Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta
Vyhodnocení vlivu kapitálové přiměřenosti na rentabilitu kapitálu vybraných bank Diplomová práce
Vedoucí práce:
Autor práce:
doc. Ing. Vlasta Kašparovská, Ph.D.
Bc. Zuzana Gajdíková
Brno 2013
Tímto bych chtěla poděkovat zejména doc. Ing. Vlastě Kašparovské, Ph.D., za odborné vedení mé diplomové práce a za cenné rady a připomínky, které mi během zpracování práce poskytla.
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma „Vyhodnocení vlivu kapitálové přiměřenosti na rentabilitu kapitálu vybraných bank“ vypracovala samostatně s použitím pramenů uvedených v seznamu literatury. V Brně dne 21.5.2013
__________________
Abstract Gajdíková, Z., Evaluation of the capital adequacy impact on return on equity of selected banks. Diploma thesis. Brno, 2013. This diploma thesis deals with the evaluation of the relationship between capital adequacy ratio and return on equity of selected banks during the economic recession in the years 2008- 2012. In the theoretical part is evaluated development concepts Basel I-III together with the effects and a professional public criticism. Based on the analysis of the determinants of bank performance was quantitative analysis supplemented by additional variables. Development evaluations of both examined indicators are analyzed with respect to external macroeconomics and regulatory environment. In the practical part is with the help of the regression analysis evaluated the relationship between return on equity and capital adequacy and other determinants of bank performance. Keywords Capital adequacy, Basel, profitability, economic recession, regression analysis Abstract Gajdíková, Z., Vyhodnocení vlivu kapitálové přiměřenosti na rentabilitu kapitálu vybraných bank. Diplomová práce. Brno, 2013. Diplomová práce se zabývá zhodnocením vztahu mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou kapitálu vybraných bank během hospodářské recese v letech 2008 – 2012. V teoretické části je zhodnocen vývoj koncepcí Basel I – III s jejich dopady a kritikou odborné veřejnosti. Na základě analýzy determinant bankovní výkonnosti byla kvantitativní analýza doplněna o další proměnné. Zhodnocení vývoje obou zkoumaých ukazatelů je podroben analýze s ohledem na vnější makroekonomické i regulatorní prostředí. V praktické části je pomocí regresní analýzy zhodnocen vztah mezi rentabilitou kapitálu a kapitálovou přiměřeností a dalšími determinanty bankovní výkonnosti. Klíčová slova Kapitálová přiměřenost, Basel, rentabilita, hospodářská recese, regresní analýza
Obsah
5
Obsah 1
2
Úvod a cíl práce 1.1
Úvod .......................................................................................................... 8
1.2
Cíl práce .................................................................................................... 9
Metodika 2.1
3
6
Regresní analýza ...................................................................................... 11 Testy jednotkového kořene .............................................................. 11
2.1.2
Ekonometrický model ...................................................................... 12
Kapitálová přiměřenost
15
3.1
Důvody existence regulace kapitálu ........................................................ 15
3.2
Vývoj kapitálové přiměřenosti................................................................. 16
3.3
Basel I ....................................................................................................... 17
3.3.1
Kritika Basel I...................................................................................18
3.3.2
Dopady zavedení Basel I ................................................................. 20
3.3.3
Dodatek k Basel I ............................................................................ 22
Basel II .................................................................................................... 23
3.4.1
Kritika Basel II ................................................................................ 26
3.4.2
Dopady zavedení Basel II................................................................ 27
3.5
5
10
2.1.1
3.4
4
8
Basel III ................................................................................................... 30
3.5.1
Kritika Basel III ............................................................................... 32
3.5.2
Dopady zavedení Basel III .............................................................. 34
Bankovní výkonnost a její determinanty
37
4.1
Externí faktory bankovní výkonnosti ......................................................37
4.2
Interní faktory bankovní výkonnosti ...................................................... 40
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
45
5.1
Vývoj kapitálové přiměřenosti v kontextu Basel II a III ........................ 45
5.2
Vývoj rentability kapitálu v kontextu Basel II a III ................................ 48
5.3
Vztah mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou .............................. 51
Profil vybraných bank 6.1
61
Česká spořitelna ....................................................................................... 61
Obsah
6
6.2
Raiffeisenbank ......................................................................................... 61
6.3
Sberbank CZ ............................................................................................. 61
6.4
Českomoravská stavební spořitelna ....................................................... 62
7
Regresní analýza vybraných bank
63
7.1
Použité proměnné ................................................................................... 63
7.2
Jednorozměrný model ............................................................................ 65
7.3
Vícerozměrný model ............................................................................... 66
7.4
Česká spořitelna ...................................................................................... 66
7.4.1
Jednorozměrná analýza .................................................................. 66
7.4.2
Dílčí závěr ........................................................................................ 70
7.4.3
Vícerozměrná analýza ..................................................................... 72
7.4.4
Dílčí závěr ........................................................................................ 74
7.5
Raiffeisenbank .........................................................................................75
7.5.1
Jednorozměrná analýza ...................................................................75
7.5.2
Dílčí závěr .........................................................................................77
7.5.3
Vícerozměrná analýza ..................................................................... 79
7.5.4
Dílčí závěr .........................................................................................81
7.6
Sberbank CZ ............................................................................................ 83
7.6.1
Jednorozměrná analýza .................................................................. 83
7.6.2
Dílčí závěr ........................................................................................ 85
7.6.3
Vícerozměrná analýza ..................................................................... 86
7.6.4
Dílčí závěr ........................................................................................ 88
7.7
Českomoravská stavební spořitelna ....................................................... 89
7.7.1
Jednorozměrná analýza .................................................................. 89
7.7.2
Dílčí závěr .........................................................................................91
7.7.3
Vícerozměrná analýza ..................................................................... 92
7.7.4
Dílčí závěr ........................................................................................ 93
8
Diskuse
94
9
Závěr
102
10 Literatura
104
10.1 Internetové zdroje................................................................................. 104
Obsah
7
10.2 Odborné publikace................................................................................. 110 11
Seznam grafů, tabulek a obrázků
112
11.1 Seznam grafů ......................................................................................... 112 11.2 Seznam tabulek ...................................................................................... 112 11.3 Seznam obrázků ..................................................................................... 114 12 Přílohy
115
Úvod a cíl práce
8
1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Kapitálová přiměřenost patří v poslední době k nejdiskutovanějším pravidlům obezřetného podnikání. Nová Basilejská pravidla Basel III byly vytvořeny v souvislosti se zkušeností s nedávnou finanční krizí, neboť práve nízká úroveň kapitalizace bank byla důvodem narušení finanční stability bank samotných a současně celých bankovních sektorů. Kapitálová přiměřenost představuje minimální výši kapitálu, kterou banky musí vzhledem k rizikovosti svých obchodů povinně udržovat. Zjednodušeně řečeno jde o poměr bankovního kapitálu a kapitálových požadavků sloužících ke krytí neočekávaných ztrát plynoucích z bankovní činnosti. Základní podstatou tohoto pravidla je, aby potencionální ztráty byly v první řadě pokryty vnitřními zdroji, kapitálem akcionářů, a tím ochránily vložené cizí zdroje, zejména klientské vklady. Kapitálová přiměřenost tedy zamezuje přenosu ztrát z bankovního podnikání na bankovní věřitele, omezuje finanční rizika a podporuje celkovou finanční stabilitu bankovního sektoru i celého finančního systému. Hodnotu ukazatele kapitálové přiměřenosti je však nutné brát s ohledem na výnosnost bankovního podnikání. Rostoucí hodnota na jedné straně značí vyšší finanční sílu instituce a bezpečnost pro klienty, na druhé straně však může vést ke stagnaci či poklesu tempa růstu rentability. Proto je zájem akcionářů a věřitelů společně s orgány dohledu na hodnotě kapitálové přiměřenosti protichůdný. Motivem akcionářů dosahovat nižší hodnoty je prostřednictvím zvětšování poměru cizích zdrojů k vlastnímu kapitálu zvyšovat zisk z kapitálu. Naopak regulátoři se snaží touto regulací zvýšit zainteresovanost akcionářů o řádné řízení finanční instituce, neboť nedostatek kapitálu vede k jejich nezájmu o dobrý chod instituce, protože v případě bankrotu nemohou příliš ztratit. Z hlediska dopadů tohoto ukazatele na rentabilitu banky existují dvě protichůdné teorie. Podle obecné klasické teorie se s růstem kapitálu snižuje profitabilita banky, avšak z pohledu „trade-off“ teorie je vyšší kapitálová přiměřenost spojena s poklesem rizika, čímž jsou snižovány „předpokládané“ náklady bankrotu a současně i riziková přirážka. Díky tomu banka získává zdroje levněji a může dosahovat vyšší rentability. Empirické studie Beltratti a Stulze (2009) dokazuje, že lépe kapitalizované banky byly v období globální finanční krize a hospodářské recese více profitabilní než ty nedostatečně kapitalizované. Zároveň mají tyto banky mnohem snazší přístup ke zdrojům a za nižší cenu i v období hospodářské rcese. Tento výsledek je v souladu s trade-off teorií, kdy vyšší kapitálová přiměřenost snižuje náklady i potřebu potřebu externího financování, což zlepšuje čistý úrokový zisk a profitabilitu banky.
Úvod a cíl práce
9
Prosperitu české ekonomiky a jejího bankovního sektoru poznamenal turbulentní vývoj ve světě v letech 2008 – 2012. Prudký propad ekonomiky v roce 2009 byl způsoben hypoteční krizí, která se následně přelila do krize finančního systému a reálné ekonomiky. Banky, jejichž bilance obsahovala tzv. toxická aktiva, zaznamenaly významné ztráty a problémy s likviditou. Zásahy vlád a jejich finanční podpora nebyla v tomoto období ničím výjimečným. Tento vývoj se však u českých bank neprojevil. Celosvětová hospodářská recese a problémy jednotlivých zemí s veřejnými financemi, růst deficitů a dluhů vyvrcholily dluhovou krizí eurozóny v letech 2011 a 2012. Český bankovní sektor, s konzervativní strategií, byl díky dobré bilanční likviditě, vysokému poměru vkladů na úvěrech (úvěrová expanze je financována především z primárních vkladů), nízkému podílu úvěrů v cizích měnách a nezávislosti na externím financování i přes tyto turbulence vysoce ziskový. Proto byly banky i nadále schopny plnit základní funkci finančního zprostředkovatele v ekonomickém systému. Dle zátěžových testů provedených Českou národní bankou je potvrzena dobrá kondice i v podmínkách hospodářské recese. Výsledky českého bankovního sektoru dokazují, že konzervativní strategie je cestou k úspěchu a k finanční stabilitě.
1.2 Cíl práce Hlavním cílem diplomové práce je pomocí kvantitativní analýzy zjistit a zhodnotit vztah mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou průměrného vlastního kapitálu vybraných bank působících na českém bankovním trhu. Dílčím cílem je zhodnotit vliv interních determinant bankovní výkonnosti na rentabilitu průměrného vlastního kapitálu vybraných bank. Pro dosažení cíle práce jsou formulovány výzkumné otázky: • Existuje závisost mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou průměrného vlastního kapitálu během hospodářské recese v letech 2008 - 2012? • Existuje závislost mezi vybranými interními faktory rentability průměrného vlastního kapitálu během hospodářské recese v letech 2008 - 2012?
Metodika
10
2 Metodika Základem pro správné vyhodnocení vlivu kapitálové přiměřenosti na rentabilitu bank je stanovení odpovídající metodiky. Použité metody budou tedy v souladu se stanoveným cílem diplomové práce. Diplomová práce bude rozdělena na dvě části. První část bude věnována literární rešerši, která pojednává o důvodech existence, vývoji a kritice kapitálové přiměřenosti, bankovní výkonnosti a vztahem mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou kapitálu. V další části bude aplikována jednorozměrná a vícerozměrná regresní analýza, která bude posuzovat vztah mezi rentabilitou průměrného vlastního kapitálu a interními determinanty bankovní výkonnosti. Banky, vybrané ke zkoumání v diplomové práci, jsou zastoupeny dle jednotlivých bankovních skupin1. Z každé bankovní skupiny je vybrán jeden zástupce. Do zkoumání je zařazena také jedna stavební spořitelna. Zkoumaný vzorek bank je následujíc: • velké banky – Česká spořitelna a.s. (ČS), • střední banky – Raiffeisenbank, a.s. (RB), • malé banky – Sberbank CZ, a.s. (SBCZ), • stavební spořitelny – Českomoravská stavební spořitelna, a.s. (ČMSS). Výběr bank a stavební spořitelny je ovlivněn přístupností historických čtvrtletních dat, proto jsou banky vybrány dle dostupnosti těchto údajů. Zkoumané období je stanoveno na období hospodářské rcese v letech 2008 – 2012. V diplomové práci budou čerpány informace ze čtvrtletných výkazů zveřejňovaných dle § 11a zákona č. 21/1992 SB. o bankách a vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb. o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrových družstev a obchodníků s cennými papíry. Tyto výkazy obsahují informace o akcionářích, organizační struktuře banky, činnostech banky, údaje o finanční situaci banky (rozvaha, výkaz zisku a ztráty), kvalitě pohledávek, poměrových ukazatelích (ROAE, KP, ROAA) a konečně také o kapitálu a kapitálových požadavcích banky či stavební spořitelny. Jde o výkazy obsahující individuální výsledky banky a stavební spořitelny.
Dle metodiky ČNB jsou bankovní skupiny tříděny dle bilanční sumy. Od roku 2009 je pro zařazení do skupiny velkých bank potřeba 200 mld. Kč, středních bank 50 až 200 mld. Kč a malých bank nižší než 50 mld. Kč. Dle tohoto třídění k 31. 12. 2010 byly banky vybrány do zkoumaného vzorku. Od roku 2012 došlo k zvýšení bilanční sumy pro zařazení do skupiny velkých a středních bank. Rozdělení je následující: velké banky s bilanční sumou nad 250 mld. Kč, střední banky 50 až 250 mld. Kč, malé banky nižší než 50 mld. Kč. 1
Metodika
11
2.1 Regresní analýza Dle Artla a Artlové (2007) představuje časová řada od minulosti do přítomnosti uspořádanou posloupnost hodnot určitého ukazatele. Časová řada se tedy zapisuje jako yt, kde t=1, …, T. Zkoumaní dynamiky časových řad je podstatnou součástí statistických analýz ekonomických jevů. Časové řady se člení na intervalové, okamžikové a na řady odvozených charakteristik. Z časového hlediska je klasifikujeme na dlouhodobé a krátkodobé. Základními charakteristikami časových řad jsou absolutní přírůstek, průměrný absolutní přírůstek, koeficient růstu, průměrní koeficient růstu a relativní přírůstek, (Artl a Artlová, 2007). Jedním z často řešených problémů u ekonomických časových řad je jejich nestacionarita. Základním předpokladem pro analýzu časových řad pro odhady metodou nejmenších čtverů je stacionarita vysvětlujících proměnných (Artl, 1997). Před samotnou tvorbou ekonometrického modelu je proveden test jednokového kořene, jehož aplikací je tento předpoklad posouzen. 2.1.1 Testy jednotkového kořene Pro modelování vztahů mezi ekonomickými veličinami se v ekonometrii používají jednorozměrné a vícerozměrné regresní modely. V jednorozměrném modelu je vysvětlovaná proměnná modelována pomocí funkce jedné vysvětlující proměnné, ve vícerozměrném modelu jde o dvě a více proměnných. Díky specifickým vlastnostem časových řad vznikají při konstrukci regresních modelů, odhadu a interpretaci značné problémy. Jedním z nich je zdánlivá regrese, která způsobí, že pomocí metody nejmenších čtverců získáme statisticky významné odhady parametrů dané regresní funkce, avšak výsledky nejsou ekonomicky významné. Stacionární časové řady mají nulovou nepodmíněnou střední hodnotu, nepodmíněný konstantní rozptyl a autokorelační funkce nezávisí na čase, neboli změny v časové řadě nejsou v čase konstantní. Pro zjištění stacionarity či nestacionarty zkoumaných proměnný je použit rozšířený Dickey-Fuller test v programu Gretl. Dle asymptotické p-hodnoty je posuzována nulová hypotéza o nestacionaritě. V případě, že je asymptotická hodnota menší než 5% hladina významnosti, nezamítáme nulovou hypotézu. Nestacionární proměnné můžeme transformovat do stacionární podoby pomocí prvních diferencí. Tento postup je proveden u těchto proměnných: – rentabilita průměrného vlastního kapitálu (ROAE), – kapitálová přiměřenost (KP), – úroková marže (UM), – provizní marže (PM). U absolutních hodnot je provedena stacionarizace prostřednictvím logaritmické diference proměnných: – Tier 1 kapitál (T1), – Tier 2 kapitál (T2), – celková aktiva (CA).
Metodika
12
Tento způsob transformace dat ovlivní interpretaci koeficientů jednotlivých proměnných regresního modelu. V případě stacionarizace dat prostřednictvím diferencí jsou koeficienty ve vysvětlujících proměnných interpretovány jako změny o procentní body. Při stacionarizaci logaritmickou diferencí jsou změny v koeficientech vysvětlujících proměnných interpretovány jako změny v %. 2.1.2 Ekonometrický model Ekonometrický model vyjadřuje závislost ekonomických veličin na dalších veličinách, které je dle hypotézy vysvětlují. Zpravidla je vyjádřen rovnicí či soustavou rovnic, které kvatnifikují ekonomické vazby mezi proměnnými a to při určitém stupni abstrakce. Tyto rovnice se nazývají regresními rovnicemi (Hampel, 2011):
y = f (x1 , x2,..., xk , ε )
kde:
y je závislá proměnná, vysvětlující proměnná, x je nezávislá proměnná, vysvětlující proměnná, ε je náhodná složka. Regresní analýzu rozlišujeme dle počtu použitých vysvětlujících proměnných na jednorozměrnou a vícerozměrnou. V závislosti na způsobu sestavení modelu se rozlišuje model aditivní, multiplikativní a smýšený. Současně lze regresní analýzu členit dle parametrů a proměnných a to na modely lineární a nelineární v parametrech (Hampel, 2011). Pro účely jednorozměrné a vícerozměrné analýzy bude využita metoda nejmenších čtverců. Tato metoda je založena na minimalizaci sumy čtverců reziduí, tzv. rozdílů mezi původními hodnotami vysvětlované proměnné a jejími odhadnutými hodnotami (Cipra, 2008):
Mezi důvody jejího využití můžeme zařadit relativně jednoduchou techniku, cíl minimalizace sumy čtverů je z teoretického pohledu odpovídající a také užitečné vlastnosti OLS odhadů (odhadnutá regresní křivka prochází průměry závislé i nezávislé proměnné, suma reziduí je nulová) (Hampel, 2010). Kvalitu modelu je možno posuzovat prostřednictvím F-testu, (korigovaného) koeficientu determinace či informačními kritérii. F-test je založen na rozkladu celkové proměnlivosti v regresi, kdy výstupem je analýza rozptylu tzv. Anova. Tato tabulka vypadá následovně.
Metodika
13
Tabulka 1 Tabulka analýzy rozptylu ANOVA Regrese Reziduum Úplné
Součet čtverců (SS) ESS RSS TSS
Stupně volnosti p–1 n–p n-1
Střední kvadrát (MS) ESS/(p – 1) RSSP(n-p)
F-test
p-hodnota
EMS/RSS
Zdroj: Hampel, 2010
Dle p-hodnoty F-testu zamítáne nebo nezamítáme nulovou hypotézu o neprůkaznosti modelu. Korigovaný případně adjustovaný koeficient determinace nám vysvětluje, kolik procent variability závislé proměnné je vysvětleno pomocí nezávisle proměnných. Informační kritéria nám pomáhají zejména při porovnávání více modelů se stejnou vysvětlovanou a různými vysvětlujícími proměnnými. Jde o Akaikeho, Schwarzovo a Hannan-Quinnovo informační kritérium. Nejlepší model je vybrán podle nejnižší hodnoty informačních kritérií (Hampel, 2010). Pro potvrzení správnosti odhadovaných parametrů získaných pomocí metody nejmenší čtverců je nutné, aby model splňoval předpoklady klasického lineárního regresního modelu. Tyto předpoklady mohou být testovány prostřednictvím p-hodnoty. Mezi předpoklady klasického lineárního regresního modelu patří (Hampel, 2011): • Regresní model je lineární v parametrech, a je správně specifikován a má aditivně připojen chybový člen. Zde je možné využít RESET test a LM test2 s nulovou hypotézou o správné specifikaci modelu. • Chybový člen má nulovou střední hodnotu. • Všechny vysvětlující proměnné jsou nekorelované s chybovým členem. • Pozorování chybového členu nejsou korelována se sebou samými (tzn. nedochází k autokorelaci chybového členu). Zde můžeme využít Durbin• Watsonovu statistiku, Breusch-Godfreyův test nebo Ljung-Box test s nulovou hypotézou o neexistenci autokorelace. • Chybový člen má konstantní rozptyl (tzn. je homoskedastický). Tento předpoklad můžeme testovat Whiteovým testem s nulovou hypotézou o homoskedasticitě rozptylu chybového členu. • Žádná vysvětlující proměnná není lineární kombinací jiné vysvětlující proměnné (tzn. nedochází k perfektní multikolinearitě). Multikolinearitu lze zjišťovat pomocí VIF faktorů, kdy problém multikolinearity mohou indikovat hodnoty 10 a vyšší.
LM test logaritmů není z důvodu provedení stacionarizace dat pomocí logaritmické diference proveden. V diplomové práci je využit LM test mocnin.
2
Metodika
14
• Chybový člen je normálně rozdělen. Poslední předpoklad můžeme ověřittestem dobré shody (chí kvadrát) s nulovou hypotézou o normálním rozdělení chybového členu (Hampel, 2011).
Kapitálová přiměřenost
15
3 Kapitálová přiměřenost Kapitálová přiměřenost patří mezi nejdůležitější a současně nejpropracovanější ukazatel obezřetného podnikání bank. V souvislosti s povinným navýšením kapitálové přiměřenosti na hodnotu 9 % do konce června minulého roku se diskutuje nejenom o důvodech vzniku nových pravidel, ale také o jejich dopadech a nedostatcích. V této kapitále budou nejdříve popsány důvody existence konceptu kapitálové přiměřenosti. Poté budou popsány jednotlivé basilejské dohody Basel I – III, u nichž jsou posouzeny dopady dle emipirických zjištění a nevýhody či nedostatky, které jsou obsažené v části kritika.
3.1 Důvody existence regulace kapitálu Existence pravidla kapitálové přiměřenosti je založena na premise, že ztráty z bankovního podnikání mají nést akcionáři nikoliv vkladatelé. Regulace kapitálové přiměřenosti je zdůvodňována také tím, že bankovní kapitál funguje jako nárazník proti případným ztrátám, který umožní finančním institucím fungovat i v nepříznivých obdobích. Díky tomu může tato regulace podle Kahana (1997) zabránit pádům bank a snížit tak systémové riziko. Dle teorie veřejného zájmu je důvodem proč systémové riziko stojí v popředí zájmu finanční regulace je skutečnost, že společenské náklady spojené s úpadkem finanční instituce výrazně převyšují soukromé náklady vlastníků a manažerů a nejsou zahrnuty do rozhodovacích procesů. Systémové riziko se totiž týká situací, které atakují stabilitu systému jako celku, protože je přes mezi-subjektové vazby přenesena na celou finanční soustavu. Systémové riziko spočívá v potencionálním kolapsu určitého subjektu, který je spouštěcím impulzem pádu dalších subjektů, jejichž ztráty pramení z nárůstu nákladů na kapitál a poklesu jeho dostupnosti. (Schwarcz, 2008) Hall (2001) vidí v existenci regulace kapitálu také možnost vyřešit či zmírnit problém morálního hazardu, který souvisí se systémem pojištěním vkladů. Toto pojištění totiž v konečném důsledku zvýhodňuje rizikovější instituce, které jsou motivovány k rizikovějším (výnosnějším) investicím. Schooner (2010) tvrdí, že bez této regulace by banky nedržely společensky optimální množství kapitálu. Toto tvrzení opírá o dvě fakta. Za prvé, vzhledem k existenci finanční ochranné sítě nejsou banky motivovány držet dostatečné množství kapitálu. Banky navíc neberou v úvahu náklady svého selhání a půjčují si více, než je společensky optimální. Za druhé, banky nekalkulují náklady insolvence a ani náklady třetích stran v podobě negativních externalit. Regulace kapitálové přiměřenosti má však řadu odpůrců a kritiků, jak ze strany majitelů a vedení bank, tak ze strany odborné veřejnosti. Akcionáři a management finančních institucí kritizují stále silnější a složitější regulaci
Kapitálová přiměřenost
16
zejména z důvodu zvýšených nákladů nutných na přizpůsobení se pravidlům a jejich dodržování a s tím související pokles zisku. Dle (Moosa, 2010) nedokáže koncepce kapitálové přiměřenosti dostatečně plnit svůj hlavní cíl, kterým je zajištění solventnosti bank v případě, když banky splňují potřebné kapitálové požadavky. Také Blum (1999) nepovažuje myšlenku kapitálové regulace za vhodnou, protože v důsledku poklesu zisku se banky snaží zisk nahradit investicemi do výnosnějších avšak rizikovějších aktiv a zároveň se snižuje motiv zabránit defaultu. Kapitálová regulace založená na konceptu kapitálové přiměřenosti je však v případě bank potřebná, protože bez ní by banky nebyly nuceny držet alespoň část kapitálu a využíváním pákového efektu by se zadluženost bank ještě zvýšila. Pravdou však je, že některé banky se samy snažily udržovat dostatečné množství kapitálu. Avšak je nutné, aby k tomu byly stimulovány všechny banky a měly stejné konkurenční podmínky. Přestože byl koncept přijat veřejností pozitivně, existují i ti, kteří nepovažují regulaci kapitálu za všelék zabraňující finanční nestabilitě. Nicméně dle Juroškové (2012) by byl dopad globální finanční krize menší, pokud by byl Basel II implementován dříve než vypukla finanční krize.
3.2 Vývoj kapitálové přiměřenosti Kapitálové přiměřenosti je věnována zvýšená pozornost od 70. let minulého století, kdy zkrachovalo několik významných bank. V tomto období poklesl kapitál bank na velmi nízkou úroveň, což bylo způsobeno významnými změna v prostředí, ve kterém banky operovaly. Čelily makroekonomickým turbulencím a strukturálním změnám konkurenčních podmínek v bankovním sektoru. Světová ekonomika byla zcela přeházená, a to z několika důvodů. Prvním byl kolaps Brettonwoodského systému, jehož důsledkem byla volatilita směnných kurzů, což bankéři do té doby neznali. Dále pak ropné šoky způsobené nestabilním prostředím na Blízkém východě a celosvětová recese v letech 1974-75 způsobily celkový pokles kvality úvěrového portfolia v důsledku jejich nesplácení. Vysoká inflace a stagnace ekonomiky (stagflace) nadále zhoršovala kvalitu úvěrů a současně snižovala jejich ziskovost. To vedlo střadatele ke změně preferencí. Přestali ukládat prostředky na běžných účtech v bankách, ale začali investovat prostřednictvím investičních společností. Tím banky ztratily část svých zdrojů zisku, což je vedlo k rizikovějším obchodům a tím k nižšímu kapitálovému poměru. (Tarullo, 2008) Na tyto události reagovaly v roce 1974 země G-103 a Lucembursko, které vytvořily Stálý výbor pro provádění bankovní regulace a dohledu (Commette on Banking Regulation and Supervisity - CBRSP) pod záštitou Banky pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements – BIS). Zde také sídlí sekretariát výboru a setkávají se zde guvernéři centrálních bank. Tento výbor byl později přejmenován na Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel ComG-10 zahrnovalo ve skutečnosti 11 zemí: Belgie, Kanada, Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Nizozemí, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a USA.
3
Kapitálová přiměřenost
17
mettee on Banking Supervision). Úkolem tohoto výboru je podporovat bližší spolupráci a pravidelné výměny informací v oblasti bankovního dohledu, avšak zejména, aby bankovní dohledy uplatňovaly na všechny banky určité společné principy. (Jílek, 2000) Hlavním cílem tohoto výboru je vytvořit stabilní mezinárodní bankovní systém prostřednictvím harmonizace pravidel dohledu a regulace, a podpořit tak konkurenceschopnost bank tím, že všechny banky na celém světě budou podléhat stejným stanovám a čelit tedy obdobným nákladům. Pro dosažení tohoto cíle vytváří standardy a doporučení, z nichž nejvýznamnější jsou Mezinárodní standardy pravidel kapitálové přiměřenosti (International Standards on Capital Adequacy) a Basilejské základní principy efektivního bankovního dohledu (Core Principles for Effective Banking Supervision). Přestože mají dokumenty formu doporučení, předpokládá se, že je členské země zapracují do svých národních legislativ.
3.3 Basel I Basilejský výbor formuloval pravidla kapitálové přiměřenosti v roce 1988, kdy publikoval dokument International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards, který je známý jako Basel I či Basilejská kapitálová dohoda. Tento dokument jako první zavádí regulatorní měření finančních rizik a povinnost jejich pokrytí kapitálem. Podlé této dohody byl stanoven minimální poměr kapitálu k součtu rizikově vážených aktiv ve výši 8 %. Tato hodnota však nebyla nijak vědecky podložena, ale šlo pouze o kompromis mezi zúčastněnými státy ohledně reálně dosažitelné úrovně kapitálu. Přestože dohodu podepsaly pouze země G-10, brzy se stala kapitálová přiměřenost celosvětovým standardem a začaly se k ní připojovat i další země včetně České republiky. Banky v zemích G-10 musely dosáhnout 8 % hodnoty kapitálové přiměřenosti do konce roku 1992. V České republice byly banky povinny splnit kapitálový poměr 6,25 % k 31. 12. 1993 a pro dosažení hodnoty 8 % byl stanoven termín do 31. 12. 1996. Basilejský výbor formuloval v tomto dokumentu dva základní cíle: • posílit zdraví a stabilitu mezinárodního bankovního systému prostřednictvím držby většího množství kapitálu a zabránit tak přenosu přeshraniční nákazy selhání mezinárodně aktivních bank, • snížit konkurenční nerovnost aplikací stejných pravidel regulace a dohledu. (BCBS, 1988) Hlavní myšlenkou tohoto konceptu je, že banky mají ke každému rizikovému aktivu držet určitou výši kapitálového požadavku s tím, že méně riziková aktiva vyžadují méně kapitálu. Basel I v původní verzi stanovuje kapitálové požadavky pouze k úvěrovému riziku. Kapitálová přiměřenost se definuje jako poměr regulatorního kapitálu, Tier 1 a Tier 2 mínus odčitatelné položky 0, k rizikově váženým aktivům RWA, viz rovnice 1.
Kapitálová přiměřenost
18
KP =
kapitál Tier1 + Tier 2 − O = ∗ 100 RWA RWA
přičemž má platit:
(1)
KP ≥ 8%
Kapitál se dle basilejské dohody rozlišuje na hlavní kapitál Tier 1, který zahrnuje zejména základní kapitál a rezervní fondy, a dodatkový kapitál Tier 2 zahrnující různé formy podřízeného dluhu4 a obecné rezervy5. Hlavní kapitál má však tvořit 50 % celkového kapitálu. Od kapitálu se odečítá např. goodwill, neuhrazené ztráty z minulých období či z běžného období. Rizikově vážené aktivum se zjednodušeně vypočítá vynásobením hodnoty aktiva a jeho rizikové váhy, kterou stanovuje regulátor. Rizikové váhy se přidělují i podrozvahovým aktivům, které se transformují na úvěrové ekvivalenty, tedy na hypotetická podrozvahová aktiva. Rizikově vážená aktiva se stanovila shodně jak pro obchodní portfolio, které banka drží za účelem dosažení ze změn cenových rozdílů, či úrokových měr, tak pro bankovní portfolio související s klasickým bankovnictvím. 3.3.1 Kritika Basel I I přes obecně kladné přijetí konceptu kapitálové přiměřenosti na finančních trzích je podroben značné kritice. Je však třeba upozornit na to, že nedostatky, které se následně objevily a následně byly kritizovány, byly předvídány již v čase schvalování. (Jurošková, 2012) Kritiku konceptu Basel I můžeme rozdělit do několika oblastí. První se soustředí na opomenutí dalších typů rizik, zejména rizika tržního. Další kritika se zabývá způsobem, jakým byl koncept Basel I uveřejněn a implementován centrálními bankami, zejména na neschopnost bank koncept přeložit a zobecnit jeho používání. Třetí oblast kritiky se zaměřuje na to, že se nepovedlo vytvořit stejné podmínky ve všech zemích, čímž nebyl naplněn výchozí cíl dohody. Důvodem byla značná diskreční pravomoc orgánů dohledu při implementaci dohody. (Balin, 2008) Za nejzávažnější nedostatek konceptu je považováno stanovení rizikových vah, jejichž jednoduché použití však neodráželo ekonomickou realitu. Rizikové váhy byly stanoveny velmi jednoduše, např. 0 % pro pohledávky za centrálními vládami zemí OECD a hotovost, 20 % pro pohledávky za bankami v OECD, 50 % pro půjčky zajištěné nemovitostí a 100 % pro pohledávky za soukromým sektorem a bankami nebo vládami, které nejsou součástí OECD. Úvěrové postavení protistrany nebylo bráno při tvorbě vah v potaz. (Heffernan, 2005)
Podřízený dluh je schválen Českou národní bankou a musí splňovat určitá kritéria. Obecné rezervy jsou vymezeny jako rezervy na možné budoucí ztráty, které nejsou jakýmkoliv způsobem alokovány k určitému zhoršení jakékoli skupiny aktiv.
