Vliv ročního období na příjem sušiny krmné dávky a produkci mléka u vysokoužitkových holštýnských dojnic

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Vliv ročního období na příjem sušiny krmné dávky a produkci mléka u vysokoužitkových holštýnských dojnic Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Daniel Falta, Ph.D.

Vypracovala: Bc. Tereza Pokorná

Brno 2015

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci: Vliv ročního období na příjem sušiny krmné dávky a produkci mléka u vysokoužitkových holštýnských dojnic vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:……………………….

…………………………………………………….. podpis

Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat panu Ing. Danielu Faltovi, Ph.D. za odborné vedení a ochotu při zpracování této diplomové práce. Rovněž děkuji nejbližší rodině za jejich trpělivost, pochopení a podporu během studia.

ABSTRAKT Název práce: Vliv ročního období na příjem sušiny krmné dávky a produkci mléka u vysokoužitkových holštýnských dojnic

Cílem diplomové práce bylo zjistit, zda má roční období vliv na příjem sušiny krmné dávky a mléčnou užitkovost vysokoužitkových dojnic. Výzkum probíhal na školním zemědělském podniku Žabčice, který chová holštýnský skot. Praktická část práce se skládala ze sledování sušiny TMR a nedožerků, u kterých bylo zaznamenáváno i jejich množství. Tím byl zjištěn skutečný příjem založené krmné dávky. Dále probíhalo hodnocení produkce mléka z dat kontroly užitkovosti, byla sledována struktura krmiva pomocí separátoru a výživný stav zvířat pomocí bodového hodnocení (BCS). Předmětem sledování byla sekce vysokoužitkových dojnic, která byla rozdělena na 3 oddíly. Do pokusu bylo zahrnuto cca 80 ks krav (jejich počet se v průběhu roku měnil). Sledování probíhalo jednou měsíčně v období od května 2014 do března 2015. Výsledky byly zpracovány pomocí běžných matematicko-statistických metod. Bylo zjištěno, že nedožerky za celé sledované období činily 1402,6 kg. Nejvíce jich průměrně zůstávalo na konci sekce. Struktura krmné dávky odpovídala doporučeným hodnotám, ale při hodnocení struktury nedožerků bylo zjištěno, že krávy krmivo selektují. Kondice dojnic se v průběhu sledovaného období výrazně neměnila (jen o 0,3 bodu). Průměrný obsah sušiny TMR činil 45,9 %. Příjem sušiny krmiva se průměrně pohyboval okolo 24,6 kg za den (rozmezí 21–31 kg). Byla potvrzena negativní korelace mezi příjmem sušiny a teplotou ve stáji. Následně byla prokázána pozitivní korelační závislost u příjmu sušiny a mléčné užitkovosti.

Klíčová slova: nedožerky; mléčná užitkovost; struktura krmiva; bodové hodnocení kondice.

ABSTRACT Title: The influence of the season on dry matter ration and milk production by Holstein cows with high performance The aim of this thesis was to determine whether the seasons has an effect on intake of dry matter ration and milk production by high produced dairy cows. The research was conducted in school farm with the breeding of Holstein cattle. Practical part of this work was focused on monitoring of dry matter TMR and remains of feed, which were also recorded their quantity. By this, it was found actual income based ration. Furthermore, using data from performance testing, the evaluation of milk production was conducted, the structure of feed was followed by a separator and a nutritional status of animals was followed by a condition score (BCS). The subject of surveillance was group of cows with high milk yield, which was divided into 3 sections. In the experiment were included 80 cows (their number was changed during the year). Monitoring was conducted once a month during the period from May 2014 to March 2015. The results were processed by standard mathematical and statistical methods. It was found that the remains of feed for the entire period had the value 1402.6 kg. Most of them were remained at the end of the section. The structure of ration corresponded to recommended values. During the evaluation of feeds remains was discovered selection of feed. Condition of dairy cows during the year did not significantly change (only by 0.3 point). The average content of dry matter amounted to 45.9 %. Income of dry matter had a value on average 24.6 kg (in range 21-31 kg). It was confirmed the negative correlation between intake of dry matter and temperature in the stable. Subsequently, we confirmed a positive correlation dependence on intake of dry matter and milk production. Keywords: remains of feed; milk production; structure of ration; body condition scoring.

OBSAH 1 ÚVOD .............................................................................................................................. 10 2 CÍL PRÁCE ...................................................................................................................... 11 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ................................................................................................... 12 3.1 Dojený skot................................................................................................................. 12 3.1.1 Holštýnský skot .................................................................................................... 12 3.1.2 Ostatní dojená plemena v ČR ................................................................................ 14 3.2 Mléčná užitkovost ....................................................................................................... 15 3.2.1 Složení mléka ....................................................................................................... 16 3.2.2 Laktace ................................................................................................................. 17 3.2.3 Faktory ovlivňující mléčnou užitkovost ................................................................ 17 3.2.4 Kontrola mléčné užitkovosti ................................................................................. 20 3.3 Živiny krmiva ............................................................................................................. 21 3.3.1 Voda ..................................................................................................................... 21 3.3.2 Sušina krmiva ....................................................................................................... 22 3.4 Výživa dojnic .............................................................................................................. 24 3.4.1 Dusíkaté látky ve výživě dojnic............................................................................. 24 3.4.2 Energie ve výživě dojnic ....................................................................................... 26 3.4.3 Sacharidy ve výživě dojnic.................................................................................... 27 3.4.4 Tuky ve výživě dojnic ........................................................................................... 29 3.4.5 Minerální látky ve výživě dojnic ........................................................................... 29 3.4.6 Vitaminy ve výživě dojnic .................................................................................... 30 3.5 Příjem sušiny .............................................................................................................. 30 3.5.1 Faktory ovlivňující příjem sušiny .......................................................................... 31 3.5.1.1 Stadium laktace .............................................................................................. 31 3.5.1.2 Kvalita krmiv .................................................................................................. 32 3.5.1.3 Vlhkost KD .................................................................................................... 33 3.5.1.4 Struktura krmné dávky .................................................................................... 34 3.5.1.5 Nenutriční faktory........................................................................................... 35 3.6 Tělesná kondice a její hodnocení................................................................................. 36 4 MATERIÁL A METODIKA ............................................................................................ 39 4.1 Charakteristika zemědělského podniku........................................................................ 39 4.2 Předmět a postup sledování ......................................................................................... 39

4.2.1 Hodnocení množství KD a nedožerků ................................................................... 40 4.2.2 Hodnocení struktury krmiva .................................................................................. 41 4.2.3 Hodnocení tělesné kondice.................................................................................... 42 4.2.4 Hodnocení sušiny.................................................................................................. 43 5 VÝSLEDKY A DISKUZE................................................................................................ 44 5.1 Množství nedožerků ve vztahu k BCS a mléčné užitkovosti ........................................ 44 5.2 Struktura krmiva a nedožerků ..................................................................................... 48 5.3 Sušina TMR a nedožerků ............................................................................................ 52 5.4 Příjem sušiny .............................................................................................................. 54 6 ZÁVĚR ............................................................................................................................. 56 SEZNAM LITERATURY ................................................................................................... 58 SEZNAM TABULEK.......................................................................................................... 65 SEZNAM OBRÁZKŮ ......................................................................................................... 65 SEZNAM ZKRATEK.......................................................................................................... 66 PŘÍLOHY ............................................................................................................................ 67

1 ÚVOD Chov hospodářských zvířat je, stejně jako v minulosti, nedílnou součástí zemědělské produkce, z nichž je nejdůležitější chov skotu. Hlavní význam chovu skotu spočívá v produkci mléka (zdroj nenahraditelných mléčných bílkovin) a masa. Chov skotu prošel v minulých letech vývojem, který byl ovlivněn různými společenskými, ekonomickými, strukturálními a dalšími změnami. Následkem bylo snížení spotřeby mléka, mléčných výrobků a hovězího masa, pokles počtu chovaných zvířat, což mělo negativní dopad na využívání půdy, následně došlo i k poklesu zaměstnanosti. Populaci skotu tvoří na světě až 350 plemen. K dojení jsou využívaná plemena různého užitkového zaměření, ale nejvíce se využívá plemen dojných. V ČR jsou do mléčné kontroly užitkovosti zahrnuta plemena holštýnské a české strakaté. Holštýnský skot patří mezi nejvýkonnější plemena dojného typu. Je charakteristické pro vysokou produkci mléka s dostatečným obsahem složek pro všestranné technologické zpracování. Mléčná užitkovost dojnic je ovlivněna především jejich genetickým potenciálem, ale i různými vnějšími faktory. K nejvýznamnějším se řadí zejména výživa, jelikož je přímo řízena chovatelem. Se stoupající užitkovostí krav rostou požadavky na krmení stád s vysokou mléčnou produkcí. Není lehké dojnicím zajistit optimální výživu, jelikož mají v průběhu laktace různé požadavky. Je nutné dbát o to, aby krmná dávka byla lehce stravitelná, odpovídala normě potřeby živin, měla správnou strukturu, obsah sušiny apod. Je také důležité, aby příjem sušiny krmiva byl odpovídající úroveň mléčné produkce a hmotnosti zvířete. Příjem sušiny krmiv je klíčovým momentem k realizaci produkce mléka. Platí, že čím větší je příjem sušiny krmiva, tím větší je produkce mléka. Příjmem sušiny dochází k přívodu živin, zejména energie, která je ve většině chovu limitujícím faktorem krmné dávky dojnic. Denní konzum sušiny krmiva obvykle představuje 3-4 % živé hmotnosti zvířete. Díky šlechtitelské práci se výrazně zvětšil tělesný rámec zvířat, a tím i kapacita trávicího traktu.

Příjem

sušiny

můžeme

stimulovat

zvýšením koncentrace

živin

v sušině,

ale také např. správnou technikou krmení nebo vysokou kvalitou komponentů krmné dávky.

10

2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo zjistit míru vlivu ročního období na příjem sušiny krmné dávky a produkci mléka vysokoužitkovými holštýnskými dojnicemi ve vybraném podniku. Praktická část práce zahrnuje stanovení sušiny TMR a nedožerků, sledování množství nedožerků, a tím skutečný příjem založené krmné dávky vysokoprodukčními dojnicemi. Součástí praktické části práce bylo také hodnocení struktury krmiva zjišťováním jednotlivých frakcí pomocí separátoru, hodnocení produkce mléka z dat kontroly užitkovosti a sledování aktuálního výživného stavu pomocí bodového hodnocení kondice (BCS).

11

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Dojený skot

Chov dojených krav patří mezi nejvýznamnější odvětví živočišné výroby v rámci států EU i ČR. Hlavním tržním produktem této skupiny je mléko, z chovu dojnic však pochází asi jedna třetina hovězího masa ze států EU (Bouška, 2006). Prodej mléka tvoří více než 70 % zisku, je tedy hlavním a pravidelným zdrojem příjmů pro chovatele. Množství produkovaného mléka ovlivňuje počet krav a jejich mléčná užitkovost, která je podmíněna genetickým potenciálem jednotlivých krav a vhodnými podmínkami managementu (Doležal et al., 2000). Dlouholetý vývoj dal vznik značného množství plemen skotu s odlišným exteriérem a užitkovými vlastnostmi. Některá plemena se rozšířila z místa vzniku do jiných zemí a ovlivnila tak chov skotu. Plemena se dále vyvíjejí s ohledem na přírodu, ale hlavně ekonomiku (Štolc et al., 1999).

3.1.1 Holštýnský skot

Původní černostrakaté plemeno pochází z nížinných oblastí Fríska, severního Německa a Jutského poloostrova (Mikšík, Žižlavský, 2006). Díky ideálním podmínkám chovu (Dostatek srážek, dlouhá pastevní sezóna) došlo během 17.-19. století k rychlému rozvoji užitkových vlastností. Kvůli neustálé snaze o navýšení mléčné užitkovosti vznikla řízená plemenitba, zejména zakládáním plemenných knih v Holandsku, Německu a Dánsku, dále hodnocením exteriéru a zaváděním kontrol užitkovosti (Motyčka et al., 2005). Holštýnské plemeno vzniklo pomocí převodného křížení domácích plemen skotu s různými typy nížinných černostrakatých plemen, která byla postupně nahrazena holštýnským plemenem (Zavadilová et al., 2005).

V Evropě byl holštýnský skot šlechtěn na kombinovaný

užitkový typ, středního tělesného rámce s vyšší mléčnou produkcí (Louda et al.,1994). V průběhu minulého století bylo toto plemeno šlechtěno v Severní Americe na mléčný užitkový typ, který by se měl vyznačovat velkým tělesným rámcem a ušlechtilostí. Takto postupně vzniklo tzv. Holštýnsko-fríské plemeno, které bylo uznáno v roce 1885 (Sambraus, 2006). V 50. a 60. letech 20. století začaly i ostatní země zušlechťovat pomocí holštýnského skotu. K rozsáhlému rozšíření došlo především pomocí biotechnických metod 12

(inseminace, konzervace spermatu hlubokým zmražením). Holštýnské plemeno tak úspěšně konkuruje plemenům s nižší užitkovostí. Při šlechtitelském procesu byl kladen důraz na funkční zevnějšek (Bouška, 2006). První zmínky o chovu černostrakatého skotu na území ČR pocházejí z roku 1830, kdy se toto plemeno chovalo jen ve velkochovech kvůli vyšší náročnosti na chovatelské podmínky, zejména na úroveň výživy. Během 2. světové války se plemeno téměř vyhladilo (Motyčka, 2005). V 60. letech 20. století probíhal proces „holštýnizace“, tj. vznik specializovaného mléčného plemene, kdy byl důraz kladen zejména na obsah bílkovin (Louda et al., 1994). Probíhaly výraznější dovozy především z Dánska, Holandska, SRN a Kanady. Bylo dovezeno více než 19 000 jalovic. Jejich užitkovost však závisela na chovatelských podmínkách, které zde nebyly ideální, proto zvířata nemohla zcela využít svůj genetický potenciál a dosahovala jen podprůměrných výsledků. V 80. letech 20. století byli přivezeni plemenní býci evropského černostrakatého skotu. Poté převládaly dvě formy křížení, a to střídavé křížení českého strakatého a černostrakatého plemene a převodné křížení za účelem vytvoření domácí černostrakaté populace. Český strakatý skot byl z velkochovů postupně vytlačen a černostrakatá populace narůstala. V roce 1983 bylo černostrakaté plemeno oficiálně uznáno jako plemeno ČR. Po roce 1990 byl založen Svaz chovatelů černostrakatého skotu ČR, který vytvořil systém šlechtění a plemennou knihu odpovídající světovým standardům (Motyčka, 2005). V roce 2000 došlo k přejmenování svazu svaz na Svaz chovatelů holštýnského skotu ČR a změnil název plemene z černostrakatého na holštýnské, protože podíl tohoto plemene v populaci přesáhnul 50 % (Louda et al., 2000). Za uplynulá desetiletí se stalo holštýnské plemeno nejvýznamnějším dojeným plemenem

skotu.

Přispělo

k tomu

jednostranné

zaměření

na

mléčnou

produkci

a přizpůsobivost rozmanitým podmínkám chovu (Štolc et al, 1999). Holštýnský skot je černostrakatý, včetně hlavy, na které se může vyskytnout bílá hvězda či lysina. Existují však případy (cca 5 % zvířat), kdy jsou jedinci nositeli recesivní alely, která zvířatům s homozygotně recesivním založením předává červenostrakaté zbarvení. Takoví jedinci pak nesou označení červený holštýnský skot (Red Holstein) a jsou využíváni k zušlechťování plemen. (Mikšík, Žižlavský, 2006). Zvířata se vyznačují obdélníkovitým tělesným rámcem s prostorným a hlubokým hrudníkem a břichem, které zajišťuje velký příjem krmiva nutného k přeměně ve vysokou mléčnou produkci. Utváření těla odpovídá mléčnému užitkovému typu, pro který je charakteristické málo vyvinuté svalstvo, ploché kosti a jemná kůže. Končetiny mají suché s pevným paznehtem, vemeno krav je prostorné a žlaznaté s výrazným závěsným vazem a pravidelně rozmístněnými struky. Předností tohoto 13

plemene je ranost, vysoká intenzita růstu během odchovu, která posléze umožňuje zapouštění jalovic ve 14 až 15 měsících věku a jejich otelení ve věku 2 let (Louda et al., 1994). Holštýnský skot je nejvýkonnějším dojeným plemenem, typická je vysoká produkce mléka s dostatečným obsahem složek pro všestranné technologické zpracování při výrobě mléčných výrobků (Bouška, 2006). Cílem chovatelů v ČR je chovat zvířat s vysokou produkcí mléka a dobrou úrovní funkčních vlastností – plodnost, zdraví, exteriér. Krávy by měly bez problémů zabřezávat, rodit životaschopná telata, mít vhodně utvořené vemeno a končetiny a být odolné (Motyčka, 2005).

3.1.2 Ostatní dojená plemena v ČR

České strakaté plemeno

Toto plemeno vzniklo ve 30. letech 20. století, kdy začala unifikace všech rázů a skupin strakatého skotu v českých zemích, vzniklých pod vlivem simenského a bernského skotu (Louda, 1994). V roce 1967 dostalo plemeno současný název Český strakatý skot. Cílem chovu je vytvořit populaci zvířat kombinovaného produkčního zaměření se zvýrazněnou mléčnou produkcí a vysokým obsahem mléčných složek (Vaněk et al., 2002). V minulosti prošlo české strakaté plemeno typologickou přestavbou, z původního skotu s trojstrannou užitkovostí bylo přetvářeno na plemeno s užitkovostí dvojstrannou (maso-mléko). K zušlechťování se využívali i plemenící ayrshirského a červeného holštýnského plemene. České strakaté plemeno má střední tělesný rámec, živá hmotnost se u krav pohybuje kolem 580-680 kg a u býků 950–1150 kg. Růstová schopnost, jatečná výtěžnost i kvalita masa je na dobré úrovni. Zbarvení je červenostrakaté s bílou hlavou (Louda, 1994).

