Vážení a milí čtenáři,

Vážení a milí čtenáři, po delší odmlce Vás vítáme při čtení našeho časopisu. Vydání časopisu se opozdilo především z provozních důvodů Klubu v 9. Událo se zde totiž mnoho změn. Změnilo se personální obsazení a během léta prošlo zařízení Klubu velkou rekonstrukcí. Kromě rekonstrukce je toto číslo Klubáku věnováno výletům a akcím, které se v Klubu konali. Uživatelé se spolu s pracovníky vydali na výlet Časopis Klubu v 9, centra služeb pro podporu duševního zdraví

k Bohdalovu, strávili několik dní na pobytu v oblasti Kokořínska a konala se již tradiční akce 24 hodin v akci. Celé číslo je protkáno tématickou poezií (na téma Vánoc a letního pobytu na Kokořínsku). Přeji krásné prožití Vánočních svátků, hodně radosti a žádné starosti do nového roku. Eliška Kopecká Nazdárek kašpárek. Tak se nám jaro pomalu překulilo do léta, i když teploty v dubnu byly víc než letní, byť bylo ještě jaro a my už jsme se opalovali na pláži u Dářka . No přírodě prostě neporučíme a je to asi dobře. Nedávno mi ve stoupavém proudu pod velkým oblakem, zvaným Cumulus, ulétl model letadla a v tu chvíli jsem si uvědomil, jak jsme k silám přírody a vesmíru bezmocní… Nicméně, až budete číst tyto řádky, jistě většina z vás klubáků bude naplněna také zážitky z přírody na klubáckém pobytu. A věřím, že budou co nejkrásnější . To samé přeji i ostatním. Ať žije léto, život , láska a dobrodružství poznávání. Já už jsem od léta v pracovním procesu, ale věřím, že si čas na psaní Klubáka vždycky udělám. Jak jste si mohli všimnout, tak je od čísla 29 v trochu jiném, a věřím, že ve slušivém kabátě, za což jsem vděčný jedné pracovnici Klubu v 9. Takže si s dovolením půjčím slova z jednoho televizního seriálu: Jasná jitra a dobrý výhled ! Také bych rád uvedl, že tento Klubák, který držíte v rukou a snad si jej s chutí i přečtete, je jubilejní 30.!!! František

Personální změny Jelikož změna je život, tak v klubu nastaly určité personální změny, na které bych Vás rád upozornil. Tyto změny nastanou v úplné sestavě od 1.10.2012. Každé pondělí už nám dělá výborného společníka pan Bc. Miloš Kolman. Nějaký čas už zde pracuje i Bc. Eliška Kopecká. Také Mgr. Janu Strnadovou všichni jistě už znáte. Dále uvádím pro úplnost kontakt na další pracovnice klubu: Bc. Dagmar Bílková. A kontakt na vedoucí Klubu v 9, paní Bc. Ivanu Ptáčkovou.

Toť vše . František

Kontakty [email protected]

777 756 410

Bc. Dagmar Bílková

[email protected]

731 646 970

Mgr. Jana Strnadová

[email protected]

777 756 409

Bc. Eliška Kopecká

[email protected]

731 646 773

Bc. Miloš Kolman

[email protected]

Bc. Ivana Ptáčková

Rekonstrukce Ve dnech 20. – 31. 8. byl Klub v 9 pro uživatele uzavřen. Probíhala zde rozsáhlá rekonstrukce. V přední části zařízení byly vyměněny okna, a že jich je poměrně dost, celkem došlo k výměně šestnácti oken. V celém zařízení byly vymalovány stěny a ve společenské místnosti je nový koberec. Pro představu pár fotek na ukázku:

Dvacet čtyři hodin v akci s Klubem v 9 Výlet za dřípatkami k Bohdalovu 9. 5. 2012 Byl máj, lásky čas, horko, skoro jak v létě a my zase po čase vyjeli za hranice všedních dní ,a to k městysu s názvem Bohdalov. Cesta autobusem ze Žďáru trvala dvacet minut, a mimo jiné jsme jeli kolem velkého rybníka s poetickým názvem Rendlíček, a také přes malou vesničku s uklidňujícím názvem Pokojov . V okolí jsou vůbec vesničky s krásnými názvy , jako například Radostín , Březí , Znětínek, nebo Nové Veselí. Nedaleko se tyčila také vesnička se smutečním názvem Černá , ve které se nachází hezký zámek, jehož návštěvu doporučujeme zvláště movitým pánům… V Bohdalově jsme byli autobusem ze Žďáru za dvacet minut. Vyrazili jsme svižným krokem a za chvíli jsme byli na odbočce u hájenky a hned jsme šli po hezké lesní silničce na lokalitu , kde jsme před lety už jednou s klubáky byli. Jelikož bylo horké jaro, tak byly dřípatky už skoro odkvetlé. Ale ještě jsme pár kvítků objevili. Když jsme se dost vynadívali , tak se šli žíznivci napojit k nedalekému prameni, který zde vydatně vyvěrá z rourky. A pak už jsme se vraceli zpátky do Bohdalova . Cesta uběhla rychle, příjemně jsme si povídali a bylo krásné počasí. V Bohdalově jsme si dali v místní restauraci oběd a ve spěchu jsme zaplatili. Jelikož nám jel už autobus domů, tak jsme museli spěchat, než jsme našli zastávku. To se nám zdárně povedlo. Autobus přijel včas a za chvíli jame byli ve Žďáru. Byl to hezký výlet a všem se jistě líbil a rádi na něj budeme vzpomínat. František

Jednoho krásného letního dne opět nastala akce, jež se nazývá tak proto, že se stále něco děje. Letos to bylo například vystoupení mládeže. Hezky nám zazpívali a zahráli krásné písně. Potom jsme vyšli na vycházku k Mamlasovi, kde jsme si opekli rozličné uzeninky. Posléze jsme se vydali na klubovou zahradu, kde jsme si s chutí zahráli petanque. A bylo to zřejmě naposledy, poněvadž si je nějaký „dobrák“ , když jsme je nechali v altánku, přivlastnil. Ale byl to někdo cizí. Myslím si však, že mu štěstí nepřinesou… Nastal večer a pár lidiček využilo možnosti přespat v klubu. O spaní ve stanech u Pilské přehrady nebyl zájem, tak se zvolila náhradní varianta. Nastal den druhý a akce pokračovala. Šli jsme na vycházku po okraji města ,a jelikož nám vyhládlo, tak jsme se zašli naobědvat do restaurace. Spokojenost všech jistě dokončilo obdržení certifikačního listu o úspěšném absolvování čtyřiadvacetihodinové akce. A jistě se většina z Vás těší na další ročník. František Konečně jsem se dostal k hlavnímu tématu Klubáka a tím je:

Rekondiční pobyt s klubem na Kokořínsku Nastal den „D“, tedy konkrétně 4.9.léta páně roku 2012. Po několikerém přerovnávání věcí v batohu jsme vyrazili směr vlakové nádraží ve Žďáře nad Sázavou. Jelikož jak známo, nádraží se zde nachází na kopečku, tak jsme se trochu zahřáli,

než jsme stanuli u jeho novotou svítící opravené budovy, jen ty venkovní hodiny by mohly být větší… No, sešli jsme se v plném počtu a počasí také přálo. Tak jsme se natěšeni vstříc novým zážitkům a poznání vydali na nástupiště. Nádražní rozhlas ohlašoval právě příjezd onoho kýženého vlaku, který nás měl odvézt za hranice všedních dní. A skutečně, za pár minut byl zde. Vjíždějíc do stanice brzdil tak mohutně, že brzdové zařízení tak mocně pracovalo, že jsme si museli zacpávat uši, jelikož to vše vyluzovalo docela silný skřípot… Rozloučili jsme se s těmi, kdo neměli to štěstí s námi jet a už jsme se propracovávali útrobami „našeho“ vagonu. Pohodlně jsme se všichni usadili a nechali se unášet rychlovlakem, důvěřujíce strojvůdci a správě dopravní cesty, že se někde nevyšineme. Projížděli jsme krajinou Vysočiny a za hodinu a půl jsme stanuli na nádraží v Kolíně. Za sebou jsme zanechali města Havlíčkův Brod, Čáslav, Kutnou Horu aj. Tedy stanuli jsme v Kolíně a museli jsme přestoupit na vlak, který nás doveze do města na soutoku Labe a Vltavy. To město každý jistě zná. Jmenuje se Mělník. Vlak se nám podařilo zdárně vyhledat, nastoupit do něj, a tak cesta mohla pokračovat dál. Kolem nás se rozprostírala skoro samá rovina a my si vzpomněli na animovaný pohádkový příběh o medvědech, co se potkali u Kolína… Vlak se rozjel a my projížděli přes známá i méně známá městečka a města i kolem malých a větších vesniček. Nejznámější město, přes které jsme projížděli, byly lázně Poděbrady, ale naší cílovou stanicí vlaku bylo již zmíněné královské město Mělník. A za hodinu pohodlné jízdy vláčkem jsme skutečně vystoupili na jeho nádraží.

