Volný čas jako součást životního stylu vybrané skupiny dětí na základních školách v Hradci Králové

Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta

Volný čas jako součást životního stylu vybrané skupiny dětí na základních školách v Hradci Králové

RIGORÓZNÍ PRÁCE

Mgr. Zdeňka Pavlišová Olomouc 2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem rigorózní práci vypracovala samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.

V Hradci Králové 17. června 2012 ..……………………………… Mgr. Zdeňka Pavlišová

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 4 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 8 1 Volný čas ................................................................................................................................. 8 1. 1 Vývoj a pojetí volného času v historii ............................................................................. 8 1. 2 Vymezení pojmu volný čas ............................................................................................ 13 1. 3 Funkce volného času ...................................................................................................... 17 1. 4 Faktory ovlivňující trávení volného času ....................................................................... 19 1. 5 Volný čas jako hodnota.................................................................................................. 21 2 Volný čas v životě současných dětí ....................................................................................... 23 2. 1 Volný čas dětí ................................................................................................................ 23 2. 2 Hra a její význam ve volném čase dětí .......................................................................... 26 2. 3 Významní vnější činitelé ovlivňující volný čas dětí ...................................................... 29 2. 3. 1 Prostředí jako významný faktor volného času ....................................................... 37 2. 3. 2 Vliv rodiny na utváření a trávení volného času dětí .............................................. 41 2. 3. 3 Působení školy v oblasti volného času dětí ........................................................... 45 2. 3. 4 Děti, volný čas a vrstevníci .................................................................................... 48 2. 3. 5 Média ve volném čase dětí ..................................................................................... 53 3 Volný čas jako jeden z důležitých ukazatelů životního stylu ................................................ 60 3. 1 Životní styl ..................................................................................................................... 60 3. 2 Faktory utváření životního stylu .................................................................................... 71 EMPIRICKÁ ČÁST ............................................................................................................... 74 4 Výzkumné šetření .................................................................................................................. 74 4. 1 Průzkumné cíle ............................................................................................................... 75 4. 1. 1 Formulace hypotéz .................................................................................................. 75 4. 1. 2 Výzkumné otázky ................................................................................................... 76 4. 2 Metody výzkumu a zpracování dat ................................................................................ 77 4. 3 Charakteristika Královéhradeckého kraje ...................................................................... 81 4. 4 Stručné charakteristiky základních škol ........................................................................ 83 4. 5 Charakteristika respondentů .......................................................................................... 86 4. 6 Vyhodnocení výsledků a analýza získaných dat ........................................................... 90 4. 6. 1 Oblast volného času ............................................................................................... 90 4. 6. 2 Role rodiny ve volném čase dětí .......................................................................... 110 4. 6. 3 Média jako způsob trávení volného času ............................................................. 121 4. 7 Shrnutí výzkumného šetření ........................................................................................ 131 Závěr ....................................................................................................................................... 135 Seznam literatury a jiných zdrojů ........................................................................................... 139 Anotace práce ......................................................................................................................... 147 Přílohy .................................................................................................................................... 149

Úvod Doba, ve které nyní žijeme, pracujeme, prožíváme úspěchy, neúspěchy, radosti, zklamání, vítězství, ale i porážky, vede každého nás k zamyšlení nad současným světem, společností i nad sebou samým. Jaký je život na počátku třetího tisíciletí? Vývoj lidské společnosti a nebývale rychlý technický rozvoj na konci 20. století, zejména v oblastech elektrotechniky a komunikací, jsou příčinou radikálních změn v hodnotové orientaci obyvatelstva. Každodenně jsou nám v médiích předkládány výsledky výzkumů, které poukazují na výrazný posun v sociální, materiální i emocionální sféře, přičemž je nejvíce preferována oblast životního stylu, ve kterém se stále více odráží potřeba individuálního rozvoje osobnosti s důrazem na rozvoj vlastních schopností, dovedností, kreativitu, zvyšování kvalifikace a s tím související nutnosti sebevzdělávání, studia cizích jazyků a dalšího poznávání. Současná doba je dobou relativní volnosti a téměř neomezených možností. Většina z nás si může dovolit říci, že žije v jedné z nejlepších dob v historii lidstva. Nezažíváme války, nevolnictví, netrpíme hladomorem, mnoho nemocí je v dnešní době efektivně léčitelných a průměrný věk lidstva se neustále zvyšuje. Díky moderním technologiím a internetu máme možnost získat během několika sekund nepřeberné množství nejnovějších informací z celého světa. Budování mezilidských vazeb a jejich udržování je díky sociálním sítím snadnější, na druhou stranu se z nich ale často vytrácejí kladné lidské vlastnosti, jako je vzájemné porozumění, úcta, ohleduplnost, tolerance, přátelství nebo ochota pomoci druhému. Dnešní doba nám přináší relativně velkou celkovou svobodu a možnost vlastního rozhodování o své budoucnosti, o náplni života, o způsobu trávení volného času nebo o výběru volnočasových aktivit. Život v současné moderní společnosti, která klade velký důraz na volný čas, nabízí všem jedincům využití všech možností osobnostního i profesionálního růstu a rozvoje. Záleží pouze na každém z nás, zda těchto výhod využijeme a budeme na své osobnosti pracovat a zdokonalovat ji podle svých vytyčených cílů. Ale nejsou to jen pozitiva, která na nás v soudobé společnosti čekají. Musíme si uvědomit, že sílí a nabývají

na

rozměrech

i negativní

projevy

života

v současnosti,

jako

je

nezaměstnanost, sociální nesnášenlivost, nárůst kriminality a to zejména mezi dětmi a mládeží, u kterých se setkáváme s disociálním, asociálním i antisociálním chováním, se závislostí na alkoholu, drogách a nikotinu, přičemž se věková hranice delikventů

4

neustále snižuje. Zvyšuje se počet násilných trestných činů, zvláště alarmující je počet obětí domácího násilí, zejména pokud jde o děti, ženy a seniory. Musíme se tedy o to více zamyslet nad tím, co můžeme udělat pro své děti, abychom je ochránili před negativními vlivy současné společnosti. Určitě každého z nás napadne, že první institucí, která vstupuje do života každého jedince, je rodina. Jako základní sociální skupina se podílí na formování osobnosti a hodnotového žebříčku dítěte, na utváření životního stylu, mravních hodnot, pomáhá dítěti nalézt místo v životě a ve společnosti. Rodina hraje nezbytnou a nezastupitelnou roli při výběru volnočasových aktivit a při organizování volného času dítěte. Současná společnost, kterou bychom mohli charakterizovat nejrůznějšími přívlastky jako např. globální, postmoderní, informační, demokratickou nebo svobodnou, přináší dětem a dospívající mládeži mnohem více volnosti a možností v trávení jejich volného času, než tomu bylo v nedávné minulosti. Krátké zamyšlení nad životem v současné společnosti přispělo ke stanovení hlavního cíle této práce, kterým je deskripce, analýza a komparace poznatků o využívání volného času jako významného ukazatele životního stylu vybrané skupiny dětí na základních školách v Hradci Králové. Každý jedinec žijící v naší společnosti prochází od svého narození různými prostředími, ve kterých se aktivně či pasivně účastní volnočasových aktivit. Volný čas hraje v životě každého člověka významnou roli, což platí zejména pro děti od nejútlejšího věku. Proto je nutné volný čas dětí pedagogicky ovlivňovat a vhodně do něj intervenovat, protože tato část naší generace ponese důsledky optimálního či naopak neadekvátního trávení volného času pravděpodobně po celý svůj život. Problematika náplně volného času dětí a mládeže je oblast velmi široká, rozmanitá, podnětná a přínosná. Zahrnuje mnoho aktivit, nejrůznějších činností, možností a organizací, které nabízejí, umožňují nebo zajišťují co možná nejatraktivnější a nejvhodnější využívání volného času ve všech věkových kategoriích dětí. Oblast volného času dětí a mládeže má pro rozvoj mladé generace nezastupitelné místo, proto je nezbytné věnovat této problematice patřičnou pozornost, neboť téma smysluplného trávení a účelného využívání volného času je, a do budoucna určitě bude, nanejvýš žádoucí, potřebné a aktuální. Struktura rigorózní práce je tradiční, obsahuje část teoretickou a empirickou. Cílem teoretické části práce je na základě studia a analýzy odborných pramenů objasnit a definovat základní pojmy z oblasti volného času dětí. První kapitola rigorózní

5

práce zahrnuje problematiku volného času v historii, osvětluje pojem volný čas, uvádí funkce, hodnotu a faktory ovlivňující trávení volného času. Druhá kapitola je zaměřena na volný čas dětí. Pozornost je věnována především jednotlivým činitelům, kteří se podílejí na výběru volnočasových aktivit dětí a na způsobu trávení jejich volného času. S touto problematikou souvisí i výchova dětí mimo vyučování a možnost výběru volnočasových organizací, které nabízejí a zajišťují smysluplné trávení volného času dětí. Ve třetí kapitole bude volný čas představen jako jeden z nejdůležitějších ukazatelů životního stylu současné mladé generace. Dílčí podkapitoly budou zaměřeny na základní charakteristiku životního stylu a na faktory, které se podílejí na jeho utváření. Cílem empirické části rigorózní práce bude provést analýzu výsledků výzkumného šetření s následnou komparací údajů dosažených v obdobných výzkumech, jejichž stěžejním tématem je volný čas dětí. Dílčí cíle výzkumného šetření budou zaměřeny do oblasti volného času dětí, vlivu vybraných prostředí, která se uplatňují při výběru volnočasových aktivit dětí jako je rodina, škola, vrstevníci a média, jejichž vliv roste ve všech sférách společenského života, nevyjímaje děti všech věkových kategorií. Přitom si mnozí odborníci a tvůrci počítačových programů mnohdy neuvědomují, že děti často nedokážou správně rozpoznat, kde se pohybují v reálném světě a kde již jsou za hranicemi fikce a fantazie. Počítače se stávají neodmyslitelnou součástí života každého jedince, každé rodiny. Děti s nimi přicházejí do styku od počátku dětství, přes školní docházku, pubertu, dospívání, studium na středních a vysokých školách. Ani další pracovní kariéra člověka se bez počítačů neobejde, takže můžeme směle říci, že nás počítače provázejí na cestě životem od narození až do smrti. Ke sběru dat od respondentů bude použita nejvíce rozšířená výzkumná metoda při kvantitativním získávání dat – dotazník. Metoda rozhovoru (interview) bude sloužit k upřesnění dílčích dat a výsledků jednotlivých šetření. Získaná

data

z průzkumného

šetření

budou zaznamenána,

zpracována

a vyhodnocena pomocí statistického programu SPSS modulu Base. SPSS je univerzální statistický program, který je určen pro zpracování datových souborů a k analýze dat zejména sociální povahy. Při vyhodnocování získaných údajů bude využit také statistický test nezávislosti chí-kvadrát pro kontingenční tabulku. Vypracování této práce předcházelo studium relevantní odborné literatury pedagogické, psychologické a sociologické, rozhovory s odborníky z řad erudovaných pedagogických pracovníků a v neposlední řadě také vlastní zkušenosti.

6

Tato práce by mohla sloužit k bližšímu přiblížení a objasnění problematiky volného času dětí a mládeže. Zejména by mohla být přínosem pro rodiče, kteří zvažují výběr vhodné volnočasové aktivity pro své dítě. V neposlední řadě by mohla přinést potřebné informace pedagogickým pracovníkům, odborně zaměřeným pedagogům, ale i ostatním pracovníkům uplatňujícím se v oblasti trávení volného času dětí, mládeže a dospělých.

7

TEORETICKÁ ČÁST 1 Volný čas 1. 1 Vývoj a pojetí volného času v historii Volný čas provází člověka od samého počátku vývoje lidské společnosti stejně tak, jak ho provází práce. Jen díky práci jsme schopni si uvědomit význam volného času v životě člověka. Volný čas a práce jdou spolu ruku v ruce po celá staletí vývoje lidstva a jeden bez druhého by ztratily svůj význam. Množství volného času však nebylo v jednotlivých etapách vývoje lidské společnosti stejné. Rozhodujícím kritériem byl vzájemný poměr a vztah mezi prací a volným časem v závislosti na společenskoekonomických podmínkách daného historického období. Výjimku tvoří historicky nejstarší období prvobytně – pospolných společností a existence nejprimitivnějších kmenů žijících v naší současnosti, u kterých nejsou práce a volný čas výrazněji odděleny. Jsou součástí jediného sociálního životního procesu, zcela závislého na přírodních podmínkách. K výraznému oddělení práce a volného času dochází podle Pácla (55, s. 137) teprve se vznikem třídních společností, ve kterých se volný čas stává atributem moci, majetkem vládců a vládnoucích tříd (otrokářů a později feudálů), zatímco práce je naopak údělem utiskovaných a vykořisťovaných tříd. V antickém Řecku byla práce určena otrokům a lidem nesvobodným. Volným časem mohli disponovat jen ti, kteří byli z činností užitečných a nezbytných, ale společensky pramálo ceněných, vyvázáni. Mohli se tudíž věnovat činnostem stejně užitečným a nezbytným, ale ve společnosti privilegovaným – politice, rétorice, veřejným diskuzím a náboženským rituálům (60, s. 51). Charakteristickým rysem starořecké společnosti bylo vyzdvihování intelektuální činnosti nad rukodělnou prací. Mezi první antické myslitele, kteří se ve svých dílech zabývali volným časem, patřil starořecký filozof Platón. Ve spisu „Zákony“ ztotožňuje volný čas s mírem, v němž se má člověk věnovat hrám, cvičením a obřadům. První hlubší vymezení volného času učinil Aristoteles, který upřednostňoval intelektuální činnosti (zejména filozofování) nad rukodělnou prací. Pro Aristotela je vrcholem nejvyšší lidské blaženosti rozjímavá činnost, která vede člověka k moudrosti, samostatnosti a je slastí

8

právě pro svou vnitřní hodnotu, která nesměřuje k žádnému praktickému cíli. Toto rozjímání se uskutečňuje ve volném čase člověka, který Aristoteles nazývá „scholé“. Staří Řekové považovali volný čas za míru lidského štěstí. Aristotelova koncepce práce a volného času je uložena zejména v „Etice Nikomachově“, ve které autor uvažuje o otázkách dobra, rozjímání označuje za nejvyšší hodnotu lidské blaženosti, odmítá fyzickou práci, zábavu, hru, ale i politickou činnost. Volný čas chápe jako čas na rozumování, čtení veršů a setkávání se s přáteli. V „Politikách“ Aristoteles připouští ještě jednu aktivitu, která se svou podstatou blíží filozofování, a tudíž je vhodná jako odpovídající náplň volného času – pěstování hudby. Přes mnohou jednostrannost a ideálnost tohoto pojetí volného času zůstává Aristoteles v mnohém blízký dnešnímu člověku. Trvalou hodnotu si zachovalo jeho hédonistické pojetí volného času jako souhrnu činností, které člověk koná pro vlastní potěšení a vlastní blaho. Hledání blaha, potěšení a radosti bylo jedním z charakteristických rysů volného času v dávných dobách Aristotelových a podobně je tomu tak i v současnosti. Stejně tak platí, že volný čas je zrcadlem společnosti v kterékoliv době (16, s. 9). Období středověku bylo zejména ve svém ranějším období silně ovládáno ideologií církve, opírající se o asketický vztah k životu. Celý tehdejší život měl být cestou člověka k Bohu, a tudíž vše – modlitba, práce, společenská činnost, poznání, mělo směřovat k tomuto jedinému cíli. Období středověku sice přineslo oproti starověku některé pozitivnější názorové pohledy na práci, ale celkové hodnocení práce nebylo humanistické. Tvůrčí hodnota práce nebyla pochopena, mnohem více byly ceněny modlitba, rozjímání, konání milosrdenství apod. Každá příjemnost, radost, zábava, pěstování a oddávání se nějaké činnosti se zálibou, pro zábavu, se zaujetím a radostí, byly oficiálně v rozporu a nesrovnávaly se s církevním asketismem, ba byly dokonce hříchem. Proto ani v tomto historickém období nemohlo nějaké humanistické hodnocení a chápání volného času vzniknout, a tudíž nelze o volném čase ve smyslu dnešního pojetí vůbec mluvit. Podobně jako ve starověku byla jedna část obyvatelstva přetížena prací, takže nemohla a nezřídka neměla ani právo myslet na nějaké hodnotné osobní a společenské využití chvil volného času. Zejména fyzicky pracující lidé byli vzdáleni vyšší kultuře. Jedině udržování lidových zvyků a obyčejů dávalo mimopracovnímu životu určitý kulturně společenský obsah. Druhá část lidí vlastnící majetek vedla svobodný život, ve kterém nemohlo být místo pro volný čas jako protiváhu práce (2, s. 35).

9

Období pozdního středověku je ovlivněno nástupem nové, antifeudální a světské složky společnosti – měšťanstva. Výsledkem tohoto nástupu je vznik renesanční kultury 14. a 15. století, vyznačující se návratem k antickým myslitelům a pod jejich vlivem formováním základních humanistických idejí. Zcela nový pohled na práci a volný čas přináší Thomas More v díle „Utopie“, v němž je práce poprvé chápána jako sociální nezbytnost a tvůrkyně materiálních hodnot, bez nichž nemůže společnost existovat. Teprve po zabezpečení tohoto úkolu mohou mít všichni lidé i volný čas. Tato revoluční představa však nemohla být v dané společnosti prezentována přímo, autor ji proto zasazuje do fiktivního cestopisu, v němž popisuje návštěvu dosud neznámého ostrova. Morova „Utopie“ znamená v dějinách sociálních koncepcí práce a volného času významný obrat. Je prvním projektem takového uspořádání sociálních poměrů, ve kterém se realizuje skutečná rovnost lidí. Vedle T. Mora zaujímá mezi utopisty význačné místo italský filozof Thomas Campanella se spisem „Sluneční stát“. Také na jeho smyšleném ostrově je práce rozdělena mezi všechny občany a pracovní doba je tam dokonce kratší než v „Utopii“. Přes různé nuance v dílech utopistů 15. – 17. století přispívají jejich vize k vytvoření obecnější představy o podobě nové, postfeudální společnosti. Rozpory v oblasti práce měla společnost řešit uznáním její sociální nezbytnosti, a tudíž rozdělením jejího nutného objemu mezi všechny své členy, to znamená přizpůsobit člověka práci jako podmínce jeho případného dalšího rozvoje ve volném čase. Nový nastupující společenský řád – kapitalismus – však tato humanistická očekávání zklamal (55, s. 152). Volný čas v jeho dnešním smyslu vytvořil až kapitalismus. Všechny předkapitalistické koncepce volného času se týkaly převážně úzké vrstvy společnosti (otrokářů, feudálů, případně svobodných měšťanů). Čas lidského jedince není v tomto období rozdělen, člověk jím buď zcela disponuje, nebo naopak patří celý jeho čas (práce i odpočinek) otrokáři či feudálovi. Kapitalismus komplexní čas člověka štěpí. Formálně osvobozuje člověka od poddanství, avšak proměňuje lidskou pracovní sílu na zboží, které je prodáváno kapitalistovi. S pracovní silou člověk zároveň prodává i čas, v němž je tato síla vynakládána. Rozštěpení původně jednotného lidského času způsobené prodejem pracovní síly člověka je základní změnou, kterou kapitalismus přináší do vztahu práce a volného času.

10

K objasnění problematiky volného času významně přispěl Karel Marx. V „Rukopisech“ přisoudil kapitalismu objevení tajemství strukturace a organizace času. Přispěl ke zrušení rolnického cyklického času (zemědělský kalendář) a jeho nahrazení lineárním časem. Marx chápe volný čas jako součást rozvoje člověka, jako sféru lidské svobody, svobodného rozhodování a svobodné činnosti. Práci charakterizuje jako říši nutnosti, volný čas jako říši svobody. Člověk musí pracovat, aby mohl mít volný čas. Naopak ve svém volném čase musí odpočívat, reprodukovat svou pracovní sílu, aby mohl pracovat (16, s. 11). Marx v polovině 19. století prohlásil, že dějiny volného času jsou dějinami pracovního dne a že bohatství národů se neměří množstvím hmotných statků, nýbrž množstvím volného času, který společnost dokáže nabídnout svým členům k „tvořivému a všestrannému rozvoji“. V průběhu 19. a zejména 20. století se volný čas stal významnou dimenzí každého lidského života. Jednotlivé změny probíhaly odlišně u lidí různých společenských vrstev a sociálního postavení. Příslušníci dělnictva, rychle vznikajícího na základě rozvoje moderního strojového průmyslu, usilovali o postupné zkracování pracovní doby, která tvořila podstatnou část dne a celého života nejen dospělých, ale i mládeže a dětí. Cílem se stalo získání dostatku času na regeneraci pracovní síly, na sebevzdělávání, rozvoj zájmů, na sociální a veřejnou činnost. Postupně se začaly objevovat vzdělávací, hudební, divadelní, tělovýchovné a turistické aktivity, pořádaly se výlety, slavnosti nebo různá shromáždění, vznikaly kluby, dělnické domy, zájmové, odborové, sociální i politické organizace, které byly původně jednoznačně určeny pro dospělé. Teprve později začala vznikat sdružení a zařízení orientovaná pouze na děti a mládež. V Anglii to byla od druhé je poloviny 19. století např. sdružení mladých křesťanských mužů a žen YMCA a YWCA, v USA pak na počátku 20. století skautské hnutí iniciované severoamerickým spisovatelem Ernestem Thomsonem Setonem a anglickým generálem Robertem Baden - Powelem (56, s. 20-22). S vývojem společnosti dochází ke změnám v pojetí a obsahové stránce volného času. Němec (54, s. 15-18) uvádí, že po druhé světové válce shledáváme ve vývoji (socialistické) společnosti tři etapy. První etapa zahrnuje 50. – 60. léta 20. století. V tomto období je preferována práce, jejímž protipólem je volný čas. Základní funkcí volného času se stává odpočinek,

11

rekreace a oddech za účelem reprodukce pracovní síly. Vzdělávání je ve vztahu k práci úzce pojímáno jako možnost zvyšování pracovní kvalifikace. Druhá etapa je ohraničená 70. – 80. léty, kdy se již nesetkáváme s ostrou vyhraněností práce a volného času. Ten již zahrnuje řadu činností, ve kterých může jedinec uspokojovat své hmotné a kulturní potřeby. Volný čas už neslouží pouze k odpočinku a rekreaci, ale i k zábavě a novým prožitkům. Další vzdělávání dospělých je spojeno s potřebou seberealizace. Rozvíjí se také bohatá zájmová činnost. K podobným změnám dochází i v obsahu volného času dětí a mládeže. Vzniká velké množství zájmových kroužků jak při školách, tak i mimo školu. Rozvíjí se síť domů pionýrů, které organizují kromě zájmových kroužků také specializované stanice mladých techniků, přírodovědců a turistů. V 70. a 80. letech 20. století dochází v západoevropských zemích k růstu životních problémů mladé generace, jež zahrnují nezaměstnanost, krizi rodiny, drogové závislosti, agresivitu, rostoucí xenofobii, malou participaci na životě společnosti nebo klesající zájem o členství ve volnočasových sdruženích a organizacích. To si vyžádalo zvýšení pozornosti k sociálním problémům života dětí a mládeže, avšak v některých zemích

paradoxně

došlo

k podcenění

významu

a

k nedocenění

optimálního

a smysluplného trávení volného času mladé generace. Třetí etapa je vymezena 90. léty 20. století. V této době se stírají hranice mezi prací, polovolným či nutným časem a volným časem. Lidé prosazují své požadavky typu: „Já chci, já potřebuju, mě to baví.“ Do popředí vystupuje otázka kultivace člověka. V naší republice se po revoluci v roce 1989 otevřely nové možnosti i v oblasti volného času. Začaly vznikat nové organizace a sdružení různě zájmově orientované, nabízející aktivní trávení volného času dětí, mládeže i dospělých. Svou činnost, přerušenou u nás koncem čtyřicátých let, obnovila sdružení s předválečnými tradicemi (zvláště Junák, YMCA, YWCA a nábožensky orientovaná sdružení). Také další sdružení vzniklá koncem šedesátých let, v době normalizace rovněž potlačená, oživila svoji činnost (Česká tábornická unie, Juvena). Na konci 20. století se evropská společnost začala zásadně přeměňovat. Zanikla bipolarita uspořádání na evropském kontinentu, zintenzívněly mezinárodní kontakty a prohloubil se a rozšířil integrační proces.

12

V současné době se volný čas stále více stává komerční záležitostí a cílem podnikání mnoha fyzických i právnických osob, institucí a organizací. Kdybychom měli spočítat, kolik lidí vydělává na volném čase ostatních lidí, tak se asi nedopočítáme. Volný čas je obrovským businessem v každé době, ať už se zaměříme na současnost, budoucnost nebo minulost. Už od doby průmyslové revoluce, kdy prokazatelně začal volný čas lidem přibývat, začaly vznikat první úvahy, jak na volném čase lidí vydělat. Vezmeme-li v úvahu různé nápady na možnosti trávení volného času lidí, tak si můžeme být téměř jisti, že se za každou myšlenkou skrývala možnost určitého výdělku.

1. 2 Vymezení pojmu volný čas Volný čas, volný čas, volný čas… slyšíme ve svém okolí denně a neustále dokola. Ve škole, doma, v práci, u kamarádů… Někdo jej má, někdo jej prý nemá, někdo neví, že ho má, někdo neví co s ním… Volný čas je něco, co bylo, je a bude. Pojem volný čas je v současné uspěchané době pojmem velmi užívaným a preferovaným z mnoha hledisek. Dalo by se říci, že je fenoménem dnešní doby. Většina jedinců ho používá v běžném hovorovém smyslu, tj. ve smyslu pouhého odpočinku, rekreace nebo zábavy, aniž by si uvědomila plný obsah a celou vnitřní a vnější teoretickou i praktickou složitost sociální problematiky, kterou tento pojem představuje. Volný čas - každý z nás si pod tímto slovním spojením představí něco jiného. Už při vyslovení slova „volný“ mnohého napadá asociace volný jako pták. V čem spočívá jeho volnost? Ve svobodě, že si může kdykoli a kamkoli odletět, bez toho, aby byl někým omezován? Možná, že i v tomto případě můžeme vidět základ v současné době hojně používaného termínu ve slovníku dnešních dětí a dospívajících, kteří s oblibou používají výrazu být „free“. Vždyť i slovo svoboda – freedom má v anglickém jazyce ve svém základu populární free. Musíme si ale také položit filozofickou otázku, zda je svobodný člověk volný, či nikoliv (57, s. 12). Pokud se zamyslíme nad mnoha významy, které v sobě zahrnuje slovo „čas“, napadne nás mnoho slovních spojení, která jsou s časem spojená. Jako základní rozdělení můžeme uvést čas biologický, který je spojen s narozením člověka a jeho procházením životními etapami až do konce života. Fyzikální čas zahrnuje určitou měřitelnou dobu, to znamená sekundy, minuty, hodiny, přes měsíce, roky až

13

k tisíciletím. Sociální čas je vytvářen společností a je strukturován podle rytmu sociálních činností. Psychologický čas je již svou podstatou mnohem subjektivnější, vychází z toho, jak vnímáme procesy a děje ve svém okolí. Jeho tempo je závislé na intenzitě jejich prožívání. Proto i různě staří lidé hodnotí tempo času vlastního bytí různě. Dětem se zdá, že jejich nedospělý věk trvá věčně, staří naopak vzpomínají, jak rychle jim uplynulá léta uběhla apod. V současné uspěchané době stále více platí heslo podnikatelů, manažerů, ředitelů firem a dalších vedoucích pracovníků, kteří se řídí heslem: „Čas jsou peníze.“ Ale jsou peníze v životě člověka opravdu prioritou? Obstojí v silné konkurenci s časem? Určitě ne. John Adair (1, s. 16) ve své knize Hospodaření s časem uvádí: „Čas je zjevně něco jiného než peníze. Stačí, když začneme přemýšlet o způsobech, a peníze mezi nimi nejsou, kterými se nám náš život ukazuje ve své jedinečnosti. Můžeme vyrobit peníze, ale nemůžeme vyrobit čas. Peníze nejsou omezené. Písek v přesýpacích hodinách není totéž jako peníze v bance.“ Z toho plyne, že čas je skutečně mnohem drahocennější než peníze. Čas je omezený zdroj, je nenahraditelný a nevratný. Zaslouží si, aby se s ním jednalo s daleko větší úctou. Existuje jen málo důležitějších věcí, než naučit se hospodařit se svým časem a umět ho rozumně využívat. Z jiného úhlu pohledu musíme přiznat, že čas je spravedlivý, neboť měří všem stejně. Nelze ho zastavit, nikdo vám ho nemůže ukrást a nikdo ho nedostane víc nebo míň než vy. Čas nám pomáhá zapomenout na strasti, zklamání a neúspěchy, které nás v průběhu života potkávají. Pro každého člověka platí už tolikrát vyslovená pravda, že čas je nejlepší lékař, který zhojí všechny rány. Dalo by se říci, že čas je každodenní zázrak. S ním je možné vše, bez něj nic. Pokaždé, když se ráno probudíte, máte k dispozici dvacet čtyři hodin času, které musíte prožít. Z nich musíte upříst zdraví, zábavu, peníze, spokojenost, vážnost a rozvoj své nesmrtelné duše (1, s. 17). Další možností, jak lze dělit čas, je dělení z hlediska sociologického, pedagogického a psychologického. Sociologické hledisko zahrnuje pracovní, vázaný a volný čas, pedagogické členění uvádí čas pracovní, mimopracovní, polovolný a volný. Psychologický pohled spočívá v dělení času na hru, učení, práci a volný čas. Problematika volného času je oblast velice široká a různorodá. Proto přesné vymezení pojmu volný čas není zcela jednoduché a jednoznačné, jak by se mohlo na první pohled zdát, neboť různí autoři přinášejí odlišná pojetí, definice a variabilní

14

významy volného času, které sahají od zdůrazňování ekonomických, sociologických, psychologických, filozofických, pedagogických a kulturně kritických momentů až k negaci významů takových definic. Je tedy lépe než o definicích volného času hovořit o jeho chápání nebo o náhledu na něj. S bohatou charakteristikou volného času se setkáme u Veselé (97, s. 5), která vymezuje volný čas tak, že se z celkového časového úhrnu dne odečte pracovní doba a některé části mimopracovní doby, jako je např. čas nezbytný k cestě do práce, k uspokojování fyziologických potřeb (spánek, příjem potravy), k vykonávání domácích prací a k udržování hygieny. Jednoznačné není zařazení činností, jako je péče o děti, činnost ve společenských organizacích, studium při zaměstnání apod. Hofbauer (37, s. 13) definuje volný čas jako: „čas, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplývají z jeho sociálních rolí, zvláště z dělby práce a nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život. Někdy se vymezuje jako čas, který zbývá po splnění pracovních i nepracovních povinností – to je tzv. zbytková, reziduální teorie volného času rozšířená zejména v německé literatuře. Přesnější a úplnější je však jeho charakteristika jako činnosti, do níž člověk vstupuje s očekáváním, účastní se jí na základě svého svobodného rozhodnutí, a která mu přináší příjemné zážitky a uspokojení.“ Vážanský (96, s. 11) uvádí negativní a pozitivní vymezení volného času, přičemž negativně vymezený volný čas představuje zbývající dobu ze dne, která zůstala po studijně nebo pracovně podmíněném čase, povinnostech v domácnosti a uspokojení základních životních potřeb. Pozitivně chápaný volný čas zahrnuje volně disponibilní prostor, který by mohl pro jedince znamenat svobodu. Obsáhlou charakteristiku volného času podává Pávková et al. (56, s. 13-14), která hovoří o volném čase jako o opaku doby nutné práce a povinností a doby nutné k reprodukci sil. V této době si své činnosti můžeme svobodně vybrat, děláme je dobrovolně a rádi, přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění. Autorka dále uvádí, že se pod termín volný čas běžně zahrnují aktivity, jako je např. odpočinek, rekreace, zábava, zájmové činnosti, zájmové vzdělávání, dobrovolná společensky prospěšná činnost i časové ztráty s těmito činnostmi spojené. V případě dětí a mládeže do volného času nepatří vyučování a činnosti s ním spojené, sebeobsluha, péče o zevnějšek a osobní věci, povinnosti spojené s provozem rodiny, fungováním domácnosti, výchovného zařízení, další uložené vzdělávání a jiné časové ztráty. Do volného času se nezahrnují

15

činnosti zabezpečující biologické potřeby člověka, jako je jídlo, spánek, hygiena nebo zdravotní péče. Z výchovných důvodů je žádoucí pedagogické ovlivňování volného času dětí a mládeže, protože děti ještě nemají dostatek zkušeností, nedovedou se orientovat ve všech oblastech zájmových činností a nejsou samy schopny správně zvolit vhodnou volnočasovou aktivitu. Ovlivňování volného času by mělo být nenásilné, nabízené činnosti pestré a přitažlivé se zachováním principu dobrovolnosti. Zich (100, s. 8) vyjadřuje názor, že: „Volný čas je prostor, který představuje nesmírné bohatství. Člověk v něm nachází odpočinek, zábavu i poučení. V jaké relaci se realizují tyto funkce, záleží nejen na společenských možnostech, ale také na vyspělosti každého jednotlivce.“ V každém z nás je určitý potenciál, který vede buď k vysokému stupni společenské aktivity, nebo k jednoduchému vysedávání u piva. Pro kterou možnost trávení svého volného času se v tom či onom okamžiku rozhodneme, často ani nevíme, ale i přesto na této volbě záleží náš způsob života. Poněkud odlišně hovoří o volném čase Faltýsková (23, s. 17). Volný čas: „Je čas, v němž člověk svobodně volí a dělá takové činnosti, které mu přinášejí radost, potěšení, zábavu, odpočinek, které obnovují a rozvíjejí jeho tělesné a duševní schopnosti, popř. i tvůrčí schopnosti. Je to čas, v němž je člověk sám sebou, nejvíce patří sám sobě, kdy koná převážně svobodně a dobrovolně činnosti pro sebe, popř. pro druhé, ze svého vnitřního popudu a zájmu.“ Volný čas je a zůstane sférou relativně svobodné volby činností, proto je subjektivně pociťován jako nejcennější čas, ve kterém dochází k seberealizaci jedince. Člověk potřebuje pro spokojený život subjektivní pocit smysluplného využití času. Proto lidé spontánně či záměrně směřují k aktivitám, které jim tento pocit dávají. Jde o zcela konkrétní a jedinečné prožitky, při kterých si člověk uvědomuje své přednosti, předpoklady, možnosti, prostě svou existenci (24, s. 16). Slepičková (80, s. 13 - 14) považuje za nejvhodnější holistické pojetí volného času, prostřednictvím kterého lze pochopit nejen kolik volného času lidé mají pro své záliby a zájmy, ale i důvody a souvislosti, proč tráví svůj volný čas určitým způsobem. Zároveň také přibližuje principy, na nichž je třeba stavět při získávání lidí pro aktivní trávení volného času. V každém případě by mělo být cílem pro jedince i pro společnost, aby jim volný čas přinášel pozitivní hodnoty. Autorka dále konstatuje, že: „Volný čas lze v souhrnu definovat jako dobu, časový prostor, v němž jedinec nemá žádné povinnosti vůči sobě ani druhým lidem a v němž se pouze na základě svého vlastního

16

svobodného rozhodnutí věnuje vybraným činnostem. Tyto činnosti ho baví, přinášejí mu radost a uspokojení a nejsou zdrojem trvalých obav či pocitů úzkosti.“ Sféra volného času je velice rozmanitou oblastí. Mnohdy se stírá i uměle stanovená hranice mezi prací a volným časem. K tomu, aby se jednalo o volný čas, musejí být podle Csikszentmihalyie současně splněny čtyři podmínky: - v danou chvíli jedinec nemá vůči ničemu a nikomu žádné povinnosti, - prováděná činnost je výsledkem svobodného výběru, - činnost přináší jedinci uspokojení, - v dané kultuře je prováděná činnost považována za činnost ve volném čase. V souladu s holistickým pojetím se může prožívání volného času objevovat v nejrůznějších sférách života, včetně pracovního. Tytéž činnosti mohou být jednou volnočasovou aktivitou, jindy představují součást pracovních povinností a zdroj obživy. Také motivace k provádění týchž činností může být odlišná, stejně tak může přecházet od vnitřní motivace k vnější motivaci a může se měnit v čase. Při analýze a vzájemném porovnání výše uvedených definic volného času jsme dospěli k závěru, že i když se názory různých autorů více či méně liší, přesto se v podstatě shodují v tom, že volný čas zahrnuje časový prostor, v němž jedinec nemá žádné povinnosti vůči sobě ani vůči druhým lidem, svobodně si volí činnosti, které ho baví, přinášejí mu odpočinek, radost, potěšení, uspokojení, rozvoj fyzických i psychických schopností, uvolnění a odreagování od pracovních a jiných každodenních zátěžových situací.

1. 3 Funkce volného času Volný čas je v životě člověka významným činitelem, protože plní mnoho funkcí. Každý člověk žijící v současné době by byl určitě schopen vyjmenovat alespoň základní funkce volného času, jako jsou: regenerační, relaxační, zdravotní, vzdělávací, kompenzační a další, neboť jsou úzce spjaty s každodenním životem jak dospělých, tak zejména dětí. Každý člověk využívá k odpočinku a regeneraci svých sil po práci určité aktivity, které úzce souvisejí s příslušnými funkcemi volného času. Také v odborné literatuře nacházíme odlišná členění funkcí volného času navrhovaná různými autory. Jednoduché členění funkcí volného času uvádí Veselá (97,

17

s. 5), která rozlišuje funkci odpočinku, zábavy a rozvoje osobnosti s tím, že se jednotlivé funkce vzájemně překrývají. Žumárová (109, s. 159) vytyčuje za základní funkce volného času tyto: 

regenerační a zdravotně hygienickou - obnova sil a udržování fyzického a psychického zdraví,



vzdělávací a sebevzdělávací (formativní) – celkový rozvoj osobnosti, fyzické i psychické aktivity, získávání poznatků především v oblasti zájmových činností,



kompenzační (relaxační) – uvolnění, kompenzace pracovního zatížení a regenerace sil (potřeba aktivního odpočinku fyzickou zátěží po psychické zátěži),



socializační funkce – společenské uplatnění, pocit osobního uspokojení a vlastní prospěšnosti. Vymezení funkcí volného času je uvedeno také v dokumentech zastřešujících

trávení volného času dětí a mládeže. Dokument „Volný čas a prevence dětí a mládeže“ (98 s. 4) taxativně vyjmenovává tyto funkce volného času: relaxační, regenerační, kompenzační, sociálně preventivní, výchovnou a vzdělávací. Dokument „Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007-2013“ (42, s. 3, 7) zdůrazňuje význam účelného trávení volného času pro formování zdravého životního stylu. Pro práci s dětmi a mládeží je vhodné a žádoucí zvolit vymezení funkcí volného času, které je relativně stručné a jednoduché, ale zároveň komplexní, srozumitelné a vhodné pro všechny věkové skupiny dětí a mládeže. Z těchto důvodů bylo upřednostněno rozdělení funkcí volného času, které je uvedeno v dokumentu MŠMT na funkce: 

relaxační (zábavné programy, aktivní odpočinek),



regenerační (obnova sil),



kompenzační (pohybové aktivity, sport),



sociálně preventivní (kladné vzory, dobrý kolektiv),



výchovná (formování postojů a mravních hodnot),



vzdělávací (osvojování nových poznatků). U Slepičkové (80, s. 21-22) se setkáváme s dělením funkcí volného času do tří

základních skupin: 

instrumentální (nástrojová funkce) – nabývá na významu v období rozvoje kapitalismu v počátcích 19. století, kdy se v závislosti na změně stylu řízení práce v průmyslové výrobě ukázalo, že pro dosažení vysoké produktivity práce je nutné

18

zajistit dělníkům dostatek možností na regeneraci jejich sil. Zájem společnosti směřoval k tomu, aby měl člověk po práci možnost dostatečně si odpočinout, zregenerovat síly a upevnit si zdraví. 

humanizační funkce – zahrnuje převážně výchovné, vzdělávací a socializační možnosti volného času.



zábavná funkce – se úzce váže k sociálně psychologickým a psychologickým aspektům volného času. Volný čas poskytuje prostor k oproštění se od každodenních problémů a povinností, nabízí možnost věnovat se osobním zájmům a zálibám, jejichž naplnění navozuje příjemné prožitky a pocity uspokojení. Je nutné podotknout, že však nesmíme zapomínat na některé negativní tendence v trávení volného času typické pro současnou dobu. Odvíjejí se od konzumního způsobu života

spojeného

s vyhledáváním

pasivních,

nekreativních

forem

zábavy,

hédonismem a subjektivismem.

1. 4 Faktory ovlivňující trávení volného času Způsob trávení volného času závisí na mnoha faktorech, které jsou zpravidla určovány životním stylem, který jedinec vyznává. V souvislosti s problematikou volného času, se v této kapitole zaměříme na tzv. faktory biologické (další budou specifikovány ve vztahu k životnímu stylu v kapitole 3. 2). Šmahel (86, s. 48 – 51) dělí limitující faktory osobnosti vzhledem k volnému času do několika oblastí. 

Věk – náplň volného času se nejvíce mění s věkem. Dítě předškolního věku nerozlišuje mezi hrou a prací, všechny aktivity, včetně přirozeného učení imitací, jsou rozděleny mezi bdění a spánek. V průběhu školní docházky může učení částečně splývat s prací. Duševní puberta je v tomto období charakteristická změnou zájmového vyladění a zaměření.



Pohlaví – je důležitým faktorem v trávení volného času. Mnoho žen tvrdí, že žádný volný čas nemají, že jsou maximálně vytíženy nejen v povolání, ale i po návratu domů, kde je čeká tzv. druhá směna. To platilo ještě v nedávné minulosti, kdy byla péče o domácnost a rodinu výhradně záležitostí žen. Ale v současné době, kdy někteří otcové zůstávají na mateřské a rodičovské dovolené, jsou tyto rozdíly postupně stírány. Stále více mužů se zapojuje do domácích prací a do péče o děti.

19

Ženám se tak otevírá prostor pro vlastní zájmy, koníčky a seberealizaci ve volném čase. Také v důchodovém věku jsou patrné rozdíly ve způsobu trávení volného času mezi ženským a mužským pohlavím. Ženy se více sociálně kontaktují a pomáhají si, zatímco muži jsou schovaní v garážích, dílnách nebo pracují v zeleni zahrad. Smutný je osud osamocených mužů – důchodců, dožívajících svůj život ve stísněném panelovém bytě, v domově důchodců a v nejhorším případě v léčebnách pro dlouhodobě nemocné. 

Fyzická kondice a zdravotní stav – jsou hlavní limitující faktory nejen při volbě povolání, v dalším profesionálním životě, ale i ve způsobu, možnostech a výběru volnočasových aktivit. Ve fyzické kondici naší populace jsou patrné dva extrémy. Na jednom pólu stojí špičkoví sportovci, překračující dosažené rekordy, na protipólu se nachází zástup lidí různého věkového složení, který svou fyzickou kondici zanedbává trestuhodným způsobem. Mezi nimi tvoří zvláštní skupinu lidé obézní. Varující je zejména stoupající procento obézních dětí stále mladšího věku nejen u nás, ale i v ostatních vyspělých zemích. Nemůžeme být spokojeni ani se zdravotním stavem naší populace. Stoupá počet lidí s kardiovaskulárními a onkologickými onemocněními. U dětí je patrný značný nárůst různých druhů alergií a ekzémů. Život v dnešní postmoderní a uspěchané době s sebou přináší zvyšující se počet neurologických a psychiatrických onemocnění, které se všemi výše uvedenými změnami zdravotního stavu můžeme označit pojmem civilizační choroby.



Psychická kondice – je dána temperamentovou výbavou, výší inteligence, stupněm aktivity a energetičnosti, podmiňujících volní složku osobnosti. Psychická výbava rozhoduje spolu s výbavou fyzickou o způsobu životního stylu. V této kapitole jsme uvedli pouze některé faktory podmiňující způsoby trávení

volného času, jinou možností by bylo zaměřit se na faktory přírodní (geografické, biologické, demografické), společenské (makrosociální, sociální, mikrosociální) a další (viz kapitola 3.2), přičemž samostatnou podmínkou trávení volného času je vlastní aktivita jedince.

