VLIV RŮZNÝCH ZPŮSOBŮ OŠETŘOVÁNÍ PŮDY VE VINICI NA KVALITU HROZNŮ A VÍNA

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici ___________________________________________________________

VLIV RŮZNÝCH ZPŮSOBŮ OŠETŘOVÁNÍ PŮDY VE VINICI NA KVALITU HROZNŮ A VÍNA Diplomová práce

Vypracoval: Bc. Tomáš Kotal Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.

_____________________________________________________________________

Lednice 2011

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Vliv různých způsobů ošetřování půdy ve vinici na kvalitu hroznů a vína vypracoval samostatně a pouţil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném soupisu literatury. Souhlasím s tím, aby práce byla uloţena v knihovně Zahradnické fakulty Mendlovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. Podpis……………………

V Lednici dne 9. 5. 2011

4

Poděkování Chtěl bych poděkovat především za odbornou pomoc a doporučení vedoucímu mé diplomové práce doc. Ing. Pavlu Pavlouškovi, Ph.D. Dále bych chtěl poděkovat zaměstnancům firmy Rolnická, a.s. Hroznová Lhota za poskytnuté informace, vstřícné jednání a umoţnění realizace experimentu a panu Ing. Michalovi Kumštovi za pomoc v laboratoři při analýze hroznů. Na závěr bych chtěl poděkovat všem nejmenovaným, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na realizaci, korekci a finální úpravě této práce.

5

OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................... 9 CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 10 LITERÁRNÍ ČÁST .................................................................................................. 11 3.1 Půdní podmínky pro pěstování révy vinné ....................................................... 11 3.1.1 Struktura půdy........................................................................................... 11 3.1.1.1 Pórovitost .............................................................................................. 11 3.1.1.2 Vzdušná a vodní kapacita ..................................................................... 12 3.1.2 Biologické a chemické vlastnosti půdy..................................................... 13 3.1.2.1 Úrodnost ................................................................................................ 13 3.1.2.2 Biologická aktivita ................................................................................ 13 3.2 Kořenový systém révy vinné ............................................................................ 13 3.2.1 Příjem ţivin ............................................................................................... 14 3.3 Způsoby péče o půdu ve vinici ......................................................................... 15 3.3.1 Závlahy ..................................................................................................... 16 3.3.1.1 Kapková závlaha ................................................................................... 17 3.3.2 Konvenční systém pěstování..................................................................... 18 3.3.3 Integrovaná produkce................................................................................ 18 3.3.4 Ekologická produkce ................................................................................ 19 3.4 Ozelenění vinic ................................................................................................. 21 3.4.1 Funkce ozelenění ...................................................................................... 22 3.4.2 Podmínky pro určení vhodné strategie ozelenění ..................................... 22 3.4.3 Způsoby ozelenění .................................................................................... 23 3.4.3.1 Sezónní ozelenění ................................................................................. 23 3.4.3.2 Přirozené ozelenění ............................................................................... 24 3.4.3.3 Strategie ozelenění kaţdého druhého meziřadí..................................... 24 3.4.3.4 Alternativa – Kombinované ozelenění s nastýláním slámy .................. 24 3.4.3.5 Ozelenění s mechanickou kultivací příkmenného pásu ........................ 25 3.4.3.6 Ozelenění meziřadí s chemickou kultivací příkmenného pásu ............. 25 3.4.3.7 Celoplošné ozelenění trvalé a dočasné ................................................. 26 3.4.4 Směsi pro ozelenění vinic ......................................................................... 27 3.4.4.1 Rebenfit ................................................................................................. 27 3.4.4.2 GreenMix – mini ................................................................................... 28 3.4.4.3 GreenMix - multi .................................................................................. 28 3.4.4.4 Jetelotravní směs pro vinice a sady....................................................... 29 3.4.4.5 Wolff – mischung ................................................................................. 29 4. MATERIÁL A METODIKA .................................................................................... 30 4.1 Popis variant pokusu ......................................................................................... 32 4.1.1 Varianta 1 – vinice v systému IP (trať Radošov) ...................................... 33 4.1.2 Varianta 2 – černý úhor............................................................................. 34 4.1.3 Varianta 3 – celoplošné ozelenění ............................................................ 35 4.2 Sledované hodnoty a metodika statistického zpracování.................................. 36 4.2.1 Analýza a typizace doprovodné vegetace ................................................. 36 4.2.2 Uvologický rozbor hroznů ........................................................................ 37 4.2.3 Analytický rozbor moštů........................................................................... 37 4.2.3.1 Stanovení cukernatosti .......................................................................... 37 4.2.3.2 Stanovení veškerých titrovatelných kyselin.......................................... 37 4.2.3.3 Stanovení pH ......................................................................................... 38 4.2.3.4 Stanovení obsahu fenolických látek látky............................................. 38 1. 2. 3.

6

4.2.3.5 Stanovení alkoholu a extraktu ............................................................... 38 4.2.3.6 Stanovení redukujících cukrů ............................................................... 39 4.2.4 Senzorické hodnocení ............................................................................... 39 5. VÝSLEDKY ............................................................................................................. 40 5.1 Výsledky analytického rozboru moštů.............................................................. 40 5.1.1 Cukernatost moštů .................................................................................... 40 5.1.2 Obsah titrovatelných kyselin..................................................................... 41 5.1.3 Stanovení pH moštů .................................................................................. 42 5.1.4 Obsah fenolických látek ............................................................................ 44 5.2 Výsledky uvologického rozboru ....................................................................... 44 5.3 Výsledky analytického rozboru vín .................................................................. 45 5.4 Výsledky senzorického hodnocení ................................................................... 46 5.5 Vyhodnocení fytocenologických snímků ......................................................... 47 5.5.1 Vegetační pokryv půdy – varianta 1 (systém IP) ...................................... 47 5.5.2 Vegetační pokryv půdy – varianta 2 (černý úhor) .................................... 47 5.5.3 Vegetační pokryv půdy – varianta 3 (celoplošné ozelenění) .................... 47 6. DISKUSE .................................................................................................................. 48 7. ZÁVĚR ..................................................................................................................... 50 8. SOUHRN .................................................................................................................. 52 9. SUMMARY .............................................................................................................. 53 10. PŘEHLED POUŢITÉ LITERATURY ..................................................................... 54

7

Seznam tabulek Tabulka 1: Hodnoty cukernatosti odrůdy Chardonnay v období dozrávání hroznů Tabulka 2: Změny v obsahu titrovatelných kyselin u jednotlivých variant Tabulka 3: Průměrné hodnoty pH v průběhu zrání hroznů jednotlivých variant Tabulka 4: Srovnání obsahu fenolických látek a dalších kvalitativních parametrů Tabulka 5: Srovnání uvologických parametrů jednotlivých variant v době sklizně Tabulka 6: Hodnoty základních analytických parametrů jednotlivých vzorků vín Tabulka 7: Senzorické hodnocení chuťových parametrů hroznů Tabulka 8: Senzorické hodnocení vzorků vín z jednotlivých variant

Seznam grafů Graf 1: Rozdíly cukernatosti u jednotlivých variant v době sklizně Graf 2: Rozdíly v obsahu titrovatelných kyselin v období sklizně Graf 3: Průměrné hodnoty pH v období sklizně Graf 4: Srovnání vývoje hodnoty pH u jednotlivých variant v průběhu zrání hroznů

Seznam obrázků Obrázek 1: Rebenfit – směs vyuţívaná v ekologickém pěstování révy Obrázek 2: Mapa vyjadřující lokaci a vzájemnou vzdálenost jednotlivých variant pokusu Obrázek 3: Nejvyuţívanější rozlišovací znak odrůdy Chardonnay Obrázek 4: Odrůda Chardonnay v trati Radošov – varianta 1 Obrázek 5: Vinohrad v trati Kopce – černý úhor – varianta 2 Obrázek 6: Vinice v trati Kopce – celoplošné trvalé ozelenění – varianta 3

8

1. ÚVOD Vinohradnictví má v podmínkách české republiky dlouholetou tradici. Dle situační a výhledové zprávy ministerstva zemědělství z roku 2010 představuje plocha osázená vinicemi celkem 17 358,52 ha s produkčním potenciálem přesahujícím 19 000 ha. Jedním z hlavních předpokladů moderního vinařství je produkce hroznů vysoké jakosti a zároveň zajištění trvale udrţitelného rozvoje. Kvalita hroznů, tedy i vína můţe být ovlivněna celou řadou aspektů. Jedním z nejdůleţitějších faktorů je i péče o půdu ve vinici. Především v souvislosti se vstupem České republiky do EU dochází k efektivnímu rozvoji vinohradnictví, které se ubírá směrem produkce hroznů nejvyšší kvality s ohledem nejen na omezení nákladovosti, ale také volbu ekologicky šetrnějších metod. Půda je základním výrobním prostředkem ve vinohradnictví. Kaţdá půda je sloţitý otevřený systém, který je velmi úzce spojen s okolním prostředím. Tato skutečnost činí z půdy snadno zničitelný, ale těţko obnovitelný přírodní zdroj. Ve zdravém a nenarušeném ekosystému existuje mezi půdou a rostlinami symbióza, kdy rostlina vyţivuje půdní ţivot a ten zase rostlinu. Pro většinu pěstitelů révy vinné se stala vidina dotací plynoucích z integrované nebo ekologické produkce hroznů hnacím motorem pro vstup do těchto systémů pěstování révy. V souvislosti s poţadavky těchto metod pěstování, vyměnila většina z nich mechanizační prostředky pro údrţbu černého úhoru, za výkonné vinohradnické mulčovače k údrţbě ozeleněných meziřadí popř. i příkmenných pásů. Ozelenění doprovodnou vegetací ve vinicích je charakterizováno v současné době výsevem druhově bohatých směsí. Často je tento postup ošetřování půdy ve vinici označován jako zatravnění. Osiva k ozelenění vinic však obsahují i značnou část leguminóz nebo bylin, které nelze označit jako trávy. Hlavním důvodem výsevu těchto směsí jsou agroenviromentální opatření, zejména protierozní ochrana, omezení zhutňování půdy, zlepšení fyzikálních, chemických a biologických vlastností půdy a zvyšování biodiverzity vinice i jejího okolí. Díky tomu, ţe se stává z monokultury vinice druhově bohaté společenstvo rostlin, fungují zde přirozené mechanismy zaloţené na antagonistických vztazích. Vinice pak mnohem lépe snáší patologické působení mnoha organismů nebo extrémní výkyvy počasí.

9

2. CÍL PRÁCE Cílem mé diplomové práce bylo shromáţdit a prostudovat literaturu pojednávající o vlivu různého ozelenění půdy ve vinici na kvalitu hroznů a vín. Na vlastním pokusu s různými způsoby péče o půdní pokryv vinice pak vyhodnotit standardní kvalitativní parametry hroznů. Z těchto hroznů po sklizni vyrobit vzorky vín a ty analyticky a senzoricky vyhodnotit, získané výsledky statisticky zpracovat a v diplomové práci interpretovat. Hlavním úkolem této diplomové práce bylo sledování a vyhodnocení vlivu vybraných metod zpracování půdy ve vinici na kvalitu hroznů a následně i vína.

10

3. LITERÁRNÍ ČÁST Půdní podmínky pro pěstování révy vinné

3.1

Fyzikální vlastnosti půdy jsou dány působením fyzikálních sil na pevné půdní částice, coţ má největší vliv na strukturu půdy. Vlastnosti určované vztahem mezi pevnou, kapalnou a plynnou fází se projeví jako pórovitost a vzdušná a vodní kapacita. Tepelná jímavost (záhřevnost) a barva půdy jsou pak dány vztahem půdy k vnějšímu prostředí (POKORNÝ, ŠARAPATKA, 2003).

3.1.1 Struktura půdy Dobrá struktura půdy umoţňuje kořenům pronikat do hlubšího prostoru a tím získávat pro metabolické procesy rostlin přístup k většímu mnoţství vody, ţivin a kyslíku. Taková struktura zvyšuje i mnoţství a rozmanitost uţitečných organismů v půdě na úkor vývoje škodlivých organismů a zároveň urychluje proces uvolňování ţivin (U., MEER, M., LEVITE, D. in TRIOLI, HOFFMANN, 2009). Naopak po defektech struktury (zhutnění) je narušen vodní a vzdušný reţim půdy, coţ vyvolává negativní důsledky. Mikromorfologické analýzy potvrdily, ţe šetrná agrotechnika, jako je vegetační kryt půdy nebo nastýlka slámy, můţe destrukci půdní struktury výrazně omezit. Doporučené agromeliorační postupy působily dlouhodobě na vývoj půdní struktury pozitivně, a tím se zlepšily i od struktury odvozené fyzikální vlastnosti půd (LHOTSKÝ, PASÁK, 2004).

3.1.1.1 Pórovitost Na pórovitost významně působí kultivační zásahy, objemové změny při ovlhčování (bobtnání), vysychání (smršťování) a působení mrazu (nakypřování). Dále ji ovlivňuje edafon, kořeny rostlin a v neposlední řadě i utuţení půd (LEDVINA a kol., 2000). Objemová hmotnost půdy udává hmotnost jednoho metru krychlového půdy v jeho přirozeném uloţení (t.m-3 nebo g.cm-3) a je vţdy niţší neţ měrná hmotnost. Tato fyzikální veličina závisí na půdních vlastnostech: zrnitosti, struktuře, vlhkosti

11

a pórovitosti. Je důleţitým parametrem pro hodnocení míry pedokompakce1, jako významného negativního faktoru (SÁŇKA, MATERNA, 2004). Půdy ve vlhčích a chladnějších podmínkách, půdy druhově těţší a půdy s velkými objemovými změnami jsou mimořádně náročné na udrţení potřebné pórovitosti. Aerační schopnosti půdy pak závisí na objemu hrubých nekapilárních pórů ((JANDÁK, 2003). Naopak v sušších a teplejších oblastech a na půdách druhově lehčích, s vyšší propustností pro vodu je potřebné vytvořit podmínky pro vyšší akumulační a retenční schopnost půdy. Zde je proto vhodné sníţení hloubky a intenzity zpracování půdy, případně ponechání její části bez zpracování v přirozeném uloţení. S vyšší objemovou hmotností půdy při její niţší intenzitě zpracování se zvyšuje podíl nekapilárních pórů a mění se poměr mezi vodní a vzdušnou kapacitou půdy ve prospěch vodní kapacity (HŮLA, J. KOVAŘÍČEK, P., 2004).

