Velikonoční kázání na Skalce, Lk 23,44-24,12 Petr Šedý V tomto týdnu si připomínáme poslední dny Ježíše z Nazaretu, které strávil na této zemi jako člověk, než byl ukřižován a poté třetího dne vzkříšen z mrtvých. Před čtrnácti dny nám Pavel vyložil předcházející text Lukášova evangelia z pohledu dvou odsouzenců na smrt. Ti trávili poslední okamžiky s Ježíšem na kříži, jeden si dobře uvědomil, že Ježíš není další falešný lidský mesiáš. Ježíš má moc změnit lidský osud. Druhý jím naopak pohrdl. Když jsem v tomto týdnu přemýšlel nad významem velikonočního evangelia dnes, byl jsem v údivu. Když jsme v pondělí a ve středu stáli na ulici a četli text evangelia, přemýšlel jsem nad tím, jak tento příběh působí na lidi dnes. Uvědomil jsem si, že se v něčem doba vůbec nezměnila. Někteří jen prošli dál bez povšimnutí. Stejně jako za dob Ježíše. Tito lidé si v srdci mohou myslet: Je to jen další spasitel, který nám nabízí něco, co vůbec nechceme. Jiní si snad ze strachu zakrývali uši. Co kdyby v tomto příběhu mohlo být něco pravdivého? Co kdyby Ježíš měnil lidský život? Co kdybych to slyšel a musel čelit nároku evangelia? Co kdybych pak už nemohl žít jako doposud? Radši se schovám a nebudu poslouchat. Třetí skupina lidí reagovala v nenávisti. Výsměchem či urážkami tupili Ježíše a snažili se ho umlčet. Nakonec tato skupina zvítězila. Alespoň naoko: Ježíš umírá na kříži. Ale bylo to vítězství definitivní? Měla smrt moc nad Ježíšem? Jak víme z velikonočního příběhu, tak ne. Většina lidí ale žije v přesvědčení, že smrtí Ježíše vše skončilo. Římané, Saduceové, obyčejní lidé, Farizeové, alespoň většina z nich, měla za to, že Ježíš je mrtvý. Basta. Konec. Musí se žít dál. Dokonce Ježíšovi učedníci se nechali strhnout tímto přesvědčením. V očích těchto lidí Ježíš zklamal. Vždyť jim nedal to, co chtěli. Chtěli politickou a náboženskou svobodu. Tedy pro nás dnes to znamená, že očekáváme od Ježíše změnu vnějších okolností. Že se nám bude vždycky dařit dobře. Ježíš ale nabízí svobodu lidského srdce. Většina lidí i dnes žije v tomto přesvědčení, že Ježíš nikdy z mrtvých nevstal nebo jeho oběť na kříži nemá vůbec žádný význam. Buď jeho tělo ukradli. A je jedno kdo a z jakých motivů. Klidně mimozemšťané. Udělají cokoliv, aby příběh evangelia zkreslili. Ať už ze strachu nebo z pohrdání nebo ze lhostejnosti. Jen aby se nepohodlné skutečnosti zbavili. Nebo dokonce vůbec neumřel. To je další populární mýtus. Nebo nikdy nebyl. Ale to je historicky neuvěřitelné.
