Veřejnoprávní činnost 1. ročník Ú ÚSSSTTTAAAVVVYYY,,CCCHHHAAARRRAAAKKKTTTEEERRRIIISSSTTTIIIKKKAAA,,JJJEEEJJJIIICCCHHHVVVÝÝÝVVVOOOJJJ,,ČČČLLLEEENNNĚĚĚNNNÍÍÍ,,LLLEEEGGGIIISSSLLLAAATTTIIIVVVNNNÍÍÍPPPRRROOOCCCEEESSSVVV ČČR R Ústavní právo je soubor právních norem upravujících nejdůležitější právní vztahy ve státě, a to: a) uspořádání státu b) rozdělení a výkon státní moci. c) základní práva a svobody občanů Prameny ústavního práva jsou ústava a ústavní zákony. Tvoří vrchol právního řádu. Od ostatních se odlišují formou (nazývají se ústavní) a zvláštním zákonodárným postupem ( při hlasování o nich se vyžaduje kvalifikovaná většina, např., třípětinová). Ústava je základním právním dokumentem každého státu, je to základní právní akt s nejvyšší právní silou, je nejvyšším zákonem státu. Může být doplňována a měněna pouze ústavními zákony. Ostatní zákony a další nižší právní předpisy nesmějí být v rozporu s ústavou a s ústavními zákony. Ústava upravuje základní mocenské poměry ve státě, organizaci státní správy, vzájemné vztahy a postavení občana. Je to základní zákon, ze kterého vychází všechny ostatní zákony. Ústavy demokratických právních států obvykle ustanovují: 1) Typ státu, charakteristiku státního zřízení. Stát může být republika nebo monarchie, může být jednolitý čili unitární nebo jde o federaci, tj. svazek států. Federace je pevný svazek států s jednotnou zahraniční politikou, armádou, měnou, daňovou soustavou a většinou i železniční dopravou, soustavou spojů a dalšími životně důležitými zařízeními. V mezinárodních vztazích vystupuje federace jako jediný subjekt mezinárodního práva. Ve federaci je nutné přesně vymezit pravomoci a působnosti (kompetence) ústředních federálních orgánů a orgánů členských států federace, aby mezi nimi nedocházelo ke kompetenčním sporům. V Evropě je federací např. SRN, Švýcarsko, ale to používá dosud historický název konfederace. 2) Nejvyšší orgány státní moci a správy. V ústavách se uzákoňuje vytváření těchto orgánů (volbami nebo jmenováním), jejich složení, pravomoci a vzájemné vztahy. 3) Rozdělení státní moci, kterou podle evropské demokratické právní tradice tvoří zpravidla následující 3 složky: a) moc zákonodárná - volené zákonodárné orgány (parlamenty) b) moc výkonná - hlavy států, vlády a jim podřízené orgány státní správy c) moc soudní - soustavy soudů 4) Základní práva a svobody občanů. Uzákoňují se v ústavách nebo ústavních zákonech demokratických států na podkladě Všeobecné deklarace lidských práv, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Tyto dokumenty přijalo Valné shromáždění OSN, vycházející z přesvědčení, že všichni mají užívat základních občanských svobod a mají právo na stejnou zákonnou ochranu bez jakéhokoli rozlišování (diskriminace). Hlavními prameny ústavního práva ČR jsou: 1) Ústava ČR, účinná od 1. 1. 1993 a 2) Listina základních práv a svobod, která je podle článku 3 ústavy součástí ústavního pořádku ČR. 1
Veřejnoprávní činnost 1. ročník D ě l e n í ú s t a v (ústavy dělíme podle různých kritérií): 1. Psané – konkrétní ustavní listina, která je psaná (kodifikovaná) Nepsané – neexistují konkrétní ustavní listiny (Anglie), základem jsou zvyky 2. Rigidní (tuhé) – lze je velmi těžce měnit, složitá hlasovací procedura (nadpoloviční většina) Flexibilní (ohebné) – snadno změnitelná, hlasování nevyžaduje nadpoloviční většinu 3. Původní – vznikla na příslušném území jako originál Přenesená – přenesená z jednoho území kde existovala na území jiné 4. Demokratické – respektují principy demokracie, zejména svobodu rozhodování občana ● Svobodné – demokratické Nedemokratické – vládne zpravidla jeden člověk, občané se nemohou svobodně projevovat ● Oktrojované – je vnucená jedním národem jinému národu 5. Revoluční – vzniká na základě společenských změn Ústavní právo - ústavní právo je právem veřejným, jeho předmětem jsou základní zásady fungování státu, občanské práva, uspořádání pol. systémů, práva obcí a samospráv, občanství ČR, volební systém… Prameny - Ústava a ústavní zákony - Zákony - Nařízení vlády - Vyhlášky ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy - Vyhlášky obcí Formální odlišnosti 1. Odlišnost názvu (ústavní zákon) – je dána tím, že jde o ústavní zákon a názvem je Ústava 2. Odlišnosti formy a schvalování – rigidní, demokratická, původní s přenesenými částmi.