Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

4 2012

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, V dubnovém čísle představujeme výsledky ankety, kterou mezi svými členy, finančními manažery, controllery a dalšími odborníky se zájmem o finanční řízení podniků, realizovala Česká asociace pro finanční řízení CAFIN, jež je odborným garantem našeho časopisu. Průzkum se zaměřoval na spokojenost členů se službami a produkty, které jim asociace poskytuje. Velmi si vážíme, že členové asociace CAFIN jako nejpřínosnější členskou výhodu hodnotí právě předplatné časopisu Finanční řízení & controlling v praxi. Konkrétní poznámky respondentů k časopisu, stejně jako prezentaci kompletních výsledků ankety, naleznete v rubrice CAFIN informuje. Děkujeme všem, kteří se ankety zúčastnili, Vaše připomínky a podněty k časopisu se budeme snažit co nejlépe zohlednit při jeho další přípravě. V dubnovém čísle Vás provedeme řadou témat, od příkladu activity based budgeting, přes dluhové financování, další část průzkumu o řízení pohledávek, až po využití metody balanced scorecard při výkonovém odměňování. Přeji Vám příjemné čtení.

Kateřina Žáčková redaktorka

FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 4/2012

1

obsah Úvodník

1

Řízení pohledávek v malých a středních podnicích: Výsledky dotazníkového šetření Zdeněk Bezděka, Jiří Souček, Dana Kubíčková 44

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Manažerské účetnictví pro ekonomické a finanční řízení firmy a podniku (XXVII) – Manažerské rozhodování – riziko a nejistota Tomáš Petřík 3 Plná konsolidace k datu akvizice podle IFRS Vladimír Zelenka, Marie Zelenková Kladivo na náklady: Jak revitalizovat útvarové rozpočty – od přežité rutiny k activity based budgeting Tomáš Nekvapil

TRENDY A ANALÝZY

13

ZEPTALI JSME SE … Radka Jonáše, vedoucího ekonomického oddělení společnosti Stormware 53

CAFIN INFORMUJE Anketa spokojenosti

54

Proces reportingu v kontextu moderních nástrojů

56

29 PERSONALISTIKA

DANĚ, ÚČETNICTVÍ, LEGISLATIVA Dluhové financování a pravidla nízké kapitalizace Veronika Sobotková

Výkonové odměňování využívající metody balanced scorecard Jan Urban

58

37 MONITORING

2

Z domova

65

Finanční trhy – březen 2012 Jan Traxler

66


Manažerské účetnictví pro ekonomické a finanční řízení firmy a podniku (XXVII) Manažerské rozhodování – riziko a nejistota Tomáš Petřík V dubnovém čísle časopisu se budeme zabývat základní funkcí manažerského účetnictví, a to komplexním dlouhodobým manažerským rozhodováním. Navážeme na předchozí výklad a rozebereme další metody a techniky podporující dlouhodobé a strategické manažerské rozhodování. Budeme se věnovat rozhodování v podmínkách omezených kapitálových možností, probereme interní a externí přidělování kapitálu.

Přidělování kapitálu v investičním rozhodování V předchozích částech seriálu jsme uvažovali investiční rozhodování za neexistence kapitálového omezení, v podmínkách dokonale fungujícího kapitálového trhu. Každý investiční projekt mohl tak být uskutečněn, firma měla dostatek investičních volných zdrojů nebo si je byla schopna opatřit bez zbytečného prodlení za reálné náklady kapitálu na kapitálovém trhu. V praxi bývá situace v mnohých případech složitější a běžným předpokladem při investičním rozhodnutí je existence kapitálového omezení. Toto omezení může vyplývat z externích příčin, tj. z nedostatků a poruch kapitálového trhu, nebo z interních skutečností, tj. z faktické existence absolutního limitu například pevného kapitálového rozpočtu, který je dán interní firemní investiční politikou.

V prvním případě hovoříme o externím přidělování kapitálu a v druhém případě o interním přidělování kapitálu. Druhý případ je častý zejména na operativní a taktické úrovni činnosti firmy. Lze totiž předpokládat kapitálové omezení určené firemním plánováním, které může vyplývat ze stanovení určitého limitu celkového souhrnného investičního rozpočtu (viz obrázek 1 na straně 4 ) nebo technik financování daného investičního projektu, například z vlastních zdrojů tvořených zadrženými výdělky, případně z účelových speciálně tvořených tzv. vyhrazených fondů. V problematice kapitálového přidělování lze rozlišit dvě hlavní metody. První, která uvažuje maximální možný absolutní objem kapitálových – investičních fondů dosažitelných na daném finančním trhu, se označuje jako „tvrdá“, druhá potom jako „měkká“ metoda kapitálového přidělování. Měkká metoda kapitálového přidělování pracuje s předpokladem, že stanovený


3

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING – plánovaný kapitálový rozpočet je důležitou, ale ne neměnnou veličinou. Tato technika předpokládá, že firma je schopna si opatřit za určitou cenu jakékoliv množství dodatečných kapitálových zdrojů k profinancování investičního projektu. Tak se se při stanovení nepřesného limitu nezříká realizovatelného zisku v případě, kdy cena (náklady) dodatečně opatřeného kapitálu bude nižší než výnosnost investičního projektu. Je třeba si uvědomit, že získání jakékoliv částky dodatečného kapitálu

bude v praxi v mnoha případech nedosažitelné, protože vypůjčováním se mění kapitálová struktura firmy a investoři, včetně bank, budou požadovat adekvátně zvýšený výnos ze zapůjčeného kapitálu plynoucí ze zvýšeného rizika splacení dluhu firmou. Tato situace může vyústit až do takové úrovně dluhového poměru (páky), tj. podílu dluhu na celkovém a vlastním kapitálu firmy, že firmě nikdo nepůjčí ani za jakkoliv vysokou zápůjční sazbu.

Obr. 1: Soustava firemních rozpočtů plánované tržby rozpočet projektů predikce objemů tržeb

výrobní rozpočet

rozpočet prodeje, marketingu a distribuce

rozpočet výzkumu a vývoje

administrativní a správní rozpočet

rozpočet investic a kapitálových výdajů

peněžní rozpočet vztažený k období (týdny, měsíce, rok…) komplexní souhrnný rozpočet – hlavní rozpočet dlouhodobé – taktické a strategické cíle firmy

Omezené kapitálové možnosti Firma stojí před tradičním optimalizačním úkolem, jak co nejefektivněji vynaložit investiční prostředky, aby přinesly maximální dodatečný přínos k jejímu majetku.

4

V případě použití dynamických diskontních metod založených na hotovostních tocích při posuzování investičních příležitostí již nelze jednoduše uvažovat se základním kritériem čisté současné hodnoty, respektujícím časovou hodnotu peněz a riziko. Zúčastnění manažeři, kteří rozhodují


MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ – RIZIKO A NEJISTOTA o přijetí či odmítnutí posuzované investice, vždy musí směřovat k maximalizaci přínosu plynoucího z dané investice pro firmu jako celek. V případě použití čisté současné hodnoty (net present value, NPV) jako hlavního investičního a peněžního kritéria v podmínkách existence kapitálového omezení top manažeři stojí před optimalizační úlohou: Jak určit vhodný soubor investic, který bude maximalizovat čistý přínos k bohatství firmy, tedy celkovou čistou současnou hodnotu kombinovaného investičního portfolia firmy? Jak maximalizovat agregovaný čistý přírůstkový hotovostní tok plynoucí z tohoto interaktivního portfolia? Maximalizace čisté současné hodnoty spočívá v tom, že jednotlivé investice musí pokrýt nejenom své náklady kapitálu, ale navíc musí být schopny v kombinaci s ostatními investicemi maximalizovat výnos z omezeného přiděleného kapitálového fondu, definovaného tradičně v rozpočtu kapitálových výdajů (capital expenditures, CAPEX). Obvykle se postupuje tak, že investiční projekty jsou seřazeny sestupně podle jejich ekonomické výhodnosti až do vyčerpání kapitálového limitu pro dané období. Nelze tedy přijmout automaticky všechny ekonomicky výhodné projekty (s kladnou čistou současnou hodnotou), jak tomu bylo při posuzování samostatných a nezávislých investičních projektů bez kapitálového omezení. Kapitálovým omezením nemusí být v praxi pouze peněžní prostředky, ale například i technologie, úzký profil, kvalifikovaná pracovní síla, vhodné suroviny, omezená kupní síla, ochrana nehmotného vlastnictví – patenty, licence atd. Tyto faktory pak musí být součástí podrobné investiční analýzy, která obvykle využívá principů finančního modelování. Při použití čisté

současné hodnoty pak musíme tyto ovlivňující faktory převést na hotovostní toky projektu. To nemusí být v praxi dlouhodobě orientované na statická a tradiční finanční kritéria vyplývající z finančního účetnictví (náklady, výnosy, zisk atd.) snadný úkol. Při výběru vhodného investičního portfolia skládajícího se z jednotlivých investičních projektů firmy pro určité období při existenci pouze jednoho omezení – kapitálového – je vhodné z dříve zmiňovaných hodnotících statických a dynamických investičních kritérií (tj. účetní míra zisku, doba úhrady, vnitřní výnosová míra, index ziskovosti, současná hodnota) preferovat metodu maximalizace celkové čisté současné hodnoty tohoto portfolia!

Sestavení a analýza efektivního firemního portfolia V následujících příkladech bude zkoumána problematika stanovení efektivního investičního portfolia za určitých předpokladů a omezení, které jsou v soudobé praxi nejčastější. 1. Vzájemně nezávislé investiční projekty s jednoduchým kapitálovým omezením PŘÍKLAD Firma má náklady kapitálu ve výši 15 % a investiční rozpočet pro posuzované období jednoho roku ve výši 1 000 000 EUR, který je dosažitelný ve stejné výši i v následujících obdobích. Určete efektivní investiční portfolio firmy, tj. vhodnou kombinaci projektů, která bude maximalizovat celkovou čistou současnou hodnotu při maximálním využití přiděleného a rozpočtovaného kapitálového limitu.


5

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING projekt

počáteční investice v EUR (P inv)

NPV při 15 %

index rentability (PI) NPV / P inv

A

200 000

80 000

0,40

B

400 000

280 000

0,70

C

350 000

375 500

1,07

D

500 000

315 000

0,63

E

150 000

35 000

0,23

F

450 000

–5 000

–0,11

Řešení: výsledné řazení projektů pro roční období projekt

uskutečněná investice v EUR

NPV při 15 %


splnění (1 = 100 %)

C

350 000

375 000

1,07

1,0

B

400 000

280 000

0,70

1,0

0,63

0,5

D

250 000

157 500

celkem

1 000 000 EUR

812 500 EUR

POZNÁMKA Na tomto příkladu je vidět, že není vhodné stanovit výběr jednotlivých investičních projektů na základě absolutní velikosti NPV v sestupném členění až do vyčerpání kapitálového rozpočtu, protože by nedošlo k maximalizaci celkové NPV investičního portfolia v daném období. V tomto případě, kdy se jedná o nezávislé investiční projekty, je nutno při výběru efektivního investičního portfolia preferovat řazení podle indexu profitability jednotlivých investičních projektů v daném období. Index rentability – profitability (PI) je konstruován jako podíl NPV a počáteční investice do projektu.

Při využití relativní metody stanovení NPV pro jednotlivé investiční projekty pomocí indexu jejich rentability je názorně vidět princip metody manažerského účetnictví, která maximalizuje výnos na jednotku existujícího jednoduchého kapitálového omezení, v tomto případě výnos částky 1 EUR obsažené v ročním kapitálovém rozpočtu. Je třeba zdůraznit, že výše uvedená metoda s indexem rentability je využitelná

6

pouze v případě výskytu jednoho – zde kapitálového – omezení. 2. Vzájemně závislé – vylučující se a dělitelné investiční projekty s jednoduchým kapitálovým omezením PŘÍKLAD Firma má náklady kapitálu ve výši 15 % a investiční rozpočet pro posuzované období jednoho roku 1 000 000 EUR dosažitelný ve stejné výši i v následujících obdobích. Určete efektivní investiční portfolio firmy, tj. vhodnou kombinaci projektů, které bude maximalizovat celkovou čistou současnou hodnotu při maximálním využití přiděleného kapitálového limitu za předpokladu, že investiční projekty B a D se vzájemně vylučují. V tomto případě je také možné použít relativní investiční kritérium měřící čistou současnou hodnotu, ale jinak. Je nutné


MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ – RIZIKO A NEJISTOTA rozdělit celkové firemní investice do dvou skupin, které budou obsahovat jednotlivé vylučující se projekty, a poté určit shodně s prvním příkladem pomocí indexu rentability jejich celkové – skupinové absolutní čisté současné hodnoty a porovnat je. Ta skupina projektů, která dosáhne většího

přírůstku hodnoty firmy při maximálním využití kapitálového omezení, bude v daném období realizována. Výběr investičních projektů za těchto předpokladů je zobrazen v následujících tabulkách:

Skupina ABCE projekt pořadí dle PI

počáteční investice (EUR)

NPV při 15 %


splnění (1 = 100 %)

A

3

200 000

80 000

0,4

1,00

B

2

400 000

280 000

0,70

1,00

C

1

350 000

375 500

1,07

1,00

E

4

150 000

35 000

0,23

0,33

Skupina ABCE: celkem plně použitá investice = 1 000 000 EUR NPV v tisících EUR = (80 + 280 + 375) + (0,33 x 35) = 746,6 EUR Skupina ACD projekt pořadí dle PI

počáteční investice (EUR)

NPV při 15 %


splnění (1 = 100 %)

A

3

200 000

80 000

0,4

0,75

C

1

350 000

375 500

1,07

1,0

D

2

500 000

315 000

0,63

1,0

Skupina ACD: celkem plně použitá investice = 1 000 000 EUR. NPV v tisících EUR = (315 + 375) + (0,75 x 80) = 750,0 EUR Řešení: Je jasně vidět, že posuzovaná skupina ACD má větší přírůstek NPV než skupina ABCE, a to o 3 400 EUR. Firma uskuteční druhou investiční variantu – projekty ACD ve stanoveném sestupném pořadí. Přestože v tomto případě je rozdíl jednotlivých přírůstků poměrně malý, v případě, že by firma zvolila obrácené pořadí investičních variant, ochudila by se o částku čisté současné hodnoty budoucích příjmů na konci období ve výši 3 400 EUR.

3. Vzájemně nezávislé a nedělitelné investiční projekty s jednoduchým kapitálovým omezením V tomto případě není relativní index profitability vhodným investičním kritériem a firma zvolí absolutní kritérium čisté současné hodnoty. Pro menší počet projektů je možné použít ruční výpočet respektující dané kapitálové omezení a stanovení jednotlivých NPV pro tyto kombinace. Jedná se tedy vlastně o aplikaci klasické


7

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING metody a kalkulace „pokus-omyl“ v oblasti investičního rozhodování. Lze předpokládat, že při respektování podmínky nedělitelnosti posuzovaných investičních projektů nebude vždy možno plně využít přidělený kapitálový rozpočet pro dané období a vzniknou určité přebytky. Tyto volné fondy by firma, která provádí efektivní správu a řízení hotovosti (cash management), měla neprodleně investovat a nezbavovat se možnosti dodatečného výnosu z nečinné, většinou minimálně úročené hotovosti. Jedná obvykle o hotovost na běžném účtu nebo na kladném (kreditním) bankovním kontokorentu, který je standardně využíván při financování investičních projektů u velkých investorů. Promptní hotovost dnešních firem lze odhadnout v poměru peněžní likvidity (poměr hotovosti na krátkodobé symetrické závazky) na úrovni 0,25 a orientačně ve výši 2,5–5 % tržeb. Tyto hodnoty musí být v kvalitní praxi a řízení podrobně a individuálně analyzovány – zejména ve vztahu ke krátkodobé finanční stabilitě a likviditě. V následujícím příkladu budeme uvažovat dvě varianty pro nezávislé a nedělitelné investiční projekty při jednoduchém kapitálovém omezení: a) První variantou bude situace, kdy není možno přebytek peněžních zdrojů promptně investovat, a tudíž je vybrána

ta kombinace investičních projektů, která přinese nejvyšší souhrnnou NPV a bude, v ideálním případě beze zbytku, využívat celý kapitálový rozpočet určený pro dané období. b) V druhé variantě předpokládáme, že potencionální přebytek je možno okamžitě znovu investovat do navazujících investičních příležitostí. V tomto případě je zvolena klasická metoda perpetuity (součet nekonečné geometrické řady) – současné roční hodnoty věčné renty, která předpokládá, že roční náklady kapitálu firmy jsou ve výši 10 % a roční zhodnocení investice ve výši 10 000 EUR je 12 % pro nekonečně dlouhé období. NPV perpetuity = NPV (12 % p. a.) = = (10 000 x 0,12 / 0,1) – 10 000 = = 2 000 EUR Z toho plyne, že daný kapitálový rozpočet pro roční období bude plně vyčerpán a celková NPV se bude skládat v případě existence přebytku hotovosti ze dvou hodnot, a to NPV samotné kombinace investičních projektů a čisté současné hodnoty investovaného přebytku, tj. NPV (12 % p. a.). Součet těchto dvou hodnot NPV pak bude relevantním kritériem pro přijetí dané kombinace investičních projektů, která bude maximalizovat celkovou čistou současnou hodnotu zvoleného investičního portfolia firmy.

PŘÍKLAD

8

projekt

uskutečněná investice (EUR)

NPV při 10 %

A

350 000

175 000

B

400 000

225 000

C

650 000

380 000

D

480 000

315 000

E

230 000

90 000


MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ – RIZIKO A NEJISTOTA a) kombinace projektů

počáteční investice celkem (EUR)

přebytky kapitálového rozpočtu (EUR)

celková NPV při 10 % kombinace projektů (EUR)

–

555 000

*AC

1 000 000

ABE

980 000

2 000

490 000

AD

830 000

170 000

490 000

BD

880 000

120 000

540 000

BE

630 000

370 000

315 000

CE

880 000

120 000

470 000

DE

710 000

290 000

405 000

Řešení: Nelze-li investovat přebytek, pak firma vybere k realizaci tu kombinaci investičních projektů, která přinese nejvyšší absolutní NPV při nejlepším využití stanoveného kapitálového rozpočtu pro dané období.

Z těchto důvodů bude preferována kombinace investičních projektů AC, která přináší nejvyšší celkovou čistou současnou hodnotu 555 000 EUR a plně využívá stanovený roční kapitálový rozpočet.

b) kombinace projektů

počáteční investice celkem (EUR)

přebytky kapitálového rozpočtu (EUR)

NPV investovaného přebytku (EUR)

NPV celková NPV kombinace při 10 % projektů kombinace (EUR) projektů (EUR)

ABE

980 000

2 000

400

490 000

494 000

AD

830 000

170 000

34 000

490 000

524 000

*BD

880 000

120 000

24 000

540 000

564 000

BE

630 000

370 000

74 000

315 000

389 000

CE

880 000

120 000

24 000

470 000

494 000

DE

710 000

290 000

58 000

405 000

463 000

Řešení: Lze-li investovat přebytek, pak firma vybere k realizaci tu kombinaci investičních projektů, která přinese nejvyšší celkovou absolutní čistou současnou hodnotu, jež vznikne součtem čistých současných hodnot zvolené samostatné kombinace investičních projektů a investováním kapitálového

přebytku do investiční příležitosti – perpetuity s 12% výnosem p. a. Firma bude v tomto případě preferovat kombinaci investičních projektů BD, která přinese celkovou čistou současnou hodnotu ve výši 564 000 EUR.


9

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING 4. Vzájemně nezávislé a dělitelné investiční projekty s měnícím se kapitálovým omezením Dosud jsme uvažovali, že pro posuzované období existuje stále stejný, obnovující se kapitálový rozpočet. V praxi však nemusí být tento předpoklad vždy splněn a často nastává situace, že limit kapitálového rozpočtu není stejný ve všech obdobích investičního cyklu. Tato skutečnost je daná tím, že kapitálový rozpočet se nemusí automaticky každoročně obnovovat o stejnou částku, ale existuje určitý kapitálový limit stanovený v kapitálovém rozpočtu, který je určen pro delší období, například 4 roky. Jestliže má být maximalizována NPV všech investičních projektů, tedy jak již přijatých, tak i posuzovaných – potencionálních investičních projektů v daném investičním cyklu, je třeba řešit tento problém parametricky odlišně. Firma totiž stojí před úkolem, jak v daném investičním cyklu s daným kapitálovým rozpočtem maximalizovat NPV celkového portfolia investičních projektů. Proto musí zvažovat dva typy investičních projektů – prvním z nich jsou aktivní projekty, které již byly přijaty, a druhým jsou potencionální nové projekty, u kterých se dá předpokládat nejvyšší budoucí generovaná čistá současná hodnota a rovněž splňují dané proměnlivé a zvětšující se kapitálové omezení. Za předpokladu kapitálového rozpočtu stanoveného pro více období a postupně

čerpaného na realizaci nejefektivnějších investičních projektů nastává situace, že v každém dalším období (roce) se limit stanovený kapitálovým rozpočtem zmenšuje – firma musí vzít při maximalizaci čisté současné hodnoty tento předpoklad vždy v úvahu. Při řešení úkolu maximalizace celkové NPV investičního portfolia firmy při měnícím se kapitálovém omezení je v praxi často využívána metoda lineárního programování. Ta může být součástí sofistikovaných a komplexních firemních ERP systémů a centralizovaných informačních systémů (FIS a komplexní MIS). Na následujícím příkladu bude ilustrována možnost využití metody lineárního programování pro jednoduchý soubor investičních projektů a dvě kapitálová omezení. PŘÍKLAD Lineární plánování Firma má náklady kapitálu ve výši 10 % a investiční rozpočet pro nejdříve posuzované projekty během 2 let (celkový investiční cyklus je 4 roky) ve výši: v prvním období t0 = 400 000 EUR a druhém období t1 = 350 000 EUR. Určete efektivní investiční portfolio firmy, tj. vhodnou kombinaci projektů, která bude maximalizovat celkovou čistou současnou hodnotu při maximálním využití přiděleného proměnlivého kapitálového limitu, za předpokladu, že se investiční projekty A, B, C vzájemně neovlivňují a jsou dělitelné.

Budoucí hotovostní toky v EUR projekty

0

1

2

3

4

A

–150 000

–250 000

300 000

300 000

200 000

B

–250 000

–150 000

300 000

290 000

300 000

C

–350 000

–150 000

400 000

440 000

300 000

kapitálový rozpočet

CEB 0 400 000

CEB 1 350 000

CEB (capital expenditure budget) – kapitálový rozpočet firmy

10


MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ – RIZIKO A NEJISTOTA NPV 10 % pro jednotlivé projekty se spočítá známým způsobem a dostaneme následující hodnoty: A = 232 450 EUR B = 284 140 EUR C = 379 390 EUR

projekt

míra přijetí

A

0,988

B

0,000

C

0,719

Hodnota cílové funkce: NPV = 502 442 EUR

Metodou lineárního programování, která hledá maximální hodnoty lineární funkce při daných omezujících podmínkách, pak maximalizujeme následující funkci: Max: 232 450 XA + 284 140 XB + 379 390 XC XA – poměr realizace projektu A XB – poměr realizace projektu B XC – poměr realizace projektu C Volba projektů odpovídá několika omezením: celkový záporný hotovostní tok v roce 0 a 1 musí být menší nebo roven kapitálovému omezení a každý projekt lze uskutečnit pouze jednou. Dále nelze přijmout záporný projekt. Po zahrnutí těchto předpokladů pak řešíme úlohu maximalizace funkce následovně: Max: 232 450 XA + 284 140 XB + 379 390 XC 150 000 XA + 250 000 XB + 350 000 XC < < 400 000 250 000 XA + 150 000 XB + 150 000 XC < < 350 000 0 < XA , XB , XC < 1 Po výpočtu (ručně či za pomoci software) dostáváme následující hodnoty, míry, v jakých je nutno jednotlivé projekty přijmout v posuzovaném období, aby byla v tomto období maximalizována čistá současná hodnota investičního portfolia:

Kontrola: NPV = (0,988 x 232 450) + (0,719 x 379 390) = = 502 442 EUR Řešení: Firma přijme za takto stanovených předpokladů kombinaci projektů A a C, a to v poměrech A = 0,988 a C = 0,719. Tak je realizován optimální investiční plán, který plně využívá kapitálové fondy stanovené pro období 0 a 1 a zároveň přináší nejvyšší celkovou čistou současnou hodnotu NPV = 502 442 investičního portfolia firmy. POZNÁMKA Základním předpokladem využití optimalizace čisté současné hodnoty investičního portfolia firmy při měnící se velikosti kapitálového omezení je dělitelnost jednotlivých investičních projektů. Nejsou-li jednotlivé projekty dělitelné, je nutno použít metodu tzv. celočíselného plánování.