4 5
Kapitálová přiměřenost
19
To se odrazilo na tom, že banky ve snaze snížit rizika a tím i kapitálové požadavky, začaly provádět substituce mezi jednotlivými druhy aktiv. Což v konečném důsledku vedlo k přesnému opaku cíle konceptu, a to k vyšším podstupovaným rizikům. Banky toto absurdní nastavení rizikových vah svádělo k tomu, aby nahrazovaly obchodní úvěry státním dluhem na úkor soukromých dlužníků, a zároveň se zvýšila preference hypotečního sektoru. Také zařazení zemí OECD do zóny A se ukázalo jako problém. Rozšiřování počtu členů této organizace, např. o Mexiko či Korejskou republiku, které krátce po získání členství prodělaly vážnou finanční krizi, způsobilo, že i přes neodpovídající ekonomickou situaci používaly výhodné nízké rizikové váhy. (Jurošková, 2012) Nejspornější otázka se však týkala korporátních úvěrů soukromému sektoru, protože kapitálový požadavek k poskytnutému úvěru je stejný, jak pro firmy pochybné, tak pro firmy s vysokým ratingem. Pravděpodobnost selhání je však odlišná, nicméně se projeví v úrokové míře, kterou bude banka požadovat. Výsledkem tohoto nedostatku je, že banky mohou mít snahu přesunout své úvěrové portfolio k rizikovějším dlužníkům, kteří jsou díky vyššímu úroku pro banku lukrativnější. Dochází tedy k substituci nízkorizikových půjček za půjčky vysoce rizikové. (Schooner, 2010) Balin (2008) uvádí ve své studii dva způsoby, jakým banky díky problémovému nastavení rizikových vah, mohou obejít pravidla a snížit si tak riziko v bankovní knize. První způsob je prostřednictvím sekuritizace, kdy banka sloučí korporátní úvěry (hypotéky) dohromady, odprodá je a vydává je za nízkorizikové aktiva. Následně tato aktiva odepíše z bankovní knihy. Výnos z prodeje mohou navíc zařadit do bankovních rezerv a můžu poskytovat další rizikové půjčky. Tato metoda se nazývá tzv. „cherry picking“. Druhý způsob, jehož použitím mohou banky udržet rizikový profil na nízké úrovni, i přes zvyšující se množství rizika, je prostřednictvím prodeje dlouhodobých dluhových nástrojů s rizikovou váhou 100 %, u kterých je větší nebezpečí prodlení, a jejich nahrazení řadou krátkodobých dluhových nástrojů s rizikovou váhou 20 %. Další spornou oblastí je problematika opravných položek. V konceptu Basel I nejsou vymezeny žádné ustanovení týkající se jejich tvorby. Dohoda pouze zakotvuje princip poznatelného zhoršení kvality aktiv, který je však subjektivní, a pravidla pro jejich tvorbu ponechává v rukou národních bankovních dohledů. Tyto opravné položky jsou označeny za „specifické rezervy“, které však nelze zahrnout do regulatorního kapitálu pro potřeby výpočtu kapitálové přiměřenosti. (Jílek, 2000) Poslední oblast kritiky se zaměřuje na záruky a garance, které jsou uznatelné v minimálním rozsahu. Kromě výše uvedených kritizovaných oblastí, existují také názory, že regulace kapitálu není vůbec potřeba. Bondt a Prast (1999) poukazují na to, že při neexistenci regulace by sám trh určil minimální úroveň kapitálové vybavenosti závaznou pro většinu bank. V případě poklesu pod tuto minimální úroveň by banka ztratila důvěryhodnost, což by vedlo k růstu nákladů na půjčky.
Kapitálová přiměřenost
20
3.3.2 Dopady zavedení Basel I Je zřejmé, že hlavním účelem regulace kapitálu, je posílení kapitálové pozice nejen mezinárodně působících bank. To je možné buď změnou čitatele, získáním dalšího kapitálu, nebo jmenovatele, snížením rizikovosti zejména v úvěrovém portfoliu. Kapitálová přiměřenost se po zavedení konceptu Basel I nejenom v zemích G-10 zvýšila. Ve skupině 29 zemí OECD v letech 1990 – 2001 vzrostla kapitálová přiměřenost významně, a to z 8, 5 % na 12 %. (Jablecki, 2008) K podobným výsledků přišli také Bondt a Prast (1999), kteří ve vybraných zemích G-10 (Velká Británie, USA, Itálie, Francie, Německo, Nizozemsko) v letech 1990 – 1997 zjistili zvýšení z 9 % na 11 %. Také dle BCBS (1999) vzrostla průměrná kapitálová přiměřenost v zemích G-10 z 9,3 % v roce 1988 na 11,2 % v roce 1996. Graf 1 Vývoj průměrné kapitálové přiměřenosti ve vybraných G-10 zemích
Zdroj:Bernauer, T., Koubi, V. Regulating Bank Capital: Can Marekt Discipline Facilitate or Replace Capital Adequacy Rules?
V příloze v grafu č. 25 je zobrazen vývoj kapitálové přiměřenosti v dalších zemích G-10 a v tabulce č. 37 jsou uvedeny vlivy změn v kapitálu a rizikově vážených aktivech na změny v kapitálovém poměru. Avšak není možné se soustředit pouze na popisnou statistiku, ale je nutné zjistit, co je skutečnou příčinou nárůstu ukazatele kapitálového poměru. Rostoucí kapitálová přiměřenost totiž nemusí nutně znamenat vyšší opatrnost bank a větší množství kapitálu. Jackson et al (1999) upozorňují na to, že určit příčiny zvýšení kapitálové přiměřenosti je problematické. Koncept Basel I byl impulsem pro méně kapitalizované banky, aby zvýšily své kapitálové pozice, a to buď prostřednictvím fúzí, nebo kapitálových emisí. Bernauer a Koubi (2002) tvrdí, že konkurenční síly motivují banky k vyššímu kapitálovému poměru, díky čemuž se snižují jejich výpůjční náklady.
Kapitálová přiměřenost
21
To prokazují empirickými testy amerického bankovního sektoru, a ukazují, že lepé kapitálově vybavené banky čelí nižším výpůjčním nákladům. Avšak poukazují také na to, že hospodářská soutěž nemůže plně nahradit regulaci, protože existují systémové efekty, jako je např. morální hazard. Banky při rozhodování berou v úvahu náklady v případě nedodržení kapitálového poměru. Tyto náklady nezahrnují pouze pokutu regulátora, náklady na dodatečný kapitál, ale také intenzivnější dohled nebo ztrátu dobrého jména. (Furine, 2000) Také to je důvodem, proč se banky snaží o dodržení dostatečné kapitálové vybavenosti. Nicméně růst ukazatele může být způsoben také restrukturalizací aktiv v bilancích bank, např. zvýšením držby státních cenných papírů, které nevyžadují kapitálové požadavky. Haubrich a Wachtel (1993) zjistili, že americké banky zvýšily jejich držbu z 15 % v roce 1989 na 22 % z celkových aktiv v roce 1993. Někteří ekonomové se domnívají, že tato restrukturalizace omezila komerční výpůjčky, což může vést ke zpomalení ekonomiky. Illing a Paulin (2004) zjistili, že kanadské banky po zavedení Basel I v roce 1988 zvyšují podíl méně rizikových aktiv v bilancích, které přináší nulové či nízké kapitálové požadavky. Jde zejména o veřejně garantované cenné papíry a pojištěné nebo vysoce zajištěné hypotéky. Zároveň banky snížily podnikové expozice, ke kterým byly stanoveny 100 % rizikové váhy (což představuje 8 % kapitálového požadavku). Poměr rizikově vážených aktiv k celkovým aktivům v bilancích kanadských a amerických bank zobrazuje následující graf. Graf 2 Poměr rizikově vážených aktiv k celkovým aktivům
Zdroj: Illing, M., Paulin, G. The New Basel Capital Accord and the Cyclical Behaviour of Bank Capital.
Výsledkem restrukturalizace portfolia aktiv vedlo k poklesu poměru z 90 % v roce 1989 na 50 % v roce 2002. Díky Basel I se průměrná rizikovost aktiv držených v bilancích kanadských bank významně snížila. Na druhé straně tento poměr pro americké banky zůstal stabilní kolem 60 %. Pro udržení kapitálové přiměřenosti nad úrovní 8 %, případně pro její zvýšení, používají banky sekuritizaci. Obay (2000) ve své studii zjistil, že dodržení regulatorních požadavků bylo významným motivem bank pro používání finančních inovací a sekuritizaci aktiv. Avšak to se týká zejména amerických bank, kde
Kapitálová přiměřenost
22
byla sekuritizace spojena s vznikem vládních agentur Freddie Mac a Fannie Mae, jejichž cenné papíry byly zaručeny vládou a nebylo potřeba k nim vytvářet kapitálové požadavky. V USA objem sekuritizovaných nesplacených hypoték vzrostl u deseti největších bankovních společností na 200 ml. dolarů v roce 1998 (růst o více než 25 %). Také evropské banky využívaly amerického trhu pro provádění sekturitizace a objem sekuritizovaných aktiv vzrostl z 8,5 mld. dolarů v roce 1995 na více než 41 mld. dolarů v roce 1997. (BCBS, 1999) Jackson et al. (1999) tvrdí, že si banky tímto způsobem snižují náklady na financování na minimu a dodatečný kapitál dále investují. Dionne a Harchaoui (2002) potvrdili existenci pozitivní statistické závislosti mezi sekuritizací a bankovními riziky v kanadském bankovním sektoru během let 1988 – 1998. 3.3.3 Dodatek k Basel I Již od vydání Basel I probíhaly práce na doplnění konceptu o tržní riziko. Původně nebylo tržní riziko v centru pozornosti, protože tradiční bankovní obchody se týkaly přijímání vkladů a poskytování úvěrů. Tržní riziko nabývalo na významu v 80. letech v důsledku dynamické rozvoje finančních trhů a v souvislosti se vznikem finančních inovací. Regulace pouze úvěrového rizika se stala nedostatečnou a vyžadovala přepracování původního konceptu. První pokus o doplnění konceptu z roku 1993 se setkal s negativním ohlasem veřejnosti a musel být upraven. Nakonec v roce 1996 byl vydán dodatek, a to pod názvem Amendment to the Capital Accord to Incorporate Market Risk. Banky se začaly tímto dokumentem řídit nejpozději od konce roku 1997. Dodatek obsahuje vymezení jednotlivých tržních rizik, úrokového, akciového, měnového a komoditního, a zároveň výpočet jednotlivých kapitálových požadavků. Pro potřeby výpočtu a pro přesnější vymezení rizik je nutné rozlišení mezi bankovním a obchodním portfoliem. Tato klasifikace odráží skutečnost, že banky drží jak tradiční majetek založený na půjčkách, který má v úmyslu držet do splatnosti, tak tržní majetek, se kterým má v plánu obchodovat. Samozřejmostí je, že každé aktivum podléhá jinému typu rizika. Pro účely výpočtu kapitálových požadavků jsou v dodatku specifikovány metody. Jde o standardní metodu a pokročilou metodu interních modelů, založenou na metodě Value at Risk. Interní modely musí splňovat stanovená kritéria a podléhají schválení regulátorem. V dodatku je navíc specifikován kapitál Tier 3, který slouží pouze pro krytí tržního rizika. Má podobu krátkodobého podřízeného dluhu a národní regulátoři mohou odmítnout jeho použití jako kapitálu, a to jak pro jednotlivé banky, tak pro celý bankovní sektor. (BCBS, 1996) Po zahrnutí tržního rizika do výpočtu kapitálové přiměřenosti má výpočet kapitálové přiměřenosti následující podobu. Kapitálový požadavek B je kapitálovým požadavkem k tržnímu riziku. (Jílek, 2000) Minimální úroveň kapitálové přiměřenosti je ponechána na hodnotě 8 % a je potřeba ji dosahovat na konci každého pracovního dne (BCBS, 1996):
Kapitálová přiměřenost
23
KP =
Tier1 + Tier 2 − O + Tier 3využitý ∗ 100 RWA + 12,5 ∗ B
(2)
V souvislosti s nejasným vyjádřením rozdílu mezi obchodním a bankovním portfoliem, vznikly problémy s jejich rozlišením. Banky této nejasnosti využily a prováděly arbitráž mezi bankovním a obchodním portfoliem s cílem snížit si kapitálové požadavky. Dle Scotta (2004) banky umísťovaly agresivní úvěrové produkty do obchodního portfolia, aby dosáhly nižší kapitálové povinnosti, neboť krátkodobý obchodní majetek vyžaduje nižší kapitálový požadavek než majetek dlouhodobý.
3.4 Basel II Rostoucí složitost bankovnictví a nedostatky původního konceptu ukázaly, že jednoduchý rámec Basel I již není postačující pro potřeby bankovní praxe. První návrh nových pravidel byl publikován Baseilejským výborem již v roce 1999 pod názvem A New Capital Adequacy Famework, která nebyla však kvůli své obecnosti přijata. Druhá verze, The New Basel Capital Accord, z roku 2001 byla propracovanější, avšak Basilejský výbor obdržel od zainteresovaných institucí ještě více připomínek než u první verze. Ačkoliv původním záměrem nového konceptu bylo umožnit sofistikovanějším bankám, schopným používat interní modely, držet menší množství kapitálu, v konečném důsledku kapitálové požadavky navyšovala. (Heffernan, 2005) Konečná verze byla schválena v roce 2004 a nese název International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards. Podle nových pravidel mělo být postupováno od roku 2007, s tím že tento rok je tzv. přechodným obdobím, ve kterém banky měly možnost postupovat ještě částečně dle Basel I. Avšak od roku 2008 jsou finanční instituce povinny řídit se pouze Basel II. Mezi hlavní cíle nového konceptu patří posílení bezpečnosti, zdraví a stability mezinárodního bankovního systému, zvýšení konkurenční rovnosti, komplexnější systém řízení rizik, jehož součástí budou interní modely měření rizik. K dosažení těchto cílů jsou určeny tři pilíře, které se vzájemně podporují. Obrázek 1 Pilířová struktura Basel II
Zdroj: Heffernan, S. Modern Banking. str. 194.
První pilíř, minimální kapitálové požadavky, rozšiřuje okruh rizik o operační riziko, a zároveň v reakci na kritiku Basel I vytváří citlivější přístup k měření rizik a poskytuje širší nabídku metod měření rizik pro stanovení kapitálových požadavků. Zároveň pokrývá některé mezery v Basel I, které umožňo-
Kapitálová přiměřenost
24
valy bankám obcházet stanovená pravidla. Vzorec pro výpočet kapitálové přiměřenosti je téměř stejný, navíc je součástí jmenovatele kapitálový požadavek k operačnímu riziku C (BCBS, 2004): KP =
Tier1 + Tier 2 − O + Tier 3využitý ∗ 100 RWA + 12,5 ∗ ( B + C )
(3)
kde B znamená kapitálový požadavek k tržnímu riziku a C představuje kapitálový požadavek k operačnímu riziku. V popředí zájmu zůstává nejvýznamnější riziko, riziko úvěrové, které je hlavním zdrojem ztrát v bankovním sektoru. Ke stanovení kapitálových požadavků k úvěrovému riziku mohou banky použít metodu standardizovanou, nebo metodu založenou na interním ratingu. V rámci standardizované metody došlo ke změně v kritizovaných rizikových váhách, které jsou odvozeny z externího ratingu. Nově tedy rizikové váhy závisí na rizikovosti klienta. Basel II zároveň odstraňuje nedostatky v podobě rozdílných vah u členských a nečlenských zemí OECD. Příklad stanovení kapitálových požadavků je zobrazen v tabulce 2 níže. Z ní je zjevné, že se kapitálové požadavky stanovují dle ratingů klientů a tím mnohem lépe odhadují skutečnou rizikovost klienta a potřebnou výši kapitálu. Tabulka 2 Basel I a Basel II – standardizovaná metoda k měření úvěrového rizika ke korporátním úvěrům (v NZD) Basel II Rating Aktiva Riziková váha Rizikově váž. aktiva Kapitálové požadavky
Basel I
AAA až AA100 mil. 20 %
A+ až A100 mil. 50 %
BBB+ až BB100 mil. 100 %
méně než BB100 mil. 150 %
bez ratingu 100 mil. 100 %
všechny úvěry 100 mil. 100 %
20 mil.
50 mil.
100 mil.
150 mil.
100 mil
100 mil.
1,6 mil.
4 mil.
8 mil.
12 mil.
8 mil.
8 mil.
Zdroj: Reserve Bank of New Zealand: Bulletin, Vol. 68, No. 3 7
Druhou možností pro výpočet kapitálového požadavku k úvěrovému riziku jsou metody založené na interním ratingu. Zásadní kvalitativní změna při stanovování kapitálových požadavků spočívá v tom, že některé klíčové charakteristiky pro kvantifikaci úvěrového rizika vycházejí z interního hodnocení banky. Interní modely musí splnit procesní požadavky stanovené regulátorem a zároveň podléhají jeho schválení. Koncept rozlišuje dvě podoby interních metod, a to základní a pokročilou. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že základní metoda vychází z vlastních odhadů pravděpodobnosti selhání (LGD), což představuje procentní podíl aktiv ztracených v případě selhání, a ostatní parametry však přebírá od regulátora. Metody interních ratingů jsou mnohem citlivější vůči riziku, protože velké množství
Kapitálová přiměřenost
25
stupňů interního ratingu umožňuje, aby se kapitálový požadavek nezvyšoval skokově, ale individuálně podle jednotlivých případů. (Jurošková, 2012) Metody měřené kapitálového požadavku k tržnímu riziku se od Basel I téměř neliší, avšak zcela nově je zaveden kapitálový požadavek k operačnímu riziku. Operační riziko, jako nově regulované riziko z hlediska výpočtu kapitálového požadavku, avšak jeho řízení bylo již před Basel II součástí interních systému. Operační riziko je definováno Basilejským výborem (2004) jako riziko ztráty banky vyplývající z nedostatků nebo selhání vnitřních procesů, lidského faktoru, systému nebo vlivem vnějších událostí. Pro kalkulaci operačního rizika existují tři techniky, základní, standardizovaná a pokročilá standardizovaná metoda. Pro mezinárodní bankovní skupiny s mnoha dceřinými společnostmi je vhodné použití pokročilé metody, jejíž používání podléhá schválení orgánem dohledu. (Heffernan, 2005) Basel II reaguje také na finanční inovace a věnuje se otázce sekuritizace a nástrojům sloužícím k zmírnění úvěrového rizika, mezi něž patří zejména úvěrové deriváty. Banky se snaží pomocí sekuritizace vyhnout kapitálovým požadavkům k sekuritizovaným aktivům, neboť dochází k jejich prodeji. Motivací bank je hlavně zmenšit kapitálový nárazník, požadovaný dle pravidel kapitálové přiměřenosti a získat tak kapitál k dalším transakcím, zejména k poskytování dalších půjček. (Jílek, 2006) Regulátora ohledně procesu sekuritizace zajímá, aby banka po vyvedení aktiva z rozvahy nebyla vystavena riziku. V případě, že jej nese, musí k nim vytvářet kapitálový požadavek. Basel II upravuje také úvěrové deriváty a stanovuje dvě možnosti jejich použití. První souvisí se sekuritizací, kdy banka sekuritizovaná aktiva převede na jinou banku. Druhý způsob spočívá v tom, že banka aktiva v rozvaze drží i nadále, ale transferuje riziko na jinou entitu, např. jinou banku nebo investiční fond. V případě, že dlužník neuhradí bance svůj závazek, je entita povinna poskytnou bance plnou náhradu. I přesto, že úvěrové deriváty vedou k snižování kapitálových požadavků, Basel II umožňuje jejich používání. Nicméně je podrobuje detailním pravidlům, např. úvěrová bonita prodejce a kupujícího derivátu, jejich rating, podmínky smlouvy, které musí úvěrová událost splnit. Druhý pilíř, dozorčí kontrola, je zaměřen na proces dohledu nad bankami ze strany regulátora. Proces dohledu je dle tohoto pilíře založen na čtyřech principech, ze kterých je patrná snaha zdůraznit roli a možnosti regulátora, včetně jeho pravomoci stanovit kapitálovou přiměřenost nad minimální úroveň. Význam druhého pilíře stoupá s tím, jak je bankám pro kalkulaci kapitálových požadavků umožněno používat vlastní rizikové parametry a modely měření rizik. Tento pilíř klade důraz na hodnocení dostatečnosti kapitálu, spolehlivost a kvalitu metod a technik řízení rizik. (Jurošková, 2012) Třetí pilíř se zaměřuje zejména na problematiku transparentnosti a zveřejňování informací bankami. Stanovuje požadavky na uveřejňování v různých oblastech, včetně uveřejňování metod použitých ke kvantifikaci kapitálových požadavků a kapitálové přiměřenosti. Tento pilíř lze považovat za velmi důležitý, neboť umožňuje veřejnosti získat informace, díky nimž může lépe ohodnotit rizikový profil, výkonnost, kapitálovou vybavenost a stabilitu banky.
Kapitálová přiměřenost
26
3.4.1 Kritika Basel II Stejně jako původní koncept Basel I, čelí Basel II četným kritikám. Za nejzávažnější nedostatek je považován jeho procyklický charakter. Finanční rizika aktiv se mění s tím, jak se střídají hospodářské cykly. Když ratingy zaostávají za finančním trhem, může Basel II generovat procykličnost v kapitálových požadavcích a zároveň může zvyšovat hrozbu systémového rizika. To zvyšuje pravděpodobnost finančních krizí. (Financial Markets Group, 2001) Dle Crokse (2001) se procykličnost projevuje tím, že v dobách ekonomického boomu jsou banky podněcovány k dalšímu půjčování a naopak v útlumu jsou od půjčování odrazovány. Což způsobí, že vrchol cyklu je na vyšší a dno zase nižší úrovni. Basel II nabízí nové možnosti měření rizik, které pracují s interním úvěrovým hodnocením klienta. Na vzestupné fázi hospodářského cyklu se hodnocení klientů zlepšuje a jsou vytvářeny nižší kapitálové požadavky. To podněcuje úvěrovou expanzi a vytváří tendence k přehřívání ekonomiky. Naopak v sestupné fázi hospodářského cyklu se jejich bonita zhoršuje a kapitálové požadavky rostou. Také používání metody VaR, která využívá k výpočtu volatilní proměnné, jako jsou ceny akcií, může produkovat poměrně silné cyklické účinky. (Illing a Paulin, 2004) Další problém souvisí s kontrolou a ověřením interních modelů regulátorem, kteří v důsledku komplikovanosti nemusí disponovat dostatkem odborných znalostí. Banky mohou podlehnout pokušení manipulovat s modely a upravit si je tak, aby byl výsledný kapitálový požadavek co nejnižší. (Moosa, 2010) Majnoni a Powell (2004) upozorňují na možné problémy konceptu Basel II v rozvojových zemích, zejména na stanovení kapitálových požadavků k úvěrovému riziku. U standardizované metody nastává problém v situaci, kdy rating neexistuje a expozice spadá do skupiny bez ratingu. Tím se jí automaticky přiřazuje riziková váha 100 %. Na druhé straně i při používání přístupu IRB nemusí být banky při stanovení kapitálových požadavků úspěšné. To je zdůvodňováno zejména tím, že přístup IRB je pro banky v rozvojových ekonomikách příliš náročný. Banky nejsou tak pokročilé z hlediska rozvoje a využívání interní metodiky pro vydávání ratingů, zjišťování pravděpodobnosti selhání a portfoliových modelů úvěrového rizika. V rozvojových zemích je současně problém s nedostatečným bankovním dohledem, kterému chybí způsobilý lidský kapitál, informační a právní systém a de facto mu chybí pravomoci. Také hodnocení externích ratingových agentur může vést k cyklickému zpožďovány, které může mít za následek zhoršení stability bankovního a finančního systému. S ratingovými agenturami souvisí také problém konfliktu zájmů, neboť honorář získávají od společností, které hodnotí. V souvislosti s globální finanční krizí se otázka ratingu dostala do popředí pozornosti, neboť nedokázaly odhalit skutečné riziko nekvalitních, toxických aktiv a jejich věro-
Kapitálová přiměřenost
27
hodnost byla zpochybněna.6 Otázkou je, zda reálné riziko rozpoznat a zveřejnit vůbec chtěly.7 3.4.2 Dopady zavedení Basel II Dopad regulatorních požadavků Basel II postupně analyzoval Basilejský výbor ve svých kvantitativních dopadových studiích (Quantitative Impact Studies QIS), kterých bylo provedeno celkem pět. V těchto studiích zveřejňuje dopad nových pravidel na kapitálové požadavky a kapitál Tier 1, aby se zjistilo, zda jsou banky připravené na jejich zavedení. Poslední průzkum QIS 5 byl proveden v listopadu a prosinci roku 2005 a výsledky byly publikovány v červnu následujícího roku. Dopadová studie QIS 5 se zúčastnily banky z 32 zemí8, a to 202 bank ze zemí G-10 a 155 bank ze zemí mimo G-10. Všechny banky byly rozčleněny do dvou skupin: • skupina 1 (sk. 1) zahrnuje diverzifikované mezinárodně aktivní banky s kapitálem Tier 1 vyšším než 3 mld. EUR, • skupina 2 (sk. 2) zahrnuje ostatní banky. Tabulka 3 Průměrné změny v minimálním kapitálovém požadavku ve vztahu k Basel I (v %)
G-10 sk. 1 G-10 sk. 2 CEBS sk. 1 CEBS sk. 2 Ostatní země sk. 1 Ostatní země sk. 2
STA
FIRB
AIRB
Nejpravděpodobnější přístup
1,7 -1,3 -0,9 -3,0 1,8 38,2
-1,3 -12,3 -3,2 -16,6 -16,2 11,4
-7,1 -26,7 -8,3 -26,6 -29,0 -1,0
-6,8 -11,3 -7,7 -15,4 -20,7 19,5
Země G-10 : Belgie, Kanada, Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Lucembursko, Holandsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie, USA. Země nepatřící do G-10: Austrálie, Bahrajn, Brazílie, Čile, Indie, Indonésie, Peru a Singapur. CEBS (The Committee of European Banking Supervisors) zahrnuje jak země G-10 tak ostatní země nepatřící do G-10. CEBS: země Evropského hospodářského prostoru, tedy země EU a Norsko, Lichtenštejnsko, Island. Zdroj: BCBS. Results of the fifth quantitative impal study (QIS 5).
Evropská unie reagovala přijetím nařízení č. 1060/2009, která regulovala založení a činnost ratingových agentur. 7 Po vypuknutí finanční krize se zjistilo, že ratingové agentury hodnotily bezcenné cenné papíry za jistou investici. Moody´s si vytvářela dvě verze ratingu, interní pro své potřeby, který vystihoval realitu, a oficiální přisuzující kvalitní rating. 6
Kapitálová přiměřenost
28
Výsledky skupiny 1 zemí G-10 ukazují, že kapitálové požadavky by při použití nejpravděpodobnějších přístupů k úvěrovému a operačnímu riziku v průměru poklesly o 6,8 %. U IRB přístupů dochází také k snížení kapitálových požadavků, u pokročilého o 7,1 % a základního pouze o 1,3 %. U standardizované metody by však banky zaznamenaly nárůst minimálního kapitálového požadavku o 1,7 %. Nicméně pouze málo bank očekává použití této metody. U druhé skupiny došlo k výrazně většímu poklesu minimálních kapitálových požadavků, a to i u standardizované metody. Důvodem tohoto poklesu je především větší podíl retailových expozic v portfoliu těchto bank. Banky ve státech CEBS dosahují podobných výsledků jako v zemích G-10. U obou skupin jsou však zaznamenány poklesy kapitálových požadavků. Výsledky bank nepatřících do zemí G-10 vykazují značný rozptyl, a to jak mezi jednotlivými zeměmi, tak i mezi oběma skupinami, tak mezi nimi. Důvodem je specializace určitých bank a národní zvláštnosti implementace. To naznačuje, že výsledky nemohou být reprezentativní pro všechny země. Nejvýraznější podíl na změně požadavků mělo portfolio hypoték, expozice vůči malým a středním podnikům a ostatní retailové expozice. Naopak nárůst kapitálových požadavků byl zaznamenán u expozic vůči centrálním bankám a vládám. Jelikož Tier 1 tvoří podstatnou část celkového kapitálu, jsou změny v minimálním požadovaném kapitálu Tier 1 pouze mírně odlišné od změn v kapitálových požadavcích uvedených v tabulce 2. To může být způsobeno odpočty od kapitálu Tier 1 a složkami Tier 2 a Tier 3. (BCBS, 2006) Tabulka 4 Průměrné změny v minimálním požadovaném kapitálu Tier 1 ve vztahu k Basel I (v %)
G-10 sk. 1 G-10 sk. 2 CEBS sk. 1 CEBS sk. 2 Ostatní země sk. 1 Ostatní země sk. 2
STA
FIRB
AIRB
Nejpravděpodobnější přístup
1,8 -1,2 -0,5 -2,6 1,5 34,5
-4 -14 -4,7 -16,4 -17,9 11
-11 -26,2 -9,5 -26,1 -27,7 -1,1
-10,6 -12,9 -8,9 -15,1 -21 17,9
Zdroj: BCBS. Results of the fifth quantitative impal study (QIS 5).
Dle Lall (2009) zaměřujícího se na nedostatky Basel II se nepodařilo novými pravidly zvyšovat konkurenční rovnost mezi bankami. Zdůvodňuje to tím, že velké finanční instituce používají interní přístupy, čímž se jim uvolní kapitál (viz výsledky QIS 5), který mohou dále investovat a dosahovat vyšších zisků. Zatímco malým institucím, které používají standardizovaný přístup, přináší nová pravidla vyšší kapitálovou povinnost. Malé banky jsou nuceny získat dodatečný kapitál, což pravděpodobně sníží jejich ziskovost. To může způsobit ztrátu jejich podílu na trhu a vyšší náchylnost k převzetí velkými bankami. Za nebezpečné také považuje nízké úrovně kapitálu stanovené pro vysoce hodnocené sekuritizované tranše, z kterých právě vznikly největší ztráty během hypoteční krize. Dle
Kapitálová přiměřenost
29
QIS 5 se může vyskytnout pokles kapitálových požadavků o 17, 3 %, což má také vážné dopady na bezpečnost a spolehlivost bankovního systému a konkurenční rovnost. Přestože se dle Basel II banky musely řídit od roku 2008, na přechodu začaly pracovat již od roku 2004, kdy Basilejský výbor zveřejnil finální verzi pravidel. Proto existují názory, že regulace dle Basel II byla nedostatečná a je považována za jeden z faktorů podílející se na vzniku finanční krize, která vedla k vysokým ztrátám bank a k sociálním nákladům. Ve skutečnosti mezinárodní regulatorní společenství považuje nedostatek kapitálu ve velkých bankách za hlavní příčinu krize. Lall (2009) ve své studii popisuje dopady, které nová pravidla způsobila. V reakci na snížené rizikové váhy u hypoték začaly banky soustředit bankovní úvěry do hypotečního sektoru. V USA po zavedení interních modelů došlo k výraznému poklesu kapitálových požadavků (zejména u hypoték), což společně s nízkými úrokovými sazbami vedlo k boomu na trhu s hypotékami. V bilancích bank vzrostly hypotéky o 6 % HDP USA, a to z 20 % v roce 2004 na 26 % v březnu roku 2008. Další problém způsobily snížené kapitálové požadavky u podrozvahových expozic. V souvislosti s očekávanou kapitálovou úlevou se banky předzásobily podrozvahovými nástroji, které vzrostly ze 7 % amerického HDP v 2004 na 18 % v červnu 2007. Poslední, a možná nejzávažnější problém, tkví v modelech tržního rizika pro kalkulaci kapitálových požadavků pro obchodní portfolio. Pro tyto účely byly Basilejským výborem určeny modely VaR, které však podceňovaly, nebo spíše nedokázaly odhadnout skutečné tržní riziko. V analýze Financial Services Authority (2009) je uvedeno, že tržní riziko tvořilo obvykle méně než 10 % z celkového kapitálu bank, přestože aktiva v obchodním portfoliu byly zastoupeny až z 57 %. Dle níže uvedené tabulky č. 4 neodpovídaly kapitálové požadavky k tržnímu riziku skutečnému riziky plynoucímu z obchodního portfolia. Tabulka 5 Obchodní portfolio a kapitálové požadavky v roce 2007 - příklady
Zdroj: FSA. The Turner Review. A regulatory response to the global banking crisis.
Nedostatky konceptu Basel II, které se projevily v souvislosti s globální finanční krizí, hrály nemalou roli na jejím vzniku. Dle Lall (2009) byly změny provedené
Kapitálová přiměřenost
30
Basilejským výborem ovlivněny tlakem ze strany velkých finančních institucí, které chtěly novými opatřeními zvýšit svou ziskovost. BIS (2011) považuje za jeden z hlavních důvodů finanční a hospodářské krize to, že bankovní sektor v mnoha zemích využíval pákového efektu. To bylo doprovázeno poklesem kvality kapitálu a jeho úrovně, čímž nemohl absorbovat ztráty z úvěrových expozic obsažených jak v rozvaze, tak v podrozvaze finančních institucí.
3.5 Basel III V reakci na globální finanční krizi, která odkryla nedostatky předchozího konceptu, se začal Basilejský výbor zabývat novými pravidly a v roce 2010 byl publikován dokument s konečnou verzí nových pravidel s názvem Basel III: A global regulátory framework for more resilient banks and banking systems, který byl v červnu 2011 revidován. 9 Součástí nových regulatorních pravidel jsou také standardy likvidity, a to dokumentem Basel III: International framework for liquidity risk measurement, standarts and monitoring. Cílem tohoto konceptu je zlepšit schopnost bankovního sektoru absorbovat šoky plynoucí z finančních a hospodářských tlaků, a snížit tak riziko přelévání z finančního sektoru do reálné ekonomiky. Hlavním cílem však je snížit pravděpodobnost a vážnost budoucích krizí. Koncept Basel III přináší úpravy ve dvou rovinách: mikroobezřetnostní a makroobezřetnostní. Mikroobezřetnostní dimenze je uplatňována dlouhodobě a soustředí se na jednotlivé instituce. Makroobezřetnostní se zaměřuje na celkovou finanční stabilitu a zmírnění systémového rizika. Basel III obsahuje nové prvky, které mají zvýšit kapitálovou základnu bank a celkově ozdravit strukturu bilancí bank. Zaměřuje se na lepší pokrytí rizik, zejména těch, které byly nejvíce problematické v době krize. Konkrétně jde o tržní rizika z expozic v obchodím portfoliu, úvěrové riziko protistrany a riziko plynoucí ze sekuritizace. Zpřísňuje definici kapitálu, což představuje odklon od hybridních kapitálových nástrojů, které nebyly schopny absorbovat ztráty v nepříznivých obdobích. Navíc zavádí standardy likvidity a ukazatel zamezující nadměrný růst bilance, tzv. pákový poměr. Kapitál Tier 1 rozlišuje na hlavní kapitál (Common Equity Tier 1) a dodatečný kapitál (Additional Tier 1), které mají zajistit absorpci ztrát při pokračování v bankovní činnosti. Kapitál Tier 3 je zrušen a Tier 2 je ponechán a slouží k absorpci ztrát v případě likvidace. Hlavním znakem Basel III je však zavedení kapitálových polštářů, které mohou být využity v krizových obdobích a současně mají omezit systémové riziko. První, tzv. kapitálový konzervační polštář, jehož cílem je pokrýt veškeré ztráty v období finančních a ekonomických problémů při pokračování v činnosti. V případě nedodržení polštáře ve výši Revize zahrnovala úpravu úvěrového ocenění (CVA), které vyjadřuje přirážku očekávanou za přijetí rizika, že protistrana nedostojí svým závazkům. Slouží k zajištění proti úvěrovému riziku protistrany. Revize obsahovala snížení váhy u protistran s ratingem CCC z 18 % na 10 %. 9
Kapitálová přiměřenost
31
2,5 % jsou omezeny výplaty dividend a bonusů. Druhým je proti-cyklický polštář, který pomáhá chránit banky proti rizikům plynoucím z hospodářského cyklu. Pokud dojde v ekonomice k nadměrnému růstu úvěrů, může regulátor zavést tento nárazník až ve výši 2,5 %. Kapitál je tedy akumulován v dobrých a čerpán v nepříznivých časech. V neposlední řadě plánuje Basilejský výbor aplikovat další požadavky na systémově významné instituce10 (Systematically important institucions - SIFIs), které představují vážné nebezpečí pro finanční stabilitu. Pro tyto instituce je stanoven kapitálový požadavek v rozmezí 1 % - 2,5 % v závislosti na systémovém významu banky. Veškeré kapitálové požadavky jsou zobrazeny v následující tabulce (BIS, 2012). Tabulka 6 Velikost kapitálových zdrojů dle Basel III (v % z rizikově vážených aktiv)
Min Hlavní kapitál
4,5
Konzervační polštář 2,5
Basel III Proti-cyklický polštář 0-2,5
Basel II SIFI
Celkem
1-2,5
Min
7-12
2
Kapitál Tier 1
6
8,5-13,5
4
Celkem (Tier 1 + Tier 2)
8
10,5-15,5
8
Zdroj: BIS. 82nd Annual Report.