3.1.1.2 Vzdušná a vodní kapacita Obsah vody v půdě se obvykle pohybuje mezi hydrolimity bod vadnutí a polní vodní kapacita. Roční chod vlhkosti půdy se vyznačuje výrazným nárůstem na počátku roku (leden aţ březen). V tomto období je minimální evapotranspirace2 a infiltrace se omezuje pouze na krátká období tání sněhové pokrývky. Do půdy se tak najednou dostává velké mnoţství vody a dochází k rychlému nasycení. Vysychání půdy po takové saturaci trvá řádově týdny a v jeho průběhu stačí i slabší sráţky k opětovnému nasycení. Nejvyšších hodnot potom dosahuje vlhkost půdy zpravidla v jarních měsících (březen aţ květen). Období minimální vlhkosti půdy potom koreluje s nejteplejší částí roku (letní měsíce). Z dlouhodobého hlediska jsou sráţkově vydatné měsíce (květen aţ říjen) zároveň nejteplejší a vlhkost půdy je tak ovlivňována intenzivním výparem, respektive evapotranspirací. Infiltrace sráţkové vody je v tomto období kontinuální a půda ji tak můţe snadno transportovat. K přesycení půdy vodou můţe v tomto období dojít zejména při opakovaných přívalových sráţkách (ROŢNOVSKÝ, KOHOUT, 2004).

1

Pedokompakce – procesy zhutňování půd pod vlivem přírodních nebo antropických faktorů (JANDÁK,

2003). 2

Evapotranspirace – výdej vody ve formě vodní páry z porostu rostlin, zahrnující transpiraci z povrchu

rostlin a výpar (evaporaci) z povrchu půdy. Závisí především na druhu porostu, velikosti jeho listové plochy, vlhkosti půdy a na meteorologických faktorech, především na intenzitě záření, vlhkosti vzduchu a rychlosti větru (ROSYPAL, S. a kol., 2003).

12

3.1.2 Biologické a chemické vlastnosti půdy 3.1.2.1 Úrodnost Jedním z hlavních cílů kaţdého vinohradníka by mělo být zvyšování a nebo alespoň udrţování půdní úrodnosti. Úrodnost půdy je dána kombinací pozitivních vazeb mezi aktivitou půdních organismů, genezí půdy, zásobováním půdy organickým materiálem a humusem, půdní strukturou, vyrovnaným obsahem ţivin v půdě a schopností půdy poutat vodu (TRIOLI, HOFMANN, 2009). Správnou péčí o půdu lze udrţet nebo dokonce zvýšit její úrodnost. Mezi prostředky, které napomáhají této péči, se řadí zejména ochrana stabilní drobtovité struktury půdy (MAIER, 2005).

3.1.2.2 Biologická aktivita Na jaře, při stoupající teplotě, dostatku vláhy a organických látek v půdě, dosahuje intenzita mikrobiálního ţivota takzvaného primárního maxima. V letních měsících, kdy se projevuje většinou nedostatek vláhy, zejména v povrchových vrstvách půdy a dochází k útlumu biologické činnosti půd. Na podzim, při novém hromadění organických zbytků a při dostatečném zajištění vláhy, se biologická činnost znovu zvětšuje do tzv. druhého maxima. V zimním období dochází opět k výraznému útlumu, vyvolanému nízkými teplotami (JANDÁK a kol., 2001).

3.2 Kořenový systém révy vinné Primárním předpokladem dobře aplikovaného ozelenění vinice je kvalitně zapěstovaný kořenový systém révy, coţ je také nezbytný předpoklad k produkci kvalitních hroznů a vín Kořeny jsou důleţitý zásobní orgán, který réva vinná vyuţívá při stresových situacích. Jestli není schopná přijímat vodu a ţiviny z půdy, mobilizuje zásobní látky uloţené v kořenech. Je proto třeba odpovídajícím způsobem o kořenový systém pečovat. (PAVLOUŠEK, 2010) Téměř veškerý příjem iontů rostlinou pochází z půdního roztoku. K příjmu slouţí specializovaný orgán – kořen. Mechanizmus příjmu minerálních látek se liší od příjmu vody. Rostlina nemůţe vţdy přijmout veškeré ţiviny v dostupném mnoţství. 13

Neregulovaný příjem by vedl k toxicky vysokým obsahům prvků v rostlině. Příjem je tedy rostlinou do jisté míry regulovaný (PROCHÁZKA A KOL., 2005). Důleţitým faktorem, který určuje objem kořenového systému a úhel pronikání kořenů do půdy, je vzdálenost mezi jednotlivými keři v řadě. Kořenový systém révy vinné je moţné udrţovat a modelovat po celou dobu ţivotnosti vinice, a to závlahou a hnojením. Velký význam má proto hloubkové kypření půdy, které umoţňuje zmlazovat kořenový systém a udrţovat ho neustále ve vynikající kondici z pohledu příjmu vody a ţivin. Důleţitý je rovněţ způsob ošetřování půdy a tím i rozvoj kořenového systému (PAVLOUŠEK, 2008). Půda svou fyzikální strukturou a chemickým sloţením přímo ovlivňuje rozvoj kořenového systému a tím také zásobování révy vinné vodou a minerálními ţivinami (TRIOLI, HOFMANN, 2009). Důleţité je hluboké zakořenění a kvalitní prokořenění půdního horizontu. Révové keře, které mají dobře vytvořený kořenový systém, překonávají lépe stresové situace, tzn. výrazné sucho, ale také silné sráţky. Při správné péči o kořenový systém můţe docházet k produkci kvalitních vín s charakterem terroir jiţ od 8. – 10. roku po výsadbě (PAVLOUŠEK, 2011). Okolo 60% kořenů se nachází do hloubky 60 cm. Kořenový systém velmi úzce souvisí s příjmem ţivin. Zásobování minerálními látkami ovlivňuje vývoj a fyziologii révy vinné. S vyrovnanou minerální výţivou je moţné vyhnout se nadměrně bujnému růstu letorostů, listů a hroznů. Naopak nedostatek ţivin je pro révový keř velmi negativní (SMART, 2006).

3.2.1 Příjem ţivin Kořenový systém má za úkol upevňovat rostlinu v půdě a zabezpečovat příjem vody a ţivin pro révu vinnou. Za tímto účelem musí být dobře vytvořené vedlejší kořeny v horizontu 30 – 60 cm a dále hlavní kořeny, které sahají do hloubky mnoha metrů. Kořenový systém by měl v prvních letech po výsadbě dobře prokořenit celý půdní profil, aby byl odolný k výkyvům ve vztahu k suchu a nemoţnosti příjmu ţivin (PAVLOUŠEK, 2010). Příjmem ţivin se rozumí hlavně proces prostupu ţivin z vnějšího prostředí do rostliny, kde mohou být samotnou rostlinou vyuţity. Příjem ţivin je nezbytný pro

14

samotnou tvorbu nové hmoty. Z biotických látek se tak stává sloţka buňky, která je schopna dalších asimilačních procesů v rostlině (RICHTER, 2004). Příjem ţivin rostlinou lze však rozdělit na dvě části. Příjem ţivin kořeny umoţňuje rostlině přísun potřebných iontů ve formě půdního roztoku. Druhá část příjmu ţivin je spojena především s příjmem kyslíku pomocí nadzemních (zelených) částí rostlin (VANEK, 1995). Mechanizmus příjmu minerálních látek se liší od příjmu vody. Rostlina totiţ nemůţe přijmout veškeré ţiviny v dostupném mnoţství. Neregulovaný příjem by vedl k toxicky vysokým obsahům prvků v rostlině (PROCHÁZKA a kol., 2005).

3.3 Způsoby péče o půdu ve vinici Na kvalitu půdy ve vinici je kladen velký důraz, protoţe je nutné věnovat její úrodnosti dostatek péče. Půda stejně jako voda, vzduch a energie, jsou jedněmi z nejdůleţitějších zdrojů. Naše budoucí ţivotní podmínky budou zásadním způsobem záviset na tom, jak dobře dnes s těmito zdroji hospodaříme (TRIOLI , HOFMANN, 2009). Správná agrotechnika je základem pěstitelského úspěchu. Cílem je najít rovnováhu mezi ekonomikou, ekologií a biologickými poţadavky révy vinné. Dlouhodobé poznatky vycházejí z toho, ţe ústřední myšlenku minimalizace nákladů a ekologizace je třeba hledat v hospodaření s půdou, organickou hmotou a vláhou. Tato myšlenka je určující veličinou v přístupu k agrotechnice vinice (VANEK, 1996). Současné mechanizační prostředky pro zpracování půdy a kultivaci lze rozdělit podle hloubky zpracování půdy. V hloubkách (40 – 100 mm) pracují stroje pro kultivaci meziřadí, kdy za současného ničení plevelů dochází k přerušení vodní kapilarity. Nejznámější jsou stroje pro kypření meziřadí, které prokypřují půdu v hloubkách střední orby (150 – 200 mm). K těmto účelům se vyuţívají univerzální radličkové kultivátory a plečky, které mohou být doplněny stroji pro přiorání nebo odorávání. Lze vyuţít i talířových podmítačů, jejichţ pracovní orgány jsou při práci postaveny šikmo ke směru jízdy traktoru. Ve větších hloubkách (600 – 800 mm) pracují stroje pro hloubkové kypření. Tyto mechanizační prostředky slouţí k provzdušnění a prokypření podorničí. Tím se podporuje regenerace kořenového systému a vytváří se vhodné podmínky pro zasakování dešťových sráţek (WALG, 2000).

15

Stroje pro kultivaci příkmenných pásů slouţí ke snadnému a pohodlnému zpracování půdy mezi jednotlivými sazenicemi nebo kmínky a likvidaci neţádoucích plevelů, které mohou prorůstat aţ do spodních pater révové stěny. K těmto účelům je vyuţíváno různých variant hydraulických výkyvných sekcí. Pracovním orgánem můţe být plochá radlice – nůţ, disky (hladké nebo vykrojené) nebo rotační kypřič (ZEMÁNEK, BURG, 2003). Způsob péče o půdu určuje i potřebu nebo vyloučení závlah. V minulosti se závlahou často kompenzovaly nedostatky v ošetřování půdy. Pravidelné zavlaţování však způsobuje adaptační změny v kořenovém systému – začínají se vytvářet ve větší míře povrchové kořeny, coţ vede k závislosti révových keřů na závlaze, protoţe se stávají méně odolné vůči suchu (SEDLO, 2006). Z praktického hlediska je nejvýznamnější umoţnit révovému keři stálou optimální vlhkost půdy v kořenové zóně. Stálý přísun vody pozitivně působí na růst pletiv a úroveň fotosyntézy. Obecně platí, ţe celkový výnos hroznů je přímo úměrný obsahu půdní vláhy. Během sledování vlivu kapkové závlahy na kvalitativní parametry hroznů, byl zjištěn nárůst cukernatosti asi o 2,5 % a také mírné zvýšení obsahu titrovatelných kyselin o 1 aţ 5 %. Tento vliv je však málo průkazný (www.netafim.cz).

3.3.1 Závlahy U většiny odborné veřejnosti je zakotvena představa révy vinné jako velmi suchovzdorné rostliny, téměř xerofytu3. Ve skutečnosti je tomu jinak. Vinohradníci celé řady vinařských obcí znají z některých lokalit aţ příliš důvěrně projevy sucha na rostlinách vinné révy (www.amet.cz). Vybudování závlahového systému není většinou příliš nákladnou operací, přesto neţ se začne budovat, je třeba zváţit několik ekonomických a environmentálních aspektů. Kromě toho je třeba mít potřebné informace a znalosti pro optimální vyuţití zavlaţování. Mezi ně patří sloţitost dostupnosti vody pro vinice a pro samotné révové keře. Nepříznivé účinky na metabolismus révy v důsledku nedostatku vody mohou mít totiţ fatální dopad na kvalitu hroznů a vína (PATZWAHL, 2007). Optimální kvalita hroznů je základním předpokladem pro výrobu vín vysoké kvality. Snaha kaţdého vinaře je vyrábět kaţdoročně víno ve výborné jakosti. Důvod

3

Xerofyt je rostlina, která preferuje suché stanoviště. Označována téţ jako suchomilná rostlina (ROSYPAL, 2003).

16

proč tomu tak často není, tkví ve velkých výkyvech povětrnostních podmínek mezi jednotlivými ročníky. Některé anomálie lze částečně eliminovat prostřednictvím závlah. Tato skutečnost je posílena také studiemi aktuálního klimatického vývoje a prognózami klimatického vývoje pro střední Evropu v následujících letech (www.netafim.cz). Průměrné roční teploty vzduchu v letech 1961 – 2004 postupně narůstaly. Vyrovnané průměrné roční teploty vzduchu dosahovaly od počátku 70. let vyšších hodnot, neţ byl průměr let 1901 – 1950 i normál 1961 –1990 (ČHMÚ Stráţnice 1961 – 2004); (ROŢNOVSKÝ, J., LITSCHMANN, T., 2006). Zavlaţováním můţeme dosáhnout změnu podmínek vody v půdě. Dostatečná vláha ovlivňuje nejen tvorbu cukru, ale i obsah fenolických látek a výnos, tím lze pravděpodobně měnit i samotný projev „terroir.“ Ideální obsah vody s ohledem na kvalitu vychází z půdních podmínek a z oblasti, ve které révu vinnou pěstujeme. V suchých oblastech pěstování se vyrábějí vynikající červená vína. Nejvyšších výnosů bylo díky deficitnímu zavlaţování dosaţeno na půdách s mírným nedostatkem vody (LEEUWEN, SEGUIN, 2006).