Poslední skupina – ta, která se s Ježíšem setkala po jeho zmrtvýchvstání – reagovala na kříž vírou. I když byli zpočátku skeptičtí a nemohli uvěřit svým očím nebo svědectví druhých, nakonec vylezli ze své ulity a přijali realitu. Ježíš žije, nezůstal v hrobě. Záleží jen na nás, ke které skupině těchto posluchačů se připojíme. V dnešním velikonočním zamyšlení se podíváme na reakce dalších lidí kolem Ježíše a na to, jak jim tyto velikonoce změnily život. Uvidíme liknavost a pomalost lidské reakce k víře, ale také neuvěřitelnou milost Boží, která jde za všechny hranice, dokonce až za tu nejzazší, hranici smrti. To vše z Boží lásky k člověku a touze člověka zachránit z jeho ospalosti a dosebezahleděnosti. Nejprve se vraťme k Ježíšově smrti, o té jsme mluvili posledně, ale v tomto případě opakování rozhodně neuškodí. Sledujme příběh od 44. verše. 1. Ježíšova smrt – pohled na římského setníka, ženy a učedníky
44 Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. 45 Chrámová opona se roztrhla v půli. 46 A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal. Vidíme, že Ježíš skonal za dramatických okolností. Nebyla to příliš tichá smrt. Ale nemělo by nám přes všechno to drama uniknout jádro poselství. Toto jádro ukazuje k významu této události. Zemřel Boží syn. Samotný Bůh v těle umírá na kříži. Tato podivná duchovní skutečnost má dalekosáhlé důsledky. Projeví se dokonce v přírodních úkazech. Je tma. U Matouše se dozvídáme, že nastalo zemětřesení. To není jen tak, když samotný Bůh umírá dobrovolně rukou těch, kdo ho nenávidí. Na čem se ale shodují všechna tři synoptická evangelia je zvláštní židovský aspekt jeho smrti. Roztrhla se chrámová opona. To značí, že už nestojí nic v cestě k Bohu. Ježíšova smrt stírá rozdíl mezi Boží svatostí a lidskou nesvatostí. Cesta k Bohu je otevřena všem lidem. Jak? Není to už skrze oběť ovcí a kozlů, ptáků a dalších zvířat. Je to oběť jeho vlastního Syna. Už dokonce nehraje rozdíl mezi lidmi. Nezáleží na náboženství. Není už rozdíl mezi židy a nežidy. Velekněz jednou ročně směl vstoupit do svatyně. Ostatní
museli zůstat venku a čekat. Roztržená opona nám naznačuje, že na tomto již nezáleží. Ježíš je velekněz, který se za nás sám obětoval. Nemusíme již činit další oběti. Stačí věřit v něj. Stačí jen slyšet a přijmout tuto dobrou zprávu. Bůh nás miluje tak moc, že překonává moc a zakletí lidské nedokonalosti a hříchu. Přináší sám sebe jako oběť za hřích. Když Ježíš skonal, je dokonáno. Už nemusíme udělat nic dalšího. Uvidíme, jaký dramatický dopad to mělo na lidi kolem něj. 47 Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl vskutku spravedlivý." 48 A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou. 49 Všichni jeho přátelé stáli opodál, i ženy, které Ježíše doprovázely z Galileje a všechno to viděly. Setník, profesionální římský popravčí. Skeptik a otupělý člověk každým coulem. Kolik lidí už musel vidět předtím zemřít? Co by takového člověka mohlo pohnout? Co by ho mohlo překvapit? Je zajímavé, že právě Ježíšova smrt jím hluboko otřásla. Vždyť jsme zabili nevinného! Vždyť byl spravedlivý! Velebil Boha. Cože? Začal snad věřit? Původní text je v nedokonavém tvaru – doslova říká slavil nebo oslavoval. Komentátoři vidí za tímto popisem více, než že by ho to jen zaujalo. Hm, zajímavě umřel. Nebo to jsem ještě neviděl. Ale byl pohnut tak, že bychom mohli říct, že začal vzdávat chválu Bohu za to, co viděl. Když viděl, co viděl, nemohl si pomoci, ale přesvědčilo ho to, že Ježíš je spravedlivý. Za spojením, že byl vskutku spravedlivý, můžeme vidět, že Ježíš nebyl obyčejný nevinný člověk, který byl justičním omylem zabit. Na tom by nebylo nic tak skandálního. V našem právním řádu je asi jedna třetina odsouzenců odsouzena neprávem. Možná byl římský právní řád v lepším stavu než ten náš, to nevím. Možná byl prolezlý korupcí jako ten náš. To je všechno možné. Ale pokud by to byl justiční omyl, nedohnalo by to člověka k Boží chvále. Ježíšova smrt byla doprovázena mocnými činy (chrámová opona, tma v celé zemi, zemětřesení a další věci) a přesvědčivost jeho osoby byla taková, že jeho vlastní popravčí uvěřil.
