UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
INSTITUT POSTGRADUÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ VE ZDRAVOTNICTVÍ Škola veřejného zdravotnictví Ruská 85, Praha 10
Vadné držení těla dětí školního věku v kontextu programu“Zdraví 21“.
Autor: MUDr.Věra Faierajzlová,CSc. Konzultant: MUDr. Jan Šťastný
Krajská hygienická stanice Pardubického kraje se sídlem v Pardubicích Leden 2005
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
PODĚKOVÁNÍ
MUDr. Janu Šťastnému za cenné rady a připomínky při zpracování atestační práce
„Vadné držení těla dětí školního věku v kontextu programu“Zdraví 21“.
MUDr.Věra Faierajzlová,CSc.
2
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
OBSAH
strana 1. Úvod……………………………………………………….. 4 2. Cíl a význam projektu…………………………………….. 7 3. Metodika 3.1. Teoretická část…………………………………….. 7 3.2. Praktická část……………………………………… 12 4. Výsledky…………………………………………………… 13 5. Naplňování dílčích aktivit programu Zdraví 21………… 32 6. Závěr………………………………………………………. 37 7. Souhrn…………………………………………………….. 38 8. Literatura………………………………………………….. 40
3
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
1. ÚVOD
Civilizační choroby, jejichž stále větší výskyt představuje závažný problém zdravotnictví ve vyspělých státech světa, postihují nejen populaci dospělých, ale stále častěji se objevují již v dětském věku. Vedle komplikovaných onemocnění dýchacích cest a alergií, se ordinace ortopedií a rehabilitačních oddělení plní dětskými pacienty s poruchami pohybového a opěrného aparátu. Vertebrogenní onemocnění se v dnešní době stávají jedním z nejčastějších chronických onemocnění dospělých. Jak vyplývá z šetření o zdravotním stavu obyvatelstva v ČR ( ÚZIS – HIS, 1996,1999, dále SZÚ – HELEN 1996 - 2001) dlouhodobé obtíže pohybového aparátu má asi 30% populace v produktivním věku. Asi 10% této populace je pro tyto chronické obtíže léčeno, jsou druhou nejčastější příčinou dlouhodobé pracovní neschopnosti (ÚZIS, 2001) a také jejich léčba patří mezi ekonomicky nejnáročnější. Příčiny vzniku onemocnění pohybového aparátu je třeba hledat již v dětství, kdy se vlivem nesprávného zatížení pohybového aparátu rozvíjí svalová nerovnováha, která vede k vadnému držení těla. Pohybový systém u dětí je během růstu vystaven značným nárokům a představuje v tomto věku snad nejzranitelnější článek organizmu. Problém vadného držení těla u školní mládeže je předmětem odborného zájmu již řadu let, avšak teprve v současné době nabývá nové dimenze. Enormní nárůst vadného držení těla je spojován se změnou životního stylu posledních desetiletí, s nárůstem obezity, s velkou mírou pohybové chudosti a jednostranností moderního způsobu života. Vadné držení těla je v podstatě poruchou posturální funkce a řadí se k funkčním poruchám pohybového systému. Navenek se projevuje změnami ve tvaru reliéfu těla a tento projev lze, na rozdíl od skutečných deformit či ortopedických vad, volním úsilím vyrovnat. Na vzniku vadného držení těla se může podílet celá řada různých příčin, někdy zdánlivě dosti vzdálených ( vady zraku, neprůchodnost dýchacích cest, zpožděný duševní vývoj). Jednou vystupují do popředí faktory vnitřní, jako jsou vrozené vady, úrazy či choroby, které snižují odolnost pohybového ústrojí vůči zatížení. Jindy jsou to faktory vnější, jako dlouhé stání, nesprávné sezení, nevhodné pracovní a leckdy i odpočinkové polohy i nevhodný způsob provádění pohybu při běžných činnostech ( stoj, chůze, přenášení těžkých předmětů). Z postupně vznikající svalové nerovnováhy lze pak odvodit převážnou část posturálních vad neboli vadného držení těla u dětí a mladistvých, v ní je možno spatřovat i jednu z hlavních příčin funkčního selhání páteře při vertebrogenních obtížích v dospělosti. Výskyt vadného držení těla bývá prvním projevem dysfunkce svalové soustavy, nezřídka postihující již děti předškolního věku. Tento stav se dramaticky zhoršuje po zahájení školní docházky. Zejména nástup do první třídy je vzhledem k náhlému omezení
