13. Rozvoj vědy a techniky v 17. a 18. století Zatímco v barokním umění vrcholí náboženské vzepětí, z hlediska vědy je 17. století považováno za „velké století vědy“ – zrodilo se v něm již zcela necírkevní novověké myšlení a díky novým poznatkům byly položeny i základy moderních věd. Během 17. století se věda postupně osamostatnila od víry – zkoumání přírody přestalo být závislé na náboženském výkladu světa – a vydala se vlastní cestou za poznáním světa. Nejdůležitější vědou zůstávala i v 17. století filozofie. Učenci ještě nebyli tak úzce specializováni jako dnes. Dosud nevelké množství nashromážděných vědeckých poznatků jim umožňovalo široký rozhled po mnoha oborech a filozofie jim pomáhala chápat svět v jeho celku. Základ k moderním vědeckým cestám k poznání světa položili svým dílem francouzský filosof a matematik René Descartes [dekárt] (žil v letech 1596–1650), který upřednostňoval rozumové poznání světa, a filosof a historik Francis Bacon [frencis bejkn] (žil v letech 1561–1626), který zdůrazňoval význam zkušenosti (empirie) a experimentu. Vědci vnímali přírodu i vesmír jako stroj, v němž bylo potřeba odhalit všechny mechanismy, věcem bylo třeba porozumět. Pochopili, že přírodu lze měřit, provést určité pokusy, aby se některé hypotézy potvrdily, jiné vyvrátily. Novou cestu za poznáním naznačil již Galileo Galilei, který za základ vědeckého přístupu ke studiu přírody a přírodních zákonů považoval měření. Podle Galilea je nezbytné měřit vše, co je měřitelné a postupně učinit měřitelným to, co zatím měřitelné není.
Učenci se přestali zabývat otázkou, proč existuje svět, ale snažili se odpovědět na to, jak funguje. Během 17. století se postupně spolu s vybavení vědeckých pracoven zlepšovalo i postavení vědců ve společnosti. Věda byla oceňována především pro svou užitečnost v praxi. Objevy přírodních zákonů dovolily vědcům popisovat, co se ve vesmíru děje a také předvídat další události a ovlivňovat je. Novodobý vědec nebyl závislý na přízni panovníka, často nebyl ani univerzitním profesorem, vykonával svobodné povolání, nacházel vlastní sponzory, své výzkumy mnozí vědci prováděli na vlastní náklady, mnohdy se ziskem, často si najímali vlastní spolupracovníky.
Byly založeny první vědecké společnosti, kde se soustřeďovali nejlepší učenci své doby, ohnisky věd se staly zejména Londýn a Paříž, začaly vycházet vědecké časopisy a knihy, které si zájemci mohli vypůjčit v nově zřizovaných veřejných knihovnách, milovníci přírody mohli navštívit první veřejné botanické zahrady. V Anglii byla již roku 1662 založena Královská společnost pro zdokonalování přírodovědy. O čtyři roky později zakládá Ludvík XIV. na radu ministra Colberta francouzskou Královskou akademii věd.
Vědecké metody zkoumání přírody a světa, které prosazovali Descartes a Bacon, byly v protikladu:
René Descartes se proslavil výrokem – „myslím, tedy jsem“ (cogito, ergo sum). Jeho dílo Rozprava o metodě (metoda „průvodce zbloudilých“) se stalo základem moderního racionalismu, který stavěl na deduktivní metodě, tj. na uvažování vedoucím k závěrům v duchu obecné logiky. ► Který slavný detektiv přelomu 19. a 20. století založil svou detektivní slávu na promyšlené dedukci?
Naproti tomu Francis Bacon a jeho nástupci prosazovali empirické poznání, založené na smyslovém poznání světa, vycházející z induktivní metody. Zákonitosti přírodních a společenských jevů lze pochopit podle empiristů jen na základě zkušeností. Před spekulací má podle nich přednost vědecký pokus. Nezastupitelnost experimentu pro odhalení zákonitostí přírody prokázaly zásadní vědecké objevy následujících let. ► Mezi racionalisty a empiristy dlouho panovalo nepřátelství, jedni popírali druhé, jak postupují vědci v současnosti?