Setník, který byl zodpovědný za jeho smrt, musel na Ježíšovu smrt
dohlédnout, jinak by sám přišel o svůj život – tento člověk byl změněn. A nebyl sám, další lidé, kteří stáli kolem - se bili do prsou. To znamená, že činili pokání – obraceli se k Bohu. Jeho blízcí, učedníci i učednice, byli u toho a také oni byli hluboce zasaženi. Teď se podívejme na dalšího člověka, který byl o těchto velikonocích změněn Ježíšovým evangeliem. 2. Druhý pohled - Josef z Arimatie
50 Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý, 51 který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží. Jak zvláštní člověk. Člen židovské velerady, neboli synédria. Synédrium mělo celkem 72 lidí. Z toho, že dva lidé stáli upřímně o Ježíšovo slovo, je patrné, že ne všichni z nich byli zatvrzelí a nepřátelští. O prvním z nich - Nikodémovi se dovídáme ve třetí kapitole Janova evangelia. Josef z Arimatie je další z nich. Ten je tématem dnešního kázání. Co se o něm dovídáme? Dobrý a spravedlivý. To znamená, že dokázal rozlišit, co je správné a co ne. Věděl, že Ježíš je odsouzen neprávem. Ale mnohem víc než to. To se dovídáme dál. Chtěl řádně pohřbít Ježíšovo tělo na jeho vlastní náklady a mnohem víc. Nesouhlasil s rozhodnutím velerady. Když nesouhlasil, proč s tím tedy něco neudělal? Byl přehlasován nebo tiše mlčel? Měl možná strach. Kdo by neměl. V takové vyhrocené situaci by se mohl stát další obětí zuřivého šílenství a zemřít. To si nemohl se svým postavením dovolit. Když ale viděl, co se stalo, byl pohnut a konečně se odhodlal jednat. Ať už to bude vypadat sebepodivněji. Druhá možnost, kterou Lukáš v řečtině naznačuje, že nesouhlasil. Pokud volili, byl z těch, kdo byli proti Ježíšovu odsouzení. Jestli byl viditelně nebo ve svém srdci proti, to už se nedozvíme, ale jedno je jisté. Nikdo nečekal, že by Ježíš vstal z mrtvých. Je vysoce pravděpodobné, že Josef sám tomu také nevěřil. Zajímavá je poznámka o Božím království. Patřil k těm, co čekali Boží království. Co to znamená? Čemu že to věřil? Věřil snad tomu, že s Ježíšem přichází nový věk? Že s Ježíšem přichází Mesiáš a samotný Bůh se sklání k lidem? Měl hluboké základy v Písmu a jako farizej věřil ve vzkříšení a myšlenka Mesiáše mu nebyla cizí. Možná proto jednal tak jak jednal. Možná, že si jako Písmák uvědomoval jasněji než Ježíšovi učedníci, co se to vlastně děje. Možná že
dokonce patřil k vnějšímu okruhu Ježíšových učedníků či alespoň posluchačů. Nechci tu spekulovat, tak zůstanu na popisné úrovni. 52 Ten přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo; 53 sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. Pilát si podle dalšího evangelijního svědka ověřil, že je už Ježíš mrtvý a když zjistil, že ano, vydal mu tělo. Jak víme, Pilát velmi neochotně nechal Ježíše popravit. Dokonce nechal nad Ježíšův kříž napsat – král Židů. Židy neměl nikdy rád. Snažil se jim sice zavděčit, z dalších jeho skutků se ale dozvídáme, že šlo o velmi vypočítavá gesta. Můžeme zde vnímat i určitý výraz pohrdnutí Židy, že Pilát vydává tělo. Ať už je to hlas svědomí, které musel otupit, aby nechal odstranit nevinného v zájmu míru. Nebo je to výraz pohrdání či zvůle, ve které řekl hlasitě: a co? Kdo tu vládne? Já nebo vy? Od Josefa to byl jistě projev zbožné úcty. Jestli skutečně očekával Ježíšovo zmrtvýchvstání, to nevíme. Je to nepravděpodobné. Chtěl patrně uctít jeho