Ayrshirské plemeno

Vzniklo v 2. polovině 18. století v Jihozápadním Skotsku křížením tamnějším skotem Teswater, flámským, holandským atd. Název plemene se objevuje od roku 1814, plemenná kniha ve Velké Británii byla založena v roce 1878 (Vaněk et al., 2002). Jedná se o plemeno

14

mléčného užitkového typu, které má střední tělesný rámec a bylo vyšlechtěno v tvrdých klimatických podmínkách. Vyznačuje se výbornými morfologickými znaky a fyziologickými vlastnostmi mléčné žlázy, velmi dobrou plodností a pastevní schopností. Zbarvení srsti je červenohnědé s bílými skvrnami, typické jsou pigmentované paznehty, nohy a mulec. Živá hmotnost krav se pohybuje v rozmezí 450-550 kg. Na území ČR se v čistokrevné formě chová malé množství těchto krav, spíše se využívá k zušlechťování Českého strakatého skotu. Pozitivní přínos v mléčné užitkovosti přináší negativní v masné užitkovosti (Louda, 1994).

Jerseyské plemeno

Toto plemeno se specializuje na produkci mléka a mléčného tuku. Zbarvení srsti bývá žluté přes odstíny hnědé a tmavě červené k šedé, někdy dokonce černé. Typickým pro Jerseyské plemeno se stal bílý proužek kolem nosu, světlejší zbarvení srsti na vemeni, pupku a vnitřní straně končetin. Kůži mají žlutě pigmentovanou, taktéž rohy, které jsou malé a lesklé. Hlava je malá, v čele prohnutá, se širokým mulcem a čelem. Široká stehna umožňují dostatečné rozvinutí vemene. Hmotnost krav se pohybuje v rozmezí 350-380 kg, u býků až 750 kg. Mléko jerseyských krav je zbarvené do žluta, obsahuje velké množství bílkovin (4,1-4,4 %). Mléko se dobře stlouká, a proto je vhodné k výrobě másla. Obsah mléčného tuku je 6,5 %. Laktace těchto krav se vyznačuje vysokou perzistencí (Louda, 1994).

3.2 Mléčná užitkovost Mezi nejcennější a nejdůležitější vlastnosti skotu patří produkce mléka (Frelich et al., 2001). Nejblíže lidské výživě má svým složením a stravitelností právě kravské mléko. Skot má schopnost přetvářet živiny, obsažené v krmivu, na bílkovinu 2-2,5 x rychleji, než maso (Mikšík, Žižlavský, 2006). Mléčná užitkovost je spojena s anatomickou stavbou mléčné žlázy, s vývinem a činností oběhové, dýchací a trávicí soustavy (Vaněk et al., 2002). Kapacita vemene je variabilní, pohybuje se v rozmezí 9 až 22 kg. K vyprodukování jednoho litru mléka dojnice potřebuje cirkulaci 500 až 800 l krve mléčnou žlázou (Pavlů, 2006). Mléčná

užitkovost

je

charakterizována

produkcí určitého

množství

mléka

a jeho kvalitou za dané časové období. Dojnost je chápána jako potencionální schopnost dojnice

15

produkovat mléko. Dojivost udává skutečné množství mléka v kilogramech či litrech. Dojitelnost je schopnost dojnice uvolňovat mléko za určitou časovou jednotku (Žižlavský et al., 2008)

3.2.1 Složení mléka

Složení syrového kravského mléka se může mírně lišit. Záleží na plemeni, jedinci, složení KD, fázi laktace, technice krmení, životních podmínkách, technologii a managementu chovu atd. (Looper, 2012). Mléko tvoří z 87,3 % voda, tuk z 3,9 % a zbývajících 8,8 % připadá na netukové složky, mezi které řadíme bílkoviny, laktózu, minerální látky, vitaminy a imunitní faktory (Beran, Marcinková, 2012). Dusíkaté látky v mléce se dělí na: kaseiny, syrovátkové bílkoviny, proteoso – peptony, nebílkovinné dusíkaté látky a ostatní bílkoviny mléka. Největší část mléčné bílkoviny tvoří kaseiny (76–86 %), dále syrovátkové bílkoviny (14–24 %) a proteoso – peptony (2–6 %). Jen 5 až 7 % celkového množství dusíkatých látek tvoří nebílkovinné dusíkaté látky (Gajdůšek, 2003). Průměrný obsah mléčného tuku se pohybuje v rozmezí 35–40 g/l mléka. Mléčný tuk je tvořen z 97–99 % triacylglyceridy, zbytek představují fosfolipidy, cholesterol, karotenoidy, lipofilní vitaminy a volné mastné kyseliny (Šustová, 2013). V mléce ho můžeme pozorovat ve formě tukových kuliček, které chrání fosfolipidová membrána. Tato forma výskytu je důležitá zejména pro snadný přístup enzymů v trávicím traktu sajícího mláděte (Gajdůšek, 2003). Nejvýznamnějším mléčným sacharidem je laktóza. Kravské mléko obsahuje přibližně 5 % laktózy (Beran, Marcinková, 2012). Patří mezi nejstabilnější složku mléka, která způsobuje jeho nasládlou chuť. Kromě laktózy obsahuje mléko další sacharidy (N-acetyl-D-glukosamin, N-acetyl-D-galaktosamin, L-fruktózu, atd.), které se vyskytují ve volně nebo částečně vázané na lipidy, proteiny či fosfáty. Syrové kravské mléko obsahuje všechny hydrofilní i lipofilní vitaminy. Jejich obsah v mléce ovlivňuje roční období a výživa. Dojnice na pastvě nebo dojnice krmené zelenou pící produkují mléko s vyšším zastoupením vitamínů A, D a E (Gajdůšek, 2003). Můžeme se setkat s několika druhy mlék. Během laktace produkuje dojnice mléko zralé. Nezralé mléko se u krav objevuje prvních 5 dnů po porodu a 14 dní před porodem. Dalším druhem je mléko nenormální (aberantní), jehož vyměšování není podmíněno březostí plemenice např. panenské u nezabřezlých jalovic (Miškovský et al., 1995).

16

3.2.2 Laktace Laktací se označuje období mléčné užitkovosti od otelení po zaprahnutí, kdy se tvorba mléka zastavuje z důvodu blížícího se porodu (Jelínek et al., 2003). Délka laktace značně kolísá. Normovaná laktace trvá 305 dní. Pokud je laktace kratší než 305 dní, ale delší než 250 dní, je chápána jako laktace skutečná (Mikšík, Žižlavský, 2006). Nenormální laktace nastává tehdy, když je období laktace kratší než 250 dní nebo užitkovost klesne pod 1500 kg mléka (Pavlů, 2006). Existují 2 fáze období laktace. První fáze se nazývá vzestupná a trvá po dobu 30 až 60 dnů. Druhá fáze, tzv. sestupná nastává po dosažení vrcholu laktace. V této fázi dochází k poklesu denní užitkovosti a končí zprahnutím dojnice. Tato fáze je charakteristická poklesem denní dojivosti a je ukončena zaprahnutím (Mikšík, Žižlavský, 2006). Mléko produkované v první fázi laktace obsahuje méně bílkovin a tuku než ve fázi druhé. Obsah laktózy se v období laktace příliš nemění (Lukášová, 1999). Rychlost poklesu nebo přetrvání vysoké mléčné produkce je označována jako perzistence. S pokračující laktací mírně stoupá obsah mléčného tuku, bílkovin a laktózy (Doležal et al., 2000). Průběh laktace se graficky znázorňuje v podobě tzv. laktační křivky. Změny v dojivosti jsou nejčastěji zaznamenávány pomocí indexu perzistence P2:1, který je vyjádřen poměrem dojivosti za druhých sto dní laktace k dojivosti za prvních sto dní laktace. Výsledek je vynásoben stem a uvádí se v procentech (Louda et al., 2000).

3.2.3 Faktory ovlivňující mléčnou užitkovost

Mléčnou produkci ovlivňují různé faktory (Frelich et al., 2001). Ty můžeme rozdělit na endogenní a exogenní. Mezi exogenní řadíme úroveň výživy (70–80 %), lidský faktor, sezónnost, technologie ustájení a dojení (Vaněk et al., 2002). Do endogenních můžeme zahrnout genotyp, individualitu, dědičnost, fyziologii mléčné žlázy, věk, zdravotní stav a úroveň imunitního systému (Senka, 2011). Faktory genetické povahy (vnitřní) se na mléčné užitkovosti podílí 30 %, zatím co faktory negenetického charakteru až 70 % (Louda et al., 2000). Jen zvíře, které se krmí vyváženou krmnou dávkou a chová v optimálně řízeném prostředí může zcela rozvinout svůj genetický potenciál (Kamarádová et al., 2008). Každé narušení zdravotního stavu dojnice, snížení přijmu krmné dávky, tělesná bolest, zraněné končetiny atd. snižují dojivost (Frelich et al., 2001). Zvláště citelné ztráty mléka 17

způsobují zaněty mléčné žlázy (mastitidy), které jsou způsobeny infekčními i neinfekčními činiteli (Majzlík, 2004). Záměrným šlechtěním byla vyšlechtěna jednostranně mléčná plemena, plemena s kombinovanou užitkovostí a plemena masná. Těmto třem skupinám odpovídá i rozdílný užitkový typ a s ním spojené rozdílné dědičně podmíněné předpoklady pro mléčnou užitkovost (Žižlavský et al., 2008). Věk prvotelky při otelení je v pozitivní korelaci k výši mléčné produkce na první laktaci. Optimální věk při prvním otelení by se měl pohybovat mezi 24–34 měsíci (Vaněk et al., 2002). Důležitým ukazatelem při zapouštění jalovic je jejich živá hmotnost, která by měla být 420 kg. Této hmotnosti dosáhnou zhruba ve věku 14 až 18 měsíců (Burdych, 2004). Nesprávná výživa během odchovu vede ke snížení růstu v dalších fázích odchovu, což způsobuje zakrslost, malý tělesný rámec a v dospělosti nízkou dojivost (Mikšík, Žižlavský, 2006). Navýšení živé hmotnosti o 10 kg při zapuštění vede k nárůstu mléčné užitkovosti na první laktaci o 6 kg mléka (Louda, 1999). Dojnice s větším tělesným rámcem je schopna přijmout více sušiny z krmné dávky, což se pozitivně projeví v dojivosti (Frelich et al., 2001). S přibývajícím věkem dojnice se zvyšuje živá hmotnost a vývin vemene (Mikšík, Žižlavský, 2006). Maximální užitkovosti dosáhne na 3.-5. laktaci (Vaněk et al., 2002). Po dosažení dospělosti se dojivost snižuje. Každé plemeno dosáhne maximální užitkovosti jindy. U raných plemen nastupuje dříve, ale zároveň dochází ke dřívějšímu stárnutí dojnice a nižší počet

laktací za život.

U méně

prošlechtěných plemen

je to

naopak

(Vejčík et al., 2001). Genetická korelace mezi dojivostí a reprodukcí je negativní. Selekce na mléčnou užitkovost může způsobit problémy s plodností dojnic (Pryce et al., 2004). V období říje může klesnout mléčná produkce (Vaněk, 2002). Pokud se ve stádě vyskytuje více dojnic v říji, dochází k narušení klidu a dojivosti skupiny. U krav s vysokou produkcí mléka trvá říje jen 5 až 6 hodin, na rozdíl od nízkoprodukčních dojnic říjících se až 11 hodin (Kozáková, 2004). V druhé polovině březosti dochází k poklesu produkce mléka, ale zvyšují se obsahové mléčné složky (Vaněk, 2002). Délka mezidobí by se měla pohybovat mezi 365 až 400 dny, aby průběh laktační křivky byl ideální (Frelich et al., 2001). Délka doby stání na sucho by měla trvat 60 dní. Pokud by se toto období zkrátilo, nedojde k dostatečné regeneraci mléčné žlázy a organismu, což poté vede ke snížení mléčné užitkovosti

18

v následující laktaci. Prodloužení období stání na sucho způsobuje pokles celoživotní užitkovosti, a tím zhoršuje i rentabilitu produkce (Štolc et al., 1999). Pro mléčnou produkci dojeného skotu je nejdůležitější první třetina laktace, kdy dojnice vyprodukuje polovinu množství mléka za danou laktaci. Krávy na 2. laktaci dosahují až 90 % výkonnosti dospělých dojnic. Postupně dochází k poklesu laktační křivky, o 0,2 až 0,3 % za den (Kamarádová et al., 2008). Mléčnou užitkovost také snižují různá onemocnění, záněty, ale i poruchy látkové výměny. Jejich výskyt se zvyšuje s vyšší užitkovostí stáda, v chovech se sníženou hygienou stájí, zvířat atd. (Doležal et al., 2000). Tělesná kondice se v průběhu života zvířete mění. Do prvního otelení má tendenci stoupat a dále kolísá v závislosti na průběhu mezidobí. Ve správně řízených stádech by tělesná

kondice

krav

neměla

klesnout

pod

2

body

a

překročit

4

body

(Friedlová et al., 2005). Dosažení ideální kondice je spojeno s maximální produkcí mléka, eliminací zdravotních a reprodukčních poruch, s optimálním využitím tukových rezerv apod. (Hanuš et al., 2004). Z klimatických faktorů patří mezi nejdůležitější teplota, vlhkost a proudění vzduchu. Skot dobře snáší spíše nižší teploty, jejich optimální teplota se blíží nule. Pokud teplota klesne pod 0ºC a stoupne nad 20ºC, dochází ke snížení příjmu krmiva, což se negativně projeví v mléčné produkci (Doležal et al., 2000). Na tvorbu mléka pozitivně působí i pravidelná doba dojení s přibližně stejnou dobou mezi dojením. Většinou se používá dojení 2x denně (Majzlík, 2004). Pokud jsou intervaly mezi dojením delší než 12 hodin, nastávají průkazné změny ve složení mléka, poklesne laktóza a zvýší se obsah kaseinu a chloridů (Jelínek et al., 2003). U vysokoužitkových dojnic má příznivý vliv na mléčnou užitkovost vyšší počet dojení. Při mléčné produkci 20 kg/den docílíme dojením 3x denně navýšení užitkovosti o 10-15 %, při produkci 30 kg mléka/den až o 20 % více. Při vlastním dojení bychom měli respektovat fyziologické poznatky týkající se působení oxytocinu působícího 5 až 7 minut. Pomalé dojení snižuje produkci mléka až o 10 % a tučnost o 40 % (Majzlík, 2004). Výživa krav je nejvýznamnějším vnějším faktorem, který ovlivňuje produkci mléka, plodnost, zdravotní stav a umožňuje projevit genetický potenciál jedince (Raab, 2006). Výživa ovlivňuje užitkovost dojnice až z 80 % (Štolc et al., 1999). Optimální výživa je důležitým předpokladem pro dosahování vysoké mléčné produkce s vyhovujícím obsahem bílkovin. Podkladem pro sestavení KD jsou výsledky rozborů krmiv a údaje z kontroly užitkovosti (Žižlavský et al., 2005). 19

3.2.4 Kontrola mléčné užitkovosti

Kontrola mléčné užitkovosti je důležitým nástrojem, který slouží chovatelům a šlechtitelům pro selekci zvířat, práci se stádem a získávání informací odhalující nedostatky v managementu výživy, zoohygienických či preventivních opatřeních (Hering et al., 2005). Kontrola mléčné užitkovosti (KU) vznikla v Dánsku v roce 1985 ve městě Vejen. Dánsko se stalo vzorem pro mnoho dalších zemí, včetně ČR (Pytloun et al., 2000). Z počátku existovala rozdílná metodika a postupy při KU. Tato rozdílnost znemožňovala srovnávání užitkovosti dojnic, proto byla v Římě roku 1951 založena mezinárodní organizace zabývající se sjednocením postupů KU: „European Committe on Milk-Butterfat Recording“ (Evropský výbor pro kontrolu mléčné užitkovosti a tuku). V roce 1990 proběhla poslední změna názvu na „International Committe for Aminal Recording“ (ICAR - Mezinárodní výbor pro kontrolu užitkovosti) (Hering, et al., 2005). Česká republika se stala členskou zemí ICAR v roce 1991, prostřednictvím Českomoravské společnosti chovatelů, která je jeho členskou organizací (Anonym, 2013). Princip kontroly užitkovosti spočívá v co nejpřesnějším odhadu mléčné užitkovosti krav, které do ní byly chovatelem zařazeny (Mikšík, Žižlavský, 2006). Tento odhad vychází z průběžných kontrol, které jsou prováděny pravidelně během kontrolního roku začínajícího 1. října a končícího 30. září následujícího roku (Hering, Majzlíková, 2009). Účelem je zjištění dojivosti a obsahu mléčných složek popř. dalších ukazatelů kvality mléka, dále vývin, plodnost, údaje o potomstvu, podmínkách chovu atd. (Mikšík, Žižlavský, 2006). KU se skládá ze čtyř částí, a to z terénní, laboratorní, zpracování dat a dozorové části. Terénní část mohou provádět oprávněné osoby prostřednictvím plemenářských zootechniků. Zjišťují produkci mléka jednotlivých dojnic, odebírají individuální vzorky (pomocí přesně kalibrovaného průtokoměru schváleného ICAR) a po zpracování příslušné dokumentace odesílají vzorky spolu s dokumentací na svozné místo. Laboratorní část zajišťují akreditované laboratoře pro rozbor mléka ČMSCH. Dozorovou činnost zajišťují inspektoři KU. Přímo ve stáji kontrolují dodržování stanovených postupů pro výkon KU. O každé kontrole se vypracuje zápis, který se archivovuje a výsledek kontroly je zasílán příslušné oprávněné osobě (Anonym, 2013). Od roku 2000 se kontrola mléčné užitkovosti provádí výhradně metodou A. Je realizována pověřenou osobou oprávněné organizace. Pomocí stanovených postupů zjišťuje množství nadojeného mléka a odebírá vzorky. Jestliže se používá metoda A4, vzorky mléka jsou odebírány ze všech dojení za celý kontrolní den. Tento systém je používán u 95 % 20

krav. KU ostatních krav se zjišťuje metodou AT, která je založena na střídavém odebírání vzorků (1 měsíc z ranního a druhý měsíc z večerního dojení). V České republice dosahuje podíl dojnic zařazených do KU téměř 95 %. Patří tak mezi nejvyšší ve světě a umožňuje tak brát výsledky za platné pro celou ČR (Kvapilík, 2006).