Matematika a astronomie Na vysoké úrovni byly již na počátku 17. století dva tradiční vědecké obory – matematika a astronomie. René Descartes vycházel z představy vesmíru jako stroje, jako jeden z prvních tvrdil, že celý vesmír lze studovat a pochopit jen s pomocí matematiky. Tuto jeho představu potvrdil svými zákony volného pádu a kyvadlového pohybu Galileo Galilei. V matematice se osamostatnila nová odvětví – například algebra, deskriptivní geometrie. Deskriptivní geometrie vznikla především z potřeby vytvořit co nejpřesnější plány opevnění. Její tvůrce Gaspard Monge [gaspár monž] (žil v letech 1746–1818) ji definoval jako „umění znázornit na list dvojrozměrného papíru trojrozměrné předměty tak, aby je bylo možno přesně určit“. Čím se zabývá algebra a k čemu dnes slouží deskriptivní geometrie? Pro zvídavé: René Descartes – latinsky Cartesius – za svého života položil základ nové metody studia geometrie, která vstoupila do dějin pod názvem karteziánská geometrie neboli analytická geometrie. Čím se analytická geometrie vyznačuje a k čemu slouží?
Významným objevem 17. století byl dalekohled, který umožnil přesnější pozorování nebeských těles a tím úplně změnil dosavadní astronomii. Díky tomuto vynálezu se Galileo Galileiovi podařilo potvrdit Koperníkovy teorie o pohybu planet – skutečnost, že Země není nehybným středem vesmíru, ale spolu s ostatními planetami obíhá okolo Slunce. I když Galilei byl před církevním soudem přinucen své tvrzení nakonec odvolat, heliocentrická soustava byla vědecky dokázána. Jan Kepler, slavný astronom žijící v Praze, studoval zákony pohybů nebeských těles a stanovil tři zákony pohybu planet. Pozorování celé řady astronomů potvrdily správnost Keplerových zákonů, zbývalo však vysvětlit, proč opisují kolem Slunce eliptickou dráhu, místo, aby se od sebe přímočaře vzdalovaly. Keplerovy zákony později dokonale vysvětlil anglický učenec Isaac Newton [izák ňútn] (žil v letech 1643–1727). Ten pochopil, že kromě již známé odstředivé síly působí na sebe tělesa i dostředivou silou – gravitací.
Isaac Newton je jedním z nejvýznamnějších vědců všech dob, který ve svých studiích navazoval na Descarta, Galillea a Keplera. Svými objevy zásadně ovlivnil vývoj matematiky, fyziky i astronomie. Uvědomoval si, že se věda může dostat ještě mnohem dál. Nedlouho před svou smrtí o sobě řekl, že se „cítí jako malý chlapec, který si hraje na mořském břehu a občas narazí na zajímavou mušli nebo oblázek, zatímco obrovský oceán neprozkoumané pravdy leží pořád ještě před ním.“ Vystudoval univerzitu v Cambridgi [kembridži], kde téměř dvacet let i přednášel, většinou prázdnému sálu, jelikož jeho složitému výkladu téměř nikdo nerozuměl. O jeho stěžejním trojdílném díle Matematické základy přírodní filosofie (1687), tvrdili jízliví studenti, že je „nedokázal pochopit ani sám autor“. Zvláštností Isaaca Newtona bylo, že své výzkumy tajil, většinu svých přírodovědných děl vydal až na nátlak svého okolí. Newton dokázal, že k popisu vesmíru nestačí jen hmota a pohyb, ale je nutné doplnit i sílu – síla je to, co působí na nějaké těleso,
Roku 1675 byla poblíž Londýna založena slavná hvězdárna. ► O kterou observatoř se jedná a v jaké souvislosti jste o ní mohli slyšet v hodinách zeměpisu?