3.3.1.1 Kapková závlaha Kapková závlaha je systém hadice s vestavěným labyrintovým systémem kapače (dripem). Tyto dripy zajišťují rovnoměrný tlak v hadici pro rovnoměrné rozdělení vody ve všech řádcích zavlaţované plochy (www.netafim.cz) Výhody systému tkví v rovnoměrném rozdělení vody ve všech řádcích zavlaţované plochy a po celé délce zavlaţovací hadice. Dalšími významnými výhodami je malá spotřeba vody a energie, moţnost automatizace, moţnost dávkování hnojiv a v neposlední řadě moţnost uloţení buď nad povrchem, nebo zakopaní ke kořenovému systému. Pro automatizaci řízení závlah se vyuţívají systémy měření objemové půdní vlhkosti. Snímače v podobě dvou elektrod z nekorodujících materiálů se umisťují do různých hloubek podle potřeby. Systém je zaloţen na principu různé vodivosti půdy v závislosti na její vlhkosti. Spojením s regulátorem závlahové dávky lze kdykoliv ovládat činnost závlahy. Čidlo objemové půdní vlhkosti bývá napájeno bateriemi nebo malým solárním panelem. Konstrukční řešení senzorů objemové vlhkosti půdy je však mnoho. Pro svou jednoduchost jsou oblíbené TDR (Time Domain reflektometry) nebo kapacitní sensory. U nás je nejvíce rozšířen automatický systém Virrib (HANSON, 2007).

17

3.3.2 Konvenční systém pěstování Představuje

standardní

technologické

postupy,

které

jsou

v současnosti

uplatňovány spíše uţ jen okrajově, hlavně u menších pěstitelů. Konvenční produkce vychází z filozofie maximálního vyuţívání poznatků vědy a techniky, především mechanizace a pouţívání chemie při pěstování révy vinné – bez ohledu na respektování přírodního prostředí a trvale udrţitelného rozvoje. Důsledkem konvenční produkce je úplné narušení ekologické rovnováhy mezi vinicí a prostředím, coţ vede k narušení půdní struktury, poklesu aktivity půdního ţivota, poklesu počtu i druhového zastoupení půdních mikroorganizmů. V rostlinných produktech, v půdě, v povrchových i spodních vodách se hromadí jedovaté zbytky – rezidua cizorodých látek (pesticidů, dusičnanů, těţkých kovů, apod.). Následkem aplikace širokospektrálních a toxických insekticidů se z agroekosystému vytrácejí i mnohé uţitečné organismy. Keře révy vinné postupně ztrácejí svou obranyschopnost proti škodlivým činitelům (VANEK, 2006). V důsledku těchto často paušálních zásahů pak dochází k deharmonizaci agroekosystému a k úbytku jeho ţivých sloţek. Klesá aktivita půdního ţivota, obsah humusu, ubývá počet i druhové zastoupení mikroorganismů, zhoršují se fyzikální a chemické vlastnosti půd. Vlivem nedostatečného hnojení organickými hnojivy pak poměrně často dochází k poklesu půdní úrodnosti v důsledku nedostatku humusu (BURG, ZEMÁNEK, 2006).

3.3.3 Integrovaná produkce Integrovaná produkce (dále jen IP) představuje způsob hospodaření v zemědělství, jehoţ prioritou je zajištění trvale udrţitelného rozvoje (ŠARAPATKA, 2006). Dalším základním poţadavkem je důsledný systémový přístup k celé technologii pěstování révy vinné a optimalizace ekonomických a ekologických aspektů produkce. IP usiluje o dosaţení optimálních výnosů vyšší kvality cestou, která nezatěţuje ţivotní prostředí. Na bázi celistvého způsobu myšlení se IP orientuje komplexně na agroekosystém a je zaměřena na zemědělský podnik jako celek. Základem je udrţení, popřípadě zlepšení půdní úrodnosti. Přednostně se vyuţívají a podporují přirozené regulační mechanismy. K ochraně ţivotního prostředí s ohledem na ekonomickou stránku

18

a společenské poţadavky, se vyţaduje smysluplný soulad mezi biologickými, technickými a chemickými opatřeními. Nesmí se poţívat pesticidy, které nejsou doporučeny pro integrovanou produkci (toxické k uţitečným organismům (zejména Typhlodromus pyri). Počet přípustných ošetření proti houbovým chorobám je omezen na maximálně 6 ošetření proti padlí révy a 6 proti plísni révy. České směrnice integrované produkce umoţňují pouţít maximálně 2 kg/ha čistého Cu2+. Péče o půdu v integrované produkci hroznů je podmíněna zákazem provádění celoplošné aplikace herbicidů. Herbicidy lze pouţít pouze v řadách. Nelze však pouţít perzistentní a kořenové herbicidy. Prostředky k desinfekci půdy, včetně nematocidů jsou striktně zakázány. Hnojení P, K, Mg lze uskutečnit pouze na základě rozborů půdy. Rozbory musí být provedeny minimálně 1x za 6 let. Doporučené dávky nesmí být za ţádnou cenu překročeny. Při pouţití hnoje nelze pouţít větší dávku neţ 40 t/ha. O veškerém uţití hnojiv je nutno vést důslednou dokumentaci. Hnojení statkovými hnojivy je doporučováno v tříletých cyklech v dávce 40 t.ha-1, kompostu nebo kejdy. Kejda se aplikuje v dávce odpovídající 50 kg N nejlépe na zelené hnojení, štěpkované réví nebo při aplikaci jiného organického materiálu. V prvním roce po aplikaci hnoje a kejdy se hnojení minerálními dusíkatými hnojivy vynechává. Aplikací nepřípustného řešení (např. aplikace více neţ 50 kg č. ţ. dusíku/ha v průměru na celou výměru vinic) znamená ztrátu práva k pouţívání ochranné známky svazu pro příslušnou, případně i následující sezónu. Ozelenění vinic v integrované produkci je charakteristické mulčováním doprovodné vegetace, která se nachází minimálně v kaţdém druhém meziřadí. Během zimy (srpen – březen) nesmí být půda obnaţena, ale musí být kryta porostem. Proto v období počínajícího zrání hroznů (srpen – září) jiţ neprobíhá mechanická kultivace půdy, nýbrţ výsev směsí k ozimému ozelenění vinic nebo dochází k řízenému zaplevelení (Ekovín – Směrnice IP, 2010).

3.3.4 Ekologická produkce Všechny prvky ekologického vinohradnictví, jako je péče o rostliny, půdu, ochrana před škůdci a chorobami jsou prováděny s cílem maximalizace kvality a zdravotního stavu ekologicky vyprodukovaných hroznů.

19

Na celosvětové úrovni je zjišťováno výrazné ohroţení vitality půdy způsobené znečišťováním prostředí a vysokým zatíţením půd aplikacemi cizorodých látek aplikovaných v rámci zemědělských technologií. Vývoj a přechod na ekologicky vhodné metody péče o půdu a systémy hospodaření představuje naléhavou výzvu a stává se imperativem

umoţňujícím

dlouhodobé

udrţení

půdní

úrodnosti

(TRIOLI,

HOFMANN, 2009). Hnací silou rozvoje ekologického zemědělství v ČR jsou dotace vyplácené v rámci agro-environmentálních opatření. Česká republika je lídrem v oboru ekologického zemědělství mezi novými členskými státy EU. Na dotacích speciálně pro ekofarmáře se ročně vyplácí asi 40 milionů EUR, tj. asi 1mld. Kč. Výměra vinic v ekologickém zemědělství vzrostla od roku 2007 více neţ trojnásobně na současných 803 hektarů vinic (MZe, 2010). Klíčovou rolí ministerstva je garance a vyplácení dotací. Dotace jsou vypláceny stejně jako jinde v EU v rámci Programu rozvoje venkova. Ekologické zemědělství je programem číslo 1 v tzv. agroenvironmentálních opatřeních. Dozor nad vyplácenými dotacemi provádí platební agentura SZIF formou delegovaných kontrol, které od roku 2010 vykonává ÚKZÚZ. Dozor nad ekologickým zemědělstvím zajišťuje ministerstvo zemědělství. V České fungují tři státem pověřené privátní kontrolní a certifikační organizace KEZ, ABCert a Biokont. Pravidla ekologického zemědělství jsou u nás upravena Nařízením Rady č.834/2007 a Komise (č.889/2008) EU a českým národním zákonem č.242/2000 (Ekovín – Směrnice IP, 2010). V ekologickém vinohradnictví jsou vyuţívány druhově bohaté směsi, jejichţ komponenty jsou voleny v závislosti na délce ozelenění (trvalé, dočasné), půdních podmínkách, struktuře půdy, pH, obsahu humusu, době výsevu, jakoţ i frekvenci pojezdů, sečení a mulčování (TRIOLI, HOFMANN, 2009). Jedním z cílů ekologického vinohradnictví je zvyšování přirozené půdní úrodnosti. Úrodnost půdy je dána kombinací pozitivních vazeb mezi aktivitou půdních organismů, genezí půdy, zásobováním půdy organickým materiálem a humusem, půdní strukturou, vybalancovaným obsahem ţivin v půdě a schopností půdy poutat vodu. Úrodnost půdy, definovanou jako schopnost půdy dlouhodobě poskytovat rostlinám vhodné podmínky k jejich růstu, je potřeba maximálně zvyšovat. Ekologické zemědělství je zaloţeno na „ţivé půdě“ a ochraně tohoto zdroje. Hlavními prvky této péče o půdu je: ▪

udrţování nebo zvyšování dostatečného podílu organické hmoty a humusu, 20

▪

podpora aktivity půdních mikroorganismů bohatou a vybalancovanou půdní faunou a flórou,

▪

ochrana stabilní drobtovité struktury půdy, která zabezpečuje nezbytnou rovnováhu mezi obsahem půdního vzduchu a vody,

▪

ochrana půdního povrchu bylinnou vegetací (dočasnou či trvalou), která minimalizuje riziko eroze půdy,

▪

vyloučení mechanických operací vedoucích k utuţení půdy,

▪

zásobováním půdy ţivinami (makro i mikro prvky) (TRIOLI, HOFMANN, 2009).

3.4 Ozelenění vinic Ozelenění nebo zatravnění je dnes součástí téměř kaţdé vinice v České republice. Vhodnějším termínem pro označení takového způsobu obhospodařování půdy ve vinici je ozelenění. Pokud se pouţívá termín zatravnění, lze předpokládat, ţe se mluví pouze o různých druzích trav, většinou z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Pod termínem ozelenění je moţné si naopak představit druhově bohaté spektrum rostlin, které vytváří pokryv půdy ve vinici (PAVLOUŠEK, 2010). Velká druhová rozmanitost bylin vyuţívající antagonistických vztahů vůči sobě navzájem, ale i vůči okolnímu prostředí je podstatným prvkem organického vinohradnictví. Dočasné či trvalé ozelenění přináší dlouhodobé udrţení půdní úrodnosti. Navíc přítomnost kořenového systému doprovodné vegetace zlepšuje půdní strukturu. V takovém prostředí je zabezpečen tok ţivin pro půdní organismy, jako jsou ţíţaly, mikroorganismy aj. (TRIOLLI, HOFMANN, 2009). Ozelenění vinic přináší také efekt optimalizace nabídky ţivin pro vývojovou fázi révy, management bylinného pokryvu, zabezpečení nabídky dusíku vlivem bylin poutajících svými symbiotickými bakteriemi dusík a v neposlední řadě také zlepšení půdní struktury (HLUCHÝ – Konference VINOENVI, 2010).

21

3.4.1 Funkce ozelenění Bylinná vegetace ve vinici má mnoho výhod. Mezi nejvýznamnější patří protierozní ochrana, kdy je pod bylinnou vegetací eroze 30 – 100 x niţší. Moţnost vjezdu mechanizace do vinice bez rizika zhutnění půdy a sníţení energetické náročnosti agrotechnických

zásahů

o

cca

20

%,

představuje

další

nespornou

výhodu

(www.biocont.cz). Pod bylinným pokryvem ve vinici se vyskytuje mykorhiza ve větší míře. Mycelium mykorhizních hub ţijících v oboustranně výhodné symbióze přináší pro révu aţ 20 % vody v období sucha a celoročně více neţ 50 % přijímaného fosforu (HLUCHÝ a kol. 2008). Konkurence o vodu mezi révou vinnou a ozeleněním se eliminuje častým mulčováním meziřadí (PAVLOUŠEK, 2010).

3.4.2 Podmínky pro určení vhodné strategie ozelenění Minimální mnoţství sráţek pro aplikaci nějakého způsobu ozelenění je minimálně 300 mm sráţek za období květen – říjen. Kaţdý typ ozelenění vinice spotřebovává určitý podíl vody. U ozelenění je třeba počítat se spotřebou vody 50 – 90 mm. Celkově potom spotřebovává vinice při celoplošném ozelenění asi 700 mm sráţek/rok (ZIEGLER, 2004). Pro celkové mnoţství vláhy, která zasákne hlouběji do půdního profilu, není příliš rozhodující celkový měsíční úhrn sráţek, nýbrţ mnoţství sráţek spadlých během jednotlivých sráţkových period. Za situací, kdy jsou sráţky rozděleny do menších dávek, je mnoţství prosáklé vody mizivé, neboť dojde k její postupné spotřebě rostlinným krytem

doprovodné

vegetace

a

ke

kořenům

pěstovaných

keřů

se nedostane

(LITSCHMANN, 2007). K největší konkurenci mezi ozeleněním a révou dochází při trvalém ozelenění s vysokým podílem travních druhů, které jsou pro ostatní druhy významným konkurentem, zejména díky jejich častému mulčování (PAVLOUŠEK, 2010). Ke kaţdé vinici a ozelenění je třeba přistupovat zcela individuálně. Je tedy nutno přihlédnout k mnoha faktorům, např. k obsahu humusu v půdě, půdnímu druhu, pórovitosti půdy, vododrţnosti půdy, pouţité podnoţi, odrůdě, ke struktuře půdy nebo také ke stáří vinice (www.biocont.cz).