Navyšování kapitálu bude probíhat postupně, aby se zamezilo negativním dopadům a banky měly možnost se přizpůsobit novým pravidlům. Postupné zavádění je zobrazeno v grafu č. 3. Graf 3 Vývoj požadavků na strukturu a výši regulatorního kapitálu
Zdroj: IMF. Possible Unintended Consequences of Basel III and Solvency II.
Jako doplněk ke kapitálové přiměřenosti budou banky muset dodržovat tzv. pákový poměr (leverage ratio) na úrovni 3 % a více. Jde o ukazatel, který má Seznam systémově významných institucí zveřejňuje Rada pro finanční stabilitu. O zařazení mezi SIFIs je rozhodnuto na základě posouzení indikátorů reflektující velikost finanční instituce, její propojenost v rámci finančního systému, zastupitelnost finanční instituce, propojenost a dle objemu přes-hraničních aktivit. 10
Kapitálová přiměřenost
32
omezit nadměrnou expanzi bankovních aktiv v dobách ekonomického boomu. Jde o poměr kapitálu Tier 1 a celkových nevážených aktiv včetně podrozvahových položek. Tento ukazatel je sledován již od roku 2011 a od 2018 bude součástí prvního pilíře. (IMF, 2011) Základní úlohou bank je transformace krátkodobých vkladů do dlouhodobých úvěrů, což činí banky citlivé na riziko likvidity. (BCBS, 2008) Za účelem snížení tohoto rizika musí banky sledovat od roku 2011 dva nové ukazatele likvidity, a to ukazatel krytí likviditou (Liquidity Coverage Ratio – LCR) pro krátkodobý horizont a ukazatel čistého stabilního financování (Net Stable Funding Ratio – NSFR) pro dlouhodobý horizont. Vznik těchto ukazatelů souvisí se zkušenostmi během finanční krize, kdy se i banky s vysokým ukazatelem kapitálové přiměřenosti dostaly do platební neschopnosti, např. britská hypoteční banka Northern Rock, která byla následně převzata státem. Ukazatel krytí likviditou požaduje, aby objem vysoce kvalitních likvidních aktiv převyšoval odhadovaný čistý odliv peněžní hotovosti během 30 dnů. Ukazatel je sledován od roku 2011 a zavedení se plánuje na rok 2015. Druhý ukazatel likvidity poměřuje použitelné stabilní zdroje a požadované stabilní zdroje, kdy poměr musí být vždy větší než 100 %. Součástí minimálních standardů bude ukazatel od roku 2018, ale sledován bude již v roce 2012. Jeden z hlavních problémů zdůrazněných finanční krizí bylo neadekvátní pokrytí rizik vztahujících se k rozvahovým a pod-rozvahovým položkám (zejména ve vztahu k jednotkám vytvořeným pro speciální účel, tzv. SPV). Proto nová regulace zvyšuje kapitálové požadavky k riziku protistrany v oblasti obchodů s cennými papíry, repo operací a derivátových obchodů, které nejsou centrálně vypořádány. (Atkinson, Blundell-Wignall, 2010) Na základě Basel III dojde také k posílení krytí u sekuritizovaných transakcí a k navýšení kapitálového požadavku u obchodního portfolia prostřednictvím výpočtu tržní hodnoty v riziku (Value at Risk) na základě historických stresových podmínek. (Laušmanová, 2011) 3.5.1 Kritika Basel III Kritiku Basel III můžeme shrnout do několika následujících bodů (Miu et al., 2010; Went, 2010; Blundell-Wignal a Atkinson 2010): • Největší kritika je zaměřena na předčasnost zavedení nových pravidel. Vzhledem k tomu, že některé země ještě dosud plně neimplementovaly druhá basilejská pravidla, je obtížné odhadovat dopady přidaných kapitálových požadavků. • Přestože budou nová pravidla implementována postupně, je kritizováno, že jsou prosazována v době, kdy se svět ještě nevymanil z krize a zároveň se potýká s dluhovou krizí eurozóny. Současně je poukazováno na to, že pokud se národní regulátoři rozhodnout standardy neimplementovat, bude to mít podstatné důsledky pro dopad celých opatření. • Nové regulaci je také vytýkáno, že se nezaměřuje na regulační arbitráž. Přísnější regulace totiž vede k obcházení opatření a snaze vytvořit ze své
Kapitálová přiměřenost
33
země vydělávající finanční centrum. Následkem takového chování je přesun kapitálu do jurisdikcí s oportunistickým přístupem. • Velmi podstatnou kritizovanou oblastní je nezamýšlený důsledek zvýšených nákladů bank na kapitál, který se projeví do zvýšení ceny úvěrů a tedy i snížení dostupné likvidity v systému, což v konečném důsledku povede k poklesu výkonnosti ekonomiky. • Basilejská pravidla opomíjejí tzv. šedou bankovní zónu, neboli stínové bankovnictví (shadow banking), které je významným poskytovatelem úvěrů a využívá služeb bankovních institucí. • Potenciální problémy se týkají také pravidel likvidity. Ukazatel krytí likviditou je kritizován z důvodu zaujatosti vůči vládním dluhopisům. Příčinou jsou rozpočtové schodky, které jsou velké a mohou být výhodné z hlediska úrokového rizika zachyceného u kupujícího. To může působit negativně na půjčování soukromému sektoru, zejména malým a středním podnikům. U ukazatele čistého stabilního financování je považováno za problematické rozlišování stabilních a nestabilních zdrojů v krizových situacích, které závisí na schopnosti firmy a orgánech dohledu modelovat chování investora. Likvidní pravidla vyžadují po bankách další likvidní aktiva, které mohou snížit jejich výnosy, což může zvýšit tendenci k nadměrnému riskování v jiných oblastech. • Zdlouhavá implementace pravidel může způsobit, že se během této doby odehrají další zásadní proměny finančního systému, které bude nutné regulovat, a tudíž snižuje důvěryhodnost celého opatření. Zároveň Delahaye (2011) uvádí ve své studii několik problémových oblastí. Jako první problémovou oblast považuje ponechání diskreční pravomoci národním regulátorům při stanovení proticyklických polštářů, které mohou způsobit rozsáhlé rozdíly mezi jurisdikcemi při implementaci a fungování v praxi. Vzhledem k frekvenci s jakou se finanční krize objevují (zhruba každé tři roky) pokládá zavádění Basel III za velmi dlouhou a pomalou. Protože než budou veškerá pravidla zavedena, může vypuknout další krize. Za nejasné považuje také to, zda je minimální úroveň regulatorního kapitálu kalibrována na správné úrovni, která by odpovídala rizikům spojených s podnikatelskými aktivitami banky. Delahaye (2011) zároveň považuje koncept regulace kapitálu za abstraktní, který by se měl zrušit a nahradit pákovým poměrem. Ten má být doplněn větším důrazem na tržní disciplínu podle návrhu předloženého americkým výborem Shadow Financial Regulatory Committee v roce 200011. Argumentuje tím, že finanční krize ukázala, že regulace kapitálu sama o sobě není schopna předcházet pádům bank.
Návrh nese název Reforming Bank Capital Regulation a zaměřuje se na tržní disciplínu velkých bank, která má doplnit regulační pravidla a zajistit tak jejich věrohodné prosazení. Základem návrhu je požadavek na podřízený dluh (subordinated debt). Více na www: http://fic.wharton.upenn.edu/fic/policy%20page/160.pdf.
11
Kapitálová přiměřenost
34
Geršl a Seidler (2012) kritizují nevhodnou metodiku tvorby proticyklického kapitálového polštáře. Polštář by se měl tvořit podle toho, zda je míra poskytování úvěrů podnikům a domácnostem nadměrná, či nikoliv. A právě tento způsob měření nadměrného úvěrování, navržený Basilejským výborem, může být problematický pro konvergující ekonomiky včetně České republiky. Navrhovaný způsob je založen na statistickém filtru (tzv. Hodrickův-Prescottův filtr – HP filtr), kdy pozorované hodnoty zadlužení reálného sektoru (podíl na HD) jsou proloženy dlouhodobým trendem. V případě, že současný poměr úvěrů k HDP je vyšší než odhadnutý trend o více než 2 %, tak banky musí začít tvořit dodatečný kapitálový polštář. Pokud by rozdíl činil více než 10 %, polštář by se tvořil v maximální výši. Odhad dlouhodobého trendu pomocí HP filtru je problematický pro země disponující krátkou časovou řadou dat, protože Basel III navrhuje zohlednit minimálně 20 let. Pro Českou republiku je k dispozici pouze desetiletá časová řada, což bylo způsobeno privatizací bank a čistěním jejich aktiv na konci devadesátých let. Ostatní země střední a východní Evropy jsou na tom obdobně. 3.5.2 Dopady zavedení Basel III Jelikož se koncept Basel III teprve zavádí a jeho plná implementace je plánována až na rok 2019, můžeme pouze spekulovat o tom, jaké dopady bude mít. Pro posouzení dopadů vypracoval Basilejský výbor již tři kvantitativní dopadové studie, které zjišťuje dopady nových pravidel na banky, při jejich zavedení k 31. 12. 2009, k 30. 6. 2011 a k 31. 12. 2011. Výsledky poslední studie jsou uvedeny v následující tabulce. Skupiny 1 a 2 jsou rozděleny stejně jako v dopadové studii QIS 5. Obě skupiny zaznamenaly zlepšení v kapitálové vybavenosti oproti výsledkům zveřejněných v předchozích studiích.
Kapitálová přiměřenost
35
Tabulka 7 Celková kapitálová přiměřenost a chybějící kapitál Plná implementace požadavků
Kapitálová přiměřenost
Minimum plus Minimum kapitálový konzer- Současnost vační polštář
Basel III
Chybějící kapitál v mld. EUR Minimum plus kapitálový konMinimum zervační pol12 štář
Skupina 1 CET 1
4,5
7,0
10,4
7,7
11,9
374,1
Tier 1
6,0
8,5
11,7
8,0
32,5
219,3
Celkem
8,0
10,5
14,2
9,2
100,2
224,3
CET 1
4,5
7,0
10,4
8,8
7,6
21,7
Tier 1
6,0
8,5
11,0
9,2
2,1
11,9
Celkem
8,0
10,5
14,3
11,0
4,1
8,6
Skupina 2
Zdroj: BCBS. Results of the Basel III monitoring exercise as of 31 December 2011.
Za předpokladů plné implementace požadavků Basel III ke dni 31. 12. 2011, by byly požadavky na hlavní kapitál (CET 1) plně splněny oběma skupinami bank. Avšak první skupina potřebuje dodatečný kapitál pro splnění minima celkového kapitálu Tier 1 ve výši 32,5 mld. EUR. Při zahrnutí kapitálového konzervačního polštáře, potřebují banky skupiny 1 doplnit kapitál Tier 1 o 219,3 mld. EUR. Druhá skupina potřebuje dodatečný kapitál ve výši 2,1 mld. EUR do kapitálu Tier 1 a 11,9 mld. EUR při zahrnutí konzervačního polštáře. Skupina 1 potřebuje 100,2 mld. EUR Tier 2 nebo kvalitnější kapitál ke splnění minimální kapitálové přiměřenosti 8% a 224,3 mld. EUR pro splnění úrovně kapitálové přiměřenosti 10,5 %. U druhé skupiny je potřeba 4,1 mld. EUR a 8,6 mld. EUR. Rizikově vážená aktiva se zvýší v průměru o 18,1 % u skupiny 1. Tento růst je způsoben zejména úvěrovým rizikem protistrany, expozicemi v obchodním portfoliu a sekuritizovanými expozicemi. U druhé skupiny je nárůst mnohem nižší, a to pouze o 7,5 %. Dle pravidel Basel III je průměrný pákový poměr všech bank dohromady 3,6 %. Pro skupinu 1 činí průměr 3,5 % a za druhou skupinu je 4,2 %. Pokud bychom počítali pákový poměr dle současné metodiky, byl by průměrný pákový poměr pro všechny banky 4,5 %, pro první skupinu 4,4 % a pro druhou 4,9 %. Podle současné metodiky by nesplnilo toto pravidlo 14 bank (4 ze skupiny 1, 10 ze skupiny 2). Dle Basel III by 56 bank (29 ze skupiny 1, 27 ze skupiny 2) nesplnilo 3 % podmínku. (BCBS, 2012)
Chybějící kapitál zahrnuje kapitálový konzervační polštář a dodatečný kapitál pro 27 globálních systémově důležitých bank (G-SIBs) zveřejněných Radou pro finanční stabilitu. 12
Kapitálová přiměřenost
36
Obrázek 2 Pákový poměr dle současné metodiky a dle Basel III
Zdroj: BCBS. Results of the Basel III monitoring exercise as of 31 December 2011.
Výsledky u ukazatelů likvidity zobrazují, že banky nedisponují dostatečnou krátkodobou i dlouhodobou likviditou. Průměrný ukazatel úvěrového krytí je u první skupiny 91 % a u druhé 98 %. Celkový schodek činí 1,8 trilionu EUR. Průměr ukazatele čistého stabilního financování činí u první skupiny 98 % a u druhé 95 %. Celkový nedostatek likvidity je 2,5 trilionu EUR. (BCBS, 2012) Ze získaných výsledků je zjevné, že zavedení Basel III povede k růstu kapitálu a likvidity v bilancích bank. To pravděpodobně způsobí zvýšení nákladů na regulatorní kapitál a tím i vyšší úrokové sazby. Za předpokladu, že banky nejsou doposud dostatečně kapitálově vybaveny, budou muset navýšení dodatečného kapitálu promítnout do ceny úvěrů a svých služeb. Současně mohou zpřísněné požadavky způsobit větší obezřetnost bank při poskytování úvěrů, což znamená vyšší nároky na bonitu úvěrových dlužníků.
Bankovní výkonnost a její determinanty
37
4 Bankovní výkonnost a její determinanty Ziskovost bankovního sektoru je důležitá pro posouzení jeho zdravosti, stálosti a finanční stability. Je analyzována pomocí ukazatelů rentability, a to rentability kapitálu a rentability aktiv. Rentabilita kapitálu zachycuje návratnost vlastního kapitálu a je považována za nejvýznamnější ukazatel ziskovosti. Měří efektivnost bankovního řízení ve všech jeho dimenzích a nabízí přesný obraz způsobu použití kapitálu vloženého akcionáři. V bankovním sektoru se hodnota tohoto ukazatele pohybuje mezi prahovými hodnotami 10 % a 30 %. Bankovní výkonnost finančních institucí je ovlivněna řadou faktorů. Tyto faktory můžeme rozlišit na interní a externí. Interní faktory zahrnují bankovní specifické proměnné pro každou banku a v mnoha případech odráží rozhodnutí řídícího managementu. Externí faktory odrážejí proměnné prostředí, ve kterém bankovní systém funguje. Bankovní velikost, vlastnictví, kapitalizace, struktura a kvalita aktiv, rizika a režijní náklady, jsou považovány jako interní determinanty bankovní výkonnosti. Mezi externí determinanty bankovní ziskovosti patří úrokové sazby, inflace, vývoj HDP, daňový systém, proměnné zastupující charakteristiku trhu, jako např. koncentrace trhu a v neposlední řadě regulatorní prostředí.
4.1 Externí faktory bankovní výkonnosti Jedním z hlavních vnějších faktorů ziskovosti je dle Andersona a Micice (2011) regulační prostředí. Proto tvrdí, že navrhovaná regulace Basel III může významně snížit ziskovost bank a nutí je měnit jejich obchodní modely. Vyšší kapitálové požadavky a náklady spojené se splněním nových pravidel považují za brzdu bankovní ziskovosti. O tom, že má bankovní regulace vliv na bankovní rentabilitu vypovídá následující graf. Kombinace faktorů na straně nabídky jsou základem tlaku na oddlužování evropských bank, jde zejména o tlaky na bankovním trhu, bankovní financování, problémy se solventností a regulačními požadavky. Banky, které získaly během krize státní podporu, musí zmenšit své rozvahy a urychlit snižování zadluženosti. I ostatní banky bez státních podpor v důsledku tržních tlaků čistí své rozvahy a obnovují kapitál a likviditu. Kromě toho některá regulační opatření přijatá vnitrostátními a regionálními regulátory zdůrazňují tlaky na snižování zadluženosti. Slabá poptávka po bankovních úvěrech však nepřináší optimistické vyhlídky v eurozóně a dlužníci pokračují v oddlužování sami. (Freyen, Kibuuka, Ötker-Robe, 2012)
Bankovní výkonnost a její determinanty
38
Obrázek 3 Nežádoucí efekt oddlužení (deleveragingu)
Zdroj: The World Bank. Bank Deleveraging. Causes, Channels, and Consequences for Emerging Market and Developing Countries.
Banky prochází procesem oddlužení s cílem zvýšit kapitálovou přiměřenost přes prodej aktiv, omezování úvěrování, či přes získávání dodatečného kapitálu. První způsob oddlužení, tzv. neuspořádaný deleveraging, zahrnuje snižování rizikově vážených aktiv prodejem, zpřísněním úvěrových podmínek a omezením úvěrování. Tato metoda oddlužení může vést k úvěrové krizi a omezit již tak slabý hospodářský růst. Druhý způsob navyšování kapitálu zahrnuje zejména emisi vlastních akcií. Vzhledem k poklesu hodnoty akcií je pravděpodobné, že banky budou preferovat omezení úvěrování a prodej rizikových aktiv. Tedy přikloní se k neuspořádanému deleveragingu (Feyen, Kibuuka, Ötker-Robe, 2012). Obavy z tohoto postupu bank zveřejnila ECB a naznačila, že banky přistoupily v oblasti úvěrových podmínek k prudkému zpřísnění. Avšak i přesto je nutno konstatovat, že oddlužení je nedílnou a nezbytnou součástí ozdravovacího procesu bankovního systému (Feyen a González del Mazo, 2013). Graf 4 celkového zadlužení ukazuje, že v posledních letech dochází ke stagnaci či poklesu zadlužování. Celkový dluh ve vztahu k HDP se však podařilo snížit pouze třem vyspělým ekonomikám – USA, Austrálie a Jižní Korea. Soukromý sektor vede ve snižování dluhů, vládní dluhy i nadále rostou v důsledku recese.
Bankovní výkonnost a její determinanty
39
Graf 4 Celkové zadlužení ve vybraných zemích 1990 – 2Q/2011 (v % HDP)
Zdroj: McKinsey & Company. Debt and deleveraging: Uneven progress on the path to growth. Pozn. Data zahrnují dluhy a obligace s fixním výnosem domácností, firem, finančních institucí a vlád. V % HDP.
Trujillo-Ponce (2012) klasifikuje externí determinanty profitability bank: • Koncentrace trhu. Existují dvě teorie, které vysvětlují, jak koncentrace trhu ovlivňuje bankovní ziskovost. Teorie tržní síly, uvádí, že vyšší koncentrace trhu motivuje banky s vyšší tržní silou k stanovování nevýhodných cen pro spotřebitele (nižší úrokové sazby z vkladů, vysoké úrokové sazby z úvěrů). Bankovní koncentrace tedy pozitivně ovlivňuje rentabilitu. Na druhé straně teorie efektivní struktury vysvětluje pozitivní vztah mezi koncentrací a ziskovostí jako nepřímý důsledek efektivity. Argumentuje tím, že lépe řízené banky, nebo banky s efektivní nákladovou strukturou mohou zvýšit svůj podíl na trhu, což má za následek vyšší míru koncentrace. Zvýšení ziskovosti nemusí být tedy důsledkem větší tržní síly, ale spíše zlepšením efektivnosti. Empirické důkazy o vztahu mezi koncentrací a ziskovostí však nejsou přesvědčivé. Goddard a kol. (2004a) ve své studii favorizuje teorii tržní síly, avšak další studie ukazují, že neexistuje vazba mezi mírou koncentrace v odvětví a bankovní ziskovostí, případně existuje inverzní vztah13. Např. Althanasaglou a kol. (2005) ve své studii řeckých bank v letech 1985-2001 zjistil, že koncentrace ovlivňuje bankovní ziskovost negativně, nicméně tento efekt je relativně zanedbatelný. Pro měření koncentrace trhu se používá Herfindahl – Hirschmanův index (HHI), který je definován jako součet druhých mocnin tržních podílů Další studi např. Berger, The relationship between capital and earnings in banking, 1995a; García-Herrero a kol., What explains the low profitability of Chinese banks?, 2009; Pasiouras a Kosmidou, Factors influencing the profitability of domestic and foreign commercial banks in the European Union, 2007. 13
Bankovní výkonnost a její determinanty
40
(v %) bank v odvětví, kdy tržní podíl je určen podílem bilanční sumy banky a bilanční sumy odvětví. S klesající koncentrací odvětví, tj. zpravidla s rostoucí konkurencí, tento index klesá. Nabývá hodnot od 0 v případě nulové koncentrace do 10 000 v případě maximální koncentrace. • Hospodářský růst. Nepříznivé ekonomické podmínky mohou zhoršit kvalitu úvěrového portfolia, což může způsobit ztráty z úvěrů a zvýšené potřeby kapitálu z důvodu udržení kapitálové přiměřenosti nad regulatorní úrovní. Naopak zlepšení hospodářských podmínek, kromě zlepšení platební schopnosti dlužníků, příznivě působí na poptávku po úvěrech domácností a firem, což pozitivně ovlivní ziskovost bank. Cyklickou povahu bankovních zisků potvrzují studie o faktorech ziskovost řeckých bank Althanasaglou a kol. (2005) a Dietrich a Wanzenried (2011), kteří analyzovali ziskovost švýcarských komerčních bank. Cykličnost je způsobena hospodářským cyklem, který působí na čisté úrokové výnosy (prostřednictvím úvěrové činnosti) a krytí ztrát z úvěrů (prostřednictvím kvality úvěrového portfolia). • Inflace. Dopad inflace na ziskovost bank závisí zejména na tom, jak inflace postihuje platy a další provozní náklady bank. Dle Perryho (1992) je rozsah, v jakém inflace ovlivňuje ziskovost bank, závislá na tom, zda se jedná o plně předpokládanou inflaci. Pokud je míra inflace plně předpokládaná bankovním vedením, přizpůsobí úrokové sazby a zvýší tržby rychleji než náklady, což má pozitivní dopad na ziskovost. Neočekávaná inflace však může mít negativní dopady na finanční systém a schopnost regulátora ovládat solventnost finanční zprostředkovatelů. Neočekávaný růst inflace vede k potížím se splácením u dlužníků a současně k bankovním ztrátám a poklesu ziskovosti. • Úrokové sazby. Prostředí nízkých úrokových sazeb spolu s nelítostnou konkurencí mezi bankami může omezit možnosti bank zavést vhodné ceny pro své půjčky a vklady a vyvíjet tak tlak na provozní marže, což negativně ovlivňuje ziskovost. Dle Demirguc-Kunt a Huizinga (1999) existuje pozitivní vztah mezi úrokovými sazbami a bankovní ziskovostí. Kromě výše uvedených faktorů, podléhají banky také implicitnímu a explicitnímu zdanění, což může ovlivnit jejich provoz. Implicitní daně zahrnují rezervy a likvidní požadavky, které jsou odměněny nižšími než tržními úrokovými sazbami. Explicitní daně se promítají do vyšších čistých úrokových marží a ziskovosti bank. Ve skutečnosti jsou však daně bank téměř zcela přenášeny na klienty, a to jak v podobě vyšších úrokových sazeb z úvěrů, tak nižších sazeb z vkladů.
4.2 Interní faktory bankovní výkonnosti Interní determinanty bankovní ziskovosti lze definovat jako faktory, které jsou ovlivněny bankovními manažerskými rozhodnutími a obchodními politikami. Výsledkem diference bank jsou výsledkem manažerských cílů, obchodních poli-
Bankovní výkonnost a její determinanty
41
tik, rozhodnutí aj., které se odráží v rozdílných provozních výsledcích bank, včetně ziskovosti. Mezi interní faktory bankovní ziskovosti jsou dle Trujillo-Ponce (2012) následující: • Struktura aktiv. Většina autorů bankovní literatury se shoduje na tom, že ziskovost bank vzroste, když roste úvěrové portfolio ve vztahu k jiným více zabezpečeným aktivům (např. státním cenným papírům) s přihlédnutím k známému vztahu mezi rizikem a výnosem (tzv. tradeoff). Navzdory vyšším provozním nákladů v důsledku velkého portfolia úvěrů, by banka měla ziskovost zvýšit vyšším poměrem úvěrů k majetku, pokud jsou úrokové sazby z úvěrů liberalizovány a banka použije tržní přirážky. Banky s větším relativním podílem úvěrů v portfoliu dosahují vysokých zisků, avšak s větším úvěrovým a likvidním rizikem. Mnohé studie dokazují přímý vztah mezi podílem úvěrů na bankovních aktivech a ziskovosti, případně inverzní vztah mezi likviditou a ziskovostí14. • Kvalita aktiv. S bankovní ziskovostí přímo souvisí kvalita aktiv v rozvaze. Špatná úvěrová politika má negativní dopad na bankovní ziskovost a naopak. Pochybná aktiva, ke kterým s velkou pravděpodobností nevzniknou příjmy, vyžadují alokaci významné části hrubé ziskové přirážky ke krytí očekávaných úvěrových ztrát, což sníží budoucí ziskovost. Trvalým snížením hodnoty úvěrových pohledávek přichází banky a spořitelny o velkou část ziskovosti. Přímý vztah potvrzuje ve své studii také Athanasoglou a kol. (2005). Trujillo-Ponce (2012) ve studii zkoumající španělské banky dokazuje, že nízký podíl pochybných aktiv v bankovní rozvaze příznivě ovlivňuje jejich profitabilitu. Jsou-li však ceny stanoveny s ohledem na podstupované riziko, v rozsahu doporučených v nové regulaci (Basel III), měly by rizikovější úvěry produkovat vyšší výnos s pozitivním dopadem na ziskovost (Iannotta a kol., 2006). Naproti tomu vyšší kvalita úvěrů obvykle vyžaduje však zvýšené náklady na sjednávání úvěrů (prověřování budoucích klientů atd.) a úvěrový monitoring. • Kapitalizace. Existuje několik důvodů, proč se domnívat, že lépe kapitalizované banky jsou více ziskové. Berger (1994) upozorňuje na to, že očekávané náklady na bankrot jsou příčinou pozitivního vztahu mezi kapitálem a ziskovostí. Pro banky s kapitálem pod jeho rovnovážnou úrovní se předpokládají vysoké bankrotní náklady a zvýšení kapitálové přiměřenosti zvýší očekávaný zisk prostřednictvím snížení úrokových nákladů na
Např. Abreu a Mendes, Commercial Bank Interest Margins and Profitability: Evidence from EU countries, 2002; Barros a kol., Analysing the determinants of performance of best and worst European banks: A mixed logit approach., 2007; Iannotta a kol., Ownership structure, risk and performance in the European banking industry, 2006. 14
Bankovní výkonnost a její determinanty
42
nepojištěné dluhy15. Dle Athanasoglou a kol. (2005) může být pozitivní vliv kapitalizace způsoben tím, že působí jako bezpečnostní polštář v případě nepříznivého vývoje. Díky tomu banky financují svá aktiva příznivějšími úrokovými sazbami, čímž se očekává vyšší ziskovost a kompenzuje náklady vlastního kapitálu, který je považován za nejdražší z hlediska očekávané návratnosti. Relativně vyšší podíl kapitálu představuje významný signál bonity, díky němuž mohou banky snížit náklady financování svým klientům García-Herrero a kol. (2007) Banky s vyšší kapitalizací, tedy nižšími náklady na financování, mohou nabídnout klientům příznivější podmínky. Pozitivní vztah mezi kapitálem a ziskovostí potvrzuje několik empirických studií, např. Athanasoglou a kol. (2005), Berger (1994) a Iannotta a kol. (2006). Trujillo-Ponce (2012) ve své studii rozlišuje, zda uvažujeme rentabilitu aktiv (ROA) nebo kapitálu (ROE). V případě rentability aktiv, jako závislé proměnné, je účinek vyšší kapitalizace pozitivní. Nicméně u rentability kapitálu je účinek opačný. Tento výsledek je zdůvodňován tím, že ROE získáme jako součin ROA a inverzního poměru vlastního kapitálu a celkových aktiv. Pokles rentability kapitálu však nesmí být vykládán jako snížení bohatství, ale spíše má být považován za důsledek snižování zadluženosti bank. • Finanční struktura. Během posledních deseti let, na pozadí růstu objemu úvěrů vlivem příznivých podmínek na finančních trzích, řada evropských bank financovala úvěrovou expanzi prostřednictvím mezibankovního peněžního trhu. Tím banky získaly větší flexibilitu ve své kapitálové struktuře (García-Herrero a kol. (2007). Dle García-Herrero a kol. (2007) může vyšší podíl klientských vkladů v bilancích bank zvýšit bankovní ziskovost, což zdůvodňují tím, že bankovní vklady představují levný a stabilní finanční zdroj ve srovnání s dalšími alternativami. Bankovní vklady jsou levným zdrojem kapitálu zejména vlivem velmi nízkého úročení, které se obvykle pohybuje pod 1 % p. a., což nepokryje ani znehodnocení vlivem inflace. Na druhou stranu agresivní obchodní politika a obtíže při přístupu na mezinárodní finanční trhy, zejména od začátku finanční krize na konci roku 2007, by mohly vést banky k poskytování vyšších úrokových sazeb z depozit, které by přilákaly vklady od konkurentů (tzv. „deposit war“). To však může způsobit pokles čisté úrokové marže. Trujillo-Ponce (2012) ve své studii dokazuje, že vysoký podíl klientských vkladů v pasivech španělských bank má pozitivní vliv na jejich ziskovost. Dle Staikouras a Wood (2004) může vysoký podíl úvěrů v bilancích bank navýšit úrokové příjmy a zvýšit rentabilitu, avšak za cenu vyšších nákladů na financování úvěrů, což snižuje pozitivní efekt na úrokovou marži a rentabilitu.
Berger (1994) definuje náklady krachu banky, jako náklady, které musí být věřiteli absorbovány v případě bankrotu. 15
Bankovní výkonnost a její determinanty
43
Vyšší nákladové úroky mohou být dány vyšší zadlužeností banky, která je pro věřitele signálem potencionálního rizika. • Efektivnost. Pokrok v informačních, komunikačních a finančních technologiích umožnil bankám provádět mnoho tradičních finančních služeb více efektivně. Provozní efektivnost, jako poměr nákladů a výnosů, se využívá pro zhodnocení, zda náklady rostou či nerostou rychlejším tempem než výnosy. Provozní efektivnost je předpokladem pro zlepšení ziskovosti bankovního systému, nejvíce však těch bank s nejnižším poměrem nákladů a výnosů. V souvislosti s řízení nákladů je nutné brát v úvahu také manažerské schopnosti, které jsou považovány za mnohem důležitější než úspory z rozsahu. Neboť banky mohou mít náklady asi o 20 % vyšší než je minimum v bankovním průmyslu v důsledku špatného hospodaření. Garcia-Herrero a kol. (2009) a Dietrich a Wanzenried (2011) potvrzují pozitivní vliv efektivnosti na profitabilitu. Demirguc-Kunt a Huizinga (1999) odhadují, že 17 % režijních nákladů bank jsou přenášeny na vkladatele a věřitele, zatímco zbytek snižuje ziskovost. • Velikost. Obecně je bankovní velikost považována za relevantní determinantu ziskovosti, avšak neexistuje žádný konsensus o směru vlivu. Na jedné straně úspory z rozsahu snižují náklady a pozitivně ovlivňují ziskovost. Na druhou stranu, velké banky je mnohem těžší řídit a jejich velikost může být důsledkem agresivní růstové strategie (agresivního růstu bilance např. vlivem rostoucího počtu poskytnutých úvěrů). Empirické důkazy jsou však smíšené, Goddard a kol. (2004a) ukazuje, že velké banky v průmyslových zemích mají tendenci být více ziskové. Na negativa velkých bank poukazují Sitroh a Rumble (2006). Jde např. o tendenci více riskovat a snížení motivace dodržovat dluhovou disciplínu v důsledku „too-big-to-fail“. Díky tomu mohou velké banky těžit z implicitních státních záruk, což má za následek snížení nákladů financování. Staikouras a Wood (2004) ve své studii zjistili, že faktor velikosti má negativní vliv na velké banky, ale pozitivní na malé. Tyto výsledky jsou v souladu s nejnovějšími články, které se zmiňují o ztrátách plynoucích z rozsahu, které rostou s růstem velikosti banky. Rostoucí banky tak mohou čelit klesajícím mezním výnosům, takže průměrné zisky by se snížovaly s velikostí bilance banky. • Diverzifikace příjmů. Pokles úrokových marží v posledním desetiletí změnil tradiční roli bank a přinutil je k hledání nových zdrojů příjmů. V této souvislosti bylo zjištěno, že se komerční banky obvykle snaží zvýšit diverzifikaci přes poplatkově zaměřené obchody. Banky své podnikání navíc rozšiřují do obchodních činností nebo do pojistných kontraktů. Mnohé studie došly k závěru, že diverzifikace příjmů zlepšuje bankovní ziskovost přes vyšší marže z neúrokových obchodů. Staikouras a Wood (2004) ve své studii evropských bank v letech 1994- 1998 ukazují, že banky s velkými výnosy z neúvěrových aktiv jsou mnohem ziskovější než banky, jejichž zisky závislé na úvěrových aktivech.