Metoda lineárního programování je v praxi standardně pokládána za vhodnou k řešení problému celkové optimalizace čisté současné hodnoty všech realizovaných investičních projektů, které jsou nezávislé a dělitelné a jsou obsaženy v investičním portfoliu firmy při kapitálovém omezení stanoveném na více období. Při použití metody lineárního programování pro hodnocení investičních příležitostí je také nutno si uvědomit její možné


11

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING nedostatky a omezení a vždy posuzovat s tímto vědomím i s výsledky. Hlavní nevýhody lineárního programování při oceňování investic jsou: 1. Všechny hotovostní toky v modelu jsou pokládány za jisté, tím je ignorována existence rizika a nejistoty v oceňování investic. 2. Je předpoklad lineárního průběhu užitkové funkce čisté současné hodnoty vždy reálný? 3. Jsou projekty dělitelné a nezávislé? 4. Je skutečně vybrána správná diskontní sazba? POZNÁMKA Je-li totiž použita metoda tzv. tvrdého externího přidělování kapitálu, je předpoklad správné diskontní sazby nereálný. Nemůže být totiž určen alternativní náklad kapitálu před tím, než bude posouzena úvěrová kvalita celého a úplného investičního portfolia.

Problematika efektivní kapitálové struktury a nákladů kapitálu, jejich symetrie a také finanční strategie budou rozvíjeny i v dalších dílech cyklu, a to zejména v rámci částí věnovaných komplexnímu ocenění firmy a podniku.

POUŽITÉ ZKRATKY: CAPEX (capital expenditures) – kapitálové výdaje ERP (enterprise resource planning) – informační systém, který integruje a automatizuje velké množství procesů souvisejících s produkčními činnostmi podniku FIS (financial information system) – finanční informační systém FM (financial management) – finanční řízení (často v praxi postavené na datech a struktuře finančního účetnictví) MA (management accounting) – manažerské účetnictví a jím nastolované efektivní finanční a ekonomické řízení MIS (management information system) – manažerský informační systém NPV (net present value) – čistá současná hodnota PI (profitability index) – index rentability DOPLŇKOVÉ ZDROJE A LITERATURA: 1) PETŘÍK, T. Ekonomické a finanční a řízení firmy – Manažerské účetnictví v praxi I a II. Grada Publishing, 2005 a 2009. 2) CIMA and ACCA lectures, study and terminology. 3) MAŘÍK, M. a kol. Metody oceňování podniku. Ekopress, 2007.

■

Ing. Tomáš Petřík Absolvoval VŠE v Praze, Fakultu národohospodářskou s finanční specializací (1994). Působil jako asistent auditora, daňový poradce, obchodní ředitel renomované auditorské firmy, jako finanční ředitel ve společnosti Expandia a CFO v obchodním zastoupení americké firmy Caterpillar S. A. Poté pracoval jako výkonný ředitel české výrobní a obchodní firmy v oblasti realit a stavebnictví, v české pobočce německé firmy ThyssenKrupp a ve společnosti Body International Brokers (člen burzy – BCPP) jako ekonomický a finanční ředitel. V současnosti pracuje jako nezávislý manažerský a business konzultant. Zaměřuje se na oblast manažerského účetnictví, controlling a finanční řízení, moderní corporate management, aplikace systémů ekonomického řízení, včetně komplexního řízení nákladů firem (doplněné procesním pojetím a metodou ABC/ABM) a jejich začlenění do IT systémů, FIS a MIS atd. Navrhuje optimální organizační a manažerské struktury společností, korporátní a business strategie, systémy efektivní a interaktivní motivace a výkonnostního řízení, včetně relevantních KPI/KSI. Specializuje se i na související oceňování společností/businessu (firm and business valuation) a řízení jejich hodnoty a výkonnosti (value and performance management). Kontakt na autora: [email protected], [email protected], https://profiles.google.com/petrik.tom/about

12


Plná konsolidace k datu akvizice podle IFRS Vladimír Zelenka, Marie Zelenková Problematiku konsolidace účetních závěrek lze nejlépe pochopit, když je rozčleněna do dvou částí. Nejprve je třeba porozumět tomu, co se v konsolidaci (a ekvivalenční metodě) odehrává k datu akvizice, a následně je třeba věnovat se dopadu změn čistých aktiv a vlastního kapitálu nabyté jednotky od data akvizice do jakéhokoli následného závěrkového dne následujícího po datu akvizice na konsolidované účetní výkazy. V tomto článku je věnována pozornost tomu, jak ovlivňuje konsolidovanou účetní závěrku akvizice. S ohledem na to, že tento okamžik má zásadní dopad na rozvahu, bude další výklad založen na konsolidaci rozvahy a případným dopadům na ostatní výkazy bude věnována pozornost na jiném místě. Jinými slovy, budeme vycházet z toho, jak by vypadala konsolidovaná rozvaha k okamžiku akvizice nabývané jednotky, a to i přesto, že je zřejmé, že i v roce, v němž došlo k akvizici, stačí sestavit účetní závěrku až ke konci účetního období.

V dalším textu vycházíme z aktuálních znění příslušných IFRS, zejména IFRS 3 Podnikové kombinace. S ohledem na šíři tohoto standardu však z pravidel uvedených tímto standardem uvádíme jen ta, která jsou nejdůležitější pro výklad procesu konsolidace účetních závěrek a která byla a jsou tradičně aplikována v souvislosti s podnikovými kombinacemi.

uznání odloženého daňového závazku (výjimečně pohledávky) k datu akvizice v souvislosti s předchozími kroky, vyloučení vzájemných zůstatků investora a nabývané jednotky k datu akvizice, vyčíslení a vykázání nekontrolních (menšinových) podílů k datu akvizice, vyčíslení „konsolidačního rozdílu“ a jeho účetní řešení.

I. Úkony předcházející konsolidační postupy

1. Identifikace položek čistých aktiv nabývané jednotky

V souvislosti s účetním řešením akvizice, a tedy i se sestavením konsolidací rozvahy k tomuto datu, je třeba učinit několik podstatných kroků týkajících se rozvahových položek nabývané jednotky: identifikace položek čistých aktiv nabývané jednotky k datu akvizice, ocenění položek identifikovaných čistých aktiv k datu akvizice,

Do konsolidované rozvahy k datu akvizice, tj. k datu, k němuž vzniklo ovládání nabývané jednotky nabyvatelem, budou s čistými aktivy investora agregovány položky čistých aktiv nabývané jednotky. Budou v ní obsaženy položky čistých aktiv, které nabývaná jednotka k datu akvizice vykazuje ve svém účetnictví. Do účetního řešení podnikové kombinace, a tedy do


13

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING konsolidované rozvahy k datu akvizice, je však třeba zapojit i takové položky čistých aktiv, které nabyvatel akvizicí nabývané jednotky získal, byť jí nebyly vykazovány. To se týká zejména nehmotných aktiv. Mnohá nehmotná aktiva, která jsou sice dle IAS 38 považována za identifikovatelná, nesmějí být vykázána v individuální rozvaze. Jedná se o naprostou většinu nehmotných aktiv, která byla vytvořena samotnou nabývanou jednotkou. IAS 38 stanoví kritéria pro identifikovatelnost nehmotných aktiv: oddělitelnost nehmotného aktiva od účetní jednotky (samostatně nebo s jiným aktivem, závazkem nebo smlouvou) nebo skutečnost, že nehmotné aktivum je zákonné nebo jiné smluvní právo. V aplikační příručce k IFRS 3 je uvedena řada příkladů identifikovatelných nehmotných aktiv z oblastí: marketingově orientovaná nehmotná aktiva (obchodní známky, obchodní jména, tituly novin, názvy internetových domén, dohody o zamezení konkurence atd.), zákaznicky orientovaná nehmotná aktiva (seznam zákazníků, smlouvy se zákazníky, nesmluvní vztahy se zákazníky atd.), umělecká nehmotná aktiva (hry, opery, knihy, literární díla, hudební díla, texty, obrazy, fotografie, audiovizuální díla atd.), smluvně orientovaná nehmotná aktiva (licenční, manažerské, leasingové, reklamní, franšízové, servisní, zaměstnanecké smlouvy, stavební povolení, práva užívání atd.), technologicky orientovaná nehmotná aktiva (patentované technologie, software, nepatentované technologie, receptury atd.).

14

Jak již bylo uvedeno, řada nehmotných aktiv, která jsou sice považována za identifikovatelná, nesmí být vykázána, pokud nebyla účetní jednotkou získána koupí. V rámci účetní metody koupě (resp. metody akvizice) aplikované pro podnikové kombinace jsou tato identifikovatelná nehmotná aktiva považována za nakoupená spolu s ostatními složkami čistých aktiv nabyté jednotky při její akvizici. Proto jsou také zahrnuta do účetního řešení podnikové kombinace a do konsolidované rozvahy k datu akvizice mezi vykázaná čistá aktiva nabyté jednotky. Jinou oblastí, která je v poslední době při standardizaci účetního řešení podnikových kombinací předmětem zájmu, jsou podmíněné závazky. Již první verze IFRS 3 (2004) požadovala k datu akvizice uznat nad rámec vykázaných závazků nabývanou jednotkou i její podmíněné závazky. Novela IFRS 3 (2008) již nevyžaduje k datu akvizice uznání všech podmíněných závazků nabývané jednotky, ale jen té části podmíněných závazků dle IAS 37 Rezervy, podmíněná aktiva a závazky, které představují současnou povinnost vzniklou z minulých událostí a kterým lze spolehlivě stanovit fair value. Z výše uvedených skutečností plyne pro konsolidaci k datu akvizice potřeba vykázat v konsolidované rozvaze i položky, které nabývaná jednotka ve svém účetnictví nemá, ale které zapadají do koncepce identifikovatelných čistých aktiv. Jedná se o zmíněné položky identifikovatelných nehmotných aktiv a podmíněných závazků. Zahrnutí těchto položek do účetního řešení podnikových kombinací má vliv na celkovou výši čistých aktiv (resp. vlastního kapitálu) nabývané jednotky k datu akvizice. Na tomto místě je vhodné připomenout, že individuální rozvaha (a ostatní výkazy) nabývané jednotky se v důsledku podnikové kombinace a konsolidace nemění.


PLNÁ KONSOLIDACE K DATU AKVIZICE PODLE IFRS Naše platná úprava problematiku zahrnutí dalších aktiv a závazků nad rámec vykázaných položek čistých aktiv nabývané jednotky k datu akvizice nepředpokládá. 2. Ocenění položek identifikovatelných čistých aktiv nabývané jednotky Pro účetní metodu koupě (resp. akvizice), z níž vychází IFRS 3, je typické, že se položky identifikovatelných čistých aktiv nabývané jednotky oceňují pro potřeby konsolidace k datu akvizice ve výši jejich fair value. Toto ocenění pro účetní aktiva a závazky nabývané jednotky požadují i naše předpisy a standardy (podle české terminologie jde o ocenění tzv. reálnou hodnotou). Z tohoto pravidla IFRS 3 uvádí několik výjimek (např. odložená daň, závazky a aktiva ze zaměstnaneckých požitků, aktiva z odškodnění, dlouhodobá aktiva určená k prodeji), u nichž se pro ocenění použijí jim příslušné standardy. Rozdíl mezi účetním oceněním položek identifikovatelných čistých aktiv nabývané jednotky v individuální rozvaze a jejich fair value má rovněž vliv na celkovou výši čistých aktiv (resp. vlastního kapitálu) nabývané jednotky k datu akvizice. Ani z tohoto důvodu se však individuální rozvaha (a ostatní výkazy) nabývané jednotky v důsledku podnikové kombinace a konsolidace nemění. 3. Uznání odloženého daňového závazku (pohledávky) k datu akvizice Uznání dosud nevykazovaných identifikovatelných aktiv a podmíněných závazků a jejich ocenění ve fair value a změna ocenění ostatních aktiv a závazků nabývané jednotky z účetní hodnoty v individuální rozvaze na fair value je důvodem pro vyčíslení odložené daně a pro její vykázání v konsolidované rozvaze k datu akvizice.

Je zřejmé, že začleněním dosud nevykazovaných aktiv a závazků nabývané jednotky i jejich oceněním, resp. přeceněním na fair value, vzniká přechodný rozdíl mezi účetními hodnotami daných položek a jejich daňovými základnami. Účetními hodnotami k datu akvizice jsou částky konsolidované, tj. oceněné fair value (kromě výjimek) včetně nově uznaných položek. Daňovou základnu k datu akvizice představují účetní hodnoty položek aktiv a závazků nabývané jednotky k datu akvizice. Pokud nabývaná jednotka vykazuje v individuální závěrce odloženou daň, která se vztahuje k některým položkám aktiv nebo závazků, nedochází k jejímu duplicitnímu vyjádření, naopak odložená daň plynoucí z nového začlenění nebo přecenění k datu akvizice „individuálně“ vykazovanou odloženou daň k příslušným položkám doplňuje. S ohledem na to, že do identifikovatelných čistých aktiv nabývané jednotky k datu akvizice jsou zahrnuty ve fair value položky nehmotných aktiv, které tato jednotka nevykazuje, a vzhledem k tomu, že fair value jejích čistých aktiv bývá větší než individuální účetní hodnota, neboť se u aktiv předpokládá, že případné zhoršení (impairment) bude zúčtováno na vrub výsledku hospodaření (vytvoří se opravné položky), a tudíž nebude připadat v úvahu situace, že účetní hodnota bude větší než fair value, se v drtivé většině případů k datu akvizice vykazuje odložený daňový závazek. Odložená daň uznaná k datu akvizice z výše uvedených důvodů se řeší odlišně oproti standardnímu účetnímu řešení odložené daně, při němž se vykáže závazek nebo pohledávka proti výsledku hospodaření. V tomto případě se odložená daň považuje za závazek (výjimečně za aktivum), které náleží k čistým aktivům nabývané jednotky k datu akvizice. Znamená to, že tato odložená daň ve svém důsledku upravuje výši čistých aktiv (resp. vlastního


15

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING kapitálu) nabývané jednotky k datu akvizice. V případě odloženého daňového závazku jde o snížení vlastního kapitálu nabývané jednotky k datu akvizice. To má zásadní význam pro vyčíslení konsolidačního rozdílu, o němž je pojednáno v dalších odstavcích. 4. Vyloučení vzájemných zůstatků mezi investorem a nabývanou jednotkou K datu akvizice je rovněž třeba vyloučit vzájemné zůstatky, které mezi nabyvatelem a nabývanou jednotkou existovaly k okamžiku akvizice. Jde zejména o vzájemné pohledávky a závazky. To na první pohled nepředstavuje žádný zvláštní problém. Otázkou však je, zda vyčíslit identifikovatelná čistá aktiva nabývané jednotky po vyloučení nebo před vyloučením vzájemných zůstatků. To může hrát významnou roli zejména v souvislosti vyčíslením konsolidačního (akvizičního) rozdílu, o němž bude pojednáno v dalších odstavcích. Z logiky uspořádání účetního řešení podnikových kombinací plyne, že by měla být na jedné straně vymezena oběť nabyvatele za podíl na nabývané jednotce, na straně druhé by mělo být vyjádřeno vše, co nabyvatel získal. Znamená to, že v případě vzájemných zůstatků je třeba jednak korigovat výši nabyvatelem převedené protihodnoty o vyloučený zůstatek u nabyvatele, jednak výši nabytých identifikovatelných čistých aktiv o vyloučený zůstatek u nabývané jednotky. 5. Vyčíslení nekontrolních (menšinových) podílů k datu akvizice Stanovení výše nekontrolních podílů k datu akvizice je nezbytné, neboť jde v plné metodě o významnou rozvahovou položku. IFRS v současnosti nabízejí dva odlišné přístupy, jak vyčíslit nekontrolní podíly k datu akvizice. Existence těchto alternativních

16

řešení vyplývá z dvojího možného pojetí goodwillu podle aktuálního znění IFRS 3 (viz bod 6). Pojetí tzv. celkového goodwillu odpovídá nekontrolní podíl vykázaný k datu akvizice ve výši jeho fair value. Pojetí tzv. částečného goodwillu odpovídá nekontrolní podíl na úhrnné částce fair value jednotlivých položek identifikovatelných čistých aktiv nabývané jednotky k datu akvizice. Fair value nekontrolního podílu Fair value nekontrolního podílu k datu akvizice je v podstatě fair value balíku akcií náležícího akcionářům stojícím mimo skupinu. Stanovení fair value nekontrolního podílu by nemělo vycházet z kupní ceny za podíl nakoupený nabyvatelem. V takové kupní ceně je s velkou pravděpodobností obsažena i tzv. kontrolní prémie (příplatek za ovládnutí) nabyté jednotky. Vyčíslení fair value nekontrolního podílu může vycházet např. z cen obchodovaných akcií představujících nekontrolní podíl, avšak pokud to nebude vhodné, pak se použijí jiné oceňovací techniky. Nekontrolní podíl na fair value identifikovatelných čistých aktiv Vymezení identifikovatelných čistých aktiv nabývané jednotky a jejich ocenění byly věnovány body 1 a 2, odložené dani v souvislosti s identifikací a oceněním čistých aktiv byl věnován bod 3. Identifikovatelná čistá aktiva nabývané jednotky k datu akvizice (včetně zahrnutí odložené daně z identifikace a přecenění) přepočtená podílem akcionářů stojících mimo skupinu představují nekontrolní podíl na fair value identifikovatelných čistých aktiv nabývané jednotky, tj. (1 – p) × IČAFV/DA/ADT. Vztah mezi oběma přístupy ke stanovení nekontrolních podílů k datu akvizice Je zřejmé, že v drtivé většině případů nebude existovat rovnost mezi fair value


PLNÁ KONSOLIDACE K DATU AKVIZICE PODLE IFRS nekontrolního podílu (balíku akcií nekontrolujících akcionářů) a nekontrolním podílem na fair value identifikovatelných čistých aktiv. Rozdílem je částka, kterou lze označit jako nekontrolní podíl vztahující se ke goodwillu (celkovému). Mezi oběma pojetími nekontrolních podílů k datu akvizice platí vztah: (1) NPFV/DA – (1 – p) × IČAFV/DA/ADT = NPGW

rozdíl, pokud je kladný, označován za goodwill. (3) GW = MUPN – p × IČAFV/DA V případě, že konsolidační rozdíl vychází záporně, býval často označován za záporný goodwill, což je termín, který se již v současnosti v nadnárodně uznávaných standardech nepoužívá. a) Vykazování goodwillu podle aktuálního znění IFRS 3

Vysvětlivky: NP – nekontrolní podíl FV – fair value DA – datum akvizice p – podíl na dceřiné jednotce GW – goodwillI ČA – identifikovatelná čistá aktiva ADT – po zahrnutí odložené daně

6. Vyčíslení a vykázání konsolidačního (akvizičního) rozdílu k datu akvizice K datu akvizice se vyčísluje konsolidační rozdíl. Tradičně se vykazoval jako rozdíl mezi pořizovacími náklady vynaloženými nabyvatelem za majetkovou účast na nabývané jednotce a jeho podílem na čistých aktivech (vlastním kapitálu) nabývané jednotky k datu akvizice: (2) KR = MUPN – p × ČA(VK)DA Vysvětlivky: KR – konsolidační rozdíl MU – majetková účast PN – pořizovací náklady ČA – čistá aktiva VK – vlastní kapitál

V případě, že se vychází z identifikovatelných čistých aktiv oceněných ve fair value k datu akvizice, obvykle bývá konsolidační

Tradičně se goodwill spjatý s akvizicí vyčísloval jako tzv. částečný goodwill, který byl vztažen pouze k podílu nabyvatele na nabývané jednotce. Poslední novela IFRS 3 z roku 2008 přináší pojetí tzv. celkového goodwillu (full goodwill), u níž je goodwill k datu akvizice vztažen k celé nabývané jednotce (ke 100% podílu). Původně mělo v IFRS 3 zůstat pouze pojetí celkového goodwillu, ale na základě požadavků vznesených odborníky z některých zemí se i nadále může používat goodwill částečný, jak tomu bylo doposud. Přestože standardizace účetnictví podnikových kombinací byla součástí konvergenčního projektu IASB a amerického FASB a výsledek měl být víceméně shodný, skutečnost, že IFRS umožňují alternativní řešení v podobě částečného goodwillu, ukazuje spíše na divergenci. Americký SFAS 141R totiž žádnou alternativu nepřipouští. Pojetí celkového goodwillu odpovídá lépe pojetí plné konsolidace, při níž jsou vykazována čistá aktiva nabyté jednotky v plné (100%) výši. Jak dále uvedeme, vykázání celkového goodwillu není správné u metod založených na podílu investora na dané jednotce, tj. u poměrné konsolidace a ekvivalenční metody. Pojetí částečného goodwillu je naopak u těchto metod jedině možné.