22

3.4.3 Způsoby ozelenění 3.4.3.1 Sezónní ozelenění Ošetřování půdy ve vinici musí být realizováno způsobem, který minimalizuje stresové působení sucha a umoţňuje dobré zásobování révy vinné vodou a ţivinami. Vhodným způsobem ozelenění v obtíţných lokalitách s menším ročním úhrnem sráţek je „sezónní ozelenění“ (PAVLOUŠEK, 2010) Tento druh ozelenění je spojen zejména s letním částečným výsevem ozimých směsí. Takový agrotechnický postup je výhodný hlavně pro stanoviště s nepatrnými letními sráţkami. Z praktického hlediska se jedná o srpnový výsev zelené směsi do kaţdého druhého řádku. V jarních měsících (duben/květen), je vegetace poválena nebo mulčována. Kaţdých 3 – 5 let dochází k výměně řádků a celý proces se opakuje. V letním období nedochází k tak významnému stresu z nedostatku vody, naopak v zimním období je umoţněno lepší prokořenění a prokypření půdy, zlepšení podmínek pro asimilaci dusíku, přísun organických látek a vyvarování se vyplavování ţivin (www.biocont.cz). Sezónní ozelenění umoţňuje také dobrý pohyb mechanizačních prostředků ve vinici jiţ v době vinobraní. Na jaře se zelená hmota zapraví do půdy v závislosti na její vlhkosti v jarním období (PAVLOUŠEK, 2010). Pro tyto účely jsou selektovány směsi bylin, jetelovin a trav, které nacházejí své vyuţití hlavně v organickém způsobu pěstování révy vinné. Jedná se o rostliny, které mají vyšší toleranci k suchu a jejich nároky na zásoby vody v půdě mají odlišnou sezónní dynamiku, takţe nedochází ke konkurenčnímu boji o vodu. V případě hluboce kořenících leguminóz, jde o zlepšení struktury půdy v hlubších vrstvách. Schopnost poutat vzdušný dusík pomocí bakterií, které ţijí v symbiotickém vztahu s bobovitými (Fabaceae) má potom velký vliv na dostupnost této ţiviny v hlubších vrstvách. Výsledným efektem je prorůstání kořenového systému révy do hlubších vrstev, čímţ réva snáze toleruje vodní deficit v povrchových vrstvách (WINKOVITSCH, 2010).

23

3.4.3.2 Přirozené ozelenění Tato strategie ozelenění je nejvíce vhodná pro strmé polohy a pro půdy s vysokým obsahem skeletu nebo pro zdravé půdy. Hlavní výhoda takového způsobu ozelenění je spatřována v uplatnění rostlin typických pro daná stanoviště a také úspora času. Naopak nevýhodou je horší prokořeňování půdního profilu a nedostatek leguminóz. Moţné řešení této situace je jejich přísev. Doporučené leguminózy pro přísevy jsou Vičenec ligrus, Štírovník růţkatý nebo Tolice srpovitá – Medicago falcata (www.biocont.cz).

3.4.3.3 Strategie ozelenění kaţdého druhého meziřadí Varianta střídavého ozelenění kaţdého druhého meziřadí je alternativní metodou, která nalézá uplatnění zejména na stanovištích s nepatrnými letními sráţkami (www.biocont.cz). Nejčastější vyuţití takové metody je zřetelné v systému integrované produkce. Tento způsob je však dle nových směrnic doplněn o doporučení výsevu nebo přísevu druhově bohatších směsí (Ekovín – Směrnice IP, 2010). Výhoda tohoto systému oproti celoplošnému ozelenění je dána menšími nároky doprovodné vegetace na vodu.

3.4.3.4 Alternativa – Kombinované ozelenění s nastýláním slámy Nastýlání slámy ve vinici podobně jako nejrůznější formy ozelenění povrchu půdy slouţí jako nepřímá ochrana vůči plísni révové. Pokrytím povrchu půdy je redukována intenzita rozstřikování dešťových kapek, čímţ je omezena i intenzita přenosu patogena z půdy na listy. Opačným procesem je kultivace půdy za nepříznivých povětrnostních podmínek, kdy se vířením prachu dostávají klíčící oospory z povrchu půdy na listy (HLUCHÝ – Konference VINOENVI, 2010).

24

3.4.3.5 Ozelenění s mechanickou kultivací příkmenného pásu K mechanické kultivaci příkmenného pásu vinic jsou vyuţívány speciální zemědělské stroje, jejichţ pouţití je realizováno s ohledem na stáří vinice nebo na poţadované zpracování půdy. Nejvíce vyuţívaným strojem jsou různé druhy výkyvných sekcí, které se liší ve svém konstrukčním řešení. Hydraulické výkyvné sekce noţové se liší zejména ve svém umístění na traktoru. Jsou tedy buď čelně nesené, nebo mohou být upevněny z boku. Naklápění výkyvné sekce lze nastavit buď s vyuţitím hydraulického zařízení traktoru a nebo mechanicky. Pracovní záběr noţové výkyvné sekce je většinou v rozmezí 40 – 60 cm. Hydraulická výkyvná sekce je vyráběna jako univerzální přídavné nářadí umoţňující agregaci se všemi typy traktorů. Přesný a rychlý pohyb noţe je ovládaný automaticky, a to speciálně propojeným hydraulickým obvodem a citlivým hmatačem. Tato konstrukce umoţňuje dobrý výhled na pracující stroj, plnou kontrolu práce z místa řidiče a snadnou korekci případných odchylek. Ovladač, který je umístěn v kabině řidiče traktoru, umoţňuje v kterémkoliv okamţiku ovládat všechny důleţité funkce sekce zároveň ručně (ZEMÁNEK, 2003).

3.4.3.6 Ozelenění meziřadí s chemickou kultivací příkmenného pásu Tento systém je hojně vyuţíván v systému integrované produkce hroznů. Pouţití herbicidů je však omezeno směrnicemi. Nesmí se pouţívat kořenové a polyvalentní herbicidy. Herbicid můţe působit na půdní mikroflóru i stimulačně. V průběhu rozkladu pesticidů (herbicidů) mohou také vznikat meziprodukty, které stimulují rozvoj některých skupin mikroorganismů a působí i na vyšší rostliny (TÓTH, 2001). Výrazné poškození půdní mikroflóry herbicidem můţe nastat při mnohonásobném překročení doporučené dávky, např. po vylití zbytků postřikové jíchy z postřikovače na jednom místě. Existují informace o retardaci činnosti dešťovek v důsledku účinků některých herbicidů (DVOŘÁK, SMUTNÝ, 2003).

25

3.4.3.7 Celoplošné ozelenění trvalé a dočasné Celoplošné ozelenění vinice lze aplikovat na stanovišti s dostatkem letních sráţek nebo se závlahou (BURG, 2006). V podmínkách ekologického pěstování révy probíhá celoplošný výsev druhově bohaté směsi buď v srpnu, nebo v dubnu. V takto ozeleněné vinici dochází k dobré tvorbě humusu a celoroční, druhově bohaté nabídce květů. Tato varianta vyţaduje válení nebo mulčování meziřadí v jarních měsících. Kaţdé 2 – 3 roky se doporučuje půdu prokypřit a zopakovat výsev (www.biocont.cz). Jinou moderní variantou celoplošného ozelenění je „řízené zaplevelení“ s opakovanou moţností přesevů a přísevů. Tento způsob je jednou z variant ozelenění v systému integrované produkce hroznů (www.bioinstitut.cz). Samotný přísev je vhodné realizovat na jaře. Stejně jako v případě přesevu4 jsou letní přísevy limitovány dostatkem sráţek. Pokud je původní travní drn více či méně narušen hovoříme o přísevu. Různé technologie vyuţívané při přísevu travních porostů umoţní vytvoření úzkých štěrbin, širokých brázd nebo úplné zfrézování původního porostu. Vyšší míra narušení původního travního drnu zvyšuje úspěšnost přísevu. Úspěšnost pásových přísevů se pohybuje v suchých letech nad 60 % a ve vlhkých nad 85 %. Úspěšnost mělkých povrchových přísevů je od 15 do 30 % (POZDÍŠEK et. al., 2004). Osivo pro přesev je bez dalšího zapravení rozhozeno na povrch půdy. Prosvětlení původního travního drnu před provedením přesevu můţe napomoct vláčení. Nejvhodnějším termínem pro přesev je jaro, při dostatku vláhy je moţné přesev úspěšně realizovat také v průběhu léta. Důleţitý je výběr vhodných druhů. Základním předpokladem je rychlost vzcházení a vysoká konkurenční schopnost. V této souvislosti jsou tradičně doporučovanými druhy jílek vytrvalý (Lolium perene) nebo jílek mnohokvětý (Lolium multiflorum) (KOHOUTEK et. al., 2007).

4

Přesev - Pod pojmem přesev rozumíme rozsívání vhodného osiva na více nebo méně mezerovitý drn,

přičemţ se půda nezpracovává nebo se zpracovává jen povrchově (KOHOUTEK et. al., 2007).

26

3.4.4 Směsi pro ozelenění vinic 3.4.4.1 Rebenfit Rebenfit je směs bylin k ozelenění meziřadí, jejímţ základem jsou Leguminózy, jeţ jsou doplněny zástupcem z čeledi brukvovitých rostlin. Největším přínosem směsi je rychlý pokryv povrchu půdy na jaře a na podzim a také sníţení evaporace v létě. Rebenfit tvoří velké mnoţství organické hmoty, která je snadno měněna na humus. Díky leguminózám akumuluje značné mnoţství dusíku a zlepšuje bilanci potřebných ţivin v půdě. Zajímavostí je adaptace na dostupnost vody v době, kdy nedochází ke konkurenčnímu boji o vodu s révou. Po letním sečení nebo mulčování tvoří většinu biomasy Jetel plazivý (Trifolium repens L.) a Tolice dětelová (Medicago lupulina L.), jejichţ růst je snadno regulovatelný. Lnice setá (Camelina sativa L.) společně s Jetelem nachovým (Trifolium incarnatum L.) disponují efektem rychlého klíčení a rychlou tvorbou biomasy. Tyto efekty hrají klíčovou roli v protierozním opatření. Zástupce z čeledi brukvovitých (Brassicaceae) Lnice setá má navíc krátkou vegetační dobu. Po rychlém dokončení svého vegetačního cyklu, v době intenzivního růstu révy, který je spojen se zvýšenou potřebou vody v půdním prostředí, nepředstavuje riziko konkurence. Směs Rebenfit je určena k jarnímu nebo raně podzimnímu výsevu (srpen). Vhodná velikost semen umoţňuje vyuţití širokého spektra secích strojů. Osevní mnoţství se pohybuje okolo 13 kg/ha v případě ozelenění kaţdého druhého meziřadí

(WINKOVITSCH, 2010).

Obr. 1: Rebenfit – směs využívaná v ekologickém pěstování révy

27

3.4.4.2 GreenMix – mini GreenMix – mini je komerčně dostupná jetelotravní směs určená k ozelenění příkmenného pásu vinic. Tato směs slouţí k dlouhodobému ozelenění příkmenného pásu o šířce 60 – 80 cm. Výhodou je efektivní potlačení širokolistých agresivních plevelů, čímţ se eliminuje potřeba chemické ochrany nebo mechanické kultivace příkmenného pásu a s tím související poškození kmínků révy. Zajímavé je taktéţ sníţení infekčního tlaku plísně révy (peronospory) v době primární infekce. Vzniklou biomasu je třeba 1 – 2x za vegetaci kosit nebo mulčovat. Výsev směsi se provádí v mnoţství 10 – 15 kg/ha v období po posledním tání sněhové pokrývky, tedy v měsíci únoru aţ březnu. Sloţení směsi je tvořeno převáţně travami – Kostřava červená (Festuca rubra L.), Kostřava ovčí (Festuce ovina L.) a Lipnice luční (Poa pragensia L.) a Jetelem lučním (Trifolium pretense L.).

3.4.4.3 GreenMix - multi GreenMix – multi je směs určená k víceletému ozelenění meziřadí vinic s předpokladem k setrvání na stanovišti 3 – 8 let. Po úspěšném zapěstování vytvářejí byliny obsaţené ve směsi velké mnoţství organické hmoty. S vytvořením této hmoty v podobě kořenového systému bylin je půda prokypřována do hloubky aţ 1 metru. Díky této vlastnosti ozeleněného meziřadí se v půdě několikanásobně zvětšuje mnoţství ţíţal, které dále zúrodňují a prokypřují půdu, a tím zpřístupňují révě potřebné ţiviny. Kořenový systém hlouběji kořenících bylin vytváří pro révu konkurenční prostředí, které ji nutí kořenit hlouběji. Podrývání kořenů révy při mechanické kultivaci meziřadí je tak částečně obdobou tohoto procesu. Bylinný pokryv významně podporuje mykorhizní houby ţijící v symbióze s révou vinnou. Druhově bohaté sloţení směsi láká produkcí nektaru a pylu kvetoucích rostlin stovky druhů uţitečného hmyzu do vinice. Bylinný pokryv navíc zajišťuje po celou dobu vegetace protierozní ochranu. Směs

GreenMix

–

multi

obsahuje

semena těchto

bylin:

Vičenec

ligrus (Onobrychys vicifolia L.), Tolice dětelová (Medicago lupulina L.), Jetel plazivý (Trifolium repens L.), Čičorka pestrá (Sicurigera varia L.), Štírovník růţkatý (Lotus corniculatus L.), Svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia L.), Hořčice bílá (Sinapis

28

alba L.), Kostřava ovčí (Festuce ovina L.), Kostřava červená (Festuca rubra L.), Lipnice luční (Poa pragensia L.), Sléz krmný (Malva verticillata L.), Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L.), Mrkev setá (Daucus carota subs. sativus). Směs se vysévá v jarních měsících březen aţ duben nebo případně v září. K úspěšnému zapěstování je třeba 15 – 20 kg/ha v případě ozelenění kaţdého druhého meziřadí.