4
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
spontánního pohybového projevu pro rostoucí organizmus dítěte vysoce zatěžující a mnohdy překračuje jeho adaptační možnosti. Několikahodinové sezení ve školních lavicích pokračuje vysedáváním ve družině, u domácích úkolů, televizorů, videí, počítačů. Svůj podíl má i ergonometricky nevyhovující nábytek, vysoká psychická zátěž a zejména nedostatek všestranného pohybu. Tyto rizikové faktory se i během dalších let školní docházky nejzávažněji podílejí na prohlubující se svalové nerovnováze, zhoršené koordinaci a špatné pohybové ekonomice. To vede k rychle nastupující únavě a k poklesu celkové výkonnosti. Vadné držení těla tak přispívá v dospělosti k degenerativním změnám na páteři, často provázené bolestí.
Poruchy držení těla
A A B C D E
B
C
fyziologické, výborné držení kyfóza hrudní páteře a předsun hlavy hyperlordóza bederní páteře plochá záda skolióza hrudní i bederní páteře
5
D
E
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
Významnou roli v prevenci a kompenzaci funkčních poruch hybného systému dětí by měla mít základní škola. Období školní docházky se ukazuje jedinou možností, jak systematicky a účinně vadné držení těla plošně kompenzovat, ale především mu vhodnými pohybovými programy předcházet. Na jedné straně začít nenásilně s posilováním správných pohybových stereotypů hrou a zábavným cvičením, na druhé straně umožnit dětem dostatek volného pohybu. Domnívám se, že zařazování pohybových chvilek, střídání činností a poloh v průběhu vyučování, cílené vyrovnávací cvičení v rozcvičkách tělesné výchovy, zapojení méně šikovných dětí prostřednictvím psychomotorických her a hlavně efektivní využití času, určeného pro tělesnou aktivitu, má svůj preventivní a terapeutický přínos. Tato atestační práce je praktickým příkladem konkrétních aktivit k naplňování cílů 8,11,13 a jejich dílčích úkolů „Dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatel Pardubického kraje – programu ZDRAVÍ 21“. Základní poznatky a argumenty jsou získány díky spolupráci na řešení grantu SZÚ na léta 2003 – 2005 (Výzkumný úkol – grant IGA MZČR „Rizikové faktory vzniku vadného držení těla u dětí školního věku, prevalence onemocnění pohybového aparátu“, hlavní řešitel MUDr.Jana Kratěnová), Vlastní soubor 360 dětí z Chrudimi je možno porovnat s celkovým souborem 3600 dětí z 10 měst ČR . Výsledky této práce budou využity mimojiné i pro podporu preventivních aktivit a vytváření preventivních programů jak v mateřských, tak i základních školách regionu. Snahou a povinností nás, odborníků na poli veřejného zdraví v oblasti jeho podpory, je po získání podložených argumentů přesvědčit zodpovědné osoby za zdraví dětí (praktické dětské lékaře, pedagogické pracovníky škol, rodičovskou veřejnost, úředníky v oblasti školství a zdravotnictví stejně jako politiky kraje) , že všichni mohou přispět v oblasti svého působení ke zdravému vývoji dětí , k prevenci vzniku vadného držení těla dětí , jako přímého rizikového faktoru vážných onemocnění vertebrogenního systému v pozdějším věku. Toto onemocnění patří k nejčastějším příčinám pracovní neschopnosti lidí v produktivním věku, zhoršuje kvalitu života nejen seniorům ale bohužel již i dětem a mladistvým.