20

1. 5 Volný čas jako hodnota Čas je dar, který dostává každý jedinec při svém příchodu na svět. Čas je omezený zdroj, je nenahraditelný. Téměř vše se dá získat znovu, jen čas se vrátit nedá. Každá chvíle našeho času je pro nás jedinečnou a neopakovatelnou příležitostí prožít onu chvíli naplno. Každá chvíle má nekonečný význam, a tedy každá chvíle má nekonečnou hodnotu. Z toho plyne, že čas stojí v životě člověka na samém vrcholu pyramidy hodnot, protože jak říká čínské přísloví: „Za špetku zlata se nedá koupit ani špetka času.“ Člověk si svým umem postupně dokáže poradit téměř se vším. Přírodní suroviny nahrazuje umělými látkami, zúrodňuje pouště, dobývá mořské dno a postupně i kosmos, aby zvětšil svůj životní prostor. Jen čas, ten nelze ničím nahradit a v našich pozemských podmínkách ani prodloužit. Můžeme ho získat jedině tak, že ho někde ušetříme, abychom ho mohli jinde více vynaložit. S nárůstem lidských potřeb, náročných na čas, je promyšlené hospodaření s touto hodnotou nemalý problém jak pro společnost, tak pro každého jednotlivce (25, s. 29). Pokud bychom měli blíže specifikovat, co to vlastně je hodnota, dojdeme k závěru, že pro každého člověka je hodnotou něco jiného. Kučerová (48, s. 10) uvádí, že hodnota je to, co odpovídá našim potřebám, zájmům, zálibám a náklonnostem. Hodnotou se stává člověku vše, po čem touží, co si přeje, o co usiluje. Hodnotu oceňujeme nejen rozumem, ale jsme k ní vázáni i citem a vůlí, snažíme se o ni, zápasíme a namáháme se pro její dosažení. Čím více jsme ochotni pro ni obětovat, tím více si jí vážíme. Je nezbytné poznamenat, že hodnota volného času se mění v čase. Jiná byla jeho hodnota a význam v dobách minulých, jiný a mnohem větší význam připisujeme množství volného času jako hodnotě v současné době. Také v průběhu života každého jedince má hodnota volného času odlišné významy. V dětství je volný čas samozřejmostí, v dospívání začíná scházet, v dospělosti má většinou každý volného času nedostatek, aby pak ve stáří zjistil, že neví, jak má svůj volný čas smysluplně naplnit (57, s. 18). Řehořková (76, s. 12) o volném čase jako hodnotě v životě člověka říká: „Volný čas je veličina, která bývá chápána jako atribut, charakteristický znak svobody individua. Má však svou hodnotu jen v poměru k pracovním i mimopracovním

21

činnostem, které jedinec koná buď v rodině, nebo v širším společenském prostředí.“ Autorka dále uvádí, že volný čas je hodnotou pouze tehdy, pokud je využit k prospěchu člověka a jeho osobních kvalit. Volný čas nabývá na významu u jedince především v období dospívání, kdy dochází k vyhraňování jeho potřeb a zájmů. Volný čas je nesmírná hodnota, ale nikoli sama o sobě a sama pro sebe, nýbrž jako neomezená možnost člověka vrátit se k sobě samému, k svému autentickému plnému životu, kdy má člověk prostor k přemýšlení o hodnotách, možnost uvědomovat si jejich ohrožení a snažit se o jejich záchranu. A čas člověka mezi tyto ohrožené hodnoty určitě patří. I když nemůžeme získat více času, můžeme se jej naučit lépe využívat. Je pouze třeba si uvědomit, kolik věcí lze zefektivnit. Například sebe. Jsme to vlastně my sami, kdo nás stojí nejvíce času.

22

2 Volný čas v životě současných dětí 2. 1 Volný čas dětí Volný čas je prostor bez hranic, který v současné době představuje pro každého jedince nesmírné bohatství. Člověk se v něm věnuje činnostem, které mu přinášejí pocity radosti, uspokojení, štěstí, seberealizace, splnění cílů a naplnění smyslu života. Volný čas dětí je na jedné straně oblast velmi členitá a zajímavá, podnětná a přínosná, ale na druhé straně také oblast nesnadná a občas patřičně nedoceňovaná. Někdy může být vyplněna prostým nicneděláním, jindy aktivním odpočinkem nebo pravidelnou činností spojenou s úsilím, při kterém je nutno překonávat překážky k dosažení náročných cílů (30, s. 7). Význam volného času pro děti spočívá především v tom, že jim poskytuje prostor pro seberealizaci. V tomto čase se děti mohou věnovat činnostem, které je baví, přitahují, rozvíjejí jejich kreativitu, představivost, manuální zručnost, fyzickou kondici a psychickou odolnost. Ale ne vždy v historii mohly děti právě tuto životní hodnotu, kterou volný čas bezesporu je, plně využívat. O historii volného času dětí se zmiňuje Brindza (6, s. 20 – 21), který říká, že v minulosti doléhaly na děti podobné starosti jako na jejich rodiče – nesvoboda, bída, dřina, účast na pracovních i domácích povinnostech, nejednou přímá odpovědnost za obživu rodiny, výchova sourozenců, služba všeho druhu lépe situovaným lidem. Problémy práce a volného času se úzce dotýkaly nejen dospělých, ale i velkého počtu dětí, které byly v 19. století aktivními účastníky výrobního procesu v průmyslu a v hospodářství. Za významnou hranici ve sféře volného času dětí je možno považovat uzákonění povinné školní docházky koncem 19. století, neboť se začínají objevovat první náznaky volného času. O tom, že společnost anebo alespoň některé její složky a instituce pochopily potřebu organizovat činnost dětí ve volném čase, svědčí skutečnost, že se při zakládání různých spolků pamatovalo i na děti. Později začaly vznikat i organizace dětí a mládeže, které s různými cíli získávaly děti a učily je využívat volný čas nebo pro ně alespoň organizovaly různé činnosti mimo vyučování. První pokusy tohoto druhu a náznaky teoretických úvah o práci s dětmi a jejich volném čase se objevily už v období po Velké francouzské revoluci. V první polovině 19. století se setkáváme v Anglii s významnými názory J. Locka, praktickými pokusy R. Owena a Ch. Fouriera i teoretickými názory M. Lepletiera. Do této oblasti můžeme

23

zařadit také názory T. Moora na uspořádání výchovného systému v jeho „Utopii“, teoretickou a praktickou koncepci „Školy vševědné“ J. A. Komenského, v 18. století pozoruhodný pedagogický systém Pestalozziho ve Švýcarsku a další. V dalším vývoji na konci 18. století a na počátku 19. století je třeba zdůraznit úsilí o širší chápání úkolů školy jako instituce, která má děti připravovat na život ve stále složitější dynamice vývoje společnosti a kultury. Ve druhé polovině 19. století se v našich zemích rozmáhá činnost katolické církve, která pořádá nedělní shromáždění a besídky. Do tohoto období spadá práce vlasteneckých učitelů s dětmi v době mimo vyučování, především v pěveckých, hudebních a divadelních souborech. Významným mezníkem, který ovlivnil využívání volného času dospělých a později i mládeže, se stalo založení Sokola v roce 1862. Dalšími činnými institucemi v této oblasti byly dětské útulky, chudobince, dobročinné spolky, skauting, YMCA, YWCA, Červený kříž, Orel a další. Období sociálně politických a ekonomických změn v předminulém a minulém století je charakterizováno vznikem a zánikem různých organizací dětí a mládeže. Zlomovým bodem je v roce 1949 založení Pionýrské organizace, která přebírá veškerou organizaci dětských aktivit ve volném čase na nekonečně dlouhou dobu padesáti let. V roce 1989 dochází k pádu totalitního režimu a v oblasti volného času dětí a mládeže dochází k novým změnám. V dětských a mládežnických hnutích vzniká pluralita. Dosavadní jednotné pionýrské organizace se staly pouze jedním z většího počtu subjektů v této oblasti a nově vymezily svoje pojetí a postavení. Činnost, přerušenou u nás koncem čtyřicátých let, obnovila sdružení s předválečnými tradicemi, především Junák, YMCA, YWCA nebo nábožensky orientovaná sdružení. Svou aktivitu obnovila další sdružení potlačená v době normalizace – Česká tábornická unie nebo Juvena. Kromě toho vznikla zcela nová sdružení různé zájmové orientace, např. Duha – zaměřená především na výchovu vztahu k přírodě nebo Asociace pro mládež, vědu a techniku (56, s. 26 - 27). Volný čas a volnočasové aktivity dětí a mládeže mají své charakteristické rysy a specifika. Sak (77, s. 133) poukazuje na to, že se v obdobích sociální ontogeneze utváří hodnotový systém jedince a hledají se cesty jeho uplatňování a objektivizace reálným chováním a činnostmi. Sociální pozice dětí a mládeže, pro kterou je charakteristická nízká zakotvenost v systému sociálních rolí, umožňuje mládeži oproti dospělým větší sociální flexibilitu a dynamiku. V žádném dalším životním období není

24

jedinec schopen zajímat se o tak široké spektrum zájmových aktivit jako v dětství a mládí. Čáp (12, s. 311) uvádí, že na dítě působí v počátcích jeho zájmových činností především rodiče nebo jiné blízké osoby z rodinného prostředí, přičemž je dítě formováno rozmanitými způsoby a prostředky: zejména osobním příkladem, kladným hodnocením zájmové činnosti, podněcováním a povzbuzováním, poskytováním materiálních a organizačních předpokladů apod. Volný čas dětí a mládeže obsahuje mnoho

výchovných

možností.

Poskytuje

nejen

odpočinek,

relaxaci,

zábavu

a kompenzaci jednostranných učebních činností, ale také spoustu nových příležitostí, které přispívají např.: 

k poznání různých druhů činností a oblastí společenského života, což je důležité např. při volbě a následné přípravě na budoucí povolání,



k formování vědomostí, dovedností, schopností, zájmů, osobnostních vlastností a rysů v zájmových činnostech,



k tomu, aby se jedinec naučil ve svém životě vhodným způsobem využívat volný čas k upevnění tělesného i duševního zdraví, k mnohostrannému, vnitřně bohatému životu a rozvoji osobnosti vlastní a stejně tak i osob z nejbližšího rodinného prostředí. Volný čas dětí a mládeže má význam pro celoživotní orientaci člověka, a proto

oprávněně přitahuje mimořádnou pozornost. Znamená pro ně dlouhodobou perspektivu života a výchovy, způsob i šanci na jejich rozvoj a seberealizaci. Umožňuje, aby každý příslušník mladé generace poznával, jak ke svému volnému času přistupovat dnes i v dospělosti (30, s. 8). Volný čas dětí je více či méně ohraničený prostor, ve kterém jsou základní mantinely určeny zejména tím, zda jsou činnosti ve volném čase dětí organizované nebo probíhají spontánně na rozhodnutí dětí samotných. V obou formách trávení volného času dětí má dominantní a nezastupitelné místo hra.

25

2. 2 Hra a její význam ve volném čase dětí Hra patří spolu s prací a učením mezi základní lidské činnosti, které se uplatňují v rámci volnočasových aktivit. Každá z těchto činností má své zvláštnosti. V praxi je však nelze od sebe oddělit, protože se navzájem prolínají. Tak je možno říci, že se člověk učí nejen hrou, ale i prací, že učení může mít podobu hry, dokonce i některé pracovní aktivity mohou probíhat na herním podkladě (30, s. 124). Dětství jako věk hry je přirozenou a nutnou přípravou na život, zvláště pak na pracovní činnosti a na řešení problémů. Od počátku si dítě ve hře procvičuje své duševní funkce, schopnosti a dovednosti. Hra slouží k odpočinku, k odreagování napětí a nepříjemných zkušeností či jen uvolňuje přebytečnou energii. A jakou školou při procvičování budoucích sociálních rolí je právě hra. Zejména to platí pro hry tematické, úkolové: na mámu, na tátu, na paní učitelku apod. Hra nepotřebuje být nijak zvlášť zdůvodňována, protože má svůj smysl sama o sobě. Lze říci, že významné vývojové pokroky dítěte se uskutečňují ve hře a skrze hru. V ní se dítě vyrovnává i s novými životními úkoly a těžkostmi (87, s. 37). Hra má v životě člověka nezastupitelnou roli. Od útlého dětského věku nám pomáhá zdokonalovat manuální zručnost, bystří naše smysly, rozvíjí fyzickou zdatnost, posiluje sebevědomí, pomáhá nám rozšiřovat obzory a získávat nové poznatky, vědomosti a dovednosti. Dalo by se říci, že hra je stará jako lidstvo samo. Rovný (74, s. 9) uvádí, že člověk ve hře nacházel zábavu, pohybové uspokojení, vzrušení, osvěžení a změnu všednosti. Dávala mu možnost uplatnit zručnost, rychlost, sílu a hlavně pohotovost v řešení herních situací. Pro děti byla a je přípravou na život. Hra má kromě základní funkce výchovné i několik dalších důležitých funkcí, které bude nejlépe uvést v dějinném kontextu výchovy. Abychom mohli dojít k soudobému významu her, musíme se v krátkosti ohlédnout do minulosti, kde je možné zachytit vývoj a proměnu jednotlivých funkcí her od počátku lidské civilizace až po současnost. Slavnost, kolektivní tanec, uctívání bohů, obětování a jiné náboženské rituály byly nejranějšími podobami hry v tzv. prelogickém (nebo totemickém) období. Funkce hry v tomto období zpočátku úzce souvisela s náboženským kultem a spočívala především v hledání cest, jak se usmířit s nadpřirozenými silami (54, s. 83).

26

V období antiky má hra také své místo v životě Řeků, kteří využívali hry ve výchově dětí, v pohybové a vojenské přípravě. Hry s míčem byly úzce spojené s tancem a Řekové v nich uplatňovali svůj příznačný smysl pro krásu pohybu. Hru s míčem doporučovali také filozofové Platón, Aristoteles, básníci Homér, Sofokles aj. (74, s. 10). Z Homérova vyprávění (8. stol. př. n. l.) a z dochovaných a převyprávěných olympijských legend a příběhů se dozvídáme o prvních sportovních hrách, především o závodech vozů, hodu diskem, střelbě z luku, dromosu, rohování atd. Hra v tomto období plní několik funkcí najednou. Společenskou – umění hrát hry, což bylo společensky vysoce hodnoceno, mírovou – v době konání olympijských her, etickou – např. v době konání olympijských her bylo přísně dohlíženo na mravní způsobilost mladých závodníků. S didaktickou funkcí hry se seznamujeme prostřednictvím díla římského rétora Marca Fabia Quintiliána, který pro své žáky připravoval nejrůznější kimovky, jazykolamy a řečnické soutěže. Období jeho života je možno zařadit na počátek našeho letopočtu. V období středověku, zejména v 11. století, se v souvislosti s výchovou rytířů setkáváme s vojenskou funkcí hry, která později přechází spolu se změnou charakteru rytířských turnajů ve funkci společenskou, estetickou a zábavnou. V samotných turnajích už tak nejde o ukázku síly a demonstraci bojové připravenosti, ale o přehlídku uměleckého brnění a o zábavu obecenstva. Výchovná funkce hry znovu nabývá svého významu v 16. století, především v dílech Erasma Rotterdamského, který o didaktických hrách mluví jako o lákadlech (děti mají pojídat písmenka, aby si je lépe zapamatovaly) a Françoise Rabelaise, který ve svém pětidílném spise Gargantua a Pantagruel vypráví o renesančním vychovateli, jež si se svým svěřencem hraje neuvěřitelných 216 různých her. Tyto hry jsou historickým dokladem existence rozmanité škály nejrůznějších aktivit. Systematicky je hra do výchovného systému zařazena až v díle Jana Ámose Komenského, který pro ni vytváří prostor jak v oblasti vyučování, tak ve volném čase. Komenský se navíc ve své pedagogické praxi věnuje rozvoji školního divadla, v čemž bychom mohli spatřovat počátky dramatických her. Počínaje dobou Komenského začíná výchovná funkce her převyšovat funkce ostatní a stává se pomalu, ale jistě, osvědčeným výchovným prostředkem. Velký důraz je na ni kladen nejen ve Fröbelových dětských zahrádkách, ale také v jednotlivých

27

typech alternativních škol, stejně jako v rodících se volnočasových institucích a spolcích na počátku 20. století. Pojem hry je v současné společnosti chápán neobyčejně široce. Je to způsobeno postupnou diferenciací vědních oborů, pro které se hra stává stále více předmětem zájmu. V oblasti mimoškolní výchovy tvoří hra nezanedbatelnou část vzdělávacího obsahu činnosti, tzv. zájmové vzdělávání, a v současných inovativních školách začíná být využíváno i nemálo her didaktických a dramatických, na které se přestává nahlížet jako na činnost neužitečnou, zabírající čas na úkor vlastní výuky (54, s. 83 - 84). Pokud se máme zamyslet nad výchovným významem hry na počátku třetího tisíciletí, musíme předeslat, že naše společnost prošla v posledním desetiletí minulého století řadou společenských zvratů a dynamických změn, které s sebou přinesly nově nabytou svobodu člověka, změny v hodnotové orientaci mnohých rodin, orientaci na konzumní způsob života a virtuální prožívání reality. Tyto společenské změny vytvářejí diametrálně zcela odlišné podmínky pro edukaci dětí a mládeže, než tomu bylo v minulosti. Jak bychom mohli charakterizovat život našich dětí v současném postmoderním prostředí? Němec (53, s. 84) vyslovuje úplnou pravdu, když říká, že ztrácíme kontakt s reálným světem. Mezi námi a přirozeným prostředím - přírodou, vyrostla za poslední půlstoletí hradba, která nás izoluje od naší podstaty. Jsme obklopeni sídlišti a mrakodrapy, města jsou přeplněna obchodními centry, auta se stávají nezbytnou součástí každého nákupu i cesty do práce. Dítě, které bydlí ve dvacátém patře na panelákovém sídlišti, pak raději upřednostní hry na počítači nebo sledování televize, než aby absolvovalo cestu po schodech na pískoviště. Ale co naplat, počítačové hry se staly v posledních dvou desetiletích významnou a neodmyslitelnou složkou zábavy dětí, mládeže a dospělých ve všech věkových kategoriích. Obrovský rozvoj informačních a komunikačních technologií umožnil expanzi a dostupnost osobních počítačů do domácností, úřadů a škol všech typů. Proto je v současné době zcela běžné, že již děti předškolního věku bravurně zvládají nejrůznější PC aplikace, o počítačových hrách nemluvě. A tak se mnohdy neučí děti od dospělých, ale dospělí od svých dětí. Ale i v případě počítačových her musíme podotknout, že hlavním důvodem jejich hraní je zábava. Zda jsou počítačové hry volnočasovou aktivitou pro respondenty výzkumného souboru této práce, budeme zjišťovat v empirické části rigorózní práce.

28

Vraťme se však zpět ke hře, která má, jak už jsme uvedli, pro život a rozvoj dítěte nezastupitelný význam. Němec (53, s. 88 – 91) charakterizuje hru jako: „časově ohraničenou svobodnou činnost skupiny nebo jednotlivce, dítěte i dospělého, která vychází ze zájmu subjektu a její smysl je buď obsažen v činnosti samé, anebo stojí mimo hru (např. motiv nebo cíl).“ Dále uvádí, že hra je prostředkem k získávání různých potřeb a naplňování cílů. Hra se od praktických životních činností odlišuje svými specifickými pravidly a uvnitř obsaženými herními prvky. Hráči přináší hra uspokojení potřeb, zábavu, poučení, prožitek, napětí, pocit radosti z vítězství, ale i zklamání z případné prohry. Pro každou hru platí, že je na jedné straně pro hráče svobodou, ale na druhé straně má i pevný řád. „Svět her“ je ohraničen nejen vlastním herním prostorem, ale také možnostmi účastníků, pravidly a časem, který máme k dispozici. Každý hráč by měl mít možnost sám se rozhodnout, zda se příslušné hry zúčastní či nikoliv. Nesmíme zapomínat na dobrovolnost a svobodu, se kterou jednotliví aktéři vstupují do hry. Pokud by byla tato zásada porušena, přestane onen krásný svět hry existovat a znovu se ocitneme v reálném světě příkazů a nařízení. Dětská radost ze hry bývá zdravě nakažlivá a přináší radost nejen přímým účastníkům hry, ale také lidem v okolí. Ne nadarmo se říká, že dítě, které si hraje, nezlobí. Pohlédneme-li každý do svého nitra, pak v něm jistě najdeme své „vnitřní dítě“, sebe samé, takové, jakými jsme byli my sami, když jsme si hráli. A najdeme určitě i mnohé souvislosti mezi hrou, kterou jsme rostli, a mezi přístupem ke světu, který praktikujeme jako dospělí.

2. 3 Významní vnější činitelé ovlivňující volný čas dětí V kapitole 1. 3 jsme vymezili základní funkce volného času, mezi nimiž, zaujímá významné místo funkce výchovná. Osobnost člověka je v průběhu ontogenického vývoje utvářena působením mnoha činitelů, které jedince formují již od okamžiku jeho početí. Na jeho vývoj začínají působit vlivy různých prostředí, z nichž má pro dítě zásadní význam zejména prostředí sociální. Lidská společnost se od nepaměti snaží záměrně zasahovat do rozvoje jedince, formovat ho ve shodě se svými ideály a potřebami. Takové záměrné a cílevědomé působení na člověka nazýváme výchovou.

29

Výchova je jednou z mnoha lidských činností, která provází člověka celým životem. Z důvodu toho, že se výchovné působení různých činitelů uplatňuje ve volném čase dětí ve značné míře, budeme se v této kapitole zabývat výchovou podrobněji. Mezi lidmi jsou velké rozdíly v tom, jak se v nich rozvinou nebo nerozvinou schopnosti, charakter a nejrůznější psychické vlastnosti. Čím je ovlivňován příznivý a naopak nepříznivý vývoj osobnosti? Jaká výchova podporuje příznivý vývoj jedince a jaká výchova je brzdou jeho vývoje (13, s. 7)? Grecmanová (28, s. 23) uvádí, že rozvoj lidské individuality je od narození ovlivňován třemi faktory: dědičností, prostředím a výchovou. Historická zkušenost vypovídá o tom, že se názory na význam těchto činitelů pro život člověka různily a kolísaly mezi jejich vzájemným přeceňováním a podceňováním. Například Platón poukazuje na to, že se člověk stává člověkem pouze výchovou. Podobně uvažuje i Helvétius, který prohlašuje, že výchova nás dělá tím, čím jsme. Na druhé straně se projevuje redukce výchovy v přílišném zdůrazňování dědičných dispozic např. u evolucionistů a eugeniků, kteří tvrdili, že promyšleným výběrem partnerů s výbornými tělesnými a duševními vlastnostmi lze získat nejlepší potomstvo, dokonalou lidskou rasu. V současnosti se však snažíme při hodnocení jednotlivých faktorů vyhnout krajnostem, protože zjišťujeme, že chování člověka je zejména v raném věku podmíněno vrozenými dispozicemi a postupně získávají rozhodující význam vliv prostředí a výchova. Se stejným názorem se setkáváme u Jůvy (41, s. 27), který říká, že osobnostní profil každého jedince je v kterémkoliv okamžiku jeho života výsledkem dědičnosti, prostředí i výchovy, přičemž podíl jednotlivých faktorů lze jen obtížně identifikovat, protože se navzájem prolínají, integrují a paralyzují. Tím vznikají historicky neopakovatelné rysy osobnosti, které se promítají jak do její intelektuální, citové a volní oblasti, tak se projevují v potřebách, zájmech a sociálním chování dané osobnosti. Výchova se jako antropologická záležitost týká všech lidí. Zahrnuje všechny činnosti, které člověka připravují pro život v dané společnosti. Důležité je, aby byl člověk schopen přenést a aplikovat získané poznatky a dovednosti do jednání a aby přiměřeně zvládal každodenní životní realitu (62, s. 56). Výchova je jednotlivými odborníky z řad předních pedagogů a filozofů chápána rozličně, proto také existuje variabilita definic, které mají vystihnout její podstatu.

30

Obecná poučka charakterizuje výchovu jako záměrné, cílevědomé působení, které se projevuje všestranným formováním osobnosti a má adaptační, anticipační a permanentní charakter (29, s. 27). Přadka (71, s. 5) říká: „Zjednodušeně a v obecné rovině lze charakterizovat výchovu jako utváření osobnosti v závislosti na společensky stanovených cílech.“ V Pelikánově pojetí je výchova cílevědomým a záměrným vytvářením a ovlivňováním podmínek umožňujících optimální rozvoj každého jedince v souladu s individuálními dispozicemi a stimulujících jeho snahu stát se autentickou, vnitřně integrovanou a socializovanou osobností (58, s. 36). Brezinka (5, s. 53) uvádí následující definici: „Výchovou se rozumí činnost, jejímž prostřednictvím se lidé snaží natrvalo zdokonalit v některém směru strukturu psychických dispozic jiných lidí, nebo upevnit její hodnotné komponenty, nebo zabránit vzniku dispozic nežádoucích.“ Pedagogický slovník (69. s. 345) považuje za výchovu „proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji“. Výchovu je možno chápat v širším nebo užším pojetí. Podle Přadky (71, s. 6) v tzv. širokém slova smyslu označuje výchova veškeré činnosti, které se v nejrůznější míře podílejí na utváření osobnosti, na přípravě člověka k uplatnění ve výrobním, společenském a kulturním životě. Mezi tyto činnosti patří komplexní práce školy ve vyučování i při dalším vzdělávání člověka, činnost dětských a mládežnických organizací, rodiny, společnosti, vliv celkového způsobu života, působení kultury ve společnosti, umění, masových sdělovacích prostředků a dalších činitelů, které obklopují člověka a podílejí se na utváření jeho životního prostředí. V úzkém slova smyslu je výchova chápána jako rozvoj osobnosti v jednotlivých složkách výchovy. V této práci je pojem výchova zpravidla používán v širším pojetí. Výchova ve volném čase je nenahraditelnou a specifickou složkou soudobé výchovy. Mnohostranné činnosti konané ve volném čase jsou bohatým projevem i zdrojem životních sil a zkušeností a zároveň i prevencí proti nudě a nežádoucím činnostem sociálně deviantního charakteru. Ve volném čase probíhá neustálé dynamické utváření vztahů člověka ke skutečnosti a k nejproměnlivějšímu vzájemnému prolínání a rozporuplnému střetávání vlivů žádoucích i nežádoucích, záměrných i nahodilých, výchovných i mimo výchovných (4, s. 118-119).

31

Na člověka působí v průběhu života mnoho vlivů, které ho utvářejí. Když pomineme vliv dědičnosti, prostředí a výchovy, zbývá připomenout individuální aktivitu jedince, s jejíž pomocí má možnost svůj vývoj usměrňovat a korigovat, rozvíjet nejen pozitivní vlivy a předpoklady, ale i potlačovat vlivy nežádoucí. Aktivita člověka a všechny jeho snahy jsou významnými činiteli ve vývoji jedince. Aktivity, instituce a volnočasové organizace pronikají svým působením do všech prostředí života a výchovy dětí a mládeže. Setkáváme se s nimi v rodině, ve škole, ve skupinách vrstevníků, v různých činnostech školy mimo vyučování, ve specifických institucích, organizacích a sdruženích, v obcích, médiích i v běžných situacích každodenního života. Hofbauer (37, s. 55) uvádí, že děti se nejprve setkávají jak s volným časem svým, tak i s volným časem druhých lidí v rodině, do níž se rodí, a potom ve škole, kterou povinně navštěvují. Od školy jako všeobecně vzdělávací a výchovné instituce se očekává vytvoření předpokladů pro vstup a úspěšné zapojení mladé generace do profesionálního, občanského i volnočasového života. Svoji úlohu ve volném čase žáků uplatňuje škola jak přímo, tak prostřednictvím svých zařízení. Volnočasové aktivity školy odhalují v průběhu školní docházky zájmy a nadání už u dětí nejnižších ročníků, rozvíjejí je samy nebo jejich další rozvoj aktivně podněcují. Prostřednictvím volnočasových aktivit pomáhá škola vytvářet pozitivní vztah dětí a mládeže k dalším způsobům vzdělávání, k přípravě na budoucí profesi i k celému dalšímu životu. Mimoškolní výchova je součástí komplexní výchovy mladé generace i dospělých a má rovnocenné postavení vedle výchovy školské a rodinné. Plní základní cíle výchovného programu společnosti, avšak specifickými prostředky, ve specifických podmínkách a za použití specifických forem, metod a prostředků. Zvláštnost mimoškolní výchovy spočívá v bohatství bezprostředních prožitků a zkušeností, které dává jedinci na jeho cestě za hlubším a mnohostrannějším vzděláním a výchovou. Mimoškolní výchova mládeže a dospělých se uskutečňuje pomocí celé sítě společenských organizací, kulturních zařízení a hromadných sdělovacích prostředků (41, s. 96). Problematika volného času a s ní spojená terminologie prošly od konce minulého století nezadržitelným vývojem. Hofbauer (37, s. 15-16) uvádí, že potřeba a snaha pedagogicky ovlivňovat volný čas jako rychle se rozvíjející oblast života dětí a mládeže s sebou přináší nové pojmy: výchova mimotřídní, která zahrnuje aktivity

32

realizované školou mimo povinnou školní výuku, přes výchovu mimoškolní, která pojmenovává činnosti uskutečňované mimo školu – např. ve sdruženích a zařízeních volného času. U nás však oba pojmy příliš nepřispívaly k ujasňování koncepčních a praktických souvislostí obou oblastí ani ke komplexnímu chápání volného času dětí a mládeže a jeho pedagogického zhodnocování. Toto pojetí bylo proto v šedesátých letech 20. století nahrazováno širším a věcně správnějším pojmem výchova mimo vyučování. Pávková (56, s. 37) ji vymezuje takto: 

probíhá mimo povinné vyučování,



probíhá mimo bezprostřední vliv rodiny,



je institucionálně zajištěná,



uskutečňuje se ve volném čase. Vzhledem k narůstajícímu významu a důležitosti volného času v životě jedince

vznikla potřeba a snaha volný čas pedagogicky ovlivňovat. Faltýsková (23, s. 21) říká, že pedagogické ovlivňování volného času dětí a mládeže v době mimo vyučování je významnou oblastí výchovného působení z mnoha důvodů: poskytuje příležitost vést jedince k racionálnímu využívání volného času, formovat jeho zájmy, uspokojovat a kultivovat lidské potřeby, rozvíjet specifické schopnosti a žádoucí morální vlastnosti osobnosti. Způsob odpočinku, rekreace a zábavy významným způsobem ovlivňuje jak psychickou pohodu jedince, tak jeho studijní a pracovní výkony. Hodnotné, pevně zakotvené, trvalé zájmy mohou mít pozitivní vliv na partnerské vztahy v rodině a na výchovu dětí. Dalším důležitým úkolem výchovy mimo vyučování je rozvíjení potřeby celoživotního vzdělávání. Výchova mimo vyučování plní specifické funkce. Pávková (56, s. 39-42) zmiňuje čtyři základní funkce, jejichž míra se liší podle jednotlivých typů zařízení, institucí nebo zařízení: 

Výchovně – vzdělávací – rozvíjení schopnosti dětí a mládeže, usměrňování, kultivace, uspokojování potřeb a zájmů, formování žádoucích vlastností a postojů, motivace k hodnotnému využívání volného času, získávání nových vědomostí, poznatků, dovedností a návyků, což přispívá k rozvoji osobnosti, seberealizaci a k celoživotnímu vzdělávání.



Zdravotní – usměrňování denního režimu s orientací na zdravý životní styl, což spočívá v optimálním střídání činností psychických, fyzických, práce a odpočinku a dalších jiných činností organizovaných nebo spontánních. Zvlášť důležité je

33

podněcovat děti k vydatnému pohybu na čerstvém vzduchu jako kompenzace dlouhému sezení při vyučování. Pro správný vývoj dětí je také nezbytné vést děti ke správné životosprávě, k racionální výživě a dodržování hygienických návyků. Ke zdravému psychickému vývoji dětí přispívá zdravotní funkce také tím, že umožňuje dětem a mládeži pobyt v příjemném prostředí mezi oblíbenými lidmi, se kterými mohou prožívat radost a uspokojení z činností, které je baví. Zdravotní funkce se v neposlední řadě promítá také v účelně voleném, hygienicky nezávadném a esteticky materiálním prostředí s dostatkem prostoru k provozování činností, při kterých je samozřejmostí dodržování bezpečnostních zásad. 

Sociální – napomáhá částečně zbavovat rodiče starostí o děti v době, kdy jsou v zaměstnání nebo mají jiné povinnosti. Instituce výchovy mimo vyučování pomáhají vyrovnávat rozdíly mezi nestejnými materiálními či psychologickými podmínkami v různých rodinách, podporují vznik a rozvoj sociálních vztahů. Zvlášť důležitá je sociální funkce v zařízeních, která přechodně či trvale nahrazují rodinnou péči.



Preventivní

- zahrnuje soustavu opatření, která mají předcházet nějakému

nežádoucímu sociálnímu jevu. Prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže směřuje do oblastí drogových a jiných závislostí (alkoholismus, kouření, patologické hráčství, PC), kriminality a delikvence, šikany, různých forem agresivního a násilného chování, záškoláctví, vandalismu, xenofobie, rasismu a dalších. V terminologii volného času se velmi často setkáváme s pojmem pedagogika volného času, který má blízko k pojmu výchova mimo vyučování. Pávková et al. (56, s. 38 – 39) na vysvětlení obou termínů uvádí, že oba pojmy nejsou synonyma, protože v případě pedagogiky volného času jde o vědní obor, který se zabývá teoretickými i praktickými aspekty výchovy ve volném čase, a v případě výchovy mimo vyučování se jedná o označení jedné z oblastí výchovy, která kromě ovlivňování volného času zahrnuje i jiné oblasti, např. přípravu na školu nebo upevňování hygienických a kulturních návyků. Vzhledem k širokému spektru volnočasových aktivit dětí a mládeže existují různé organizace a instituce, které se zabývají nabídkou a organizací volného času mladé generace. Přehled nejvýznamnějších zařízení, institucí a hlavních typů prostorů

34

při trávení volného času předkládají např. autoři Pávková et al., Hofbauer a Němec et al. Uplatňují se tyto společenské instituce: 

Školní družiny – zaměřují se na práci s dětmi prvního stupně základní školy. Význam tohoto zařízení spočívá především v zajišťování sociální péče a bezpečnosti dětí v době, kdy jsou rodiče v zaměstnání. Vzhledem k věkovým zvláštnostem dětí mladšího školního věku, k velké šíři a variabilnosti zájmů se výchovná činnost orientuje na co nejpestřejší strukturu zájmových činností a uspokojení velké potřeby pohybu.



Školní kluby – pracují s dětmi středního školního věku, s žáky druhého stupně základní školy. Vycházejí z charakteristik této věkové skupiny, z větší samostatnosti dětí a jejich vyhraněnější a specializovanější zájmové činnosti.



Střediska pro volný čas dětí a mládeže, která zahrnují domy dětí a mládeže a stanice

zájmových

činností.

Tato

zařízení

se

zaměřují

na

realizaci

specializovaných zájmových činností pod odborným pedagogickým vedením. Nabízejí pravidelnou zájmovou činnost v kroužcích, ale i příležitostné soutěže pro talentované jedince, organizují prázdninové tábory a spontánní aktivity na hřištích nebo v hernách. 

Domovy mládeže – zajišťují výchovnou péči, ubytování a stravování žákům středních škol. Jejich významným úkolem je dbát o účelné využívání volného času mládeže s respektováním principu dobrovolnosti.



Dětské domovy – jako zařízení ústavní výchovy mají specifické postavení. Jedním z jejich úkolů je dbát na smysluplné využívání volného času, rozvoj a kultivaci zájmů dětí a mládeže.



Základní umělecké školy – nabízejí hudební, hudebně pohybové, výtvarné a literárně dramatické obory dětem a mládeži s vyhraněnými zájmy a schopnostmi v estetickovýchovné oblasti. Připravují pro studium na středních a vysokých školách s uměleckým zaměřením.



Jazykové školy – plní funkci zájmového vzdělávání v oblasti výuky cizích jazyků.



Tělovýchovné a sportovní organizace – nejznámější a největší tradici má Sokol, dále pak Orel, KČT, Český svaz tělesné výchovy a další tělovýchovné jednoty a sportovní oddíly.



Sdružení dětí a mládeže – nejpočetnějším je v současnosti Junák, součást světového skautského hnutí, které vzniklo v roce 1097, dále pak Pionýr, Česká

35

tábornická unie, Duha, hnutí Brontosaurus, YMCA, YWCA a další občanská sdružení pracující s mládeží. 

Kulturní a osvětová zařízení



Obecně prospěšné společnosti



Církve a náboženská společenství – zaměřují svoji činnost na výchovu dětí a mládeže v době mimo vyučování, např. salesiánské domy se středisky mládeže, sdružení evangelické mládeže apod.



Komerční organizace – ovlivňují způsob trávení volného času především v oblasti kulturní, sportovní a společenské zábavy – kluby, agentury, cestovní kanceláře, herny, diskotéky, fitnesscentra, taneční školy aj.



Hřiště, prostory a areály pro sportovní činnost – hřiště spontánních her malých dětí, streetbalová a basketbalová hřiště pro dospívající, přenosné i stabilní lezecké stěny, skateboardové rampy, cyklistické trasy a okruhy, naučné poznávací stezky, areály zdraví aj. Oblast volného času je velmi široká a rozmanitá a zahrnuje široké spektrum

volnočasových aktivit, které je možno rozčlenit podle věku, pohlaví, sociálního postavení a odlišného stupně, zaměření zájmů účastníků, kteří se na těchto aktivitách podílejí. Vzhledem k tomu, že do problematiky trávení volného času vstupují další subjekty, jako jsou např. média, komunikační prostředky a informační technologie, vrstevnické skupiny, rodina, ale především vlastní aktivita každého jedince, není zcela reálné dostatečně popsat možnosti využití volného času dětí, mládeže i dospělých, protože se neustále objevují nové příležitosti a prostředky, které lze v aktivitách volného času využít. Závěrem této kapitoly lze konstatovat, že všichni činitelé vývoje a oblasti výchovy, které působí na člověka, se navzájem prolínají, doplňují a ovlivňují. Podíl vlivu jednotlivých činitelů je u každého jedince jiný, neboť každý z nás má pro svůj vývoj odlišné podmínky a jiné životní osudy a cesty. Také působení rodiny či institucionální výchovy má pro jednotlivé lidi odlišný význam. Podíl výchovy mimo vyučování může být zanedbatelný, může se však stát činitelem, který závažným způsobem ovlivní život a budoucnost člověka.

36

2. 3. 1 Prostředí jako významný faktor volného času Pokud bychom měli definovat pojem prostředí, určitě bychom dospěli k závěru, že existuje mnoho oblastí našeho života, ve kterých se s tímto pojmem každodenně setkáváme. Vztah člověka k jeho nejbližšímu prostředí, k přírodě, ke společnosti a ke světu, ve kterém žije, patří nejen k vlastním, základním a tradičním otázkám filozofie, ale objevuje se i ve vědách společenských, přírodních, a je také často frekventovaným tématem mezi běžnou populací. Nahlédneme-li do odborných učebnic, slovníků či encyklopedií, zjistíme, že všechny definice pojmu prostředí mají ve svém základu společné to, že se vždy jedná o určitý prostor, předměty a jevy, které nás obklopují a existují nezávisle na našem vědomí, bez lidského přičinění a zasahování. Pokud bychom uvažovali o tomto prostoru jako o prostoru, ve kterém jsou vytvářeny podmínky pro život, pak hovoříme o životním prostředí, ve kterém působí řada činitelů, jež umožňují organismům žít a vyvíjet se. Máme-li na mysli život člověka, pak vedle základních přírodních faktorů, jako je vzduch, voda, fauna a flóra, vystupují do popředí neméně důležité faktory kulturní a společenské. Podle Krause (45, s. 99) lze životní prostředí člověka vymezit jako tu část světa (prostor, který člověka obklopuje), s níž je člověk ve vzájemném působení, to znamená, že na člověka působí svými podněty, ovlivňuje jeho vývoj a on na tyto podněty reaguje, přizpůsobuje se a také aktivně svou prací mění. Z širšího celospolečenského pohledu můžeme konstatovat, že prostředí je historicky se utvářející systém jako produkt oboustranných vztahů společnosti a přírody. Blížkovský (3, s. 11) říká: „Životné prostredie člověka je tá časť objektívnej reality, s ktorou sú ľudia v interakcii, ktorú užívajú, ovplyvňujú a ktorej sa prispôsobujú.“ Vztah mezi člověkem a prostředím není možné vymezit zcela prostě a jednoduše. Člověk je živý organismus, který je determinován biologicky tzv. životním prostředím, které je současně i přírodním prostředím. Avšak člověk svou činností do přírodního a materiálního prostředí cílevědomě a někdy i živelně zasahuje, čímž dochází ke změně prostředí. Člověk jako jediná živá bytost na světě je schopen vytvářet si pro svůj život umělé prostředí, a to jak v podzemí, tak pod mořem nebo ve vesmírném prostoru (72, s. 7).

37

Životní prostředí člověka se neustále mění v závislosti na aktivní činnosti člověka, přičemž člověk je zároveň vědomě formovaným prostředím ovlivňován a přetvářen. Prostředí, ve kterém člověk žije, můžeme dělit podle různých hledisek, která charakterizují příslušnou typologii daného prostředí: 

podle velikosti prostoru (makroprostředí, regionální prostředí, lokální prostředí, mikroprostředí),



podle povahy činností realizovaných v daném prostoru (pracovní, obytné a rekreační),



podle podílu člověka na podobě daného prostředí (přírodní a umělé),



podle charakteru, obsahu prvků, jimiž je prostředí tvořeno (přírodní, společenské, sociální, kulturní),



podle povahy daného teritoria (venkovské, městské, velkoměstské),



podle frekvence, pestrosti a kvality působících podnětů.

Všechna výše uvedená třídění se různě prolínají a doplňují. Na počátku třetího tisíciletí nabývá na významu ještě jeden typ prostředí, kterému je třeba věnovat stále větší pozornost a to je prostředí globální. Jeho charakteristickým rysem je především prudký rozvoj informačních a komunikačních technologií a expanzní průnik anglického jazyka do všech koutů světa. Současné globální prostředí ale charakterizují i závažné negativní sociální znaky, jako je uniformita výrobků a jejich spotřeba, negativní vlivy prostředků masové komunikace, nadměrná migrace, vzrůstající diferenciace populace a její nerovnováha. Z pohledu mladé dospívající generace je to pak především amerikanizace životního stylu a kultury. Pokud jde o členění prostředí z hlediska frekvence, je v poslední době problémem prostředí podnětově přesycené. Naproti tomu s prostředím podnětově chudým se dnes setkáváme spíše výjimečně, a to např. ve spojitosti s nefungující rodinou. Jednostrannost či pestrost podnětů v prostředí je z pedagogického pohledu také problém, přičemž vůbec největším problémem se svou podstatou a skladbou podnětů stávají prostředí závadová, deviační. V souvislosti s charakteristikou prostředí a jeho typologií je nutno podotknout, že každé prostředí jakéhokoliv typu a úrovně zahrnuje vždy dvě oblasti. První oblast bychom mohli nazvat materiální nebo věcná, prostorová. Lze ji charakterizovat tím, jaký prostor dané prostředí vymezuje, jeho stav, jaké materiální a přírodní faktory se v něm vyskytují, vybavení věcmi, technikou apod. Druhá oblast, sociálně psychická neboli osobnostně vztahová, je dána lidmi, kteří se

38

v daném prostoru nacházejí, jejich strukturou (z hlediska věku, pohlaví, vzdělání) a vztahy, které mezi nimi existují (45, s. 100-102). To, do jaké míry ovlivňuje prostředí život jedince a podílí se na rozvoji jeho osobnosti, bylo tématem diskusí, úvah a různých názorů v dávné minulosti i po celá následující staletí. Dnes už nikdo nepochybuje o tom, že prostředí, do kterého se rodíme, ve kterém vyrůstáme a žijeme, v nás zanechává zřetelné a nesmazatelné stopy, které nás po celý život nějakým způsobem ovlivňují a formují. Proces utváření osobnosti je záležitost velmi složitá a nikdy nelze dopředu říci, v jakou osobnost se jedinec rozvine a které vlivy budou mít při jeho formování převahu. V každém případě platí, že se na procesu utváření osobnosti podílejí jak vlivy dědičné, tak i vlivy prostředí a výchovy. Příroda je odedávna podnětným, všestranně využitelným a stále častějším zdrojem spontánně či cílevědomě zaměřených volnočasových aktivit, které se v přírodním prostředí uplatňují různými způsoby. Vznikl tak neustále se rozšiřující prostor pro bohaté spektrum tradičních i nových činností, které přinášejí člověku oddych, uvolnění, relaxaci, individuální i společné zážitky, věcné poznání a emoce, trvalé vzpomínky a v neposlední řadě i nové podněty do dalšího života. Volnočasový pohyb, pobyt a aktivity pronikají do různých přírodních prostředí. Mají jednorázovou či pravidelnou frekvenci, krátkodobý nebo dlouhodobý rozsah od vycházek až po putovní nebo stálé tábory či dlouhodobé výpravy. Aktivity v přírodě mají pro člověka zásadní význam, neboť podporují fyzickou i psychickou zdatnost účastníků, rozšiřují znalosti o přírodě, sledují vlivy soudobé civilizace na přírodu, inspirují a uskutečňují opatření pro její ochranu a další rozvoj. Tímto vytvářejí pozitivní vztah člověka k přírodě a kultivují interpersonální vztahy (30, s. 16). Člověk může v přírodě trávit volný čas různými způsoby. Buď využívá svých vlastních sil např. k procházkám, výletům, běhání či plavání, nebo při činnostech v přírodě využívá různých prostředků k přesunu po zemi (kolo, jízda na koni, motocyklu, v autě), po vodě nebo vzduchem. Volnočasové aktivity někdy vyžadují přizpůsobení přírodního prostředí v závislosti na náročnosti jejich obsahu a organizaci. V běžných i atraktivních prostředích tak vznikají zařízení, která umožňují spojovat letní nebo zimní pobyt v přírodě s činnostmi pro zlepšování kondice, fyzické zdokonalování, rozvoj tělesné zdatnosti i aktivní zábavu.