Když jsme se všichni vybatolili z vlaku , tak už jsme se nemohli dočkat až uvidíme soutok řek Labe s Vltavou z vyhlídky, pěkně shora. Mělník je hezké město se starobylým a malebným historickým jádrem, jemuž vévodí kostel se zámkem. A tam jsme se právě vydali. Cestou přes krásné náměstí s domky a domečky různých stylů a slohů jsme se ještě stavili na oběd. Po chutném pokrmu se vydáváme na ono místo, z kterého je vidět nejen soutok, ale i bájná „hora“ s názvem Říp. Je to bývalá pradávná sopka, a jelikož se vypíná osamoceně, tak je dominantní v jinak rovinaté krajině. Výhled to byl vskutku skvostný a každého, jak se říká, chytnul za srdce. Málokdo ví, že místo, kde se slévají vody těchto dvou českých řek se nazývá Tramtárie. Takže až budete někdy slyšet jistou píseň od skupiny Butty, tak o tom zpívají. Počasí bylo stále letně krásné a my si užívali pohody a snažili si hezké dojmy uložit do „krabičky vzpomínek“ na horší časy… Čas se nachýlil a museli jsme se ubírat na autobusové nádraží. Zde nás už očekával autobusek, který jel směrem, který jsme potřebovali a to do městečka Mšeno. Cesta netrvala dlouho, ale krajina se náhle změnila. Na obzoru se objevily kopce dávno vyvřelého sopečného Českého středohoří a Ralské pahorkatiny. No a my jsme se ocitli na Kokořínsku, jehož krajinu tvoří nejen dávné sopečné vyvřeliny, ale také pískovce, které jsou usazené na dně druhohorního moře. Krajina je to opravdu pitoreskní a členitá, rozbrázděná četnými roklemi, jimž se zde říká doly. Nejznámější je například Kokořínský důl. Pojmenovaný podle hradu, jenž jsme později také měli navštívit. Náš dočasný domov se nacházel nedaleko již zmíněného městečka Mšeno. Byl to kemp s chatkami . Viděli jsme je již dříve na obrázcích, ale teď jsme zde najednou ve skutečnosti. A ta

předčila naše očekávání. Myslím si, že v dobrém smyslu. Vítali nás mimo jiné i dva černí místní hlídací hafani, ale brzy jsme se s nimi vzájemně celkem spřátelili. Ubytovali jsme se v patrových chatkách a ještě jsme se šli potom projít na průzkumnou obhlídku nejbližšího okolí. Notně nám však po těch nových dojmech vyhládlo, a tak vydatná večeře, která následovala, přišla velmi k chuti. Bylo zde nádherné, skoro „výberové ticho hộr“ a vůbec nám nevadilo, že v kempu není televize ani jiné výdobytky techniky. Vnímali jsme nastávající první večer v této, pro nás nové a magicky krásné krajině. Příjemně unaveni v očekávání příštích dní, plných jistě krásných zážitků, jsme se pomalu, ale jistě odebrali do chatek a na svá lože. Nastala první noc pobytu.

Den druhý 5. 9. Noc utekla jako voda v místní říčce s poetickým názvem Pšovka a bylo ráno. Nemohli jsme se dočkat, až bude snídaně. Ta byla opravdu chutná a vydatná a to jsme potřebovali, neboť nás čekala dvanáctikilometrová trasa, místy docela náročným terénem. Vyšli jsme svižně. Cesta písčitou krajinou vedla přes smíšené, ale většinou borové lesy. Krajinou se rozhostilo ticho a klid, když jsme vcházeli do skal. Terén byl místy docela náročný. Dokonce jsme museli stoupat po dřevěných žebřících. A vzájemně si pomáhat. Odměnou nám byla krásná plošinka s rozkvetlým vřesem. Bylo to potěšení pro oko i pro duši. Největším magnetem Kokořínska jsou mimo jiné i skalní útvary nazvané Kokořínské pokličky. Už dříve jsme je viděli na obrázcích nebo dokonce na poštovních známkách. Je to skalní útvar vskutku impozantní. A také je z vyhlídky nádherný pohled dolů do údolí a na poněkud vzdálenější hrad Kokořín.