Bankovní výkonnost a její determinanty
44
Naopak Stiroh a Rumble (2006) ukazují, že větší diverzifikace nemusí nutně znamenat zlepšení ziskovosti, ale může způsobit pokles ziskovosti. Snížení úrokových sazeb na některé úvěry s cílem získat zákazníky na další produkty a služby nabízené bankou mohou být příčinou poklesu, jelikož zisk z těchto dalších aktivit nemusí kompenzovat úrokové snížení. Trujillo-Ponce (2012) ukazuje ve své práci, že příjmy z neúrokových aktivit neovlivňuji bankovní profitabilitu španělských bank. Mezi další interní determinanty ziskovosti řadíme náklady financování, které při očekávaném vyšším zisku mohou přinést nižší náklady na financování, což je způsobeno zejména lepší bonitou. Dlouhé období působnosti banky na trhu s dobrou pověstí může vést k vyšší ziskovosti. V bankovním sektoru rozlišujeme soukromé a státní vlastnictví bank. Z teoretického hlediska je vliv vlastnictví na bankovní výkonnost neurčitý. Rozpor přináší také výsledky empirických studií, které zjistily nevýznamný vztah mezi vlastnictvím a bankovní výkonností. Naopak Iannotta a kol. (2006) nachází silné empirické důkazy, že vlastnictví ovlivňuje bankovní výkonnost Dietrich a Wanzenried (2011). Molyneux a Thornton (1992) zjišťují pozitivní vztah mezi státně vlastněnými bankami a rentabilitou kapitálu, a navíc státní banky dosahují vyšších zisků než jejich privátní konkurenti. To může být způsobeno odlišným způsobem řízení státních a soukromých bank.
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
45
5 Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost Kapitálové přiměřenosti byla v posledních letech, obzvláště v období globální finanční krize, věnována mimořádná pozornost. Mnohé finanční instituce využívaly pákového efektu, riskovaly s cílem dosáhnout maximálního zisku, čímž zpočátku pozitivně ovlivnilo jejich rentabilitu. Nejenom tato skutečnost vedla Basilejský výbor k tvorbě nového konceptu Basel III, který má tyto snahy omezit, stabilizovat a zvýšit bezpečnost globálního bankovního systému. Vzhledem k tomu, že bankovní instituce budou muset navýšit kapitál, upozorňují na to, že zavedení nového konceptu bude mít značný vliv na jejich ziskovost. To zdůvodňují tím, že náklady na vlastní kapitál jsou mnohem vyšší než na kapitál cizí. Zejména pokud jde o návratnost vlastního kapitálu, neboli rentabilitu kapitálu, která se sníží v důsledku navýšení vlastního kapitálu a nákladů na něj. Cizí kapitál je zvýhodněn díky úrokům, které řadíme mezi daňové náklady, čímž přináší daňové zvýhodnění. Tento pokles rentability však může vést banky k zvýšení úrokových sazeb a snížení úvěrování. (Liang, 2010)
5.1 Vývoj kapitálové přiměřenosti v kontextu Basel II a III Koncept Basel II je závazný pro banky od roku 2008. Přechod na nová pravidla byl pozvolný a banky se na ně připravovaly několik let. Dle dopadových studií měly kapitálové požadavky bank poklesnout (viz kapitola 3.4.2 Dopady zavedení Basel II), což se vzhledem k finanční krizi započaté na konci roku 2008, podařilo pouze silným bankám bez vlastnictví pochybných aktiv. Většina bank zaznamenala v důsledku zhoršení ratingu u pochybných aktiv významné ztráty a současně díky tomu musela tvořit vyšší kapitálové požadavky. Vlivem finanční krize započaly práce na nových předpisech Basel III, které přináší změny týkající se zvýšení kvality a velikosti regulatorního kapitálu. Dle Mezinárodního měnového fondu (MMF, 2012) se evropské banky na nový koncept připravují dostatečně dopředu a posilují úroveň regulatorního kapitálu co nejblíže požadované hodnotě kapitálu. Výsledky MMF ukazují, že v letech 2007 až 2011, bankovní sektory v téměř všech sledovaných státech zvýšily hodnotu kapitálové přiměřenosti. Některé státy však vynaložily mnohem větší úsilí než ostatní, např. belgické banky zvýšily poměr regulatorního kapitálu k rizikově váženým aktivům o 8,1 % na 19,3 % na konci roku 2011. Německé banky zvýšily kapitálový poměr o 3,2 % na 16,1 % a italské o 2 % na 12,1 %. Dobrých výsledků však dosáhly také banky v Estonsku, Islandu, Dánsku a Švýcarsku (EBF, 2012) V zemích jako je Řecko, Portugalsko a Španělsko se hodnota kapitálové přiměřenosti pohybovala mezi 10,3 % a 12,2 % na konci roku 2011.
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
46
Americké banky dosáhly obdobných výsledků jako banky evropské. Své výsledky zlepšily o 2,5 % na 15,3 % v roce 2011, avšak vypočtené dle původního konceptu Basel I. Naproti tomu japonské banky zaznamenaly nárůst kapitálové přiměřenosti o 0,9 % a dosáhly 14,2 % na konci roku 2011 (EBF, 2012). Graf 5 Kapitálová přiměřenosti v letech 2007 a 2011 (v %)
Zdroj: European Banking Federation. European banking sector. Facts and Figures 2012.
Hodnota kapitálové přiměřenosti je závislá na velikosti kapitálových požadavků (a ta na rizikovosti portfolia) a regulatorního kapitálu, zejména Tier 1 kapitálu. Vývoj kapitálových požadavků ve vybraných zemích je zobrazen v následujícím grafu a v tabulkách v příloze diplomové práce. Z něj je zjevné, že se kapitálové požadavky v jednotlivých zemích pohybovaly odlišně. Z hlediska objemu kapitálových požadavků došlo k výraznému nárůstu v České i Slovenské republice. Vzhledem k rostoucímu vývoji kapitálových požadavku je zřejmé, že v České republice došlo k růstu kapitálové přiměřenosti zejména vlivem výrazného zvýšení velikosti regulatorního kapitálu. U slovenských bank je situace odlišná. Kapitálové požadavky se zvyšovaly mírně až do roku 2011, kdy slovenské banky vykázaly téměř o polovinu vyšší kapitálové požadavky. Tento stav byl zřejmě způsoben dluhovou krizí v eurozóně a zhoršením ratingů. Avšak i přes významné zvyšování kapitálových požadavků došlo pouze k mírnému poklesu kapitálové přiměřenosti. V Německu hodnota kapitálových požadavků klesala v důsledku poklesu kapitálových požadavků za současného zvýšení kapitálového polštáře. Podobných výsledků dosáhly britské banky. Co se týká struktury kapitálových požadavků, ve všech zemích převažují kapitálové požadavky k úvěrovému riziku. V České republice a v Německu zaznamenaly kapitálové požadavky k úvěrovému riziku mírný pokles a pohybují se okolo 80 %. Kapitálové požadavky k operačnímu a tržnímu riziku se pohybují okolo 10 %. Slovenské a britské banky zaznamenaly u kapitálových požadavků k úvěrovému riziku v období let 2007 – 2011 rostoucí tendenci. To je dáno prav-
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
47
děpodobně tím, že držely problematická aktiva a musely navyšovat kapitálové požadavky. Graf 6 Vývoj kapitálových požadavků ve vybraných zemích EU
Zdroj dat: ECB. Statistical Data Warehouse. Consolidated banking data. Pozn.: Levá osa v tis. EUR, pravá osa v %.
Významného úspěchu z pohledu snižování kapitálových požadavků dosáhly irské banky, kterým se podařilo snížit kapitálové požadavky téměř o polovinu oproti roku 2007. Díky tomu se kapitálová přiměřenost zvýšila téměř na 15 %. Naproti tomu estonské banky zdvojnásobily kapitálové požadavky a i přesto navýšily kapitálovou přiměřenost o 7 %. Růst byl tedy způsoben vyšším růstem regulatorního kapitálu než kapitálových požadavků. V grafu 7 je zobrazen globální vývoj nejvýznamnější složky regulatorního kapitálu Tier 1 kapitálu. Ten se zvýšil na hodnotu 11,7 % v roce 2011 ve srovnání s 8,2 % v roce 2007. Od roku 2007 se tento kapitál celosvětově zvýšil o 2 biliony dolarů, neboli o 57 %. Nejvýznamnější změnu zaznamenaly rozvíjející se asijské státy, jako jsou Indie, Čína, Thajsko, Singapur, Indonésie atd., které navýšily kapitál Tier 1 o 132 %.
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
48
Graf 7 Vývoj kapitálu Tier 1 v letech 2007 – 2011 (v bil. USD)
Zdroj: McKinsey & Company. The triple transformation. Achieving a sustainable business model. Second McKinsey Annual Review on the banking industry October 2012.
5.2 Vývoj rentability kapitálu v kontextu Basel II a III Vzhledem k obtížné hospodářské situaci v roce 2011 je zřejmé, že celková profitabilita evropských bank poklesla, což je vidět v následujícím grafu. Graf 8 Rentabilita kapitálu v letech 2007 a 2011 (v %)
Zdroj: European Banking Federation. European banking sector. Facts and Figures 2012.
Dle mezinárodního měnového fondu jsou výsledky bank radikálně rozdílné, zatímco irské banky zlepšily rentabilitu kapitálu z -3,0 % v roce 2010 na -0,9 % v roce 2011. Řecké banky naopak zaznamenaly pokles rentability kapitálu z -0,6 % v roce 2010 na -2,1 % v roce 2011. Pravé části grafu 8 dominují země východní Evropy, jako Estonsko, Litva, Polsko, Česká republika a Slovensko.
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
49
Rentabilita bank v těchto státech zůstala buď stejná, či stagnovala, avšak nedosáhla záporných hodnot, jako tomu bylo v západních zemích. Současná krize zasáhla většinu východních zemí stejným způsobem, stejně jako v západní Evropě, což vysvětluje diferenci v rentabilitě těchto zemí. (EBF, 2012) Pokles rentability tak není dán implementací nového konceptu Basel II, ale spíše světovým ekonomickým vývojem, viz graf 9. Graf 9 Tempo růstu HDP v letech 2007 a 2011 (v %)
Zdroj: European Banking Federation. European banking sector. Facts and Figures 2012.
Určitou souvislost však mezi vývojem kapitálové přiměřenosti a rentabilitou kapitálu můžeme najít. Např. český bankovní sektor byl zasažen finanční, hypoteční a dluhovou krizí pouze okrajově. Evropská bankovní federace (2012) to zdůvodňuje tím, že české banky s konzervativní strategií drží vysoký poměr primárních vkladů k úvěrům, nedrží téměř žádná toxická aktiva a expozice řeckých vládních dluhopisů a současně drží vysokou hodnotu kapitálové přiměřenosti okolo 15 % a vysokou kvalitu kapitálu (Tier 1). Proto zůstává český bankovní sektor profitabilní i v průběhu krize, a to mezi 15 a 20%, přestože některé banky již nedosahují předkrizových výsledků. Graf 10 zobrazuje rentabilitu kapitálu v zemích Evropské unie v letech 2007 – 2011. Z něj je patrné že, roky 2008 a 2011 byly pro bankovní instituce krizové. Nejdříve je stáhla do červených čísel globální finanční krize započatá v roce 2008 a následně v roce 2011 krize dluhová. Velké evropské banky zaznamenaly v důsledku finanční krize významný pokles rentability. Naproti tomu malé banky, kromě roku 2011, udržely kladnou hodnotu rentability. Vlivem finanční krize byly v červených číslech v roce 2008 bankovní sektory Belgie (-62,3 %), Nizozemska (-12,5 %), Velké Británie (-12,2 %), Německa (-11,4 %), Litvy (-10,1 %), Dánska (-3,7 %), atd. (viz Příloha). V roce 2008 vykázaly velké banky nejhorších výsledků rentability, a to -5,4 %. Největší pokles postihl středně velké banky v roce 2011, kdy Evropu sužovala dluhová krize. V tomto roce klesla rentabilita až na hodnotu -10,9 %. Rok 2011 byl kritický pro bankovní sektor Kypru s poklesem rentability -133,4 %. Tento výrazný pokles byl způsoben ztrátami dvou největších bank, které utrpěly
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
50
obrovské ztráty kvůli svému napojení na zadlužené Řecko a byly nuceny požádat o pomoc stát. V současnosti žádá kyperská vláda o pomoc eurozónu a připravuje záchranný plán. Graf 10 Vývoj rentability kapitálu evropského bankovního sektoru v letech 2007 - 2011 (v %)
Zdroj dat: ECB. Statistical Data Warehouse. Consolidated banking data.
Globální finanční krize negativně ovlivnila rentabilitu kapitálu (ROE) všech bankovních institucí. Dle grafu 11 již banky nedosahují takových hodnot rentability jako před krizí. Mnohým z nich nepokryjí zisky ani náklady na vlastní kapitál (viz pravá polovina grafu 11 a graf 12). Ve studii McKinsey & Company (2012) je zdůvodňován pokles rentability následujícími vnitřními a vnějšími příčinami. • Budoucí složitější a přísnější bankovní regulace: jádrem reforem jsou pravidla pro kapitál, likviditu a financování; příplatky pro finanční instituce považované za systémově důležité; a nová pravidla na ochranu spotřebitele v retailovém bankovnictví, na které se již teď banky připravují. • Kolektivně můžou mít nová nařízení dramatické následky, včetně významného negativního vlivu na ROE. V retailovém bankovnictví největších evropských ekonomik je odhadnuto, že v roce 2010 by bylo ROE 6 % místo 10 %, pokud by byla nová regulace platná. Na kapitálových trzích je zase odhadnuto ROE 7 % místo 20 % za stejných podmínek. Riziko nadměrné regulace se zvýšilo a pro banky bude stále náročnější získávat kapitál a splnit nové regulatorní požadavky. • Technologický pokrok zmocňuje nebankovní subjekty, které nabyly podíl v tradičních bankovních oblastech, nabízet životaschopné alternativy, a spotřebitelům, kteří nikdy nenalezli odvahu změnit banku. • Makroekonomická volatilita i nadále vytváří nejistotu v podnikání a důvěra investorů je i nadále nízká s mizivými očekáváními v rychlé oživení. Ve vyspělých ekonomikách se zdá, že tempo snižování zadluženosti je doprovázeno zpomalováním poptávky po úvěrech. • Globální oddlužování (tzv. deleveraging) za účelem snížení kapitálových požadavků a navýšení regulatorního kapitálu bude trvat celá lét, čímž mohou být obnovena střednědobá makroekonomická rizika.
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
51
Graf 11 Globální ROE v letech 2000 – 2011 (v %)/EVA v roce 201116 (v %)
Zdroj: Thomson Reuters; McKinsey & Company. The triple transformation. Achieving a sustainable business model. Second McKinsey Annual Review on the banking industry October 2012. Graf 12 Rentabilita kapitálu a náklady na kapitál amerických bank (v %)
Zdroj: International Monetary Fund. Global financial Stability Report. 2012.
5.3 Vztah mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou Vztah mezi kapitalizací a profitabilitou bank má mimořádný význam na bankovní zisk jako nástro pro zmírnění rizika, pokračování a přežití finančních institucí a úspěšný vývoj produktů. Následující obrázek zobrazuje vztah mezi jednotlivými proměnnými ovlivňujícími ziskovost a kapitalizaci bank.
Výpočet je založen na modelu CAMP (Capital Asset Pricing Model) se zohledněním aktuální situace na trhu. Model popisuje vztah mezi rizikem a očekávaným výnosem. Používá se při oceňování rizikových cenných papírů. EVA neboli ekonomická přidaná hodnota. Výpočet představuje rozdíl mezi rentabilitou kapitálu a náklady na kapitál. 16
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
52
Obrázek 4 Vztah mezi kapitalizací a bankovní výkonností
Zdroj: Onaolapi, Olufemi. Effect of Capital Adequacy on the Profitability of the Nigerian Banking Sector. (2012)
V centru každého pokusu kapitalizace ze strany banky je potřeba zajistit rovnováhu mezi udržitelným vývojem produktů, ziskovostí a snižováním rizik. Např. stabilní bankovní systém je postaven na ziskovosti a kapitálové přiměřenosti. Ziskovost je ukazatelem efektivnosti, konkurenceschopnosti banky na trzích a kvality jeho managementu. Jak kapitálová přiměřenost, tak ziskovost jsou používány jako indikátory řízení bankovních rizik a účinnosti rozsahu kapitálového polštáře pro nečekané události. Dlouhodobě udržitelná ziskovost banky je důležitým zdrojem generování kapitálu (Onaolapi, Olufemi, 2012). Vzhledem k patrné významnosti vztahu mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou kapitálu, vzniklo v posledních dvou desetiletích mnoho studií a vědeckých článků zkoumajících vztah mezi kapitálovou přiměřeností a bankovní výkonností (ROE, ROA). Tyto studie se zabývají zejména směrem a těsností závislosti, případně vyčíslují korelační a regresní koeficient. Výsledky těchto studií budou popsány v následujícím textu. Podle obecných teoretických předpokladů je vyšší hodnota kapitálové přiměřenosti spojena s nižší hodnotou rentability kapitálu. Tento argument ve prospěch hypotézy o negativním vztahu mezi kapitálem a tržbami je konzistentní se standardním statickým modelem dokonalého kapitálového trhu se symetrickými informacemi mezi bankami a jejich investory. Vyšší kapitálová přiměřenost omezuje riziko kapitálu (snižuje rizikovou prémii), a proto sníží očekávanou hodnotu rentability kapitálu požadovanou investory (Berger, 1995). V následující tabulce jsou uvedeny empirické studie zkoumající vztah mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou kapitálu.
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
53
Tabulka 8 Studie zkoumající vztah kapitálové přiměřenosti a rentability kapitálu Zkoumaný vzorek
Zkoumané období
Výsledek
Berger, A. N.
USA
1983-1992
přímá/pozitivní závislost
Goddard, J., Molyneux, P., Wilson, J.
EU
1992 - 1998
přímá/pozitivní závislost
Naceur, S. Bl, Kandil, M.
Egypt
1989 - 2004
přímá/pozitivní závislost
Mathuva, D. M.
Keňa
1998 – 2007
přímá/pozitivní závislost
Turecko
2006 - 2010
nepřímá/negativní závislost
Čína
2006 - 2010
nepřímá/negativní závislost
Autor
Büyüksalvarci, A., Abdioglu, H. Yuanjuan, L., Shishun, X.
Berger (1994) jako jeden z prvních zkoumá závislost mezi kapitálovou vybaveností a rentabilitou kapitálu. Zjišťuje, že zvýšení kapitálu vede k růstu tržeb a naopak. Výsledky své práce vysvětluje tím, že banky disponující větším množstvím kapitálu podléhají nižší rizikové prémii. To je způsobeno nižší pravděpodobností defaultu. Proto mohou získávat kapitál levněji, čímž snižují své nákladové úroky, zvyšují úrokovou marži a tím i rentabilitu. Současně také dostatečně kapitalizované banky mohou lépe využít příležitosti k vydávání záruk, jako jsou úvěrové záruky a akreditivy, a mají jednodušší přístup k půjčkám. To znamená, že banky s vyšší kapitálovou přiměřeností dosahují vyšších příjmů a mají větší možnost využívat podrozvahové záruky. Svou analýzu doplňuje o roky 1990 – 1992, kdy se změnila regulatorní pravidla. Během těchto let dochází k tlakům na pokles rizik a růst kapitálové přiměřenosti, což vedlo k zásobení bank kapitálem nad optimální úroveň. Proto v roce 1992 vyšla záporná korelace mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou. Tento výsledek argumentuje tím, že pozitivní vztah mezi zkoumanými proměnnými je vykazován, pouze když banky drží kapitál pod jejich optimální úrovní. Ke shodnému výsledku při zkoumání 7 900 komerčních bank z 80 zemí OECD přišli také Demirgüç-Kunt a Huizinga (1999) a potvrdili tak statisticky významný pozitivní vztah mezi kapitálem a výnosy. Jejich výsledek ukazuje, že lépe kapitálově vybavené banky vykazují vyšší čistou úrokovou marží a jsou tím pádem ziskovější. To je konzistentní s faktem, že banky s vyšší kapitálovou přiměřeností inklinují k nižším nákladům na financování díky nižším budoucím bankrotním nákladům a navíc nepotřebují si tolik půjčovat. Goddard a Molyneux a Wilson (2004) zkoumali data 665 komerčních bank ze zemí Evropské unie (Dánsko, Francie, Německo, Itálie, Španělsko a Velká Británie) a jejich výsledky jsou konzistentní s výše uvedenými studiemi. Naceur a Kandil (2006) studovali účinky kapitálové regulace na náklady zprostředkování a ziskovost bankovního sektoru v Egyptě. Jeho výsledky podpořily závěry předchozích studií, že kapitálová přiměřenost pozitivně přispěla k zvýšení výkonnosti egyptských bank a k finanční stabilitě celého bankovního sektoru. Tento efekt se projevil postupně, počínaje obdobím, ve kterém byly předpisy zavedeny, a pokračuje další dva roky po jejich zavedení. Nicméně Na-
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
54
ceur a Kandil nepodporují hypotézu o trvalém vlivu kapitálové regulace na rentabilitu. Mathuva (2009) ve své studii keňských bank zjišťuje pozitivní vztah mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou kapitálu. Pro kvantitativní analýzu tohoto vztahu sestavil následující model:
Hypotéza je formulována: Kapitálová přiměřenost pozitivně ovlivňuje bankovní výkonnost. Závislá proměnná rentabilita kapitálu (ROE) je posuzována ve vztahu k následujícím nezávislým proměnným: • Podíl Tier 1 kapitálu a celkových aktiv (CCA). • Podíl vlastního kapitálu a celkových aktiv (ECA). • Podíl Tier 1 kapitál a rizikově vážených aktiv (TRC). • Podíl regulatorního kapitálu a rizikově vážených aktiv (TCA). • Podíl provozních nákladů a výnosů (CIR). • Velikost banky měřená celkovými aktivy (BS, přirozený logaritmus). • Růst celkových aktiv (AG). • Podíl aktiv a závazků (AL). • Podíl cizích zdrojů a vlastního kapitálu (DE). • Auditor, hodnota 1 pro tzv. velkou čtyřku17, 0 pro ostatní (Aud). Výsledky regresního modelu jsou v následující tabulce. Z hlediska diplomové práce je důležitý Model 3, ve kterém je posuzována kapitálová přiměřenost a rentabilita kapitálu. Pomocí t-testu je zamítnuta při 5 % hladině významnosti nulová hypotéza o statistické nevýznamnosti odhadnutého koeficientu kapitálové přiměřenosti. Jeho hodnota 0,314 představuje růst rentability kapitálu při zvýšení kapitálové přiměřenosti o jednotku. Z hlediska ekonomického interpretace je tento výsledek možný, protože s růstem kapitálu klesají očekávané náklady bankovních potíží a bankrotu. Díky tomu banky, které držící více kapitálu, dosahují vyšších zisků. Lépe kapitalizované banky mají výhodu také v tom, že mají možnost realizovat více tržeb, jelikož mají dodatečný kapitál na investování nebo poskytování úvěrů. Tento výsledek se však nedá generalizovat pro všechny banky. Statisticky významný negativní koeficient konstanty znamená, že v případě nulových hodnot ostatních proměnný, vykáže banka ztrátu. Tento fakt odpovídá ekonomické teorii, protože bez kapitálu nemůže banka provádět bankovní obchody a mít zisk. Z výsledků je zjevné, že velikost aktiv má významný vliv na bankovní profitabilitu. Z toho plyne, že velké banky jsou ziskovější než malé
Jde o auditorské firmy nazývané „big four“. Patří mezi ně Deloitte, Price Waterhouse, KPMG a Ernst & Young. V případě, že banku audituje jedna z těchto firem je hodnota ukazatele 1.
17
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
55
banky při 1% hladině významnosti. Také růst aktiv má statisticky významný pozitivní vliv na rentabilitu. Tabulka 9 Výsledky regresní analýzy (závislá proměnná: rentabilita kapitálu)
Zdroj: Mathuva. Capital Adequacy, Cost Income Ratio and the Performance of Commercial Banks: The Kenyan Scenario. (2009) Pozn. Hodnoty v závorkách jsou p-hodnoty. Významnosti jsou označeny *, ** a ***, jako 10, 5, 1 %.
V následující tabulce jsou zobrazeny párové korelační koeficienty vyjadřující těsnost závislostí mezi jednotlivými proměnnými. ROE je negativně korelováno s TRC při 5% významnosti, avšak u TCA byla významnost koeficientu korelace zamítnuta. Korelační koeficient ROE a TRC je -0,16 a značí mírnou těsnost závislosti. Tabulka 10 Korelační matice vybraných proměnných
Zdroj: Mathuva. Capital Adequacy, Cost Income Ratio and the Performance of Commercial Banks: The Kenyan Scenario. (2009) Pozn. Hodnoty v závorkách jsou p-hodnoty. Významnosti jsou označeny *, ** a ***, jako 10, 5, 1 %.
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
56
Následující tabulka porovnává očekávané a získané výsledky pomocí regresní analýzy. Tabulka 11 Srovnání výsledků a předpokladů regresního modelu
Zdroj: Mathuva. Capital Adequacy, Cost Income Ratio and the Performance of Commercial Banks: The Kenyan Scenario. (2009)
Büyüksalvarci a Abdioglu (2011) prokázali negativní vztah mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou kapitálu. Ve své studii uvažují jako závislou proměnnou kapitálovou přiměřenost (CAR). V ekonometrickém modelu byly zvoleny následující proměnné, k nimž byly stanoveny hypotézy: • Velikost banky (SIZE). H1: Bankovní velikost nemá statisticky významný vliv na kapitálovou přiměřenost. • Podíl depozit a celkových aktiv (DEP). H2: Podíl depozit a celkových aktiv nemá statisticky významný vliv na kapitálovou přiměřenost. • Podíl celkových úvěrových pohledávek a celkových aktiv (LOA). H3: Podíl úvěrů a celkových aktiv nemá statisticky významný vliv na kapitálovou přiměřenost. • Podíl rezerv k úvěrům a celkových úvěrových pohledávek (LLR). H4: Podíl rezerv k úvěrům a celkových úvěrových pohledávek nemá statisticky významný vliv na kapitálovou přiměřenost. • Likvidní aktiva (LIQ). H5: Likvidní aktiva nemají statisticky významný vliv na kapitálovou přiměřenost. • Rentabilita aktiv (ROA). H6: Rentabilita aktiv nemá statisticky významný vliv na kapitálovou přiměřenost. • Rentabilita kapitálu (ROE). H7: Rentabilita kapitálu nemá statisticky významný vliv na kapitálovou přiměřenost. • Čistá úroková marže (NIM). H8: Čistá úroková marže nemá statisticky významný vliv na kapitálovou přiměřenost.
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
•
57
Zadluženost neboli podíl vlastního kapitálu na celkových aktivech (LEV). H9: Zadluženost nemá statisticky významný vliv na kapitálovou přiměřenost.
Tabulka 12 Bankovní specifické proměnné a predikce vlivu
Zdroj: Büyüksalvarci, Abdioglu. Determinants of capital adequacy ratio in Turkish banks. (2011)
Büyüksalvarci a Abdioglu (2011) sestavili ekonometrický model do následující podoby: V tabulce 9 jsou zobrazeny výsledky regresní analýzy výše uvedených nezávislých proměnných a závislé proměnné kapitálové přiměřenosti (CAR). Z výsledků je zřejmé, že proměnné SIZE, DEP, LIQ a NIM nemají žádný vliv na kapitálovou přiměřenost. Zajímávý výsledek můžeme pozorovat mezi LOA a kapitálovou přiměřeností, kde je koeficient s opačným znamínkem, než bylo předpokládáno. Velké množství úvěrových rezerv obvykle znamená vysoké riziko, protože banka očekává významné úvěrové ztráty. To značí zhoršené finanční zdraví bank a negativní vliv na kapitálovou přiměřenost. Koeficient LLR je pozitivní a statisticky významný na 10% hladině. To vysvětluje, že banky v případě potíž mají problémy s poklesem kapitálové přiměřenosti. LEV má negativní koeficient a statisticky významný při 5% hladině. Tento výsledek znamená, že méně zadlužené banky mají vyšší hodnotu ukazatele poměřujícího celkový vlastní kapitál a celková aktiva a drží více vlastního kapitálu. Koeficient ROA je významný a má pozitivní vliv na kapitálovou přiměřenost. Jeho hodnota nám říká, o kolik se zvýší kapitálová přiměřenost, když se zvedne rentabilita o jednotku. Koeficient ROE je statisticky významný a má negativní efekt na kapitálovou přiměřenost. Při růstu rentability o jednotku klesne kapitálová přiměřenost o 0,449. V tabulce 10 jsou shrnuty výsledky a rozhodnutí o zamítnutí či nezamítnutí stanovených hypotéz. LOA, LLR, ROA, ROE a LEV mají statisticky významný vliv na kapitálovou přiměřenost. Na druhé straně SIZE, DEP, LIQ a NIM nemají statisticky významný vliv na kapitálovou přiměřenost.
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
58
Tabulka 13 Výsledky regresní analýzy (závislá proměnná: kapitálová přiměřenost)
Zdroj: Büyüksalvarci, Abdioglu. Determinants of capital adequacy ratio in Turkish banks. (2011) Pozn. Hodnoty v závorkách jsou směrodané chyby. Významnosti jsou označeny *, ** a ***, jako 1, 5, 10 %. Tabulka 14 Výsledky testování hypotéz při stanovené významnosti
Zdroj: Büyüksalvarci, Abdioglu. Determinants of capital adequacy ratio in Turkish banks. (2011) Pozn.: 5 %, 10 % významnost.
Závisle proměnné a kapitálová přiměřenost byly testovány na multikolinearitu prostřednictvím korelační matice. Ta vylučuje problémy s kolinearitou, tedy nezávisle proměnné nejsou korelovány mezi sebou.
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
59
Tabulka 15 Korelační matice vybraných proměnných
Pozn. Významnosti jsou označeny * a ** jako 1, resp. 5 %.
Yuanjuan a Shishun (2012) se ve své studii čínských bank zabývají vztahem kapitálové přiměřensoti a rentability aktiv, rentability kapitálu, výnosu na akcii (EPS), bankovní likviditou (LDR, podíl úvěrů a celkových depozit) a kvalitou bankovních aktiv (PBL, podíl mezi sumou nestandardních, pochybných a ztrátových úvěrových pohledávek a celkových úvěrových pohledávek), jako nezávislých proměnných. Ekonometrický model je následující:
Model, jehož výsledky jsou uvedeny v tabulce 12, je statisticky průkázný na 5% hladině významnosti a koeficient determinace je 0,593 a adjustovaný koeficient 0,561. Pro každé zvýšení kapitálové přiměřenosti o 1% dochází k růstu rentability aktiv o 6,62 %, zatímco rentabilita pasiv poklesne o 0,4 %. Regresní analýza tedy ukázala zdánlivě protichůdné výsledky. Kapitálová přiměřenost a bankovní zisky však vykazují pozitivní vztah v určitých mezích. Koeficienty proměnných PBL a LDR odpovídají ekonomické interpretaci. U LDR při růstu kapitálové přiměřenosti o 1 % poklesne ukazatel o 0,22 %. Banky tedy poskytují méně úvěrů a drží více kapitálu. U proměnné PBL je zřejmě, že při růstu kapitálové přiměřenosti musí jeho hodnota poklesnout, protože ve vzorci ukazatele je jmenovatel suma ohrožených pohledávek. Hodnota ukazatele tedy klesne zejména v důsledku poklesu těchto ohrožených pohledávek.
Kapitálová přiměřenost a bankovní výkonnost
60
Tabulka 16 Výsledky regresní analýzy (závislá proměnná: kapitálová přiměřenost)
Zdroj: Yuanjuan, Shishun. Effectiveness of Cina´s Commercial Banks´Capital Adequacy Ratio Regulation: A Case Study of The Listed Banks. (2012)
Profil vybraných bank
61
6 Profil vybraných bank Pro zajištění dostatečné vypovídací schopnosti jednotlivých analýz a jejich náležitých vyhodnocení, byli zvoleni v každé kategorii velkých, středních, malých bank a stavebních spořitelen jeden zástupce. Pro účely diplomové práce byly vybrány tyto banky: • Česká spořitelna a.s. (ČS), • Raiffeisenbank, a.s. (RB), • Sberbank CZ, a.s. (SBCZ), • Českomoravská stavební spořitelna, a.s. (ČMSS),
6.1
Česká spořitelna
Kořeny České spořitelny sahají až do roku 1825, kdy zahájila činnost Spořitelna česká. Jako Česká spořitelna, a.s. vykonává činnosti v souladu s udělenou bankovní licencí od roku 1992 a patří mezi univerzální banky s pevným postavením na českém bankovním trhu. Od roku 2000 je součástí skupiny Erste Group, která byla založena již v roce 1819 jako první rakouská spořitelna Erste oesterreichische Spar-Casse. Odkoupení České spořitelny bylo součástí expanze skupiny do regionu střední a východní Evropy (CEE), kterou zahájila roku 1997.
6.2
Raiffeisenbank
Raiffeisenbank a.s. působí jako univerzální banka na českém trhu již od roku 1993 a je součástí rakouské finanční skupiny Raiffeisen Bank Internationl AG (RBI), která vznikla v říjnu 2010 spojením Raiffeisen International BankHolding AG a Raiffeisen ZentralbankÖsterreich AG (RZB). V roce 2008 ukončila integrační proces spojování s eBankou. Raiffeisenbank patří do skupiny středních bank a poskytuje široké spektrum bankovních služeb soukromé i podnikové klientele.
6.3
Sberbank CZ
Sberbank provozuje bankovní činnost na českém trhu od roku 1993, avšak od ledna 1997 jako samostatná akciová společnost Volksbank CZ, a.s. Hlavním akcionářem je Sberbank Europe AG sídlící ve Vídni, jejímž jediným vlastníkem je od 15. února 2012 ruská banka Sberbank. Proto je v souvislosti se změnou vlastníka změněn název banky z Volksbank CZ na Sberbank CZ. Zakladatelem a hlavním akcionářem s více než padesátiprocentním podílem hlasovacích akcií je Bank of Russia. Sberbank Europe AG řídí kromě české banky dalších sedm
Profil vybraných bank
62
bank v zemích střední a východní Evropy (CEE). Obchodní banka Sberbank CZ patří stejně jako předchozí banky mezi univerzální banky. Do zkoumaného vzorku byla vybrána jako malá banka. Z důvodu navýšení bilanční sumy však došlo k jejímu přesunu do kategorie středních bank.