3.3 Živiny krmiva

Živiny jsou chemicky definovatelné látky vhodné pro zajištění životních funkcí (Zelenka, 2014). Pro tyto funkce může organismus využít jen část přijatých živin, která neodešla z těla ve výkalech, tzn. jen část stravitelných živin (Zeman et al., 2006). Nejde vždy jen o látkové složky nezbytné pro organismus (Zelenka, 2014). Do trávicího ústrojí zvířete vstupují s krmivy i látky, které organismus vůbec nevyužije (křemík, chrom, lignin) a které nejsou škodlivé (Zeman et al., 2006). Živiny, které se v živočišném organismu vytvářejí

jen

v nedostatečném

množství

nebo

se

vůbec

nesyntetizují

a

přitom

jsou pro organismus nezbytné, jsou nazývány živinami esenciálními (např. některé aminokyseliny, mastné kyseliny, vitaminy, voda, makro- i mikroprvky). Jejich nedostatek vede k poruchám metabolismu. Limitující živina je vzhledem k potřebě zvířete v největším nedostatku, a proto limituje růst a produkci (Zelenka, 2014). Zvířata přijímají z krmné dávky i látky, které organismu škodí, jako jsou např. těžké kovy (olovo, rtuť, kadmium), dusičnany, dusitany a mnoho dalších antinutričně působících skupin látek. Ty mají vliv na zdraví zvířat, jejich metabolické procesy a reprodukční schopnosti a prostřednictvím potravinového řetězce ohrožují i zdraví člověka (Zeman et al., 2006). Při základním krmivářském rozboru krmiva se zjišťuje voda a sušina, která se skládá z popele a organické hmoty. Organická hmota zahrnuje dusíkaté látky (NL), tuk, vlákninu a bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV). Dusíkaté látky se ještě rozdělují na bílkoviny a dusíkaté látky nebílkovinné (Zelenka, 2014).

3.3.1 Voda

Voda patří mezi nejdůležitější složku těla zvířat. Vytváří prostředí, ve kterém se uskutečňují různé biochemické reakce (hydrolýzy a hydratace oxidačně redukčních procesů, syntézy organických látek, dýchání buněk atd.). V těle plní transportní funkci. Pomocí vody se přenáší živiny, metabolity, enzymy, hormony. Dále se vodou odstraňují z tkání konečné produkty 21

metabolismu. Podílí se také na tepelně regulačních procesech, je součástí všech sekretů, trávicích šťáv, které mají nepostradatelnou funkci pro normální činnost organismu (Zelenka, 2014). Neomezený přístup k pitné vodě je stejně důležitý jako dostatek čerstvého krmiva (Hulsen, 2011). Na metabolismus vody mají velký vliv minerální látky, hlavně K, Na, Cl. Rozlišujeme vodu nitrobuněčnou a mezibuněčnou. Nitrobuněčná voda představuje u dospělého zvířete cca 70 % z celkového množství vody. Mezibuněčná je součástí krevní plazmy, intersticiální tekutiny a lymfy a tvoří asi 30 % z celkového množství vody (Zeman et al., 2006). Rozdíly v obsahu vody u jednotlivých druhů zvířat jsou ovlivňovány věkem, pohlavím, schopností ukládat tuk v těle (Jílek, 2009). Mladá zvířata mají ve svém těle více vody než zvířata stará. Čím vyšší je obsah tuku v organismu, tím více v něm klesá obsah vody (Zeman et al., 2006). Hlavním zdrojem vody je pitná voda. Vyhláška č. 117/87 Sb., která se zabývá péčí o zdraví zvířat říká, že k napájení hospodářských zvířat se musí přednostně používat pitná voda, popř. jiná zdravotně nezávadná voda (Jílek, 2009). Nedostatek vody snáší organismus hůře než hladovění. Postupně dochází k neklidu, odmítání krmiva a objevují se příznaky dehydratační vyčerpanosti, která se projevuje poruchami CNS (Zeman et al., 2006). Když zvířata nepijí dostatečně, snižuje se příjem krmiva, což má negativní vliv na trávení (Hulsen, 2011). Při nedostatku příjmu vody dochází k intenzivnějšímu rozkladu lipidů a proteinů. Organismus odebírá vodu tkáním a orgánům, zahušťuje se krev, v těle dochází k zadržování zplodin metabolismu a může dojít až k úhynu zvířete (Zeman et al., 2006).

3.3.2 Sušina krmiva

Sušina je zbytek krmiva po vysušení (Zeman et al., 2006). Spálíme-li sušinu, shořela organická hmota a zůstal popel. Organická hmota je nositelkou energie, popel zdrojem makro i mikroelementů (Zelenka, 2014). Živiny obsažené v sušině dělíme z hlediska významnosti pro organismus na energetické, stavební a účinné látky (Zeman et al., 2006). Dusíkaté

látky zahrnují

bílkoviny tvořené

dlouhými řetězci aminokyselin,

ale i dusíkaté látky nebílkovinné (peptidy, volné aminokyseliny, amoniak apod.). V krmivu se stanoví obsah dusíku, a ten se násobí koeficientem 6,25; předpokládá se, že dusíkaté látky krmiva obsahují v průměru 16 % dusíku (100/16 = 6,25) (Zelenka, 2014). Dusíkaté látky

22

jsou ve výživě zvířat nezastupitelné, patří svým charakterem do stavebních živin, ale část z nich může být využita v organismu jako energetický zdroj (Zeman et al., 2006). Za tuk se v krmivářské terminologii považuje nejen tuk samotný, tj. sloučeniny vyšších mastných kyselin a trojmocného alkoholu glycerolu, ale vše, co se rozpustí v éteru, tedy také silice, pryskyřice, xantofyly, chlorofyl aj. (Zelenka, 2014). Význam tuku spočívá zejména ve stavbě buněčných membrán, složených z cholesterolu a fosfolipidů. Triacylglyceroly jsou důležité pro zásobu energie, mastné kyseliny slouží jako pohotový a vydatný zdroj energie (Zeman et al., 2006). Vláknina není chemicky přesně definovaná látka, jedná se o směs látek, které se skládají z celulózy, hemicelulóz a nestravitelných inkrustujících látek, zejména ligninu, kutinu a křemičitanů (Zeman et al., 2006). Vláknina je zbytek nerozpustný v kyselině a louhu. Je obsažena jen v krmivech rostlinného původu. Pro trávení vlákniny zvíře nemá potřebné enzymy, mohou ji však rozkládat bakterie žijící v jeho trávicím traktu. Setkáme se s pojmem neutrálně detergentní vláknina, což je zbytek nerozpustný v neutrálním detergentu. Vzorek krmiva se v prostředí neutrálního roztoku laurylsulfátu sodného hydrolyzuje. Nerozložená zůstává i celulóza, hemicelulóza a lignin, a to i ta jejich část, která při běžném stanovení vlákniny přejde do roztoku a považuje se proto za bezdusíkaté látky výtažkové. Acidodetergentní vláknina (lignocelulózový komplex) je zbytek nerozpustný v kyselém

detergentu.

Vzorek

se

v prostředí

kyseliny

sírové

hydrolyzuje

cetyl-trimethyl-amonium-bromidem. Nerozložený zůstává i ten lignin, který se při běžném stanovení vlákniny rozpustí v louhu (Zelenka, 2014). Acidodetergentní vláknina (ADF) je podsložkou NDF a tvoří ji celulóza ze 45–65 % a lignin z 10–20 %. Může obsahovat i malé množství nerozpustných popelovin (Mitrík a Vajda, 2011). Ze zbytku se při stanovení vlákniny vždy musí extrahovat tuk a odečíst obsah popela. Přiměřený obsah vlákniny v krmné dávce dráždí sliznici trávícího traktu k intenzivnějšímu vylučování trávicích enzymů, usnadňuje peristaltiku střev a váže různé škodlivé v tlustém střevě (Zelenka, 2014). Bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV) jsou krmivářsky velmi důležitou skupinou látek, tvořící zpravidla více než 50 % sušiny organické hmoty krmiv rostlinného původu (Zeman et al., 2006). BNLV (cukr, škrob, pektiny) jsou společně s tukem zásobou energie v rostlinách, zejména v semenech, plodech a hlízách. Jejich obsah se vypočte tak, že se od sušiny krmiva odečte obsah popela, dusíkatých látek, tuku a vlákniny. Krmiva obsahují také vitaminy a další specificky účinné látky, sekundární rostlinné metabolity. Mnohé z nich působí příznivě, jiné mají antinutriční vlastnosti nebo jsou jedovaté. (Zelenka, 2014). 23

3.4 Výživa dojnic

Mléčná užitkovost dojnic je podmíněna především jejich genetickým potenciálem, výživou a zdravotním stavem. Z pozice chovatele je z těchto faktorů nejdůležitější výživa. Se stoupající užitkovostí krav rostou požadavky na krmení vysokoužitkových stád. Zejména první třetina laktace je z hlediska výživy a managementu velmi důležitá (Bouška, 2006). Potřebu živin pro dojnice v laktaci normujeme podle metabolické velikosti těla (záchovná potřeba živin) a podle denní dojivosti (produkční potřeba živin). U dojnic na 1. a 2. laktaci započítáváme ještě přídavek živin na dokončení růstu. Dále je třeba zohlednit změny živé hmotnosti dojnic v průběhu laktace (Zeman et al., 2006).

3.4.1 Dusíkaté látky ve výživě dojnic

V posledních 30 letech získané poznatky ve výživě přežvýkavců umožnily uplatnění dokonalejších systémů hodnocení dusíkatých látek a energie. Dusíkaté látky jsou dnes ve většině systémů brány jako orientační ukazatel. Za celkem osvědčenou úroveň dusíkatých látek v krmné dávce lze považovat údaje uvedené v Tab. I. Vysokoužitkové dojnice je nutné zásobit dusíkatými látkami zejména na počátku laktace, tj. v období, kdy bachorové bakterie nestačí produkovat množství mikrobiálního proteinu, které by bylo úměrné rychle rostoucí mléčné užitkovosti.

Tabulka I: Doporučený obsah dusíkatých látek pro dojnice (Bouška, 2006) Produkce mléka (l/den) Dusíkaté látky (g/kg sušiny) 0

135-145

10

145-155

20

155-165

30

165-175

40

175-180

50

180-190

U nás je v současné době, kromě řady jiných, doporučován způsob hodnocení NL systémem, který byl převzat z francouzského systému PDI. Tento způsob posuzuje požadavky

24

zvířat na zásobení proteinem podle jeho množství procházejícího do střeva, přičemž respektuje jeho rozdílný původ. Hlavní část tvoří mikrobiální protein, vzniklý v bachoru, a menší část tvoří nedegradovatelný (by pass) protein krmiva, který mikroorganismy v bachoru nedokáží rozložit. Tento nedegradovatelný protein různých krmiv má i odlišnou stravitelnost a je přímým zdrojem aminokyselin (Bouška, 2006). Obsah PDI v krmivu se skládá z PDIA (nedegradovatelný protein krmiva v bachoru, skutečně strávený až v tenkém střevě) a PDIM (mikrobiální protein skutečně strávený v tenkém střevě). Množství PDIM je limitováno dostupným zdrojem dusíku a energie (PDIMN a PDIME). To znamená, že každé krmivo má dvě hodnoty PDI a to PDIN a PDIE (Vencl, 1991). Porovnáním hodnot zjistíme vyváženost dávky. Vyšší hodnota PDIN signalizuje potřebu snížení příjmu snadno degradovatelných krmiv, a naopak vyšší hodnota PDIE znamená nutnost posílit lehce degradovatelná krmiva. V krmné dávce by měly být zastoupeny tři druhy degradovatelných dusíkatých látek, a to rychle, středně a pomalu degradovatelné. K rychle degradovatelným NL patří močovina. Je-li množství dusíku pocházejícího z rychle degradovatelných NL větší, než mohou bachorové mikroorganismy využít, pak se přebytek čpavku vstřebává do krve, odkud je bez užitku vyloučen a jeho odbourávání je zatěžující pro organismus zvířete. V praxi se osvědčila kombinace několika krmiv mezi sebou, jako např. sója, řepkový extrahovaný šrot, mláto atd., což zajišťuje plynulé odbourávání NL v bachoru. Při nadbytku bílkovin (nad 200 g NL/1 kg sušiny) v krmné dávce dojnic často dochází ke snížení plodnosti (Bouška, 2006). Dusíkaté látky mohou být využívány i jako zdroj energie. Pro zvíře je to ovšem proces nežadoucí, neboť při něm v játrech dochází k deaminaci aminokyselin. Pokud je rozsah tohoto procesu nadměrný, může metabolické zatížení jater snižovat jejich schopnost plnit další funkce (Eputman a Varga, 1998). V poslední době je velice zkoumána aminokyselinová výživa. Jako limitující jsou ve výživě dojnic uznávány především methionin a lyzin. Přidání těchto aminokyselin do krmné dávky může přinést zvýšení obsahu mléčného proteinu a někdy i nárůst mléčné produkce (Wu et al., 1997). Proto je jejich obsah zařazen do některých systémů hodnocení NL. Normování potřeby NL se tak rozšířilo o methionin a lyzin, které jsou stravitelné v tenkém střevě (MetDI a LysDI). Francouzský systém PDI vyjadřuje v procentech potřebu proteinu stravitelného ve střevě (% PDIE). Potřeby dojnic byly stanoveny na 7-7,3 % PDIE pro LysDI a 2,2-2,5 % PDIE pro MetDI (Bouška, 2006).

25

3.4.2 Energie ve výživě dojnic

Potřeba energie u přežvýkavců je ze 60-70 % zajištěna těkavými mastnými kyselinami (TMK), které jsou produktem bakteriální fermentace. Dalších 20 % se získává odbouráváním mikrobiální hmoty vytvořené v bachoru. Celkově tedy dojnice kryje potřebu energie z téměř 90 % z činnosti mikroorganismů a pouze 10-20 % energie pochází přímo ze živin krmiva, které unikly fermentaci v předžaludku a jsou přímo využity v tenkém střevě. Nejefektivněji senergie využívá pro záchovu, o něco hůře nebo stejně efektivně pro tvorbu mléka s nejmenší účinností se ukládá v přírůstku. Energie je uvolňována z různých zdrojů různě rychle (Bouška2006). Dojnice může získávat energii ze sacharidů, tuků nebo proteinu. Energie rozpustných cukrů je z krmiv obecně uvolňována velmi rychle, ze škrobu pomaleji a energie z celulózy juvolňována pomalu. Výsledným produktem metabolismu těchto látek je hlavně kyselina propionová a z NFC (non fiber carbohydrates) hlavně glukóza. Propionát a glukóza poskytují energii pro záchovu krávy, pro přírůstek tělesné hmotnosti a pro produkci mléčného cukru (Minor et al., 1998). Při sestavování krmné dávky je nutné přihlédnout rychlostem uvolňování energie dosadit do krmné dávky obdobně rozpustné NL (Bouška, 2006). Přijatou energii krmiv můžeme dělit na brutto energii (BE), stravitelnou energii (SE), metabilozovatelnou energii (ME) a netto energii (NE). BE krmiva zahrnuje chemickou energie krmiva stanovenou dokonalým spálením vzorku krmiva v kalorimetru. Stravitelnou energii (SE) získáme odečtením energie obsažené ve výkalech od množství přijaté energie. Metabolizovatelná energie ME se vypočte ze stravitelné energie po odečtu energie moči a plynů. Netto energie (NE) je množství energie využité pro záchovu a produkci (přírůstek, laktace). Rozdělujeme jí na netto energii laktace (NEL) a netto energii výkrmu (NEV) (Homolka et al., 2006). Nedostatečné zásobování energií v první části laktace je jedním z hlavních důvodů snížené užitkovosti, metabolických a reprodukčních poruch (Bouška, 2006). Ukazatelem skutečného příjmu energie bývá u dojnic často živá hmotnost, která se při nedostatečném zásobení těla živinami snižuje. K výrazné změně hmotnosti dojnic dochází zejména na začátku laktace, v tomto období rychle narůstá mléčná produkce, zatímco příjem sušiny i ostatních živin není dostačující. Vrcholu v produkci mléka se po otelení dosahuje přibližně mezi 30.–50. dnem. V důsledku stoupající dojivosti narůstají i živinové a energetické požadavky, zatímco příjem sušiny stoupá pomaleji a maxima dosahuje za 70 až 100 dní. 26

Vzhledem k nízkému příjmu sušiny u dojnic po otelení je důležité zajistit v tomto období vysokou koncentraci energie v krmné dávce a co nejvyšší příjem sušiny (Moorby et al., 2000). Rozhodujícím energetickým zdrojem ve výživě dojnic je ve značné části chovatelských oblastí kukuřice sklízená v odpovídající zralosti tak, aby sušina kukuřičné siláže byla 30 – 35 %. Při uplatnění krmných dávek se zvýšeným podílem kukuřičného zrna by se měl celkový obsah škrobu pohybovat okolo 25-35 % ze sušiny, jinak by docházelo ke snížení tučnosti mléka. Zvýšené dodávání kukuřičného škrobu do tenkého střeva (např. pomocí propylenglykolu) chrání aminokyseliny před desaminací a pravděpodobně z tohoto důvodu dochází ke zvýšené produkci mléčné bílkoviny a snížení zdravotních problémů. Při vyšším zastoupení kukuřice v KD je nutné věnovat náležitou pozornost dotaci minerálními látkami, a to zejména Ca, ale také proteinovým doplňkům aminokyselin (Bouška, 2006).