3.4.4.4 Jetelotravní směs pro vinice a sady Nízkoprodukční travní směs charakteristická pomalým růstem, malou produkcí biomasy a dobrou pokryvností. Sloţení ji předurčuje především na sušší stanoviště. Travní porost zabraňuje rozšíření neţádoucích plevelů, čímţ umoţňuje omezené pouţívání herbicidů a zvyšuje únosnost povrchu půdy. Hlavní sloţku tvoří trávy: Kostřava červená 40%, Jílek vytrvalý 35%, Lipnice luční 10%, Kostřava ovčí 10%. Směs je doplněna Jetelem plazivým, kterého je však jen 5% (www.oseva.cz).

3.4.4.5 Wolff – mischung Tato druhově bohatá směs je určena zejména pro celoroční ozelenění. Setí se provádí nejlépe v březnu nebo dubnu, popř. v srpnu. Vzhledem k tomu, ţe většina z pouţitého osiva pochází z ekologické produkce osiv, je pouţívána tato směs často v ekologickém vinohradnictví (KAUER, 2007). V současné době probíhají s touto směsí pokusy v podmínkách ekologického vinohradnictví na Moravě. Směs je zkoušena v rámci projektu společnosti Ekovín ve dvou vinařstvích – vinařství Marcinčák a vinařství Gotberg (ANONYM). Přesné sloţení směsi nelze určit, neboť se mění dle podmínek stanoviště. V různých publikacích se také sloţení mírně liší. Obecně obsahuje osivo 25% Vikve huňaté (Vicia villosa); 20% tvoří Vičenec ligrus (Onobrychis viciifolia); 7,5% Jetel alexandrijský (Triforium Alexandrinum); 7,5% Komonice bílá (Melilotus albus); 7,5% Jetel inkarnát (Triforium incarnatum); 7,5% Tolice setá (Medicago sativa); 5% Tolice dětelová (Medicago lupulina); 2,5% Svazenka vratičolistá (Phacelia tatacetifolia); 2,5% Jetel zvrhlý (Trifolium hybridum). Zbývajících 20% tvoří příměsi, které obsahují: Raphanus sativus, Coriandrum sativum, Calendula officinalis, Malva sylvestris, Borago officinalis, Anethum graveolens, Sanguisorba minor, Carum carvi, Achiela millefolium, Daucus Carota, Foeniculum Bulhare a Anthyllis vulneraria.

29

4. MATERIÁL A METODIKA Pokus byl zaloţen na 3 variantách lišících se ve zpracování půdy ve vinici a byl prováděn ve dvou vinařských tratích obce Hroznová Lhota v mikroregionu Stráţnicko, jedná se tedy o vinařskou oblast Morava, podoblast Slovácká. Jednotlivá stanoviště pokusu byla pro průkaznost stanovena s ohledem na stáří a spon vinice, její svaţitost a expozici ke světovým stranám, podobný charakter půdy, chemickou ochranu proti houbovým chorobám v průběhu vegetace, shodu podnoţe a pěstované odrůdy. Objektivnost výsledku pozitivně ovlivňuje vzájemná vzdálenost jednotlivých vinic, kterou popisuje následující mapa. Na mapě je ţlutě orámována 7 ha plocha odrůdy Chardonnay v systému integrované produkce. Červeně je orámováno stanoviště č. 2 (černý úhor) a modře stanoviště č. 3 (celoplošné ozelenění).

Obr. 2: Mapa vyjadřující lokaci a vzájemnou vzdálenost jednotlivých variant pokusu

30

4.1 Odrůda Chardonnay Chardonnay je odrůda, kterou zařazujeme do skupiny „Pinot“. Odrůda se stala celosvětově velmi populární zejména díky svému masivnímu rozšíření v Kalifornii. Do státní odrůdové knihy byla zapsána v roce 1987. Do té doby se pěstovala společně s odrůdou Rulandské bílé (PAVLOUŠEK, 2007). Od roku 1896 se povaţuje za samostatnou odrůdu. V České republice je sedmou nejpěstovanější bílou moštovou odrůdou a pěstuje se na celkové ploše 774 ha. Největší výsadby se nachází v Mikulovské vinařské podoblasti (269,4 ha). Dále následují podoblasti Slovácká (256,3 ha), Velkopavlovická (172 ha) a Znojemská (62,8 ha). Ve vinařské oblasti se pěstuje Chardonnay na 13,4 ha ploch vinic (Mze, 2010). Po ampelografické stránce je důleţitým rozlišovacím znakem řapíkový výřez ve tvaru písmene V, jehoţ ohraničení tvoří holá nervatura bez listové čepele (lemu). Dalším znakem jsou ostroúhlé vrcholky laloků. List je tedy hlavním identifikačním znakem této odrůdy (SEDLO, 1994).

Obr. 3: Nejvyužívanější rozlišovací znak odrůdy Chardonnay.

31

Hrozny jsou malé aţ středně velké válcovitého tvaru někdy s křidélkem u základu třapiny. Bobule má v době zralosti poměrně tenkou slupku ţlutozelené barvy. Bobule jsou malé a kulaté a jejich uspořádání v hroznu je husté aţ velmi husté. Z fenologického hlediska odrůda Chardonnay raší ve druhé aţ třetí dekádě dubna a kvete v první dekádě června stejně jak většina u nás uznaných bílých moštových odrůd. Zaměkání bobulí začíná v 1. polovině srpna. Odrůda dozrává koncem září aţ začátkem října. Pro tuto odrůdu je třeba vybírat polohu pro pěstování s ohledem na poţadovaný typ vína. Vhodnější jsou sušší půdy s vyšším obsahem vápníku a skeletu. Dle zvoleného stanoviště je třeba přizpůsobit také výběr vhodné podnoţe. Přestoţe odolnost k zimním mrazíkům je dobrá, má tato odrůda sklon k poškození jarními mrazíky. Odolnost k plísni révy je střední. Mnohem větší problém představuje padlí révy a je nutné mu věnovat patřičnou pozornost. Napadení šedou hnilobou závisí na hustotě hroznů a na kvalitě provedení zelených prací. Obecně platí, ţe odolnost k této houbové chorobě je střední. Optimální sklizeň zohledňující zdravotní stav hroznů, obsah cukrů a kyselin a aromatickou zralost poskytuje ideální surovinu pro výrobu kvalitního vína. Zajímavé pokusy proběhly u různých technologických postupů výroby vína z této odrůdy. Jako vhodný způsob se projevila i metoda „sur lie“ nebo zrání v dubových sudech „barrique“. Vína z odrůdy Chardonnay mají velmi příjemné aroma připomínající aroma domácího ovoce – hruška, broskev, vyzrále jablko, hruška nebo kdoule. U vína vyrobeného z hroznů sklizených ve vyšších stupních zralosti se v chuti i ve vůni projevují tóny tropického ovoce. Vynikající vína z této odrůdy lze najít v kategorii pozdního sběru. Své vyuţití nachází odrůda také při výrobě šumivých vín (PAVLOUŠEK, 2010).

4.2 Popis variant pokusu Půdotvorným substrátem společným pro všechny tři varianty jsou spraše a třetihorní slínovce. Zrnitostně se jedná o půdní profil hlinitý. Průměrné roční teploty v mikroregionu Stráţnicko se pohybují v rozmezí 9 – 9,6 °C; průměrný roční úhrn sráţek je okolo 550 mm. Roční délka slunečního svitu má vzrůstající tendenci. V posledních deseti letech se pohybuje okolo 1733 hodin/rok (ČHMÚ Stráţnice 1961 – 2004); (ROŢNOVSKÝ, J., LITSCHMANN, T., 2006).

32

4.2.1 Varianta 1 – vinice v systému IP (trať Radošov) Stanoviště se nachází ve vinařské trati Radošov. Vinice má svaţitost 4° s expozicí na jihozápad. Odrůda Chardonnay se zde pěstuje s vyuţitím podnoţe SO4 na ploše 7 ha. Nadmořská výška kolísá v rozmezí 225 – 240 m. n. m. Vinohrad v trati Radošov byl vysazen v roce 2002 ve sponu 2,35 x 1,0 m. Typem vedení je Rýnsko – hessenské, střední. Vinice je obhospodařována dle směrnic systému integrované produkce. Ve vinici je udrţováno ozelenění kaţdého druhého meziřadí. Vegetační pokryv půdy je v meziřadí pravidelně udrţován mulčováním. Příkmenný pás je udrţovaný v bezplevelném stavu pomocí aplikace herbicidů. Zimní řez je prováděn ručně bez pouţití mechanizace, a to s ponecháním jednoho taţně a jednoho záloţního čípku. Taţeň je ohýbán do mírného oblouku. Podlom, zastrkování letorostů, částečné odlistění zóny hroznů a vylamování fazochů je prováděno ručně. Osečkování letorostů je pak provedeno mechanizovaně s pouţitím traktorově nesené jednostranné osečkovací lišty s rotačními noţi. Sklizeň (mimo odběr vzorků k analýze) byla provedena v roce 2010 mechanizovaně pomocí taţeného sklízeče hroznů.

Obr. 4: Odrůda Chardonnay v trati Radošov – varianta 1

33

4.2.2 Varianta 2 – černý úhor Stanoviště se nachází v sousední vinařské trati zvané Kopce. Tato vinařská trať spadá jiţ do chráněného krajinného území Bílé Karpaty. V této lokalitě se nacházejí hluboké humózní půdy s vyšším podílem jílovitých částic a niţším podílem skeletu. Vinice byla vysázena v roce 2004 ve sponu 2,2m x 1m. Odrůda Chardonnay je také zde pěstována na podnoţi SO4. Zimní řez je společně s vázáním prováděn ručně s ponecháním jednoho plochého taţně a jednoho záloţního čípku, jako u předchozí varianty. Ve vinici je celoročně udrţován celoplošný černý úhor zejména prostřednictvím aplikace herbicidů. Osečkování letorostů, udrţování půdy v bezplevelném stavu a aplikace fungicidů nebo foliární výţivy jsou operacemi prováděnými s vyuţitím mechanizace. Pracovní operace jako zelené práce nebo sklizeň jsou prováděny ručně. Ve vinici je díky posuvnému dvojdrátí umoţněno zvedání letorostů. Nadmořská výška vinice je asi 237 – 251 m. n. m. Svaţitost vinice je 5° s expozicí na jihovýchod. Odrůda Chardonnay je zde pěstována na středním Rýnsko – hessenském vedení.

Obr. 5: Vinohrad v trati Kopce – černý úhor – varianta 2 34

4.2.3 Varianta 3 – celoplošné ozelenění Stanoviště č. 3 je charakteristické celoplošným ozeleněním a to nejen meziřadí, ale také zóny příkmenného pásu. Ozelenění vzniklo v důsledku „řízeného zaplevelení“ společně s jarním přísevem leguminóz. Díky pravidelnému mulčování aţ 5x ročně se vytváří vhodné podmínky pro růst jak trsnatých, tak výběţkatých trav na úkor plevelů. Výsadba odrůdy Chardonnay proběhla v roce 1997 s vyuţitím podnoţe Kober 5BB a SO4. Vinice s jihozápadní expozicí a svaţitostí 4° se nachází ve vinařské trati Kopce. Vinná réva je zde pěstována ve sponu 2,1 x 1,1m na středním Rýnsko – hessenském vedení. Zimní řez je prováděn ručně s ponecháním záloţního čípku a jednoho taţně, který je ohýbán do mírného oblouku. Vázání stejně jako veškeré zelené práce jsou prováděny ručně. Mulčování bylinného pokryvu je uskutečňováno 3 – 5 x ročně s vyuţitím mechanizace. Chemické ošetření fungicidy a aplikace foliární výţivy jsou prováděny prostřednictvím motorového zádového rosiče.

Obr. 6: Vinice v trati Kopce – celoplošné trvalé ozelenění – varianta 3

35

4.3 Sledované hodnoty a metodika statistického zpracování Jednotlivé naměřené hodnoty byly zaznamenávány do příslušných tabulek. Data bylo nutné přepracovat do formátu vhodného k dalšímu porovnání. Ke statistickému vyhodnocení bylo vyuţito dvou tabulkových procesorů s nástroji pro analýzu, komunikaci a sdílení výsledků (Microsoft Office Excel 2003 a STATISTICA verze 8 CZ). Výsledky byly v programech vyhodnoceny pomocí analýzy rozptylu, Tukey testu nebo pomocí různých forem tabulkového nebo grafického vyjádření.

4.3.1 Analýza a typizace doprovodné vegetace V letech 2010 – 2011 bylo získáno celkem 36 fytocenologických snímků o velikosti 1 m2 z jednotlivých vinic. Snímky byly pořízeny a poté porovnávány ve 3 různých lokalitách lišících se ve způsobu péče o půdu. Snímky byly rozděleny do 3 skupin a klasifikovány na základě dominantních, konstantních a diagnostikovaných druhů. Jelikoţ v důsledku sezónní dynamiky jednotlivých rostlinných druhů nelze z jednoho měření získat objektivní výsledky vypovídající o míře biodiverzity, byly provedeny celkem 4 monitoringy. Jednotlivé druhy byly rozlišeny podle klíče ke květeně České republiky (KUBÁT et al. 2002).

4.3.2 Fázový odběr hroznů Pouţity byly hrozny bílé moštové odrůdy Chardonnay ročníku 2010. Hrozny pocházely ze 3 různých vinic, které se lišily zejména ve způsobu ozelenění půdy. Vzorky hroznů byly z vinice odebrány v období zrání hroznů (září, říjen). Od kaţdé varianty a v kaţdém termínu bylo odebráno 30 hroznů, které pocházely kaţdý z jiného keře, aby se zajistila co největší reprezentativnost vzorků. Z jednotlivých hroznů byly po homogenizaci zjišťovány hlavní kvalitativní parametry hroznů (cukernatost, obsah titrovatelných kyselin a pH). Při posledním odběru hroznů (při sklizni) byly tyto parametry doplněny ještě o obsah fenolických látek a byl proveden také uvologický rozbor.

36

4.3.3 Uvologický rozbor hroznů Při posledním odběru hroznů z jednotlivých variant byl proveden také uvologický rozbor. Z vybraných lokalit byla ihned po sklizni zjišťována průměrná váha jednoho hroznu, průměrná váha jedné bobule, celkový výnos z 1 ha a výnos z jednoho keře. Z kaţdé varianty bylo odebráno 30 hroznů z různých náhodně vybraných keřů.

