stravování. Žijeme ve "vizuální společnosti", dopřáváme
kde mnoho lidí dá na první dojem, kde není
pouhá zdání reality
např.
čas
na realitu, tudíž
sobě
i svému okolí
v podobě omlazovacích procedur nebo make-upu, který dodá
pleti zdravý tón. Dovolím si odhadovat, že u mainstreamové populace nalezneme společnosti nejpravděpodobněji.
fasády reakcím
Postupem k individualismu, domnívám se, opadá pocit strachu
z jakési módní policie, o které se magazínů
přizpůsobování
dočítáme
na stranách
těch nejpopulárněj ších
tzv. life-stylových
typu Spy nebo Cosmopolitan.
" ... ale nějaké opravdu změny, jakože to je vidět, nějaký nový nos nebo nafouklou pusu, tak to bych v životě nepodstoupila. Protože by mi přišlo divné Z ničeho nic vypadat jinak a styděla bych se asi před svými kamarády. " A přišlo by ti tedy divné vypadat lépe? "Asi, kdyby to bylo hodně viditelné, tak by mi to přišlo blbé, že to je umělé. " "Kdyby mě to mělo takhle změnit identitu, do toho bych nešla, já bych spíš... To by mně docela vadilo a to je právě ono, že nejsem zase úplně, .. že člověk nemůže říct, co bude za dvacet let. "
36
A co si myslíš o plastických operacích? Třeba liftink, ... "Já nevím, proč se tomu bránitněkdy v budoucnosti. " Takže do budoucna jsi tomu přístupná ... ? "Když to bude potřeba, proč ne? Třeba malinko se upravit trošičku. " A řekla bys to lidem, kdyby sis nechala vytáhnout víčka nebo ... "Tak oni by to prvně poznali, to je jedna věc. Takže pak se musí říct, jak to vážně je, ale asi přeci jenom maximálně svým blízkým, pň'huzným, ale nikomu jinému asi bych to neň1cala. " A když by to teda věděli ti lidé, tak má to potom cenu? "Proč ne? Stejně tam jde o to, jaká jsi. Berou tě takovou, jaká jsi stejně. Takže jestli máš na očích plastiku ... " nemůže
Individualita nepovažuje za
změnou
být
vnější přesah
fasády
potlačena
v případě jedince, který svou vizáž
osobnosti. To však neznamená, že takovým lidem nejde o to,
jak vypadají. Pouze je jim vlastní tvrzení, že vzhled máme pro osobní pocit, ne jako sociální devízu. A také, že nejde o to, jak
člověk
podstoupit jedinec, který
přikládá
vzhledu. Jelikož v takovém nemůže
přirozenosti
stáří
stejně
Individualisté, společnosti.
Začíná
Někteří
totiž jít o
právě
lidé
věc
v oné
rovněž
bude ochoten
proměnlivosti
rovněž
natolik
a
svému
flexibilitě,
nepovažují za potlačení
běžnou,
že v budoucnu snad
tou přirozenější variantou.
jako
výstřední
jedinci, mohou
Stádovost se totiž zdá být normou a vyčleňuje
čelit
nepochopení, otázkám,
přede
vše tímto
svým neautomatickým
očekávání, řádu.
způsobem
přístupem
to může být chápáno, jako že nechce být jejím členem. Nadto
co nezapadá do rámce společností
narušena.
fasády
úspěchu či neúspěchu především
tkví individualita jedince
změnami
kladen otazník. Individualista se Společností
zásluhy na vlastním
retušování známek stárnutí.
bude pleť bez vrásek ve
ze strany
případě
být ani vynucenými
změnu
vypadá, ale jaký je. Radikální
posměškům,
nenormální je
ke každodenní
obecně
realitě.
panuje strach z toho,
Nestandardním jedincům se buďto podaří prosadit nebo budou
"exkomunikováni".
"Kdyžjsem začal šermovat, tak jsem je holil ještě míň. Jájsem už na gymplu, předtím, ještě nežjsme šermovat, zarůstal. A když se začalo se skupinou něco dít, tak jsem je nechal růst úplně svobodně. Až si ze mě dělali srandu, jestli místo medicíny nestuduji dřevorubectví nebo jestli nejsem islámský terorista. " začali
(. .. )
A já nelituji moc věcí, takže byl bych to Jurt já. " Takže dá se říct, že ten vzhled je vlastně úplně jedno, že je to vlastně jen jedna Z možností? "Jo, když to může být takhle, jak se mi to líbí, tak je to Jajn, tak je to príma, mám radost. A když by to nešlo, tak by mi to nakonec nevadilo. " (. ..)
"Ale jak přemýšlím, jak vypadám, tak to mi vyhovuje nejvíc. " "Já se vždycky snažím, aby ten
V tempu
současné
doby je stále
člověk, ...jako
obtížnější
a zejména peníze, které za mnohým stojí, napomáhají značky
vytvářet
nekecat mu do toho, aby ta osobnost mu zůstala. "
nenechat se strhnout masou. Kultura odívání, nepodněcují
průmysl
rozvíjení lidské individuality, ale spíše
návyk na jisté módní diktáty, zvyknout si
řídit
se podle té které normy, jisté
apod.:
"Tak jako určitě, člověk tím vyjadřuje nějaký svůj postoj, že jo, prostě. Když má někdo kravatu a límeček, tak prostě tím vyjadřuje, že dělá tudletu a tudletu práci, takje asi takový a takový. No, když vidím někoho
37
s kravatou, tak si řeknu, tak to asi není nějaký umělec, dejme tomu. (smích) Že prostě dělá někde v práci, jako přijal nějaké ty normy v té práci, tím se jako podřídil. A teď dělá nějakou prostě ... Tak nějak jednoduše. " A může to být chápáno jako autorita, když má kravatu? "No, já spíš, když vidím, ... většinou člověk vidí ty pěšáky, takové ty managery nežjako ... Člověk, když vidí nějakého bosse, tak jako si řekneš, tak ten jako, ten je asi šéf, že jo. "( .. ) " ... ale tihle ti pěšáci s těmi mobily, to jsou takoví poskoci. Jako mně přijde jako více méně, ... " Třeba ten mobil, to může být také nějaký symbol? "No, to já nevím. Mně to přijde jako symbol toho poskoka, že prostě vyřizuje nějaké potřeby toho podniku nějakého. Nebo sám si nevolá nějakým kamarádům. " ( .. ) "Mně se svým způsobem líbí, jakoby ta móda, dejme tomu něco. Ale spíš je mi odporná ta masovost. A stavím se k tomu jako negativně v tom, že jako bych si připadal jako čurák, kdybych si to na sebe navlékl. "( .. ) "Asijako uniforma, no, asi, asi. Že člověkjejako takový pěšák té módy. Dejme tomu, jako. " A myslíš si, že to nemůže s tím souviset, že třeba člověk je spokojený, že má tu uniformu, že někam patří? "Jo určitě. " ( .. )
Že bys měl nosit třeba co? "No ne. Tak prostě nevím. Takové
uhlazenější věci prostě.
Takové společenštější. "
"Ti lidé vědí, coje důležité... A to je ono, to je ve všem. Ty můžeš být úplně někdo, za kým se nikdo neohlídne. Nebo nikdo o něm netuší. A většinou ti lidé dokáží nejvíc věcí právě v té jejich práci, protože se nemusí rozptylovat takovými blbostmi, protože je to nezajímá. A ti lidé jsou dáni tím,jak vystupují, jak se chovají, ale přeci jenom i tou prací nebo tím, jestli je to baví nebo jestli dělají to, co opravdu chtějí dělat. ( . .) Stejně vždycky nejdůležitější je to, aby člověk vždycky byl rád, to co dělá on sám pro sebe, ať už na to kouká partnerka nebo rodiče nebo kámoši. Pokud on ví, že dělá to, co chce a nosí tyhle věci, protože jemu se tak líbí, a ti lidé ho pak v tom ..., to je prostě o tom respektu těch kamarádů nebo těch známých, se kterými se stýká, že ti lidé to respektují, protože onje ten, který to prostě takhle má a hotovo. " Hovořili-li
bychom o vizáži jako o
došli bychom v intencích obsah", která však
nutně
předchozí
formě
a individualitu bychom nahradili
označením
"obsah",
ukázky k formulaci: "forma musí napomoci tam, kde chybí
neslouží jako
obecně
aplikovatelné pravidlo. Pouze chci
vyjádřit,
že
někteří
lidé kompenzují nedostatečnou důvěru ve své schopnosti umocněným zevnějškem.
Fasáda určitým způsobem vyjadřuje jedincovu individualitu. V rozhovoru jsem se dotazovala respondentů,
jak vnímají situaci, když se setkají s někým, kdo využívá obdobnou
sebeprezentační
výbavu jako oni. "Kdyby měl boty, tak ne. Ale je fakt, že kdyby to mělo být nějak hodně... " A přišlo ti to, že bys ji sama přestala nosit? "No, takjá bych ji nepřestala nosit,já bych se snažila, když už, tak přesvědčit ho, ať to nenosí, žejá jsem ji měla první. ( .. ) Takže mně přijde, že kdybychom měly něco stejného, tak, kdybychom to neměly v jeden den, tak mi to asi nevadí. Ale přišlo by mně blbé, kdybychom přišly jak nějaká dvojčata stejně ustrojené. To bych si přišla blbě, ... " ( .. ) "Tak, když už bych chtěla, tak určitě bych nechtěla zapůsobit tím, že mám úplně tu samou věc. Když už, tak nějaký podobný styl nebo tak, ale určitě ne stejnou věcí, to ne. To já bych si nikdy nekoupila to, co má moje kamarádka, i když by se mi to sebevíc líbilo. " ( .. ) " Ani kvůli ní, abych se já jí zalíbila, ani kvůli ostatním, abych ji předčila. " "Oblečení a vlastně
všechno, co já kupuji, zas kupují takoví lidé, u kterých
mně to
nevadí. (smích)"
38
A stává se vám, že někdo kopíruje v něčem vás? "Stalo se mi, to se netýká oblečení, ale třeba vůně (. .. ) Nebo třeba na cvičení jsem měla nějaký dres, nějaké tepláky, které byly hezké. Ale zas to třeba nebylo spíš mnou, ale že vyloženě se jim líbily ty tepláky. (. .. ) Tak prostě jsem třeba viděla, že ty ženské některé taky měly koupené tepláky, ty samé, ale že by nějak kopírovaly vyloženě oblečení to ne. " A jaký je při tom pocit? "Dobrý, dobrý, hezký. Určitě by mě asi nenaštvalo, kdyby někdo ještě měl stejnou kabelku nebo něco takového, jenom protože já jsem si ji koupila, a za tři dny by ji měla, nemyslím kamarádka, ale kdokoli jiný, tak mě to jako, ... vůbec ne. Naopak, naopak, mám takové hezké pocity, jo, to jo. " •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
..............................................
• •••••••••••••••••••••••••••••••••••••
0.0
........................................................................................ .
A představ si, že na někom vidíš svůj batoh, nějakou tvoji oblíbenou na nějaké "anti-postavě", ... "To mně nevadí. " Ani kdyby to byla tvoje oblíbená věc? "Ne, nemám k věcem takový majetnický sklon. 10, tohle to asi ne. " Původně
na jiném
člověku
a individualitě. v tomto
směru
věc viděná
vyvolává negativní emoce spojené s pocitem ubírání na vlastní
originalitě
Nepříjemná představa
ně zmíněná
dostatečně autentičtí,
nemusí nastat z několika
sebevyjádření,
jít o
situace
Většina respondentů
se zmiňovala, že
měla působit emotivně,
současně
může
se
jednat o
zášť.
na konkrétní
případ,
kdy daná
tudíž nedochází ke nekonfrontování s interpretací v podání
případ
jedince
očividně
na kterých
Negativní pocit tedy
citově
se jedinec neváže
věci,
Odpovědi
nosí zpravidla lidé jim podobní
tudíž k nim vztahují spíše sympatie nežli
důvodů: buďto,
že jich má velké množství;
může
spojující vlastní jedince s mainstreamovou masou.
nebyly zdaleka tak jednoznačné.
jim záleží tolik, že by na nebo snad
si představ, když to vidíš
budou jednotné v tom smyslu, že stejná
jsem se domnívala, že
odpovědi
věc, třeba
věci, např.
věc
někoho
proto,
neplní funkci jiného.
Rovněž
podobného stylu a založení, jakého je náš aktér, tudíž
vnitřní
konflikt nenastane. A třeba když potkáš lidi s podobnou vizáží, co máš ty, tak třeba nějakým způsobem se jim to snažíš ukázat? I ako ne ukázat, že bys zrovna takhle ukazoval, ale prostě třeba jako jsi... "Že bych na něj mrknul (smích) třeba... ( smích)" Třeba no, .. . "Ne, to ne... " (. .. )
Ty vlasy, když vidíš, nebo
někdo
s
tričkem
Metallica nebo takhle ... tak prostě třeba sympatizuješ s tím
člověkem?
"Jo, tak nějak vnitřně, ale nikdy by mě nenapadlo ho nějak, ...jako se s ním." (. .. ) "No, ale spíš by mně to vadilo, když má někdo něco stejného. To bych asi fakt to řešil tak, že bych to asi přestal nosit. " (... ) "A to mi, že jo, tak nevadilo, když to má nějaký metalista nebo tak. "
Fasáda preferovány, třeba
určitého
typu se hodí v situacích, kdy jsou
očekávány.
To se
může
týkat i
některých
např. některé
charakteristiky vzhledu
atributů,
které mohou být vhodné
speciálních
i jen pro jistou konkrétní příležitost.
Nedbalá fasáda může sloužit jako filtr na povrchní lidi. Vzhled zabarvený určitým stylem funguje jako poznávací znamení pro
podobně
založené jedince. V několika
případech rozhovorů
jsem se setkala
39
i s tím, že některé atributy fasády mohou usnadňovat překlenování komunikační bariéry. V neposlední řadě
mohou
některé
prvky vzhledu mít reálnou praktickou funkci, vlasy chrání před zimou, depilace
nohou usnadní cyklistům hojení ran, dlouhé nehty jsou užitečné při
hře
na kytaru ajiné.
A ti ostatní šermíři tedy také mají vousy? "Hm, hm, (přitakání) ... " A je to nějaká povinnost? " Vůbec ne. Ale jenom, .. my nemáme na pořádné kostýmy honosné. Tak jsme v otrhaných věcech a starých omšelých hadrech a tak jsme prostě zarostlí jako lapkové a ... " "Cíl to není, ale nevadí mi to. Není to program, ale jednak už jsem si zvykl a jednak je to na ženské dobrý obranný mechanismus, prověří to ... Jakože to odradí takový ty povrchní!' (... ) "A jinak lidi, které mám rád, jsou na to zvyklí a uvažují jinak. " A jsou nějaké zájmy, kde může být ten vzhled dobrý? Nebo může i překážet? "No, tak může to překážet, samozřejmě, ale je vzhled dobrý k tomu, že ... třeba, ... většinou je to jakoby na závadu, že jo. Někdy je to dobré, já třeba jezdím ... zájmy, dnešní zájmy už nejsou tak jako tenkrát. Dneska třeba jezdím na raftu, nebo i na keně na divoké vodě. Na raftu jezdím i provádět a tam se to docela hod~ ta vizáž, protože jsi takový jako drsňák a na té divoké vodě to k tomu jakoby patří. U mě je to zase náhoda, protože jsem to nosil dávno před tím, než jsem jezdil na divoké vodě. ... Dneska to s tím jakoby docela koresponduje a tamje to docela jakoby výhoda."
Některé
atributy fasády dokáží plnit úlohu
komunikačních prostředků.
u druhých, poznat, kdo je mu blízký, ale i sám poskytovat jejich informace o
Jedinec je
prostřednictvím
může
nalézat
svému okolí
sobě.
"Tak já jsem strašně ráda nosila slunečnice ve vlasech, tak mně všichni říkali Slunečnice, ale já to považuji za jedno z nejhorších období mého života, že jsem měla nějakou takovouhle přezdívku, ale spousta lidí říká, že mě to nějakým způsobem tehdy charakterizovalo, ale takže to jsou kecy, no. " Tak to nebudu používat... ,,(smích) ... něco, za co se celý život stydím. Ale ono to byl perfektní komunikační prostředek, protože mě každý mohl oslovit, aniž by znal moje jméno. A tím pádem to bylo úplně úžasné. A zjistila jsem, že takovéhle prvky krásně navazují sociální vztahy. Jakože když chceš někoho oslovit, tak neřekneš" hele" nebo "ahoj", ale řekneš prostě Slunečnice, a oni se začnou ... mě oslovilo spousta lidí, tím, že vědělo, jak mi říct. Že třeba v autobuse se se mnou začali bavit kluci, protože věděli, jak mi mají říct.................................... " ....................................................... ............................... ..................................... . " ... , měl jsem takový šílený kabát. (.. .) Půjčený nebyl ale byl někde z bazaru asi za pět korun, z nějaké burzy, z takových nevyzvednutých věcí z nádraží. (.. .) A pak jsem tam v tom kabátu byl na tom koncertě a všimla si mě tam jedna, kterou jsem jako neznal. Takže to je docela dobré k tomu, neznámý člověk. " Kvůli tomu kabátu? " Ten kabát jí utkvěl. Vlály mi vlasy rozcuchané a kabát šílený, to jí utkvělo. Ona tedy znala moje kamarády, že se na mě zeptala, co jsem zač... (... ) dneska už takové kabáty nenosím ale jsem skoro stejný. Pointa toho je, jako kašlu na to. " (.. .)
"Dokonce jsem měl takovou růžovou větrovku, ale tu jsem dostal... Já jsem si koupil lyže a tu bundu jsem dostal k těm lyžím, ale byla docela praktická. Byla na vodu, taková vodácká bunda. (... ) A vždycky jsem říkal - ona tedy nebyla celá růžová, ale taková růžově zelená, naprosto šílená, ale zas byla zadarmo - tak jsem ji nosil, ale říkal jsem, že ta barva té bundy nemá nic společného s mým sexuálním zaměřením, ... Zas taková dobrá seznamovací věta. "
Vlastností fasády je i to, že informace
vyvádějí
může
o jedinci
něco vyjadřovat,
svého nositele z anonymity a mohou na
budí zájem okolí nebo nebo vizáží podobní,
minimálně
či těch, kteří
lidí
zasvěcených,
jsou
alespoň
tedy
být poskytovatelem informací. Tyto
něj určitým způsobem upozorňovat.
těch, kteří
Také
jsou našemu jedinci smýšlením
informováni o kontextu daného atributu.
Právě
tyto
40
specifIkující aspekty fasády mohou být oním místem shody. Vizuální stránka sebeprezentace, resp. její atributy, mohou mít tedy tu výhodu, že slouží jako
komunikační prostředek.
Výhoda je to ale pouze
v případě, kdy má jejich nositel chuť komunikovat.
" ... je to asi hloupé, když moc lidí, protějšků, chlapů nemá rádo, kdyžje ženská namalovaná. Nemají to rádi, většina. Ale ženská se stejně maluje, protože ona si myslí, že bude vypadat lépe." (.. .) "Jo, je to takové,já si myslím, že ti to trošku dodá asi na sebevědomí. U ženské. Si řekneš: tak jsem trošku se sebou něco udělala, takje to lepší a trošku ti to dodá toho sebevědomí a tak ty se cítíš potom. Je to o tom, jak ty se cítíš v tom, a to Z tebe vyzařuje. "
Jak
vyjadřují
"lépe" nebývá
ukázky v této
skutečností.
je
skutečnost
Jen samotný moment
podstoupit, je pojen s vidinou oblečení, líčení,
části,
čehosi
vždy
změny,
lepšího. Jakékoli
uklízení, má ten efekt, že
člověku
předstupněm
kterou lidé podstupují nebo jsou ochotni
uskutečnění změny, ať
zvýší
sebevědomí.
absolutním výsledku, ale na faktu, že jedinec pro zlepšení a osobní pocit člověku
jakousi auru
pozorovatelů.
Okolí
člověka
věří,
je mnohem vnitřní
důležitější
jistoty. Ta se
fáze "vypadat lépe". Ono
Nezáleží tolik na reálném
něco udělal. Vyzařované sebevědomí
než to, jak jedinec
následně přenáší
se jedná o vzhled,
skutečně
vypadá, protože dodávají
do dojmu z daného jedince na
straně
Ona vlastní sebejistota se stává podhoubím pro jistotu, kterou v aktéra vkládají jíní lidé.
že má
důvod
být
sebevědomý.
potvrzuje. Klid, který budí v ostatních
Tak k němu i
sebedůvěra
přistupuje,
a tím jeho
sebedůvěru zpětně
jedince se pojí s dobrým pocitem, který z něj
pozorovatelé získávají. Každý působí liběji, když vyzařuje zdravou sebejistotu. "Prostě třeba, jestli třeba někdo má malá prsa a pak si je zvětší, ají to dodá na té kuráži a v podstatě si získá to, co v životě neměla, a cítí se jako žena, tak rozhodně to musí udělat. "
"Kdyžje to pro jeho dobrý pocit, zvedne mu to sebevědomí, určitě. Znám spoustu ženských, které si to nechaly udělat, kamarádky i v rodině, které podstoupily tyhle zákroky. Vím třeba, krásné ženské, které měly malá prsa, měly kvůli tomu velký handicap, trpěly tím, nechaly si to, ale u dobrého plastického chirurga, který to udělal nádherně, že to je opravdu přirozené, nejsou to nějaké Dotly Buster a podobně, šz1eně se jim pozvedlo sebevědomí ... " "A mám pocit, že tak jak já si v tom připadám, tak mě ti lidé uvidí. Protože já si myslím, že není ani tak důležité, jak člověk vypadá, ale jak se cítí a jak sám sebe vidí. Protože jako pak můžou vypadat i blbě, ale taje prostějedno, protože se to nedozví. A prostě hlavníje, jak se cítí, prostě. Ajak se sám v tom vidí. (... ) Člověk vidíjenom to, co mu mozek dovolí. (... ) Aje to fakt, že si myslím, že to v té módě možná
l!~~~~~j~~!,!j~'!!~!!.!~I'!~t.~C!,!~j4~~~~~~~j~~~~. A ten primární důvod pro barvení vlasů byl: mít je lesklé? "Asi jo. Nebo prostě mít takovou nějakou zajímavou barvu. Ne, jako já jsem vždycky použila přírodní barvy, ale prostě abych vypadala lépe než ve skutečnosti. " (.. .)
"No, že já sama bych měla, kdybych to podstoupila, lepší pocit, že lépe vypadám, tak asi takhle, no. " Ale takhle ve městě mně to přijde normální, jsem na to zvyklá a přijdu si tak lépe." A když si představíš, že přijdeš do školy nenamalovaná? "Tak bych byla asi nesvá, ale šlo by o zvyk."
( .. J "Já si myslím, že to je tak nqakjenom pro mě. Já si v tom musím přijít dobře."
41
Obdobně,
kulturním
jako je to v případě
ideálům společnosti. Někdy
líčení může
i v oblasti vzhledu se lidé
alespoň
podmíněné. Zvláště komerční
přijmou
za své.
Například
změny,
které lidé podstupují
se ideálu krásy, jsou velkou
měrou společensky
těchto
podniky jsou živeny lidskou touhou po
bělení zubů
Lidé by liposukci, lifting, kdyby je za to
přiblížení
sní, v zájmu
často nevědomky podřizují
dokonce natolik, že je s potěšením
ženy mimo to, že jej považují za vhodné, i bavit. Veškeré
nebo o nich
sociálních konstruktech.
a mnohé jiné zkrášlovací procedury na
společnost neoceňovala. Současně
je to záležitost
kulturně
sobě
neaplikovali,
diferencovaná. Každá
oceňuje
jiné aspekty fasády. To, že se o něčem obecně "ví", že je přitažlivé, neznamená, že je
samozřejmé
a platné všude. I ideály krásy jsou sociálními konstrukcemi, což je znatelné nejen
kultura to
pořádku,
z pohledu historického vývoje, ale i při srovnání různých kultur jedné doby. Následující
příklad
je toho ilustrací: Nedaleko guatemalského
přístavu
Santo Tomás de Castilla
zakotvila plovoucí nemocnice s názvem Comfort a v rámci humanitární pomoci poskytovala ošetření nejrůznějšího
druhu.
zákroků. "Převažoval
zájem o úpravu nosu,
zvětšit
pozadí," usmívá se
zadeček
"Během
spokojeně
je totiž v těchto amerických
své
dvouměsíční
mise provedli
očních víček,
vedoucí
lékař,
končinách
facelift a
plastičtí
dvě
lékařské
chirurgové na
třicet
dámy si dokonce nechaly
plastický chirurg Gilberto Suárez. Kulatý sexy
považován za
větší přednost
než mocné poprsí,
po němž naopak prahnou ženy z USA. ,,30 K
sebevědomí
mnoha lidem napomáhá to, že postupují podle
určitých
pravidel- jedno, zda se
jedná o módní diktát, ideály krásy nebo o ony zaručené rady z časopisů. Jedinec se snaží podřizováním se
těmto pravidlům zavděčit
byt, ... vše funguje na dopomůže
ne
způsob
sobě
ale
společnosti. Ať
masky, která danému jedinci
k lepšímu výkonu. To, že se žena
vzhledu, avšak nabyté
sebevědomí klíčem
sebevyjádření.
hovořil
nalíčí,
především
nutně
měl výrazně
nak:lizený
odbourat nejistotu a tím mu
reálné plus, co do zlepšení jejího
lepší pocit než on sám.
o vizuální složce sebeprezentace jako o
Vzhledem k tomu, že jsem si už od
že fasáda odráží
není
pomůže
oblečení, líčení,
k úspěchu je. Má-li aktér ze svého výstupu špatný pocit,
obvykle se nenajde nikdo, kdo by z jeho výkonu
Málokdo z respondentů
se jedná o vhodné
začátku
sociální aspirace jedince,
kladla za úkol
potěšilo mě
podpořit
svou
v tomto ohledu, že
prostředku domněnku,
sebevyjádření
jakožto funkci fasády upozadili i respondenti. Takže vyhrál nějaký tvůj zažitý styl? "Styl-nestyl, ale jo. " A jaké máš ty chápání toho stylu? "Já nic nevyjadřuji svým stylem, takže mám styl vůbec, když nic nevyjadřuji?" A všechno to má něco podobného? Nějaký styl? "No, musí se mi to líbit a musí to být pohodlné. Není to do jednoho stylu. Určitě ne. " 30
nějaký vyhraněný
styl. Nemám všechno
Morenová, D.: Za plastikou na lod'. Časopis Estetika. Časopis nejen o plastické chirurgii. Srpen 2007, s. 15.
42
Domnívám se, že každý má jak bylo
zmíněno,
snahy jím cokoli Snad
alespoň
vyjádření.
se
může
svůj
jednat o tzv. styl-nestyl, necílenou sebeprezentaci, styl bez uvědomované
vyjadřovat.
v mezních situacích jedinec dochází ke
zjištění,
že fasáda je opravdu i prostředkem jeho
V každodenních situacích si nemusíme uvědomovat, že vizáž s naší osobou v jistém smyslu
koresponduje. Reaguje na náladu, vnímáme jako upravovat
styl, a tím je právě jeho osobitý způsob sebeprezentace. I když,
samozřejmé,
svůj zevnějšek.
že se
přizpůsobuje můžeme
se našim aktivitám, životnímu stylu...
Běžně
totiž
oblékat, jak se nám líbí, a i jinak podle našeho vkusu
Následující ukázka je popisem deprivace z nemožnosti
vyjádřit
se svým
vlastním stylem v cizím prostředí.: "Mně jako je jedno, jak se strojí ostatní lidé, já jsem si prostě nepřipadala svá. A když si nepřipadáš svá a nemůžeš se skoro domluvit, protože oni ti nerozumí, když ň1cáš chléb, (... ) tak tam to bylo hodně deprimující. Ale to bylo fakt z toho, že se necítíš ani sama sebou. Jo, že tam jsem vlastně ztratila, ... kamarády jsem tam neměla, (. ..) a navíc jsem se tam nemohla domluvit a k tomu jsem si připadala jako cizí člověk, protože jsem byla oblečená jinak, nežjsem zvyklá. Takže teď, jak jsem se vrátila domů, našla jsem svoje oblečení, takjsem byla tak strašně šťastná, že ho mám, že bych v životě nezměnila styl, fakt ne."
A ty, kdybys nosil to uhlazené oblečení, jak se budeš cítit? "Špatně dost, teda. " (smích) (. ..) "Asi bych nedokázal vůbec něco dělat. " (. ..) "No, já to beru tak jenom, abych se cítil prostě dobře, no. Sám pro sebe. " (.. .)
"Prostě ale vždycky, kdyžjsem si něco kupoval, tak jako hlavně jsem si říkal, aby to bylo dobré a aby se mi to líbilo, abych se sám sobě líbil a aby ta věc byla pěkná. A to je pro mě hlavní. "
(. .. )
" Tak s tím jako asi laboruji, že z toho mám dobrý pocit. To je, aby se člověk cítil dobře. Ten dobrý pocit z té komunikace s těmi lidmi, tak zaujmout nějakou, .. asi tu pozici, která jako, která ti je ... , která ti vyhovuje, v které se cítíš dobře, že jo. " (. .. ) "Věcí, které mám rád, je spousta, že jo. A některé jako přiznám, které třeba nejsou tak vypovídající, a některé si nechám pro sebe, že jo. (. .. )... , takže si vezmu něco, v čem se taky cítím, je to asi nějaký
kompromis takový. Že prostě si vezmu něco, co taky se mi hodně líbí, ale co tak jako do toho vztahu k té mi vyhovuje. Jako víc, jakoby. " Sehnat nějakou náhradu a... "No, ... nebo ani ne náhradu, ale něco jiného, těch věcí je hodně. Ale nemusím hnedka ventilovat ty moje nejoblfbenější prostě... " společnosti
Tato ukázka dokládá, že jedinec Ví, že jeho fasáda má jistou nevyjadřovat
- neposkytnout o
běžně počítá
výpovědní sobě
Dochází k jakémusi socializovanému
s tím, že bude podle
hodnotu. Jedinec se
tolik informací, kolik by sebevyjádření.
může
věcí,
které užívá, hodnocen.
svou fasádou snažit i
sděloval věcmi,
které má
něco
nejraději.
Je to kompromis, který jedinci zajistí
zároveň
dobrý pocit, ale přitom o něm neprozradí zbytečně mnoho. " Určitě sleduji trendy, to v každém případě, ale vždycky je rozhodující, aby mně hlavně ta věc vyhovovala, aby mně byla příjemná, abych se v tom cítil dobře. A aby to tak trošku vyzařovalo i takové jaký jsem. Hlavně, abych se lišil. " (. .. )
"Ta věc mně skutečně musí vyhovovat. A jedno, jestli je za pětistovku nebo za pět tisíc nebo za padesát tisíc. Ta věc musí odpovídat tomu mému dobrému pocitu. Musí to být pro mě. "
43
A odpovídá ta vizáž nějakým zájmům? "Muzice asi, tenkrát jasně, nO, .. no ... " ................ ............ . "Ne, těm lidem ostatním mi to je jedno, protože já, když si obléknu to, co jsem, už automaticky dávám vjem těm ostatním. A už ty taky přicházíš s tím pohledem, že v podstatě tak nějak můžeš očekávat něco nebo nemusíš. "
Lidé tím, jakou nastolí fasádu, podsouvají či snad umožňují druhým určitá očekávání. Sami díky té které
fasádě
mohou
pravděpodobností
předpokládat
spuštěna
společnosti
zařazení
balíčku očekávání,
při
Obvykle adepti na
určité
náboru budoucích
podřízených
preference, i co se vzhledu zaměstnavatel
svému
na tom, o jaké zodpovědnosti,
týče.
posty
může
přizpůsobují
takové situaci svou fasádu.
pány situace, tudíž mohou
"Kdybys byl
případem,
měl
se jedná, i když je
na
sobě
kdy o
Podobně
může
i v osobních vztazích
hledání
své osobní
po pohovoru nutně
řekl
záleží
že v případě pozic s větší mírou
střídmé
být cokoli.
může
zohledňovat
něco později
při
Zaměstnavatelé
oblek, tak tě nevezmu." Ne
pravděpodobné,
demonstruji v ukázkách tohoto oddílu, trnem v oku
podvědomě přiřazována
být jedinci na obtíž zejména
styku s veřejností apod., bude preferováno spíše
považoval za devizu.
praxe
vymezené kategorie.
Setkala jsem se s
podřízenému:
zaměstnání
základě předchozí
subjektivně
Zásadovost v souvislosti se vzhledem
bývají
straně
do zkušenostních kategorií a reakce na konkrétního jedince
která jsou na
k osobě jistého typu náležícího do určité
zaměstnání.
odpovídající reakci, která bude s jistou
vjemem konkrétní fasády. Po prvním vjemu následuje na
pozorujícího proces orientace, v podobě jistého
ze strany
elegantní
Někdy
oblečení.
Jakale
dokonce i to, co by jiný
být vizáž bodem sporu. Jednoduše heslo
"žij a nech žít" se málokdy setkává s reálnou praxí. Jedinci
přiznávající
pomyslně zařazeni
odsoudí, nebo i
okázale svou fasádou
příslušnost
ostatními členy, ale i nečleny.
zařadí,
k určité
Současně
skupině
budou s větší
pravděpodobností
jsou ale v nevýhodě tím, že je snáze někdo
bez ohledu na jejich chování, názory nebo cíle. Vzhled a první dojem, na něm
založený, fungují jako první kritéria při hodnocení neznámého jedince. A vadil ten plnovous někdy někomu? "Hm, vadilo to,jo. Mojí bývalé slečně. Jíto vadilo moc, ona chtěla, abychje měl upravené, a když už, tak třeba podle niijakých časopisů. Nebo když nosil Brad Pitt takovou malou bradku, ... " ( ..)