3.4.3 Sacharidy ve výživě dojnic

Sacharidy

jsou

nejdůležitějším

zdrojem

energie

pro

bachorové

mikroorganismy

a jsou také největším komponentem krmné dávky (65–78 %) pro laktující dojnice. Využití sacharidů bachorovými mikroorganismy je kritickým faktorem pro maximalizaci syntézy proteinu a pro zachování správné funkce bachoru. Sacharidy jsou hlavním zdrojem energie nejen pro záchovu, ale i pro produkci mléka. Také jsou výchozími látkami téměř pro všechny prvotní metabolické dráhy v rostlině (Kadečka, 1998). Sacharidy jsou všeobecně rozdělovány na dvě skupiny, na strukturální a nestrukturální sacharidy. Nestrukturální sacharidy se nacházejí hlavně v buňkách rostlin a jsou zpravidla více stravitelné než strukturální sacharidy, nacházející se nejvíce v buněčných stěnách rostlin (Zelenka, 2014). Ze sacharidů má ve výživě rozhodující význam glukóza. Je to sacharid minimálně zastoupený v krmivech, ale nesmírně důležitý pro samotný živočišný organismus, a to pro tvorbu krevní glukózy. Glukóza je také významným energetickým zdrojem. U dospělých přežvýkavců je většina glukózy v bachoru zkvašována na těkavé mastné kyseliny (octová, propionová, máselná). Denně se v tenkém střevě dojnice resorbuje jen asi 300–400g glukózy. Organismus získává glukózu především štěpením polysacharidů. Využívá ji pro bezprostřední krytí svých energetických potřeb glukózou. Glukóza je zdrojem pro tvorbu glykogenu a tvorbu jiných cukrů, jako například laktózy, mastných kyselin a těkavých mastných kyselin. Zastoupení glukózy v krvi je v přímé vazbě na její zdroje. 27

Koncentrace glukózy v krvi je přesným ukazatelem intenzity metabolismu sacharidů a je velmi důležitým ukazatelem při hodnocení metabilockého stavu zvířat. U krav na počátku laktace jsou zdroje glukoplastických látek omezené. Nízký příjem sušiny a tím energie v prvních týdnech laktace i při vyrovnané krmné dávce neumožňuje dostatečnou tvorbu kyseliny propionové a ostatní zdroje aminokyseliny, glycerol, laktát a pyruvát jsou pro tvorbu potřebného množství glukózy nedostatečné. V období rozdojování a vysoké produkce mléka má dojnice vysokou potřebu glukózy. Denní tvorba glukózy u dojnice dojící 25–30 kg mléka je okolo 2,5 až 3 kg (Nocek, 1995). Polysacharidy patří mezi vysokomolekulární látky a jsou tvořené nejčastěji hexózami (Patton et al., 2004). Škrob je polysacharid zastoupený ve všech krmivech rostlinného původu spolu s disacharidy Je relativně laciný a proto je často používaný jako hlavní zdroj energie pro přežvýkavce (Mitrík a Vajda, 2011). Hlavním polysacharidem, který má stavební funkci, je celulóza. V krmivech bilancujeme celulózu, která vytváří s dalšími látkami tzv. lignosacharidový nebo lignocelulózový komplex, jako vlákninu. Podle vzájemného poměru celulózy k ligninu se mění stravitelnost vlákniny. Obsah vlákniny v krmivech rostlinného původu kolísá v sušině od 5 do 40 % (Zeman et al., 2006). Obsah hrubé vlákniny v krmné dávce ovlivňuje mj. i její stravitelnost, příjem sušiny, tučnost mléka, činnost předžaludku a střev apod. Dostatek strukturální vlákniny v krmné dávce zabezpečuje dostatečnou produkci slin jako hlavní pufrační látky, neutralizující TMK. Dále vláknina hraje roli v přežvykování a má schopnost pufrovat bachorové prostředí. Za optimální obsah hrubé vlákniny v dávce vysokoužitkových dojnic v 1. fázi laktace je považováno 15-17 % ze sušiny KD (Zelenka, 2014). V USA, někdy i u nás, se používá obsah vlákniny NDF a ADF. Podle obsahu NDF se dá odhadovat příjem krmiva. Je-li obsah NDF v dávce v první třetině laktace asi 28-32 % a obsah ADF 19-21 %, je příjem krmiva a mléčná užitkovost nejvyšší. NDF patří mezi základní parametry kvality objemných krmiv. Minimální obsah NDF pro dojnice v první fázi laktace je mezi 27 a 30 % sušiny krmné dávky. Průměrně dosahovaná hranice je 35–40 % z celkového objemu sušiny KD. Význam ADF spočívá hlavně v možnosti odhadu hemicelulózy v krmivu (rozdíl mezi NDF a ADF). Nízké zastoupení ADF a ligninu v krmivu naznačuje vyšší stravitelnost a využitelnost energie u objemných krmiv. Lignin je primárně vázaný na hemicelulózu a ovlivňuje její přístupnost pro bachorové mikroorganismy (Mitrám, Vajda, 2011).

28

3.4.4 Tuky ve výživě dojnic

Zvýšení koncentrace energie v KD, které je u vysokoužitkových stád potřebné v první fázi laktace, je možné dosáhnout zařazením tuků a olejů (Bouška, 2006). Tuky mají v porovnání se sacharidy a proteiny 2–3 x větší energetickou hodnotu (NEL). To je způsobeno tím, mastné kyseliny nejsou v bachoru degradovány a mají vyšší účinnost využití pro syntézu mléka (82,4). Zdroj tuku v krmivu by měl mít vysoký obsah netto energie a vysokou stravitelnost (Douglas et al., 2004). Množství nechráněných tuků v sušině KD by nemělo přesáhnout 4,4-5 %. Jejipředávkováním může dojít ke sníženému trávení vlákniny v bachoru, což má za následek snížení příjmu krmiva a nižší syntézu mléčného tuku i bílkoviny. Jednou z nejdůležitějších vlastností tuků by měla být jejich inertnost – přirozená ochrana v neporušených semenech. Doporučuje se, aby z celkové maximální dávky tuku (0,9-1,4 kg) tvořily třetinu obiloviny, olejnatá semena a vedlejší produkty. Druhou třetinu by měly představovat konvenční tukové produkty (sójové boby, bavlníkové semeno) a poslední třetina by měla sestávat z vhodných inertních tuků např. Megalac či jiné podobné chráněné tuky (Bouška, 2006).

3.4.5 Minerální látky ve výživě dojnic

Pro optimální výživu je důležitá i dotace minerálními látkami. Kromě množství musí být minerální prvky předkládány dojnicím v požadovaných poměrech (zejména Ca:P, Na:K). Důležité jsou i vztahy mezi jednotlivými minerálními prvky, příp. mezi nimi a ostatními sloučeninami (Jelínek, Koudela, 2003). Ve snaze zabránit subklinické acidóze chovatelé používají vyšší dávky hydrogenuhličitanu sodného, čímž se výrazně nefyziologicky zužuje poměr mezi draslíkem a sodíkem (z požadovaného 5:1 na 2-3:1). Spotřeba soli bývá poté minimální, a tím vzniká nedostatek chloridů v KD vysokoužitkových dojnic (Bouška, 2006). Existují značné rozdíly v biologické dostupnosti minerálních prvků, dodávaných jednak z různých zdrojů ve formě odlišných chemických kombinací, ale také ve formě anorganických i organických sloučenin. Nedostatečný i nadměrný příjem jednotlivých minerálních látek působí na organismus nepříznivě. Nedostatek mikroelementů je u zvířat zjišťován jako klinicky zjevná onemocnění nebo jako subklinické poruchy s negativním působením na konverzi živin, růst, reprodukci, produkci a biologickou hodnotu potravin. U dojnic je nejčastěji karence Cu, Mn a Zn. Podstatně vyšší absorpce mikroelementů 29

je z organických sloučenin, kde jsou vázány na peptidy a aminokyseliny ve formě chelátů. Mikroelemnty v chelátové formě se lépe vstřebávají a rychle odstraňují příznaky karence u zvířat. Navíc mají pozitivní vliv i na počet buněčných elementů v mléce, zabřezávání apod. (Bouška, 2006).

3.4.6 Vitaminy ve výživě dojnic

Potřebu ve vodě rozpustných vitaminů jsou dojnice schopny uspokojit pomocí bachorové fermentace. Výjimkou mohou být vysokoužitkové dojnice, u kterých výživa nemusí postačovat ke krytí požadavků na příjem niacinu, vitaminu B, cholinu. Vitaminy rozpustné v tucích musí být dodávány v krmivu (kromě vit. K). Vitamin K se bakteriálně syntetizuje ve střevech. V každém kg sušiny denní KD je třeba dojnicím dodávat 4000 m.j. vit. A, 1000 m.j. vit. D a 15 m.j. vit. E (Bouška, 2006). Vitamin A je u skotu nejdůležitější a má pozitivní vliv na omezení výskytu mastitid a na počet buněk v mléce. Vitamin E neboli antisterilní vitamin, umožňuje dobré využití selenu a působí kladně na plodnost zvířat. Niacin zlepšuje využití živin (zejména tuku) a je využíván k prevenci ketózy a vitamín D má v organismu tři hlavní funkce, a t kontrolovat homeostázu vápníku, regulovat růst kostí a koordinovat metabolismus fosfátů (Urban, 1997).

3.5 Příjem sušiny

Vzhledem k důležitosti příjmu sušiny bylo k jejímu hodnocení vyvinuto velké množství modelů a postupů. Současné systémy hodnocení příjmu sušiny jsou odvozeny z údajů průměrné živé hmotnosti (H), resp. metabolické velikosti těla (H0,75) a denní produkci mléka (FCM). Z těchto hodnot je predikčními postupy vypočítán standardní příjem sušiny (SPS), podle rovnice (1) (Sommer, 1985).

SPS = 0,086 * H0,75 + 0,262 * FCM

(1)

Výše přijmu sušiny krmné dávky podstatně ovlivňuje množství přijatých živin. Se zvýšeným příjmem sušiny se snižují požadavky na zařazení krmiv s vyšší koncentrací živin (Bouška, 2006).

30

Příjem sušiny krmiv je klíčovým momentem k realizaci produkce, protože s každým kilogramem navíc se očekává zvýšení mléčné produkce o 2–2,5 l za den. Příjem sušiny zabezpečuje dostatečný přívod živin, zejména energie, která je prvním limitujícím faktorem většiny KD dojnic. Denní konzum sušiny KD obvykle představuje 3 % živé hmotnosti dojnice s kolísáním od 1,7-3,5 % v závislosti na stadiu laktace a reprodukčního cyklu. Šlechtitelské úsilí v chovu holštýnského skotu výrazně zvětšilo rámec zvířat, a tím i kapacitu trávicího traktu. Důsledná genetická selekce na příjem krmiva umožnila zvýšit příjem sušiny na nad 4 % denně. K tomu je však potřeba vytvořit podmínky, které vycházejí z potřeb zvířat. Existují 2 možnosti, jak zvýšit příjem sušiny, a to vyšší koncentrací živin v sušině, nebo řadou opatření zahrnující management krmení, vybalancování KD, kvalitu objemných krmiv, optimální vlhkost KD apod. (Drevjany et al.,2004).

3.5.1 Faktory ovlivňující příjem sušiny

Jedním z nejsložitějších a nejčastějších limitujících faktorů při sestavování krmné dávky je odhad skutečné spotřeby krmiv, resp. sušiny, neboť je ovlivňována řadou faktorů (Bouška 2006).

3.5.1.1 Stadium laktace

Množství nadojeného mléka má větší vliv na potřebu sušiny, než hmotnost dojnice. Existuje přímá úměrnost – čím vyšší dojivost, tím vyšší příjem sušiny (Drevjany et al., 2004). Hubenější dojnice přijímají v 1. fázi laktace až o 25 % sušiny více než krávy přetučnělé, prvotelky při stejné hmotnosti spotřebují asi o 1 kg sušiny méně objemných krmiv než starší dojnice. Zvýšení mléčné užitkovosti o 1 kg znamená i zvýšení příjmu sušiny o 0,2 až 0,5 kg. Na 1kg mléka můžeme předpokládat příjem 0,5 kg sušiny KD (Bouška, 2006). Na každých 100 kg živé hmotnosti se zvyšuje příjem sušiny o 0,8 kg (u krav na 2. a další laktaci) až 1,2 kg (u prvotelek). S růstem živé hmotnosti tak stoupá absolutní příjem sušiny, ale relativní příjem klesá o 0,1 – 0,4 kg na 100 kg živé hmotnosti, podle užitkovosti dojnice. Žádoucího produkčního efektu je možné dosáhnout až tehdy, když zvířata ve své denní dávce skutečně přijmou množství krmiva, odpovídajícího skutečné potřebě živin (Zeman et al., 2006). Hlavním problémem ve výživě dojnic je nesoulad mezi vrcholem produkce mléka (30.-50. den) a maximálním příjmem sušiny (10.-12. týden). Zatímco vrcholí laktace, a tudíž 31

potřeba energie je nejvyšší, příjem sušiny ještě není na odpovídající úrovni, v důsledku čehož je organismus dojnice v negativní energetické bilanci. Následkem je výrazné čerpání tělesných zásob a propad kondice, resp. živé hmotnosti (Bouška, 2006). Délka doby, po kterou příjem sušiny zaostává za mléčnou produkcí, je odvislá od úrovně výživy v době přechodu z období stání na sucho do laktace, v tzv. tranzitním období. Zvýšení obsahu fermentovatelných uhlohydrátů (NFC) 3 týdny před otelením podporuje zvětšování absorpčního povrchu bachorových papil, a tím i fyzickou bachorovou kapacitu, což umožňuje i zvýšení absorpce TMK z bachoru a zároveň snižuje nebezpečí výskytu ketózy. Dojnice, které dosáhnou vyššího příjmu sušiny před otelením, mají i dispozice k vyššímu příjmu bezprostředně po otelení (Drevjany et al., 2004). Praktické zkušenosti nasvědčují skutečnosti, že denní spotřeba krmiv, resp. sušiny, je v prvních dnech laktace při sestavování dávek nadhodnocována. V prvních 30 dnech laktace při produkci mléka nad 25 kg je spotřeba sušiny výrazně menší než 3 % tělesné hmotnosti. Protože spotřeba sušiny určuje i koncentraci živin (Bouška, 2006). Příjem sušiny během laktace výrazně kolísá – viz. Tab. II. Tabulka II: Příjem sušiny v závislosti na fázi laktace (upraveno dle Bouška, 2006)

Fáze laktace

Příjem sušiny (% ze živé hmotnosti)

Suchostojné

2

Před porodem

1,7-2

Rozdojování

3-3,5

Vrchol laktace

4-4,5

Střed laktace

3,5

Závěr laktace

2,5-3

3.5.1.2 Kvalita krmiv

S kvalitním objemným krmivem s vysokou stravitelností stoupá nejen příjem, ale i množství využitelné energie, a naopak, zkrmování pozdě sekaných pícnin s vysokým obsahem vlákniny, a tedy nižší stravitelností, pak zhoršuje využití krmné dávky. Zcela zásadní význam pro příjem krmiv má odpovídající obsah sušiny v silážích a směsných krmných dávkách 32

(TMR). Zvýšení obsahu sušiny zavadáním travní siláže o 1% znamená zvýšení příjmu o 0,1-0,12kg, o 1 % vyšší obsah sušiny kukuřičné siláže zvyšuje její příjem o 0,2–0,5 kg. Za minimální koncentraci energie u objemných krmiv, vhodných pro vysokoužitkové dojnice, je považováno 5,8 MJ NEL/kg sušiny (Bouška, 2006). Pokud se jedná o konzervovaná krmiva, samozřejmostí je jejich bezchybná fermentace. Velký význam má podíl vlákniny, především zastoupení NDF, která by se měla pohybovat v celkové sušině v rozmezí 28-33 %. Přitom by mělo pocházet 70-75 % NDF z objemných krmiv. Kapacita příjmu NDF u dospělé dojnice představuje 0,9-1,2 % živé hmotnosti. Se zvyšováním NDF v KD klesá příjem krmiva tzn. při zkrmování nekvalitní píce se denní příjem sušiny jednoznačně sníží. Obsah NDF vypovídá o stravitelnosti sušiny a její žádoucí hladina v sušině by se měla pohybovat v rozmezí 19- 21%. Ke snížení příjmu sušiny mohou také přispět vysoké dávky koncentrátů. Jejich obsah v KD by neměl přesáhnout 2,5% hmotnosti dojnice. Je tedy potřeba hlídat hladiny fermentovatelných sacharidů NFC, měla by se pohybovat mezi 36-38 % celkové sušiny KD. Při vyšším obsahu pak klesá pH bachoru, snižuje se produkce slin a dochází k acidózám, což je častá příčina nechutenství u krav. Měli bychom se také vyvarovat vysokým dávkám tuku bezprostředně po otelení, kdy ve snaze pokrýt zvýšené nároky na energii dojnice mobilizují tuk z tělesných rezerv. Pokud se tak nestane, dochází k nežádoucímu nárůstu tuku v krvi, což je pro dojnici signál snížit příjem krmiva. Obdobně působí i vysoká koncentrace řady metabolitů v krvi, jako např. močovina, TMK apod. (Drevjany et al., 2004).