Galileo Galilei (žil v letech 1564–1643) nebyl sice vynálezcem dalekohledu, ale byl prvním, kdo jej použil ke sledování hvězdné oblohy. Svými pozorováními zahájil novou etapu ve vývoji astronomie.
Po tomto slavném astronomovi byl pojmenován i projekt evropského navigačního systému, který má být obdobou amerického systému GPS. ► Zjistěte, co znamená zkratka GPS. ► Ve kterém městě má sídlo centrála projektu Galileo? Galileo Galilei obohatil: astronomii a fyziku největší objevy: zákon kyvadlového pohybu zákon volného pádu Jupiterovy měsíce uspořádání sluneční soustavy
aby změnilo jeho klidový stav nebo rovnoměrný přímočarý pohyb. Objasnil zákony o setrvačnosti těles v pohybu, formuloval zákon akce a reakce. Roku 1703 byl zvolen za předsedu Královské společnosti a o dva roky později byl povýšen královnou do rytířského stavu. Zemřel ve věku 84 let a byl pohřben ve Westminsterském opatství vedle anglických králů.
Newton je obecně známý především tím, že objasnil, „proč jablko padá na zem“. Objevil, že každé těleso ve vesmíru přitahuje jiná tělesa a tuto sílu nazval termínem gravitace.
Isaac Newton obohatil: astronomii, matematiku a fyziku největší objevy: diferenciální a integrální počet (derivace a integrály) zákony pohybu gravitační zákon zákony optiky uspořádání sluneční soustavy
Newtonovy objevy zahrnují i pokusy v optice – pomocí hranolu rozložil světlo na barevné spektrum, čímž dokázal, že je složené z mnoha barev.
V 18. století již astronomie, opírající se o Newtonovy a Keplerovy zákony, uměla například spočítat dobu návratu pravidelně se objevujících komet a vědci dokázali vysvětlit, proč je Měsíc k Zemi obrácen stále stejnou stranou. Velmi sledovaným problémem se stalo určení skutečného tvaru Země. Přesná měření prováděná Francouzskou akademií v Laponsku a v Peru nakonec potvrdila Newtonovu domněnku, že Země je koule na obou pólech zploštělá. Koncem 18. století byla objevena planeta Uran.
Isaac Newton přicházel nejen s převratnými vědeckými teoriemi, ale navíc dokázal pro svou práci zhotovit skvělé nástroje, stavěl ve své době nejlepší – již zrcadlové dalekohledy (viz obr.).
Edmond Halley [hali] (žil v letech 1656–1742) se jako člen anglické královské akademie věd zabýval zkoumáním pohybu komet, stanovil jejich oběžné dráhy – určil, že musí mít tvar velmi protáhlé elipsy. Zjistil, že kometa z roku 1682 je stejná jako ta, která se objevila v letech 1607 a 1531, vypočítal, že se znovu objeví v roce 1759. Kdy byla Halleyova kometa viděna naposledy?
Fyzika Největší pozornost přitahovaly objevy ve fyzice, které postupně odkrývaly jedno tajemství přírody za druhým. Vědci kromě dalekohledu měli k dispozici i mikroskop, který jim umožnil zkoumat složení organizmů i hornin a nerostů, pro lidské oko neviditelné. Vědci se pokoušeli odhalit podstatu světla. Newton je považoval za proud částic, jiný vědec, nizozemský fyzik Christian Huygens [kristyán hojchens] (žil v letech 1629–1695) za vlnění. Už tehdy dokázali vědci poměrně přesně vypočítat rychlost světla. Objev atmosférického tlaku a vakua umožnily rozvoj hydrodynamiky. Atmosférický tlak objevil italský fyzik a matematik Evangelista Torricelli [toričeli] (žil v letech 1608– 1647).
Christian Huygens podobně jako mnoho jiných vědců 17. a 18. století vynikl v mnoha oborech, vedle optiky zkoumal odstředivou sílu, sestrojil první kyvadlové hodiny (na obr. níže), jeho pozorování vesmíru jsou v mnoha směrech platná dodnes, přemýšlel i nad možností mimozemského života.