"Je to pro mě hrozně nepřirozené bezfousů. Mám teď strach, že to budu muset přece jenom upravit, protože nastupuji do nemocnice jako doktor a měl bych působit seriózně, a to já dělám nerad hrozně. " A ty jsi tedy ochotný se kvůli zaměstnání změnit? "Já se na tu práci těším a chciji dělat pořádně, a takže asi tomu budu muset něco obětovat. Jsem na to připravený. " Co to znamená, že nevypadáš seriózně? "Že o sebe nedbám. A kdyžprostě lékař nedbá ani o sebe, jak může dbát o pacienty? ( .. ) Já si nemyslím, že to budu muset shodit úplně všechno. " Muset? A myslíš, že by ti i někdo něco řekl? "No, možná by mi radili, předpokládám že jo, že by mi radili, abych se trošku ... "
44
Kolegové? "Kolegové, šéfové a tak. Tam nikdo fousatý není v té nemocnici, takže ... "
Ve snaze naplnit ale i tací,
očekávání
kteří nechtějí,
obvykle nejsou
přijati
kladená na profesní roli jsou lidé
ochotni se
změnit. Zařadit
nebo dokonce nemohou, slevit ze svých zásad, co se
na pozici, kterou by vykonávali
nejraději. Zůstávají přitom
vzhledu. Aby mohl jedinec zastávat vysokou funkci a způsobem výstřední či
často
týče
se. Jsou
jejich fasády. Ti
však svobodní ve svém
si dovolit být svou fasádou jistým
šokující, musel by být jedničkou ve svém oboru nebo se pohybovat
například
v nějaké umělecké oblasti, kde je neprůměrná vizáž naopak žádoucí. " ... ti lidé, kteří jsou třeba gothic a tohle, když to takhle řeknu, třeba to nevím, já si to myslím, a je jim už šestadvacet, tak třeba prodávají v nijakém baru nebo prostě jsou massangeři, a jsou všude potetovaní, mají všude piercing a jim je to fuk. Prostě si najdou práci takovou, aby je trošku bavila, ale mohli být furt tím, čím chtějí být, a tím majífakt větší respekt než kdokoli jiný. Protože být někdo, kdo je skeťák, a pak udělá ekonomku a oblékne se do kvádra každý den, jenom večer si vezme skejtové hadry, tak to je to, že už to pak jsou ty dvě role. A proto tihle ti lidé, co dělají tenhle ten gothic, takové ty víc extrémy, tak v podstatě oni jsou těmi extrémy právě proto, že oni v tom jedou pořád. ... Onijsou omezení s té vnější strany, protože oni si vždycky vyberou to, aby mohli být pořád tím, čím chtijí být. « třeba
Chce-li být
člověk
originální,
"očividně" svůj, pravděpodobně
za to zaplatí jistou
daň.
Možná
bude středem pozornosti i tehdy, kdy o ni nestojí, nebo se to projeví v jeho profesní dráze. Čím vyšší jsou jedincovy nároky zejména
finanční
vztahy apod., tím spíše musí být ochoten
a
čím
více je ve své
přizpůsobit
kariéře
odkázán na
společnost,
se a podrobit svou sebeprezentaci
sociální
společenským
požadavkům.
Jedná se vždy o moment přizpůsobení se. Tedy o nějakou
změnu,
jejíž výsledek bude
vstřícněji přijat
určitým jedincem nebo společností.
Lidé,
kteří
si pro uchování vlastního "Já"
samých, jsou ochotni
změnit
svou vizáž
vystačí
podobně
se svými názory, myšlenkami a
jako ti,
kteří
životních ne nutně
důležitou
či
snad
nechtějí,
neoddělitelnou součástí
demonstrací jejich nitra, provází jejich osobitý styl sebeprezentace ve všech
společenských
situacích. K takovým
ale dokonce nemohou
změnit.
případům patří
Tetování, piercing,
ne snadno, a když už tak trvale, odstranitelné. Pro jedince, postojů,
sebe
si za svým vzhledem nestojí. Avšak
jedince, jimž je fasáda jednou z hodnot, kterých nejsou ochotni se vzdát, osobnosti,
vědomím
životního stylu, a jejich změna by pro
ně
kteří je
číro
i jedinci,
kteří
svou vizáž
aj., jsou atributy více
užívají, jsou
součástí jejich
méně
hodnot,
tedy byla zásadní.
A když to dochází do takových krajností, tak to jde s tím člověkem pořád ne? "My jsme docela řešili, co může dělat za práci, když mají tyhle ty číra na hlavě. " (. .. ) "Já bych že někde v továrně nebo někde na stavbě, kde má helmu nebo takhle.... "
řekl,
(. ..)
"No, oni to nosí nonnálně zplihlé a většinou nafesťáky si to dávají, nebo na koncerty, nahoru. " (. .. ) "No, já myslím, že prostě na tenfesťák třeba jo, ale potom už mně to přijde takové divné, takové, že by se na mě lidi dívali hodně. A prostě třeba potom v budoucnosti by mě nevzali do práce, do které bych chtěl. " A bylo někdy něco, v čem vám ten vzhled pomohl? Má to nějakou výhodu vypadat takhle? "Mm, mm (negace), spíš mně to ubUžilo vždycky. Třeba, kdyžjsem sháněl práci, tak pan majitel si mě takhle prohlédl a ň'kal, protože se mě zeptal na výši mzdy, jakou mám představu, tak já jsem tu svou
45
představu řekl,
a on mi pak řekl, no a myslíte, že si Z téhle výplaty takovouhle zimní bundu pořídíte?
A nevzal mě. " "Mělajsemjakoby
takové něco víc společenštějšího než kostýmek ...,
někomu
se to líbilo,
někomu
ne."
A reagovali na to?
"~~(!JJ.?~~~~!.I?:'?~. ~f!. ~~~. .~~. s.?k~ . .~. .~~~~.~? . ~~?t.!.,.~~ . ~?j~.k.~k.?s.~:~.~. . .. "Kadeřnice, ke které chodím, koupila si opravdu drahé značkové džíny a šla s kamarádkou na kaje. A ta kamarádka s ní odmítla jít na to kaje, protože jí řekla, že ona má džíny tak drahé, že to je průměrný plat českého občana, takže ona, jako že k sobě nepasují, s ní na to kaje nepůjde. To je průser. Kvůli hadru ztratila kamarádku, úplně no. "
V jistém ohledu nezáleží na tom, jestli je Do
střetu
s vkusem jiné osoby se
interakce.
Někdo může
zákazník,
rodič,
přijmout
partner
může
člověk
potetovaný nebo má na
ať
partnerka. Vzhled není ta kvalita, podle které lze
oblečení.
luxusní
dostat kdokoli. Záleží na situaci a na vkusu
mít problém dokonce i s ne nestandardní fasádou, či
sobě
je to
účastníků
zaměstnavatel,
spravedlivě někoho
nebo odmítnout. Avšak možnost tak učinit zde zůstává.
Jedinec, který "uzamčen". podřízeným.
nemění svůj
styl,
může dospět
až ke
zjištění,
že
zůstal
ve své
fasádě
tzv.
Má-li vizáž ustálenou podobu a neměnná pravidla, tak se jí její nositel stává do jisté míry Musí ji "živit" a udržovat v konstantní pozici. Zásadovost jedinci brání
změnit. "Nedělat
o strach z reakcí
ze sebe, co nejsem," ale
společnosti,
před
která by mohla
kým jiným než
vybočení
před
sebou samým?
něco výrazně
Zřejmě
se jedná
z role odsoudit. Když si jedinec vybojuje jistou
pozici, obává se, že by ji mohla jakákoli nepřístojnost ohrozit. A nikdy jsi neměl takovou změnu, že by se ti líbilo něco, co je v módě? "Občas, chvilku, ale ažjsem se za to skoro až styděl, protože byly v módě křiváky, kožené bundy se zipem, a mně se to líbilo, jak ti kluci v tom vypadají drsně, ale nakonec jsem si představil sebe, jak bych v tom vypadal směšně sám sobě, že prostě patřím do lesa, stejně chci strávit zbytek života v lese. Takže křivák se mi líbil, ale nepořídil jsem si ho. Ani jsem si ho nevyzkoušel nikdy ... " A proč ti to přišlo trapné? "Že bych se stylizoval do něčeho. Dělal bych ze sebe něco, co nejsem." Ale říkal jsi, že se ti něco líbí a že bys nic kvůli těm lidem neudělal, tak zároveň, proč bys ses měl přizpůsobit tomu mínění, jaké o tobě mají? Stylizoval... , ale samotnému se ti líbil, sám jsi říkal, že se ti to líbilo. "Mně se líbí pořádné sako, které dobře sedí. Líbí, ale uvědomil jsem si, že bych se v tom asi necítil dobře. Tak jsem to zapudil. " "Je fakt, že já jsem byla vždycky ten typ, že prostějsem nenamalovaná nešla do školy, prostě bylo to pro mě něco jako... ani. Tak s košem jo, ale třeba do krámu, prostě někam do města. No a čím jsem starš~ tím možná občas prostě teď přes léto. O prázdninách na chatě se vůbec nemaluji a už mi to nevadí. (. .. JAle je fakt, že tady v Pardubicích do města bych asi nenamalovaná nešla. ... No, cítila bych se blbě, no. " A i před těmi úplně cizími lidmi? "No, před těmi asi ne." Takže spíš před těmi známými, kteří by tě mohli... "No, no, no, někdy jdu do města třeba a prostě řeknu si, no, snad nikoho nepotkám. No, a když nikoho nepotkám, tak jsem spokojená. No, a když někoho potkám, tak bych se z toho nezhroutila. Ale je Jakt, že s věkem mi to vadí asi míň, než když mi bylo dvacet. " Takže je to malování taková povinnost? "To ne zas. Zas úplně vysloveně povinnost ne. Někdy se namaluji ráda a někdy mě to tak jako obtěžuje. "
46
Jedná se zejména o nám známé osoby, kterým se chceme jevit stále stejným lidí týče,
před
způsobem.
Co se cizích
nimi jsme schopni slevit ze svých zásad, nebo dokonce styl změnit. Jak o tom pojednává
jedna z následujících kapitol: lidé
nejčastěji uskutečňují změny
své fasády, když
přicházejí
do nového
kolektivu, do jiného prostředí. Mohou tak snáze začít novou "vizuální" etapu svého života. Nové
prostředí
změnou
skýtá v tomto ohledu jisté výhody. Nehrozí zde totiž, že aktér na sebe nenadálou
upoutá pozornost jedinců,
si sice chce zachovat svou
tvář,
kteří
již o
něm
mají
vytvořenou určitou
zažitou
představu.
Jedinec
ale v první instanci ne před sebou samým. Sám nejlépe ví, jak vypadá
v nestřežených okamžicích, ale nechce tento zážitek
přivodit
i jiným, zejména blízkým, lidem. Lze to
posoudit jako vnější tlak, ono pociťované nutkání k zachování si vlastní tváře.
"A jsou fakt výjimeční lidé, které jsem... Jako asi nejvýjimečnější člověk, kterého jsem kdy potkal, toho si teda fakt pamatuji, to bylo v Berlíně v metru. Ten teda na toho jsem fakt koukal, to byl fakt týpek. Ten měl na sobě strašně spoustu různých barevných věcí, takových ale spousty různých prstýnků a náušnic takových průsvitných. Barevných: žlutých, takových červených, růžových, to měl všude. A ten teda, to jsem fakt obdivoval, to jsem na něj úplně koukal, to jsem si říkal, ty jo. Ten mě fakt strašně zaujal. Asi nejvíc, co jsem koho jako viděl, tak mě tenhleten, jako v tom dobrém smyslu, že se mi to strašně líbilo. A fakt jsem na něj vejral a on se po mě pak jako podíval, jako že si toho asi všimnul, tak jsem tak jako to. A stejně jsem se po něm pak ještě trochu díval. Ten mě teda fakt strašně jako ... jako mě možná v něčem inspiroval, a ten se mi hodně jako líbil, tenhleten člověk jako. " (. .. )
"Tohle se mi třeba líbilo, ale ne kvůli němu ale, že jo. Tenhleten styl, že mě to tak nějak taková ta barevná umělá hmota prostě tak nějak. Takjsem si koupil třeba tamtu náušnici průhlednou. To, si myslím, že může třeba něco takového, jako třeba být. Ne, že bych si to kvůli tomu pánovi vyloženě koupil, ale jako člověk... Vždycky je to tak, že se inspiruješ tím, co někde vůHš, tak jak v tom pozná člověk nějaké svoje, co jsi nikdy předtím, ... co člověk ani o sobě nevěděl. Tak díky něčemu to poznáš, že jo. Jo to je, v tom se cítím dobře jako. Třeba dejme tomu. A nějak to v sobě objevíš. A pak už si ty věci dohledáváš sám. Třeba podle toho. " (. ..) "Nebo to je se vším. Vidíš nějaký ... Člověka by vůbec nenapadlo dát si díru do ucha, že jo. Ale člověk to vidí někde, a.. člověk se s tím ztotožní nebo ne. Podle toho ... asi existují nějaké vzory,
~l!.~~~'i1!!:~??~~~,!ěj'!~~~!.~~4:::.~~l!'!.~~l!'!~:ď~...m .... " ... obdivuji ženské, které mají dvě, tři děti, je jim čtyřicet, pětačtyřicet, padesát. Jsou udržované nejenom v postavě, dbají o sebe, obdivuji (... ) lidi, kteří se sebou něco dělají, nezůstanou na místě, dokáží se ~nout, jít i třeba..jinými směry.než rjoposud (. ..), obdivuji sečtělé lidi. " "No, v mládí, já jsem hrál tenis kdysi zamlada a samozřejmě Bork se mi strašně líbil jako mánička. Borg byl takový Švéd, mánička dlouhá, pětkrát za sebou vyhrál Wimbledon. Nebo třeba John Mayal, kterému je sedmdesát, je to taková šedivá mánička fousatá, no rocker, no kytarista, tak, tak. Kdybych takhle vypadal v sedmdesáti, tak to by se mi líbilo. " A nějaký vzor jsi měl někdy? "Ne, nikdy žádné vzory." A nechávala jsi se inspirovat nějakou úspěšnou kamarádkou? "No, tak asi jo, asi určitě nějakým způsobem. Myslím si, že ne úplně bezhlavě, ale určitě trošku jo. Tak z půlky, řekněme z padesáti procent určitě. "
47
Neznámý
člověk,
jeho vizuální stránku,
kterého potkáme jednou v životě, nám jistě
těžko
se s ním ale
můžeme
ztotožnit.
může
Vědomým
být inspirací. Lze obdivovat
vzorem nám nemohou být lidé,
o nichž máme k dispozici pouze jedinou informaci - jejich vzhled. V nižším věku
člověk
napodobuje
úspěšnější
hrdinů
oblíbených
filmů
se
a ve
společnosti oblíbenější
jedince zpravidla z řad
vrstevníků
a podobně. To, že by mu mohly být příkladem i autority, si obvykle
oprošťuje
od hledání
vzorů
v konkrétních lidech a
začíná
nebo
nepřipouští.
se orientovat spíše na
Postupem času
obecnější
hodnoty.
S přibývajícím věkem člověk pohodlní, reakce na změny se zpomaluje, krystalizuje jeho osobitý styl. Vždy tu jsou
různé inspirační
zdroje, které i jedince, který se nikomu
vědomě nepřizpůsobuje,
posouvají dál, podporují jeho vlastní nápady. Nemusí to být vzory, které se snaží kopírovat. Člověk nemůže vymýšlet a navrhovat všechny věci, kterými se obklopuje, to by nedělal nic jiného.
A
stejně
tak i jeho sebeprezentace je
vyjadřuje,
prezentuje se
ovlivněna
druhými lidmi. Za mnohé, pomocí
společnosti, vděčí jiným lidem
-
inovátorům, kteří jsou
čeho
se jedinec
mu inspirací.
"Mně stále
teda radila mamina. Ta mě oblékala snad do čeho mohla, podle tedajejí'ho vkusu, ale myslím si, dobrého vkusu. Jaký měla ona vkus, takový jsem měla vkus podle ní'já. Pak mě ovlivnila hodně střední' škola v oblékání." (. .. )
"Tak to bylo spíš moje rozhodnutí než jejich. Protože na mně mají' lidi vliv docela málo, si myslím." (. ..) "No, já jsem se jakoby nedí'vala na to, co dělají' ostatní', jestli se maluj{ nebo ne. " ( .. ) "Ne, vůbec, prostě já si vezmu na sebe to, co já chci. " (. .. )
A máš nějakou strategii, proč se oblékáš tak, jak se oblékáš? Proč vypadáš tak, jak vypadáš? "To je asi takový můj lidský pud, já nevím, takový můj prostě pocit. Není to nic jakoby cíleného,
vůbec
ne. "
(.. .)
A rodičům se nějak podobáš, třeba, jestli jsi zdědila tu změnu? "Myslím, že mamce určitě. Jako s mamkou mám určitě podobný vkus. S tátou teda hodně. "
vůbec,
ale s mamkou
A měla jsi někdy nějaký vzor, podle kterého bys... "No, asi moji mamku. " Přestože
hodnotám, které jim
vštěpuje
výchova zpravidla rodičovská, tak ve svých výsledných postojích, hodnotách, životním stylu,
přístupu
k nejrůznějším
se lidé v průběhu dospívání obvykle vymezují
věcem,
návycích apod., jsou
mnohdy ochotni nebo schopni si společnosti,
připustit.
Rodinné
více, než si
prostředí
vzory chování považuje styl, se tomu tak i
či
a mnohým dalším. Po
snad vkusu. To lze
např. způsob děje.
rodičích
jsou
ostatně předpokládat
oblékání, svých
rodičů,
za něco,
rodiči
přejímány
nebo než jsou
jedincův
penězům,
vztah
sportu,
vůči
hudbě,
spíše principy než konkrétní
už z toho, že mladší generace obvykle vůči čemu
Ovšem k vymezení dochází v rámci už
primární socializace
uvědomují
vymezuje
návyky v oblasti oblékání, formuluje jeho vztah k ekologii,
módě, změnám, pořádku
během
ovlivněni rodiči
vůči
je třeba se vymezit. Zpravidla
předzjednaných
vštípena jako metoda, vymezený
"pravidel", která jsou
způsob,
jakým se
přistupuje
k řešení konkrétních situací.
48
U tohoto tématu mě poprvé pomohla
při
rozhovorech vícekrát překvapilo, ale i potěšilo, že jsem respondentům mnohdy
uzřejmit
a
pro sebe samé za specifické, lidé
ovlivněni
velkou
uvědomit vděčí
si, za co ze svých
svým
měrou převážně
rodičům.
často
oblíbených
Co se stylu a oblékání
návyků,
týče,
jsou
které považují pravděpodobně
svými matkami. V oblasti životního stylu, hudby,
vztahu ke sportu, se jedná o ovlivnění na pohlaví rodičů
víceméně
koníčků,
nezávislé.
A v tom stylu oblékání se podobáš rodičům? "Mm, mm (negace). Tak tátovi určitě ne teda naprosto, ... a mámě... (. .. ) Tak máma na mě taky šila, když jsem byla malá, ale jako v podstatě asi ne. Možná to, že si máma na sebe šila, já vlastně taky. Ušít si to, ale ne nosit to samé. (... ) Je fakt, že máma si na sebe taky šila a já jsem si vlastně proto asi na sebe šila taky. " A po rodičích jsi získala nějaké návyky, co nosit? "Vůbec, protože máme velký rozdfl s rodiči, já jsem o 36 let s mamkou, o 40 s taťkou." (. .. )
"I když by mi to mamka většinou nekoupila, tak se jí líbí, v čem chodím. " Takže tě podporovala? "Jo, jo, taťka, ten se o to vůbec nezajímá, o hadry. To není jeho věc. A mamka, ta naopak měla radost vždycky, protože mamka byla taky vždycky taková. Ona, jak právě měla tu maminku švadlenu, tak šila už odmalička a vždycky experimentovala. Jájsem trošku po nív tomhle, protože tehdy na vesnici si koupila dlouhý červený kožený kabát a pěkně červený. Takovou tou pěknou sytou barvou. A všichni na vesnici to bylo největší haló a všichni ň'kali, ta má něco jiného, ta se musí odlišovat. Ale on byl krásný, elegantní. .. " Takže možná máte to svým způsobem v rodině? "Spíš no, prostě, jo asi hodně." (. .. )
A stále máš tedy ráda změnu? "Jo,jo,jo, to mě také naučila mamka. Ona strašně ráda přestavuje pokoje. Afurt předělává a rozvěšuje. My máme spoustu obrazů, spoustu nábytku, takfurt předělává . ... nebo naučila, tojá mám po ní." A přejal jsi něco po rodičích, co se týče stylu nebo hudby, názorů, směřování k té ekologii... ? "No, takhle jednotlivě když se to rozebere, takjájsem toho přejal dost. Hudbu skoro všechnu, protože se mi vážně líbí. Ale těžko to říct objektivně. A také bych se ráda zeptala, jak vás ovlivnili rodiče, například v té originalitě, ve způsobu oblékání, ... ? "Tak rodiče mě v tomhle tom určitě, hlavně máti mě v tom utvrdila. Já užjsem vyrůstal v době, kdy to bylo za hluboké totality, kdy tady nic nebylo. (. .. ) Já jsem byl v té době školák na té základce, vlastně ještě na té střední, na té hotelovce, co jsem dělal, tak já jsem byl opravdu hodně štíhlý, takže mě zachraňovala máma tím, že to nechávala tahat zvenku, nechávala mně spoustu věcí šít (... ) tím mě určitě ovlivnila určitě jo. "
"Jo, fousatý
určitě budu
až do smrti. (smích) A v těch halenách asi jo. "
A je ti ten styl bydlení nějak podobný, tobě samotné? "Já myslím, že mám ráda změny. I v oblékání i v bydlení. Takže jakoby dbám jako souhru interiéru i oblékání zároveň. « (. .. ) "Buďto to přendávám na jiné místo, přesouvám něco někam jinam a nebo to dokupuji případně. « (. ..)
A myslíš, že by ses tím dala nějak charakterizovat ty, i co se týče zálib, tou změnou? "Já myslím, že určitě i v bydlení, ve všem, si myslím." A zajímají tě pořád nějaké nové věci? "Určitě. Ale ať to je i ten sport, cokoli. Nebo to bydlení. Tak to je stále opravdu podle sebe. " (. .. )
49
"Já ty barvy kombinuji, aby k sobě pasovaly. Takže tomu přizpůsobuji i doplňky A, já nevím, cokoli. "
různé věci,
koberce.
( .. )
A nemáš niijakou stálou barvu, kterou jsi měla ráda vždycky? "To je pokaždé tohle to jiné." ( .. ) "To je takový všeho mix. A mám dělené ve skříni podle barev trička. To je prostě bílé, taková žluto, červeno, oranžová, dál prostě je zelenomodrá, zase černá. To mám od každého prostě... "
Respondenti,
kteří
se
vyjadřovali,
že mají rádi
změny,
je často aplikují ve více oblastech.
je pro takové jedince vše prostupujícím fenoménem, zasahujícím nejen v oblasti oblékání či bytu. U nich se
změna
projevuje takřka jako životní styl. Jedinci orientovaní na změnu odpovědí,
na otázku, jak budou v budoucnu vypadat,
respondenti, kterým bylo vlastní tvrzení "rád najdu obdobným
způsobem
Změna
zařizování
často
reagovali
že to nemohou odhadnout. Narozdíl od nich
věcí
na svých místech",
stálí i ve vztazích, ve svém stylu
či
často zmiňovali,
že jsou
v uspořádání bytu. S tím se pojí
i nedůvěřivost a neochota ke zkoušení nových věcí a také celkem jistá vize jejich budoucí vizáže.
Bylo by zajímavé zkoumat jedince ke Rovněž
světu
podrobně,
změnu vytváří
nakolik orientace na
- postoje k věcem, lidem, zálibám. Také zda lze sklon ke
jestli i ve vztazích hraje
nějakou
úlohu fakt, zda mají partneři na
změně
změnu
přístup
celkový
obecněji.
aplikovat či
rozdílný
módě
s menší
podobný
názor. Změna
se odráží i v reakcích na módu. Jedinec, který nemá rád
pravděpodobností. Určitá
možnostmi jedince. I když tendence
člověka
ke
změnu,
podlehne i
souvislost by také mohla být mezi inklinováním ke změna
změnám
nemusí být
finančně
změně
a
nákladnou záležitostí, souvisí spíše
finančními vzrůstající
s finančním zázemím tomu v pozitivním smyslu odpovídajícím.
kterou
člověk
změna
bud' nutí člověka ke kreativnímu zákroku anebo k vynaložení finančního obnosu.
je svým
chce vyvolat za malý peníz, vyžaduje kreativitu. Tedy, velmi
způsobem
nadstandard. V touze po ní mohou být lidé ochotní
zejména co se pracovní stránky v oblasti
změn.
připravena
Jedinci,
kteří
týče. Například
žijí
změnou,
snažit se
neustále
vydělat
vytvářejí
více
zjednodušeně řečeno:
přizpůsobit svůj peněz
prozatímní
životní styl,
pro uspokojení
řešení,
která jsou
změnám času
se s přibývajícím
věkem pravděpodobně
měrou
potřeb
opětovně
otupuje, jelikož
postupem
věcmi
ve všech oblastech života a nadále pak udržuje módu svých nejlepších let.
nachází sám své
změně může přetrvat výraznější, Změna,
pořádek.
místo obklopen "ideálními" oblíbenými
často
Ekologie
vyžádá řád. Ona tendence ke
patří
do
poněkud
změně může
jiné logické
konzumerismu, s módou spojeného, nebo i ekologie v souvislosti
šetřením
se domnívám, že tendenci k ekologickému jednání mají spíše lidé, změně, módě
Přesto
sklon
nežje běžné, nebo v některých případech i zůstat nezměněný.
aby se mohla projevit, si
sklonem udržovat
"nejpohodlnější"
jistou
člověk
význam
Změna
na svou příští změnu.
Sklon ke
ke
Změna,
řady.
být provázena
Co se ale
týče
zdroji, tedy i s penězi,
kteří nepřikládají
velký
nebo penězům.
50
"No, já nejsem schopná mít ani náušnice dvakrát - jedny náušnice dva dny za sebou. Já s tím mám strašný problém. (... )" A ty náušnice střídáš podle nálady? "Podle oblečení. Já musím ladit." (.. .)
Co by se tedy stalo, kdyby sis vzala jedny náušnice dva dny za sebou? "To by byla nuda. Pro mě je to zábava. " A nuda i pro ty ostatní, myslíš? "Ne, to je pro mě, protože kdybych měla dvakrát ty samé náušnice, tak mě přestanou bavit. To jsou takové blbosti, které ti zlepší den. " (. .. ) "Když mám stejné oblečení dva dny za sebou, tak mám vždycky aspoň dva druhy náušnic, které se k tomu hodí. (smích) Jakože nemusím střídat oblečení každý den, ale náušnice, to je taková dobrá zábava. " (... )
Doma nepotřebuješ nosit náušnice? "Doma ne. To je jako ... doma nechodím oblečená, doma chodíš tak, jak tije to nejpohodlnější, a ven se prezentuješ, jakože jsi upravená. A upravená pro mě. Já se nemaluji vůbec, takže ti lidé, co prostě na sebe napatlají nějaké šmínky, namalují si řasy, natřou si rty, tak já to řeším těmi náušnicemi. " A souvisí to, že střídáš ty náušnice a tahle i s tím stylem, jaký si představuješ pro život? Víš, jako střídat i koníčky, střídat různé věci, činnosti. Že třeba nevydržíš u nějaké věci dlouho? Souvisí to i s tímhle tím? "Ne, vůbec, to, to ne spíš, než že bych nevydržela u jedné věci, mě baví tolik věcí, že si nejsem schopná vybrat. Mě baví všechny ty náušnice a nejsem si schopná vybrat, tak je střídám každý den, protože nedokážu upřednostnit jednu mezi jinými. To samé já mám s koníčky, mě baví strašně moc věcí. Ajá vždycky, když už mám volné odpoledne, tak strávím třeba dvacet minut přemýšlením, co v tu ChVl?i chci dělat nejvíc ze všeho. " Ale kdybys měla byt, tak bys taky pořád měnila vybavení? "Jo, tady se to hodně změnilo od té doby, co jsem se nastěhovala. " (. .. ) To ti není blízké, nějaký ustálený pořádek?
"Ne, ne, ne, já se toho strašně bojím. Já se toho bojím, protože ve chvz1i, když si na něco zvykneš, tak ti to pak přijde strašně líto, že to ztrácíš. Ajá nikdy nechci dojít do té fáze." (. .. )
Máš nějakou svoji oblíbenou hudbu? "Spousty (smích), já mám, to je problém se vším,
mně se
lfbí skoro všechno. "
Takže je to celkový postoj? "No, no, já kdyžjsem s něčím spokojená, tak nerada měním. A to je ve všem. " "Ale já jsem strašně konzervativní. Jsem konzervativní i co se týče brýlí. Jsem na ně zvyklý a prostě jsem sháněl půl roku lennonky, když se mi tamty rozbily. A byl jsem rád, že jsem je sehnal. Hodně je to o zvyku dneska. " (. ..) "Jasně,
no, to je ono, že je to strašně krátkodobé, podléhá to té momentální módě.. Já jsem člověk, který má rád dlouhodobé věci i dlouhodobé vztahy. Mám rád, když věci dlouho slouží, když nejsou na půl roku, a samozřejmě mám rád, když spolu lidé vydrží dlouho. Takže jak jsem ta konzerva, tak jsem ta konzerva jakoby ve všem. No, hodně, konzervativní člověk. I třeba v tom,já nevím,jestli to do toho patří, alejá tady žiji deset let (... ) a ta místnostjefurt stejná. Já to tam mámfurt stejné. Jájsem žil deset let v Praze a ta moje tehdejší žena měla takovou mánii, ony to možná ženy mají, že po nějakém čase, třeba po roce, úplně vyměnila, přestavěla nábytek v celém bytě. Už se jí to zdálo všechno stejné, prostě rok. Sotva jsem si na to zvyknu I, tak už zase to bylo znova. Jájsem Z toho byl úplně hotový. Jsem byl úplně na nervy, to si rok, ... a pak zas znova. " (. ..) "No, protože se jí to pak už zdálo moc stejné. Chtěla to mít zas jinak. Chtěla to mít nové nebo nově uspořádané. Ten nábytek byl stejný, ale jinak změněný. " (. .. )
A chtěla jsem se zeptat na vizi do budoucna? "Co se týče vzhledu? Nemám v plánu to nějak radikálně měnit. Je to hodně o tom, že jsem na to zvyklý. Mám prostě přítelkyni, které to minimálně nevadí. Ale spíš se jí to líbí. Ono jsou asi tři procenta těch ženských, kterým se líbí tyhle ty typy, ale zas jsou takové jako pak prověřené, je to na léta, no. S tou první ženou jsem byl deset let a taky to neskončilo proto, že mám dlouhé vlasy. "
Jedinci orientovaní na Důležitější
než to je pro
ně
změnu nepřikládají větší
vlastní akt
změny,
než
dočasný
význam aktuálnímu stavu
věcí.
který je spojen s něčím novým, tudíž "lepším". Bylo by
51
zajímavé
ověřit,
povrchní
či
zda jejich vztahy k
věcem,
nebo dokonce vztahy mezilidské, nejsou z tohoto pohledu
alespoň
nestálé. Nebo nejedná-li se
o menší míru zainteresovanosti v konkrétnostech,
než jakou bychom nalezli u typu lidí konzervativních.
Tyto principy jsou pozorovatelné často jen u jedinců,
kteří
se módou řídí, zajímají se o ni.
A kde odezíráš, co je v módě? Kde to zjistíš? "Jako bud' se kouknu na lidi kolem sebe, případně do výlohy. Co tam vidím, tak to si koupím, co se mi Ubí. " " Vidím třeba někoho a mně se to líbí, jak to vypadá. Třeba nějaká kombinace nebo něco, ... A pak tě to inspirovat, ale rozhodně nejdu za tím úplně tvrdě. Ne, zaujme mě, že to je dobré, ... "
může
(. .. )
"Jo,
můžu
Třeba
si zapamatovat.
inspirace. Ale nehledám úplně to samé. "
Ty poznáš, co je módní? "No, tak jo. Já si myslím, že jo. Jako poznám to z toho, že vidím na více lidech nějaké podobné věci. Tak si řeknu, aha ... Ale na jednu stranu mně to přijde takové něčím svůdné, na jednu stranu je ta móda. Je to fakt módní, ... že se mi to fakt líbí svým způsobem. Třeba ty lebky, to už se mi líbilo i třeba dřív. Nebo tak nějak už růžová se mi líbila ještě dřív, než byla módní, když to tak řeknu. "
Co je módní bývá zpravidla odhadováno na inovátorů.
módní novinku mají, od tzv.
Módní
základě
vůdci, kteří
vypozorovávání od lidí,
kteří
už danou
jsou inspirací pro ostatní, jsou
zřejmě
ti
první, kteří si novinku pořídí, aniž by ji na někom předtím viděli. Činí tak s vědomím, že jsou první, že s určitou
pravděpodobností
na sebe budou poutat pozornost. K tomu, být inovátorem, je zajisté
nutná potřebná dávka sebevědomí, která pomůže ustát možné počáteční nepochopení. Princip podléhání
módě
je
často
otupováním přirozené záliby v jistých a diktovaným nahrazováním
naučenou
rezignací v zájmu aktuálního módního trendu. Neboli
věcech (byť
by se jednalo o zálibu v právě odeznívající módě)
estetikou. Následující ukázka zaznamenává zajímavý
respondentky o účinku módy, o vštípené
oblibě věcí,
lze připodobnit ke
zdomácnění
divokých
zvířat
Přizpůsobování
módě může
být podléháním vlivu osobních
se
Lidé poznávají, že je
něco pěkné, často
postřeh
které se nám původně nelíbí. Tento mechanismus
v naše mazlíčky.
na lidech
vzorů
sebevědomých
a
nebo inspirací oblíbenými lidmi.
úspěšných.