4.3.4 Analytický rozbor moštů Po provedení uvologických rozborů byly vzorky z jednotlivých variant odstopkovány a pomlety. Ze získaného rmutu byl po krátkodobé maceraci (asi 1 – 2 hodiny) separován mošt. Pro laboratorní analýzu pak byl z tohoto moštu dodaný vzorek o objemu 750 ml. Při posledním měření vzorků

4.3.4.1 Stanovení cukernatosti Kvalita vína je v praxi často spojována hlavně s obsahem cukrů v hroznech. Cukernatost moštu však není jediným a hlavním parametrem ovlivňujícím kvalitu vína. V provozních podmínkách je ovšem obsah cukru nejsnadněji zjistitelná veličina, a proto je její měření a odhad kvality vína dle ní nejvyuţívanější. Měření probíhalo v odměrném válci, který byl naplněn moštem. Poté byl do odměrného válce s moštem ponořen český normalizovaný moštoměr. Po ustálení pohybu moštoměru byla zaznamenána hodnota udávající mnoţství zkvasitelných cukrů v kg/100 l moštu. Měření probíhalo ve 4 opakováních a zjištěné průměrné hodnoty byly statisticky vyhodnoceny. Jelikoţ byl zvolený moštoměr kalibrován na 15°C a měření probíhalo při pokojové teplotě, byla naměřená hodnota upravena dle korekční tabulky.

4.3.4.2 Stanovení veškerých titrovatelných kyselin Veškerými titrovatelnými kyselinami se myslí součet volných organických kyselin ve víně, ať uţ těkavých nebo netěkavých, a jejich solí, které je moţno zneutralizovat pomocí KOH nebo NaOH. Počet ml spotřebovaného hydroxidu přímo odpovídá koncentraci veškerých titrovatelných kyselin vyjádřené v g.l-1. Při samotném stanovení se odměrným alkalickým roztokem hydroxidu sodného titruje směs 10 ml a 10 ml destilované vody. Během stálého míchání je do roztoku biretou přidáván roztok NaOH. Titrace je ukončena po dosaţení bodu ekvivalence.

37

Měření probíhalo ve 4 opakováních, a poté byly naměřené průměrné hodnoty analyzovány a statisticky zpracovány.

4.3.4.3 Stanovení pH Hodnota pH je záporný dekadický logaritmus aktivity vodíkových kationtů v moštu nebo ve víně. Stanovujeme ji na základě měření potenciálu skleněné elektrody, jenţ závisí na aktivitě vodíkových kationtů, vzhledem k referenční kalomelové elektrodě vhodným milivoltmetrem (pH-metrem), kalibrovaným tlumivými roztoky (pufry) o známém pH (BALÍK, 2006). Měření probíhalo ve 4 opakováních, průměrné naměřené hodnoty byly poté statisticky zpracovány.

4.3.4.4 Stanovení obsahu fenolických látek látky Pouţita byla ruční extrakční metoda, která je zaloţena na ruční homogenizaci vzorku, mechanickém narušení struktury buněk bobule a extrakci fenolických látek pomocí okyseleného methanolu, jako extrakčního činidla. Celkový obsah fenolů byl stanoven modifikovanou Folin-Ciocalteu metodou. Koncentrace celkových flavanolů byla stanovena pomocí metody zaloţené na reakci s p-dimethylaminocinnamaldehydu (DMACA). Výsledky jsou vyjádřeny ve formě mg/l ekvivalentů catechinu. Společně s obsahem fenolických látek byly stanoveny i jiné kvalitativní parametry hroznů jako je antiradikálová aktivita, redukční síla a další parametry vyhodnocené v tabulce.

4.3.4.5 Stanovení alkoholu a extraktu U obou stanovení se vyuţívá destilace, přičemţ pro stanovení těchto dvou sloţek vína se nepouţívá destilační aparatura, ale přístroj Libertini, který je zaloţen na obdobném principu jako destilační aparatura, s tím rozdílem, ţe si přístroj vyhodnocuje data sám prostřednictvím hustoměrných vah. Aby byla procedura přesná, je přístroj před prací kalibrován na destilovanou vodu a sám si koriguje teplotu pomocí termostatu.

38

4.3.4.6 Stanovení redukujících cukrů Stanovení probíhalo zkrácenou metodou podle Rebeleina, kdy koncentrace redukujících cukrů je stanovena jodometricky z rozdílu spotřeb roztoku thiosíranu sodného na titraci měďnatého kationu o definované koncentraci a jeho zůstatku po reakci s redukujícími cukry vína, bez předcházejícího odstranění interferujících látek (BALÍK, 1998).

4.3.5 Senzorické hodnocení Kvalita vína závisí na jeho sloţení, ale jen některé látky lze ve víně analyticky stanovit. Degustace vína (senzorické hodnocení, smyslové hodnocení) dává lepší přehled o kvalitě, odrůdovém charakteru a o místě původu nebo o případných vadách vína neţ chemická analýze (STEIDL, 2002). Senzorická analýza hroznů probíhala krátce po sklizni v místě zpracování. Sedm lidí vţdy hodnotilo následující parametry pomocí pěti bodové stupnice. Byly hodnoceny následující parametry: sladkost duţniny, kyselost duţniny, aromatický projev duţniny, intenzita dominantní chuti, aromatický projev slupky, intenzita dominantní chuti slupky. Veškerá senzorická hodnocení vyrobených vzorků vín, jejichţ výsledky jsou v práci uvedeny, prováděli proškolení degustátoři, kteří byli účastníky hodnocení prestiţní soutěţe vín „Vinařské Litoměřice.“ Druhé hodnocení proběhlo za účasti odborníků z praxe v rámci hodnocení vzorků vín na oblastní výstavě vín v Hroznové Lhotě. Jednalo se vţdy o panel hodnotitelů s minimálním počtem 8 účastníků. Výsledky jsou uváděny jako průměrné hodnoty těchto dílčích hodnocení. Hodnocení proběhlo s vyuţitím 5 bodového modelu hodnocení vín, jehoţ princip je obdobný s klasifikační stupnicí ve školách.

39

5. VÝSLEDKY 5.1 Výsledky analytického rozboru moštů V následujících tabulkách a grafech jsou statisticky vyhodnocena data jednotlivých měření. Jednotlivé stěţejní kvalitativní parametry hroznů jsou uvedeny přehledně v grafech s vyuţitím metod analýzy rozptylu a Tukeyova testu na hladině významnosti 95%.

5.1.1 Cukernatost moštů Tab. 1: Hodnoty cukernatosti odrůdy Chardonnay v období dozrávání hroznů

Varianta / datum měření

2. 9.

15. 9.

27. 9.

13. 10.

Varianta 1

-

15,1°NM

17,7°NM

20,9°NM

Varianta 2

-

13,3°NM

17,1°NM

21,3°NM

Varianta 3

-

13,9°NM

17,4°NM

20,2°NM

Graf 1: Rozdíly cukernatosti u jednotlivých variant v době sklizně

40

Tab. 1 uvádí hodnoty jednotlivých měření cukernatosti v průběhu dozrávání hroznů odrůdy Chardonnay v roce 2010. Z tabulky lze vypozorovat velký nárůst cukernatosti u varianty č. 2, kde byla při prvním a druhém měření odebraných vzorků naměřena nejniţší hodnota. Naopak v termínu sklizně (při posledním měření) byla u této varianty naměřena nejvyšší průměrná hodnota cukernatosti. Rozdílnost jednotlivých stanovišť se tedy projevila zejména v mezidobí posledních dvou měření. Graf 1 je statistickým vyjádřením rozdílné cukernatosti hroznů z jednotlivých variant. Pozorný čtenář si jistě povšimne statistického rozdílu mezi jednotlivými variantami. Zatímco mezi 1. a 2. variantou existuje při hladině spolehlivosti 95% minimální rozdíl, tak mezi 1. a 3. nebo spíše mezi 2. a 3. variantou existuje vysoce průkazný rozdíl. Jednotlivé rozptyly ze 4 opakování sledovaného měření jsou homogenní.

5.1.2 Obsah titrovatelných kyselin

Graf 2: Rozdíly v obsahu titrovatelných kyselin v období sklizně.

41

Tab. 2: Změny v obsahu titrovatelných kyselin u jednotlivých variant

Varianta / datum měření

2. 9.

15. 9.

27. 9.

13. 10

Varianta 1

28,6g/l

21,0g/l

18,9g/l

15,4g/l

Varianta 2

24,3g/l

24,6g/l

19,6g/l

14,1g/l

Varianta 3

33,1g/l

20,3g/l

21,8g/l

16,2g/l

Z Tab. 2 je patrné, ţe u všech měření byl zjištěn vysoce průkazný rozdíl mezi všemi třemi variantami. Tato rozdílnost je velmi zřetelná i z grafu 2. Během měření obsahu titrovatelných kyselin, byly zjištěny rozdíly mezi všemi třemi variantami. Markantně nejvyšší průměrný obsah kyselin byl zaznamenán u varianty 3, která byla obhospodařována formou celoplošného ozelenění vinice. U varianty 2 (vinice s černým úhorem) byl naopak průměrný obsah titrovatelných kyselin nejniţší.

5.1.3 Stanovení pH moštů

Graf 3.: Průměrné hodnoty pH v období sklizně

42

Tab. 3: Průměrné hodnoty pH v průběhu zrání hroznů jednotlivých variant. Varianta / datum měření

2. 9.

15. 9.

27. 9.

13. 10.

Varianta 1

2,75

2,83

2,8

2,88

Varianta 2

2,87

2,79

2,86

3,07

Varianta 3

2,69

2,8

2,84

2,95

Tab. 3 udávající průměrné hodnoty mnohonásobného měření potvrzuje předpoklad rozdílnosti jednotlivých variant. Graf 3 potom ukazuje přítomnost vysoce průkazného rozdílu, na stanovené hladině významnosti 0,05 (95%), mezi variantou 2 (černý úhor) a variantami s částečným nebo celoplošným ozeleněním. Naměřené hodnoty se však lišily jen nepatrně. Zvláštností byla změna ve vývoji hodnoty pH u dvou zbývajících variant, mezi kterými nebyl v době sklizně statisticky významný rozdíl. Zatímco na počátku září dosahoval mošt vyrobený z hroznů varianty 3 nejniţší hodnoty ze všech, v době sklizně hroznů byla nejniţší hodnota naměřena u varianty 1. Z grafu 4 je patrný nárůst hodnoty pH v průběhu zrání hroznů. U varianty 2 je zřetelná odchylka ve vývoji hodnoty pH zejména v mezidobí posledních dvou měření.

Vývoj hodnoty pH u jednotlivých variant ozelenění 3,1 3 Varianta 1 2,9 Varianta 2

pH 2,8 2,7

Varianta 3

2,6 2,5 2.9.

15.9.

27.9.

13.10.

Datum analýzy

Graf 4: Srovnání vývoje hodnoty pH u jednotlivých variant v průběhu zrání hroznů.

43

5.1.4 Obsah fenolických látek Tab. 4: Srovnání obsahu fenolických látek a dalších kvalitativních parametrů. Parametr/varianta Počet bobulí Navážka Σ polyfenoly - Folin Σ Flavanoly - katechiny Anthokyany DPPH Trolox DPPH GA Redukční síla GA Redukční síla AA OD 280 GA

Varianta 1 7 12,350 g 4833 mg/l 1588 mg/l 10 mg/l 27,9 mM 1289 mg/l 1356 mg/l 20,4 mM 1550 mg/l

Varianta 2 9 12,110 g 5476 mg/l 1596 mg/l 8 mg/l 28,4 mM 1308 mg/l 1686 mg/l 25,37 mM 1720 mg/l

Varianta 3 8 11,860 g 6748 mg/l 2220 mg/l 7 mg/l 34,8 mM 1607 mg/l 2027 mg/l 30,5 mM 2083 mg/l

Tab. 4 poskytuje informace o hodnotách fenolických látek v hroznech získaných při posledním odběru vzorků dne 13. 10. 2010. Nejniţší hodnoty všech sledovaných parametrů byly naměřeny u varianty 1 (vinice v IP). Překvapivě nejvyšší hodnoty byly naměřeny u varianty 3 (celoplošné ozelenění).

5.2 Výsledky uvologického rozboru Tab. 5: Srovnání uvologických parametrů jednotlivých variant v době sklizně

Varianta/parametr

Výnos z 1 keře

Výnos z 1ha

Hmotnost 1 hroznu

Hmotnost 100 bobulí

Varianta 1

1,1 kg

3,92 t/ha

89 g

135 g

Varianta 2

0,7 kg

2,5 t/ha

101 g

162 g

Varianta 3

0,9 kg

3,21 t/ha

116 g

127 g

Tab. 5 poskytuje informace o kvantitativním výnosu z jednoho keře a z jednoho hektaru. U všech variant je moţné povšimnout si extrémně nízkých výnosů. Nejniţší byl zjištěn u varianty 2 – pouhých 0,7 kg z jednoho révového keře a 2,5 t z 1 hektaru. Překvapivě nejvyšší výnos byl zjištěn u varianty 1, a to jak výnos z jednoho keře, tak i hektarový výnos. Průměrná hmotnost 1 hroznu byla paradoxně nejniţší u varianty 1 (pouhých 89 g). U varianty 2 byla navzdory nejniţšímu výnosu naměřena nejvyšší hmotnost 100 bobulí. 44

5.3 Výsledky analytického rozboru vín

Obsah titr. kys. (g/l)

Zbytkový cukr (g/l)

Bezcukerný extrakt (g/l)

Jednotky

Alkohol skutečný obj. %

Tab. 6: Hodnoty základních analytických parametrů jednotlivých vzorků vín.

pH

Vzorek 1

12,3 obj. %

17,6 g/l

2,7 g/l

13,6 g/l

2,91

Vzorek 2

11,4 obj. %

17,3 g/l

16,5 g/l

13,1 g/l

3,11

Vzorek 3

12,1 obj. %

18,9 g/l

4,3 g/l

14,3 g/l

2,99

Z tabulky 6 je patrné, ţe se naměřené hodnoty jednotlivých kvalitativních parametrů vína u jednotlivých variant lišily. Nejvýraznější odlišnost byla zaznamenána v souvislosti s obsahem redukujících cukrů. Navzdory shodné vinifikaci jednotlivých variant, byl u varianty 2 naměřen několikanásobně vyšší obsah redukujících cukrů neţ u ostatních variant. Díky vinifikaci se u jednotlivých variant pokusu změnil i poměr obsahu titrovatelných kyselin. Obsah skutečného objemu alkoholu se lišil v důsledku různého prokvašení moštů jednotlivých variant. Paradoxně nejniţší obsah alkoholu byl naměřen u varianty 2 (navzdory největší cukernatosti moštu). Překvapivý výsledek byl zjištěn v nejvyšší hodnotě bezcukerného extraktu varianty 3. Měřením hodnoty pH byl prokázán významný rozdíl mezi všemi variantami pokusu.

