VÝZNAM A MÍSTO VITAMINU D V SYSTÉMU LÉÈBY INVOLUÈNÍ OSTEOPORÓZY

VÝZNAM A MÍSTO VITAMINU D V SYSTÉMU LÉÈBY INVOLUÈNÍ OSTEOPORÓZY J. JENŠOVSKÝ

KLÍÈOVÁ SLOVA

SOUHRN

osteoporóza léčba kalciem nedostatek vitaminu D terapie bisfosfonáty vrcholová kostní hmota

S prodlužujícím se průměrným věkem dožití čelíme nyní u starších pacientů pandemii osteoporózy. Základní preventivní opatření by měla začínat již v dětství snahou o dosažení maximální vrcholové kostní hmoty. U pacientů s involučním snížením BMD je základním opatřením adekvátní saturace kalciem a vitaminem D. Problematika nedostatečné saturace vitaminem D je komplexní a kromě efektů skeletálních zahrnuje i celou řadu efektů extraskeletálních, především vliv na svalovou sílu. U pacientů ve vyšších decenniích je porušena tvorba i vstřebávání vitaminu D a chronická „subklinická“ hyposaturace tímto působkem je nesmírně častá. Přitom je základním patogenetickým mechanizmem involuční osteoporózy mírná sekundární hyperparatyreóza, způsobená tímto stavem. Zatím jedinou skupinou antiresorpčních preparátů, která je schopna zvýšit BMD u pacientů s involuční, senilní porózou a snížit riziko zlomenin nejen na páteři, ale i na kritickém krčku femoru jsou bisfosfonáty. Jejich dostatečný efekt je limitován adekvátní saturací kalciem a vitaminem D.

KEY WORDS

ABSTRACT

osteoporosis calcium treatment lack of vitamin D bisfosfonates therapy maximal peak bone mass

The importance and position of vitamin D in the treatment system for involutional osteoporosis. Because of an increase in the average length of life we are facing a pandemic of osteoporosis in older patients. Basic precautions should already begin in childhood when pursuing maximal peak bone mass. In patients with involutional decrease of BMD the basic measure is an adequate calcium and vitamin D saturation. The challenge of insufficient vitamin D saturation is a complex problem and apart from skeletal effects it includes a number of extraskeletal effects, above all the influence on brawn. In patients in higher decenniums vitamin D creation and absorption is disrupted and such chronic „subclinical“ hyposaturation is extremely frequent. Nevertheless, a moderate secondary hyperparathyreosis caused by this condition is basic pathogenetic mechanism of involutional osteoporosis. For the present, the only group of antirabsorption formulations that is able to increase BMD in patients with involutional senile porosis and decrease the risk of not only vertebral fractures but also of crucial femoral collar are bisfosfonates. Their sufficient effect is limited by adequate calcium and vitamin D saturation.

ÚVOD

vrcholová kostní hmota

22

Na počátku minulého století byla průměrná doba dožití 47 let, o 100 let později je to však již 73 let pro muže, a dokonce 79 let pro ženy. Před několika málo dekádami měl 65letý člověk výhled dožití 11 let, nyní je to však již téměř 18 let [1]. Jedním z nejpodstatnějších problémů stárnoucí populace je a jedním z nejdůležitějších limitů úspěšného a uspokojivého přežívání-stárnutí se stává stav našeho skeletu. Monitorace výskytu vertebrálních fraktur není z hlediska metodického a populačního ani snadná ani spolehlivá, naopak výskyt nejdůležitějších fraktur krčku femoru je údaj spolehlivý a dobře dohledatelný. Tak víme, že mezi roky 1973–1996 se výskyt tohoto typu fraktury v České republice

zvýšil z 4 462 na 17 262, což představuje zvýšení o 303 % během 22 let [2]!