Pro pořízení si módní
novinky nás těžko zláká něčí "ne atraktivita". Často proces podléhání módě souvisí s poznáváním toho, co je módní. Jedinec se
může
pokoušet
převzít
danou vizuální stránkou na sebe i
úspěch
inovátora,
získat si stejný přístup okolí jako ten, kdo mu byl inspirací. " Tak samozřejmě, že jako chci. Tak nějak bych si přišla blbě, kdybych šla v pytli, ale... mně záleží na tom, maluji se vybírám si oblečení, chodím ráda nakupovat oblečení, ale nepřeháním to. MysUm, že je to takové zdravé... " A víš, co je v módě? "Ale vím, mám jakoby tak nějak přehled, ale nepotřebuji mít nějaký módní výstřelek, něco úplně supr nového, to ne. " (. ..)
A zvykla sis někdy na něco, co ti předtím přišlo v prvním ...
52
"No, tak asi určitě mě ... teď byla éra zvonáčů, tak bych si nevzala mrkváče nebo nějaké úzké kalhoty. A dneska třeba jo. (. .. ) Nevzala bych si na sebe věc, ... když spíš budu mluvit o vzorech: mně se třeba neUbí nějaké přehnané kytky, tak to bych si asi nevzala. Já to nedokážu říct, jak bych se zachovala, ale určitě, kdybych si v tom přišla pro sebe blbě, tak bych si to nevzala. Ale zase je fakt, že já jsem změnila několikrát za život názor. Když se nosily zvonové kalhoty, tak bych si nevzala úzké a naopak. " A dá se říci, že i teď ráda sleduješ módu? "No, tak asi určitě nějakým způsobem, ale já si myslím, že ji nesleduji, že ta móda sleduje mě." (. .. ) "Já si totiž myslím, že v tomhle směru je to tak, že prostě něco se začne nosit, a mně to přijde hrozné a vlastně se mně to neUbí. A teprve až postupem času, to je prostě nějaký mechanismus, já nevím v čem, mně přijde, že to vlastně není tak hrozné, že to je docela hezké. A pak :!jistím, že je to vlastně supr a že to chci taky, a začnu to taky jakoby nosit. " (. .. ) "Asi je to tím, že prostě to je asi zřejmě totiž nějaký mechanismus, který já tak úplně nechápu, jako prostě že opravdu někde někdo něco vymysU a prostě ti lidé to začnou nosit. Napřed to všem připadá asi divné a šokující a prostě nemožné a trapné. A pak se to nějak prostě asi zažije, člověk se fakt otupí, prostě to získá. Já nevím. Prostě čím častěji se na to koukáš, tím prostě ten obraz někde ti v tom mozku asi zřejmě zůstane a ty najednou :!jistíš, že se ti to vlastně taky !zoí. " (. .. ) " ...,prostě se začaly nosit nízké kalhoty a přestože jim tady přetékaly špeky, tak měly pocit, že v tom vypadají líp, než kdyby ty špeky měly takhle strčené do těch kalhot a ty rifle jim to mačkaly. " (. ..) "Já si myslím, že mě dostihne spousta těch věcí. A až mě nedostihnou, tak prostě budu stará si připadat možná."
Tato kapitola úzce souvisí s tématem podkapitoly stylu bývají často iniciovány se
požadavkům
příchodem
nepřípustný.
Nebo by
změnou
nutně
do nového kolektivu. Ne
ze strany nové skupiny nebo party.
a konečně prosazenou. Jedinec se
"Někam patřit".
např.
Může
totiž jít o
chce jevit takovým
na sebe poutal
přílišnou
vnitřně,
podněty
rovny
tlakem nového kolektivu. Avšak
osamostatňování,
jednak z vlivu
o tom, jaký dojem chce jedinec kamarádů
způsobem svůj např.
jedincem vytouženou
který byl v předešlé fázi
se tedy jednat o k této
změně
změnu
vyvolanou
nemusí být
nutně
sebevyjádření jedince.
Zejména v průběhu dospívání nastává období, kdy
party,
změnu
pozornost a musel by se tedy potýkat Může
vnějším
změny
se ale jedná o snahu vyrovnat
způsobem,
s nepříjemnostmi spojenými s obhajováním nového image. ne pod
Jak bylo naznačeno,
a jiných
styl
měnit.
rodičů, činit
vzorů.
potřebné
době
finanční
na své okolí. Vliv
V rámci
tzv. hledá sám sebe. závislosti
rodičů
zaběhlých pořádků
týče,
se
víkendů, ...
po nichž
Při
upevňuje představa
jisté skupiny je obtížné
změna nepřipadá
Rovněž
nějakým
oddělují běžný
chod
druhým tak nenadálá
stihne sám na sebe zvyknout, sžít se s novým stylem a nabýt
k obhajobě nového image.
postupném
slábne, projevuje se vliv kolektivu,
Vhodným prostorem pro to jsou tedy mezidobí, která
v průběhu prázdnin, dovolené,
ajedinec si v této
jednak co se
člověk
mezi zcela neznámými lidi bude jedinec
sebevědomí
sebevědomější,
nese-li změnu než před kritickým publikem, které bylo obeznámeno s předchozí fázÍ. A ten vkus na základce, to byl vždycky ten mamčin? "Zkraje jo, pak takový ten malinko můj. Takový ten už jiný, než ona by chtěla. " A čím se tedy charakterizoval ten předtím a potom? " Ten předtím určitě vlivem nějaké té party, kde jsem se pohybovala nějaký ten A to jsi vypadala jak?
čas."
53
"Takže takové tmavší věci, vytahané, takové ušmudlané, takové zvláštní, divné, hnusné věci. Ale nastal zlom až na střední škole. " A v té partě byli všichni takoví? "Taková to byla móda v té době." A co tu partu spojovalo? "Určitě hudba. Taková trošku mezi rockem, metallem a punkem. " Takže tam byli i nějací starší lidé - metalisti nebo tak? "Ne, ne, ne, vůbec. Prostě taková skupinka lidí ve volných hábitech. " A to jsi se takhle začala oblékat kvůli té hudbě? "Spíš právě kvůli nim. Zapadnout do té party. " A to jsi začala poslouchat tu hudbu potom? Nebo poslouchala jsi ji vůbec? Ten rock, metall, ... " To jsem poslouchala právě v té době. Táhlo mě i oblékání, až potom jsem teda přestala už v té partě se pohybovat, šlajsem úplně najinou střední školu a nastala ta změna v tom mém oblékání." (. ..)
"Ta změna - jednak na to měla mamka vliv, protože se jí to vůbec nelíbilo, co jsem dělala, jak jsem se chovala. " (. .. ) "Ale hlavně ten zlom nastal v té době, kdyžjsem se dostala na střední školu, protože to byla úplně nová jiná karta,jiní lidé, jiný začátek... " "No právě, že já si o sobě myslím, že jsem člověk ne ani, že bych o sebe nepečovala ani žádná kikina, že jsem takový normální člověk. Nejlíp se cítím v riflích a nějakém triku. Ale dřív, si myslím, je pravda, že nějak jsem nějaký styl neměla, že jsem se nemohla dlouho najít, že jsem právě byla i kikina. To bylo v osmičce, v devítce. Že jsem se ověšovala šperky, snažila jsem se vyzdobovat, chodila jsem ne zmalovaná, ale malovala jsem se hodně. No, a tak dřív jsem chtěla být, aby si každý řekl..." (. .. ) "Že jsem chtěla být modelka nebo ne modelka, prostě chtěla jsem ..., byla jsem v tomhle jako jiná, že jsem chtěla mít všechno moderní. " (. .. )
"No, tak když se nad tím zamyslím, tak já vím, proč to tak bylo. Protože jsem měla kamarádku a ta se [{bila klukům hrozně a já jsem jakoby chtěla, abych se jim taky líbila. " A ona byla právě takový styl? "No, tak nějak taky. Nebylo to vysloveně, že bych ji kopírovala, to ne, já jsem si našla třeba něco svého, ale svým způsobem, si mys[{m, jsem se jíjakoby chtěla vyrovnat. " (. .. ) ,,10, no, jo, ono to totiž potom nakonec bylo tím, že jájsem měla takovou ofinu a měla jsem to takové to.
A pak, kdyžjsem si nechala kvůli tomu, že ona neměla ofinu, tak jsem si nechala dorůst ofinu, a pak už to bylo dobré, pak užjsem se klukům začala líbit. " (. ..)
"To jo, prostě já mám vysoké čelo a přijde mi, že takhle to vypadá líp. Aje fakt, že by mě to asi nenapadlo, se k tomu vrátil, ale jsem to viděla na lidech, tak jsem ň'kala, že bych to mohla zkusit. A teďkajsem s tím spokojená. Teď už to ani není módní, jako že si v tom přijdu tak nějak pro sebe líp."
Jedinec v průběhu hledání vlastního zdaje pro závěru
něj
lepší
zařadit
způsobu
se nebo si
sebeprezentace
vytvořit
dojde, je nejjednodušší a z hlediska
může
být konfrontován s dilematem,
vlastní osobitý image. Bez ohledu na to, kjakému
přijetí společností nejméně
konfliktní,
středoproudová/
mainstreamová cesta. ,,(. .. ), tam jde o to, že do té devítky to všechno prostě bylo jakoby klasika, žádný v podstatě styl, prostě normálka. Hlavně tam to bylo v podstatě i dáno tím, že tam těm lidem, podle mě, fakt je všechno fuk. A spíš se těší, až vlastně utečou z té základky, protože... " (. ..) ,,10 někdo, někdo si tam něco vedl, ale to jsou styl v devítce. Až do devítky nebo osmičky to je styl typu, .. .fakt jako neřeším tohle fakt. I á nevím, mně přišlo že .. , nebo mně to bylo jedno, prostě tím pádem jsem to neřešil a ostatní mě nějak v tu chvíli nezajímali. A tím pádem každý pak odešel a tam si v podstatě začal zase další část života. Protože před jenom těch devět let bylo tak v podstatě, ... " No, to se tak nakumuluje. "Přesně, že už každý má toho plné zuby a hlavně najednou prostě třeba najednou třeba v osmičce na devítku něco změnit, tak každý na něj bude dívat se divně, že každý je zaškatulkovaný dávno před tím. Tak to už každý stejně čeká, až vypadne. No a to prostě bylo dané tím, že po té devítce jsem šel studovat stavárnu střední do Prahy. A v podstatě v té době už v té naší komunitě přišel skate, skateboarding a tohle všechno přišlo. "
54
Ke
změně
bez ohledu na
stylu
může
vést i nakumulování nenaplněné
nezměněné působiště,
zapotřebí dostatečné sebevědomí
kde je známa
původní
představy
o vlastní fasádě, image, stylu,
podoba jedince. Vždy je v takové situaci
a síla umět si nový styl fasády prosadit a obhájit.
" ... styl mého oblékání se rapidně změnil až teďka v posledních letech, ale tenkrát si pamatuji... kdyžjsem šla na nějakou zkoušku divadelní, takjsem měla, ten styl se zas tak nelišil, tak jsem šla v něčem volnějším zkoušet normálně v pohodě a běhat jsem taky chodila v teplákách, takže ten styl se vyloženě nezměnil. " Samozřejmě,
(.. .)
"Ani jsem nějak neřešila ani moc, se přiznám, jsem nekoukala, co je out, co je in. A teďka právě na to, je to zajímavé, ale přiznám se, že teďka na to hodně koukám. A cítím se dobře, kdyžje něco teďka moderní a můžu si něco koupit, tak se v tom cítím peifektně. Teď sleduji vyloženě opravdu. Dám na to hodně.... Měním se. " (... )
"A právě já jsem v tom fitku věčně v teplákách. A právě proto se mi začalo líhit aspoň do toho fitka než se převléknu... "
přijít nějak,
A máš dojem, že ty jednotlivé styly mají nějaký vztah k penězům? "Hm, tak ti frikulíni asi musí mít, když chtějí jít s dobou, ... " A neexistuje frikulín, který by dokázal ... " ... být módní levně, že by si šil na sebe? To už asi není... Ale to jsou třeba ty kabelky za sto tisíc. ... Kravaťáci asi taky potřebují dost peněz, aby se udrželi hezky upravení, aby mohli chodit na pedikúry, manikúry ajiné kúry." A který z těch stylů je, myslíš, nejzámožnější? Nebo že se nejvíc hlásí k penězům? "Podle mě ten nejmódnější. Protože když se občas podívám na časopis s módou a vidím tam, že tričko stojí tisícovku. A je na něm jenom potisk divný... " (. .. ) "Společnost jejíji přijme
a ona tam vytvoří nějaký stav, který druzí uznávají a obdivují, že tohle může. A to jsou kvality, které jdou úplně mimo. " "Já znám kluka, který je schopný si koupit bundu za čtyři tisíce, ale musí být jako že roztrhaná. To podle na vztahu k rodičům, jestli od nich ty peníze chtějí brát nebo nechtějí, na tom, jak jsou oni schopní si ty peníze vydělat, na tom, jestli jsou zaměstnaní nebo studenti. " mě strašně závisí i
A jak jsi říkala ty skupiny... , tak na které Z nich je nejvíc poznat, že má peníze nebo že se orientuje na peníze? "Hip hoppeři." To je nejdražšímóda? "Nevím, jestli nejdražší, ale je to takové... Tak nejdraŽší. .. , No, ono koupit si glády taky není levná záležitost. Jo, to neníjako, ... to není že to. Ale to jsou prostě lidi, kteří, si myslím, že pro něje důležité, aby vypadali, že jsou bohatí. Já nevím,jestlijsou, jestli toje drahé a podobně. Jestlije to opravdu značkové nebo takhle, ale řekla bych, že si na tom nejvíc zakládají. " A co na tom tedaje - vypadat bohatý? "Já nevím, to se musíš zeptat nějakého hip hoppera. To nevím, podle mě to je nějaký ten, že to přišlo z Ameriky všechno, tak jestli mají ti lidé pocit, že v té Americe jsou všichni... Nevím, nedokážu na to odpovědět, no. "
Sociologicky relevantní není tolik reálná
pořizovací
a podobně, jako to, nakolik jedinec, jakožto uživatel okolí.
Samozřejmě
oblečení, zařízení
zajímavější
než jeho samotná finanční
značnými finančními prostředky,
bytu,
doplňků
jejich fmanční nákladnost prezentuje svému
tyto jevy spolu do jisté míry souvisí, avšak snaha jedince
bohatý je ze sociologického hlediska osoba disponuje
věcí,
cena
samo o
sobě
působit
na druhé jako
zaopatřenost.
To, že jistá
vypovídá pouze o její kupní síle.
55
Avšak jedinec, který se ve svém okolí snaží vzbudit oprávněné či
nikoli, se svým jednáním vztahuje ke
určitý
společnosti.
dojem, jedno zda je jeho
počínání
Záleží mu na reakci druhých, snaží se
o řízení dojmů publika. Jde tedy o jednání sociálně orientované. Pro
některé
jedince není finančně dostupné
do jimi aspirovaných symbolů,
kruhů společnosti.
v podobě napodobenin drahých
pirátských kopií
značek,
výběrovým
V takovém
si status symbol, který je jakousi vstupenkou
případě
materiálů, věcí
si mohou pomoci
totožného designu ale
napodobenin vyrobených podomácku apod. I
na členství dopomoci ke kýženému jistou sortou lidí. Toto
pořídit
přijetí
padělky
"padělky"
status
levnější značky,
mohou
aspirantům
skupinou a následnému obhájení vlastního postavení mezi
počínání vyjadřuje
cosi o povrchnosti jak ze strany skupiny, pro níž je
kritériem k přijetí člena jeho fasáda, tak ze strany aspiranta na členství.
S popisovaným jevem, kdy jedinec demonstruje sílu
peněz prostřednictvím věcí,
které užívá
ke své sebeprezentaci souvisí i myšlenky T. B. Veblena. Ten konceptualizovalprestižní spotřebu, resp. spotřebu demonstrativnPI. Veblen ukázal, "že samo bohatství nestačí ke vzbuzení úcty: k tomu musí
být dáno i patřičně na odiv.,,32 Na druhé
straně
na sebe pozornost nezávisle na reálné
věci
existují
např. zlodějů ceně.
Ta se
a
navržené tak, aby neprozrazovaly svou nákladnost, nepoutaly
podobně. Důležitější
může
je tedy mnohdy, jak má daná
jevit být i zcela jinou: vyšší i nižší, než je
věc působit,
skutečná pořizovací
cena. Příkladem
vypadat luxusně;
je snaha hip pořízení
hopperů působit bohatě;
v případě
padělků
módních
značek záměr
si otrhané bundy za několik tisíc.
"No, takhle, když na to mám, tak si to koupím. A nemusí to stát X tisíc ale třeba pár stovek. (...) Vypadá to, vypadá to luxusně a nemusí to být drahé. " (. ..)
Takže jste tedy ochotná i "No,jsem (smích)."
kvůli
té módě třeba na splátky, ... ?
A které Z těch skupin mají nejblíže k penězům? Co je nejdražší? "Já myslím, že ti hoppeři, ti, co poslouchají ten hip hop, a ti skejťáci. " A tam je drahé co? "To oblečení je hodně drahé. " "Já myslím, že sfinančními možnostmi to nemá nic společného, že prostě tak nějakjde spíš o takového ducha toho oblečení než o tu dostupnost. " " ... a ti někteří lidé byli ještě o dost mladší, takže všichni tam jako nějak jsme neměli prachy a to znamená, že nikdo si nekoupil troje boty, aby jedny měl do školy, druhé ven a třetí na ježdění. Protože když s něčím jezdíš, tak to rozsekáš. A proto bylo hrozně jednoduché vidět, když vidíš nějakého týpka ve skejtových hadrech v té době tehdy už, velký frajer a třeba měl skejtové boty, a v podstatě třeba vůbec neměl sjetou podrážku nebo tady ten Hz. A pak jsi hnedka věděla, že on prostě nejezdí, ale nikdy jsi zase nevěděla,jestli třeba na to nemá ty druhé boty. Jako dalo se to dost poznat."
31 Prestižní spotřeba - v obecné formulaci spotřeba, v níž vlastnictví věci převládá nad jejím užitím, nákladnost nad funkcí, kde potřeba ukázat se převládá nad potřebou vlastního uspokojení. (... ) Striktně vzato, prestižní spotřeba zahrnuje rozsáhlé oblasti módního odívání, automobilismus, spotřební elektroniku, kosmetiku atd. (Velký sociologický slovník. Praha, Karolinum 1996, s. 1211 - 1212.) 32 Tamtéž, s. 1212.
56
(... )
" Víš co, já se taky nebavím, že jsou takhle všichni, ale ono když pak vidíš nějakého sedmnáctiletého fracka, který přijde domů a řekne "mami, dej mi pět tisíc, potřebuji tuhle bundu, dej mi čtyři tisíce na boty", tak to užje fakt někde jinde, že jo. " Aje to teda drahý styl? "No, já bych řekl, že jo. Já si to nekupuji, ale věřím tomu, že to je slušná pálka. Třeba dát za nějakou blbou čepici,já nevím, třeba dva litry. Jako já už jsem v těchhle shopech fakt dlouho nebyl, takže nevím, ale věřím tomu, že je to fakt drahé. "
Jak jsem zmínila, demonstrace nákladnosti
věcí
užitých ve
fasádě,
souvisí s možnou povrchností
jedince. S přístupem k penězům stoupá i množství potřeb. Člověk tudíž nemusí kupovat nutně jen praktické
věci,
"vystačí", může
se kterými si
Dostatečné finanční prostředky umožňují
rezignovat na
zodpovědný přístup při
rozhodování.
nejen módní oblékání, ale oblékání se jakýmkoli
stylem. Za peníze si lze koupit i styl. Tím ale jedinec automaticky nezískává sympatie "poctivých" členů, kteří
daný styl tzv. "žijí", ale znovu spíše jen
může vytvářet společnost
lidí,
kteří
přízeň obdobně
postupujících tvoří
si daný styl pouze zaplatí. Oni sami tak
jedinců.
možnou
Tak se
referenční
skupinu, do které mohou jiní chtít patřit. A které z těch kategorií mají největší přístup k penězům? "No, tak většinou jsou to tihle ti snobové. Řekněme, že bych řekla, že ženskéjsou kikiny a chlapijsou takoví snobové, trošku. Asi ti, no. " "Jako takhle, já bych ráda totiž nosila nějakou luxusní, ale to drahé. Když užje to luxus, takje to luxus. "
Výsledný styl jedince dostupnými
může
být dán rozhodováním mezi
prostředky. Nejčastějším
přáním
a možnostmi danými
kompromisem mezi cenou a kvalitou
věcí
individuálně
je mainstreamový
přístup.
"Je fakt, že někdy mi někdo o někom něco řekne a mě to přijde, že to není pravda, protože já mám úplně jiný názor. A postupem času zjistím, že ten člověk měl jako pravdu, že já jsem ho odhadla špatně. " A odhadla podle toho jak vypadal? "No, asi jo ... Nebo spíš jak se choval, než jak vypadal. Ale tak asi to s tím taky souvisí, jak kdo vypadá." ( .. )
"No, je to fakt, že to nesouvisí s jejich módou, ale s tím jejich chováním, takovým až snobským nebo tak, bych řekla. " ( .. )
"No, typický snob ... No, tak není to asi úplně jedna kategorie, jsou to takoví ti kluci, řekněme kolem třiceti, kteří nosí růžové košile, nebo majíjiné barvy, nejenom růžovou. Mají vlasy do té špičky, melíry a ...prostě metrosexuálové, asi tak bych to možná vlastně řekla. " Takže metrosexuál a kikina, to je jedna ruka ... ? "Asi tak, no. Je fakt, že jsem si to neuvědomila, ale tak bych to asi vyjádřila. "
To, jak člověk vypadá,
nějak
jiné než obecné a hypotetické
souvisí s tím, jaký je. Není možno cokoli odhadovat
závěry.
Vzhled pouze
naznačuje,
jaký jedinec
může
přímo, tvořit
být, jaký být chce
nebo jaký se chce zdát být. Posuzování neznámých lidí podle vzhledu souvisí s určitou generalizací:
57
na
základě
analogicky vizuálně utvořený
úsudku
vytvořeného
přistupováno
v minulosti o konkrétním
k neznámým jedincům,
kteří
člověku,
nebo o typu
jsou onomu precedentnímu
člověka,
případu především
podobní. Totožný vzhled dvou jedinců může být výslednicí mnoha různorodých příčin. pouze na
základě
vizuálního vjemu tedy zpravidla
nemůže
být
bývá
jednoznačný.
Závěr
Za stejnou
fasádou se mohou skrývat i zcela odlišní lidé. " ... ale kdyžje někdo takový hipísák, tak má nějaké takové oblečení, hlavně u kluků se to takové ty volné kalhoty ... Jsou takoví živí lidé, ne? Určitě takovífree." Závěry
hodně pozná,
o jedincích, jejichž vizuální styl je pozorovateli vzdálen a sám mu tedy nerozumí, bývají
vyvozovány velice iracionálně. Často pouze na základě jistých dojmů, kterými na něj působí atributy jejich vzhledu, nebo na základě převzatých předsudků. A pak jsou takoví přesně ti metrononi, kteří prostě chodí na nějaké párty vygelovaní, hadry C &A všichni, ti jsou fakt všichni jeden jak druhý. Z těch taky nemůžu, fakt jako, když vidím ty týpky, tak to je hrozné. " A neznáš někoho takového? "Znám jednoho, který na ně pasuje a je idiot, takže jako ... " A žádný kamarád? "Ne, nemám. Ale třeba v té Rize, to byl ten Němec, to byl přesně ten typ těch lidí, za kterým prostě leze určitý typ ženských, protože prostě to je fakt jako typu týpek z katalogu. A to je, proč já neposuzuji lidi podle vzhledu, jak se chovají, protože bych si s ním nepodal ani ruku, že jo. Ale fakt výborný člověk. " A řešíš to, aby ses spodobnila s kamarády? Abyste byli podobní v nějaké partě? "Ne to já nesnáším vyloženě. ... Ne, já chci být sama sebou. A když někdo má podobnou, ... mně se strašně lľbľ lidé, kteřľ chodľ oblečenľ stejně jako já, protože to považuji za to, že majľ stejné myšlenkové pochody a stejné jakoby ... Navíc můj styl není módní styl. Takže vím, že když to někdo jiný nosí, tak se mu to musí líbit. A není to proto, že si to koupil, že je toho teďka nejvíc. " (. .. ) "Najednu stranu ti to o těch lidech strašně řekne. A fakt já jsem se spletla málokdy. Ale nemám se za to ráda, protože občas odsoudľm lidi dřľv, než bych je odsoudila až potom, co si s nimi popovľdám. Myslľm si, že nenľ dobré odsoudit hned, ale myslľm si, že to skoro vždycky vyjde. Jako že tam se málokdy spleteš... Ty nejenom, že se koukáš, jak se oblékaj~ ale vidľš,jak se tvářľ, vidľš,jak se koukaj~ vidľš, jak se hýbaj~ a to ti o těch lidech poví. I když to neznáš, tak to vnľmáš. Jakože ty nemusľš být vzdělaná na to, abys to poznala: lže, nelže, .. ale prostě vnľmáš to. " Když potkáváš cizí lidi - na koncertě, v hospodě - odhaduješ jejich vlastnosti podle ... ? "Jako určitě to oblečenľ o druhém vypovľdá, n(ijak." "Nic se nezměnilo, lidi na to
hodně dají,
na ten první dojem, jako že. "
(. .. )
"Jako hadry, to já vůbec ne to, ... to pro mě není důležité, co má člověk na sobě. Pro mě je důležité, co má v sobě, co má v hlavě. A ne, co má na hlavě. A takhle to mám celá ta léta, když jsem se jim snažil vysvětlit, když mě měli tenkrát za debila, možná dneska za feťák, jenom proto, že mám člověk vlasy afousy. Tak jsem se jim snažil vysvětlit, že to tak prostě není, že nemůžou hodnotit člověka podle toho, jak vypadá. A já se to snažím mít taky tak. " A v tom případě není moc jednoduché, takhle žít, když všichni vás mají za... "Ne, není. Není to jednoduché, ale já už na to, co si myslí cizí lidé, kašlu. A mí i přátelé, těch je pár teda, i známí, těch je dost, tak ti, si myslím, s tím nemají problém. " (... ) "Ale možná taková ta podvědomá sympatie, když vidľm n(ijakého máničku - kluka, tak jako ano. Je to iracionáln~ vůbec ho neznám, vidľm ho prvně, ale podvědomě mně je sympatický. A to je nějaký archetyp. " "Že bych sama nechtěla, aby lidé posuzovali mě podle prvního dojmu. Vždycky ten první dojem, jak ono se to říká: nikdy nedostaneš druhou šanci udělat prvnľ dojem. "
58
Povrchní vnímání druhých souvisí s prvním dojmem, tedy s úsudkem na základě vizuálního vjemu.
Aktéři, kteří
se již
vzájemně osobně
charakteristik. Mnohdy je jejich vnímání v tomto
směru
do
tvořeným
znají, odhlížejí od svých vizuálních
značné
míry eliminováno. S tím se pojí
spontánnost interakcí jedince v prostředí jemu blízkých lidí. Jednotliví předstírat,
natož se vizuálně maskovat za někoho jiného.
Současně
lze
předpokládat,
že s
přibývajícím věkem
a zkušenostmi
dojmu, oné vizuální stránce poznání. Ze zkušenosti ví, že kteří
o neznámých lidech
účastníci
pak nemusí nic
člověk přestává věřit
prvnímu
může
klamat. S věkem souvisí i fakt, že lidé,
vůči
dokonalosti své vlastní fasády. Tatáž
již nalezli životního partnera, polevují v ostražitosti
benevolence je jimi vztahována i na druhé. Člověk se s přibývajícím věkem "usazuje", už nepřichází do kontaktu s takovým množstvím nových lidí, jeho vzhled přestává mít dřívější důležitost a funkci. " ... , kdo je takový výstřední, tak si řeknu, to je možná takový nějaký takový jako takového. Prostě, že jo. Nebo takový nějaký jako volnomyšlenkářský... "
umělec
nebo
něco
"Já vůbec nevím, jestli bych to hodnotila podle toho, jestli poslouchá stejnou hudbu nebo se stejně obléká. Já spis to hodnotím asi jiným způsobem . ... Asi, že si rozumíme v jiných ohledech než třeba hudbou. Možná víc hudbou, ale co se týče oblečení, tak podle toho bych asi nehledala kamarády. (. ..) Ale spíš to beru, kdo se mně zdá sympatický. "
(. .. J " ..., i když lidi třeba znám a jsou moji kamarádi, tak vlastně ani nevím, co poslouchají za hudbu. Protože ta hudba v mém věku už takovou roli nehraje. Takže možná to oblečení, které je jakoby vidět, ale myslím si, že tím se neřídím. Spíš nějakým takovým porozuměním v jiných směrech. "
Kritéria na se může jednat o přátelit.
přátele
nebývají vzhledová. V případě, že se nám fasáda druhého
podvědomé
sympatie. Ty ale
ještě
zdaleka nejsou
důvodem
člověka
líbí,
k tomu se s někým
Nejsou ani signálem, že bychom si s takovým člověkem mohli rozumět.
A ty máš nějaká kritéria na kamarády, jak by ten kamarád fakt neměl vypadat? "Tak většinou, když mají ty rovné kšilty, tak to asi na první pohled mě to odradí. Ale potom, když ho poznám, nezáleží tolik na vzhledu ale na osobě. "
(' .. J " Tak podle toho, jaká to bude osoba. Když ho uvidím poprvé a bude tak oblečený, tak si řeknuježiš, co to je? Ale pak, když ho poznám, tak prostě to, jak se bude chovat. " .........................................
" Já nevím, jestli se to dá přirovnat k tomu, jak jsem říkal, že ti manažeři v těch límečkách prostě dělají v nějaké velké firmě a prostě to jsou takoví ti pěšáci toho podniku a jsou spokojení. Já to beru akorát tak,
žejá bych si s těmi lidmi asi nenašel společnou notu. Já proti tomu nic nemám. Když někoho vidím, tak si to je třeba debil, ale nebudu se nikomu posmívat, nebudu nic říkat, ale prostě jako nevím. "
řeknu,
A máš nějaké kamarády, kteříjsou odlišní tím, jak vypadají? "Já si myslím, že ne, že jsou všichni takoví normální." A neměla bys problém se s někým takovým bavit? "Asi ne. Že by mně vysloveně vadili, že mají... Protože třeba v mé generaci nikdo dready nenosí, třeba ty glády. A prostě není takový už radikální, ale ti mladší lidi, které znám a bavím se s nimi, a jsou třeba nějaký extrém trochu, tak nevadí... " A extrémní jsou i v názorech? "No, ne. Spíš co se týče oblečení. Si myslím, že to u těch lidí nehraje zas takovou roli. Možná mají kamarády ve svém stylu, ale prostě v podstatě jsou normální. " A myslíš si něco o těch lidech, kteří vůbec nesledují módu?
59
"No, takjá si myslím, že je to jejich věc, a nevadí mi to na nich. Tak někdy si třeba ň'kám, panebože nevím, něco nekoupí pěkného nebo neobarví si vlasy, ale nevadí mi to na něm, nehodnotím ho z tohohle pohledu. " Ale neň'káš si, no jo, ono to má něco do sebe? "Hm, to asi ne. Že bych jim to záviděla, že jim to nevadí třeba? No, asi ne. Ale tak mají asi větší asi jakoby klid. Nebo možná to je svým způsobem pohodlné, ale nezávidím jim to nebo (smích). " proč prostě si někdo třeba,já
Většina respondentů
se nenacházejí v
se
vyjádřila
v tom smyslu, že jedinci, jejichž vizáž jim není blízká,
přátel.
kruhu jejich
Současně
něčí
jim však
vzhled
v potenciální interakci s takovými individui. Dovolím si odhadovat, že s daným stylem, který je jedinci vzdálený, s takovou osobou sblíží, pozná
může tvořit
pravděpodobně
původní
případě
neobeznámenost
jistou bariéru. V momentě, když se náš aktér
přijme
výrok o absenci lidí s nepříbuznou fasádou mezi
stylu se v tomto
právě
přestává
vadit.
přátel, nepřestává
platit
i podstatu její fasády, která mu tak
A pakliže se s danou osobou sblíží natolik, že ji
překážkou
není
do kruhu svých přáteli.
U blízkých osob, a jedinec jiného
blízkou osobou stává, totiž na vzhledu zpravidla již tolik nezáleží. Nadto
našemu aktéru opravdu přestává daný vzhled vadit díky lepšímu porozumění jeho principům. Lidé zpravidla posuzují druhé z perspektivy svých vlastních hodnot a přikládaná důležitost
že jimi může
až po
být
šťastný
důslednou
právě
jistým věcem je vlastní i lidem z jejich okolí.
ve svém
způsobu
mohou být právě o absenci této starosti
případech předsudků
se jedná o
očima
šťastnější. Rovněž
druhých, posuzovat
nedostatečnou
společnosti;
kteří
málokdo je s to
opodstatněnost
schopnost empatie,
a bariérou k bezproblémové interakci.