6
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
2. Cíl a význam projektu: Cílem tohoto projektu je na základě získaných poznatků a validních informací o stavu pohybového aparátu, vadném držení těla, bolestivých stavech páteře a pohybových aktivitách dětí školního věku, stejně i o rizikových faktorech vzniku poruch, přispět navržením účinných pohybových programů a uvedením do běžného režimu škol (v základních školách tělovýchovné chvilky, v mateřských školách vhodné cvičební sestavy na rozvoj a posilování svalového aparátu) ke zlepšení primární a sekundární prevence vadného držení těla a následně závažných onemocnění pohybového a opěrného systému. Výsledky tohoto projektu budou využity při koncipování aktivit v rámci cíle 8, 11 a 13 programu „Zdraví 21“ , jejichž cílem je snížit do roku 2020 mimo jiné nemocnost a četnost zdravotních následků chronických onemocnění pohybového aparátu, podpořit preventivní aktivity, vytváření preventivních programů a jejich zavádění do praxe zejména na základních i mateřských školách. V rámci naplňování Zdraví 21 budou vyzváni praktičtí lékaři pro děti a dorost, aby se při preventivních prohlídkách soustředili na poruchy hybného systému a v případě podezření na vadné držení těla odesílali pacienty nejen k ortopedům ale i k rehabilitačním lékařům. Ti mají velkou šanci funkčního řešení problematiky stavbou individuálních léčebných programů.
3. Metodika 3.1. POPIS VLASTNÍHO PROBLÉMU V POPULACI – TEORETICKÁ ČÁST (poznatky z literatury) Onemocnění pohybového aparátu je v ČR na druhém místě příčin krátkodobé a dlouhodobé pracovní neschopnosti. Při podrobnější analýze se zjišťuje, že se jedná na prvém místě o vertebrogenní obtíže (nejčastěji mechanického původu), dále o osteoartrózu váhonosných kloubů a páteře, tzv. mimokloubní choroby (bolestivé rameno, záněty šlach a tíhových váčků, úponů - enthesopatie) a o velkou skupinu chronických zánětlivých revmatických chorob. Z kostních onemocnění stojí na prvním místě osteoporóza. Tato onemocnění se vyskytují ve všech věkových skupinách, část z nich je charakteristická pro vyšší věkové skupiny. U dětí je v popředí vývojové postižení páteře a periferních kloubů. Komplexní program soustavné péče o tato onemocnění neexistuje a nemocní jsou často málo efektivně a nesoustavně léčení všeobecnými lékaři, ambulantními specialisty, lázeňskou léčbou na lůžkových odděleních neurologických, ortopedických (zde je v popředí nákladná implementace totálních kloubních náhrad). Primární prevence těchto onemocnění v podstatě neexistuje.