6.4
Českomoravská stavební spořitelna
ČMSS je jednou z pěti stavebních spořitelen působící na českém bankovním trhu. Její vznik se datuje k roku 1993. Akcionářem je Československá obchodní banka, a.s. (55 %) a největší německá stavební spořitelna Bausparkasse Schwäbisch Hall AG (45 %). ČMSS poskytuje produkty stavebního spoření vymezené v zákoně č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření. K tomu, aby moha provozovat činnost stavební spořitelny, jí byla uděleno povolení. Na trhu stavebních spořitelen dosahuje největšího tržního podílu a je tak považována za lídra tohoto sektoru.
Regresní analýza vybraných bank
63
7 Regresní analýza vybraných bank V této kapitole je zkoumána statistická závislost vybraných proměnných na rentabilitu průměrného vlastního kapitálu. Nejdříve jsou popsány jednotlivé proměnné, které budou součástí modelů. U všech bank je provedena jednorozměrná i vícerozměrná regresní analýza. Jednorozměrná analýza posuzuje vztah rentability průměrného vlastního kapitálu a kapitálové přiměřenosti samostatně. Vícerozměrná regresní analýza zkoumá průběh a intenzitu závislostí mezi vybranými vysvětlujícími (nezávislými) proměnnými a vysvětlovanou (závislou) rentabilitou průměrného vlastního kapitálu. Modely jsou sestaveny z čtvrtletních dat dostupných z prezentací výsledků hospodaření banky. Jedná se nekonsolidovaná data, která nezahrnují výsledky dceřiných společností
7.1
Použité proměnné
Pro vytvoření ekonometrického modelu byly kromě kapitálové přiměřenosti zvoleny interní faktory ovlivňující rentabilitu průměrného vlastního kapitálu. Tyto proměnné jsou považovány za nezávislé vysvětlující proměnné a byly vybrány na základě výsledků odborných studií a vědeckých článků, které byly již v minulosti vypracovány (viz. kapitola 4.2 Interní faktory bankovní výkonnosti) s ohledem na specifika českého bankovního sektoru. Vliv těchto proměnných může být jak pozitivní tak negativní. Závislá proměnná • Rentabilita průměrného vlastního kapitálu (ROAE) Rentabilita průměrného vlastního kapitálu jako závislá proměnná vyjadřuje míru návratnosti vložených prostředků akcionáři. Opatření ČNB č. 2 ze dne 15. března 2007 stanovuje minimální požadavky, které jsou banky povinny zveřejňovat. Dle tohoto opatření se rentabilita průměrného vlastního kapitálu vypočte jako podíl zisku po zdanění a průměrného Tier 1 kapitálu. Nezávislé proměnné • Kapitálová přiměřenost (KP) Kapitálová přiměřenost, jako regulatorně stanovený ukazatel, představuje minimální kapitál, který jsou banky povinny držet vzhledem k rizikovosti svého portfolia. Dle výsledků několika studií může vyšší kapitálová přiměřenost ovlivnit bankovní výkonnost jak pozitivně, tak negativně. Pozitivní vliv je způsoben nižšími náklady na financování z důvodu vyšší bezpečnosti, čímž banky získají nižší rizikovou prémii, která souvisí s nižší pravděpodobností defaultu a nižšími očekávanými náklady na něj. Současně banky lepé kapitálově vybavené nepotřebují tolik kapitálu z externích zdrojů. Nižší úrokové ná-
Regresní analýza vybraných bank
64
klady tedy pozitivně ovlivňují úrokovou marži a rentabilitu (Berger, 1994). Negativní vliv může být zapříčiněn dlouhodobým důrazem na zvyšování kapitálové přiměřenosti, což může být doprovázeno stagnací či poklesem rentability kapitálu. V modelech budeme uvažovat pozitivní vliv v dlouhém období, které je v diplomové práci uvažováno jako 4 a více období (čtvrtletí), a v krátkém období, méně než 3 období, negativní vliv kapitálové přiměřenosti na rentabilitu průměrného vlastního kapitálu. Pozitivní vliv v dlouhém období je dán tím, že při zvyšováním kvalitního kapitálu Tier 1 se zvyšuje bonita banky a snižuje riziko kapitálu. Tím jsou banky považovány za bezpečnější a získávají lepší rating. Což se děje až s určitým časovým zpožděním. Lepší rating bankám zajistí výhodnější pozici na mezibankovním trhu a tedy nižší úrokové náklady. Negativní vliv v krátkém období je způsoben zpožděním, než banky dosáhnou na výhodnější úrokové sazby na mezibankovním trhu. Pro lepší zhodnocení vztahu mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou kapitálu byly vybrány následující interní faktory rentability. • Kapitál Tier 1 (T1) Tier 1 je nejdůležitější složkou regulatorního kapitálu. Jeho vyšší a současně zvyšující se hodonota přináší bankám lepší ratingové ohodnocení, čímž získává zdroje na mezibankovním trhu levněji. Proto uvažujeme pozitivní vliv na rentabilitu kapitálu. • Kapitál Tier 2 (T2) Stejně jako Tier 1 je součástí regulatorního kapitálu, avšak ve skutečnosti představuje další dluh. Proto nemůžeme uvažova pozitivní vliv na rentabilitu působením lepšího ratingového ohodnocení, ba naopak z jejich pohledu by mohla být brána jeho vysoká úroveň negativně. Právě z tohoto důvodu snižuje koncept Basel III jeho velikost ve prospěch Tier 1. V diplomové práci uvažujeme pozitivní vliv, který přináší pozitivní efekt finanční páky. • Celková aktiva (CA) Velikost banky je posuzována prostřednictvím bilanční sumy. Dle Ianotta a kol. (2006) umožňuje bance velikost bilanční sumy těžit z úspor z rozsahu. Proto uvažujeme v modelech pozitivní vliv na rentabilitu průměrného vlastního kapitálu. Kohn (2003) uvádí kromě úspor z rozsahu tyto výhody velkých bank: – nižší fixní náklady relativně k velikosti aktiv, jelikož některé náklady musí banka nést ať už je jakkoliv velká, – nižší potřeba likvidity, která je umožněna statisticky pravidelnějšími pohyby při vkladech a výběrech, – možnost lepší diverzifikace portfolia, – větší důvěryhodnost bank.
Regresní analýza vybraných bank
•
•
7.2
65
Dle Kohna (2004) jsou velké banky ovlivněny také výnosy z přidružené činnosti, která umožňuje bankám vykonávat spolu nesouvisející činnosti, které by samostatně byly vykonávány s vyššími náklady. Tato výhoda nahrává univerzálnímu charakteru bank. Úroková marže (UM) Pro měření a hodnocení vzájemného vztahu mezi úrokovými náklady a výnosy se používá ukazatel úrokové marže. Jde o podíl čistého úrokového výnosu na průměrných celkových aktivech. Z hodnoty čisté úrokové marže můžeme vyčíst informace o obchodní strategii banky, míře její angažovanosti v depozitně-úvěrových obchodech a závislosti na úrokových příjmech (Polouček, 2006). U ukazatele úrokové marže uvažujeme pozitivní vliv. Provizní marže (PM) Provizní marže, jako poměrový ukazatel, je vypočítán podílem čistých výnosů z poplatků a provizí a průměrných aktiv banky. V poslední době tento ukazatel nabývá na významu, zejména z důvodu snižování úrokových zisků v důsledku rostoucí konkurence na bankovním trhu. Banky se snaží kompenzovat klesající úrokové výnosy a diverzifikují bankovní činnost. V modelech budeme uvažovat pozitivní vliv na rentabilitu kapitálu.
Jednorozměrný model
V další části práce je vliv nejvýznamnější proměnných ovlivňujících rentabilitu kapitálu průměrného vlastního kapitálu analyzován pomocí regresní analýzy. Nejdříve byla použita jednorozměrná regresní analýza zkoumající vztah mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou průměrného kapitálu. Jednorozměrný regresní model pro dlouhé období má tvar:
+ ROAE = f KP , kde ROAE je rentabilita průměrného vlastního kapitálu, KP je kapitálová přiměřenost. Jednorozměrný regresní model pro krátké období má tvar:
− ROAE = f KP . Pomocí metody nejmenších čtverců byly získány modely s ohady parametrů a následně byly modely testovány. Testy byly prováděny na základě zjištěné phodnoty. Pro vyhodnocení testů byla využita 5% a 10% hladina významnosti.
Regresní analýza vybraných bank
7.3
66
Vícerozměrný model
Vícerozměrná regresní analýza zkoumá vliv kapitálové přiměřenosti a dalších vybraných determinant na rentabilitu průměrného vlastního kapitálu. Pro lepší zhodnocení vztahu mezi rentabilitou kapitálu a kapitálovou přiměřeností jsou přidány do modelu další interní determinanty rentability. Sestavený vícerozměrný regresní model s interními faktory má tvar: + +,− + + + + ROAE = f KP, T1, T 2, CA,UM , PM ,
kde T1 je kapitál Tier 1, T2 je kapitál Tier 2, CA jsou celková aktiva, UM je úroková marže a PM je provizní marže. Pomocí metody nejmenších čtverců byly nejdříve získány modely s ohady parametrů a poté byly postupně odstraněny statisticky nevýznamné proměnné. Model s významnými proměnnými je testován, zda spolňuje předpoklady klasického regresního modelu. Pro testy je využívána p-hodnota. Pro vyhodnocení testů je využita 5% a 10% hladina významnosti.
7.4
Česká spořitelna
7.4.1 Jednorozměrná analýza Výsledky jednorozměrné regresní analýzy jsou uvedeny v následující tabulce. Pomocí metody nejmenších čtverců jsme získali na 10% hladině významnosti následující model s odhady parametrů: ROAE = 1,745 – 1,767 KP(t-1) – 3,090 KP(t-2). Pro jednorozměrný model bude využit lineární funkční model, který splňuje všechny testy a tím předpoklady klasického lineárního regresního modelu. Z důvodu zpožděné reakce banky na nárůst kapitálu a kapitálové přiměřenosti, je využita zpožděná proměnná. Použitím zpožděné proměnné nabyl model na významnosti. Testy byly provedeny na základě zjištěné p-hodnoty.
Regresní analýza vybraných bank
67
Tabulka 17 Jednorozměrný model a testovací statistiky č. 1 – ČS Závislá proměnná:ROAE konstanta KP (t-1) KP (t-2) R2 F DW RESET test LM test mocniny LM test logaritmy Breusch-Godfreyův test Ljung-Box test Whiteův test Breusch-Paganův test Chí-kvadrát Akaikovo kritérium Schwarzovo kritérium Hannan-Quinnovo kritérium
Pozorování: 2009:2 – 2012:3 (T=14) Koeficient Směr. chyba t-podíl p-hodnota 1,745 0,961 1,816 0,097 -1,767 0,936 -1,887 0,086 -3,090 1,223 -2,526 0,028 0,494 R2 adj. 0,402 Testovací statistika p-hodnota 0,024 H0 zamítám p-hodnota 0,413 H0 nezamítám p-hodnota 0,887 H0 nezamítám p-hodnota 0,632 H0 nezamítám p-hodnota p-hodnota 0,947 H0 nezamítám p-hodnota 0,857 H0 nezamítám p-hodnota 0,437 H0 nezamítám p-hodnota 0,499 H0 nezamítám p-hodnota 0,920 H0 nezamítám 75,108 77,025 74,930
Tabulka 18 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - ČS ANOVA
Součet čtverců
Stupně volnosti
Střední kvadrát
Regrese Reziduum Úplné
111,247 114,143 225,390
2 11 13
55,624 10,3766 17,338
F-test
P-hodnota
5,360
0,024
Podle p-hodnoty RESET testu nezamítáme nulovou hypotézu a považujeme model za správně specifikovaný. Z hlediska testu linearity lineárního modelu je patrné, že nulová hypotéza o lineární funkční formě nebyla zamítnuna. Model je tedy správně specifikovaný. Autokorelace prvního řádu je prokázána na základě p-hodnoty Durbin-Watsona. Autokorelaci vyššího řádu můžeme vyloučit dle Breusch-Godfreyova i Ljung-Boxova testu. Whiteův a Breusch-Paganův test potvrdil homoskedasticitu chybového členu. Normální rozdělení chybového členu dle p-hodnoty Chí-kvadrátu je taktéž splněno. Nulovou hypotézu tedy nezamítáme. Výsledky provedených testů prokazují, že model je statisticky významný a ekonomicky interpretovatelný. Koeficient determinace je 0,494 a korigovaný koeficient determinace je 0,402. Variabilita ROAE je tímto modele vysvětlena z 40%.
Regresní analýza vybraných bank
68
Jednotlivé koeficienti lineárního modelu udávají, jak se změní závislá proměnná (ROAE), když se změní příslušná nezávislá proměnná o jednotku. Z daného tedy vyplývá, že pokud se kapitálová přiměřenost České spořitelny zvýší o 1 procentní bod, dojde ke snížení rentability průměrného vlastního kapitálu o 1,767 p. b. za jedno čtvrtletí a o 3,090 p.b. za dvě čtvrtletí. Pro účely názornější interpretace výsledků je sestaven druhý jednorozměrný model, který ukazuje, že z dlouhodobého hlediska je závislost mezi rentabilitou průměrného kapitálu a kapitálovou přiměřeností pozitivní. Druhý jednorozměrný model je dle informačních kritériií kvalitnější. Z analýzy vícerozměrného modelu je vidět, že Tier 2 kapitál pozitivně ovlivňuje rentabilitu, proto jsou analýzy doplněny o jednorozměrnou analýzu se zpožděním čtyři čtvrtletí. Rentabilita kapitálu tedy reaguje až s ročním zpožděním na změnu v kapitálové přiměřenosti. To je pravděpodobně dáno specifickým zkoumaným obdobím, kdy banky s určitým časovým zpožděním reagují na aktuální ekonomické i interní podmínky. Druhý jednorozměrný model má tuto podobu: ROAE = -0,921 + 3,163 KP(t-4) Tabulka 19 Jednorozměrný model a testovací statistiky č. 2 – ČS Závislá proměnná:ROAE konstanta KP (t-4) R2 F DW RESET test LM test mocniny LM test logaritmy Breusch-Godfreyův test Ljung-Box test Whiteův test Breusch-Paganův test Chí-kvadrát Akaikovo kritérium Schwarzovo kritérium Hannan-Quinnovo kritérium
Pozorování: 2009:4 – 2012:3 (T=12) Koeficient Směr. chyba t-podíl p-hodnota -0,921 0,922 -0,998 0,348 3,163 1,257 2,516 0,031 2 0,388 R adj. 0,326 Testovací statistika p-hodnota 0,031 H0 zamítám p-hodnota 0,541 H0 nezamítám p-hodnota 0,386 H0 nezamítám p-hodnota 0,704 H0 nezamítám p-hodnota p-hodnota 0,476 H0 nezamítám p-hodnota 0,076 H0 nezamítám p-hodnota 0,632 H0 nezamítám p-hodnota 0,548 H0 nezamítám p-hodnota 0,749 H0 nezamítám 63,273 63,243 61,914
Regresní analýza vybraných bank
69
Tabulka 20 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - ČS ANOVA
Součet čtverců
Stupně volnosti
Střední kvadrát
Regrese Reziduum Úplné
57,170 90,295 147,465
1 10 11
57,170 9,030 13,406
F-test
P-hodnota
6,331
0,031
Výsledky všech testů potvrzují statistickou významnost i správnou specifikovanost modelu, jako u předchozího jednorozměrného modelu. Model splňuje všechny testovací statistiky. Korigovaný koeficient determinace je 0,326. Variabilita ROAE je tímto modele vysvětlena pouze z 33%. Koeficient kapitálové přiměřenosti nám říká, o kolik p. b. se zvýší rentabilita kapitálu když se zvýší kapitálová přiměřenost o jeden procentní bod, tedy o 3,163 p. b. za čtyři období. Graf 13 Vývoj ROAE a KP (t-1), KP (t-2) a KP (t-4)
Kapitálová přiměřenost vykazuje dle grafu 13 mírně rostoucí trend. Z vývoje obou křivek je vidět, že rentabilita průměrného kapitálu reaguje na vvývoj kapitálové přiměřenosti se zpožděním jednoho, dvou a čtyř čtvrtletí. V první a druhé části grafu, se zpožděním jedno a dvě čtvrtletí, pozorujeme negativní vliv. Když kapitálová přiměřenost vzorste, rentabilita za jedno, resp. dvě čtvrtletí poklesne. Z dlouhodobého pohledu je však pozorován podobný vývoj, jak rentability průměrného vlastního kapitálu, tak kapitálové přiměřenosti.
Regresní analýza vybraných bank
70
Z vývoje rentability kapitálu jsou zjevné výkyvy, které jsou způsobeny jinými faktory než kapitálovou přiměřeností. Tyto faktory jsou zahrnuty ve vícerozměrné regresní analýze. Graf 14 Vývoj kapitálové přiměřenosti a jeho komponent (v mil. Kč)/meziroční změny komponent
Zdroj: Česká spořitelna
Vývoj kapitálové přiměřenosti vykazuje konstantní rostoucí trend, což značí, že se Česká spořitelna připravuje na budoucí růst a splnění nových regulatorních požadavků. Kapitálová přiměřenost byla navyšována zejména vlivem nárůstu nerozděleného zisku, tedy prostřednictvím Tier 1 kapitálu. Výkyv roku 2011 byl způsoben předčasným odkupem podřízeného dluhu, jenž byl emitován v roce 2009. Dodatkový kapitál Tier 2 pokles téměř o 80 % oproti roku 2010. V roce 2011 banka zaznamenala vyšší kapitálové požadavky, které vzrostly zejména vlivem úvěrového rizika. Kapitálové požadavky k operačnímu riziku naopak mírně klesly. Za meziročním navýšením kapitálových požadavků stojí evropská dluhová krize, kdy se napětí na finančních trzích začalo přelévat do reálné ekonomiky, a rizikovost portfolia začala mírně růst. V průběhu hospodářské recese vykazovala Česká spořitelna téměř konstantní absolutní výši kapitálových požadavků, což souvisí s konzervativní strategií a obezřetností banky, kdy se banka nepouští do rizikových obchodů. Tento fakt dokazuje také to, že banka skutečně navyšuje kapitálovou přiměřenost kapitálem a ne tzv. nečistým deleveragingem. 7.4.2 Dílčí závěr Pro účely řádného zhodnocení vztahu mezi oběma zkoumanými proměnnými byly sestaveny dva jednorozměrné modely. První model zobrazuje negativní závislost mezi zkoumanými proměnnými v krátkém období. Navýšení kapitálové přiměřenosti tedy se zpožděním jednoho a dvou čtvrtletí znamená zhoršení rentability průměrného vlastního kapitálu. Druhý jednorozměrný model dokazuje, že se zpožděním čtyř období, kapitálová přiměřenost pozitivně ovlivňuje rentabilitu průměrného vlastního kapitálu. Uvedené výsledky České spořitelny prokazují závislost mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou průměrného vlastního kapitálu v období hospodářské recese v letech 2008 – 2012.
Regresní analýza vybraných bank
71
Z výše uvedených grafických prezentací je vidět, že i přes postupné navyšování kapitálové přiměřenosti, zejména vlivem navyšování kapitálu, nezaznamenala banka výraznějších změn v rentabilitě kapitálu. Česká spořitelna po celou dobu vykazuje v průměru 30% rentabilitu průměrného vlastního kapitálu. Díky navyšování kapitálu a stabilním vývoji zisku se Česká spořitelna stává z pohledu ratingových agentur bezpečnější, k čemuž přispívá také fakt, že jde o největší českou banku, u které sama velikost snižuje riziko nesplnění závazků vlivem tzv. too-big-to-fail. Díky snadnějšímu přístupu k levnějším zdrojům a nízkou závislostí na externím financování (díky vysoké hodnotě primárních vkladů) může Česká spořitelna dosahovat vyšší rentability kapitálu. Avšak reakce ratingových agentur a mezibankovního trhu se projeví s určitým zpožděním. Kapitálová přiměřenost však není jedinou proměnnou, která rentabilitu ovlivňuje, ale existují další faktory, které jsou zahrnuty ve vícerozměrné analýze.
Regresní analýza vybraných bank
72
7.4.3 Vícerozměrná analýza Vícerozměrný model je sestrojen pomocí metody nejmenších čtverců, na jejímž základě jsme získali následující model s odhady parametrů: ROAE = – 0,026 – 4,586 KP(t-2) + 0,524 CA (t-3) + 0,864 CA (t-4) + + 0,047 T2 (t-4) + 0,635 PM Tabulka 21 Vícerozměrný model s interními faktory - ČS Závislá proměnná:ROAE
Pozorování: 2009:2 – 2012:3 (T=14) Koeficient Směr. chyba t-podíl p-hodnota -0,026 0,530 -0,049 0,9619 -4,586 0,749 -6,120 0,0003 0,524 0,164 3,200 0,0126 0,864 0,169 5,122 0,0009 0,047 0,015 3,134 0,0139 0,635 0,246 2,586 0,0323 0,892 R2 adj. 0,824 Testovací statistika p-hodnota 0,001 H0 zamítám p-hodnota 0,972 H0 nezamítám p-hodnota 0,713 H0 nezamítám p-hodnota 0,684 H0 nezamítám p-hodnota H0 nezamítám p-hodnota 0,531 H0 nezamítám p-hodnota 0,325 H0 nezamítám p-hodnota 0,314 H0 nezamítám p-hodnota 0,342 H0 nezamítám p-hodnota 0,432 H0 nezamítám
konstanta KP (t-2) CA (t-3) CA (t-4) T2 (t-4) PM R2 F DW RESET test LM test mocniny LM test logaritmy Breusch-Godfreyův test Ljung-Box test Whiteův test Breusch-Paganův test Chí-kvadrát VIF faktory
KP (t-2) CA (t-3) CA (t-4) T2 (t-4) PM Akaikovo kritérium Schwarzovo kritérium Hannan-Quinnovo kritérium
1,287 1,578 1,499 1,222 2,815 65,407 68,602 65,111
Regresní analýza vybraných bank
73
Tabulka 22 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - ČS ANOVA
Součet čtverců
Stupně volnosti
Střední kvadrát
Regrese Reziduum Úplné
201,045 24,345 225,390
5 8 13
40,209 3,043 17,338
F-test
P-hodnota
13,213
0,001
Testování prostřednictvím p-hodnoty je model správně specifikován a obsahuje statisticky významné parametry při 5% hladině významnosti. Testem linearity nezamítáme hypotézu o lineární funkční formě. Nulová hypotéza o přítomnosti autokorelaci nebyla zamítnuta. Whietův a Breusch-Paganův test potvrdil přítomnost homoskedaticity chybového členu. Dle p-hodnoty Chí-kvadrátu je splněna normalita rozdělení chybového členu. VIF faktory nepoukazují na existenci multikolinearity. Model vysvětluje variabilitu závislé proměnné z 82 %. Jednoltivé koeficinety vyjadřují průběh a intenzitu závislosti mezi závislou proměnnou rentabilitou průměrného kapitálu a nezávislými proměnnými kapitálovou přiměřeností, celkovými aktivy, Tier 2 kapitálem a provizní marží. Jednotlivé koeficienti vícerozměrného modelu vyjadřují změnu závislé proměnné, když se změní příslušná nezávislá proměnná o jednotku. Z daného tedy vyplývá, že pokud se kapitálová přiměřenost České spořitelny zvýší o 1 procentní bod, dojde ke snížení rentability průměrného vlastního kapitálu o 4,586 p. b. za dvě čtvrtletí. V případě růstu celkových aktiv o jednotku dojde k růstu ROAE o 0,524 p. b. za tři čtvrtletí, o 0,864 p.b. za čtyři čtvrtletí. Vliv Tier 2 kapitálu je malý a projeví se až za čtyři čtvrtletí o0,047 p. b. Provizní marže zvýší ROAE o 0,635 p. b., v případě růstu o jednotku. Vícerozměrný model potvrdil výsledky prvního jednorozměrného modelu o vztahu mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou průměrného vlastního kapitálu. Pozitivní vliv celkových aktiv se zpožděním o tři a čtyři období potvrzuje, že úspory z rozsahu pozitivně ovlivňují ziskovost banky. Pozitivní vztah je ovlivněn také důvěryhodností banky, která je dána dlouhodobou stabilní a silnou pozicí na českém trhu, a současně diverzifikovaností portfolia. Provizní marže pozitivně ovlivňuje rentabilitu, což souvisí s rostoucími výnosy z poplatků a provizí a rostoucím podílem na celkových výnosech banky. Pod vlivem klesajících mezibankovních úrokových sazeb a ochlazením na úvěrovém trhu zaznamenala Česká spořitelna stagnaci (v letech 2010 a 2012 meziroční pokles) úrokových výnosů. Proto můžeme říci, že se Česká spořitelna snažila tento nepříznivý vývoj nahradit neúrokovými ochody, což se projevilo na pozitivním vztahu mezi provizní marží a rentabilitou a zároveň na statistické nevýznamnosti proměnné úrokové marže. Úroková marže v průběhu zkoumaného období mírně klesala, což je dáno stagnací úrokových výnosů za současného pokračujícícho nárůstu bilanční sumy banky.
Regresní analýza vybraných bank
74
Mezi Tier 2 kapitálem a rentabilitou kapitálu je zjištěn pozitivní vliv se zpožděním čtyři období. Tento výsledek dokresluje vztah mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou kapitálu. Banka navyšuje kapitál Tier 2, čímž navyšuje kapitálovou přiměřenost. Současně však pozitivním vlivem finanční páky dosahuje vyšší rentability kapitálu. Tento vztah stojí za zjištěným pozitivním vlivem. 7.4.4 Dílčí závěr Vícerozměrný regresní model České spořitelny prokázal závislost mezi rentabilitou průměrného vlastního kapitálu a kapitálovou přiměřeností, celkovými aktivy, Tier 2 kapitálem a provizní marží v období hospodářské recese v letech 2008 – 2012. Negativní vliv kapitálové přiměřenosti v krátkém období je potvrzen se zpožděním dvě čtvrtletí, což je v souladu s výsledkem prvního jednorozměrného modelu. Tento vliv souvisí s určitým časovým přizpůsobením externího prostředí (ratingových agentur) na navýšení kapitálové přiměřenosti, které v douhém období přinese pokles nákladů na zdrojové financování vlivem nižších úrokových sazeb díky nižší rizikové přirážce. Závislost mezi celkovými aktivy a rentabilitou kapitálu pozitivně ovlivňují nejenom úspory z rozsahu, ale i stabilní pozice banky na trhu a diverzifikace portfolia. Česká spořitelna jako velká banka má díky své velikosti větší možnost diverzifikace na aktivní i pasivní straně bilance. Provizní marže v průběhu zkoumaného období doznala na významu, což je způsobeno tendencí banky kompenzovat stagnaci úrokových výnosů těmi neúrokovými z neúrokových obchodů. Tato skutečnost přináší rostoucí výnosy z provizí a poplatků a banka vykazuje pozitivní závislost mezi provizní marží a rentabilitou kapitálu. Vztah rentability kapitálu a Tier 2 dokresluje pozitivní vliv kapitálové přiměřenosti na rentabilitu kapitálu. Banka navyšuje kapitál Tier 2, čímž dosahuje vyšší kapitálové přiměřenosti a současně také rentability kapitálu vlivem pozitivního efektu finanční páky.
Regresní analýza vybraných bank
7.5
75
Raiffeisenbank
7.5.1 Jednorozměrná analýza Pomocí metody nejmenších čtverců jsme získali následující model s odhady parametrů: ROAE = 0,213 – 0,118 KP. Jednorozměrný model neprokázal statistickou významnost vysvětlující proměnné kapitálové přiměřenosti při statistické významnosti 5 ani 10 %. Tabulka 23 Jednorozměrný model a testovací statistiky – RB Závislá proměnná:ROAE konstanta KP R2 F DW RESET test LM test mocniny LM test logaritmy Breusch-Godfreyův test Ljung-Box test Whiteův test Breusch-Paganův test Chí-kvadrát Akaikovo kritérium Schwarzovo kritérium Hannan-Quinnovo kritérium
Pozorování: 2008:2 – 2012:4 (T=19) Koeficient Směr. chyba t-podíl p-hodnota 0,213 1,083 0,197 0,846 -0,118 1,048 -0,113 0,912 0,000 R2 adj. 0,000 Testovací statistika p-hodnota 0,912 H0 nezamítám p-hodnota 0,547 H0 nezamítám p-hodnota 0,633 H0 nezamítám p-hodnota 0,413 H0 nezamítám p-hodnota p-hodnota 0,069 H0 nezamítám p-hodnota 0,284 H0 nezamítám p-hodnota 0,528 H0 nezamítám p-hodnota 0,209 H0 nezamítám p-hodnota 0,194 H0 nezamítám 113,957 115,846 114,277
Podle p-hodnoty F-testu průkaznosti modelu je prokázána nevýznamnnost modelu. Jednorozměrný model tedy prokázal statistickou nevýznamnost vztahu mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou kapitálu. Použití zpožděných proměnných nepřineslo statistickou významnost modelu. Statistická významnost byla prokázána až přidáním dalších proměnných do regresního modelu.
Regresní analýza vybraných bank
76
Tabulka 24 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - RB ANOVA
Součet čtverců
Stupně volnosti
Střední kvadrát
Regrese Reziduum Úplné
0,272 362,782 363,053
1 17 18
0,272 21,340 20,170
F-test
P-hodnota
0,013
0,912
Graf 15 Vývoj ROAE a KP
Z grafické prezentace vývoje kapitálové přiměřenosti a rentability kapitálu v letech 2008 a 2009 je vidět opačný vývoj ukazatelů. Rentabilita kapitálu na přelomu roku 2008 a 2009 klesá, což je výsledek nárůstu opravných položek k úvěrovým pohledávkám, poklesem zisku z finančních operací, omezení úvěrování a současného navýšení kapitálu. Z výše uvedeného je tedy zjevný negativní vliv rostoucí kapitálové přiměřenosti za současné nepříznivé ekonomické situace na rentabilitu kapitálu, avšak pouze v těchto dvou letech. V roce 2010 došlo k oživení ekonomiky, avšak rentabilita kapitálu i kapitálová přiměřenost stagnovala. Úrokové a poplatkové výnosy kompenzovaly pokles zisku z finančních operací a zvýšené provozní náklady, na kterých se podílel výrazný nárůst počtu zaměstnanců. Na počátku roku 2011 se projevily doznívající pozitivní účinky oživení roku předchozího, a to jak v rentabilitě kapitálu, tak v kapitálové přiměřenosti. Prohlubující se dluhová krize a nejistota na finančních trzích přinesla zvýšenou averzi investorů k riziku, zvýšenou volatilitu měnových kurzů a následně vedla k poklesu ekonomického růstu a útlumu ekonomiky. Pokles dynamiky byl způsoben poklesem tvorby hrubých investic, spotřeby domácností a vlády v rámci restriktivní fiskální politiky vlády (ČNB, 2011). Tyto skutečnosti se projevily se zpožděním v rentabilitě kapitálu v posledním čtvrtletí 2011. Vývoj rentability kapitálu vypadal zpočátku roku 2012 slibně. Evropská centrální banka nalila do ekonomiky značný objem likvidity, který přinesl určité uvolnění napětí na finančních trzích. Avšak v důsledku restriktivní fiskální politiky, růstem snížené sazby daně z přidané hodnoty, poklesem mezd ve veřejném sektoru při současném zhoršení důvěry ekonomických subjektů v blízkou budoucnost, poklesla spotřebitelská poptávka. Raiffeisenbank zaznamenala útlum
Regresní analýza vybraných bank
77
poptávky po úvěrech, zejména u domácností se projevil opatrnostní přístup k zadlužování (RB, 2012). To se negativně projevilo na rentabilitě kapitálu, zejména v důsledku poklesu úrokvých výnosů. Kapitálová přiměřenost rostla, avšak ne vlivem navýšení kapitálu, ale vlivem rychlejšího poklesu kapitálových požadavků než kapitálu. Graf 16 Vývoj kapitálové přiměřenosti a jeho komponent (v mil. Kč)/meziroční změny komponent
Zdroj: Raiffeisenbank
Vývoj kapitálové přiměřenosti se pohyboval od 9 % na počátku roku 2008 do 14 % na konci roku 2012. Z grafu 16 je sice vidět stagnace kapitálové přiměřenosti v letech 2008 – 2010, avšak v grafu 15 se čtvrtletním vývojem proměnných vykázala Česká spořitelna nárůst kapitálové přiměřenosti na přelomu let 2008 a 2009. Zdrojem tohoto nárůstu bylo zvýšení kapitálu Tier 1 i Tier 2 dodatkového kapitálu. Mírný pokles v roce 2010 byl způsoben nárůstem kapitálových požadavků zejména vlivem kapitálových požadavků k úvěrovému i operačnímu riziku. Nárůst úvěrových kapitálových požadavků souvisí se zhoršením kvality úvěrového portfolia, což dokazuje vyšší hodnota expozic v horších rizikových stupních interního ratingu a vyšší hodnota pohledávek po splatnosti (RB, 2010). Skokový nárůst kapitálu v roce 2011 je způsoben růstem obou složek regulatorního kapitálu. Výraznější navýšení však zaznamenal dodatkový kapitál Tier 2, který vzrostl více než dvojnásobně. Za tímto vývojem stojí navýšení podřízeného dluhu u sesterské společnosti Raiffeisen Malta Bank (RB, 2011). Zdrojem nárůstu kapitálové přiměřenosti v roce 2012 je zejména Tier 1 kapitál kompenzující výrazný pokles Tier 2, což souvisí s regulatorním tlakem na kvalitu kapitálu a budoucí povinnost omezit tuto složku regulatorního kapitálu. Pokles kapitálových požadavků je ovlivněn poklesem kapitálových požadavků k úvěrovému riziku. Kapitálové požadavky k tržnímu a operačními riziku zůstaly téměř nezměněny. O lepší kvalitě úvěrového portfolia svědčí také nižší expozice ve vyšších rizikových stupních dle interního ratingu (RB, 2012). 7.5.2 Dílčí závěr V jednorozměrném modelu nebyla prokázána statistická významnost proměnné kapitálové přiměřenosti ani modelu jako celku. Z tohoto důvodu byly
Regresní analýza vybraných bank
78
do modelu přidány další proměnné, které pomohly prokázat závislost mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou průměrného vlastního kapitálu. Model je zobrazen a interpretován v následující kapitole. Uvedené výsledky Raiffeisenbanky neprokazují závislost mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou průměrného vlastního kapitálu v období hospodářské recese v letech 2008 – 2012.