3.5.1.3 Vlhkost KD

Optimálně by se měla sušina KD pohybovat kolem 50 %. Za těchto okolností je dojnice schopna přijmout 50kg krmiva v původní sušině a přeměnit jej zhruba na 36-40 kg mléka. Pokud však vlhkost roste, denní příjem sušiny se snižuje. Tento efekt se projevuje u fermentovaných krmiv a neplatí u zelené píce, a tedy i u pastvy. Bylo prokázáno, že při krmení mokrých siláží se příjem sušiny snižuje o 0,02% hmotnosti dojnice za každé %, o které vlhkost TMR překročí ideální hranici 50 % (Drevjany et al., 2004). Přidání suchých krmiv jako je řezané seno, suchá kukuřice, sójové slupky, otruby atd. povede zpravidla k nápravě stavu. Pozitivně na příjem sušiny působí i zařazení pufrů do TMR, které vede ke zvýšení pH, a tím i ke snížení kyselosti. Ideální je pH 6,5.

33

KD může být i suchá a dojnice ji rovněž nepřijímají dobře kvůli prašnosti, oddělování jednotlivých složek a v důsledku toho snížení chutnosti. Zde naopak pomůže zařazení vlhkých krmiv, jako jsou cukrovarské řízky, mláto nebo jen voda (Bouška, 2006). Separování jednotlivých komponentů KD je velmi závažný problém, neboť zvířata zpravidla upřednostňují chutnější složky a nedostatečně přijímají vlákninu, což vede k nechutenství a acidózám. Zároveň je důležitý dostatek pitné vody. Dojnice potřebuje asi 4l vody na 1 l mléka. Musíme zajistit i dobrou dosažitelnost vody, tj. v okruhu 15 m od krmného žlabu (Drevjany et al., 2004). Když krávy nepijí dostatečně, snižuje se příjem sušiny, což negativně působí na trávení. Napajedla by měla být umístěna na více místech ve stáji, poblíž krmiště (Hulsen, 2011). Celková spotřeba TMR je rovněž velmi závislá na její vlhkosti. Za optimální rozpětí obsahu sušiny v TMR je považováno 50-60 %. Při sušině nižší než 50 % dochází ke snížení příjmu. Z těchto důvodů se nedoporučuje zařazovat do TMR dvě vodnatá krmiva ve větším množství (např. mláto a cukrovarské řízky). Přechod na krmení TMR, tvořených konzervovanými krmivy, přináší mnohdy zvýšení příjmu sušiny až o 30 % proti zkrmování jednotlivých krmiv. V období maximálního příjmu krmiva dosahuje u špičkových dojnic denní příjem sušiny 4,2 až 4,5 % živé hmotnosti. Znamená to především uplatnění TMR a vysokou kvalitu krmiv, zejména co do koncentrace energie (Bouška, 2006).

3.5.1.4 Struktura krmné dávky

Nedodržení vhodné struktury podávaných krmiv může negativně ovlivnit jejich příjem. Fyzikální struktura krmiv je důležitá zejména pro přežvýkavce, u kterých po pozření sousta dochází k opětovnému vyvržení za účelem důkladného rozmělnění a proslinění. Příliš mělněná krmiva a jejich mnohdy až prachovitá struktura se stávají rizikovým faktorem, který může způsobit

poruchy příjmu, trávení a opětovného vyvrhování sousta.

Tento nedostatek vede často ke snížení produkce, poruchám trávicího traktu, a to v podobě zastavení činnosti bachoru, neuskutečňování rejekce (vyvrhování sousta), průjmům, ztrátám hmotnosti atd. U skotu, ale i ostatních přežvýkavců, je proto velmi důležité zachovávat strukturu krmiv, kdy zejména u siláží, senáží, sena a slámy je vhodné mít velikost částic min. 3-5 cm. Velmi podstatnou roli hraje také obsah a struktura vlákniny v KD. Také cizí předměty v krmivu mohou být ohrožující pro zvířata (Staněk, Kosová, 2009). Správná délka částic má velký vliv na stravitelnost živin a dobrou funkci bachoru. Při vysokém zastoupení kukuřičné siláže v KD by mělo být alespoň 10 % částic větších 34

nad 19 mm, 40-50 % by se mělo pohybovat mezi 7,8 až 19 mm a 40-50 % částic by mělo být menší než 7,8mm. Délku řezanky je možno prodloužit, pokud se kukuřičná siláž zpracovala kukuřičnými válci, a to tak, aby podíl částic nad 19 mm představoval až 15 % (Urban, 1997). Při snížení velikosti částic krmiva bylo prokázáno snížení doby žvýkání a přežvykování krmiva. Následně dochází ke snížení pH bachoru. Když krávy stráví menší dobu žvýkáním, produkce slin potřebných k pufraci bachoru se snižuje. Naopak jestliže jsou částice krmiva příliš dlouhé, zvířata více třídí dávku, která je nakonec přijímána velmi rozmanitě po jednotlivých komponentech než původně byla zamýšlena. K objektivnímu zhodnocení struktury KD slouží separátor částic krmiv, který se může použít i pro monitorovaní třídění krmiva na krmném žlabu, dále může pomoci při hledání závad krmení, metabolických nebo výrobních problémů. Je složen ze tří sít a dna. Oka v každém sítu mají jiný rozměr (19mm; 7,8mm; 1,3mm). Pravidla pro TMR pro vysokoprodukční dojnice jsou 2 až 8 procent částic na horním sítu, 30 až 50 % na středním a spodním sítu a ne víc než 20 % na dně separátoru (Kononoff, Heinrichs, 2003). Horní síto zachycuje materiál, který formuje tzv. bachorovou matraci. Druhé síto tvoří hlavní část. Obsahuje hrubá zrna, pomaleji stravitelnou vlákninu, která je dobře rozložitelná bachorovými mikroorganismy. Třetí síto zachycuje částice rychle fermentovatelné v bachoru. Na dně separátoru zůstávají částice dobře fermentovatelné, ale díky svým vlastnostem vyplavou z bachoru a mohou způsobit např. acidózu (Adamová, 2004).

3.5.1.5 Nenutriční faktory

Do těchto faktorů můžeme zahrnout kvalitu stájového prostředí, management chovu a zdravotní stav zvířat. Příkladem je syndrom prázdného žlabu, plesnivé krmivo, druhotné zahřívání krmiv ve žlabu, welfare zvířat, problémy s končetinami a paznehty, tepelný stres atd. Jejich počet je velký a zásadně omezují chuť k příjmu krmiva, a to až o 50 %. Vysokoprodukční dojnice je zvyklá přijímat krmivo ve 12 chodech a věnuje každému 20-25 minut. Velmi ochotně přijímají krmivo bezprostředně po dojení, a proto je nutné, aby čerstvé krmivo bylo připraveno ve žlabu před návratem zvířat do stáje. Krmivo by mělo být k dispozici nejméně 20 hodin denně a každá dojnice by měla mít 60-75 cm žlabového prostoru (Drevjany et al., 2004). Počet krmných míst ve stáji musí odpovídat počtu dojnic. Dojnice denně potřebují 7 až 9 hodin k nasycení, přibližně stejnou dobu na přežvykování a zbývající čas připada na odpočinek a dojení (Zeman et al., 2006). Během horkého léta 35

je dobré 50 % KD nabídnout dojnicím během noci. Přihrnování krmiva, krmné komponenty podporující chutnost, kvalita a čerstvost jsou faktory, které příjem stimulují. Krmivo by nemělo být plesnivé. Nedožerky (normální stav 10 % z podané dávky) musí být odstraněny a žlab řádně vyčištěn nejméně jednou denně z důvodu možnosti rozvoje nechtěných mikroorganismů. Příjem sušiny může pozitivně ovlivnit i frekvence krmení (Drevjany et al., 2004). Dojnice do užitkovosti 5000kg mléka za laktaci krmíme 2x denně v pravidelných intervalech (Zeman et al., 2006). Významnou roli hraje i tělesná kondice zvířat. Ideál je bodové hodnocení 3 až 3,5. U příliš ztloustlých můžeme očekávat snížení příjmu sušiny až o 1 kg denně. Změny hmotností a příjem sušiny jsou nejlepším ukazatelem úrovně výživy stáda (Bouška, 2006). Jakmile teplota vzduchu překročí 26ºC, nebo relativní vlhkost přesáhne 80 %, poklesne příjem sušiny, a to přibližně o 3 % na každý ºC nad tuto hranici. Krmení 2x denně a přihrnování TMR 3-4x denně je stejně účinné jako krmení vícekrát denně. V horkých dnech s vysokou relativní vlhkostí vzduchu, by mělo být přihrnování prováděno ještě častěji, dosáhne se tak vyššího příjmu krmiva a vyšší užitkovosti. Pokud jsou velká množství krmiv podávána mimo TMR systém (seno na žlab), ztrácí TMR mnohé z výhod. TMR ve stádě s jednou skupinou dojnic by měla být vybalancovaná pro produkci o 30 % vyšší než je průměrný nádoj. Ve stádě rozděleném do dvou skupin o 20 % vyšší a při třech skupinách o 10 % vyšší. Umožní to dojnice vyprovokovat k maximální užitkovosti a dopřát jim, aby mohly zlepšit tělesnou kondici v závěru laktace. Rozdíly v užitkovosti v rámci skupiny by neměly přesáhnout 9-11 l mléka (Drevjany et al., 2004).

3.6 Tělesná kondice a její hodnocení Vzhledem k tomu, že zjišťování hmotnosti dojnic je velmi pracné a odhad její ztráty je nepřesný, využívají chovatelé bodové hodnocení tělesné kondice. Tato metoda charakterizuje jak individuální, tak i skupinovou variabilitu využití živin v metabolismu zvířat, proto slouží tedy jako vhodná pomůcka pro usměrňování či změnu skladby KD (Hanuš et al., 2004). Racionální změny výživy v průběhu mezidobí s ohledem na tělesnou kondici přinášejí lepší výsledky jak v reprodukci, tak v užitkovosti zvířat, což se projeví i z hlediska rentability a perspektivy chovu (Mudřík, 1997). Řízení výživy v průběhu laktace s návazností na hodnocení kondice by mělo zohledňovat průběh laktační křivky (Waltner et al., 1993). Skóre tělesné kondice 36

se subjektivně hodnotí dle množství tuku v okolí sedacích kostí a kořene ocasu, v oblasti kyčelních hrbolů, na bederních obratlích. V průběhu týdnů nebo měsíců laktace se kondice mění. Má stoupající tendenci s rostoucím příjmem energie a snižuje se s jejím poklesem. Hubené krávy mají skóre 1 a tlustým je přiřazováno skóre 5, přičemž můžeme přiřazovat body s přesností na půl nebo čtvrt bodu, obzvláště pak v rozmezí 2,5 až 4 body. Pomocí sledování tělesné kondice můžeme ovlivnit výživu krav a pokrýt jejich energetickou potřebu. U krav vysokou kondicí existuje riziko, že v období porodu a v první fázi laktace budou žrát velmi málo. Naopak příliš hubené krávy mají sníženou imunitu. Prudké snížení kondice vede k reprodukčním problémům (cysty na vaječnících, tiché říje, anestrus atd.) a k nízké odolnosti vůči onemocnění. Kondiční skóre by nemělo klesnou v průběhu laktace o více než 0,75 bodu (Hulsen, 2011). Hodnocení tělesné kondice (body condition scoring – BCS) umožňuje řídit výživu dojnic na úrovni jejich optima. Bodování se uskutečňuje průběžně, během celého mezidobí, minimálně však při zaprahnutí, při telení, při dosažení vrcholu laktace a v době připouštění (Mudřík, 1997). Během období stání na sucho by každý chovatel měl dbát na to, aby se kondice krav výrazně neměnila (Hristov et al., 2005). Chovatelskými opatřeními je možné minimalizovat riziko ztučnění dojnic v době stání na sucho, které negativně působí na zdravotní stav krav, jejich mléčnou produkci a příjem krmiva (Contreras et al., 2004). Je možné všeobecně konstatovat, že kondice v době stání na sucho, při otelení a v první fázi laktace je důležitým faktorem ve vztahu k plodnosti a užitkovosti (Reynolds et al., 2003). Optimální skóre tělesné kondice jednotlivých fází v chovu dojnice je uvedno v Tab. III. Důležité je také určit jednotlivé odchylky od průměrného kondičního stavu skupin zvířat a jejich stav napravit výživářskými a dalšími opatřeními (Grummer et al., 2004). Ve srovnání s velkým množství zkušeností při hodnocení kondice holštýnského skotu jsou

zkušenosti

u

plemen

s dvoustrannou

užitkovostí

mnohem

menší.

Plemena

kombinovaného užitkového typu bývají v druhé polovině laktace mnohem náchylnější ke ztučnění než plemena mléčná (Kudrna et al., 1998).

37

Tabulka III: Optimální skóre tělesné kondice (úprava dle Drevjany et al., 2004) Období

Ideální skóre

Rozmezí

Na sucho

3,5

3,25–3,75

Otelení

3,5

3,25–3,75

Počátek laktace

3,0

2,5–3,25

Střed laktace

3,25

2,75–3,25

Konec laktace

3,5

3,0–3,5

Rostoucí jalovice

3,0

2,75–3,25

Jalovice na otelení

3,5

3,25–3,75

38

4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Charakteristika zemědělského podniku Školní zemědělský podnik Žabčice je součástí Mendelovy univerzity v Brně. Je organizačně členěn na 2 pracoviště: Žabčice a Lednice. Ve spolupráci zejména s Agronomickou a Zahradnickou fakultou probíhá praktická výuka, praxe, výzkumné a ověřovací úkoly, dále výzkumná, vývojová, demonstrační a poradenská činnost. Pro naplňování tohoto poslání vytváří ŠZP Žabčice podmínky v provozech rostlinné, živočišné i speciální výroby. ŠZP Žabčice, pracoviště Žabčice leží ve vzdálenosti cca 25 km jižně od Brna. Převažují zde pozemky rovinného charakteru o průměrné nadmořské výšce 185 m. Klima v této oblasti není pro zemědělskou výrobu zvlášť příznivé. Statek leží v jihomoravské suché oblasti s typickým vnitrozemským klimatem s průměrnými ročními srážkami 380–550 mm a průměrnou roční teplotou 10,07 °C. Mimo účelovou činnost (polně pokusná stanice, klimatologická stanice) se pracoviště zabývá doplňkovou - hospodářskou činností, která je tvořena zemědělskou rostlinnou i živočišnou výrobou a produkcí vína. Živočišná výroba je zaměřena na chov dojnic s uzavřeným obratem stáda. V současnosti má podnik stádo holštýnského mléčného skotu. V současné době je na farmě Žabčice stádo dojnic s užitkovostí v rámci kontroly užitkovosti 9768 l mléka. Průměrná tržní produkce činí 94,56 %. Mléko je dodáváno v kvalitě Q. Významným opatřením je vybudování nových ustájovacích objektů pro chov dojnic a mladého skotu současně s dojírnou ALFA LAVAL 2 x 14. Chov prasat probíhá v objemu 100 prasnic a jeho význam spočívá především v rámci účelové činnosti (Anonym, 2014).

4.2 Předmět a postup sledování Praktická část práce probíhala na ŠZP ve stáji pro dojnice v období od dubna 2014 do března 2015, pravidelně v měsíčním intervalu. Stáj je rozdělena na čtvrtiny, označované jako sekce. Předmětem sledování byla pouze 1 sekce, a to vysokoužitkové dojnice v počtu cca 80 krav (počet se v průběhu roku měnil). Část pozorování bylo zaměřeno na zaznamenávání výživného stavu dojnic pomocí bodového hodnocení kondice (BCS). Současně probíhalo hodnocení struktury nedožerků a založené KD pomocí separátoru částic krmiva. Aby se zjistil skutečný příjem sušiny dojnicemi, bylo nutné zjistit množství a obsah sušiny nedožerků

39

a založené KD (viz. Obr. 3 a 4). Zároveň také probíhalo hodnocení mléčné užitkovosti skupiny dojnic z dat kontroly užitkovosti. Hodnoty průměrných teplot vzduchu, které sloužily k odhalení vzájemné korelace mezi určitými jevy, byly získány z Českého meteorologického ústavu (stanice Brno-Tuřany).