39

Novodobým trendem se staly některé výseče nebo nápodoby přírodního prostředí, které tvoří trvalou součást prostředí současných měst nebo do nich nově pronikají. Tímto způsobem přibližují městského člověka k přírodě alespoň na část jeho volného času prostřednictvím sportovních, turistických, kulturních, pěstitelských nebo chovatelských aktivit. Patří mezi ně např. umělé jeskyně budované jako kontrast k velkoměstskému prostředí, lezecké stěny přechodně umísťované do městských center, zlézání betonových mostů nebo mrakodrapů, sezónní instalace bazénů nebo kluzišť na náměstích některých našich měst, trvalá lanová centra a písečné pláže zřizované podél vodních toků uprostřed města. Také pěstování našich nebo exotických rostlin a chovatelství živočichů lze zařadit do oblasti atraktivních aktivit, které mají své místo v rodinách, ve školách či v různých volnočasových zařízeních. Aktivity, které vycházejí z přírody nebo k ní zpětně směřují, mají význam především pro děti a mladé lidi. Přispívají k základnímu poznání, jak se v přírodě chovat, jak ji chránit nebo jak se případně této ochrany aktivně účastnit. Dalším důležitým místem pro realizaci volnočasových aktivit jsou prostředí, prostory a zařízení v obcích, městech a regionech. Působí kontinuálně a nabízejí činnosti, kterých se účastní různé skupiny zájemců, jež se odlišují věkem, pohlavím, sociálním začleněním, zájmovou orientací nebo aspiracemi. Významnou součástí tohoto prostředí jsou ulice, náměstí, parky nebo proluky městské zástavby. Původně tyto prostory nebyly funkčně vymezeny pro volnočasové aktivity, často však byly a nadále jsou využívány zejména pro spontánní hry a setkávání různých neformálních skupin mládeže. Při nezájmu společnosti se však tato prostředí mohou stát svou podstatou a skladbou podnětů prostředími závadovými, deviantními. Zahrady, parky, historická místa i rekreační zóny měst tvoří členitou, specifickou, dlouhodobě se rozvíjející oblast pro odpočinek, relaxaci, volnočasové a poznávací aktivity. Umožňují každodenní rekreaci zejména pro starší obyvatele měst, ale jsou také místem různých akcí pro mládež, jako jsou divadelní a hudební festivaly nebo koncerty a vystoupení méně či více známých interpretů a skupin. Součástí vybavení našich měst se stále ve větším počtu stávají inovovaná nebo nová víceúčelová dětská hřiště s pískovišti, prolézačkami, U-rampami, s vymezenými prostory pro míčové hry nebo pro provazovou stěnu. Svým způsobem bychom do tohoto prostředí mohli začlenit i vyhrazené plochy pro legální graffiti. Prostředí

40

a prostory využívané pro volnočasové aktivity se neustále rozšiřují a aktivitami ožívají také příměstské oblasti, které byly původně venkovem. V posledních dvou stoletích se však městu přiblížily, začlenily se do jeho struktury a dnes jsou jeho nedílnou součástí. Člověk je účastníkem i realizátorem volnočasových aktivit. Žije, pracuje a tráví volný čas v přírodě i ve společnosti. Obě tato prostředí spoluutváří a sám je jimi formován. Rozvíjí v nich své zájmy a aktivity, které z nich vycházejí. Čerpá odtud nové podněty zlepšující kvalitu jeho života. Zvlášť významné je toto působení směřující k dětem a mladým lidem, neboť spoluutváří podmínky života a rozvoje mladé generace, která svou volnočasovou zkušenost začíná teprve získávat. Významným nástrojem pozitivního působení na děti a mládež je zájmová činnost, která začíná zaujímat své pevné místo již u dětí předškolního věku, největšího rozmachu, rozvoje a významu nabývá v období školní docházky a v adolescenci. Někdy přetrvává i v dospělosti a stává se tak volnočasovou konstantou života (30, s. 15-25).

2. 3. 2 Vliv rodiny na utváření a trávení volného času dětí Volný čas dětí, jejich sdružování a výchova ve volném čase zahrnuje rozsáhlou oblast, v níž své místo nalézají nejen instituce zájmových sdružení a různé školní akce v době mimo vyučování, ale hlavně, na prvním místě, výchova rodinná (8, s. 89). Rodina je nejstarší společenská instituce, která výrazně determinuje celý život jedince. Plní několik základních funkcí, mezi které patří funkce ekonomickozabezpečovací, biologicko-reprodukční, socializačně-výchovná a emociální. Zejména poslední zmíněná funkce má pro dítě největší význam. V této oblasti je rodina jedinečná a nezastupitelná. Rodina poskytuje všem svým členům uspokojení řady potřeb. Mezi nejdůležitější bychom mohli uvést potřebu podpory, pomoci a přijetí, potřebu společných rituálů, společných plánů apod. V rodině jedinec získává přirozenou formou četné podněty a zkušenosti, učí se přístupu ke skutečnosti, osvojuje si nejen základy sociálního chování, ale také nachází uspokojení svých volnočasových aktivit, zájmů a nejrůznějších tužeb, snů a přání. Rodina poskytuje místo pro trávení volných chvil i prostor pro osobní štěstí. V minulosti, současnosti i budoucnosti se rodina tradičně podílela a nadále vždy bude podílet na výchově dětí, mládeže i dospělých.

41

Rodina poskytuje dětem přirozenou cestou mnoho zajímavých zkušeností a zážitků. Velkou úlohu plní rodina v oblasti estetické a kulturní, protože právě v rodinných podmínkách se velmi často u jedince probouzejí první umělecké sklony a nadání. Také v oblasti tělesné a sportovní výchovy mladé generace musíme spatřovat vliv rodinné výchovy, neboť za většinou vrcholných sportovních výkonů stojí zkušenosti a stálá podpora rodiny, její tradice, sportovní zájmy, nemalá pomoc a někdy i oběti. Tradičně a jistě oprávněně je rodina spojována s rozvojem morálních kvalit jedince. Nakolik se v rodině vytváří pevný životní řád a režim, natolik se často bezděčně přenáší zejména na děti, které si pak navykají na požadavek ukázněnosti jako na samozřejmost. Rodina také poskytuje široký prostor pro rozvoj morálně volních kvalit, které jedinec získává nápodobou i taktním vedením v rodinném kruhu snadněji, než ve formalizovaných podmínkách školy nebo mimoškolských výchovně vzdělávacích zařízeních (41, s. 101-102). Rodiče nesou odpovědnost za výchovu svých dětí jako přední a nejdůležitější vychovatelé nejen v rodinném prostředí, ale za jejich výchovu vůbec. Úspěšnost rodinné výchovy je podmíněna zejména životním stylem rodiny a způsobem využívání volného času jejich členů. Při posuzování sociálních vlivů ve volném čase dětí hraje prvotní úlohu vliv rodiny, především rodičů, protože právě oni jsou pro své děti prvními vzory. Děti se od nich učí žít určitým způsobem, přebírají a napodobují jejich životní styl. Pávková (56, s. 30) uvádí, že pro formování vztahu k volnému času jsou důležité zejména tyto skutečnosti: 

o jaký typ rodiny se jedná, jaký je typ rodinného soužití, zda se jedná o rodinu malou nebo velkou, uzavřenou či otevřenou, jaký je věk rodičů a dětí, počet, pohlaví dětí, styl rodinné výchovy apod.,



jaké jsou zájmy rodičů, jak si je vzájemně tolerují, jaký význam jim přikládají a kolik finančních prostředků jsou ochotni svým koníčkům obětovat. Rodina je pro dítě a mladého člověka prvním prostředím, které vytváří příznivé

podmínky pro hodnotné vyplnění volného času. Hofbauer (37, s. 61 - 63) zdůrazňuje, že cílem každé rodiny by měl být aktivní zájem o to, aby její děti mohly svůj volný čas prožívat bohatě a smysluplně, na základě svého dobrovolného rozhodnutí a současně za citlivého vedení ze strany rodičů. Rodina jako inspirátor, podporovatel i realizátor volnočasových aktivit může svoje děti učit přistupovat k volnému času tvůrčím

42

způsobem a vytvářet postoje, které budou ochotny a schopny uplatňovat i v budoucnu. Toto působení se uskutečňuje: 

Nápodobou a reprodukcí (modelováním, sociálním učením) vzorců pozitivního volnočasového chování rodičů za účasti dětí na aktivitách rodiny.



Uskutečňováním individuálních i společenských pravidelných zájmových činností dětí v rodině (sportovních, turistických, uměleckých, technických aj.). Aktivita dítěte může být prostým navázáním na zájem rodičů nebo přechází do jiné oblasti.



Citlivým sledováním a cílevědomým reagováním na potřeby, zájmy a nadání dětí, které si konkrétní činnost samy vyberou nebo se přikloní k aktivitě na doporučení rodičů. Děti vzorce volnočasového chování svých rodičů přejímají i odmítají, někdy se

je snaží napodobovat, jindy se od nich osvobozovat a vlastními přístupy a řešeními je překonávat. Záleží na rodičích, kolik času věnují svým dětem k tomu, aby se naučily využívat svůj volný čas nejen k osobnímu rozvoji, ale i ve prospěch druhých. Z toho plyne, že jedním ze základních úkolů rodičů je vést své dítě k racionálnímu trávení volného času. To znamená naučit ho svobodně se rozhodnout a zvolit takovou činnost, která by přispěla jak k aktivnímu a smysluplnému trávení volného času, tak k rozvoji, uspokojení a radosti dítěte. Životní styl rodiny, osobní příklad rodičů, jejich vzdělání, zaměstnání, zájmy aj. jsou prvotní nejintenzivnější impulsy, které na dítě hluboce a dlouhodobě působí. Žumárová (106 s. 94) uvádí: „Má-li se dítě naučit správně využívat svůj volný čas, musíme ho k tomu vhodně motivovat a stimulovat. Úkolem rodičů je dát svým dětem dostatek podnětů a návrhů k různým činnostem, nenásilnou formou je zasvětit do svých zálib a koníčků, a pokud je to možné být jim vzorem a příkladem. Společné a dlouhodobé provádění zájmové činnosti rodičů s dětmi je výrazným povzbuzením a ideálním základem pro budoucí rozvoj aktivit u dětí samotných.“ Autorka dále dodává, že rodina ovlivňuje osobnost dítěte zejména proto, že její působení nastupuje jako první a zároveň je nejčastější – každodenní. Podněty z rodinného prostředí však musí působit ve správný čas a vhodným způsobem, abychom nepropásli důležité období, ve kterém je dítě schopno se v určitém směru rozvíjet, protože základy pozdějších zálib se mohou vytvářet poměrně brzy, už v prvních letech života dítěte, což si mnozí rodiče neuvědomují (107, s. 81-82).

43

Je pochopitelné, že se v některých případech objevují v efektivním a kvalitním trávení volného času překážky, které více či méně zásadním způsobem omezují nebo znemožňují jeho prožívání v žádoucí míře. Čech (15, s. 109) uvádí, že problémy lze spatřovat: 

v rodině, která neplní správně svou výchovnou funkci a nedokáže nebo neumí nabídnout efektivní využití volného času,



ve finančních možnostech a sociálním zázemí rodiny,



v negativním vlivu sociální skupiny, etnika,



v tělesném, mentálním nebo sociálním hendikepu,



v nedostatku volného času rodičů nebo v jejich nepřiměřených nárocích,



v pasivitě, nechuti a neschopnosti,



v nesprávně zvolených aktivitách apod. Pro děti navštěvující základní školu je důležité, aby cítily rozdíl mezi povinnou

školní docházkou a zájmovou činností, kterou si mohou samostatně zvolit a podle potřeby ji i svobodně opustit. Tato skutečnost platí především pro děti mladšího školního věku, pro něž je z fyziologického hlediska charakteristická neschopnost dlouhodobě se soustředit na jednu činnost. Proto je zejména na rodičích, aby správně posoudili množství a střídání volnočasových aktivit svých dětí, protože přemíra zájmových činností může dítě unavovat, zatěžovat, ba dokonce i vypěstovat odpor k organizovaným aktivitám. Vždy je třeba přihlédnout k osobnosti dítěte, jeho schopnostem, energii, odolnosti a k aktuálnímu zdravotnímu stavu. Všeobecně platí, že by zájmové aktivity měly plnit tři základní funkce: regeneraci, kompenzaci a rozvoj osobnosti (106, s. 94). S podobným názorem se setkáváme i u Prokopa (67, s. 48), který říká, že někteří rodiče přenášejí svoji ctižádost a starostlivost do organizování volného času dětem tak, aby byl mnohostranně a intenzivně využit. Často tak dětem přibývají další volnočasové aktivity, jako např. výuka cizích jazyků, hra na hudební nástroj, různé druhy sportů nebo uměleckých kroužků. Je to samozřejmě lepší, než vysedávání u televize nebo u počítače, ale i v těchto případech platí že: „všeho moc škodí“, protože přílišné množství aktivit přeorganizuje a rozplánuje život dítěti na úkor odpočinku a jiných osobních aktivit. V souvislosti s vlivem rodiny na využití volného času dětí a mládeže Sak (77, s. 203) upozorňuje na dvě rizikové skupiny rodičů. Na jedné straně stojí podnikatelé,

44

kteří svůj veškerý čas, myšlenky a energii věnují podnikání, a tudíž na děti ani jejich výchovu nemají čas. Náhradou zahrnují děti penězi a luxusním zbožím. Objevuje se tak fenomén, se kterým se v současné společnosti setkáváme stále častěji. Dochází k tzv. zpeněžování dětství. Rodina podnikatele je pro děti druhým nejrizikovějším typem rodiny. První místo na žebříčku rizikovosti obsadila skupina nezaměstnaných rodičů. Ti jsou zahlceni existenčními a finančními starostmi, které se vyhrocují do starostí o zaměstnání. Není divu, že se o volný čas svých dětí nezajímají, nemluvě o tom, že by měli být pro své děti v plnohodnotném využívání volného času příkladem. Způsoby realizace volného času v současných rodinách jsou však odlišné v závislosti na jejich sociálním postavení, životním stylu i vztahu k volnočasovým potřebám dítěte. Mezi další problémy, spojené s využitím volného času, které rodiče nemohou sami ovlivnit, či odstranit, patří např. nedostatek možností pro společenské, kulturní a sportovní vyžití, charakteristické zejména pro menší lokality, špatná dopravní obslužnost, nevhodné životní prostředí či nízká ekonomická úroveň v daném regionu (106, s. 97).

2. 3. 3 Působení školy v oblasti volného času dětí Škola představovala pro člověka a společnost vždy přirozený předmět zájmu a stala se nedílnou součástí jeho života. Každé dítě stráví ve škole během povinné školní docházky mnoho času, denně se potkává s vrstevníky, z nichž se s některými stává přáteli na celý život. Ale koloběh školního života nekončí a většina lidí se do školy opět vrací v pozdějším věku v roli rodičů, aby do ní předali své potomky a zároveň se tak znovu stali jejími klienty. Prokop (68, s. 13) uvádí, že škola má vedle tohoto individuálního rozměru ještě rozměr společenský, neboť je spolu s rodinou hlavní socializační institucí, která se podílí na předávání společenských hodnot, kulturních norem a zajišťuje kontinuitu celé společnosti. Škola musí být připravena podle potřeby reagovat na případné změny ve společnosti a přizpůsobovat se nutným inovacím a požadavkům, které z těchto změn mohou vyvstat. Škola uvádí jednotlivce do společenského systému, protože jednak vychovává občany, ale také školí kvalifikované pracovníky pro nejrůznější obory a odvětví vědy a techniky.

45

Koťa (33, s. 117) nahlíží na školu spíše z individuálního pohledu a říká, že když dnes lidé uvažují o škole, spojují ji s řadou velmi osobních a mnohdy značně emotivních vzpomínek na její atmosféru a na přemíru nároků a požadavků. Vybavují si ji jako prostor, do kterého vstoupili z rodinného kruhu a domova na práh velkého světa, kde navázali konkrétní a často i velmi zásadní a významné vztahy k vrstevníkům a dospělým mimo blízký okruh rodiny. Existují ale i dospělí, kteří považují vzpomínku na školu za velice nepříjemnou a pobyt v ní označují za ztracený čas a nekonečnou nudu. Škola, stejně tak jako rodina, působí silně svým vlivem na osobnost dítěte a může mu přinášet množství vědomostí, dovedností, rozvinutí schopností, podporu zvídavosti, formování zájmů, svědomitosti, vytrvalosti a kooperativnosti. Na druhé straně však může být zdrojem dlouholetých trápení, frustrací, strachu, nudy, lhostejnosti, sebepodceňování, agresivity a odporu proti jakékoliv autoritě. Škola je nejen institucí, která předává dítěti společenské zkušenosti, poznatky, normy, ale je zároveň i místem, kde se setkává člověk s člověkem, kde probíhá sociální interakce a komunikace a kde se utvářejí mezilidské vztahy. Záleží na tom, jaké ve škole vzniká emoční klima, jaký postoj ke škole si dítě vytváří, nakolik a jak škola plní nebo neplní své poslání ve společnosti a ve vývoji dítěte (13, s. 208-209). S rozvojem industrializace se škola stala nezbytnou všeobecně vzdělávací socializační institucí. Kulturní vzory společnosti se vysoce diferencovaly a rodina již nebyla schopna zabezpečit požadavky na všestranný rozvoj a výchovu osobnosti. V současnosti zahrnuje socializace ve škole zprostředkování potřebných norem, znalostí, schopností a dovedností. Škola si klade za cíl vychovávat mládež podle určitých, jasně definovaných cílů, což znamená, že učí kompetence, které společnost na základě stávajících sociálně ekonomických podmínek považuje za cenné a užitečné (66, s. 76). Škola vždy byla, je a nadále i zůstane základní institucí, která pomáhá mnohostrannému rozvoji tvůrčí osobnosti. Své přední postavení ve výchově si drží i při současném rozmachu mimoškolských výchovných a kulturních institucí a organizací a při narůstajícím vlivu hromadných sdělovacích prostředků. Tisíciletá historie školy je obrazem neustálých proměn ve spojitosti s charakterem společnosti a s rozvojem její ideové orientace, vědy, techniky, umění i celého životního způsobu.

46

Jůva (41, s. 89) uvádí, že výchova se svým mnohostranným zaměřením prostupuje celou činností škol všech stupňů, od mateřských až po vysoké. Každé školské zařízení se určitým způsobem podílí na uskutečňování jednotlivých složek výchovy, na rozvoji osobnosti a na její přípravě pro základní společenské funkce. Každý podnět pedagoga, každý prvek školního prostředí, školní režim i školní atmosféra vytvářejí složité výchovně vzdělávací působení na děti, žáky a studenty a odrážejí se v konečném profilu vychovávaného jedince v jeho vědomostech, dovednostech, návycích, schopnostech a zejména pak v jeho postojích ke skutečnosti, v jeho zájmech, potřebách i v jeho sociálním chování. Výchovná práce školy mimo vyučování umožňuje překonat některé jednostrannosti výchovně vzdělávacího působení při výuce, prohloubit a rozvíjet výchovnou činnost s mládeží nejen v intelektuální, citové a volní oblasti, ale také na úseku výchovných složek, na které často není v povinném vyučování dostatek času a prostoru. Děti by si měly vybírat své zájmové aktivity podle vlastních preferencí, i když musíme připustit, že se často jen obtížně orientují v nabídce zájmových aktivit, které jim různé kluby, volnočasové instituce a organizace nabízejí. Vhodnou spoluprací rodiny a školy by si děti mohly vyzkoušet řadu aktivit z odlišných zájmových činností přímo ve škole a po té se samy rozhodnout, které z nich jsou pro ně ty pravé, kterým se budou ve svém volném čase věnovat s potěšením a které pro ně budou přínosem. Škola má většinou dobré podmínky pro zajištění prostorových kapacit, materiálních požadavků i odborného vedení zájmových aktivit a kroužků. Učitelé a děti se tak mohou ve škole setkávat v jiné atmosféře, než jakou znají z běžného vyučování. Zda děti využívají nabídku zájmových kroužků organizovaných základní školou, kterou navštěvují, budeme zjišťovat v empirické části této práce. Přínosem pro děti je také skutečnost, že se při mimoškolních činnostech mohou setkávat s žáky z jiných ročníků a tím poznávat nové kamarády a vytvářet nové mezilidské vztahy. Někdy se můžeme setkat s mylnými představami a názory, že škola nabízí zájmové aktivity jen za účelem strávení volného času dětí do doby, než si je rodiče vyzvednou ze školy. Ale opak je pravdou. Zájmová činnost poskytuje zvláště mladším dětem mnoho podnětů pro rozvoj poznávacích procesů, sociálního chování a komunikaci. Výhodou také je, že děti nemusejí po vyučování docházet do vzdálených zařízení. Tím odpadají i organizační problémy s případným dojížděním, což je zvlášť u dětí z venkovských škol značně zatěžující. Rodiče si pak mohou přicházet pro děti až

47

po splnění svých pracovních a jiných povinností s vědomím, že je o dítě po vyučování v jeho volném čase postaráno. Ale naproti tomuto ideálnímu stavu musíme připustit, že mnoho dětí tráví volné chvíle po vyučování na veřejných prostranstvích a na ulicích, většinou bez dohledu a bez jakéhokoliv zájmu dospělých. Mihálová (51, s. 401- 402) vyslovuje názor, že bude záležet zejména na učitelích a jejich zájmu a nadšení, jakým způsobem vyplní volný čas dětí ve školním prostředí. Možná je odvážné domnívat se, že jediným problémem při vedení zájmových aktivit bude ochota pedagogů připravovat příslušné aktivity ve svém volném čase, protože jak všichni víme, pedagogická profese je velice náročná také proto, že učitelova práce nekončí zazvoněním zvonku při poslední vyučovací hodině, nýbrž mnoho činností a povinností spojených s výukou si učitel přenáší do svého volného času. Snad se jednou dočkáme toho, že čas, který pedagog poskytne kromě svých základních učitelských povinností také volnočasovým aktivitám dětí, bude jednou v budoucnu nedílnou součástí výchovy dítěte. I když se může zdát, že škola v zájmových aktivitách dětí ztrácí své původní nezastupitelné postavení, opak je pravdou. Učitel, který dokonale zná své děti, uplatňuje zajímavé formy aktivit, je pro dítě vzorem a má zároveň i přirozenou autoritu, své místo ve výchovném působení nikdy neztratí. Je pro to zvlášť důležité nedopustit, aby přirozený vztah pedagoga a žáka, který čas tak dokonale prověřil, nebyl nikdy vyměněn a nahrazen

za

nejrůznější

vymoženosti

a novinky

současného

moderního

vědeckotechnického světa.

2. 3. 4 Děti, volný čas a vrstevníci Způsob trávení volného času dětí je významně ovlivněn zejména rodinou, ve které vyrůstají. Na zdárný a žádoucí vývoj dítěte však nepůsobí jen rodiče, ale také skupina vrstevníků a prostředí, v němž dítě vyrůstá. Nejpřirozenějším a nejvhodnějším prostředím, kde se spolu děti potkávají, seznamují a navazují svá první velká přátelství, je hned po rodině škola (mateřskou nevyjímaje), ve které se děti učí nejen podle pevně stanoveného učebního plánu všem předepsaným dovednostem, ale snad mnohem větším přínosem je pro ně učení ze zkušeností získaných z chování vrstevníků a dospělých. Čáp říká (12, s. 286), že skupinu vrstevníků tvoří děti a mladiství přibližně stejného věku, na rozdíl od skupin, které zahrnují osoby různých generací, jako je tomu

48

v rodině nebo v pracovní skupině. Vrstevnická skupina je malá, zpravidla neformální, často referenční skupina. Příslušníci skupiny mohou tvořit kolektiv, který dodržuje společensky schvalované a uznávané normy a cíle, ale také to může být skupina společensky a výchovně nežádoucí, v krajním případě až delikventní. Podle Krause (44, s. 132-136) jsou dětské a mládežnické skupiny v podstatě vrstevnické skupiny, které jsou charakterizovány jak věkovou, tak názorovou blízkostí. Jsou to typické primární skupiny, které se vyznačují bezprostředními kontakty tváří v tvář, silným pocitem příslušnosti ke skupině s identifikací vyjadřovanou zájmenem „my“. Dětské vrstevnické skupiny se vyznačují značnou nestálostí a nízkým stupněm soudržnosti. Kořeny těchto skupin nalézáme v tzv. hrových skupinách, kde však ještě nedochází k vědomé sounáležitosti ani k jakékoliv dělbě činností a kde jsou členové těchto skupin spíše vedle sebe než spolu. A právě u těchto herních aktivit lze spatřovat počátek vlivu vrstevníků na osobnost. Skutečné vrstevnické skupiny se pak objevují a začínají fungovat většinou až v průběhu školní docházky, kdy s přibývajícím věkem žáků jejich vliv roste. Vrstevnická skupina hraje v socializaci jedince významnou úlohu. Vztahy v ní jsou rovnocenné, nezávislé, dítě ostatní děti nepotřebuje tolik jako rodiče, a proto s nimi může testovat hranice a odhalovat následky činů, které před druhými dělá. Vazba na rodinu sice stále trvá, ale zvláště v období adolescence vzrůstá důležitost vrstevníků jako činitelů socializace. Velkou roli hrají pozitivní referenční skupiny, se kterými se dospívající srovnávají a identifikují, a negativní referenční skupiny, proti nimž se vymezují. Dítě se s vrstevníky stýká většinou již v útlém dětství, ale vliv na utváření osobnosti dítěte má vrstevnická skupina spíše až koncem předškolního věku. K výraznějšímu posílení socializační role vrstevníků dochází až na druhém stupni základní školy, kdy se třída stává zdrojem určité jistoty a bezpečí (předtím to byl učitel). Inteligence a vzdělanost získaná přiměřenou pílí bývá ceněnou hodnotou, oblíbenost znamená solidaritu a pozitivní ladění. Vágnerová (94, s. 54) říká, že: „Uspokojivá pozice ve třídě může patřit do kategorie ocenění kompetencí, získání vlivu nebo oblíbenosti. Skupinová identita je pro pubescenta velmi významnou hodnotou, protože posiluje jeho pocit jistoty a bezpečí v době, kdy se emancipuje z vazby na rodinu (jako dosavadního hlavního emočního zázemí).“

49

Děti se však vzájemně poznávají nejen ve škole, ale také mimo ni. Takovými místy mohou být různá prostředí od městského a venkovského s ulicemi a parky, přes prostředí volnočasových institucí, organizací, klubů, kroužků a různých zájmových skupin. Navazování vzájemných kontaktů dětí mimo rodinné a školní prostředí je jev přirozený a svým způsobem zákonitý, protože vztahy mezi vrstevníky hrají podstatnou roli v rozvoji osobnosti dítěte. Havlík (33, s. 52) uvádí, že vrstevnická skupina se v dětství stává základním faktorem socializace. Zhruba od 10 let začíná vliv vrstevníků převažovat nad vlivem dospělých. Do 12. až 13. roku dětí bývají vrstevnické skupiny podle pohlaví homogenní (chlapecké a dívčí odděleně), s pubertou se vytvářejí smíšené. Typické pro tento věk je několik základních rysů: jejich sociální život se odehrává mimo školu, vytvářejí si své skupinové normy, hodnoty, postoje, formy komunikace, nezřídka na sebe upoutávají pozornost vnějšími znaky např. oblečením, typem účesu nebo gesty. Způsoby chování členů vrstevnických skupin podléhají vnitřní sociální kontrole a případné odchylky od jejích norem bývají často sankcionovány. Podle Čápa (12, s. 287) hrají vrstevníci zvlášť důležitou roli v životě jedince zejména mezi 11. až 14. rokem, a to především ve spontánně vzniklých skupinách kamarádů, ve sportovních družstvech, zájmových kroužcích a dětských volnočasových organizacích. V tomto období může docházet ke kolísání ve vztazích mezi jedincem a skupinou vrstevníků v důsledku různých okolností, jakými mohou být konflikty ve skupině, zklamání z nesplněného očekávání, změny zájmů, což může vést k vyčlenění jedince z příslušné skupiny a k zaměření se na přátelský či erotický vztah nebo k hledání skupiny nové. Členství ve vrstevnické skupině je pro jedince přínosem z mnoha důvodů. Učí se v ní přihlížet k potřebám druhých a brát na ně zřetel, jednat s lidmi různých povah a temperamentů, prosazovat svůj názor a korigovat ho, řešit konflikty, bránit se, vyrovnávat se s nezdarem a s nespravedlností, přizpůsobovat se náhle vzniklým situacím, ovládat své chování a jednání, plnit různé sociální role. To jsou důležité okamžiky jak v socializaci a v přípravě pro život ve společnosti, tak ve formování a rozvoji osobnosti. Skupina vrstevníků patří mezi přirozené výchovné instituce, která výrazným způsobem ovlivňuje volný čas dětí a mládeže zejména tím, že se v ní promítají všechny možné aktivity, které může dítě či mladý člověk uskutečňovat v neformálních skupinách

50

svých kamarádů. Avšak velice záleží na tom, jaké hodnoty a cíle příslušná skupina uznává. Může to být skupina, která naplňuje svůj volný čas žádoucím způsobem a jednoznačně pozitivními cíli (může být jak organizovaná, tak naprosto neformální, třeba parta kamarádů), nebo to naopak může být skupina s negativním postojem k obecně uznávaným hodnotám, jejíž cíle jsou asociální či přímo antisociální (různé gangy nebo pouliční party). Taková skupina pak může působit ve společnosti destruktivně a protiprávně (31, s. 30-31). Děti často mívají v období dospívání a sociálního zrání značnou obavu z nepřijetí do dané referenční skupiny nebo z vyloučení z kolektivu vrstevníků. V této souvislosti Čáp (12, s. 288) říká: „I když skupina vrstevníků přináší možnost konfliktů nebo i nepříznivého vývoje, má podstatný význam pro vývoj zralé osobnosti: pomáhá mladistvému osamostatnit se z dětské závislosti na rodině, na autoritě rodičů. Pokud se z této závislosti nevymaní, je ohroženo formování takových rysů, jako je samostatnost, iniciativa, ale také organizační a sociální dovednosti.“ V minulosti se často pohlíželo na skupinu vrstevníků s nedůvěrou a její působení se kladlo do protikladu s výchovným působením. V průběhu 20. století stoupal vliv vrstevnických skupin, a to způsobem, který může mít příznivé i nepříznivé formativní účinky. V současné době pedagogika i psychologie považují skupinu vrstevníků za důležitého a nezbytného činitele ve výchově. Dospívající jedinci se učí ve skupině vrstevníků přihlížet k potřebám druhých, jednat s lidmi různých povah, prosazovat vlastní názor i korigovat ho, řešit různé konflikty, přijímat kritiku, bránit se, vyrovnávat se i s nezdarem a nespravedlností, plnit a přijímat rozmanité sociální role. Nejrůznější vrstevnické skupiny uskutečňují svoji činnost převážně ve volném čase dětí a mládeže a bez ohledu na jejich organizovanost by neměly unikat pozornosti a kontrole ze strany pedagogů, vychovatelů, rodičů a laické veřejnosti. Všichni bychom měli vědět o vlivech a působení těchto skupin na děti a mládež v závislosti na tom, o jaký typ skupiny se jedná, a v žádném případě nedopustit, aby se případné jednání a chování těchto skupin obrátilo proti nám. V této souvislosti vyvstávají zvláště pro rodiče zapeklité otázky typu: Mohou rodiče vůbec ovlivnit výběr kamarádů svých dětí? Mají právo do tohoto procesu vstupovat? Jak se zachovat, když rodiče zjistí, že se jejich dítě dostalo na „zcestí“ do skupiny vrstevníků, kteří mají na jejich dítě špatný vliv? Odpověď na tyto otázky je snadná. Všichni rodiče, kterým leží na srdci blaho jejich dětí, by vždy měli vědět, s kým

51

tráví jejich potomek volný čas, včetně toho, z jaké rodiny kamarád či kamarádka pocházejí. Všeobecně platí, že rodiče nesou plnou odpovědnost za výchovu svých dětí jako nejdůležitější vychovatelé, a to nejen v rodinném prostředí, ale za jejich výchovu vůbec, tedy i ve volném čase. Podle Prokopa (67, s. 55-56) plní vrstevnické skupiny tři základní funkce: 

Funkce socializační – ve vrstevnických skupinách mohou být vyzkoušeny nové způsoby jednání a chování, aniž by ze strany dospělých hrozilo potrestání, kontrola nebo určitá forma dohledu, - vrstevnické skupiny umožňují srovnání s ostatními, čímž dochází k odhalení vlastních možností a pozic členů skupiny, bez preferencí známých ze světa dospělých, - ve skupině stejně starých dětí existují vztahy podobných oboustranných očekávání v chování jednotlivců bez zkreslení výchovných postojů dospělými, - vrstevnická skupina vytváří pole pro pozorování způsobů chování mladých vzhledem k očekávanému chování ve školní instituci, - vrstevnická skupina usnadňuje přechod od socializace v rodině k institucím sekundární socializace, kterou tvoří škola, zaměstnání, různá hnutí, strany apod.



Funkce sociální ochrany – vrstevnická skupina jako solidární společenství poskytuje podporu svým členům v případě potřeby nebo ohrožení, např.: - při fyzickému střetu, hádce nebo konfliktu, - při velkých nárocích na práci nebo při přetěžování, - při napadení členů skupiny nějakou bandou, spolužáky apod., - při svévolném napadání a pronásledování ze strany učitele, - při nesmyslných nařízeních a svízelných institucionálních podmínkách.



Funkce emocionální a sociální – vrstevnická skupina poskytuje svým členům prožitky, emoce a vztahy, které nejsou v rodinném a školním prostředí běžně přijímány. Někdy může pod vlivem působení vrstevnické skupiny dojít ke vzniku určitého emočního odstupu od školních institucí.

52

2. 3. 5 Média ve volném čase dětí Dalším významným činitelem, který se výrazným způsobem podílí na výchově a využívání volného času dětí, mládeže a dospělé populace, jsou média. Největší a nejvýraznější vliv na mladou generaci, zvláště pak na pubescenty, mají hudební a vizuální nosiče, televize, video a v posledních několika letech pak především neustále rostoucí vliv internetu s nejrůznějšími sociálními komunikačními sítěmi. Ale co to vlastně jsou ta média, která se stala neodmyslitelnou součástí každodenního života jedince současné společnosti? Slovo „médium“ pochází z latiny a znamená prostředek, prostředníka, zprostředkující činitel, tedy to, co něco zprostředkovává nebo zajišťuje. Význam tohoto slova je v současnosti daleko širší, než by se mohlo na první pohled zdát. Sociologové, psychologové, novináři, politici a další odborníci z řad vědeckých pracovníků mluví a píší o médiích v nejrůznějších souvislostech a významech. Pro laickou veřejnost budou média představovat zejména označení pro tisk, rozhlas, televizi, popř. různé způsoby komunikace založené na digitálním zpracování a přenosu dat. S pojmem médium se však můžeme setkat také v přírodních a matematických vědách, ve výpočetní technice či v oblastech sociální komunikace. Jirák (40, s. 16-18) uvádí rozdělení jednotlivých typů sociální komunikace podle úrovně uspořádání společnosti, v níž se komunikace odehrává: 

intrapersonální – v rámci jednotlivce, např. při zpracování nového poznatku jedincem nebo při zvažování výhod různých řešení před konečným rozhodnutím,



interpersonální – komunikace mezi dvěma až třemi lidmi,



skupinová – uvnitř nějaké skupiny, např. rodiny, vrstevníky, v zájmovém kroužku,



meziskupinová – mezi ustavenými skupinami, např. mezi třídami ve škole, mezi sportovními týmy, mezi zájmovými skupinami uvnitř nějaké komunity,



institucionální/organizační

–

komunikace

v rámci

politického

systému,

podnikatelského subjektu, 

celospolečenská – komunikační procesy, které jsou potencionálně dostupné všem příslušníkům dané společnosti. Do této oblasti spadá komunikace podmíněná existencí masových médií – mediální komunikace. Mezilidská komunikace je však zprostředkována pomocí dalších médií, než jsou

ta běžná, tedy tisk, rozhlas a televize. Za komunikační média jsou někdy považovány

53

i kódy, které se při komunikaci používají, tedy i přirozený jazyk, kterým se lidé dorozumívají v dané zemi. Kódy (tj. soustavy znaků a pravidel pro jejich používání) jsou primárním komunikačním médiem, protože zprostředkovávají sdělení mezi účastníky komunikace. S rozvojem lidské společnosti a civilizace však přestalo být dostačující využívání přirozeného jazyka jako prostředku primární komunikace a vyvstala potřeba přenosu informací na větší vzdálenost v co nejkratším čase a co největšímu počtu lidí najednou. Z těchto důvodů došlo v průběhu dějin mezilidské komunikace k rozvoji sekundárních médií, prostřednictvím kterých se lidé snažili překonat časovou a prostorovou omezenost vysílaných sdělení. Za sekundární média lze považovat obrázky (pravěké nástěnné kresby v jeskyních), písmo, později tisk, různé prostředky mechanického, analogového či digitálního nahrávání. Skupina sekundárních médií zahrnuje také prostředky snažící se dostat sdělení ke vzdáleným adresátům nejprve pomocí poslů (později pošty), nejrůznější typy signalizace (kouřové signály, vlajkové abecedy), přenosové a vysílací techniky (od telefonů po telemosty) a nakonec počítačové komunikační sítě. V životě současného člověka stále roste význam mezilidské komunikace jako formy sociálního styku spočívající ve sdělování informací. Komunikace může být bezprostřední, tváří v tvář, stále častěji však informace zprostředkují média - sdělovací prostředky. Zejména masmédia - hromadné sdělovací prostředky ovlivňují velké skupiny lidí najednou a v poslední době umožňují i jejich aktivní zapojení do komunikace. Ve 20. století prošla prudkým vývojem jak tradiční média tištěná (knihy, časopisy), tak média zaměřená na akustické nebo obrazové zpracování informací (film, rozhlas, televize). Značně rozšířila svoji nabídku z hlediska obsahu i metod, zvýšila dosah, vliv a význam. V posledních desetiletích je doplnila média spjatá s rozvojem elektronických technologií, jejichž předními zástupci jsou mobilní telefony, počítače a internet. Masmédia mají v životě člověka a společnosti své nezastupitelné místo a plní celou řadu nejrůznějších funkcí, z nichž Spousta (81, s. 64-70) uvádí následující: 

informativní – poskytování informací, dat a zpráv adresátům. V rámci informativní funkce můžeme dále vyčlenit funkci hodnotovou, hodnotící, kognitivní, vzdělávací a petrifikační (uchovávání obrazu světa a doby),

54



komunikativní – spojení a přenos sdělení, dorozumívání. Komunikativní funkce masmédií zahrnuje další funkce: socializační, stimulační, kulturní a kompenzační,



formativní – utváření názorů a postojů adresátů. I tato funkce sdružuje několik dalších funkcí, které bychom mohli označit jako humanizační, výchovná, akulturační, estetická, magická, defrustrační a manipulativní,



rekreativní – regenerace, odpočinek, zábava. V poslední uvedené funkci masmédií rozlišujeme funkci relaxační, solitární (sociální osvobození a samota), desolitární (zprostředkování kontaktu se světem), hédonistickou a zábavnou. Vzhledem k tomu, že je tato práce zaměřena na volný čas dětí ve věku 10 – 15

let, předpokládáme, že budou v rámci výzkumného šetření všechny výše zmíněné funkce masmédií uplatněny a zastoupeny, stejně tak, jako funkce volného času, které jsou obdobné a uplatňují se v relaxaci, regeneraci, vzdělávání, výchově a zábavě zejména mladé generace. Pokud se budeme zamýšlet nad vlivem masmédií na jedince, určitě dospějeme k závěru, že osobnost člověka je působením hromadných sdělovacích prostředků ovlivňována komplexně a to ve všech společenských rolích, jimiž během života prochází. Také je nutné vzít v úvahu skutečnost, že masmédia působí na každého jedince odlišně, a jejich vliv je tudíž velmi individuální. Obecně však platí, že masmédiím snadno a rychle nejvíce podléhají jedinci s nižším inteligenčním potenciálem a nižším morálním, kulturním a estetickým cítěním, kteří se často nacházejí na hranici nebo až za hranicí sociální patologie. Žijeme na počátku 21. století a pojmy jako počítač, internet, e-mail, mobilní telefon, reklama, marketing nebo masmédia se staly samozřejmou a nezbytnou součástí každodenního života nejen nás dospělých, ale také našich dětí. Nebezpečnost působení masmédií, zejména na dětskou populaci, která je mnohem citlivější a vnímavější pro všechny novinky, spočívá zejména v jejich manipulativním charakteru. Nejběžnějším prostředkem masové komunikace, se kterým se děti setkávají od nejútlejšího věku, je televize. Současní pedagogové a dětští psychologové vyjadřují oprávněné starosti a obavy nad vlivem, který má na děti televize a jiné sdělovací prostředky. Tento vliv by zřejmě měl být dobrý a pozitivní, ale často tomu tak není. Brzezinski (7, s. 75) uvádí, že televize je dnes nejdůležitějším prostředkem socializace a vzdělávání, neboť nahradila socializační činitele, kterými tradičně byla rodina, církev a škola. Televize přesvědčivě stanovuje mladému divákovi normy toho,

55

co je žádoucí považovat za úspěch, dobrý vkus a dobré chování. Formuje touhy, definuje aspirace, naděje a stanovuje hranice mezi přijatelným a nepřijatelným chováním v dané společnosti. Prokop (67, s. 47- 48) má úplnou pravdu, když konstatuje, že současné děti prožívají medializovaný život. Dnes je vybavení domácností nejmodernějším televizorem s HD rozlišením a plasmatickou obrazovkou téměř samozřejmostí a často mají děti svou vlastní televizi přímo ve svém pokojíčku. S podobnou situací se setkáváme i v oblasti elektronických médií. Extrémní nárůst počítačů s internetem je nezadržitelný a v rodinách, kde vyrůstají děti školou povinné, je zcela běžné, že má každé dítě svůj počítač. Není potom divu, že se sledování televize a vysedávání u počítače stává dominantní činností dětí ve volném čase, což s sebou přináší zřetelné snížení a ochuzení komunikačních schopností dětí, radikální pokles originálních poznatků o světě, nárůst a zesílení izolovanosti, zmiňována bývá i vyšší podrážděnost či bezohledné vnucování životních cílů dospívající generaci. Jedním z důvodů, proč se odborníci zamýšlejí nad negativním vlivem televize na nejmladší generaci, je skutečnost, že se při jejím sledování od diváka nic nevyžaduje. Nemusí myslet, jednat, mluvit, dokonce ani obracet stránky. A to malé děti musí dělat, aby se učily. Pasivní povaha sledování televize je v rozporu s aktivními zkušenostmi při učení. Násilí, které je v mnoha televizních pořadech tak běžné, je další oblastí působící starosti. Studie dokazují, že v dětských pořadech je mnohem více násilí než v hlavních večerních pořadech. Kreslené grotesky jsou násilím přímo přeplněny. Děti přitom nemají zkušenosti, aby rozlišily, co je skutečné a co je vymyšlené. Naprosto věří tomu, že jejich oblíbený hrdina z grotesky byl rozmačkán parním válcem, vyhozen do povětří dynamitem a shozen z útesu, přičemž se mu vůbec nic nestalo. Jedním z účinků násilí v televizi je, že násilí ve skutečném životě má na děti menší vliv. Stávají se méně citlivé k tragédiím, které se opravdu staly, a mají sklon reagovat na ně s lhostejností. Někteří odborníci, kteří studovali účinky násilí v televizi, věří, že je příčinou agresivního chování dětí. Jiní s tímto závěrem nesouhlasí. Televize má rovněž sklony předvádět život nerealistickým způsobem. Děti, které nemají tu zkušenost, aby řekly „tak to přece v životě nechodí", věří často tomu, co vidí. Děti nechápou, že díky filmovým technikám a trikům vypadají věci na obrazovce jinak než v reálném životě.

56

Sledování televize patří mezi nejčastější činnosti dětí ve volném čase. Nepříliš potěšující jsou závěry četných výzkumů, které dokazují, že doba strávená před televizními obrazovkami je poměrně dost dlouhá. Většina odborníků doporučuje pro děti předškolního věku nejvýše jednu hodinu televize denně, bez ohledu na druh pořadu, jehož se to týká. Pozitivní vliv televize na děti a mládež bychom mohli spatřovat v tom, že

přináší

zábavu,

bezpečné

trávení

volného

času,

rozvíjí

představivost,

zprostředkovává znalosti o prostředích, ve kterých člověk žije, napomáhá růstu sebevědomí, posilování a upevňování žádoucích hodnot a norem. Musíme však poukázat také na negativní působení televize prostřednictvím reklamy, která se tak stává nebezpečným nástrojem masové manipulace, protože zejména děti mají tendenci věřit tomu, co vidí (73, s. 1). Reklama zaměřená na děti je velmi citlivým tématem a specifickým problémem. Reklamní společnosti se snaží vytvořit už v dětském věku vazby na určité druhy a značky zboží, které je původně určeno pro dospělé, jako jsou např. různé elektronické přístroje pro osobní potřebu nebo pro domácnost, banky, osobní nebo užitkové automobily, oblečení, kosmetika, sportovní potřeby nebo potraviny. Dítě tak má zafixované neuvěřitelné množství tržních značek a reklamních sloganů ještě dříve, než se naučí číst a psát. Na základě reklamy se děti v různém věku dožadují určitých druhů zboží, u mladších dětí to jsou hlavně hračky, u starších a dospívajících dětí převažují elektronické přístroje (zejména mobilní telefony a vlastní notebook), značkové oblečení, boty a sportovní potřeby. Děti nejen, že nakupují prostřednictvím svých rodičů, ale zároveň také trpí, když nemají to, co je momentálně největším hitem na trhu a co už všichni, kteří jsou „in“ vlastní. Často tak dochází ke konfliktům mezi dětmi a rodiči v důsledku nepřiměřených požadavků, které přesahují finanční možnosti rodiny. Úkolem

reklamy

je

zprostředkování

firemní

nabídky

zákazníkům

prostřednictvím placených médií. Reklama se snaží upoutat naši pozornost prostřednictvím našich smyslů, zejména zraku a sluchu. Pro zrak jsou základními a rozhodujícími podněty barva, velikost, tvar, jas a pohyb. Pro sluch jsou klíčovými podněty melodie, rytmus a struktura zvuku. Dnešní děti neznají svět bez reklam. Často jí bývá přisuzována role viníka na postupné morální destrukci naší společnosti. Musíme však připustit, že ji nelze jednoznačně odsoudit, neboť za reklamou stojí lidé, a tudíž musíme uznat, že se v ní v podstatě odráží obraz společnosti, ve které žijeme. Z psychologického hlediska lze negativní působení reklamy spatřovat zvláště v tom, že

57

v dětském spotřebiteli vzbuzuje domnění, že propagované zboží je běžně dostupnou součástí života (75, s. 353-355). Internet patří mezi nejmladší média, ale jeho expanze a obliba mezi veřejností a obzvláště u všech dětských kategorií je nebývalá. Možnosti internetu jako informačně komunikačního média jsou nekonečné. Můžeme zde najít množství užitečných odkazů na webové stránky nejrůznějších občanských sdružení, hnutí, organizací i soukromých firem zabývajících se trávením volného času dětí a mládeže. V rámci internetu mohou uživatelé využívat mnoho služeb, mezi něž patří i provozování sociálních sítí, které se stávají novým komunikačním kanálem zejména pro děti a mládež. Pomocí sociálních sítí se prostřednictvím internetu sdružují lidé, kteří by se jinak fyzicky nemohli setkat. V současné době prožívají sociální sítě rychlý rozvoj, který je urychlován nově vznikajícími technologiemi. O popularitě sociálních sítí svědčí i fakt, že se do nich připojuje stále více uživatelů. Účel sociálních sítí se různí, některé slouží ke sdílení informací a k zábavě, jiné pomáhají hledat práci, případně sdružují etnika nebo umělce. Mezi nejoblíbenější a v současné době nejvíce využívané sociální sítě v početných řadách mladé generace patří Facebook, Lidé. cz, Twitter, MySpace a další (39, s. 1). V souvislosti s využíváním internetové sítě musíme mít neustále na paměti hrozící nebezpečí v podobě snadné dostupnosti nežádoucích informací, které se mohou zcela nekontrolovatelně dostat k nejmladším uživatelům internetu. Jde především o nekontrolovatelné „brouzdání“ po internetu bez dohledu rodičů, vychovatelů či jiných odpovědných osob. Děti často vyhledávají adresy se zcela negativními obsahy, jako je např. pornografie, stránky různých anarchistických sdružení apod. Pedagogové, psychologové, počítačoví experti, ale především rodiče se právem obávají možných negativních důsledků ve vývoji mladé generace. Ale co naplat. Zakázat či nějakým způsobem odstranit média nelze. Jsou a do budoucna již navždy budou neodmyslitelnou a samozřejmou součástí každodenního života člověka. Skutečný vliv médií zůstává pro mnoho dětí skrytý a děti si jej zcela jasně neuvědomují. O to větší pozornost by měla být ze strany dospělých směřována k tomu, aby děti uměly informace, které k nim prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků proudí, zpracovávat, rozpoznávat jejich skutečnou hodnotu, využívat ke svému prospěchu a rozvoji osobnosti.