ETIOPATOGENEZE A PREVENCE OSTEOPORÓZY A STÁRNUTÍ KOSTÍ Základním přístupem prevence osteoporózy v pozdějším věku je péče o zdravý vývoj skeletu od nejútlejšího věku. Je obecně známo, že od narození do přibližně 25–30 let věku dochází k budování tzv. vrcholové kostní hmoty – VKH (peak bone mass) a po celý zbytek života již kostní hmotu jen ztrácíme. Je tedy třeba dosáhnout optimální VKH prostě proto, abychom měli v dalším životě „z čeho ztrácet“. Při tom ovlivnit můžeme a umíme zevní determinanty budování VKH (příjem kalcia, D-vitaminu, pravidelná menstrua-

ÈES GER REV 2005; 3(3)

VÝZNAM A MÍSTO VITAMINU D V SYSTÉMU LÉÈBY INVOLUÈNÍ OSTEOPORÓZY

ce u dívek, včasné nasazení HRT, pohybový režim, léčba chronických chorob etc). K dosažení optimální VKH však přispívá podstatnou měrou i genetické pozadí, které zatím modifikovat neumíme. Z hlediska ztrát kostní hustoty (BMD – bone mineral density) dochází v průběhu věku k významné pohlavní diferenci, dané akcelerací ztráty BMD v postmenopauzálním období u žen. Denzita trabekulární vertebrální kosti se snižuje postmenopauzálně až o 10 % za dekádu, přitom víme, že 10% redukce BMD může snížit kostní sílu až o 80 % [3]. Kromě menopauzy se na kostních ztrátách spojených se stárnutím podílejí jistě také somatopauza (na věku závislé snižování hladin somatotropního hormonu, resp. IGF-I) a adrenopauza (především věkově závislý pokles DHEA – dehydroepiandrosteronu). Méně známé již je, že kromě VKH musíme dosáhnout také optimální velikosti kostí (peak bone size). V průběhu života pak dochází k změně geometrie kostí – endostální resorpci a současně periostální apozici, průměr kosti se tedy zvyšuje, ale tloušťka kortikální kosti se snižuje, jedná se o výhodný adaptační mechanizmus. I v této oblasti existuje pohlavní polymorfizmus nepříznivý pro ženy. Tento fenomén se týká především oblasti krčku femoru, v níž se mechanická zátěž mezi 50. a 80. rokem věku při chůzi zvyšuje o 25–80 % [4]. Přitom u žen v 6. dekádě života je prevalence osteoporózy 15%, ale u žen v 9. dekádě již 70%. Riziko pádu se mezi těmito dekádami více než zdvojnásobí, ženy padají častěji než muži a mají ve srovnání s muži 3krát větší pravděpodobnost zlomeniny obratle po „malém úrazu“ („low trauma“) [5]. Síla nutná ke zlomení kosti se v průběhu lidského života snižuje asi 3násobně. Zcela základním zevním a velmi dobře ovlivnitelným faktorem prevence osteoporózy, který je základem pro úspěšné stárnutí kostí je dostatečný příjem vápníku. Tento fakt byl již akceptován nejen lékařskou, ale i laickou populací a v současné době je běžně i bez lékařského receptu dostupná celá řada preparátů kalcia. Doporučená denní dávka kalcia je 1–1,5 g [6]. S věkem při tom klesá nejen příjem kalcia v dietě, ale i jeho vstřebávání. V USA byly například publikovány údaje, podle nichž dospívající dívky přijímaly potravou v průměru 800 mg kalcia denně, zatímco ženy v menopauze již pouze 550 mg. Přitom víme, že dospívající dívky absorbují o 45 % více kalcia než menopauzální ženy. Mezi 40.–65. rokem věku se snižuje schopnost absorbovat kalcium o 25 % [7]. Člověk ztrácí z kostí denně asi


200 mg kalcia, k jeho doplnění je ale třeba dietního přísunu alespoň 600 mg. Víme, že dodávka 1 000 mg kalcia denně u ohrožených osob dokáže snížit remodelaci kostí až o 20 % a zvýšit BMD až o 2 % [8] Podstatně méně známá a nesmírně opomíjená je naopak problematika vitaminu D, a to jak ve zdravém vývoji kostí, tak v etiopatogeneze involuční osteoporózy; zapomíná se i na jeho význam pro efekt nákladné antiresorpční terapie.