17

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Vykazování celkového goodwillu Vyčíslení celkového goodwillu podle IFRS 3: (4) GW = (MUKC + NPFV/DA) – IČAFV/DA/ADT Vysvětlivky: KC – kupní cena

IFRS 3 požaduje, aby byla majetková účast na nabývané jednotce do účetního uspořádání podnikové kombinace vyjádřena ve výši fair value nabyvatelem poskytnuté protihodnoty. To je důležité pro ty akvizice, při nichž investor poskytuje prodávajícímu jinou protihodnotu než peníze, např. nemovitost, emitované vlastní akcie atd. V případě, že je aktivum, kterým nabyvatel hradí akcie nabývané jednotky, v jeho rozvaze oceněno jinak než fair value, rozdíl mezi účetní hodnotou poskytované protihodnoty u nabyvatele a mezi fair value této protihodnoty se stává k datu akvizice nákladem nebo výnosem běžného období, ovlivňujícím pouze konsolidovanou účetní závěrku. Pokud jsou nabyvatelem poskytnutou protihodnotou peníze, žádný rozdíl nevzniká. Přímé vedlejší pořizovací náklady spojené s akvizicí se nepovažují za součást ocenění majetkové účasti pro účetní zachycení podnikové kombinace. Znamená to, že se majetková účast zahrnuje pouze ve výši kupní ceny, tj. ceny bez vedlejších (transakčních) nákladů. Vedlejší pořizovací náklady jsou pro účely konsolidované účetní závěrky zahrnuty k datu akvizice do konsolidovaných nákladů běžného období (k datu akvizice). Je-li mezi prodávajícím a nabyvatelem dohodnuta odložená platba, je třeba do ocenění majetkové účasti pro účetní zachycení podnikové kombinace zahrnout současnou hodnotu odložených

18

plateb, nikoli jejich nominální částku. Pokud smlouva nabyvatele s prodávajícím obsahuje ustanovení o složce kupní ceny za podíl na nabývané jednotce, která je podmíněna budoucími událostmi, tzv. podmíněná protihodnota, musí se stát součástí ocenění majetkové účasti kupní cenou k datu akvizice i tato podmíněná platba ve výši její fair value v případě, že zaplacení dané částky je pravděpodobné a částka je spolehlivě ocenitelná. Tato částka se rovněž vykáže jako závazek nabyvatele kromě případů, kdy podmíněná platba bude představovat zvýšení nástroje vlastního kapitálu (např. emisi akcií) nabyvatele. Jako příklad budoucí události, která je podmínkou, uveďme limitní výši zisku nabyté jednotky po určitou stanovenou dobu, tvorbu čistých peněžních toků z provozní činnosti na určité výši, získání určitého procenta podílu na trhu atd. Pokud v budoucnosti k očekávané události nedojde, nevede to (na rozdíl od předchozí verze IFRS 3 z roku 2004) ke změně ve výši goodwillu ani k budoucímu datu ani k datu akvizice. Balík akcií představující podíly nekontrolujících akcionářů (nekontrolní podíl) je pro potřeby účetního řešení podnikových kombinací a pro konsolidovanou závěrku k datu akvizice oceněn ve výši fair value tohoto podílu. IFRS 3 v aktuálním znění navíc nově řeší problematiku postupné akvizice, tj. akvizice, kdy se kontrolního (rozhodujícího) vlivu dosáhne až po několika etapách postupného nabývání podílu na nabývané jednotce. Výpočet goodwillu je v takovém případě modifikován. Do menšence rozdílu je zahrnuta navíc částka vyjadřující podíly, které nabyvatel pořídil před datem akvizice. Standard požaduje, aby tyto podíly byly oceněny fair value, nikoli kupní cenou nebo pořizovacími náklady. Jakýkoli


PLNÁ KONSOLIDACE K DATU AKVIZICE PODLE IFRS rozdíl mezi účetní hodnotou před datem akvizice pořízených akcií nabývané jednotky v účetnictví nabyvatele a jejich fair value k datu akvizice, tj. okamžiku nabytí rozhodujícího vlivu, je vykázán jako výnos nebo náklad k datu akvizice. Tyto položky výsledku jsou součástí konsolidovaného zisku či ztráty, nikoli individuálního výsledku nabyvatele. Výpočet goodwillu při postupné akvizici lze vyjádřit následovně: (5) GW = (MUAKC + MUMFV/DA + NPFV/DA) – – IČAFV/DA/ADT Vysvětlivky: MUA – část majetkové účasti pořízená k datu akvizice MUM – část majetkové účasti pořízená před datem akvizice

Vykazování částečného goodwillu IASB ve zdůvodněních závěrů k IASB 3 podporuje vykazování celkového goodwillu. Zároveň však schválila možnost vykazovat částečný goodwill odpovídající, který odpovídá tradičnímu pojetí a který je vztažen jen na podíl nabyvatele. Tím postavila účetní jednotky před možnost volby. Toto rozhodnutí IASB bylo řadou odborníků silně kritizováno. Rada se zřejmě snažila vyjít vstříc požadavkům zástupců některých zemí, kde nebyla ochota tradiční způsob vykazování částečného goodwillu opustit. Částečný goodwill podle aktuálního IFRS 3 lze vyčíslit podle následujících vztahů: (6) GW = [MUKC + (1 – p) × IČAFV/DA/ADT)] – – IČAFV/DA/ADT Rozdíl oproti předchozímu řešení spočívá v tom, že nekontrolní podíly nejsou vyjádřeny ve fair value, ale jako podíl nekontrolních akcionářů na identifikovatelných čistých aktivech k datu akvizice. Na první

pohled se zdá, že výše uvedený vzorec vede k vyčíslení celkového goodwillu. Ve skutečnosti však jde pouze o aritmetickou úpravu tradičního vzorce pro výpočet částečného goodwillu. Platí, že: (7) [MUKC + (1 – p) × IČAFV/DA/ADT)] – – IČAFV/DA/ADT = MUKC – p × IČAFV/DA/ADT Je tedy zřejmé, že pro částečný goodwill podle IFRS 3 lze použít i výpočet: (8) GW = MUKC – p × IČAFV/DA/ADT Pokud byla kontrola získána na základě postupné akvizice, výpočet je třeba upravit následovně: (9) GW = (MUAKC + MUMFV/DA + (1 – p) × × IČAFV/DA/ADT)) – IČAFV/DA/ADT, resp. (10) GW = (MUAKC + MUMFV/DA) – p × × IČAFV/DA/ADT Oproti obvyklému řešení goodwillu ve starších standardech se výpočet částečného goodwillu podle IFRS 3 liší v tom, že majetková účast se stejně jako u výpočtu celkového goodwillu vyjadřuje v kupní ceně a že postupné akvizice se řeší obdobně jako u celkového goodwillu. b) Vykazování záporného akvizičního rozdílu podle aktuálního znění IFRS Výsledná částka na základě výše uvedených vztahů (4) až (6) a (8) až (10) může ojediněle vyjít záporně. V takovém případě ji podle IFRS 3 nelze považovat a označit za záporný goodwill. Koncepce záporného goodwillu, kterou umožňovaly dřívější standardy, byla zamítnuta. Proto se v textu standardů objevuje pouze pod


19

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING popisným označením jako „přebytek fair value identifikovatelných čistých aktiv nad pořizovacími náklady akvizice“. Záporný rozdíl je spíše vnímán jako výjimečná skutečnost, která může být způsobena: v důsledku chyb při stanovení fair value těch složek, které ovlivňují výši konsolidačního rozdílu, jako tzv. šťastná (výhodná) koupě, tj. koupě za částku, která je pro nabyvatele nadstandardně výhodná v důsledku informační, motivační a jiné asymetrie dané transakce – pořízení podílu na nabývané jednotce. IFRS 3 požaduje nejprve odstranění případných chyb v ocenění. Pokud i po jejich opravě rozdíl zůstává záporný, je vykázán jako výnos (gain) k datu akvizice, a ovlivňuje tak konsolidovaný výsledek hospodaření, nikoli výsledek individuální. Vyčíslení „výnosu ze šťastné koupě“ je stejné jako vyčíslení goodwillu (viz (4) až (6) a (8) až (10)) s jediným rozdílem, že výsledek nelze označit za goodwill, ale za výnos ze šťastné (výhodné) koupě. Je zřejmé, že i v případě záporného rozdílu umožňuje IFRS 3 jako podporované řešení výpočet na bázi celkového (100%) podílu a jako alternativní způsob výpočet na bázi podílu nabyvatele (částečného podílu).

II. Postup konsolidace k datu akvizice Konsolidace k datu akvizice byla popsána v našem článku Základy konsolidačních metod publikovaném v čísle 7–8/2011 tohoto časopisu. Na tomto místě pouze připomínáme základní kroky konsolidace plnou metodou k datu akvizice: a) agregace položek čistých aktiv nabyvatele s identifikovatelnými čistými aktivy nabývané jednotky k datu akvizice,

20

b) vyloučení majetkové účasti (akcií nabývané jednotky) nabyvatele a vykázání s ní spojených rozdílů do výsledku: vykázání výsledku v důsledku rozdílu mezi účetní hodnotou nabyvatelem převedené protihodnoty a jejím fair value, vykázání vedlejších pořizovacích nákladů akvizice ve výsledku, vykázání rozdílu mezi účetní hodnotou akcií nabývané jednotky pořízené nabyvatelem před datem akvizice a jejich fair value k datu akvizice ve výsledku, c) vykázání vlastního kapitálu nabyvatele, d) vykázání goodwillu (případně výnosu ze šťastné koupě), e) vykázání nekontrolního podílu k datu akvizice. Konsolidovaná rozvaha nesmí obsahovat podíl nabyvatele na vlastním kapitálu nabývané jednotky k datu akvizice.

III. Ilustrativní příklady na plnou konsolidaci k datu akvizice PŘÍKLAD 1 Plná metoda k datu akvizice (goodwill) Akciová společnost M dne 12. února 2012 nakoupila na trhu s cennými papíry 3 tis. ks akcií společnosti D za nákupní cenu 1 900 Kč za jednu akcii. Společnost D emitovala celkem 4 tis. ks akcií, přičemž nominální hodnota jedné akcie činí 1 000 Kč. Každá emitovaná akcie představuje rovnocenný podíl na hlasovacích právech. Předpokládejme, že (mateřská) společnost M zaplatí cenu akcií ihned, tj. v den jejich pořízení. K datu nákupu (k datu akvizice) měly rozvahy obou společností následující podobu:


PLNÁ KONSOLIDACE K DATU AKVIZICE PODLE IFRS Rozvaha a. s. M k 12. 2. 2012 v tis. Kč (individuální rozvaha mateřské společnosti) DNM DHM

700 VK 12 000 - ZK

DFI

5 700 - NZ m. l.

Zásoby

1 300 - VH b. o.

Pohledávky

9 200

Peníze

2 000

∑A

Dluhy

30 900 ∑ P

Rozvaha a. s. D k 12. 2. 2012 v tis. Kč (individuální rozvaha dceřiné společnosti)

17 500 DNM 10 000 DHM 6 650 DFI 850 Zásoby

13 400

Pohledávky Peníze

30 900 ∑ A

Vysvětlivky: VK – vlastní kapitál DNM – dlouhodobý nehmotný majetek ZK – základní kapitál DHM –dlouhodobý hmotný majetek NZ m. l. – nerozdělené zisky minulých let DFI – dlouhodobý finanční majetek VH b. o. – výsledek hospodaření běžného období

Pro potřeby sestavení konsolidované rozvahy byly porovnány účetní hodnoty aktiv a závazků společnosti D k datu akvizice s jejich oceněním ve fair value a byl zjištěn významný rozdíl pouze v položce budovy. Akciová společnost D vlastní celkem dvě budovy a vykazovaná účetní (zůstatková) hodnota obou budov k datu akvizice činí 3,62 mil. Kč. Pokud by společnost ke stejnému dni ocenila budovy ve fair value, pak by se jejich celkové ocenění zvýšilo na hodnotu 6 mil. Kč. Rovněž bylo k datu akvizice nově identifikováno nehmotné aktivum, konkrétně se jedná o databázi zákazníků, kterou společnost D vytvořila v rámci své činnosti v minulých letech. Ocenění této databáze fair value bylo stanoveno na 200 tis. Kč. Společnosti M a D k datu akvizice vůči sobě nemají žádné vzájemné pohledávky, závazky ani jiné zůstatky. Fair value nekontrolních podílů (tj. 25 %) byla vyčíslena na 2 mil. Kč. Sazba daně ze zisku (z příjmů) je stejná pro obě

80 VK 4 000 - ZK

5 000 4 000

120 - NZ m. l.

800

600 - VH b. o.

200

3 900

Dluhy

4 600

9 00 9 600 ∑ P

9 600

společnosti, a to 15 %, a nepředpokládá se změna této sazby do budoucnosti. Řešení příkladu 1 – varianta „celkový goodwill“: Výše celkového goodwillu se vypočítá jako rozdíl mezi kupní cenou majetkové účasti (dále MU), ke které se přičte výše nekontrolního podílu oceněného k datu akvizice ve fair value (dále NPFV), a identifikovatelnými čistými aktivy1 oceněnými ve fair value (dále IČAFV). Položka identifikovatelných čistých aktiv tedy obsahuje i částku, o kterou fair value budov k datu akvizice převyšuje účetní hodnotu těchto budov a částku nově identifikovaných nehmotných aktiv (v tomto příkladu databáze), jejichž hodnota byla taktéž stanovena na bázi fair value. S ohledem na skutečnost, že položky aktiv jsou k datu akvizice oceněny (a v konsolidované rozvaze také vykazovány) v jiné hodnotě, než činí účetní hodnota vykazovaná v individuální rozvaze dceřiné společnosti, je nezbytné vyčíslit (a do výpočtu goodwillu také zahrnout) odložený daňový závazek (dále ODZ) vyplývající ze zvýšení ocenění těchto aktiv z účetních hodnot na fair value. Odložený daňový závazek snižuje hodnotu čistých aktiv. Výpočet celkového goodwillu (dále GWT) má následující podobu:


21

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING GWT = (MU + NPFV) – (IČAFVBDT – ODZ), tj. GWT = (MU + NPFV) – [(AFV – ZFV) – (IČAFV – ČAÚH) x sazba daně], tj. GWT = (5 700 tis. + 2 000 tis.) – [(12 180 tis. – 4 600 tis.) – (6 000 tis. – 3 620 tis. + 200 tis.) x 15 %] IČAFV/BDT = 7 580 tis.

ODZ = 387 tis.

GWT = (5 700 tis. + 2 000 tis.) – (7 580 tis. – 387 tis.) = 507 tis. Vysvětlivky: AFV – aktiva oceněná ve fair value AÚH – aktiva v účetních hodnotách ZFV – závazky oceněné ve fair value ČAÚH – čistá aktiva v účetních hodnotách IČAFVBDT – identifikovatelná čistá aktiva ve fair value před zahrnutím odložené daně

Konsolidovaná rozvaha k datu akvizice bude mít následující podobu: Konsolidovaná rozvaha za celek M k 12. 2. 2012 (tj. k datu akvizice) – při celkovém goodwillu AKTIVA

Výpočet

Výpočet

tis. Kč 19 500

Goodwill

viz výpočet výše

507 VK

VKM + NPFV

DNM

DNMM + DNMD ve FV + NINAFV

980 - ZK

ZKM

DHM

DHMM + DHMD ve FV

DFI

DFIM + DFID – MU

Zásoby

ZásobyM + ZásobyD

Pohledávky PohledávkyM + PohledávkyD Peníze ∑ Aktiv

22

tis. Kč PASIVA

PenízeM + PenízeD

18 380 - NZ m. l. 120 - VH b. o. 1 900 NPFV 13 100

Dluhy

2 900 37 887 ∑ Pasiv

NZ m. l.M

10 000 6 650

VH b. o.M

850

viz zadání

2 000

DluhyM + DluhyD + ODZ

18 387 37 887

Vysvětlivky: NINAFV – nově identifikovaná nehmotná aktiva oceněná ve fair value (tj. databáze zákazníků) NPFV – nekontrolní podíl oceněný ve fair value

hodnotu konsolidovaných závazků. Po všech těchto úpravách se celková výše konsolidovaných aktiv samozřejmě musí rovnat celkové výši konsolidovaných pasiv.

Z konsolidované rozvahy jsou patrné úpravy, které jsou typické pro plnou metodu. K datu akvizice se konsolidovaný vlastní kapitál skládá z vlastního kapitálu mateřské jednotky a nekontrolních podílů. Z konsolidovaných aktiv je vyloučena majetková účast, je k nim připočten goodwill a případné navýšení aktiv na částku fair value. Z tohoto navýšení je spočten odložený daňový závazek, který zvyšuje

Řešení příkladu 1 – varianta „částečný goodwill“: Částečný goodwill se od celkového goodwillu v konsolidované rozvaze liší z toho důvodu, že nekontrolní podíly nejsou vykazovány v ocenění fair value, nýbrž jako alikvotní podíl ostatních (nekontrolních) akcionářů na čistých aktivech vlastněné společnosti, oceněných ve fair value a snížených o odložený daňový závazek.


PLNÁ KONSOLIDACE K DATU AKVIZICE PODLE IFRS GW = 5 700 tis. – 75% x (7 580 tis. – 387 tis.) = = 305,25 tis.

NP = (1 – p) x (IČAFV/BDT – ODZ) NP = 25 % x (7 580 tis. – 387 tis.) = = 1 798,25 tis. S ohledem na tuto skutečnost se ani do výpočtu goodwillu nezahrnuje nekontrolní podíl oceněný ve fair value. Goodwill se tedy spočítá jako rozdíl nákupní ceny majetkové účasti a kontrolního podílu mateřské společnosti (dále p) na identifikovatelných čistých aktivech dceřiné společnosti oceněných ve fair value snížených o odložený daňový závazek, tj. GW = MU – p x (IČAFV/BDT – ODZ)

Celkový goodwill se od částečného liší přesně o výši, o kterou fair value ocenění nekontrolních podílů převyšuje podíl nekontrolních akcionářů na identifikovatelných čistých aktivech ovládané společnosti oceněných ve fair value a snížených o odložený daňový závazek vyplývající z přecenění na fair value a identifikace nového nehmotného aktiva. Proto se i výsledná konsolidovaná rozvaha k datu akvizice oproti předchozí variantě liší pouze ve dvou položkách, tj. ve výši goodwillu a nekontrolního podílu.

Konsolidovaná rozvaha za celek M k 12. 2. 2012 (tj. k datu akvizice) – při částečném goodwillu AKTIVA

Výpočet

tis. Kč PASIVA

Výpočet

tis. Kč 19 500

Goodwill


305 VK

VKM + NPFV

DNM

DNMM + DNMD ve FV + NINAFV

980 - ZK

ZKM

DHM

DHMM + DHMD ve FV

DFI

DFIM + DFID – MU

Zásoby

ZásobyM + ZásobyD

Pohledávky PohledávkyM + PohledávkyD Peníze

PenízeM + PenízeD

∑ Aktiv

18 380 - NZ m. l. 120 - VH b. o. 1 900 NPFV 13 100

Dluhy

2 900 37 685 ∑ Pasiv

PŘÍKLAD 2 Plná metoda k datu akvizice (šťastná koupě) Akciová společnost O dne 2. února 2012 nakoupila na trhu s cennými papíry 600 ks akcií společnosti C za celkovou pořizovací cenu 900 tis. Kč (za všechny akcie). Pořizovací cena obsahuje i vedlejší pořizovací náklady spojené s poplatky zaplacenými za nákup cenných papírů na trhu v celkové výši 60 tis. Kč. Společnost C emitovala celkem 1 tis. ks akcií, přičemž nominální hodnota jedné akcie činí 1 000 Kč. Každá emitovaná akcie představuje rovnocenný podíl na hlasovacích právech. V rozvaze

NZ m. l.M VH b. o.M viz výpočet výše

DluhyM + DluhyD + ODZ

10 000 6 650 850 1 798

18 387 37 685

společnosti C neexistuje aktivum, jehož účetní hodnota by se lišila od ocenění této položky ve fair value, mezi společnostmi O a C k datu akvizice neexistují žádné vzájemné zůstatky a (mateřská) společnost O zaplatila cenu akcií ihned, tj. v den jejich pořízení. Fair value nekontrolních (tj. 40 %) podílů byla vyčíslena na 700 tis. Kč. Sazba daně ze zisku (z příjmů) je stejná pro obě společnosti, a to ve výši 15 %, a nepředpokládá se změna této sazby do budoucnosti. K datu nákupu (k datu akvizice) měly rozvahy obou společností následující podobu:


23

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Rozvaha a. s. O k 2. 2. 2012 v tis. Kč (individuální rozvaha mateřské společnosti)

Rozvaha a. s. C k 2. 2. 2012 v tis. Kč (individuální rozvaha dceřiné společnosti)

DNM

200 VK

3 350 DNM

100 VK

1 700

DHM

2 700 - ZK

3 000 DHM

1 000 - ZK

1 000

DFI

900 - NZ m. l.

Zásoby

300 - VH b. o.

Pohledávky Peníze ∑A

1 950 700

Dluhy

6 750 ∑ P

300 DFI 50 Zásoby

3 400

Pohledávky

500

320 - VH b.o.

200

1 600

Peníze

600

6 750 ∑ A

Řešení příkladu 2 – varianta „šťastná koupě v koncepci celkového goodwillu“: Výše celkového goodwillu, stejně jako výše výnosu ze šťastné koupě při aplikaci koncepce celkového goodwillu, se vypočítá jako rozdíl mezi kupní cenou majetkové účasti bez vedlejších pořizovacích nákladů zvýšené o nekontrolní podíl oceněný k datu akvizice ve fair value a identifikovanými

80 - NZ m. l.

Dluhy

3 700 ∑ P

2 000 3 700

čistými aktivy oceněnými ve fair value. S ohledem na skutečnost, že žádná položka aktiv vykazovaná v individuální účetní závěrce společnosti C se neliší od částky, v jaké by byla vyčíslena, pokud by se ocenila ve fair value, nevzniká k datu akvizice odložený daňový závazek. Výpočet bude mít následující podobu:

GWT = (MU + NPFV) – (IČAFV/BDT – ODZ), neboli (MU + NPFV) – [(AFV – ZFV) – – (IČAFV/BDT – ČAÚH) x sazba daně] ŠKT = (840 tis. + 700 tis.) – [(1 700 tis. – 0 tis.)] = –160 tis. Vysvětlivky: ŠKT –šťastná koupě (spočtená metodou používanou pro výpočet celkového goodwillu)

Jak je z výpočtu patrné, majetková účast je oceněna kupní cenou, tedy bez vedlejších pořizovacích nákladů. Vedlejší pořizovací náklady vztahující se k nákupu majetkové

účasti k datu akvizice vždy snižují konsolidovaný výsledek hospodaření. Konsolidovaná rozvaha k datu akvizice bude mít následující podobu:

Konsolidovaná rozvaha za celek O k 2. 2. 2012 (tj. k datu akvizice) – šťastná koupě vypočtená metodou celkového goodwillu AKTIVA

tis. Kč PASIVA

DNM

DNMO + DNMC

300 VK

DHM

DHMO + DHMC

3 700 - ZK

DFI

DFIO + DFIC – MU

Zásoby

ZásobyO + ZásobyC

80 - NZ m. l. 620 - VH b. o.

Výpočet VKO + NPFV ZKO

150

viz zadání

1 300 Dluhy

DluhyO + DluhyC + ODZ


3 000 300

3 550 NPFV 9 550 ∑ Pasiv

4 150

VH b. o.O + ŠKT – VPNMUvC

Peníze

PenízeO + PenízeC

tis. Kč

NZ m. l.O

Pohledávky PohledávkyO + PohledávkyC ∑ Aktiv

24

Výpočet

700

5 400 9 550

PLNÁ KONSOLIDACE K DATU AKVIZICE PODLE IFRS Vysvětlivky: VPNMUvC – vedlejší pořizovací náklady vztahující se k pořízení majetkové účasti ve společnosti C

V případě, že při výpočtu goodwillu vyjde záporná výše, tj. nejedná se o goodwill, ale o tzv. výnos z důvodu šťastné koupě, bude tato výše zvyšovat konsolidovaný výsledek hospodaření. IFRS (na rozdíl od české legislativy) nedovolují vykázat tuto položku záporně v aktivech. Vedlejší pořizovací náklady do výpočtu goodwillu nevstupují, vždy je o ně snižován konsolidovaný výsledek hospodaření. Řešení příkladu 2 – varianta „šťastná koupě v koncepci částečného goodwillu“: Do výpočtu goodwillu, resp. šťastné koupě, se v této variantě nezahrnuje nekontrolní podíl oceněný ve fair value. Šťastná koupě metodou částečného goodwillu se spočítá jako rozdíl nákupní ceny majetkové účasti (bez vedlejších pořizovacích nákladů, neboť ty snižují konsolidovaný

výsledek hospodaření) a kontrolního podílu mateřské společnosti na identifikovatelných čistých aktivech dceřiné společnosti (oceněných ve fair value a snížených o odložený daňový závazek), tj.: ŠK = MU – p x (IČAFV/BDT – ODZ) = 840 tis. – – 60 % x (1 700 tis. – 0 tis.) = –180 tis. Nekontrolní podíly jsou vykazovány jako alikvotní podíl ostatních akcionářů na čistých aktivech ovládané společnosti (oceněných ve fair value a snížených o odložený daňový závazek): NP = (1 – p) x (IČAFV/BDT – ODZ) = 40 % x x (1 700 tis. – 0 tis.) = 680 tis. Konsolidovaná rozvaha k datu akvizice se oproti předchozí variantě liší pouze ve dvou položkách, ve výši záporného rozdílu (šťastné koupě), o který se zvýšil konsolidovaný výsledek hospodaření, a ve výši nekontrolního podílu.

Konsolidovaná rozvaha za celek O k 2. 2. 2012 (tj. k datu akvizice) – šťastná koupě vypočtená metodou částečného goodwillu AKTIVA

Výpočet

DNM

DNMO + DNMC

tis. Kč PASIVA 300 VK

DHM

DHMO + DHMC

3 700 - ZK

DFI

DFIO + DFIC – MU

Zásoby

ZásobyO + ZásobyC

80 - NZ m. l. 620 - VH b. o.

Výpočet VKO + NPFV ZKO

300 170

3 550 NP


1 300 Dluhy

DluhyO + DluhyC + ODZ

9 550 ∑ Pasiv

PŘÍKLAD 3 Plná metoda k datu akvizice (goodwill při postupném nabytí rozhodujícího vlivu) Akciová společnost P dne 12. října 2011 nakoupila na trhu s cennými papíry akcie společnosti E představující 25% podíl na vlastním kapitálu za celkových 780 tis. Kč.