Torricelli naplnil asi metrovou skleněnou trubici rtutí a ponořil ji otevřeným koncem do nádoby naplněné rtutí. Rtuť v trubici klesla, ale jen asi do tří čtvrtin délky trubice. Tam ji držel tlak atmosféry působící na hladinu rtuti v nádobě. Při svých pokusech a měření tlaku atmosféry „vyrobil“ Torricelli v horní části trubice první vzduchoprázdno (vakuum). Vyvrátil tak dlouho tradovaný předsudek, který tvrdil, že voda pod pístem pumpy stoupá proto, že příroda má hrůzu z prázdnoty – latinsky horror vacui. Už Galilei si však všiml, že žádná pumpa nevysaje vodu výš než asi 10 metrů. To by znamenalo, že „strach z prázdnoty“ má své meze.
Na Torricelliho pokusy navázal francouzský filosof, matematik a fyzik Blaise Pascal [bléz paskal] (žil v letech 1623 –1662), který zkoumal vlastnosti tlaku vzduchu. Blaise Pascal dokázal, že tlak v kapalině se šíří všemi směry stejně. Na tomto poznatku je založena celá hydraulická technika. Která jednotka ve fyzice se jmenuje podle Pascala? Které dnes běžně používané přístroje jsou založeny na hydraulice?
Existenci vakua dokázal svými pokusy německý fyzik Otto von Guericke [fon gerike] (žil v letech 1602–1686).
Pro zvídavé: ► Co soudí o světle současná fyzika? ► S pomocí učitele fyziky vysvětlete, čeho se týká tzv. Huygensův princip.
Otto von Guericke sestrojil dvě kovové polokoule, které k sobě spojil, a odsál vzduch zevnitř. Polokoule k sobě přilnuly tak pevně, že je nedokázal odtrhnout ani pár silných koní, připřežených ke každé polokouli. Svůj slavný pokus provedl v roce 1654 na hlavním náměstí v Magdeburku před očima všech jeho obyvatel. Připomínají ho dodnes vedle sousoší poblíž náměstí i oblíbené čokoládové bonbony. Ve které ze spolkových zemí současného Německa leží město Magdeburg? Zjistěte, co znamenala zkratka „DDR“ na uvedené poštovní známce.
Guerickův pokus s magdeburskými polokoulemi navíc dokázal, že hmotnost vzduchu působí na tělesa větší silou, než jsou schopní vyvinout koně. Obě polokoule mohl udržet u sebe jen tlak okolního vzduchu. To vedlo k dalším otázkám. Jestliže je pravda, že vzduch vyvíjí tlak, potom je také pravda, že se může rozpínat a zabírat větší objem. Otázkami rozpínavosti a zhušťování plynů se zabýval anglický chemik Robert Boyle [robrt bojl] (žil v letech 1627–1691), který na základě svých pokusů zformuloval dodnes platný Boylův zákon. Velmi rychle se zdokonalovaly způsoby měření – zejména času a teploty, vznikly první kyvadlové hodiny, začaly se používat první teploměry. Největší popularitě se i mezi laickou veřejností v 18. století těšilo zkoumání elektrických a magnetických jevů. Přístroje vyrábějící elektřinu nadchly celou Evropu, zejména leydenská láhev, v níž se akumulovala zelektrizované voda a která přiblížením k neizolovanému předmětu vydala oslňující výboj.
► Pro zvídavé: Vysvětlete, jaké zákony o plynech Robert Boyle zformuloval? Teplotních stupnic vzniklo během 17. a 18. století hned několik, nejznámější je Celsiova a Fahrenheitova. ► Čím se od sebe liší?
Leydenská láhev byla prvním elektrickým kondenzátorem, svůj název získala podle Univerzity v Leydenu v Nizozemsku, kde s ní v roce 1746 proběhly první experimenty. Původně se jednalo o skleněnou nádobu naplněnou vodou, do níž byl zaveden kovový drát procházející zátkou. Voda tvořila jednu elektrodu kondenzátoru, sklo sloužilo jako izolant. Druhou elektrodou byla ruka držící láhev při experimentech.