památku. Chtěl otevřeně projevit protest a přidat se na správnou stranu. Ne na základě politicky motivovaného kroku, ale na základě vnitřní zbožnosti. Co nikdo ale nečekal, že by se naplnila Ježíšova slova o zmrtvýchvstání. Vždyť řekl, že musí trpět, zemřít a pak vstane z mrtvých. Prohlásil, že zboří chrám a pak jej znovu ve třech dnech postaví. Podívejme se blíže na třetí část - na okolnosti Ježíšova zmrtvýchvstání. Můžeme se v tomto bodě připojit ke skeptickým učedníkům, kteří jsou otřeseni smrtí milovaného učitele nebo ke skeptickým židům. Ti prohlásili, že tělo ukradli učedníci. Nebo můžeme být pozorovateli a posluchači evangelia. Či můžete s podivem sledovat, jak je člověk nechápavý a pomalý k uvěření a být udiveni nad Boží milostí a láskou. Milost a láska překonávají nepřátelství člověka i skepsi nevěřícího. Nechám to na vás. Pokusím se shrnout třetí část do pěti bodů. 3. Ježíšovo vzkříšení - Ženy jdou za Josefem a vrací se ke hrobu v neděli; Petrův údiv a. Ženy se jdou podívat, kde je hrob
54 Byl pátek a začínala sobota.
55 Ženy, které šly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. 56 Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid. Zdá se, že se události vrací do původních kolejí. Zbožní židé jdou domů a chovají se jako předtím. Slaví šabat. Ježíšovo tělo je uloženo v hrobě a musíme čekat. To nesvědčí o revoltě učedníků. Spíše to svědčí o naprostém zoufalství a otřesu. Vše, čemu doposud během posledních třech let o Ježíšovi věřili, se začíná rozplývat jako sen. Ženy ale vědí, kde hrob je a kam mají jít. V mezičase připravují poslední rozloučení s Ježíšovým tělem. Jakýsi tajný pohřeb. Nečekali ani v nejmenším, že by se mohlo stát něco jiného. Když je člověk v depresi, dá se to popsat jako tunel. Člověk vidí jen kousek před sebe. Nechápe souvislosti a nedochází mu, že by se mohli věci dít jinak. Když jsme zavřeni do našeho přesvědčení silně, je jen těžké nás z toho vytrhnout. To je aplikace pro nás. Pokud něčemu věříme hodně silně, i kdyby to byl nesmysl, je jen těžké nás z tohoto omylu probudit. Pokud bych to chtěl ještě více zdůraznit, řeknu toto. Hledám důkazy pro to, že to tak musí být. Nehledám skutečnosti, které by šli proti smyslu mého přesvědčení. Ale naopak. Hledám oporu pro své názory. Tyto názory mohou být naprosto mylné. Jak to souvisí s učedníky? Vydržte se mnou, hned to vysvětlím. Zde dochází ke ztotožnění. Mnoho lidí dnes je naprosto přesvědčena o tom, že zázraky nejsou. Proč? Protože to není vědecké. Věda přece zázraky vylučuje. Není přece možné, že by Bůh jednal tak a tak. Může jednat klidně v rámci mého racionálního a vědeckého poznání. Proč ne. Takový Bůh je předvídatelný a bezpečný. Takový mi nevadí a nijak mě neohrožuje. Máme věci pod kontrolou. Když by ale přišel někdo s myšlenkou, že by Bůh mohl jednat jinak, než si představuji, tak s tím na mě nechoďte. Důležité je ale poznamenat, že věda nezakazuje zázraky, neumí je vysvětlit; vylučujeme si je sami. Pokud jde o křesťany a protinázory našeho vlastního přesvědčení, budeme naopak hledat hodně rychle v Bibli, jak takovou myšlenku zahnat. Hned vysvětlím, co myslím. Boží milost a láska je prostě tak radikální, že si ji těžko můžeme z lidského hlediska představit. Nemluvím zde jen o zázracích a změně vnějších okolností. To Bůh dokáže. Když je všemohoucí, tak kdo jiný by to dokázal? Ale mluvím zde také o změně