Regresní analýza vybraných bank
79
7.5.3 Vícerozměrná analýza Ve vícerozměrné regresní analýze analyzujeme vliv vybraných interních proměnných na rentabilitu průměrného vlastního kapitálu. Dle výsledku získaných pomocí metody nejmenších čtverců jsme získali následující ROAE = 2,201 – 3,260 KP (t-1) – 9,417 KP (t-3) – 9,747 KP (t-4) + + 0,860 T2 (t-2) – 1,963 PM Tabulka 25 Vícerozměrný model s interní faktory - RB Závislá proměnná:ROAE
Pozorování: 2009:2 – 2012:4 (T=15) Koeficient Směr. chyba t-podíl p-hodnota 2,201 1,145 1,921 0,087 -3,260 1,246 -2,617 0,028 -9,417 2,914 -3,231 0,010 -9,747 2,422 -4,024 0,003 0,860 0,220 3,922 0,004 -1,963 0,752 -2,610 0,028 2 0,691 R adj. 0,520 Testovací statistika p-hodnota 0,033 H0 zamítám p-hodnota 0,861 H0 nezamítám p-hodnota 0,280 H0 nezamítám p-hodnota 0,402 H0 nezamítám p-hodnota p-hodnota 0,739 H0 nezamítám p-hodnota 0,478 H0 nezamítám p-hodnota 0,281 H0 nezamítám p-hodnota 0,771 H0 nezamítám p-hodnota 0,298 H0 nezamítám
konstanta KP (t-1) KP (t-3) KP (t-4) T2 (t-4) PM R2 F DW RESET test LM test mocniny LM test logaritmy Breusch-Godfreyův test Ljung-Box test Whiteův test Breusch-Paganův test Chí-kvadrát VIF faktory
KP (t-1) KP (t-3) KP (t-4) T2 (t-4) PM Akaikovo kritérium Schwarzovo kritérium Hannan-Quinnovo kritérium
2,229 8,020 5,842 10,265 1,713 82,00742 86,25573 81,96217
Regresní analýza vybraných bank
80
Tabulka 26 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - RB ANOVA
Součet čtverců
Stupně volnosti
Střední kvadrát
Regrese Reziduum Úplné
209,029 93,441 302,471
5 9 14
41,805 10,382 21,605
F-test
P-hodnota
4,027
0,033
Dle p-hodnoty RESET testu je model správně specifikován a obsahuje statisticky významné parametry při 5% hladině významnosti. Testem linearity nezamítáme hypotézu o lineární funkční formě. Nulová hypotéza o přítomnosti autokorelaci nebyla zamítnuta. Whietův a Breusch-Paganův test potvrdil přítomnost homoskedaticity chybového členu. Dle p-hodnoty Chí-kvadrátu je splněna normalita rozdělení chybového členu. VIF faktory, kromě T2, nepoukazují na existenci multikolinearity. U proměnné T2 je hodnota VIF faktoru vyšší než 10, což značí kolinearitu. Avšak po vyloučení T2 z modelu by model ztratil jako celek na kvalitě, proto byla tato proměnná ponechána. Model vysvětluje proměnlivost závislé proměnné z 52 %. Koeficienty jednotlivých nezávislých proměnných vyjadřují vazbu a směr závislosti mezi závislou proměnnou rentabilitou průměrného kapitálu a nezávislými, jako je kapitálová přiměřenost, Tier 2 kapitál a provizní marže. Koeficienty kapitálové přiměřenosti a provizní marže nám říkají o kolik p. b. se změní rentabilita kapitálu, když se jejich hodnoty zvýší o 1 p. b. Koeficient Tier 2 kapitálu udáváo kolik p. b. se změní rentabilita kapitálu, když se jejich hodnota změní o 1 %. Vícerozměrný model potvrdil negativní směr závislosti mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou průměrného vlastního kapitálu. Negativní vliv se projevil se zpožděním jednoho, tří a čtyř čtvrtletí. Negativní průběh závislosti kapitálové přiměřenosti a rentability průměrného vlastního kapitálu při daném zpoždění jde vidět na následujícím grafickém znázornění. Graf 17 Vývoj ROAE a KP (t-1), KP (t-3) a KP (t-4)
Regresní analýza vybraných bank
81
Negativní závislost mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou kapitálu může být způsobena stagnací regulatorního kapitálu v prvních třech letech, důrazem na budoucí zvýšování kapitálové přiměřenosti, nebo také pomalým nárůstem kvalitního kapitálu Tier 1 (kromě roku 2012) a postupným navyšováním Tier 2 kapitálu. Tento vývoj tedy vypovídá o tom, že náklady na zdrojové financování nejsou při zvyšování kapitálové přiměřenosti snižovány. Tier 2 kapitál, který je tvořen regulatorně schváleným podřízeným dluhem, zaznamenal postupný nárůst až do poloviny roku 2012. Příznivý vliv finanční páky tedy stojí za pozitivní závislostí mezi rentabilitou kapitálu a Tier 2. Graf 18 Meziroční změny ROAE a provizní marže
Zdroj: Raiffeisenbank
Negativní vztah mezi rentabilitou kapitálu a provizní marží neodpovídá předpokládanému vlivu, avšak v souvislosti s finanční krizí a poklesem obchodování na finančních trzí, není tento vliv žádným překvapením. Grafická prezentace meziročních změn č. 18 znázorňuje u obou ukazatelů téměř opačný vývoj. U provizní marže nastal skokový nárůst vlivem konjunktury v roce 2008. Hospodářský propad v roce 2009 však ovlivnil obě veličiny. Provizní marže ovšem klesala mnohem výrazněji a dříve než rentabilita kapitálu. Přestože v průběhu roku 2010 a 2011 doznala česká ekonomika oživení, poplatkové výnosy se již do předkrizových hodnot nevyšplhaly. Konec roku 2011 a rok 2012 je spojen dluhovou krizí eurozóny, která se projevila nejistotou a averzí k riziku na finančních trzích, což vedlo k stagnaci poplatkových a provizních výnosů. U Raiffeisenbanky nebyl prokázán vliv celkových aktiv, což je dáno nižší velikostí bilanční sumy, než jaké dosahují velké banky, jako např. Česká spořitelna. Proto neprofituje z úspor z rozsahu a proměnná není statisticky významná. 7.5.4 Dílčí závěr Vícerozměrný regresní model Raiffeisenbanky prokázal závislost mezi rentabilitou průměrného vlastního kapitálu a kapitálovou přiměřeností, Tier 2 kapitálem a provizní marží v období hospodářské recese v letech 2008 – 2012. Vliv kapitálové přiměřenosti a rentability průměrného vlastního kapitálu nebyl v jednorozměrné analýze statisticky prokázán ani po přidání zpožděných
Regresní analýza vybraných bank
82
proměnných. Proto je model doplněn o interní determinanty rentability, které dokreslují vztah mezi zkoumanými proměnnými. Tím nabyla proměnná kapitálová přiměřenost na statistické významnosti. Vícerozměrná analýza s interními faktory prokázala negativní závislost mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou kapitálu se zpožděním jednoho, tří a čtyř období. Pomalý nárůst kvalitního kapitálu Tier 1 neovlivňuje dostatečně pozici banky na mezibankovním trhu, čím banka nedosáhne na nižší náklady financování. Kapitál Tier 2 naopak může pozici banky na trhu oslabovat, jelikož v průběhu zkoumaného období postupně roste. Regresní model tedy neprokázal původní předpoklad o pozitivním vlivu kapitálové přiměřenosti v dlouhém období. Pozitivní závislost Tier 2 kapitálu souvisí s finanční pákou, která příznivě působí na rentabilitu průměrného vlastního kapitálu. Kapitálová přiměřenost banky byla tedy dle výsledků navyšována zejména kapitálem, avšak za současného omezování rizikovosti svého portfolia, což dokládá pokles kapitálových požadavků. Negativní vztah mezi rentabilitou průměrného vlastního kapitálu a provizní marží neodpovídá předpokládanému směru závislosti, avšak v souvislosti s nepříznivým ekonomickým obdobím není tento vliv žádným překvapením. Meziroční změny obou ukazatelů v grafu 18 zobrazují téměř opačný vývoj. Pokles provizní marže souvisí s omezením obchodování na finančních trzích v průběhu globální finanční krize, která se projevila v českých podmínkách hospodářskou recesí, a s omezením úvěrování, čímž poklesly poplatky za tyto bankovní obchody.
Regresní analýza vybraných bank
7.6
83
Sberbank CZ
7.6.1 Jednorozměrná analýza Pomocí metody nejmenších čtverců jsme získali na 10% hladině významnosti následující model s odhady parametrů: ROAE = – 0,002 – 0,826 KP(t-3) + 0,828 KP(t-7). Pro jednorozměrný model bude využit lineární funkční model. Model splňuje všechny požadavky klasického lineárního regresního modelu. Tabulka 27 Jednorozměrný model a testovací statistiky – SBCZ Závislá proměnná:ROAE konstanta KP (t-3) KP (t-7) R2 F DW RESET test LM test mocniny LM test logaritmy Breusch-Godfreyův test Ljung-Box test Whiteův test Breusch-Paganův test Chí-kvadrát Akaikovo kritérium Schwarzovo kritérium Hannan-Quinnovo kritérium
Pozorování: 2010:1 – 2012:3 (T=11) Koeficient Směr. chyba t-podíl p-hodnota -0,002 0,215 -0,009 0,993 -0,826 0,374 -2,207 0,058 0,828 0,276 3,000 0,017 2 0,589 R adj. 0,487 Testovací statistika p-hodnota 0,028 H0 zamítám p-hodnota 0,729 H0 nezamítám p-hodnota 0,217 H0 nezamítám p-hodnota 0,173 H0 nezamítám p-hodnota p-hodnota 0,550 H0 nezamítám p-hodnota 0,202 H0 nezamítám p-hodnota 0,682 H0 nezamítám p-hodnota 0,739 H0 nezamítám p-hodnota 0,311 H0 nezamítám 24,763 25,956 24,010
Tabulka 28 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - SBCZ ANOVA
Součet čtverců
Stupně volnosti
Střední kvadrát
Regrese Reziduum Úplné
5,090 3,546 8,635
2 8 10
2,545 0,443 0,863
F-test
P-hodnota
5,7č2
0,028
Dle p-hodnoty RESET testu považujeme model za správně specifikovaný. Z hlediska testu linearity lineárního modelu je patrné, že nulová hypotéza o lineární funkční formě nebyla zamítnuna. Model je tedy správně specifikovaný
Regresní analýza vybraných bank
84
a průkazný dle p-hodnoty F-testu. Autokorelace prvního řádu není dle DurbinWatsonovy statistiky prokázána. Autokorelaci vyššího řádu můžeme vyloučit dle Breusch-Godfreyova i Ljung-Boxova testu. Homoskedasticitu chybového členu potvrdil Whiteův a Breusch-Paganův test. Nulovou hypotézu o normalitě chybového členu nezamítáme dle p-hodnoty chí-kvadrátu. Provedné testy prokazují, že model je statisticky významný a ekonomicky interpretovatelný. Koeficient determinace je 0,589 a korigovaný koeficient determinace je 0,487. Variabilita ROAE je tímto jednorozměrným modelem vysvětlena z 48%. Jednotlivé koeficienti lineárního modelu udávají, jak se změní závislá proměnná (ROAE), když se změní příslušná nezávislá proměnná o jednotku. Z daného tedy vyplývá, že pokud se kapitálová přiměřenost Sberbanky zvýší o 1 procentní bod, dojde ke snížení rentability průměrného vlastního kapitálu o 0,826 p. b. za tři čtvrtletí a k zvýšení o 0,828 p. b. za sedm čtvrtletí. Graf 19 Vývoj ROAE a KP (t-3) a KP (t-7) - SBCZ
Kapitálová přiměřenost se v průběhu zkoumaném období pohybuje mezi 12 % až 16 %. Z vývoje křivky rentability průměrného vlastního kapitálu je vidět, že s růstem kapitálové přiměřenosti rentabilita klesá při zpoždění o tři období, a naopak roste při zpoždění o sedm období. Rentabilita od druhé poloviny roku 2008 výrazně klesá, a to ze 14 % v druhém čtvrtletí na 7,8 % na konci roku. Na tomto výsledku se nepochybně podepsala globální hospodářská krize. Sberbanka v roce 2008 vykázala nárůst čistých úrokových výnosů, avšak zvýšené úrokové náklady a dvojnásobně vyšší ztráty ze snížení hodnoty úvěrů se podílely na utlumení čistého zisku. Za zvýšenými úrokovými náklady stojí téměř dvojnásobný nárůst vypůjček od zahraničních bank, které byly úročeny vyššími úrokovými sazbami v důsledku nedostatečné likvidity na mezibankovním trhu a neochotou bank půjčovat. O problémech s likividtou na mezibankovním trhu svědčí nárůst obchodů s centrální bankou a stahování vkladů ze zahraničních kont. Největší propad rentability však banka zaznamenala v roce 2009 v důsledku globální recese. Důvodem propadu zisku a rentability byl pokles úrokových výnosů vlivem ochlazení na úvěrovém trhu a celosvětovým poklesem tržních úrokových sazeb, které měly povzbudit ekonomiky. Česká národní banka během tohoto roku snížila úrokovou sazbu hned čtyřikrát až na hodnotu 1 %.
Regresní analýza vybraných bank
85
Oživení ekonomiky v eurozóně mělo pozitivní dopad na českou ekonomiku i celý bankovní sektor v průběhu roku 2010 a počátku roku 2011. Rentabilita kapitálu začala od tohoto roku velmi mírně růst. Rok 2012 se nesl ve znamení dluhové krize eurozńy a celosvětové slábnoucí ekonomické aktivity. To se odrazilo také na poklesu zisku a rentability. Na tomto vývoji se podílely zejména ztráty ze snížení hodnoty úvěrů a půjček klientům. Graf 20 Vývoj kapitálové přiměřenosti a jeho komponent (mil. Kč) / meziroční změny komponent
Zdroj: Sberbank CZ
První dva roky zkoumaného období vykazuje kapitálová přiměřenost rostoucí trend. Kapitálová přiměřenost v roce 2008 rostla vlivem výrazného navýšení základního kapitálu ze strany akcionářů banky, a to i přes rostoucí kapitálové požadavky k úvěrovému riziku z důvodu úvěrové expanze v prvních třech čtvrtletích. V roce 2009 zase vlivem nerozděleného zisku z předchozích let. V dalších letech je vidět stagnace kapitálu za současného nárůstu kapitálových požadavků, zejména k úvěrovému riziku. Z hodnocení pohledávek dle interního ratingu, jež byl odvozen od externího ratingu stanoveného ze strany uznávaných ratingových agentur, je vidět významný přesun pohledávek za bankami z ratingové třídy 118 do ratingové třídy 219. Tento vývoj je patrný již v roce 2011, avšak nejvýraznější je až v roce 2012. Pohledávky za bankami jsou tvořeny z velké většiny pohledávkami za bankami Evropské unie (SBCZ, 2012). Je tedy vidět, že finanční rizika vzrostla a z toho důvodu i kapitálové požadavky. Což značí problémy evropských bank v důsledku dluhové krize eurozóny. Stagnace kapitálu je způsobena poklesem zisků a následně nerozdělených zisků, které jsou součástí Tier 1 kapitálu, a současně poklesem Tier 2 kapitálu. Tento vývoj se projevil do poklesu kapitálové přiměřenosti. 7.6.2 Dílčí závěr Jednorozměrný model potvrzuje původní předpoklad o negativním vlivu kapitálové přiměřenosti v krátkém období a pozitivním vlivu v dlouhém období. Pozitivní vliv je dán snahou udržet či zvýšit kapitál na určitou úroveň, což se projeví 18 19
Rating od AAA do A 3 dle Moody´s. Rating od Baa1 do Baa2 dle Moody´s.
Regresní analýza vybraných bank
86
v rentabilitě kapitálu až se zpožděním sedmi období. Negativní vliv je spojen se zpožděním tří období, než banky dosáhnou na výhodnější mezibankovní financování. Uvedené výsledky Sberbanky CZ prokazují závislost mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou průměrného vlastního kapitálu v období hospodářské recese v letech 2008 – 2012. 7.6.3 Vícerozměrná analýza Pomocí metody nejmenších čtverců jsme získali na 10% hladině významnosti následující vícerozměrný model s interními faktory: ROAE = 0,219 + 1,048 KP(t-7) – 0,264 UM – 0,821 PM + 0,005 T2 (t-4) – 0,319 CA (t-3) – 0,193 (t-4). Tabulka 29 Vícerozměrný model s interními faktory - SBCZ Závislá proměnná:ROAE
Pozorování: 2010:1 – 2012:3 (T=11) Koeficient Směr. chyba t-podíl p-hodnota 0,219 0,095 2,301 0,105 1,048 0,128 8,201 0,004 -0,264 0,0522 -5,047 0,015 -0,821 0,131 -6,313 0,008 0,005 0,001 5,102 0,015 -0,319 0,082 -3,872 0,030 -0,193 0,050 -3,883 0,030 0,979 R2 adj. 0,930 Testovací statistika p-hodnota 0,016 H0 zamítám p-hodnota 0,332 H0 nezamítám p-hodnota 0,825 H0 nezamítám p-hodnota p-hodnota p-hodnota p-hodnota p-hodnota p-hodnota 0,741 H0 nezamítám p-hodnota 0,191 H0 nezamítám
konstanta KP (t-7) UM PM T2 (t-4) CA (t-3) CA (t-4) R2 F DW RESET test LM test mocniny LM test logaritmy Breusch-Godfreyův test Ljung-Box test Whiteův test Breusch-Paganův test Chí-kvadrát VIF faktory
KP (t-7) UM PM T2 (t-4) CA (t-3) CA (t-4) Akaikovo kritérium Schwarzovo kritérium Hannan-Quinnovo kritérium
1,651 11,982 10,419 1,919 5,405 3,220 2,087 5,270 0,080
Regresní analýza vybraných bank
87
Tabulka 30 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - SBCZ ANOVA
Součet čtverců
Stupně volnosti
Střední kvadrát
Regrese Reziduum Úplné
8,453 0,181 8,635
7 3 10
1,208 0,061 0,863
F-test
P-hodnota
19,928
0,0161
Dle p-hodnoty RESET testu je model správně specifikován a obsahuje statisticky významné parametry při 5% hladině významnosti. Testem linearity není proveden z důvodu nedostatčnného počtu pozorování. P-hodnota Durbin-Watsonovy stastitiky nepotvrdila autokorelace prvního řádu. Breusch-Paganův test potvrdil přítomnost homoskedaticity chybového členu. Dle p-hodnoty Chí-kvadrátu je splněna normalita rozdělení chybového členu. VIF faktory, kromě UM a PM, nepoukazují na existenci multikolinearity. Hodnoty VIF faktoru jsou vyšší u PM a UM, což značí kolinearitu. Protože vliv těchto marží je z ekonomického hlediska významný, jsou proměnné v modelu ponechány. Autokorelace vyšších řádů nebyla testována z důvodu nedostatečného počtu stuňů volnosti pro regresi. Avšak jelikož je hodnota Durbin-Watsonovy statistiky 1,5, pohybuje se tedy kolem hodnoty 2, předpokládáme nepřítomnost sériové korelace vyššího řádu. Model vysvětluje proměnilivost závislé proměnné z 93 %. Koeficienty jednotlivých vysvětlujících proměnných vyjadřují vazbu a směr závislosti k vysvětlovaé rentabilitě průměrného vlastního kapitálu. Modelem byl prokázán vztah mezi závislou proměnnou a kapitálovou přiměřeností, úrokovou a provizní marží, Tier 2 kapitálem a celkovými aktivy. Koeficienty proměnné celková aktiva a Tier 2 nám říkají o kolik p. b. se změní rentabilita kapitálu, když se jejich hodnota změní o 1 p. b. U koeficientů kapitálové přiměřenosti, provizní a úrokové marže jde o změnu o 1 %. Výsledkem vícerozměrného modelu je pozitivní směr závislosti mezi rentabilitou kapitálu a kapitálovou přiměřeností a Tier 2 kapitálem. Negativní průběh závislosti se projevil u úrokové a provizní marže a celkovými aktivy. Pozitivní vztah mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou kapitálu se zpožděním 7 období potvrdil výsledek jednorozměrné analýzy. Kladný koeficient Tier 2 kapitálu souvisí s jeho postupným snižováním po celé období. Banka tedy zkvalitňuje regulatorní kapitál, což se může pozitivně projevit v pohledu mezibankovních subjektů na banku a tím ovlivnit rentabilitu kapitálu. Za negativním vlivem obou marží stojí jejich klesající tendence, která je způsobena poklesem úrokových i poplatkových a provizních výnosů za současného nárůstu bilanční sumy. Na výsledcích se však podepsala také kapitálová přiměřenost, která v krátkém období působí negativně na rentabilitu. Pozitivní efekt marží je tedy převážen negativním efektem kapitálové přiměřenosti. Za poklesem výnosů, zisku a tím pádem rentability stojí nepříznivé ekonomické podmínky.
Regresní analýza vybraných bank
88
Sberbanka navýšila bilanční sumu v průběhu zkoumaného období z 37,5 mld. Kč v roce 2008 na 61,3 mld. na konci roku 2012 (SBCZ, 2008-2012). I přes tento fakt nemůže dosahovat takových úspor z rozsahu, jako např. Česká spořitelna. Z toho plyne negativní závislost mezi celkovými aktivy a rentabilitou průměrného vlastního kapitálu. 7.6.4 Dílčí závěr Vícerozměrný regresní model Sberbanky CZ prokázal závislost mezi rentabilitou průměrného vlastního kapitálu a kapitálovou přiměřeností, Tier 2 kapitálem a provizní marží v období hospodářské recese v letech 2008 – 2012. Vícerozměrný model potvrzuje předpokládaný pozitivní směr závislosti mezi rentabilitou kapitálu a kapitálovou přiměřeností a Tier 2 kapitálem. Negativní průběh závislosti se projevil u úrokové a provizní marže a celkovými aktivy. Pozitivní závislost kapitálové přiměřenosti souvisí s časovým zpožděním v reakci ratingových agentur a mezibankovního trhu, čímž banka získává zdroje za příznivější cenu. Sberbanka, jako malá banka, je závislá na externím financování, což dokládá vysoká hodnota závazků k bankám, závazků z emitovaných dluhových cenných papírů a současně nízký poměr primárních vkladů k úvěrům. Proto je pro ni vývoj na mezibankovním trhu a jejím posuzováním externími subjetky velmi významný. Tier 2 kapitál v průběhu období postupně klesá, což dokládá tendence banky zkvalitňovat regulatorní kapitál v souvislosti s budoucí regulací Basel III. Z pohledu externích subjektů mezibankovního trhu může být tento vývoj přijímán pozitivně z pohledu bezpečnosti banky. Se záporným vlivem úrokové marže souvisí výše uvedená závislost banky na financování z mezibankovního trhu, která se projeví v dobách ekonomické nejistoty v rostoucích nákladech na zdroje. V průběhu hospodářské recese se tento jev prokázal. Negativní vliv obou marží je způsoben poklesem úrokových i poplatkových a provizních výnosů za současného nárůstu bilanční sumy. Na výsledcích se však podepsala také kapitálová přiměřenost, která v krátkém období působí negativně na rentabilitu. Pozitivní efekt marží je tedy převážen negativní efektem kapitálové přiměřenosti. Sberbanka patřila ještě v roce 2010 do sektoru malých bank. Díky nárůstu bilanční sumy nad 50 mld. Kč ji od roku 2011 banku řadíme mezi střední banky. I přes tento nárůst nedosahuje Sberbanka úspor z rozsahu, jako Česká spořitelna, která vykazuje pozitivní vliv bilanční sumy na rentabilitu kapitálu.
Regresní analýza vybraných bank
7.7
89
Českomoravská stavební spořitelna
7.7.1 Jednorozměrná analýza Pomocí metody nejmenších čtverců jsme získali na 5% hladině významnosti následující model s odhady parametrů: ROAE = – 0,211 + 0,968 KP(t-4). Pro jednorozměrný model bude využit lineární funkční model. Model splňuje všechny požadavky klasického lineárního regresního modelu. Tabulka 31 Jednorozměrný model a testovací statistiky - ČMSS Závislá proměnná:ROAE konstanta KP (t-4) R2 F DW RESET test LM test mocniny LM test logaritmy Breusch-Godfreyův test Ljung-Box test Whiteův test Breusch-Paganův test Chí-kvadrát Akaikovo kritérium Schwarzovo kritérium Hannan-Quinnovo kritérium
Pozorování: 2009:2 – 2012:3 (T=14) Koeficient Směr. chyba t-podíl p-hodnota -0,211 0,719 -0,293 0,774 0,968 0,404 2,398 0,034 0,324 R2 adj. 0,268 Testovací statistika p-hodnota 0,033 H0 zamítám p-hodnota 0,898 H0 nezamítám p-hodnota 0,136 H0 nezamítám p-hodnota 0,870 H0 nezamítám p-hodnota p-hodnota 0,316 H0 nezamítám p-hodnota 0,437 H0 nezamítám p-hodnota 0,190 H0 nezamítám p-hodnota 0,596 H0 nezamítám p-hodnota 0,762 H0 nezamítám 69,249 70,527 69,130
Tabulka 32 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - ČMSS ANOVA
Součet čtverců
Stupně volnosti
Střední kvadrát
Regrese Reziduum Úplné
41,511 86,643 128,154
1 12 13
41,511 7,220 9,858
F-test
P-hodnota
5,749
0,033
Model je statisticky průkazný, dle F-testu a správně specifikovaný dle RESET testu . Testem linearity je prokázána lineární funkční forma. Autokorelace prvního ani vyššího řádu nebyla prokázána. Homoskedasticitu chybového členu potvrdil Whiteův a Breusch-Paganův test. Nulovou hypotézu o normalitě chybového členu nezamítáme dle p-hodnoty chí-kvadrátu.
Regresní analýza vybraných bank
90
Provedné testy prokazují, že model je statisticky významný a ekonomicky interpretovatelný. Koeficient determinace je 0,324 a korigovaný koeficient determinace je 0,268. Variabilita ROAE je tímto jednorozměrným modelem vysvětlena z 27%. Koeficienty kapitálové přiměřenosti nám ukazuje, o kolik p. b. se změní rentabilita kapitálu, když se změní kapitálová přiměřenost o 1 p. b. Graf 21 Vývoj ROAE a KP (t-4) - ČMSS
U ČMSS byl prokázán pozitivní vliv kapitálové přiměřenosti na rentabilitu se zpožděním čtyři období. Kapitálová přiměřenost vykazuje podobný trend jako rentabilita kapitálu. Mírné výkyvy v rentabilitě v průběhu zkoumaného období byly způsobeny poklesem nově poskytnutých úvěrů ze stavebního spoření a překlenovacích úvěrů s čímž souvisí stagnace či pokles výnosů jak z úroků, tak z poplatků a povizí. Na poklesu rentability se podílela také zhoršená kvalita portfolia a vyšší tvorba opravných položek a ztráta z realizovatelných finančních aktiv. Tento vývoj souvisí s nepříznivým ekonomický vývojem, nezaměstnaností a zhoršenou platební morálkou klientů stavební spořitelny. I přes nepříznivé podmínky si však Českomoravská stavební spořitelna vedla výborně a dosahovala v průměru 30% rentability. Stabilní vývoj rentability stavební spořitelny souvisí také s omezením nákladání s vklady klientů, což je uvedeno přímo v zákoně o stavebním spořetní a státní podpoře stavebního spoření. Důvodem je snížit rizikovost portfolia stavebních spořitelen a použití klientských vkladů primárně na financování úvěrů na bydlení. Z tohoto důvodu si nemusí stavební spořitelny tolik půjčovat od centrální banky či jiných bank. Proto můžeme říci, že pozitivní vliv kapitálové přiměřenosti je způsoben dostatečnou kapitálovou vybaveností, nezávislostí na externím financování z důvodu vysokého podílu primárních vkladů a také silnou pozicií na trhu stavebních spořitelen.
Regresní analýza vybraných bank
91
Graf 22 Vývoj kapitálové přiměřenosti a jeho komponent (mil. Kč) / meziroční změny komponent
Zdroj: Českomoravská stavební spořitelna
Dle grafu 22 je vidět snaha stavební spořitelny zvyšovat velikost i kvalitu regulatorního kapitálu, což dokládá splacení podřízeného dluhu v roce 2009. I přes tyto snahy se vlivem nepříznivých ekonomických podmínek zhoršuje platební schopnost klientů spořitelny čímž je ovlivněna rizikovost portfolia a kapitálové požadavky. Kapitálová přiměřenost v průběhu období klesala vlivem rychlejšího nárůstu kapitálových požadavků než Tier 1 kapitálu. V roce 2012 je patrné výrazné zlepšení kapitálové přiměřenosti díky poklesu kapitálových požadavků, které souvisí se zlepšující se kvalitou portfolia, což dokazuje i klesající tvorba opravných položek. 7.7.2 Dílčí závěr Uvedené výsledky Českomoravské stavební spořitelny prokazují závislost mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou průměrného vlastního kapitálu v období hospodářské recese v letech 2008 – 2012. Díky jednorozměrné analýze byla zjištěna pozitivní závislost kapitálové přiměřenosti na rentabilitu kapitálu se zpožděním čtyř období. Faktory jako nezávislost spořiteny na externím financování díky velkému podílu klientských vkladů a vysoké bonitě dané kvalitou kapitálu jsou hlavním důvodem pozitivního vlivu na rentabilitu.
Regresní analýza vybraných bank
92
7.7.3 Vícerozměrná analýza Dle výsledku získaných pomocí metody nejmenších čtverců jsme získali následující statisticky významné proměnné vícerozměrného modelu: ROAE = – 0,376 + 0,418 UM + 0,671 PM Tabulka 33 Vícerozměrný model s interními faktory - ČMSS Závislá proměnná:ROAE konstanta UM PM R2 F DW RESET test LM test mocniny LM test logaritmy Breusch-Godfreyův test Ljung-Box test Whiteův test Breusch-Paganův test Chí-kvadrát VIF faktory
Pozorování: 2008:2 – 2012:3 (T=18) Koeficient Směr. chyba t-podíl p-hodnota -0,376 0,380 -0,989 0,34053 0,418 0,097 4,322 0,00083 0,671 0,090 7,454 <0,00001 0,822 R2 adj. 0,794 Testovací statistika p-hodnota 0,00001 H0 zamítám p-hodnota 0,895 H0 nezamítám p-hodnota 0,969 H0 nezamítám p-hodnota 0,962 H0 nezamítám p-hodnota p-hodnota 0,869 H0 nezamítám p-hodnota 0,751 H0 nezamítám p-hodnota 0,338 H0 nezamítám p-hodnota 0,428 H0 nezamítám p-hodnota 0,617 H0 nezamítám
UM 1,109 PM 1,109 61,417 Akaikovo kritérium 63,735 Schwarzovo kritérium 61,536 Hannan-Quinnovo kritérium Tabulka 34 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - ČMSS ANOVA
Součet čtverců
Stupně volnosti
Střední kvadrát
Regrese Reziduum Úplné
137,876 29,913 167,789
2 15 17
68,938 2,301 11,186
F-test
P-hodnota
29,960
0,00001
Dle p-hodnoty RESET testu je model správně specifikován a obsahuje statisticky významné parametry při 5% hladině významnosti. Testem linearity potvrzuje lineární funkční formu. Nulová hypotéza o přítomnosti autokorelaci nebyla zamítnuta. Whietův a Breusch-Paganův test potvrdil přítomnost homoskedaticity chybového členu. Dle p-hodnoty Chí-kvadrátu je splněna normalita rozdělení chybového členu.
Regresní analýza vybraných bank
93
Model vysvětluje proměnilivost závislé proměnné ze 79 %. Koeficienty jednotlivých nezávislých proměnných vyjadřují pozitivní přímou závislosti mezi závislou proměnnou a úrokovou a provizní marží. Koeficienty obou proměnných nám říkají o kolik p. b. se změní rentabilita kapitálu, když se jejich hodnota změní o 1 p. b. Tento pozitivní vztah odpovídá předpokladům a obchodům, na které se stavební spořitelna zaměřuje. Pozitivní vliv úrokové marže je způsoben vlivem příznivého poměru úvěrů k vkladům. Stavební spořitelna financuje úvěrové obchody primárně klientskými vklady, čímž není závislá na financování z mezibankovního trhu jako ostatní banky. To se pozitivně projevilo na výsledcích spořitelny v období ekonomických turbulencí. Proto dosahuje spořitelna i přes tento nepříznivý ekonomický vývoj stabilní úrokovou marži i rentabilitu. 7.7.4 Dílčí závěr Vícerozměrný regresní model Českomoravské stavební spořitelny prokázal závislost mezi rentabilitou průměrného vlastního kapitálu a úrokovou a provizní marží v období hospodářské recese v letech 2008 – 2012. Výsledkem vícerozměrného modelu s interními faktory je pozitivní statistická závislost proměnné úrokové a provizní marže a rentability kapitálu. Stavební spořitelna financuje své úvěrové obchody primárně klientskými vklady, čímže není závislá na externím financování. Díky tomu zaznamenala spořitelna i přes nepříznivou ekonomickou situaci ve zkoumaném období hospodářské recese stabilních výsledků rentability kapitálu. Díky zkvalitňování kapitálu je banka považována za bonitnější, což se také projeví na nižších nákladech na zdroje, v případě jejich potřeby a rentabilitě.