VITAMIN D – ÚLOHA V ETIOPATOGENEZE OSTEOPORÓZY „Vitamin D“ je secosterol, o němž již dlouhou dobu víme, že není vitaminem ale látkou s celou širokou škálou hormonálních efektů; jeho cílovými tkáněmi jsou kromě skeletu i ledviny, tenké střevo, kůže, příštítná tělíska, pankreas, gonády, mozek, krvetvorný a imunitní systém. Historicky se jeho produkce na zemi objevila zřejmě již před asi půl bilionem let, a to u planktonu, který se tak chránil proti slunečnímu záření („sunscreen“). Přibližně před 400 miliony let, když se obratlovci přesunuli na souš, se začaly uplatňovat adaptační mechanizmy řešící krizi z nedostatku kalcia a v těchto mechanizmech hrál vitamin D podstatnou roli. Jeho nedostatek v období vývoje skeletu ústící v rachitidu je zřejmě stejně starý jako lidstvo samo. V 19. stol. se v prevenci tohoto stavu široce užíval rybí tuk. Historickým zlomem se staly roky 1921–22, kdy McCollum izoloval z jater „antirachitický faktor rozpustný v tucích“ a Powers současně poznal, že se jedná o stejnou látku, která vzniká v kůži po oslunění. Tím byl položen základ poznatkům o vitaminu D2, jehož zdrojem je potrava (ergokalciferol) a vitaminu D3, který vzniká v epidermis z 7-dehydrocholesterolu po ozáření UV-paprsky s vlnovou délkou 290–315 nm (cholekalciferol). Dnes víme, že se jedná o nesmírně složitý systém působků steroidní struktury, který má v řadě tkání efekty jak genomické, tak i negenomické, efekty kalcemické i nonkalcemické. V průběhu lidského života klesají hladiny D-vitaminu z průměrné hodnoty kolem 100 nmol/l u mladých na 1/2 u osob nad 70 let věku. V průběhu stárnutí dochází jak k snižování počtu receptorů pro vitamin D, tak i k snižování jejich senzitivity. Zvýšená expozice slunci tak nemusí nutně vést i k zvýšení syntézy vitaminu D. Víme, že po srovnatelné expozici tvoří mladé ženy až 4krát více vitaminu D než ženy ve vyšších decenniích [9]. U obyvatel USA, kde je celá řada potravin uměle fortifikována vitaminem D, jsou

charakteristika vitaminu D

optimální velikost kostí

profylaktický význam vápníku

hladiny D-vitaminu a senzitivita jeho receptorů

23


vztah mezi sarkopenií a deficitem D-vitaminu

pandemie osteoporózy a deficitu D-vitaminu

„osteopenia

follows sarcopenia“

laboratorní monitorování vitaminu 25 OH-D

symptomy deficitu D-vitaminu

doporučené denní dávky D-vitaminu

24

hladiny vitaminu D v průměru až 2násobné proti Evropanům. Překvapivě velmi nízké hladiny vitaminu D včetně závažných klinických projevů jeho nedostatku jsou naopak hlášeny z arabského světa (zjevně vliv habituálního zahalování těla). Celosvětově je situace komplikována obavami z karcinogenního působení slunečního svitu na kůži. Např. chronické užívání krémů s vysokých ochranným filtrem může vést k významnému deficitu vitaminu D [10]. Desítky prací z poslední doby dokazují, že čelíme pandemii nejen osteoporózy ale i deficitu vitaminu D u starších pacientů. Např. italští autoři v roce 2003 vyšetřili celkem 104 stoletých osob. U 37 vyšetřovaných osob nalezli celkem 55 zlomenin, z nichž minimálně 75 % odpovídalo zlomeninám osteoporotickým. V tomto souboru nalezli celkem 28 zlomenin krčku femoru. Sérové hladiny vitaminu 25 OH-D nebyly detekovatelné u 99 osob ze 104 [11]! Přitom lékařská veřejnost není s tímto stavem dostatečně obeznámena. Nadto nad klasickými klinickými projevy jeho deficitu převažují symptomy subklinického deficitu, které již v rutinní praxi unikají naší pozornosti vůbec. Nedostatek vitaminu D je pochopitelně jevem s kontinuálním vývojem, hovoříme nejprve o jeho snížení (insuficiency, inadequacy) a posléze o jeho deficitu (deficienty). Je třeba reflektovat sezónní kolísání hladin, dolní hranice pro vitamin 25 OH-D je v zimě kolem 20 nmol/l a v létě kolem 30 nmol/l [12]. Situace je nepříznivá i z toho důvodu, že kity pro stanovování vitaminu 25 OH-D nejsou zcela standardizovány, jednotlivé laboratoře se mohou lišit ve stanovování „normálních“ hodnot, a navíc se jedná o vyšetření poměrně nákladné, populačně a screeningově nedostupné. O to více vystupuje do popředí 1. prevence jeho nedostatku (myslet na tuto možnost, nabádat k oslunění, saturovat institucionalizované staré osoby etc, 2. znalost klinických symptomů. Deficit vitaminu D se dnes nejčastěji projevuje bolestí kostí a svalovou slabostí, sníženou mobilitou pacientů (především proximální svaly – nevstanou ze židle!) a ve výsledku i větším sklonem k možným pádům [13]. Tento stav se často dramaticky upravuje po zahájení suplementace vitaminem D. Sarkopenie spojená se stárnutím je způsobována kombinací již citovaného nedostatku vitaminu D, ale i nedostatečným příjmem bílkovin v potravě a sníženou mobilitou. V roce 2003 provedli holandští autoři rozsáhlou studii