Leydenské láhve využil při svých pokusech i Benjamin Franklin [benžemin frenklin] (žil v letech 1706–1790), který chtěl dokázat elektrickou povahu blesku. Pomocí draka s kovovými hroty se mu podařilo bleskem nabít několik leydenských lahví. Dokázal tak, že „oheň z nebes“ má elektrickou povahu. Své poznatky využil při konstrukci prvního bleskosvodu. Který český fyzik a vynálezce se zasloužil nezávisle na Benjaminu Franklinovi o vynález bleskosvodu?
Pokusy se statickou elektřinou, třecími elektrikami a leydenskými lahvemi se staly v 17. a 18. století velmi populární i mezi příslušníky nejvyšší šlechty ve „fyzikálních salonech“ – patřily zprvu jen k oblíbeným společenským zábavám.
Názory o podstatě elektřiny se velmi různily. Charles de Coulomb [šárl d kulomb] (žil v letech 1736–1806) stanovil zákon o přitažlivých a odpudivých silách dvou nábojů. Kolovalo i mnoho nesprávných teorií, jednou z nich byla i tzv. živočišná elektřina, kterou s definitivní platností vyvrátil až Alessandro Volta (žil v letech 1745–1827), který na konci 18. století sestavil první
► Která fyzikální jednotka dostala svůj název podle Coulomba a která podle Volta?
elektrický článek. Od té doby bylo možné libovolně používat stejnosměrný elektrický proud. Během několika desetiletí se elektřina stala jednou z nejvýznamnějších sil moderního světa.
Alessandro Volta sestrojil elektrický článek koncem roku 1799. Tzv. Voltův sloup se skládal se z navrstvených měděných a zinkových plíšků, proložených plátky kůže, které byly provlhčeny okyseleným roztokem. Konce sloupu, měděný a zinkový, nazval Volta póly. Po spojení pólů vodiči jimi procházel silný, dlouhotrvající elektrický proud.
Chemie Podobnými cestami se ubíralo i bádání chemiků. v průběhu 18. století vznikly první skutečně vědecké teorie o chemických změnách látek a o jejich složení. Chemickou analýzu prosazoval již v 17. století anglický chemik Robert Boyle. Základy moderní chemie položil Antoine Lavoisier [antoan lavoazje] (žil v letech 1743– 1794), který objevil kyslík a odhalil jeho význam pro spalování. Vyvrátil tak po mnoho letech uznávanou teorie o flogistonu, zvláštní látce, která měla umožňovat hoření. Lavoisier roku 1785 dokázal, že voda je složena ze dvou plynů, z vodíku a kyslíku. Uspořádal veřejný pokus, při němž úspěšně rozložil a posléze opět sloučil prvky vody. Poměrně přesně určil i složení vzduchu. Na základě mnoha experimentů formuloval Lavoisier dodnes platný zákon o zachování hmoty (1774), jehož základní větou je „Nic nevzniká, nic se neztrácí, vše se pouze přeměňuje.“
Italský lékař Louigi Galvani [luídži galvány] (žil v letech 1737–1798) si při pitvání žab povšiml, že žabí stehýnka položená na plechu sebou při dotyku skalpelu škubají. Při dalších pokusech položil mrtvou žábu na železnou destičku a dotkl se jejích bederních nervů jedním koncem měděného drátu, jehož druhý konec se dotýkal železné destičky. Došel k mylnému závěru, že příčinou škubání je „živočišná elektřina“ v nervech a svalech žáby. Jeho krajan Alessandro Volta však správně pochopil, že jde o účinek elektrického proudu, vznikajícího stykem dvou kovů (plechu a skalpelu) ve vlhkém prostředí.
