Vnímání a poruchy vnímání
„Smyslové ústrojí vytváří mosty mezi okolním světem a vnitřním životem.“ K. von Frisch
Vnímání jako psychický jev
Relaxační cvičení 5 smyslů Sluch: Jaké zvuky slyšíte v této místnosti? Jaké zvuky jsou za jejími stěnami? Čich: Co cítíte? Cítíte něčí parfém? Dokážete rozeznat, odkud se vůně line? Chuť: Jakou máte chuť v ústech? Hmat: Zaměřit se na ruce – věc. Jak je věc velká? Jaký má tvar? Chladí nebo hřeje? Jaký má povrch? Co ještě vám o sobě říká? Zrak: Pomalu otevřete oči, rozhlédněte se a uvědomte si, co je kolem vás, co vidíte.
Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2003. Vnímání = percepce = organizace a interpretace senzorických informací. Proces, výsledkem jsou vjemy, které se mnohdy liší od neúplných údajů zaznamenaných našimi smysl. Tok senzorických informací putuje do mozku, který je třídí a zpracovává. Konečná interpretace probíhá v lidském vědomí. (Co je to vědomí?) Lidé mají tendenci doplňovat chybějící informace, seskupovat různé objekty, vidět celky a slyšet smysluplné zvuky. Kdybychom neinterpretovali, žili bychom zřejmě ve světě zmatku. Podstatou je odhalování smysluplných celků v chaotických senzorických informacích, které probíhá v mysli. Neuropsychologie – zpracování informací v mozku. Psychologie – percepce jako duševní proces 2 hlavní teorie: Konstruktivní percepce - Vnímání je mentální děj, který je ovlivněn dřívějšími zkušenostmi a dalšími kognitivními procesy, včetně myšlení - Dotváření senzorických informací v lidské mysli = nevědomé usuzování Přímé vnímání - Většina informací, které potřebujeme pro přesné vnímání, je součástí podnětů jako takových a je pro naše smysly přímo dostupná - Např. údaje o vzdálenosti nese tzv. spád struktury - Nevědomé usuzování není potřebné – struktura podnětu sama o sobě poskytuje všechny nezbytné informace Oba proudy se shodují, že předpokladem plného rozvinutí vrozených percepčních programů je pravidelný přísun podnětů v raných údobích života. Rozvoj vnímání podněcují také senzomotorické zkušenosti. Pouze zrakové podněty by byly nedostatečné, je třeba je propojit s jinými senzomotorickými zkušenostmi. (Proto děti sledují co se stane s hračkou, když ji shodí) Bez nevědomého usuzování se zřejmě neobejdeme, když čteme narychlo načmáraný vzkaz. Konstruktivní procesy se výrazně uplatňují při vnímání druhých lidí, jejich interakcí a vztahů.