týkající se vztahu sarkopenie a hladin vitaminu D. Vyšetřili celkem 1 008 osob ve věku nad 65 let a nalezli u osob s hladinami vitaminu 25 OH-D pod 25 nmol/l sarkopenii 2,6krát častěji proti osobám s hladinami nad 50 nmol/l. U osob s hladinami vitaminu D v rozmezí 50–75 nmol/l byla pravděpodobnost sarkopenie a ztráty svalového výkonu 2krát vyšší oproti osobám s hladinami nad 75 nmol/l [14]. Zdá se, že určitý podíl na vztahu vitaminu D a sarkopenie může mít i genetická variabilita receptoru pro vitamin D (VDR – vitamin D nuclear receptor). V roce 2004 zjistila švédská skupina z Uppsaly, že existuje varianta VDR spojená s větší svalovou silou, větší tělesnou váhou a větším množstvím tukové tkáně [15]. Z hlediska osteologického platí stará pravda že „osteopenia follows sarcopenia“ [16]. Existuje přímá korelace mezi hladinami vitaminu D a hodnotami BMD, a to především při nízkých hladinách vitaminu D a především v oblasti kortikální kosti. Víme, že 40 % osob stižených frakturou krčku femoru má významný deficit vitaminu D [17], a víme, že tento deficit lze nalézt až u 60 % obyvatel domovů důchodců [18]. Nízké hladiny vitaminu D jsou spojeny s 2násobným rizikem fraktur krčku femoru. Subklinický deficit vitaminu D je zcela základním patogenetickým faktorem pro rozvoj senilní, involuční osteoporózy! Nedostatek – byť subklinický – vitaminu D vede k poklesu kalcemie a následné mírné elevaci parathormonu. Na vzniku a progresi tohoto nepříznivého stavu se podílejí i další faktory spojené se stárnutím – snížený příjem kalcia dietou a jeho snížená resorpce, snižování glomerulární filtrace spojené s věkem, rezistence k parathormonu (špatné nastavení „set pointu“), podávání furosemidových diuretik aj. Víme, že hladiny parathormonu se zvyšují mezi 30–65 roky v průměru až o 70 % [19]. Tato mírná subklinická sekundární hyperparatyreóza je základním momentem etiopatogeneze senilní osteoporózy [20]. K zabránění tohoto nepříznivého stavu je třeba zajistit dostatečný přísun kalcia a vitaminu D. Zdá se, že vyšší hladiny parathormonu spolehlivě potlačí hladiny vitaminu D nad 90 nmol/l. Efekt podávání kalcia a vitaminu D je zřejmě nejvýznamnější v počátečních obdobích po zahájení suplementace. Doporučená denní dávka vitaminu D je 400 IU pro osoby mladší a 800 IU pro pacienty ve vyšších decenniích. Všech výše uvedených fakt jsou si velmi dobře vědomi autoři studií týkajících se antiresorpční léčby osteoporózy, a to především ve vyšším věku.