Ústava a ústavní zákony jsou přijímány tzv. kvalifikovanou většinou, lze je schvalovat, měnit, doplňovat a rušit za předpokladu,že tento návrh je schválen 3/5 všech poslanců a 3/5 všech senátorů, prezident republiky nemá vůči přijatému ústavnímu zákonu právo veta 3. Odlišnosti právní síly – ústava ČR má nejvyšší právní sílu a stojí na vrcholu hierarchie právních norem Ú s t a v a Č R (Ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) - ústava ČR je tvořena ze slavnostního úvodu, tzv. Preambule a dělí se na 8 hlav a 113 článků Preambule – jsou zde popsány základní myšlenky celé ústavy 1. Základní ustanovení - Česká republika je svrchovaný stát, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana - Zdrojem veškeré státní moci je lid, který ji vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní - Politické rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním 2
Veřejnoprávní činnost 1. ročník 2. Moc zákonodárná - Zákonodárnou moc svěřuje Ústava ČR Parlamentu, který je tvořen dvěma komorami = Poslaneckou sněmovnou (200 poslanců) a Senátem (81 senátorů) Aktivní volební právo, tj. právo volit, má každý státní občan ČR, který dosáhl věku 18 let. Pasivní volební právo, tj. právo být volen, má do Poslanecké sněmovny každý státní občan ČR, který dosáhla věku 21 let, u senátorů 40 let. 3. Moc výkonná - Prezident ( je hlavou státu, z výkonu své fce není odpovědný žádnému státnímu orgánu. Je volen na 5 let, nejvíce na 2 funkční období) a vláda (vrcholný kolektivní orgán státní moci a správy, při níž řídí a kontroluje státní aparát. Skládá se z předsedy, místopředsedů a ministrů. Je odpovědna Poslanecké sněmovně, ta může projevit nespokojenost s její činností tím, že ji vysloví nedůvěru. V takovém případě musí vláda podat demisi (odstoupit). Od roku 2012 je pro volbu prezidenta používána přímá volba. 4. Moc soudní - moc soudní se uplatňuje při ochraně práv v občanskoprávním, v trestněprávním řízení. je tvořena obecnými soudy: a) Okresní – městské b) Krajské c) Vrchní soudy (Olomouc, Praha) d) Nejvyšší soud (Brno) Zvláštní postavení má Ústavní soud 5. Nejvyšší kontrolní úřad - řídí a kontroluje dohled nad státními penězi - kontroluje hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky - kontroluje závěrečný účet ČR a plnění státního rozpočtu - kontroluje hospodaření s prostředky poskytnutými ČR ze zahraničí a s prostředky, za něž stát převzal záruky - kontroluje vydávání a umořování státních cenných papírů 6. Česká národní banka - je ústřední bankou státu a v čele stojí guvernér ČNB a rada - banka řídí měnu a devizové hospodářství - vydává bankovky a mince - řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank a pečuje o jejich plynulost a hospodárnost - vykonává dohled nad prováděním bankovních činností a pečuje o bezpečné fungování a účelný rozvoj bankovního systému v ČR - vede účty jiných bank a přijímá jejich vklady - Hlavní úkol - pečovat o cenovou stabilitu 7. Územní samospráva - ČR se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky (jsou veřejnoprávní korporace (právnické osoby), které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Spravují je zastupitelstva, volená občany na čtyřletá období tajným hlasováním.), a kraje, které jsou vyššími územně samosprávnými celky (je jich 14). 3