58

S nebývalou rychlostí a razancí se nové formy komunikace staly součástí každodenního života členů společnosti. Prostupují také sférou volného času, a to na všech úrovních – od individuální po celospolečenskou, od místní po celosvětovou. Jak uvádí Bůžek a kol. (9, s. 88), dnešní děti a mladí lidé prožívají a budou dál žít své životy způsobem a stylem, který se bude vyvíjet stále odlišněji od předchozích generací. V jejich životech už navždy budou mít svá nezastupitelná a nepostradatelná místa zejména elektronická média, která budou nejen zprostředkovatelem volného času a zábavy, studia a poznání, ale také práce. Děti a mladí lidé se s médii denně setkávají v rodině, škole i ve volném čase. Prostřednictvím médií děti a mladí lidé získávají informace o světě dospělých i vrstevnících, uspokojují a rozvíjejí svoje zájmy, inspirují se pro nové způsoby oddechu a zábavy, prožívají chvíle napětí, dobrodružství nebo radosti, někdy se na mediální tvorbě sami přímo podílejí. Takto se vytvořila nová, svébytná a významná oblast zájmové činnosti, jejíž rozvoj lze předpokládat také pro budoucnost (37, s. 128-129). Média se stala běžnou součástí života člověka a představují určitý standard způsobu života v současné době. Zvláště pro dnešní generaci dětí nejsou média něčím novým a neznámým, nýbrž tvoří základní mediální výbavu jejich života. Za zmínku stojí obrovský boom mobilních telefonů, které zavalily téměř celou populaci. Podle výročních zpráv mobilních operátorů vlastní mobilní telefon 95% populace, včetně dětí. Nejčastějším důvodem koupě mobilního telefonu je strach rodičů o bezpečnost jejich dítěte, tedy jakýsi prostředek kontroly a zároveň pomoci v případě potřeby. Pro děti je tzv. mobil zdrojem zábavy (hraní her) a prostředníkem v kontaktu s vrstevníky, pomocí kterého si sdělují a vyměňují různé informace s kamarády, přáteli, rodiči, příbuznými a známými, a to buď přímým hovorem nebo prostřednictvím sms zpráv (22, s. 190). Volný čas dětí je rozsáhlá oblast, ve které mají média své stálé a pevné místo. Proto bude část výzkumného šetření této práce věnována působení a využívání médií ve volném čase respondentů, přičemž bude naše pozornost zaměřena zvláště na činnosti a souvislosti spojené s využíváním PC techniky, neboť média nejsou jen volnočasovou aktivitou, jíž se děti s oblibou věnují, ale dnes jsou spolu s rodinou a vrstevnickou skupinou považována za nejdůležitější komunikační a socializační činitele v životě současných dětí.

59

3Volný čas jako jeden z důležitých ukazatelů životního stylu 3. 1 Životní styl Volný čas je jedním z důležitých ukazatelů, které se podílejí na vytváření životního stylu každého z nás. Pojem životní styl patří v současné době mezi velmi frekventované termíny ve vědách sociologických, pedagogických, psychologických, ekonomických, medicínských aj. a objevuje se v mnoha oblastech, které jsou nějakým způsobem spojeny s volným časem a s činnostmi, které se na jeho naplňování podílejí. Skutečnost, že se volný čas dostává do popředí zájmu společnosti, vede k tomu, že také vysoké školy flexibilně reagují na potřebu zabývat se volným časem jako fenoménem současnosti a nabízejí studentům širokou škálu nových studijních oborů jako je pedagogika

volného

času,

pedagogika

zážitku,

rekreologie,

cestovní

ruch,

kinantropologie a další. Potěšující také je, že se nezapomíná ani na volný čas hendikepovaných osob a seniorů. Životní styl je rozsáhlá oblast, která zahrnuje nepřeberné množství prvků, složek, aspektů a různých faktorů. Vědečtí pracovníci se zabývají výzkumy životního stylu z různých pohledů a hledisek. Zejména v sociologii je pojem životní styl obsahově ztotožňován s pojmem životní způsob. Vedle těchto dvou základních termínů se objevují další blízké pojmy jako je životní sloh, životní úroveň, kvalita života nebo životní podmínky. Při konfrontaci pojmů životní způsob a životní styl si v odborné literatuře můžeme všimnout jejich vzájemné divergence a konvergence, protože mnoho autorů používá oba pojmy jako synonyma. Duffková (21, s. 65) uvádí: „Životní způsob a životní styl patří k těm termínům v sociologii, které se běžně užívají, a co víc (i hůř – alespoň pro sociology zabývající se životním stylem): běžně se užívají v nejrůznějších kontextech i významech.“ Přitom jedna část autorů je uplatňuje ve vzájemně se značně lišících pojetích a druhá část je používá na základě předpokladu všeobecné známosti obsahu obou pojmů. V české terminologii sociologie životního způsobu/stylu se k těmto dvěma základním kategoriím často řadí třetí termín – životní sloh. Autorka konstatuje, že v užívání těchto termínů (i jiných s nimi úzce souvisejících, např. životní podmínky, kvalita života, životní úroveň) panuje značný chaos, nejednotnost a nejednoznačnost,

60

protože jedním termínem jsou někdy označovány různé skutečnosti a naopak různé termíny jsou používány pro označení stejného jevu. Kubátová (47, s. 13-14) vyslovuje závěr, že pojmy životní způsob a životní styl je možné považovat za synonyma, protože je-li podle definice Duffkové životní způsob „systém významných činností a vztahů, životních projevů a zvyklostí typických, charakteristických pro určitý subjekt“, pak to předpokládá, že prvky životního způsobu jsou vnitřně uspořádané a konzistentní, což jsou vlastnosti, kterými je vymezen životní styl. Na životní způsob a životní styl lze nahlížet také jako na odlišné pojmy a to v případě, že na životní způsob budeme pohlížet jako na kvantitativní souhrn činností, vztahů, projevů, aspektů apod. a životní styl bude systém s charakteristickou provázaností těchto částí životního způsobu, přičemž provázanost je založena na kvalitativní souvislosti všech částí. Kubátová dále říká, že pojem životní způsob je považován za obecnější pojem, protože se vztahuje na celou společnost, zatímco životní styl může být pokládán za pojem konkrétnější, neboť zahrnuje životní projevy jednotlivců, skupin i celé společnosti. Ve vztahu k jedinci nebo k dané skupině je životní styl mnohem více spjat s konkrétními podmínkami jejich života, práce, společenským zařazením, zapojením do vzdělávání, kulturních činností, využíváním volného času apod. Je nutno podotknout, že někteří naši sociologové, např. Duffková, Hodaň, Jansa, Kubátová nebo Linhart, pokládají pojem životní způsob za širší a nadřazenější pojmu životní styl. Hodaň (34, s. 71-72) připouští, že pojmy životní způsob a životní styl bývají často zaměňovány, a zdůrazňuje, že musíme mezi nimi vnímat zásadní rozdíl. Životní způsob je termín určitým způsobem nadřazený v tom smyslu, že se týká skupiny, třídy, populace, a má tudíž skupinový charakter. Může představovat určitou úroveň či dokonce normu, která je pro danou skupinu typická, např. životní způsob české populace, venkovské populace, manažerů, seniorů, sportovců určitého odvětví atd., přičemž diferenciace těchto skupin je díky rozdílnosti jednotlivých charakteristik velmi rozmanitá. Také Kraus (46, s. 166-167) konstatuje, že odborná literatura rozlišuje termíny životní způsob a životní styl a podává následující vysvětlení dané problematiky: základní rozdíl mezi těmito pojmy můžeme spatřovat v tom, že pokud hovoříme o životním způsobu, máme na mysli především makrostrukturální stránku sociálních

61

vlivů (ekonomické, ekologické, technické, celospolečenské a skupinové procesy). Životní způsob bývá obvykle vztahován k větším sociálním celkům, jako jsou národy, státy nebo světadíly. Významným faktorem, který určuje podobu životního způsobu, je náboženství vyznávané v dané společnosti. Termín životní styl se vztahuje k jedinci a vyjadřuje optimální uspořádání životních forem do harmonického celku. Životní styl je charakterizován širokým komplexem činností a s nimi spojených postojů, norem, hodnot a návyků, které mají trvalý ráz a jsou pro každého individuálně specifické. Životní styl člověka je determinován historickým vývojem, tradicí, kulturní a ekonomickou úrovní společnosti, ve které žije. Podobnou charakteristiku životního způsobu a stylu podává také Mohapl (52, s. 71), který doplňuje, že životním stylem je myšlen soubor názorů, postojů, temperamentových vlastností a návyků, které vystihují osobitost jedince odrážející se v jeho chování. Pojem životní styl není pojmem současným, má své kořeny v historii. Autoři Daněk, Teplý (17, s. 27) uvádějí, že latinské slovo „stilus“ přešlo začátkem 17. století do moderních řečí jako označení „způsobu chování a života“. Ze stejného období podle nich pochází i výrok Roberta Burtona: „Je to pravda pravdoucí – styl prozrazuje muže, ano, náš styl ukazuje nás samé.“ Pokud se nad tímto výrokem zamyslíme, musíme připustit, že je toto vyjádření výstižné, protože životní styl každého z nás vypovídá zcela přesně o tom, jací ve skutečnosti jsme. Francouzský přírodovědec 18. století Luis de Buffon dokonce soudil, že „styl – to je vlastně člověk sám“! Spojení „životní styl“ se podle výše zmíněných autorů poprvé vyskytlo v roce 1811, v druhé polovině 19. století přešel tento pojem do sociologie, v roce 1926 do psychologie a psychiatrie a o deset později se začal obecně používat. Pod pojmem životní styl můžeme chápat vše, co se týká daného jedince: jak se vyjadřuje, chová se navenek, jak je schopen vypořádat se s požadavky a úkoly, které život přináší, jak se začleňuje do společenského dění. V životním stylu se odráží i směřování člověka k vytyčeným osobním i společenským cílům, k rozvoji sebe sama, své rodiny, kolektivů a společenských skupin, do kterých je zapojen. Slepičková (80, s. 41) charakterizuje životní styl jako paletu všech lidských aktivit (od myšlení, přes chování a jednání), které zaujímají v životě jedince trvalejší místo, většinou se opakují, jsou typické a předvídatelné. Autorka dále dodává, že

62

životní styl se nejčastěji posuzuje podle názorů, postojů a chování, do kterého se většinou promítá vnitřní motivace a hodnotová orientace daného jedince. Duffková (21, s. 51-52) obecně vymezuje životní styl jako způsob, jakým lidé žijí - bydlí, stravují se, vzdělávají se, chovají se, baví se, pracují, spotřebovávají, komunikují, vyznávají určité hodnoty, starají se o děti atd. Životní styl v sobě zahrnuje mnoho rozmanitých jevů, procesů, činností a vztahů různého druhu, typu a původu. Životní styl, jako objektivně existující společenský jev, je podmíněn několika činiteli, mezi které lze zařadit: 

historický charakter dané společnosti,



změny výrobního procesu,



konkrétní postavení člověka, skupiny či třídy v dané společnosti,



životní úroveň. Životní styl má svoji vlastní dynamiku, která mění jeho kvalitu i v rámci

historicky definované společnosti. Každé etapě společenského vývoje odpovídá určitý charakter životního stylu jako výsledek historického procesu. Konkrétní životní styl je závislý na: 

způsobu tvorby a reprodukci života,



podílu na řízení společenských procesů,



úrovni překonání protikladů mezi prací a ne – prací (sféra nutnosti x sféra svobody),



úrovni sblížení společenských a individuálních hodnot,



na druzích vykonávané činnosti, způsobu jejího vykonávání a na vzájemných proporcích mezi nimi,



na zpětném působení životního stylu na jedince, skupinu, třídu, společnost.

Do obsahové stránky životního stylu většina autorů zahrnuje: 

soustavu činností ve všech sférách života,



tvorbu a uspokojování životních potřeb,



souhrn všech sociálních a životních vztahů, do kterých lidé v průběhu svých činností vstupují,



systém životních hodnot a idejí, kterými jsou jednotlivé činnosti podmíněny (35, s. 86-87). Každý člověk má svůj vlastní, pro něho specifický styl života. Mohapl (52,

s. 72-73) o životních stylech říká, že se utvářejí v interakci osobních zvláštností člověka

63

a dlouhodobých specifických nároků při konfrontaci s několika životními situacemi, do nichž jedinec vstupuje. Zvládání těchto životních situací, zvláště pokud se pravidelně opakují, představuje typické znaky životního stylu. K takovým typickým situacím patří: 

Kognitivní zhodnocení sebe sama a svého postavení ve světě – přiměřené poznání sebe i okolního světa a vytvoření vlastní životní filozofie, která představuje ústřední regulativní a integrativní instanci v životě každého člověka.



Způsob prožívání – lidé se od sebe liší kvalitou a intenzitou prožitku. Část populace nedokáže adekvátně zvládat své emocionální stavy, což může být někdy doprovázeno poruchami zdraví.



Vztah k práci, odpočinku, pohybové aktivitě – práce může být pro člověka za nepříznivých podmínek silným stresovým činitelem. Za nejtypičtější způsob psychické regenerace je považována kompenzační seberealizace, to znamená, že by se člověk měl snažit uspokojovat co možná největší počet svých potřeb a rozvíjet své znalosti, schopnosti a dovednosti. Nesmí však zapomínat na odpočinek a relaxaci.



Zvládání sociální interakce – člověk by měl mít dostatečnou opěrnou sociální síť, v níž by se cítil dobře a mohl jí důvěřovat. Zároveň by však neměl ztrácet vlastní citovou autonomii a neměl by se stávat závislým na nějaké osobě.



Ego úroveň – kompetence při zvládání náročných životních podmínek. V úvodu této kapitoly bylo konstatováno, že volný čas je velmi úzce spjat se

životním stylem každého jedince, dokonce by se dalo tvrdit, že vše, co se týká problematiky volného času, týká se i problematiky životního stylu. Hodaň (34, s. 70) uvádí, že u celé populace, bez rozdílu věku, je řešen problém času obecně, včetně jeho naplňování prací, polopracovními činnostmi, zájmovými činnostmi, regenerací, vzděláváním, odpočinkem, společenskými funkcemi atd. Způsobů naplňování, i rozdílností jejich významu ve vztahu k samotnému jedinci a společnosti, existuje celá řada. Preference určitých činností, jejich obsah a uspořádání vypovídají o individuálním životním stylu. Z tohoto hlediska lze životní styly dělit podle náplně volného času, která má pro jedince nejvyšší hodnotu. Podle Havlíka (32, s. 75-80) může být pro jedince nejvyšší hodnotou rozjímání, hraní (slavení), studium nebo práce. Dále dodává, že výběr není možný tam, kde každá z těchto činností přísluší jen určité společenské vrstvě v rámci celospolečenské dělby práce a příslušnost k ní je determinovaná. Ze čtyř druhů činností ve volném čase bude příslušník industriální společnosti zřejmě vybírat a volit

64

podle životního stylu, který upřednostňuje, což závisí na kulturní tradici, způsobu výchovy a typu osobnosti. Havlík podává charakteristiky tří životních stylů podle převažujících hodnot způsobu života: 

Životní styl s náplní studia – provozují všichni ti, kteří hodně čtou, chodí do divadla, jezdí na výlety nebo pravidelně sledují televizi. Všichni, kteří upřednostňují tento životní styl, mají společné to, že k poznání nových skutečností je vede zvědavost.



Životní styl s nejvyšší hodnotou hraní – je diferencovanou obdobou někdejšího slavení. Tento životní styl vyznávají všichni sportovci a sportovní fanoušci, hráči nejrůznějších her, návštěvníci zábavních podniků a příznivci pravidelných či příležitostných oslav.



Životní styl s rozjímáním – provozují jedinci o samotě nebo v komunitách. Statistiky dokazují, že tito jedinci jsou samotáři, kteří nikdy netráví volný čas s rodinou. Podle Žumárové (109, s. 154-155) se můžeme setkat i s následujícím dělením

životního stylu: 

Pracovně orientovaný životní styl – profesionální činnost je vnímána jako ústřední smysl života a volný čas je chápán jako zbytková kategorie, která slouží především k tělesnému odpočinku, rekreaci a zotavení.



Hedonistický životní styl – vyznačuje se evidentním přesunem životních zájmů do oblasti volného času, rodiny a soukromí, zatímco práce je nezbytná k tomu, aby si jedinec mohl užívat vlastní volný čas.



Celistvý životní styl – snaží se omezit oddělení životních oblastí práce a volného času. V široké oblasti, která zahrnuje problematiku životního stylu, se můžeme setkat

s řadou přívlastků, které toto sousloví rozvíjejí za účelem specifikace konkrétního životního stylu. Hodaň (34, s. 84) zastává názor, že různé přívlastky (často ideologicky podbarvené) jako zdravý, nezdravý, městský, venkovský, konzumní, parazitní, americký, kapitalistický atd. mnohdy nemají velkou výpovědní hodnotu. Životní styl lze kategorizovat z různých hledisek na jednotlivé alternativy nebo varianty např. podle pohlaví, věku, životního cyklu, vzdělání, rodinného stavu, profese, způsobu trávení volného času, podle hodnotové orientace. Ve společnosti existuje značná pluralita alternativ životních stylů, která vypovídá o míře vzájemné tolerance mezi příznivci

65

a představiteli jednotlivých typů životních stylů. V populaci bychom našli také řadu různých typologií lidí, které bychom mohli rozdělit podle životního stylu, který preferují. Každá typologie má samozřejmě jak kladné, tak záporné stránky, protože žádného člověka nelze jednoznačně zařadit do příslušné „škatulky“. Každodenní činnosti člověka, které jsou bezpochyby spjaty s životním stylem jedince, velmi pevně a úzce souvisejí s časem, jež má jedinec k dispozici. Je pravdou, že každý z nás může disponovat pouze 24 hodinami denně. S ohledem na tuto skutečnost je nutné všechny prováděné aktivity rozdělit do dvou skupin, a to na činnosti provozované v čase pracovním a na aktivity probíhající v čase mimopracovním. Z této druhé skupiny aktivit se zaměříme na činnosti volného času, tzv. volnočasové aktivity, které budou jednou z mnoha zkoumaných oblastí v empirické části této práce. Společenský smysl volného času spočívá především v jeho využívání pro všestranný rozvoj lidské osobnosti. Oblast volného času je velice široká a tudíž nám poskytuje dostatečné možnosti a prostor, jak působit na mladou generaci při výchově ke zdravému způsobu životu neboli k zdravému životnímu stylu. Ve vědecké literatuře se v této souvislosti můžeme setkat také s pojmem „aktivní životní styl“ (dále jen AŽS), který však dosud není patřičně vysvětlen a většinou je chápán jako synonymum k pojmu „zdravý životní styl“, resp. jako životní styl spjatý s pohybovou aktivitou, což vnímáme jako vysoce prospěšné zejména pro současnou dětskou populaci, která je nadměrně ohrožena obezitou z nedostatku pohybu a nadměrného příjmu nevhodných potravin. Valjent (95, s. 11) charakterizuje AŽS jako životní styl závislý na vzájemné kombinaci zdravé výživy, pitného režimu, pohybové aktivity, rizikových faktorů (kouření, pití alkoholu, drogy) a konzumu médií (televize, počítače). V této souvislosti hovoří o pravidle 3 P: 

Přiměřenosti v příjmu živin a energie,



Pravidelnosti pohybové aktivity,



Prevenci v předcházení nezdravým stravovacím a životním návykům. Autor však podotýká, že výše uvedené vymezení AŽS je vytvořeno z pohledu

kinantropologie. V jiných vědeckých sférách by mohlo být poněkud odlišné (95, s. 10). Zdravý životní styl či zdravá životospráva jsou pojmy, které v poslední době slýcháme velmi často. Co si pod tímto termínem máme ale vlastně přesně představit? Obecně by se dalo říci, že je to určitý způsob života jedince, který ovlivňuje jeho fyzické i duševní zdraví.

66

Duffková (21, s. 119) uvádí, že podstatou zdravého životního stylu je dodržování a respektování komplexu určitých pravidel a norem směřujících k udržení a upevnění zdraví, přičemž je důležité v každém případě vycházet z konkrétních podmínek exogenních i endogenních. Zdravý životní styl je tvořen řadou faktorů, mezi něž patří zejména způsob stravování, pohybová aktivita, užívání návykových a stimulačních látek (alkoholu, nikotinu, kofeinu, léků, drog), množství spánku, udržování optimální tělesné hmotnosti, schopnost relaxovat a aktivně odpočívat, množství stresu, jemuž jsme vystaveni a mnoho dalších. Z části uceleným příkladem se v problematice zdravého životního stylu stal desetiletý výzkum Kenetha H. Coopera zaměřený na oblast výživy a fyziologie tělesných cvičení. Na základě výsledků svých výzkumů vytvořil teorii nazvanou „Aerobní program pro aktivní zdraví“, ve které se zaměřuje na vzájemné vztahy mezi pohybovou aktivitou, výživou a duševní rovnováhou. Podle Coopera (10, s. 16-23) existují tři základní potřeby člověka, které musejí být uspokojeny, aby bylo dosaženo celkové rovnováhy jako nevyhnutelného předpokladu aktivního zdraví: 1. Aerobní pohybové aktivity (Základní potřeba č. 1) - jsou takové pohybové činnosti, které vyžadují zvýšený přísun kyslíku v delším časovém intervalu a kladou na organizmus požadavky, které ho nutí zvýšit využití kyslíku. Většinou se jedná o vytrvalostní činnosti vykonávané mírnou intenzitou. 2. Pozitivní režim stravování (Základní potřeba č. 2) - základním předpokladem je vyváženost všech živin. Úplně se nemusí vyřadit oblíbená jídla, ale musí se omezit jejich energetické hodnoty. 3. Duševní rovnováha (Základní potřeba č. 3) - důležitou složkou je rovnováha ve spánkovém režimu. Průměrně se jedná o 7– 8 hodin denně; není dobrý ani nadměrný spánek ani nedostatek spánku. Důležité je i zařazení odpočinku do denního režimu. O duševní rovnováze se zde mluví ve spojení s pravidelně vykonávanou pohybovou činností a správnou výživou. Je nesporné, že životní styl zásadním způsobem ovlivňuje naše zdraví. Oč pohodlněji žijeme, o to choulostivější je naše zdraví. Nehrozí nám už sice epidemie moru či cholery, o to víc nás však sužují nádorová onemocnění, srdeční a cévní onemocnění a jiné tzv. civilizační nemoci, které zaznamenaly zvýšený nárůst v posledních zhruba 200 letech. Vyskytují se převážně u obyvatel vyspělých zemí

67

a způsob životosprávy je klíčovým faktorem jejich vzniku. Soubor civilizačních nemocí je velmi rozsáhlý a zdá se, že jejich počet stále narůstá. Také se objevují nové a dosud neznámé nemoci, které sužují lidstvo ve všech oblastech světa. Při dodržování zásad zdravého způsobu života se musíme soustředit na jeho základní oblasti: 

životní rytmus – poměr pracovní činnosti a odpočinku, fyzické a psychické zátěže,



pohybový režim – aktivní a pravidelná tělesná kultura,



duševní hygiena – rozvoj kulturních zájmů, další vzdělávání, dodržování zásad duševní hygieny včetně aktivit optimálního soužití s ostatními sociálními skupinami,



životospráva a racionální výživa – napomáhá k zachování zdraví a udržení tělesné i duševní výkonnosti,



zvládání náročných životních situací – schopnost adekvátně řešit konflikty a zvládat stresové situace (109, s. 158). Žijeme v době velkých a zásadních pokroků v oblasti péče o vlastní zdraví.

Každý z nás toho může pro své zdraví tolik udělat. Je stále jasnější, že všechny možné léčby a léky na celém světě nám nemohou zajistit trvalé zdraví, pokud nejsme sami schopni žít zdravějším způsobem života (18, s. 8). Bohužel neexistuje jediný správný návod na zdravý životní styl. Potřeby a možnosti každého z nás jsou odlišné, je třeba brát v úvahu fyzický a psychický stav každého jedince, zdraví i věk (102, s. 1). Zdraví v širokém slova smyslu, ve všech jeho aspektech, z hlediska fyzického, duševního i sociálního zdraví, je největší devizou našeho života. Být zdravý je prvním předpokladem ke štěstí a k úspěchu. Budeme-li zdraví, budeme mít větší šanci uskutečňovat to, po čem v životě toužíme. Zdravý člověk nezískává výhodu jen sám pro sebe, ale přináší hodnoty jak svému okolí, tak i celé společnosti. Zdraví však není samozřejmé a jeho kvalita je proměnlivá, závislá na čase a podmínkách, ve kterých žijeme. Proto pouze uvědomělým přístupem lze vést děti k zodpovědnosti za zdraví své i ostatních. Nejen výchovou samotnou, ale také osobním příkladem a vzděláváním dětí ve zdravých podmínkách, můžeme zvýšit šance dětí na zdravý život, který žijí nyní a budou žít v dospělosti. Poznávání a praktické ovlivňování rozvoje a ochrany zdraví se oprávněně stává jednou z priorit základního vzdělávání.

68

Zvláštní pozornost je nutné věnovat zejména dětem od nejútlejšího věku, protože jejich zdraví je prvořadým zájmem jak rodičů, tak dalších institucí, které se podílejí na chodu celé společnosti. Musíme podotknout, že v poslední době vzrůstá znepokojení mezi odbornou i laickou veřejností nad úrovní fyzické kondice současných dětí, jejichž životní styl je tvořen každodenním sledováním televize, hraním počítačovým her, minimem pohybu a nezdravou stravou s vysokým obsahem tuků. Změna v životním stylu způsobila, že vyrůstá generace fyzicky neschopných dětí, které si neuvědomují svoji špatnou fyzickou kondici ani nutnost udržování zdravého těla a nevědí, jak tento neuspokojivý stav změnit k lepšímu (26, s. 7). V souvislosti s výše zmíněnými poznatky získanými studiem odborné literatury jsme část výzkumného šetření zaměřili na množství volného času, který respondenti věnují sportovním aktivitám spojeným s aktivním pohybem v protikladu k pasivnímu sledování televize, hraní PC her a ostatním volnočasovým aktivitám nevyžadujícím téměř žádnou fyzickou aktivitu. Pro žáky základních škol může být dost těžké udělat si vlastní názor na to, co je vlastně správné a jakým způsobem zdravě žít. V období dospívání jsou děti dost citlivé a mohou si zafixovat špatné návyky, které pak v pozdějším věku mohou mít za následek řadu problémů. Primární vliv na utváření správných návyků má samozřejmě rodina, přičemž musíme mít neustále na paměti, že využitím vhodných preventivních intervenčních metod lze často předejít vzniku zdravotních komplikací a rizikových forem chování (101, s. 1). Kraus (46, s. 171-172) říká, že těžiště výchovy ke zdravému životnímu stylu by mělo být nepochybně ve škole. V současné vzdělávací soustavě se rozšiřují formy a prostředky výchovy ke zdravému způsobu života. Výchova ke zdraví se stává neodmyslitelnou součástí školního kurikula a lze očekávat, že svou kvalitativní úrovní mnohdy přesáhne možnosti výchovy v rodině. Trvalé místo ve výchově ke zdravému životnímu způsobu patří bezpochyby také prevenci sociálních deviací, kterými je ohrožena zejména mladá generace. Zdravý životní styl je nejlepší specifickou prevencí, která napomáhá celkovému formování osobnosti tak, aby byla připravená reagovat na všechny složitosti, nástrahy a úskalí současného života a aby byla schopná tyto situace úspěšně zvládnout a vyřešit. Řadě zdravotních rizik se nedá zcela spolehlivě předejít nebo vyhnout (genetické dispozice, nepříznivé sociální podmínky aj.). Přesto způsobem života, jaký vedeme, můžeme některá rizika vedoucí k onemocnění omezit, snížit, potlačit nebo

69

naopak některá rizika zvýšit. Nejsnazším, nejúčinnějším a současně nejlevnějším opatřením je předcházet rizikům výchovou k zodpovědnosti za zdraví, výchovou ke zdravému životnímu stylu a výchovou, jak předcházet rizikovému chování. S dobrým vztahem ke svému zdraví se člověk nerodí, nezískává tento postoj zcela automaticky, ale vytváří se postupně v průběhu života tím, jak si je člověk schopen uvědomit rozdíly mezi zdravím a nemocí a posoudit výhody zdraví oproti nevýhodám nemoci. Čím dříve je jedinec schopen tuto souvislost pochopit, tím je šance na prožitý život ve zdraví vyšší (65, s. 1). Vlivem rychlého technického rozvoje se zrychlilo životní tempo lidí, objevují se nové pracovní technologie a s tím související zvýšené nároky na člověka. Lidé více komunikují, cestují, rozmanitě tráví svůj volný čas. To vše s sebou přináší nové možnosti, ale i nová rizika. Čelit těmto rizikům vyžaduje také jiný přístup ke zdraví. Aktivnější postoj k sobě samému, zdravější způsob života, informované a důsledné využití nabídky preventivních prohlídek a vyšetření zmůže mnohem víc, než si dokážeme představit. To je základ prevence, nejsnazší a nejlevnější cesty k udržení zdraví, fyzické kondice, osobní i rodinné pohody. Pro každého člověka se musí stát péče o vlastní zdraví prioritou života. Význam této nesmírné hodnoty pro každého jedince nedokáže zpravidla dostatečně ocenit zejména mladá generace, která považuje zdraví za něco zcela přirozeného a samozřejmého, čemu není potřeba věnovat přílišnou pozornost, natož pravidelnou péči. Jedna z oblastí, která může být významným způsobem využita při utváření zdravého životního stylu mladé generace, je sféra volného času. Osobní záliby a zájmy jsou pro spokojený život člověka nepostradatelné. Nejen, že mu přinášejí pocit štěstí, radosti a spokojenosti, ale také ho často dokážou ochránit v náročných situacích, životních neštěstích a ztrátách, do kterých se člověk v průběhu svého života nejednou dostane. Výchova ke zdravému životnímu stylu by měla být samozřejmou součástí výchovného působení především rodičů, kteří nesou komplexní odpovědnost za výchovu svých dětí.

70

3. 2 Faktory utváření životního stylu Každý člověk žije a prožívá svůj život podle svých vlastních specifických vzorců chování a jednání, ať vrozených či získaných v průběhu socializace v rodině, ve škole, mezi vrstevníky či v jiných společenských institucích. Po celý čas je ovlivňován a přetvářen mnoha faktory, z nichž můžeme jmenovat prostředí, ve kterém jedinec vyrůstá a žije; hodnoty, k nimž je od malička vychováván a veden; způsob trávení volného času, kdy jsou mu vzorem nejprve rodiče a nejbližší okruh rodiny; biologické faktory, zejména genetická výbava jedince, která se zásadním způsobem podílí na individualitě každého jedince. Obecně lze říci, že životní styl je v zásadě determinován dvěma nejdůležitějšími faktory. Vnějším faktorem - to jsou životní podmínky v daném okamžiku existující objektivní danosti, a vnitřním faktorem - to je člověk jako nejkonkrétnější subjekt životního způsobu, jeho osobnost se všemi potřebami, hodnotami, dovednostmi, zkušenostmi, schopnostmi, ambicemi apod. (21, s. 69). Jinými slovy řečeno – vnější čili objektivní faktory vycházející z cílů, potřeb a stavu společnosti. Vnitřní neboli subjektivní faktor vychází z potřeb a záměrů jedince. Objektivní

společenské

faktory

–

jsou

charakterizovány

a určovány

ekonomickými a politickými poměry v dané společnosti. Ekonomická situace ve společnosti vytváří podmínky jak pro pracovní aktivity člověka, tak pro činnosti ve volném čase. Budou tak značné rozdíly v životním stylu kategorie nezaměstnaných lidí s nízkým ekonomickým statusem a skupinou lidí s vysokými příjmy, kteří nejsou finančně příliš omezeni. Vliv politických poměrů lze zaznamenat např. při utváření uniformity v životním stylu působením propagace nebo reklamy v masmédiích. Významnou roli při formování životního stylu hrají také kulturní tradice, které se promítají do života jedince, skupin i celé společnosti. Život jedince výrazným způsobem ovlivňují také tradiční zvyklosti, obyčeje a způsoby jednání praktikované v původní rodině, jako např. způsob hospodaření v domácnosti, výchovy dětí, trávení volného času nebo uspokojování biologických, hygienických a kulturních potřeb. Dalším faktorem, který se uplatňuje při utváření způsobu života dané společnosti, je úroveň vědeckého a technického rozvoje odrážející se v rozvoji cestovního ruchu, dopravě nebo charakteru bydlení (109, s. 155).

71

Mezi objektivní společenské faktory musíme zahrnout výše zmíněný vnější faktor, který je daný životními podmínkami. Tuček a kol. (91, s. 168) uvádí: „Životní podmínky vytvářejí jakési mantinely, v nichž se život člověka pohybuje, naznačují možnosti a meze pro činnosti a způsoby chování.“ Jen obtížně bychom po roce 1990 našli sféru životních podmínek, která by se nezměnila – od společensko - politického uspořádání společnosti, přes obsah a strukturu životní úrovně v oblasti příjmů a výdajů, změny v pohledu na rodinné a partnerské vztahy, až po boom „e-sféry“ (elektronická komunikace, obchod, bankovnictví). Vzhledem k bezprostřední vazbě životních podmínek a způsobu života je logické a nezpochybnitelné, že mezi oběma faktory platí přímá úměrnost a závislost. Životní podmínky tvoří základ pro životní styl jedince. Ten na ně určitým způsobem reaguje, zaujímá k nim vlastní postoj, hodnotí je z hlediska žádoucích potřeb, hodnot a zájmů. Na základě osobního postoje k životním podmínkám pak specifikuje a konkretizuje svůj vlastní, individuální životní styl. Životní podmínky lze specifikovat z různých hledisek a přístupů. Duffková (21, s. 70-77) je dělí do následujících skupin: 

Geografické a ekologické podmínky – poloha území, meteorologické a klimatické podmínky, úrodnost půdy, surovinové bohatství, přírodní zdroje, stupeň devastace krajiny. Člověk je z hlediska životního stylu na těchto podmínkách značně závislý.



Biologické podmínky - zahrnují pohlaví, věk a zdraví. Z hlediska biologických podmínek je velmi důležitá problematika zdravého životního stylu, protože z vnějších faktorů se na zdraví člověka podílí v cca 20% zdravotní péče, v 20% životní prostředí a ve zbylých 60% životní styl.



Demografické podmínky – jsou kombinací přírodních a sociálních faktorů, protože lidská populace je svou podstatou biologickým systémem s procesy reprodukce, které zahrnují demografické události narození a smrt, což jsou zároveň výrazné sociální jevy. V rámci demografických podmínek se v souvislosti s životním stylem sleduje vše, co se týká narození a smrti, partnerských a rodinných poměrů, migrace nebo hustoty osídlení.



Sociálně politické podmínky – zahrnují problematiku sociální struktury a sociální stratifikace. V rámci politických podmínek je nutné uvažovat i o charakteru politického uspořádání státu. Z hlediska životního stylu je velmi důležitá problematika sociální politiky, která má vliv na ekonomické podmínky individua, a tudíž i na životní styl.

72



Sociálně - ekonomické a ekonomické podmínky – souvisejí s životní úrovní, která se promítá v životním stylu jedince.



Kulturní a obecně - ideové podmínky – soustřeďují vše, co se týká kultury ve společnosti, např. hodnoty, normy, ideje, morálku, právo, tradice, vědu, umění, vzdělání. Pro životní styl mají zásadní význam hodnoty, hodnotová orientace a kulturní podmínky na úrovni skupiny, komunity a celé společnosti.



Technologické podmínky - získaly svůj skutečný význam rozšířením nových informačních a komunikačních technologií, zastoupených zejména osobními počítači a internetem. Relativně brzy se po rozšíření osobních počítačů začalo hovořit nejen o diferenciaci na „počítačové“ a „nepočítačové“ životní styly, ale dokonce o určité diskriminaci či segregaci. Z hlediska životního stylu vyvstává do popředí otázka rozdělení populace na počítačově gramotnou, která bude úspěšná, a na skupinu lidí počítačově negramotných, kteří budou neúspěšní.

Subjektivní osobnostní faktory – představují osobnost člověka s jejími individuálními zvláštnostmi, potřebami a zájmy. Zahrnují intelektovou úroveň, temperament osobnosti, pohlaví, věk, zdravotní stav. Na úroveň a kvalitu životního stylu má vliv také stupeň dosaženého vzdělání a zvolená profese. Životní styl člověka se projevuje v sebepojetí každého z nás (tedy i v tom, jak a co o sobě říkáme). Odráží se v našich vztazích s okolím, v hodnotách, které preferujeme, v cílech, kterých chceme dosáhnout, v přáních, po kterých toužíme, a v našem celkovém směřování do budoucnosti. Ale také ve způsobu, jak se umí jedinec přizpůsobit náhle vzniklým životním situacím, jak se dokáže zachovat v různých životních událostech, jak je schopen zvládat obtížnější úkoly nebo se vyrovnávat s překážkami. Životní styl každého z nás se projevuje v hodnocení situací, do kterých se každodenně dostáváme, v reakcích na ně a v tom, jak je následně řešíme či neřešíme. Životní styl je individuální pro každou osobnost. Pokud člověk není vystaven v průběhu svého života extrémním životním podmínkám, zůstává určitý životní styl během života relativně stabilní a výrazně se nemění.

73

EMPIRICKÁ ČÁST 4 Výzkumné šetření V současné době je v naší republice realizováno množství statisticky podložených sociologických, pedagogických, psychologických a dalších výzkumů z různých oblastí společenských věd, které se zabývají dětmi a mládeží, z nichž většina má jeden společný rys: zkoumají především jednu vybranou dílčí otázku (podle zájmu zadavatele) a vesměs se zaměřují na získání základního popisu situace. Řada z nich však jen zřídka opouští popisnou rovinu zkoumané reality – tedy „jak to vypadá“ – a neklade si za cíl zjistit a interpretovat „proč to tak vypadá“ a jaký by bylo možno učinit závěr pro ty instituce, které rozhodujícím způsobem ono „proč“ v životě dětí a mladých lidí generují (36, s. 7). Ve výzkumném šetření této práce se proto pokusíme jak o interpretaci popisných dat, tak i o hledání souvislostí mezi jevy a vybranými socializačními činiteli, které se uplatňují v oblasti volného času vybrané skupiny dětí ze základních škol v Hradci Králové. Přípravě výzkumného šetření předcházelo studium relevantní odborné literatury a dalších dostupných zdrojů zahrnujících volný čas dětí a mládeže, zejména pak orientace ve výzkumech realizovaných v minulých letech v České republice. Z mnoha autorů, kteří se zaměřují na sledovanou skupinu respondentů ve věku 10 – 15 let, jsme srovnávali námi získaná data s komplexními výzkumy zaměřenými na děti v odpovídající věkové kategorii, jehož výsledky byly publikovány knižně (např. Petr Macek, Lenka Lacinová: Vztahy v dospívání, Vladimír Smékal, Lenka Lacinová, Lubomír Kukla: Dítě na prahu dospívání, Ivo Plaňava, Milan Pilát: Děti, mládež a rodiny v období transformace, Vladimír Smékal, Petr Macek: Utváření a vývoj osobnosti). Za

zvláště

přínosné

považujeme

možnost

provést

komparaci

údajů

z výzkumného šetření této práce a výzkumu realizovaného v roce 2011 Národním institutem dětí a mládeže (NIDM) pod názvem „Klíče pro život“, který byl orientován na zjišťování hodnotových orientací dětí ve věku 6-15 let. Při závěrečné analýze dat získaných v této práci byly pro srovnání dosažených údajů využity výsledky zjištění v dostupných bakalářských pracích, které zahrnovaly výzkumné šetření zaměřené na volný čas dětí staršího školního věku.

74

4. 1 Průzkumné cíle Již samotný název této rigorózní práce „Volný čas jako součást životního stylu vybrané skupiny dětí na základních školách v Hradci Králové“ vypovídá o tom, že ústředním tématem práce je volný čas dětí. Pro výzkumné šetření byla zvolena skupina respondentů z vybraných základních škol ve věku 10 – 15 let. Cílem empirické části rigorózní práce bude provést analýzu výsledků výzkumného

šetření

s následnou

komparací

údajů

dosažených

v obdobných

výzkumech, jejichž stěžejním tématem je volný čas dětí. Dílčí cíle výzkumného šetření budou zaměřeny do tří hlavních oblastí: volného času dětí, rodiny a působení médií ve volném čase respondentů.

4. 1. 1 Formulace hypotéz Na základě výše uvedených cílů, studia odborných pramenů a dostupných výsledků z výzkumů volného času dětí odpovídající věkové kategorie respondentů, byly formulovány hypotézy mapující oblast volného času, rodinného prostředí a působení médií ve volném čase dětí. 1. Oblast volného času H1: Pohlaví respondentů nemá vliv na subjektivně vnímané množství volného času dětí po vyučování. H2: Věk respondentů není rozhodující v subjektivním vnímání množství volného času dětí po vyučování. H3: Není rozdíl v hodnocení nabídky volnočasových aktivit dětí v závislosti na bydlišti respondentů. 2. Role rodiny ve volném čase dětí H4: Zájem rodičů o volný čas dětí je závislý na pohlaví respondentů.

75

H5: Zájem rodičů o volný čas dětí je závislý na věku respondentů. H6: Zájem rodičů o volný čas respondentů je závislý na dosaženém stupni vzdělání rodičů. 3. Média jako způsob trávení volného času dětí H7: Existuje závislost mezi počtem hodin strávených u PC a věkem respondentů. H8: Existuje závislost mezi zájmem rodičů o volný čas dětí a omezováním doby, kterou respondenti tráví u PC.

4. 1. 2 Výzkumné otázky Na základě dílčích cílů výzkumného šetření stanovených v úvodu empirické části této práce, jsme stanovili několik výzkumných otázek podle oblastí: volný čas, rodina a média, které jsme se snažili zodpovědět a porovnat s výsledky z dosud realizovaných výzkumů zahrnujících oblast volného času dětí ve věku 10 – 15 let. 1. Oblast volného času Výzkumná otázka č. 1: Jaké druhy zájmových aktivit respondenti ve volném čase preferují? 2. Role rodiny ve volném čase dětí Výzkumná otázka č. 2: Jakým způsobem se rodiče podílejí na výběru volnočasových aktivit svých dětí? 3. Média jako způsob trávení volného času dětí Výzkumná otázka č. 3: Jakou část svého volného času věnují respondenti denně práci na PC? Výzkumná otázka č. 4: K jakým činnostem děti nejvíce využívají PC?

76

Výzkumná otázka č. 5: Jaké jsou názory dětí na nezbytnost a nepostradatelnost PC v jejich současném způsobu života?