3 000

VH b. o.O + ŠK – VPNMUvC

Peníze ∑ Aktiv

4 150

NZ m. l.O

Pohledávky PohledávkyO + PohledávkyC PenízeO + PenízeC

tis. Kč

680

5 400 9 550

K tomuto nákupu se vázaly vedlejší pořizovací náklady ve výši 30 tis. ( jsou zahrnuty v ceně). Dne 22. února 2012 společnost P opět na trhu s cennými papíry nakoupila další, tentokrát 30% podíl na společnosti E za celkových 1 060 tis. Kč. I tato částka obsahuje vedlejší pořizovací náklady 100 tis. Kč. Za akcie zaplatila


25

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING společnost P okamžitě ke dni nákupu. Každá akcie představuje rovnocenný podíl na hlasovacích právech. Mezi společnostmi P a E k datu akvizice nejsou žádné vzájemné zůstatky. Společnost E již několik let drží ve svých aktivech pozemek, jehož pořizovací (a zároveň vykazovaná účetní) hodnota činí 500 tis. Kč. Fair value pozemku k datu akvizice činila 2,5 mil. Kč. Žádné jiné položky aktiv vykazované v rozvaze společnosti E se od jejich ocenění ve fair value významně neliší. Ve společnosti E nebyla Rozvaha a. s. P k 22. 2. 2012 v tis. Kč (individuální rozvaha mateřské společnosti)

k datu akvizice nově identifikována nehmotná aktiva. Sazba daně ze zisku (obou společností) činí 20 % a nepředpokládá se její změna do budoucnosti. Nekontrolní podíly k datu akvizice byly vyčísleny ve fair value ve výši 1 500 tis. Kč. K datu akvizice byl rovněž oceněn 25% podíl na společnosti E získaný společností P v roce 2011 ve fair value. Tato hodnota činí 800 tis. Kč. K datu akvizice měly rozvahy obou společností následující podobu:

Rozvaha a. s. E k 22. 2. 2012 v tis. Kč (individuální rozvaha dceřiné společnosti)

DNM

100 VK

5 000 DNM

DHM

500 - ZK

4 000 DHM

DFI Zásoby

1 840 - NZ m. l. 300 - VH b. o.

Pohledávky

8 800

Peníze

1 460

∑A

Dluhy

13 000 ∑ P

20 VK

1 280

1 000 - ZK

1 000

800 DFI

10 - NZ m. l.

200

200 Zásoby

60 - VH b.o.

80

8 000

Pohledávky Peníze

13 000 ∑ A

Řešení příkladu 3 – varianta „celkový goodwill“: Datem akvizice je v tomto případě den, kdy společnost P nabyla rozhodující vliv, tj. 22. únor 2012. Do výpočtu celkového goodwillu se majetková účast zahrne ve dvou položkách. 25% podíl, který byl pořízen před datem

1 390 800

Dluhy

3 280 ∑ P

2 000 3 280

akvizice, bude oceněn ve fair value (dále MUMFV). 30% podíl, který byl pořízen v den akvizice (dále MUA), bude oceněn ve výši kupní ceny neobsahující vedlejší pořizovací náklady. Další část výpočtu bude shodná s výpočtem uvedeným v příkladu 1., tj.:

GWT = (MUA + MUMFV + NPFV) – (IČAFV/BDT – ODZ), tj. GWT = (MUA + MUMFV + NPFV) – [(AFV – ZFV) – (IČAFV/BDT –ČAÚH) x sazba daně], tj. GWT = (960 tis. + 800 tis. + 1 500 tis.) – [(5 280 tis. – 2 000 tis.) – (5 280 tis. – 2 000 tis.) x 20%]

IČAFV/BDT = 3 280 tis. GWT = (1 760 tis. + 1 500 tis.) – (3 280 tis. – 656 tis.) = 636 tis.

26


ODZ = 656 tis.

PLNÁ KONSOLIDACE K DATU AKVIZICE PODLE IFRS Z konsolidovaných aktiv je vyloučena majetková účast ve výši pořizovacích nákladů (tj. včetně vedlejších pořizovacích nákladů) obou nákupů. Rozdíl mezi oceněním MUM ve fair value k datu akvizice a v kupní ceně bude zvyšovat konsolidovaný výsledek hospodaření. Vedlejší pořizovací náklady obou nákupů budou konsolidovaný výsledek hospodaření snižovat. Konsolidovaný výsledek hospodaření se vypočte následovně:

VHK = VHP – VPNMUA – VPNMUM + + (MUMFV – MUMKC), tj. VHK = 200 tis. – 100 tis. – 30 tis. + (800 tis. – – 750 tis.) = 50 tis. Vysvětlivky: VHK – konsolidovaný výsledek hospodaření

Konsolidovaná rozvaha k datu akvizice bude mít následující podobu:

Konsolidovaná rozvaha za celek P k 2. 2. 2012 (tj. k datu akvizice) – při celkovém goodwillu AKTIVA

Výpočet

tis. Kč PASIVA

Výpočet

Goodwill


636 VK

VKP + NPFV

DNM

DNMP + DNME ve FV

120 - ZK

ZKP

DHM

DHMP + DHME ve FV

DFI

DFIP + DFIE – MUAPC – MUMPC

Zásoby

ZásobyP + ZásobyE

3 500 - NZ m. l.

360 NPFV

Pohledávky PohledávkyP + PohledávkyE Peníze ∑ Aktiv

PenízeP + PenízeE

10 - VH b. o.

10 190

Dluhy

2 260

tis. Kč 6 420 4 000

NZ m. l.P

800

VH b. o.P – VPNMUvE +

120

+ (MUMFV – MUMKC) viz zadání

1 500

DluhyP + DluhyE + ODZ

17 076 ∑ Pasiv

10 656 17 076

Řešení příkladu 3 – varianta „částečný goodwill“: Částečný goodwill se při postupném nabytí rozhodujícího vlivu (postupné akvizici) vypočte podle následujícího vzorce: GW = (MUA + MUMFV) – p x (IČAFV/BDT – ODZ), tj. GW = (MUA + MUMFV) – p x [(AFV – ZFV) – (IČAFV/BDT – ČAÚH) x sazba daně], tj. GW = (960 tis. + 800 tis.) – 55 % x (5 280 tis. – 2 000 tis.) – [(5 280 tis. – 2 000 tis.) x 20 %] IČAFV/BDT = 3 280 tis.

ODZ = 656 tis.

GW = (1 760 tis.) – 55 % x [(3 280 tis. – 656 tis.)] = 316,8 tis. Před sestavením konsolidované rozvahy je nezbytné ještě spočítat výši nekontrolních podílů. Celkový nekontrolní podíl vykazovaný v konsolidované rozvaze k datu akvizice se vypočítá obdobně, jako tomu bylo v předchozím příkladu při použití

metody vycházející z částečného goodwillu, tj.: NP = (1 – p) x (IČAFV/BDT – ODZ) = 45% x x (3 280 tis. – 656 tis.) = 1 180,8 tis.


27

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Konsolidovaná rozvaha k datu akvizice bude mít následující podobu: Konsolidovaná rozvaha za celek P k 22. 2. 2012 (tj. k datu akvizice) – při částečném goodwillu AKTIVA

Výpočet

Goodwill


317 VK

VKP + NPFV

DNM

DNMP + DNME ve FV

120 - ZK

ZKP

DHM

DHMP + DHME ve FV

DFI

DFIP + DFIE – MUAPC – MUMPC

Zásoby

ZásobyP + ZásobyE

Pohledávky PohledávkyP + PohledávkyE Peníze

PenízeP + PenízeE

∑ Aktiv

tis. Kč PASIVA

3 500 - NZ m. l. 10 - VH b. o. 360 NPFV 10 190

Dluhy

2 260 16 757 ∑ Pasiv

Závěr V textové i příkladové části byli čtenáři seznámeni se základy plné konsolidační metody v duchu IFRS 3, pokud by konsolidovaná účetní závěrka byla sestavena ke dni akvizice. Součástí problematiky byla identifikace čistých aktiv, ocenění identifikovatelných čistých aktiv ve fair value, vyčíslení odložené daně k datu akvizice, vyčíslení

Výpočet

NZ m. l.P VH b. o.P – VPNMUvE + + (MUMFV – MUMKC) viz zadání

DluhyP + DluhyE + ODZ

tis. Kč 6 101 4 000 800 120 1 181

10 656 16 757

nekontrolních podílů k datu akvizice. Významným fenoménem spjatým s konsolidací k datu akvizice je goodwill, případně výnos ze šťastné koupě. Plnou konsolidací k datu akvizice podle našich předpisů, jakož i poměrnou konsolidací a ekvivalenční metodou k datu akvizice se budou zabývat další články seriálu. ■

doc. Ing. Vladimír Zelenka, Ph.D. Je členem katedry finančního účetnictví a auditingu VŠE v Praze, kde je garantem kurzů Konsolidovaná účetní závěrka, Účetnictví bank a finančních nástrojů a Pokročilé účetnictví. Auditorem je od roku 1995. V současnosti je členem Výkonného výboru Komory auditorů ČR a předsedou Výboru pro veřejný sektor KAČR. Je také členem Výboru pro veřejný sektor Mezinárodní federace účetních (FEE), členem Evropské účetní asociace (EAA) a Americké účetní asociace (AAA). Věnuje se rovněž poradenské a lektorské činnosti.

Ing. Marie Zelenková, Ph.D. Je odbornou asistentkou katedry finančního účetnictví a auditingu VŠE v Praze, specializuje se na výuku v rámci kurzů konsolidovaná účetní závěrka a daně v účetnictví. V roce 2004 úspěšně ukončila doktorské studium, obor účetnictví a finanční řízení podniku. Kromě odborné publikační činnosti je v současné praxi činná i jako účetní poradce.

28


Kladivo na náklady Jak revitalizovat útvarové rozpočty: od přežité rutiny k activity based budgeting Tomáš Nekvapil Plánovat režijní náklady útvarů prostřednictvím rozpočtů a zejména pravidelně vyhodnocovat skutečnou spotřebu útvarů ve vazbě na tyto rozpočty – nudná a nekreativní činnost – je controllery a manažery považováno většinově za nutné zlo. Přestože s touto aktivitou nespojujeme žádná mimořádná očekávání, sotvakdo by si ji troufl zrušit: po pravdě řečeno, bojíme se důsledků, pokud by se útvarové režie vymkly jakékoli kontrole, a špatnému nástroji proto dáváme alibisticky přednost před nástrojem žádným. Tento přístup má ovšem – bohužel – také své logické vyústění: málokdo se chystá rozpočtové řízení jakkoli vylepšovat.

Zkušenosti konzultanta v oblasti řízení nákladů však hovoří spíše o opaku: rozpočty nejsou odepsanou, slepou větví řízení podnikových financí. Ve skutečnosti poznáte rozdíl již několik metrů za bránou podniku: tam, kde se s rozpočty pracuje nikoli pouze formálně, je jasně patrná vyšší úroveň hospodářského povědomí (za toto podezřele znějící sousloví se není třeba stydět, vystihuje přesně, co se žádá od manažerů pověřených často složitými rozhodovacími úlohami), a to téměř na všech úrovních řízení. Důraz na věcnou podstatu je přitom zásadní: jiná zkušenost z praxe mne vede k přesvědčení, že nic nedegraduje řídící práci nadřízených v očích podřízených více než slepě, formálně a bez zřetele k hospodářské podstatě uplatňované rozpočtové limity. Náklady jsou odrazem a účetně definovanou metrikou spotřeby zdrojů. Jen malá část případů spotřeby, většinou týkajících se zdrojů přímo vstupujících do produktu, má přitom pevně definovanou dávku spotřeby („výkonovou spotřební normu“) na

jednotku produktu. Takový druh spotřeby – s ním související nákladovou položku označujeme jako jednicovou. Zbylé případy spotřeby tvoří, bohužel, položky režijních nákladů, pro které prakticky nelze nebo nemá smysl stanovit výkonovou spotřební normu; pro posouzení přiměřenosti spotřeby se použije rozpočtový limit jako norma vztažená k časovému období. Tento postup by měl plné opodstatnění, kdyby velikost režijní spotřeby byla za všech okolností fixní, toho se však v praktickém životě dočkáme jen stěží. Variabilní režie jsou důvodem, proč použití tuhých rozpočtů obsahuje od samého počátku systémovou chybu: časová norma nemůže být předem nastavena, pokud velikost spotřeby vykazuje faktory variability v rozsahu, který samozřejmě nelze předem správně odhadnout. Mají-li rozpočtové limity správně fungovat, musí být tedy průběžně prověřovány a na základě měnící se skutečnosti také flexibilně upravovány. Jde o živý systém, jehož základní rysy se pokusíme


29

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING

30

v následující pasáži tohoto příspěvku popsat (popis vychází ze skutečně realizovaného projektu pro podnik střední velikosti). Než k tomu dojdeme, vyjasněme však dva zásadní inovativní prvky v tomto systému uplatněné.

vozidel, a to s tím, že o auto se bude nyní starat ten, kdo ho používá, půjde vzhledem k rozdílnosti mzdových nákladů mezi údržbářem a manažerem těžko o snížení nákladů na tuto činnost za podnik celkem.

Zaprvé, jde o systém rozpočtování, vztažený na veškerou spotřebu zdrojů. Tradiční systémy rozpočtují pouze tzv. primární spotřebu, tj. takovou, která se projevuje nákladovými dopady na příslušném středisku, pro které je rozpočet určen. Spotřebu má přitom smysl řídit jen tehdy, známe-li její celkové hodnoty, tj. jsou-li vedle účtovaných nákladů předmětem rozpočtování i tzv. sekundární zdroje – výkony, výsledky práce (dále použijeme název „interní produkty“) jiných vnitřních jednotek podniku, středisek, přesněji procesů. V případě těchto výkonů jsou účetní náklady obvykle zachycovány na středisku poskytovatele, zatímco příčina spotřeby je plně na straně příjemce (kdyby byly takové výkony nakoupeny zvenčí, odrazily by se nepochybně v nákladech střediska příjemce). Nejjednodušší – a falešný –, „bezbolestný“ postup, jak snížit náklady v tradičním rozpočtu vlastního útvaru, je pak ovšem nahradit primární zdroje zdroji sekundárními – zbavit se určité kompetence, dělat méně práce při menších vlastních nákladech. To však nezaručuje, že v součtu s náklady spotřebovanými tam, kde se bude zbylá část práce v novém kompetenčním modelu realizovat, dojde ke skutečné úspoře nákladů za podnik celkem. Sekundárním zdrojem je nejčastěji kapacita pracovníků jiných útvarů: „Ať si to dělají sami, my musíme šetřit,“ bývá typická věta uvádějící příslušný přesun kompetencí do života. Příklad: dojde-li k omezení spotřeby rozpočtových nákladů „klasického rozpočtu“ na útvaru údržby tím, že je propuštěn člověk, který se doposud staral o běžný servis a údržbu manažerských

Zadruhé, v rozpočtech je zachycen účel spotřeby, tj. rozpočtovaná střediska plánují svoji spotřebu na jednotlivé procesy v oddělených sloupcích. Získat procesně rozčleněné režijní náklady při jejich plánování je řádově jednodušší než snažit se o to při zaúčtování dokladů. Benefity jsou přitom obdobné: náklady na činnosti mohou být použity pro ABC kalkulaci umožňující přesné rozlišení nákladovosti firemních procesů při zohlednění všech nejen produktových, ale i zákaznických, resp. distribučních specifik obchodních případů. Nákladové sazby za činnosti (aktivity) získané z rozpočtů jsou sice pevně dané, mohou být však aktualizovány při každé aktualizaci rozpočtů. Jde tedy v zásadě o stejný postup, jaký v kalkulaci většinou uplatňujeme u nákupních cen a pro který se v literatuře vžilo označení „standard costing“. Teď již k samotnému řešení systému.

Účel systému Účelem systému je: umožnit pravidelné prověřování dodržení předpokládaných limitů spotřeby (předpokládá se kontrola v měsíčních intervalech) režijních zdrojů společnosti jednotlivými odpovědnostními centry (manažery útvarů), a to efektivním způsobem; ze závěrů tohoto prověření – a často objektivně zdůvodnitelných odchylek – vyvodit příslušné důsledky pro nákladovou kalkulaci v oblasti režijních nákladů a dále též pro obchodní plánování společnosti.


KLADIVO NA NÁKLADY

SW podpora v prostředí MS Excel Systém využívá vlastní SW aplikaci v prostředí MS Excel (viz obrázek 1 na straně 36 ), která bez problémů udržuje aktuální podobu rozpočtů, zajišťuje kontrolu mezi plánovanou a nárokovanou spotřebou sekundárních zdrojů, a dále maticový výpočet, kterým se stanoví úroveň pevných cen za sekundární zdroje vycházející z aktuální hodnoty rozpočtových limitů (kolik podle rozpočtované spotřeby stojí jedna hodina práce člověka nebo linky, jeden tisíc korun využité obchodní příležitosti, jeden pracovní poměr, jeden ujetý km, jeden obsazený m2 plochy apod.). Ten, kdo sestavuje rozpočet v položkách primární i sekundární spotřeby, má díky tomuto propočtu okamžitý přehled o celkovém součtu nákladů, a to i za spotřebované sekundární zdroje, což mu umožňuje vhodnou kombinací obou typů zdrojů minimalizovat nákladové dopady na podnik jako celek (kvalifikované rozhodování „make or buy“ uvnitř podniku, které by evidentně odstranilo paradoxy typu výše popsaného využití drahých manažerských hodin pro údržbu služebních vozidel). Další nezanedbatelná funkcionalita excelovského řešení je v oblasti nevyužité kapacity, viz dále.

Rozpočtové limity, rozpočtované položky a sledování skutečné spotřeby Základním předmětem rozpočtování je „rozpočtový limit“, představující pravděpodobnou střední hodnotu očekávané spotřeby rozpočtované položky, a to určitou rozpočtovanou organizační jednotkou (s určeným správcem rozpočtu – zpravidla půjde o útvar a jeho vedoucího, dále jen RJ) za určité období, při zajištění požadované výkonnosti a dosažení

uložených cílů hospodárnosti. Rozpočtový limit stanovuje vedení podniku („top“), resp. správce rozpočtu („bottom“) většinou postupem popisovaným jako „top/down – bottom/up“ (nejprve „top“ stanoví přísný limit, následně „bottom“ vyjednává dobře podloženými argumenty o jeho zmírnění). Ze sledování pro účely porovnání s rozpočtovými limity je vyloučena spotřeba zdrojů související s mimořádnými událostmi (nutnost odstranění nepředpokládaných poruch, nehod, havárií, živelních pohrom apod.) – formou odděleného účtování např. na samostatné středisko, a to okamžitě poté, co je k dispozici příslušný doklad. Spotřeba zdrojů spojená s událostmi neprocesního charakteru (technologické nebo metodické změny, případný vývoj a marketing nových produktů apod.) se sleduje odděleně v rámci samostatného rozpočtu speciální rozpočtované jednotky, např. „rozvoj a investice“. Je důležité si uvědomit, že vyloučení určitých položek není prospěšné jen pro přesné vyhodnocení těchto jednotlivých případů, ale – častěji v mnohem větším rozsahu – k odstranění „šumu“, prezentovaného zejména možností zneužít argument o působení nahodilých a jednorázových vlivů při zdůvodnění téměř jakékoli odchylky. Rozpočtovanými položkami (dále jen PR) jsou: 1. účtované režijní náklady v tisících Kč pro RJ na příslušném analytickém účtu; 2. využití zaměstnance nebo profese v % celkové pro konkrétní případ disponibilní kapacity (část pracovního úvazku, po kterou může zaměstnanec plnit uložené úkoly – tj. mimo porady, školení, dovolené, nemoci apod.) zaměstnance nebo zaměstnanců; 3. využití (= obsazení) položky majetku v naturálních (výkonových) jednotkách (m2, kg, hod., km) např. pro budovy,


31


4.

5. 6.

7.

technologické celky/linky, pomocné stroje, dopravní prostředky); využití položky majetku v % disponibilní kapacity (může být využito vždy alternativně k předešlému); využití kapitálového zdroje (specifické účelové financování) v % nebo tisících Kč; využití sekundárního zdroje, tj. interního produktu určitého podnikového procesu v naturálních jednotkách (m2, kg, hod., km) např. pro připravenou plochu, zpracovací kapacitu technologického celku/linky, kapacitu výkonu pomocných strojů nebo dopravních prostředků; využití sekundárního zdroje v % disponibilní kapacity (může být využito vždy alternativně k předešlému).

Plánování spotřeby podle účelu – procesní přístup Zachycení účelu spotřeby je v systému realizováno formou účelových kategorií (UK). Každý jednotlivý limit spotřeby v rozpočtu je beze zbytku rozdělen mezi několik pro příslušnou rozpočtovanou jednotku předpokládaných účelových kategorií, z praktických důvodů zahrnujících vždy také určitou zbytkovou kategorii pro předem nerozlišitelné události, manažerské rezervy a podobně. Toto dělení se provádí pouze u limitů za celé období (rok), nikoli u jejich rozvržení do měsíců, a to zavedením přidaných sloupců rozpočtových tabulek. Zatímco při obyčejném rozpočtování má rozpočet obvykle řádky tvořené jednotlivými položkami (nákladovými účty) a v jediném sloupci jsou uvedeny příslušné rozpočtové limity celkem (resp. ve více sloupcích, jsou-li rozpočtována samostatně jednotlivá dílčí období), bude v této pokročilejší variantě pro účely přepočtu odchylek a kalkulace zobrazován rozpočet jako tabulka s více sloupci pro rozdělení celkového rozpočtového limitu (první sloupec) na jednotlivé UK

32

(následující sloupce). Obě formy dělení – časová i účelová – se ovšem nikdy neuplatňují současně vedle sebe, což je významné pro celkovou srozumitelnost používaných tabulek. Pro účely běžného manažerského řízení je rozpočtovanou jednotkou přednostně používán rozpočet v tabulce bez účelových kategorií, kde v následujících sloupcích jsou limity rozvrženy na dílčí období (měsíce). Tato forma rozpočtů odpovídá klasické zavedené formě rozpočtů. Prioritní je přitom zjištění odchylky ve skutečné spotřebě rozpočtované jednotky celkem od limitu v příslušném měsíci, a až následně, a jen v případě významných odchylek, provádí správce rozpočtu s podporou controllingu analýzu a následně případnou změnu rozpočtového limitu, s využitím a promítnutím do zmíněné složitější formy zobrazení rozpočtu (po každé změně se následně předpokládá i revize rozdělení nového celkového limitu za období do měsíců, ovšem v tomto případě naopak pouze na společné úrovni „RJ celkem“, tedy nikoli po jednotlivých kategoriích).

Hodnota vytvářená v procesech: interní produkty Ke skutečnému rozpracování procesního přístupu nejen do kalkulace (ABC), ale i do plánování řízení společnosti (ABB, ABC/M) dochází až v případě, kdy hodnota vytvářená jako interní produkt v kterémkoli podnikovém procesu je vnímána nejen po stránce tvorby ( jednotlivé účelové kategorie umožňují vnímat náklady, přesněji spotřebu zdrojů pro daný účel), ale zároveň po stránce spotřeby (interní produkt je sekundárním zdrojem, jehož využití působí právě tyto náklady a musí být proto náležitě ekonomicky efektivně – hospodárně a účelně – využíván, resp. i kalkulován dle skutečného objektu spotřeby).


KLADIVO NA NÁKLADY Využité SW řešení automaticky zavádí každou definovanou účelovou kategorii ( jako vytvořený sloupec rozpočtu), také jako rozpočtovanou položku – řádek rozpočtu, který je k dispozici pro všechny rozpočtované jednotky. POZNÁMKA Takový řádek v rozpočtu je k dispozici také samotné definující RJ, což je důležité např. v situaci, kdy průřezová UK (= aktivita) „příprava zaměstnanců“, s interním produktem „zaměstnanec schopný plnění pracovních úkolů“, zahrnující – podstatně nebo nepodstatně – činnosti jako „správa pracovního poměru“, „výpočet mzdy“, „motivování a odměňování“, ale i např. „správa šaten a toalet“ nebo „předávání informací“, nepochybně sama několik jednotek (% pracovního úvazku) svých „interních produktů“ také spotřebovává.

Spotřeba těchto PR „sekundárních zdrojů“ se podřizuje rozpočtovým limitům v naprosto stejné struktuře, jak je tomu u zdrojů primárních. Tyto limity by měli obhajovat správci rozpočtů, v mnoha případech je však jejich rozvržení stálé nebo plánovatelné a je k dispozici v podnikových databázích často až na úroveň účelových kategorií (například hodiny práce strojů, ujeté km nebo m2 obsazené plochy). V dalších případech (právě u „zaměstnanců schopných...“ z předešlé poznámky), bývá spotřeba určitého interního produktu zcela jasná, pokud jde o RJ celkem, zatímco rozvržení do UK představuje zásadní „interní know-how“ správce rozpočtu (kolik lidí zaměstnává pro určité typické účely), které se touto formou stává „věcí veřejnou“, což rozhodně není bez významu.