Počasí nám stále přálo a bylo moc hezky. Byl to opravdu hezký výlet. Unavení , ale plní zážitků jsme došli na základnu. Už jsme se nemohli dočkat večeře. Byla moc dobrá . Večer jsme usnuli spánkem unavených poutníků.

Den třetí 6. 9. Nastal poslední den pobytu a čekal nás hrad Kokořín. Posnídali jsme a vykročili svižným tempem .Hrad není odtud daleko, a tak nemusíme spěchat, jelikož času je dost. Na hrad jsme došli za chvíli. Je to opravdu romantická stavbička. Po zaplacení vstupného a koupení nezbytných suvenýrů, například pohlednic nebo hrnečků s motivem hradu, jsme se v doprovodu průvodce vydali do prostor hradu. Hrad není rozlehlý, a tak jsme měli možnost spatřit asi tři poměrně hezké místnosti s různým dobovým nábytkem nebo i vycpanými zvířaty. Prohlídka netrvala dlouho, ale byla hezká. Byla možnost vystoupat i na hradní věž s vyhlídkou, ale tam se každý zrovna nehrnul. Ostatně, od hradu byl hezký výhled také. Po dojmech z prohlídky jsme si zašli na oběd do restaurace hned vedle truhlářské dílny. Den ubíhal v příjemném rytmu a pomalu se začal nachylovat k večeru . Několika pohledy jsme se rozloučili s hradem a příjemnou procházkou jsme se vraceli do kempu. Tam nás později čekala večeře poslední na pobytu. Na závěr jsme venku zapálili táborový oheň a opekli si každý nějakou tu uzeninu. Noc byla teplá, ještě stále letní a romanticky krásná.

Den čtvrtý 7. 9.

Nastalo ráno a my jsme se už museli pomalu balit a chystat k odjezdu domů. Nálada byla sice trochu pochmurná, ale počasí bylo docela radostné. Posnídali jsme a pomalu jsme se začali loučit s naším dočasným domovem. Budeme na ten kraj docela hezky vzpomínat. Rozloučili jsme se a vydali se na autobusovou zastávku. Autobus přijel včas a dovezl nás do nám již známého města Mělníka . Odtud jsme pokračovali vlakem přívětivou krajinou až do Kolína. Jelikož zde byla plánovaná zastávka na oběd, tak jsme šli do města vyhledat nějakou vhodnou stravovnu, kde se najíme. A zadařilo se. Najedli jsme se docela rychle a už jsme museli jít na vlakové nádraží. Vláček přijel na čas. A už si to uháníme směrem ke Žďáru, po zhruba hodině jsme byli opět na naší milované Vysočině. Žďár nás přivítal také letním počasím, což bylo příjemné. Pobytový výlet skončil, ale zůstanou nám jen samé příjemné vzpomínky. Podle vyprávění František.

klubáků

sepsal

dobrovolně

DOBROVOLNÍK

Verše přišli v tuto chvíli. I naučnou stezku též, Zvládneme rovněž žádná lež Procvičíme vědomosti Snad jich máme ještě dosti Večer potom rozloučení Nad táborák vážně není Dojedeme pak domů krásně, O tom píši slova básně. Vzpomínka na výlet v Kokoříně a okolí Pro Klub v 9 Ždar nad Sázavou David Kolbábek, Heřmanov

Činnosti Klubu v 9 Na tomto místě bychom Vás rádi informovali o nových i stávajících činnostech a službách, které Klub v 9 nabízí.

