NKP – areál hutí "Dolní oblast Vítkovice"
Výroba železa na severní Moravě a ve Slezku má dlouholetou tradici. Železo se v malých pudlovnách vyrábělo v Pobeskydí již v 17. a 18. století. Prudký rozvoj železářství na Ostravsku v 19. století umožnily hlavně dvě skutečnosti: použití kamenného uhlí v hutnictví a vynález parní lokomotivy. V tehdejší době nejznámější Frýdlantské železárny převzal v roce 1826 do vlastní správy olomoucký arcibiskup Rudolf, bratr rakousko-uherského císaře. Založení Vítkovických železáren je úzce spjato s osobou F.X.Riepla, profesora na vídeňské polytechnice, který pracoval jako odborný poradce v otázkách dolování a hutnictví na olomouckém arcibiskupství. Byl si vědom skutečnosti, že produkce dřevouhelných vysokých pecí ve Frýdlantě, Bašce, Čeladné a na Těšínsku v tehdejší době – na počátku 19. století – závisí na velikosti lesního bohatství a že produkce těchto pecí nebude dostačovat poptávce po železe k výrobě kolejnic ( začala výstavba tzv. Severní dráhy Ferdinandovy – první parní železnice z Vídně do Haliče). Bohatá naleziště černého uhlí na Ostravsku přiměla tohoto profesora, že navrhl za sídlo nového závodu malou vesničku – Vítkovice, která splňovala požadavky pro výrobu železa – naleziště černého uhlí (nynější důl Hlubina) a blízkost řeky Ostravice, která měla dostatečně velký průtok. Voda je pro výrobu železa nezbytná. Dne 9.12.1828 byla vydána zakládací listina nového závodu ve Vítkovicích,který byl pojmenován podle majitele arcibiskupa Rudolfa – Rudolfova huť. V roce 1831 začala výstavba první koksové vysoké pece v Rakousku-Uhersku. V tomto roce umírá arcibiskup Rudolf . Dědicem se stala panovnická rodina, která železárny prodala olomoucké diecézi. V roce 1835 získává Rudolfovu huť nový majitel – Geymullerova nájemní společnost, která ji přejmenovává na „Vítkovické těžířstvo“, ve kterém je kapitálově zastoupena bankovní rodina S.M.Rothschilda . Začal prudký rozvoj hutě, v roce 1836 byla zapálena první vysoká koksová pec v Rakousku – Uhersku, o dva roky později další.Železárny se stávají hlavním dodavatelem železničního materiálu pro stavbu železniční dráhy z Vídně do Haliče. Vyrůstají nejen další provozy, ale i závodní nemocnice, domy pro dělníky a úředníky. V huti pracuje již 1 500 zaměstnanců. V roce 1843 železárny i s kamenouhelnými a rudnými doly Salomon Rothschild koupil. V roce 1873 se spojil bankovní dům Rothschildů se společenstvím bratří Gutmannů a vzniká Vítkovické horní a hutní těžířstvo, které vlastní Vítkovické železárny a jejich uhelné doly. V roce 1873 byla postavena Žofinská huť( na území dnešní Karolíny, která vyráběla železo až do roku 1972).Pokračoval další velký rozvoj železáren, začínají se vyrábět důlní stroje, byla uvedena do provozu slévárna oceli, šamotárna, kovárna(1893). Železárny mají cca 9 000 zaměstnanců.