4. 2 Metody výzkumu a zpracování dat Bylo stanoveno, že základem této práce bude v empirické části práce s číselnými údaji, které se budou matematicky zpracovávat, porovnávat a vyhodnocovat, čímž je dána orientace na kvantitativní typ výzkumu, protože jedním z jeho hlavních rysů je numerické měření specifických aspektů sledovaného jevu. Opírá se především o vymezení měřitelných proměnných. Dalo by se říci, že se jedná o záměrnou a systematickou činnost, při které se empirickými metodami zkoumají (ověřují, verifikují a testují) hypotézy o vztazích mezi jevy (108, s. 59). Pro zjišťování základních údajů byla zvolena jedna z nejčastěji používaných pedagogických výzkumných technik – dotazník, což je způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí. Dotazník je jedním z nejběžnějších nástrojů pro sběr dat pro různé typy průzkumů. Je využíván také v sociologických, demografických, psychologických a dalších šetřeních, které se zabývají člověkem (59, s. 104-105). Skládá se ze série otázek, jejichž cílem je získat názory a fakta od respondentů. Je nejfrekventovanější metodou získávání údajů od velkého počtu dotazovaných. Proto je považován za ekonomický výzkumný nástroj, kdy je možné získat velké množství informací při malé investici času (27, s. 99; 19, s. 1). Tato metoda byla využita především z následujících důvodů: 

je jednou z nejlevnějších výzkumných metod,



umožňuje shromáždit velké množství dat v relativně krátkém čase,



jednoduše se zpracovává a vyhodnocuje,



je jednou z nejméně dotěrných metod průzkumu – respondent ho může vyplnit v klidu, bez časového presu, popř. ho nemusí vyplnit vůbec,



je jednoduchá na vyplnění - téměř každý alespoň jednou v životě vyplňoval dotazník.

Nevýhodami dotazníku jsou zejména tyto skutečnosti: 

může být obtížné získat respondenty,

77



náročnost při konstrukci dotazníku – chybná formulace otázek i škál (nejasné, nesrozumitelné otázky, široké znění otázek, vyhýbat se výrazům „několik, obyčejně, někdy“, které respondenti interpretují různě, stejně tak je nutné vyhnout se dvojitým otázkám, záporným výrazům a otázkám vzbuzujícím předpojatost),



v dotazníku je snadnější vyplnit nepravdivé údaje,



redukce komunikace (90% komunikace je nonverbální - dotazník ji nedokáže zachytit),



nelze se zpětně dotazovat při vzniku nejasností u odpovědí na otevřené a polootevřené otázky,



nízká návratnost vyplněných dotazníků,



obtížné stanovení délky vyplňování a počtu otázek v dotazníku. Některé z těchto nevýhod, např. nesprávné sestavení dotazníku nebo chybnou

formulaci otázek, lze eliminovat předvýzkumem, nejlépe pomocí interview, při kterém respondent vysvětlí, jak rozumí každé otázce. Tím se předejde chybnému pochopení významu otázek. Návratnost dotazníků lze zvýšit především tím, že výzkumník buď počká na vyplnění dotazníku přímo u zvolené skupiny respondentů, nebo se domluví na termínu, kdy si vyplněné dotazníky osobně vyzvedne. Tento způsob sběru dat byl použit u tohoto průzkumného šetření. Také vhodně formulovaným úvodem dotazníku (vysvětlení významu a smyslu prováděného šetření, zdůraznění důležitosti názoru respondenta), lze zvýšit návratnost dotazníků. Při konstrukci dotazníku je nezbytné věnovat pozornost délce dotazníku. Gavora (27, s. 107) uvádí, že délka dotazníku má být jen taková, aby výzkumník získal všechny potřebné údaje. Nemůže být tak dlouhý, aby unavoval respondenty, protože to často vede k povrchnímu vyplňování dotazníku. V této práci byl sestaven dotazník o rozsahu dvou stránek A4, zahrnující celkem dvacet jedna otázek. V úvodu dotazníku (vstupní části) je zařazeno oslovení respondentů, požádání o spolupráci při výzkumném šetření, popis zkoumané problematiky a jsou zadány pokyny k vyplňování dotazníku. Vstupní část dotazníku je ukončena poděkováním a podpisem výzkumníka. Vzhledem ke strukturálnímu složení respondentů bylo pro jejich oslovování a kladení jednotlivých otázek použito tykání, které navozuje bližší vztah mezi výzkumníkem a respondenty. Hlavní část dotazníku obsahuje nejprve položky zaměřené na základní údaje týkající se pohlaví, věku, bydliště a třídy, kterou děti navštěvují. Následují otázky,

78

které jsou seřazeny podle zkoumání příslušné oblasti: volného času a způsobu jeho trávení, působení rodiny a využívání médií, zejména PC techniky ve volném čase dětí. Při tvorbě otázek byla dodržena základní pravidla pro jejich formulaci, jako je např. jednoznačnost, srozumitelnost, stručnost, jednoduchost a smysluplnost vzhledem k cílům výzkumu. Správné pochopení významu jednotlivých otázek bylo konzultováno a schváleno ředitelkami a řediteli základních škol zapojených do výzkumného šetření a ověřeno v předvýzkumu na vzorku deseti náhodně vybraných respondentů z 5. třídy. Základní dělení otázek v dotazníku je podle stupně otevřenosti (27, s. 102). Rozlišují se otázky uzavřené, polouzavřené a otevřené. Uzavřené otázky nabízejí hotové alternativní odpovědi. Úlohou respondenta je označit vhodnou odpověď podle pokynů v úvodu dotazníku (obvykle zaškrtnutím, zakroužkováním nebo podtržením). Polouzavřené otázky nabízejí nejprve alternativní odpověď a potom ještě žádají o vysvětlení nebo objasnění pomocí otevřené otázky. Otevřené otázky dávají respondentovi velkou volnost u odpovědí, nijak ho neomezují. Směrují respondenta na tázaný jev, ale neurčují mu alternativní odpovědi. Otevřené otázky jsou obvykle zdrojem nových anebo neznámých údajů a informací, které by výzkumník nezískal pomocí uzavřených otázek. Nevýhodou otevřených otázek je skutečnost, že se na ně obtížně odpovídá, respondent musí nejprve hledat vhodnou odpověď, srozumitelně ji zformulovat a napsat, což je časově značně náročné. Také pro výzkumníka jsou otevřené otázky obtížně zpracovatelné, protože se množství získaných odpovědí musí nejprve kategorizovat a až potom vyhodnocovat (27, s. 104). Dotazník použitý v této práci obsahuje tři výše uvedené typy otázek v následujícím poměru. Otázky č. 1, 2, 4, 6, 7, 8, 9, 11-15, 17 - 21 jsou uzavřené (strukturované). Spočívají ve výběru jedné z nabízených odpovědí, nejčastěji respondent volí mezi odpovědí ano/ne. Takové otázky nazýváme dichotomické. Respondentovi neposkytují mnoho možností na vyjádření jeho názorů a výzkumník získává pouze základní informaci na položenou otázku (27, s. 102).

Výhodou

uzavřených otázek je snadné a časově poměrně rychlé zpracování odpovědí. Otázky č. 3 a 16 jsou polouzavřené, nabízejí možnost výběru z nabízených odpovědí s doplněním vlastního názoru v podobě otevřené otázky. Zbývající otázky č. 5 a 10 jsou otevřené (nestrukturované). Nenabízejí hotové alternativní odpovědi, určují pouze předmět, ke kterému se má respondent vyjádřit. V našem případě zjišťují konkrétní zájmovou aktivitu respondenta a věk, od kterého se začal věnovat oblíbené volnočasové činnosti.

79

Střídání jednotlivých typů otázek je záměrné, přispívá ke zlepšení pozornosti, zabraňuje stereotypnímu opakování a tím následné únavě respondenta. K zaznamenání, zpracování a statistickému vyhodnocení jednotlivých položek z dotazníku bylo využito statistického programu SPSS modulu Base. SPSS je univerzální statistický program pro zpracování datových souborů a datových bází. Umožňuje rychle přejímat, upravovat a analyzovat velké objemy dat. Je vhodný jak pro rutinní a opakovanou práci se soubory dat v návaznosti na informační systémy, tak pro individuální přístup. Má široké využití v komerčních organizacích, státní správě i ve výzkumu a vědě. Dalším statistickým postupem použitým při vyhodnocování získaných dat, byl test nezávislosti chí-kvadrát pro kontingenční tabulku. Tento test významnosti se využívá v případě, kdy se rozhoduje o tom, zda existuje závislost mezi jevy naměřenými pomocí nominálního (popř. ordinálního) měření (38, s. 76). K upřesnění a doplnění získaných údajů sloužila metoda rozhovoru (interview), která byla uplatněna zejména při konzultacích s vedoucími pracovníky základních škol, kdy jsme zjišťovali údaje o nabídce a využití zájmových kroužků organizovaných příslušnými základními školami, a dále také v předvýzkumu, kdy jsme ověřovali srozumitelnost a správné pochopení otázek, na něž respondenti v dotazníku odpovídali. Průcha (70, s. 51) uvádí, že metoda rozhovoru patří mezi nejvíce používané metody v pedagogickém výzkumu, stejně tak jako v psychologickém, sociologickém, etnografickém aj. Bývá definován jako metoda dotazování, při níž je dotazovaná osoba vedena otázkami tazatele ke sdělování určitých informací. Interview může být: 1. strukturované – v rámci rozhovoru používáme předem připravené otázky a alternativy odpovědí podle stanoveného pořadí jednotlivých otázek. 2. polostrukturované – tazatel se drží předem připravených otázek, avšak v průběhu rozhovoru reaguje na podněty, které přicházejí ze strany respondenta. 3. nestrukturované (volné) – podobá se běžnému rozhovoru s jeho charakteristickou přirozeností. Často přináší nové a nepředpokládané informace. Jedná se vlastně o dialog na určité téma, kde tazatel vhodnými prostředky usměrňuje směr rozhovoru (79, s. 89). Pro účely výzkumného šetření této práce byly uplatněny dva typy interview. Při konzultacích

s vedoucími

pracovníky

základních

škol

využito

interview

polostrukturované, při němž jsme se při zjišťování potřebných údajů drželi několika předem připravených otázek z oblasti zájmových kroužků, které školy respondentům

80

nabízejí. V průběhu rozhovoru jsme podle potřeby reagovali na aktuální podněty přicházející od vedoucích pracovníků škol. Přehled nabídky zájmových kroužků vybraných základních škol je uveden v přílohách G-J této práce. V předvýzkumu, kterého se účastnili vybraní žáci z 5. třídy, bylo využito nestrukturované (volné) interview, které lépe slouží k vysvětlení a lepšímu pochopení smyslu a významu jednotlivých otázek v dotazníku. Předvýzkumem bylo ověřeno, že jednotlivé položky dotazníku jsou pro respondenty srozumitelné, neboť neměli s odpověďmi na předložené otázky žádné potíže.

4. 3 Charakteristika Královéhradeckého kraje Královéhradecký kraj leží v severovýchodní části Čech (obrázek č. 1). Území kraje je po provedené reformě státní správy od 1. 1. 2000 tvořeno pěti okresy - Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Trutnov (obrázek č. 2). Pověřené obecní úřady spravují obce v území, které je skladebné do 5 okresů, 15 obvodů s rozšířenou působností a 35 obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem. Obrázek č. 1: Poloha Královéhradeckého kraje (99, s. 1).

81

Obrázek č. 2: Královéhradecký kraj po reformě státní správy (99, s. 1).

Královéhradecký kraj je území s plochou 4 758 km2, kde žilo k 1. 1. 2009 554 520 obyvatel, což představuje 5,3% celkového počtu obyvatel v České republice. K 31. 3. 2011 žilo v Královéhradeckém kraji 554 415 obyvatel. Svojí rozlohou zaujímá Královéhradecký kraj 6% rozlohy ČR a řadí se na 9. místo v pořadí velikosti krajů. Nejlidnatějším okresem je Hradec Králové se 162 747 obyvateli (29,3%). Královéhradecký kraj čítá celkem 448 obcí, z nichž 48 má statut města a 9 statut městysů. Centrem a sídlem Královéhradeckého kraje je statutární město Hradec Králové se svými 94 497 obyvateli (17,04% obyvatel kraje). Podíl městského obyvatelstva (64,3%) je mírně nad průměrem České republiky. Nejméně urbanizovaný je okres Jičín, kde žije i nejvíce obyvatel v obcích do 500 obyvatel (více než pětina). Hustotou 117 obyvatel na km2 nedosahuje kraj celorepublikového průměru 133 osob. Rozdílná je i v okresech a pohybuje se od nejvyšší v okrese Hradec Králové (182 obyvatel na km2) po nejnižší v okrese Rychnov nad Kněžnou (81 obyvatel na km2). Přírodní podmínky území Královéhradeckého kraje jsou velmi pestré. Od nejnižších poloh úrodné nížiny Polabí na jihu území, přes vrchovinné a pahorkatinné partie předhůří Orlických hor a Krkonoš. Krkonoše rozkládající se na severu území jsou

82

nejvyšším pohořím kraje i České republiky s nejvyšší horou Sněžkou (1602 m). Masív Orlických hor tvoří severovýchodní pohraničí a od Krkonoš je oddělen Broumovským výběžkem. Pestrost reliéfu dokládají také četné přírodní zajímavosti. Erozního rázu jsou skalní města Adršpašsko-teplických skal, Broumovských stěn a Českého ráje. Příroda Královéhradeckého kraje je legislativně chráněna Krkonošským národním parkem s Biosférickou rezervací UNESCO, CHKO Orlické hory, CHKO Český ráj, CHKO Broumovsko a celou řadou maloplošných chráněných území a území systému NATURA 2000. Největším vodním tokem území je řeka Labe, která se svými hlavními přítoky Orlicí a Metují odvodňuje téměř celé území. Kvalita životního prostředí v Královéhradeckém kraji je celkově na dobré úrovni v porovnání s celorepublikovým průměrem. Královéhradecký kraj se řadí k regionům s relativně čistým ovzduším, bez velkých zdrojů znečištění. Má charakter zemědělskoprůmyslového regionu se široce rozvinutým cestovním ruchem (43, s. 1).

4. 4 Stručné charakteristiky základních škol V roce 2009/2010 provozovalo v okrese Hradec Králové svoji vzdělávací a výchovnou činnost 58 základních škol, které navštěvovalo 12 517 žáků (82, s. 1). Do výzkumného šetření této práce byly na základě vstřícného přístupu a ochoty ředitelů zařazeny čtyři školy – jedna městská a tři vesnické. Základní údaje o jednotlivých školách jsou uvedeny v tabulkách č. 1 – 4. Tabulka č. 1: Základní údaje – ZŠ M. Horákové (103, s. 1). Název školy Součásti školy Základní škola Školní družina Školní jídelna

Základní škola M. Horákové, Hradec Králové kapacita 941 295 1100

Základní škola Milady Horákové v Hradci Králové zahájila svoji činnost 1. 9. 1970. Je tedy nejmladší školou mezi ostatními školami, které byly zapojeny do výzkumného šetření této práce. Počtem žáků, kteří tuto školu navštěvují, patří mezi největší základní školy, které jsou spádové pro městské části nebo sídliště Hradce Králové.

83

Tabulka č. 2: Základní údaje – ZŠ Předměřice nad Labem (104, s. 1). Název školy Součásti školy Mateřská škola Základní škola Školní družina Školní jídelna

Základní škola a mateřská škola, Předměřice nad Labem kapacita 72 285 75 247

O zřízení školy pro obec Předměřice nad Labem se začalo poprvé jednat na okresní školní radě v Hradci Králové v roce 1873. Žádost o stavbu samostatné školy v Předměřicích nad Labem byla kladně vyřízena a po dlouhých průtazích dokončena v listopadu 1885. Po ukončení druhé světové války byla budova školy velmi zdevastována, neboť sloužila německé armádě. Vyučovat se zde nemohlo. Pro školní rok 1945/46 bylo výměrem zemské školní rady povoleno zřízení měšťanské školy v Předměřicích nad Labem. Provizorně se zatím učilo v zasedací místnosti cukrovaru a žáci měšťanské školy chodili do školy v Plotištích. Dne 7. ledna 1946 se začalo učit v „dřeváčku“, v dřevěné budově na obci. Zároveň byla schválena stavba nové školy v místě nad Tyršovými sady, s níž bylo započato v září 1954. Dne 30. června 1956 byl slavnostně ukončen školní rok v dřevěné měšťanské škole. Školní rok 1956/1957 byl s počtem 246 žáků zahájen již v nové školní budově. Ve školním roce 2005/2006 proběhly oslavy 50. výročí otevření této školní budovy. V tomto jubilejním školním roce navštěvovalo školu 266 žáků. Během těchto 50 let působilo na škole 123 pedagogů a školu absolvovalo 1324 žáků (104, s. 1). Základní škola slouží zejména žákům z Předměřic nad Labem, ale je i spádovou školou pro děti z Nedělišť, Lochenic, Sendražic, ze Světí, Hořiněvsi a Žíželevsi. Do školy dojíždějí také žáci z Hradce Králové a Královy Lhoty. Tabulka č. 3: Základní údaje – ZŠ Černilov (84, s. 1). Název školy Součásti školy Mateřská škola Základní škola Školní družina Školní jídelna

Masarykova jubilejní základní škola a mateřská škola, Černilov kapacita 100 400 100 450

84

Kam až sahají kořeny školství v Černilově? Z nejstarší historie je známo tolik, že zde byl v roce 1763 ustaven učitelem na farní škole Václav Šust ze Smiřic. Vyučovalo se ve velmi skromné dřevěné chalupě. Do roku 1787 navštěvovaly školu děti z celého okolí: Horního a Dolního Černilova, Výravy, Librantic, Divce, Bukoviny a Lejšovky.

Postupem času přestala dosavadní škola vyhovovat svému účelu,

a přestože byla několikrát přestavěna, bylo nutné postavit školu novou. Dne 15. 5. 1930 bylo okresním školním výborem uděleno stavební povolení k výstavbě nové školní budovy, která byla slavnostně otevřena 30. srpna 1931. K velké radosti černilovských občanů a všech zainteresovaných osob bylo přípisem pana prezidenta Masaryka svoleno, aby nová škola nesla jeho jméno (84, s. 1). Tabulka č. 4: Základní údaje – ZŠ Svobodné Dvory (105, s. 1). Název školy Součásti školy Mateřská škola Základní škola Školní družina Školní jídelna

Základní škola a Mateřská škola HK - Svobodné Dvory kapacita 50 260 50 250

Poprvé se ve Svobodných Dvorech začalo vyučovat v improvizované škole v roce 1820. Před druhou světovou válkou dostala škola úřední pojmenování "Obecná škola smíšená MUDr. Otakara Srdínky ve Svobodných Dvorech", k uctění památky tohoto rodáka, někdejšího ministra školství a národní osvěty a ministra zemědělství. Toto čestné pojmenování bylo však škole výnosem zemské školní rady z 27. 8. 1940 odebráno a po válce již nebylo obnoveno. Dne 1. 9. 1946 byla výnosem ministerstva školství a národní osvěty ustanovena ve Svobodných Dvorech samostatná měšťanská škola, která byla také újezdní pro žáky ze Stěžer. Ve školním roce 1959/60 byl pokusně otevřen devátý postupný ročník, který navštěvovali žáci nejen ze Svobodných Dvorů, ale i z osmiletých škol z Nechanic, Osic, Plotišť nad Labem, Předměřic a Všestar. Od školního roku 1990/91 došlo k výraznému zlepšení materiálního vybavení celé školy. V roce 1998/99 byla navázána spolupráce s Vysokou školou pedagogickou v Hradci Králové. Ve škole každoročně uskutečňují své pedagogické praxe nejen studenti pedagogických oborů Univerzity Hradec Králové, ale také zde každoročně realizují svou zahraniční pedagogickou stáž studenti z Holandska (105, s. 1).

85

4. 5 Charakteristika respondentů Výzkumné šetření probíhalo na základních školách v Hradci Králové a v přilehlých vesnicích Předměřicích nad Labem a Černilově. K těmto dvěma vesnickým školám byla přiřazena ještě Základní škola ve Svobodných Dvorech, neboť i když se nachází na území statutárního města Hradec Králové, má spíše charakter typické vesnické školy, a to jak malým počtem žáků ve třídách, tak celkovou atmosférou a umístěním školy na samém okraji města. Sběr dat probíhal v posledních dvou měsících roku 2010. Základní údaje byly shromážděny pomocí dotazníku, doplňující a upřesňující informace byly získány metodou interview. Dotazníkového šetření se účastnili žáci vybraných základních škol, v rozhovorech nám vyšli vstříc erudovaní vedoucí pracovníci příslušných škol, kteří nám poskytli důležité údaje z oblasti zájmových aktivit organizovaných jejich školami. Pro interview byli získáni čtyři respondenti ve složení dva muži a dvě ženy (2 ředitelé, 1 ředitelka, 1 zástupkyně ředitelky). Tito pracovníci mají za sebou dlouholetou pedagogickou praxi, neboť každý z nich pracuje ve školství více než dvacet let. Dotazníky byly osobně předány vedoucím pracovníkům základních škol, kteří je buď sami, nebo prostřednictvím třídních učitelů rozdali v příslušných třídách. Výhodou spolupráce s vedoucími pedagogickými pracovníky byl zejména jejich osobní přístup a ochota pomoci především tím, že si vzali za vlastní úkol rozdat dotazníky ve svých vyučovacích hodinách a dohlédli na jejich správné vyplnění. Pro vyplnění dotazníků byla stanovena dvoutýdenní lhůta. Tím byl dosažen maximální počet vyplněných dotazníků, protože se do výzkumného šetření mohli zapojit i žáci, kteří při jejich první distribuci nebyli přítomni ve škole z důvodu nemoci nebo z jiných rodinných a dalších důvodů. Bylo rozdáno celkem 310 dotazníků, z nichž bylo 303 validních. Zbylých sedm dotazníků bylo vyplněno neúplně nebo nesprávně, proto byly z dalšího zpracování vyřazeny. Z důvodu chybného nebo neúplného vyplnění dotazníků tak klesla původní předpokládaná 100% návratnost na 97,74%, což je pro potřebu průzkumného šetření vyhovující hodnota, neboť se za minimální návratnost dotazníků považuje hranice 75% (27, s. 107). Výzkumný soubor tvořilo 303 respondentů, jejichž charakteristika je uvedena v příloze D. Pro účely výzkumného šetření byli respondenti členěni podle několika

86

základních kritérií. Prvotní bylo rozdělení na žáky, kteří navštěvovali městskou školu a na žáky, kteří chodili do vesnických škol. Tímto způsobem byly vytvořeny dvě skupiny respondentů, z nichž městské děti byly zastoupeny v počtu 154 žáků (50,83%) a vesnické děti tvořily skupinu 149 žáků (49,17%). Tím bylo dosaženo přibližně stejného počtu žáků v obou typech škol. Abychom dosáhli přibližně početně vyrovnané skupiny respondentů, připadly na jednu městskou školu, která je spádovou školou pro běžné hradecké sídliště, tři základní školy vesnické. Početní zastoupení žáků v obou typech škol je uvedeno na obrázku č. 3. Obrázek č. 3: Zastoupení respondentů podle navštěvované základní školy 60 50,8

50 40

Předměřice n/L. 30

Černilov 20,5

20

15,5

Svobodné Dvory Milady Horákové

13,2

10 0 Předměřice n/L.

Černilov

Svobodné Dvory

Milady Horákové

Další důležité dělení respondentů je podle třídy, do které žáci chodí, protože tím budeme mít pro účely vyhodnocení odpovědí z dotazníků dvě odlišné skupiny respondentů vzájemně se lišící věkovou hranicí. První skupina respondentů je tvořena žáky 5. tříd, druhou skupinu tvoří žáci 8. tříd, bez ohledu na typ školy, kterou navštěvují. Rozdělení respondentů podle třídy je uvedeno na obrázku č. 4.

87

Obrázek č. 4: Zastoupení respondentů podle třídy

5. třída

151; 49,8%

152; 50,2%

8. třída

Zastoupení respondentů podle věku a pohlaví znázorňuje tabulka č. 5. Z tohoto pohledu je rozložení respondentů s převahou chlapců, kteří tvoří 53,5% oproti dívkám 46,5%, přičemž pokud bychom se zaměřili na věkovou hranici, která vymezuje 5, třídu, pak do ní patří žáci ve věku 10-12 let a do 8. třídy žáci ve věku 13-15 let. Za povšimnutí stojí skutečnost, že ve věkové kategorii 12 a 15 let jsou celkem pouze 4 respondenti (viz obrázek č. 5), což může být způsobeno odkladem školní docházky a nástupem dítětem do základní školy v 7 letech. Tento trend odkladů zahájení povinné školní docházky je v současnosti velmi rozšířený a netýká se pouze dětí, které se narodily v podzimních a zimních měsících, takže by v září příslušného roku nástupu do školy nedovršily požadovaný věk 6 let. Tabulka č. 5: Zastoupení respondentů podle věku a pohlaví pohlaví věk respondentů 10 11 12 13 14 15 celkem

dívky počet % 39 12,9 33 10,9 1 0,3 38 12,5 29 9,6 1 0,3 141 46,5

chlapci počet % 43 14,2 34 11,2 2 0,7 28 9,2 55 18,2 0 0 162 53,5

88

celkem počet 82 67 3 66 84 1 303

% 27,1 22,1 1 21,8 27,7 0,3 100

Obrázek č. 5: Zastoupení respondentů podle věku 30

27,7

27,1

25

22,1

21,8

20 15 10 5

1

0,3

0 10 let

11 let

12 let

13 let

14 let

15 let

Další možné členění respondentů podle bydliště a pohlaví je uvedeno v tabulce č. 6. Bylo zvoleno proto, že tato charakteristika bude rozhodující pro porovnání nabídky volnočasových aktivit v těchto dvou lokalitách a také bude sloužit ke zjištění předností, rozdílů a popř. nevýhod, které jsou s bydlištěm respondentů spojeny. V tabulce je patrné, že zatímco počet chlapců bydlících ve městě a na vesnici je téměř stejný, u dívek je situace odlišná. Z celkového počtu 141 dívek jich bydlí 86 ve městě, což představuje 61% a 55 dívek bydlí na vesnici, což je 39%. Tabulka č. 6: Zastoupení respondentů podle bydliště a pohlaví pohlaví bydliště město vesnice celkem

dívky počet % 86 28,4 55 18,2 141 46,5

chlapci počet % 80 26,4 82 27,1 162 53,5

celkem počet 166 137 303

% 54,8 45,2 100

Jednou ze základních charakteristik respondentů je jejich dělení podle pohlaví (viz obrázek č. 6). Většinou bývá uváděna na prvním místě jako nejdůležitější a rozhodující, pro naše účely ovšem není tak podstatná, proto je uvedena jako poslední v pořadí až po směrodatných ukazatelích – základní škole, třídě, věku, a bydlišti respondentů.

89

Obrázek č. 6: Zastoupení respondentů podle pohlaví

141; 46,5%

162; 53,5%

dívky chlapci

Na grafickém vyjádření počtu respondentů je výzkumný soubor tvořen 162 chlapci (53,5%) a 141 dívkami (46,5%). Chlapci tedy mají mírnou početní převahu, což pro naše účely není směrodatné.

4. 6 Vyhodnocení výsledků a analýza získaných dat Souhrnné vyhodnocení všech položek z dotazníku je uvedeno v tabulkách v příloze K. Získané údaje z dotazníku jsou v některých otázkách záměrně vyhodnoceny pouze v tabulkách prvního stupně třídění, jiné jsou zaznamenány v křížových tabulkách druhého stupně třídění podle základních proměnných – pohlaví , bydliště, navštěvované třídy základní školy.

4. 6. 1 Oblast volného času Volný čas dětí a jeho využívání patří mezi stěžejní otázky této práce. Abychom zjistili, jak děti svůj volný čas po vyučování tráví, musíme nejprve zjistit, kolik volného času mají. V dotazníku zahrnuje oblast volného času několik otázek, z nichž jsou pro výzkumné šetření této práce významné zejména otázky č. 1, 2, 3, 5, 7, 15 a 17. Vyšší vypovídající hodnotu přikládáme otázkám č. 1, kde se respondenti vyjadřují přímo k počtu hodin volného času po vyučování a č. 2, ve které nás zajímá jejich vlastní názor na dostatek a subjektivní vnímání množství volného času pro sebe. Ostatní otázky zahrnují preferované činnosti ve volném čase, ale jsou neméně důležité, neboť pokud by

90

respondenti neměli dostatek volného času, nemohli by se těmto činnostem věnovat. Otázka č. 17, která zjišťuje počet hodin strávených denně na PC, má také vypovídající hodnotu, protože nám dokládá existenci volného času respondentů, který je využíván činnostmi spojenými s PC technikou. Grafické znázornění vyhodnocených odpovědí na otázku č. 1, která zjišťovala počet hodin volného času dětí po vyučování, je uvedeno na obrázku č. 7. Obrázek č. 7: Počet hodin volného času

15; 5,0% 41; 13,5%

1 hodina 2 hodiny 3 hodiny

129; 42,6% 70; 23,1%

4 hodiny více hodin

48; 15,8%

Z celkového počtu respondentů uvedlo pouze 15 dětí, což je pouze 5% z výzkumného souboru, že má po vyučování jen jednu hodinu volného času. Naproti tomu 42,6% respondentů v dotazníku označilo, že má po vyučování více než čtyři hodiny volného času. Když vezmeme v úvahu ještě 23,1% dětí, které mají tři hodiny a 15,8% dětí, které uvedly čtyři hodiny volného času, dostaneme 81,5% dětí, které mají denně více než tři hodiny volného času. Zbývající skupina dětí, která v dotazníku uvedla, že má každý den po vyučování pouze jednu nebo dvě hodiny volného času, představuje 18,5% z celkového počtu respondentů. Při komparaci vyhodnocených údajů podle základních proměnných (pohlaví, bydliště a třídy) bylo potvrzeno, že nejvíce zastoupená skupina respondentů disponuje po vyučování více než čtyřmi hodinami volného času denně. Pouze při porovnání počtu hodin volného času po vyučování mezi žáky 5. a 8. tříd bylo zjištěno, že žáci 8. tříd nejčastěji udávají 3 hodiny volného času, teprve jako druhá v pořadí je volena položka více než 4 hodiny volného času.

91

V otázce č. 2 měly děti vyslovit názor, zda si myslí, že mají po splnění všech svých povinností dostatek volného času pro sebe. Výsledný názor dětí je uveden na obrázku č. 8, kde si z celkového počtu respondentů téměř 80% dětí myslí, že mají po splnění všech svých povinností dostatek volného času pro sebe. Obrázek č. 8: Dostatek volného času

61; 20,1% ano ne 242; 79,9%

Při vyhodnocování získaných údajů jsme se zaměřili na porovnání názorů na dostatek volného času v závislosti na pohlaví, bydlišti a třídě, kterou respondenti navštěvují. Na obrázku č. 9 je uveden názor chlapců a dívek na množství volného času, který mají pro sebe k dispozici podle pohlaví. Obrázek č. 9: Dostatek volného času podle pohlaví 50 45

43,6

40

36,3

35 30 25

chlapci

20

dívky

15

10,2

9,9

10

5 0 ano

ne

92

Na obrázku vidíme, že v případě chlapců jich odpovídalo kladně 132 (81,5%) a 30 (18,5%) záporně. Z celkového počtu dívek jich odpovídalo 110 (78%) kladně a 31 (22%) záporně. Lze tedy konstatovat, že s ohledem na pohlaví, se více jak ¾ respondentů shodují v názoru, že mají po splnění všech svých povinností dostatek volného času pro sebe. Abychom

zjistili,

zda

závislost

existuje

mezi

pohlavím

respondentů

a subjektivně vnímaným množstvím volného času, byly dosažené hodnoty dále statisticky testovány. Bylo zvoleno testové kritérium – Test dobré shody pro čtyřpolní tabulku, na hladině významnosti 0,05 a stanoveny hypotézy: H10: Pohlaví respondentů nemá vliv na subjektivně vnímané množství volného času dětí po vyučování. H1A: Pohlaví respondentů ovlivňuje subjektivní vnímání množství volného času dětí po vyučování. Pro výpočet testového kritéria jsme vycházeli z údajů uvedených v tabulce č. 7. Tabulka č. 7: Dostatek volného času - podle pohlaví volný čas ano ne Σ

dívky 110 31 141

chlapci 132 30 162

Σ 242 61 303

Vypočítaná hodnota testového kritéria χ2 = 0,563. Příslušná kritická hodnota zvoleného testového kritéria χ2 0,05 (1) = 3,841. Při porovnání hodnot jsme dospěli k závěru, že vypočítaná hodnota χ2 (0,563) je nižší než kritická (3,841). Proto zamítáme H1A a přijímáme na hladině významnosti 0,05 H10. Závěr H1: Pohlaví respondentů nemá vliv na subjektivně vnímané množství volného času dětí po vyučování. Přijímáme nulovou hypotézu H10. Dalším kritériem, které jsme zvolili při zjišťování názorů respondentů na dostatek volného času, bylo jejich bydliště. Předpokládali jsme, že většina dětí bydlících ve městech i na vesnicích má pro sebe dostatek volného času, protože v dnešní době už na ně nejsou kladeny takové nároky a požadavky spojené s povinnostmi a pomocí při domácích pracích, jak tomu bylo v minulosti. Někdy se dokonce můžeme setkat s názorem, že vesnické děti mají více volného času, než děti městské. Při vyhodnocení

93

získaných údajů na dostatek volného času v závislosti na bydlišti byly dosaženy výsledky uvedené na obrázku č. 10. Obrázek č. 10: Dostatek volného času podle bydliště 45

40,3

39,6

40 35

30 25

město

20

vesnice

14,5

15

10

5,6

5 0 ano

ne

Z grafického vyjádření na obrázku č. 10 je zřejmé, že děti bydlící ve městě i na vesnici si myslí, že mají po vyučování dostatek volného času. Z respondentů bydlících ve městě kladnou odpověď uvedlo 73,5% dětí a zápornou 26,5% dětí, v případě respondentů bydlících na vesnici dosáhly výsledky v kladných vyjádřeních odpovědí 87,6% a v záporných 12,4%. Z uvedených údajů vyplývá, že vesnické děti si téměř v 90% myslí, že mají dostatek volného času pro sebe, zatímco městské děti zastávají stejný názor ani ne ze ¾ jejich počtu. Další možnou variantou porovnání názorů na dostatek volného času je podle třídy, kterou děti navštěvují. Tímto způsobem získáme určitý přehled i o vyjádření názorů respondentů podle věku, protože v 5. třídách jsou nejvíce zastoupeny děti ve věkových kategoriích 10 a 11 let, v 8. třídách děti 13 a 14 let. Výsledné údaje jsou znázorněny na obrázku č. 11.

94

Obrázek č. 11: Dostatek volného času podle třídy 50 45

43,9

40

36

35 30 25

5. třída

20

8. třída 13,9

15 10

6,1

5 0 ano

ne

Obrázek č. 11 vypovídá o tom, že děti z 5. tříd (10-11 let) si v 87,5% myslí, že mají dostatek volného času a pouze ve 12,5% zastávají opačný názor. Respondenti z 8. tříd (13-14 let) odpovídají kladně v 72,2%, záporná odpověď je vyjádřena 27,8%. Můžeme tedy konstatovat, že se mladší děti téměř v 90% shodují v názoru, že mají po vyučování dostatek volného času pro sebe, zatímco starší děti si to myslí pouze v 72,2%. Jelikož jsme zjistili patrné rozdíly v názorech respondentů na dostatek volného času podle věku, rozhodli jsme se dosažené údaje podrobit statistickému testování. Bylo zvoleno testové kritérium – Test dobré shody pro čtyřpolní tabulku, na hladině významnosti 0,05 a stanoveny hypotézy: H20: Věk respondentů nemá vliv na subjektivně vnímané množství volného času dětí po vyučování. H2A: Věk respondentů ovlivňuje subjektivní vnímání množství volného času dětí po vyučování. Pro výpočet testového kritéria jsme vycházeli z údajů uvedených v tabulce č. 8. Tabulka č. 8: Dostatek volného času - podle věku volný čas ano ne Σ

5. třída 133 19 152

8. třída 109 42 151

95

Σ 242 61 303

Vypočítaná hodnota testového kritéria χ2 = 11,049. Příslušná kritická hodnota zvoleného testového kritéria χ2 0,05 (1) = 3,841. Při porovnání hodnot jsme dospěli k závěru, že vypočítaná hodnota χ2 (11,049) je vyšší než kritická (3,841). Proto zamítáme H20 a přijímáme na hladině významnosti 0,05 H2A. Závěr H2: Věk respondentů ovlivňuje subjektivní vnímání množství volného času dětí po vyučování. Přijímáme alternativní hypotézu H2A. Cílem výzkumné otázky č. 1 bylo zjistit, jaké druhy zájmových aktivit respondenti ve volném čase preferují? Potřebné údaje byly získány vyhodnocením otázky č. 3 v dotazníku. Její smysl spočíval v předpokladu, že děti volný čas mají, proto se mohou věnovat oblíbeným činnostem a aktivitám. Celkový přehled nejvíce preferovaných činností je uveden v % na obrázku č. 12. Obrázek č. 12: Přehled činností ve volném čase dětí. 70

62,1

58,1

60 50

45,5

41,3

40

32,7

25,7

30 20,1

18,8

20

21,1 8,9

10

0

Na obrázku č. 12 vidíme, že se nejvíce respondentů využívá svůj volný čas k činnostem spojeným s využíváním PC techniky, zejména internetu. Tato skupina představuje 62% z výzkumného souboru. Sportovní aktivity zaujímají druhé místo v pořadí nejoblíbenějších volnočasových aktivit dětí a tvoří 58% z celkového počtu respondentů. Poslech hudby a sledování televize obsadily další pozice na žebříčku preferovaných aktivit. Je patrné, že rozvoj informačních a komunikačních technologií přitahuje stále větší pozornost nejen dospělé populace, ale zejména dětí a mládeže. Z toho důvodu můžeme uvažovat o poklesu zájmu dětí o sledování televize, jak tomu

96

bylo donedávna a upřednostňování využívání PC techniky se všemi variantami činností, které nabízí. Proto není divu, že klasické činnosti jako je četba nebo ruční práce, zaujímají jedny z posledních příček mezi nejvyhledávanějšími činnostmi ve volném čase respondentů. Není důležité, kolik respondentů označilo tu či onu aktivitu, hlavní je zjištění, že děti mají po vyučování dostatek volného času pro sebe, aby se mohly věnovat svým oblíbeným činnostem. Zajímavé výsledky byly dosaženy vyhodnocením otázky č. 3 podle pohlaví respondentů. Získané údaje jsou uvedeny v příloze K, v tabulce č. 10 a graficky znázorněny na obrázku č. 13, kde vidíme, že chlapci ve svém volném čase preferují zejména činnosti spojené s využitím PC techniky (42%), sportovní aktivity (33%) a sledování televize (25%). Dívky se oproti chlapcům věnují více hudbě, četbě, přírodě a přátelům. Obrázek č. 13: Přehled činností ve volném čase dětí podle pohlaví 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

chlapci dívky

K zjištění konkrétních volnočasových aktivit respondentů sloužila otázka č. 5, která je polouzavřená. Děti nejprve zaškrtávaly, zda nějaký zájmový kroužek navštěvují, po té ho blíže specifikovaly. V některých případech se v odpovědích vyskytlo více různých aktivit, které se od sebe lišily svým zaměřením. Např. byla uvedena hra na flétnu s fotbalem, keramický kroužek s aerobikem, hra na klavír v kombinaci s bojovým uměním. Jistě to není nic proti ničemu, že se děti věnují diametrálně odlišným aktivitám, naopak to vypovídá o jejich zájmech a schopnostech zajímat se o rozmanitou nabídku činností, které jsou jim nabízeny. Abychom si utřídili

97

množství aktivit, které respondenti uvedli, bylo vytvořeno osm oblastí, do kterých byly jednotlivé činnosti rozděleny podle určité příbuznosti. Např. do oddílu „sport“ byly zahrnuty všechny aktivity, jejichž náplní je nějaký druh sportovního odvětví od fotbalu, hokeje, odbíjené, plavání přes šerm, bojová umění, šachy až po další kolektivní sporty. Do kolonky „hudba“ byl zahrnut jak sólový a sborový zpěv, tak hra na všechny hudební nástroje, které respondenti uvedli. Rozčlenění všech aktivit podle zaměření do příslušných oddílů je uvedeno v příloze E. Grafické znázornění navštěvovaných volnočasových aktivit je uvedeno v % na obrázku č. 14. Obrázek č. 14: Přehled navštěvovaných volnočasových aktivit 60

54,5

50

40 30 18,8

20

18,1

16,2 9,6

10

0,7

2,3

4,3

0 sport

hudba

tanec

PC

kreativní zvířata kroužky ostatní činnosti

Z grafického vyjádření navštěvovaných aktivit je patrné, že se respondenti nejvíce zapojují do sportovních činností, které mezi ostatními činnostmi zaujímají 54%. Na dalších pozicích jsou s 19% hudba a 18% taneční aktivity. Je potěšující, že děti inklinují také k manuálním činnostem, které rozvíjejí jejich zručnost, kreativitu a estetické cítění. Neméně důležitou roli pro získávání a rozvoj nových schopností, zkušeností a dovedností přináší návštěva různě zaměřených zájmových kroužků jako je např. rybářský, hasičský, chovatelský, turistický a další. Abychom zjistili, zda jsou rozdíly v preferenci různě zaměřených aktivit mezi chlapci a děvčaty, byla otázka č. 5 vyhodnocena podle pohlaví. Grafické znázornění dosažených údajů je uvedeno na obrázku č. 15, kde vidíme, že chlapci se věnují sportovním aktivitám mnohem více než dívky, které ve volném čase preferují zejména tanec, hudbu a kreativní činnosti. Při porovnání dosažených údajů v otázkách č. 3 a č. 5 lze konstatovat, že respondenti mezi

98

nejoblíbenější volnočasové aktivity zahrnují sportovní činnosti, hudbu, práci na PC, sledování televize, přičemž mezi chlapci a dívkami existují patrné rozdíly v preferenci jednotlivých volnočasových aktivit. Obrázek č. 15: Přehled navštěvovaných volnočasových aktivit – podle pohlaví 40 35 30 25 20 15

chlapci

10

dívky

5 0

Ke komplexnímu doplnění přehledu o množství volného času respondentů po vyučování přispěla i otázka č. 17, která mapovala počet hodin, které děti tráví denně u PC. Dosažené výsledky jsou uvedeny v % na obrázku č. 16, kde vidíme, že všichni respondenti tráví denně u počítače minimálně jednu hodinu svého volného času, přičemž nejpočetnější skupina je zastoupena 112 respondenty, kteří tráví denně u PC dvě hodiny a představuje 36,97% z výzkumného souboru. Spolu s první skupinou s jednohodinovým využíváním PC (31,35%) tvoří téměř 70% ze všech respondentů. Obrázek č. 16: Počet hodin volného času stráveného denně na PC 40 35

37 31,4

30

25 18,2

20 15

7,9

10

5,6

5 0 1 hodina

2 hodiny

3 hodiny

99

4 hodiny

více

Vzhledem k širokému spektru volnočasových aktivit dětí a mládeže je v současné době je naprosto samozřejmé, že děti tráví svůj volný čas organizovanou činností. Jak už bylo uvedeno v teoretické části této práce, existují různé organizace, sdružení a instituce, které se zabývají nabídkou a organizací volného času mladé generace (kapitola 2.3). V dotazníku bylo na organizované volnočasové aktivity zaměřeno několik otázek, z nichž je za stěžejní otázku považována otázka č. 5, která nám přinesla odpověď na to, zda dítě vůbec nějaký zájmový kroužek navštěvuje. Získané údaje potvrdily, že respondenti navštěvují ve svém volném čase velké množství aktivit s různým zaměřením. Některé děti uváděly až čtyři volnočasové aktivity, kterým se věnují. Přehledné rozdělení aktivit respondentů je uvedeno v příloze E. Předpokládáme, že každé dítě navštěvovalo od útlého věku nějaký zájmový kroužek. Za účelem zjištění věkové hranice, od které se děti začínají věnovat organizovaným volnočasovým aktivitám, byla do dotazníku zařazena a vyhodnocena otázka č. 10. I když v některých případech děti odpovídaly, že žádný kroužek nenavštěvují nebo uváděly velmi nízké věkové hranice, přesto byly tyto údaje do zpracování zařazeny s tím, že budou blíže specifikovány v závěrečném vyhodnocení. Grafické vyhodnocení otázky č. 10 je uvedeno na obrázku č. 17. Obrázek č. 17: Věk dětí, od kterého navštěvují zájmový kroužek 14

12

12,5

10,6

11,6 11,9 11,6

10,6

10,2

10 8,3 8 6

5

4

3

2

3,6 1

0,3 0 3 roky 4 roky 5 let

6 let

7 let

8 let

9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let

žádný

Na obrázku č. 17 můžeme pozorovat, že nejvíce dětí (12,5%) začíná navštěvovat zájmové kroužky v době dosažení šesti let, tedy v době zahájení povinné školní docházky. Možná je to tím, že někteří rodiče si uvědomují potřebu organizování