že ti,
porozumění
Důležité
Také se domnívají,
Neuvědomují
praktiko vání vzhledu - od
apatii k vlastní vizáži nebo k reakcím
vlastní styl, nahlédnout jej
postojů.
si, že každý
nadměrného
prožívání
svou fasádu tolik neřeší,
objektivně
reflektovat
svůj
vlastních hodnot atd. V mnoha druhým, jež
může
být zdrojem
je také, aby benevolentnost
vůči sobě
korespondovala se shovívavostí vůči druhým. A měl bys problém se s někým z těch skejťáků nebo gothiků bavit? "Mm, mm, (negace) neměl bych problém, myslím, že ne." (. .. )
A znáš někoho ze všech těch kategorií? Jakjsi třeba říkal ty kravaťáky... ? "Jo, ve škole, když jsem se potkával s některými asistenty, učiteli. " A byli ti i blízcí názory, nebo si myslíš, že s tím vzhledem jde i životní styl a názory? "Ne,já myslím, že jim ten jejich styl prezentace navenek nekoliduje s jejich myšlením." A máš nějaké takové kamarády? "Mám." A naopak, jsou ti podobní tvoji kamarádi? "Jo, ... jo i ne, to je těžko říct. Já mám docela málo kamarádů, a vlastně, řekl bych, těch pár nejlepších mi moc podobní nejsou, vzhledově ani stylem života. " A co třeba je ten styčný bod mezi kamarády? "Dlouholetý vztah, takové to okřídlené, že o sobě víme všecko, ale vesměs to i pravda je. Takže ačkoli vypadáme jinak a myslíme jinak, tak dokážeme povídat o čemkoli. A to zabírá. "
U
přátel
nezáleží tolik na tom, jestli je jejich
oblečení
stejné jako naše nebo rozdílné, zda se nám líbí
nebo ne. Často jde spíše o povahu a chování. Blízký vztah se dokáže povznést i nad vzhledové rozdíly, resp. jen kvůli
fasádě
se spolu lidé
nepřátelí. Důvod porozumění může
se vzhledem souviset, ale spíše
60
jen v tom smyslu, že lidé jím
vyjadřují
své postoje a hodnoty, které
právě
mohou být oním tmelem
pro potencionální vztah. "Se mi neb'hí styl té hudby a hlavně, že oni si hrají na nijaké frajírky a takhle. Že si myslí, že jsou nejlepší a že ostatníjsou prostě nic. Hlavně ti hoppeři to dávají docela i najevo." A ty si nemyslíš, že jsi lepší než oni? "Já si tohle to nemyslím, já si myslím, že jsem normální člověk prostě. " (. .. ) A jak jsi říkal, že se nebavíš s těmi skejťáky, tak s jinými skupinami se bavíš? "Takhle, já se s nimi bavím, ale protože já mezi kamarády je mám, ale ti nejsou takoví. Ale prostě ve městě, co chodí, tak ty moc nemusím. ... Mně vadí celkově ta skupina a ty kamarády ty už znám před tím, když takoví nebyli, tak ti mijako nevadí. S těmi se můžu bavit úplně... My se o tom moc nebavíme. "
Lze vymezit
tři
polohy vztahu ke stylu, který jedinci není blízký. V první instanci jde o to, nakolik
pozorovatel rozumí
principům
ke vzdálenému stylu je
daného stylu, chápe jeho
přístupnost
opodstatnění.
Nepochopení -
zapotřebí,
jeho filosofie posuzovateli. Té je
s to přijmout takto odlišnou osobu mezi své blízké, a tím i její styl
Druhou
začít
částí
vztahu
aby byl pozorovatel
vnímat jako
sobě
bližší:
nepřijetí
Pochopení -
nepřijetí
Pochopení -
přijetí
" To beru tak jako, že prostě nejsem taková, že
mně to
je jedno nebo takhle, že prostě nevstanu, že nenosím
prostě jurt jedny věci. ... Mám kamarádky, které na to úplně kašlou. Že vím tak nějak. " (... )
A byly tam s námi holky, které byly takové až jakoby, já nevím, jak to mám říct slušně, že se snažily až jakoby vyzývavě ty kluky upoutat. Takové kikiny, ale jako na podpatku, sukýnky mini a tohle to. No ajá jsem byla kvůli tomu otrávená, já jsem s nimi ani nikam nechtěla jít, protože mě to vadilo, já jsem se za ně tak jako styděla. " (... ) "Io, že já jsem si prostě přišla, že by mě mohli lidé někteří podle toho odsoudit nebo... " Jako, že by si mysleli, že jsi taky taková? ,,10. "
(. ..)
" ... a mně nesedíjako lidi. A pak, když se tak ještě obléknou, takjá právě nevím,jestlije to, .. .]á to možná odsuzuji, já nevím. Ale ony vysloveně měještě tím, jak se oblékají, mě vysloveně iritují, protože pro mě je to něco, co já bych neudělala. " Kontaktům
s lidmi, kjejichž stylu zaujímá jedinec negativní postoj, se
může
vyhýbat proto, aby o něm
náhodní pozorovatelé z důvodu, že se s nimi stýká, nesmýšleli obdobným způsobem, jakým je vidí on. Nebýt
viděn
být jedinec
s někým, jako kdo nechci být posuzován. Na tomtéž principu fungují i viděn
pravděpodobně důležitosti
ve
společnosti
postupem času
či
s
někým,
případy,
kdy chce
koho sám uznává. Posuzování druhých podle vizáže
snad ve fázi "usazování se" odeznívá,
stejně
jako samotné přikládání
vzhledu.
A jsou vám vaši přátelé podobní? "Někteří jo, ano, ano, mám i máničky kamarády. " Takže to možná souvisí, že lidé hledají podle vzhledu kamarády... ? "Nemyslím, že, takhle, ...já mám různé. Mám lidi, kteří se úplně jinak oblékají, úplně jinak vypadají a jsou to mí nejbližší přátelé. A stejně tak jsou znova mí nejbližší přátelé kluci, kteří mi jsou tímhle způsobem podobní. "
61
"Někteří lidé
z mého okolí nemají rádi tlusté lidi. Takjá zase je neodsuzuji. (... ) A naopak, když se mi dostane niijak osobně ke mně a můžu se s nimi pobavit a oni sami na to navážou, tak se jim snažím pomoci." (.. .)
"Ale já jsem měla úplného antisportovce bývalého přítele, s kterým jsem žila devět let a šla jsem do toho s tím, že jsem ho poznala jako antisportovce, on mě poznal jako cvičitelku a já jsem si řekla, že to pro mě není vůbec důležité, žít s někým, aby sportoval, že se neprojede na kole, že si nejde zaplavat, že prostě vůbec nic. Prostě jsem se zamilovala a ani mně nevadilo, že kouří. " (. ..)
" ... Že přijdu do úplnějiného prostředí a úplně mezi jiné lidi. "(. .. ) "Já vůbec takhle nepřijdu, možná bych přišla, kdybych chodila někam, ale (. .. ) když už jdu, tak sijdu spíš sednout někam na večeři (. .. ) takže určitě mezi takovéhle lidi vůbec nepřijdu. " A znáte někoho takového osobně? "Osobně vůbec ne, já bych si takové lidi k tělu ani snad nepřipouštěla, možná ani oni mě." A myslíte, že to nemůže být předsudek? "Ale ono je to právě takové, že někdo může být v obleku, v kravatě, může přijemně vonět, mít přijemné jednán~ bude milý a bude krásně sympatický a bude v pohodě. A přijde ten samý oblečený v té kravatě a už stačí strašně malinko, v chován~ může mít povahu jinou, může se vyjadřovat, může mít opravdu ty vlasy a nagelované, ono stačífakt strašně málo, každý je jiný. Já neodsuzuji lidi právě v tom. " (. ..)
A máte niijakou nehezkou kamarádku? Bavíte se s takovými lidmi? "Bavím se s nimi úplně nonnálně (smích). " Takže neřešíte to? "Naopak, když se třeba dostaneme k nějakému tématu, jako ted'ka se bavíme o tom líčení nebo o tom oblékán~ no tak si na pohodu popovídáme, co by jí třeba slušelo. Ale já to niijak neřeším, že když se s někým bavím, niijak neměním rozhovory, to ne. " stylů, různých
Z hlediska zálib, vzhledových a postojů, existuje jistá situovanost: co výhradně
pohybují
prostředí,
v jistém specifickém
nebo dokonce s odlišnými lidmi ani a hodnotách, se budou
pravděpodobně
mohou být i
do kontaktu. Lidé,
vyskytovat v rozdílných
bariérou ve vzájemném kontaktu, ne zárukou toho, že by si příčinou
bránící
překážkou předchozí
různým
způsobů, typů
vzhledově kteří
Obdobně
ale tomu
prostředích.
Ovšem to je jim spíše tak vzhled
střetnou,
být i naopak, jak
ukázka. I když je vyvíjena oboustranná snaha o soulad mezi
v postojích, hodnotách a v jim odpovídajících životních stylech,
se
odlišní od ostatních,
nerozuměli. Stejně
může
kteří
se liší ve svých postojích
lidem v kontaktu. Když už se ale takové osoby
rozvinutí dalšího vztahu.
lidí, jejich hodnot
to jiná očekávání, to jiný typ lidí. Jedinci,
prostředí,
nepřijít
životních
může
dvěma
být
může
není vzhled ostatně
být
nutně
vypovídá
lidmi lišícími se
právě
tato vzájemná
.rozdílnost nepřeklenutelná.
V posuzování zcela neznámých
věcí
se lidé řídí vlastním úsudkem, bez předsudků, na
základě
zdravého rozumu a vlastního vkusu. Sledovala jsem přede mnou sedící holčičku v metru: prohlížela si se zájmem figurku na mém batohu. Pak neodolala, a dokonce se jí dotkla, aby ji pootočila. Usmívala se, že
neměla
zjevně
tušení, že je ze seriálu South Park, na který bude mít dost možná za
formulovaný názor. To proto, že v tomto
případě
se jí líbila.
několik
Věřím,
let už jasně
mluvím o seriálu, ke kterému lidé zaujímají
zpravidla buď velmi negativní nebo pozitivní stanovisko. Nejednalo se tedy ani o neutrální postavičku.
62
Lidé v dospělém věku však mívají jisté povědomí o mnohých věcech, které jim nejsou blízké, na které zároveň
nemají ze své zkušenosti vybudovaný vlastní názor. Hodnotíme druhé podle vizáže tak, jak
nám to radí zkušenost
přejatá
zdrojů.
z již zapomenutých
zabudované archetypy zloduchů a dobrých lidí, ale i metalistů,
Předsudečně.
Máme v
"hipíků", pankáčů
podvědomí
...
"Metalista si, podle mě, ijeansové kalhoty vezme. Není, podle mě, tak vyhraněný. Metalistijsou, podle mě, celkem v pohodě... blbost, já nevím, s žádným pořádným metalistou jsem se nikdy nesetkal." A co je to "pořádný" metalista? "Já nevím, společenský stereotyp. Že by měl být pořád opilý, měl by všem nadávat, křičet, myslet si, že nic nemá cenu, to už pak vede k nihi/ismu. A to už, si myslím, že jsou ti gotici. " " ... , ale kdyžje někdo takový hippiesák, tak má nějaké takové oblečení, takové ty volné kalhoty... Jsou takoví živí lidé, ne? Určitě takoví free. " "Já myslím, že
...a dalších jistá
typů
očekávání,
která se váží na jejich vizáž. Na téhož
Obdobně
vytvořili
hodně pozná,
nepřišli
do osobního kontaktu.
člověka, oblečeného
po
Přesto
máme
různých způsobech,
tolik názorů a očekávání, kolik rozdílných fasád by vystřídal.
jako malé
skejťáky.
u kluků se to
spojují hodně s nacismem, že si myslí, že jsme náckové. "
lidí, s nimiž jsme mnohdy nikdy v životě
bychom si nejspíš
hoppery a
třeba staří důchodci pankáče
hlavně
dítě
postupuje
nezasvěcený člověk,
např.
když posuzuje
rozdíly mezi hip
Hodnotí podle toho, co vidí, a neshledá tedy mezi nimi žádnou významnou
odlišnost. Čím však je nám věc bližší, tím o ní máme více informací, tím svědomitěji, objektivněji a se schopností rozlišit jemné nuance ji posuzujeme. Každý má svou vlastní individuální kategorizaci lidí, která je deformovaná Směrem
právě
osobními zkušenostmi a svým
sebezařazením
k oblastem sobě blízkým nachází posuzovatel kategorie
ve vztahu kjiným lidem.
specifičtější
a jemněji podrozdělené.
"No, a alternativní, tijsoujasní, ti mají všechno ostatní než ti ostatní. " (smích) A nejsou tam už žádní jiní? "Alternativní, tam by se dala dát ještě ta barevná verze a černá verze. To je asi nejtypičtější rozlišení. A pak ještě v rámci těch dvou verzí se dá rozdělit na vlastnoruční, koupené a roztrhané. To jsou takové tři hlavní proudy, myslím. "
Jedinci, kteří nejsou
vyhraněni,
co se hudebního žánru týče, a ti, kteří hudbě
kategorizují podle svého vlastního hlediska.
Například
nepřikládají důležitost,
podle celkového dojmu z člověka (sympat'ák
x divný), podle sobě blízkého zájmu, např. orientace na módu (viz. následující ukázka) nebo podle
jiného vlastního kritéria, které je pro ně
osobně důležité.
"Já nevím kategorie. Když ono to také není jenom o penězích, to je taky blbost. se neumí ustrojit, 10 % jakž takž a 10% ví která bije, ale fakt 80% pTŮser. "
Naproti tomu jedinci, pro kteří
poslouchají
něž
výhradně určité
zejména o lidi mladé generace s
má hudba velký význam,
hudební žánry, kategorizují druhé ještě nevyhraněnými
jednou z prvních oblastí, podle které se lidé interpreta
či
hudební skupiny
kteří
začíná
začínají
Můj
názor je: 80% lidí
ji poslouchají, a zejména ti, převážně
podle hudby. Jedná se
názory v mnoha oblastech života. Hudba je stmelovat do
spojovat jedince v mladším
kolektivů
věku, ještě
a skupin. Oblíbenost
než se
utvářejí
skupiny
názorové, profesní, zájmové, ... Hudba však může ke stádiu utváření názorové skupiny přiblížit.
63
Další ukázka je současné
příkladem
nejčastěji zmiňovaného způsobu rozdělení
ve výzkumu
generace, a to podle hudebních
vizuálních
stylů
stylů:
"Tak znám metalisty, rockery, ... to jsou tak nějak, já bych to asi dala do jedné skupiny. No, můžeme to (. ..) Pak znám tyhle ty lidi, co poslouchají skáčko a takové - prostě ty hippíky jakoby. Potom znám tedy i hip hoppery, pak znám určitě i lidi, kteří poslouchají folk. Já znám fakt úplně všechny. Znám i nějaké nácky, znám i nějaké black metalisty opravdu tvrdé, jako kteří jsou úplně... , satanisty... gothiky znám taky." (. .. ) "A já to vidím třeba, jestli můžu říct, co takhle vidím, tak mně přijde, že všechno ... že třeba jeden sport, znám basketbalisty, znám hokejisty a tohle to. A opravdu všichni basketbalisti poslouchají hip hop a oblékají se stejně. Všichni hokejisti, ... protože všechno je se vším. " A skejťáci poslouchají hip hop? "Hip hop, no. Ale všichni jsou stejně oblečení, všichni poslouchají stejnou hudbu, já myslím, že o hudbě je to hodně. A že i o tom sportu a tak nějak o tom, co ti lidé dělají. Ale já o sobě fakt můžu říct, že já jsem fakt člověk, který je naprosto tolerantní a opravdu máme i s kamarádkou problém, že když pozveme ty naše kamarády někam na oslavu, takje Z toho bitka. (. .. ) rozdělit.
Během
výzkumu jsem se setkala se zajímavým jevem: Lidé, nejenže sami dokáží odhadovat
podle fotografie neznámého člověka (není důležité nakolik správně) jeho zájmy, charakter, vzdělání, odbomost. 33 Ale obdobně, jak usuzují u cizích lidí podle vzhledu na vzájemně kompatibilní
vlastnosti, i sami týče. Důvodem
zřejmě
k tomu
inklinují k tomu, aby byli homogenní, co se vzhledu a životmno stylu
může
být
právě
zájem komunikovat
spřízněnému
celkovou oddanost jistému životnímu stylu. I samotná fasáda tudíž na jedincovy zájmy,
volnočasové
aktivity, oblíbenou hudbu, ... Styly se
Na skalní
členy vizuálně vyhraněných
nezbytných
atributů
obsažených v jejich
okolí svoji loajálnost,
může
odkazovat
oprávněně
vyznačují určitou
celostností:
skupin bývají kladeny nepsané požadavky, co se
fasádě,
týče
poslechu hudby, sportu, ... až k používaným slovním
spojením a výrazům, nebo dokonce k preferované rase psa. V tomto smyslu
hovoří
A. Toffler
o "soudržnosti".34 Jde o prvky celkové sebeprezentace, tedy nejen o vzhled, ale také o chování a gesta, která se podílejí na integritě životního stylu jedince.35 Jednotlivé prvky sebeprezentační výbavy se vzájemně podmiňují, "svůj životní styl vytváříme skládáním mozaiky jednotlivých prvků.,,36
Požadavky na celostnost stylu mohou být kladeny na členy fakticky existujících skupin. Jejich dodržení ale nalezneme dokonce i u tzv. virtuálních ostatními vzhled,
členy), kteří
zařízení
členů
jen z důvodu obliby hudebního žánru
Uimž není jejich fasáda potvrzována či
snad
určité činnosti, uzpůsobí svůj
bytu apod., aby tak dávali najevo svému okolí, resp.
podobně
orientovaným
33 Respondenti nejčastěji sympatie a charakter z fotografie neznámé osoby posuzovali podle výrazu obličeje, zájmy podle vzhledu a profesní zaměření podle prostředí, v němž byla fotografie pořízena. (Více viz. druhá část výzkumu na str. 87 - 89.) 34 Toffler, A.: Šok z budoucnosti. Ostrava, Práce 1992, s.151. 35 "Ostrý hoch na motocyklu v černé kožené bundě, který nosí rukavice pobité hřeby a na krku se mu houpe obscénní svastika, nejspíš doplní své oblečení masívními vysokými botami, a ne mokasíny nebo perforovanými botami. Bude si nejspíš nadutě vykračovat a drmolit otřepané protiestablishmentové fráze. Protože i jemu záleží na soudržnosti a sebemenší náznak zdvořilosti a srozumitelnosti by zničil integritu jeho stylu." Tamtéž, s.151. 36 Tamtéž, s.150.
64
a smýšlejícím
jedincům,
že jsou
Sl
v něčem podobni, nebo
přinejmenším
se tak
veřejně přihlásili
ke svým preferencím. A jaké barvy máš oblíbené? "Černou a modrou. " Černou fakt, že se ti líbí? "Tak nejvíc se mně líbí asi modrá, pak tmavě fialová, pak černá. "
V tomto
případě
respondent ponejprv vyjmenoval barvy, které
předtím
uvedl jako preferované
jeho skupinou. Až poté, na otázku, jestli jemu samotnému se zmíněné barvy líbí,
sdělil
své oblíbené.
" Tam šlo o to, že když my jsme takhle začali jezdit, tak my jsme v podstatě začali i malovat společně s některými lidmi. " A to s tím taky souvisí? "No, s tím souvisí úplně ..., protože to je prostě dohromady, k tomuje i ten hip - hop a všechny tyhlety věci. A v podstatě to bylo hodně propojené. Ale věřím, že to graffity bylo přece jenom, ... ti lidi, co to dělali, byli vždycky trošičku někde jinde. Protože to je víc tam o té komunikaci a o tom. A víc do toho člověk musí dát, než na tom prkně to člověk jako může dělat. Jako to je prostě jenom ježdění. Tak ono z toho druhého pohledu ti druzí myslí třeba o tom taky. Ten základní rozdíl byl v tom, že ten writer chtěl být víc nenápadný, pokud to nebyl... víc se tvářil nenápadně než ten, kdo jezdil, protože to bylo jasné, že jo. " A kde se bere ta spojitost, mezi skejtem, graffity a hip hoppem? Vždyť ta hudba se nemusí líbit každému, kdo jezdí na skejtu... "No, vždyť jo, vždyť jo. My jsme taky poslouchali všechno, nebyli jsme jenom čistě na jednom. Možná třeba jako vyloženě my jsme, že jo, to vždycky bylo jenom nějaký rok. Ale to spojují spíš ti lidé, všechno to vždycky spojují ti lidé, jací jsou. A jde o to, že ti lidé, které my jsme poznali, a kteří vlastně oni byli ti skejťáci, tak to byli v pohodě lidé, že jo. Ted'ka prostě, že jo, řekněme, z nich jestli někdo zbyl, jakoby v tom svém stylu jel dál, tak asi myslím, že spíš jenom jako vizuál. " (. .. )
A nelíbilo se ti nikdy nic, z těch jiných stylů? "Ne, ne, ne. Fakt ne, já prostě vím, co chci a hotovo. "
V zájmu
naplnění
může
nepsaného požadavku celostnosti
jedinec
radikality vizuální vztaženosti k nějakému stylu ustoupil, kdyby se sice líbí, ale nespadá to do rámce preferovaného stylem, že by se sám v očích Lidmi je
soukmenovců
např.
vůči
pociťovat,
oblékl do
že kdyby ze své
něčeho,
co se jemu
stylu nějak prohřešil, a tím by se
snížil. O tomto blíže pojednala podkapitola Nevýhody zásadovosti.
zřejmě oceňována určitá
celkovost - odhadnutelnost,
stylu. Dále i schopnost obhájit vlastní styl a ne jen ho
vizuálně
vypočitatelnost,
poctivost,
neměnnost
demonstrovat. Celostnost, jakožto styl
se vším všudy. Přes
požadavek schopnosti obhájit styl, kladený na druhé, se objevuje nelibost vůči radikálním hnutím.
Jedná se o skupiny, jejichž vyhrocený styl argumentace způsobem
hranice jiných lidí.
Určitým
tak totiž své okolí omezují.
Na provést
přesahuje
základě
analýzy dat z hloubkových
rozdělení jedinců
samostatnosti vůči
rozhovorů
podle jejich vztahu ke
společnosti označen
jsem došla k
společnosti.
jako "mainstream",
"člen"
závěru,
Jedinec
že by bylo možné
může
být podle míry
nebo "individualista":
65
MAINSTREAM (středoproudovíl masoví lidé)37: označitelných jedinců
Existence takto
pravidlům společnosti.
Mainstremoví jedinci
společnosti.
nutně
Nejsou to
nezpochybňují,
módní názory Při přejímání
módních
který je nelichotivý
nechtějí vyčnívat,
kteří
všichni ti,
vzorů nezohledňují
Maintreamovému typu odpovídá i
označit
lze je
se oblékají podle módních nepřistupují
neproblematizují a
vůči jejich tělesné
podřizují
je charakteristická konformismem, kterým se
vlastní
cítění.
pravděpodobný
trendů,
ale tací,
kteří
dané
k nim s kritickým odstupem.
Jsou ochotni
konstituci, barevnému typu,
také jako davové lidi
přijmout
vzorům
za
svůj např.
i
střih,
a podobně.
poslech rádiové hudby
případně nevyhraněnost
v oblíbeném hudebním žánru, také konzumní chování a podléhání módním trendům. Často jsou to lidé přizpůsobiví
orientovaní na vzhled a na změnu.
ČLEN:
Používá
označení
"my", když
hovoří
o svých zájmech nebo
volnočasových
aktivitách. Zpravidla se
řídí módou vymezenou daným, skupinou praktikovaným, stylem. Členská či snad skupinová móda je
svým
způsobem
specifická díky své
kontinuitě
udržované konstantními charakteristickými prvky
stylu. Členové ji chápou jako vlastní volbu, ne jako diktát z vnější, za kterou považují módu mainstreamovou. Členové se často ztotožňují s jistým specifickým až ostře vyhraněným názorem své referenční
skupiny.
Svůj
očekávají
skupinový styl spíše tzv. "žijí", než aby ho pouze nosili. Onu celostnost životmno stylu
i od ostatních členů téže skupiny.
Poslední označení lze užít pro jedince, kteří nechtějí být
ohraničeni společností
ani skupinou.
INDIVIDUALISTA: Jedinci tohoto typu se vymezují
vůči
praxi masové
společnosti
nebo byli
společností vyčleněni.
Individualisté mívají svůj názor. Často jim nejsou blízké módní záležitosti, stejnost, šeď masy. Nevěří slepě značkám, módě,
racionální náhled, ztotožnění
Většina
i tací,
a ani jiným
nepřizpůsobují
kulturně-společenským pravidlům.
Dokáží si na
ně
vybudovat
se jim automaticky. Nápodoba v individualismu funguje jako
se. Díky pochopení principu dokáží obhájit své jednání a postoje.
lidí se pohybuje v prostoru mezi výše popsanými ideálními kategoriemi.
kteří
nejsou
zařaditelní výhradně
Samozřejmě
do jedné ze skupin: individualisté ve
existují
skupině či vůdci
mainstreamu. U členů nalezneme nejsilnější vědomí kolektivity, nejčasněji zaznívá ono "my". Člen vidí skupinu. Individualista vidí sebe vymezeného ke skupinovým
členům
než ke
třetí
vůči společnosti.
Blíže má tedy smýšlením
kategorii. Tou je mainstreamový jedinec,
Ten také nevnímá zřetelné "my", ale na rozdíl od individualisty nemá problém se středoproudový
jedinec se s jejími ideály
ztotožňuje, společnost
je
těmito
člověk společnosti. společností.
Naopak,
tvořena.
Masový
lidmi
37 Paralela koncepce jednorozměrného člověka - viz. Marcuse, H: Jednorozměrný člověk. Studie k ideologii rozvinuté industriální společnosti. Praha, Naše vojsko 1991.
66
člověk
podřizuje
se
zpravidla mainstreamové
módě,
která se inspiruje zvláštnostmi nalezenými jak
u skupin, tak u individualistů. Zajímavé je sledovat, nakolik oblečením, líčením
když se
člověk zůstává
to považuje za samozřejmost. Je pro kulturním ideálům krásy.
Vlastně
vkus, jelikož ten bývá v tomto
či
případě
neodcizí sami
sobě,
vděčí
za své
hovořit
nelze
že podstoupí například
stáří, právě
snad módy nebo vkusu.
ně přirozené,
Při představě,
ve
přiblížit
nebo plastickými operacemi snaží
kulturnímu fenoménu, tedy ideálu krásy
nějaký
Většina
nově přijatým
a
úspěchy.
přeceňují důležitost
To lze posoudit jako sníženou
svůj
důvěru
vlastní podíl bez ohledu na vzhled.
názorům
pochvalným k oné
něčemu,
co je dostupné jistým finančním
umělé části
vkusem
společenským.
ve vlastní schopnosti. Když tomu navzdory.
přičiněním.
vůči
zůstává,
Otázkou ale
někdo
Nemůže
tedy
zášť vůči
si dokonce vybudovat
fasády, jelikož jsou pozitivní ne
jemu samému, ale
vůči
zda si jedinec tohoto typu
takového připustí.
Popisovaný aktér musí být neustále ve že za možné
úspěchy vděčí
své
fasádě,
střehu,
konfrontuje s domnělou
co se údržby vizáže
nedovoluje sám
s obavami z jakési pomyslné módní policie: i
člověk
představou společnosti.
sobě
společenským. Obdobně módně
kteří
že některým
Je tedy schopen se na situaci dívat měrou
osvojuje slušné chování, tak si daný jedinec osvojí, co je
se mainstreamovému vkusu, a zejména aktuálním
spatřují
v podobných
změnách
např.
formě
ve
nezáleží tolik na vzhledu jako spíše na ryzí osobnosti.
vlastní, není
se člověk, který právě
nutně
Někteří
lidé jsou
dělají
člověk
přesvědčeni,
nebo jestli se
který
svůj
zmíněno
nebo
něčeho.
Současně
vlastně
Jde o to,
jsou lidé,
žádný stálý styl nemá, je tedy
přizpůsobuje člověk,
který
styl má a vizuální stránka je pro
přizpůsobení
něj součástí
jeho
že nic nemá právo jim diktovat, jak budou vypadat. Takoví
jedinci svým vzhledem demonstrují nepolapitelnost "mašinérii". Jak bylo
někoho
maximum pro svou úspěšnost. Je-li někomu
vnímá jako zábavu a
přizpůsobivostí;
chápe jako tlak na svou osobnost,
zákroků,
spojováno se ztrátou individuality. Je totiž rozdíl, když je ochoten
přizpůsobování
onou
krásy,
narušení vlastní identity.
jedincům
se domnívají, že přizpůsobením svého vzhledu
ideálům
kosmetických
otázka ochoty přizpůsobení vlastní vizáže tlaku
charakterizován
objektivně
podryt a nahrazen vkusem
důležitá je
přizpůsobování
představu
sám nad sebou stojí jako dozor. Svou
znají své kvality a takové zkrášlující procedury,
je nelákají. Takoví lidé Velmi
člověk
Jelikož se domnívá,
gramotné veřejnosti přijatelné.
Naopak lidé, nepodřizují,
jako si
týče.
polevit. V tomto ohledu jsem se setkala
podle módního vkusu, i když vlastní vkus už je zpravidla velkou
osobnosti.
módou,
vzhledu i v tom smyslu, že mu dokonce
Může
přizpůsobit
řídí
chirurgický kosmetický zákrok, nemají obavy, zda se tak
dostatečně
kteří
se
potlačoval svůj přirozený
zvnitřněným
úspěšný
ze strany
kteří
když svou vizuální stránku sebeprezentace podřizují
podstoupí plastickou operaci, tak se nedozví, zda by nebyl
vůbec něco
lidí,
proměnlivému
ale pouze zda se budou více líbit. Nevadí jim, že se nedozví, jak budou vypadat
naopak. Takoví lidé
docenit
splývat s masou,
obecnému
o tom, že by takový jedinec
nahrazen
začíná
individuální a nakolik
vůči
módní
či
snad
společenské
nebo kulturní
v podkapitole ,Jndividualita - dokázat odolat masovosti": individualita
67
nemůže přesah
být
změnou
potlačena rovněž
fasády
v případě jedince, který svou vizáž nepovažuje za
vnější
osobnosti.
A myslíš, že u těch gothiků to má něco společného s jejich filozofií nebo to je jen vizuální styl? "Když oni to jsou tak mladí lidé, že nemám pocit, že by o tom dokázali smýšlet víc do hloubky. Když se je na to někdo zeptá, proč to dělaj~ tak oni řeknou, že se jim to líbí. Že to je prostě "boží". Ale co za tím ...., co tím vyjadřují nebo co za tím schovávají. .. "
Ze strany tzv. "řádných členů" může být nárokována, zejména na jedince hlásící se svou
vizuální stránkou sebeprezentace k témuž stylu,
určitá
autenticita. Tato autenticita
že fasáda koresponduje s odpovídajícím životním stylem jedince a s která nositeli jedinců
atributů
onoho stylu
důležitost
je vyzdvihována
do hloubky,
vnoření
obhájit. K některým
pomůže
spočívá
argumentační
obhájit jeho právo fasádu užívat. Z pozic
v tom,
výbavou,
zasvěcených
celostnosti stylu, tedy jeho uchopení jako celek, poznání
se dál, za vizuální stránku stylu stylům patří např.
včetně
myšlení. Dokázat si za ním stát,
i životospráva, specifická etika, rituály, mluva aj.
umět
jej
Příkladem
velice komplexního stylu, kladoucího požadavky na stravování, etiku i náboženské rituály svých členů,
je hnutí Hari Krishna. O povrchní převzetí pouze vizuální stránky může jít ve vícero různých případech. Často jde o to,
že daný jedinec z jakéhokoli
důvodu
nemá dostatek informací o konvencích životního stylu,
kulturního zázemí aj. fasády, která se mu líbí. Ona neinformovanost složitostí kontextu
věci,
zájmem pouze o onu vizuální
kdy pro lepší prodejnost je daná neutrální, tedy ne obtížená Aktér povrchního
převzetí
věc
už
původním
předem
část,
může
být
zapříčiněna
pn1išnou
nebo dokonce marketingovým tahem,
dekontextualizována, aby se jevila na trhu už jako tradičním,
kulturním,
vizuální stránky sebeprezentace
nebo dokonce náboženským kontextem.
rovněž může
i
přes
znalost kontextu
věci
ignorovat její pozadí a využívat po svém právě vybraný fragment. " ... ale když je někdo takový hippísák, tak má nějaké takové oblečení, hlavně u kluků se to hodně pozná, takové ty volné kalhoty ... Jsou takoví živí lidé, ne? Určitě takoví free. To se mi taky líb~ to je pravda, že taková móda se mi taky líb~ ale nenosím ji. " A když si představíte, že byste měla batikovanou halenku s volánky? "To by mi určitě slušelo, si myslím, ted'ka nad tím přemýšlím, se v tom trošku vidím, i volnější kalhoty, halenka. To by mě lidi tady asi už vůbec nepoznali. ... Ne, poznali by mě. " A korálky... ? "Nevím, no korálky, to už by bylo moc na mě takhle. " Předchozí vyjadřuje
ukázka ilustruje
způsob
v tom smyslu, že by byla s to
stylu. Avšak projevuje neochotu k vzdálený. I velmi komplexní styl chybného výkladu ne jako
součást
může
chápání vizuální stránky stylu jako módy. Respondentka se
převzít
převzetí
může
aspekty stylu, které se jí líbí, které zapadají do jejího
stylu jako takového,
je jí jako celek už
příliš
být pohledem laika pojímán jako móda. Další příčinou tohoto
být to, že jedinec chápe
životního stylu. Jde o jakési
který nové pojetí zbavuje
neboť
svůj
vlastní styl Ca odtud i styly jiné) jako módu,
"zestylovění"
původních kořenů, významů,
fenoménu
popularizuje,
původně ovýznamnělého,
odlehčuje, přenáší
do roviny
68
pouhé formy a následně užívá bez odkazu na neobeznámení lidé schopni se
ostatně
i
děje
neuvědomovaného
v případě módního
nebo i náboženství jako módních na jejich
původ.
Pouze s
či
původní
spojení prvků
snad formálního
vzájemně kulturně
přejímání
vzorců, začleňováním
přihlédnutím
pozadí. Díky této dekontextualizaci jsou
k formální stránce
nesouvisejících. Tak
vizuální stránky stylu jiných kultur,
mezi možné módní vzorce bez ohledu věci.
Obdobou výše popsaného
může
být
i snaha enkulturace cizince v novém prostředí primárně vizuální stránkou. Vzdálené styly je neobeznámený jedinec schopen nebo ve špatném kontextu, což by
řádným
Například
při
v Millerově vile byla
přejímat
i v pouhých fragmentech
stoupencem stylu mohlo být považováno za
nepřípustné.
rekonstrukci podlaha jedné z místností pokryta
příhodným
interiérovým doplňkem - rýžovými rohožemi. K vyvedení z přesvědčení o vhodnosti této volby došlo až
při
exkursi z Japonska, odkud tento interiérový
když průvodce bez jakýchkoli okolků nanejvýš v ponožkách.