4.2.1 Hodnocení množství KD a nedožerků

Množství založené KD bylo vždy snímáno počítačem, umístěným v krmném voze Faresin TMR 1400. Počty dojnic a množství založeného krmiva za jednotlivé měsíce je uvedeno v Tab. IV. Vážení nedožerků bylo zajišťováno pomocí tenzometrických snímačů zatížení, které byly umístěny na podlahu krmné chodby stáje (viz. Obr. 5) K těmto snímačům byla připevněna dřevěná tabule, na kterou se při samotném vážení najíždělo zahradním kolečkem, naplněným nedožerky (viz. Obr. 6). Sledování probíhalo vždy ve stejnou dobu, a to před odpoledním krmení, které probíhalo od 15:30 hod. Krmný žlab byl rozdělen na tři oddíly (1, 2, 3), přičemž se každý oddíl vážil zvlášť z důvodu nedostačující kapacity zahradního kolečka, ale také z důvodu možnosti zaznamenání jisté preference krav pro místo u krmného žlabu. Schéma sledovaných oddílů sekce je znázorněna na Obr. 1.

Obrázek 1: Znázornění oddílů ve sledované sekci dojnic

40

Tabulka IV: Množství založené KD a počet krav za sledované období Počet dojnic

Založená KD/den

[ks]

[kg/den]

Květen

78

4368

Červen

74

4085

Červenec

73

4030

Srpen

73

4030

Září

78

4500

Říjen

77

4312

Listopad

76

3900

Prosinec

77

4320

Leden

78

4340

Únor

76

4127

Březen

78

4346

Měsíc

4.2.2 Hodnocení struktury krmiva

Struktura částic nedožerků byla zjišťována každý měsíc, a to v podobě 3 odebraných vzorků (z každého oddílu 1 vzorek), které se samostatně hodnotily pomocí Penn State Separatoru (viz. Obr. 7 a 8). Struktura částic TMR byla hodnocena dvakrát (v létě a v zimě), protože sloužila jen pro kontrolu, zda se význačně nemění sušina krmiva během dne (od založení do založení KD). Penn State Separator se skládá ze 3 sít a dna. Na horní síto se umístí přibližně 1 kg TMR. Vzorky by neměly být chemicky nebo fyzicky pozměněny oproti krmivu před proséváním (Kononoff, Heinrichs, 2003). Na rovné ploše třeseme síty v podélném směru pětkrát, potom otočíme separátor vždy o jednu čtvrtinu otočení. Neměl by být proveden žádný svislý pohyb se separátorem během třesení. Opakujeme tento proces sedmkrát. Tedy celkem 8 sad neboli 40 otřesů při otáčení separátoru po každém souboru 5 otřesů. Nakonec se hmota zachycená na jednotlivých vrstvách zváží a vypočte se procentické zastoupení (Adamová, 2004). Optimální struktura krmné dávky je uvedena v Tab. V.

41

Tabulka V: Optimální struktura KD (upraveno dle Kononoff, Heinrichs, 2003) Část separátoru

Velikost částic (mm) > 19

Kukuřičná siláž (%)

Senáž (%)

TMR (%)

Horní síto

Rozměr otvoru (mm) 19

3-8 %

10-20 %

2-8% (10)

Střední síto

7,8

7,8-19

45-65 %

45-75 %

30-50 %

Spodní síto

1,3

1,3-7,8

30-40 %

20-30 %

30-50 %

Dno

-

< 1,3

pod 5 %

pod 5 %

Pod 20 %

4.2.3 Hodnocení tělesné kondice

Ke zjištění tělesné kondice vybraných zvířat bylo použito bodové hodnocení. Vybraným dojnicím (5 ks) bylo přiřazováno skóre v rozmezí 1-5 bodů s přesností na 0,25 bodu (např. 3,25; 3,5; 2,75). Jedná se o subjektivní zhodnocení množství tukové tkáně v oblasti kořene ocasu, bederních obratlů, kyčelních hrbolů a sedacích kostí. Při hodnocení BCS se využívalo poznatků z Tab. VI. Tabulka VI: Hodnocení kondice holštýnského skotu (upraveno dle Drevjany et al., 2004) SKÓRE KONDICE

POPIS hluboká prohlubeň, bez tukové tkáně pod kůží viditelné obratle, ostré horizontální výběžky mělčí prohlubeň, vyčnívající sedací kosti, slabá tuková tkáň pod kůží

Kořen ocasu:

1

Slabá Bedra: Kořen ocasu:

2

Průměrná

horizontální výběžky identifikovatelné a zaoblené tuková tkáň po celé ploše, oblast zaoblená, kůže měkká, pánevní kosti hmatatelné konce horizontálních výběžků citelné jen pod tlakem, na bedrech nepatrná prohlubeň viditelné tukové polštáře

Bedra: Kořen ocasu:

3

Dobrá Bedra: Kořen ocasu:

4

5

Tučná

Přetučnělá

Bedra:

výběžky obratlů pokryté tukovou tkání, nejsou hmatatelné

Kořen ocasu:

zalitý tukovou tkání, pánev nehmatatelná ani při velkém tlaku

Bedra:

-

42

4.2.4 Hodnocení sušiny

Pro hodnocení sušiny se odebíraly každý měsíc ve sledovaném období 3 vzorky nedožerků. Vlastní proces probíhal v areálu Mendelovy univerzity v budově M pomocí sušárny Venticell (viz. Obr. 9 a 10). Sušení probíhalo při teplotě 67 ºC po dobu 24 hodin do konstantní hmotnosti. Pro hodnocení bylo nutné nejprve zvážit nádobku, ve které se sušení vzorku provádělo (vysoušečka), pak zaznamenat hmotnost s přidanými nedožerky před a po sušení. Počítalo se podle rovnice (2). Vzorky TMR pro zjištění obsahu sušiny byly odebrány dvakrát za sledované období (léto, zima), sloužily jen pro kontrolu, zda se výsledek nebude značně lišit od nedožerků.

S = (c-a) / (b-a) · 100

(2)

S = obsah sušiny vzorku a = hmotnost vysoušečky b = hmotnost vysoušečky se vzorkem před vysušením c = hmotnost vysoušečky se vzorkem po vysušení

43

5 VÝSLEDKY A DISKUZE

5.1 Množství nedožerků ve vztahu k BCS a mléčné užitkovosti Množství nedožerků v jednotlivých oddílech skupiny dojnic za celý průběh sledovaného období je uvedeno v Tab. 1. Dále je zde uveden průměr bodového hodnocení kondice vybraných krav a průměrná mléčná užitkovost za jednotlivé měsíce. Tabulka 1: Množství nedožerků za sledované období, BCS a mléčná užitkovost Nedožerky Oddíl

Měsíc

Celkem [kg]

BCS (průměr)

Mléčná užitkovost [kg]

1 [kg]

2 [kg]

3 [kg]

Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec Leden Únor Březen Celkem

83,8 48,3 8,2 174 29,4 25,6 3,9 2 10,3 1,2 1,7 388,4

125,7 67,7 47,4 128 34 21,6 1,9 30,6 3,2 1,4 2,7 464,2

111,7 59,2 47,4 29,2 159,5 20,2 1,4 104,5 11,8 2,2 2,9 550

321,2 175,2 103 331,2 222,9 67,4 7,2 137,1 25,3 4,8 7,3 1402,6

3 3 3 2,9 3 2,95 3 3,15 3 3 3,2

29,73 32,85 29,76 29,23 27,92 29,17 30 31,88 35,2 32,62 32,22

-

-

Průměr [kg] Min [kg] Max [kg] sx Vx [kg]

35,31 1,2 174,0 50,12

42,22 1,4 128,0 44,71

49,98 1,4 159,5 50,92

127,51 4,8 331,2 116,43

3,02 2,9 3,2 0,08

30,96 27,9 35,2 2,04

141,95

105,91

101,88

91,31

2,67

6,61

Z tabulky je dále patrné, že nejvyšší množství nedožerků bylo zjištěno v měsíci srpnu, kdy tato hodnota činila 331,2 kg. Nejvíce krávy sežraly, tzn. nejméně nedožerků bylo zaznamenáno v měsíci únoru, a to 4,8 kg. Můžeme si všimnout i rozdílnosti množství navážených nedožerků v rámci jednotlivých oddílů. Na tuto variabilitu poukazuje i Obr. 2. Ze 73 % bylo nejméně nedožerků v oddílu 1, kdy celkové množství činilo 388,4 kg. 44

Byl zde také zaznamenán nejvyšší rozptyl, variační koeficient činil 141,95 kg. Nejvíce krmiva dojnice nechávaly v oddílu 3 (64 %), kdy se celková hodnota pohybovala okolo 550 kg. Zároveň byl v tomto oddílu zjištěn nejnižší rozptyl s hodnotou 101,88 kg. Za celé sledované období dojnice nesežraly 1402,6 kg KD. Podle Drevjany et al. (2004) se za normální stav nedožerků považuje 10 % z podané krmné dávky. Tato hodnota byla za sledované období překročena jen jednou, a to v měsíci květnu, kdy stav nesežrané KD činil 14,7 % ze založeného krmiva. Mohlo to být způsobeno různými faktory, např. vysokými teplotami ve stáji, nízkou chutností krmné dávky, zdravotním stavem dojnic (propad příjmu sušiny), nedostatečným přihrnováním krmiva během dne apod. Drevjany et al. (2004) tvrdí, že přihrnování TMR 3-4x denně je stejně účinné jako krmení vícekrát denně, dosáhne se tak vyššího příjmu krmiva a vyšší užitkovosti.

Průměrný stav bodového hodnocení kondice dojnic se pohyboval v rozpětí 2,9-3,2, přičemž nejnižší skóre bylo přiděleno vybraným kravám v měsíci srpnu, nejvyšší pak v měsíci březnu. Dle Hulsen (2011) by kondiční skóre nemělo klesnout během laktace o 0,75 bodu. Bouška, 2006 uvádí, že by se mělo hodnocení krav s nejvyšší užitkovostí ve střední fázi laktace blížit stupni 3, oproti tomu Drevjany et al. (2004) tvrdí, že průměrná kondice v laktaci se má pohybovat kolem 3,25 bodu. Z uvedeného plyne, že sledované dojnice byly v optimálním rozmezí kondičního skóre, průměrný rozptyl činil pouze 0,3 bodu.

Průměrná mléčná užitkovost dojnic za celé sledované období činila 31 kg mléka. Nejnižší produkce mléka byla zaznamenána v září (27,9 kg), nejvyšší pak v lednu (35,2 kg). Tato rozdílnost mohla být způsobena různými faktory. Přibyl (1997) uvádí, že mléčná užitkovost je ze 60 % ovlivněna chovatelem. Zbývajících 40 % je přirozená fenotypová proměnlivost mezi zvířaty. Při dědivosti h2 = 0,25 to znamená, že ¾ z této části jsou způsobeny náhodným nekontrolovaným prostředím a ¼ z původní proměnlivosti je genetická proměnlivost, kterou lze využít při šlechtění. Dle Loudy et al. (2000) se může usuzovat z poklesu mléčné užitkovosti vyššího než očekávány průběh laktace na nedostatečnou úroveň výživy, onemocnění dojnic apod. Dále Botto et al. (1988) tvrdí, že na zvyšování dojnosti v postupujících laktacích má vliv živá hmotnost dojnice (20 %) a vývin mléčné žlázy (80 %). Produkci mléka může také ovlivňovat dle Žižlavského (2008) i doba telení, přičemž krávy otelené v listopadu až březnu dosahují za laktaci nejvyšší produkce mléka, naopak nejnižší produkce dosahují krávy otelené v létě. Mléčná užitkovost se snižuje také v průběhu říje, jak uvádí Zavadská et al.(2003), 45

a to až o 6 %. Zásadní vliv má na mléčnou produkci mí zdravotní stav dojnic, jak popisuje Lukášová et al. (1999), kdy při těžkých onemocněních dochází k poklesu užitkovosti až o 50 %. K významným faktorům, ovlivňující dojnost patří podle Kudrny (1998) dostatečný příjem sušiny, který by měl při maximální produkci dosahovat asi 4 % z tělesné hmotnosti dojnic. Domníváme se, že snížení mléčné užitkovosti v měsíci srpnu mohlo být mimo uvedené faktory způsobeno vysokou teplotou okolního prostředí. Tepelný stres snižuje příjem potravy a zvyšuje příjem vody. Následkem je rychlý pokles mléčné užitkovosti.

Vzájemný vztah mezi množstvím nedožerků, skórem tělesné kondice a mléčné užitkovosti byl hodnocen pomocí korelační závislosti. Mezi nedožerky a BCS byla zjištěna negativní korelační závislost (r = -0,39), což znamená, že se zvyšujícími se nedožerky klesá tělesná kondice zvířat. Stejně tak vztah mezi BCS a mléčnou užitkovostí je v negativní korelaci (r = 0,5). Pozitivní korelace byla sledována mezi BCS a mléčnou užitkovostí (r = 0,36). To znamená, že se mléčná produkce zvyšuje se stoupajícím kondičním skóre zvířat, což je logické. Protože kráva, která je v optimální kondici, se vyznačuje vysokou produkcí mléka.

46

47

Obr. 2: Grafické znázornění množství nedožerků v jednotlivých oddílech za sledované období

Obrázek 2: Grafické znázornění množství nedožerků v jednotlivých oddílech za sledované období

5.2 Struktura krmiva a nedožerků Struktura směsné krmné dávky (TMR) za jednotlivé měsíce ve sledovaném období je znázorněna v Tab. 2. Tabulka 2: Struktura TMR v jednotlivých oddílech sekce za sledované období

Letní období

Zimní období

Oddíl 1 [%]

2 [%]

3 [%]

Celkový podíl [%]

1. síto 2. síto 3. síto

4,3 64,6 26,3

5,2 59,3 27,8

5,8 61,2 28,3

5,1 61,7 27,5

4,3 59,3 26,3

5,8 64,6 28,3

0,62 2,17 0,85

12,23 3,52 3,11

dno

4,9

7,7

4,7

5,8

4,7

7,7

1,38

23,91

1. síto 2. síto 3. síto

6,5 58,3 28,4

5,8 61,7 26,3

5,1 61,4 27,8

5,8 60,5 27,5

5,1 58,3 26,3

6,5 61,7 28,4

0,57 1,54 0,88

9,85 2,54 3,21

dno

6,8

6,2

5,7

6,2

5,7

6,8

0,45

7,21

Část Měsíc separátoru

Min [%]

Max [%]

sx

Vx [%]

Z Tab. 2 je patrné, že celkový podíl částic, zachycených na horním (1.) sítu, činil v letním období 5,1 %. Na středním (2.) sítu bylo zjištěno 61,6 %, na spodním sítu 27,5 % a na dně 5,8 % částic TMR. Minimální hodnota byla zaznamenána na 1. sítu v oddílu (4, %), maximální pak na středním sítu v témže oddílu. Nejvyšší variabilita (Vx) byla dosažena n dně separátoru (23,91 %), nejnižší na 3. sítu (3,11 %). Rozdíly ve struktuře TMR mez jednotlivými oddíly sekce dojnic jsou malé (na 1. sítu činí 1,5 %, na 2. sítu 5,3 %, n 3 sítu 2 % a na dně separátoru 3%). V zimním období byl celkový podíl částic na 1. sítu 5,8 %, na 2. sítu 60,5 %, na 3. sítu 27,5 % a na dně 6,2 %. Minimální podíl byl zjištěn v oddílu 1 na 1. sítu s hodnotou 5,1 %. Největší podíl byl zaznamenán na 2. sítu v oddílu 2 (61,7 %). Nejmenší variabilita byl zachycena u středního síta (2,54 %), největší pak u síta horního (9,85 %). Lze říci, že si struktury TMR v obou obdobích byly velice podobné, rozdíl mezi celkovými podíly činil na horním sítu 0,9 %, na středním 1 %, na spodním 0 % a na dně separátoru dosahoval 1 %, což vypovídá o tom, že po celé sledované období bylo zakládáno krmivo se stejnou, nebo velice podobnou strukturou.

48

Dle Kononoffa a Heinrichse (2003) má optimální směsná krmná dávka vypadat tak, ž na horním sítu bude zachyceno 2-10 %, na středním i spodním sítu 30-50 % a na dně separátoru pod 20 % částic TMR. Při zvýšeném obsahu kukuřičné siláže v krmné dávce, co vysokoužitkových krav bývá zvykem, může podíl na středním sítu převyšovat 60 %. Z uvedeného vyplývá, že se struktura TMR sledovaných dojnic takřka pohybovala v optimálním rozmezí, kromě frakce na středním sítu, kde by její podíl mohl být nižší. Kononoff, Heinrichs (2003) dále uvádí, že při snížení velikosti částic krmiva bylo prokázáno snížení doby žvýkání a přežvykování krmiva, což má za následek snížení pH bachoru. Jsou-li částice krmiva příliš dlouhé, zvířata více třídí dávku, která je nakonec přijímána velmi rozmanitě po jednotlivých komponentech. Tatarčíková (2008) zdůrazňuje, že s utvářením struktury krmné dávky je důležité začít již během sklizně na poli, kde musíme zvolit správnou délku řezanky. Anonym (2008) uvádí, že částice krmné dávky mohou být zmenšeny použitím vybírací frézy. V kombinaci s nadměrným mícháním v krmném voze se siláž, nebo senáž s ideální délkou částic v silážní jámě může změnit na naprosto nedostačující zdroj efektivní vlákniny ve žlabu před dojnicemi. Na zachování dostatečného množství efektivní vlákniny má vliv i pořadí vkládaných krmiv do míchacího vozu. Nedostatek vlákniny bývá důvodem snižující se mléčné užitkovosti zvířat. Struktura nedožerků jednotlivých oddílů sekce dojnic za sledované měsíce, zjišťovaná pomocí separátoru, je uvedena v Tab. 3.