O osmnáct let dříve než Lavoisier zformuloval zákon o zachování hmotnosti významný ruský vědec Michail Vasiljevič Lomonosov (žil v letech 1711– 1765), který svými experimenty dokázal i platnost zákona o zachování energie. Ve kterém evropském městě sídlí univerzita, která nese jméno tohoto významného vědce, o jejíž založení se sám zasloužil? Který další ruský chemik se zapsal do dějin chemie? Chemické bádání našlo velmi brzy praktické využití zejména v barvířství, ve zpracování kovů a v neposlední řadě při výrobě léků.
Biologie a medicína Mezi vědy se v 18. století spolu s chemií zařadily botanika, biologie, anatomie. V botanice a biologii se postupně uplatnil přehledný systém třídění druhů, o který se zasloužil zejména švédský přírodovědec Carl Linné [karl liné] (žil v letech 1707– 1778), který popsal tisíce rostlinných i živočišných druhů a dal jim také druhé latinské jméno. Koncem 18. století mnozí přírodovědci zpochybnili biblický mýtus a zrození člověka, Jean-Baptiste Lamarck [žán batyst
Manželka Antoina de Lavoisiera není na obraze od Jacques-Louise Davida náhodou. Tato velmi vzdělaná žena se na Lavoisierových výzkumech často podílela, pro jeho knihu o chemii (1789) vytvořila mnoho kreseb. Zakladatel moderní chemie se stal jednou z mnoha obětí francouzské revoluce. ► Jak zemřel?
lamark] (žil v letech 1744–1829) již koncem 18. století přišel s teorií, že složitější organismy se vlivem prostředí vyvinuly z jednodušších, uznání však svému autorovi nová myšlenka nepřinesla. Vývojová teorie se prosadila až 30 let po jeho smrti. Velký vzestup prožívala také medicína. Lékaři už dokázali účinně využívat poznatků o stavbě lidského těla – anatomie, které získali po povolení pitev v předchozím století. Proti obávaným epidemiím smrtelných nemocí, jako byl mor či tyfus, se sice bránili stále jen izolací nemocných (karanténa), ale proti stejně nebezpečným neštovicím už nalezli nový způsob ochrany – očkování. Ohroženým pacientům podávali protilátku – vakcínu (vacca latinsky kráva), získanou od záměrně nakažených krav. Lidský organizmus naočkovaný vakcínou z krávy neonemocněl, ale získal odolnost (imunitu) proti pravým „lidským“ neštovicím. Svět vědy – teoretické bádání, a svět techniky – praktické vynálezy byl dlouhou dobu přísně oddělován. Technika dosud stála na okraji zájmu těch nejučenějších, nebyla uznávána za dost „vznešenou a důstojnou“. Technickými problémy se zabývali spíše prakticky založení samouci mimo sály slavných univerzit a učené společnosti. Přesto právě technické objevy a nové vědecké přístroje pomáhaly posunovat vědecké poznatky kupředu. Vynálezy obohacovaly i běžný život. Již roku 1602 je do provozu uvedena první železnice, zatím s vozy taženými koňmi. Místo dříví se začíná užívat uhlí, které se později stane základní surovinou pro výrobu energie a tepla.
Na konci 18. století se podařilo člověku poprvé zkoumat ve skafandru mořské dno a především v horkovzdušném balónu vzlétnout. I přes svou technologickou nedokonalost se nové vynálezy staly předzvěstí pokroku 19. století.
Carl Linné – příklad z jeho práce o třídění rostlin. Jeho systém používáme v podstatě dodnes. Carl Linné začal třídit rostliny podle tyčinek, pokračoval v myšlence francouzského přírodovědce Josepha Pittona de Tournefort, který v Paříži založil jednu z prvních botanických zahrad a jako první začal třídit rostliny podle koruny. ► Podle čeho třídíme rostliny dnes? ► Který významný vědec je autorem moderní evoluční teorie?