našeho smýšlení a nitra. Je psáno: On působí i chtění a činění. Tedy Bůh dokáže vypůsobit změnu v našem srdci. Srdce tvrdé a kamenné dokáže změnit v srdce měkké a masité. Dokáže z člověka zatvrzelého a zákonického učinit milujícího člověka. Platí zde ale také jednoduchý zákon. S jakými očekáváními přicházíme k Bohu, takové očekávání se snažíme si potvrdit. Pokud chci bezpečného Boha, který bude jednat tak, jak chci, tak takového Boha budu chtít najít. A naopak, pokud uvidím něco jiného, budu se velmi snažit, abych takového Boha popřel, nebo budu takové jednání přičítat náhodě. Pojďme k druhému bodu, je neděle ráno, stejně jako bylo u nás před několika hodinami. Co nacházejí ženy, když jdou Ježíše uctít? b. Kámen je odvalený
1 Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi,které připravily. 2 >alezly však kámen od hrobu odvalený. 3 Vešly dovnitř,ale tělo Pána Ježíše nenašly. Vidíme, že ženy proti svému očekávání nacházejí kámen od hrobu odvalený. Co uděláme, když se věci mají jinak než čekáme? Já obyčejně začínám být frustrovaný nebo neklidný. Pokud jde o maličkosti, nenechám se jimi rozházet, pokud jde ale o cíle, můžu být velmi rozmrzelý. Dokud jde vše tak, jak má, jak jsem si to naplánoval, malá či střední odchylka mě vůbec nevadí. Pokud jde ale o totální změnu – od plánu A k B, je to něco jiného. Jak je to s vámi? Jak reagujete, když Bůh zamíchá vašima kartama? Situace je najednou jiná... (pauza) Pojďme k třetímu bodu... k andělům... (nenašel jsem anděle muže, většinou mi na internetu vyskakoval lucifer nebo nějaké new age šílenosti, tak jsem použil anděla od mormonů:)) respektive andělku, ta mi přišla neškodnější... c. Muži v zářícím rouchu: Proč hledáte živého mezi mrtvými?
4 A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. 5 Zachvátil je strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli:"Proč hledáte živého mezi mrtvými?
6 >ení zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, 7 že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát." Evangelium nám říká jasně, že Ježíšovy učednice byly bezradné. V originálním textu bychom mohli přeložit jako zmatené. Můžeme to přičítat zvláštnímu smutku či traumatu, které v posledních dnech prožili. Když vám umře někdo blízký, je to hrozné. Mluvil jsem s jednou paní, která mi popisovala smrt jejího manžela. Prožívala úzkosti a změnil se její psychosomatický stav. Kdyby nebrala medikamenty, její tělo by smutek možná nevydrželo. Na srdíčko je to příliš silná zátěž. Zde nemáme na mysli starší lidi, ale učednice Krista byly spíše mladé. To ale nemění nic na situaci. Svoji poslední útěchu vkládaly do skutečnosti, že když jim zabili jejich mistra Ježíše, tak se s ním alespoň důstojně rozloučí a oplakají ho. To, co nastalo bylo ale tak nečekané, že nevěděly, co si mají myslet. Bylo to v tak dramatickém rozporu s jejich světem, že nemohli uvěřit, že by se mohlo stát něco nečekaného. Měli v hlavě pohřeb a přitom Ježíš vstal z mrtvých!!! Z této letargie a zmateného zklamání je vyvádí až andělé, kteří je vyděsí. Až strach je probouzí z podřimování. Třesení strachem přehlušilo smutek a zmatení. Ženy padnou na kolena, až tváří k zemi. Do tohoto stavu přichází šokující otázka: Proč hledáte živého mezi mrtvými? Cože? Živého??? Jak živého? Přišli jsme přece pomazat Ježíšovo tělo. Kde je? Tak nějak to popisuje