Diskuse
94
8 Diskuse V této kapitole se zaměříme na rozbor a shrnutí výsledků z praktické části diplomové práce s ohledem na ekonomické prostředí. Zkoumané období zahrnuje časovou řadu o 19 pozorování, což bychom mohli považovat za řadu, u které je možné určité zkreslení. V případě, že byly v době zpracování praktické části již zveřejněny výsledky za poslední čtvrtletí roku 2012, bylo toto období zahrnuto do pozorování. Zkoumaným obdobím bylo zvoleno období globální finanční krize a hospodářské recese, která započala na konci roku 2008. Proto nebylo možné dosáhnout vyššího počtu pozorování a je nutno tuto skutečnost brát v úvahu při interpretaci výsledků diplomové práce. Pro vyhodnocení vlivu kapitálové přiměřenosti na rentabilitu kapitálové přiměřenosti byla zvolena regresní analýza. V praxi existují i další metody zkoumající vztah mezi dvěma či více veličinami. Pro regresní analýzu však mluví fakt, že z jejich výsledků získáme nejen směr závislosti mezi vysvětlující (nezávislou) a vysvětlovanou (závislou) proměnnou, ale také příslušnou změnu ve vysvětlované proměnné při změně vysvětlující o jednotku. Pro hodnocení vztahu kapitálové přiměřenosti a rentability kapitálu může být také použita korelační analýza či Grangerova kauzalita. Korelační analýzou získáme pouze informaci o intenzitě vzájemného vztahu bez zjištění příslušné změny ve vysvětlující proměnné, proto je její vypovídací schopnost omezená. Korelační analýza se používá jako doplněk regresní analýzy, avšak v diplomové práci není využita, protože by vedla k nadměrnému rozsahu práce. Grangerova kauzalita nebyla v práci zkoumána, protože základní podmínkou pro její použití je stacionarita dat, dostatečná časová řada a v modelu musejí být zahrnuty současně také všechny časové řady, které mohou mít na vývoj sledované veličiny vliv. V případě nedodržení těchto podmínek by mohly být nalezeny vztahy mezi veličinami, které jsou ve skutečnosti řízeny jinou neuvažovanou proměnnou (Bořil a Sovka, 2010). Ve sledovaném období let 2008 – 2012 byl český bankovní sektor zasažen globální finanční krizí a dluhovou krizí eurozóny. Propad české ekonomiky v důsledku finanční krize byl nejvíce patrný v roce 2009, kdy hrubý domácí produkt poklesl o 4,1 %. Po několika letech úvěrové expanze zaznamenal úvěrový trh významné ochlazení. Důsledky finanční krize v českém bankovním sektoru byly pozorovány v rostoucích kapitálových požadavcích, vlivem růstu rizikovosti bankovního portfolia, tvorbě opravných položek vlivem zhoršené platební schopnosti klientů bank, v případě firemní klientely šlo o druhotnou platební
Diskuse
95
neschopnost a poklesem poptávky, u domácností v důsledku rostoucí nezaměstnanosti a poklesu disponibilních příjmů. Díky tomu došlo k poklesu rentability průměrného vlastního kapitálu bank a poklesu kapitálové přiměřenosti pod vlivem zvýšené rizikovosti portfolia a tím pádem kapitálových požadavků. Největší pokles rentability kapitálu vykázala Sberbank CZ (původně Volksbank CZ), a to z maxima ve zkoumaném období ve druhém čtvrtletí roku 2008 - 14% na 3,44 % v druhém čtvrtletí 2009, kdy byl propad nejzávažnější. Banka od tohoto roku dosahovala velmi nízké hodnoty rentability, které byly srovnatelné s výnosy ze státních bezrizikových dluhopisů. To svědčí o nevhodné obchodní strategii, která přispěla k pohlcení banky jinou bankovní skupinou, a to Sberbank Rusko. Ostatní banky výkázaly i přes toto nepříznivé období výborné výsledky. Pokles kapitálové přiměřenosti se projevil pouze u Českomoravské stavební spořitelny v důsledku zvýšených kapitálových požadavků. Platnost Basel II s novým způsobem výpočtu kapitálových požadavků (dle ratingů) měla platnost od roku 2008. Dle dopadové studie QIS 5 se mělo používání sofistikovanějších metod projevit poklesem kapitálových požadavků, což se nepotvrdilo, ba naopak vlivem finanční krize došlo k jejich růstu. Důvod tedy tkví v procyklickém charakteru metodiky výpočtu kapitálových požadavků, který ve vzestupné fázi hospodářského cyklu hodnocení klientů zlepšuje a banky vytváří nižší kapitálové požadavky. To podněcuje úvěrovou expanzi, což zvyšuje pravděpodobnost finančních krizí (Financial Markets Group, 2001). Podle největších kritiků tohoto konceptu je Basel II jedním z faktorů podílejícím se na vzniku finanční krize. U malých bank, používajících standardizovaný přístup, přináší nová pravidla nutnost dodatečného kapitálu, což se v konečném důsledku může projevit na snížení ziskovosti. Tím mohou být banky náchylnější k převzetí velkými bankami, což se mimo jiné ukázalo na příkladu Volksbanky. Reakce bank na snížené kapitálové požadavky používáním pokročilejších metod pro stanovení kapitálových požadavků byla pravděpodobně jiná, než jakou očekávali její tvůrci. Americké banky reagovaly na budoucí pokles rizikových váh u hypoték soustředěním se na úvěry právě do tohoto sektoru. A právě hypotéky byly předmětem sekuritizace, které nápáchaly nejvíce škody. České banky však se se svou konzervativní strategií nepouštěly do těchto rizikových obchodů, čímž se ubránily devastujícím účinkům, které jsme mohli vidět např. na Islandu či v Irsku. V reakci na globální finanční krizi, která odkryla nedostatky předchozího konceptu, se začal Basilejský výbor zabývat novými pravidly a v roce 2010 byla publikována konečná verze Basel III. Součástní nového konceptu jsou nejenom pravidla pro zkvalitnění kapitálu, ale také tzv. leverage ratio, které má zamezit růstu bilancí a podrozvah bank, jako tomu bylo v minulosti. Nadměrný růst bilancí bank v důsledku neúměrného úvěrování skončil, jak již víme z finanční krize, krachem bank případně jejich záchranou státem. Snahou je omezit také procykličnost, která byla klíčová při tvorbě kapitálových požadavků.
Diskuse
96
Nutnost zvýšit kvalitu kapitálu prostřednictvím omezování hybridního Tier 1 kapitálu a Tier 2 kapitálu za současného zvyšování hlavního kapitálu Tier 1 a přidání kapitálového konzervačního a proticyklického polštáře s sebou přináší určitou daň v podobě neuspořádaného deleveragingu. Na obr. 3 v kapitole 4 je vidět, jaké nežádoucí efekty může deleveraging mít. Mezi tyto efekty paří snaha snižovat rizikově vážená aktiva, čímž banky dosáhnout vyšší kapitálové přiměřenosti přes pokles jmenovatele výpočtu kapitálové přiměřenosti, prodejem aktiv či omezováním úvěrování, což v konečném důsledku zhorší dostupnost zdrojů pro financování výrobních podniků a oslabí hospodářský růst. Obavy z oddlužovacího procesu zveřejnila ECB po publikování výsledků pravidelného průzkumu úvěrových podmínek v eurozóně. Obavy byly oprávněné, jelikož se v průběhu roku 2012 zpřísnily podmínky zejména pro nefinanční podniky (ČNB, 2013). Zmenšování bilancí v důsledku oddlužovacího procesu je vidět na grafu 4 kapitoly 4. Tyto skutečnosti pravděpodobně také stály za poklesem ekonomického růstu jak v Evropě, tak v České republice. Také český bankovní sektor vykazuje projevy deleveragingu, i když ve velmi nízké míře než jaká jsou pozorována v ostatních evropských zemích. Jde zejména o zpříšňování úvěrových standarů u podnikových půjček a úvěrů na bydlení20. Zpřísňování podmínek je ovlivněno v největší míře vnímáním rizik souvisejících s očekávanou celkovou ekonomickou aktivitou a při schvalování úvěrů se to projevilo prostřednictvím vyšších požadavků na zajištění u podníkových úvěrů a růstu marží (ČNB, 2012). Zpřísněné podmínky jdou ruku v ruce s omezováním úvěrování a s nižší poptávkou po úvěrech. Po dočasném zlepšení ekonomického růstu v roce 2010, na kterém se podílel tzv. solární boom, až do jara 2011 se začalo napětí v globálním finančním systému prudce zvyšovat. Druhá polovina roku byla již ve znamení dluhové krize eurozóny, která se v důsledku neúspěšných pokusů o její řešení přenesla z periferních zemí i na zdravé ekonomiky. Pochybnosti o solventnosti vysoce zadlužených zemí, např. Řecka, způsobila v důsledku kolapsu důvěry otevřenou systémovou krizi, která zasáhla světovou ekonomiku. Vlivem těchto skutečností česká otevřená ekonomika závislá na vývoji v zahraničí zaznamenala pokles tempa růstu HDP, až dosáhla záporných hodnot. To se samozřejmě projevilo do českého bankovního sektoru v podobě zhoršní kvality úvěrových portfolií, poklesem úrokových výnosů a v konečném důsledku ve snížení rentability. Avšak v porovnání s rentabilitou v ostatních západních zemích, vykazuje český bankovní sektor dobré výsledky. Dluhová krize má úzkou spojitost s reakcí bank na regulatorně nastavené nulové rizikové váhy vladních dluhopisů, které motivují banky k jejich vyšší držbě. Banky tímto způsobem získávají velmi likvidní aktiva s jistým výnosem V roce 2013 se úvěrové standardy u úvěrů na bydlení uvolnily, což je dáno rostoucí konkurencí. U úvěrů nefinančním podnikům se očekává další zpřísnění úvěrových standardů vlivem nepříznivého výhledu v některých odvětvích.
20
Diskuse
97
a minimálním nákladem na kapitál. Např. domácí banky zvýšily držbu domácích vládních dluhopisů z 11 % bilanční sumy na konci roku 2008 na 15,1% na konci roku 2011. Tento jev nazývány tzv. útěkem ke kvalitě (fly to quality) je patrný i v eurozóně, kde se s motivem vyššího úrokového výnosu investovalo do lépe úročených dluhopisů periferních zemí, což rozpoutalo tuto krizi (ČNB, 2012). Riziko koncentrace aktiv směrem k jednomu dlužníkovi může způsobit ve střednědobém horizontu problémy, nejenom z důvodu vytěsňovacího efektu, ale také z pohledu vyššího zadlužování vlád. Např. český bankovní sektor drží zhruba 44 % celkové hodnoty vládních dluhopisů, což by v případě významného nárůstu úvěrového rizika a ztráty důvěry ve schopnost vlády udržet fiskální stabilitu vedlo k výprodeji dluhopisů z bilancí bank. V důsledku poklesu tržní hodnoty dluhopisů by zasáhl nejen banky, ale také penzijní fondy či pojišťovny (ČNB, 2012). Vainert a Hudema (2012) potvrzují, že důsledkem tzv. regulatorního vytěsňování, budoucí platností pravidel Basel III, může v konečném důsledku podporovat morální hazard. Kdy banky nebudou investovat do soukromých ponikatelských projektů, ale hlavně do vládních dluhopisů, což nebude podněcovat vlády k úsporným opatřením, ba naopak umožní jim dělat další dluhy. V segmentu stavebních spořitelen se v roce 2011 částečně odrazila nejistota týkající se budoucího nastavení stavebního spoření a výše státní podpory. Z důvodu přetrvávajících nízkých tržních úrokových sazeb z hypotečních úvěrů nedokázaly stavební spořitelny konkurovat rostoucímu segmentu hypotečních úvěrů a zaznamenaly tak snížení podílu na úvěrech na bydlení. Tento pokles je způsoben nejenom nižší tvorbou nových úvěrů, ale i odchodem klientů ke konkurenci za účelem refinancování (ČNB, 2012). Tento vývoj můžeme pozorovat u Českomoravské stavební spořitelny, které každoročně klesá počet nově uzavřených úvěrových smluv. Spořitelna reagovala na tyto podmínky na trhu novými tarify stavebního spoření s výhodnějším úročením. Díky tomuto kroku si upevnila své postavení na trhu, avšak v důsledku nutnosti následovat hypoteční trh s poklesem úrokových sazeb, zaplatila za tento krok poklesem úrokových výnosů a mírným poklesem rentability v roce 2012. Z pohledu kapitálové přiměřenosti, úvěrových rizik či ziskovosti je sektor stavebních spořitelen srovnatelný s ostatními bankami. Česká národní banka (2012) však upozorňuje na riziko likvidity vyplývající z jejich specifického obchodního modelu. Podíl rychle likvidních aktiv na aktivech se snižuje a pohybuje se okolo 15 %, což je významně nižší než u ostatních bank. V případě ztráty atraktivnosti stavebního spoření může dojít k odlivu vkladů po vázací době, což by mělo významné dopady na likvidní pozici tohoto sektoru, neboť banka poskytuje úvěry s dlouhou dobou splatnosti, zatímco zdroje financování jsou krátkodobé klientské vklady. Z pohledu Basel III, jehož součástí jsou likvidní pravidla, nebude mít spořitelna problémy s jejich plněním, neboť většinu odlivu finančních prostředků nebude očekávat dříve jak po uplynutí tříměsíční výpovědní lhůty.
Diskuse
98
Prostřednictvím regresní analýzy byla potvrzena existence závislosti mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou průměrného vlastního kapitálu v období hospodářské recese v letech 2008 – 2012 u všech vybraných bank. Pro lepší zhodnocení tohoto vztahu byla analýza doplněna o další proměnné patřící mezi interní determinanty rentability. Vícerozměrná analýza prokázala závislost jen některých těchto proměnných, avšak potvrdila vztah mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou a zároveň umožnila lépe interpretovat dosažené výsledky. Nejdříve byl zkoumán vztah kapitálové přiměřenosti a rentability kapitálové přiměřenosti samostatně v jednorozměrné analýze a následně i s interními faktory ve vícerozměrné analýze. Souhrnné výsledky vybraných bank s porovnáním s předpokládaným vlivem jsou uvedeny v tabulce 35. Tabulka obsahuje pouze statisticky významné proměnné zjištěné pomocí regresní analýzy. Tabulka 35 Souhrnné výsledky klíčových statisticky významnných proměnných Banka
Předpokládaný vliv
Zjištěný vliv
Česká spořitelna (ČS) KP CA T2 PM
+/+ + +
+/+ + +
KP T2 PM
+/+
+ -
KP CA T2 PM UM
+/+ + + +
+/+ -
+/+ +
+ + +
Raiffeisenbank (RB)
Sberbanka CZ (SBCZ)
Českomoravská stavební spořitelna (ČMSS) KP UM PM
Jednorozměrné analýzy, kromě Raiffeisenbanky, potvrdily existenci závislosti mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou kapitálu. U Raiffeisenbanky se prokázala závislost až po přidání dalších interních determinant. Nutno je však podotknout, že jednorozměrné analýzy dle hodnoty koeficientu determinace, tedy indikátoru kvality modelu, vykazují velmi nízkou hodnotu. Což nám říká, že variabilita rentability kapitálu je vysvětlena přibližně ze 40 %, u ČMSS dokonce pouze z 26%. Po přidání proměnných ve vícerozměrné regresní analýze je tento koeficient výrazně vyšší a modely jsou z pohledu vysvětlení variability rentabiliy kapitálu kvalitnější. Regresní analýzy ČS a SBCZ prokázaly původní předpoklad, a to jak negativní vliv kapitálové přiměřenosti v krátkém období, tak pozitivním v období
Diskuse
99
dlouhém. U RB je prokázán pouze negativní vliv v krátkém i dlouhém období a naopak u ČMSS pouze pozitivní vliv v dlouhém období. Pozitivní vliv kapitálové přiměřenosti je v souladu se zjištěním Bergera (1994) a Mathuvy (2009), kteří ve svých studiích potvrzují, že banky disponující s větším množstvím kapitálu a vyšší kapitálovou přiměřeností podléhají nižší rizikové prémii. Což je dáno nižší pravděpodobností defaultu a náklady na něj. A zároveň lépe kapitálově vybavené banky nejsou tolik závislé na externím financování, čímž snižují své nákladové úroky, zvyšují úrokovou marži a tím i rentabilitu. Avšak to se děje s určitým zpožděním. Negativní vliv tedy souvisí s časovým zpožděním na mezibankovním trhu, než se zvýšení kapitálové přiměřenosti projeví lepší bonita v pozici banky na trhu. U RB můžeme vysvětlit pouze negativní závislost tím, že banka klade dlouhodobě důraz na udržení kapitálové přiměřenosti na určité úrovni (11 %), o čemž svědčí vývoj v prvních třech letech, či na její zvyšování v důsledku budoucí platnosti nového konceptu Basel III. S negativním vlivem však může souviset také navyšování Tier 2 kapitálu, což je fakticky další dluh, který může pozici banky na mezibankovním trhu oslabovat, což se neprojeví v žádoucím efektu snížení nákladů financování, i přes fakt, že se kapitálová přiměřenost může zvýšit. U ČMSS je pozitivní vliv kapitálové přiměřenosti v dlouhém období (zpoždění 4 období) ovlivněna zejména mnohem menší závislostí na externím financování, než jako tomu je u ostatních bank (kromě České spořitelny s vysokým podílem klientských vkladů), zkvalitňováním regulatorního kapitálu (od roku 2010 nevyužívá Tier 2 kapitál) a stabilními výsledky rentability. Bonita spořitelny se těmito faktory zvyšuje a spořitelna získává zdroje s nižšími náklady, což se projeví do úrokové marže i rentability kapitálu. Tento fakt potvrzuje výsledek vícerozměrné analýzy. Ve vícerozměrné analýze ČS a ČMSS jsou získané výsledky v souladu s předpoklady. Vícerozměrná analýza ČS potvrdila teorii o úsporách z rozsahu, kdy s růstem banky klesá velikost fixních nákladů, pozitivní vliv finanční páky u Tier 2 kapitálu a pozitivní vliv provizní marže související s diverzifikací portfolia ČS. U ČMSS se projevuje pozitivní vliv jak u úrokové, tak u provizní marže, což souvisí s povahou obchodů spořitelny. Výsledky RB však ukazují, že i provizní marže může mít negativní vliv na rentabilitu kapitálu. Však v souvislosti s nepříznivým ekonomickým obdobím není tento vliv žádným překvapením. Vlivem omezování úvěrování dochází k poklesu výnosů poplatků a provizí za tyto obchody a současně větší konkurence na trhu přináší nutnost reagovat na snížování poplatků a zůstat konkurenceschopný. Vícerozměrná analýza SBCZ prokazuje stejně jako u RB, že provizní marže může být záporná. Negativní závislost úrokové i provizní marže je způsobena poklesem úrokových i proplatkových a provizních výnosů za současného nárůstu bilanční sumy. Na tomto výsledku se mohla také podepsat kapitálová přiměřenost, která v krátkém období působí negativně na rentabilitu. Za poklesem
Diskuse
100
výnosů stojí výše uvedené nepříznivé ekonomické podmínky. SBCZ v průběhu zkoumaného období navýšila bilanční sumu, čímž je efekt obou marží ještě více zdůrazněn. I přes tento růst banka nedosahuje takové velikosti, aby dosahovala úspor z rozsahu, což potvrzuje negativní závislost mezi celkovými aktivy a rentabilitou kapitálu. Vztahem mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou průměrného vlastního kapitálu se zabývalo mnoho vědeckých článků a studií. Tento vztah má totiž mimořádný význam, protože stabilní bankovní systém je postaven nejenom na ziskovosti, ale také na kapitálové přiměřenosti (Onaolapi a Olufemi, 2012). Oba ukazatele jsou využívány jako indikátory řízení bankovních rizik a účinosti kapitálové vybavenosti pro nečekané události. Dlouhodobá stabilní ziskovost banky je totiž základním kamenem pro generování dalšího kapitálu, jelikož nerozdělené zisky jsou součástí kvalitního Tier 1 kapitálu. Tyto studie se zabývají zejména směrem a těsností závislosti, vyčíslují korelační či regresní koeficient, případně využívají Grangerovy kauzality. Jako závislá proměnná je ve studiích využívána jak rentabilita kapitálu, tak kapitálová přiměřenost. Mathuva (2009) ve své studii keňských bank posuzuje vztah kapitálové přiměřenosti a rentability v období od roku 1998 do 2007. Do zkoumaného vzorku zařazuje téměř všechny komerční banky s licencí v keňském bankovním sektoru, a to 41 bank ze 44. U třech nezahrnutých bank nebyly dostupné veškeré data. Pro analýzu vztahu byla autorem využita regresní analýza se závislou proměnnou rentabilitou kapitálu doplněná o korelační analýzu. Předpokládá pozitivní vliv kapitálové přiměřenosti na rentabilitu kapitálu z důvodu, že vyšší kapitálová přiměřenost snižuje náklady na finacování v důsledku nižších očekávaných nákladů na bankrot a tím pádem nižší rizikové prémie. Výsledkem jeho regresní analýzy je pozitivní vliv kapitálové přiměřenosti na rentabilitu kapitálu. Ve své studii také prokazuje, že velké banky jsou ziskovější než malé banky. Konkrétní výsledky jeho studie jsou uvedeny v kapitole 5.3. Opačný výsledek získávají ve své studii tureckého bankovního sektoru v letech 2006 – 2010 Büyüksalvarci a Abdioglu (2011). Do své studie zahrnuli 24 tureckých bank bez poboček zahraničních bank. Využívají stejně jako v předchozí studii regresní i korelační analýzu. Závislou proměnnou však uvažují kapitálovou přiměřenost a předpokládají pozitivní závislost mezi oběma proměnnými, který zdůvodňují tím, že při zvýšení rizikovosti aktiv se zvýší ve většině případů také výnosy a současně profitabilní banky mají tendenci mít vyšší kapitálovou přiměřenost. Koeficient rentability kapitálu však ukazuje negativní vliv, kdy s růstem rentability o jednotku kapitálová přiměřenost klesne 0,4419 p. b. Z pohledu budoucího ekonomického vývoje v České republice neočekává ČNB (2013) zlepšení. Důvodem je zvýšená nejistota ohledně budoucího vývoje v eurozóně, aktuálně podpořená nestabilitou kyperského finančního systému. Dle
Diskuse
101
ČNB ekonomika eurozóny setrvá v recesi, což ovlivní negativně výkonnost nejenom v bankovním sektoru ale i v celém národním hospodářství.
Závěr
102
9 Závěr Diplomová práce se zaměřila na zhodnocení vztahu mezi rentabilitou průměrného vlastního kapitálu a kapitálovou přiměřeností vybraných bank v průběhu hospodářké recese v letech 2008 – 2012. Společně s kapitálovou přiměřeností byly zkoumány vlivy dalších interních determinant na rentabilitu průměrného vlastního kapitálu. Cílem diplomové práce bylo pomocí kvantitativní analýzy vyhodnotit vztah mezi kapitálovou přiměřeností a dalšími determinanty rentability na rentabilitu průměrného vlastního kapitálu vybraných bank působících na českém bankovním trhu. Za účelem splnění cíle diplomové práce byly vybrány banky z jednotlivých bankovních skupin. Česká spořitelna byla vybrána jako zástupce velkých bank, Raiffeisenbank středních bank, Sberbank CZ malých bank a Českomoravská stavební spořitelna byla zvolena zástupcem stavebních spořitelen. Hlavním faktorem při výběru zkoumaného vzorku bank byla dostupnost příslušných dat pro získání dostatečného počtu pozorování. Před samotnou analýzou vztahu mezi rentabilitou kapitálu a kapitálovou přiměřeností byl v diplomové práci zhodnocen vývoj koncepcí Basel I – III, jejich dopady na bankovní sektor a kritika odborné veřejnosti upozorňující na nedostatky jednotlivých regulací. Na základě analýzy determinant bankovní výkonnosti, která byla provedena dle empirických výsledků z vědeckých článků a studií potvrzujících vliv těchto proměnných na rentabilitu, byla kvantitativní analýza doplněna o další proměnné. Vývoj obou hlavních zkoumaných proměnných s ohledem na makroekonomické a regulatorní prostředí je náplní páté kapitoly. Tato kapitola také obsahuje výsledky studií zabývajících se touto problematikou. Praktická část se již zabývala přímo kvantitativní analýzou a charakteristikou vybraných proměnných, které mají vliv na rentabilitu průměrného vlastního kapitálu. Těmito proměnnými byl Tier 1 i Tier 2 kapitál, celková aktiva, úroková a provizní marže. Pomocí programu Gretl byly provedeny regresní analýzy a pro každou banku byl vytvořen jednorozměrný a vícerozměrný model. Ze sestrojených modelů vyplývá negativní závislost mezi kapitálovou přiměřeností a rentabilitou průměrného vlastního kapitálu v krátkém období (do tří čtvrtletí) a pozitivní závislost v dlouhém období (více než 4 čtvrtletí), a to u České spořitelny a Sberbanky CZ. U Raiffeisenbanky je potvrzena pouze negativní závislost v krátkém i dlouhém období, zatímco u Českomoravské stavební spořitelny pozitivní závislost v dlouhém období. Pozivitní vliv kapitálové přiměřenosti souvisí s nižší pravděpodobností defaultu banky a tedy nižší rizikovou prémií, v případě že si banka půjčuje na me-
Závěr
103
zibankovním trhu. Současně lépe kapitálově vybavené banky s menší závislostí na mezibankovním financování snižují úrokové náklady v důsledku nižší potřeby externích zdrojů. Negativní vliv souvisí s časovým zpožděním, než mezibankovní trh zareaguje na zvýšení kapitálové přiměřenosti a lepší bonitu banky. Vedle závislosti kapitálové přiměřenosti je z výsledků vícerozměrných modelů jednotlivých bank prokázána závislost rentability kapitálu na dalších interních faktorech, jako je Tier 2 kapitál, celková aktiva a úroková a provizní marže. Avšak ne u všech bank je závislost všech těchto proměnných prokázána. Hlavními faktory rentability Českomoravské stavební spořitelny jsou z pohledu jejího obchodního zaměření úroková a provizní marže. Pozitivní vliv úrokové marže se projevil také do vlivu kapitálové přiměřenosti. Neboť spořitelna je dobře kapitálově vybavená a není tolik závislá na externích zdrojích z mezibankovního trhu, čímž se její úrokové náklady snižují. Rentabilitia České spořitelny závisí na celkových aktivech, kdy úspory z rozsahu pozitivně ovlivňují rentabilitu banky, Tier 2 kapitálu, s pozitivním vlivem finanční páky a provizní marži, což značí pozitivní vliv diverzifikace a rostucích výnosů z poplatků a provizí. Naopak u Raiffeisenbanky byla negativní závislost provizní marže spojena s poklesem výnosů poplatků a provizí. Pokles poplatků byl nejenom projevem nepříznivého ekonomického vývoje, ale také rostoucí konkurence na trhu, která poplatky omezuje. Pozitivní vliv finanční paky byl u Tier 2 kapitálu ve vícerozměrné analýze potvrzen. Rostoucí Tier 2 kapitál se projevil také do kapitálové přiměřenosti, kterou zvyšuje, avšak ta zase negativně ovlivnila rentabilitu. Což souvisí s faktem, že Tier 2 kapitál ve skutečnosti nepředstavuje „kapitál“ jako takový, ale podřízený dluh. Z vícerozměrného modelu Sberbanky vyplývá negativní závislost celkových aktiv, provizní a úrkové marže a zároveň pozitivní u Tier 2 kapitálu. Sberbanka nedosahuje velikosti banky, která by jí přinášela úspory z rozsahu stejně jako např. České spořitelně. Úrokové, provizní a poplatkové výnosy klesaly za současného nárůstu bilanční sumy, čímž vykazovaly obě marže klesající tendence. Negativní závislost byla projevem tohoto výsledku a současně propadu rentability banky v tomto období. Pozitivní vliv Tier 2 kapitálu potvrdil původní předpoklad a vliv finanční páky. Budoucí platnost nové koncepce Basel III a její dopady na rentabilitu bank je předmětem mnoha diskusí a článků. S blížící se platností dalších opatření, která jsou součástí tohoto konceptu, se bude zájem o tuto problematiku zvyšovat. Lze tedy očekávat zvýšený zájem bank a regulátorů na posuzování tohoto vztahu. Vzhledem ke konzervativnímu přístupu České národní banky v oblasti kapitálu, který nepřipouští započítání hypbridních nástrojů do Tier 1 kapitálu, nebudou mít pravděpodobně české banky problém se splněním pravidel Basel III. Právě díky tomuto přístupu centrální banky i bank samotných byl český bankovní sektor uchráněn od negativních vlivů globálního nepříznivého ekonomického vývoje.
Literatura
104
10 Literatura 10.1
Internetové zdroje
ANDERSON, M., MICIC, A. Happy Days Are Gone Again. 2012 U. S. Banking Sector Outlook. [online]. 2011 [cit. 2013-01-10]. Dostupné z:
. ARIZE, A. C., KALLIANOTIS, I. N., KASIBHATLA, K. M., MALINDRETOS, J., RIVERA-SOLIS, L. E. Empirical evidence on the relationships between concentration and profitability in Latin American banking. MPRA Paper [online]. 2013, No. 34902 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: . ARTL, J. Regresní analýza nestacionárních ekonomických časových řad. Politická ekonomie 45. Praha: VŠE Praha, 1997. ISSN 0032-3233. Dostupné z: . ATHANASOGLOU, P. P., BRISSIMIS, S. N., DELIS, M. D. Bank-specific, industry specific. Journal of International Financial Markets [online]. 2005, No. 25 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: . BALIN, J. B. Basel I, Basel II, and Emerging Markets: A Nontechnical Analysis [online]. Washington DC, 2008 [cit. 2013-01-10]. Dostupné z: . BANK FOR INTERNATIONAL SETTLEMENTS. 82 Annual Report [online]. 2012 [cit. 2013-01-16]. ISSN 1021-2477. Dostupné z:. BASLE COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Amendement to the Capital Accord to Incorporate Market Risk. [online]. 1996 [cit. 2013-15-07]. Dostupné z: . BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards. A Reised Framework [online]. 2004 [cit. 2013-01-16]. Dostupné z: . BASEL COMMITTEE ON BANKING SUPERVISION. Principles for Sound Liquidity Risk Management and Supervision. [online]. 2008 [cit. 2013-01-16]. ISBN: 92-9131767-5. Dostupné z: .
Literatura
105
BERGER, A. N. The Relationship Between Capital and Earnings in Banking. The Wharton Financial Institutions Center: Working Paper [online]. 1994, Vol. 94, No. 17 [cit. 2013-01-04]. Dostupné z: . BOKHARI, I. H., ALI, S. M. Determinants Of Capital Adequacy Ratio In Banking Sector: An Empirical Analysis From Pakistan. Academy of Contemporary Research Journal [online]. 2012 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: . BOŘIL, T., SOVKA, P. Metody pro analýzu kauzálních vztahu v EEG. Elektrorevue. Praha: Fakulta elektrotechnická, ČVUT v Praze, 2010. ISSN 1213-1539. Dostupné z: . BÜYÜKŞALVARCI, A., ABDIOĞLU, H. Determinants of capital adequacy ratio in Turkish Banks: A panel data analysis. Academic Journals [online]. 2011, Vol. 5, No. 27. pp. 11199-11209 [cit. 2013-01-20] DOI: 10.5897/AJBM11.1957, ISSN 1993-8233. Dostupné z: . CROOKS, E. Basle makes life tougher on regulators of credit risk. Financial Times. [online]. 2001 [cit. 2013-05-11]. Dostupné z: . ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Opatření české národní banky č. 2 ze dne 15. března 2007: kterým se mění opatření české národní banky č. 1. In: částka 9/2007. 2007. Dostupné z: . ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Globální ekonomický výhled – březen 2013. [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné z: . ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Globální ekonomický výhled – březen 2013. [online]. 2013 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: . ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Zprávy o finanční stabilitě 2008/2009 – 2011/2012. [online]. [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: . ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Šetření úvěrových podmínek bank – říjen 2012. [online]. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z:
Literatura
106
. ČESKÁ SPOŘITELNA. Dokumenty ke stažení. [online]. 2013 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: . ČESKOMORAVSKÁ STAVEBNÍ SPOŘITELNA. Hospodářské výsledky. [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: . DARWISH, A., HAFEMAN, M., IMPAVIDO, G., KEMP, M., MALLEY, P.. Possible Unintended Consequences of Basel III and Solvency II. IMF Working Paper [online]. 2011, Vol. 11, No. 187 [cit. 2013-01-03]. Dostupné z:. DELAHAYE, B. P. Basel III: Capital Adequacy and Liquidity after the Financial Crisis. LL.M. Short Paper [online]. 2011 [cit. 2013-01-04]. Dostupné z: . DEMIRGÜÇ-KUNT, A., H. HUIZINGA. Determinants of Commercial Bank Interest Margins and Profitability: Some International Evidence. The World Bank Economic Review [online]. 1999, Vol. 13, No. 2 [cit. 2013-01-04]. Dostupné z: . pp. 379–408. DIETRICH, A., WANZENRIED, G. Determinants of Bank Profitability Before and During the Crisis: Evidence from Switzerland. [online]. 2010 [cit. 2013-0105]. Dostupné z: . DIONNE, G. And T. M. HARCHAOUI Banks’ Capital, Securitization and Credit Risk: An Empirical Evidence for Canada [online]. Montreal, 2002 [cit. 201301-10]. Dostupné z: . EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA. Consolidated banking data - Money, banking and financial markets. ECB Statistical Data Warehouse [online]. 2013 [cit. 2013-0102]. Dostupné z: . FEYEN, E., KIBUUKA, K., ÖTKER-ROBE, I. Bank Deleveraging: Causes, Channels, and Consequences for Emerging Market and Developing Countries. The World Bank. Policy Research Working Paper – 6086. [online]. 2012 [cit. 201301-10]. Dostupné z: .
Literatura
107
GARCIA-HERRERO, GAVILÁ, A.S., SANTABÁRBARA, D. What explains the low profitability of chinese banks? [online]. 2007 [cit. 2013-01-15]. Dostupné z: . GERŠL, A., SEIDLER, J. Polštář, který nepasuje. Česká národní banka [online]. 2012 [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: . GODDARD, J., MOLYNEUX, P., WILSON, J. O. S. Dynamics of Growth and Profitability in Banking Journal of Money, Credit and Banking [online]. 2009, Vol. 36, No. 6, pp. 1069-1090. [cit. 2013-01-18]. Dostupné z: . GODDARD, J., MOLYNEUX, P., WILSON, J. O. S. The profitability of European banks: a cross-sectional and dynamic panel analysis. Blackwell Publishing Ltd and The Victoria University of Manchester [online]. 2004, Vol. 72 No. 3 [cit. 2013-01-04]. Dostupné z: . HALL, M. J. B. The Regulation and Supervision of Bank. [online]. 2001 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: . IANNOTTA, G., NOCERA, G., SIRONI, A. Ownership Structure, Risk and Performance in the. [online]. Milano: Institute of Financial, 2006 [cit. 2013-01-11]. Dostupné z: . ILLING, M., PAULIN, G. The New Basel Capital Accord and the Cyclical Behaviour of Bank Capital. Bank of Canada Working Paper 2004-30. [online]. 2004 [cit. 2013-01-16]. ISSN 1192-5434. Dostupné z: . INTERNATIONAL MONETARY FUND. Global Financial Stability Report. The Quest for Lasting Stability – April 2012. [online]. 2012. [cit. 2013-01-05]. Dostupné z: . JACKSON, P. D., FURFINE, C., GROENEVELD, H. HANCOCK, JONES, D. PERRAUDIN, W., RADECKI, L., YONEYAMA, M. Capital Requirements and Bank Behaviour: the Impact of the Basle Accord. Basel Committee on Banking Supervision, 1999, No. 1. Dostupné z: . KHIZER, A., AKHTAR, M. F., AHMED, H. Z. Bank-Specific and Macroeconomic Indicators of Profitability - Empirical Evidence from the Commercial Banks of Pakistan. International Journal of Business and Social Science [online]. 2011, Vol. 2, No. 6 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: .