49

Tabulka 3: Struktura nedožerků jednotlivých oddílů sekce dojnic ve sledovaných měsících Oddíl Měsíc

Květen

Červen

Část separátoru

1. síto 2. síto 3. síto dno 1. síto 2. síto 3. síto dno

Červenec

1. síto 2. síto 3. síto dno

Srpen

1. síto 2. síto 3. síto dno

Září

1. síto 2. síto 3. síto dno

Říjen

1. síto 2. síto 3. síto dno

Listopad

Prosinec

1. síto 2. síto 3. síto dno 1. síto 2. síto 3. síto dno

Leden

Únor

1. síto 2. síto 3. síto dno

1

2

3

[%]

[%]

[%]

7,3 58,0 24,7 10,0 8,1 56,5 27,8 7,6 8,8 55,8 28,9 6,5 10,1 57,7 24,2 8,0 10,3 59,1 22,3 8,3 10,0 62,5 21,8 5,7 34,4 47,5 15,0 3,1 40,9 42,6 12,7 3,7 22,8 52,5 19,8 4,9

2,5 53,2 34,3 10,0 3,1 55,3 33,4 8,2 4,9 56,5 31,4 7,2 6,1 58,5 25,2 10,2 6,6 59,4 25,1 8,9 7,0 63,3 24,1 5,5 * * * * 22,6 52,1 19,0 6,3 * * * *

8,8 61,3 23,0 6,9 10,3 58,2 24,7 6,8 12,2 54,3 26,8 6,7 12,2 54,3 26,8 6,7 7,3 58,8 25,1 8,8 6,6 64,8 23,3 5,2 * * * * 13,8 54,9 23,8 7,6 * * * *

Celkový podíl [%]

Min [%]

Max [%]

sx

Vx [%]

6,2 57,5 27,3 9,0 7,2 56,7 28,6 7,5 8,6 55,5 29,0 6,8 9,5 56,8 25,4 8,3 8,1 59,1 24,2 8,7 7,9 63,5 23,1 5,5 34,4 47,5 15,0 3,1 25,8 49,9 18,5 5,8 22,8 52,5 19,8 4,9

2,5 53,2 23,0 6,9 3,1 55,3 24,7 6,8 4,9 54,3 26,8 6,5 6,1 54,3 24,2 6,7 6,6 58,8 22,3 8,3 6,6 62,5 21,8 5,2 34,4 47,5 15,0 3,1 13,8 42,6 12,7 3,7 22,8 52,5 19,8 4,9 0,0 0,0

8,8 61,3 34,3 10,0 10,3 58,2 33,4 8,2 12,2 56,5 31,4 7,2 12,2 58,5 26,8 10,2 10,3 59,4 25,1 8,9 10,0 64,8 24,1 5,7 34,4 47,5 15,0 3,1 40,9 54,9 23,8 7,6 22,8 52,5 19,8 4,9 0,0 0,0

2,69 3,33 4,97 1,46 3,01 1,19 3,60 0,57 2,99 0,93 1,88 0,29 2,53 1,82 1,07 1,44 1,60 0,24 1,32 0,26 1,52 0,97 0,97 0,20 0,00 0,00 0,00 0,00 11,31 5,24 4,51 1,62 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00

43,34 5,78 18,20 16,30 42,04 2,10 12,57 7,61 34,65 1,68 6,48 4,33 26,73 3,20 4,22 17,40 19,89 0,41 5,46 3,03 19,17 1,52 4,22 3,67 0,00 0,00 0,00 0,00 43,91 10,51 24,36 27,73 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00

**

Březen *** * málo nedožerků – odebíral se pouze 1 vzorek na hodnocení struktury ** nebyly nedožerky, přidané seno na žlabu *** nebyly nedožerky

50

Z Tab. 3 je patrné, že celkový podíl nedožerků činí na 1. sítu 14,5 %, 2. sítu 54,4 %, na 3. sítu 23,4 % a na dně separátoru 6,6 %. Při podrobnějším zkoumání můžeme sledovat rozdílnost mezi 2 období. Za prvé se jedná o období měsíců květen až říjen, kdy na horním sítu bylo průměrně zachyceno 7,91 %, na středním 58,2 %, spodním 26, 3 % a na dně separátoru 7,63 % částic TMR. Z toho vyplývá, že minimálních hodnot bylo dosaženo na horním sítu, popř. na dně separátoru. Naopak nejvyšší hodnoty byly sledovány na sítě středním. Druhé období (listopad až prosinec) se lišilo tím, že průměrný stav frakcí činil na 1. sítu 27,6 %, 2. sítu 50 %, 3. sítu 17,8 % a na dně separátoru 4,6 %, přičemž nejnižších hodnot bylo dosaženo na dně separátoru, nejvyšších pak na 2. sítu. Rozdíly v celkových podílech těchto období činily 19,7 % na horním sítu, 8,2 % na středním sítu, 8,5 % na spodním sítu a 3,03 % na dně separátoru. Tato rozdílnost mohla být způsobena změnou KD, zařazením chutnějšího krmiva do diety, nedostatečným zamícháním TMR apod. Nejvyšší variační koeficient za celé sledované období byl zjištěn na horním sítu (19-23 %), nejnižší na sítu středním (1,5-10,5 %). V únoru a březnu nebyla hodnocena struktura nedožerků, protože krávy celou KD sežraly. Z tabulky je ještě patrné, že krávy krmivo selektovaly, protože podíl frakcí v jednotlivých oddílech sekce dojnic se od sebe značně lišil. Byly pozorovány díry v krmivu na krmném stole, které jsou typické pro třídění krmiv dojnicemi. U chutných krmných dávek dochází k selekci méně často než u méně chutných. Proto se využívá melasy jako zchutňovadla KD. Dle Ralfové (2007), Boušky (2006) může být třídění krmiva zapříčiněno zvýšenou vlhkostí KD a velmi nesourodou KD, přičemž dlouhé části jsou selektovány nejdříve. Selekce krmiva může vést až k subakutní bachorové acidóze, následně tedy ke snížení užitkovosti. Selekci se vyhneme, když nebudeme podávat nadměrně dlouhé a velké části krmiva. Seno a sláma by neměli být delší než 2,5 až 5 cm. Důležitou zásadou managementu stáje je zakládat dobře zamíchanou TMR po celé délce krmiště a stejnoměrně.

51

5.3 Sušina TMR a nedožerků Sledování sušiny TMR v letním a zimním období je uvedeno v Tab. 4 Tabulka 4: Sušina TMR v letním a zimním období

Měsíc Letní období Zimní období

1 [%]

Oddíl 2 [%]

3 [%]

45,6

46,3

47,1

46,9

Průměr [%]

Min [%]

Max [%]

sx

Vx [%]

46,7

46,2

45,6

46,7

0,47

1,02

47,6

47,2

46,9

47,6

0,29

0,62

Letní krmná dávka obsahovala v průměru 46,2 % sušiny, přičemž nejmenší hodnota byla zjištěna v oddílu 1, kdy činila 45,6 %, nejvyšší hodnota byla zaznamenána v oddílu 3 (46,7 %). Tyto rozdíly jsou však zcela zanedbatelné, činí 1,1 %. V zimním období byl průměrný obsah sušiny 47,2 %. Nejnižší obsah byl zjištěn v oddílu 2 (46,9 %), nejvyšší v oddílu 3 (47,6 %). Zde vzájemný rozdíl činil pouhých 0,7 %. Bylo prokázáno, že průměrné sušiny letní a zimní KD od sebe dělí jen 1 %, což ukazuje na stálost obsahu sušiny KD během sledovaného roku. Dle Drevjanyho et al. (2004) by sem měla sušina KD optimálně pohybovat kolem 50%. Za těchto okolností je dojnice schopna přijmout 50 kg krmiva v původní sušině a přeměnit jej zhruba na 36-40 kg mléka. Naproti tomu Bouška (2006) považuje za optimální rozpětí obsahu sušiny v TMR 50-60 %. Při sušině nižší než 50 % dochází ke snížení příjmu. Je tedy možné, že by došlo u sledovaných dojnic ke zvýšení příjmu sušiny, kdyby se upravila sušina zakládaného krmiva alespoň na 50 %. Řešením by bylo přidání suchých krmiv, jako je řezané seno, suchá kukuřice, sójové slupky, otruby atd. do KD.

Přehled obsahu sušiny nedožerků za celé sledované období je podrobně uveden v Tab. 5, kde můžeme vidět, že průměrný obsah sušiny činil 45,9 % a pohyboval se v rozmezí od 40,4 % (září, oddíl 2) do 55, 8 % (březen). U většiny sledovaných měsíců byl zaznamenán nejnižší obsah sušiny v oddílu 2, nejvyšší pak v oddílu 3, jejich rozptyl však nebyl tak výrazný. Nevyšší variační koeficient byl zaznamenán v prosinci (5,7 %), nejnižší v červnu (1,5 %). V oddílu 1 byl za celé sledované období zjištěn průměrný obsah sušiny ve výši 46 %, v oddílu 2 činil 43,7 % a ve 3. oddílu 45,4 %. V porovnání se sušinou TMR můžeme

52

konstatovat, že se sušina krmné dávky v průběhu dne razantně neměnila, což je dobrým předpokladem pro správný příjem sušiny dojnicemi. Tabulka 5: Obsah sušiny nedožerků v průběhu sledovaného období Oddíl

Průměr [%]

Min [%]

Max [%]

sx

Vx [%]

43,3

42,2

40,5

43,3

1,20

2,85

42,3

43,8

43,2

42,3

43,8

0,65

1,50

42,7

44,4

43,2

43,4

42,7

44,4

0,71

1,64

Srpen

49,0

47,1

48,2

48,1

47,1

49,0

0,78

1,62

Září

40,4

39,0

42,0

40,5

39,0

42,0

1,23

3,03

Říjen

46,9

45,2

43,8

45,3

43,8

46,9

1,24

2,74

Listopad

47,1

*

*

47,1

47,1

47,1

0,00

0,00

Prosinec

47,2

47,3

53,2

49,2

47,2

53,2

2,81

5,70

Leden

45,5

*

*

45,5

45,5

45,5

0,00

0,00

Únor

45,0

*

*

45,0

45,0

45,0

0,00

0,00

Březen

55,8

*

*

55,8

55,8

55,8

0,00

0,00

Průměr

46,0

43,7

45,4

45,9

Min

40,4

39,0

42,0

40,5

Max

55,8

47,3

53,2

55,8

Měsíc

1 [%]

2 [%]

3 [%]

Květen

42,7

40,5

Červen

43,5

Červenec

* malé množství nedožerků – odebrán jen 1 vzorek na stanovení sušiny

53

5.4 Příjem sušiny Výsledný příjem sušiny dojnicemi je uveden v Tab. 6 spolu s údaji, potřebnými k jeho výpočtu. Z Tab. 6 je patrné, že se příjem sušiny během sledovaného období pohyboval v rozmezí od 21,9 kg v měsíci květnu (skutečný příjem KD činil 51,88 kg/den) do 31 kg v měsíci březnu (skutečný příjem KD 55,8 kg). Průměr za celé sledované období činil 24,6 kg sušiny krmiva za den. Domníváme se, že snížený příjem sušiny v květnu mohl být způsoben nedostatečným přihrnováním krmiva během dne, nízkou chutností krmné dávky či špatnými podmínkami okolního prostředí (vysoká teplota, vlhkost). Ostatní údaje (nedožerky, sušina) byly popsány v předchozích kapitolách. Pokud budeme uvažovat, že holštýnské vysokoužitkové dojnice mají hmotnost 650–700 kg (průměr 675 kg) a mléčnou užitkovost 31 kg, pak standardní příjem sušiny bude dle rovnice (1) roven 19,5 kg. Při srovnání se zjištěným příjmem sušiny musíme konstatovat, že sledované dojnice přijímaly sušiny krmiva ve větším množství a mohou tedy dosahovat ještě vyšší užitkovosti. Dle Drevjanyho et al. (2004), Kudrny (1998) představuje denní konzum sušiny 3 % živé hmotnosti dojnice, avšak genetická selekce na příjem krmiva umožnila zvýšit příjem sušiny nad 4 % denně. K tomu je však potřeba vytvořit podmínky, které vycházejí z potřeb zvířat. Bouška et al. (2006) uvádí, že by dojnice s vysokou mléčnou produkcí měly přijmout až 4,5 % sušiny ze své živé hmotnosti. Pokud tedy budeme počítat s průměrnou hmotností 650 kg, pak 4 % činí 26 kg sušiny, čehož sledované dojnice dosáhly pouze ve 2 měsících sledovaného období (prosinec, březen). Zmíněná 3 % sušiny (19,5 kg) ze živé hmotnosti však sledované dojnice dosáhly vždy. Je těžké říci, co způsobovalo výkyvy mezi příjmy sušiny krmiva v průběhu sledovaného období, jelikož existuje mnoho ovlivňujících faktorů. Domníváme se, že tyto rozdíly mohly být způsobeny nízkou sušinou TMR, nedostatečným přihrnováním krmiva během dne či nedostatečným promícháním krmné dávky v míchacím voze. Na závěr byly zjišťovány vzájemné vztahy mezi příjmem sušiny, mléčnou užitkovosti a průměrnou teplotou vzduchu. Negativní korelační závislost se potvrdila u vztahu mezi příjmem sušiny a teplotou vzduchu (r = -0,56) a také mezi mléčnou užitkovostí a teplotou vzduchu (r = -0,6). Tím se potvrdil fakt, že se stoupající teplotou vzduchu klesá jak příjem sušiny, tak mléčná užitkovost. Pozitivní korelace byla sledována u mléčné

54

užitkovost a příjmu sušiny (r = 0,4), čímž se prokázalo, že se mléčná užitkovost dojnic bude zvyšovat se stoupajícím příjmem sušiny krmiva. Tabulka 6: Příjem sušiny

Měsíc

Založená KD [kg/ks/den]

Nedožerky [kg/ks/den]

Skutečný příjem KD[kg/den]

Sušina nedožerků [%]

Příjem sušiny [kg/ks/den]

Květen

56,00

4,12

51,88

42,17

21,88

Červen

55,20

2,37

52,83

43,20

22,82

Červenec

55,20

1,41

53,79

43,43

23,36

Srpen

55,20

4,54

50,66

48,10

24,37

Září

57,70

2,86

54,84

40,47

22,19

Říjen

56,00

0,88

55,12

45,30

24,97

Listopad

51,30

0,09

51,21

47,10

24,12

Prosinec

56,10

1,78

54,32

49,23

26,74

Leden

55,60

0,32

55,28

45,50

25,15

Únor

54,30

0,06

54,24

45,00

24,41

Březen

55,70

0,09

55,61

55,80

31,03

Min

51,30

0,06

50,66

40,47

21,88

Max

57,70

4,54

55,61

55,80

31,03

55

6 ZÁVĚR Chov skotu tvoří nedílnou součást zemědělské produkce. Jeho nejcennější a nejdůležitější vlastností je produkce mléka. Holštýnský skot se řadí mezi nejvýkonnější plemena dojného typu, je charakterizován vysokou mléčnou produkcí. Mléčnou užitkovost ovlivňuje velké množství faktorů, z nichž nejvýznamnější je výživa, kterou chovatel může přímo ovlivňovat. V dnešní době postupně dochází ke zvyšování užitkovosti krav, čímž rostou i požadavky na krmnou dávku. Pokud chceme, aby se dojnice vyznačovala vysokou dojností, musíme jí předkládat dobře stravitelné a kvalitní krmivo s vysokou koncentrací živin, se správnou strukturou, optimálním obsahem sušiny atd. Toho můžeme dosáhnout krmením ve formě TMR (směsná krmná dávka), musíme však dodržovat určité zásady (dostatečně míchání, stejnoměrné zakládání). Teprve potom může dojít ke zvýšení příjmu sušiny krmiva, a tím i mléčné užitkovosti. Cílem diplomové práce bylo zjistit, zda má roční doba vliv na příjem sušiny krmné dávky. Průzkum zahrnoval sledování sušiny a struktury TMR i nedožerků, hodnocení kondice zvířat, dále bylo zaznamenávána mléčná užitkovost a množství nedožerků. Ze získaných dat byl zjištěn příjem sušiny krmiva. Množství nedožerků by mělo činit do 10 % z množství založeného krmiva, což bylo splněno ve všech sledovaných měsících kromě května, kdy podíl nedožerků činil 14,7 %. Domníváme se, že tento jev byl způsoben nedostatečným přihrnování krmiva během dne. V měsíci únoru a březnu však krávy měly vše sežrané hodinu před založením nové krmné dávky. Mohlo to být způsobené zařazením chutnějšího komponentu do KD nebo bylo krmným vozem založeno méně krmiva. Tělesná kondice vybraných dojnic se během sledovaného období výrazně neměnila. (rozptyl činil pouze 0,3 bodu), což značí o tom, že dojnice nestrádaly, ani nebyly překrmované. Jedná se však o subjektivní hodnocení, proto tyto data slouží jako doplňkový ukazatel úrovně výživy zvířat. Struktura TMR odpovídala doporučeným podílům na jednotlivých sítech separátoru. U hodnocení nedožerků byla zjištěna selekce krmné dávky, v jednotlivých oddílech sekce se totiž struktura nedožerků značně lišila. Byly pozorovány i typické díry v krmivu na krmném stole, které naznačují, že krávy krmivo třídí. Do budoucna je tento problém potřeba řešit, jelikož separace jednotlivých komponent má za následek těžká onemocnění,

56

snižující mléčnou užitkovost. Je nutné dohlížet na správnou délku řezanky objemných krmiv, optimální sušinu TMR a správné zakládání krmné dávky. Průměrný obsah sušiny TMR za celé sledované období činil 45,9 %, měl by však dosahovat alespoň 50 %, protože nízký obsah sušiny snižuje příjem krmiva. Sušina nedožerků se od sušiny krmiva lišila jen nepatrně. Mléčná produkce se v průběhu roku pohybovala v rozmezí od 27,9 do 35,2 kg, průměrně činila 31 kg mléka. Na mléčnou užitkovost působí velké množství vlivů, proto je těžké říci, co způsobilo zmíněné výkyvy. Ze sledovaných dat byl vypočten příjem sušiny krmiva, který činil za celé sledované období v průměru 24,6 kg, přičemž se pohyboval v rozmezí od 21,9 kg do 31 kg. Tyto rozdíly mohly být způsobeny nízkým obsahem sušiny TMR, nedostatečným přihrnováním krmiva během dne či nedostatečným promícháním diety v krmném voze. Dle většiny zdrojů by měl příjem sušiny přestavovat 3 % (19,5 kg) ze živé hmotnosti. Tuto hodnotu sledované dojnice značně převyšují. Na závěr byla potvrzena negativní korelace mezi příjmem sušiny a teplotou prostředí, pozitivní variační závislost byla zjištěna u příjmu sušiny k mléčné užitkovosti.