45

5.4 Výsledky senzorického hodnocení

slupky

intenzita dominantní chuti

aromatický projev slupky

dužiny

intenzita dominantní chuti

aromatický projev dužiny

kyselost dužiny

Jednotky

sladkost dužiny

Tab. 7: Senzorické hodnocení chuťových parametrů hroznů

Varianta 1

2,71

5

3

5

3,71

4,14

Varianta 2

3,29

4,71

2,86

5

4,29

4,71

Varianta 3

2,29

5

2,57

5

4

4,29

Z tab. 7 je zřejmé, ţe chuťově nejpřijatelnější variantou byla dle hodnotitelů varianta 2. Vysoký obsah kyselin však zkresloval chuťové vnímání ostatních chuťových sloţek, které se posuzovatelům obecně jevily jako zastřené. Tab. 8: Senzorické hodnocení vzorků vín z jednotlivých variant 1. hodnocení

2. hodnocení

Varianta 1

2,9

3,1

Varianta 2

1,6

1,7

Varianta 3

3

3,3

Kontrola

2,9

2,5

Tab. 8 uvádí průměrné hodnocení ze dvou na sobě nezávislých degustací. Z tabulky je patrné, ţe se obě skupiny posuzovatelů shodly na nejlepším vzorku vína z varianty 2. Naopak nejhorší průměrné hodnocení bylo přiřazeno variantě 3. Tuto skutečnost je moţné vysvětlit tím, ţe víno vyrobené z varianty 2 disponovalo vyšším obsahem zbytkového cukru, coţ přispělo k harmonizaci vína. V konečném důsledku bylo hodnocení vyrobených vzorků vína spíše negativní, neboť vysoký obsah kyselin byl ještě zvýrazněn zvýšeným obsahem oxidu uhličitého, který ve víně začal vznikat po druhém stáčení vína, a to v důsledku spontánní jablečno-mléčné fermentace. 46

5.5 Vyhodnocení fytocenologických snímků Mezi jednotlivými monitoringy se na všech stanovištích projevovala výrazná sezónní dynamika. Proto se druhy, které byly identifikovány na jaře, na podzim buď nevyskytovaly, a nebo byly nalezeny jen velmi sporadicky.

5.5.1 Vegetační pokryv půdy – varianta 1 (systém IP) Ve všech snímcích byl identifikován jako dominantní druh Jílek vytrvalý (Lolium perenne). Další doprovodné druhy společenstva Lolium perenne, které byly během jednotlivých monitoringů identifikovány pokaţdé, se vyskytovaly v 5 – 25 % zastoupení. Mezi tyto konstantní druhy patřil: Plantago major – Jitrocel větší, Elytrigia repens – Pýr plazivý, Capsella bursa-pastoris – Kokoška pastuší tobolka, Taraxacum sect. Ruderalia – Smetanka lékařská, Polygonum aviculare – Truskavec ptačí a Trifolium repens – Jetel plazivý. Při prvním monitoringu v měsíci červnu se podařilo identifikovat ještě další druhy (Echinochloa crus-galli – Jeţatka kuří noha, Convolvulus arvensis – Svlačec rolní, Mercurialis annua – Baţanka roční a Stellaria graminea – Ptačinec trávovitý).

5.5.2 Vegetační pokryv půdy – varianta 2 (černý úhor) U vinice s černým úhorem se jako dominantní druh projevoval Chenopodium album – Merlík bílý, který byl doprovázen ostatními druhy ruderálního společenstva. Byly to však zejména úporné plevele vzdorující aplikaci herbicidů (Atriplex sagittata – lebeda lesklá, Elytrigia repens – pýr plazivý, Artemisa vulgarit – Pelyněk černobýl, Polygonum aviculare – truskavec ptačí).

5.5.3 Vegetační pokryv půdy – varianta 3 (celoplošné ozelenění) Jelikoţ u této varianty je ozelenění praktikováno jako tzv. řízené zaplevelení, projevuje se zde největší variabilita rostlinného společenstva v rámci jednotlivých monitoringů. Zatímco u prvního a čtvrtého monitoringu (červen 2010 a duben 2011) byla dominantním druhem Smetanka lékařská – Taraxacum sect. Ruderalia, během 2. a 3. monitoringu (srpen a říjen 2010) to byl Jetel plazivý (Triforium repens), který zde byl na jaře v roce 2009 přiséván. Convolvulus arvensis – Svlačec rolní – byl identifikován jen v červnu a srpnu, Fallopia convolvulus – Opletka obecná byla zaznamenána jen v červnu, Tripleurospermum inodorum – Heřmánkovec nevonný – jen srpen a říjen. Polygonum arenastrum – Truskavec obecný byl zaznamenán při kaţdém monitoringu. 47

6. DISKUSE Problematika vlivu ozelenění vinic hraje v současné době významnou roli v managementu obhospodařování půdy ve vinici. Jelikoţ většina pěstitelů révy vinné je zařazena do systému integrované nebo ekologické produkce hroznů, musí pro nabytí dotačního titulu splnit řadu podmínek. Jednou z hlavních podmínek je např. i ozelenění minimálně kaţdého druhého meziřadí. Pro mnoho vinařů znamená tento způsob úpravy půdy ve vinici pouze protierozní ochranu. Praktické vyuţití je pak spatřováno jen v přístupnosti vinice mechanizaci krátce po dešti. Negativa jsou spojována zejména s konkurenčním bojem o půdní vodu. Tento jev se nesmí podceňovat. Problematika ozelenění je nejintenzivněji řešena u našich zahraničních sousedů v Německu a Rakousku s centry v Geisenheimu a Klosterneuburgu. Výzkum je zde soustředěn díky silnému ekologickému smýšlení těchto národů. Svaz Ecovin, s mezinárodní působností také na území České republiky, se snaţí myšlenku ekologizace vinohradnictví co nejvíce rozšířit. Ozeleněním vinic se v podmínkách českého a moravského vinohradnictví intenzivně zabývá pouze několik subjektů. PAVLOUŠEK (2010) uvádí, ţe pro pravidelnou produkci kvalitních hroznů a vín je důleţitý dobře vytvořený kořenový systém révy. K vytvoření tohoto systému je nezbytný vysoký stupeň pórovitosti půdy, coţ závisí mimo jiné na přítomnosti nebo absenci ozelenění. Převáţná část publikací pojednává spíše o vlivu ozelenění na trvale udrţitelnou úrodnost půdy a omezení hnojení. Jiné publikace zase hovoří často o vhodnosti či nevhodnosti jednotlivých druhů vegetace ve vinici, ale jen velmi omezené mnoţství literárních zdrojů uvádí konkrétní výsledky měření závislosti různého způsobu zpracování půdy na kvalitativní parametry hroznů. Vliv ozelenění na cukernatost a obsah kyselin u révových moštů však prezentuje např. LÖHNERTZ (2005) nebo MEHOFER (2008). Tito autoři popisují vliv přítomnosti ozelenění ve vinici na zvýšení obsahu titrovatelných kyselin v révových moštech. Související pokles hodnoty pH, ale také sníţení obsahu zkvasitelných cukrů, je v zahraničních publikacích doplněno ještě o změny minerálního sloţení, či změny v obsahu aminokyselin hroznových moštů. U vína je potom připisován v souvislosti s přítomností ozelenění ve vinicích větší obsah vyšších alkoholů, titrovatelných kyselin a bezcukerného extraktu. Zvýšení bezcukerného extraktu a obsahu titrovatelných kyselin potvrdila i má diplomová práce.

48

Ostatní výsledky měření nepotvrdily, ale ani nevyloučily závěry zahraničních autorů zabývajících se vztahy mezi ozeleněním vinic a kvalitou hroznů. V souvislosti s problematikou konkurenčního boje révových keřů s bylinným pokryvem o vodu uvádí GRUBER B. R. a SCHULTZ H. R. (2005), ţe je nutné dbát na správnou volbu osevní směsi, která bude k účelům ozelenění vinice vyuţita. Dle KRAUSE (2010) je nutné přistupovat k ozelenění kaţdé vinice zcela individuálně. Teprve na základě zjištění průměrného ročního úhrnu sráţek v dané lokalitě lze zvolit mezi jednotlivými variantami ozelenění. V roce 2010 byly pozorovány vinice, ve kterých byl eliminován vliv jiných faktorů na kvalitu hroznů a vína. Těmto účelům vyhovovala jen kombinace 3 vinic z jedné vinařské obce. Vliv různého zpracování půdy ve vinici byl pozorován u odrůdy Chardonnay. Pro průkaznost výsledků byla tato kombinace jediným moţným řešením. Bylo totiţ nutné zohlednit celou řadu faktorů, které by při jiné volbě pokusných stanovišť negativně ovlivnily výsledek. Tato práce se zabývá vlivem ozelenění půdy ve vinici na kvalitu hroznů a následně i vína. Jsou zde zhodnoceny nejen kvalitativní parametry hroznů (měření cukernatosti, titračních kyselin, pH nebo fenolických látek), ale také uvologický rozbor. Hodnocena byla také míra biodiverzity, která je podstatou správného managementu ozelenění vinic. V souvislosti s podporou biodiverzity ve vinici uvádí TRIOLI, HOFFMAN (2009), ţe druhově bohatý bylinný porost v meziřadí a podpora přirozených antagonistických vztahů (parazitické druhy blanokřídlých, síťokřídlých a pavouků či dravých ploštic) mohou společně s mechanickou jarní a podzimní likvidací hostitelských rostlin jako je (svlačec, kopřivy, či vesnovka jarní nebo některé lilkovité) potlačit šíření patogenní fytoplazmy prostřednictvím teplomilné cikády – vektora Stolburu, Hyalestes obsoletus . Z výsledků této práce lze usoudit, ţe problematika vlivu ozelenění půdy ve vinici na kvalitu hroznů je značně komplikovaná a vyţaduje rozsáhlejší a dlouhodobý charakter sledování. Kvalitativní parametry hroznů jsou totiţ ovlivňovány pestrou škálou faktorů – povětrnostní podmínky daného ročníku, komplexní sloţení a vlastnosti půdy, odrůda, poloha vinice atd.

49

7. ZÁVĚR Předkládaná diplomová práce pojednává hlavně o nejnovějších poznatcích vlivu rozdílných způsobů zpracování půdy ve vinici na kvalitu hroznů a vína ve vinohradnických podmínkách jiţní Moravy. Práce je však pro komplexnost zaměřena hlavně na ozelenění vinic. Problematika vlivu přítomnosti, absence nebo sloţení doprovodné vegetace ve vinici byla jiţ v mnoha publikacích popsána. Ozelenění vinic se stalo v současnosti velmi diskutovaným tématem a to nejen v zahraničí ale také u nás. Jedním z důleţitých prvků dnešního vinohradnictví je jeho trvale udrţitelný rozvoj. Vinohradnictví je zemědělským odvětvím, které se stalo v minulosti prostředkem k šíření a zachování kulturních a lidových tradic předávaných z generace na generaci. Jelikoţ je však úrodnost půdy podmíněna také tím, jak se s ní hospodaří, bylo by velmi nezodpovědné nesnaţit se v této oblasti dále vzdělávat. V diplomové práci jsou shrnuty výsledky sledování a hodnocení 3 variant různého zpracování půdy ve vinici. Jednotlivé varianty vychází z podobných stanovištních podmínek, coţ mělo výrazně pozitivní vliv na objektivitu výsledků. Vzhledem k rozsahu práce však nebylo moţné se zabývat některými dílčími studiemi do detailů. V současné době existuje předpoklad přechodu velkého mnoţství vinic ze systému integrované produkce do systému ekologické produkce hroznů. Výměra vinic v ekologickém zemědělství se v ČR zvýšila na současných 803 hektarů (2010). Změna přístupu k ozelenění vinic bude hrát v budoucnosti nejspíš ještě významnou roli. Hlavním problémem ozelenění vinic v integrované produkci zůstává stagnace systému péče o vegetační pokryv půdy. Bohuţel díky přeplněným skladům s osivy k zatravnění parků a hřišť došlo u mnoha pěstitelů ke koupi levnějších směsí k ozelenění vinic v „IP“, u nichţ po výsevu a několikerém mulčování dominoval jediný druh – Jílek vytrvalý (Lollium perenne). Velká konkurenceschopnost tohoto druhu je často umocněna pouţitím agrotechniky k regulaci růstu doprovodné vegetace v nevhodnou dobu. Častým mulčováním se zvyšuje podíl trav na úkor ostatních druhů, avšak nedostatečná regulace vegetačního pokryvu vede k nezdravému konkurenčnímu boji s révou o vodu a ţiviny. Z těchto důvodů jsou nyní do směsí zařazovány druhy lišící se od révy dobou zvýšené potřeby vody, druhy hluboce kořenící, druhy poutající prostřednictvím symbiózy vzdušný dusík nebo druhy podporující faunu celého agroekosystému vinice.

50

Význam biodiverzity vinic nelze zpochybnit a z dlouhodobého hlediska je ekologicky zaměřený přístup k péči o půdu nezbytný. Jsem moc rád, ţe jsem mohl psát diplomovou práci tématicky zaměřenou právě na ozelenění vinic, neboť se jedná o problematiku, která je a i nadále jistě bude velmi aktuální. Pro budoucí studie této problematiky bych však doporučil dlouhodobější pozorování nejlépe v horizontu několika let. Výsledky z jediného ročníku totiţ nemohou poskytnout relevantní údaje, a to z důvodu ovlivnění celou řadou faktorů - zejména pak průběhem počasí v daném roce.