Říčan, P. Psychologie. Praha: Portál, 2009. (kpt. 2 Vnímání, s. 37 – 57) 1. Vnímání je základní poznávací proces, který nám umožňuje být v kontaktu s okolním světem, i se sebou samými a účelně jednat. Vjem – psychický obraz objektu existujícího mimo naši mysl a působícího v dané chvíli na naše smysly; psychický jev, který se nám jeví jako obraz objektu existujícího mimo naši mysl a působícího v dané chvíli na naše smysly X halucinace – vjemy, které vznikají bez tohoto působení, negativní halucinace – nevnímáme, co máme před sebou Psychické jevy v našem nitru (i halucinace) jsou realita, která působí! Vjemy se dělí podle smyslů: zrakové, sluchové, hmatové, chuťové a čichové. Dále také vjemy polohy, bolesti a introreceptivní (nitrotělní) vjemy. Zrakové vnímání je pro člověka prakticky nejdůležitější. Jak funguje oko na str. 40. Mimosmyslové vnímání Dlouho ignorováno. Dnes i největší vědci tvrdí, že hmota, čas i prostor jsou lidské poznávací konstrukce, nikoliv absolutní objektivní realita. Snaha o parapsychologii jako vědní obor. Budí nedůvěru, ale nelze dokázat, že např. parapsychologie neexistuje. Dvě stadia vnímání Stadium senzorické (smyslové) = ČITÍ – přijetí informací z okolí či nitra těla prostřednictvím smyslů, které jsou drážděny světelnými, zvukovými, tlakovými, tepelnými nebo chemickými podněty. To je pak vedeno do mozku. Výsledkem jsou vjemy, počitky. Fyziologické procesy dostávají novou kvalitu – máme prožitky, které označíme jako vjemy. Syntetické stadium – počitky zpracovány do větších celků – vnímáme předměty a jejich pohyb, změny a vzájemné vztahy. Stadia nelze přesně oddělit a počitky je těžké dokázat (předpokládáme je), protože vše co vidíme je výsledkem percepční analýzy. 2. Zpracování senzorického materiálu
Vnímání je proces příjmu, výběru a zpracování informací. V syntetickém stadiu probíhá zpracování – ztvárňování, členění a uspořádávání. Z tohoto materiálu konstruujeme vjemy předmětů, lidí, slov, pohybů. Vnímání je tvořivý proces, při kterém vzniká něco víc než kopie zobrazované reality.
Figura na pozadí V zorné poli míváme řadu předmětů, v danou chvíli jsou důležité jen některé. Je třeba je vyčlenit tak, aby se nám jevily jako figura na pozadí. (Slavná Rubinova váza) Čím více prostředí známe, tím je to snazší. Gestaltisté objevili zákony, jimiž se při vyčleňování řídíme. Jde o to, které ze zobrazených prvků budeme vnímat jako patřící k sobě, tj. tvořící figuru, jež má „dobrý tvar“ – gestalt.
-
Zákon blízkosti Sdružování blízkých elementů Co tvoří figury?: •• •• •• ••
-
Zákon uzavřenosti Vnímání sdružuje do figury elementy, které dávají dohromady uzavřený tvar
-
Zákon podobnosti Vnímání sdružuje do figury elementy, které jsou si podobné
-
Zákon plynulého pokračování Vnímání sdružuje do figury elementy, které na sebe plynule navazují
-
Zákon společného osudu část se pohybuje stejným směrem, vnímáme ji společně, i když je to např. dav lidí (pohled z výšky)
-
Zákon obeznámenosti z pozadí vyčleníme předmět, který známe Zákon doplnění dobrého tvaru
Percepční konstanty
-
pro dobrou orientaci v prostředí je třeba zajistit, abychom vnímali předměty jako stejné, i když je jejich smyslový obraz poněkud odlišný např. melodie zahraná o tón výše – stejně ji poznáme důkaz, že celek je víc než suma jednotlivých částí
-
Konstantnost viděného tvaru i když někdo otevře dveře, vidím je jako pravoúhlé
-
Velikost neznámých předmětů odhadneme ji, známe-li její vzdálenost pomáhá nám perspektiva
-
Zvýraznění rozdílů mezi podněty -
v jistém smyslu zkreslujeme realitu, abychom vzali na vědomí rozdíly mezi objekty
Který kotouč je větší?