Ještě před první světovou válkou byla přestavěna strojírna, mostárna, kotlárna, slévárna, rozšířena koksovna a přibyla pátá vysoká pec. V té době měly železárny také rudné doly v Kotrbaších a důl Freja ve Švédsku. Po první světové válce přibyla Mannesmannova trať na trubky velkého průměru. Výrobní program byl po roku 1930 rozšířen o zalomené hřídele pro lodní motory. To umožnila výstavba největšího kovacího lisu v Evropě o výkonu 7 000 tun. Za druhé světové války byly železárny přeorientovány na výrobu pro válečné účely. V říjnu 1945 dochází ke znárodnění čs. těžkého průmyslu a od roku 1948 byly Vítkovické železárny přejmenovány na Železárny Klementa Gottwalda. Rok 1960 – 1985 probíhal velký rozvoj strojírenské výroby, k Vítkovickým železárnám bylo přidruženo 6 strojírenských podniků, vzniká oborový podnik, později koncern V roce 1989 jsou VÍTKOVICE státním podnikem a v roce 1992 dochází k transformaci ze státního podniku na akciovou společnost. V roce 2003 probíhá privatizace akciové společnosti a novým vlastníkem je LAHVÁRNA OSTRAVA,a.s. Některé významné mezníky vysokých pecí a výroby železa v datech 1831 – zahájení stavby první vysoké pece belgického typu 1836 – uvedení do provozu první vysoké pece (užitkový obsah 53m3, 2 výfučny) 1838 – uvedení do provozu druhé vysoké pece 1840 – zakoupen první parní stroj pro pohon dmychadel (výkon 40 koní) 1848 – vítkovické vysoké pece již vyrábějí téměř jednu třetinu moravsko-slezské produkce železa 1850 – zahájení těžby vápence ve Štramberku (vápenec je surovina potřebná k výrobě železa, požívá se jako zásaditá přísada pro úpravu složení vysokopecní vsázky) 1856 – uvedení do provozu třetí vysoké pece belgického typu – užitečný obsah 107m3 1871 – stavba první vysoké pece skotského typu – největší pece v Rakousku – Uhersku o výšce 18,72 m a průměru nístěje 2,25m 1872 – zahájení provozu této pece 1873 –uvedení do provozu první vysoké pece na Žofinské huti – (skotský typ),pec byla zastavena v roce 1918 1878 – výstavba prvních regenerativních ohřívačů větru – první kamenné ohřívače v Rakousku – Uhersku V tomto roce je zastavena těžba těžba domácích rud (Novojičínsko, Beskydy, Těšínsko) 1880 – „Vítkovické horní a hutní těžířstvo“ najímá Žofinskou huť 1883 – uvedena do provozu druhá skotská pec na Žofinské huti, byla zastavena roku 1923 1886 – Žofinská huť přechází do vlastnictví Vítkovického horního a hutního těžířstva 1889 – stavba třetí vysoké pece na Žofinské huti 1893 – zastavena stará vysoká pec ve vítkovické oblasti a postavena nová skotská pec č.3 vedle 1. vysoké pece 1897 – zakoupen rudný důl ve Švédsku „Freja“ 1902 – zafoukaná první novodobá vysoká pec – pec č.4 s Brownovým uzávěrem sazebny 1907 – zafoukaná 5.vysoká pec – pec novodobého typu 1911 – zafoukaná první vysoká pec po generální opravě jako pec novodobého typu 1920 – zafoukaná 4.vysoká pec na Žofinské huti – později byla přejmenována na 2. vysokou pec
1921 – zastavena 3. vysoká pec ve vítkovické oblasti 1924 – propojení dmychadlových ústředen ve vítkovické oblasti a na Žofinské huti 1927 – zahájena výstavba struskárny 1930 – postavena nová baterie koksovacích pecí o 70 sdružených pecích soustavy Koppers V tomto roce byly položeny základy pro stavbu VI. ústředny 1945 – 8. května je zafoukaná první vysoká pec po II. světové válce – pec č.5 1949 – výstavba 2. pístového stroje v VI. Ústředně 1953 – ruční zavážka je ve vítkovické oblasti nahrazována zavážecími vozy 1956 – rekonstrukce pecí na pancéřové šachty a změna nosné konstrukce na čtyřsloupovou, tato rekonstrukce byla ukončena v roce 1961 1957 – uveden do provozu licí stroj č.1 ( železo, které se nevezlo přímo ke zpracování do ocelárny, se zpevňovalo litím do vaniček , zpevněné železo, tzv.