Pobočka v Bystřici nad Pernštejnem

Kokořín Nedaleko Kokořína, Žije možná Kateřina Po prohlídce Kokořína , Bude možná deci vína. Blízko Mělník je prý taky, Svítí slunce nejsou mraky Mšenské lázně jsou tu nyní

Z poboček Klubu v 9 je i pobočka v Domě s pečovatelskou službou v Bystřici nad Pernštejnem, která byla slavnostně otevřena 3.2.2012. Pobočka je otevřena dva dny v týdnu – vždy v pondělí od 12 – 16 hod. a ve středu od 9 – 13 hod. Průměrně sem dochází pět uživatelů nejen přímo z Bystřice nad Pernštejnem, ale i z jejího blízkého okolí. Občas navštíví Bystřickou pobočku i uživatelé, kteří dochází do Žďáru nad Sázavou na pobočku. Dáša

Terénní služba Terénní službu poskytuje Klub v 9 na území okresu Žďár nad Sázavou lidem s duševním onemocněním. Terénní služba je pro uživatele poskytována bezplatně a její velkou výhodou je skutečnost, že se může poskytovat v přirozeném domácím prostředí uživatele. V současné době je tato služba poskytována 12 uživatelům. Dáša

organizuje, určuje postup při vaření a rozděluje práci, v kuchyni má prostě hlavní slovo. V předvánočním období jsme se kromě vaření hlavních chodů věnovali i pečení. Celým Klubem se linula líbezná a vánoční vůně perníkového koření. V doprovodu koled se válelo, vykrajovalo i zdobilo. Uživatelé vyrobili krásné a chutné perníčky a čokoládové košíčky. Eliška

Tvůrčí dílny V tvůrčích dílnách se v poslední době udála spousta změn. V první řadě jsme si všichni mohli vyzkoušet nové techniky jako je výroba mýdel, výroba ručního papíru anebo drátkování pomocí gizma. Další novinkou jsou páteční dílny, které jsou věnované vždy jedné činnosti, která se vybírá na komunitě. Také se pomalu rozjíždí šicí dílna, kterou vede Eliška Kopecká. Čerstvou novinkou je, že Klub v 9 dostal svoji první zakázku na košíky z pedigu, a tak bych touto cestou chtěla poděkovat Josífkovi, který na tomto úkolu svědomitě a pilně pracuje. A co nás čeká příští rok? Další nové techniky, které nebudeme prozrazovat ☺, spousta výstav, jarmarků, ale hlavně i spousta zábavy, která při tvoření nesmí chybět. Krásné předvánoční dny přeje Pani Jani ☺

Pečení cukroví V rámci Nácviku vedení domácnosti se uživatelé v Klubu v 9 věnují vaření. Během komunity se vždy uživatelé domluví, kdo má zájem o vaření, určí se jeden šéfkuchař a tři pomocníci. Šéfkuchař

Setkání rodičů a osob blízkých Setkání rodičů a osob blízkých bylo v tomto roce výjimečné. Zúčastnili se ho totiž i zástupci sociálního odboru a ve Žďáře také odborná lékařka v oboru psychiatrie MUDr. Marie Zrnéčková. Za sociální odbor se Setkání zúčastnil vedoucí sociálního odboru ve Žďáře nad Sázavou Ing. Petr Krábek. Na pobočce v Bystřici nad Pernštejnem byla na Setkání přítomna vedoucí odboru sociálních věcí v Bystřici PhDr. Drahomíra Lukšová. Hlavním tématem Setkání byli možnosti ubytování pro lidi s duševním onemocním. Stávající situace je obtížná především ve Žďáře, kde těchto možností není mnoho. Právě proto v současnosti Klub v 9 ve spolupráci s výše jmenovanými odborníky pracuje na nutnosti rozšíření možností ubytování pro lidi s duševním onemocněním.

Chvilka vánoční poezie Vánoční verše Vánoční

Vánoční zář

Vánoce jsou dar prý z lásky Pro krásné ty sedmikrásky I vánoční purpura , Půl století dojímá Snad básníci bláhoví, Oni verše doplní Prý i kapr ve vaně, Koupání je na hraně I strom krásný vánoční I v kostele půlnoční A na Boží Hod teprve krásně Bohu díky za vše, jasně Všichni se prý klaní krásně Bohu vážně, mile, jasně a Betlémská hvězda září, ať se nám snad příště daří. Zanechte už nesvárů, Ať dojdete ke zdaru.

Vánoční strom, jak je krásný, Svíce ze snů, jak z pohádky. Přichází čas tradic, svátků, já cítím nejvíc svojí lásku.