Vliv kontextu na vnímání víceznačných podnětů
Spontánní střídání vjemů při němém podnětu
Nevysvětlené zrakové klamy - práce psychologů není u konce! - Pro fajnšmekry s. 52 – 53 (taktéž „Nemožné předměty“)
Přídavek pro nenasyty (z internetu)
3. Vnímat se učíme -
Vnímat se učíme, ale nezačínáme od nuly – mozek je „předprogramován“ Míru učení jednotlivých principů psychologové stále zkoumají (a stále nachází nové otázky)
4. Vnímání v celku prožívání, jednání a kultury -
-
-
Vnímání úzce souvisí s myšlením (slouží se navzájem), představivostí a city City naše vnímání zbystřují – k čemu máme kladný vztah, snadněji postřehneme; může dojít až ke zkreslení → iluze (hladový „vidí“ jídlo) Zkreslovat a produkovat iluze může i strach („slyšíme“ kroky když jdeme temnou uličkou) Halucinace se se také vysvětlují citovými faktory – projektují něco, co máme v nitru, do vnějšího světa (i děsivá halucinace je snesitelnější jako něco mimo něj, než něco, co ho rozkládá zevnitř) Vnímání poskytuje zpětnou vazbu našeho jednání – je z velké části jeho předmětem Informace získané z jeho průběhu, výsledků a následků jsou cenné pro poznání světa, ve kterém žijeme Mnoha způsoby se při vnímání uplatňuje osobnost vnímajícího Detaily X celkový dojem, vnímání nálady či smyslu dění, schopnost vidět nově (odpoutat se od stereotypu a předsudků) – učit se můžeme např. od malířů
5. Radikálně omezené vnímání (podnětová deprivace) -
Co by se stalo, kdyby podněty přestaly působit? Nevíme. Můžeme pouze omezit podněty na minimum. Např. zvuková izolace – možné reakce: příjemný pocit, usnutí, denní snění, pseudohalucinace, halucinace, po několika hodinách zmatenost; velmi záleží na očekávání, s nímž do pokusu vstupujeme
Nakonečný, M. Psychologie. Praha: Triton, 2011. Vnímání času „Ve vnímání času se uplatňuje pozorování změn, které proběhly od určité doby v minulosti k přítomnosti; tak si uvědomujeme, že se něco mění nebo změnilo ve srovnání se včerejškem apod. Prožívání kratších časových úseků, hodin, hodnotíme podle náplně, kterou jim dáváme: čas naplněný zajímavou činností plyne rychle a jeho trvání podceňujeme (zdá se nám kratší), zatímco čas nicnedělání (nudy) probíhá pomalu, jeho trvání přeceňujeme (zdá se nám delší)“ (Nakonečný 2011: 250).
Hmat Velikost a tvar předmětů, teplotu, jejich pohyb, dojmy měkkosti, tvrdosti, hladkosti, drsnosti, suchosti vlhkosti atd. (Nakonečný 2011: 250).
Vliv kultury ve vnímání Kultury s dominancí přímých linií: Západ - sklon k tzv. Müler-Leyrovu klamu
Která úsečka je delší?
Kultury s dominancí kruhových linií: Pygmejové, Zuluové - potíže s vnímáním vzdáleností (Nakonečný 2011: 257).
Šikl, R. Zrakové vnímání. Praha: Grada, 2012. O vnímání barev „Psychická odezva na barevný vjem se může projevit ve změně emočního vyladění. Nejenom že se nám některá barva ve spojení s nějakým předmětem může líbit nebo nelíbit, barva nás dokáže rozveselit nebo rozesmutnit, vyburcovat, rozrušit..., zkrátka různými způsoby mobilizovat naši psychiku“ (Šikl 2012: 81). „Barva není objektivizovatelnou charakteristikou předmětů v okolním světě, paprskům světla dopadajícího do oka není možné přiřadit barvy. Barva je výsledkem činnosti našeho mozku a konstruktem naší mysli. Barva je vjem (a slovní spojení vnímání barev je vlastně pleonalismus)“ (Šikl 2012: 87). Jak tedy ten svět ve skutečnosti vypadá?
Takto se nám, podle vědců, jeví věci v průběhu vývoje. (novorozenec, 1. měsíc, 2. měsíc, 3. měsíc, 6. měsíc, dospělý – omlouvám se za špatnou kvalitu fotografie)
Barvy a jazyk Relativistická teorie (Saphir a whorf) – kategorie pro barvy se různí (např. Rusové modrou, jako máme my, nepojmenovávají, mají dva druhy modré). Univerzalistická teorie – většina základních kategorií je všude stejná, liší se jen některé (Šikl 2012: 91). Barevné vidění u zvířat Člověk rozlišuje barvy pomocí tří druhů fotoreceptorů, je trichromat, 370 – 730 nm. Mnohé živočišné druhy postrádají barvocit úplně, jiné dokáží, jako např. mořský korýš strašek paví, disponuje více než deseti druhy fotoreceptorů (Šikl 2012: 107). Jak vypadá jejich svět? Bohatší chudší? Chtěli byste vnímat více barev?