Literatura
108
KIM, D., SANTOMERO, A. M. Risk in Banking and Capital Regulation. The Journal of Finance [online]. 1988, Vol. 43, No. 5 [cit. 2013-01-15]. Dostupné z: . LAUŠMANOVÁ, M. Basel III může pozitivně ovlivnit řízení bank. Bankovnictví.ihned.cz [online]. 2011 [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: . LIANG, J. M. The impact of the Basel III capital & liquidity requirements: Balance Sheet Optimization. Business Mathematics and Informatics Internship Report [online]. 2011 [cit. 2013-01-06]. Dostupné z: . MAMATZAKIS, E. C., REMOUNDOS, P. C. Determinant of Greek Commercial Banks Profitability, 1989 – 2000. Spoudai [online]. 2013, Vol. 53, No. 1 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: . MATHUVA, D. M. Capital Adequacy, Cost Income Ratio and the Performance of Commercial Banks: The Kenyan Scenario: The International Journal of Applied Economics and Finance. Asian Network for Scientific Information [online]. 2009, No.3, pp. 35-47 [cit. 2013-01-20] ISSN 1991-0886. Dostupné z: . MOOSA, I. A. Basel II as a Casualty of the Global Financial Crisis. [online]. 2010 [cit. 2013-02-03]. Dostupné z: . NAUCER, S., KANDIL, M. The Impact of Capital Requirements on Banks' Performance: The Case of Egypt [online]. 2006 [cit. 2013-01-29]. Dostupné z: . NIEDERMAYER, L., BUŠEK, J., DUFEK, P., HEŘMÁNEK, J., KRUPKA, M. PAVELKA, F. Finanční sektor, konkurence v něm a příspěvek ke konkurence-
Literatura
109
schopnosti ekonomiky. Česká bankovní asociace [online]. 2012 [cit. 2013-0503]. Dostupné z: . ONAOLAPO, A. A., ADEBAYO, A., OLUFEMI, E. Effect of Capital Adequacy on the Profitability of the Nigerian Banking Sector. Journal of Money, Investment and Banking. Euro Journals Publishing, Inc., 2012, No. 24. ISSN 1450-288X. Dostupné z: . POWELL, M. Reforming bank capital requirements: Implications of Basel II for emerging countries. [online] 2005 [cit. 2013-01-10]. Dostupné z: . PROSKUROVSKA, V. Statistics Working Group and Economic and Monetary Affairs Committee Members. European Banking Sector: Facts and Figures 2012. European Banking Federation. [online]. 2012 [cit. 2013-01-09]. Dostupné z: . RAIFFEISENBANK. Výsledky hospodaření Raiffeisenbank. [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: . REGLING, K., WATSON, M. A Preliminary Report on The Sources of Ireland’s Banking Crisis. Government Publications. [online]. 2010 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: . pp. 28-29 ROXBURG, CH., LUND, S., DARUVALA, T., MANYIKA, J., DOBBS, R. FORN, R. CROXSON, K.. Debt and deleveraging: Uneven progress on the path to growth. McKinsey & Company [online]. 2012 [cit. 2013-01-11]. Dostupné z: . SANYA, S., WOLFE, S. Ownership Structure, Revenue Diversification and Insolvency Risk in European Banks. 2010. Dostupné z: . SBERBANK CZ.
Výroční zprávy a výsledky hospodaření. [online]. 2013 [cit. 201305-02]. Dostupné z: .
STAIKOURAS, CH. K., WOOD, G. E. The Determinants Of European Bank Profitability. International Business & Economics Research Journal [online]. The Clute Institute, 2004, Vol. 3, No. 6 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: .
Literatura
110
STIROH, K. J., RUMBLE, A.. The dark side of diversification: The case of US financial holding companies. Journal of Banking and Finance [online]. 2006, Vol. 30, No.16, pp. 2131-2161. [cit. 2013-01-028]. Dostupné z: . TRUJILLO-PONCE, A. What Determines The Profitability Of Banks? Evidence From Spain [online]. 2012 [cit. 2013-01-06]. Dostupné z: . VAINER, L., HUDEMA, M. Hospodářské noviny. Stamiliardy na účetech stavebních spořitelen, které lze rychle vybrat, jsou podle ČNB rizikem. [online]. 2012. [cit. 2012-05-03]. Dostupné z: . WIGNALL, A. B., ATKINSON, P. Thinking Bezond Basel III: Necessary solutions for capital and liquidity. OECD Journal: Financal Market Trends [online]. 2010, Vol. 2010, No. 1 [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: . YEH A., TWADDLE, FRITH, M. Basel II: A new capital Framework. Reserve Bank of New Zealand: Bulletin [online]. 2012, Vol. 68 No. 37 [cit. 2013-01-04]. Dostupné z:. YUANJUAN, L., SHISHUN, X. Effectiveness of China's Commercial Banks' Capital Adequacy Ratio: Regulation, A Case Study of The Listed Banks. Interdisciplinary journal of contemporary research in business [online]. 2012, Vol. 4, No. 1. [cit. 2013-01-20]. Dostupné z: .
10.2 Odborné publikace ARTL, J., ARTLOVÁ, M. Ekonomické časove řady. Grada: Brno, 2007. 285 s. ISBN 978-80-247-1319-9. BERNAUER, T., V. KOUBI. Regulating Bank Capital: Can Market Discipline Facilitate or Replace Capital Adequacy Rules? Center for International Studies Working Paper, 2002, No. 3. BLUM, J. Do a Capital Adequacy Requirements Reduce Risk in Banking? Journal of Banking and Finance, 1999, No. 23.
Literatura
111
BONDT, G. J., PRAST, H. M. Bank Capital Ratios in the 1990s: cross country evidence. Research Memorandum WO&E, 1999, No. 603. CIPRA, T. Finanční ekonometrie. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2008. 538 s. ISBN 978-80-86929-43-9. FURFINE, C. Evidence on the response of US banks to changes in capital requirements. BIS Working Papers, 2000, No. 88. HAMPEL, D. Regresní analýza, Brno, MENDELU, 2010, podklady přednášekpředmětu Ekonometrie II. HAMPEL, D. Posouzení kvality modelu, Brno, MENDELU, 2010, podklady přednášek předmětu Ekonometrie II. HAMPEL, D., BLAŠKOVÁ, V., STŘELEC, L. Ekonometrie 2. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011, 145 s, ISBN 978-80-7375-540-9. KAHANE, Y. Capital Adequacy and Regulation of Financial Intermediaries. Journal of Banking and Finance, 1977, No. 1, pp. 207-218. KOHN, M., Financial Institutions and Markets, 2nd ed., Oxford University Press, 2004. 674 s. ISBN 0-19-513472-9 PAVELKOVÁ, D., KNÁPKOVÁ, A. Podnikové finance. Studijní pomůcka pro distanční studium. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2008. 293 s. ISBN 978-80-7318-732-3. PERRY, P. Do Banks Gain or Lose from Inflation? Journal of Retail Banking. 1992, Vol. 14, No. 2, pp. 25-30. POLOUČEK, S. a kol. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-462-7. SCOTT, H. S. International Finanace: Law and Regulation. London: Sweet & Maxwell, 2004, 656 s. ISBN 978-0421780606, str. 313. SCHOONER, H. M., TAYLOR, M. W. Global Bank Regulation: Principles and Policies. Burlington: Elsevier, 2010, str. 134 a 142. SCHWARCZ, S. L. Systemic Risk. Georgetown Law Journal. 2008, Vol. 97, No. 1, pp. 194-249. TARULLO, D. K. Banking on Basel: The Future of International Financial Regulation. Washington, DC: Peterson Institute, 2008, 256 s. ISBN 978-0-88132423-5. str. 33-34. ZIEGLER, K. Finanční řízení bank. 2. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2006, 204 s. ISBN 80-7265-094-7. str. 162-163.
Seznam grafů, tabulek a obrázků
112
11 Seznam grafů, tabulek a obrázků 11.1
Seznam grafů
Graf 1 Vývoj průměrné kapitálové přiměřenosti ve vybraných G-10 zemích ...... 20 Graf 2 Poměr rizikově vážených aktiv k celkovým aktivům ................................... 21 Graf 3 Vývoj požadavků na strukturu a výši regulatorního kapitálu .................... 31 Graf 4 Celkové zadlužení ve vybraných zemích 1990 – 2Q/2011 (v % HDP) ...... 39 Graf 5 Kapitálová přiměřenosti v letech 2007 a 2011 (v %) ................................... 46 Graf 6 Vývoj kapitálových požadavků ve vybraných zemích EU ........................... 47 Graf 7 Vývoj kapitálu Tier 1 v letech 2007 – 2011 (v bil. USD) ............................. 48 Graf 8 Rentabilita kapitálu v letech 2007 a 2011 (v %) .......................................... 48 Graf 9 Tempo růstu HDP v letech 2007 a 2011 (v %) ............................................. 49 Graf 10 Vývoj rentability kapitálu evropského bankovního sektoru v letech ...... 50 Graf 11 Globální ROE v letech 2000 – 2011 (v %)/EVA v roce 2011 (v %) .......... 51 Graf 12 Rentabilita kapitálu a náklady na kapitál amerických bank (v %) .......... 51 Graf 13 Vývoj ROAE a KP (t-1), KP (t-2) a KP (t-4) ................................................ 69 Graf 14 Vývoj kapitálové přiměřenosti a jeho komponent (v mil. Kč)/meziroční změny komponent ........................................................................................................ 70 Graf 15 Vývoj ROAE a KP ............................................................................................ 76 Graf 16 Vývoj kapitálové přiměřenosti a jeho komponent (v mil. Kč)/meziroční změny komponent ........................................................................................................ 77 Graf 17 Vývoj ROAE a KP (t-1), KP (t-3) a KP (t-4) ................................................. 80 Graf 18 Meziroční změny ROAE a provizní marže .................................................. 81 Graf 19 Vývoj ROAE a KP (t-3) a KP (t-7) - SBCZ ................................................... 84 Graf 20 Vývoj kapitálové přiměřenosti a jeho komponent (mil. Kč) / meziroční změny komponent ........................................................................................................ 85 Graf 21 Vývoj ROAE a KP (t-4) - ČMSS .................................................................... 90 Graf 22 Vývoj kapitálové přiměřenosti a jeho komponent (mil. Kč) / meziroční změny komponent ........................................................................................................ 91 Graf 23 Kapitálová přiměřenost v zemích G-10..................................................... 115
11.2
Seznam tabulek
Tabulka 1 Tabulka analýzy rozptylu .......................................................................... 13 Tabulka 2 Basel I a Basel II – standardizovaná metoda k měření úvěrového rizika ke korporátním úvěrům (v NZD) .................................................................... 24 Tabulka 3 Průměrné změny v minimálním kapitálovém požadavku ve vztahu k Basel I (v %) ............................................................................................................... 27 Tabulka 4 Průměrné změny v minimálním požadovaném kapitálu Tier 1 ve vztahu k Basel I (v %) .................................................................................................. 28
Seznam grafů, tabulek a obrázků
113
Tabulka 5 Obchodní portfolio a kapitálové požadavky v roce 2007 - příklady ... 29 Tabulka 6 Velikost kapitálových zdrojů dle Basel III (v % z rizikově vážených aktiv) .............................................................................................................................. 31 Tabulka 7 Celková kapitálová přiměřenost a chybějící kapitál.............................. 35 Tabulka 8 Studie zkoumající vztah kapitálové přiměřenosti a rentability kapitálu ........................................................................................................................................ 53 Tabulka 9 Výsledky regresní analýzy (závislá proměnná: rentabilita kapitálu) . 55 Tabulka 10 Korelační matice vybraných proměnných............................................ 55 Tabulka 11 Srovnání výsledků a předpokladů regresního modelu ........................ 56 Tabulka 12 Bankovní specifické proměnné a predikce vlivu ................................. 57 Tabulka 13 Výsledky regresní analýzy (závislá proměnná: kapitálová přiměřenost) ................................................................................................................. 58 Tabulka 14 Výsledky testování hypotéz při stanovené významnosti .................... 58 Tabulka 15 Korelační matice vybraných proměnných ............................................ 59 Tabulka 16 Výsledky regresní analýzy (závislá proměnná: kapitálová přiměřenost) ................................................................................................................. 60 Tabulka 17 Jednorozměrný model a testovací statistiky č. 1 – ČS ........................ 67 Tabulka 18 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - ČS ........ 67 Tabulka 19 Jednorozměrný model a testovací statistiky č. 2 – ČS ....................... 68 Tabulka 20 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - ČS ....... 69 Tabulka 21 Vícerozměrný model s interními faktory - ČS ..................................... 72 Tabulka 22 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - ČS ....... 73 Tabulka 23 Jednorozměrný model a testovací statistiky – RB ............................. 75 Tabulka 24 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - RB ....... 76 Tabulka 25 Vícerozměrný model s interní faktory - RB ......................................... 79 Tabulka 26 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - RB ....... 80 Tabulka 27 Jednorozměrný model a testovací statistiky – SBCZ ......................... 83 Tabulka 28 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - SBCZ .. 83 Tabulka 29 Vícerozměrný model s interními faktory - SBCZ ................................ 86 Tabulka 30 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - SBCZ .. 87 Tabulka 31 Jednorozměrný model a testovací statistiky - ČMSS .......................... 89 Tabulka 32 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - ČMSS.. 89 Tabulka 33 Vícerozměrný model s interními faktory - ČMSS ............................... 92 Tabulka 34 Analýza rozptylu a F-test průkaznosti regresního modelu - ČMSS.. 92 Tabulka 35 Souhrnné výsledky klíčových statisticky významnných proměnných ........................................................................................................................................ 98 Tabulka 36 Vliv změny v kapitálu a rizikově vážených aktivech na celkovou změnu kapitálové přiměřenosti (v %) ..................................................................... 116 Tabulka 37 Vývoj ukazatelů - Česká spořitelna ..................................................... 116 Tabulka 38 Vývoj ukazatelů - Raiffeisenbank ........................................................ 117 Tbulka 39 Vývoj ukazatelů – Sberbanka CZ........................................................... 118 Tabulka 40 Vývoj uakaztelů – Českomoravská stavební spořitelna ................... 119 Tabulka 41 Kapitálové požadavky v letech 2007 – 2011 (v tis. EUR) ................. 120 Tabulka 42 Kapitálové požadavky k úvěrovému riziku 2007 – 2011 (v %) ....... 121
Seznam grafů, tabulek a obrázků
114
Tabulka 43 Kapitálové požadavky k operačnímu riziku v letech 2007 – 2011 (v %) .................................................................................................................................. 122 Tabulka 44 Kapitálové požadavky k tržnímu riziku v letech 2007 – 2011 (v %) ...................................................................................................................................... 123 Tabulka 45 Rentabilita kapitálu v letech 2007 – 2011 (v %) ............................... 124
11.3
Seznam obrázků
Obrázek 1 Pilířová struktura Basel II ........................................................................ 23 Obrázek 2 Pákový poměr dle současné metodiky a dle Basel III .......................... 36 Obrázek 3 Nežádoucí efekt oddlužení (deleveragingu) .......................................... 38 Obrázek 4 Vztah mezi kapitalizací a bankovní výkonností .................................... 52
Přílohy
115
12 Přílohy Graf 23 Kapitálová přiměřenost v zemích G-10
Zdroj: BCBS. Capital requirements and bank behaviour: The impct of the Basel Accord. Working papers No. 1. 1999. ISSN 1561-8854.
Přílohy
116
Tabulka 36 Vliv změny v kapitálu a rizikově vážených aktivech na celkovou změnu kapitálové přiměřenosti (v %)
Pozn. C-regulatorní kapitál, A-rizikově vážená aktiva, CR-kapitálová přiměřenost. Znaménko + značí pozitivní efekt na kapitálovou přiměřenost, znaménko – znamená negativní efekt (neboli vývoj rizikově vážených aktiv způsobil pokles kapitálové přiměřenosti). Čistý efekt představuje skutečnou změnu vlivem změn v C a A. Zdroj: BCBS. Capital requirements and bank behaviour: The impact of the Basel Accord. Working papers No. 1. 1999. ISSN 1561-8854. Tabulka 37 Vývoj ukazatelů - Česká spořitelna v %/v tis. Kč
ROAE
KP
T1
T2
CA
UM
PM
2008:1
28,70
11,02
43 286 567
5 543 658
693 958 907
0,855
0,367
2008:2
32,71
10,93
43 426 084
5 400 186
725 598 881
0,883
0,369
2008:3
42,14
11,00
43 580 188
5 378 792
744 184 917
0,888
0,360
2008:4
35,69
10,31
43 560 808
5 196 793
728 798 857
0,948
0,399
2009:1
24,90
10,28
43 848 902
5 215 477
751 796 522
0,934
0,343
2009:2
33,88
12,16
43 480 530
12 096 052
737 921 678
0,918
0,366
2009:3
33,26
12,43
43 596 699
13 002 046
735 396 128
0,925
0,366
2009:4
26,30
12,30
43 613 840
13 403 794
734 992 833
0,922
0,394
2010:1
25,73
12,25
43 870 357
13 376 031
775 729 401
0,862
0,370
2010:2
30,74
13,43
50 669 955
10 736 773
813 287 859
0,840
0,375
2010:3
28,28
14,00
50 753 864
10 852 188
779 525 013
0,841
0,370
2010:4
26,52
13,92
50 423 957
11 035 855
772 703 869
0,878
0,397
2011:1
30,10
13,88
50 604 351
11 090 266
826 023 262
0,854
0,357
2011:2
34,25
14,50
57 909 844
4 616 494
797 050 067
0,838
0,373
2011:3
29,82
14,00
58 027 780
4 634 431
821 975 759
0,880
0,374
2011:4
31,61
13,09
57 985 208
2 441 132
784 179 338
0,869
0,408
2012:1
33,52
13,39
58 118 301
2 418 863
802 995 056
0,870
0,359
2012:2
34,41
16,11
68 616 669
2 376 415
807 974 950
0,854
0,376
2012:3
31,70
16,59
68 629 899
2 385 261
806 148 065
0,786
0,347
Přílohy
117
Tabulka 38 Vývoj ukazatelů - Raiffeisenbank v%/v tis. Kč
ROAE
KP
T1
T2
CA
UM
PM
2008:1
12,60
9,64
6 741 444
3 036 780
121 735 169
0,813
0,217
2008:2
17,26
8,70
6 711 612
2 864 174
137 325 656
0,773
0,226
2008:3
20,98
9,01
7 703 983
3 851 992
163 660 317
1,252
0,416
2008:4
19,40
10,98
9 354 805
4 576 945
182 203 973
0,793
0,237
2009:1
14,60
11,30
9 325 947
4 606 679
175 221 790
0,827
0,213
2009:2
20,44
11,76
10 245 737
4 167 474
175 540 563
0,906
0,214
2009:3
21,86
10,37
10 108 499
3 947 508
182 072 467
0,896
0,232
2009:4
20,05
10,97
9 963 100
4 200 630
193 532 274
0,865
0,239
2010:1
17,33
10,69
9 929 992
3 995 902
184 980 990
0,889
0,226
2010:2
18,25
10,77
10 764 004
4 030 646
192 312 649
0,941
0,248
2010:3
17,63
10,60
10 706 289
4 104 066
185 282 862
0,954
0,253
2010:4
17,53
10,49
10 373 332
3 931 037
186 279 945
0,961
0,286
2011:1
22,48
10,59
10 262 968
5 131 484
193 511 708
0,924
0,269
2011:2
22,21
12,33
11 881 286
6 150 219
199 875 770
0,867
0,290
2011:3
21,28
12,02
11 594 447
5 797 223
200 975 512
0,837
0,285
2011:4
19,84
12,04
11 289 671
5 815 566
203 419 650
0,823
0,275
2012:1
31,61
13,18
11 096 278
5 705 694
198 129 581
0,823
0,269
2012:2
26,32
15,22
13 169 603
6 040 965
202 297 762
0,818
0,277
2012:3
23,39
13,24
13 005 574
3 822 106
200 790 956
0,783
0,269
2012:4
16,18
13,65
12 872 361
3 862 995
198 065 089
0,741
0,286
Přílohy
118
Tbulka 39 Vývoj ukazatelů – Sberbanka CZ v%/v tis. Kč
ROAE
KP
T1
T2
CA
UM
PM
2008:1
13,24
11,61
3 734 503
253 350
37 581 460
0,833
0,233
2008:2
14,00
13,07
4 849 666
238 950
41 934 768
0,829
0,238
2008:3
7,32
12,74
4 839 946
246 650
47 345 028
0,783
0,202
2008:4
7,81
13,95
4 814 846
269 300
47 783 809
0,724
0,235
2009:1
4,19
14,04
4 816 618
273 800
50 757 457
0,617
0,177
2009:2
3,44
15,07
5 157 096
258 900
50 582 039
0,525
0,176
2009:3
3,79
15,37
5 159 241
251 650
48 974 561
0,575
0,149
2009:4
3,68
15,46
5 148 132
264 650
47 598 435
0,596
0,166
2010:1
4,59
15,61
5 141 129
254 450
48 745 321
0,577
0,180
2010:2
4,10
14,28
4 962 505
256 950
48 249 934
0,598
0,192
2010:3
5,05
14,05
4 968 144
246 100
48 639 556
0,706
0,186
2010:4
5,37
14,20
4 964 401
250 600
49 333 641
0,653
0,202
2011:1
7,74
14,04
4 964 481
245 400
49 635 957
0,661
0,172
2011:2
6,92
13,49
4 972 151
194 760
51 695 239
0,601
0,204
2011:3
6,71
13,36
4 982 838
198 040
51 038 315
0,661
0,184
2011:4
6,97
13,22
4 979 432
206 400
51 790 153
0,638
0,172
2012:1
7,14
12,94
4 985 113
197 840
53 586 231
0,601
0,162
2012:2
6,25
12,21
4 987 344
153 840
57 254 174
0,565
0,177
2012:3
6,48
11,99
4 989 992
149 190
57 153 098
0,593
0,162
Přílohy
119
Tabulka 40 Vývoj uakaztelů – Českomoravská stavební spořitelna ROAE
KP
T1
T2
CA
UM
PM
2008:1
36,88
13,33
5 450 145
950 000
151 299 652
0,431
0,107
2008:2
35,33
13,32
5 454 143
950 000
150 555 304
0,477
0,082
2008:3
33,75
17,45
5 449 631
950 000
150 584 958
0,511
0,066
2008:4
27,76
16,88
5 397 272
950 000
155 537 030
0,531
-0,021
2009:1
30,07
18,62
5 989 484
0
158 588 182
0,481
0,079
2009:2
29,10
16,55
6 067 195
0
154 371 096
0,498
0,043
2009:3
31,37
14,74
6 054 246
350 000
154 795 403
0,564
0,062
2009:4
28,27
13,85
6 019 367
950 000
161 157 218
0,571
0,015
2010:1
35,10
16,87
7 189 138
0
166 891 112
0,538
0,115
2010:2
33,91
15,38
7 205 566
0
165 230 558
0,554
0,108
2010:3
32,21
15,11
7 181 972
0
165 440 530
0,568
0,101
2010:4
28,98
14,64
7 189 173
0
168 935 795
0,509
0,103
2011:1
30,49
16,19
7 697 473
0
168 872 257
0,547
0,101
2011:2
30,88
15,91
7 689 932
0
167 343 771
0,560
0,100
2011:3
31,74
14,67
7 676 236
0
166 176 564
0,564
0,096
2011:4
27,23
12,89
7 677 703
0
170 878 181
0,456
0,092
2012:1
30,93
13,18
7 684 633
0
170 791 160
0,491
0,103
2012:2
27,34
14,60
7 687 290
0
166 575 548
0,474
0,104
2012:3
28,42
15,40
7 669 864
0
165 642 584
0,470
0,101
Přílohy
120
Tabulka 41 Kapitálové požadavky v letech 2007 – 2011 (v tis. EUR) Rok
2007
2008
2009
2010
2011
Kapitálové požadavky celkem Austria
-
37 451 725
38 710 015
38 862 719
38 490 231
Belgium
38 293 639
32 560 460
15 384 611
14 349 607
14 214 518
Bulgaria
413 598
499 045
542 110
614 444
749 456
-
4 145 695
4 528 357
4 915 023
4 764 647
112 959
167 409
193 485
229 380
257 919
Germany
-
237 609 912
216 824 113
196 539 367
194 621 418
Denmark
-
23 597 074
21 366 658
21 133 980
22 188 315
Estonia
-
31 907
30 133
32 926
58 816
Spain
-
160 141 785
161 316 874
159 556 365
152 290 265
Finland
-
4 193 221
4 513 267
4 689 944
4 059 594
France United Kingdom (GB) Greece (GR)
-
196 539 514
179 055 469
181 550 197
186 732 200
-
232 310 505
230 307 221
212 170 397
218 501 444
-
18 659 992
19 079 123
18 864 950
17 538 581
Hungary
-
2 685 356
3 404 564
2 552 603
2 534 804
Ireland
-
30 252 374
27 325 040
20 262 650
15 351 879
124 707 615
119 941 681
116 039 334
115 923 559
116 570 421
256 437
343 008
375 077
417 582
186 370
Luxembourg
-
4 139 021
2 586 437
1 725 108
1 617 848
Latvia
-
743 667
647 036
602 157
526 838
Malta
324 024
357 302
353 768
392 793
419 253
-
85 328 710
71 951 848
70 778 861
73 776 430
Poland
3 339 336
3 892 981
4 302 595
5 191 586
5 372 194
Portugal
19 939 594
21 510 957
22 300 264
22 365 186
20 909 626
Romania
279 226
483 126
500 585
523 989
580 403
Sweden
-
41 501 633
37 627 969
43 117 216
44 778 670
Slovenia
2 234 094
2 569 062
2 663 877
2 696 481
2 467 414
Slovakia
95 830
139 428
162 904
183 930
307 702
Cyprus Czech Republic
Italy Lithuania
Netherlands
Zdroj dat: ECB. Statistical Data Warehouse. Consolidated banking data.
Přílohy
121
Tabulka 42 Kapitálové požadavky k úvěrovému riziku 2007 – 2011 (v %) Rok
2007
2008
2009
2010
2011
Kapitálové požadavky k úvěrovému riziku Austria
-
88,5966
88,1155
88,1334
87,6469
Belgium
-
85,4525
85,6500
86,1096
81,7270
Bulgaria
60,9577
61,1905
60,2747
59,9785
60,5063
-
89,6592
89,5584
91,1897
91,4585
90,1203
82,8056
82,3568
80,9704
83,2827
Germany
-
87,6980
87,8507
88,1554
84,2578
Denmark
-
0,0000
84,9018
83,1851
82,7921
Estonia
-
76,8264
75,1037
78,6795
82,9672
Spain
-
88,0367
88,5692
87,3802
87,9152
Finland
-
90,8624
90,0119
91,1315
89,4133
France
-
76,6340
83,1950
82,0932
80,2739
United Kingdom (GB)
-
61,4480
63,4220
64,7460
74,8505
Greece (GR)
-
86,8658
87,7581
88,0473
87,8123
Hungary
-
85,2630
84,5372
80,6434
77,9665
Ireland
-
90,6119
89,2339
87,2150
91,8507
93,9977
115,6372
109,1294
108,0826
85,5686
Lithuania
-
87,0729
84,6522
85,1098
83,7705
Luxembourg
-
70,7244
69,3417
75,8623
81,3139
Latvia
-
85,9274
85,0552
84,3001
81,9821
Malta
-
90,7650
90,3236
89,7078
89,3339
Netherlands
-
74,1206
80,7081
76,5232
73,1548
Poland
97,8858
86,1806
87,8560
87,5067
89,8570
Portugal
96,4362
90,4904
90,2969
89,5174
91,3588
Romania
96,3098
85,2521
81,6928
78,6202
76,2956
Sweden
-
68,1698
71,9975
67,4701
62,6068
Slovenia
95,2429
90,8335
90,2806
90,1809
90,5118
Slovakia
79,6849
74,5087
81,1189
85,1416
87,0277
Cyprus Czech Republic
Italy
Zdroj dat: ECB. Statistical Data Warehouse. Consolidated banking data.
Přílohy
122
Tabulka 43 Kapitálové požadavky k operačnímu riziku v letech 2007 – 2011 (v %) Rok
2007
Stát
2008
2009
2010
2011
Kapitálové požadavky k operačnímu riziku
Austria
-
7,0493
8,0072
8,2124
8,3098
Belgium
-
8,1656
10,5369
10,3955
10,2435
Bulgaria
4,5027
4,9629
5,7671
6,0248
5,4031
Cyprus
-
9,1254
9,0430
8,1389
8,1975
Czech Republic
-
9,0156
8,2539
8,9380
8,2231
Germany
-
6,9515
7,3295
8,0632
9,0195
Denmark
-
0,0000
8,0585
8,4995
8,5813
Estonia
-
10,6622
15,0035
15,8082
11,0990
Spain
-
7,6780
8,3167
8,5116
8,7173
Finland
-
7,9372
8,9753
7,8501
9,2493
France
-
7,7666
9,3159
9,1268
8,8362
United Kingdom (GB)
-
7,4391
7,6794
9,3041
9,5655
Greece (GR)
-
8,4072
9,0260
9,1144
9,0366
Hungary
-
10,1185
10,9779
14,8829
16,2632
Ireland
-
4,7626
5,5831
6,9406
6,8557
Italy
-
7,7859
8,3015
8,8706
8,7662
Lithuania
-
9,9916
9,6290
8,3919
7,0666
Luxembourg
-
13,4932
17,7771
11,0467
11,5960
Latvia
-
9,9406
11,5938
11,1848
12,6384
Malta
-
9,1460
9,4896
10,2324
10,4025
Netherlands
-
9,0521
10,6217
8,4936
8,1487
Poland
-
12,2807
10,8901
9,8317
8,3589
Portugal
0,0110
7,0672
6,6870
6,7535
6,9507
Romania
-
12,8844
15,4216
17,7681
17,7454
Sweden
-
4,9232
5,9916
6,4015
6,2932
Slovenia
-
6,4232
6,6846
6,9110
7,5635
Slovakia
12,2488
9,7541
10,3233
11,4016
10,9710
Zdroj dat: ECB. Statistical Data Warehouse. Consolidated banking data.
Přílohy
123
Tabulka 44 Kapitálové požadavky k tržnímu riziku v letech 2007 – 2011 (v %) Rok
2007
Stát
2008
2009
2010
2011
Kapitálové požadavky k tržnímu riziku
Austria
-
3,6357
3,5538
3,3311
3,5265
Belgium
-
6,3758
3,7476
3,2512
7,5877
Bulgaria
1,2062
0,5132
0,6250
0,6634
0,7573
-
1,2154
1,3985
0,6714
0,3440
9,8797
7,9584
9,3888
10,0916
8,4941
Germany
-
5,3471
4,8119
3,7366
6,6935
Denmark
-
0,0000
7,2444
7,4324
8,7751
Estonia
-
12,5114
9,8961
1,4760
3,6232
Spain
-
2,9729
2,8745
3,8354
3,0881
Finland
-
1,2004
1,0125
1,0184
1,3373
France
-
5,8963
3,5549
2,6096
5,5100
United Kingdom (GB)
-
6,1677
6,5820
7,9485
9,0797
Greece (GR)
-
3,3241
3,1438
2,8008
3,1310
Hungary
-
4,0518
4,4848
4,4726
5,7703
Ireland
-
1,3012
1,6846
1,5529
1,2108
0,5522
4,0245
3,3026
2,9985
2,0782
Lithuania
-
2,9355
5,7188
6,4984
6,8326
Luxembourg
-
3,8608
2,1975
1,7779
0,0640
Latvia
-
4,1320
3,3508
4,5153
5,3795
Malta
-
0,0890
0,1868
0,0598
0,2636
Netherlands
-
3,1369
1,3933
1,2524
2,7491
Poland
2,0062
1,3912
1,2290
2,1244
1,7183
Portugal
3,5265
2,4216
2,9989
3,7129
1,6703
Romania
3,6902
1,8631
2,8856
3,6117
5,9574
Sweden
-
2,8471
3,2558
3,2765
3,6678
Slovenia
4,6342
2,4475
2,7393
2,1460
1,9247
Slovakia
8,0653
15,7372
8,5578
3,4567
2,0013
Cyprus Czech Republic
Italy
Zdroj dat: ECB. Statistical Data Warehouse. Consolidated banking data.
Přílohy
124
Tabulka 45 Rentabilita kapitálu v letech 2007 – 2011 (v %) Stát/rok
2007
2008
2009
2010
2011
Austria
-
2,2894
1,1859
6,5596
1,2231
Belgium
10,3754
-62,2637
-7,9910
10,8103
-3,2378
Bulgaria
14,1536
11,5293
8,7233
8,2967
4,6644
-
13,3959
6,7525
6,2013
-133,4197
14,6159
15,6018
14,4474
11,4993
8,4862
Germany
-
-11,3804
-2,6787
2,3313
2,3029
Denmark
-
-5,0006
-3,6871
1,7548
-0,0647
Estonia
-
15,6569
-0,4614
7,5061
-4,0302
Spain
-
12,6977
9,2337
8,7941
0,2412
Finland
11,5231
3,7537
6,2213
6,3346
6,1012
France
9,5107
2,2152
4,6396
8,3268
5,6336
United Kingdom (GB)
-
-12,2384
-0,6522
4,8317
4,1221
Greece (GR)
-
13,3067
4,8413
-0,1395
-
Hungary
-
19,2346
16,2726
3,6633
8,5381
Ireland
-
6,9387
-68,7600
-165,0088
-15,4566
Italy
9,6910
4,9146
3,8267
3,7701
-14,1642
Lithuania
13,3608
6,8670
-9,4062
-6,6086
-4,0762
Luxembourg
-
6,1005
-1,9277
5,2787
5,9232
Latvia
-
-10,0939
-30,9771
-36,9202
2,8039
Malta
13,1014
6,2748
11,6743
12,0614
5,7520
-
-12,5340
-0,4258
7,1938
7,3422
Poland
18,5820
16,9578
9,1205
12,5214
13,8196
Portugal
13,8187
1,1742
4,2261
6,2809
-5,3749
Romania
23,0197
13,5762
5,0565
3,2070
6,4287
Sweden
-
12,2935
5,4054
10,2609
10,7029
Slovenia
12,3996
4,1710
-0,0572
-5,4311
-16,8613
Slovakia
6,7175
3,8459
6,7116
8,6464
-0,7875
Cyprus Czech Republic
Netherlands
Zdroj dat: ECB. Statistical Data Warehouse. Consolidated banking data.