evangelista Jan. Kam dali našeho Ježíše? Kam máme jít? Kde je jeho tělo? Když se vrátím k naší aplikaci, jak je někdy těžké uvěřit novince, která je tak v rozporu s naší předchozí zkušeností. Když zázrak není možný, jak se pak může stát? U křesťanů může jít o nějaký zarytý princip, který omezuje naši víru v Ježíše. Např. to, že si musím Boha a Boží království zasloužit. Jak milost? Co mám udělat pro Boha? Nic. Jen věř. Jak jen věř? Co mám udělat, abych byl spasen? Věřit. Zní to jako nesmysl. Když žijeme ve světě, který je oko za oko, zub za zub. Malá domů. Když já na bráchu, tak brácha na mě. Když pro mě děláš tohle, co za to chceš? Co mám zaplatit? Co mám udělat? Evangelium o spasení používá ale úplně jinou logiku. Bůh za nás umírá na kříži. To je fakt. Zpráva zní: umřel i za Tebe. Vstal z mrtvých a chce mít s Tebou osobní vztah. A to před nás staví rozhodnutí. Přijmu Krista? Pokud ano, je to tak radikální záležitost, že to změní lidský život. Člověk zasažený evangeliem
Ježíše je nový člověk. Chce myslet, věřit a jednat úplně jinak. Ptá se, co by udělal Ježíš na mém místě? Co mám dělat, Pane, abys Ty byl oslaven? Jedná motivován vděčností a radostí. Nejedná motivován strachem. Tento strach může být buď před Bohem – nemluvím o bázni – ale o úzkosti. Nebo to může být strach z lidí. Takhle jedná většina lidí, motivuje nás strach. Křesťan ale nejedná motivovaný strachem. Ale vděčností, radostí, láskou. Je tak radikálně zasažený evangeliem, že si nemůže pomoci. Má úplně jiný cíl. Kde je Ježíšovo tělo? Kde by bylo? Je živý. Vzpomeňte si na to, co vám říkal. Měl umřít a pak třetího dne vstát z mrtvých. d. svědectví žen: náboženské blouznění?
8 Tu se rozpomenuly na jeho slova, 9 vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním. 10 Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které pověděly apoštolům. 11 Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim. Najednou ženy procitnou a vzpomínají si. Aha. No jo, vždyť to skutečně říkal... Ženy jednají ve víře a oznamují to Ježíšovým učedníkům, apoštolům. Ti jsou ale tak potopeni v truchlení, zmatku a letargii, tak jako byli předtím ženy, že jim nevěří. Dokonce je prohlásí za bláznivé. Je nutné přiznat, že svědectví žen v prvních stoletích nemělo velkou cenu. Vidíme ale, že Petr, který jim řekl totéž, u nich nedopadl o moc lépe. A to byl jeden z nich. Ježíš se musel učedníkům sám ukázat, že je živý, aby tomu skutečně uvěřili. Některým stačí slova a někteří si musí šáhnout. O tom je ale už pokračování našeho vypravování. Chtěl bych uzavřít náš úsek Petrovou reakcí. e. Petrova reakce: údiv
12 Petr se rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitřa uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo. Petr je udiven. Je v úžasu. Sám ženám nevěřil, ale předem je neodsoudil. Šel se podívat. Přesvědčil se na vlastní oči. Našel to samé. Ježíš je pryč? Jak to? Kde je? Byl v úžasu a šel domů. Uvidíme dál, že se