100

volného času dětí po vyučování a vybírají pro své dítě takové aktivity, ke kterým mají děti pozitivní vztah nebo o ně jevily zájem už jako předškoláci v mateřské škole a chtějí v příslušné aktivitě nadále pokračovat. Také věková kategorie 8-10 let je poměrně vyrovnaně zastoupena. Ve všech třech kategoriích tvoří téměř 12%. Tato skutečnost by se dala vysvětlit tím, že rodiče nechávají děti, aby si v počátku školní docházky zvykly na určitý režim a povinnosti spojené se školou a teprve později vybírají dětem volnočasové aktivity na základě vlastní úvahy, na doporučení školy, známých, příbuzných, kamarádů nebo podle vlastního rozhodnutí dítěte. Za zmínku stojí i věkové kategorie dětí 3, 4 a 5 let, které zastupují téměř 20% z celkového počtu respondentů. U této skupiny jsme si nebyli jisti, zda věk, který děti uvedly, odpovídá skutečnosti. Přesto jsme uvedené údaje zařadili do vyhodnocení a zpětně v příslušných dotaznících vyhledali aktivity, které děti označily. Bylo zjištěno, že děti navštěvují od předškolního věku zájmové aktivity především s uměleckým zaměřením (zpěv, hra na hudební nástroj, různé formy tance). Také pro určité druhy sportů je nezbytné, aby do nich byli zájemci zapojeni v raném věku, pokud se z nich mají v budoucnu stát vrcholoví sportovci dosahující nejlepší možné výkony, výsledky a zasloužené úspěchy. Ze sportů, které děti začaly provozovat v předškolním věku, chlapci nejčastěji uváděli fotbal a dívky gymnastiku. Přehled organizované zájmové činnosti dětí ve věkových kategoriích 3, 4 a 5 let je uveden v příloze F. Poněkud nižší zastoupení respondentů je ve věkových kategoriích od 11 let výše. V těchto případech se domníváme, že děti buď hledají nějakou novou volnočasovou aktivitu, kterou by si přidaly k těm stávajícím, nebo cítí potřebu změny a chtějí zkusit něco nového na základě vlastního rozhodnutí nebo většinou na doporučení rodinných příslušníků, vrstevníků nebo jiných podnětů z okolí. Poslední kategorií respondentů, které je třeba věnovat pozornost při komplexním vyhodnocení otázky č. 10, je ta, která tvoří 10,6% z výzkumného souboru a je zastoupena dětmi, které se nikdy žádné organizované volnočasové aktivitě nevěnovaly. Je to docela překvapující zjištění, protože v současné době, kdy se nejrůznější instituce a organizace předhánějí v nabídkách na vyplnění volného času ve všech věkových kategoriích dětí i dospělých, nemůže být důvodem nezapojení se do nějaké zájmové aktivity nedostatek zajímavých nabídek s nejrůznějším zaměřením, absence informací, dostupnost dané aktivity nebo jiné omezení. Pokud se ale nad daným stavem zamyslíme hlouběji, musíme připustit, že možným důvodem neúčasti v organizovaných

101

volnočasových aktivitách dětí by mohla být finanční situace rodiny, která neumožňuje poskytnout dítěti patřičný obnos na zápisné, školné nebo registraci v příslušném kroužku, sportovním oddíle nebo organizaci. Ale abychom příčiny nehledali jen v rodinném prostředí. V první řadě musí samo dítě projevit zájem účastnit se volnočasových aktivit, protože pokud u něho bude převažovat lenost, pohodlnost a neochota k čemukoliv, těžko ho donutíme, aby si zvolilo nějakou zájmovou aktivitu, která by mu přinášela potěšení, radost, bavila ho a stala se součástí jeho životního stylu v průběhu dalšího života. S nástupem do základní školy jsou dětem i jejich rodičům předkládány nabídky nejrůznějších volnočasových aktivit organizovaných řadou institucí. Záleží pouze na výběru vhodné aktivity podle zájmu a rozhodnutí dítěte nebo na doporučení ze strany rodičů, sourozenců, školy nebo kamarádů. Vyhodnocením odpovědí na otázku č. 12 z dotazníku byly získány údaje o tom, zda děti navštěvují volnočasové zájmové aktivity organizované základní školou, do které chodí nebo k trávení volného času využívají nabídky jiných mimoškolních institucí. Výsledné údaje jsou graficky vyjádřeny na obrázku č. 18. Obrázek č: 18: Návštěva zájmového kroužku organizovaného základní školou

96; 31,7%

ano

ne 207; 68,3%

I když pouze jedna třetina respondentů uvedla, že navštěvuje zájmový kroužek organizovaný základní školou, do které chodí, nevypovídá to o tom, že by zbývající skupina respondentů nenavštěvovala žádnou volnočasovou aktivitu. Vyhodnocením této otázky jsme dospěli k závěru, že téměř všichni respondenti tráví volný čas organizovanou činností s výjimkou těch, kteří v otázce č. 11 uvedli, že žádnou volnočasovou aktivitu nenavštěvují. Vzhledem k tomu, že tvořili pouze 3% z celkového souboru, můžeme vyslovit závěr, podle kterého jedna třetina respondentů využívá

102

nabídku návštěvy zájmových kroužků organizovaných základní školou a dvě třetiny respondentů tráví svůj volný čas organizovanou činností v jiných volnočasových institucích a zařízeních. Pro oblast volného času dětí byla dále formulována hypotéza č. 3, která zní: Není rozdíl v hodnocení dostatečně bohaté nabídky volnočasových aktivit dětí v závislosti na bydlišti respondentů. Hypotézu č. 3 sytily v dotazníku zejména otázky č. 3, 4, 5, 10 a 12. Zaměřili jsme se především na to, zda děti mají možnost navštěvovat zájmové kroužky v okolí svého bydliště a zda je nabídka volnočasových aktivit dostatečně bohatá, aby jim umožnila uspokojivý výběr činností podle jejich potřeb a zájmů. Souhrnné výsledky odpovědí na otázku č. 4 a přehledné vyhodnocení údajů podle pohlaví a bydliště jsou uvedeny v tabulkách č. 10 – 12 v příloze K, celkové grafické vyjádření názorů respondentů na dostatečnou nabídku volnočasových aktivit v okolí jejich bydliště je zobrazeno na obr. č. 19. Obrázek č. 19: Názory respondentů na dostatečnou nabídku volnočasových aktivit v okolí jejich bydliště

54; 17,8%

ano ne 249; 82,2%

Z celkového počtu respondentů více jak 80% odpovědělo, že nabídka volnočasových aktivit v okolí jejich bydliště je dostatečná. Podobných hodnot vyjádřených v % bylo dosaženo také v případech, kdy byly porovnávány odpovědi respondentů podle pohlaví a podle bydliště. Pro dostatečnou nabídku se vyslovilo 42% chlapců a 40% dívek, tedy 82% respondentů z jejich celkového počtu. Při vyhodnocení dosažených výsledků podle bydliště jsme zjistili, že s nabídkou volnočasových aktivit

103

v okolí svého bydliště je spokojeno 45% dětí bydlících ve městě a 38% dětí, které bydlí na vesnici. Skutečností je, že dochází ke stále většímu prolínání města a venkova. Dávno už neplatí, že se lidé stěhují z venkova do měst za prací, ale naopak. Snahou většiny městských obyvatel je přesídlit na vesnici nebo alespoň do okrajových částí měst, aby mohli být co nejdále od centra města a zároveň co nejblíže přírodě. Také díky lepší dopravní obslužnosti malých vesnic dochází k rychlejšímu a snadnějšímu přemísťování lidí z měst na vesnice a naopak. Asi bychom stěží hledali na vesnici rodinu, která nevlastní alespoň jedno vozidlo, protože začíná být pravidlem, že jsou v každé, nejen městské rodině, auta nejméně dvě. Z výše uvedeného vyplývá, že není důvod, proč by měly být výrazné rozdíly v trávení volného času dětí ve městě a na vesnici. Preferencí volnočasových aktivit dětí bydlících ve městě a na vesnici se zabývala otázka č. 3. Bylo zjištěno, že nejsou výrazné rozdíly v trávení volného času podle bydliště. Obě skupiny respondentů se zapojují do zájmových oblastí v přibližně stejném počtu, o čemž se můžeme přesvědčit v tabulce č. 9, kde jsou výsledné údaje uvedeny v % a vztaženy k respondentům podle jejich zastoupení v závislosti na jejich místě bydliště. Také musíme poukázat na skutečnost, že respondenti často volili několik variant z nabízených zájmových oblastí, tudíž výsledný součet nedosahuje 100%. Ze sledovaných oblastí jsou nejvíce zastoupeny oblasti zahrnující sportovní aktivity a činnosti spojené s využíváním PC. Obě zájmové oblasti preferují jak respondenti z města (více než 60%), tak i z vesnice (téměř 60%). Na obrázku č. 20 je uvedeno grafické znázornění obou skupin respondentů podle preferencí jejich zájmových aktivit. Tabulka č. 9: Preference volnočasových aktivit dětí podle bydliště oblast zájmu příroda sport filmy- DVD televize četba ruční práce PC, internet hudba příprava do školy přátelé

město 23,5 60,8 34,3 47 27,7 19,3 64,5 48,2 24,1 10

104

vesnice 16,1 54,7 30,6 34,3 23,4 18,2 59,1 42,3 17,5 8

Obrázek č. 20: Preference volnočasových aktivit dětí podle bydliště

40 35 30 25 20 15 10 5 0

město vesnice

Na obrázku č. 20 je patrné, že se vesnické děti zapojují do stejných volnočasových aktivit, jako dětí městské, i když v poněkud nižším počtu. Názory dětí na dostatečně bohatou nabídku volnočasových aktivit v okolí bydliště respondentů zjišťovala otázka č. 4. Grafické znázornění odpovědí respondentů v závislosti na bydlišti je uvedeno na obrázku č. 21, kde vidíme, že kladně odpovědělo 81% dětí bydlících ve městě a 83% dětí bydlících na vesnici. Výsledné údaje jsou vztaženy k početnímu zastoupení dětí podle místa bydliště, viz tabulka č. 12 příloha K. Obrázek č. 21: Dostatečně bohatá nabídka na využití volného času podle bydliště 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

44,6 37,6

město vesnice 10,2

ano

7,6

ne

Abychom zjistili, zda existuje závislost v hodnocení dostatečně bohaté nabídky volnočasových aktivit dětí v závislosti na bydlišti respondentů., byly dosažené hodnoty

105

dále statisticky testovány. Bylo zvoleno testové kritérium – Test dobré shody pro čtyřpolní tabulku, na hladině významnosti 0,05 a stanoveny hypotézy: H30: Není rozdíl v hodnocení dostatečně bohaté nabídky volnočasových aktivit dětí v závislosti na bydlišti respondentů. H3A: Existuje rozdíl v hodnocení dostatečně bohaté nabídky volnočasových aktivit dětí v závislosti na bydlišti respondentů. Pro výpočet testového kritéria jsme vycházeli z údajů uvedených v tabulce č. 10. Tabulka č. 10: Hodnocení dostatečně bohaté nabídky volnočasových aktivit – podle bydliště respondentů

ano ne Σ

město

vesnice

Σ

135 31 166

114 23 137

249 54 303

Vypočítaná hodnota testového kritéria χ2 = 0,182. Příslušná kritická hodnota zvoleného testového kritéria χ2 0,05 (1) = 3,841. Při porovnání hodnot jsme dospěli k závěru, že vypočítaná hodnota χ2 (0,182) je nižší než kritická (3,841). Proto zamítáme H3A a přijímáme na hladině významnosti 0,05 H30. Závěr H3: Není rozdíl v hodnocení dostatečně bohaté nabídky volnočasových aktivit dětí v závislosti na bydlišti respondentů, tudíž ve městě i na vesnici mají děti stejné podmínky a možnosti k aktivnímu využívání volného času. Přijímáme nulovou hypotézu H30. Souhrnným vyhodnocením otázky č. 5, která zjišťovala druhy zájmových aktivit respondentů, jsme se zabývali při zpracování dosažených údajů v rámci výzkumné otázky č. 1. Nyní se zaměříme na komparaci získaných údajů se zaměřením na návštěvnost organizovaných volnočasových aktivit v závislosti na bydlišti respondentů. Výsledné údaje jsou zobrazeny v % na obrázku č. 22.

106

Obrázek č. 22: Přehled volnočasových aktivit podle bydliště respondentů

30 25 20 15 město

10

vesnice 5 0

Z grafického vyjádření navštěvovaných aktivit je patrné, že se respondenti nejvíce zapojují do sportovních činností, v nichž zastoupení městských dětí tvoří 48% z jejich počtu a zastoupení vesnických dětí v organizovaných sportovních aktivitách dosahuje dokonce 62%. V umělecky zaměřených aktivitách, které jsou zahrnuty do položek „hudba“ a „tanec“, se městské děti uplatňují ve vyšším počtu, stejně tak je tomu u zájmových kroužků. Avšak v případě manuálních činností a činností zahrnutých do položky „ostatní“, městské děti za vesnickými nepatrně zaostávají, což potvrzují údaje vyjádřené v % v tabulce č. 15 příloha K. V otázce č. 10 byl sledován věk respondentů, od kterého začali navštěvovat zájmovou aktivitu se zřetelem na místo bydliště. Získané údaje jsou uvedeny v tabulce č. 24 příloha K a graficky znázorněny na obrázku č. 23.

107

Obrázek č. 23: Věk respondentů, od kterého navštěvují zájmové aktivity – podle bydliště 10 9 8 7

6 5 4

město

3

vesnice

2

1 0

Na obrázku č. 23 můžeme pozorovat, že ve výzkumném souboru existuje skupina respondentů, jejíž členové nebyli nikdy zapojeni do organizovaných volnočasových aktivit. Tato skupina tvoří 10,6% z celkového počtu respondentů a je zastoupena shodně 5,3% z obou sledovaných lokalit. Za povšimnutí také stojí skupina předškolních respondentů ve věku tří, čtyř a pěti let, která představuje téměř 20% z celkového výzkumného souboru, přičemž 13,2% předškoláků má bydliště ve městě a 5,6% předškoláků bydlí na vesnici. Také ve věkových kategoriích 6 a 7 let dominují děti bydlící ve městě. Teprve v kategorii dětí osmiletých se do zájmových aktivit začínají ve větší míře zapojovat i děti vesnické. Od 9 let už nejsou rozdíly mezi městem a vesnicí tak výrazné, s výjimkou věkové kategorie 11 a 13 let, kde v prvním případě mají početní převahu děti městské a v druhém případě děti vesnické. Z výše uvedených výsledků plyne závěr, že městské děti se do organizovaných zájmových aktivit zapojují v nižším věku ve vyšším počtu než děti vesnické, což ale není rozhodující. Důležité je to, že se i vesnické děti zapojují do volnočasových aktivit, a to ve všech věkových kategoriích. Poslední otázkou, která sytila hypotézu H3, byla otázka č. 12, která se zaměřila na návštěvu zájmových kroužků organizovaných základní školou se zřetelem na bydliště respondentů. Na obrázku č. 18 byly uvedeny souhrnné údaje otázky č. 12, z nichž vyplynulo, že možnost návštěvy zájmových kroužků organizovaných základní

108

školou využívá pouze 32% respondentů, zbylých 68% respondentů využívá nabídku jiných mimoškolních institucí, organizací a zařízení. Návštěvnost zájmových kroužků organizovaných základní školou podle místa bydliště respondentů je uvedena na obrázku č. 24. Obrázek č. 24: Návštěva zájmových kroužků organizovaných ZŠ - podle bydliště 45

40,3

40 35

28,1

30 25 20

15

14,5

město

17,2

vesnice

10 5

0 ano

ne

Z výsledných údajů na obrázku č. 24 je patrné, že děti bydlící na vesnici využívají nabídku školy v 38% a děti bydlící ve městě pouze v 27%, i když všechny školy, které byly zahrnuty do výzkumného šetření, organizují bohatou nabídku zájmových kroužků nejen pro své žáky, ale i pro další zájemce z okolí. Přehled zájmových kroužků příslušných základních škol je uveden v přílohách G, H, I, J. Oblast volného času – shrnutí: Vyhodnocením získaných údajů jsme se přesvědčili o tom, že děti mají po vyučování dostatek volného času na zájmové aktivity, neboť více jak 80% respondentů uvedlo tři a více hodin volného času. Shodné jsou také názory respondentů na dostatek volného času, který mají po splnění všech povinností k dispozici pro vlastní využití. Statistickým testováním hypotézy H1 bylo potvrzeno, že pohlaví respondentů nemá vliv na subjektivně vnímané množství volného času dětí po vyučování, zatímco při ověřování platnosti hypotézy H2 bylo zjištěno, že věk respondentů je rozhodující v subjektivním vnímání množství volného času dětí po vyučování. Důležité údaje byly získány analýzou odpovědí na otázky č. 3 a č. 5, jejichž vyhodnocením byla zodpovězena výzkumná otázka č. 1. Byly dosaženy téměř shodné výsledky jako ve výzkumu prováděném NIDM v roce 2011, kde je uvedeno, že

109

aktivitám, které byly pojmenovány „intelektuální činnost“, (četba knížek, časopisů, návštěvy knihovny, učení a jiné než sportovní zájmové kroužky) se věnuje výrazně více dívek než chlapců, kteří zase naopak více inklinují k aktivitám, které spadají do oblasti „IT a hudba“ (internet, chatování, počítačové hry, filmy na DVD/PC, poslech hudby). Výrazně více chlapců než děvčat se také věnuje sportu (36, s. 115). Analýzou vyhodnocených odpovědí na otázky, které se týkaly hodnocení dostatečně bohaté nabídky zájmových aktivit v okolí bydliště respondentů, bylo zjištěno, že je dostatečně bohatá, což se potvrdilo také vyhodnocením otázky č. 5, pomocí níž jsme získali přehled o volnočasových aktivitách respondentů (viz příloha E). Statistickým testováním hypotézy H3 bylo ověřeno, že není rozdíl v hodnocení nabídky volnočasových aktivit dětí v závislosti na bydlišti respondentů. Děti mají možnost zapojit se do různých druhů volnočasových aktivit, jejichž nabídka je podle výpovědí respondentů dostatečně bohatá. Z různých institucí, které se uplatňují v trávení volného času dětí, má neméně důležité postavení škola, která pro děti organizuje zájmové kroužky s různým zaměřením. Také při porovnání nabídky zájmových kroužků organizovaných sledovanými základními školami jsme se přesvědčili o tom, že tuto možnost využívají jak děti městské, tak děti vesnické. I když je nabídka školy využívaná pouze jednou třetinou respondentů, nic to nemění na skutečnosti, že zbylá část respondentů tráví volný čas organizovanou činností v jiných mimoškolních zařízeních, kterých se v oblasti volného času dětí uplatňuje nepřeberné množství (viz kapitola 2. 3).

4. 6. 2 Role rodiny ve volném čase dětí Nejvýznamnější roli při realizaci volného času dětí a mládeže hraje rodina, která je základní sociální skupinou ve společnosti a zároveň primárním prostředím socializace jedince. V rodině dítě získává první zkušenosti s využíváním a trávením volného času, přičemž prvními vzory jsou pro každého jedince rodiče. Děti se od svých rodičů učí žít určitým způsobem podle tradičních vzorců chování a jednání, které jsou charakteristické pro danou rodinu. Výběr volnočasových aktivit dítěte je ovlivněn mnoha činiteli, z nichž je velmi často rozhodující vliv nejbližších rodinných příslušníků. Rodina je pro dítě prvním prostředím, ve kterém jsou pro volný čas dítěte vytvářeny optimální

110

podmínky. Ty se ale v našich rodinách liší v závislosti na sociálním, materiálním nebo ekonomickém postavení rodiny, na životním stylu a vztahu k volnočasovým potřebám dítěte. Potřebné údaje pro zjištění role rodiny, jež se velmi významným způsobem uplatňuje ve volném čase dětí, byly získány vyhodnocením několika otázek z dotazníku (č. 6, 7, 8, 9, 10, 20), které sytily hypotézy H4, H5, H6 a zároveň sloužily k zodpovězení výzkumné otázky č. 2, v níž jsme zjišťovali podíl rodičů na výběru volnočasových aktivit respondentů. Otázka č. 6 byla do dotazníku zařazena za účelem zjištění, kolik dětí vyrůstá v úplné rodině s oběma rodiči, neboť i tyto údaje mohou mít vliv na to, zda se rodiče o volný čas svých dětí zajímají. Pokud dítě vyrůstá v úplné rodině, můžeme předpokládat, že se rodiče budou o jeho volný čas zajímat mnohem více, než pokud dítě vyrůstá pouze s jedním z rodičů, nejčastěji s matkou, která se může v některých případech ocitnout v obtížné životní situaci např. z ekonomických, sociálních, zdravotních nebo jiných závažných důvodů a tudíž se pak prioritou stává řešení existenčních otázek rodiny na úkor zájmu o volný čas dítěte. Samozřejmě tomu tak být nemusí. Výsledné údaje, které byly získány vyhodnocením otázky č. 6, jsou zobrazeny na obrázku č. 25. Obrázek č. 25: Úplná rodina

66; 21,8% ano ne

237; 78,2%

Téměř 80% respondentů uvedlo, že vyrůstá v úplné rodině s oběma rodiči, což je zejména v současné době, kdy počet rozvodů stále stoupá, potěšující zjištění. Zbývající část respondentů vyrůstá pouze s matkou, z čehož ale nemůžeme tvrdit, že se tyto matky

111

o volný čas svých dětí nezajímají. Naopak, mnohdy se o své děti starají mnohem více, než kdyby o děti pečovaly společně s manželem. V otázce č. 7 děti odpovídaly na otázku, zda se rodiče zajímají o to, jak jejich děti tráví volný čas. Výsledné údaje jsou graficky vyjádřeny na obrázku č. 26. Obrázek č. 26: Zájem rodičů o volný čas jejich dětí

44; 14,5% ano ne 259; 85,5%

Souhrnné údaje vypovídají o tom, že se 85% rodičů zajímá o to, jak jejich děti tráví volný čas, což je zvláště pro pedagogiku potěšující zjištění. Zájem o volný čas dítěte je nezbytnou součástí rodinné výchovy, neboť jak uvádí Täubner (88, s. 83): chronický nedostatek času a zájmu rodičů při péči o děti vytváří obrovský prostor pro průnik negativních vlivných vrstevnických skupin do formování osobnosti dítěte v jeho volném čase. Není tedy pochyb o tom, že se zájem rodičů o to, jak jejich děti tráví volný čas, stává nezbytnou součástí prevence sociálně patologických jevů, jejichž extrémní nárůst je v současné době zvlášť patrný zejména mezi dětmi a mládeží. Abychom získali komplexní výsledky, podrobili jsme zájem rodičů o volný čas dětí statistickému testování. Byly formulovány tři hypotézy, v nichž jsme ověřovali, zda existuje významná závislost mezi zájmem rodičů o volný čas dětí vzhledem k pohlaví, věku respondentů a k dosaženému stupni vzdělání rodičů. Bylo zvoleno testové kritérium – Test dobré shody pro kontingenční tabulku, na hladině významnosti 0,05 a stanoveny hypotézy: H40: Zájem rodičů o volný čas dětí není závislý na pohlaví respondentů. H4A: Zájem rodičů o volný čas dětí je závislý na pohlaví respondentů. Pro výpočet testového kritéria jsme vycházeli z údajů uvedených v tabulce č. 11.

112

Tabulka č. 11: Zájem rodičů o volný čas dětí - podle pohlaví pohlaví chlapci dívky Σ

ano 130 129 259

ne 32 12 44

Σ 162 141 303

Vypočítaná hodnota testového kritéria χ2 = 7,676. Příslušná kritická hodnota zvoleného testového kritéria χ2 0,05 (1) = 3,841. Při porovnání hodnot jsme dospěli k závěru, že vypočítaná hodnota χ2 (7,676) je vyšší než kritická (3,841). Proto zamítáme H40 a přijímáme na hladině významnosti 0,05 H4A. Závěr H4: Bylo statisticky ověřeno, zájem rodičů o volný čas dětí je závislý na pohlaví respondentů. Přijímáme alternativní hypotézu H4A. Další proměnnou, kterou jsme v souvislosti se zájmem rodičů o volný čas dětí podrobili statistickému testování, byl věk respondentů. Bylo zvoleno testové kritérium – Test dobré shody pro kontingenční tabulku, na hladině významnosti 0,05 a stanoveny hypotézy: H50: Zájem rodičů o volný čas dětí není závislý na věku respondentů. H5A: Zájem rodičů o volný čas dětí je závislý na věku respondentů. Pro výpočet testového kritéria jsme vycházeli z údajů uvedených v tabulce č. 12. Tabulka č. 12: Zájem rodičů o volný čas dětí - podle věku věk 10-12 let 13-15 let Σ

ano 132 127 259

ne 20 24 44

Σ 152 151 303

Vypočítaná hodnota testového kritéria χ2 = 0,457. Příslušná kritická hodnota zvoleného testového kritéria χ2 0,05 (1) = 3,841. Při porovnání hodnot jsme dospěli k závěru, že vypočítaná hodnota χ2 (0,457) je nižší než kritická (3,841). Proto zamítáme H5A a přijímáme na hladině významnosti 0,05 H50. Závěr H5: Bylo statisticky ověřeno, zájem rodičů o volný čas dětí není závislý na věku respondentů. Přijímáme nulovou hypotézu H50. Jak již bylo uvedeno v kapitole 4, byli jsme při přípravě výzkumného šetření této práce inspirováni některými uskutečněnými výzkumy z oblasti volného času dětí. Tak tomu bylo i v případě formulace hypotézy H6, ve které jsme ověřovali, zda je zájem

113

rodičů o volný čas respondentů závislý na dosaženém stupni vzdělání rodičů. Základní údaje pro stanovení platnosti hypotézy H6 byly získány vyhodnocením otázky č. 8 z dotazníku. Výsledky, které byly dosaženy, jsou znázorněny na obrázku č. 27. Obrázek č. 27: Vzdělání rodičů

30; 5,0%

182; 30,0%

ZŠ SŠ VŠ

394; 65,0%

Podle výpovědí respondentů dosáhlo 65% rodičů vzdělání středoškolské, 30% rodičů vysokoškolské a nejméně početná je skupina rodičů se vzděláním základním. Tvoří pouze 5% z celkového počtu 606 rodičů. Pro lepší přehlednost dosaženého vzdělání, byli rodiče ještě rozděleni podle pohlaví a získané údaje byly zaznamenány do tabulky č. 19, příloha K. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli zjistit, zda existuje významná závislost mezi zájmem rodičů o volný čas dětí a dosaženým vzděláním rodičů, byly údaje statisticky testovány. Bylo zvoleno testové kritérium – Test dobré shody pro kontingenční tabulku, na hladině významnosti 0,05 a stanoveny hypotézy: H60: Mezi vzděláním rodičů a zájmem o volný čas jejich dětí neexistuje závislost. H6A: Existuje závislost mezi zájmem o volný čas dětí a vzděláním rodičů. Pro výpočet testového kritéria jsme vycházeli z údajů uvedených v tabulce č. 13. Tabulka č. 13: Zájem o volný čas dětí vzhledem ke vzdělání rodičů

vzdělání ZŠ SŠ VŠ Σ

zájem rodičů o volný čas dětí ano ne 22 8 340 54 156 26 518 88

114

Σ 30 394 182 606

Vypočítaná hodnota testového kritéria χ2 = 3,784. Příslušná kritická hodnota zvoleného testového kritéria χ2 0,05 (2) = 5,991. Při porovnání hodnot jsme dospěli k závěru, že vypočítaná hodnota χ2 (3,784) je nižší než kritická (5,991). Proto zamítáme H6A a přijímáme na hladině významnosti 0,05 H60. Za účelem dosažení úplného ověření platnosti hypotézy H6, byl zájem rodičů o volný čas dětí testován zvlášť podle vzdělání matek a zvlášť podle vzdělání otců. Pro výpočet testových kritérií jsme vycházeli z údajů uvedených v tabulkách č. 20 a 21 v příloze K. Vypočítaná hodnota testového kritéria je v případě vzdělání matek: χ2 = 1,453, u otců: χ2 = 3,491. V obou případech jsme při porovnání hodnot podle pohlaví rodičů dospěli k závěru, že jsou vypočítané hodnoty χ2 (1,453 a 3,491) nižší než je příslušná kritická hodnota zvoleného testového kritéria (5,991). Závěr H6: Zájem rodičů o volný čas respondentů není závislý na dosaženém stupni vzdělání rodičů. Přijímáme nulovou hypotézu H60. Cílem otázky č. 9 bylo zjištění, za jak dlouhou dobu po návratu dětí ze školy přicházejí domů jejich rodiče. Mezi nabízené varianty možností byla zařazena i možnost, že jsou již doma, protože jsme předpokládali, že někteří rodiče mohou být v současné době bez zaměstnání a některé matky mohou být na mateřské dovolené. V úvahu jsme vzali také možnost, že některé děti vyrůstají pouze s jedním z rodičů, takže byla do dotazníku zahrnuta i varianta „nebydlí s námi“. Výsledné údaje jsou zobrazeny na obrázku č. 28 a vypovídají o tom, kolik volného času rodičům zbývá na to, aby se po návratu domů ze zaměstnání, věnovali svým dětem. Obrázek č. 28: Návrat rodičů ze zaměstnání 35

30 25 20

matka

15

otec

10 5 0 nebydlí v je již doma dom.

za 1 hodinu

za 2 hodiny

115

za 3 hodiny

za 4 hodiny a déle

Z grafického vyjádření odpovědí respondentů vyplývá, že 20% z celkového počtu otců nebydlí v jedné domácnosti se svými dětmi, tudíž s nimi není v každodenním kontaktu. To však nemusí znamenat, že se tito otcové nezajímají o to, jak jejich děti tráví svůj volný čas. Stejně je tomu i v případě skupiny otců (28%), kteří se domů vracejí za čtyři hodiny i déle po té, co jsou jejich děti ze školy doma. Nejvíce času na své děti mají určitě matky, které jsou po návratu svých dětí ze školy již doma (29%). Pokud k této skupině matek přidáme ty, které se vracejí domů nejdéle za dvě hodiny po té, co už jsou jejich děti doma, dostaneme 68% matek z jejich celkového počtu, jež jsou svým dětem každý den k dispozici a mohou se jim věnovat v závislosti na jejich potřebách, nárocích a požadavcích. K obdobným výsledkům dospěly ve svém výzkumu Lacinová a Michalčáková (49, s. 153-159), které dodávají, že současná společnost se svými bohatými možnostmi a nabídkami v pracovní a profesní sféře otevírá jedinci významný prostor pro kariérní seberealizaci, avšak na úkor jiných oblastí jeho osobního života, zejména rodinného. Ke změnám dochází především v časové náročnosti povolání (což je patrné v prezentovaných časech příchodů rodičů ze zaměstnání), která zmenšuje prostor pro společné aktivity a trávení volného času v rodinách. Vyhodnocením otázky č. 10 jsme se podrobně zabývali v kapitole 4. 6. 1, kde jsme analyzovali výsledky zahrnující oblast volného času dětí. Pro oblast, ve které zkoumáme roli rodiny ve volném čase dětí je směrodatné, že se děti zapojují do zájmových aktivit již v předškolním věku a ve značné míře i na počátku povinné školní docházky. Z toho plyne, že rodiče zajímá, čemu se děti ve volném čase věnují, neboť jsou to právě oni, kdo zvlášť u mladších dětí rozhoduje o výběru volnočasových aktivit pro své ratolesti. Jak bylo uvedeno v teoretické části této práce v kapitole 2. 3. 2, rodina se velmi výrazným způsobem podílí na formování vztahu dítěte k volnému času, na jeho smysluplném trávení a využívání a v neposlední řadě dítě učí schopnosti volný čas plánovat a racionálně s ním nakládat. Abychom se přesvědčili, zda funguje propojení teorie s praxí, zařadili jsme do dotazníku otázku č. 15, která zjišťovala názory respondentů na důležitost plánování a organizování činností v jejich volném čase. Souhrnný přehled odpovědí je znázorněn na obrázku č. 29.

116

Obrázek č: 29: Plánování a organizování volnočasových činností

51; 16,8% ano

ne 252; 83,2%

Na obrázku č. 29 vidíme, že si víc jak 80% respondentů myslí, že by si měl každý plánovat a organizovat činnosti, kterým se hodlá ve volném čase věnovat. Z hlediska výchovy k volnému času je žádoucí, aby se děti od útlého věku učily hospodařit se svým volným časem a uměly ho využívat nejen k vlastnímu prospěchu, ale do budoucna i k prospěchu svých blízkých. Cílem výzkumné otázky č. 2 bylo zodpovědět, jakým způsobem se rodiče podílejí na výběru volnočasových aktivit svých dětí? Potřebné údaje byly získány vyhodnocením otázky č. 11 v dotazníku, ve které respondenti vybírali variantu z nabízených možností, jež nám měly objasnit, jakým způsobem děti volí své zájmové aktivity. Zda se rozhodují na základě vlastní volby nebo dají na rady rodičů, vrstevníků, sourozenců či školy. Pro případ, že by děti žádnou volnočasovou aktivitu neměly, byla do dotazníku zařazena i tato varianta možné odpovědi. Výsledné údaje jsou zobrazeny na obrázku č. 30. Předpokládali jsme, že při výběru volnočasových činností má u dětí rozhodující vliv názor rodičů, kterému se děti většinou podrobí, což platí zejména pro respondenty, kteří odpovídali, že se do zájmových činností zapojili již v předškolním věku.

117

Obrázek č: 30: Výběr zájmové činnosti

9; 3,0%

3; 1,0%

9; 3,0%

nemá žádnou aktivitu

49; 16,2%

sám (a) rodiče

142; 46,9%

kamarád (ka) sourozenec

91; 30,0%

škola

Původní předpoklad, že rodiče budou nejčastěji rozhodovat o výběru volnočasových aktivit svých dětí, se nenaplnil, neboť výsledné vyhodnocení získaných údajů vypovídá o tom, že si děti zájmové činnosti vybírají převážně na základě vlastního rozhodnutí. Tato skupina respondentů tvoří téměř 50% z jejich celkového počtu. Na druhé pozici se ve výběru volnočasových aktivit projevil vliv rodičů, jejichž podíl činí 30%, třetím činitelem, který se podílí na výběru zájmových aktivit, jsou vrstevníci s 16%. Za povšimnutí stojí skutečnost, že pouze 3% respondentů uvedlo, že nemají žádnou zájmovou aktivitu, tudíž při jejím výběru nebyli nikým ovlivněni. V celkovém vyhodnocení jsou zanedbatelné hodnoty dosažené ovlivněním výběru na základě doporučení sourozenců a školy, neboť dohromady tvoří necelá 4% z výzkumného souboru. Poslední otázkou, která přispěla k objasnění role rodiny ve volném čase dětí, byla otázka č. 20, která zjišťovala, zda rodiče omezují dobu, kterou děti tráví činností na PC. Souhrnné výsledky jsou uvedeny na obrázku č. 31.

118

Obrázek č. 31: Omezování doby, kterou děti tráví na PC

98; 32,3%

ano

ne 205; 67,7%

O tom, že rodiče respondentů zajímá, jak jejich děti tráví volný čas, vypovídá i to, že jich téměř 70% kontroluje a omezuje dobu, kterou dětí tráví různými činnostmi na PC. K zajímavým výsledkům jsme dospěli, když jsme porovnávali získané údaje podle pohlaví a podle třídy, kterou děti navštěvují. V případě první sledované proměnné jsme zjistili, že z celkového počtu chlapců rodiče omezují dobu strávenou u PC v téměř 73%, zatímco dívkám pouze v 61% z jejich celkového počtu. Z toho plyne, že rodiče omezují čas strávený u PC více chlapcům než dívkám, což demonstruje obrázek č. 32. Obrázek č. 32: Omezování doby trávené u PC – podle pohlaví 45 40

39,3

35

28,4

30 25

18,2

20 14,2

15

chlapci dívky

10

5 0 ano

ne

Odlišná situace nastala v případě, když jsme porovnávali odpovědi respondentů z 5. a 8. tříd základních škol. Předpokládali jsme, že rodiče budou více omezovat dobu strávenou u PC mladším dětem, tedy respondentům z 5. tříd, zatímco ke starším

119

školákům budou benevolentnější. Ale opak se ukázal být pravdou, o čemž vypovídá obrázek č. 33. Obrázek č. 33: Omezování doby trávené u PC – podle třídy 40 35

34,3

33,3

30 25 20

16,5

15,8

5. třída 8. třída

15

10 5 0 ano

ne

Podle znázorněných údajů vidíme, že jsou na tom školáci obou tříd obdobně. V přepočtu na jejich celkové počty jsou výsledky následující: žáci 5. tříd, kteří uvedli, že jim rodiče omezují dobu, kterou tráví na PC, tvoří 68% a žáci 8. tříd představují 67%. Vyhodnocené výsledky podle této proměnné jsou téměř shodné se souhrnným vyhodnocením otázky č. 20, které se týkalo celkového počtu respondentů bez ohledu na pohlaví, bydliště a třídu základní školy. Můžeme tedy konstatovat, že dvěma třetinám respondentů rodiče omezují dobu, kterou tráví u PC, zbývající jedna třetina může svůj volný čas využívat k činnostem spojeným s PC neomezeně. Role rodiny ve volném čase dětí – shrnutí: Vyhodnocením získaných údajů bylo prokázáno, že se rodiče zajímají o to, jak jejich děti tráví svůj volný čas, neboť na otázku č. 7, která měla v tomto případě nejvyšší výpovědní hodnotu, odpovědělo 85,5% respondentů kladně. Při statistickém testování platnosti hypotéz H4, H5 a H6, bylo zjištěno, že zájem rodičů o volný čas dětí je závislý na pohlaví respondentů, není závislý na věku respondentů ani na dosaženém stupni vzdělání rodičů. Otázka č. 9 zkoumala, za jak dlouhou dobu po návratu dětí ze školy přicházejí domů jejich rodiče. Komparací výsledných údajů s daty z komplexních výzkumů zaměřených na děti v odpovídající věkové kategorii (Smékal, Lacinová, Kukla: Dítě na prahu dospívání) bylo zjištěno, že v obou realizovaných výzkumech byly dosaženy obdobné výsledky (viz příloha K, tabulka č. 22).

120

Souhrnným i dílčím vyhodnocením otázky č. 20 bylo potvrzeno, že se rodiče zajímají o to, jak jejich děti tráví volný čas, neboť dvěma třetinám respondentů omezují dobu strávenou činnostmi na PC a pouze jedna třetina dětí se může věnovat činnostem spojeným s PC neomezeně. Cílem výzkumné otázky č. 2 bylo objasnit, jakým způsobem se rodiče podílejí na výběru volnočasových aktivit svých dětí? K získání adekvátní odpovědi bylo využito několik otázek z dotazníku. V otázce č. 10, která byla vyhodnocena v rámci kapitoly 4. 6. 1, jsme mapovali věk respondentů, od kterého se věnují zájmovým aktivitám. Došli jsme k závěru, že zejména u předškolních dětí se na výběru zájmových aktivit podílejí v největší míře rodiče, neboť děti ve věku tří, čtyř a pěti let se budou stěží samy rozhodovat a orientovat v nabídce zájmových aktivit, jejichž množství a konkurence v oblasti volného času neustále roste. Vyhodnocením otázky č. 11, bylo zjištěno, že na výběru volnočasových aktivit mají rozhodující podíl především sami respondenti a teprve na druhém místě se ve výběru zájmových činností uplatňuje vliv rodičů.

4. 6. 3 Média jako způsob trávení volného času Média se daleko více než kdykoliv jindy stávají běžnou součástí každodenního života dětí a mládeže a zesilují tak svůj socializační dopad. Jsou dnes spolu s rodinou a vrstevnickou skupinou považována za nejdůležitější socializační činitel při formování osobnosti jedince. Média stále výrazněji zasahují do vnímání světa i toho, jak člověk vnímá sám sebe. Skrze média děti přijímají značnou část svých znalostí a postojů. Uvažujeme-li o tom, jakým způsobem se média podílejí na utváření osobnosti nedospělého jedince, musíme připustit, že ovlivňují osobnost člověka komplexně a ve všech jeho společenských rolích, přičemž míra tohoto ovlivňování je velmi individuální (81, s. 73). Vstup zprostředkované mediální reality do životního prostoru současných dětí a mládeže pak může formovat jejich životní postoje, názory a chování jak pozitivním, tak i negativním směrem. Také v odborné literatuře autoři často poukazují na růst medializace a vizualizace v životním prostoru současných dětí a mládeže. Například Sak a Saková (78, s. 89-141) zaznamenali ve svých šetřeních zvýšení mediálních aktivit mladých generací vyrůstajících v současné době, zvláště sledování televize, hraní počítačových her a práci na internetu.

121

Podle Výzkumu životního stylu dětí (LSS = LifeStyle Survey) ve věku 4-14 let vzrostl oproti roku 2008 podíl času věnovaného televizi a internetu na úkor ostatních médií. Média hrají v životě dětí významnou roli. Čím jsou děti mladší, tím větší vliv mají média na utváření jejich názoru. Tento fakt si dnes rodiče uvědomují, a proto začínají více kontrolovat mediální konzumaci svých dětí. Na obr. č. 34 vidíme, že podle Výzkumu životního stylu téměř polovině dětí (49%) rodiče kontrolují, kolik času stráví sledováním televize. Více než čas však rodiče hlídají, co jejich děti v televizi sledují (53% dětí). V trochu menší míře rodiče (44% dětí) kontrolují, kolik času děti stráví na internetu. Na druhou stranu podíl kontrolovaných dětí na internetu vzrostl od roku 2008 mezi médii nejvíce. Dobu strávenou hraním počítačových her kontrolují rodiče necelých dvou pětin (37%) českých dětí. V porovnání s Evropou jsou české rodiny stále v kontrole mediální konzumace poměrně benevolentní. Obrázek č. 34: Procenta dětí kontrolovaných rodiči v oblasti mediální konzumace (92, s. 1).

Celkové množství času, které děti průměrně stráví přes den s médii, se nemění. Výsledky Výzkumu životního stylu dětí však ukazují, že s výjimkou sledování televize a internetu došlo proti roku 2008 k poklesu doby strávené konzumací téměř ve všech ostatních médiích. Asi nejvíce se pokles týkal poslechu hudby (včetně rádia). V menší míře klesl také čas věnovaný četbě knih a sledování videa/DVD. Sledování televize (jak ostatně potvrzují i data sledovanosti TV) zůstává na stejné dominantní úrovni jako

122

v roce 2008. Z ostatních médií je internet jediným, které prokazatelně roste jak v oblasti frekvence užívání, tak i v oblasti strávené doby (98, s. 1). Počítače tvoří v současnosti nepostradatelnou a nezbytnou součást každodenního života v současném světě. Dalo by se říci, že se s nimi potkáváme na každém kroku, v každé situaci a při nejrůznějších příležitostech. Stávají se našimi spojenci, neboť jsou využívány k nejrůznějším činnostem, v první řadě nám ulehčují práci, zprostředkovávají informace a v neposlední řadě poskytují možnost zábavy a relaxace. Nesmíme však zapomínat na jejich možné negativní působení zejména na současnou generaci dětí a mládeže, protože se počítače spolu s ostatními médii mohou stát nástroji ohrožujícími postoje a chování především nejmladších věkových skupin dětí. Vzhledem k zásadnímu významu počítačů a internetu v životě současných dětí, byla formulována hypotéza H7, která bude ověřovat, zda existuje závislost mezi počtem hodin strávených u PC a věkem respondentů a H8, jež bude zkoumat, zda existuje závislost mezi zájmem rodičů o volný čas dětí a omezováním doby, kterou respondenti tráví u PC. Jelikož PC patří mezi média, která se stala každodenní součástí života dětí vyrůstajících v současné době, byly pro tuto oblast výzkumného šetření položeny tři výzkumné otázky, které budou zjišťovat: jakou část svého volného času věnují respondenti denně práci na PC, k jakým činnostem děti nejvíce využívají PC a jaké jsou názory dětí na nezbytnost a nepostradatelnost PC v jejich současném způsobu života? Pro zpracování, vyhodnocení a ověření platnosti hypotéz a zodpovězení výzkumných otázek bylo využito několik otázek z dotazníku. Mezi stěžejní otázky s nejvyšší výpovědní hodnotou patřily otázky č. 16, 17, 19, 20, přičemž otázky č. 18 a 21 jsou neméně důležité, protože jsme jejich vyhodnocením získali cenné údaje o současném způsobu života vybrané skupiny dětí a o jejich názorech týkajících se nezbytnosti a nepostradatelnosti PC techniky. Dosažené údaje byly dále analyzovány podle základních proměnných – pohlaví, bydliště a věku respondentů. O tom, že práce na PC patří ke každodenním oblíbeným činnostem respondentů v jejich volném čase, svědčí skutečnost, že všichni v otázce č. 17 zvolili některou variantu z nabídky počtu hodin, které u počítače každý den tráví. Cílem výzkumné otázky č. 3 bylo zjistit, jakou část volného času věnují respondenti denně práci na PC? Výsledné údaje jsou graficky vyjádřeny v % na obrázku č. 35.