Práce s nevyužitou kapacitou Všechny interní produkty v počtu jednotek, na které jsou připravovány rozpočty (tento údaj je vždy zachycen v záhlaví příslušné účelové kategorie rozpočtové

tabulky každé rozpočtované jednotky, která se na jejich přípravě podílí), musí být spotřebovány ostatními rozpočtovanými jednotkami pro definované účelové kategorie, případně spotřebovány ve prospěch koncových (finálních, resp. externích) produktů, resp. zákazníků (v takovém případě náklady odpovídající počtu spotřebovaných jednotek přímo definují související část režijních nákladů obchodního případu). V případě, že tomu tak není, vzniká tzv. nevyužitá kapacita: může k tomu dojít jak již při rozpočtování (kdy je například nutné využít celou budovu nezávisle na tom, zda jsou skutečně všechna patra a všechna zákoutí obsazena), tak až po sestavení rozpočtu při reálném hospodaření (například výpadkem některého plánovaného zákazníka, nebo – paradoxně – také úsporou ve spotřebě, neexistuje-li možnost alternativního využití). Nespotřebovaná nevyužitá kapacita bude většinou tvořit „správní režii“ – působit rovnoměrně jako snížení ziskovosti všech obchodních případů; je však nutno zásadně odlišit často poměrně významné případy, kdy nevyužití kapacity má svoji zjistitelnou příčinu v povaze produktu, jeho distribuce nebo chování zákazníka (příkladů je celá řada, od nespotřebované poloviny plechovky speciální jednoúčelové barvy s rychlou expirací použité pro jedinou zakázku, až po situace, kdy významný zákazník nutí k častému přeplánovávání nebo kvůli požadavkům na poslední chvíli k držení určité kapacitní rezervy). SW řešení automaticky při sestavení i aktualizaci rozpočtů kontroluje počet jednotek, na který jsou dimenzovány jednotlivé UK v rozpočtech, s jejich požadovanou spotřebou a neumožní pokračování výpočtu kalkulace, dokud nejsou rozdíly odstraněny, resp. navedeny na speciální UK „nespotřebovaná kapacita“, která pak představuje interní produkt:


33

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING rozvržený podle objemu produkce mezi finální produkty nebo zákazníky (rovnoměrně nebo nerovnoměrně pro variantu správní režie nebo zjištěnou příčinu), resp. spotřebovaný v celém rozsahu ve prospěch zbytkového „finálního produktu nespotřebovaná kapacita“, samozřejmě generujícího čistou ztrátu (zejména v případě vlastních chyb a utopených nákladů, kdy není korektní takové náklady jakkoli rozvrhovat mezi obchodní případy).

Postup vyhodnocování odchylek Na základě indikované „hrubé“ odchylky mezi rozpočtovým limitem pro příslušné období a skutečně spotřebovanými zdroji („čerpáním rozpočtového limitu“) probíhá v systému vždy následující posloupnost činností (nezávisle na tom, zda se jedná o spotřebu prvotních zdrojů v tisících Kč nákladů nebo spotřebu sekundárních zdrojů v příslušných naturálních jednotkách): 1. Je-li k tomu důvod, zohlední se možnost časového posunu čerpání kterékoli části rozpočtového limitu, a to aktualizací rozpočtových limitů v jejich časové struktuře (přesunem části limitu v rozpočtu mezi měsíci, při zachování celkového součtu za období). 2. Zohlední se vyšší nebo nižší než předpokládané čerpání kterékoli části rozpočtového limitu v důsledku vyšší nebo nižší požadované výkonnosti, a to aktualizací (zvýšením nebo snížením) rozpočtových limitů, podle výsledku přepočtu jejich variabilní (na výkonnosti závislé) složky spotřeby (celkový rozpočtový limit se mění, ale měl by být krytý analogickou změnou ve výnosech). 3. Stanoví se „čistá“ odchylka mezi skutečnou spotřebou a dle předchozích kroků případně aktualizovaným rozpočtovým

34

limitem (k termínu kontroly) jako ukazatel nedodržení uložených cílů hospodárnosti spotřeby zdroje, s možnou příčinou v pořizovací ceně nebo spotřebovaném množství zdroje (pro ten účel se provádí odchylková analýza obvyklým, známým postupem). Následně se přijmou buď potřebná nápravná opatření a nemění se rozpočtový limit, nebo se změní rozpočtový limit a následně se aktualizuje forecast výsledku (konce roku), resp. kalkulace vlastních nákladů.

Vyvození důsledků z analýzy odchylek Pravidelná měsíční kontrola probíhá za účasti správců rozpočtu a controllera, resp. vrcholového managementu společnosti. Předpokládá se, že v předstihu obdrží správci rozpočtů od úseku controllingu vyhodnocení čerpání rozpočtových limitů ze strany své RJ za příslušný (uplynulý) měsíc a ve spolupráci s tímto úsekem provádí analýzu každé odchylky podstatného rozsahu s jedním z výše stanovených závěrů. Podstatného a v praxi ověřeného zjednodušení práce lze dosáhnout, pokud se vyhodnocení skutečnost-rozpočet provádí výhradně v oblasti účtovaných nákladů (primárních zdrojů). Teprve tam, kde se z analýzy překročení rozpočtového limitu v primárních nákladech jako příčina odhalí zvýšený požadavek na výkonnost (= zvýšená spotřeba interních produktů příslušné UK jako sekundárního zdroje), bude následně prověřována skutečná a rozpočtovaná spotřeba sekundárního zdroje střediska, z něhož takový požadavek vychází, případně, jde-li o spotřebu koncových zákaznických produktů, bude prověřen obchodní plán společnosti na soulad se skutečností. Oblast sekundárních zdrojů, trvale přítomná v rozpočtových tabulkách, je tak v praxi prověřována jen v těchto vybraných případech.


KLADIVO NA NÁKLADY Cílem každé měsíční kontroly je potvrdit předpokládané ekonomické výsledky (a především náklady) společnosti za období (tj. forecast konce roku) v přijatelném „koridoru“, případně včas přistoupit k určitým nápravným a následným opatřením, později dokonce aktivně získávat včasná varování prostřednictvím avizování předpokládaných budoucích odchylek přímo správci rozpočtů. Aktualizované údaje o předpokládané spotřebě (rozpočtové limity) jak v primárních, tak v sekundárních zdrojích, a výkonnosti (obchodní plán) mohou být následně využity pro sestavení aktuálního forecastu celkového výsledku společnosti a také k aktualizaci údajů o ABC ziskovosti jednotlivých obchodních kategorií (produkty, skupiny zákazníků, distribuční kanály) jako podkladu pro manažerské rozhodování.

Předpokládaný další postup Prvotním záměrem bylo vybudovat systém pouze na takové úrovni složitosti (detailu), aby byl jeho provoz trvale udržitelný bez mimořádného úsilí manažerů nebo specialistů společnosti. Po zvládnutí základního rozsahu je přitom možné ve vybraných oblastech zvyšovat míru detailu (podrobněji rozlišovat typy spotřebovaných sekundárních zdrojů, například u práce dělníků až podle tarifních skupin), pokud se to ukáže jako žádoucí, zejména pro zpřesnění kalkulace. Po spolehlivém ustálení vnitřní struktury řešení se počítá s přenesením aplikace do

manažerského informačního systému (MIS) společnosti. Příklad tabulky rozpočtu pro rozpočtovanou jednotku naleznete na straně 36 . Bližší informace o odborných seminářích autora článku najdete na webových stránkách společnosti Controller-Institut www.controlling.cz (viz též inzerát na straně 57 tohoto čísla). Diskusi k tomuto i dalším tématům najdete na webových stránkách blogu autora www.financni-manazer.cz.

RNDr. Tomáš Nekvapil Absolvoval studium Matematické analýzy na Masarykově univerzitě v Brně a roční kurz Bankovnictví na VŠE v Praze. Působil jako ředitel pro ekonomiku, IT a organizaci v bankách, finančních institucích a strojírenských podnicích. V období fúze s IPB v roce 1998 působil jako vrchní ředitel pro IT a vnitřní řízení Banky Haná, zastával post ekonomického ředitele akciové společnosti Kordárna a od roku 2002 byl finančním ředitelem v akciové společnosti Tusculum. Od června 2004 působil jako nezávislý konzultant v oblasti controllingu a ABC. Zastával pozici ředitele divize poradenství ve firmě POINT Consulting, s. r. o. a v současné době je na stejné pozici ve firmě Contrast Consulting Praha, spol. s r. o.

Jste s obsahem časopisu spokojeni? Jaká témata či typy informací byste uvítali nejvíce? Co Vám v časopise chybí? Váš názor je pro nás při tvorbě časopisu klíčový. Pokud se chcete ke kvalitě časopisu vyjádřit, své připomínky a náměty posílejte na e-mail [email protected]. Budeme se na ně těšit.


35

36 Procesy, do nichž je RJ (středisko výroba) aktivně zapojena. Tytéž sloupce však mohou figurovat i v rozpočtech jiných RJ (např. údržba).

Obr. 1: Uživatelské rozhraní SW aplikace pro ABB rozpočtování: tabulka rozpočtu pro rozpočtovanou jednotku (středisko „výroba“)



Dluhové financování a pravidla nízké kapitalizace Veronika Sobotková Jedním z možných způsobů financování společností může být forma úvěru nebo půjčky. Jde o dluhové financování, které je poměrně běžné a relativně dostupné. I z pohledu daňové optimalizace je tento způsob financování výhodný, neboť úroky a jiné finanční (výdaje) náklady plynoucí z půjček nebo úvěrů mohou vstupovat do daňových výdajů (nákladů) a mohou tak snižovat daňové zatížení. Nicméně obezřetní bychom měli být u těch půjček či úvěrů, které plynou od tzv. spojených osob. Zde je na místě uvažovat, zda by neměla být aplikována pravidla nízké kapitalizace, kterým je možné se do jisté míry vyhnout, pokud je financování dluhem efektivně řízeno.

Kdy se na nás pravidla nízké kapitalizace vztahují Princip pravidel nízké kapitalizace, která jsou zakotvena v zákoně o daních z příjmů v § 25 odst. 1 písm. w), je založen na limitaci odpočtu úroků, resp. finančních výdajů (nákladů) od základu daně poplatníka odvislého od poměru dluhu k vlastnímu kapitálu. Při limitaci odpočtu úroků se též vychází z principu tržního odstupu, což vyžaduje, aby byl sjednaný úrok mezi ekonomicky a personálně spojenými subjekty v obvyklé tržní výši. Obecně se pak pravidla nízké kapitalizace aplikují pouze na právnické osoby1, které jsou s věřitelem v určitém spřízněném vztahu. Primárním aspektem, zda se tedy pravidla nízké kapitalizace aplikují či nikoliv, je určení vztahu spojitosti mezi dlužníkem a věřitelem. Určení vztahu spojitosti je nicméně třeba analyzovat vždy za dané konkrétní 1

zdaňovací období, za které je podáváno daňové přiznání k dani z příjmů, a neurčovat je pouhým okamžikem uzavření smlouvy o úvěru či půjčce. Vztah spojitosti na straně věřitele k dlužníkovi může potom vzniknout buď na základě ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů anebo v důsledku tzv. back-to-back financování, které vyplývá přímo z nastavených pravidel nízké kapitalizace. Podíváme-li se na první skupinu spojených osob vymezených § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, jedná se o subjekty, které jsou kapitálově spojené (tj. že věřitel má přímý nebo nepřímý podíl na společnosti, který představuje alespoň 25% podíl na kapitálu či hlasovacích právech, dále se pak jedná i o sesterské společnosti) nebo jinak spojené (tj. že věřitel se podílí přímo nebo nepřímo na vedení nebo kontrole dlužníka, věřitel je osobou blízkou, nebo že věřitel vytvořil s dlužníkem vztah převáženě za účelem snížení základu daně či zvýšení daňové ztráty). V praxi se

Nevztahují se však na právnické osoby, které nebyly zřízeny za účelem podnikání, a také na burzu cenných papírů.


37

DANĚ, ÚČETNICTVÍ, LEGISLATIVA mohou samozřejmě objevit rozsáhlé koncernové struktury, u nichž půjde velmi stěží určit vztahy spřízněnosti. Pak je na místě obezřetnost a opatrnost. V mnohých ohledech může nastat problém i ve vymezení spojitosti, kdy se jedna osoba podílí na vedení nebo kontrole jiné osoby, ať už přímo nebo nepřímo. Zde je potom kladen důraz na skutečné faktické vedení a řízení, které musí být naprosto zřejmé, aby se jednalo o spojené osoby. Stavy řízení a vedení se mohou nicméně v čase měnit, proto by měla být těmto vztahům věnována patřičná pozornost, aby pak nebyli poplatníci překvapeni, že jim náhle vznikla povinnost aplikovat pravidla nízké kapitalizace. Dále může vzniknout vztah spřízněnosti mezi dlužníkem a věřitelem na základě principu back-to-back financování, který je přímo zakotven v § 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů. V podstatě se jedná o financování, při kterém subjekt A poskytne půjčku či úvěr nespojené osobě C, ovšem osoba C jej poskytne dále subjektu B, který je nicméně se subjektem A spřízněn. V této souvislosti se pak věřitel C považuje za osobu spojenou k dlužníkovi B a je nutné aplikovat pravidla nízké kapitalizace u poplatníka B. PŘÍKLAD Společnost A je kapitálově spojená se společností C od roku 2004 až do současnosti (A vlastní 45 % společnosti C). Mezi nimi stojí nespojený subjekt B, kterému společnost A v roce 2007 poskytne úvěr na dobu 5 let. Subjekt B takto získané finance dále „přelije“ ve formě úročeného úvěru do společnosti C. Budou se aplikovat pravidla nízké kapitalizace? Postup: Jelikož vznikl vztah spojitosti mezi subjektem B a společností C na základě tzv. back-to-back financování, je nutné u dlužníka

38

C uplatnit pravidla nízké kapitalizace. V podstatě se jedná o vztah, jako kdyby úvěr do společnosti C poskytl přímo spřízněný podnik A. U dlužníka B (rozuměj k věřiteli A) se ale pravidla nízké kapitalizace neaplikují, neboť věřitel A je k dlužníkovi B nespojenou osobou. Sami poplatníci by tedy měli mít prvotně zájem na efektivním dluhovém plánování založeném i na řízení vztahů spojitosti a omezit tak možnost neuplatnění odpočtu úroků od základu daně. Další významnou roli při limitaci odpočtu úroků od základu daně hraje i skutečnost, zda vůbec dojde k převýšení dluhu nad stanovený limit vlastního kapitálu a zda se úroky, resp. finanční výdaje (náklady) dodaní (viz dále).

Půjčka nebo úvěr? Je zcela zřejmé, že bez přijaté půjčky či úvěru nemá smysl nad pravidly nízké kapitalizace vůbec diskutovat. Při neexistenci těchto závazkových vztahů není možné případné úroky a finanční výdaje (náklady) z nich plynoucí testovat na daňovou neuznatelnost. Pakliže ale poplatník přistoupí k financování prostřednictvím půjčky nebo úvěru, existuje mezi nimi jeden zásadní rozdíl, který může mít v některých situacích rozdílný dopad na postupy z hlediska zákona o daních z příjmů. Každý totiž vymezuje jiná právní norma. Definice půjčky je zakotvena v § 657 občanského zákoníku. Smlouvou o půjčce tak věřitel přenechává dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Ustanovením § 658 občanského zákoníku lze doplnit, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky a při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroků plnění přiměřeně většího množství nebo věcí lepší jakosti, zpravidla téhož druhu.


DLUHOVÉ FINANCOVÁNÍ A PRAVIDLA NÍZKÉ KAPITALIZACE Úvěr je naopak definován v obchodním zákoníku, konkrétně v § 497 až 507. Smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěr je tedy vždy, na rozdíl od půjčky, úročený. Zda tedy dojde k aplikaci pravidel nízké kapitalizace, je do značné míry odvislé i od faktu, zda je sjednána půjčka, bezúročná či úročená, anebo úvěr, který je vždy úročený. Přestože ustanovení o nízké kapitalizaci pojednává pouze o testování finančních výdajů (nákladů) plynoucích z úvěrů či půjček, může podléhat pravidlům nízké kapitalizace i další řada finančních instrumentů. Mezi ně lze zařadit emitované dluhopisy, vydané vkladové certifikáty a vklady jim na roveň postavené, směnky, jejichž vydáním získá směnečný dlužník peněžní prostředky, vkladní listy a obdobné právní vztahy vzniklé v zahraničí. Test nízké kapitalizace se vztahuje za splněných podmínek pak i na tyto typy dluhových vztahů a z nich plynoucích finančních výdajů (nákladů), jak je možné dovozovat z § 19 odst. 1 písm. zk) zákona o daních z příjmů.

Co a jak testovat Podle pravidel nízké kapitalizace se za daňové výdaje (náklady) neuznávají finanční výdaje (náklady)2, kterými se rozumí úroky z úvěrů a půjček a související výdaje (náklady), včetně výdajů (nákladů) na obstarání, zpracování úvěrů, poplatků za 2

3

záruky, pokud je věřitel osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi, a to ve výši finančních výdajů (nákladů) z částky, o kterou úhrn úvěrů a půjček od spojených osob v průběhu zdaňovacího období nebo období, za něž se podává daňové přiznání, přesahuje: šestinásobek výše vlastního kapitálu, je-li příjemcem úvěru a půjčky banka či pojišťovna, nebo čtyřnásobek výše vlastního kapitálu u ostatních příjemců úvěru a půjčky. Finanční výdaje (náklady) zahrnují tedy nejen úroky z úvěrů a půjček (případně z jiných dluhových instrumentů), ale také související výdaje (náklady). Mezi ně patří nejen výdaje (náklady) na obstarání, zpracování úvěrů a poplatků za záruky, ale též výdaje (náklady) na znalecký posudek, poplatek za zpracování úvěru, poplatek za bankovní záruky, poplatek za přechod k jiné bankovní instituci, poplatek za vedení a spravování úvěrového účtu, za předčasné splacení úvěru atp., jak je možné se dočíst v pokynu GFŘ č. D-6. Stav vlastního kapitálu k rozvahovému dni lze potom snadno zjistit z účetnictví součtem hodnot účtových tříd 41, 42 a 43, a to bez výsledku hospodaření sledovaného zdaňovacího období, tzn. že abstrahujeme od účtu DAL 431 (výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení). Dojde-li v průběhu zdaňovacího období k rozdělení zisku z minulého období, zjišťuje se stav vlastního kapitálu pomocí aritmetického průměru. Podle doporučeného postupu v pokynu GFŘ č. D-6 bude aplikován vážený aritmetický průměr3.

Do pravidel nízké kapitalizace se nezahrnují úvěry a půjčky nebo jejich část, úroky z nichž jsou součástí vstupní ceny majetku (účetní jednotka o tom může dle vnitropodnikové směrnice rozhodnout) a dále prokazatelně poskytnuté bezúročné úvěry a půjčky. V původním pokynu č. D-300, který byl nahrazen novým pokynem GFŘ č. D-6, byl pro výpočet pro zjištění stavu vlastního kapitálu, dochází-li v průběhu zdaňovacího období k jeho změně, doporučen prostý aritmetický průměr. Nyní se ovšem výpočet mění a pokyn č. D-6 inklinuje k váženému aritmetickému průměru. Jedná se samozřejmě pouze o doporučující výpočet a použije-li poplatník prostý aritmetický průměr, měl by být schopen svoji volbu vždy řádně odůvodnit ( je možno vycházet např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2004, čj. 6 As 49/2003-46, nebo ze dne 31. 7. 2009, čj. 5 Afs 1/2009-57). FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 4/2012

39

DANĚ, ÚČETNICTVÍ, LEGISLATIVA Pro testování vlastního kapitálu pak také potřebujeme znát průměrný denní stav úvěrů a půjček k rozvahovému dni, který zjistíme jako součet hodnot jistin úvěrů a půjček. V případě postupného splácení jistin v daném zdaňovacím období (tj. ke změnám stavů úvěrů a půjček v průběhu zdaňovacího období) se průměrný denní stav úvěrů a půjček stanoví váženým aritmetickým průměrem. Samotný výpočet nedaňových úroků, resp. finančních výdajů (nákladů) se pak provede dle postupu uvedeného v pokynu GFŘ č. D-6, který byl uveřejněn ve Finančním zpravodaji č. 7/2011. Zjištění výše nedaňových úroků, resp. finančních výdajů (nákladů) nebývá obvykle problémem. Jestliže známe vzorec pro jejich výpočet, pak je to velmi snadné. Náročnější a složitější ovšem bývá určení správné výše stavu vlastního kapitálu a průměrného denního stavu úvěrů a půjček, pokud dochází v průběhu zdaňovacího období k jejich změnám.

Změny vlastního kapitálu a jejich dopad do testu nízké kapitalizace Jedním z dílčích ukazatelů důležitých pro výpočet nedaňových úroků je stav vlastního kapitálu, který lze vypočítat následovně: v případě, že nedojde v průběhu zdaňovacího období k jeho změně – zjišťujeme ho k prvnímu dni příslušného zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání; přitom ke změně vlastního kapitálu k poslednímu dni zdaňovacího období se nepřihlíží, tzn. že se nepřihlíží k výsledku hospodaření za příslušné zdaňovací období, anebo v případě, že dojde v průběhu zdaňovacího období k jeho změně – zjišťujeme

40

rozhodný průměrný stav vlastního kapitálu ve zdaňovacím období prostřednictvím váženého aritmetického průměru stavů vlastního kapitálu, kdy váhou je příslušný počet dnů; přičemž i zde se nepřihlíží k vykázanému výsledku hospodaření za příslušné zdaňovací období. Nicméně jen velmi zřídka se setkáme se situací, kdy v průběhu zdaňovacího období nebude docházet ke změnám vlastního kapitálu. Ve větší míře k nim totiž docházet bude a právě změny ve výši vlastního kapitálu mohou do jisté míry uznatelnost či neuznatelnost úroků, resp. finančních výdajů (nákladů) ovlivnit. Zajisté pozitivní bude, pokud tato změna povede ke zvýšení hodnoty průměrného stavu vlastního kapitálu. Čím vyšší vlastní kapitál máme, tím vyšší je šance, že úroky, resp. finanční výdaje (náklady) budou daňově uznatelným výdajem (nákladem). Mnohdy bývá ale situace opačná, podniky naopak vlastní kapitál snižují, místo toho, aby ho v dané souvislosti zvyšovaly nebo alespoň ponechaly na stejné úrovni. Správně nastavenou výší vlastního kapitálu lze tedy efektivně nedaňovost úroků ovlivnit. Změny vlastního kapitálu nastávají jak v průběhu zdaňovacího období v důsledku rozdělení zisku z minulého období, úhrady ztráty, příplatkem k základnímu kapitálu atp., ale také opravami účetních chyb z minulých let v aktuálním období. Pokud tedy opravujeme účetní chybu minulých let prostřednictvím kapitálových účtů v aktuálním zdaňovacím období (tzn. že opravy se provádí podle Interpretace I – 11 Národní účetní rady, a nikoliv prostřednictvím Českého účetního standardu č. 019), dojde zajisté ke změně vlastního kapitálu. Záleží tedy na rozhodnutí účetní jednotky, jaký zaujme postoj


DLUHOVÉ FINANCOVÁNÍ A PRAVIDLA NÍZKÉ KAPITALIZACE a postup při opravě účetních chyb, ale samozřejmě i jaký zaujme postoj při rozdělování zisku z minulých let či při úhradách ztráty, což se pak pozitivně či negativně odrazí na stavu vlastního kapitálu. PŘÍKLAD Společnost A v červnu 2012 zjistila, že zapomněla v roce 2011 zaúčtovat prodej a vyřazení výrobní linky. Vzhledem k tomu, že je již účetnictví roku 2011 uzamčeno, bude chyba napravena v účetnictví roku 2012 s těmito údaji: vlastní kapitál k 1. 1. 2012 před opravou chyby . . . . . 30 mil. Kč, vlastní kapitál k 1. 1. 2012 po zohlednění opravy chyby . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 mil. Kč, vlastní kapitál k 31. 12. 2012 včetně VH běžného roku 10 mil. Kč . . . . . . . . . . . . . 48 mil. Kč. Postup: a) Společnost opravu chyby zaúčtuje tak, aby byl podán věrný a poctivý obraz skutečnosti v účetnictví, tedy přes kapitálové účty: stav vlastního kapitálu (pro nízkou kapitalizaci) = (35 mil. Kč + 38 mil. Kč) / / 2 = 36,5 mil. Kč b) Společnost provede opravu přes výsledek hospodaření běžného roku, tedy podle ČÚS 019: stav vlastního kapitálu (pro nízkou kapitalizaci) = (30 mil. Kč + 33 mil. Kč) / / 2 = 31,5 mil. Kč Je tak zcela zřejmé, že provedení opravy přes kapitálový účet může v některých případech pozitivně ovlivnit test nízké kapitalizace.