BISFOSFONÁTY – ZÁKLAD FARMAKOTERAPIE SENILNÍ OSTEOPORÓZY Zatím jedinou skupinou léků, která funguje na senilní osteoporózu v klinické praxi a je schopná zabránit jak zlomeninám vertebrálním, tak i zlomeninám krčku femoru jsou bisfosfonáty. Jejich efekt je limitován právě dostatečnou saturací pacientů kalciem a vitaminem D. Proto veškeré dosud provedené studie s antiresorpční léčbou byly vždy prováděny za současného doplňování kalcia a vitaminu D a léčba těmito dvěma působky je také v současné době při provádění studií jedinou eticky přijatelnou variantou pro placebové skupiny. Zatím poslední velká studie s týdenními formami bisfosfonátů publikovaná v tomto roce porovnávala efektivitu alendronátu a risedronátu v léčbě postmenopauzální osteoporózy (FACT – Fosamax Actonel Comparison Trial) a prokázala zjevnou superioritu alendronátu v nárůstu BMD, a to jak v oblasti krčku femoru, tak i v oblasti axiálního skeletu. Alendronát zvýšil BMD ve všech sledovaných lokalitách rychleji a výrazněji než risedronát, a to o 83 % v proximálním úseku femoru a o 42 % v bederní páteři. Také procento pacientů, u kterých došlo k výšení BMD, bylo vyšší po podávání alendronátu (84,5 vs 67 % v oblasti trochanteru a 87,3 vs 75,6 % v oblasti bederní páteře). I v této studii byli všichni pacienti pochopitelně saturováni 1 000 mg kalcia a 400 IU vitaminu D [21].

ZÁVÌR 1. Se stárnutím populace a stále se zvyšující průměrnou dobou života se dostává do popředí pandemie osteoporózy. Velmi přesvědčivá čísla o frakturách, především krčku femoru, jsou alarmující. 2. Základním preventivním opatřením je snaha o dosažení optimální, tj. co nejvyšší vrcholové kostní hmoty, která je dána jednak geneticky, ale je ovlivňována i celou řadou modifikovatelných zevních faktorů. 3. Podmínkou pro úspěšný vývoj, ale i udržení skeletu je dostatečná saturace kalciem a vitaminem D v každém věkovém období. 4. Kromě pandemie osteoporózy čelí stárnoucí populace celosvětově hrozbě subklinického deficitu vitaminu D, který vede k akceleraci věkově podmíněného zvyšování hladin parathormonu, a je jedním z hlavních mechanizmů ztráty kostní hmoty ve vyšších decenniích. 5. Subklinický deficit vitaminu D se projevuje sarkopenií, slabostí svalovou, instabilitou a funkč-


ními poruchami zvyšujícími riziko pádů. Tento stav je reverzibilní po saturaci vitaminem D. 6. Veškeré klinické studie týkající se antiresorpční léčby osteoporózy probíhají vždy za současné saturace kalciem a vitaminem D. 7. Jedinou skupinou léků, která má v současné klinické praxi v léčbě involuční osteoporózy efekt a je schopna zabránit jak zlomeninám obratlů, tak i periferním zlomeninám, jsou bisfosfonáty. Jejich efekt je podmíněn již zmiňovanou dostatečnou saturací kalciem a vitaminem D.

suplementace kalcia a D-vitaminu při terapii

LITERATURA 1. Sherman S. Human aging at the milenium. In: Clifford JR. The aging skeleton. San Diego: Academic Press 1999: 11–17. 2. Broulík P. Osteoporóza. Praha: Maxdorf 1999: 66–67. 3. Singer K, Edmonston S, Day R et al. Prediction of thoracic and lumbar vertebral body compressive strength: correlations with bone mineral density and vertebral region. Bone 1995; 17: 167–174. 4. Beck T, Ruff C, Scott W et al Sex differonces in geometry of the femoral neck with aging. Calcif Tissue Int 1992; 50: 24–29. 5. Cooper C, Atkinson EJ, Fallon WM et al. Incidence of clinically diagnosed vertebral fractures: A population–based study in Rochester. J Bone Miner Res 1992; 7: 221–227. 6. Bachrach LK. Calcium and peak one mass: how much is needed and when. Am J Clin Nutr 2005; 81: 175–188. 7. Heaney RP, Recker RR, Stegman MR et al. Calcium absorption in women: relationships to calcium intake, estrogen status and age. J Bone Miner Res 1989; 4: 469–475. 8. Shea B,Wells G, Cranney A et al. Meta analysis of calcium supplementation for the prevention of postmenopausal osteoporosis. Endocr Rev 2002; 23(4): 552–559. 9. Holick MF, Matsuoka LY, Wortsman J. Age, vitamin D and solar ultraviolet radiation. Lancet 1989; 2: 1104–1105. 10. Holick MF. Vitamin D: new horizons for 21st century. Am J Clin Nutr 1994; 60: 619–630. 11. Passeri G, Pini G, Troiano L et al. Low vitamin D status, high bone trun over and bone fractures in centenarians. J Clin Endocrinol Metab 2003; 88: 5109–5115. 12. Malaban A, Veronikis IE, Holick MF. Redefining vitamin D deficiency. Lancet 1998; 351: 805–806. 13. Young A, Edwards RHT, Jones DA et al. In: Stokem IAF (ed). Quadriceps muscle strength and fibre size during the treatment of osteomalacia.In: Mechanical factors and skeleton. London: John Libbey 1982: 137–145. 14. Visser M, Deeg DJ, Lips P. Low vitamin D status and high parathyroid hormone levels as determinants of loss of muscle strength and muscle mass/sarcope-