musel Ježíš jeho učedníkům ještě několikrát ukázat a strávit s nimi dost času, aby uvěřili, že není mrtvý, ale skutečně z mrtvých vstal. Je vidět, že učedníci nebyli příliš sugestibilní a vratké osobnosti. Žili pevnýma nohama na zemi. Stačilo pár dnů a vrátili se zpět ke své rybářské práci a na to, co jim Ježíš povídal by asi zapomněli. Kdyby Ježíš nevstal z mrtvých. Z tohoto pozorování je vidět, že víra v Ježíšovo zmrtvýchvstání je podstatná. Apoštol Pavel v 15. kapitole píše, že pokud nevěříme v Ježíšovo fyzické zmrtvýchvstání, je celá naše víra marná. Smrt nikomu nepomůže. Vytvoří nanejvýš pocit mučedníků, to ano. Ale Ježíšovi učedníci měli spíše sklon ke strachu a k úzkosti než že by šli a chtěli se dobrovolně nechat zabít pro Ježíše, který nevstal z mrtvých. Bylo to právě naopak. Ježíšovo vzkříšení byla tak mocná událost, stejně jako Jeho smrt na kříži, že jimi doslova otřásla a probudila je k životu. To platí i pro nás. Ježíšova smrt na kříži za Tebe je tak silná skutečnost, že má zásadní vliv na Tvůj život. Věříš tomu, že Ježíš zemřel i za Tvé hříchy? A druhá otázka je stejně důležitá. Věříš tomu, že Ježíš opravdu vstal z mrtvých? Máš možnost se rozhodnout. Buď zůstaneš skeptikem, jakými byli učedníci, než se přesvědčili na vlastní oči, uši a ruce. A nebo být jako Petr a Ježíšovy učednice. Ti také zpočátku nevěřili, přišlo jim to příliš šílené. Ti ale šli a srovnali si fakta. Pokud Ti události kolem kříže přijdou podivné, vem si Bibli a čti. Málo která událost v dějinách je tak zpochybňovaná jako je Ježíšova smrt a vzkříšení. Existuje mnoho důkazů. Nakonec ale stejně budeš stát před rozhodnutím. Chci Ježíši, který za mě zemřel a tím dokázal svou lásku ke mně, důvěřovat? Závěr
Na závěr mi dovolte shrnout celé kázání do několika vět. Evangelium je tak radikální výzva, že nás může až vyděsit. Velikonoční příběh je o velké lásce Boha k člověku. Ta jde tak daleko, že Bůh sám – Pán Ježíš – umírá za nás na kříži. Smrtí ale láska nekončí, ale naopak. Ježíš vstává z mrtvých. Platí železné pravidlo. Co očekávám, to také dostávám. Když mám mylnou představu, že Ježíš mě zbaví všech trápení a dá mi jednoduchý život, je to iluze. Pokud ale nechci z této představy vybřednout, je obtížné Tě přesvědčit. Bůh nám dává radost, lásku a naději, abychom dokázali Ježíše následovat. Pokud máš přesvědčení, že zázraky se nemůžou stát, není možné Tě racionálně přesvědčit. Jediná možnost je si sáhnout a vidět, jak to udělal Petr a Ježíšovy učednice. Stejně jako bylo obtížné je přesvědčit, že Ježíš je živý, je obtížné přesvědčit lidi v dnešní
době. Stále ale pro nás platí výzva a otázka: Proč hledáš živého mezi mrtvými? Proč chceš udržovat svou představu o Bohu? Proč chceš za každou cenu živit své iluze? Ježíš nám nabízí údiv a překvapení, že Boží láska je mnohem lepší, hlubší a dokonalejší, než jakou si ji představujeme. Amen Modlitba Nyní se modleme. Pokud chcete, můžete se modlit spolu se mnou následující modlitbu. Pokud by ses nenazval křesťanem a chtěl bys věřit, modli se spolu se mnou, můžeš ve svém srdci. Pokud křesťan už jsi, můžeš se modlit také. Milý Ježíši, děkuji Ti moc za lásku, kterou jsi projevil ke mně na kříži, když jsi za mne zemřel. Děkuji Ti, že jsi umřel za mě. Vyznávám, že jsem hříšný a potřebuju Tvoji záchranu od mého sobectví, žádostivosti a zlých sklonů. Chci Ti důvěřovat, prosím, pomoz moji nedůvěře a dej mi srdce čisté a plné víry a lásky, abych věřil v Tebe, ve Tvé zmrtvýchvstání a dokázal Tě milovat celým srdcem. Pomož mi prosím milovat lidi kolem mě. Děkuji Ti za Tvou záchranu a přijímám Tvůj ohromný dar lásky. Přijímám dar Ducha svatého, který mě povede v dalších krocích. Děkuji Ti, Pane Ježíši. Pokud už křesťanem jsi, modli se ve svém srdci podle toho, jak Tě vede Pán. Spontánní modlitba.