123

Obrázek č. 35: Volný čas strávený na PC 40 35

37 31,4

30

25 18,2

20 15

7,9

10

5,6

5 0 1 hodina

2 hodiny

3 hodiny

4 hodiny

více

Nejvíce respondentů (37%) odpovědělo, že denně stráví u PC dvě hodiny svého volného času. Pokud k této skupině přidáme část dětí, které uvedly, že jejich čas strávený u PC tvoří jednu hodinu (31,4%), dostaneme 68, 4% respondentů, kteří denně obětují jednu hodinu svého volného času k činnostem spojeným s využíváním PC techniky. Také při porovnání odpovědí respondentů podle základních proměnných bylo dosaženo podobných výsledků podle pohlaví, bydliště a třídy, neboť byly nejčastěji označovány varianty představující jednu a dvě hodiny času, tedy 68% z celkového počtu respondentů. Abychom zjistili, zda existuje závislost mezi počtem hodin strávených u PC a věkem respondentů, byly dosažené hodnoty dále statisticky testovány. Bylo zvoleno testové kritérium – Test dobré shody pro čtyřpolní tabulku, na hladině významnosti 0,05 a stanoveny hypotézy: H70: Mezi počtem hodin strávených u PC a věkem respondentů neexistuje závislost. H7A: Existuje závislost mezi počtem hodin strávených u PC a věkem respondentů. Pro výpočet testového kritéria jsme vycházeli z údajů uvedených v tabulce č. 14. Tabulka č. 14: Volný čas na PC - podle věku čas v hodinách 1 hodina 2 hodiny 3 hodiny 4 hodiny více Σ

5. třída 63 45 23 12 9 152

8. třída 32 67 32 12 8 151

124

Σ 95 112 55 24 17 303

Vypočítaná hodnota testového kritéria χ2 = 15,965. Příslušná kritická hodnota zvoleného testového kritéria χ2 0,05 (4) = 9,483. Při porovnání hodnot jsme dospěli k závěru, že vypočítaná hodnota χ2 (15,965) je vyšší než kritická (9,483). Proto zamítáme H70 a přijímáme na hladině významnosti 0,05 H7A. Závěr H7: Existuje závislost mezi počtem hodin strávených u PC a věkem respondentů. Přijímáme alternativní hypotézu H7A. Vyhodnocením odpovědí na otázku č. 19 jsme se dozvěděli, zda respondenti tráví na PC svůj volný čas každý den. Výsledné údaje ukazuje obrázek č. 36. Obrázek č. 36: Každodenní trávení volného času na PC

117; 38,6%

ano ne

186; 61,4%

Významné rozdíly v každodenním trávení volného času respondentů na PC nebyly zaznamenány ani s přihlédnutím k pohlaví a k místu bydliště. V obou případech jsme dospěli k podobným výsledkům, které se pohybovaly okolo hranice 40% pro kladné odpovědi a 60% tvořily odpovědi záporné. Zajímavá byla i v této otázce charakteristika podle třídy, kde jsou patrné rozdíly v odpovědích mezi žáky 5. a 8. tříd, jak je vidět na obrázku č. 37. Obrázek č. 37: Každodenní trávení volného času na PC - podle třídy 40

35,6

35 30

25,7

24,1

25

5. třída

20 15

14,5

8. třída

10 5 0

ano

ne

125

Z celkového počtu žáků 5. tříd jich pouze 28,9% tráví denně svůj volný čas činnostmi na PC, zatímco 71,1% z nich se ve svém volném čase věnuje jiným aktivitám. Mezi žáky 8. tříd je naopak situace téměř vyrovnaná. 48,3% z nich tráví svůj volný čas u PC denně a 51,7% z nich se ve volném čase zabývá něčím jiným. V současné době už nikdo nepochybuje o tom, že dnešní mladá generace je s médii dokonale obeznámena, počítače nevyjímaje. A tak není divu, že jim děti mnohdy rozumí lépe než jejich rodiče, o starších generacích ani nemluvě. Na činnosti, ke kterým děti nejčastěji využívají PC, byla v této práci zaměřena výzkumná otázka č. 4. Potřebné údaje k jejímu objasnění zjišťovala v dotazníku otázka č. 16. Přehled činností spojených s využíváním PC techniky je uveden na obrázku č. 38. Obrázek č. 38: Činnosti spojené s využíváním PC techniky 70 60 50 40 30 20 10 0

63 47,9 36,3

57,4

51,5

59,7

37,6

33,7 24,8 2,3

Z dosažených hodnot jsme dospěli k závěru, že mezi nejoblíbenější činnosti, ke kterým je PC technika respondenty využívána, patří hraní her (63%), využívání sociální komunikační sítě facebooku (59,7%) a poslech hudby (57,4%). Pokud se zaměříme na využití PC podle pohlaví, zjistíme, že se pořadí oblíbených aktivit liší, jak ukazuje obrázek č. 39. Zatímco u chlapců jsou na předních místech podle pořadí oblíbenosti: hraní her, facebook a sledování filmů, u dívek je to podle stejného kritéria: poslech hudby, facebook a dopisování. Dalo by tedy říci, že chlapci upřednostňují více činnosti spojené se zábavou, zatímco dívky preferují spíše komunikaci s vrstevníky.

126

Obrázek č. 39: Činnosti spojené s využíváním PC techniky – podle pohlaví 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

chlapci dívky

Také při posuzování dosažených výsledků podle třídy jsme dospěli k zajímavému zjištění, které znázorňuje obrázek č. 40.

Žáci 5. tříd zvolili za

nejoblíbenější činnost hraní her, následuje sledování filmů a poslech hudby, což jsou činnosti, které bychom mohli zahrnout do oblasti zábavy. U žáků 8. tříd byl na prvním místě uveden facebook, tedy komunikace s vrstevníky, a až na dalších pozicích v pořadí poslech hudby a hraní her. Obrázek č. 40: Činnosti spojené s využíváním PC techniky – podle třídy 40 35 30 25 20 15 10 5 0

5. třída 8. třída

V úvodu této kapitoly bylo na obrázku č. 34 prezentováno, že procenta dětí kontrolovaných rodiči v oblasti mediální konzumace v průběhu let 2008 a 2010

127

vzrostla. Znamená to, že si rodiče uvědomují nutnost kontrolovat a omezovat dobu, kterou dětí tráví jak před televizními obrazovkami, tak i před obrazovkami počítačovými. V souvislosti s touto skutečností a na základě výsledků podobných realizovaných výzkumů byla formulována hypotéza č. 8. Abychom zjistili, zda existuje závislost mezi zájmem rodičů o volný čas dětí a omezováním doby, kterou respondenti tráví u PC, byly dosažené hodnoty dále statisticky testovány. Bylo zvoleno testové kritérium – Test dobré shody pro čtyřpolní tabulku, na hladině významnosti 0,05 a stanoveny hypotézy: H80: Neexistuje závislost mezi zájmem rodičů o volný čas dětí a omezováním doby, kterou respondenti tráví u PC. H8A: Existuje závislost mezi zájmem rodičů o volný čas dětí a omezováním doby, kterou respondenti tráví u PC. Pro výpočet testového kritéria jsme vycházeli z údajů uvedených v tabulce č. 15. Tabulka č. 15: Zájem rodičů o volný čas dětí x omezování doby na PC ano ne Σ

ano 182 23 205

ne 77 21 98

Σ 259 44 303

Vypočítaná hodnota testového kritéria χ2 = 5,567. Příslušná kritická hodnota zvoleného testového kritéria χ2 0,05 (1) = 3,841. Při porovnání hodnot jsme dospěli k závěru, že vypočítaná hodnota χ2 (5,567) je vyšší než kritická (3,841). Proto zamítáme H80 a přijímáme na hladině významnosti 0,05 H8A. Závěr H8: Existuje závislost mezi zájmem rodičů o volný čas dětí a omezováním doby, kterou respondenti tráví u PC. Přijímáme alternativní hypotézu H8A. Skutečnost, že nemalé množství současných dětí vlastní svůj PC, dnes není ničím překvapujícím. Zvláště v případě starších žáků je práce na PC pro účely školní výuky nezbytností. V souvislosti s osobním vlastnictvím PC je nutno podotknout, že pokud má dítě ve svém pokoji vlastní PC, není v jeho využívání omezováno a kontrolováno ze strany rodičů natolik, jako kdyby dítě muselo o přístup na PC rodičů žádat. Také dobu, kterou u PC tráví, si dítě určuje většinou samo, protože není nuceno uvolnit místo dalšímu rodinnému příslušníkovi.

128

Osobní vlastnictví PC u respondentů zkoumala otázka č. 18. Na obrázku č. 41 jsou uvedeny souhrnné údaje, které vypovídají o tom, že nadpoloviční většina respondentů (55,8%) vlastní svůj PC. Obrázek č. 41: Vlastnictví PC

134; 44,2%

ano

169; 55,8%

ne

Když jsme se zaměřili na zjištění, jaká je situace ve vlastnictví PC podle pohlaví, tak jsme získali podobné výsledky jako při souhrnném vyhodnocení této otázky. V případě chlapců vlastní svůj PC 59%, u dívek je to 52% z jejich celkového počtu. Také podle bydliště překročily kladné odpovědi respondentů 50%, z počtu městských dětí jich má svůj vlastní PC 58% a z vesnických dětí 52%. Poněkud odlišné hodnoty byly dosaženy ve skupinách dětí z 5. a 8. tříd, o čemž se můžeme přesvědčit na obrázku č. 42. Obrázek č. 42: Vlastnictví PC – podle třídy 35

31,4

30

25

24,4

25,7

18,5

20

5. třída

15

8. třída

10 5 0

ano

ne

Ze žáků 5. tříd je vlastníkem PC pouze 48% dětí, zatímco starší žáci 8. tříd mají svůj vlastní PC v 63%. Možné příčiny tohoto rozdílu lze spatřovat ve věku respondentů,

129

ve větší náročnosti v přípravě na školní výuku, ve zvýšené potřebě komunikace s vrstevníky a v dalších okolnostech spojených s dospíváním mladé generace. V současné době, kdy žijeme na počátku třetího tisíciletí, zaznamenáváme expanzivní rozmach a rozvoj zejména elektronických médií, která se stala samozřejmou a nezbytnou součástí každodenního života nejen nás dospělých, ale také našich dětí. Jejich oblíbenost a využití k nejrůznějším činnostem neustále stoupá a mnozí z nás si už nedokážeme představit život bez mobilního telefonu, počítače, internetu, plasmové televize, CD, DVD, MP3, MP4 přehrávače, domácího kina a dalších současných vymožeností, které nám ulehčují a zpříjemňují život. Také pro současné děti se elektronická média stala běžnou součástí jejich životního stylu. Názory dětí na nezbytnost a nepostradatelnost PC v jejich současném způsobu života bude zjišťovat výzkumná otázka č. 5. Potřebné údaje pro získání relevantní odpovědi na výzkumnou otázku č. 5 byly získány vyhodnocením několika otázek z dotazníku, přičemž mezi otázky s nejvyšší vypovídající hodnotou patřila otázka č. 3, která zjišťovala preferenci volnočasových činností respondentů. Její vyhodnocení bylo provedeno v kapitole 4. 6. 1 v rámci výzkumné otázky č. 1. Dosažené výsledné údaje jsou zobrazeny na obrázku č. 12 a vypovídají o tom, že nejvíce respondentů využívá svůj volný čas k činnostem spojeným s využíváním PC techniky a internetu. Tato skupina představuje 62% z výzkumného souboru. Otázky 16 – 19 byly vyhodnoceny při ověřování platnosti hypotézy č. 7 a při analýze odpovědí respondentů na výzkumnou otázku č. 4. Stěžejní

otázkou, která zjišťovala názory respondentů

na nezbytnost

a nepostradatelnost PC v jejich současném způsobu života, byla otázka č. 21. Výsledky získané jejím vyhodnocením znázorňuje obrázek č. 43. Obrázek č. 43: PC jako nezbytná součást způsobu života

159; 52,5%

144; 47,5%

ano ne

130

Ze souhrnných údajů je zřejmé, že záporné odpovědi respondentů nepatrně překročily 50% hranici a tudíž tvoří nadpoloviční většinu. Pokud se ale zaměříme na vyhodnocení otázky č. 21 podle bydliště a třídy, tak zjistíme, že pro 51,2% dětí bydlících ve městě a pro 62,2% žáků 8. tříd je PC nezbytnou a nepostradatelnou věcí v jejich současném způsobu života. Média jako způsob trávení volného času - shrnutí: Při statistickém testování platnosti hypotéz H7 a H8 bylo potvrzeno, že existuje závislost jak mezi počtem hodin strávených u PC a věkem respondentů, tak mezi zájmem rodičů o volný čas dětí a omezováním doby, kterou respondenti tráví u PC. Vyhodnocením několika otázek z dotazníku byly získány relevantní odpovědi na výzkumné otázky č. 3, 4 a 5. Podstatné výsledky při závěrečném vyhodnocení údajů přinesla otázka č. 3, která zjišťovala preferované činnosti ve volném čase dětí. Z nabízených variant odpovědí zvolilo nejvíce respondentů (62%) za nejoblíbenější činnost ve volném čase práci na PC. Také otázky č. 16, 17, 18 a 19 přispěly k potvrzení skutečnosti, že média tvoří neodmyslitelnou součást života současných dětí, neboť respondenti využívají PC techniku k různým činnostem od přípravy do školy a vyhledávání informací přes zábavné činnosti až po komunikaci s vrstevníky. Také bylo zjištěno, že více jak nadpoloviční většina dětí má k dispozici svůj vlastní PC, což bylo ověřeno i podle pohlaví, bydliště a věku respondentů. Při závěrečné komparaci výsledných údajů dosažených vyhodnocením otázek č. 17 a 19 z dotazníku jsme si všimli nesrovnalosti v odpovědích respondentů, neboť přestože každý respondent v otázce č. 17 zvolil některou z nabízených variant odpovědí, při souhrnném vyhodnocení otázky č. 19 kladnou odpověď označilo pouze 38, 6% respondentů. Nevíme tedy, jak je možné, že 68,4% respondentů odpovědělo, že u PC tráví denně jednu hodinu svého volného času.

4. 7 Shrnutí výzkumného šetření Do výzkumného šetření, které probíhalo v Hradci Králové a přilehlých vesnicích, bylo zapojeno 303 respondentů. Ve výběrovém souboru měli podle pohlaví nadpoloviční převahu chlapci (53,5%) nad dívkami (46,5%), v porovnání podle místa bydliště byl základní výběrový soubor tvořen respondenty z města (54,8%) a z vesnice (45,2%). Dalším významným kritériem dělení respondentů bylo podle třídy, kterou

131

navštěvují. Podle této charakteristiky bylo dosaženo rozložení respondentů na dvě téměř rovnocenné skupiny v počtu 152 žáků z 5. tříd a 151 žáků z 8. tříd. Prvotní a pro tuto práci zásadní, bylo rozdělení respondentů podle základní školy, kterou navštěvují. Vzhledem k tomu, že výběrový soubor měl být tvořen žáky z městských a vesnických škol v přibližně stejném počtu, museli být žáci z jedné městské školy (50,8%), početně dorovnáni žáky ze tří škol vesnických (49,2%). Výzkumné šetření bylo nejprve zaměřeno na oblast volného času, především na jeho množství a efektivní využívání. Bylo zjištěno, že děti mají po vyučování dostatek volného času pro sebe, což je uvedeno i v odborné literatuře zabývající se danou problematikou (Lokajíčková, 1974, Bláha, 1980, Brindza, 1984, Žumárová, 1998, Doležalová, 2002). Zajímavé je, že i když mezi jednotlivými výzkumy uplynulo několik desítek let, jsou získané výsledky téměř totožné s údaji dosaženými v této práci v roce 2012. Volný čas dětí zahrnuje široké spektrum zájmových činností a aktivit. Na jejich preferenci a organizovanost bylo zaměřeno několik otázek v dotazníku. Bylo zjištěno, že nejvíce respondentů využívá svůj volný čas k činnostem spojeným s využíváním PC techniky, zejména internetu. Tato skupina představuje 62% z výzkumného souboru. Sportovní aktivity zaujímají druhé místo v pořadí nejoblíbenějších volnočasových aktivit dětí a tvoří 58% z celkového počtu respondentů. Sledování televize zaujímá až 4. místo mezi oblíbenými činnostmi ve volném čase. S podobnými výsledky výzkumného šetření se můžeme setkat u Čecha (2002), který se ve svém výzkumu zaměřil na využívání a organizování volného času dětí brněnských základních škol. Dospěl k závěru, že mezi nejoblíbenější činnosti ve volném čase u těchto dětí patří sportovní aktivity a práce na PC. Sledování televize figuruje až na 5. místě, zatímco některé starší průzkumy uvádějí, že sledovanost televize dětmi do 15 let je značná (Kout, 1996) a zaujímá první pozici mezi preferovanými činnostmi ve volném čase dětí. Také výsledky výzkumu realizovaného v roce 2011 NIDM vypovídají o tom, že k činnostem, kterým se děti nejčastěji ve volném čase věnují, patří především sledování televize a s přibývajícím věkem respondentů také narůstá čas strávený u počítače hraním her, na internetu a chatováním. Vyšší míru trávení času u počítače je vysvětlováno tím, že čím je dítě starší, tím spíše má vlastní počítač a také je více počítačově gramotné (36, s. 113).

132

Dosažené výsledky z oblasti využívání volného času, nabídky a preference volnočasových aktivit, byly porovnány se závěrečnými údaji v bakalářských pracích, zabývajících se tématikou volného času dětí (Tomášková, 2006, Tomšů, 2008, Popelková, 2010) ve Vyškově, Brně a Uherském Brodě. Bylo zjištěno, že bez ohledu na rok a město, ve kterých bylo prováděno výzkumné šetření, dospěly autorky bakalářských prací k téměř shodným závěrům, k jakým jsme dospěli my v této rigorózní práci. Jelikož byl výběrový soubor tvořen respondenty z města a z vesnice, zabývali jsme se v části výzkumného šetření zkoumáním rozdílů v trávení volného času dětí v těchto lokalitách. Potěšující bylo zjištění, že neexistují výrazné rozdíly v oblasti volnočasových aktivit mezi městem a vesnicí, zejména v jejich dostupnosti, atraktivnosti a především v dostatečně bohaté nabídce. Další část výzkumného šetření směřovala do oblasti rodiny. Bylo zjištěno, že se rodiče zajímají o to, jak jejich děti tráví volný čas a podílejí se na výběru zájmových aktivit dětí předškolního i školního věku. Vyhodnocením údajů, které sytily výzkumnou otázku č. 2, bylo ověřeno, že se rodiče podílejí na výběru volnočasových aktivit svých dětí v 30%. Tento fakt je podpořen také tím, že téměř 20% respondentů uvedlo, že se věnuje určité zájmové činnosti od předškolního věku. To nepochybně svědčí o tom, že rodiče ovlivňují výběr volnočasových aktivit takto starých dětí, protože děti ve věku 3-5 let se sotva mohou samy rozhodnout, jakou zájmovou činnost si zvolí. V souladu s podobnými realizovanými výzkumy bylo zjištěno, že největší počet respondentů si svoji zájmovou činnost vybírá podle vlastního rozhodnutí. Ke stejnému závěru dospěla ve své bakalářské práci např. Tomšů, která uvádí, že 81% respondentů volí volnočasové aktivity podle zájmu o konkrétní činnost, variantu na doporučení rodičů označilo pouze 7% a vliv vrstevníků 8% respondentů. Musíme si ale uvědomit, že současná doba přináší dětem téměř neomezený výběr v nabídce volnočasových aktivit, což má za následek, že mnoho dětí denně „migruje“ mezi školou, zájmovými kroužky, sportovními oddíly, tanečními kluby a dalšími aktivitami a na odpočinek a relaxaci jim nezbývá potřebný čas. V tomto směru je nezbytné, aby rodiče své děti dokázali navést správným směrem, aby jim byli oporou, povzbuzovali je ve zvolených aktivitách, vhodně je motivovali, morálně i finančně podporovali, vedli je k smysluplnému prožívání a trávení volného času, ale také aby naučili děti odpočívat, relaxovat a volnočasové aktivity správně plánovat.

133

Poslední část výzkumného šetření byla zaměřena na působení médií ve volném čase dětí. Masová média jsou v současné době vnímána jako nejvýznamnější socializační činitel, který postupně vytlačuje z dosud pevných a stabilních míst rodinu a vliv vrstevníků, kteří zabezpečovali formu osobního kontaktu. Naše šetření potvrdilo, že nejoblíbenější a nejvíce vyhledávaná jsou mezi respondenty média elektronická, z nichž nejvýznamnější roli ve volném čase dětí zaujímá počítač a činnosti s ním spojené. Bylo prokázáno, že 68% respondentů tráví denně minimálně jednu hodinu svého volného času prací na PC. Podobná čísla uvádějí současné výzkumy zabývající se využíváním PC techniky dětmi 1. a 2. stupně základních škol (Šafářová, Vacek, 2010, Šmahel, Konečný, 2006). Pokud bychom měli prezentovat činnosti, které respondenti na PC preferují, dospěli jsme v rámci výzkumného šetření této práce k téměř totožným informacím, jaké byly dosaženy v realizovaném výzkumu NIDM v roce 2011 a v dalších podobně zaměřených výzkumech (Vaculík, 2001). Bylo ověřeno, že mladší děti využívají počítač především k hraní her, starší děti kromě hraní her využívají stále více internet a jeho rozmanité možnosti. Je tomu tak zejména proto, že umožňuje atraktivní a snadný kontakt s kamarády prostřednictvím internetových komunikačních nástrojů (skype, icq apod.) a v posledních letech také komunikaci pomocí internetových sociálních sítí (facebook, twitter apod.). Dále děti využívají PC a internet ke stahování hudby a filmů, nakupování nebo získávání informací o produktech, k prohlížení webových stránek a pro přípravu do školy. V souvislosti s využíváním PC je důležité, že se rodiče zajímají o volný čas svých dětí a v důsledku toho omezují dobu, kterou mohou děti trávit na PC. Je nutné mít na paměti, že skutečný vliv médií zůstává pro mnoho dětí skrytý, protože si jej děti zcela jasně neuvědomují. O to větší pozornost by měla ze strany dospělých směřovat k tomu, aby děti dokázaly informace, které k nim prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků proudí, rozpoznat a adekvátně zpracovat a využít ke svému prospěchu. Média zaujímají významné místo nejen v životním stylu současných dětí, ale stanou se nezbytnou a nepostradatelnou součástí života budoucích generací lidstva.

134

Závěr Volný čas zaujímá v životě jedince nezastupitelné místo zejména v období dospívání, kdy u velké části mladé generace dochází k výrazným proměnám v hierarchii životních hodnot a postojů. Způsob trávení volného času je jedním z významných kritérií, která charakterizují nejen životní styl jedince, ale také životní styl rodiny, ve které vyrůstá. V průběhu dospívání dochází k diferenciaci, specifikaci a stabilizaci volnočasových aktivit. Vzrůstá hodnota osobní volby a angažovanosti dítěte, které je ovlivňováno nejen rodinnými možnostmi a zvyklostmi, ale také stále více obrazem světa vrstevníků a vlastních cílů. Rigorózní práce se zabývá problematikou volného času jako důležitého ukazatele životního stylu současných dětí. Volný čas dětí zahrnuje široké spektrum zájmových činností a aktivit, v nichž se odrážejí subjektivní stránky jedince, jeho potřeby, aspirace a cíle, které mají zásadní význam v celoživotní orientaci člověka. Naučit se správně využívat volný čas, je zvlášť důležité zejména u dětí, neboť návyky efektivního využívání volného času se utvářejí od raného dětství zejména v orientační rodině a jedinec si jejich základy nese s sebou v průběhu celého života. V teoretické části práce jsme se zaměřili na získání základních poznatků z oblasti volného času respondentů. V úvodních kapitolách práce jsme vymezili volný čas, jeho význam, funkce, hodnotu a faktory, které trávení volného času ovlivňují. Následující kapitoly byly věnovány činitelům, kteří jsou s volným časem dětí úzce spjaty, neboť se v různé míře podílejí na formování jedince. Připomněli jsme důležitost hry ve volném čase dětí, působení rodiny, prostředí, školy, vrstevníků a médií při výběru volnočasových aktivit. V posledních kapitolách teoretické části práce jsme se zabývali volným časem jako významným ukazatelem životního stylu současných dětí. V empirické části jsme vycházeli ze tří základních oblastí – volného času, rodiny a působení médií. Na základě výše uvedených cílů, studia odborných pramenů a dostupných výsledků z výzkumů volného času dětí odpovídající věkové kategorie respondentů, byly formulovány hypotézy. Pro oblast volného času byly formulovány tři hypotézy, které měly přinést poznatky o tom, zda má pohlaví respondentů vliv na subjektivně vnímané množství volného času dětí po vyučování, zda je v subjektivním vnímání množství volného času dětí po vyučování rozhodující věk respondentů a zda existují rozdíly v hodnocení nabídky volnočasových aktivit dětí v závislosti na bydlišti

135

respondentů. Ke zjištění druhů zájmových aktivit, které respondenti ve volném čase preferují, byla položena výzkumná otázka č. 1. Způsob trávení volného času dětí je podmíněn jejich možnostmi a zkušenostmi, které se formují zejména v rámci jejich rodiny. Odrážejí se v něm jejich individuální a rodinné možnosti, cíle, kulturní klima, tradice, hodnoty, zájmy a zvyklosti referenčního prostředí. Jelikož je vliv rodiny při formování vztahu k volnočasovým aktivitám nezastupitelný, byly formulovány tři hypotézy, které zjišťovaly, zda je zájem rodičů o volný čas dětí závislý na pohlaví, věku respondentů a na dosaženém stupni vzdělání rodičů. Způsob, jakým se rodiče podílejí na výběru volnočasových aktivit svých dětí, zjišťovala výzkumná otázka č. 2. Výsledné údaje vypovídají o tom, že se 85,5% rodičů zajímá o to, jak jejich děti tráví volný čas, což je potěšující zjištění v dnešní uspěchané době, kdy většina současných rodin žije hektickým způsobem života charakteristickým hromaděním „hmotných statků“, které mají přinášet pocit štěstí a spokojenosti. To je však na druhé straně neodmyslitelně spojeno s nedostatkem volného času rodičů, který by měli v dostatečné míře věnovat svým dětem. Životní styl současných dětí je velmi úzce a neodmyslitelně spjat s působením

médií, mezi nimiž si bezkonkurenčně nejvyšší oblibu získala média elektronická, v jejichž čele dominuje počítačová technika umožňující rozmanité spektrum činností různého zaměření od výuky přes komunikaci až po zábavu. Vzhledem k zásadnímu významu počítačů a internetu v životě současných dětí, jsme ověřovali, zda existuje závislost mezi počtem hodin strávených u PC a věkem respondentů a také zda existuje závislost mezi zájmem rodičů o volný čas dětí a omezováním doby, kterou respondenti tráví u PC. Jelikož PC patří mezi média, která se stala každodenní součástí života dětí vyrůstajících v současné době, byly pro tuto oblast výzkumného šetření položeny tři výzkumné otázky, které zjišťovaly: jakou část svého volného času věnují respondenti denně práci na PC, k jakým činnostem děti nejvíce využívají PC a jaké jsou názory dětí na nezbytnost a nepostradatelnost PC v jejich současném způsobu života? Získané údaje dosažené ve výzkumném šetření této práce jsou téměř shodné s výsledky a závěry obdobných výzkumů z oblasti využívání médií ve volném čase dětí. Vypovídají o tom, že mezi nejvyhledávanější volnočasové aktivity respondentů ve věku do patnácti let, patří sledování televize, poslouchání hudby a práce na PC. Televize má, jako nejsnáze přístupný prostředek masové komunikace, obrovský vliv na děti od

136

nejranějšího věku, protože zprostředkovává nejnovější informace, stanoví normy toho, co se má považovat za úspěch, dobrý vkus a správné chování. Formuje touhy, definuje aspirace a naděje a v neposlední řadě stanoví hranice mezi přijatelným a nepřijatelných chováním ve společnosti. Přesto, že se televize těší velké oblibě svých diváků, nemůže v preferenci volnočasových aktivit konkurovat činnostem spojeným s využíváním PC techniky, což bylo potvrzeno i výzkumným šetřením provedeným v této práci. Bylo zjištěno, že nejvíce respondentů (62%) ve volném čase upřednostňuje práci na PC, zatímco sledování televize preferuje pouze 41% respondentů. Tím však není v žádném případě poníženo postavení televize jakožto média, které zaujímá v životním stylu současných dětí pevné a stálé místo. Jaké jsou tedy současné děti a v jakém světě vyrůstají? Určitě jsou jiné, než byly děti předchozích generací. Možná je to postmoderní dobou, ve které vyrůstají. Současná anonymita, lhostejnost a netečnost lidí nahradila dřívější všudypřítomnou kontrolu, která neomylně fungovala v rámci sousedských vztahů zejména na vesnicích a v menších městech. Dříve měly děti v rodině více práce a povinností, zatímco dnes děti skoro nic nemusí, pomáhají, jenom když chtějí. Dnešní dospívající generace žije v mimořádném, emotivním a virtuálním světě, pohybuje se v různých skupinách vrstevníků, a přitom se často ocitá ve velké samotě, protože čím více skupin mladý člověk střídá, tím má menší možnost někde pevně a natrvalo „zakotvit“a budovat nové vztahy. O to větší samotu pak cítí. Jiný druh samoty mohou některé děti a dospívající mládež paradoxně prožívat doma, a to z důvodu extrémní zaměstnanosti rodičů, kteří pro přemíru pracovních nebo existenčních povinností nemají na své děti čas. Období dospívání je těžké období a zvláště v současné době, kdy jsou děti na spoustu věcí samy. Chybí starostlivá péče a moudrost prarodičů, stejně tak, jako chybí sourozenci, protože v mnoha rodinách vyrůstají jedináčci ochuzení o možnost jakékoliv konfrontace, sourozeneckého přátelství a rivalství, tolik důležitého pro formování osobnosti dítěte. Současný způsob života, který bychom mohli označit různými přívlastky jako např. postmoderní, konzumní, hektický aj., však nelze zastavit, zbývá jen se danému stavu přizpůsobit. A jaká bude naše blízká budoucnost? Možná není daleko od pravdy Jirina Prekop (64, s. 129), která výstižně postihuje problém naší blízké budoucnosti: „Blížíme se k bodu zvratu, kde se rozhodne o osudu člověka v globalizovaném světě. Každý musí nést zodpovědnost za obnovu lásky. Z tohoto pohledu je mnohem cennější

137

úloha rodičů než genových inženýrů a informatiků. Rodiče jsou vlastně nejdůležitějšími lidmi na světě, neboť jejich děti a děti jejich dětí rozhodnou, jak bude náš svět vypadat v budoucnosti.“ Volný čas je jedním z důležitých elementů, které ovlivňují životní styl každého z nás. Výchova, vzdělávání a rozvoj dětí ve volném čase má jiný charakter než vzdělávání ve škole a v jiných institucích. Oproti školnímu prostředí je méně direktivní, podporující komunikaci a přátelské vztahy ve snaze přispět co nejvíce k optimálnímu rozvoji osobnosti a skrytých schopností a dovedností. Každé dítě by mělo vědět, že účast ve volnočasových aktivitách je přínosem pro něho samotného. Proto by si mělo zájmové činnosti volit podle vlastního uvážení a rozhodnutí tak, aby mu přinášely radost, uspokojení a dobrý pocit z toho, že svůj volný čas využívá přínosným a smysluplným způsobem. Po vyhodnocení dosažených údajů se domníváme, že cíle a předpoklady, které jsme si na počátku vytyčili a s nimiž jsme do tvorby této rigorózní práce vstupovali, byly splněny. Je třeba podotknout, že výsledky a zjištění tohoto šetření platí pouze pro výběrový soubor zvolený pro tuto práci. Jsme si vědomi faktu, že oblast volného času je velice široká a rozmanitá, tudíž je tato práce pouze nepatrnou částí a sondou do dané problematiky. Aby mohly být dosažené výsledky zobecněny, muselo by dojít k dalšímu prověřování a zkoumání. Přínos práce lze spatřovat v adekvátní orientaci v oblasti volného času a v nabídce volnočasových aktivit věkové skupiny respondentů navštěvujících základní školu. Dosažené výsledky v této práci mohou využít děti, rodiče respondentů i vedoucí pracovníci základních škol, kteří se podílejí na organizaci zájmových aktivit žáků. Prostřednictvím informativních schůzek, které na školách několikrát v roce probíhají, mohou seznámit rodiče dětí s nabídkou volnočasových aktivit, které nabízejí nejen příslušné základní školy, ale také jiné organizace a instituce. Budoucím generacím dětí tedy přejme, aby současný trend podílu rodičů a školy v oblasti volného času dětí neustával, ale naopak nabýval na důležitosti a stal se nedílnou součástí zájmu celé společnosti.

138

Seznam literatury a jiných zdrojů 1. ADAIR, John. Hospodaření s časem. 1. vyd. Praha: Alfa Publishing, 2004. 136 s. ISBN 80-86851-07-9. 2. BLÁHA, Václav. Volný čas, výchova a sociální formování žáků základní školy v době mimo vyučování. 1. vyd. Praha: SPN, 1980. 139 s. ISBN neuvedeno. 3. BLÍŽKOVSKÝ, Bohumír. Vplyv životného prostredia na utváranie osobnosti a socialistického spôsobu života. Bratislava: Ústřední ústav pro vzdělávání učitelů v Bratislavě, 1980. 140 s. ISBN neuvedeno. 4. BLÍŽKOVSKÝ, Bohumír. Zvláštnosti, utváření, kultivace, vedení a výchovy ve volném čase. In Teoretické základy výchovy ve volném čase. SPOUSTA, V., et al. Brno: Masarykova univerzita, 1997. s. 118 – 119. ISBN 80-210-1007-X. 5. BREZINKA, Wolfgang. Východiska k poznání výchovy. 1. vyd. Brno: L. Marek, 2001. 310 s. ISBN 80-86263-23-1. 6. BRINDZA, Ján. Deti a ich voľný čas. 1. vyd. Bratislava: Smena, 1984. 98 s. ISBN neuvedeno. 7. BRZEZINSKI, Zbigniew. Bez kontroly. Chaos v předvečer 21. stoleti. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1993. 222 s. ISBN 80-85605-83-X. 8. BŮŽEK, Antonín, MICHALÍK, Jan. Informatorium (nejen) o právech dítěte se zřetelem k otázkám výchovy a vzdělávání. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 170 s. ISBN 80-244-0054-5. 9. BŮŽEK, Antonín, RŮŽIČKA, Evžen, RŮŽIČKOVÁ, Bronislava. Prostředky masové komunikace jako součást životního stylu mládeže. In Sborník příspěvků z mezinárodní konference Socialia 1999 – Mládež v postmoderní době. 1. vyd. Hradec Králové, 2000. s. 88. ISBN 80-7041-112-0. 10. COOPER, H. Kenneth. Aerobický program pre aktívne zdravie. Bratislava: Šport, 1986. ISBN neuvedeno. 11. CSIKSZENTMIHALYI, Mihaly. Beyond boredom and anxiety. Experiencing Flow in Work and Play. San Francisco: Jossey-Bass, 1975. ISBN 0-87589-261-2. 12. ČÁP, Jan. Psychologie výchovy a vyučování. Praha: Karolinum, 1993. 415 s. ISBN 80-7066-534-3. 13. ČÁP, Jan. Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 1996. 302 s. ISBN 80-85866-15-3.

139

14. ČECH, Tomáš. Volnočasové aktivity dětí mladšího školního věku na počátku 21. století. In Sborník příspěvků přednesených na vědeckém symposiu v Olomouci – Volný čas a jeho současné problémy. Olomouc: Hanex, 2002. s. 96-101. ISBN 80-85783-37-1. 15. ČECH, Tomáš. Efektivní využívání volného času jako součást životního stylu dětí v postmoderní společnosti. Pedagogická orientace 2002, č. 2, s. 108–113. ISSN 1211-4669. 16. ČIHOVSKÝ, Jaroslav. K vývoji názorů na volný čas. In Volný čas a jeho současné problémy. Sborník příspěvků přednesených na vědeckém symposiu v Olomouci. Olomouc: Palackého univerzita, 2002. 188 s. ISBN 80-85783-37-1. 17. DANĚK, Karel, TEPLÝ, Zdeněk. Neodpočívejte v pokoji aneb umění rekreace. 1. vyd. Praha: Olympia, 1974. 153 s. ISBN neuvedeno. 18. DIAMOND, Harvay, DIAMOND, Marilyn. Fit pro život II. Jak žít zdravě. Praha: Pragma, 1994, 265 s. ISBN 80–85213–42-7. 19. Dotazník on-line. [on line]. [cit. 9. 7. 2011]. Přístup z: http://www.dotaznikonline.cz/ 20. DOLEŽALOVÁ, Jana. Čtení knih nebo sledování televize? In Sborník příspěvků z 5. celostátní konference: K aktuálním otázkám rodinné výchovy. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2002. s. 78-88. ISBN 80-7041-317-4. 21. DUFFKOVÁ, Jana; URBAN, Lukáš; DUBSKÝ, Josef. Sociologie životního stylu. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 237 s. ISBN 978-80-7380-123-6. 22. DUŠKOVÁ, Monika; VYKOUKALOVÁ, Zdeňka. Média a jedenáctileté děti. In Dítě na prahu dospívání. SMÉKAL, V; LACINOVÁ, L; KUKLA, L. et al. Brno: Barrister & Principal, 2004. 268 s. ISBN 80-86598-84-5. 23. FALTÝSKOVÁ, Jarmila. Koncepce výchovy ve volném čase. In Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času pro doplňující pedagogické studium. NĚMEC, J., a kol. Brno: Paido, 2002. s. 17, 21. ISBN 80-7315-012-3. 24. FALTÝSKOVÁ, Jarmila. Volný čas a odpočinek. In. Kapitoly z pedagogiky volného času. SPOUSTA, V., a kol. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996. 37 s. ISBN 80-210-1274-9. 25. FILIPCOVÁ, Blanka a kol. Volný čas a kultura v průmyslovém městě. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1974. 124 s. ISBN neuvedeno. 26. FOSTEROVÁ, R. E; HARTYNGEROVÁ, K; SMITHOVÁ, A. K. 85 her pro

140

zlepšení kondice dětí. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 107 s. ISBN 80-7178-177-0. 27. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vyd. Brno: Paido, 2006. 207. s. ISBN 80-85931-79-6. 28. GRECMANOVÁ, Hana. Faktory rozvoje lidského individua. Podmínky výchovy – vnitřní a vnější. In Základy pedagogiky I. HOLOUŠOVÁ, D. a kol. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995. s. 23. ISBN 80-7067-575-6. 29. GRECMANOVÁ, Hana. Výchova jako předmět pedagogické vědy. Výchova a sebevýchova. In Základy pedagogiky I. HOLOUŠOVÁ, D. a kol. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995. s. 27. ISBN 80-7067-575-6. 30. HÁJEK, Bedřich, HOFBAUER, Břetislav, PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogické ovlivňování volného času. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 240 s. ISBN 978-80-7367-473-1. 31. HÁJEK, Bedřich a kol. Děti, vedoucí a volný čas. Praha: Institut dětí a mládeže MŠMT, 2004. 120 s. ISBN 80-86784-06-1. 32. HAVLÍK, Radomír; HALÁSZOVÁ, Věra; PROKOP, Jiří. Kapitoly ze sociologie výchovy. 1. vyd. Praha: PF Univerzity Karlovy, 1996. 109 s. ISBN 80-86039-10-2. 33. HAVLÍK, Radomír, KOŤA, Jaroslav. Sociologie výchovy a školy. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 176 s. ISBN 978-80-7367-327-7. 34. HODAŃ, Bohuslav, DOHNAL, Tomáš. Rekreologie. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2005. 202 s. ISBN 80-85783-48-7. 35. HODAŃ, Bohuslav. Úvod do teorie tělesné kultury. 2. opr. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého, 1997. 108 s. ISBN 80-7067-782-1. 36. Hodnotová orientace dětí ve věku 6-15 let. [on line]. [cit. 10. 3. 2012 ]. Přístup z: http://www.vyzkum-mladez.cz/zpravy/1310479648.pdf 37. HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 176 s. ISBN 80-7178-927-5. 38. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 272 s. ISBN 978-80-247-1369-4. 39. Internet. [on line]. [cit. 13. 4. 2011 ]. Přístup z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Internet 40. JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 208 s. ISBN 80-7178-697-7. 41. JŮVA, Vladimír a JŮVA, Vladimír. Úvod do pedagogiky. 4. vyd. Brno: Paido, 1999. 110 s. ISBN 80-85931-78-8.

141

42. Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007-2013. [on line]. Praha: MŠMT, [cit. 20. 3. 2011 ]. Přístup z: http://www.msmt.cz/mladez/koncepcestatni-politiky-pro-oblast-deti-a-mladeze-na-obdobi-2007-2013 43. Královéhradecký kraj. [on line]. [cit. 31. 7. 2011 ]. Přístup z: http://mapy.kr-kralovehradecky.cz/prumzony/cz/zakladni-charakteristika.htm 44. KRAUS, Blahoslav. Lokální prostředí, vrstevnické skupiny a výchova. In Člověk – prostředí – výchova. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. et al. Brno: Paido, 2001. s. 132-136. ISBN 80-7315-004-2. 45. KRAUS, Blahoslav. Prostředí a jeho vliv na jedince. In Člověk – prostředí – výchova. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. et al. Brno: Paido, 2001. s. 99, 100-102. ISBN 80-7315-004-2. 46. KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 216 s. ISBN 978-80-7367-383-3. 47. KUBÁTOVÁ, Helena. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 272 s. ISBN 978-80-247-2456-0. 48. KUČEROVÁ, Stanislava. Volný čas jako hodnota. In Teoretické základy výchovy ve volném čase. SPOUSTA, V., a kol. Brno: Masarykova univerzita, 1997. s. 10. ISBN 80-210-1007-X. 49. LACINOVÁ, Lenka, MICHALČÁKOVÁ, Radka. Dítě a jeho rodina (Rodina očima jedenáctiletého dítěte). In Dítě na prahu dospívání. SMÉKAL, V; LACINOVÁ, L; KUKLA, L. et al. Brno: Barrister & Principal, 2004. s. 151-159. ISBN 80-86598-84-5. 50. MACEK, Petr, LACINOVÁ, Lenka et al. Vztahy v dospívání. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2006. 196 s. ISBN 80-7364-034-1. 51. MIHÁLOVÁ, Katarína. Podíl školy a rodiny na kvalitě volnočasových aktivit dětí. In Sborník příspěvků z mezinárodní konference Socialia 2004 I. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2005. 423 s. ISBN 80-7041-247-X. 52. MOHAPL, Přemysl. Úvod do psychologie nemoci a zdraví. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1992. 89 s. ISBN 80-7067-127-0. 53. NĚMEC, Jiří. Hra a volný čas v 21. století. In Volný čas a jeho současné problémy. Sborník příspěvků přednesených na vědeckém symposiu v Olomouci. Olomouc: Palackého univerzita, 2002. s. 83-84, 88-91. ISBN 80- 85783-37-1. 54. NĚMEC, Jiří, a kol. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času pro

142

doplňující pedagogické studium. Brno: Paido, 2002. 119 s. ISBN 80-7315-012-3. 55. PÁCL, Pavel. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Brno: SPN, 1988. 209 s. ISBN neuvedeno. 56. PÁVKOVÁ, Jiřina, a kol. Pedagogika volného času. 3.vyd. Praha: Portál, 2002. 231 s. ISBN 80-7178-711-6. 57. PAVLIŠOVÁ, Zdeňka. Specifika využití volného času dětí na vesnici se zaměřením na skauting. Hradec Králové: Pedagogická fakulta UHK. 2010. 108 s. Diplomová práce. 58. PELIKÁN, Jiří. Výchova jako teoretický problém. 1. vyd. Ostrava: Amosium servis, 1995. 234 s. ISBN 80-85498-27-8. 59. PELIKÁN, Jiří. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 270 s. ISBN 80-7184-569-8. 60. PETRUSEK, Miloslav. Malé dějiny volného času. Přítomnost. 2003.1. s. 51. ISSN 1211-3883. 61. PLAŃAVA, Ivo, PILÁT, Milan et al. Děti, mládež a rodiny v období transformace. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2002. 290 s. ISBN 80-86598-36-5. 62. POLÁČKOVÁ, Věra. Socializace a výchova. In Člověk – prostředí – výchova. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. et al. Brno: Paido, 2001. s. 54. ISBN 80-7315-004-2. 63. POPELKOVÁ, Lenka. Předpoklady a podmínky pro kvalitní využívání volného času u dětí a mládeže. Brno: Fakulta humanitních studií UTB. Institut mezioborových studií Brno. 2010. 51 s. Bakalářská práce. 64. PREKOP, Jirina. Empatie: vcítění v každodenním životě. Praha: Grada, 2004. 131 s. ISBN 80-247-0672-5. 65. Proč vychovávat ke zdraví. [on line]. [cit. 13. 5. 2011 ]. Přístup z: http://www.vychovakezdravi.cz/clanky/proc-vychovavat-ke-zdravi.html 66. PROKOP, Jiří. Sociální prostředí školy. In Kapitoly ze sociální pedagogiky a psychologie. Brno: Paido, 1998, s. 76. ISBN 80-85931-58-3. 67. PROKOP, Jiří. Sociologie výchovy a školy. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita, 2001. 96 s. ISBN 80-7083-535-4. 68. PROKOP, Jiří. Škola a společnost v kritických teoriích druhé poloviny 20. století. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 289 s. 80-246-1008-6. 69. PRŮCHA, Jan, a kol. Pedagogický slovník. 6. vyd. Praha: Portál, 2009. 400 s.