“housky“ byly pak nakládány do železničních vozů a odesílány odběratelům) 1960 – zavedení tzv. Veronik“ – pojízdných mísičů pro přepravu tekutého železa do ocelárny 1961 – uveden do provozu první spékací pás na nové aglomeraci (na aglomeraci se zpracovávala, upravovala železná ruda spékáním – vzniklý produkt – aglomerát) 1962 – „zafoukána“ (uvedena do provozu) 6. vysoká pec o obsahu 1 085 m3 1963 – zprovozněn licí stroj č. II. 1964 – uvedeny do provozu koksové baterie č.4 a 5 po generální opravě 1965 – zprovozněny vychlazovací jámy na strusku 1966 – zastavena 5. vysoká pec 1972 – zastavena 2. vysoká pec na Žofinské huti a tím byl provoz Žofinské huti ukončen 1983 – proběhla generální oprava 4. vysoké pece, byla nainstalována bezzvonová sazebna a odparné chlazení šachty poprvé ve Vítkovicích 1985 – generální oprava 6. vysoké pece a druhá instalace bezzvonové sazebny typu Vítkovice 1988 – generální oprava 1. vysoké pece a zvětšení objemu na 740m3 1992 – zahájení výroby speciálních surových želez a 100% průsada pelet na 1. vysoké peci 1995 – zastavení provozu 6. vysoké pece (prosinec) zastavení provozu 4. koksové baterie 1998 – zastavení provozu 4. vysoké pece (červenec 98) zastavení provozu 5. koksové baterie zastavení provozu 1. vysoké pece ( září ) Rok 1998 – ukončení výroby železa ve Vítkovických vysokých pecích po 162 letech Objekty a výrobní zařízení prohlídkové trasy NKP ve VÍTKOVICE,a.s. Dolní oblast Výstavní pavilon – z roku 1880 – ve svých počátcích v něm Vítkovice vystavovaly své výrobky Velín vysoké pece č.1 – do současné podoby modernizován v roce 1988 – při generální opravě 1.vysoké pece - čtyřpodlažní budova, která sloužila k technologickému řízení chodu vysoké pece Pojízdný mísič – tzv. „Veronika“ – uvedení do provozu v roce 1960- sloužila pro převoz vyrobeného tekutého železa do ocelárny, nová „Veronika“ pojala cca 130 tun surového železa, vyzdívka „Veroniky“
vydržela 300-350 lití (napuštění a vypuštění), jeden odpich na vysoké peci č.1 naplnil jeden pojízdný mísič Struskový vůz – tzv.“koliba“ – jeden odpich na 1.VP - 2 až 3 struskové vozy, obsah 40-50 tun strusky, sloužil k převozu strusky na struskárnu k dalšímu zpracování, zpracovaná struska se používala např. při výstavbě silnic Vysoká pec č.1- poslední odpich v září 1998 - „nejmenší“ ze 3 vysokých pecí , užitný obsah 753m3 - poslední modernizace v roce 1988 - rozměry vlastní pece – průměr 7 700 x 21 400 mm - průměrná denní výroba – od 950 – 1250 t surového železa - pec má jeden odpichový otvor, denně 9 odpichů – 3 odpichy za směnu – odpich se prováděl co 2-3 hodiny - zvonová sazebna, jen u 1.VP se přidával do vsázky kovový odpad, zvyšovala se tím bohatost vsázky na 60-70%, ( obvykle měl aglomerát kolem 48-50% Fe) - 2 skipy (jeden skip cca 40q vsázky), za 1 hodinu zpracovala pec 6-7vsázek, za hodinu zpracovala pec cca 100 tun materiálu - zavážení pece – 2 skipy koks, 2 skipy aglomerát, 2 skipy šrot - chlazení pece vodní - 14 výfučen ( pro vhánění ohřátého dmýchaného větru z ohřívačů větru) Pro srovnání: Vysoká pec č.4 a 6 VP č. 4 po generální opravě v roce 1983 užitečný obsah 1 138m3, rozměry vlastní pece 13x13x70m, 16 výfučen, denní výroba- cca 2 000 tun surového železa, bezzvonová sazebna VP č. 6 po generální opravě v roce 1985 užitečný obsah 1 200m3, rozměry vlastní pece 13x13x70,8 m, 16 výfučen, denní výroba cca 2 000 tun surového železa, bezzvonová sazebna Ohřívače větru – každá ze 3 pecí má 4 ks