51

8. SOUHRN Kvalita hroznů z kaţdé vinice je ovlivněna celou řadou faktorů. Jedním z nich je i péče o půdu. V dnešní době je v důsledku vstupu většiny vinohradnických podniků do systémů integrované nebo ekologické produkce hroznů spojována péče o půdu s různým ozeleněním (zatravněním) vinic. Tento způsob zpracování půdy ve vinici přináší kromě řady výhod i potenciální nedostatky. Hlavní nevýhodou je konkurenční boj o půdní vodu hlavně v době sucha. Správným managementem ozelenění vinic lze tento jev výrazně minimalizovat. Současné poznatky však hovoří spíše o výhodách doprovodné vegetace vinic. Podstatou řízení ozelenění vinic je velká rozmanitost bylin pro podporu a stabilizaci fauny ekosystému vinice. Výběr sloţení osiva a následná péče o ozelenění je podřízena vláhovým poměrům v půdě. Jelikoţ révě vinné se daří nejlépe na svazích, kde vzrůstá riziko vodní eroze, hraje vegetační pokryv půdy významnou roli zejména v období přívalových dešťů. Efektu ozelenění je v praxi vyuţíváno hlavně v souvislosti s umoţněním vjezdu mechanizace do vinice v krátké době po dešti. Pro udrţení dobrých fyzikálních a biochemických vlastností půdy (pórovitost, úrodnost, aj.) je vyuţíváno kořenového systému doprovodné vegetace. Nevhodný způsob ozelenění se však můţe negativně projevit i na jakosti vína. Zhodnocení výsledků této diplomové práce potvrdilo některé závěry zahraničních publikací. Výsledky byly pozitivně ovlivněny volbou pokusných stanovišť, naopak negativní vliv přinesl průběh povětrnostních podmínek ročníku 2010. Problematika ozelenění vinic je velmi zajímavým, avšak komplexním tématem, které vyţaduje dlouhodobější výzkum. Klíčová slova: péče o půdu, způsoby ozelenění, kvalita hroznů, ekologické vinohradnictví, kořenový systém

52

9. SUMMARY The quality of wine grapes from every single wineyard is influenced with whole range of factors. One of them is the proper care of soil. Today when big number of wineries enters (or is preparing to enter) the system of integrated and ecological wine grapes production is a care of the soil associated with some kind of greenery and grass over applied to wineyard. This type of soil caring apart from a range of advantages brings some problems and potencial set-backs. By the long way key disadvantage is the competition for water between wine grapes and greenery during dry months. However proper wineyard greenery management can greatly reduce this disadvantage. The most up-to-dated researches clearly indicated the preveiled advantages of appling greenery in wineyards. Fundamental aspect in the wineyard greenery management is carefully selected collection of applied herbs for supporting and stabilisation of fauna in wineyard ecosystem. Selection and structure of used seeds and subsequent care of the greenery depends on moisture balance in the soil. Because best position of wineyard is on the slight slope, where water erosion often takes place, wineyard greenery plays a key role in the times of downpour rains. Good effect of wineyard greenery is especially appreciated when after the rains wineyard tractors needs to enter wineyard for spraying or other necessary activity. In grass covered wineyard where grass roots strenghten the soil tractors can operate even if the soil is still very wet. The root system of the greenery is as well helpful for improving the soil quality in the wineyard. However unprofessional approach to applying wineyard greenery can lead to significant loss of grapes quality. Analysis which were developed in this diploma work support some thesis issued in professinal publications abroad. Results were positively influenced by selection of experimental areas. On the other hand negative effect was brought by wind condition in the year 2010. Question of wineyard greenery is very challenging topic, however it is really robust and complex problematics, which requires further long-time research.

Key words: care of soil, kinds of greenery, quality of grapes, organic viticulture, root system

53

10. PŘEHLED POUŢITÉ LITERATURY 1. ANONYM.

Kapková

závlaha

révy

vinné.

[on-line].

Dostupné

na

http://www.netafim.cz/produkty/reva.htm. Poslední revize 1. 10. 2010. [Cit. 2011–04-22]. 2. BALÍK, J. Vinařství – návody do laboratorních cvičení. Mendelova zemědělská a lesnické univerzita v Brně, 2006. 98 s. ISBN 80-7157-809-6. 3. BURG, P., ZEMÁNEK, P. Vinohradnická mechanizace (ekonomika pěstitelských systémů). Praha – Ruzyně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006. 1. vydání. 62 s. ISBN 80-7375-018-X. 4. DVOŘÁK, J., SMUTNÝ, V. Herbologie. 1. vyd. Brno: MZLU, 2003. 186 s. ISBN 80-7157-732-4. 5. SVAZ INTEGROVANÉ A EKOLOGICKÉ PRODUKCE HROZNŮ A VÍNA, O. S. – EKOVÍN. Směrnice integrované produkce hroznů. Brno, 2010.

6. GRUBER, B. R. & SCHULTZ, H. R. Coupling of plant to soil water status at different vineyard sites. Acta Hort, 2005. (ISHS), 689, 381-390.

7. HANSON B., ORLOFF S., SANDEN B. Monitoring Soil Moisture for Irrigation Water Management. The Regent sof the University of Kalifornia Division of Agriculture and Natural Resources, 2007. ISBN-13: 978-1-60107-481-2. 8. HLUCHÝ, M. a kol. Ochrana ovocných dřevin a révy v ekologické a integrované produkci. FININDR, Český Těšín: Biocont Laboratory, s r.o., 2008. 489 s. ISBN 978-80-901874-7-4. 9. HLUCHÝ, M. Půda jako základ ekologického vinařství: Ozelenění, zpracování půdy a organické hnojení v ekologickém vinohradnictví. [on-line]. Dostupné na www.biocont.cz. c2008. [cit. 2011 – 04 – 20].

54

10. HLUCHÝ, M. Biovinice v těžkém roce 2010. Konference VINOENVI – Mikulov 5. 11. 2010. Informace byly poskytnuty na základě ústního sdělení. 11. HŮLA, J. KOVAŘÍČEK, P. Zpracování půdy v jarních měsících. In Agromagazín. Svazek č. 5. Číslo periodika 2. s. 52 – 53. ISSN 1214-0643. 12. JANDÁK, J., PRAX, A., POKORNÝ, E. Půdoznalství. 1. vyd. Brno: MZLU, 2001. 140 s. ISBN 80-7157-559-3. 13. KAUER. R., Praxis des ökologischen Weinbaus. - Kuratorium für Technik und Bauwesen in der Landwirtschaft. 1. vyd. Darmstadt: KTBL, 2007. 99 s. ISBN 39393-7135-1 14. KRAUS, V., HUBÁČEK, V., ACKERMANN, P. Rukověť vinaře. 3. vyd. Praha: Brázda, 2010. 267 s. ISBN 978-802-0903-785. 15. KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 927 s. ISBN 80-200-O836-5

16. LEEUWEN, C., SEGUIN, G. The Koncept of Terroir in viticulture. In Journal of Wine research, 2006. s. 1–10. ISSN 1469-9672. 17. LHOTSKÝ, J., PASÁK, V. 50 let výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy Praha. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd Praha, 2004. ISBN 80-2392223-6. 18. LITCHMANN, T. Vliv travních porostů na půdní vlhkost. [on-line] Dostupné na http://www.amet.cz/z0509.pdf. Poslední revize 4. 5. 2011. [cit. 2011–05-04].

19. LÖHNERTZ, O. Einfluss von Begrünungsmaßnahmen auf die Bildung von Inhaltsstoffen. In XV. Kolloquium Begrünung im Weinbau 14. – 17. 9. 2005

55

Weinsberg [online]. Dostupné na http://www.rebschutzdienst.at/. [cit. 2011-0509].

20. MAIER,

I.

Praxisbuch

Bioweinbau:

erfolgreich,

zukunftsorientiert,

qualitätssichernd. Leopoldsdorf bei Wien: AvBUCH, 2005. 128 s. ISBN 37-0402090-7.

21. MEHOFER, M. Pflanzeneigenschaften und Stickstoffdynamik im Boden: Gründüngung und Bodenbearbeitung. In Der Winzer. 2008, 64, 3, s. 16 – 19. ISSN 0043-5953. 22. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ (Odbor rostlinných komodit MZe ČR). Situační a výhledová zpráva: Réva vinná a víno. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2010. ISBN 978-80-7084-895-1. 23. OPITZ V. BOBERFELD, W., 1994b: Phänotyp und Futterqualität einschließlich Konservierungseigenschaften bei Gräsern. − J. Agron. Crop Sci. 172, 289-304. 24. PATZWAHL, W. Bewässerung im Weinbau. Stuttgart: Ulmer, 2007. 86 s. ISBN 978-3-8001-4944-5. 25. PAVLOUŠEK, P. Encyklopedie révy vinné. 1. vydání. Brno: Computer Press, 2007. 316 s. ISBN 978-80-251-1704-0. 26. PAVLOUŠEK, P. Moţnosti hodnocení tolerance k suchu u podnoţových odrůd. In Vinařský obzor: Odborný časopis pro vinohradníky, sklepní hospodářství a obchod s vínem. 2008, 7 – 8, s. 320. ISNN 1212-7884. 27. PAVLOUŠEK, P. Ozelenění vinic v podmínkách České republiky. In Vinařský obzor: Odborný časopis pro vinohradníky, sklepní hospodářství a obchod s vínem. 2010, 7 – 8, s. 352 – 353. ISSN 1212-7884.

56

28. PAVLOUŠEK, P. Réva vinná patří na svahy.

In Vinařský obzor: Odborný

časopis pro vinohradníky, sklepní hospodářství a obchod s vínem. 2011, 1, s. 24 – 26. ISSN 1212-7884. 29. POKORNÝ, E., ŠARAPATKA, B. Půdoznalství pro ekozemědělce. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR v Ústavu zemědělských a potravinářských informací, 2003. 40 s. ISBN 80-7084-295-4. 30. POZDÍŠEK, J., a kol. Využití trvalých travních porostů chovem skotu bez tržní produkce mléka. Praha: ÚZPI, 2004. 103 s. ISBN 80-7271-153-9. 31. PROCHÁZKA, S. – ŠEBÁNEK, J. – GLOSER, J. – SLADKÝ, Z. Botanika. 2. vydání. Brno: MZLU v Brně, 2005. 242 s. ISBN 80-7157-870-3. 32. RICHTER, R. – HLUŠEK, J. – TESAŘOVÁ, M. Pomocné látky ovlivňující biologickou sloţku půdy. In Úroda, 2005. sv. č. 53., č. 3., s. 56–57. ISNN 01396013. 33. ROSYPAL, S. a kol. Nový přehled biologie. 1. vydání. Praha: Scientia, 2003. 796 s. ISBN 80-86960-23-4. 34. KOHUT, M. Potenciální evapotranspirace v roce 2003. [CD ROM]. In: Mezinárodní seminář Extrémy počasí a podnebí, Brno 11. 3. 2004. Brno: Česká bioklimatologická společnost v nakl. Českého hydrometeorologického ústavu, 2004. s. 27. ISSN 1335-2806 35. ROŢNOVSKÝ, J., LITSCHMANN, T., VYSKOT, I. Fenologická odezva proměnlivosti podnebí. 1. vyd. Praha: Česká bioklimatologická společnost v nakladatelství ČHMÚ, 2006. 37 s. ISBN 80-86690-35-0 36. SEDLO, J. Ekologické vinohradnictví. Praha: Agrospoj, 1994. 185 s. ISBN 80708-4117-6.

57

37. SEDLO, J. Vinohradnictví a vinařství. In ŠARAPATKA, B., URBAN, J. a kol. Ekologické zemědělství v praxi. Šumperk: PRO – BIO, 2006. s. 281 – 299. 38. STEIDL, R. Sklepní hospodářství. Přel. J. Sedlo. 1.vyd. Valtice: Radix, s.r.o., 2002. ISBN 80-903201-0-4. 39. TRIOLI, G., HOFMANN, U. ORWINE: Kodex dobrého ekologického vinohradnictví a výroby vína. Přeloţil M. Hluchý, P. Pavloušek, Š. Hluchý. Brno: Svaz ekologické a integrované produkce vína Ekovín, o. s., 2009. 1. vydání. ISBN 978-80-7084-893-7. 40. TÓTH, Š. Osud pesticídov v přírodním prostředí. Michlovce: Oblastný výskumný ústav agroekologie JUROV, 2001. 80 s. 41. VANEK, G. Vinič 3 – pestovanie: Integrovaná produkcia hrozna. Ekol. a ekonom. pestovanie, výživa a ochrana. 1. vyd. Bratislava: Příroda, 1996. 150 s. ISBN 80-07-00759-8. 42. VANEK, G. Integrovaná produkce hrozna a vina (IP). 2006. [on-line] dostupné na www.galati.sk. [Cit. 2011–03-12].

43. WALG, O. Taschenbuch der weinbautechnik. 1. vyd. Kaiserlautern: Rohr-Druch, 2000. 432 s. ISBN 3-921156-45-9. 44. WINKOVITSCH, C. Frühjahrs-, Herbst-, oder Dauerbegrünung: Die passenden Begrünungspflanzen. In Der Winzer. 2010, 04, s. 12 – 15. ISSN 0043-5953.

45. ZIEGLER,

B.

Witterung

und

Boden

entscheiden

über

die

Bewässerungsbedürftigkeit. In REUTHER, H. Bewässerung – Planung & Umsetzung: Was ist zu beachten. Neustadt/Weinstraße: Meininger Verlag, 2004. s.7 – 14. ISBN 38-752-4152-5. 46. ZEMÁNEK, P., BURG, P., Vinohradnická mechanizace, mechanizační prostředky pro vinohradnictví, vydala MZLU v Brně 2003, ISBN 80-7157-739-1 58

59