Průměrný denní stav úvěrů a půjček Průměrný denní stav úvěrů a půjček je dalším z faktorů, který vstupuje do testu nízké kapitalizace, kterým jej lze ve velmi omezené míře také ovlivnit. Hodnota průměrného denního stavu úvěrů a půjček se zjišťuje za zdaňovací období, nebo jeho část, a to váženým aritmetickým průměrem, neboť na výpočet průměrného denního stavu úvěrů a půjček má vliv nejen samotné splácení jistiny, ale i termíny čerpání (sjednání) úvěrů a půjček. Rozhodným dnem, ke kterému pak dochází ke změně denního stavu úvěrů a půjček, je následující den po dni úhrady splátky úvěru a půjčky, resp. den čerpání úvěru či půjčky. Jen stěží samozřejmě ovlivníme průměrný denní stav úvěrů a půjček z důvodů sjednaných platebních podmínek a také z důvodu plánovaného cash-flow v průběhu období, přesto je možné vhodným sjednáním splatnosti úvěru či půjčky do jisté míry daňovou uznatelnost úroků ovlivnit. Obecně zde tedy platí (pokud nedochází ke změnám vlastního kapitálu), že čím vyšší hodnota daného ukazatele je (zvyšuje se zadlužení od spojených osob), tím nižší jsou šance pro daňové uznání odpočtu úroků, a naopak, čím nižší je hodnota daného ukazatele (snižuje se zadlužení od spojených osob), tím méně hrozí nemožnost odpočtu úroků od základu daně. Ve většině případů dochází ale k souběžné změně jak vlastního kapitálu, tak i průměrného denního stavu úvěrů a půjček, které mohou být někdy stěží předvídatelné. Záleží na mnoha faktorech, které oba dva ukazatele ovlivňují, a zda jsou jejich změny ve stejném či opačném směru. Při dluhovém financování od spojených osob


41

DANĚ, ÚČETNICTVÍ, LEGISLATIVA by tedy měly být brány v potaz ty faktory, které mohou ovlivnit právě změny vlastního kapitálu a průměrného denního stavu úvěrů a půjček, a rovněž i možné směry působení jednotlivých změn. Pokud by se samozřejmě nevyvíjel některý z ukazatelů (stav vlastního kapitálu či průměrný denní stav úvěrů a půjček) vhodným směrem a hrozilo by neuplatnění úroků, resp. finančních výdajů (nákladů) od základu daně, je možné prvotně pro zmírnění tohoto negativního efektu uvažovat o změně vlastního kapitálu prostřednictvím třeba i změn základního kapitálu. Tyto procesy jsou nicméně složitější a záleží na charakteru investice a ochotě vlastníků poskytovat třeba i jen příplatky k základnímu kapitálu, ba dokonce vůli hradit ztrátu z minulých let (musí samozřejmě schválit valná hromada společnosti).

Úroky vázané na zisk dlužníka V případě, že by měl poplatník sjednanou dluhovou smlouvu, která by odrážela investiční riziko dlužníka, by úroky z těchto smluv byly daňově neuznatelné v plné výši. A kdyby byla tato smlouva sjednána i mezi spojenými osobami, nejenže by úroky nebyly daňově účinným výdajem (nákladem) dle § 25 odst. 1 písm. zm) zákona o daních z příjmů (z důvodu již zmíněného investičního rizika), ale jistiny úvěrů a půjček by dokonce vstupovaly do výpočtu nedaňových úroků na základě pravidel nízké kapitalizace. Jestliže mezi sebou uzavřou poplatníci smlouvu o půjčce či úvěru, z níž bude vyplývat, že úroky, resp. finanční výdaje (náklady) vyplácené dlužníkem věřiteli jsou závislé na ekonomických výsledcích dlužníka, stávají se tyto úroky daňově neuznatelným 4

42

výdajem (nákladem). Mezi vylučované úroky, resp. finanční výdaje (náklady), se však nezahrnují ty, jejichž závislost na zisku je inverzní (čím vyšší zisk, tím nižší finanční výdaje) a jejichž splatnost je závislá na jiném ekonomickém ukazateli než na výsledku hospodaření (např. výnosech, odpisech). Daná problematika se opět dotýká pouze právnických osob, ať už spřízněných nebo nespřízněných, kromě neziskových subjektů a burzy cenných papírů. Nutno ovšem podotknout, že na výpočet nedaňových úroků podle pravidel nízké kapitalizace budou mít vliv i dluhové smlouvy podléhající právě zmíněnému ustanovení § 25 odst. 1 písm. zm) zákona o daních z příjmů. Přestože se jedná o zcela samostatné ustanovení, je důležité tyto rizikové úvěry či půjčky zahrnout do výpočtu testu nízké kapitalizace4 v případě, že dlužníkem je právnická osoba, která je spojenou osobou k věřiteli. Jestliže bude společnost kryta z velké části cizími zdroji v podobě úvěrů a půjček od spojených osob, mezi něž lze zařadit i smlouvy, jejichž úroky jsou vázané na zisk dlužníka, bude docházet k určitému dvojímu zdanění. Veškeré úroky z předmětné smlouvy jsou totiž absolutně nedaňovým výdajem (nákladem) dle ustanovení § 25 odst. 1 písm. zm) zákona o daních z příjmů a zároveň samotná jistina úroků a půjček ovlivňuje jmenovatel vzorce pro výpočet nedaňových úroků podle pravidel nízké kapitalizace (dochází k navýšení jmenovatele, což má za následek pokles hodnoty koeficientu pro zjištění nedaňových úroků). Podniky by tak neměly zapomínat na ustanovení o tzv. úrocích vázaných na zisk,

Tj. do ukazatele průměrného denního stavu úvěrů a půjček, pokud se jedná o půjčky či úvěry od spojených osob.


DLUHOVÉ FINANCOVÁNÍ A PRAVIDLA NÍZKÉ KAPITALIZACE jelikož ujednání takové dluhové smlouvy mezi spojenými osobami by mohlo přinést negativní „dvojí“ zdanění.

Závěr Je nepochybné, že společnosti ke svému hospodaření půjčky a úvěry potřebují. S jejich získáním jsou však spojeny náklady (úroky či finanční výdaje/náklady), které mají z hlediska zákona o daních z příjmů pro svoji daňovou uznatelnost nastaveny limity, neboť jejich využívání se stává spekulativním financováním zejména u velkých společností. Výši nedaňových úroků lze nicméně určitým způsobem ovlivnit, ale záleží na dispozicích společnosti a jejích možnostech, do jaké míry je toho schopna. Nabízí se zejména možnost ovlivnit stav vlastního kapitálu, ale také způsob, jakým se společnost financuje (zda od spojených či nespojených osob). V rámci dluhové politiky by se také měla společnost zadlužovat úměrně, a nikoliv

tak, aby se stala podkapitalizovanou a z ekonomického hlediska nestabilní a náchylnou k platební neschopnosti. Tento fakt by mohl odradit i případné budoucí investory. Nehledě na skutečnost, že pokud je firma financována od spojených osob, bude pravděpodobně část úroků plynoucích z těchto půjček a úvěrů nedaňových, a dojde tak ke zvýšení základu daně poplatníka a tím ke zvýšení daňové zátěže. A předlužená společnost by mohla mít problémy i se zaplacením této „navýšené“ daňové povinnosti, a dostat se tak do prodlení se splacením u správce daně, kde pak nabíhá úrok z prodlení za pozdě zaplacenou daň. Pokud se společnost rozhodne k čerpání půjček nebo úvěrů, měla by být její dluhová politika promyšlená, a zejména by měla odpovídat ekonomickému záměru firmy a nemělo by docházet pouze k umělému ovlivňování základu daně prostřednictvím půjček a úvěrů, které by mohlo vést až k druhotné platební neschopnosti. ■

Ing. Veronika Sobotková Vystudovala na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně manažersko-ekonomický obor, kde pokračuje v postgraduálním studiu na oboru finance. Současně zde působí jako akademický pracovník na ústavu účetnictví a daní. Dále vykonává soukromou praxi daňového poradce (č. osvědčení 4440), je potencionálním zástupcem Komory daňových poradců ve věci § 255 daňového řádu a pravidelně publikuje v odborném tisku na daňová a účetní témata. Kontakt na autorku: [email protected]

Tip na školení 1. VOX, a. s. VZDĚLÁVÁNÍ OTEVÍRÁ X MOŽNOSTÍ

PRAKTICKÉ UPLATŇOVÁNÍ ZÁKONA O DPH V ROCE 2012 ■ Termín: 2.–3. 5. 2012 ■ Kód: 200410

■ Přednáší: Ing. Ivana Langerová ■ Cena: 4 188 Kč (vč. 20% DPH)

Více informací na: www.vox.cz, tel.: 226 539 670, 777 741 777, fax: 222 246 429, e-mail: [email protected] FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 4/2012

43

Řízení pohledávek v malých a středních podnicích Výsledky dotazníkového šetření Zdeněk Bezděka, Jiří Souček, Dana Kubíčková V únorovém čísle tohoto časopisu jsme uveřejnili dílčí výsledky výzkumného projektu Řízení pohledávek, řešeného v rámci interní grantové agentury VŠFS Praha, zaměřeného na zmapování systému řízení pohledávek v podmínkách malých a středních podniků (dále MSP). Výzkum byl prováděn v českých firmách s cílem prověřit, v jakém rozsahu věnují firmy pozornost této oblasti řízení, které nástroje a postupy jsou ve firmách používány, jaké metody a postupy vedou v daných podmínkách k největším efektům, jaké metody jsou používány při vymáhání pohledávek a jak jsou úspěšné.

Únorový příspěvek [Bezděka, Souček, Kubíčková, 2012] byl věnován oblasti vymáhání pohledávek, jeho úspěšnosti a problémům a na případových studiích ukazoval nejčastější chyby při vymáhání pohledávek. Tyto případové studie odhalily, že velký význam v řešení neuhrazených pohledávek, resp. v prevenci vzniku takových pohledávek, má přípravná fáze, tj. příprava a promyšlení úpravy obchodních vztahů a pečlivost při přípravě všech souvisejících dokumentů a opatření. Na tuto oblast byla zaměřena druhá část dotazníkového šetření, která přinesla další zajímavé poznatky. V tomto článku bychom chtěli některé z nich uvést.

Systém řízení pohledávek v oblasti prevence Odborná literatura klade v systému řízení pohledávek na oblast přípravy obchodních vztahů velkou váhu [Kislingerová E. a kol., 2010]. Zaměřuje pozornost jednak na důkladné promyšlení všech nástrojů obchodní politiky a nástrojů řízení vztahů se zákazníky, k nimž patří cenová politika,

44

tržní strategie, zákaznická politika, které vedou k formulaci cílů a principů řešení jednotlivých problémů prodeje, tj. komu, za jakou cenu, v jakém objemu, za jakých podmínek (platebních, dodacích) prodávat výkony. Je doporučováno využití např. takových nástrojů, jako je ověřování bonity klienta, klasifikace (rating) odběratelů jako základna pro vytváření systému úvěrových podmínek, které by měly směřovat k naplnění cílů obchodní politiky. Patří sem i takové nástroje jako jsou různé bonusy a zvýhodnění, které mají motivovat zákazníka k včasné úhradě, ale také limity obchodních úvěrů, využívání zálohových plateb apod. V této fázi přípravy obchodního vztahu obchodník jedná jako bankéř, který se rozhoduje, zda odběrateli poskytne úvěr a za jakých podmínek [Havlíček K., 2011]. Zjistit, v jaké míře a v jakém rozsahu jsou využívány tyto nástroje v podmínkách malých a středních podniků, bylo záměrem otázek v první části dotazníku. Získané poznatky lze v souhrnu vyjádřit tak, že této oblasti je sice v podnicích


ŘÍZENÍ POHLEDÁVEK V MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNICÍCH věnována poměrně značná pozornost, ale ne vždy je provázena používáním adekvátních metod a postupů. Jednotlivé otázky

a odpovědi jsou obsahem následujícího obrázku 1.

Obr. 1: Metody řízení pohledávek v oblasti prevence vzniku problémových pohledávek (v % celkového počtu respondentů)

Zdroj: výsledky dotazníkového šetření a vlastní zpracování

Ověření bonity zákazníka, jeho finanční situace, provádí před uzavřením obchodních vztahů 68 % firem, což lze hodnotit jako relativně velký podíl – naproti tomu však je skutečnost, že každá třetí firma (celkem 32 % firem) pozornost zákazníkovi a jeho finanční situaci, která může predikovat schopnost splácet závazky, nevěnuje. Tuto skutečnost doplňuje a zčásti koriguje zjištění, že většina firem (75 %) uzavírá nový kontrakt a sjednává podmínky úhrady alespoň na základě minulých zkušeností se zákazníkem, jeho platební morálkou a finanční stabilitou. Kombinací těchto dvou otázek lze ale naopak zjistit, např. že 14 z 82 firem, které zkoumají bonitu klienta před uzavřením smlouvy (tj. téměř 20 %), při stanovení podmínek nové smlouvy minulé zkušenosti s klientem

nezohledňuje, což je možné považovat za větší nedostatek než to, že ověřování bonity klienta nevěnují pozornost (např. pro nedostatek času, kapacit). Lze však také zjistit opačný vztah, a to, že z 38 firem, které nezkoumají bonitu klienta před uzavřením smlouvy, 25 firem (tj. téměř 70 % z nich) při stanovení podmínek nové smlouvy přihlíží k minulým zkušenostem s klientem. A výsledné zjištění, že 68 firem (tj. 57 %) jak zkoumá bonitu klienta před uzavřením smlouvy, tak pak nové smlouvy uzavírá podle toho, jaké zkušenosti s klientem získala v minulosti, představuje relativně dobrou situaci v této oblasti; nicméně stále zůstává 43 % firem, které tuto oblast a nástroje nevyužívají. Obezřetnost při poskytování obchodních úvěrů prostřednictvím využívání limitů


45

TRENDY A ANALÝZY dodávek, tj. limitů obchodních úvěrů (bez vazby na minulost nebo jako reakce na nesplácení dodávek v minulosti), však nebyla zjištěna v takovém rozsahu. Pouze 42 % firem tento nástroj využívá, zatímco zbývajících 56 % firem nikoli. Kombinací všech tří předchozích otázek bylo možné zjistit, že řízení pohledávek je v této přípravné fázi relativně dobře zabezpečeno pouze u jedné třetiny firem. Odpovědí na další otázku, zda je sledována průběžně finanční situace klienta po dobu trvání pohledávek, se dostaneme k počtu 27 firem, které využívají všech těchto čtyř relativně jednoduchých nástrojů řízení pohledávek, což představuje přibližně čtvrtinu (23 %) z celkového počtu zkoumaných firem. I když počty kladných odpovědí jsou v jednotlivých otázkách vyšší, jejich kombinace a současné využívání, které umožňuje relativně jednoduchým způsobem snižovat rizika nesplácených pohledávek, je využívána pouze v malé části dotazovaných firem. V oblasti motivace zákazníka, aby sám uhrazoval své závazky včas, je nejběžněji používáno skonta či jiných benefitů [Kislingerová E. a kol., 2010]. V analyzovaném souboru firem bylo ale využívání skonta zjištěno pouze ve 22 % firem, zatímco ostatních téměř 80 % firem tento nástroj nevyužívá. Potvrdilo se tak, že v ČR dosud tento nástroj řízení pohledávek nenašel své místo. Na druhé straně 33 % firem uvedlo, že využívá jiné nástroje, jak motivovat zákazníka k včasné úhradě, což spolu s předcházejícím zjištěním umožňuje uzavřít, že této oblasti věnuje pozornost více než polovina sledovaných firem. To je sice pozitivní posun, nicméně z toho na druhé straně vyplývá, že téměř polovina firem, tj. každá druhá firma, této oblasti pozornost nevěnuje.

46

Výsledky zjištěné v oblasti průběžného sledování pohledávek V etapě navázané a probíhající spolupráce jde již o „důvěrný vztah“ mezi firmou a jejím odběratelem, kdy jsou realizovány dodávky a poskytovány obchodní úvěry s dohodnutou dobou splatnosti. Odborná literatura i zde upozorňuje, že není možné ponechat vznikající pohledávky a dlužníky mimo pozornost, že je třeba velmi podrobně sledovat jejich vývoj, realizované investice, vztahy k jiným subjektům [Havlíček K., 2011]. V oblasti průběžného sledování a usměrňování pohledávek již vzniklých byl v průběhu dotazníkového šetření zjištěn zajímavý, ale ne příliš příznivý fakt, že 4 %, resp. 7 % firem svým pohledávkám v průběhu trvání nevěnuje pozornost, teprve na jejich nesplacení v termínu reagují upomínkami (viz první otázka na obrázku 1 na straně 45 ). Většina firem (93 %) však pohledávky sleduje. Pokud jde o způsob a intenzitu sledování, postupy uvedené v odpovědích se však výrazně liší – od pravidelného monitorování v intervalu 1–3 dny až po kontrolu splatnosti jednou za měsíc na základě údajů účetnictví, resp. nahodilou kontrolu v případě vzniklého problému. Z analýzy odpovědí podle velikosti firmy pak vyplývá, že způsob a intenzita sledování pohledávek na velikosti firmy nezávisí – i ve skupině velkých firem jsou zastoupeny ty, které sledují stav pohledávek pouze nahodile, na základě údajů účetnictví, ale i ty, které vyhodnocují stav pohledávek systematicky. Ve většině případů je toto průběžné sledování podmíněno používaným informačním systémem, který monitoring stavu pohledávek má již nastavený. V případě mikropodniků a malých


ŘÍZENÍ POHLEDÁVEK V MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNICÍCH firem je tento monitoring většinou vázán na jednoduchou analytickou evidenci, kontrolu pohybů na účtech či pomocnou evidenci. V případě využívání analytičtějších metod pro vyhodnocení podmínek obchodního úvěru je však situace výrazně horší. Nákladovost úvěru poskytovaného zákazníkům, resp. informace pro rozhodování o podmínkách obchodního úvěru, nezjišťuje téměř 61 % firem. Zajímavé je, že pozornost firem k této problematice obracejí zřejmě obchodní kontakty se zahraničím – všechny firmy, které odpověděly, že mají zákazníky v zahraničí, uvedly zároveň, že se nákladovostí poskytovaného úvěru zabývají. Na druhé straně však ve sledovaném souboru firem byly zjištěny i firmy, které zahraniční odběratele nemají (30 %) a nákladovostí úvěru se zabývají – jejich podíl je však pouze 10 % z celkového počtu, resp. 30 % z podílu firem bez zahraničních zákazníků. I když jde o nástroj poměrně náročný na teoretickou průpravu i softwarové vybavení, je v relativně velké

míře využíván i ve firmách, které z hlediska počtu zaměstnanců patří mezi mikropodniky a malé podniky (mají méně než 10, resp. méně než 50 zaměstnanců). Kladná odpověď byla získána u 16 firem z celkového počtu 42 v této kategorii, tj. 48 %. Sledování pohledávek a jejich splácení by mělo být provázeno i průběžným monitorováním finanční situace klienta. Využívání této metody, která vede k velmi podrobným informacím o stavu pohledávek a je náročná na průběžné informace, uvedlo ve sledovaném souboru 45 % dotazovaných firem. Pozornost věnovanou pohledávkám mělo doplnit zjištění, zda firmy mají zkušenost s klienty v zahraničí a jaká tato zkušenost je. Velká část firem (61 %) uvedla, že s klienty ze zahraničí spolupracuje, jejich spolehlivost však není hodnocena jako vyšší. Poznatky o používaných metodách monitorování a průběžného řízení pohledávek jsou uvedeny na obrázku 2.

Obr. 2: Průběžné sledování pohledávek (v % celkového počtu respondentů)

Zdroj: výsledky dotazníkového šetření


47

TRENDY A ANALÝZY

Výsledky v oblasti řešení nesplácených pohledávek S nástroji používanými v této oblasti a jejich úspěšností, jaké firmy uvedly v rámci dotazníkového šetření, seznamoval článek v únorovém čísle tohoto časopisu [Bezděka, Souček, Kubíčková, 2012]. Odpovědi v této oblasti potvrdily to, co se stalo podnětem uvedeného výzkumného projektu, tedy skutečnost, že nesplácení pohledávek je běžným jevem, s nímž se setkává většina firem. Ve zkoumaném souboru potvrdilo zkušenost s vymáháním nesplácených pohledávek 81 % firem. Zajímavé poznatky poskytuje porovnání této skutečnosti s tím, zda firma nevěnuje řízení pohledávek pozornost (odpověď „ne“ na otázku monitorování pohledávek, využívání skonta či jiných metod motivujících uhradit včas, limity dodávek apod.). Z celkového počtu firem, které musí řešit vymáhání pohledávek, 40 % uvedlo, že zároveň nesleduje stav svých pohledávek ani situaci svých klientů, nevyužívá prostředky motivující odběratele hradit včas či limitu dodávek podle zkušeností s platební morálkou klienta. To však nelze považovat za důkaz, že větší pozornost věnovaná pohledávkám nemá vliv na snížení problémů při splácení pohledávek. Úspěšnost ve vymáhání pohledávek však potvrdila jen část firem, které se s vymáháním pohledávek setkaly – 55 %. Další otázky směřovaly k tomu, jaké jsou dopady nesplácených pohledávek na finanční situaci firem. Bylo zjištěno, že 15 % firem muselo čelit v posledních pěti letech odepsání velkého objemu pohledávek, několik pohledávek muselo odepsat větší počet firem (55 %). To v souhrnu dokládá, že nesplácené pohledávky ovlivnily finanční situaci 70 % firem.

48

Vzájemná vazba mezi využitím jednotlivých nástrojů v oblasti přípravy obchodních vztahů a objemu odepsaných pohledávek potvrzují, že nástroje v oblasti prevence přinášejí efekt v podobě nižších objemů odepsaných pohledávek: většina těch firem, které je nevyužívají, odpověděla zároveň, že byla nucena odepsat několik či velké množství pohledávek.

Překážky ve vymáhání pohledávek nesplacených včas Jako příčinu problémů, které vymáhání úhrady pohledávek provázejí, uváděly firmy většinou nedostatek prostředků dlužníka, resp. druhotnou platební neschopnost. Jako další významná příčina byla však častí podniků uváděna nevhodná právní úprava, nedostatečná vymahatelnost práva a nedostatečná a zdlouhavá práce soudů. Pouze v malém počtu případů byly jako příčina problémů uvedeny nekalé záměry či úmysl dlužníka neuhradit své dluhy a dále pak také procedurální chyby na straně věřitele (např. nedostatek dokladů) a administrativní průtahy. Odpovědi na tuto otázku jsou znázorněny na obrázku 3 na straně 49 . V návrzích na způsob řešení těchto problémů uvedly firmy v převážné většině požadavek zlepšení právní úpravy, tvrdší postihy pro dlužníky, zpřísnění zákonů, rychlejší činnost soudů a exekutorů. Zajímavým námětem však je i skupina návrhů zaměřená na vlastní konání věřitele. Jako možné řešení je zde uváděna pečlivá příprava smluv, využívání zálohových plateb, udržování osobního kontaktu s klientem, větší pozornost veškeré dokumentaci smluv i dodávek, prodej pohledávek apod. Varianty odpovědí na tuto otázku a jejich četnost jsou znázorněny na obrázku 4 na straně 49 .


ŘÍZENÍ POHLEDÁVEK V MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNICÍCH Obr. 3: Překážky při vymáhání pohledávek (v % z počtu respondentů)


Obr. 4: Navrhovaná řešení problémů s vymáháním pohledávek (v % z počtu respondentů)


Shrnutí poznatků a doporučení pro praxi Poznatky získané z provedeného dotazníkového šetření lze shrnout do několika okruhů. Jednak zjištění o stavu a úrovni řízení pohledávek v malých a středních

podnicích, což bylo hlavním cílem výzkumného projektu, jednak o míře využívání jednotlivých nástrojů a metod řízení pohledávek v podmínkách malých a středních podniků a v návaznosti na to o možných směrech zdokonalení systému řízení pohledávek v rámci této skupiny.