Veřejnoprávní činnost 1. ročník 8. Přechodná a závěrečná ustanovení Ústavní vývoj v ČR Vznik Československa – 28. října 1918 – schválení ústavy Ústava z roku 1920 - byla přijata Národním shromážděním vzniklým r. 1918, opírá se o demokratický anglický systém a vzor si převzala z Ústavy USA a Francie. Ústava z roku 1948 - omezuje soukromé vlastnictví, jsou zde doplněna práva sociální, kulturní a ekonomická Ústava socialistická z roku 1960 - vedoucí úlohu měla KSČ, byla posílena úloha státu v ekonomice, omezeny pravomoci prezidenta republiky a byla omezena pravomocemi SNR Ústava ČR 1989 - změny politického systému - umožňuje občanům zakládat strany, účastnit se voleb a prosazovat své cíle a zájmy Legislativní proces – proces přijímání zákonů Návrhy zákonů se předkládají poslanecké sněmovně, návrh zákona může podat: - Poslanec (skupina poslanců) - Senátor (skupina senátorů) - Vláda - Zastupitelstvo vyššího územně samosprávného celku (kraj) Ke všem návrhům zákona se může vyjádřit vláda. Návrh zákona projednává nejprve poslanecká sněmovna a pak senát. Pokud je návrh zákona v poslanecké sněmovně přijat přechází do horní komory parlamentu (senát) a senát se bez zbytečného odkladu (do 30 dnů) musí vyjádřit. Senát může: 1. schválit – postupuje k prezidentu republiky 2. zamítnout – vrátí zákon poslanecké sněmovně a ta může nadpoloviční většinou (101 poslanců rozhodnout a zákon pak postupuje přímo k prezidentu republiky 3. poslat zpět s pozměňovacími návrhy – poslanecká sněmovna může reagovat, ale nemusí – prezident 4. nebo se zákonem nezabývat – bereme, že jej přijal a postupuje se prezidentu republiky Přijatý zákon je postoupen k prezidentu republiky, který má právo přijatý zákon vrátit zpět poslanecké sněmovně (kromě ústavního zákona). O vráceném zákonu pak hlasuje poslanecká sněmovna, a pokud je nadpoloviční většinou schválen (101 hlasů) tak je přijat. Přijatý zákon podepisují: - prezident, předseda vlády a předseda poslanecké sněmovny
4
Veřejnoprávní činnost 1. ročník Trojí čtení - probíhá v poslanecké sněmovně 1. ČTENÍ - návrh zákona je projednáván poslaneckou sněmovnou - zákon uvede navrhovatel, kterého stanoví předseda poslanecké sněmovny, po něm vystoupí zpravodaj, kterého určí výbor poslanecké sněmovny nebo předseda poslanecké sněmovny - následuje obecná rozprava o návrhu zákona - poslanecká sněmovna se usnese na jednom z následujících rozhodnutí: a) návrh bude vrácen k dopracování a vrací se předkladateli b) návrh zákona zamítne, návrh zákona bude přikázán k projednání výboru (výborům) c) pokud je přikázán k výboru, má to dva důsledky: (1) dostává se do druhého čtení (2) zpět navrhovateli k dopracování Do druhého čtení jsou výbory povinny návrh projednat do 60 dnů. Výbor formou usnesení předloží předsedovi poslanecké sněmovny doporučení, zda má poslanecká sněmovna návrh zákona schválit či nikoli. 2. ČTENÍ - koná se opět v poslanecké sněmovně při zasedání všech poslanců - návrh zákona uvede navrhovatel již s připojenými změnami z prvního čtení - navrhovatel seznámí poslaneckou sněmovnu se změnami - pak vystoupí zpravodaj výboru, který návrh projednával a předloží návrh změn - po vystoupení zpravodaje, následuje znovu projednání, pokud poslanecká sněmovna návrh zákona nezamítne, koná se podrobná rozprava (v podrobné rozpravě se může poslanecká sněmovna usnést, že vrací návrh výboru k projednání, nebo že návrh zákona zamítá) - pokud návrh zákona poslanecká sněmovna příjme, tak postupuje do 3. čtení 3. ČTENÍ - koná se v poslanecké sněmovně na zasedání všech poslanců - lze jej zahájit nejdříve za 24 hodin po dovršení pozměňovacích návrhů všech poslanců - koná se obecná rozprava, jejíž obsah je zákonem omezen na: a) návrhy legislativních, technických či gramatických chyb b) návrhy na úpravu, které vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů c) návrh na opakování 2. čtení - na závěr 3. čtení poslanecká sněmovna hlasuje o pozměňovacích návrzích a poté se usnese, zda s návrhem zákona vyslovuje souhlas - po schválení návrhu zákona poslanecká sněmovna postupuje zákon senátu, kde probíhá schvalovací proces
5