Zmíněnou
vkročil
doplněk
pochází.
Návštěvníci
byli šokováni,
ve venkovní obuvi tam, kam by oni byli ochotni vstoupit
podlahovou krytinou byla totiž
tradiční
rohož, která je v Japonsku
užívána na spaní na způsob naší postele?8 Při
povrchním
přejímání nějakého
vzorce jako módního fungují podobné principy, jakými
popisují Berger a Luckman legitimizaci institucí. Podle jejich teorie mohou kdykoliv rekonstruovat podmínky, za nichž byl jejich Generacím, které
přejímají nějaký
vzorec, nejsou již
svět,
"původní stvořitelé světa,
a kterákoliv jeho
přístupné důvody
toho,
podobu, jakou má. "Své znalosti o historii institucí získaly "z doslechu".
proč
Původní
část,
budován."
má vzorec takovou
význam institucí jim
není přístupný prostřednictvím paměti." 39 "A proto bylo hrozně jednoduché vidět, když vidí'š nějakého týpka ve skejtových hadrech, v té době tehdy už velký frajer, a třeba měl skejtové boty. A v podstatě třeba vůbec neměl sjetou podrážku nebo tady ten líz. A pakjsi hnedka věděla, že on prostě nejezdí, ale nikdy jsi zase nevěděla,jestli třeba na to nemá ty druhé boty. lako dalo se to dost poznat. " (... )
" ... a úplně se těm lidem směji, protože to je ... ,tohle užje fakt vyloženě, to je komerce, to je prostě úplně mega. Tam vidí nějakou svoji ikonu Z nějaké popové kapely a nebo něco takového a už to prostě všechno jede tohle. A tihle lidé, ti se už mega kastují. Ti se úplně kastují typu: hele ty tady máš - ty tady nemáš tenhle řetěz. Ty tady nemáš tyhle boty. Mě stojí tři tisíce a ty jsou z Queensu. A tady mám tuhle kabátek z tohohle. " (.. .)
"No, já si myslím, přesně. Že prostě tyhle lidi prostě by ani nebavilo jezdit na prkně nebo už to nemají' tím, užje v tom jenom ten mainstream, prostě toho, že takhle chodí všichni, a jestli chceš chodit do té stejné, aby tam byl ten kontakt, tak musíš vypadat jak oni. A věřím tomu, že to tak prostě je, že jo. "
prostě spojené s
(... )
"Ajenom tím chci říct, že tohle to je fakt už někde jinde, a proto taky já nevím, myslím si, že těch skejt'áků, co fakt jezdí, já nevím, jestli jich fakt ubývá nebo ne. Že už jsou ti lidé fakt pohodlní, že jo v podstatě. Že užje tady zas teďka takových možností, co dělat, nebo jsou hrozně líní. (.. .) Každopádně tam ten problém byl v tom, že v podstatě i ten skate je dost drahý koníček, protože na tom taky rozlámeš spoustu těch prken bot a všechno. Takže prostě být jenom v té kultuře, se prostě jenom tam vcucnout a v podstatě si jenom koupit poprvé ty velké hadry a tohle, tak už do toho nemusíš dál už nic investovat, že jo. Takže, podle mě, proč se na tom ti lidé vezou a hodně se jich, podle mě, na tom takhle veze. "
38 39
Z komentované prohlídky Millerovy vily Berger, P.L., Luckmann, T.: Sociální konstrukce reality. Pojednání o sociologii vědění. CDK, Brno 1999, s. 64.
69
A ty jsi to tedy prožíval, ty jsi byl čestný člen? "No, my jsme v tomhle směru byli vždycky čestní. A to je právě proč my jsme tím, že my jsme pak dělali to graffity, to k tomu patří taky, že to je taky nedaná část. A my jsme proto jakoby si i, v podstatě je to směšné, ale v té době třeba, když jsme to řešili, tak jsme si jakoby si odůvodňovali, proč my to můžeme nosit, a přesto nemusíme jezdit, jako že nemusíme být skejťáci přímo. A přitom tam taky patříme. A jenom, že ty to nevíš, tak to my vám taky nemusíme říkat všechno. I když my jsme na tom prkně taky jezdili. a Předchozí
ukázka
naznačuje
jeden z možných
do určité míry odhadovat styl jedince se to
může
jevit banální,
stejně
praktičnost,
lze s určitou
sportovní
zaměření či
zaměření
jedince,
určitý
členství
závěru,
naopak
důraz
oblečení,
vypovídající charakter.
v nějaké
skupině.
Jakkoli
že podle bot (typu obuvi, stylu,
pravděpodobností
k tomu, že bot jedinec zpravidla nevlastní tolik jako variant co do stylu a
stylu. Atribut podle kterého lze
dokonce i míru zaujetí pro
jako respondent docházím k
čistoty, ... )
módnosti, míry poškození, nositele pro styl,
či
indikátorů
odhadnout zainteresovanost
kladený na eleganci. Vzhledem lze usuzovat, že obuv
Rovněž
Alvin Toffler
soudržnosti jednotlivých prvků životního stylu zmiňuje boty jako jeho integrální součást.
může při
mít,
popisu
40
Uvádím pro ilustraci příklad z výpovědí respondenta: odřená
podrážka <=>
kapičky
Z obrázku
č.l
barvy na botách <=> sprayer. je patrné, že
na Vysoké škole stylem nebo
skejťák
prostředí,
uměleckoprůmyslové
může
daný styl, v tomto
v němž se lidé pohybují (v tomto v Praze),
může
případě
být místem koncentrace
případě zaštítěný značkou
ateliér designu
jedinců
Adidas, i jistými
se stejným
očekáváními
vyžadovat. Obrázek č. 1:
40 "Američan, který nosí pečlivě zapnutý límeček košile a podkolenky, bude mít také pravděpodobně perforované boty á la 20. léta a diplomatický kulrík." (... ) "Ostrý hoch na motocyklu v černé kožené bundě, který nosí rukavice pobité hřeby a na krku se mu houpe obscénní svastika, nejspíš doplní své oblečení masívníllŮ vysokýllŮ botallŮ, a ne mokasíny nebo perforovanýllŮ botallŮ." Toffler, A.: Šok z budoucnosti. Ostrava, Práce 1992, s.151.
70
přejímání
Proti povrchnímu
stylu vystupují
s určitým životním stylem. Ten je popisovaným
zvláště
jedinci, jejichž fasáda je úzce propojena
počínáním
skořepinu,
degradován na vizuální
na módní záležitost praktiko vanou bez pochopení vlastní podstaty a bez návaznosti na životní styl. "Poctivý
člen" může
vnímat jako urážku svého stylu, stane-li se
z ničeho nic. Jak již bylo
řečeno
někdo
jemu podobným tzv.
přes
noc,
v kapitole "Orientace na peníze", je vizuálno, ona povrchní stránka potřebnými finančními prostředky.
stylu, snadno dosažitelné pro jedince disponující
dostupnější.
dozajista rychlejší a z hlediska vynaložené energie i
"parazitovat" i jedinci, kteří se nezajímají o stylu vlastní "problémy". pochopitelné, že "poctivým členům"
může
Tímto
Vystačí
Taková cesta je
způsobem
mohou
si s převzetím fasády. Je
být proti mysli, že si "jejich styl" jiní kupují za peníze jako
pouhou módu, a tím jej degradují na něco snadno dostupného. Čím je styl více výdělečný pro výrobce a prodejce oblečení či doplňků, tím menší zbývá prostor
pro jeho prožívání ve smyslu životního stylu v zájmu praktikování pouze vizuální stránky. A vice versa: lze předpokládat, že
vyznavači
stylu, který nepodléhá módě, jenž není davově praktikován, není
zlatým dolem pro podnikatele, jej preferují z jistého být ovlivněno postoji jimi uznávaných názorových
přesvědčení,
vůdců
které není masové, které sice
avšak ne tlakem většinové
může
společnosti.
A třeba, když vidíš nějakého pohodáře, takového hippíka nebo dreadaře? "No, tak k tomu mám takový vyhraněný ten, že prostě mně se líbí dready, ale na někom, u koho je to autentické. Třeba nemám rád vždycky, když vidím nějakého nažehleného takového ňufínka s dreadama. Tak tímjako vždycky úplně takjako opovrhuji, protože si představím,jakjde, dá deset tisíc někde v nějakém kadeřnictví a... to se mi nehní. Mně se líbí dready na někom, kdo je fakt z ulice a kdo je fakt jako typ se psy a fakt vyrůstá úplně ze dna někde. Tak tam ty dready se mi líbí. No, nebo myšlením třeba prostě. Ale člověk, když si to udělá z ničeho nic, to mně přijde jako divné, no." A takové lidi, kteří nosí lebky, kdyžjsou módní a nosí maskáče, kdyžjsou módní a nosí růžovou, kdyžje módní, tak jak tohle to vnímáš? "Jako to zas spíš všeobecně tak nějak se mi nelíbí taková ta masovost. Spíš k tomu se tak stavím jako negativně. Ale říkám, u těch lidí, když je vidím tak, tak se jako spíš trošku se třeba někomu směji (smích). Říkám si, to je debil, ... ne, prostě jako ne. Takhle se navlíknout prostě, jako je to chudák, nemá vlastní názor, si třeba říkám, na jednu stranu. A na druhou stranu, když pak vidím někoho, u koho je to třeba autentické nebo nějak prostě, tak to neodsoudím hned. No. Ale takoví ti nafintění, když jako někdo fakt se tváří jak debílek... "
Lidé se zpravidla považují se za normální nebo by se
označili
nezařaditelné.
bodem nula, z něhož se vztahují k ostatním
jsem se ve více
případech
V pomyslném prostoru jiných
stylům
a skupinám. V
setkala s tím, že respondenti dokonce
průběhu
několikrát během
stylů
výzkumu
rozhovoru
zopakovali to, že jsou normální nebo nezařaditelní. " ... a já třeba, kdybych se měla někam zařadit, tak si myslím, že jsem takový střed. Prostě takový normální. Samozřejmě nenosila bych ty dlouhé šedivé sukně ani dready, ani nějaké vysloveně, ... Třeba maluji se, prostě snažím se chodit oblečená řekněme moderně nebo hezky, ale úplně tomu velkou váhu nepřikládám. " (. .. )
"Možná si toho nikdo ani nevšiml, jenom já jsem si myslela, že chodím v černé. Jinak si myslím, že jsem úplně naprostý takový střední proud, jako. "
71
(. .. )
A byla jsi někdy nějakým způsobem výstřední, i když ne do nějaké skupiny? "No, já si myslím, že tak úplně ne. ... No, já jsem si vždycky připadala tak nějak normální, že jdu s tím nějakým proudem středním prostě. " (... ) "No, tak já jsem ve třiceti letech měla tři malé děti, takže jsem se řadila do skupiny paní s kočárkem, s trvalou, v podstatě takový střední proud jakoby. No, a hlavně normální praktický styl, protože ty děti jurt byly určující ve všem, v těch třiceti. " "Já si myslím, že se moc neodlišuji. " A cizí lidé, jak by tě asi zařadili podle toho, jak vypadáš? "Já si myslím, že jsem mainstream na hraně alternativy, že já i ty barevné indické haleny nosím, těch mám několik. "
Lidé sami sebe zpravidla neradi Tedy až na Někteří
případy jedinců,
nějak označují,
pro
něž
a to s ještě
ceněna právě
je vysoce
respondenti sami sebe popsali jako
větší
nezařaditelné.
nelibostí, než s jakou
zjevná
příslušnost
řadí
k určité
ostatní.
skupině.
To jim ale nebrání v tom, mít
určitou
až detailní představu toho, jak jsou řazeni v očích ostatních. Člověk nechce být nějak nálepkován41 ani sebou, ani druhými.
Přiznané sebezařazení
definitivní a mohlo by jedince
stavět
víceméně vědomě, nějak působit,
určité
skupiny je dosti možná
do role nesvéprávného spíše než do role
vyslovit vlastní názor a obhájit si jej. Ale i chce,
do
přes
to, že jedinec
obecně
příliš ohraničující,
člověka,
nechce být
který umí
nějak označován,
a už tím sám někam směřuje aje podle toho posuzován.
"Já myslím, že mě nemůžeš nějak charakterizovat. Jakože já mám strašně rozporuplné zájmy, které spolu nesouvisí, a proto se stěží můžu vyjádřit, ... Fakt ono to zní jako strašný blábol a budeš si myslet, že jsem strašně namyšlená a pitomá, ale mě nejvíc charakterizuje to, že mám ráda lidi, protože já jediné, co dělám celý život, že dělám neustále oslavy a dávám dárky a vařím večeři a tak. " Ty jsi říkala, že jsi nezařaditelná. Jak by tě vnímali ostatní lidi? "Jiní lidé by mě vnímali jednoznačně alternativně, si myslím. " Jakože jsi alternativní člověk? "Jak jsem ň'kala ty skupiny já, tak si myslím, že pro ostatní lidi patřím mezi alternativní. Barevnou a neotrhanou. " "Nemůžu říct podle
hudby, co je můj styl. "
(... )
"No, právě že já si o sobě myslím, že jsem člověk ne ani, že bych o sebe nepečovala, ani žádná kikina, žejsem takový normální člověk, nejlíp se cítím v riflích a nějakém triku. (... )
A když si představíš, že tě někdo vůbec nezná. Jak myslíš, že by tě úplně cizí člověk ohodnotil? Co myslíš, že by si o tobě asi tak myslel? "Jako povrchně? Já si myslím, že to takhle nikdo neřeší, ale kdyby (... ), tak by si třeba řekl, že nejsem ani úplně obyčejná, ale ani úplně nějaká, to, ..., že jsem takový střed, že o sebe pečuji, ale ne přehnaně. Že si vezmu triko, rifle, ale ne rifle, blůzu nebo, já nevím, noční košili. Že prostě tak nějak normálka." (... )
"No. Mě normálně berou takovou, jaká jsem, i kdyžjsemjakoby bez stylu. Mě třeba opravdu.... Já nechci o sobě tvrdit, že jsem normální, protože to nikdo neví, co je normální, ale já si opravdu přijdu, že jsem taková normální, že si nikdo o mně nemůže říct, že jsem výstřední. Ani si nikdo nemůže říct, že jsem prostě, jak jsem říkala, že o sebe třeba nepečuji. Prostě mně přijde, že tak nějak jakoby s mírou. " Labelling - (z angl. label = nálepka) - ústřední pojem tzv. etiketizační teorie, což je koncepce rozpracovaná v rámci psychologie a sociologie deviantmno chování. (... ) Tento označovací, nálepkovací, etiketizační akt je pro sociologické posuzování určitého chování jako deviantmno podstatnější než samo porušení normy. (Velký sociologický slovník. Praha, Karolinum 1996, s.558) Teorie labellingu poukazuje na to, že samotné označení někoho určitou nálepkou nemusí být reálně opodstatněné. To, že je někdo zloděj, neznamená, že za něj bude pokládán. A nekrást ještě neznamená, že nebudeme za zloděje považováni. 41
72
Někteří
respondenti se
vyjadřovali
slovy: "jsem bez stylu" ve smyslu, že se
Styl je často chápán jako jistá kvalita, kterou se jedinec vymezuje radikálnějšího, výraznějšího,
kde každý jedinec má vymezené kategorii bez stylu" lidé s většinovou
či
svůj
než je pomyslný
společností.
společenský průměr
že netouží
skupině.
patřit
do
do
nějaké
(oproti psychologickému chápání, příslušnost
k určité
Tedy prohlášením typu "jsem normální" nějaké
Zatímco slova "jsem
skupiny, nebo snad spíše to, že se
nezařaditelný"
skupiny.
jiným lidem, cosi vyhraněného,
individuální styl). Styl bývá chápán jako
snad sociální
vyjadřují,
vůči
neřadí
budou
vizuálně či
"jsem
ztotožňují
pravděpodobně patřit
jedinci-
indi vidualistovi. Ze sociologického pojetí normality42 vyplývá, že být "normální" je funkční, jelikož jedinci usnadňuje soužití s ostatními lidmi ve
společnosti. Rovněž,
že normalita je spojena s přijetím
společenských
hodnot a norem. V neposlední řadě má normalita statistický význam, jelikož se jedná o jistý průměrný způsob
existence charakteristický pro tu kterou kulturu.
Odpověď
na otázku, co je lidmi považováno za normální, vystihuje následující ukázka
rozhovoru. Když jsou radikální.
že
názorově
"normální lidé", tak je to ve smyslu, že jejich názory nejsou
se chovají jako většina společnosti. Když hovoří o "normálním oblečení", je to rovněž
takové, které je ve znamená být
zmiňováni
společnosti běžné.
nevýstřední
a
současně
čeho
Normální je to, od ne nedbalý, tedy ne
se nenormální liší. Normální tedy
výstřední
v jakémkoli
směru.
Normální je
neutrální, nespeciální. Normální je se nikam neřadit. Normální = nevyčnívající.
Jaké máš koníčky? " Já nevím, asi tak normálně, co dělají všichni ostatní, ... " ( .. )
A vybavíš si nějaké další kategorie? " Tak ti, co poslouchají disko .. " A ti vypadajíjak? "Ti jsou tak asi normální, to jsou ti, co se k
ničemu neřadí,
tak ... a chodí na diskotéky, no. "
( .. )
A jak se k tomu staví ve škole? "Tak já do školy moc nechodím tak výstředně oblékaný. Já chodím myslím, že by to nebrali moc. "
normálně kvůli učitelům,
protože si
(... )
"Ono to je lepší, protože na těch koncertech se tancuje pogo, tam všichni lítají. Aono to potom bolí, když ti někdo těma gládama skočí na ty normální boty.. " A na tom koncertě, jak jsi říkal, že se tam poguje... , tak ti lidé jsou nějací hrubí? "To jsou normální lidi. ... To je sranda, no. ... Není to účelně agresivní. Je to třeba nebezpečné, ale není to účel."
"Hudbu můžu všechnu kromě hip hopu, hudba právě, ... já jsem člověk, který neodsuzuje lidi podle toho, co poslouchají za hudbu. Nebo můžu se scházet úplně se všemi, můžu jít na diskotéku, můžu jít na koncert na rock, na punk, všechno ... mě to nevadí. "
Normalita - v sociologii vystupuje především jako protiklad anomie, jako stav, kdy jednotlivci, skupiny či celá respektují ustavené systémy hodnot a norem. (... ) I když se různé kultury ve svém pojetí normálního a nenormálnľho nejednou výrazně liší, žádná z nich nebývá ochotna tolerovat výraznější odchylky od svého vlastního standardu. V tomto smyslu se k sobě přibližuje statistický, funkční a normativní význam normality. (Velký sociologický slovník. Praha, Karolinum 1996, s. 696.) 42
společnost přiměřeně
73
(. .. )
"Jinak mám kamarády ze všech skupin lidí a nikdo mi nepřijde, ... Ale pak v těch radikálních formách už mi to vadí. " Vy, jak jste řekl, jste konzervativní, máte tedy negativní postoj k lidem, co nejsou? "Ne, já tohle skoro neřeším, já si myslím, ať si každý dělá, co chce. Když to nikomu neubližuje... , to je takový to, "žij a nech žít". Téměř
Víceméně
všichni respondenti se hlásili k
jsem neshledala
zmíněný otevřený
předsudky,
postoj kjiným
otevřenému
vůči kontaktům
postoji
s jedinci jiných
stylů.
přes
které by jim bránily s jinými lidmi komunikovat. I
stylům
(více viz. podkapitola "Otázka vztahu k
ale mívají za
přátele
jedincům stylově
osoby podobného
vzezření
vzdáleným "). Uvádím pro
a
zájmů.
příklad
dosti
krajní případ: A jak jsi říkala ty jiné skupiny, máš Z nich nějaké kamarády? "Ne, nemám, vůbec. Já mám kamarády jenom ve svém okruhu, stylu a chování, myšlení, názorů a všeho možného, zájmů, zálib. " A třeba nějaké ty hippíky aspoň znáš osobně? "Jako osobně, ... tak spíš podle vidění jenom, ale tím to hasne." A nevíš tedy, jaké mají názory? "Absolutně nevím, protože to ne7jišťuji, jaké mají názory. Oni mají prostě svůj styl, svoji partičku a já mám svoji. "
Při
rozhovorech
jedincům, kteří
samých okolí.
hodně
jsou
zaznělo
v různých
obměnách,
příliš názorově vyhraněni
že odstup a spíše negativní postoj mají lidé
(tedy ne
nutně
odlišní, jsou tedy nepochopitelní; a k jedincům,
Rovněž důvěru
vizáží); také k kteří
ze strany tzv. poctivých
členů
kteří
jsou od jich
se chovají bezohledně ke svému
nebudí lidé, jejichž vizuální stránka není sama o
s posměchem jsou posuzováni jedinci,
těm, kteří
vůči
sobě
homogenní, a spíše
nedokáží pro svou fasádu nalézt argumenty. Také
není dobře přijímáno, když
někdo přejímá
pouze vizuální stránku jejich
stylu. Zmíněný
neústupní, mají
problém s radikálními skupinami tkví dost možná v tom, že jejich neměnné vyhraněné představy
odlišnými jedinci tedy lidé
zřejmě
o
světě.
nemají problém
členové
Odtud vyplývá, že s výrazně kvůli
jsou
vzhledově
onomu vzhledu, ale spíše
kvůli
nekompromisním názorům, které bývají radikálním vzhledem doprovázeny. Ale
samozřejmě
to, že by s sebou
pravidlo. Nalezneme i
výstřední
názorově nevyhraněné
už záležitostí toho, nakolik jsou lidé
dobří
vizáž
nutně přinášela
i s výstřední názory není žádné
jedince s velkomluvným
oblečením.
Jejich posouzení je
v odhadu, zda podsouvají radikální formu názorovou
radikální formě vizuální. Jeto otázka předsudků, povrchnosti a osobních zkušeností. " Jo, určitě by to mohli být hezcí lidé, ale tohle je úplně nejextrémnější stylizace, se kterou jsem se setkal, a to je mi nepřijemné. Mně právě je mi líto, že taková mladá hezká holka musí se sebou udělat tohle, aby si připadala asi dobře. Protože proč to dělají? Buďto chtějí zapadnout do nějaké skupiny svých vrstevníků ... " (. .. )
74
"Když oni to jsou tak mladí IMé, že nemám pocit, že by o tom dokázali smýšlet víc do hloubky. Když se je na to někdo zeptá, proč to dělají, tak oni řeknou, že se jim to boí. Že to je prostě boží. Ale co za tím .... , co tím vyjadřují nebo co za tím schovávají. " "Tak jako asi se mně moc nelíbí takoví ti radikální pankáči a radikální nacisti. To nemám ráda, kdyžje to potom radikální. .. " A to ti vadí názorem? "Názorem no. No, možná i ti pankáči třeba i tím oblékáním. Je to pro mě nepochopitelné. Mně to přijde ošklivé, ale ne z hlediska módního, že bych si řekla, ježiš, to je jak strašák, to není moderní. Spíš jako se mi to opravdu nelíbí. Jinak mám kamarády ze všech skupin IMí a nikdo mi nepřijde, ... ale pak v těch radikálních formách už mi to vadí." Ale radikální názorově? "No, no, no... ale tak ono to částečně souvisí i s tím stylem. Ale ne, že bych někoho odsoudila, to ne ten má křiváka, je to metalista, tak to je debil, to ne. " (... )
"Když vezmu zase ty pankáče, tak mně to přijde divné. To oblékání se mi nelíbí Z nějakého estetického... pro mě. Já to neberu podle nějakého měřítka. No, prostě mně se to tak nějak nelíbí. No, a pak třeba zase nějací ti kluci, takoví chlapečci nagelovaní, opálení, tak to mně taky vadí, protože to je přehnané. To není normální." (. .. ) "No, protože mně to přijde takové zbytečné. .. Co mně na tom vadí nebo tak? Tak tohle je fakt, že není názorové, že jo, protože to jsou lidi... znám metrosexuála, který poslouchá rap, znám i metrosexuála, který je hiphopper a takhle. Řekla bych, že k tomu mají sklon spíš ti hiphoppeři, protože to je o tom vypadat bohatý, vypadat právě hezky a takhle ... " (. ..) "Ale ti metrosexuálové, tak mně to přijde takové divné, proti přírodě, aby prostě kluci o sebe přehnaně pečovali. "
Všichni respondenti prezentovali Přesto
však byli
jednotlivců.
výběr věcí
vzhledově různorodí.
Pro každého je
nejlepším příkladem. Pro lidi,
Rozdílnost výsledku volby je
nejpraktičtější kteří
pro svou vizuální sebeprezentaci jako praktický. zapříčiněna
odlišnou praxí
to, co se vztahuje kjeho osobité praxi. Obuv je toho
chodí do terénu, jsou praktické kožené pohorky; pro ty,
po městě na kole, botasky; pro osoby, které pracují v kanceláři,
lodičky.
kteří jezdí
- Praktické v každém případě,
avšak vždy s ohledem na každodenní praxi konkrétního jedince. Jak
výstižně
demonstrují následující ukázky
rozhovorů,
praktická
může
být
věc
vzhledem
k prostředí, kde se jedinec pohybuje, k životnímu stylu, jaký vede, vzhledem k převažující
činnosti,
kterou vykonává, ale i praktická, jakožto minimální prostředek k žití. A ty, třeba když si něco kupuješ na sebe, tak přemýšlíš o tom, jak budou lidé reagovat? "Ne, jednak si toho kupuji na sebe strašně málo, a když už, tak mi jde jenom o to, jak to bude fungovat umě."
A když si kupuješ boty, tak si kupuješ ty nejpraktičtější nebo to má nějaký, ... "Nikdy žádný, jenom nejpraktičtiijší." Takže sportovní botasky? "Ne, boty kožené do terénu. Pohory nebo... " " V tom mně vlastně nic jiného nezbývá než takhle zatím být takhle prakticky založená. "
Tato ukázka je
výpovědí
typicky sportovního typu osoby, pro níž je
praktičnost
více nutností
než vyjádřením osobních preferencí. Praktičnost
bývá
často podřízena
o praktičnosti, protože i estetická stránka
tomu, co se jedinci líbí. I v tom ohledu lze věci
je tím
uzpůsobena
co
největší
hovořit
libosti, a tedy i pohodlí
respondenta.
75
" ... měljsem takový šílený kabát. Dnesjako už chodímfešácky oblečený, ale tenkrát jsem měl ... Jájsem na to úplně kašlal. Půjčený nebyl, ale byl někde Z bazaru asi za pět korun, z nějaké burzy, Z takových nevyzvednutých věcí z nádraží. To jsem tenkrát oprášil Vždycky na zimu jsem si koupil nějaký kabát za pět korun, a v tom jsem pak chodil celou zimu. " A to taky nemělo nic ostatním dokazovat, ... ? "Ne, vůbec, aby mně nebyla zima, čistě praktická záležitost. " (. .. )
"Na prvním místě je ta praktičnost. Jdu si něco koupit a... : "máme jenom... " - a teď řekne nějakou barvu. A já říkám" barva je jedno ". Důležitá je pohodlnost nebo praktičnost nebo funkčnost, podle toho, co kupuji." (. .. )
"Lennonky to je hodně i praktická věc. Fousy ... jednou za půl roku se oholím. Je to praktické, já jsem líný se holit, takže fousy mám, protože je to čistě praktické, protože jsem líný se holit, vlasy v podstatě taky. Lennonky mně prostě vyhovují na nose, jáje skoro necítím. Jáje taky nosím přes dvacet let a jsem na to zvyklý. Čtvrt století, víc ještě... "
konečně
A
poslední aspekt, v němž si jsou i velice rozdílní lidé podobní: když
hovoří
o posuzování ostatních lidí na základě dojmu z jejich fasády, zpravidla se za to haní. Ve
většině případů rozhovorů
podle vzhledu nebo že to
dělají,
jsem se setkala z tvrzením
ale haní se za to. Možnosti jsou následující:
jiné lidi podle toho, jak vypadají, nebo to přiznat,
nebo tak
činí vědomě
základě
druhých na
nebo tomuto svému
dělají podvědomě
a stydí se za to. Velice málo
a
počínání přisuzují
nevědí
o tom,
respondentů
fasády. A i ti zpravidla tvrdili, že by to
se
dělat neměli,
že neposuzují druhé
buď či
opravdu neposuzují
to
dělají
přihlásilo
a
nechtějí
to
k posuzování
že se za to nemají rádi
negativní hodnocení. Takové posuzování bývá hodnoceno jako
povrchní, tudíž špatné. Z výpovědí k jiným tématům je ale větší či
respondentů,
zřejmé,
že mnoho lidí se takových
soudů
menší měrou běžně dopouští.
Lidé
obecně chtějí někam patřit či
si
alespoň
získat
přízeň
jistých osob
či
skupin. To se
neobejde bez toho, aby sami svým vzhledem nedávali najevo sounáležitost a s referenčními skupinami a přizpůsobujeme právě
že bychom
někoho
O tom, jakým
být podle svého vzhledu posuzováni a
tomu, že podle
něj
souzeni budeme.
Přesto
spřízněnost
řazeni... Svůj
neradi
vzhled
přiznáváme,
takto posuzovali.
způsobem
jedinci
zejména blízkých osob a předchozích
nechtěli
často
přizpůsobují svůj
očekáváním,
vzhled
vnějšímu
posuzování, reakcím
společnosti
která si vyžaduje ta která situace, jsem již pojednala
kapitolách.
"Jsem hodně kritický. Vrážím to do kategorií,
určitě.
Jájsem hajzl..."
(. ..)
"Já nevím kategorie, když ono to také není jenom o penězích, to je taky blbost. Můj názor je: 80% lidí se neumí ustrojit, 10 % jakž takž a 10% ví která bije, ale fakt 80% průser. " A sám pro sebe lidi takhle hodnotíte? "Já jsem tímhle trošku asi zdeformovaný tím, že jsme v těch hadrech. Ale určitě, když vidím, ne, že bych snad nad tím člověkem ohrnoval, ... i když kolikrát si Nkám: holka, holka,jakjsi na to přišla, nebo: kde jsi tohle vyhrábla. " A když jedeš třeba metrem,
zařazuješ si
lidi? Probleskne ti hlavou, to je
skejťák?
76
"Jo. "
Nestydíš se za to? Některým lidem se nechce říkat, že kategorizují druhé... "Ne, mm, mm. (zápor)" A máš nějaké kategorie, které bys pojmenovala? "Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Nepojmenováváš si to, u těch lidí určitě něco cítíš, ...prostě si o nich niijakým :způsobem vyvoláš niijakou představu, ale určitě si to nepojmenovávám. " Ty sama, když třeba jedeš metrem, si řadíš lidi do těch kategorií? "Hm, bohužel jo, no. Strašně se za to nesnáším, ale dělám to. " (. ..)
"Alternativní tam by se dala dát ještě ta barevná verze a černá verze. To je asi nejtypičtější rozlišení. A pak ještě v rámci těch dvou verzí se dá rozdělit na vlastnoruční, koupené a roztrhané. To jsou takové tři hlavní proudy, myslím. " často při
Respondenti nejbližší
směrem
vzdálenějším.
ke
stylů začali
"u sebe", tedy od kategorie jim
často různé vzdálenější
kategorie od sebe neodlišovali,
pojmenovávání kategorií Také
spojovali je pod jedno označení, nedokázali pojmenovat nebo si na ně vzpomenout. Naproti tomu styly jim bližší dokázali i jemněji odstínit v jejich dalším dělení. "Jo, ale tyhle lidi odsuzuji nebo "odsuzuji", ... mně to může být fuk, jo, ale těmhle lidem se prostě smiiji, že prostě oni... to je fakt hra, to je prostě. Ti tady nemají žádný důvod, to je prostě jen ten komerční vliv, protože oni se neumí, jakoby nechtěli poslouchat disko nebo .... nějaký tunning nebo dělat takovéhle, nějaké hospodské lidi. Takjako mně ti lidé nevadí, ale prostě úplně, kdyžje vidím, tak vím, co si o nich myslím, a že může tam být pár chytrých... "
Nejvíce negativních hodnocení se dostalo o styl jedinců,
kteří
čepice
těžké řetězy
střídmějších příznivců
a nejlépe zlaté
aniž by se
nutně ztotožňovali
za povrchní. Byli
často kteří
nadiktuje. Jedinci, světlo
Jedná se
či
pozlacené ozdoby
přezka
nejrůznějších druhů
- pozlacené
opasku, ... Nelibost, kterou vzbuzují u jiných lidí,
stylu stejného, je zapříčiněna tím, že se nadměrně zabývají svou fasádou,
prostřednictvím,
demonstrují jejím
hopperům.
s rovným kšiltem, volných kalhot s rozkrokem nošeným u kolen. Jejich
boty, zlatá magnetofonová kazeta jakožto ale i u
posuzování v rozhovorech hip
poslouchají hudební styl hip hop. Specifický je rovněž jejich styl oblékání: poznají
se podle baseballové atributy jsou také
při
že jsou bohatí, a
maximálně přejímají
i s odpovídajícím životním
popisováni jako atrapy, které na sebe
způsobem. navěsí
vizuální stránku stylu,
Jejich styl bývá pokládán
cokoli, co jim jejich drahá móda
daný styl, na rozdíl od nich, opravdu žijí, v nich vidí ty,
na jejich životní styl. To proto, že jej
určitým způsobem
kteří
nedělají
degradují a
tím, že dávají okázale na odiv zejména vizuální stránku stylu, ale nadto
ještě
vrhají špatné
mu dobré jméno
maximalizovanou,
dovedenou ad absurdum do komerční roviny povrchní módy. Životní styl přetvářejí na módu. "Se mi nelíbí styl té hudby a hlavně, že oni si hrají na nějaké frajírky a takhle. Že si myslí, že jsou nejlepší a že ostatní jsou prostě nic. Hlavně ti hoppeři to dávají docela i najevo. " Důvodů
povrchní
neoblíbenosti hip přístup
demonstrace
hopperů může
být i více. Z hlediska pn1mzných jedinců je to již
k vlastnímu stylu, ze strany ostatní
peněz
a toho, jak je jejich styl
výjimečný,
společnosti
jak jsou
je to
dobří,
přezíravost
zmíněný
a okázalá
lepší než ostatní. Dalším
77
z možných
důvodů
by mohlo být i jejich pozitivní vztahování se k Americe, odkud styl pochází.