49

TRENDY A ANALÝZY O celkovém stavu a úrovni řízení pohledávek v malých a středních podnicích lze na základě provedeného šetření a realizovaných případových studií konstatovat, že pohledávky patří k významným oblastem řízení a že ve většině podniků je řízení pohledávek věnována poměrně značná pozornost. Výsledky výzkumu však potvrdily, že systém řízení pohledávek v reálné praxi malých a středních podniků se nezaměřuje stejně intenzivně na všechny fáze, tj. na oblast prevence, oblast průběžného monitorování i oblast řešení nesplácených pohledávek, resp. nevyužívá dostatečně všechny poměrně dostupné metody a postupy. Firmy svou obchodní politiku většinou formulují na základě minulých zkušeností (což ovšem v období recese může klamat), zčásti ověřují bonitu klienta před navázáním obchodních vztahů i v průběhu jeho trvání a některé zajišťují své pohledávky limitováním objemu poskytovaných dodavatelských úvěrů. V oblasti vymáhání pohledávek nesplacených včas využívají standardní nástroje, jako jsou upomínky, osobní jednání, omezení dodávek. Ty jsou ve větších firmách doplněné použitím služeb vymáhacích agentur a advokátních kanceláří, avšak efekt těchto nástrojů je u velké části firem hodnocen jako nízký. Úspěšnost ve vymáhání pohledávek je v malých a středních firmách limitována právními předpisy a celkovým ekonomickým a podnikatelským prostředím v ČR. Problémy s dlužníky se promítají jak do druhotné platební neschopnosti věřitelů, tak i do platební kázně dlužníků. Vymahatelnost práva na straně věřitelů je malá nejen díky legislativním předpisům a nedostatečnému postihu dlužníků, ale je dále snižována pomalostí soudů a problematickou vymahatelností soudních rozhodnutí. Přínosem by mohly být nejen zpřísněné právní předpisy, ale např. i registr dlužníků, ovšem s cílenou

50

ochranou proti zneužívání a nekalé konkurenci. K tomuto obecnějšímu hodnocení je třeba dodat některá upřesnění, týkající se využívání jednotlivých nástrojů. Existuje poměrně značné procento firem, které nevěnují pozornost všem fázím řízení pohledávek stejně intenzivně, ani jednotlivým nástrojům, které jsou s každou oblastí spojeny. K takovým nástrojům je možno řadit ověřování bonity klienta, a to jak před uzavřením obchodního vztahu (32 %), tak v průběhu jeho trvání (37 %). Málo využívanými jsou nástroje motivující klienta uhradit včas, skonto či jiné bonifikace. Stejně tak jsou málo využívané nástroje zajišťující úhradu pohledávek a snižující riziko nesplacení pohledávek, např. limity dodávek (využívá pouze 42 % firem) či omezení dodávek (využívá pouze 50 % firem). Podobně i další formy zajištění, jako je bankovní záruka, pojištění obchodních úvěrů, zálohová platba, ručení, směnky, zadržovací právo, smluvní pokuta či úrok z prodlení, nebyly uvedeny v žádné z odpovědí. Tyto skutečnosti je možné vysvětlit tím, že jsou relativně náročné na konkrétní znalost možností a podmínek jejich využití, ale i tím, že v těchto firmách převažuje, resp. je určující, snaha prodat výkony nad snahou minimalizovat rizika nesplácení pohledávek. Naše doporučení, ve kterých oblastech a jak by bylo možné zefektivnit systém řízení pohledávek v malých a středních firmách, směřují proto především k důslednějšímu využívání všech nástrojů řízení pohledávek, které nabízí teorie finančního řízení a které jsou využívány a osvědčují se v praxi jiných firem. Především je možné doporučit na první pohled jednoduché opatření, a to, aby firma důsledně využívala těch právních předpisů a nástrojů, které současná právní úprava, jakkoli


ŘÍZENÍ POHLEDÁVEK V MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNICÍCH nedokonalá, obsahuje a které umožňují snižovat rizika nesplácených pohledávek již v etapě prevence, resp. přípravy obchodních vztahů. Při přípravě smluv je vhodné do textu smlouvy zapracovat nejen předepsané podmínky, ale také údaje nezbytné pro případné vymáhání pohledávek (data narození, adresy, elektronická spojení telefony, podpisy, výpisy z rejstříku, ručení, které je vhodné před uzavřením smlouvy ověřit). Ve smlouvách by mělo být obsaženo např. zajištění pohledávek, přesně vymezené sankce v případě nesplácení pohledávek, ale také další nástroje motivující k včasné úhradě. Řešením, které vede k významnému snížení objemu pohledávek po splatnosti, je využití častější fakturace nebo zálohových plateb. Základním předpokladem úspěšného řízení a vymáhání pohledávek ve druhé fázi (tj. po dobu trvání pohledávek) je řádně vedená evidence pohledávek. Doporučit lze specifický manažerský systém, jehož pomocí bude možné průběžně získávat informace o stavu pohledávek a procesech a skutečnostech, které je ovlivňují (např. změny ve finanční situaci dlužníka, příčiny současné platební neschopnosti dlužníka, zahájené insolvenční řízení apod.). Ve firmě by měl být vytvořen specializovaný útvar nebo alespoň pověřena osoba, která odpovídá za správu a řízení pohledávek. Manažer pohledávek by měl mít ve svém týmu odborníky, kteří se orientují v základních právních předpisech, ovládají základy účetnictví, psychologie a umění jednání se zákazníkem. Předcházet problémům s vymáháním pohledávek umožňuje i průběžný monitoring finanční situace klienta a průběžné udržování komunikace, osobní kontakty a další metody snižující riziko nedosažitelnosti klienta.

V oblasti vymáhání pohledávek je možné doporučit, aby podniky věnovaly pozornost i těm základním nástrojům, jako jsou upomínky a jednání s dlužníkem. Texty upomínek musí obsahovat, kromě výše pohledávky, jasné sdělení, že dodavatel je připraven využít své zákonné možnosti pro vymáhání pohledávky. Na základě zkušeností firem lze doporučit i využití upomínky prostřednictvím SMS zpráv, e-mailů, sociální sítě typu Facebook, Twitter apod. Samostatnou oblastí, která může významně přispět ke snížení rizika vyplývajícího z neuhrazených pohledávek, pak je zajištění pohledávek, které je firmami – dle výsledků průzkumu – využíváno jen ve velmi malé míře. A stejně tak není běžným řešením nesplácených pohledávek jejich prodej, který vede k získání alespoň částečné úhrady. Jednou z možností, jak řešit celý problém řízení pohledávek, který lze také v určitých podmínkách doporučit, je outsourcing vymáhání pohledávek na soukromou advokátní kancelář. Výhodou outsourcingu pohledávek může být jeho cena (u inkasních kanceláří zpravidla procento z vymožené částky) a profesionální tým odborníků. Vstup třetí strany do vymáhání může být také impulzem pro změnu postoje dlužníka k úhradě.

Závěr Malé a střední podniky jsou charakterizovány vysokou závislostí na včasných úhradách svých pohledávek. Jejich řízení by proto měla být v jakékoli kategorii MSP věnována pozornost, ale nikoli až v okamžiku, kdy je registrováno nesplacení pohledávky. Řízení pohledávek z obchodního styku by mělo být koncipováno jako systém tří vzájemně propojených oblastí,


51

TRENDY A ANALÝZY z nichž je možno jako nejdůležitější označit oblast prevence, v níž mohou použité metody přinést významné efekty. Výsledky provedeného průzkumu tuto skutečnost jednoznačně potvrdily. LITERATURA: 1) BEZDĚKA Z., SOUČEK, J., KUBÍČKOVÁ, D. Vymáhání nesplácených pohledávek v malých a středních podnicích. Finanční řízení & controlling v praxi. Roč. III, 2/2012, s. 41–51. ISSN 1804-2996. 2) HAVLÍČEK K. Management & controlling malé a střední firmy. Praha: Eupress 2011, 210 s. ISBN 978-80-7408-056-2.

3) KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance, 3. vyd. Praha: C. H. Beck 2010. 811 s. ISBN 978-80-7400-194-9. 4) SOUČEK J., KUBÍČKOVÁ D., BEZDĚKA Z. Systém řízení pohledávek v MSP – výsledky empirického výzkumu, In: Sborník mezinárodní vědecké konference, pořádané 24.–25. 11. 2011. Znojmo: SVSE, 2011. s. 333–346. ISBN 978-80-87314-20-3.

Tento příspěvek je jedním z výstupů výzkumného projektu 7725 „Řízení pohledávek“ v rámci interní grantové agentury Vysoké školy finanční a správní, o. p. s. Praha. ■

Kontakt na autory výzkumu: Ing. Zdeněk Bezděka, [email protected] Doc. RNDr. Jiří Souček, CSc., [email protected] Ing. Dana Kubíčková, CSc., [email protected] Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. Estonská 500, 100 00 Praha 10 Tel.: +420 210 088 803

Neptejte se účetních, jak řídit náklady: 10 příběhů o kalkulacích v podnikání Tomáš Nekvapil

192 Kč 136 stran vazba brožovaná

KNIŽNÍ TIP

Rozhodujete o nákladech, podnikových investicích, produkčních kapacitách, prodejních cenách či změnách sortimentu? Publikace srozumitelnou formou vysvětluje, čím se v dnešní době při těchto rozhodnutích řídit, představuje řešení podnikových procesů v moderních souvislostech, varuje před riziky nesprávných kalkulací, nabízí možnosti, jak se vyrovnat s konkurencí. Typicky účetnické pojmy, jako je režijní přirážka, rozpočet, kalkulační jednice nebo odpis majetku, vytváří rozsáhlé předivo souvislostí, které v moderním procesním pojetí odpovídají zdravému rozumu více, něž by se mohlo zdát. Publikace vychází z dlouholetých manažerských zkušeností autora a snaží se krok za krokem odstranit typická nedorozumění mezi ekonomy a „neekonomy“ ve firmách. Obsahuje příběhy z praxe, srozumitelné profesním ekonomům i manažerům s technickým či obchodním zaměřením.

Publikaci lze objednat na obchod.wkcr.cz, e-mail: [email protected], tel.: 246 040 400 nebo na adrese Wolters Kluwer ČR, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3.

52


zeptali jsme se ...................... Radka Jonáše, vedoucího ekonomického oddělení společnosti Stormware Jaký typ činnosti tvoří největší část vaší práce? Jaké jsou opakující se činnosti? Zejména se jedná o analýzy, prognózy a pravidelný reporting pro vedení společnosti, řízení cash-flow, jednání s bankami a také o tvorbu metodiky a metodické vedení pracovníků, kteří pracují s účetními doklady. Především jde o účetní, fakturantky a pokladní nejen z naší centrály, ale i z našich poboček. S tím rovněž souvisí řešení nestandardních účetních případů a komunikace s daňovým poradcem i auditory. Standardně se opakují činnosti jako uzávěrkové práce, zpracování statistických výkazů nebo příprava daňových přiznání. Protože se naše společnost zabývá vývojem vlastního softwaru, rovněž poskytuji konzultace pro nové funkce a agendy v našem ekonomickém systému, nyní se spolupodílím

na vývoji produktu POHODA Business Intelligence.

Co považujete za svůj největší úspěch v rámci své současné pozice? Za svůj úspěch považuji zejména zefektivnění činností v rámci našeho ekonomického oddělení a zvýšení zastupitelnosti jednotlivých pracovníků. Velké množství činností se mi podařilo automatizovat a místo ručních kontrol nyní využíváme počítačové kontrolní sestavy a speciální funkce. Nyní zvládáme větší objem práce s menším počtem lidí a za kratší dobu než dříve.

S kým nejčastěji v rámci své práce komunikujete? Samozřejmě, že nejvíce komunikuji se svými přímými podřízenými. Jsem rád, že mohu vést tak dobrý kolektiv, na který se mohu spolehnout. Dále komunikuji s jednateli společnosti, kteří využívají

námi připravené výstupy, a také s ostatními vedoucími pracovníky.

Co je pro výkon vaší pozice podle vás nejdůležitější? Nezbytným předpokladem jsou odborné znalosti, ale za velmi důležitou považuji i komunikaci a vzájemnou informovanost.

Jaké máte pracovní priority na nejbližší období, co byste chtěli zlepšit? Protože ekonomické oddělení je servisní útvar, mám pro svou práci stejné heslo, jako měl Jan Lucemburský, a to „sloužím“. Mým cílem je, abychom poskytovali co nejlepší služby všem, kteří je potřebují využívat. Naší prioritou pro následující období je zvládnout s co nejmenšími obtížemi přechod na novou účetní a daňovou legislativu a s tím související přechod na nové verze našich systémů.

■

Ing. Radek Jonáš Vystudoval VŠE v Praze a v rámci své profesní praxe působil jako člen středního a vrcholového managementu v několika středně velkých společnostech, kde měl na starosti především strategii rozvoje a finanční řízení. V současné době pracuje jako CFO ve společnosti STORMWARE s. r. o., která se zabývá vývojem ekonomického systému POHODA a dalších softwarových produktů. Zároveň působí jako podnikatelský poradce v oblasti strategického a finančního řízení v rámci www.strateg.cz. FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 4/2012

53

CAFIN informuje ................ Anketa spokojenosti Česká asociace pro finanční řízení (CAFIN) provedla průzkum mezi svými členy, aby zjistila, jak byli spokojení se službami asociace za minulý rok. A jaké jsou výsledky ankety? 90 % členů využívá portál www.cafin.cz, z členských výhod si členové nejvíce cení předplatného odborného časopisu Finanční řízení & controlling v praxi a workshopy by podle členů měly začínat hned po ránu. Otázky v dotazníku se zaměřily na čtyři hlavní oblasti. První část ankety zjišťovala, jak jsou členové, finanční manažeři a controlleři, spokojeni s členskými výhodami a jaké z výhod považují za nejpřínosnější. Druhá část se zabývala časopisem Finanční řízení & controlling v praxi, jehož je CAFIN odborným garantem. Třetí část byla zaměřena na členské akce – zajímalo nás, jak jsou členové spokojeni s časem a místem, kde se konají. Poslední část pak zjišťovala, zdali jsou členové dostatečně informováni o dění v asociaci. 1. Členské výhody: co je nejpřínosnější a co členové nejčastěji využívají? První část ankety byla zaměřena na ohodnocení členských výhod, které vyplývají z členství v asociaci. Finanční manažeři a controlleři, členové České asociace pro finanční řízení CAFIN, jako nejpřínosnější hodnotili předplatné časopisu Finanční řízení & controlling v praxi, slevy na odborné vzdělávání od Controller-Institutu, přístup na členské akce, zvýhodněnou nabídku odborné literatury, účast na průzkumech a benchmarcích a činnost pracovních skupin. Předplatné časopisu Finanční řízení & controlling v praxi skončilo na pomyslném prvním místě. Od jednotlivců dostalo průměrnou známku 1,7, firmy časopis

54

ohodnotily známkou 1,6 (známkování jako ve škole). Jako druhou nejatraktivnější výhodu členové vyhodnotili slevy na odborné vzdělávání od Controller-Institutu. Zvláště podniky ocenily tuto výhodu, daly jé známku 1,6. Jednotliví členové ji ohodnotili známkou 2,0. Přístup na členské akce CAFIN respondenti vyhodnotili jako třetí nejpřínosnější výhodu. Od jednotlivců dostala známku 2,2, firmy si ji cení o něco více – daly jí známku 1,4. Možnost účastnit se průzkumů a benchmarků ohodnotili jednotlivci i společnosti stejnou průměrnou známkou: 2,4. Páté místo obsadila možnost zvýhodněné nabídky odborné literatury. Nejméně pak členy oslovila činnost pracovních skupin. 2. Časopis Finanční řízení & controlling v praxi Z ankety mezi členy České asociace pro finanční řízeni CAFIN vyplynulo, že členové jsou s časopisem velmi spokojeni – a to jak členové se základním členstvím, tak také celé podniky. Jednotliví členové ohodnotili časopis v průměru známkou 1,7, firmy známkou 1,6.


CAFIN INFORMUJE profiluje se jako průřezový více obory; v každém časopise lze najít inspiraci a zkušenosti, které pomohou k vylepšení controllingu ve firmě.

Považujete předplatné časopisu Finanční řízení & controlling v praxi za přínosné? 4

5

3

1

odpovědi jednotlivců

2

4

Naopak mezi jeho nedostatky respondenti zařadili: převahu akademických textů nad praktickými; některé příspěvky jsou napsány zbytečně komplikovaně a dlouze; rozložení textů, ze kterého není vždy patrné, kde začíná jedna část a kde další; málo článků.

1 3

3. Členské akce: kdy a kde by se měly konat?

2

odpovědi firem

Respondenti nejčastěji na časopisu ocenili, že přináší zajímavá témata. Naopak hlavní nedostatek, který časopisu vytkli, spočíval v přílišné akademičnosti článků a jejich odtržení od každodenní praxe. Na časopisu si respondenti nejvíce cenili, že: přináší zajímavá témata a prakticky použitelné informace; přináší podněty z praxe a příspěvky kolegů z realizovaných řešení; odborná stránka příspěvků a výklad terminologie i používaných procesů jsou užitečné; přináší novinky na ekonomickém poli a články o aktuálních tématech;

Setkání členů Více než polovina jednotlivých členů preferuje jako místo konání setkání členů Prahu. Workshopy Jak jednotliví členové, tak i firmy upřednostňují pro začátek workshopů dopoledne, tedy čas mezi 9. a 10. hodinou. CAFIN DAY CAFIN DAY, příjemné letní setkání členů, se zatím pokaždé konalo mimo Prahu, ale nedaleko hlavního města (Všetice). Z ankety vyplynulo, že více než třetina jednotlivců a přes třetinu firem by přitom preferovalo právě Prahu. 4. Spokojenost s CAFIN Poslední část ankety obsahovala obecnější otázky. Členové velmi kladně ohodnotili portál www.cafin.cz, kde podle výsledků ankety nechybí žádné podstatné informace.

K anketě spokojenosti Anketa probíhala od poloviny prosince 2011 do poloviny února letošního roku. Celkem se jí zúčastnilo 36 členů České asociace pro finanční řízení CAFIN se základním členstvím a 13 členů s firemním nebo VIP členstvím. Cílem ankety bylo zjistit zpětnou vazbu k službám a aktivitám, které Česká asociace pro finanční řízení nabízí svým členům. Vaše názory a cenné podněty se pokusíme co nejlépe zohlednit v rámci aktivit pro tento rok.


55

CAFIN INFORMUJE

Proces reportingu v kontextu moderních nástrojů Česká asociace pro finanční řízení (CAFIN) opět pořádá workshop Proces reportingu v kontextu moderních nástrojů. V minulém roce ho navštívil rekordní počet účastníků, a tak se pro velký zájem koná i letos. Workshop začíná 22. května a vstup je pro členy asociace zdarma. „Cílem workshopu je představit moderní pojetí procesu reportingu,“ říká Olga Cechlová z řídícího výboru asociace. Jako vždy bude workshop zaměřen prakticky, aby si účastníci neodnesli pouhé teoretické poznatky. „Účastníci uvidí praktické ukázky řešení automatizace zpracování dat, interaktivních dashboardů ve webovém prostředí, dostupnosti manažerských informací kdykoli a kdekoli, automatizované tvorby Reporting books, přehledného analytického prostředí apod.“ V současnosti není reporting v mnoha firmách ideální. „Management dostává reporty většinou pozdě a často jsou navíc nepřehledné. Data bývají manuálně zpracovávána, a proto pak dochází i k chybovosti,“ kritizuje současnou podobu reportingu Michal Kaštovský ze společnosti Sefira, která se na workshopu spolupodílí.

„Je důležité, aby se reportované informace dostaly k manažerům včas, a to včetně potřebných komentářů a doporučení. Jsou-li všechny informace dosažitelné odkudkoli, pak je to ideální stav.“ Účastníci workshopu se dále dozvědí o hlavních dopadech profesionálního řešení pro reporting do náplně práce controllerů, včetně vhodných změn procesu a přerozdělení odpovědností. Rovněž pak poznají, jak je možné ideální projekt moderního MIS uchopit a jak jej řídit. Workshop Proces reportingu v kontextu moderních nástrojů se uskuteční 22. 5. 2012 od 9:30. Ve spolupráci se společností Sefira ho – nejen pro své členy – připravila Česká asociace pro finanční řízení. Registrovat se můžete prostřednictvím e-mailu: [email protected].

Česká asociace pro finanční řízení (CAFIN) je nezisková organizace, která právě oslavila druhý rok na scéně. Jejím cílem je sdružovat odborníky se zájmem o finanční řízení podniků; podporovat výzkum, výuku i vzdělání na tomto poli a aktivně spolupracovat s profesními organizacemi, finančními institucemi a dalšími zájmovými subjekty. Více informací naleznete na www.cafin.cz. Mgr. Andrea Popovová, PR koordinátor, Česká asociace pro finanční řízení (CAFIN) tel.: 602 726 601 e-mail: [email protected] web: www.cafin.cz

56


INZERCE


57

Výkonové odměňování využívající metody balanced scorecard Jan Urban Výkonové odměňování manažerů, resp. dalších zaměstnanců metodou balanced scorecard (BSC) má dvě hlavní přednosti. Prvou jsou motivační kritéria odvozená bezprostředně ze strategie podniku, druhou „vyvážený“ charakter odměňování opírajícího se vedle finančních ukazatelů i o další výkonové cíle.

Metoda balanced scorecard (v překladu „vyvážená skupina ukazatelů“) byla původně vytvořena jako nástroj sloužící k dokonalejšímu měření podnikového výkonu, dnes však slouží především jako prostředek k prosazení podnikové strategie. Je nástrojem jasného vyjádření (a lepšího pochopení) cílů podniku, prostředkem koordinace cílů jednotlivých organizačních jednotek a metodou zainteresovanosti manažerů i dalších zaměstnanců na jejich splnění. Na začátku minulého desetiletí byla časopisem Harvard Business Review označena za jednu z „nejdůležitějších manažerských praktik posledních 75 let.“

Východiska metody Východiskem metody BSC je jasná představa o podnikové strategii. Dalším předpokladem je její převedení do výkonových ukazatelů, a to nejen podniku jako celku, ale i jeho organizačních jednotek, případně pracovních míst. Její součástí může být i stanovení činností (akcí, projektů), na jejichž základě podnik nebo jeho útvar

58

svých strategických záměrů, resp. výkonových ukazatelů, dosáhne. Strategické záměry podniku a jeho jednotek i jim odpovídající ukazatele jsou v rámci metody BSC vyjádřeny na základě čtyř výkonových perspektiv. Patří k nim perspektiva finanční a tři perspektivy nefinanční označované jako „zákaznická“, „vnitřních procesů“ a „učení či osobního růstu zaměstnanců“. Strategické záměry a jejich ukazatele stanovené v rámci těchto perspektiv jsou pro jednotlivé útvary, resp. pracovní místa, odlišné a odpovídají jejich povaze i řídící úrovni. Hlavní odlišnost metody BSC od jiných systémů vícekriteriálního odměňování spočívá v rozšíření tradičních finančních výkonových ukazatelů o nefinanční kritéria. Finanční ukazatele používané jako kritéria výkonu a nástroje výkonového odměňování nedávají vždy manažerům správné signály, pokud jde o dlouhodobý vývoj podniku, ale i kvality či inovací. Hlavní úlohou nefinančních perspektiv je omezit při řízení podniku krátkozrakou


VÝKONOVÉ ODMĚŇOVÁNÍ POMOCÍ BALANCED SCORECARD finanční orientaci a zaměřit motivaci jeho manažerů i na ukazatele podporující dlouhodobou úspěšnost firmy. Zapojení nefinančních výkonových perspektiv znamená, že plánování a hodnocení výkonu se zaměřuje nejen na výsledky (ukazatele hodnotící minulý finanční výkon podniku), ale i na prostředky či předpoklady budoucí nebo dlouhodobé úspěšnosti podniku, k jakým patří například loajalita a spokojenost podnikových zákazníků, inovace a zdokonalování vnitřních procesů či rozvoj kvalifikační úrovně zaměstnanců. Některé z nefinančních ukazatelů mají ve vztahu k finančním ukazatelům povahu „páky“, která jim umožňuje tyto ukazatele lépe kontrolovat, případně včas přijmout kroky nezbytné k jejich dosažení.