efektivita alendronátu

25


nia: The longitudinal aging study Amsterdam. J Clin Endocrinol Metab 2003; 88: 5766–5772. 15. Grundberg E, Brandstrom H, Ribom EL et al. Genetic variation in the human vitamin D receptor is associated with muscle strength, fat mass and body weight in Swedish women. Europ J Endocrinol 2004; 150: 323–328. 16. Rubin J, Rubin H, Rubin C. Constraints of experimental paradigms used to model the aging skeleton. In: Clifford JR. The aging skeleton. San Diego: Academic Press 1999: 27–36. 17. Whitelaw GP, Abramowitz AJ, Kavookjian H, Holick MF. Fractures and vitamin D deficiency in elderly. Complications Ortho 1991; 6: 70–80. 18. Webb AR, Pilbeam C, Hanafin N, Holick MF. An evaluation of the relative contributions of exposure to sunlight and diet on the circulating concentrations of 25-hydroxyvitamin D in an elderly nursing home population in Boston. Am J Clin Nutr 1990; 51: 1075–1081. 19. Ledger GA, Burritt MF, Kao PC et al. Abnormalities of PTH secretion in elderly women are reversible

by short term therapy with 1,25 hydroxyvitamin D. J Clin Endocrinol Metab 1994; 79: 211–216. 20. Riggs BL, Melton L. Evidence for two distinct syndromes of involutional osteoporosis. Am J Med 1983; 75(6): 899–901. 21. Rosen CJ, Hochberg MC, Bonnick SL et al. Treatment with once-weekly alendronate 70mg compared with once-weekly risedronate 35mg in women with postmenopausal osteoporosis. J Bone Miner Res 2005; 20: 141–151.

do redakce doručeno dne 24. 6. 2005 přijato k publikaci dne 27. 7. 2005

MUDR. JIØÍ JENŠOVSKÝ, CSC. OSTEOCENTRUM ÚVN, PRAHA−STØEŠOVICE [email protected]

MUDR. JIØÍ JENŠOVSKÝ, CSC. (1958) Promoval na 2. LF UK v Praze v roce 1983. Po studiích působil v Praze, a to v letech 1983–1988 na Interní klinice 2. LF UK a v Nemocnici Pod Petřínem, poté v letech 19881990 na I. interní klinice 1. LF a VFN, v letech 1990-2000 pak na II. interní klinice 3. LF UK a od roku 2000 na oddělení klinické endokrinologie a v Osteocentru ÚVN ve Střešovicích, kde vede Centrum pro léčbu růstovým hormonem v dospělosti. Má atestaci I. a II. stupně z vnitřního lékařství a atestaci z endokrinologie. V roce 1988 obhájil disertaci na téma Diagnostika časných stadií periferní diabetické angiopatie pomocí měření rychlosti pulzové vlny ultrazvukem. Je hlavním autorem 50 publikací a hlavním editorem monografie Růstový hormon (Galén 2000).

26


VÝZNAM A MÍSTO VITAMINU D V SYSTÉMU LÉÈBY INVOLUÈNÍ OSTEOPORÓZY

Recommend Documents