Již dva roky po prvním úspěšném letu horkovzdušného balónu bratří Montgolfierových ve Versailles se 7. ledna 1785 uskutečnil historicky první přelet kanálu La Manche, kterým se proslavil francouzský fyzik a průkopník vzduchoplavby Jean Pierre Blanchard [žán pijér blanšár] (žil v letech 1753–1809). Své létání v balónu lehčím než vzduch předvedl koncem října 1790 i v Praze, jeho společníkem v gondole byl hrabě Jáchym Šternberk. Odvážní vzduchoplavci startovali v Královské oboře ve Stromovce a přistáli v Bubenči, let trval jednu hodinu, balón vzletěl do výšky téměř 1700 metrů. Blanchard sestrojil i první padák, který s úspěchem použil již roku 1785. Zjistěte, čím byl Blachardův balón na rozdíl od montgolfiéry plněný? Komu dala nakonec vzduchoplavba za pravdu? První skafandr byl úspěšně vyzkoušen již v roce 1784, kdy potápěči v nové výstroji bez obtíží vylovili náklad potopené lodi. Zásobování vzduchem bylo zajištěno dvěma hadicemi spojenými s helmou. Pro zvídavé: Zjistěte, jaké historické počátky provázely první ponorky.
Již koncem 17. století vznikly první modely stroje, který se stal nejvýznamnějším vynálezem konce 18. století a hybnou silou průmyslové revoluce. Zasloužili se o to francouzský vědec Dennis
Papin [deny papen] (žil v letech 1647–1712) a po něm anglický inženýr Thomas Savery [tomes sejveri] (žil v letech 1650–1715), kteří sestrojili první parní stroje, nový na přírodě nezávislý zdroj síly. Anglický vynálezce Thomas Savery si nechal roku 1698 patentovat první parní stroj. Spolu s vynálezcem Thomasem Newcomenem [tomes ňúkomen] sestrojili roku 1712 parní stroj pro čerpání vody z dolů.
Skutečně účinný parní stroj sestavil roku 1774 James Watt [džejmz vot] (žil v letech 1736–1819). Jeho parní stroj, nezávislý na vodním toku či větru, se začínal v širokém měřítku uplatňovat v mnoha oblastech výroby a rychle vytlačoval ruční práci. Dílny a manufaktury se měnily v továrny schopné vyrábět obrovské množství poměrně levného zboží. Parní stroj umožnil pravidelnou lodní dopravu, nezávislou na rozmarech větru. Železnice s parními lokomotivami zkracovaly vzdálenosti a dokázaly rychle přepravit cestující i těžké náklady na velké vzdálenosti. Život Evropana a evropské společnosti se zásadně změnil.
► Které přírodní síly člověk využíval před vynálezem parní stroje a kde se tyto síly uplatnily? ► Jaká byla jejich nevýhoda, kterou parní stroj vyřešil?
Papinův tlakový hrnec (1679) je vynálezem, který se v různých obměnách používá dodnes.
Popište princip parního stroje.
Otázky a úkoly: 1. Které nové vědecké obory se v 17. a 18. století osamostatnily? 2. Které dodnes platné vědecké teorie byly během 17. a 18. století zformulovány? 3. Jak ovlivnil vývoj vědy a techniky život člověka? 4. S jakými vynálezy 17. a 18. století se setkáváme běžně i dnes? Tipy na výlet: Národní technické muzeum v Praze Techmania Science Center v Plzni IQ park v Liberci
Slovníček pojmů: racionalismus – myšlenkový směr, který zdůrazňuje rozumovou stránku poznání; z lat.: ratio = rozum Knihovnička: Mike Goldsmith – Vědátoři a jejich šílené objevy (Drazí zesnulí) František Houdek – Vynálezy tisíciletí Ilustrované dějiny světa: Osvícenství a revoluce Anna Parisiová – Křídla, jablka a dalekohledy Kjartan Poskitt – Isaac Newton a jeho jablko (Drazí zesnulí) Ladislav Švihran – Nenápadní společníci Filmotéka: Byl jednou jeden… vynálezce (Il était une fois... les découvteurs, TV seriál), režie: Albert Barillé (1994): 10. Isaac Newton, 12. Lavoisier a chemie, 14. Faraday a elektřina