Gestaltističtí hasiči si dělají legraci...
Filosofické okénko Už Aristotelés se tázal „jaký je vztah mezi poznávanou skutečností a její reprodukcí v psychice poznávající bytosti. Je smyslová podoba věci, jak ji poznáváme ve svých vjemech, alespoň při vnímání některých kvalit zcela shodná se skutečnými vlastnostmi vnímaného předmětu?“ (Mráz, M. 2001: 12). Ludwig Wittgestein se ve svých Poznámkách tázal: „Podívám-li se na něco červeného a řeknu-li si, že je to červené, poskytuji tím sám sobě nějakou informaci? Sděluji sám sobě osobní zkušenost? Někteří lidé, kteří filosofují, mohou být nakloněni říci, že tohle je jediný skutečný případ sdělování osobní zkušenosti, protože jen já vím, co doopravdy míním „červenou““ (Wittgenstein 2009: 646). Dále se ptá: „jak vím, že to, co nazývám viděním červené, není pokaždé úplně jinou zkušeností a že to není jen můj klam, když si myslím, že je stejná, nebo téměř stejná?“ (Wittgenstein 2009: 647). „Zde bude odpovědí opět „To nemohu vědět“ a následné odsunutí otázky stranou“ (Wittgenstein 2009: 647). Můžeme vidět stejný obraz, jako někdo jiný? Jak Wittgenstein dále píše, „nemůžeme se na něj podívat, je v jeho nitru“ (Wittgenstein 2009: 648). Jaké další filosofy znáte?
Koncept smyslová aktivizace „Novodobý koncept Smyslové aktivizace je zvláště vhodný pro velmi staré osoby a také pro osoby se specifickými potřebami, neboť cílenou podporou zajistí zvýšené potřeby těchto osob. Smyslová aktivizace osloví smysly člověka, které jsou klíčem k jejich schopnostem a zdrojům. Mohou to být důvěrně známé obrázky, slova, vůně, zvuky, hmatem poznávané předměty všedního dne, vůně bylinek, obvyklé pohybové činnosti nebo známé texty písní. Prostřednictvím těchto podnětů znovu vyvoláme vzpomínky, probudíme paměť a umožníme verbální a neverbální komunikaci, s cílem uspokojení potřeb, udržení kvality života a zajištění smysluplného a plnohodnotného života ve stáří.“ Web, Kniha
Poruchy vnímání Mohou být vyvolány např. úrazy, chorobnými stavy, psychoaktivními látkami a drogami, psychickým vypětím, duševní chorobou (Orel, Facová 2007: 58).
Strožický, P. Základy psychopatologie. Dostupné online http://is.muni.cz/el/1423/jaro2010/PSY450/Psychopatologie.txt
Poruchy vnímání Vnímání jako základní psychická funkce je základní součástí poznávacích schopností člověka. Organickým podkladem pro proces vnímání jsou smyslové orgány (zachycení vjemu), nervové dráhy (vedení signálu) a dále určité struktury mozku (vlastní zpracování signálu). Vnímání samotné je aktivní děj, aktivní zpracování podnětů, nelze je tedy ztotožnit pouze s činností smyslových orgánů. Je nutno posuzovat jeho objektivnost a reálnost.
Zvláštní projevy vnímání (nejedná se o patologii!): Eidetismus - schopnost navozovat představy, které získávají intenzitu a živost skutečného vjemu. Paobrazy - vjemy, které přetrvávají v době, kdy vyvolávající podnět již nepůsobí. Pareidolie - schopnost z nepřesně ohraničených počitků vytvářet jasné vjemy /podíl fantazie/.