Bohužel ale nemám dostatek materiálů k podpoření této domněnky.
,,10, jasně, takže jedno je á la manželka podnikatele, druhé by byl klasicky sportovní člověk. Podnikatel a manželka podnikatele, to jsou
úplně různé věci.
A to se kluk může oblékat klidně už od dvaceti. Znám
i takové. Pak teda typicky sportovní člověk, pak člověk, co je na hraně mezi sportem a módou, pak typicky módní a alternativní. "
Většina respondentů začínala příbuznější
Také
vyjmenovávání
stylové kategorie dovedli i
různých
typů
vizuálních
jemněji podrozdělit
od
sobě
narozdíl od
blízkých kategorií. vzdálenějších typů,
z nichž si na mnohé často ani nemohli vzpomenout. Během rozhovorů zaznělo
od respondentů mnoho
označení stylů
a vzhledových skupin. Jejich přehled
zde je řazen podle abecedy:
dámičky,
Alternativci, bárbínky, black metalisti, gothici, hippíci, intelektuálové,
inťouši,
depešáci, diplomati, disko,
metalisti, metrononi,
nesympatičtí,
normální,
skejťáci,
skinheadi,
pankáči,
sportovní,
volnomyšlenkáři, výstřední,
Různá označení
mnohdy
Uvádím proto zúžený
kravaťáci,
manažeři, máničky,
manželky
subjektivní
představy
prostřednictvím
o
podnikatelé, technaři,
mezi sportem a módou, narcisti,
pohodáři, přírodní, rappeři, rockeři,
typicky
módní,
obdobný typ sebeprezentace,
stylových skupin spolu s citacemi
zmíněných
vzhledových
metrosexuálové,
typicky
sportovní,
satanisti, umělci,
vyzývaví, zajímaví.
vyjadřovala
přehled
frikulíni,
klasicky módní, kikiny, kolinové - cool a in,
krišny, leklé ryby, lidé, co poslouchají Petra Muka, luxusové, podnikatelů,
dreadaři,
atributů,
některá
respondentů
typech. Jednotlivé styly byly ale i
"příslušnými"
byla až
příliš
specifická.
dokreslujícími jejich
často
popisovány nejen
charakterovými vlastnostmi
či
dokonce
stylem života a zájmy, s nimiž se daný vzhledový typ pojí: "" Normální "No, tak jako těch nejvíc jsou takoví ti normál, takoví ti prostě normál jakoby. Normál to je slovo. Tak budu říkat ty, které označím, a zbytek jsou ti, kteří se tam nehodí."
"
Dámičky
hrozně
stupidní
a kravaťáci
" ...podnikatelé, manažeři, dámičky v kostýmku. " A
čím
se rozpozná takový kravaťák? kravatou (smích), ... většinou gelem na vlasy,
"Třeba
řekl
bych. "
78
" ... nebo takové ty dámičky, taková ta
růžová,
kabelková, tak ty jsou prostě zas úplně někde jinde. "
"Tak manželka podnikatele je taková á La Ruska, ale ještě trošku má přeci jenom vkus. " A je pro ni charakteristické... ? "Že má drahé věci, které musí být vidět, že jsou drahé. Ale přitom má dost podobný styl jako to, co jsem říkala, že je mezi sportem a módou. " A obléká se, jakože má vkus a nebo že je to prostě módní záležitost? "Já si myslím, že má vkus, protože ona má spoustu časopisů, které ji ten vkus naučí. " Takže je to ta móda, co frčí zrovna? "Ale je to ta dražší móda, co frčí, protože přeci jenom, naštěstí máme možnosti si kupovat i levnější věci. " "Klasicky módní, to jsou, ... tam se to právě těžko dá říct, protože tam jsou ještě takové ty starší, které chodí vyloženě jenom v těch kostýmkách. "
.•.•. Kikiny,metrosexuálové a frikulíni " ... 0
sebe strašně dbají, opak mě, i ty kecy... "
"A pak jsou takoví přesně ti metrononi, kteří prostě chodí na nějaké párty vygelovaní, hadry C&A všichni. Ti jsou fakt všichni jeden jak druhý. Z těch taky nemůžu, fakt jako. Když vidím ty týpky, tak to je hrozné. " "Takoví ti chlapi narcisti, takoví ti lidé, kteří vyloženě vzhlíží sami k nesnáším, kteří vyloženě se od A do Z celí oholí a nagelují. "
sobě někde
v zrcadle, takové chlapy
"No, a pak jsou zas takové ty kikiny, (. .. ), ale prostě kikinský styl v oblečení mi tak hrozný nepřijde. Dobře, mají růžové věci, nalakované nehty, prostě jsou načesané, namalované, ale jako prostě v podstatě jsou to upravené ženské. " " ... jeden spolubydlící je tak trochu frikulín, ... "(. .. ) " ... upnutá trička, pod kterými se rýsují svaly z posilovny a pastelové barvy... nemám tušení, takhle chodí on občas oblečený. Tričko s límečkem má taky, ale to je zase jeho oblíbené, možná že v tom taky... on si kupuje nové kalhoty a nová trička s límečkem, ale jestli si je kupuje, protože jsou zrovna v módě nebo protože se mu líbL ?"
'" A1ternativci, krišny,
volnomyšlenkáři
"Poslední skupinu jsem teď viděl na festivalu. To byli alternativci, možná mnou tak zvaní. Prostě jiní než ostatní, a byli všichni stejnějiní. Všichni měli indické haleny, batikované kalhoty a na nohou korálky nebo něco takového. " A ten pojem "alternativci", to sis vymyslel? "No, jo, to jsem si vytvořil.... "Takové ty krišny, víš co, ... Je to hezké, někomu to sluší, ale mně to nesedí. Jsou to prostě přírodní materiály, to batika, ať je to dlouhé, takové rozevláté, za každou cenu je to volné. (. .. ) To jsou takoví volnomyšlenkáři, takoví lidé. Dítě vezme na záda do takového vaku. Je to hezké, já říkám, takoví lidé jsou supr, takoví pohodáři většinou. " ať je
"Pak znám tyhle ty lidi, co poslouchají skáčko, a takové -
prostě ty
hippíky jakoby. "
"No, tak určitě jsou takoví ti, co nosí dready a opravdu přírodní, to jsou takové ty dlouhé šedivé sukně, takové ty haleny. "
.•.•.
Skejťáci
nějaké
a rappeři
" Tak v podstatě můžeš mít ty skejťáky, rappery a tohle všechno dohromady. " "Skejťák má kalhoty spuštěné ke kolenům, mikinu s kapucou a batůžek malý, do kterého se dá schovat skejt. Ale tohle je hodně zjednodušování. "
" ... takový ten mladistvý skejtový styl. "
79
. . •. Metalisté a gothic people " ... vidím takové ty gothiky příšerné, ... " " To jsou takoví, co chodí jenom v černém, mají černé i vlasy, občas pár červených proužků, furt brečí nebo se alespoň tváří smutně, mají všude piercing, všude tetování. A vlastně fungují jenom přes internet, přes nějaké nicky nebo nějaké hry. Chodí po největších pajzlech a v noci se přemisťují po městě a mají většinou spoustu řetězů a pokud možno okované kabelky, protože jsou to holky. (. .. ) Já myslím, že ti se dají zařadit mezi už trošku psychicky nemocné, protože oni většinou trpí nějakými věcmi, protože si jich lidé nevšímají, tak se snaží být tak moc alternativní, až si jich jako všimneš. " (. .. )
"Gotik je jednoznačně největší styl. Z těch, co jsem je vyjmenovala, je to jediné, co se dá nazvat, podle mě. stylem. " "Pak jsou rozhodně takoví ti gothic, takový ten metal! a tohle, kteří se dají dost poznat.(. .. ) Já nevím, jáje třeba mezi sebou nerozeznám, kdo je co. (. .. ) Ale ti gothic, to je takové to podobné, takové ty dlouhé hávy ošklivé. Nebo ošklivé, někdy je to pěkné, spíš jak ty se holky pak hnusně zmastí. " "Tak znám metalisty, rockery, ... tojsou tak nějak, já bych to asi dala dojedné skupiny. No, můžeme to (. .. ) ... znám i nějaké black metalisty opravdu tvrdé, jako kteříjsou úplně..., satanisty..., gothiky znám taky. " rozdělit.
"Gothici no, hm (s úsměvem), ti jsou príma. Většinou jsou to hrozně hubené holky, které mají na černo nabarvené vlasy, nějaký piercing, náramky s cvočkama, pokované, vysoké boty - gladiátory se jim říká moŽná.(. .. ), vysoké šněrovací boty, krátkou sukýnku, občas síťované punčocháče a hrozně mladý holčičí hlásek, který se snaží drsnými slovy nějak upozornit." (. .. ) "Jo, určitě by to mohli být hezcí lidé, ale tohleje úplně nejextrémnější stylizace, se kterou jsem se setkal, a to je mi nepříjemné. Mně právě je mi líto, že taková mladá hezká holka musí se sebou udělat tohle, aby si připadala asi dobře, protože proč to dělají?" (. .. )
A jakým stylem se to liší od metalistů? ,,(smích) Goticijsou, podle mě, úplně černí. Na nich jsem neviděl jinou barvu než černou. Červenou občas, si dali do vlasů takový prouŽeček. Metalista si, podle mě, i jeansové kalhoty vezme, není podle mě tak vyhraněný. Metalistijsou podle mně celkem v pohodě... blbost, já nevím, s žádným pořádným metalistou jsem se nikdy nesetkal. " A co je to "pořádný" metalista? "Já nevím, společenský stereotyp. Že by měl být pořád opilý, měl by všem nadávat, křičet, myslet si, že nic nemá cenu, to už pak vede k nihilismu a to už, si myslím, že jsou ti gothici. " A jak se pozná takový metalista? "No, většinou mají dlouhé vlasy a jinak to oblékání je hodně podobné (jako gothici), bych řekl. " A viděl jsi někdy, nebo znáš, nějakého z gothic people? "No, jednoho kluka jsem viděl." (. .. ) "Byl černě oblečený, růžovou kravatu, myslím tetování že měl, hodně piercingů a tady byl na rukách pořezaný. ... No, kolik mu mohlo být, kolem dvaceti. Jo a ještě se malují, na obličeji nějak, myslím. Že mají většinou bt1e namalované a černé stíny potom mají. " (. .. )
"No, já to moc nechápu taky, nevím, co to má za smysl. "
mně
to přijde takové divné. Jájenom, co jsem slyšel, tak oni se řežou do ruky,
. •. . Sportovní " Tak to jsou takové, co úplně na to kašlou, prostě myslí úplně jiným stylem. Které myslí tím, že to chtějí hlavně pohodlné, a většinou sportují tolik, tolik hodin za den, že nemají ani čas se převlékat do něčeho jiného. A cítily by se blbě na podpatcích nebo v tom neumí chodit, když si vezmou sukni, takje to divné, protože tam vykukují ta vypracovaná lýtka, která se k té sukni nehodí. " (. .. ) "Tam, si myslím, že je to úplně jedno, kolik mají peněz, protože tam jde o ten sport, že jo. "
. . . Pankáči " Teďka před sebou vidím pankáče, takové kohouty. "
80
"Spíš ten punk se dá rozeznat, to jsou takoví ti... Pankáči se dají vždycky rozeznat. " "Tak podle té hudby ještě pankáče a podobně. Ti mají takové ty svoje extra docela. " "Pak jsou takoví ti pankáči, a takovéhle věci. " 0:'
kteří sice
účesy
a podobně a jsou nápadní
mají třeba taky dready, ale jsou celí v černém, mají všude špendlíky
Skinheadi
"Třeba
i ti blbí skinheadi. To je v podstatě móda. To je taky něco, co každý si jich všimne. A je to pěkný humus. "
, Inťouši, intelektuálové "Tak ti inťouši, ti se poznají taky podle toho, ti kluci, ti mají takový určitý... jako i vypadají. Protože mají brýle a jsou nakrátko ostříhaní a mají takové fousy, takový nízký ten... A takový vážný pohled, a s tím si čtou nějaké ty noviny."
Na postojů,
základě
které o
uvedených definic jednotlivých stylových
sobě
sdělili
sami respondenti (tabulka
které ilustrují možné souvislosti mezi jednotlivými
Mnohé
z následně
uvedených
hypotéz,
by
typů
č.
proměnnými
bylo
a také
při zohlednění
kombinací
2), jsem vypracovala osm
grafů,
vztahujícími se k životnímu stylu.
vhodné
verifikovat
prostřednictvím
kvantitativmno výzkumu.
Tabulka č. 2: Tabulka zastoupení jednotlivých specnIk u respondentů kreativita
móda O O
++ (sleduji trendy) + (móda v mém kruhu) O O ++ (módou žiji) + (módu sleduji) + (móda sleduje mě) + (mám přehled) + (asi určitě,trochu jo) O
Při
+ pasivně ++ aktivní
+ ++ O ++ aktivní O ++aktivní
ekologie ++ ++ O ++
pořádek
-
-
--
++ O
++
+ + +
+ O
O O
++ -O --
+
+
++
++
++
O
-
+
+
++
+
O
-
+
-
? ?
+ +
++ O
+
+
peníze O
např.
pohlaví
věk
--
M M M M M M Z Z Z Z Z Z
27 46 45 26 19 29 24 31 44 19 24 25
+
++
analýze dat se ukázalo několik os, podle nichž lze jedince rozdělit.
více, jak ukazuje
změna
graf vztahu orientace na peníze a ekologického
Některé
cítění
z nich diferencují
(graf č. 1),
některé
mají
nižší diferenciační schopnost (viz příloha: grafy Č. 4 - 6).
81
Graf Č. 1: ne ekologie
luxusové a fifinky, manželky podnikatelů módně
narcisti sportovní
náckové, skinheadi
metrononí, bárbínky kikíny cool-inové. frikulíni podnikatelé, manažeři, dámičky v kostýmku kravaťáci.
diplomati hiphoppen, rappeři
skejťáci
klasicky sportovn í ro
keři
bez ód ,metallisté bez kusu
ne orientace na peníze
orientace na peníze
gotici satanistí
dreadaři
hipíci,
máničky
technaři
folkaři
krišny
pankáči
intelektuálové altemativci, přírodní lidé, volnomyšlenkáři
ekologie
Vztah ekologického
cítění
jedince a jeho orientace na peníze je podle mých
závěrů
velmi
těsný.43 Lze odhadovat, že jedinec, který peníze má nebo alespoň demonstruje, že je má, projeví pravděpodobně
menší vztah k ekologii než
s výrazným ekologickým nepřikládají
velkou
zaměřením
důležitost.
člověk,
bývají z
pro
něhož
peníze nemají takový význam. Jedinci
řad těch, kteří
nemají
přístup
penězům či
k
jim
Vztahování se k penězům tedy souvisí spíše s negativním vztahem
k ekologii a s módním oblékáním, případně s možností oblékat se jakýmkoli stylem. Domněnka, že kreativita souvisí se vztahem k penězům, se jeví být správnou. Pravděpodobně
nebo toto
se jedná o dosti silnou souvislost. Lidé,
alespoň
demonstrují, nebývají ve své
Avšak spíše nebudou mít tendenci
něco
sami
kteří
kreativitě
disponují
většími finančními prostředky
aktivní. To jim nebrání
aktivně vytvářet.
44
originálně
myslet.
Mohou ale existovat i výjimky, kterým
peníze neznemožní jejich aktivní kreativní přístup. Výrazně
souvisí i přístup a vztah k penězům s masovostí, tedy s tendencí podléhat vlivu masy
a snahou být její součástí. 45 viz. graf Č. 1 viz. graf Č. 1 v poloze 45 viz. graf Č. 2 v přI10ze 43
44
82
Jak je patrné z grafu
č.
2, jedinci se
a "vztah ke sportu". Pro srovnání
výrazně
výsledků,
diferencují i na osách "orientace na peníze"
ke kterým jsem došla na
základě
dat z vlastního
kvalitativního výzkumu, uvádím graf z kvalitativního výzkumu Europian Youth, který provedl v letech 2003 - 2004 Millward Brown na evropské populaci ve je pro
českou
pod
označením
opačnou
"orientace na peníze".
výzkum Europian Youth došel,
18 - 25 let (graf č. 3). Daný graf
upozornit, že osa "nemají peníze
orientaci, než je tomu ve všech grafech mého výzkumu Rovněž
druhá osa se liší tím, že vedle "sportu" je tu
zakomponován i "vztah ke drogám". To, domnívám se, neboť znemožňuje
poněkud
problematizuje výsledky, ke kterým
znázornit jedince,
tak ke drogám (např. sportovci + anabolické steroidy). či
třeba
populaci. Uvádím jej pro srovnání, avšak je
nebo se k nim nehlásí" má
věku
kteří
se vztahují jak ke sportu,
Rovněž umístění uváděných
kategorií ,,krišny"
"hippies" by mělo více zohlednit jejich vztah ke drogám.
Rozdíly mezi uvedenými grafy, odhlédnu-li od, dle mého názoru následující: Graf z Europian Youth
řadí sportovce/"fitkaře"
nadbytečné, proměnné
"drogy", jsou
a "barbíny" do oblasti lidí,
nemají nebo se k nim nehlásí. S tím si dovolím polemizovat. Domnívám se totiž, že
kteří
právě
peníze
definice
"barbín,,46 a jim podobných kategorií velice prokazatelně vyslovuje jejich vztah k módě a ke změně, s čímž se
rovněž
pojí
potřeba
kteří jsou značně zaměřeni
svědčí
spíše pro jejich
větší přístup
vyžití. -
na
disponovat svůj
penězi. Obdobně
fyzický vzhled a nadto tráví
finanční zaopatřenost. Zmínění sportovně
k penězům už jen proto, že špatné
Některé
finanční
46
hodně času
"fitkařů",
tedy lidí,
v posilovnách, což také
založení jedinci mají pravděpodobně
zázemí by jim nedovolovalo mnohá sportovní
sporty jsou nemajetným lidem takřka nepřístupné.
Další rozdíly jsou patrné již v tom, že každý z uvedených označení
je tomu v případě
výzkumů
stylových skupin, přestože pokládaná otázka byla formulována
získal od
respondentů
jiná
víceméně stejně.
viz. Kikiny,metrosexuálové afrikulíni na straně 79
83
Grafč.2:
sport
klasicky sportovní
skejťácí
módně
narcisti sportovní
kikiny cooHnové, fríkulíni metrononi, bárbínky podnikatelé, manažeři, dámičky v kostýmku kravaťácí,
ro
keři
technaři
ne orientace na peníze
náckové, skinheadi
metallisté
diplomati hiphoppeii, rappeři
luxusové a fifinky, manželky podníkatelů
orientace na peníze
bez ódy, bez kusu folkaři
intelektuálové
dreadaři
pankáči
krišny hipici, máničky altemativci, lidé,
přirodni
gotici satanisti
volnomyšlenkáři
ne sport
Graf Č. 3: 47
Youth groups
«<=
Typology*
SPORT
MAJí PENíZE NEBO JEJICH SíLU DEMONSTRUJI
47
NEMAJí PENíZE NEBO SE K N!M NEHLÁsí
Data z kvalitativního výzkumu: Millward Brown Euroqua!, "European youth and their brands". 2003/04
84
Graf č. 4:
Znázornění
souvislostí mezi jednotlivými proměnnými
změna
~ --..::::::::::=--t----__ ainstreamová
aktivní kreativita
/ ekologie
móda ........ masovost
_______--+_______-;1--_- peníze- - - /
sport
pořádek
Pomocí tohoto schématu (graf
č.
4) jsem se z úsporných
důvodů
pokusila znázornit možné
vztahy mezi jednotlivými proměnnými, podle nichž se jedinci diferencují. Čím menší je vzdálenost mezi
dvěma
těsnější
znaky, tím je
jejich souvislost. Naopak
směrem
k nepřímé souvislosti
se vzdálenost mezi zobrazenými charakteristikami zvětšuje.
K
pořádku
má
většina
lidí kladný vztah. Co se
týče
vztahu k módě a
že jedinci, kteří pořádní nejsou, pravděpodobně ani k módě netendují.
48
pořádku,
tak se zdá,
Sklon k udržování pořádku
proklamují zpravidla osoby, které nevykazují aktivní kreativní přístup ke svému životu. Pravděpodobnost
aktivní kreativity, kdy jedinec nejen smýšlí o
má inovativní nápady, ale dokáže je i sám realizovat, se neřídí.
49
zřejmě
věcech
vyskytuje spíše u lidí,
kteří
originálně,
se módou
Tento přístup se projevuje v životním stylu a originalitě fasády individua. Jedinec tohoto typu
pravděpodobně
nebude
patřit
do mainstreamové masy, která se
řídí
módou.
Aktivně
kreativní
přístup
totiž zbavuje člověka jisté stádovosti. Jedinci s výraznou proklamací ekologického týče kreativmno přístupu k životnímu stylu.
50
cítění
budou
pravděpodobně
spíše aktivní, co se
Avšak zřejmě se nejedná o příliš těsnou souvislost.
Mezi přístupem k módě a ekologickým cítěním se nalézá jistý vztah. 51 Vykazuje-li někdo ekologické cítění, spíše to nebude jedinec, který se vyjadřují vůči módě určitou netečnost. podřizují módě,
nadměrně
zajímá o módu. Takoví jedinci zpravidla
A naopak: lze odhadovat, že lidé,
kteří
se
nadprůměrně
nehledí ve svém spíše konzumním jednání na jeho možný ekologický dopad. Jedinci
s proklamovaným ekologickým cítěním pravděpodobně nebudou patřit do mainstreamu. Nenalezla jsem
výraznější
vztah mezi ekologií a
pořádkem.
Spíše budou mít tendenci
se neslučovat. Tato tendence však není nijak výrazná.
viz. viz. 50 viz. 51 viz. 48
49
graf č. graf č. graf č. graf č.
3 v příloze 4 v příloze 5 v phloze 6 v příloze
85
Pořádek
je kategorií nezávislou na pohlaví. Ve vztahu
existuje souvislost, kde pozitivní vztah jedince k
pořádku
peněz
a
pořádku,
domnívám se,
souvisí s jeho kladným vztahem k
penězům
nebo s jeho finanční zaopatřeností. Snad lidé, kteří umí nastolit pořádek, umí i udržet peníze. Vztah k ekologii také ke změně) se jeví být podle
zřejmě
není závislý na pohlaví. Oproti tomu stálost (absence tendence
výsledků
výzkumu zejména mužskou vlastností. Muži se k velké
míře
stálosti hlásili ve 4 ze šesti případů, žena ani jedna z šesti. Většina žen sleduje módu nebo v ní má přehled. ženy nalezneme nejspíše v řadách
mainstreamu nebo
Nepodařilo
individualistů,
avšak méně pravděpodobně v kategorii skupinových členů.
se mi stanovit hypotézu o závislosti jakýchkoli
na náboženství, jelikož naprostá
většina respondentů
aspektů
životního stylu
se k žádnému vyznání nehlásila.
bylo zajímavé zkoumat například rozdíly ve vztahu k módě
či změně
Určitě
by ale
podle vyznání jedince.
86
3.4.2 Komentování fotografú
Druhá předchozí.
část
výzkumu, komentování fotografií respondenty, byla
Zajímalo
mě
zde, podle jakých vzhledových kritérií
které neznají. Jediným podkladem k úsudku
respondentům
či prvků
všímá při
při
okamžikovém vjemu, co
odhadování
ten který
respondentů
závěr
pravděpodobných
utváří
ostatně
Prostřednictvím
ostatními respondenty jsem zde
než
v první fázi
individuálního
zjišťovala, čeho
si posuzující
první dojem a jakými charakteristikami fasády se
zálib, sympatií aj. Vždy jsem žádala
část
fasády lidé hodnotí jedince,
byla, jak tomu
interakce bývá, vizuální stránka sebeprezentace neznámé osoby. komentování fotografií
podstatně stručnější
vysvětlení,
řídí
z čeho respondent
vyvozuje, kterými aspekty jedincovy fasády se řídí.
Graf č.5: Četnosti charakteristik utvářejících první dojem
8
ID charakter • sympatie
6
Dzájmy 4
IZI profese
2
výraz obličeje
styl oblékání
atribut
prostředí
Z četností charakteristik, které respondenti
stereotyp
zmiňovali
osobách, vyplývá, že se obecně nejvíce řídí výrazem
vzhled
vyzařování
postoj
jako vodítka k úsudkům o neznámých
obličeje
a stylem oblékání druhých.
1. výraz obličeje 2. styl oblékání 3. vzhled 4. vyzařování 5.-7. atribut
87
5. - 7. prostředí 5. - 7. stereotyp
Jelikož specifikací, které respondenti o neznámých lidech vyvozovali, bylo velké množství a mnohé z nich se neopakovaly, uvádím pouze 4 v porovnání s vyřazenými
obecnější.
nejčastější,
které považuji za hlavní a navíc
Jsou jimi: charakter, sympatie, zájmy a profese posuzované
osoby.
Zastoupení jednotlivých charakteristik, které vedou k úsudku, se liší specifIkací neznámé osoby. Respondenti
nejčastěji
obličeje,
zaměření
zájmy podle vzhledu a profesní
(viz. graf při
Č.
5 na
posuzování
straně
87 a
zmiňovány,
doplňující
grafy
vedle výrazu
různých
posuzování
sympatie a charakter posuzovali podle výrazu podle
prostředí,
v němž byla fotografie
7, 8, 9 a 10 v pn1oze). V mnoha
obličeje či
vzhledu, osobní zkušenosti
třetí osobě. Nezřídka
posuzované osoby v dané charakteristice předchozí
Č.
při
pořízena
případech či
byly
podobnost
byl tedy dojem z jedince podbarven
zkušeností. Kategorii osobní zkušenosti jsem nezahrnovala do ostatních charakteristik,
protože v jejím
případě
nejde o kotevní bod, podle
princip, který se prolíná usuzováním
něhož
je první dojem
utvářen,
ale o samostatný
obecně.
Dovolím si odhadovat, že "charakter" a "sympatie", které byly posuzovány podle týchž charakteristik osoby, (tedy podle výrazu blízké, jelikož se jedinec
při
obličeje
a
následně
podle stylu oblékání,) jsou si
řídí víceméně emocionálně
jejich posuzování
vzájemně
a podléhá osobním
preferencím a vlivu předchozích zkušeností s jedinci posuzované osobě podobnými. Obdobně
usuzuji na blízkost
"zájmů"
a "profesmno
zaměření",
které byly také odhadovány
spíče racionálně, například
podle týchž charakteristik. Jejichž posuzování je založeno
logické
vyvozování povolání z prostředí, v němž byla fotografie pořízena.
Co se
týče oněch
ve svých hodnoceních
"vodítek k úsudkům",
řídit
také
čistotou,
původně
novostí,
jimiž se posuzovaná osoba prezentuje. A však
jsem se domnívala, že respondenti se budou
značkou,
zohledňovány
barevností a dalšími vlastnostmi
věcí,
byly z předpokládaných charakteristik
pouze styl a módnost sebeprezentační výbavy.
Během
vyjadřovány
komentování fotografií respondenty jsem
rovněž
zaznamenávala sympatie, které byly
k vyobrazeným osobám. Zajímavé je, že sympatie
či
antipatie si obdobnou
měrou
respondenti opětovali. Častěji se shodovali ve vzájemné míře sympatií (či antipatií), než aby byl jeden druhému sympatický a ten mu jeho sympatie opětoval negativně. Tato
část
výzkumu
přispěla
shodují i v postojích a hodnotách.
k formulování
odpovědi
Během rozhovorů
na otázku, zda se lidé
vizuálně
podobní
jsem se například setkala se třemi jedinci, kteří se
shodovali v negativním postoji k představě splývaní s davem,
rovněž
odmítali
přizpůsobování
se
88
přikládali individualitě.
situacím, veliký význam
i druhých za odraz jejich osobnosti a nevyužití možnosti
sebevyjádření či vzájemně
byli mužského pohlaví,
Všichni
vzdělání, věku,
rozdílné. Na první pohled však
Současně
na druhé
sebevyjádření.
straně
co
při
posuzování
zmiňována
rovněž
stojí, že,
hovořili
říci.
i ostatními
zmíněných případech
respondenty pojilo to, že nesplývají s davem. Dále výrazněji
vizuálním
deklarována. Podobni si tedy byli
vybočováním
z neutrality
i názory na společnost, splývání s masou, úlohu vzhledu jako
o sobě
pravděpodobně měli
originalitou,
vzhledu,
Za zmínku
vzájemně
zmíněné tři
jako velmi odlišné.
originální. Podle ní by se dalo
výbavy byly v jednotlivých
která však ani jimi samými nebyla
výstředností
odlišní,
sebeprezentační
označit
stylu oblékání. Shodovali se však v tom,
způsobem
usuzovat, že nesplývají s davem. Jejich osobitost byla
jistou
tak
tzv. zapadnout, vnímali jako
se neznali a jejich životní styly lze
respondenty. Konkrétní užité prvky
svůj,
strach z projevení vlastního názoru. Tito jednotliví respondenti
že vizuální stránka jejich sebeprezentace byla svým
určitá výstřednost,
pokládali vzhled jak
případy jedinců, kteří chtějí
Patrné rozdíly byly i v jejich dosaženém
značně
současně
přestože
masy.
prostředku
byli v konkrétních prvcích svých fasád velmi
jako o zajímavých a sympatických lidech, s nimiž by si
Od ostatních
dostalo nejvíce sympatií, a to i ze strany těch,
respondentů kteří
Lze tedy usuzovat, že jedinci, jež jsou si
se však také
těmto výraznějším jedincům
sami byli posuzováni jako neutrální.
vzájemně
blízcí v zastávaných hodnotách a postojích,
si pravděpodobně budou podobní spíše v obecných charakteristikách svého vzhledu. Tedy ne
nutně
v konkrétnostech, avšak v jistých principech výstavby vizuální stránky jejich sebeprezentace.
89
3.5 Shrnující závěry, návrh dalšího postupu Následující text je souhrnem
závěrů,
k nimž jsem došla na rozhovorů
výzkumu. Výzkum se sestával z hloubkových V průběhu analýzy dat se její funkce a
vlivů,
které ji
vynořily
základě
analýzy dat z kvalitativního
a komentování fotografií respondenty.
nejen hypotézy týkající se vizuální stránky sebeprezentace,
spoluvytvářejí,
ale i možné typologie jedinců podle individuálního
přístupu
k vizuální stránce vlastní sebeprezentace. Možnou typologií je například
dělení
na individualisty, skupinové a tzv. mainstream. Jednotlivé
důležitosti,
typy jsou zde diferencovány mírou
kterou
přikládají oceněním
ze strany druhých, také
samostatností rozhodování, kterou praktikují v přístupu k řádům nejen módním, a ochotou
přizpůsobit
se situacím nebo jiným lidem52 • Na podobném principu lze či
racionalizace
dělit
jedince i do dvou kategorií podle schopnosti a
potřeby
snad argumentace vizuální stránky sebeprezentace. Obvykle se lidé pohybují
mezi dvěmi krajními kategoriemi. Do první
patří
ti,
kteří
umí argumentovat otázku svého vlastního
stylu. Tento požadavek na schopnost obhájit svou fasádu kladou i na ostatní jedince. Druhým typem kteří nepotřebují odůvodňovat
jsou lidé,
mohou být každý z jiné ze dvou
styl
svůj
zmíněných
vzezření
ani styl druhých. Dva jedinci totožného
skupin. Nezáleží na konkrétním vizuálním výstupu
jedince, ale na požadavku argumentace stylu, který na sebe i na ostatní bud' kladou či nikoli. Rovněž
stylu: na první.
by bylo možné
stylově
Stylově
zásadové a
dělit jedince stylově
podle míry, jakou lpí na dodržení role participanta určitého
elastické. Toto
dělení
se svým
zásadové jedince totiž nalezneme spíše u skupinových
způsobem
členů
au
vztahuje k typologii
individualistů.
Naopak
nevyhraněnost, spojenou se stylově elastickým typem, bychom mohli nalézt u jedinců mainstreamu. 53
Kromě dělení jedinců
podle rozdílností v přístupu k vizuální sebeprezentaci jsem nalezla
i vlastnosti, které jsou v této oblasti věkem přestávají Začínají
lidé
zohledňovat
být více tolerantní,
ani druhých takovou vynořivší
společné
vizuálně
rozdílným, lidem: S přibývajícím
rozdíly mezi sebou samými a skupinami s jim nepříbuzným stylem.
přestávají
důležitost,
mnohým, i
druhé posuzovat podle vizáže,
jakou pro
ně měla dříve.
nepřikládají
vizuální stránce své
Projevuje se to tak, že nedokáží
se skupiny pojmenovat, nenalézají mezi nimi rozdíly. Jednak je to z toho
že nastupuje nová generace a s ní i nové styly, které jsou jim vzdálené. spíše, jaký je člověk zcela mylný.
"uvnitř".
Případně
se
Z vlastní zkušenosti
dělení
vědí,
že odhad člověka podle jeho fasády
důvodem
důvodu,
Současně začínají zohledňovat
ustálí na neradikálním "my" a "oni", které je
se kterými si rozumí a se kterými nikoli. Dalším
nově
je, že vzhled je
dělením
důležitý
může
být
na jedince,
zejména v období
hledání životního partnera. Po jeho nalezení bývá vizuální stránka sebeprezentace ustálena a množství příležitostí
52
53
k jejímu využití se zmenšuje.
více na stranách 34 a 66 více na straně 27
90
Mladí lidé
přibližně
věku pětadvaceti
do
ale i způsob trávení volného obětovat.
ještě názorově
kvůli úspěchu, zaměstnání či
ukotvení a jsou ochotni
leccos
let bývají
času,
partnerovi,
neustálení. Stále hledají jistá
přizpůsobit
nejen
někam patřit.
dospějí
osamostatňováním
do fáze, kdy jsou schopni s autoritami vést dialog, obhájit svou začínají
fasádu, nalézt argumenty. S vizáží
korespondovat i jejich postoje, hodnoty, názory, znalosti. předešlému
se nastoluje homogenní životní styl. Jsou schopni vést dialog oproti
neobhajitelnému vzpírání se autoritám,
revoltě
nebo ustrašenému podřizování se.