7
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
obrázek prezentuje porovnání vadného a dobrého držení těla Za vadné držení těla (dále jen VDT) označujeme takové držení, u kterého nacházíme odchylky od držení správného, od posturální standarty (Srdečný 1982). Při VDT jde v podstatě o poruchu posturální funkce, kdy selhává vztah pohybový systém gravitace (Čermák 1992). Dle Jaroše je VDT vyvoláno zejména svalovou nerovnováhou (svalová nedostatečnost-insuficience) a nedostatečným uvědomováním držení těla v prostoru (Škvára 1973). Vady páteře vznikají nejčastěji ve třech základních údobích. První ohrožení bývá po narození do prvních šesti měsíců života. Druhé období je mezi pátým a osmým rokem, kdy děti zvyklé na dostatek pohybu musí najednou změnit celodenní režim a sedět poměrně dlouhou dobu ve škole. Třetím obdobím je puberta, kdy mnohdy rychlý růst do výšky není sledován zvýšením síly trupového svalstva (Srdečný 1982). Na vzniku vadného držení těla se podílejí faktory vnitřní, jako jsou vrozené vady, úrazy či závažná onemocněni, která snižují odolnost pohybového systému vůči zatížení a faktory vnější, neboli získané, jako nedostatek pohybu, jednostranná zátěž, nesprávné sezení, nevhodné pohybové návyky. Některé příčiny vzniku vadného držení těla bývají na první pohled dosti vzdálené. Např. vady zraku, či sluchu, neprůchodnost dýchacích cest, opožděný duševní a psychomotorický vývoj a pod. Často se uplatňuje několik těchto faktorů současně a jejich vlivy se sčítají (Čermák 1992). Výraznější poruchy posturální funkce se projevují charakteristickými změnami na reliéfu těla. Vadné držení těla se vyvíjí zprvu jako porucha funkční. Její podstatou je snížený nebo nevyvážený svalový tonus, adaptace na nevhodné zatížení pohybového systému nebo může být dokonce důsledkem nesprávného pohybového návyku. Teprve druhotně se mohou objevit změny strukturální, nejprve na měkkých tkáních, jako jsou kloubní vazy, chrupavky a svaly, později i na kostně-kloubních strukturách, kdy již hovoříme o fixované posturální vadě. Vadné držení těla ve stadiu funkční poruchy je možné vědomě vyrovnat aktivním svalovým úsilím, na rozdíl od fixované vady, kterou již volním úsilím vyrovnat nelze (Havlíčková 1991).
8
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
Ve věku mezi šestým a devátým rokem prochází pohybový systém kritickým obdobím růstové akcelerace. Výrazným znakem tohoto období je disproporce mezi vývojem jednotlivých systémů a růstem těla. V tomto věku jsou kosti stále v některých místech chrupavčité, vazivo nemá dostatečnou pevnost, svalstvo musí neustále dohánět růst kostí a řídící systém není ještě vyzrálý (Čermák 1992). I u zdravého organizmu může snadno dojít k deformaci maximálně rostoucích dlouhých kostí, páteře, k mikrotraumatům ve vazivu, kontrakturám svalového systému (Adamírová 1988). Mladší školní věk je obdobím prvního motorického zklidnění. Pohyby začínají být s nastupující rovnováhou automatických a volních mechanizmů účelnější a úspornější. Hrubá motorika se vlivem zklidnění zdokonaluje, a to jak v oblasti statické, tak i dynamické rovnováhy. Chůze nabývá charakter rovnoměrnosti a automatičnosti. Totéž platí i v běhu. Rovněž v jemné motorice dochází v důsledku pohybového zklidnění a větší schopnosti fixace pozornosti k prudkému rozvoji pohybů ruky zvláště mezi osmým a desátým rokem, přičemž rychlost pohybu často neodpovídá potřebnému tempu činnosti, a tím trpí přesnost. Pokud jde o mimiku, počíná dítě již v sedmi až deseti letech ovládat gestikulaci a vytvářet si zvláštní charakteristickou mimiku. Nedostatek pohybu v tomto věku brzdí motorický vývoj, znemožňuje upřesnění diferenciace pohybů v kloubech, získávání jemné motorické koordinace. V tomto období dítě