Vlastní poruchy vnímání 1) Výpadek funkce smyslového orgánu K němu dochází - při vlastním organickém poškození (porušení příslušného orgánu, nervové dráhy či oblasti mozku) - psychogenně (konverzně disociativními mechanismy = hysterie) (např. psychogenní hluchota, slepota atd..) - v rámci tzv. gnostických poruch (porucha schopnosti poznávat, tj. porovnávat aktuální vjemy s dřívějšími zkušenostmi)
2) Kvantitativní poruchy Snížená vnímavost – vnímání ztrácí intenzitu, živost, pestrost. Vyskytuje se u stavů, při kterých je psychická činnost utlumena (např. únava, deprese, intoxikace tlumivými látkami…)
Zvýšená vnímavost – vnímání je naopak bohatší, pestřejší, živější. Kvantitativní zvýšení vnímavosti provází např. stavy mánie, intoxikace stimulujícími látkami apod. Metamorfopsie - změna vnímání velikosti a tvaru, je-li vše vnímáno jako zmenšené jedná se o mikropsii, je-li vše vnímáno jako zvětšené jde o makropsii.
3) Kvalitativní poruchy vnímání Iluze - nesprávné, zkreslené, deformované vnímání skutečných podnětů. Iluze dělíme dále podle jednotlivých smyslů. Nepravé iluze – pseudoiluze označujeme ty stavy, kdy postižený je přesvědčen o nereálnosti a klamnosti svých iluzorních vjemů, tedy když si jejich nereálnost uvědomuje. Halucinace - nereálné vjemy bez vnějších podnětů, pro postiženého však mají skutečný charakter. Podobně uvědomuje-li si postižený nereálnost těchto vjemů, hovoříme o nepravých halucinacích – pseudohalucinacích. Halucinace mohou mít charakter elementárních počitků nebo naopak složitějších komplexních vjemů. Halucinace dělíme podle smyslů -
Sluchové (jedny z nejčastějších), elementární (šumy, zvuky), složitější verbální halucinace (slova, věty, hlasy) Zrakové (jednodušší záblesky, světla nebo složitější např. postavy či celé scény). Čichové Chuťové Tělové – taktilní (dotyky, píchání apod.) nebo tzv. cenestopatie (postižení pociťují orgánové změny např. kamenná játra apod.)
Halucinace mimo smyslové orgány: -
inadekvátní halucinace: postižený vnímá jinou částí těla, než je obvyklé (např. vidí prstem) intrapsychické halucinace: pocity vkládání či odnímání myšlenek extrakampinní halucinace: vnímané mimo dosah daného smyslu (např. vidí za sebe)
Orel, M. Psychopatologie. Praha: Grada, 2012. Halucinace posedlosti – dotyčný vnímá ve svém těle přítomnost jiné bytosti (Orel 2012: 68).
Psychózy Cyril Höschl o psychóze: Psychóza - ztráta kontaktu s realitou. Porucha vnímání – iluze, halucinace. Chybné zpracování informací – bludy – kvalitativní poruchy myšlení Kvalitativní poruchy vědomí – delirium.