Zejména nevyzrálí jedinci mají tendenci na sebe upozorňovat co je pro okolí viditelné. S přesvědčením,
přibývajícím věkem
si však
vizuálně, přikládat větší důležitost vystačí
se svým
vnitřním
tomu,
názorovým
které nepotřebují veřejně ventilovat a které už není nutně podpořené vizuální stránkou.
Společné
běžně
od stylu
členství,
Jejich celkový životní styl ale dosud pokulhává za tím, co se snaží
demonstrovat svou vizáží. Stále jsou pod vlivem autorit, který s jejich postupným slábne. Nakonec obvykle
vzhled,
nebo i vyznání. Zpravidla chtějí někam patřit a tomu jsou odhodláni
Na stálosti osobní fasády jim zatím nezáleží tolik, jako na obecném pocitu
na naplnění touhy
Celkově
svůj
je mnohým lidem také to, že jejich osobitý styl, který se však nemusí praktikovaného
sebeprezentace. Když se
společenskou
přizpůsobují jistým
většinou,
výrazně
lišit
se promítá do všech oblastí vlastní
speciálním situacím, tak, je-li jim to umožněno, zpravidla
takovým způsobem, který zapadá do jejich stylu. Naprosté
většině
je
rovněž
vlastní, že se považuje za "normální". Od sebe samých, neboli
z hlediska vlastní osoby jakožto výchozího nulového bodu, lidé posuzují zvláštnosti jiných S kontaktem s osobami
vizuálně nepříbuznými
skupiny, které ale nemusí být vizuálně výrazné. vizuálně
problém nemívají. Výjimkou jsou Pravděpodobné
názorově
jedinců.
radikální
však je, že osoby blízké si budou spíše
podobné, než aby se výrazněji lišily.
Analýzou dat z kvalitativního výzkumu jsem došla k následujícím hypotézám, které by bylo vhodné verifIkovat prostřednictvím kvantitativního výzkumu: 1. Jedinci s podobným životním stylemjsou si blízcí i po vizuální stránce. 2. Fasáda je ve svých obecných principech odrazem postojů a hodnot jedince. 3.
Většina
lidí se považuje za "normální". - Normální jakožto
průměrné či
jako
střed,
ničím
výrazné,
většinové,
od něhož posuzují zvláštnosti jiných jedinců.
4.
Většina
5.
Výstřednost
6.
Výstřední jedinci
netouží po pozornosti, a pakliže ano, tak spíše ne ze strany
ale po pozornosti
stylově příbuzných jedinců či
lidí nevidí problém v kontaktu s jedinci odlišného vizuálního stylu. je odrazem snahy lišit se od masové
společnosti. společnosti,
skupin.
7. Čím většími finančními prostředky jedinec disponuje nebo toto alespoň demonstruje, tím menší ekologické cítění bude vykazovat.
91
8. Aktivní kreativita je typická pro jedince s omezeným přístupem k penězům a pro ty,
kteří
se k penězům nehlásí. 9.
Aktivně
kreativní
přístup
nalezneme u lidí, jež se mainstreamovou módou
neřídí,
spíše
než u jedinců, kteří jí podléhají.
JO.
Čím větší ekologické cítění jedinec vykazuje, tím méně pravděpodobně podléhá módě.
1 L_Čím většími fmančními prostředky jedinec disponuje nebo toto alespoň demonstruje, tím spíše bude
sportovně
založen.
12. Individu
kteří nepřikládají penězům
velký význam,
"~_.
nedisponují jimi nebo se k nim nehlásí. 13. Individualismus se pojí s aktivní kreativitou. 14. ženy v přípravě své fasády zohledňují reakce druhých lidí více než muži. 15. Lidé poslouchající stejný hudební žánr jsou si podobní i v dalších aspektech životního stylu (ekologie, peníze, sport, móda, styl, kreativita). 16. Jedinci orientovaní na změnu snáze podléhají módním trendům. 17. Orientace na změnu se projevuje i v jiných oblastech života jedince, než je oblékání. 18. Tendence udržovat pořádek nesouvisí se stylem oblékání. 19. Oblíbenost komerční hudby souvisí s konzumním chováním lidí. 20. Jedinci bez
vyhraněného
středoproudově,
hudebního
názoru
22. Jedinci
pravděpodobně
budou oblékat
tudíž spíše módně.
21. Lidé poslouchající populární rádiovou hudbu se středoproudově,
se
nejpravděpodobněji
budou oblékat
tudíž spíše módně.
stylově
zásadoví, pokud jde o jejich fasádu, budou
pravděpodobně obdobně
zásadoví i ve svých názorech.
Jsem si prostřednictvím
vědoma,
že platnost
závěrů,
k nimž jsem ve své práci
dospěla,
ověřit
výzkumu kvantitativního. Zkoumání vizuální podobnosti jedinců s sebou ale nese jisté
komplikace zejména v tom, že vzhled jedince nelze zaznamenávat do tudíž vhodné kvantifikovat např. přidat
by bylo vhodné
vnější
znaky pomocí baterie
k postojovým otázkám již existujících
organizovaný agenturou Median.
Postupně,
na
určitý
typ obuvi jsou
výzkumů
dotazníku. Bylo by
vzhledu. Tyto baterie by se daly
jako je Marketing Media Livestyle,
základě vytříbení klíčových znaků,
dlouhá baterie zredukována jen na seznam vnějších se, že dlouhé vlasy a
atributů
běžného
atributů,
postačující
by byla
které nejlépe diskriminují
(např.
původně
ukáže-li
k zařazení respondenta do té které stylové
skupiny).
92
4 Závěr Na začátku této diplomové práce byly položeny následující otázky: Jsou si v
vizuálně
podobní jedinci
vzájemně
životním stylu, který vedou? Podle
základ prvního dojmu? Jaké fasáda jedince jeho
blízcí i ve svých postojích a hodnotách,
čeho
společenské funkce
sebevyjádřením
sobě
lidé posuzují jiné,
případně alespoň
neznámé osoby neboli co
sehrává vizuální stránka sebeprezentace
nebo spíše odrazem jeho
společenských
tvoří
člověka?
Je
ovlivňuje
aspirací? Co
výslednou vizuální sebeprezentaci jedince?
Co se
týče odpovědi
na první otázku, zda si jedinci,
vzájemně vizuálně
skutečně
i v postojích a hodnotách, domnívám se, že jistá obecná souvislost zde jež jsou si
vzájemně
blízcí v zastávaných hodnotách a postojích, si nutně
spíše v obecných charakteristikách svého vzhledu. Tedy ne
podobní, jsou blízcí existuje. Jedinci,
pravděpodobně
v konkrétnostech, avšak v jistých
principech výstavby vizuální stránky své sebeprezentace. Domnívám se, že u jedinců, např.
ve svém individuálním a kreativním
přístupu
a ve vztahu ke
stránka jejich sebeprezentace jistou obecnou podobnost. U
společnosti,
jedinců, kteří
lze odhadovat i na příbuzný životní styl, zájmy, záliby, trávení volného úrovně
budou podobní
kteří
se shodují
vykazuje vizuální
jsou si podobní
času.
vizuálně,
Jde o kategorie nižší
obecnosti, než tomu bylo v případě postojů a hodnot.
Na otázku, podle
čeho
jsou posuzovány neznámé osoby a podle
čeho
je
utvářen
první dojem,
odpovídají výsledky z druhé části výzkumu, kterou bylo komentování fotografií. První dojem je složen z více složek. Odhad jedince v jednotlivých oblastech (sympatie, zájmy, profesní zaměření, charakter) je
utvářen
na
nejčastějším
základě různých atributů
fasády, odkazujících na tu kterou posuzovanou oblast.
Obecně
vodítkem k úsudkům o neznámých osobách je výraz obličeje a styl oblékání.
Charakter a sympatie byly posuzovány podle
společných
charakteristik: podle výrazu
a následně podle stylu oblékání. Zatímco zájmy a profesní
zaměření
obličeje
posuzovaných osob byly
odhadovány podle vzhledu jedince, stylu jeho oblékání a prostředí, v němž byla fotografie pořízena. Velice
výrazně
se také do úsudku o neznámých lidech, založeném pouze na vizuálním vjemu,
promítají předchozí osobní zkušenosti posuzovatele s osobami podobnými posuzovanému jedinci. Ty podbarvují úsudky ze všech odhadovaných oblastí.
Mezi
společenskými funkcemi,
které vizuální stránka sebeprezentace zastává, nacházím význam jejího
podílu na vizuální komunikaci.
Rovněž
je fasáda oporou pro
sebevědomí
propustkou do referenčních skupin, ale i na pracovní pozice. Vzhled také na povrchní jedince nebo
obecněji jako
jedince, také jakousi
může
sloužit jako filtr
poznávací znamení jedinců podobně založených.
93
Na otázku, zda je fasáda jedince jeho nacházím
odpověď,
že o
sebevyjádření
sebevyjádření,
socializované
jehož
rovněž
sebeprezentace je ze své velké ve
společnosti
prostřednictvím
části
aktivní
kreativitě, změnám
ať
formována
sobě vědět
jen
aspirací a
společensky cílů,
jejichž
Dovolím si tedy tvrdit, že vizuální stránka
právě
tlakem
společnosti
vlivů.
Jedná se
a snahou jedince nalézt
hlavně
o
ovlivnění
Dále postoji, které jedinec zaujímá k módě, ekologii, a jiným. Dalšími faktory
ovlivňujícími
osobami jedinci
penězům,
sportu,
vizuální stránku sebeprezentace
už jedincem samostatně zvolené nebo vnucené kulturními ideály krásy.
Podobně
jako P. Bourdieu uvádím grafy vymezené osami, které
pravděpodobných
pozic lidí podle jejich hodnot,
postojů či
životních
stylů.
prostředí.
ohraničují
pole
V souladu s tezemi Pierra
Bourdieu se domnívám, že lidé s podobným životním stylem jsou si s větší i v reálném
aspirací,
své místo.
především rodiči.
jsou vzory,
společenských
naplnění společenských
v zájmu
Vizuální sebeprezentace jedince je výslednicí více blízkými,
dává jedinec o
společenském přijetí.
závislé na
nebo odrazem jeho
se sice v jistém ohledu jedná, avšak mnohdy spíše o jakési
děje často
"nezávadné" informace. To se dosažení je
sebevyjádřením
pravděpodobností
Existuje totiž jistá situovanost jedinců s určitým stylem - co
prostředí,
blíže
to jiná
očekávání, to jiný typ lidí. 54
R. K. Merton v knize Studie ze sociologické teorie popisuje na kulturní
hodnoty
jako
více
méně
trvalé
k institucionalizovaným prostředkům (tabulka č.
reakce
způsoby
vycházející
individuální adaptace ze
vztahu
jedince
3)55.
Tabulka Č. 3: způsoby
adaptace konformita
kulturní cíle
inovace ritualismus únik rebelie
Na
způsob
způsobů
55
+ +
+
-
+
+/-
+/-
této kategorizace jsem provedla možné
prostředky
-
dělení
jednotlivých
sebeprezentačních typů. Pět
adaptace, které Merton užívá: konformita, inovace, ritualismus, únik a rebelie, jsem
ponechala jakožto
54
institucionalizované
označení
typů
sebeprezentace,
potažmo
způsobů
adaptace
individua
více na straně 62 Merton, R. K.: Studie ze sociologické teorie. Praha, SLON 2000, s. 146.
94
na mainstreamovou módu za způsobem.
Jelikož
obecně
působení
společnosti,
ve
je nejsnazší cesta k dosažení
úspěchu, či
mainstreamová móda kulturní hodnotou proměnných:
vlastní míry tendence interpretovat módu individuálním naznačují
jak
cílů,
snad kulturních nepochybně
i výsledky kvalitativního výzkumu,
prostředky č.
individualismus. Docházím k novému schématu (tabulka
až kreativního
přístupu,
jakožto autorská interpretace módy,
ať
přizpůsobení
vůči
který se vymezuje
zaměnit původní
je,) dovolila jsem si
kulturní hodnoty/ cíle a institucionalizované
sebeprezentace charakterizovány tendencí k
skrze kulturní hodnoty, (a aktuální
se
dvojici
za novou: móda a osobitosti způsoby
4), kde jsou jednotlivé módě
a
uplatňováním
masovému neproblematickému
osobitého
přizpůsobení
se
už v rámci módy či nikoli.
Tabulka č. 4: typy sebeprezentace
přizpůsobování
se aktuální
mainstreamové
módě
konformita
osobitost interpretace/ individualismus
-
+ +
inovace ritualismus
+
-
únik
+ +/-
-/+
rebelie
Znaménka ve sloupci "individualismus" jsou
opačná,
než tomu bylo u "institucionálních
prostředků"
v Mertonově tabulce. Nebylo by obtížné získat znaménka shodná s původní verzí tak, že bychom "individualismus" nahradili "neindividua1ismem", avšak pro snazší výklad tabulky jsem zvolila stávající kategorii. označení typů
Lze tedy užít Mertonova
sebeprezentace. Zde se projevuje možná souvislost
mezi sebeprezentací a adaptací jedince. Kategorii "rebelie/ vzpoura" jsem zachovala, běžné. např.
Přesto
je takový
způsob
u návrhářů a designérů,
kteří
třebaže
její zastoupení v praxi
sebeprezentace možný, a to u
pravděpodobně
inovátorů,
módních
není
vůdců,
se snaží stávající módní trendy nahradit novými - svými vlastními,
a ty poté zpopularizovat a udržet. To se
děje
ne
nutně
z důvodů nespokojenosti se stávajícím stavem,
ale protože takové počínání je jim náplní práce a zdrojem příjmů. Jak napovídají znaménka, tak se v případě tendence podřídit se aktuální mainstreamové módě objevuje individualismus pouze v jednom
případě
- u typu
inovátorů.
To jsou tací,
kteří
jsou schopni
aktivně
a inovativně pracovat s módními vzorci a přizpůsobovat je v zájmu vytvoření vlastního osobitého stylu - jakési variace na
současnou
módu. Jedinec
zvnitřňuje
hodnoty dané kultury, není-li
osobitý, kreativní a sebevědomý, aby prosazoval vlastní styl. To je kteří
nemají potřebu nebo prostě nedokáží hledat své osobité způsoby
zde též ritualisté,
kteří
se v jisté fázi "zakuklí" a
následně
případ
vyjádření
jejich fasáda
dostatečně
konformních lidí,
a sebeprezentace. Jsou
zůstává
velkou
měrou
95
neměnná. Sebeprezentační
nejpravděpodobněji
typ "únik" nalezneme
u kreativních
individualistů.
Únik může být dán vlastní volbou jedince, ale i tlakem vnějších okolností (např. případ trosečníka).
Na
základě výsledků
analýzy dat z kvalitativního výzkumu si dovolím polemizovat s názory
současný
G. Lipovetského na
označuje
individualismus. Lipovetsky
individualismu. K tomu, dle jeho slov,
postačují
současnost
jako éru
podmínky respektující odlišnosti. Není nutné
individualismus praktikovat. Dovolím si pouze tvrdit, že naopak podmínky, které individualitu potlačují,
v tomto
mohou
právě
směru může
probudit v jedinci individualistického ducha. A naopak poskytování volnosti
vést k jeho apatii.
Příkladem
toho je situace v naší zemi, kdy po
i jiné nesvobody, která dala vzniknout tolik typickému
českému
éře
kutilství, nastává doba, kdy se
málokdo snaží lišit, už jen proto, že mu v tom nic nebrání. Od roku 1989, kdy byl dán svobodné
volbě, výběr věcí
pro sebeprezentaci se dříve
jejichž demonstrace individuality byla najednou se možnost lišit se stala jednotlivci od sebe mohou odlišují se všichni
vzájemně
a stal se
různorodějším,
Současně
dostupnou.
větší měrou,
výběr
je
uchýlili se lidé,
podomácku
tak pestrý, že
přestože
se
než tomu bylo v dobách socialismu,
a navíc pomocí prefabrikovaných
dříve
průchod
generována tlakem na uniformitu, k apatii, jelikož
lišit daleko
přibližně stejně,
(z nichž pouze volí) - narozdíl od přesně
příliš
rozšířil
politické
vytvářených
sebeprezentačních
originálních
výbav
kousků, vyráběných
na míru vkusu svého nositele. Zmíněný
problém úzce souvisí s tzv.
nadměrným výběrem
(overchoice), který ve své knize
Šok z budoucnosti formuloval Alvin Toffler. Jde o stav současné společnosti, charakteristický paralyzující přemírou
výběru,
která vede ke konzumerismu a k otupení samostatnosti
člověka.
Toffler
se ptá, "zda je člověk připraven se vyrovnat s větším výběrem materiálního i kulturního zboží, který se mu nabízí.
Neboť přichází
doba, kdy se
výběr
namísto toho, aby lidi osvobozoval, stává natolik
komplikovanou, obtížnou a nákladnou záležitostí, že vede k úplnému opaku. Krátce
přichází
doba,
kdy se z výběru stává výběr nadměrný a ze svobody nesvoboda.,,56
Vztah jedince ke
společnosti
patrný nejen v odpovídající
míře
sebeprezentační
mohou téže fasády dosáhnout zvnitřněním
samostatnosti, schopnosti zaujmout kritický postoj k pravidlům společenské
módy, standardizovaných situací, podoba jedincovy
se odráží ve více oblastech jeho života. Individuální postoj je
výbavy, ale spíše s jakým přístupem jí bylo dosaženo. Dva jedinci
různými způsoby.
Kritickou cestou pochopení principu a jeho
anebo pouhým přejímáním masově uznávaných
Jsou jedinci mainstreamoví,
kteří
díky
vzorů.
dostatečné přizpůsobivosti
z jejich konformního chování. Na druhé
56
etikety. V tomto ohledu nezáleží tolik na tom, jaká je
straně
jsou individualisté,
mohou požívat výhod plynoucích kteří
jsou ochotni platit jistou
daň
Toffler, A.: Šok z budoucnosti. Ostrava, Práce 1992, s. 139.
96
např.
ve
formě společenské nepřízně
za to, že
zůstanou
ně
tzv. svými. Výhody konformismu pro
nejsou dostatečnou náhradou za ochuzení o jejich individualitu. Lze odhadovat, že se neautomatický může.
přístup
směrem
k individualismu se zvyšuje i samostatnost uvažování a kritický,
k řádu. Schopnost
samostatně
reflektovat, zda se
něco
Míra jedincova individualismu se odráží v mnohých dalších aspektech jeho životního stylu.
Jedinci,
kteří
se ve svém jednání, ale i ve
záleží jim tedy na reakcích okolí, bývají situaci, vlichotit se do vkusu ve vztahu ke podřizovat
společnosti,
určitému
způsobu
vizuální sebeprezentace,
ochotnější změnit kvůli někomu
jedinci
či skupině.
(pohřeb,
svou
sebeprezentační
to, jaké ve
skutečnosti
kteří
společnost,
přizpůsobit
se
jsou samostatní
svatba, divadlo), vždy ale v rámci svého vkusu
Vizuální stránka sebeprezentace je jedinci
očekává, čeho
svou vizáž,
na
se o reakce druhých, a to zejména cizích lidí, nezajímají. Ti se budou
nanejvýš významným situacím
aspirací. V modelovém
zaměřují
Naopak jedinci,
a z vlastního přesvědčení. Nebude se jednat o ústupek v zájmu zavděčení se
fasády
musí, má nebo pouze
příkladu
prostředkem
k dosažení jeho
dojde aktér racionální úvahou k nastolení
chce dosáhnout, jaké osoby výbavu. Sociologicky
či
důležité
společnosti.
představy
společenských
toho, co od své
skupiny chce zaujmout, a podle toho
je, jak se
věci,
lidé a
prostředí, chtějí
uzpůsobí
jevit, nejen
jsou.
97
5 Seznam použité literatury: Barthes, R.: Mytologie. Praha,
Dokořán
2004
Bauman, Z.: Tekutá modernita. Praha, Mladá fronta 2002 Berger, P. L., Luckmann, T.: Sociální konstrukce reality. Pojednání o sociologii vědění. Brno, CDK 1999 Bourdieu, P.: Distinction. A Social Critique ofthe Judgement of Taste. Cambridge, Harvard University Press 2002 Bourdieu, P.: Teorie jednání. Praha, Karolinum 1998 Brouk, B.: Lidé a věci. Praha, ČsOL 1947 Eco, U.: O zrcadlech a jiné eseje. Praha, Mladá fronta 2002 Eco, U.: Skeptikové a Flusser,
těšitelé.
Praha, Svoboda 1995
v.: Do universa technických obrazů. Praha, OSVU 2001
Goffman, E.: Stigma. Poznámky o způsobech zvládání narušené identity. Praha, SLON 2003 Goffman, E.: Všichni hrajeme divadlo. Sebeprezentace v každodenním životě. Nakladatelství studia Praha, Ypsilon 1999 Hendl, J.: Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha, Portál2005 Klein, N.: Bez loga. Praha, Argo 2005 Koucká, P.:
Dělají
Kybalová, L.:
šaty člověka? Psychologie dnes. Září 2007, s. 13-19
Dějiny
odívání. Tetování. Praha, Lidové noviny 2001
Lamarová, M.: O bytech a lidech. Praha, Merkur 1969 Lipovetsky, G.: Éra prázdnoty. Úvahy o současném individualismu. Praha, Prostor 2003 Lipovetsky, G.: Říše pomíjivosti. Móda ajejí úděl v moderních společnostech. Praha, Prostor 2002 Lipovetsky, G.:
Věčný přepych.
Praha, Prostor 2005
Merton, R. K.: Studie ze sociologické teorie. Praha, SLON 2000 Michl, J.: Tak prý nám forma sleduje funkci. Sedm úvah o designu
vůbec
a o chápání funkcionalismu
zvláště. Praha, VŠUP 2003
Morenová, D.: Za plastikou na lod'. Časopis Estetika. Časopis nejen o plastické chirurgii. Srpen 2007, s.15 Pachmanová, M.: Aktuální design:
Předmět
- text - kontext. Skripta k přednáškovému cyklu. Praha,
VŠUP 2002 Pachmanová, M.: Design: Aktualita, nebo
věčnost?
Antologie textů k teorii a
dějinám
designu. Praha,
VŠUP 2005 Parketová, J.: Šaty dělají zázraky. Praha, Průdy 1991 Simmel, G.: Peníze v moderní kultuře ajiné eseje. Praha, SLON 1997 Toff1er, A.: Šok z budoucnosti. Ostrava, Práce 1992 Toscani, O.: Reklama je navoněná zdechlina. Praha, Slovart 1996
98
Živná, Ž.: Šaty dělají člověka. Praha, Albatros 1976
Slovníky: Akademický slovník cizích slov. Praha, Academia 2000 Universum. Encyklopedie pro 21. století. Praha, Euromedia Group 2006 Velký sociologický slovník. Praha, Karolinum 1996
Internetový zdroj: http://en.wikipedia.org/
99
6 Přílohy 6.1 Grafy: Graf Č. 1: absence aktivní kreativity
luxusové a fifinky, manželky podnikatelů podnikatelé, manažeři, dámičky v kostýmku
klasicky sportovn i módně
narcisti sportovní
kravaťáci,
diplomati
kikiny cool-inové, frikulíni metrononi, bárbinky náckové, skinheadi
bez ódy, bez kusu ro keři
hiphoppeii, rappeři
skejťáci
metallisté intelektuálové
ne orientace na peníze
orientace na peníze
folkaři
dreadaři
technaři
pankáči
krišny máničky
hipíci,
gotici satanisti
altemativci, přírodn í lidé, volnomyšlenkáři
aktivní kreativita
Grafč.2:
masovost
podníkatelé, manažeři, dámičky v kostýmku kravaťáci,
módně
sportovní
bez ódy, bez kusu
diplomati
kikiny cool-inové, frikulíni metrononi, bárbínky
narcisti luxusové a fifinky, manželky podnikatelů hiphoppen,
intelektuálové folkaři
ne orientace na peníze
rappeři
klasicky sportovní skejťáci
ro
keři
technaři
dreadaři
metallisté
orientace na peníze
náckové, skinheadi
pankáči
krišny hipící,
gotici satanisti
máničky
altemativci, lidé,
přírodní
volnomyšlenkáři
individualismus
100
Graf Č. 3:
pořádek
luxusové a fifinký,11etrononi, bárbinky manželky podnikatelů kl kiny " ~ravaťáci, diplomati narcl~~o~inové, fi"ikulini klasicky sportovní podnikatelé, manažeři, dám ičky v kostýmku módně
sportovní
náckové, skinheadi intelektuálové hiphoppeři, rappeři
bez mód, bez vkusu
ne mainstreamová móda
mai nstreamová móda rockeři folkaři skejťáci
gotici satanisti krišny
technaíi dre
metallisté
daři
máničky pankáči
hipici,
alternativci, lidé,
přirodní
volnomyšlenkáři
nepořádek
Grafč.4:
absence aktivní kreativity
luxusové a fifinky, manželky podnikatelů podnikatelé, manažeři, narcist1ámičky v kostýmku kravat"áci, diplomati cooHnové, fi"ikulini
klasicky sportovní
metrononi, bárbínky kikiny
náckové, skinheadi
módně
sportovni
hiphoppeři, rappeři
intelektuálové bez mód, bez vkusu
ne mainstreamová móda
rockeři
ma instrea mová móda skejťáci
metallisté gotíci satanistí
folkaři
technaíi dre
daři
krišny máničky pankáči
hipici,
alternativci, lidé,
přírodn í
volnomyšlenkáři
aktivní kreativita
101
Grafč.5:
ne ekologie
luxusové a fifinky, manželky podnikatelů narcisti metrononi, bárbínky módně sportovn i kikiny cool-inové, frikulíni podnikatelé, manažeři, dámičky v kostýmku
náckové, skinheadi
kravaťáci,
diplomati
hiphoppei1, rappeři
skej áci
klasicky sportovní rockeři
metallisté
aktivní kreativita
bez ód, bez kusu
absence aktivní kreativity
gotici satanisti technaři
dreadaři
fol
krišny hipíci,
aři
máničky pankáči
intelektuálové allernativci, lidé,
přírodní
volnomyšlenkáři
ekologie
Grafč.6:
ne ekologie
luxusové a fifinky, manželky podnikatelů narcisti metrononi, bárbinky kikiny cooeinové,1Tikulíni podnikatelé, manažeři, dámičky v kostýmku
módně sportovní
náckové, skinheadi
kravaťáci,
diplomati
hiphoppeři, skejťáci
rappeři
klasicky sportovní rockeři
metallisté
ne mainstreamová móda
bez mód, bez vkusu
mainstreamová móda
gotici satanisti technai1 dre krišny
daři folkaři
máničky pankáči
hipíci,
intelektuálové alternativci, přírodní lidé, volnomyšlenkáři
ekologie
102
Graf Č. 7: Charakter- podle čeho bývá posuzován
výraz
obličeje
styl oblékání
atribut
prostředí
stereotyp
vzhled
vyzařování
Graf Č. 8: Sympatie- podle čeho bývají posuzovány 14
12
10
8
6
4
2
o výraz
obličeje
styl oblékání
vyzařování
postoj
stereotyp
vzhled
103
Graf č. 9: Zájmy - podle čeho bývají posuzovány
vzhled
styl oblékání
prostředí
atribut
výraz
obličeje
vyzařování
Graf č. 10: Profese - podle čeho bývá posuzována
3,: _ _ _ __ 2,5
2
1,5
o prostředí
styl oblékání
vzhled
104
6.2 Fotografie respondentů
Každého respondenta jsem na
závěr
jsem kladla na to, aby vybral snímek pro Vyrozuměla
jsem
rovněž
něj
interview požádala o zaslání vlastní fotografie.
typický, který
vyjadřuje nějakým způsobem
každého o tom, že fotografie budou použity v druhé
části
Důraz
jeho samého.
výzkumu, jíž je
komentování snímků ostatními respondenty. Fotografie jsou
řazeny
ve stejném
pořadí,
v jakém
proběhla
jednotlivá interview. Pro zachování
anonymity respondentů o nich neuvádím další údaje.
105
106
. J.. '
I.«-
~"
'';'
107
108
6.3 Ukázka rozhovoru:
Uvádím zde
přepis
původními
rozhovoru s
poznámkami (text v závorkách). Tímto
způsobem
jsem zpracovala všechny rozhovory. Interview je ponecháno v původní podobě - pouze pasáže, které se opakovaly nebo se příliš vzdalovaly tématu, jsem už při samotné transkripci vynechala.
Mohl byste mi říci, jaké máte zájmy, "Tak v první
řadě koníček je můj
koníčky ... ?
byt, potom rád cestuji."
A byt v jakém slova smyslu? "Já už jsem byl takhle i vychovávaný, jsem zvyklý od vlastně
je to moje velké hobby. Já to furt
rodičů
a
teďka,
co mám svoji domácnost, tak
přetvářím, přeměňuji.
Sice
teď
to
měním úplně
z minimalismu. Spíš se přikláním k baroku, pak takový venkovský styl jako třeba Ratibořice, taková ta malá zámecká sídla. hrůza.
Teď
(smích) Asi je to
mám období, jako že geometrické tvary
zřejmě věkem.
(smích)" (kreativní pFútup,
pryč
a
změny
vítězí kytičky, růžičky, ...jo,
srylu)
A to převáříte ... Ale ne architektonicky ... ? "Byt užje udělaný, takže vyloženě ... " A to jste měl vždycky takový zájem, že jste něco přetvářel? "Já jsem ujetý, no, ... To
třeba
tak bez architekta. A když to
i naši, když
viděli
přestavovali
byt, když
dělali
kompletní rekonstrukci,
odborníci, nechápali, že to bylo bez architekta. Byli
překvapeni,
jak výsledek byl úžasný." A vy jste to i někde studoval? "Ne, ne. Já jenom kdysi dávno v Praze jsem tenkrát trošku
před
běhal
X lety jsem se trošku
módě věnoval,
protože
po molu, takže do té módy jsem trošku
přes
zabředl.
známé
Pak jsem
spoustu let dělal modela stylistům s vlasy." A k té módě: vy i sám šijete? "To ne, to ne, to nejsem šikovný.
Přišil
bych knoflík, vím
třeba,
jak by se dalo do toho zasáhnout,
ale jako abych vyloženě sám, mm,mm (negace)." (navrhuje ale nevyrábí -- ne aktivní kreativita) A sám si něco vytváříte? "Ne,
oblečení určitě
ne. V tom bytě
třeba jo.
To jsem schopný, ale sám na sebe to ne."
A přizpůsobujete se módě? V oblečení nebo co se týče toho bytu ... "Určitě
sleduji trendy, to v každém
vyhovovala, aby
mně
byla
případě,
příjemná,
ale vždycky je rozhodující, aby
abych se v tom cítil
dobře
mně hlavně
a aby to tak trošku
ta
věc
vyzařovalo
i takové, jaký jsem. Hlavně, abych se lišil." Takže výstřední? "Já nevím, jestli jsem výstřední. To neumím posoudit já sám, ale mám rád věci, které jsou jiné."
109
představu
A na ulici jste rád, když lidé vidí, že se lišíte? Nebo jen nemáte rád
potkat
někoho
ve stejném oblečení?
"Je to v první
řadě
pro mě, abych se lišil, abych měl jiné
i negativní poznámky nebo
něco,
věci.
A
dříve mně
měli
vadilo, když lidi
to bylo takové. Ale dneska už jsem nad věcí a vím, že se liším, to je
pro mě důležité." (důležitá hodnota ---liŠit se) vzděláni,
(zkoumat zál'islost na vztahu k ekologii,
A když
někoho
módě jako
náboženství,
přfstupu
k alkoholu, sportu,
touze zapadnout:::: přístupu ke
potkáte ve stejném
oblečení,
hudbě,
seJ.:uálni orientaci,
společnosti)
dejme tomu stejné
bundě,
máte z toho
nějaký
pocit
nebo je vám to jedno? "Oblečení
a
vlastně
všechno, co já kupuji, zas kupují takoví lidé, u kterých
mně
to nevadí.
(smích)" Takže se nestane nic takového ... "Ne, ne, ne, že bych z toho byl otrávený. To ne, to ne, spíš
občas
možná si
řeknu,
můžu
že
posoudit,
jak ta věc vypadá na druhém." A sám, když vám dá někdo negativní kritiku, tak berete to .... "Je to jeho názor a
mě
to míjí, nezajímá
mě
to, tímhle tím se
neřídím."
(nez{{jimá se o
mfněnf
ciz{ch
určité
špeky.
lidi) (nesnaží se b,'.)! čteneUl
společnosti,
ale hýt
výstřední
ve
společnosti)
A když si sám vybíráte věci v obchodě, tak si představujete situaci, do které půjdete? "Ne, já mám tenhle ten A pak
třeba
obchůdek,
patří
máti, takže tady vím, že si
můžu
vybrat
obchůdky,
mám tady v Pardubicích jeden obchod, v Praze mám asi dva takové
kam vždycky rád chodím, a vím nemůžu
který
přesně,
že tam
přijdu
a
určitě
pár
věcí
tam bude, bez kterých
být."
( ... ) "Ovlivňuje
nás i
třeba
i to, jak ten otvírák na tu láhev vypadá, že jo.
Určitě. Třeba
se mi líbí
od Bugattiho věci, ty jsou nádherné, ty jsou dobře ujeté." A když si "Mně
zařizujete
ten byt, tak víte, co je od koho, nebo vás zajímá spíš jenom, jak to vypadá?
by snad, aby to
vyloženě
byl designérský kousek, to snad ani ne. Ale
nábytek, protože ti mají šmrnc, ti mají švih, ti tomu německé věci,
umějí
třeba
dát ten punc. Pak se
miluji italský
mně hodně
líbí
ti to mají zase vypracované, tam je to také do puntíku. (... ) Kůži, sklo, ... "
A vyhledáváte ty informace i v časopisech nebo se necháváte řídit vlastním úsudkem? "Já se asi
řídím
jenom svojí intuicí, protože když
tak jsem úplně přesně
věděl,
třeba
jsem tenhle ten byt, co mám,
zařizoval,
v jakých barvách to bude, v jakém stylu to bude ... "
A v jakých je to tedy barvách? "Obývák je ted'ka zlato bílý a ložnice je černo
stříbrná.