Strategické záměry a jejich ukazatele Jak jsme uvedli, strategické záměry podniku a jejich ukazatele se vztahují ke všem výkonovým perspektivám. Ilustrujme je na několika jednoduchých příkladech. Strategickým záměrem podniku v rámci finanční perspektivy (odpovídající zájmům podnikových vlastníků) může být například zvýšení rentability zdrojů, odpovídajícími ukazateli rentabilita aktiv nebo investic. V závislosti na fázi firemního vývoje se však může jednat i o další záměry, resp. kritéria, například tempo růstu obratu (u firmy, která se nachází ve stádiu růstu) nebo naopak cash-flow (u firmy ve fázi „sklizně“, jejímž cílem je hotovost a snížení požadavků na kapitál). Smyslem zákaznické perspektivy je motivovat manažery či další zaměstnance k vyššímu uspokojení potřeb zákazníků a zvýšení jejich loajality k podniku, bez nichž se dosažení cílů finanční perspektivy

dlouhodobě neobejde. Cíle zákaznické perspektivy se zpravidla vztahují ke čtyřem pro zákazníky důležitým oblastem, a sice času (rychlosti) dodání produkce, její kvalitě, inovacím výrobků či služeb a nákladům, resp. ceně produkce. Strategickým záměrem odpovídajícím zákaznické perspektivě může být například: uspokojit požadavky zákazníků nad úrovní konkurence, orientovat se na nové segmenty trhu či vytvářet partnerství s klíčovými zákazníky. Odpovídajícími ukazateli může být dodržování standardů obsluhy zákazníků, podíl reklamací, vývoj tržeb z nových segmentů nebo počet nově uzavřených partnerství se zákazníky. Perspektiva vnitřních procesů se týká efektivity vnitřních podnikových postupů, především těch, které jsou pro uspokojení potřeb vlastníků i zákazníků firmy rozhodující (a na které by proto podnik měl soustředit svou pozornost). Strategickými záměry této perspektivy může být například zvýšení produktivity, zlepšení kvality, zkrácení průběžných dob apod., odpovídajícími ukazateli produktivita práce, počet vnitřních reklamací, zkrácení procesní doby atd. Perspektiva učení a růstu odráží personální předpoklady nezbytné ke zdokonalování podnikových procesů. Většina ukazatelů této perspektivy se proto vztahuje ke schopnostem manažerů a zaměstnanců, například osvojení nových schopností, zdokonalování nebo změně dosavadních postupů apod.

Úpravy výkonových perspektiv Úspěšné využití metody BSC předpokládá dodržet její výkonové perspektivy. To však neznamená, že by tyto perspektivy nemohly být v konkrétním případě mírně


59

PERSONALISTIKA modifikovány způsobem, který odpovídá povaze podniku a jeho cílů. Počet a význam perspektiv by se však neměl měnit příliš. Příkladem může být finanční instituce, která si při aplikaci metody BSC rozdělila hodnotící perspektivy do šesti skupin. Perspektivy byly označeny jako finanční, implementace strategie, zákaznická, kontroly, lidských zdrojů a dodržování standardů. K finanční perspektivě byly na vrcholu organizace přiřazeny ukazatele obratu, nákladů a ziskové marže, ke strategické počty zákazníků v jednotlivých produktových segmentech, počty nových zákazníků, výše spravovaných aktiv na zákazníka a výnos na jednoho zákazníka podle jednotlivých segmentů. Zákaznická perspektiva byla hodnocena pomocí tržního podílu, spokojenosti zákazníků se službami společnosti a kvality služeb, perspektiva kontroly na základě výsledků pravidelných vnitřních auditů a kontrol dodržování obecně právních i vnitřních předpisů. Perspektivy lidských zdrojů a dodržování standardů byly hodnoceny na základě kvalitativních (slovních) hodnocení nadřízených manažerů. K ukazatelům perspektivy lidských zdrojů byla mj. zahrnuta úroveň týmové práce, výsledky tréninku a rozvoje zaměstnanců i manažerů a spokojenost zaměstnanců. Dodržování standardů zahrnulo například hodnocení vůdcovských schopností manažerů, dodržování etických principů a orientaci na zákazníky apod.

Využití metody BSC pro odměňování Výkonové ukazatele podniku, jeho útvarů i jednotlivých pracovních míst, které metoda BSC používá, slouží nejen jako prostředek plánování, ale i hodnocení a odměňování

60

výkonu. Její použití je založeno na výkonovém odměňování formou bonusů vycházejících z vyváženého plnění nebo překročení ukazatelů, resp. hodnotících kritérií v rámci jednotlivých výkonových perspektiv. Její zavedení jako nástroje výkonového odměňování proto předpokládá: Stanovit pro jednotlivá vedoucí, případně další pracovní místa odpovídající výkonová kritéria a jejich cílové hodnoty. V případě většiny manažerských míst budou stanovené cílové hodnoty roční, u obchodních míst zpravidla čtvrtletní. Cíle pro jednotlivá kritéria mohou být stanoveny buď v podobě absolutních částek nebo růstových temp, zpravidla ve srovnání s předchozím rokem. Vytvořit spolehlivý informační systém, který zaměstnance a jejich nadřízené o plnění výkonových ukazatelů průběžně informuje. Optimální je systém poskytující včasné varování o potenciálních problémech s plněním výkonových ukazatelů. Stanovit zásady vyváženého souhrnného hodnocení. Cílem metody BSC je, aby podnik dosahoval dobrých výsledků ve všech výkonových perspektivách. Jednotlivým ukazatelům je proto zpravidla třeba přidělit určité relativní váhy. Současně je však třeba zabránit tomu, aby neplnění některých ukazatelů nemohlo být při hodnocení kompenzováno plněním ukazatelů jiných.

Volba motivačních ukazatelů Volba omezeného počtu ukazatelů charakterizujících výkon podniku, jeho útvarů i pozic z hlediska jednotlivých výkonových perspektiv patří ke klíčovým otázkám metody BSC.


VÝKONOVÉ ODMĚŇOVÁNÍ POMOCÍ BALANCED SCORECARD Ukazatele odpovídající jednotlivým perspektivám by spolu měly i souviset. Měly by proto být zvoleny tak, aby podporovaly cíle ostatních perspektiv. Tak například plnění kritérií perspektivy učení a osobního růstu zaměstnanců by mělo vést ke zdokonalení podnikatelských procesů, které by mělo vyústit ve vyšší loajalitu zákazníků, a ta zase ve vyšší výnos z investovaného kapitálu. Ke správnému nastavení výkonových ukazatelů může pomoci tzv. podnikatelský model firmy, který udává příčinné vztahy mezi hlavními faktory či „pákami“ podnikové výkonnosti (charakterizovanými pomocí nefinančních ukazatelů) na straně jedné a očekávanými výsledky (finančními ukazateli) na straně druhé. Tento model by v optimálním případě měl být vytvořen ještě před tím, než začnou být jednotlivé výkonové ukazatele vybírány. Ukazatele by měly být nastaveny i tak, aby plnění cílů na nižších úrovních organizace podporovalo cíle vyšších jednotek, resp. podniku jako celku. Vzájemná návaznost cílů stanovených na vyšší a nižší úrovni organizace však neznamená, že by na těchto úrovních měly být použity i tytéž ukazatele. Použití stejných motivačních ukazatelů (například ukazatele zisku), byť s různými vahami, na různých úrovních řízení, patří v praxi k nejčastějším případům chybného použití či nepochopení metody BSC. Zvolené motivační ukazatele jednotlivých perspektiv by naopak měly být u každého organizačního útvaru i na každé řídící úrovni z velké části odlišné, tak jak to odpovídá odlišné roli i možnostem (pravomocem) jejich vedoucích. Jsou-li například cíle na vrcholu organizace vyjádřeny ukazateli ziskovosti, mohou jim na nižší úrovni podniku odpovídat ukazatele jednotkových nákladů a těm pak na ještě nižší úrovni např. požadavky lepší kalibrace provozního zařízení apod.

Celkový počet motivačních ukazatelů by neměl být příliš veliký: optimem jsou dva až čtyři ukazatele u každé výkonové perspektivy. Příliš mnoho ukazatelů může totiž mást a odvádět pozornost od zaměření na priority, které jsou základem pro prosazení strategie podniku.

Propojení motivačních ukazatelů Základem metody BSC jako nástroje výkonového odměňování je dosáhnout zainteresovanosti manažerů i dalších zaměstnanců na vyváženém plnění cílových hodnot ukazatelů podniku, tj. na jejich plnění u všech výkonových perspektiv. Plnění motivačních kritérií, kterých metoda využívá, je tak pro stanovení odměny třeba určitým způsobem shrnout a v některých případech i určitým způsobem vážit. I zde se lze v praxi setkat s občasnými problémy. Smyslem metody BSC je, aby manažeři či další zaměstnanci mohli svůj bonus získat jen v situaci, kdy (alespoň částečně) splní všechny motivační ukazatele, tj. nejen ty, jejichž splnění je v dané situaci snazší. Vyjádřeno jinými slovy, dobré výsledky v jedné z hodnocených perspektiv, např. rentability, by neměly být dosaženy na úkor jiných důležitých ukazatelů, např. spokojenosti zákazníků, vztahujících se k předpokladům úspěšného vývoje podniku v budoucnosti. Pokud by výkonové odměňování na toto nebezpečí nereagovalo, mohlo by se snadno stát, že by motivovalo k přednostnímu plnění kritérií, kterým je přisouzena vyšší váha nebo kterých lze dosáhnout snadněji, a k opomíjení kritérií, jejichž význam pro odměnu je nižší. V souhrnu by pak toto odměňování mohlo motivovat způsobem, který by výkon firmy dlouhodobě zhoršoval. Nejsnazší metodou, jak nevyváženému hodnocení zabránit, je stanovit minimální,


61

PERSONALISTIKA případně maximální požadované hodnoty všech kritérií. Vyplacení odměny se pak váže na dosažení minimálních nebo maximálních hodnot všech ukazatelů současně. Minimálními požadovanými hodnotami mohou být například mírně snížené cílové hodnoty jednotlivých ukazatelů. Příkladem může být hodnocení výsledků jednotlivých poboček banky, při kterém se podmínkou vyplacení bonusu jejich vedoucím stává dosažení určité minimální úrovně spokojenosti zákazníků. Tato úroveň může být stanovena například jako 75 % úrovně dosažené nejúspěšnější pobočkou. Podobně může být jako minimální hodnoty opravňující k získání bonusu použito dosažení určitého tempa růstu obratu nebo určitého výsledku při pravidelném vnitřním auditu poboček. Spojení více hodnotících kritérií lze použít i tehdy, opírají-li se jednotlivá kritéria o slovní hodnocení přímých nadřízených ( jak tomu může být především u „řadových“ pracovních míst). Výsledky hodnocení v rámci jednotlivých perspektiv jsou v tomto případě rozděleny do tří skupin odpovídajících „dosažení“, „překročení“ nebo „nedosažení“ očekávaných cílů. Tyto výsledky jsou pak nadřízenými shrnuty, a to tak, nakolik souhrnné plnění kritérií v jednotlivých perspektivách „převyšuje očekávání“, „odpovídá očekáváním“ nebo jim „neodpovídá“. Výsledky za jednotlivé perspektivy jsou pak opět shrnuty do celkového hodnocení spadajícího do jedné ze tří výše uvedených kategorií. Výše bonusu je pak stanovena diferencovaně podle kategorie, do které souhrnné hodnocení spadá. Vyváženosti hodnocení jednotlivých kritérií lze přitom dosáhnout například tak, že zaměstnanec, jehož souhrnné hodnocení kritérií v rámci určité perspektivy je „pod očekáváním“, nemůže získat celkové hodnocení „nad očekáváním“

62

(odpovídající nejvyššímu bonusu), a to bez ohledu na to, s jakým výsledkem skončí jeho hodnocení u ostatních perspektiv.

Váhy motivačních kritérií Váhy jednotlivých motivačních kritérií použité při stanovení bonusu by měly odpovídat významu jednotlivých ukazatelů pro dosažení cílů jednotlivých perspektiv, resp. cílů firmy jako celku, a měly by zůstávat relativně stálé. I když nejvyšší váhu zpravidla získávají finanční výkonová kritéria, jejich relativní význam by neměl být natolik vysoký, aby zastínil ostatní ukazatele. Nejčastěji používaný způsob vážení jednotlivých motivačních kritérií je založen na tom, že výkonovým kritériím jsou přiřazeny percentuální váhy, jejichž součet je roven 100. Absolutní výše odměny za splnění jednotlivých výkonových ukazatelů jsou pak v relacích odpovídajících váze jednotlivých kritérií. Lepší variantou uvedeného postupu je vážit jednotlivá motivační kritéria tak, že jim přiřadíme procenta odpovídající podílu základní mzdy, který zaměstnanec za splnění daného kritéria získá jako bonus. Bonus odpovídající splnění všech motivačních kritérií je v tomto případě dán procentem základní (roční) mzdy odpovídajícím součtu (dílčích) procent získaných za jednotlivé ukazatele. Váhy jednotlivých kritérií jsou v tomto případě stanoveny nepřímo – výší procenta základní mzdy, které lze jako bonus za splnění jednotlivých kritérií získat. Výhodou tohoto postupu je snazší možnost odměnit manažery či další zaměstnance i za dosažení lepších než plánovaných výsledků (v případě, že je to pro podnik žádoucí). Manažer získává v tomto případě dodatečný bonus za překročení výkonových cílů stanovený opět procentem ze základní mzdy.


VÝKONOVÉ ODMĚŇOVÁNÍ POMOCÍ BALANCED SCORECARD Tento postup je zpravidla vhodnější především u obchodních manažerů, u kterých není žádoucí vytvářet pro jejich výkonové odměny „strop“. Ve shodě s tím, co jsme uvedli v předchozí části, by mělo pro odměny vždy platit pravidlo „všechno nebo nic“. Dosáhne-li tedy manažer nebo zaměstnanec požadovaných hodnot jen u některých kritérií, neměla by mu být jeho odměna „krácena“ (o odměnu připadající na nesplněné ukazatele), ale neměla by mu být přiznána odměna žádná. „Cena útěchy“ je totiž v rozporu s požadavkem vyváženého plnění výkonových ukazatelů jednotlivých perspektiv.

Nejčastější úskalí metody BSC K hlavním úskalím, kterých je třeba se při použití metody BSC vyvarovat, patří: Chybí jasně stanovená strategie podniku. Metoda BSC vychází z jasných podnikových cílů uspořádaných do jednotlivých výkonových perspektiv a ze vztahů mezi strategickými záměry a zvolenými ukazateli. Bez tohoto předpokladu se použití metody stává formální a nemůže být příliš úspěšné. Strategické povaze záměrů v jednotlivých perspektivách by měla odpovídat i relativní stabilita zvolených ukazatelů. Příliš mnoho ukazatelů. Vyvážené řízení a hodnocení výkonu nelze ztotožňovat s užitím velkého počtu ukazatelů. Velký počet výkonových kritérií rozmělňuje pozornost vůči prioritním cílům a vytváří nebezpečí, že se úsilí manažerů i zaměstnanců zaměří nesprávným směrem. Může se stát i to, že výkon útvarů či osob bude hodnocen pozitivně (protože dosáhly požadované hodnoty řady ukazatelů), přestože tomu tak u klíčových ukazatelů nebylo. Převaha ukazatelů vztahujících se k minulosti. Princip metody BSC nespočívá jen v užití nefinančních ukazatelů, ale i v tom,

že zahrnuje ukazatele vypovídající o schopnosti firmy dosahovat výkonnosti v budoucnu. Mezi zvolenými ukazateli by proto neměly převažovat ukazatele vztahující se k minulému vývoji podniku. Podobným úskalím může být i tendence zaměřovat hodnocení výkonu v jednotlivých perspektivách jen nebo přednostně na ukazatele, které jsou snadněji měřitelné. Snadnost měření výkonových kritérií nemusí s jejich skutečným významem nijak souviset. Užití převzatých nebo příliš obecných ukazatelů. Užívání ukazatelů převzatých z praxe jiných podniků většinou není příliš šťastné. Každá firma by se měla snažit vytvořit své vlastní konkrétní ukazatele odpovídající její strategii a možnostem získání konkurenčních výhod. Volba ukazatelů neodpovídajících povaze organizační jednotky nebo dané úrovni řízení. Použité výkonové ukazatele by neměly být ovlivněny faktory, které jsou mimo kontrolu manažerů, resp. zaměstnanců, jejichž práci hodnotí. Nemělo by se proto jednat například o ukazatele, jejichž splnění ovlivňují rozhodnutí prováděná na vyšší řídící úrovni. Příkladem může být ukazatel zisku, který je ovlivněn dosaženými cenami, jež daná, například provozní jednotka nemá možnost ovlivnit, nebo ukazatel spokojenosti zákazníků, který je ovlivněn především vlastnostmi produktů stanovenými vedením organizace. ■

doc. PhDr. Ing. Jan Urban, CSc. Je absolventem VŠE a Filozofické fakulty UK. Od roku 1993 se věnuje personálnímu a organizačnímu poradenství, od roku 1996 je ředitelem poradenské firmy Consilium Group, s. r. o., zabývající se manažerským poradenstvím pro řízení a rozvoj lidských zdrojů. Je autorem řady článků z oblasti řízení lidských zdrojů a autorem knihy Řízení lidí v organizaci. Působí jako učitel na Karlově Univerzitě a VŠE.


63

monitoring ........................... Vlasák finančním ředitelem ČD Cargo Představenstvo společnosti ČD Cargo se 27. března jednomyslně shodlo na personální změně na pozici finančního ředitele. Dosavadního finančního ředitele společnosti Petra Maye nahradí Jan Vlasák, člen představenstva společnosti. „Tak důležitý post, jakými jsou firemní finance, by měl zastávat člověk s přímou vazbou na představenstvo společnosti,“ uvedl k personální změně předseda představenstva Gustav Slamečka.

Šanda personálním ředitelem Raiffeisenbank Novým personálním ředitelem Raiffeisenbank je od 1. března Filip Šanda (33 let). V pozici HR ředitele vystřídá Markétu Main, která v bance pracovala od 2006. Filip Šanda působí v Raiffeisenbank od roku 2006, postupně prošel několik pozic v personálním oddělení banky,

poslední dva roky pracoval jako Head of HR Business Partners a poslední rok jako zástupce HR ředitele.

Bratko šéfem obchodu Unilever Slovensko Ľubomír Bratko řídí nově obchodní aktivity Unilever Slovensko. Bratko i nadále působí v roli obchodního ředitele pro Českou republiku. Ľubomír Bratko pracuje pro společnost Unilever již 16 let. Během své kariéry nasbíral zkušenosti v několika funkcích. V roce 2005 nastoupil na pozici výkonného a obchodního ředitele na Slovensku. Od roku 2009 působí ve funkci obchodního ředitele a od roku 2011 ve funkci výkonného ředitele v České republice.

Deloitte ČR: CFOs mají optimistické finanční vyhlídky Přestože většina (93 %) finančních ředitelů v České republice očekává, že

ekonomika v následujících 12 měsících bude stagnovat nebo opět klesat, více než čtvrtina (27 %) uvedla, že jejich finanční vyhlídky jsou optimistické. Prioritou pro finanční ředitele v letošním roce bude především udržení tržeb na stávajících a růst tržeb na nových trzích. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte, který se týkal názoru finančních ředitelů firem ve střední Evropě. Průzkumu, který proběhl v lednu a únoru letošního roku, se zúčastnilo 256 finančních manažerů. Podle Luďka Niedermayera, ekonomického experta v Deloitte, Česká republika prochází v současné době složitým vývojem: „Klíčovým problémem české ekonomiky je, že již není rychle rostoucím novým trhem. V praxi to znamená, že může mít potíže s udržením střednědobého ekonomického růstu. Není vyloučeno, že část stimulů, které pomáhaly ekonomice k růstu před krizí, je již vyčerpaných. Současná podoba ekonomiky je v podstatě takový hybrid – tedy trh, který již není trhem nově se rozvíjejícím, ale ani rozvinutou ekonomikou typu zemí na západ od nás.“ Více informací naleznete na: www.deloitte.com/cecfo.


65

MONITORING / ZE SVĚTA

AKCIE

Zdro dat: MSCI, data v EUR j

Na západní frontě klid – názvem Remarquova románu bychom mohli charakterizovat dění na akciových trzích v uplynulém měsíci. Index největších pěti set amerických firem obchodovaných na newyorské burze S&P 500 překonal hranici 1 400 bodů, a vzrostl tak na nejvyšší úroveň od roku 2008. Index DAX, index třiceti největších německých firem obchodovaných ve Frankfurtu nad Mohanem, překonal hranici 7 000 bodů. Naproti tomu akcie na hlavních rozvíjejících se trzích BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) svorně poklesly o 5–6 % v důsledku klesající průmyslové produkce v Číně.

MĚNY

Zdro dat: j

66

,

data v CZK


FINANČNÍ TRHY BŘEZEN 2012 Kurz brazilského realu v březnu klesl o 6,3 %. Za poklesem stojí snížení základní úrokové sazby z 10,5 % na 9,75 %. Brazilská centrální banka sáhla od loňského září již k pátému snížení úrokové sazby a očekává se, že během tohoto roku bude sazbu nadále snižovat, aby tak zabránila dalšímu posilování brazilské měny a zároveň podpořila domácí ekonomiku prostřednictvím levnějších úvěrů. Také v případě Austrálie se spekuluje, že brzy centrální banka sníží základní úrokovou sazbu (aktuálně 4,25 %). Australský dolar v březnu pod tíhou očekávání oslabil vůči americkému dolaru o 4 %.

KOMODITY

Zdro dat: OnV sta, data v USD j

i

Zatímco české domácnosti platí distributorům za ruský nebo německý plyn rok od roku vyšší ceny, cena amerického zemního plynu Henry Hub na newyorské komoditní burze NYMEX padá. Spotřeba plynu je díky neobvykle teplému počasí nízká. Navíc objem těžby v roce 2011 stoupl zhruba o 2 %. Nabídka převyšuje poptávku, a cenu tudíž klesá. Naproti tomu cena ropy zůstává nad 100 dolary za barel a cena benzínu u čerpacích stanic nepřestává růst. Zvláštností zůstává rozdíl v ceně evropské ropy Brent (123 USD) a americké ropy WTI (103 USD), který činí již 20 % a vybízí k long/short spekulaci na srovnání cen.

INVESTIČNÍ TIP MĚSÍCE

NVIDIA je americká technologická firma, která vyrábí grafické čipy pro PC, tablety i mobily. Nový systém Tegra 3 chtějí používat všichni velcí asijští výrobci. Tržní ocenění firmy 9 mld. USD, účetní hodnota 4 mld. USD (P/B = 2,2), roční tržby 4 mld. USD (P/S = 2,2), čistý zisk 581 mil. USD (P/E = 16). Investice vhodná pro horizont 3–5 let.

Rubriku Finanční trhy pro časopis připravuje Jan Traxler ze společnosti FINEZ Investment Management, s. r. o., [email protected], www.finez.cz


67

4/2012

Ročník III Měsíčník Šéfredaktor: Mikuláš Ostatnický, tel.: 246 040 438, e-mail: [email protected] Odpovědná redaktorka: Kateřina Žáčková, tel.: 246 040 432, e-mail: [email protected] Předplatné: informace tel.: 246 040 400, objednávky: [email protected] Inzerce: Iva Suchnová, tel.: 246 040 439 Vydává: Wolters Kluwer ČR, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3 Odborný garant časopisu: Česká asociace pro finanční řízení CAFIN, www.cafin.cz Tiskne: SERIFA, a. s., Jinonická 80, Praha 5. Sazba: Monika Svobodová Nevyžádané příspěvky nevracíme. Přetisk a jakékoli šíření dovoleno pouze se souhlasem vydavatele. Vydávání povoleno Ministerstvem kultury ČR pod číslem E 19410. ISSN 1804-2996. Za správnost údajů uvedených v článcích odpovídají jejich autoři. Roční předplatné činí 2 000 Kč bez DPH (2 280 Kč včetně DPH, poštovného a balného). Předplatné je automaticky prodlužováno. V případě, že předplatitel nehodlá odebírat následující ročník, sdělí tuto skutečnost písemnou formou vydavateli, a to nejpozději 14 dnů před začátkem nového předplatitelského období. Předáno do tisku dne 12. 4. 2012. © Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012

✁ OBJEDNÁVKOVÝ KUPÓN Objednávám roční předplatné měsíčníku Finanční řízení & controlling v praxi za cenu 2 000 Kč bez DPH název organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . jméno a příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . adresa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . e-mail . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

tel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

IČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

DIČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Vyplněný kupón odešlete na adresu: Wolters Kluwer ČR, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3 Časopis lze rovněž objednat na internetové adrese http://obchod.wkcr.cz nebo na e-mailové adrese [email protected]. Bližší informace také poskytujeme na telefonu 246 040 400.

68


Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

Recommend Documents