Vágnerová, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004. 1. Schizofrenie „Schizofrenie je závažná duševní choroba, která se projevuje chronickým narušením myšlení a vnímání, poruchou emotivity a osobnostní integrity“ (Vágnerová 2004: 333). Typy schizofrenie: paranoidní, hebefrenní, katatonní, simplexní – prolínají se Schizofrenie je léčitelná! (Vágnerová 2004: 333 - 366). 2. Schizoafektivní poruchy 3. Afektivní poruchy Depresivní porucha Manická porucha „Mánie je pestrý cirkusový stan postavený nad jámou deprese“ (Kalina, 1987). Bipolární porucha „Zbláznil jsem se na zimní olympiádě v Innsbrucku. Zatáhl se mi mozek, jako kdyby přišla mlha z Alp. Potkal jsem tam jednoho pána a pro mě to byl čert se vším všudy, měl kopyta, chlupy a rohy a staleté vykotlané zuby. Šel jsem pak zapálit do hor nad Innsbruck selské stavení. Přál jsem si, aby se rozsvítilo veliké světlo a zahnalo mlhu. Když jsem vyváděl krávy a hřebce z chléva, aby neuhořeli, dorazila rakouská policie. Dali mi želízka a vedli mě do údolí. Nadával jsem jim, strhl jsem si boty a šel jsem sněhem bos jako Kristus, kterého vedou na kříž.“ „Tohle období, kdy jsem v mánii řádil, nebylo strašné pro mne, je hrozné pro ty, kteří vás pozorují a případně vás mají rádi. Mně bylo vlastně blaze a vykonával jsem to vášnivě a s přesvědčením. Dokonce to bylo někdy krásné, protože zřejmě bylo krásné být Kristem.“ „Nejhorší je, když vás pomocí prášků dostanou do stavu, ve kterém si uvědomíte, že jste blázen. Oči se potáhnou smutkem a vy už víte, že nejste Kristus, ale ubožák, kterému chybí zdravý mozek, co dělá člověka člověkem....“ (Ukázka z knihy Oty Pavla Z korespondence, 1989)
4. Schizoformní poruchy 5. Akutní psychotické poruchy 6. Toxické psychózy
Odkazy Použitá literatura: Šikl, R. Zrakové vnímání. Praha: Grada, 2012. Říčan, P. Psychologie. Praha: Portál, 2009. Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2003. Wittgenstein, L. Poznámky k přednáškám o „soukromé zkušenosti“ a „smyslových datech. In: Filosofický časopis 5/2009. Praha: Filosofický ústav AV ČR, 2009 Mráz, M. Smyslové vnímání a čas v Aristotelově filosofii. Praha: Filosofický ústav AV ČR, 2001. Orel, M., Facová, V. Smyslové funkce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007 Kalina, J. Jak žít s psychózou. Praha: Avicenum, 1987.
Další literatura: Orel, M., Facová, V. Člověk, jeho smysly a svět. Praha: Grada, 2010. Koukolík, F. Mozek a jeho duše. Praha: Galén, 2008. Vágnerová, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004.
Internetové stránky: Smyslová aktivizace http://www.smyslovaaktivizace.cz/index.php?nid=10683&lid=CS&oid=2469017 Smyslové hry: http://www.hranostaj.cz/hra661 Paralelní světy http://paralelnizkusenosti.cz/oprojektu_cz.html
Video: Schizofrenie, halucinace http://www.youtube.com/watch?v=P9Zi6KFdqj0 Diagnóza: Schizofrenie http://www.youtube.com/watch?v=qhqkKNTUzAY Diagnóza: Bipolární afektivní porucha (maniodepresivní psychóza) http://www.youtube.com/watch?v=WQ_1cxMGnpE Záhady psychózy – Cyril Höschl http://www.ceskatelevize.cz/porady/10214731958-zahady-duse/209572231050004-zahadapsychozy/
Další:
Extrakampinní halucinace – člověk např. vidí za sebe http://is.muni.cz/el/1423/jaro2010/PSY450/Psychopatologie.txt http://psychologie.ff.cuni.cz/studium/prf/vnimani.pdf Obecné: http://artslexikon.cz/index.php/Vn%C3%ADm%C3%A1n%C3%AD Poruchy vnímání http://wikisofia.cz/index.php/Poruchy_vn%C3%ADm%C3%A1n%C3%AD Vnímání a jeho poruchy http://www.wikiskripta.eu/index.php/Vn%C3%ADm%C3%A1n%C3%AD_a_jeho_poruchy Transpersonální psychologie http://cs.wikipedia.org/wiki/Transperson%C3%A1ln%C3%AD_psychologie Mimosmyslové vnímání http://cs.wikipedia.org/wiki/Mimosmyslov%C3%A9_vn%C3%ADm%C3%A1n%C3%AD