57

SEZNAM LITERATURY Anonym 3, 2014: Pracoviště Žabčice. Databáze online [cit. 2015-04-03]. Dostupné na: http://szp.mendelu.cz/cz/zabcice

Beran O., Marcinková A., 2012: Syrové mléko – ano, či ne?. Náš chov, 12 (2): 57-59.

Botto V. et al., 1988: Chov hovädzieho dobytka. Príroda, Bratislava, 503 s.

Bouška J. et al., 2006: Chov dojeného skotu. Profi Press, Praha, 186 s.

Burdych V., Všetečka J. et al., 2004: Reprodukce ve stádech skotu. Chovservis, Hradec Králové, 72 s.

Contreras L. L., Ryan C. M., Overton T. R., 2004: Effects of Dry Cow Grouping Strategy and Prepartum Body Condition Score on Performance and Health of Transition Dairy Cows. Journal of Dairy Science, 87: 517-523.

Doležal O., Hlásný J., Jílek F. et al., 2000: Mléko, dojení, dojírny. Agrospoj, Praha, 241 s.

Douglas G. N., Overton T. R., Bateman H. G., Drackley J. K., 2004: Peripartal Metabolism and Production of Holstein Cows Fed Diets Supplemented with Fat During the Dry Period. Journal of Dairy Science, 87(12): 4210–4220.

Drevjany L., Kozel V., Padrůněk S, 2004: Holštýnský svět. Zea, Sedmihorky, 344 s.

Eputman D., Varga G. A., 1998: Protein density and its influence of metabolite concentration and nitrogen retention by holstein cows in late gestation. Journal of Dairy Science, 81: 1608– 1618.

Findlerová M., Volek J., Řehák D., Vacek M., 2005: Tělesná kondice se stává předmětem šlechtění. Farmář, 12: 44-45.

58

Frelich J., Bouška J., Doležal O. et al., 2001: Chov skotu, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 211 s.

Gajdůšek S., 2003: Laktologie. MZLU v Brně, Brno, 84 s.

Grummer R. R., Rastani R. R., 2004: Why Reevaluate Dry Period Length? Journal of Dairy Science, 87(13): 77-85.

Hanuš O., Frelich J., Kron V. et al., 2004: Kontrola tělesné kondice, zdravotního stavu a výživy dojnic a zlepšování jejich reprodukce. ÚZPI, Praha, 3: 72.

Hering P. et al., 2005: 100 let kontroly užitkovosti skotu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1905-2005. Praha, 107 s.

Homolka P., Mudřík Z., Doležal P., Koukal P. et al., 2006: Základy moderní výživy skotu. Vědecká monografie, Praha, ČZU.

Hristov A. N., Price W. J., Shafii B., 2005: A meta-ananysis on the relationship between intake of nutrients and body weight with milk volume and milk protein yield in dairy cows. Journal of Dairy Science, 88: 2860–2869.

Hulsen J., 2011: Cow signals, Jak rozumět řeči krav – Praktický průvodce pro chovatele dojnic. Profi Press, Praha, 98 s.

Jílek F., 2009: Zoohygiena a prevence chorob. ČZU, Praha, 132 s.

Jelínek P., Koudela K., 2003: Fyziologie hospodářských zvířat. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, 409 s.

Kadečka, J., 1998: Praktické poznatky ve výživě dojnic. Náš chov, 10 (3): 31–33.

Kononoff P. J., Heinrichs A. J., Buckmaster D. R., 2003: Modification of the Penn State forage and total mixed ration particle separator and the effects of moisture content on its measurements. Journal of Dairy Science. 86:1858–1863. 59

Kozáková J., 2004: Dobré dojnice mají méně říjí. Svaz chovatelů holštýnského skotu, Černostrakaté novinky, 3(4): 22-23.

Kudrna V. et al., 1998: Produkce krmiv a výživa skotu. Agrospoj, Praha, 362 s.

Kudrna V., 2005: Problémy výživy dojnic v období stání na sucho. Náš chov, 11: 8-11.

Kvapilík J., Pytloun J., Buček P., 2006: Ročenka – Chov skotu v České republice. Československá společnost chovatelů a.s., Svaz chovatelů českého strakatého skotu, Svaz chovatelů holštýnského skotu v ČR, Český svaz chovatelů masného skotu, Praha, 110 s.

Louda F. et al., 1994: Základy chovu mléčných plemen skotu. Institut výchovy a vzdělávání MZe ČR, Praha, 36 s.

Louda F. et al., 2000: Chov skotu. ČZU, Praha, 186 s.

Lukášová L. et al., 1999: Hygiena a technologie produkce mléka. VFU, Brno, 101 s.

Majzlík I., 2004: Chov zvířat I. ČZU, Agronomická fakulta, Praha, 240 s.

Mikšík J., Žižlavský J., 2006: Chov skotu, Mendelova univerzita v Brně, Brno, 162 s.

Minor D. J, Trower S. L., Strang B. D., Shaver R. D., Grummer R. R., 1998: Effects of Nonfiber Carbohydrate and Niacin on Periparturient Metabolic Status and Lactation of Dairy Cows. Journal of Dairy Science,81: 189-200.

Mitrík T., Vajda V., 2010: Objemové krmivá a ich kvalita. Náš chov, 10 (12): 36-37.

Mitrík T., Vajda V. 2011. Objemové krmivá a ich kvalita. Náš chov, 11 (1): 25-26. Miškovský Z. et al., 1995: Chov zvířat 2. CREDIT, Praha, 248 s.

60

Moorby J. M., Dewhurst R. J., Dhanoa M. S., Tweed J. K., Beck N. F., 2000: Effects of altering the energy and protein supply to dairy cows during the dry period, 2. metabolic and hormonal responses. Journal of Dairy Science, 83: 1795–1805.

Mudřík, Z., 1997: Výživa dojnic v období stání na sucho. Krmivářství, 1: 42–43.

Nocek, J. O., 1995: Characteristics of starch among alternative feedstuffs. National Alternative Feeds Symposium, 233.

Patton R. S., Sorencon C. E., Hippen A. R., 2004: Effects of Dietary Glucogenic Precursors and Fat on Feed Intake and Carbohydrate Status of Transition Dairy Cows. Journal of Dairy Science, 87(7): 2122-2129.

Pavlů V., 2006: Chov mléčného skotu. Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha, Jizerské hory: Bílá Kuchyně, 206 s.

Pryce J. E., Royal M. D., Garnsworthy P. C, Mao I. L., 2004: Fertility in the highproductinng dairy cow. Livestock production science, 86 (3): 125-135.

Přibyl J., 1997: Šlechtění skotu a jeho vliv na jednotlivé chovy. Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, 36 s.

Pytloun J., Matouš E., Hanuš O., 2000: Šlechtitelské, výživářské a technologické aspekty produkce a kvality mléka. Rapotín, 144 s.

Raab L., 2006: Životní problémy v chovu skotu, stav metabolismu a produkce mléka. Zemědělec. 26 (14): 9-11.

Reynolds C. K., Durst B., Lupoli B., Humphries D. J., Beever D. E., 2004: Visceral tissue mass and rumen volume in dairy cows during the transition from late gestation to early lactation. Journal of Dairy Science, 87: 961–971.

Sambraus H. H., 2006: Atlas plemen hospodářských zvířat. Brázda, Praha, 296 s.

61

Senka P., 2011: Kvalita mlieka dojníc. Slovenský chov: Odborný mesačník pre chovaťelov hospodárských zvierat a veterinárov. Nitra, (16) 5:32.

Sommer A., 1985: Výživa a kŕmenie hospodárskych zvierat. Príroda, Bratislava, 279 s.

Staněk S., Kosová M., 2009: Správná chovatelská praxe. Rutinní postupy při zacházení s dojnicemi. Metodika, Praha Uhříněves: Výzkumný ústav živočišné výroby, 80 str.

Štolc L., Ježková A., Louda F. et al.,1999: Chov hospodářských zvířat (chov skotu, ovcí a koní). ČZU, Praha, 151 s.

Šustová K., Sýkora V., 2013: Mlékárenské technologie. Mendelova univerzita v Brně, Brno, 223 s.

Urban F., 1997: Chov dojeného skotu. Apros, Praha, 289 s.

Vaněk D., Štolc L., Bouška L., 2002: Chov skotu a ovcí. ČZU, Praha, 199 s.

Vejčík A., Doležal O., Frelich J. et al., 2001: Chov hospodářských zvířat. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 178 s.

Vencl B., 1991: Nový systém krmiv pro dojnice. Sborník AZV ČFSR č. 148.

Waltner S. S., Namara J. P., Hillers J. K., 1993: Relationship of body condition score to production variables in high producing Holstein dairy cattle. Journal of Dairy Science, 76: 3410–3419.

Wu Z., Fisher R. J., Polan C. E., Schwab C. G. 1997: Lactational performance of cows fed low or high ruminally undegradable protein prepartum and supplemental methionine and lysine postpartum. Journal of Dairy Science, 80: 722-729.

Zavadilová L, Wolf J., Němcová E., 2005 : Efekty křížení u mléčné užitkovosti. Náš chov, 6: 22.

62

Zavadská I., Leblová A., Urban F., 2003: Metody detekce říje. Farmář, 6: 43-44.

Zelenka J.,2014: Výživa a krmení drůbeže. Agriprint, Olomouc, 160 s.

Zeman L. et al., 2006: Výživa a krmení hospodářských zvířat. Profi Press, Praha, 360 s.

Žižlavský et al., 2008: Chov hospodářských zvířat. MZLU v Brně, Brno, 209 s.

Elektronické zdroje

Adamová H., 2004: Americký výživář počtvrté v Česku. Náš chov. Databáze online [cit. 2014-04-03]. Dostupné na: http://naschov.cz/americky-vyzivar-poctvrte-v-cesku/

Anonym 1, 2008: Separátor – nezbytná a účinná pomůcka k posuzování struktury krmných dávek dojnic. Databáze online [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: http://www.zea.cz/vyzivazvirat/separator%E2%80%93nezbytna-a-ucinna-pomucka-k-posuzovani-struktury-krmnychdavek-dojnic/

Anonym 2, 2013: Kontrola užitkovosti. Databáze online [cit. 2015-03-04]. Dostupné z: http://www.cmsch.cz/kontrola-uzitkovosti/

Hering P., Majzlíková Z., 2009: Zásady provádění kontroly užitkovosti. ČMSCH. Databáze online [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: http://www.cmsch.cz/store/2009-zasady-provadeni-ku4-vydani.pdf

Kamarádová J., Vokřálová J., Novák P., 2008: Vztah prostředí, zdraví a produkce, Agroweb: internetový zemědělský portál,

Databáze online [cit.

2015-03-04].

Dostupné na:

http://www.agroweb.cz/Vztah-prostredi-zdravi-a-produkce__s260x32040. html

Looper M., 2012: Factor affecting milk composition of lactating cows, Engormix. Databáze online [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: http://en.engormix.com/MA-dairy-cattle/nutrition/ articles/ factors-affecting-milk-composition-t2312/141-p0.htm

63

Motyčka J. et al., 2005: Šlechtění holštýnského skotu. Databáze online [cit. 2015-03-04]. Dostupné

na:

http://www.holstein.cz/soubory/nastroje_chovatel/Slechteni_holstynskeho_

skotu.pdf

Tatarčíková L., 2008: Krmné vozy byly téměř bez rozdílů. Náš chov. Databáze online [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: http://naschov.cz/krmne-vozy-byly-temer-bez-rozdilu/

Rulfová L., 2007: Rozdíly v sestavování a spotřebě krmné dávky. Databáze online [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: http://www.genoservis.cz/cz/poradenstvi/clanky/vyziva-akrmeni-skotu/63-rozdily-v-sestavovani-a-spotrebe-krmne-davky

64

SEZNAM TABULEK Tabulka I: Doporučený obsah dusíkatých látek pro dojnice (Bouška, 2006) ......................... 24 Tabulka II: Příjem sušiny v závislosti na fázi laktace (upraveno dle Bouška, 2006) .............. 32 Tabulka III: Optimální skóre tělesné kondice (úprava dle Drevjany et al., 2004) .................. 38 Tabulka IV: Množství založené KD a počet krav za sledované období ................................. 41 Tabulka V: Optimální struktura KD (upraveno dle Kononoff, Heinrichs, 2003) ................... 42 Tabulka VI: Hodnocení kondice holštýnského skotu (upraveno dle Drevjany et al., 2004) ... 42

Tabulka 1: Množství nedožerků za sledované období, BCS a mléčná užitkovost .................. 44 Tabulka 2: Struktura TMR v jednotlivých oddílech sekce za sledované období .................... 48 Tabulka 3: Struktura nedožerků jednotlivých oddílů sekce dojnic ve sledovaných měsících . 50 Tabulka 4: Sušina TMR v letním a zimním období............................................................... 52 Tabulka 5: Obsah sušiny nedožerků v průběhu sledovaného období ..................................... 53 Tabulka 6: Příjem sušiny ...................................................................................................... 55

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Znázornění oddílů ve sledované sekci dojnic ..................................................... 40 Obrázek 2: Grafické znázornění množství nedožerků v jednotlivých oddílech za sledované období.................................................................................................................................. 47 Obrázek 3: Nedožerky ve sledované sekci dojnic - říjen 2014 .............................................. 68 Obrázek 4: Nedožerky ve sledované sekci dojnic - leden 2015 ............................................ 68 Obrázek 5: Pohled na tenzometrickou váhu .......................................................................... 69 Obrázek 6: Potřebná aparatura pro vážení nedožerků ........................................................... 69 Obrázek 7: Separátor částic krmiva ...................................................................................... 70 Obrázek 8: Částice krmiva zachycené na jednotlivých sítech separátoru............................... 70 Obrázek 9: Sušárna Venticell ............................................................................................... 71 Obrázek 10: Sušení vzorků krmné dávky a nedožerků .......................................................... 71

65

SEZNAM ZKRATEK ADF

acidodetergentní vláknina

BCS

bodové hodnocení kondice (body condition scoring)

BNLV

bezdusíkaté látky výtažkové

CNS

centrální nervový systém

ČMSCH

Českomoravská společnost chovatelů

ČR

Česká republika

EU

Evropská unie

FCM

mléko korigované na 4 % obsah tuku

H

živá hmotnost

H0,75

metabolická velikost těla

ICAR

Mezinárodní výbor pro kontrolu užitkovosti

KD

krmná dávka

KU

kontrola užitkovosti

ME

metabolizovatelná energie

NDF

neutrálně detergentní vláknina

NE

netto energie

NEL

netto energie pro laktaci

NEV

netto energie pro výkrm

NFC

nestrukturální sacharidy

NL

dusíkaté látky

PDI

systém pro hodnocení dusíkatých látek

PDIA

protein krmiva nedegradovatelný v bachoru

PDIM

mikrobiální protein skutečně strávený v tenkém střevě

PDIME

zdroj energie mikrobiálního proteinu

PDIMN

zdroj dusíku mikrobiálního proteinu

SPS

standardní příjem sušiny

ŠZP

školní zemědělský podnik

TMK

těkavá mastná kyselina

TMR

směsná krmná dávka (total mixed ration)

66

PŘÍLOHY

67

Obrázek 3: Nedožerky ve sledované sekci dojnic - říjen 2014 (Pokorná, 2015)

Obrázek 4: Nedožerky ve sledované sekci dojnic - leden 2015 (Pokorná, 2015)

68

Obrázek 5: Pohled na tenzometrickou váhu (Pokorná, 2015)

Obrázek 6: Potřebná aparatura pro vážení nedožerků (Pokorná, 2015)

69

Obrázek 7: Separátor částic krmiva (Nasco, 2015)

Obrázek 8: Částice krmiva zachycené na jednotlivých sítech separátoru (Pokorná, 2015)

70

Obrázek 9: Sušárna Venticell

Obrázek 10: Sušení vzorků krmné dávky a nedožerků

71