A jak jsem ptala na tu situaci nakupování, tak
Protože já jsem ze 3-1
představujete
uděla11-1
si, do jaké situace
prostory."
půjdete
a jak na to
budou konkrétní lidé reagovat?
110
"Ne, když jdu nakupovat, když třeba jsem v té Praze, ( ... ). to triko, tyhle ty boty, tenhle ten pásek, jo. A věci,
vlastně
aby to pasovalo, aby pak nebyl problém
přemýšlelo
tom, co na to
třeba
okolí nebo jestli se to
mě
nezajímá." (uehU
jo. Radši takhle kupuji někdy
věc
vidím
další a další věci k tomu. Ale abych
někomu
svůj
společnos"t,
sobě,
s kombinováním. I když
pořizovat
ne. Vždycky ty věci si kupuji pro svoji radost, pro okolí, ne, to
jsem přesně, že tyhle ty kalhoty, tohle
všechno to šlo k
nějaký
a koupím ji a zjistím, že to je vyloženě, že musím
Viděl
bude líbit, nikdy v životě, ne, ne,
dobrý pocit, nikdy se neohlížím, co na to
je sám pro
svůj
pocit; sám pro sebe, svou
individualitu)
A ani si nekupujete věci pro konkrétní příležitost? "To já vždycky jsem
připravený.
Když
tak vím, že tedy mám krásný oblek ve
mně někdo řekne, skříni,
hele, dneska
večer
jedeme do divadla, mě nezaskočí.
k tomu boty, kravatu, košili. Nic
Na všechno jsem připravený." Takže máte asi velký šatník... V
" Hd o ne velký" .
A co
děláte
s těmi starými věcmi?
"Jsem za hodného. Mí známí věci,
které už
mě
někteří
jezdí ne za mnou, ale do mé
skříně.
Já to rozdávám. Takové ty
neoslovují nebo je mám okoukané ( ... ) zjistíte, že ty džíny, no, tak
dobře,
koupily
se, třikrát na sobě ..•, jdou, jdou pryč, zabírají místo tomu, co zas přijde, to je zbytečné, že jo." (ne vztah k
věcem,
není" na konkrétnIch zál'lsl:ý)
( ... )
,,Mám třeba takové triko, to mi koupila moje mamka, to bylo Mondoque, nádherné italské triko, ale už je trošku staré, už to není to, co dneska by se nosilo. Ale to tam visí jako talisman ve
skříni,
to je tak
krásné, že ho nedám pryč, to tam mám jako talisman." A už si ho nevezmete? Ani, kdyby to znovu přišlo do módy? "Už asi ne, no. Ne snad, že už to není úplně in, ne, to snad ne. Ale už ho mám i okoukané, už to je věc, kterou ve
vlastně
skříni,
jsem si užil, ale mám k tomu hadru
nějaký
vztah. Když to jsou jenom dva kousky
víc toho nebude. Ne, že bych nějak skladoval na potom. Ale mám k té věci určitý vztah."
A máte doma takovou
věc,
že jste si ji koupil, ale bylo to tak
výstřední
nebo divné nebo moc velký
šok, že jste ji už nenosil, ale už jste se jí pak nezbavil? "To likviduji. Ale jako velký šok ne, to nemusím mít." Možná, když se oblékáte výstředně, tak to není váš případ. "Výstředně mně
asi já zas tak
výstředně
ne. Spíš, aby se ty
stalo, že jsem si koupil boty, které jsem
měl vysněné,
za ně strašné prachy, ale koupil jsem si je tak úzké, že roky v botníku. Chodil jsem se na ně koukat a
věci
měl
trošku lišily, ale nekoupil... Jo,
třeba
se
sehnal jsem je pak v Německu, dal jsem
vůbec
se nedaly nosit, ale
měl
jsem je asi
jsem hroznou radost, že jsem je sehnal, ty
tři
vysněné.
A pak šly teda do kontejneru. ( ... )" A
můžu
se zeptat na vaše oblíbené barvy? Máte nějaké konkrétní nebo se řídíte módou?
111
"v
vůbec neřídím,
barvách se módou
to fakt to
mě
které neopustím, jako je modrá, bílá, v interiéru ta zlatá určitě, měl vyhraněnou říct.
barvu. Jako
někdo řekne:
Není barva, jako
nakombinuje krásná.
můžu říct:
Jasně,
vůbec neovlivňuje.
móda
ano, tyhle ty barvy jo.
černá.
Mně
Jsou barvy,
Ale já nemám vyloženě, že bych
se vlastně barvy líbí všechny, se dá
fialová, to je hnusná barva. Vidím to i tady, že se lidé bojí, tady se
jsou typy lidí, které by v tom měly třeba řachu."
Takže nemáte problém s žádnou? "Nemám." Oranžová, žlutá ... "Ne, miluji tyhle barvy, to jsou sluníčkové barvy, barvy léta, podzimu." A ty oblíbené barvy se s časem mění? "Nedá se
říct,
dřív
možná v tom interiéru
to byly
před nějakými
dvaceti lety, to byla oranžová
nebo rezatá, bordó. Dneska vím, že tyhle barvy bych si do bytu nedal." A ten byt, ta zlatá, vizuálně přijde,
stříbrná, vyjadřuje
líbí? ... Jestli je to ještě
nějaký
ještě nějakým
dalším
způsobem?
další osobní pocit, který by z toho měl
Nebo se vám to jen člověk,
který k vám
mít?
"Když na tohle já nekoukám, když dobře,
vás to
někdo
tam
to je ta moje klícka zlatá, ve které já se
bytu. Tam
mně
musí být
hlavně dobře. (vůbec
dobře
přijde,
prostě ... ,
co na to
řekne.
Já se v tom musím cítit dveře
když odemknu ty
a to je to moje teritorium, to moje zázemí.
a vlezu do toho
Mně
tam musí být
nehledi na názor qJolú':nosti, nezáleží lnu tolik na lidech jako na sobé. ....
egoistické zaměi'ení x respondentce č. 4)
A
těm
lidem, kteří si do té
sedačky
"Kupuji jenom pohodlné tělesným
věci.
sednou, musí být také pohodlná?
(ale to pohodU odhaduje pouze vzhledem k sobě, ke svému založení,
proporcím.... - x Loosova vila) Takže když jsou pohodlné pro
mají problém, když jim řeknu: problém, je to asi pro
ně ...
problém, jestli se do toho víceméně
posaďte
se. Tak a: do
Já mám třeba bílou vůbec může
sedačky
sedačku
mě,
tak .•.je fakt, že ti lidé
a do toho si můžu sednout? Tam třeba je
ohromnou z velikých
polštářů,
takže asi mají
sednout. Jestli je to jenom na ozdobu ... Ale já kupuji
věci
fakt, aby byly pohodlné."
Takže nestane se, že by se u vás "Nezažil jsem, že by
člověk
někdo
necítil, nebo tak... ?
se ne ... Jo pak, když už si do té
sedačky
sedne, tak zjistí, že je
úžasně
pohodlná, a pak už se v tom teda válí jak.... , takže bez problémů tohle to." A lidé, kteří vás
vůbec
neznají, tak co myslíte, že si o vás řeknou na první pohled?
"Nezaobírám se tím, co to okolí." (povznesen na názory cizích lidi) Ale, když si to zkusíte představit? " Vzhledem asi k mému
věku
si
řeknou,
že jsem rapl nebo že jsem magor nebo že už bych
k svému věku se měl usměrnit. Ale do hlavy jim nevidím a fakt mi je to celkem jedno." A říká vám to někdo
něco
takového?
112
"Stane se, že na ulici se, jestli jste křižovala
na ulici, když
ně mně viděla
mě viděla.
ty džíny s tím zlatem, tak tady jedna paní se
Ale to je její problém,
mně
je v nich
dobře. Mně
je jedno
tohle to." A něco jste jí na to odpovídal? "Jsem si
říkal,
věku,
vzhledem kjejímu
no. Tak pro ni asi trošku šok, ale ona se z toho vzpamatuje,
než dojde támhle na konec ulice a nebo má téma na ten den, takže ... to je její problém. (smích)" A vezmete si jednu věc vícekrát za sebou? "Většinou
do
každý den v jiném, to je jedna z mých úchylek. Já takhle, jak mě vidíte, tak
pračky.
(smích) No, to je ono, to je
případ ... "
(orientace na
změnu;
večer
to
půjde
čístotný,
pedantský,
fJohidkumilovný)
A sám ovlivňujete někoho v tom, jak... "Určitě, určitě.
Ostatní lidi určitě
ovlivňuji,
Určitě, určitě."
jak mají vypadat.
že jim radíte? "Ano." A necháváte si sám radit? "J á si nechávám sám rád taky poradit, když je to si nechám ve všech
směrech
poradit, protože
člověk,
člověk
který vím, že ví, o čem mluví, tak určitě. A já
se učí furt. "
Takže si nedáte zkritizovat, když víte, že už je to správné, ale poradit si necháte? "Víte co, já myslím, že i ten druhý
člověk
se na tu kritiku .... Já zastávám názor, že, než abych
někoho
kritizoval, tak když se mi to nebude líbit, tak nepochválím, ale nebudu spíš radši kritizovat, protože nechci toho
člověka,
třeba
nechci mu ublížit. Protože on
a proč bych mu bral iluze? Za prvé, každý máme jiné vidíme svýma
očima. Můžu,
když ten zákazník
to, a vím, že to je člověk, kterému řeknu,
tak, jak to je, jak se
věci
můžu říct
přijde,
má ten pocit, že je to to pravé
finanční
ořechové,
možnosti, každý máme, každý to
nebo i známý, a
řekne,
hele, co
říkáš
na tohle
opravdu pravdu, že se neurazí nebo nerozzlobí, tak mu to
mají. ( ... ) Ale nebudu ho za každou cenu
ovlivňovat
a nutit mu
svůj
, " nazor...
( ... )
"Ta
věc
musí
sedět
jasné, že hrušce a každý A
měl
člověk je
a musí to být i, protože každý jsme jiný:
nemůžu
dát
určitý střih
kalhot nebo
šatů
někdo
a
je hruška,
obráceně.
někdo
Každý
je jablko, tak je
člověk
je osobnost
originál a každému jde něco jiného."
jste vždycky stejný styl? Třeba na základce ...
"Ne, ne, ne. Když vezmu, se ptáte na základku, tak to byla 70. léta, kdy nedostatkové, to
frčely zvoňáky,
nevýhodné, že šly
začaly
pak se pomalu
zvoňáky třicet čísel
a všichni
měli zvoňáky třicet čísel.
může
džíny, které byly
zužovat (... ) Tenkrát to bylo
protože, když to porovnám s dneškem, tak dneska si vyberete dneska je ta móda tak úžasná, že každý si
frčely
zvoňáky,
hrozně
Bylo to nevýhodné,
trubky, dlouhé, krátké,
najít. Tenkrát to bylo dané, takže tlustá, tenká
všechny měly minisukně."
113
A to tedy bylo špatné, že jste se nemohl lišit? "Nemohla jste se ani moc lišit. ... Jo, mohlajste se lišit, protože když jste měla známé, s americkou vlajkou,
měla
jste s anglickou vlajkou, to tady nebylo. Ale viděla
podívala na ulici, tak jste možnost
vyjádření
dav a ten
měl,
všichni
může
špičkou,
měli, zvoňáky.
tenkrát, když jste se něj
(... ) (pro
dnes jako
svobody oproti dHve pociťované nesl'obodé všeho. Snaha tuto svobodu co nejvíce
>'yužft - jako reakce na předchozf léta,j To byl ten trend
s kulatou
vlastně
měla jste trička
těch
špičatou
let. Dneska si vezmete
botu,
vezmete si plattformu nebo úplnou šlupku, koženou podrážku, ... každý, každý si
najít. Tenkrát ne, tenkrát to bylo buďto
špičatá
bota, tak špičatá nic jiného nebylo. Kulatá špička,
tak kulatá špička. To bylo takové, že jeden proud a nazdar. Tím to končilo." Ale byli lidé, kteří se lišili ... ? "Lišila jste se, protože tenkrát, když jste měla před těmi třiceti lety tričko s americkou vlajkou, tak. .. " A vy jste měl? "Určitě měli
jo, v každém
případě.
Protože my jsme
měli
známé,
kteří
z toho západu ty hadry. Zas to byl problém, protože vás
bydlí na slané
třeba
vodě,
takže my jsme
policajt potkal, že jo .. A byli vás
schopni otravovat a pokutovat za to, že propagujete Ameriku." A přesto jste byl ochoten ... ? "Přesto
jsem v tom chodil. Na základní škole máti byla každý druhý den
americkým kšandám,
kvůli
i za cenu nepohodlnosti pro
plattformě.
botám na
společnost,
kvůli
Furt šikanovaly soudružky
učitelky,
i když to má spd;e Jlel'.ýhody, co se
vlasů, kvůli
délce
no." (liJit se
týče přijeti
ze strany
společnosti)
(lidé se
děli
na ty,
kteřt
se
cht~ji
!i§i! se, ale souéásné i patřit do
!i§it (individualisté j a ty,
nějaké
kteří chtěj[
zapadnout
(masovť),
potom také
skupin}' (skupino vf))
A byl jste tedy spokojený, že jste jiný? "Já jsem byl rád, že se liším." A proč rád? "Já jsem,
mně
se ekluje to, že dneska se lidé bojí projevit. Protože mají možnost. Dneska na tom
trhu je všechno. Nebo kdekoli se to dá sehnat, ty
věci
jsou. A lidi se dneska bojí, oni spíš mají
snahu zapadnout do toho šedého davu, a to je průser. Bojí se lišit. Bojí. To mně vadí." Bojí se lišit, ale zase chtějí někam patřit, možná. Není to spíš tím? "Kam patřit, když oni chtějí zapadnout do toho davu?" No, ale když někdo chce být skejťák, tak si "No, to je to výborné, tak je
skejťák,
obleče
skejtové oblečení.
tak nosí tu módu, tak už se projevuje jeho myšlení, image
a všechno." Ale není to spíš, než jeho myšlení, vliv skupiny? On sám si nevybírá to, co se mu líbí, ale spíš chce patřit
tím, jak vypadá.
"To jsou i lidé, kteří jsou lehce ovlivnitelní. Pak to není osobnost takový člověk, že jo."
114
No a
stejně
tak lidé,
na ně
někdo
koukal...
kteří chtějí
zapadnout do té
"Tak to taky není osobnost. Ten určité
ostatním lidem
člověk
společnosti
do ní
je posera. (bere sebe jako
vlastnosti. Když jemu
záfežť
na tom vynikat
chtějí patřit, nechtějí,
nulo~vý
aby se
bod, od kterého přic'itá
oblečením
a vizáží
(třeba
oproti
chovánO, tak se domnívá, že osto.tni by se také rádi liifili, ale bojí se. PNtom ostatní se mohou sami lišit vnitřně a jsou spokojeni sami se sebou, že ndeší rnateriálni stránku sebeprezentace.) Proč se budu
bát?
Vždyť
ze žluté
se podívejte. Tady, když se podíváte po ulici:
uličky
tárnhle nakoupené, no to je
průser.
šusťáky,
batohy, no to je
Já tedy zastávám v dnešní
době,
průser.
Všechno
že kultura odívání
je, jak to říct slušně, abych to neřekl tak, jak to cítím, ale je to úplně v háji." "Je to horší než za doby komunistů, protože tenkrát nic nebylo, a lidi se není, lidi se bojí. ( ... )
Kadeřnice,
chtěli
ke které chodím, koupila si opravdu drahé
lišit .... A to dneska
značkové
džíny a šla
s kamarádkou na kafe. A ta kamarádka s ní odmítla jít na to kafe, protože jí řekla, že ona má džíny tak průměrný
drahé, že to je nepůjde.
dovede
To je
průser.
zacvičit.
plat
českého občana,
takže ona, jako že k
Kvůli hadru ztratila kamarádku,
Musím vycházet z toho, na co mám.
sobě
nepasují, s ní na to kafe
úplně
no. Což nechápu, že s někým tohle to
Mně
by se líbilo jezdit taky mercedesem,
ale nejsem Churchill." A vy sám se řídíte značkami? "Já mám svoje hlavně střih,
značky,
z kterých, protože tu značku mám ověřenou, takže tamje určitá záruka kvality,
v kterém se dobře cítím, který mi sedí,
ať je
to spodní prádlo,
ať
to jsou boty,
neměním."
A k té značce jste se dostal nějakou radou? "Ne, tím, že
mě
ty
věci
upoutaly. A pokavad se objevily na trhu, vyzkoušel jsem jedny džíny, jedno
triko a vracím se k nim, no." A ovlivní vás, že když tahle ta značka je drahá, tak bude asi dobrá? "To
mě neovlivňuje.
Ta
věc mně skutečně
musí vyhovovat. A jedno, jestli je za
pětistovku
nebo za pět tisíc nebo za padesát tisíc. Ta věc musí odpovídat tomu mému dobrému pocitu. Musí to být pro mě." (o penize se nejedná, nedemonstruje je nutně, ale nemá o
ně nouzi)
Ajsou nějaké obchody, kam byste ani nešel? "Jsou takové obchody. K Vietnamcům bych v životě nešel, do Lidovky bych v životě nešel." A myslíte, že tam člověk může koupit něco dobrého? "Já myslím, že ne. Jako vše za třicet být
průser,
za
třicet devět. Někdy
devět
je
- co tam můžu koupit dobrého? No, a to si říkám, že musí
průser
i za velké peníze. Nikde není záruka, že když je to
drahé, že to musí být dobré, to také není pravda. Ale za nedůvěryhodné."
třicet devět
to je
absolutně
(neviN slepě značkám. racionální náhled)
( ... ) "Mně
vadí tyhle ty hangáry, kde je od jednoho druhu celý štendr. Takové to množstevní. Ne, to není
na mně." ( ... )
115
"Nechci být masovka, tak. Nechci být masovka. (smích)" A myslíte, že by vás cizí lidé ohodnotili, že jste originální i chováním? "To nevím. To by se musel
člověk
společnosti,
Když jsme ve
tak reakce jsou takové, že je se mnou legrace, zábava. Kamarádky,
kamarádi, nechají si kecat do řeknu:
ptát těch lidí. Protože sám sebe v tomhle tom posoudit, .... nevím....
těch
věří
hader, protože mi
vědí,
v tomhle tom, protože
že když jim
jo, tohle to sedí, tak potom opravdu ... "
A sportujete? Nebo jak se udržujete v kondici? "Já jsem
hrozně
líný, já jsem rak a já jsem líné prase. Já jsem
požitkář.
Já jsem sportoval za mlada,
to jsem dělal lehkou atletiku. (... ) Já nejradši sportuji s mísou kešu ořechů u televize." A co se týče plastických operací, šel byste do nějakých? "V každém půjdu.
případě,
Lifting,
něco
zastávám plastické operace.
Určitě, určitě.
Vím, že za takových sedm, osm let
takového určitě."
A nemyslíte, že když půjdete na ten lifting, že tím sám ztratíte sebe, jak byste vypadal jednou? "Ne, ne, musíte si vybrat takového šikovného plastického chirurga, který z vás který vám zachová tu vaši
tvář,
co, na chlapa vrásky trochu nechám uříznout.
Proč?
ale
patří,
pomůže.
hodně
Nebojím se, naopak, tomuhle
v každém
případě.
Ale aby
mně měla
neudělá
mumii,
fandím." (... ) "Víte
viset druhá brada, tak ji
Ani v osmdesáti ani ve sto letech ji nechci mít. Ne, ne, aby
mně
jak krocanovi
takhle lítal, hudroval. Ne, to nechci. To nechám uříznout. (smích)" Takže se bojíte zestárnout? "Ne, ne, ne, já se nebojím zestárnout, stárneme od nebojím,
určitě
ne. Ale
proč
tomu nepomoct, aby
pětadvaceti
člověk
let a stárneme šmahem.
vypadal trošku k
světu? Proč
Stáří
se
vypadat jak
želva? (smích)" A když si nechá někdo změnit rty nebo pusu, prsa? "Když je to pro jeho dobrý pocit, zvedne mu to které si to nechaly ženské, které
udělat,
měly
sebevědomí, určitě.
Znám spoustu ženských,
kamarádky i v rodině, které podstoupily tyhle zákroky. Vím
malá prsa,
měly kvůli
ale u dobrého plastického chirurga, který to
tomu velký handicap, udělal nádherně,
trpěly
třeba,
krásné
tím, nechaly si to
že to je opravdu
přirozené,
nejsou
to nějaké Dolly Buster a podobně. Šíleně se jim pozvedlo sebevědomí a ..." Takže jde hlavně asi o to ,,0 ten
vnitřní
sebevědomí?
pocit, tak... "
A nemyslíte si, že když to o člověku tedy známí vědí, tak se na ně pak koukají s tím dojmem, že .. " ... že je zaštupovaný? Nevím, nevím, nevím, ... že vždycky to je ... ten, kdo na to má, tak to hledat kritiku. (znovu: domn{vá se,
Určitě
určitě
jsou lidé,
kteří
budou ... Víte co, já si myslím,
podstoupí, a ten, kdo na to nemá, tak bude spíš
vlichni touzf po stejných ideálech) Ale
určitě
každý
člověk,
to
si myslím, že by musel být úplný neandrtálec, aby se nechtěl vylepšit. Proč nevypadat v sedmdesáti třeba
na pětapadesát.
Vždyť
to je úžasné.
Proč
ne, že jo,
vždyť
to je o tom
sebevědomí.
A když se to
tadyhle dá trošku někde zaštupovat, tak proč ne?"
116
A také bych se ráda zeptala, jak vás ovlivnili
rodiče. Například
v té
originalitě,
ve
způsobu
oblékání, ... ? "Tak
rodiče mě
v tomhle tom
určitě, hlavně
máti
mě
Vlastně
kdy to bylo za hluboké totality, kdy tady nic nebylo. Kdo době
neměl
západě
hodně
štíhlý, takže
vyrůstal
v době,
u tuzexu akorát byly fronty, jinak nic.
nebo kdo se nedostal ven, tak opravdu nic nebylo. (... ) Já jsem byl v té
vlastně ještě
školák na té základce,
opravdu mně
známé na
v tom utvrdila, já už jsem
na té
mě zachraňovala
spoustu věcí šít (... ) tím mě
určitě
střední,
na té hotelovce, co jsem
dělal,
tak já jsem byl
máma tím, že to nechávala tahat zvenku, nechávala
ovlivnila určitě jo." (zdúraziiuje div rodidú - matky)
To byly tedy originální kousky? "To vlastně byly originální, protože mně to tenkrát šila švadlena z OP Prostějov ... " (matka: "On si navrhoval. Ve dvanácti, ve třinácti už si to namaloval.") " ... a vždycky jsem byl vychovávaný, že je lepší koupit kvalitní věc jednu než tři nebo to určitě
mělo
dvě
levné, takže
vliv."
A nechtěl jste někdy studovat to návrhářství nebo
něco
takového?
"Ani ne, mm (negace), ani jsem o tom neuvažoval. ( ... ) Ale tak do toho trošku si pro sebe fušuji." Sám si ale nic nešijete? "To jsem neschopný, já to dokážu nakreslit, vím, jak to má vypadat, druhému do toho kecat, ale ten to musí ušít, já ne. (smích)" A necháváte si občas ještě něco šít? "Jáv současné době už ne, protože ten trh nabízí, je tak plný těch
věcí,
že je zbytečné dávat něco šít."
A máte tedy ještě nápady, jak by to mohlo ... "Teď
mám
třeba
konkrétní
představu,
jakou chci bundu na zimu, a
teď
bude problém jenom... budu
shánět."
Dál bych se ráda zeptala, jestli řadíte lidi do nějakých kategorií? "Jsem hodně kritický. Vrážím to do kategorií, (... )
"Mně
říct,
měl nějaký
všechno, tak
originál, aby vypadal k
mně přijde,
že ti lidé se na to
mladou ženskou, a vypadá jak tetina, to
mně
do hlavy nevlezu, ale je to škoda. Protože když bude vypadat k že si ho A
můžu
Jájsem hajzl..." (.'wbekritika za kategorizaci)
tohle to vadí, že dneska je ta možnost, protože pamatuji tu dobu, když tady nic nebylo,
a každý se snažil, aby dá se
určitě.
vlastně
světu
světu,
úplně
aby vypadal dobře. A dneska, když je,
vyhulili. A je
vadí tohle to, jo .... Jsou
vlastně
ten
člověk,
mně
přežraní,
to líto, že
vidím
i to je možné. Nikomu
když jde na ulici,
určitě
vás zaujme,
nebo bude hezky ustrojený. Je jedno jestli trendy nebo tak. Jenom to,
všimnete."
se ještě jednou zeptat na ty kategorie, do kterých byste zařadil ty kategorie oblékání?
"Já nevím, kategorie, když ono to také není jenom o
penězích,
Můj
názor je:
průser."
(kategorie
to je taky blbost.
80% lidí se neumí ustrojit, 10 % jakž takž a 10% ví která bije. Ale fakt 80% ~--
třeba
s ohledem na své hodnoty)
A sám pro sebe lidi takhle hodnotíte?
117
"Já jsem tímhle trošku asi zdeformovaný tím, že jsme v těch hadrech. Ale že bych snad nad tím přišla?
člověkem
ohrnoval, ...i když kolikrát si
říkám:
určitě,
když vidím, ne,
holka, holka, jak jsi na to
Nebo: kde jsi tohle vyhrábla? No, oni i chlapi, když si vezmou trenky a sandály a do toho
pruhaté ponožky nad kotník, to je taky průser. Nebo oblek a botasky od Vietnamců." Takže všímáte si ... "Všímám si takových říkám
věcí
a kritizuji.
Tvrdě
kritizuji, jsem hajzlík, no. V hlavě
mně
to jede, šrotuje,
určitě
ne. ( ... ) Nejsem
si. .. "
A vy si myslíte, že jste tedy dokonalý v tomhle tom? "Nejsem dokonalý, to bych musel být robot naprogramovaný, nejsem dokonalý,
jájínek a nejsem narcis. To ne, určitě ne. (... ) Možná metrák trošku jsem. Snob asi taky trošku určitě jo, ale jinak, myslím, takový furt ještě v mezích." A
členíte
"Ne, já
je do takových skupin stylových?
vyloženě,
že bych já lidi do
těch
skupinek je kastoval, do
těch krabiček,
mm, mm (negace).
Každého vidím individuálně jako originál." A můžu se zeptat, jakou posloucháte hudbu? "To je taky psina, no. Miluji osmdesátá léta, devadesátá léta, to je popík takový Mode and Talking, to je moje mládí už vlastně dneska. Ale spíš takový ten
střední
proud."
A posloucháte ji nějak intenzivněji? "Spíš jako kulisu, v autě to rád poslouchám, doma, když něco
dělám."
Takže nejste takový fanda, že byste šel na koncert? "Ale takovou Madonnu nebo takovéhle
hvězdy
to jo. To bych
určitě
lidmi celé dny, já pak v tom svém volnu spíš chci mít klídek. Já představím
šel, ale já tím, že jsem mezi
třeba
nechodím ani do kina. Jo,
si hlediště, mm (negace)."
A co se týče toho bytu samotného, tak, když se ozve návštěva,
"přijdu
za hodinu" ... , budete uklízet?
"U mě je uklizeno denně, já uklízím každý den." A máte k tomu nějaký
důvod?
"To je pro můj pocit. To není, že bych to dělal kvůli
někomu,
ale ke mně, když přijdete ráno ve tři (... ),
v poledne, odpoledne, já mám vždycky uklizeno. Já mám rád
pořádek,
já jsem opravdu, já miluji
pořádek."
Takže máte
pořádek
i v životě, názorech ...
"To už ne, hm (smích), to si myslím, že ne. Že kolikrát neVÍm sám, co chci, ale to je asi člověčí. Ale je období, kdy
člověk
má jakoby jasno, a
přijde
období a mám v tom takový bordel v té palici,
že nevím pomalu, jak se jmenuji. (... )" Takže uklizeno bude vždycky... ? "Vždycky, ... a
nesmějí
drobit (smích)." (vru?}§{ stránka na prvním mútě)
A psa tedy nemáte nebo nějaké
zvíře.
"Ne, nemám byt, kde by mohl být pejsek. ( ... ) No,
mně
by fakt
zvíře
vadilo v bytě."
118
A řešíte nějakým
způsobem
"No, tak já ji nijak
ekologii?
neřeším,
já se snaŽÍm té
přírodě
neubližovat,
nedělat
za sebou bordel, to si
myslím, že je tak nějak v mé moci. Ale dokonce jsem třídil i odpad, ale pak, když jsem zjistil, že oni to seberou z těch nevyřeším,
kontejnerů
to je
průser,
a vysypou na jednu skládku na jednu hromadu. No a ekologii, tu já to je
vlastně
celkové.... Kupuji hajzlpapír, který se rozpouští,
ten nejdražší, no. Tak, ekologie, jo jasný. Neucpávám to. (smích)" (mírné ekologické cítěni) A třeba krémy, aby nebyly testované na zvířatech? "Ne, ne, ne ... " A můžu se ještě zeptat na ty vlasy? Barvil jste si vždycky vlasy? "Od mých patnácti let, co jsem dělal modela, tak vždycky se s vlasy tenkrát
frčelo
afro, takže to byly trvalé, že jo, protože jsem
něco dělo.
dělal
modela, takže to jsem musel
podstupovat. To bylo tak na ramena a pak z toho byla bouda, že jo, afro kadeřnice něco
Když to nebyly trvalé,
vlastně.
A celý život
mně
s vlasy dělá. (... )"
A také jedete podle nějakých módních trendů? "Já už podle módních
trendů
jít
nemůžu,
protože s mojí hustotou
aby to vypadalo, že mám vlasy na hlavě. (smích)"
(situačré,
vlasů
a kvalitou já už musím tak,
,)' rozmyslem)
A třeba, co se týče mobilního telefonu, řešil jste ho jako doplněk? "U telefonu někde
vůbec
nepodléhám módním
v kavárně na kafe, musel hodit na
(... ) To je zrovna pro
mě věc,
trendům, vůbec stůl
která pro
musí být v ažuru, ten musí být pro
ne. ( ... ) A abych si ho
někde,
když si sednu
a rozebírat, že stál dvacku, to ne. Takový magor nejsem.
mě
není prioritou. Ten byt jo, ten musí být tip t'op, ten
mě pěkný,
ale tyhle ty
pomůcky
takovéhle to ne.
Důležitější
jsou boty než telefon pro mě." A bylo někdy něco, v
čem
vám ten vzhled pomohl? Má to nějakou výhodu vypadat takhle?
"Mm, mm (negace), spíš mně to ublížilo vždycky. si
mě
takhle prohlédl a
jsem tu svou
říkal,
představu řekl,
protože se
mě
a on mi pak
bundu zimní pořídíte?" A nevzal mě.
když jsem sháněl práci, tak pan majitel
zeptal na výši mzdy, jakou mám
řekl:
Stačila
Třeba,
představu,
tak já
"no a myslíte, že si z téhle výplaty takovouhle
bunda s beranem italská."
A kdybyste šel do stejné situace, tak byste si ji nevzal? "Ne, ne, ne, nikdy bych neslevil ze svého standardu. To opravdu ne." A proč tedy byste neslevil z toho standardu? "To už je ve
mně ... Přece
protože, když něco
řeknu,
abych, .... To už bych nebyl já. To bych si nemohl sám sebe vážit, tak za tím si stojím. Když někomu vynadám, tak po právu. Když omylem
mu vynadám, tak se mu taky pochválím. Ale
řádně
měnit kvůli někomu,
omluvím. A když vidím, že si zaslouží pochvalu, tak ho že on to
nemůže
rozdýchat,
měnit
svoji
tvář,
to ne, to bych
hýbal tím vevnitř a tady v hlavě." A ani kdyby to byla pro vás přístupná cesta? "Tak si zas vezmu jiný kousek, který s ním taky
zacvičL"
119
A do budoucna budete vypadat jak? "Já do budoucna na zmlnu
často
vůbec,
jak já žiji, ... ted'ka, ted'k:a. (... ) takže já žiji dneškem." (jedinci orientovaní
nedokáži odhadnout budoucnost, co sejejich vzhledu r:éé;e)
A byl byste se ochoten někomu přizpůsobit,
třeba
tím stylem... ?
"Ježiš, to víte, že jo. Až budete ve vztahu, ( ... ) každý vztah je jenom o kompromisu, takže už to a už se přizpůsobujete.
No, ale
stejně
(smích)"
když mají dva lidi ve vztahu úplně jiný styl a rozumějí si, tak taky to neznamená, že ...
"Jsem hajzlík, to
přetvářím
trošku."
Takže vy přetváříte? "Hm, ovlivňuji, ale určitě k lepšímu. (smích)" Ale to je váš názor zase ... "Ano, ale je zajímavé, že ten protějšek s tím souhlasí (smích)." Ale k vašemu obrazu ... (smích) Tak do toho bych se nedala. "No, já taky ne, takový ten hajzlík, víte?" (domnlni, že jeho názor je správn~v) A jak reagujete na chválu? "No, asi
mně
spíš, ... Já tu chválu, ono to je asi
upřímné.
příjemné
Ale ono kolikrát je za tou chválou
od lidí, které znám a které mám rád, vím, že je to
úplně
chválili, chválili, a pak se to obrátilo obloukem proti
jiný podtext, ... Spíš jsem se setkal, že mně,
... Já tu chválu, radši tu
střední
mě
cestu,
ne takové to moc chválení. Ale já nějaké velké chválení, já nevím, nevím, nevím. .. Jak od koho, asi jak od koho."
120