David Kolbábek

Potají jsem v očích Tvých i mých, všem blízkým jsme přec blíž o Vánocích. Bůh nám dej, ať nás vždy má někdo rád, to všem chci přát. Ref. Tvá zář je blízká, mě okouzlí, když se ti trochu stýská. Vím, že jsi nejvíc, i v dárku nejmenším, a právě jím mi umíš nejvíc dát, to věc je jistá. Vánoční čas, chvoj a jmelí, každý z nás se o sny dělí. Tajnou poštou dárek zašli, listonoš jej sváže mašlí. Přicházíš za mnou tiše po špičkách, v duch zníš šťastně v mých rolničkách. Proč to jen všechno tobě vyprávím? Lásko, zůstaň, jsi vším.

Stromeček si v lese na Vánoce hrál, ví, že přijde Boží král, stále si v lese hrál. Na Štědrý den se usmíval na děti, u dárků se podíval a vzpomínal, jak člověk po lese chodíval, psa na vodítku vodíval, o Vánocích si povídal. Ježíšek se v jeslích usmívá, maminka Marie ho kolíbá, u kolébky usíná. Na nebi svítí hvězdička, u stromečku voní větvička. Usmívá se holčička i chlapeček, je to ještě drobeček. Kousek od stromku je zvoneček, cukroví je celý kopeček. Ježíšek v Betlémě na seně spí, o lidech všechno ví. Je ještě nemluvně, tak u matičky Marie krásně spí. Hedvika

2x Ref. Text k písni, napsal Petr

Mikuláš Bude už prý Mikuláše, prosil bych dva otčenáše. Bude už prý Mikuláš, ať neztratí prosím pláštˇ. Obdaruje on prý děti, andělé, ti za ním letí. Atˇpřinese světlo lásky, adventní té velké lásky. Dávno ji prý dával světu, proto píši tuto větu. Děti brzo po roce, opět přijdou vánoce. Klubu v9 věnuje David Kolbábek

Co se u nás dělo a kde jsme všude byli: 2. 5. Procházka k Mamlasovi, opékání párků 9. 5. Procházka Bohdalov – Chroustov 16. 5. Procházka – naučná stezka kolem Konventského rybníka 21. 5. – 24.5. Pobyt Vranov 30. 5. Turistický výlet kolem staviště 6. 6. Návštěva regionálního muzea 13. 6. Muzeum knihy- Staré pověsti české 20. 6., 27. 6., 8. 8. Turistika v okolí Žďáru (Pilská nádrž, lesy v okolí) 11. 7. Koupaliště v Sázavě 18. 7., 25. 7., 12. 8., 7. 11. Bowling 1. 8. Turistika v okolí Blažkova 15. 8. – 16. 8. 24 hodin v akci 26. 9. Rozdávání dárků na náměstí k příležitosti Dne charity, návštěva v Ponorce 10. 10. kuželky ve Velké losenici 17. 10. Výstava v Regionálním muzeu (jezdectví) a v knihovně (Pohled do oblak) 24. 10., 31. 10. Procházka, houbaření 25. 10. Setkání rodičů a osob blízkých 29. 10.Setkání rodičů a osob blízkých na pobočce v Bystřici nad Pernštějnem 14. 11. Horácké muzeum v Novém Městě na Moravě (Vůně medu) 21. 11. Koláže M. Nestrojila na Staré radnici 28. 11. Zámek (Barokní umění) 5. 12. Výstava - paličkovaná krajka na staré radnici

Poděkování Z pohledu zaměstnance, který měl od září tohoto roku možnost Klub v 9 dvakrát týdně poznávat, jeho osoby a kulisy, proces vzájemného působení uživatel – pracovník i pracovník – uživatel, a který ze služby v „Devítce“ po čtyřech měsících zároveň odchází, zůstanu v neprofesionální rovině dojmů. Domnívám se, že „samozřejmosti“, jakými jsou mít možnost vyjádřit svá stanoviska, být respektován/a, být chválen/a a být přijímán/a … někteří z venku přicházející muži a ženy zakouší často především nebo pouze v této charitní službě a s těmito lidmi – uživateli a lidmi – profesionály. Využívám nabízeného prostoru k poděkování oběma stranám za cennou profesionální i lidskou zkušenost. Děkuji! Miloš

Na Klubákovi spolupracovali: Editor: Eliška Gramatika: František Dobrota, Petr Spolupracovali: František, David, Hedvika, Petr, Břeťa, Dáša, Jani, Miloš Všem patří velký dík!

Kontakt: Oblastní charita Žďár nad Sázavou Klub v 9 – Centrum služeb pro podporu duševního zdraví Okružní 1, 591 01 ZR www.zdar.charita.cz [email protected]