143

ISBN 978-80-7367-647-6. 70. PRŮCHA, Jan, a kol. Pedagogický výzkum: uvedení do teorie a praxe. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995. 132 s. ISBN 80-7184-132-3. 71. PŘADKA, Milan. Kapitoly z teorie výchovy. Brno: PdF UJEP, 1978. 92 s. ISBN neuvedeno. 72. PŘADKA, Milan, a kol. Kapitoly z teorie výchovy mimo vyučování. Brno: PdF UJEP, 1974. 230 s. ISBN neuvedeno. 73. Rodiče, děti a televize. [on line]. [cit. 28. 4. 2011 ]. Přístup z: http://cpr.apha.cz/rodice-deti-a-televize/ 74. ROVNÝ, Miroslav. Hry na voľný čas. 1. vyd. Bratislava: Šport, 1980. 160 s. ISBN neuvedeno. 75. RŮŽIČKA, Evžen, RŮŽIČKOVÁ, Bronislava. Prostředky masové komunikace a jejich vliv na rozvoj osobnosti žáka. In Sborník příspěvků z mezinárodní konference Socialia 2004 II. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2005. s. 353-355. ISBN 80-7041-283-6. 76. ŘEHOŘKOVÁ, Marie. Kultura a volný čas. In Metody a formy výchovy ve volném čase. SPOUSTA, V. a kol. Brno: Masarykova univerzita, 1996. s. 12. ISBN 80-210-1275-7. 77. SAK, Petr. Proměny české mládeže. 1. vyd. Praha: Petrklíč, 2000. 291 s. ISBN 80-7229-042-8. 78. SAK, Petr, SAKOVÁ, Karolína. Mládež na křižovatce. 1. vyd. Praha: Svoboda Servis, 2004. 240 s. ISBN 80-86320-33-2. 79. SKUTIL, Martin. Interview/rozhovor. In Základy pedagogicko- psychologického výzkumu pro studenty učitelství. SKUTIL, M. a kol. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. s. 89. ISBN 978-80-7367-778-7. 80. SLEPIČKOVÁ, Irena. Sport a volný čas. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 115 s. ISBN 80-246-1039-6. 81. SPOUSTA, Vladimír. Hromadné sdělovací prostředky a výchova. In Člověk – prostředí – výchova. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V., et al. Brno: Paido, 2001. s. 64-70. ISBN 80-7315-004-2. 82. Statistická ročenka Královéhradeckého kraje 2010. [on line]. [cit. 31. 7. 2011 ]. Přístup z: http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/krajkapitola/521011-10-2010 83. ŠAFÁŘOVÁ, Anna, VACEK, Pavel. Role internetu ve světě dospívajících dívek. In

144

Sborník příspěvků z mezinárodní konference Socialia 2010 – Sociální deviace v kontextu společenských věd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010. s. 383-389. ISBN 978-80-7435-091-7. 84. Školství v Černilově. [on line]. [cit. 13. 4. 2011 ]. Přístup z: http://www.cernilov.cz/skola/index.php 85. ŠMAHEL, David, KONEČNÝ, Štěpán. Vztahy na internetu: fantazie i zklamání. In MACEK, Petr, LACINOVÁ, Lenka et al. Vztahy v dospívání. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2006. s. 161-164. ISBN 80-7364-034-1. 86. ŠMAHEL, Ivan. Osobnost a volný čas. In Teoretické základy výchovy ve volném čase. SPOUSTA, V. et al. Brno: Masarykova univerzita, 1997. s. 48 – 51. ISBN 80-210-1007-X. 87. ŠTURMA, Jaroslav. Jenom jako. Přítomnost. 2003.1. s. 37. ISSN 1211-3883. 88. TÄUBNER, Vladimír. Příspěvek k situační analýze současné rodiny v České republice. In Rodina a otázky s ní související. JANIŠ, K., SVATOŠ, T., et al. Hradec Králové: Gaudeamus, 1998. s. 83. ISBN 80-7041-842-7. 89. TOMÁŠKOVÁ, Žaneta. Vliv prostředí na trávení volného času staršího školního věku. Brno: Pedagogická fakulta MU. 2006. 71 s. Bakalářská práce. 90. TOMŠŮ, Andrea. Trávení volného času u dětí mladšího školního věku v Uherském Brodě. Zlín: Fakulta humanitních studií UTB. 2008. 62 s. Bakalářská práce. 91. TUČEK, Milan a kol. Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. 1. vyd. Praha: Slon, 2003. 428 s. ISBN 80-86429-22-9. 92. TZ Rodiče více hlídají čas svých dětí trávený u televize a internetu. [on line]. [cit. 13. 7. 2011 ]. Přístup z: http://www.mediaresearch.cz/aktualita/tz-rodice-vice-hlidaji-cas-svychdeti- traveny-u-televize-a-internetu 93. VACULÍK, Martin. Hraní počítačových her jako specifický fenomén období adolescence. In Utváření a vývoj osobnosti. Psychologické, sociální a pedagogické aspekty. Brno: Barrister & Principal, 2002. s. 209-214. ISBN 80-85947-83-8. 94. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie školního dítěte. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. 88 s. ISBN 80-7184-487-X. 95. VALJENT, Zdeněk. Aktivní životní styl vysokoškoláků. 1. vyd. Praha: ČVUT, 2010. 160 s. ISBN 978-80-01-04669-2.

145

96. VÁŽANSKÝ, Mojmír. Volný čas a pedagogika zážitku. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1992. 64 s. ISBN 80-210-0428-2. 97. VESELÁ, Jana. Jak ve volném čase? 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1997. 121 s. ISBN 80-7041-146-5. 98. Volný čas a prevence u dětí a mládeže. [on line]. Praha: MŠMT, [cit. 20. 3. 2011 ]. Přístup z: http://www.msmt.cz/uploads/soubory/prevence/olnycas.pdf 99. Základní charakteristika kraje. [on line]. [cit. 31. 7. 2011 ]. Přístup z: http://mapy.kr-kralovehradecky.cz/prumzony/cz/zakladni-charakteristika.htm 100. ZICH, František. Co s volným časem? 1. vyd. Praha: Pressfoto, 1978. 166 s. ISBN neuvedeno. 101. Zdravý životní styl. [on line]. [cit. 13. 5. 2011 ]. Přístup z: http://www.kapezet.cz/index.php?object=General&articleId=160&leveMenu=0 102. Zdravý životní styl. [on line]. [cit. 16. 5. 2011 ]. Přístup z: http://www.abcdieta.cz/zdravy-zivotni-styl 103. ZŠ Milady Horákové. [on line]. [cit. 16. 7. 2011 ]. Přístup z: http://www.zshorakhk.cz/index.php?page=oskole&sekce=zajm_cinnost 104. ZŠ a MŠ Předměřice n/L. [on line]. [cit. 16. 7. 2011 ]. Přístup z: http://zs.pnl.cz/historie 105. ZŠ Svobodné Dvory. [on line]. [cit. 16. 7. 2011 ]. Přístup z: http://www.zs-sdvory.cz/historie.htm 106. ŽUMÁROVÁ, Monika. Rodina a volný čas dětí. In Rodina a otázky s ní související. JANIŠ, K., SVATOŠ, T., et al. Hradec Králové: Gaudeamus, 1998. s. 93-97. ISBN 80-7041-842-7. 107. ŽUMÁROVÁ, Monika. Význam pohybu v rodině. In Rodinná a sexuální výchova: dnešní reflexe a citlivá místa. SVATOŠ, T., et al. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2004. s. 81-82. ISBN 80-7041-078-7. 108. ŽUMÁROVÁ, Monika. Základní přístupy ke zkoumání. In Základy pedagogickopsychologického výzkumu pro studenty učitelství. SKUTIL, M. a kol. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. s. 59. ISBN 978-80-7367-778-7. 109. ŽUMÁROVÁ, Monika. Životní styl a jeho utváření. In Člověk – prostředí – výchova. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V., et al. Brno: Paido, 2001. s. 154-159. ISBN 80-7315-004-2.

146

Anotace práce Jméno a příjmení: Mgr. Zdeňka Pavlišová Fakulta:

Pedagogická fakulta Univerzity Palackého Olomouc

Název práce:

Volný čas jako součást životního stylu vybrané skupiny dětí na základních školách v Hradci Králové

Počet stran:

149

Počet příloh:

11

Počet titulů použité literatury: 109 Klíčová slova: Volný čas, rodina, výchova, životní styl, životní způsob. Resumé: Práce je zaměřena na problematiku trávení volného času vybrané skupiny dětí na základních školách v Hradci Králové a na působení dalších činitelů, které se podílejí na formování a na výběru volnočasových aktivit u dětí. Struktura práce je tradiční. Úvodní kapitoly teoretické části se zaměřují na volný čas v historii, vymezují pojem volného času, funkce a faktory, které trávení volného času ovlivňují. Další kapitola je orientována na volný čas v souvislosti s výchovou v rodině a ve volném čase mimo vyučování. Jednotlivé podkapitoly jsou věnovány působení prostředí, školy, vrstevníků a médií, důležitých činitelů, které se podílejí na výběru volnočasových aktivit a na způsobu trávení volného času dětí. Empirická část analyzuje výsledky výzkumného šetření zaměřeného na množství volného času, kterým děti disponují po splnění školních povinností, na rozmanitost volnočasových aktivit, jejich organizovanost, výběr, preferenci a stabilitu v konkurenci ostatních činností. Pro sběr dat byla zvolena dotazníková metoda, pomocí které byly získány údaje od žáků 5. a 8. tříd vybraných základních škol v Hradci Králové a v přilehlých vesnicích. Metoda rozhovoru (interview) bude sloužit k upřesnění dílčích dat a výsledků jednotlivých šetření.

147

Annotation Name and surname: Mgr. Zdeňka Pavlišová Faculty:

PdF UP Olomouc

Name of work:

Free Time as Part of Lifestyle of Selected Children´s Group at Elementary Schools in Hradec Králové

Number of pages:

149

Number of supplements: 11 Number of titles:

109

Key words: Leisure time, family, education, lifestyle, way of life. Summary: The thesis focuses on free time activities of a selected children´s group at elementary schools in Hradec Králové and on the influence of other factors which participate in forming and selection of children´s free time activities. The thesis structure is traditional, the first chapters of theoretical part characterize the free time in history, they explain the expression ‘free time’ and describe the function and factors which influence free time activities. The next chapter deals with the free time in connection with the education in families and in after-school activities. The single parts of the chapter describe the influence of the background, the school, the peers and media – the important factors which participate in the selection of free time activities and in the way of spending children´s free time. The empirical part analyses the results of a research aimed at the amount of the free time which the children have after school and at the variety of free time activities, their organisation, selection, preference and stability compared to other activities. The pupils of the fifth and eighth classes at the selected elementary schools in Hradec Králové and surrounding villages filled in the questionnaires which were used for data gathering. The method of interview will be used to specify the individual data and results of investigations.

148

Přílohy Příloha A: Seznam obrázků Příloha B: Seznam tabulek Příloha C: Dotazník Příloha D: Charakteristika respondentů Příloha E: Přehled organizovaných aktivit respondentů Příloha F: Přehled organizované zájmové činnosti v předškolním věku respondentů Příloha G: Zájmové kroužky organizované ZŠ – M. Horákové Příloha H: Zájmové kroužky organizované ZŠ – Předměřice nad Labem Příloha I: Zájmové kroužky organizované ZŠ - Černilov Příloha J: Zájmové kroužky organizované ZŠ – Svobodné Dvory Příloha K: Souhrnné tabulkové vyhodnocení položek z dotazníku

149

Příloha A

Seznam obrázků Obr. č. 1: Poloha Královéhradeckého kraje Obr. č. 2: Královéhradecký kraj po reformě státní správy Obr. č. 3: Zastoupení respondentů podle navštěvované základní školy Obr. č. 4: Zastoupení respondentů podle třídy Obr. č. 5: Zastoupení respondentů podle věku Obr. č. 6: Zastoupení respondentů podle pohlaví Obr. č. 7: Počet hodin volného času Obr. č. 8: Dostatek volného času Obr. č. 9: Dostatek volného času podle pohlaví Obr. č. 10: Dostatek volného času podle bydliště Obr. č. 11: Dostatek volného času podle třídy Obr. č. 12: Přehled činností ve volném čase dětí Obr. č. 13: Přehled činností ve volném čase dětí podle pohlaví Obr. č. 14: Přehled navštěvovaných volnočasových aktivit Obr. č. 15: Přehled navštěvovaných volnočasových aktivit – podle pohlaví Obr. č. 16: Počet hodin volného času stráveného denně na PC Obr. č. 17: Věk dětí, od kterého navštěvují zájmový kroužek Obr. č. 18: Návštěva zájmového kroužku organizovaného základní školou Obr. č. 19: Názory respondentů na dostatečnou nabídku volnočasových aktivit v okolí jejich bydliště Obr. č. 20: Preference volnočasových aktivit dětí podle bydliště Obr. č. 21: Dostatečně bohatá nabídka na využití volného času podle bydliště Obr. č. 22: Přehled volnočasových aktivit podle bydliště respondentů Obr. č. 23: Věk respondentů, od kterého navštěvují zájmové aktivity – podle bydliště Obr. č. 24: Návštěva zájmových kroužků organizovaných ZŠ - podle bydliště Obr. č. 25: Úplná rodina Obr. č. 26: Zájem rodičů o volný čas jejich dětí Obr. č. 27: Vzdělání rodičů Obr. č. 28: Návrat rodičů ze zaměstnání Obr. č. 29: Plánování a organizování volnočasových činností

Příloha A Obr. č. 30: Výběr zájmové činnosti Obr. č. 31: Omezování doby, kterou děti tráví na PC Obr. č. 32: Omezování doby trávené u PC – podle pohlaví Obr. č. 33: Omezování doby trávené u PC – podle třídy Obr. č. 34: Procenta dětí kontrolovaných rodiči v oblasti mediální konzumace Obr. č. 35: Volný čas strávený na PC Obr. č. 36: Každodenní trávení volného času na PC Obr. č. 37: Každodenní trávení volného času na PC - podle třídy Obr. č. 38: Činnosti spojené s využíváním PC techniky Obr. č. 39: Činnosti spojené s využíváním PC techniky – podle pohlaví Obr. č. 40: Činnosti spojené s využíváním PC techniky – podle třídy Obr. č. 41: Vlastnictví PC Obr. č. 42: Vlastnictví PC – podle třídy Obr. č. 43: PC jako nezbytná součást způsobu života

Příloha B

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Základní údaje – ZŠ M. Horákové

83

Tabulka č. 2: Základní údaje – ZŠ Předměřice nad Labem

84

Tabulka č. 3: Základní údaje – ZŠ Černilov

84

Tabulka č. 4: Základní údaje – ZŠ Svobodné Dvory

85

Tabulka č. 5: Zastoupení respondentů podle věku a pohlaví

88

Tabulka č. 6: Zastoupení respondentů podle bydliště a pohlaví

89

Tabulka č. 7: Dostatek volného času - podle pohlaví

93

Tabulka č. 8: Dostatek volného času - podle věku

95

Tabulka č. 9: Preference volnočasových aktivit dětí podle bydliště

104

Tabulka č. 10: Hodnocení dostatečně bohaté nabídky volnočasových aktivit – podle bydliště respondentů

106

Tabulka č. 11: Zájem rodičů o volný čas dětí - podle pohlaví

113

Tabulka č. 12: Zájem rodičů o volný čas dětí - podle věku

113

Tabulka č. 13: Zájem o volný čas dětí vzhledem ke vzdělání rodičů

114

Tabulka č. 14: Volný čas na PC - podle věku

124

Tabulka č. 15: Zájem rodičů o volný čas dětí x omezování doby na PC

128

Souhrnné vyhodnocení otázek z dotazníku Tabulka č. 1: Množství VČ po vyučování Tabulka č. 2: Množství volného času po vyučování - podle pohlaví Tabulka č. 3: Množství volného času po vyučování - podle bydliště Tabulka č. 4: Množství volného času po vyučování - podle třídy Tabulka č. 5: Dostatek volného času pro sebe Tabulka č. 6: Dostatek volného času pro sebe – podle pohlaví Tabulka č. 7: Dostatek volného času pro sebe – podle bydliště Tabulka č. 8: Dostatek volného času pro sebe – podle třídy Tabulka č. 9: Přehled činností ve volném čase dětí Tabulka č. 10: Přehled činností ve volném čase dětí – podle pohlaví Tabulka č. 11: Dostatečně bohatá nabídka na využití volného času Tabulka č. 12: Dostatečně bohatá nabídka na využití volného času – podle pohlaví Tabulka č. 13: Dostatečně bohatá nabídka na využití volného času – podle bydliště

Příloha B Tabulka č. 14: Přehled volnočasových aktivit Tabulka č. 15: Přehled volnočasových aktivit – podle pohlaví Tabulka č. 16: Přehled volnočasových aktivit – podle bydliště Tabulka č. 17: Úplná rodina Tabulka č. 18: Zájem rodičů o volný čas dětí Tabulka č. 19: Vzdělání rodičů Tabulka č. 20: Vzdělání rodičů – matka Tabulka č. 21: Vzdělání rodičů – otec Tabulka č. 22: Návrat rodičů ze zaměstnání Tabulka č. 23: Věk dítěte, od kterého navštěvuje kroužek Tabulka č. 24: Věk dítěte, od kterého navštěvuje kroužek – podle bydliště Tabulka č. 25: Výběr zájmové činnosti Tabulka č. 26: Účast v kroužku organizovaného základní školou Tabulka č. 27: Účast v kroužku organizovaného základní školou – podle bydliště Tabulka č. 28: Preference aktivit v závislosti na kamarádech Tabulka č. 29: Vztah k volnočasovým aktivitám Tabulka č. 30: Plánování činností ve volném čase Tabulka č. 31: Využívání PC Tabulka č. 32: Využívání PC – podle pohlaví Tabulka č. 33: Využívání PC – podle třídy Tabulka č. 34: Počet hodin strávených denně na PC Tabulka č. 35: Počet hodin strávených denně na PC – podle pohlaví Tabulka č. 36: Počet hodin strávených denně na PC – podle bydliště Tabulka č. 37: Počet hodin strávených denně na PC – podle třídy Tabulka č. 38: Vlastní PC Tabulka č. 39: Vlastní PC – podle pohlaví Tabulka č. 40: Vlastní PC – podle bydliště Tabulka č. 41: Vlastní PC – podle třídy Tabulka č. 42: Každodenní činnost na PC Tabulka č. 43: Každodenní činnost na PC – podle pohlaví Tabulka č. 44: Každodenní činnost na PC – podle bydliště Tabulka č. 45: Každodenní činnost na PC – podle třídy

Příloha B Tabulka č. 46: Rodiče - kontrola doby u PC Tabulka č. 47: Rodiče - kontrola doby u PC – podle pohlaví Tabulka č. 48: Rodiče - kontrola doby u PC – podle třídy Tabulka č. 49: PC jako nezbytná součást způsobu života Tabulka č. 50: PC jako nezbytná součást způsobu života – podle pohlaví Tabulka č. 51: PC jako nezbytná součást způsobu života – podle bydliště Tabulka č. 52: PC jako nezbytná součást způsobu života – podle třídy

Příloha C

Dotazník Milá žákyně, milý žáku, obracím se na Tebe s žádostí o pomoc při průzkumném šetření, kterým bych chtěla zjistit, kolik volného času máš po vyučování a jakým způsobem ho trávíš. Tento dotazník je anonymní a získané informace budou použity pouze jako podklad při zpracování mé rigorózní práce. Vyplnění dotazníku je jednoduché: zaškrtni pravdivě z nabídky možností, popřípadě v místě teček napiš odpověď. Děkuji Ti za spolupráci. Mgr. Zdeňka Pavlišová Pohlaví:

 dívka

 chlapec

Bydliště:

 město

 vesnice

Třída:

 5.

8.

Věk: ……………

1. Kolik volného času máš každý den po vyučování? 1 hod.  2 hod.  3 hod.  4 hod.

 více

2. Myslíš si, že máš po splnění všech povinností dostatek volného času pro sebe?  ano  ne 3. Čemu se nejraději věnuješ ve volném čase?  příroda  ruční práce  sport  práce na PC - internet  filmy - DVD  hudba – CD, MP3, MP4  televize  příprava do školy  četba  něco jiného: napiš ………………………… 4. Je v okolí tvého bydliště dostatečně bohatá nabídka na využití volného času?  ano  ne 5. Navštěvuješ ve volném čase nějaký zájmový kroužek nebo sportovní oddíl?  ano: napiš jaký:………………………..………………………….  ne 6. Vyrůstáš v úplné rodině s oběma rodiči?  ano  ne 7. Zajímají se tvoji rodiče, jak trávíš svůj volný čas?  ano  ne 8. Jaké vzdělání mají rodiče? a) základní b) středoškolské c) vysokoškolské

matka   

otec   

Příloha C 9. Za jakou dobu po tvém návratu ze školy přicházejí rodiče domů? matka a) je již doma  b) za 1 hodinu  c) za 2 hodiny  d) za 3 hodiny  e) za 4 hodiny a déle  f) nebydlí s námi 

otec      

10. Od kolika let navštěvuješ zájmový kroužek? napiš: …………………………………………… 11. Zájmovou činnost sis vybral(a) na doporučení: sám(a) rodiče kamarád(ka) sourozenec škola

nemám žádnou

12. Navštěvuješ zájmový kroužek organizovaný základní školou, do které chodíš?  ano  ne 13. Dáváš při výběru volnočasových aktivit přednost těm, které jsou nejoblíbenější a nejvíce navštěvované tvými kamarády?  ano  ne 14. Ve volném čase se věnuji zájmovým činnostem, které:  mě baví mě nebaví, ale musím tam chodit kvůli rodičům 15. Myslíš si, že by si měl každý plánovat a organizovat činnosti, kterým se ve volném čase věnuje?  ano  ne 16. K jakým činnostem ve svém volném čase nejčastěji využíváš PC?  příprava do školy  poslech hudby  hraní PC her  facebook dopisování s kamarády  stahování novinek a materiálů sledování filmů  prohlížení oblíbených webových stránek vyhledávání informací  něco jiného: napiš…………………………….. 17. Kolik volného času trávíš denně na PC? 1 hod.  2 hod.  3 hod.

4 hod.

 více

18. Máš svůj vlastní PC?  ano  ne 19. Trávíš svůj volný čas na PC každý den?  ano  ne 20. Omezují tví rodiče dobu, kterou můžeš trávit na PC?  ano  ne 21. Patří PC k nezbytným a nepostradatelným věcem v tvém současném způsobu života?  ano ne

Příloha D

Charakteristika respondentů Charakteristika respondentů podle základních proměnných: pohlaví, věku, bydliště, třídy, školy. Tabulka č. 1: Složení respondentů podle pohlaví pohlaví Dívky Chlapci Celkem

Počet 141 162 303

% 46,53 53,47 100

Tabulka č. 2: Složení respondentů podle věku věk 10 11 12 13 14 15 Celkem

Počet 82 67 3 66 84 1 303

% 27,06 22,11 0,99 21,78 27,72 0,33 100

Tabulka č. 3: Složení respondentů podle bydliště bydliště Město Vesnice Celkem

Počet 166 137 303

% 54,79 45,21 100

Tabulka č. 4: Složení respondentů podle třídy třída 5 8 Celkem

Počet 152 151 303

% 50,17 49,83 100

Tabulka č. 5: Složení respondentů podle školy škola Předměřice n/L. Černilov Svobodné Dvory Milady Horákové Celkem

Počet 47 62 40 154 303

% 15,51 20,46 13,2 50,83 100

Příloha E

Přehled organizovaných aktivit respondentů 1. Sportovní aktivity fotbal hokej florbal volejbal plavání orientační běh basketbal sportovní hry krasobruslení karate judo capoeira kendó tenis atletika házená kanoistika gymnastika box vodní pólo stolní tenis squash golf šachy motokros

2. Hudba hra na klavír hra na klávesy hra na flétnu hra na bicí hra na trubku hra na kytaru hra na housle sólový zpěv sborový zpěv 3. Tanec aerobic mažoretky balet step latinské tance irské tance taneční skupina T -Bass taneční skupina Break dance břišní tance zumba 4. PC programování počítačová grafika tvorba webových stránek

5. Tvořivá činnost keramika malování ruční práce modelářský kroužek pletení košíků lego kroužek 6. Zvířata chovatelský kroužek jezdecký oddíl kynologický kroužek 7. Zájmové kroužky hasičský rybářský turistický vodácký horolezecký astrologický dramatický 8. Ostatní náboženství cizí jazyky skauting Veselí trempíci

Příloha F

Přehled organizované zájmové činnosti v předškolním věku věk

3 roky

počet

4 roky

počet

5let

počet

kroužek

sborový zpěv

1

sborový zpěv fotbal gymnastika hra na klavír hra na housle balet hra na trubku mažoretky aerobic plavání step tenis judo tanec

4 5 4 3 2 2 1 3 2 1 1 1 1 1 31

sborový zpěv fotbal gymnastika hra na klavír aerobic atletika basketbal hra na flétnu stolní tenis krasobruslení mažoretky keramika balet

3 7 1 2 2 1 1 2 2 1 1 1 1

Celkem

1

25

Příloha G

Zájmové kroužky: Základní škola – M. Horákové

Anglický jazyk Anglický jazyk Zobcová flétna Zobcová flétna Zobcová flétna Zobcová flétna Sportovní I. Sportovní II. Sportovní Keramický Příprava z matematiky Příprava z českého jazyka Logopedie Keramika Kytara mírně pokročilí 1 Kytara mírně pokročilí 2 Kytara středně pokročilí Šachy I. Šachy II. Šachy III. Šachy IV.

Výtvarný Keramika

Ročník 1. 2. 1. 2. 3. 4. 3. 3. 4. - 5. 6. - 9. 9. 9. 1. 4. - 5. 1. - 9. 2. - 9. 2. - 9. 1. - 9. 1. - 9. 1. - 9. 1. - 9.

Cena 500 500 1500/pol. 1500/pol. 1500/pol. 1500/pol. 400 400 400 800 750 750 400 800 1500/pol. 1500/pol. 1500/pol. 250 250 250 250

Kroužky v rámci školní družiny 1. - 3. 1. - 3.

Zájmová činnost zajišťovaná jinými subjekty Modelářský 2. - 9. Kopaná dívek 1. - 4. Kopaná - fotbalová školička Aerobic 1. - 4. Klub rekreačních sportů 3. - 9. Zdravotnický 3. - 5. Dramatický 5. - 9. Pohybový 1. - 4.

600 800

500 600 600 800 400 400 500 400

Příloha H

Zájmové kroužky: Základní škola – Předměřice nad Labem

Anglický jazyk Anglický jazyk Výtvarný Výtvarný Turistický Sportovní Sportovní Počítačový Počítačový Počítačový Keramický Hudební Florbal

Ročník 1. 2. 1. - 4. 5. - 9. 2. - 9. 2. 1. 2. 4. 5. 1. - 9. 1. 1. - 9.

Cena zdarma zdarma zdarma zdarma zdarma zdarma zdarma zdarma zdarma zdarma 400 zdarma 200

Zájmová činnost zajišťovaná jinými subjekty ZUŠ Smiřice klavír 1. - 9. 1000/pol. klávesy 1. - 9. 1000/pol. zobcová flétna 1. - 9. 1000/pol. příčná flétna 1. - 9. 1000/pol. klarinet 1. - 9. 1000/pol. saxofon 1. - 9. 1000/pol.

Příloha I

Zájmové kroužky: Základní škola – Černilov

Anglický jazyk Anglický jazyk Aerobic Aerobic Pohybové hry Dovedné ruce Malý kuchař Dramatický Šikulové Sborový zpěv Keramika - začátečníci Keramika - mírně pokročilí Keramika - pokročilí Gymnastika Atletika Capoeira Výtvarný Příprava na přijímací zkoušky z matematiky Příprava na přijímací zkoušky z ČJ Cvičení z matematiky Cvičení z českého jazyka Lego roboti Pletení košíků Veselí trempíci Paličkování

Ročník 1. 2. 1. - 2. 3. - 5. 3. - 5. 3. - 4. 2. - 4. 5. - 9. 1. - 2. 1. - 6. 1. st. 2. st. 2. st. 2. - 9. 5. - 9. 2. - 9. 5. - 9. 9. 9. 9. 9. 4. - 9. 4. - 9. 4. - 9.

Cena 450 450 450 450 200 400 400 500 400 zdarma 700/pol. 700/pol. 700/pol. 450 450 450/pol. 600/pol. 700 700 700 700 400 100/lekce 450 450

Příloha J

Zájmové kroužky: Základní škola – Svobodné Dvory

Výtvarné činnosti Výtvarné činnosti Výtvarné činnosti Výtvarné činnosti Zobcová flétna Zobcová flétna Zobcová flétna Sportovní hry Sportovní hry Sportovní hry Aerobic Odbíjená Německý jazyk Divadelní klub Dílničky

Ročník 1. 2. 3. - 4. 5. - 9. 1. 2. 3. - 4. 1. - 3. 4. - 5. 6. - 9. 1. - 4. 6. - 9. 3. - 5. 6. - 9. 1. - 3.

Cena 550 550 550 550 400 400 400 400 400 400 zdarma 400 zdarma zdarma zdarma

Příloha K Souhrnné tabulkové vyhodnocení položek z dotazníku Všechny položky z dotazníku jsou v tabulkách vyhodnoceny v souhrnném přehledu, některé z nich jsou pro účely výzkumného šetření ještě dále zpracovány podle základních proměnných (pohlaví, bydliště, třídy). 1. Kolik volného času máš každý den po vyučování? Tabulka č. 1: Množství VČ po vyučování volný čas 1 hodina 2 hodiny 3 hodiny 4 hodiny více hodin celkem

počet 15 41 70 48 129 303

% 4,95 13,53 23,1 15,84 42,57 100

Tabulka č. 2: Množství volného času po vyučování - podle pohlaví volný čas 1 hodina 2 hodiny 3 hodiny 4 hodiny více hodin celkem

chlapci počet % 7 2,3 21 6,9 33 10,9 29 9,6 72 23,8 162 53,5

dívky počet % 8 2,6 20 6,6 37 12,2 19 6,3 57 18,8 141 46,5

celkem počet % 15 5 41 13,5 70 23,1 48 15,8 129 42,6 303 100

Tabulka č. 3: Množství volného času po vyučování - podle bydliště volný čas 1 hodina 2 hodiny 3 hodiny 4 hodiny více hodin celkem

město počet % 10 3,3 24 7,9 41 13,5 22 7,3 69 22,8 166 54,8

vesnice počet % 5 1,7 17 5,6 29 9,6 26 8,6 60 19,8 137 45,2

celkem počet % 15 5 41 13,5 70 23,1 48 15,8 129 42,6 303 100

Příloha K Tabulka č. 4: Množství volného času po vyučování - podle třídy 5. třída počet % 6 2 19 6,3 21 6,9 20 6,6 86 28,4 152 50,2

volný čas 1 hodina 2 hodiny 3 hodiny 4 hodiny více hodin celkem

8. třída počet % 9 3 22 7,3 49 16,3 28 9,2 43 14,2 151 49,8

celkem počet % 15 5 41 13,5 70 23,1 48 15,8 129 42,6 303 100

2. Myslíš si, že máš po splnění všech povinností dostatek volného času pro sebe? Tabulka č. 5: Dostatek volného času pro sebe volný čas pro sebe ano ne celkem

počet 242 61 303

% 79,87 20,13 100

Tabulka č: 6: Dostatek volného času pro sebe – podle pohlaví

volný čas pro sebe ano ne celkem

chlapci počet % 132 43,6 30 9,9 162 53,5

dívky počet % 110 36,3 31 10,2 141 46,5

celkem počet % 242 79,9 61 20,1 303 100

Tabulka č. 7: Dostatek volného času pro sebe – podle bydliště

volný čas pro sebe ano ne celkem

město počet % 122 40,3 44 14,5 166 54,8

vesnice počet % 120 39,6 17 5,6 137 45,2

celkem počet % 242 79,9 61 20,1 303 100

Příloha K Tabulka č. 8: Dostatek volného času pro sebe – podle třídy

volný čas pro sebe ano ne celkem

5. třída počet % 133 43,9 19 6,3 152 50,2

8. třída počet % 109 36 42 13,9 151 49,8

celkem počet % 242 79,9 61 20,1 303 100

3. Čemu se nejraději věnuješ ve volném čase? Tabulka č. 9: Přehled činností ve volném čase dětí Přehled činností počet příroda 61 sport 176 filmy - DVD 99 televize 125 četba 78 ruční práce 57 PC, internet 188 hudba 138 příprava do školy 64 přátelé 27

% 20,13 58,09 32,67 41,25 25,74 18,81 62,05 45,54 21,12 8,91

Tabulka č. 10: Přehled činností ve volném čase dětí – podle pohlaví činnost příroda sport filmy- DVD televize četba ruční práce PC, internet hudba příprava do školy přátelé

chlapci počet % 28 9,2 100 33 59 19,5 77 25,4 33 10,9 25 8,3 126 41,6 62 20,5 32 10,6 11 3,6

dívky počet % 33 10,9 76 25,1 40 13,2 48 15,8 45 14,9 32 10,6 62 20,5 76 25,1 32 10,6 16 5,3

celkem počet % 61 20,1 176 58,1 99 32,7 125 41,3 78 25,7 57 18,8 188 62 138 45,5 64 21,1 27 8,9

Příloha K 4. Je v okolí tvého bydliště dostatečně bohatá nabídka na využití volného času? Tabulka č. 11: Dostatečně bohatá nabídka na využití volného času

ano ne celkem

počet 249 54 303

% 82,18 17,82 100

Tabulka č. 12: Dostatečně bohatá nabídka na využití volného času – podle pohlaví

ano ne celkem

chlapci počet % 127 41,9 35 11,6 162 53,5

dívky počet % 122 40,3 19 6,3 141 46,5

celkem počet % 249 82,2 54 17,8 303 100

Tabulka č. 13: Dostatečně bohatá nabídka na využití volného času – podle bydliště

ano ne celkem

město počet % 135 44,6 31 10,2 166 54,8

vesnice počet % 114 37,6 23 7,6 137 45,2

celkem počet % 249 82,2 54 17,8 303 100

5. Navštěvuješ ve volném čase nějaký zájmový kroužek nebo sportovní oddíl? Tabulka č. 14: Přehled volnočasových aktivit činnost sport hudba tanec PC kreativní činnosti zvířata kroužky ostatní

počet 165 57 55 2 49 7 29 13

% 54,46 18,81 18,15 0,66 16,17 2,31 9,57 4,29

Příloha K Tabulka č. 15: Přehled volnočasových aktivit – podle pohlaví činnost sport hudba tanec PC kreativní činnosti zvířata kroužky ostatní

chlapci počet % 111 36,6 24 7,9 8 2,6 2 0,7 17 5,6 0 0 15 5 6 2

dívky počet % 54 17,8 33 10,9 47 15,5 0 0 32 10,6 7 2,3 14 4,6 7 2,3

celkem počet % 165 54,5 57 18,8 55 18,2 2 0,7 49 16,2 7 2,3 29 9,6 13 4,3

Tabulka č. 16: Přehled volnočasových aktivit – podle bydliště činnost sport hudba tanec PC kreativní činnosti zvířata kroužky ostatní

město počet % 80 26,4 38 12,5 36 11,9 2 0,7 23 7,6 5 1,7 18 5,9 1 0,3

vesnice počet % 85 28,1 19 6,3 19 6,3 0 0 26 8,6 2 0,7 11 3,6 12 4

6. Vyrůstáš v úplné rodině s oběma rodiči? Tabulka č. 17: Úplná rodina

ano ne celkem

počet 237 66 303

% 78,22 21,78 100

celkem počet % 165 54,5 57 18,8 55 18,2 2 0,7 49 16,2 7 2,3 29 9,6 13 4,3

Příloha K 7. Zajímají se tvoji rodiče, jak trávíš svůj volný čas? Tabulka č. 18: Zájem rodičů o volný čas dětí počet 259 44 303

ano ne celkem

% 85,48 14,52 100

8. Jaké vzdělání mají rodiče? Tabulka č. 19: Vzdělání rodičů

vzdělání ZŠ SŠ VŠ celkem

počet matka % 17 5,61 197 65,02 89 29,37 303 100

počet otec 13 197 93 303

% 4,29 65,02 30,69 100

počet rodiče % 30 4,95 394 65,02 182 30,03 606 100

Tabulka č. 20: Vzdělání rodičů – matka vzdělání ZŠ SŠ VŠ Σ

matka ano 13 168 78 259

ne 4 29 11 44

Σ 17 197 89 303

Tabulka č. 21: Vzdělání rodičů – otec vzdělání ZŠ SŠ VŠ Σ

otec ano 9 172 78 259

ne 4 25 15 44

Σ 13 197 93 303

Příloha K 9. Za jakou dobu po tvém návratu ze školy přicházejí rodiče domů? Tabulka č. 22: Návrat rodičů ze zaměstnání

počet hodin nebydlí v domácnosti je již doma za 1 hodinu za 2 hodiny za 3 hodiny za 4 hodiny a déle celkem

počet matka % 0 0 89 29,38 53 17,49 63 20,79 49 16,17 49 16,17 303 100

počet otec 63 27 33 42 52 86 303

% 20,79 8,91 10,89 13,87 17,16 28,38 100

10. Od kolika let navštěvuješ zájmový kroužek? Tabulka č. 23: Věk dítěte, od kterého navštěvuje kroužek

nenavštěvuje žádný 3 roky 4 roky 5 let 6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let celkem

počet 32 1 31 25 38 32 35 36 35 15 9 11 3 303

% 10,56 0,33 10,23 8,25 12,54 10,56 11,55 11,88 11,55 4,95 2,98 3,63 0,99 100

počet rodiče % 63 10,4 116 19,14 86 14,19 105 17,33 101 16,66 135 22,28 606 100

Příloha K Tabulka č. 24: Věk dítěte, od kterého navštěvuje kroužek – podle bydliště počet let nikdy nechodil (a) 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 celkem

město počet % 16 5,3 0 0 26 8,6 14 4,6 22 7,3 20 6,6 12 4 17 5,6 18 5,9 10 3,3 5 1,7 4 1,3 2 0,7 166 54,8

vesnice počet % 16 5,3 1 0,3 5 1,7 11 3,6 16 5,3 12 4 23 7,6 19 6,3 17 5,6 5 1,7 4 1,3 7 2,3 1 0,3 137 45,2

celkem počet % 32 10,6 1 0,3 31 10,2 25 8,3 38 12,5 32 10,6 35 11,6 36 11,9 35 11,6 15 5 9 3 11 3,6 3 1 303 100

11. Zájmovou činnost sis vybral (a) na doporučení: Tabulka č. 25: Výběr zájmové činnosti

nemá žádnou aktivitu sám (a) rodiče kamarád (ka) sourozenec škola celkem

počet 9 142 91 49 9 3 303

% 2,97 46,87 30,03 16,17 2,97 0,99 100

12. Navštěvuješ zájmový kroužek organizovaný základní školou, do které chodíš? Tabulka č. 26: Účast v kroužku organizovaného základní školou

ano ne celkem

počet 96 207 303

% 31,68 68,32 100

Příloha K Tabulka č. 27: Účast v kroužku organizovaného základní školou – podle bydliště

ano ne celkem

město počet % 44 14,5 122 40,3 166 54,8

vesnice počet % 52 17,2 85 28,1 137 45,2

celkem počet % 96 31,7 207 68,3 303 100

13. Dáváš při výběru volnočasových aktivit přednost těm, které jsou nejoblíbenější a nejvíce navštěvované tvými kamarády? Tabulka č. 28: Preference aktivit v závislosti na kamarádech

ano ne celkem

počet 142 161 303

% 46,86 53,14 100

14. Ve volném čase se věnuji zájmovým činnostem, které mě baví: Tabulka č. 29: Vztah k volnočasovým aktivitám

ano ne celkem

počet 295 8 303

% 97,36 2,64 100

15. Myslíš si, že by si měl každý plánovat a organizovat činnosti, kterým se ve volném čase věnuje? Tabulka č. 30: Plánování činností ve volném čase

ano ne celkem

počet 252 51 303

% 83,17 16,83 100

Příloha K 16. K jakým činnostem ve svém volném čase nejčastěji využíváš PC? Tabulka č. 31: Využívání PC

činnost příprava do školy hraní her dopisování filmy informace poslech hudby facebook stahování materiálů prohlížení web. stránek jiné

počet 110 191 145 156 114 174 181 75

% 36,3 63,04 47,85 51,49 37,62 57,43 59,74 24,75

102 7

33,66 2,31

Tabulka č. 32: Využívání PC – podle pohlaví

činnost příprava do školy hraní her dopisování filmy informace poslech hudby facebook stahování materiálů prohlížení web. stránek jiné

chlapci počet % 50 16,5 141 46,5 64 21,1 89 29,4 58 19,1 80 26,4 92 30,4 51 16,8 59 19,5 5 1,7

dívky počet % 60 19,8 50 16,5 81 26,7 67 22,1 56 18,5 94 31 89 29,4 24 7,9 43 14,2 2 0,7

celkem počet % 110 36,3 191 63 145 47,9 156 51,5 114 37,6 174 57,4 181 59,7 75 24,8 102 33,7 7 2,3

Příloha K Tabulka č. 33: Využívání PC – podle třídy činnost příprava do školy hraní her dopisování filmy informace poslech hudby facebook stahování materiálů prohlížení web. stránek jiné

5. třída počet % 44 14,5 104 34,3 64 21,1 77 24,5 67 22,1 72 23,8 70 23,1 31 10,2 48 15,8 2 0,7

8. třída počet % 66 21,8 87 28,7 81 26,7 79 26,1 47 15,5 102 33,7 111 36,6 44 14,5 54 17,8 5 1,7

celkem počet % 110 36,3 191 63 145 47,9 156 51,5 114 37,6 174 57,4 181 59,7 75 24,8 102 33,7 7 2,3

17. Kolik volného času trávíš denně na PC? Tabulka č. 34: Počet hodin strávených denně na PC čas v hodinách 1 hodina 2 hodiny 3 hodiny 4 hodiny více celkem

počet 95 112 55 24 17 303

% 31,35 36,97 18,15 7,92 5,61 100

Tabulka č. 35: Počet hodin strávených denně na PC – podle pohlaví čas v hodinách 1 hodina 2 hodiny 3 hodiny 4 hodiny více celkem

chlapci počet % 46 15,2 55 18,2 30 9,9 18 5,9 13 4,3 162 53,5

dívky počet % 49 16,2 57 18,8 25 8,3 6 2 4 1,3 141 46,5

celkem počet % 95 31,4 112 37 55 18,2 24 7,9 17 5,6 303 100

Příloha K Tabulka č. 36: Počet hodin strávených denně na PC – podle bydliště čas v hodinách 1 hodina 2 hodiny 3 hodiny 4 hodiny více celkem

město počet % 50 16,5 59 19,5 29 9,6 20 6,6 8 2,6 166 54,8

vesnice počet % 45 14,9 53 17,5 26 8,6 4 1,3 9 3 137 45,2

celkem počet % 95 31,4 112 37 55 18,2 24 7,9 17 5,6 303 100

Tabulka č. 37: Počet hodin strávených denně na PC – podle třídy čas v hodinách 1 hodina 2 hodiny 3 hodiny 4 hodiny více celkem

5. třída počet % 63 20,8 45 14,9 23 7,6 12 4 9 3 152 50,2

8. třída počet % 32 10,6 67 22,1 32 10,6 12 4 8 2,6 151 49,8

celkem počet % 95 31,4 112 37 55 18,2 24 7,9 17 5,6 303 100

18. Máš svůj vlastní PC? Tabulka č. 38: Vlastní PC

ano ne celkem

počet 169 134 303

% 55,78 44,22 100

Tabulka č. 39: Vlastní PC – podle pohlaví

ano ne celkem

chlapci počet % 95 31,4 67 22,1 162 53,5

dívky počet % 74 24,4 67 22,1 141 46,5

celkem počet % 169 55,8 134 44,2 303 100

Příloha K Tabulka č. 40: Vlastní PC – podle bydliště

ano ne celkem

město počet % 97 32 69 22,8 166 54,8

vesnice počet % 72 23,8 65 21,5 137 45,2

celkem počet % 169 55,8 134 44,2 303 100

8. třída počet % 95 31,4 56 18,5 151 49,8

celkem počet % 169 55,8 134 44,2 303 100

Tabulka č. 41: Vlastní PC – podle třídy

ano ne celkem

5. třída počet % 74 24,4 78 25,7 152 50,2

19. Trávíš svůj volný čas na PC každý den? Tabulka č. 42: Každodenní činnost na PC

ano ne celkem

počet 117 186 303

% 38,61 61,39 100

Tabulka č. 43: Každodenní činnost na PC – podle pohlaví

ano ne celkem

chlapci počet % 70 23,1 92 30,4 162 53,5

dívky počet % 47 15,5 94 31 141 46,5

celkem počet % 117 38,6 186 61,4 303 100

Tabulka č. 44: Každodenní činnost na PC – podle bydliště

ano ne celkem

město počet % 64 21,1 102 33,7 166 54,8

vesnice počet % 53 17,5 84 27,7 137 45,2

celkem počet % 117 38,6 186 61,4 303 100

Příloha K Tabulka č. 45: Každodenní činnost na PC – podle třídy

ano ne celkem

5. třída počet % 44 14,5 108 35,6 152 50,2

8. třída počet % 73 24,1 78 25,7 151 49,8

celkem počet % 117 38,6 186 61,4 303 100

20. Omezují tví rodiče dobu, kterou můžeš trávit na PC? Tabulka č. 46: Rodiče - kontrola doby u PC

ano ne celkem

počet 205 98 303

% 67,66 32,34 100

Tabulka č. 47: Rodiče - kontrola doby u PC – podle pohlaví

ano ne celkem

chlapci počet % 119 39,3 43 14,2 162 53,5

dívky počet % 86 28,4 55 18,2 141 46,5

celkem počet % 205 67,7 98 32,3 303 100

Tabulka č. 48: Rodiče - kontrola doby u PC – podle třídy

ano ne celkem

5. třída počet % 104 34,3 48 15,8 152 50,2

8. třída počet % 101 33,3 50 16,5 151 49,8

celkem počet % 205 67,7 98 32,3 303 100

Příloha K 21. Patří PC k nezbytným a nepostradatelným věcem v tvém současném způsobu života? Tabulka č. 49: PC jako nezbytná součást způsobu života

ano ne celkem

počet 144 159 303

% 47,52 52,48 100

Tabulka č. 50: PC jako nezbytná součást způsobu života – podle pohlaví

ano ne celkem

chlapci počet % 76 25,1 86 28,4 162 53,5

dívky počet % 68 22,4 73 24,1 141 46,5

celkem počet % 144 47,5 159 52,5 303 100

Tabulka č. 51: PC jako nezbytná součást způsobu života – podle bydliště

ano ne celkem

město počet % 85 28,1 81 26,7 166 54,8

vesnice počet % 59 19,5 78 25,7 137 45,2

celkem počet % 144 47,5 159 52,5 303 100

Tabulka č. 52: PC jako nezbytná součást způsobu života – podle třídy

ano ne celkem

5. třída počet % 50 16,5 102 33,7 152 50,2

8. třída počet % 94 31 57 18,8 151 49,8

celkem počet % 144 47,5 159 52,5 303 100