ohřívačů větru - slouží k předehřívání dmýchaného větru do vysoké pece, pracují na regenerativním principu, tzn., že při periodě vytápění se teplo akumuluje do vyzdívky a při pracovní funkci se teplo z vyzdívky předává větru proudícím opačným směrem, ohřátý dmýchaný vítr je potrubím z ohřívačů přes výfučny vháněn do pece - ohřívače větru u 1. VP po generální opravě v roce 1988 rozměry 37,88 x 7 m, výkon 18 000m3/hodinu ohřátého vzduchu Prašník u 1. VP – slouží k zachycování hrubých nečistot obsažených v surovém vysokopecním plynu - po modernizaci v roce 1988 - hlavní rozměry : průměr 8 520 x 27 450 mm, výkon 53 tun/den Koksová baterie č. 4 a č.5 - pro výrobu metalurgického koksu - koksová baterie č. 4 na sypný provoz uvedena do provozu v roce 1961 a koksová baterie č.5 na sypný provoz uvedena do provozu v roce 1964
-
koksová baterie má 36 komor a koksová baterie č.5 má 64 komor koks se vyrábí tzv. suchou destilací, koksovací doba je cca 16 hodin, za směnu se vyrobilo cca 480tun koksu obě baterie mají 2 sady obsluhovacích strojů (jedna z nich byla rezervní), v sadě je výtlačný a plnící vůz, vodící a hasicí vůz s lokomotivou koks byl chlazen rozstřikováním vody pod hasící věží
Plynojem mokrý – otevřená válcová nádoba na jímání vyčištěného plynu postaven v letech 1924 až 1925 - po modernizaci v roce 1983 - hlavní rozměry : průměr 71 700 x 33 200 mm, pracovní rozsah : 50 000 m3 plynu Vodojem – rok dokončení výstavby 1962, obsah nádrže 1 200 m3, výška 40,80m, průměr nádrže 15,90m Plynová pístová dmychadla v VI. ústředně – vyráběla stlačený vzduch (dmýchaný vítr) - vyrobena ve VÍTKOVICÍCH, v licenci firmy Erhard a Semmer, typ TGM 17 - vyrobeny v roce 1938 a 1948 - tandemové dmychadlo – zdvih 17 dm - hmotnost celého stroje 900 tun - plynový motor zážehový,čtyřtaktní,dvojčinný, dvouválec v sérii - 2 válce, průměr válce spalovacího motoru 1 500 mm, průměr pístnice 410 mm - zdvih pístu 1 700 mm, 60-80 otáček motoru(zdvihů)/minutu - obsah válce 2,78m3, výkon motoru 3,8 MW ( 5 140 ks) - pohonné médium : vysokopecní plyn - zapalování akumulátorové-4 zapalovače(svíčky)zapalují všechny současně, nasávaný plyn a vzduch se mísí v mísícím ventilu umístěném před sacím ventilem - výkon dmychadla: 110 000m3/hod. dmýchaného větru s přetlakem 1,2-1,5atm. - průměr pístu dmychadla 3 250 mm, obsah válce dmychadla 13,878 m3, - průměr setrvačníku 8 000 mm, slouží k vyrovnávání rázů pístu dmychadla, váha 24 tun - obsah expanzní nádoby 1,3m3- slouží k utlumení rázů stlačeného vzduchu za dmychadlem - chlazení vodou - teplota výfukových plynů 400 °C, využití pro výrobu páry - teplota dmýchaného větru když přecházel přes expanzní nádobu do potrubí a pak do ohřívačů větru byla 60-80°C - doba náběhu plynového dmychadla byla 30 minut Turbodmychadlo Jitka v VI.ústředně – rok pořízení 1961, sloužilo jako záložní a používalo se v případě poruchy pístových plynových dmychadel - poháněno elektrickým synchronním motorem - výkon 2,15MW, spotřeba el. proudu za den 51,6MWhod. - doba náběhu 15 minut - vyrobilo 50 000m3 stlačeného vzduchu za hodinu Velká čísla
Za 162 let bylo vyrobeno VÍTKOVICÍCH na vysokých pecích 90,072 milionu tun surového železa Na koksovně se v letech 1831-1998 vyrobilo celkem 42 milionu tun koksu Od roku 1961 vyrobila aglomerace 82 milionu tun aglomerátu Pro zajištění výroby surového železa bylo spotřebováno téměř 200 milionu tun surovin Největší výroba na 1.vysoké peci byla v roce 1977, kdy se vyrobilo 1,7 milionu tun surového železa Největší počet zaměstnanců dosáhl vysokopecní závod v roce 1965-pracovalo zde 2 991 zaměstnanců.