získává charakteristické předpoklady pro vývoj základních pohybových vlastností. Poslední výzkumy ukazují, že kromě obratnosti, rychlosti a přiměřené síly snesou děti tohoto věku i větší vytrvalostní zatížení, než se dosud předpokládalo. Hlavní zásady cvičení v dětství musí respektovat věková období, princip všestrannosti a pestrosti. Nenahraditelnou součástí pohybového režimu dětí je spontánní pohybová aktivita. Poskytuje dítěti možnost naplňovat jeho pohybové potřeby a psychicky relaxovat. Její význam je tím větší, čím je dítě mladší. Její intenzita bývá vysoká a je řízena jedincem podle jeho možností. Neměla by být příliš rodiči a ostatními ovlivňována, je součástí přirozené výchovy a poznávání (Kyralová 1995). Školní tělesná výchova nemůže dítěti nahradit velkou ztrátu pohybové aktivity předškolního věku. Kvalitní školní tělesná výchova se však může stát stimulem pro vyšší účast žáků v zájmové tělesné výchově a stimulovat je i k účasti na neorganizované pohybové činnosti (Havlíčková 1997). Výskyt vadného držení těla bývá nezřídka již u předškolních dětí. V roce 1985 bylo provedeno vyšetření dětí v mateřských školách na Domažlicku. Bylo zjištěno 36% VDT u chlapců a 39% VDT u dívek. Při opakovaném vyšetření po dvou letech došlo k vzestupu VDT u chlapců na 54% a u dívek na 45% (Šos 1988). Kritickým obdobím pro vznik a rozvoj VDT je období nástupu do školy. V roce 1991 bylo provedeno profesorem M. Kučerou, vedoucím katedry tělovýchovného lékařství 2. LF UK v Praze-Motole, měření postavení páteře v ZŠ Nebušicích. Bylo zjištěno, že poruchy se vyskytují ve druhých třídách u 16. dětí ze 40, ve třetích třídách u 12. z 28, ve čtvrtých třídách má už poruchu 38. dětí ze 43. Dá se předpokládat, že tento výsledek není ojedinělý a že situace školní mládeže je obdobná ve většině základních škol (Fialová 1990). Výsledky orientačního průzkumu výskytu vadného držení těla u dětí ve Středočeském kraji se pohybují od 10% u dětí předškolního věku po 30% dětí
9
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
mladšího školního věku. (Filipová a spol., KHS Středočeského kraje, grant 1994 – 1995, Výskyt vadného držení těla u dětí předškolního a mladšího školního věku projekty podpory zdraví). Průzkum bolestivých stavů páteře byl proveden na témže pracovišti v r. 1997 na souboru 13 a 15 letých dětí z Prahy a venkova. Bylo zjištěno, že bolesti páteře má opakovaně již 50% 15 letých dětí a 36% dětí již v tomto věku navštívilo ordinaci rehabilitačního lékaře (Ostravské dny hygieny dětí a dorostu, 1998, publikace ve sborníku). V odborné světové literatuře byly publikovány výsledky longitudinální studie švédských autorů, kdy byly vyšetřeny děti ve věku 5 – 6 let a následně po 10ti letech. Byl u nich zjištěn nárůst posturálních vad (hrudní kyfóza, zvýšená bederní lordóza) a omezení mobility páteře po 10letech (tedy ve věku 15 – 16 let). U 38% dětí v tomto věku byl zjištěn výskyt bolestí v oblasti bederní páteře. Pracoviště klinické neurochirurgie v Polsku se také zabývalo výskytem bolestivých stavů bederní páteře u dospívajících. Bolesti se vyskytly u 60% 17 letých adolescentů. Byla nalezena korelace mezi bolestí a špatnou polohou při sezení, bolest byla častější u kuřáků. Výsledky metaanalýzy z roku 1999 (Balaqué, Eur Spine J., 1999) uvádějí poruchu držení těla u téměř 30% dětí ve věku 11 až 17 let, dále prevalenci bolestí v rozmezí 30 až 50%. Bolest ve vertebrogenní oblasti během posledního roku uvedlo 16% dotázaných, evidentní je nárůst prevalence bolesti s věkem. Více než polovina české populace nesplňuje doporučovanou úroveň pohybové aktivity. Nedostatek středně intenzivní pohybové zátěže způsobuje časté vady držení těla, podílí se na vzniku mnoha chronických neinfekčních onemocněních (obezity, kardiovaskulárních nemocí, diabetu, osteoporózy aj.), které postihují značný počet lidí produktivního věku a jsou častou příčinou dlouhodobé pracovní neschopnosti. Je všeobecně známo, že dítě navštěvující základní školu má vysokou potřebu pohybu. Koncentrovat pozornost při vyučování dokáže maximálně 20 minut, pak soustředění opadává. Velmi důležitou roli jako prostředek obnovování a udržování pozornosti má zavedení pohybu v režimu školy. Realizace pohybu v průběhu vyučování může mít několik různých forem.: A) Tělovýchovné chvilky Z hlediska kompenzace převládajícího statického zatěžování dětí sedavou polohou v lavicích a jejich nedostatečnou pohybovou aktivitou, lze považovat tělovýchovné chvilky za nezbytnou součást výuky. Pozitivně se tak dá ovlivnit nastávající únava a tím zvýšit pozornost žáků. Pomáhají také vytvářet návyk správného držení těla a přispívají k utváření kladného vztahu žáka k pravidelné pohybové aktivitě. Při zařazování pohybových chvilek je třeba vystihnout z biologického hlediska nejvhodnější okamžik pro změnu činnosti. Schopnost koncentrace dětí mladšího školního věku je 15 až 20 minut, přičemž první dvě až tři vyučovací hodiny jsou děti schopné se soustředit delší dobu. V těchto
10
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
vyučovacích hodinách stačí zařadit pohybovou chvilku jednou. Čtvrtou a pátou vyučovací hodinu se koncentrace úměrně zkracuje, a proto je vhodné změnit činnost, které vyžaduje menší soustředění, popřípadě dvakrát zařadit protažení nebo jiné aktivní cvičení, případně relaxaci. Chvilky je vhodné pravidelně opakovat a dbát na jejich pečlivé provedení a tím upevňovat správné pohybové návyky. Zpočátku je vhodné zařazovat jednoduché cviky, nenáročné na nervosvalovou koordinaci, později lze zvyšovat náročnost použitím drobného náčiní či běžných školních pomůcek. Jestliže děti cvičení zvládnou, lze cvičení doprovodit jednoduchými říkankami, písničkami nebo hudební nahrávkou. Před cvičením je dobré vyvětrat místnost, navodit příjemnou atmosféru, radost a potřebu pohybu. Důležité je také, aby se během přestávek mohly děti pohybovat zcela přirozeně ve vhodně vybavených prostorách školy s nápaditými možnostmi, motivujícími k pohybu a k psychickému uvolnění (chodby, hřiště, atria a jiná prostranství). Tím lze zabezpečit dětem tolik potřebnou spontánní aktivitu a nové pohybové zkušenosti. B) Vyučovací hodina tělesné výchovy Každá hodina tělesné výchovy má obvykle svůj výchovný cíl. Nedílnou součástí by vždy měla být rozcvička v trvání alespoň patnácti minut. Obsahově by měla být zaměřena na prevenci vzniku svalové dysbalance. Protahováním svalů s tendencí ke zkrácení a posilování svalů ochabujících je možné pozitivně ovlivnit jejich svalovou souhru. Při cvičení by se měly dodržovat některé obecné zásady: 1) Důležitá je vhodná volba základní výchozí polohy. Upřednostňují se cviky jednoduché, v nízkých polohách, které nevyžadují mnoho vědomé kontroly. Volbou vhodné polohy lze omezit souhyby a vyřadit účast jiných svalů, jejichž činnost vede k vytváření špatných pohybových stereotypů. Správnou polohu je nutné udržovat v průběhu provedení celého cviku. 2) Pohyb provádět pomalu a vědomě, což umožňuje potřebnou korekci a kontrolu přesnosti prováděného pohybu. 3) Cvičení korigovat s dýcháním, dýchat v souladu s pohybem. Většinou extenční postavení je spojeno s nádechem, flekční postavení napomáhá výdechu 4) Nejprve protahovat svaly s tendencí ke zkrácení, následně posilovat svaly se sklonem k ochabování. K protažení nepoužívat hmitání, které vyvolává ve svalech a kloubních pouzdrech reflexní obranné kontrakce s možností vzniku svalových mikrotraumat, ale použít techniku strečinku. Pomalé protažení s výdrží prohlubuje uvolnění. 5) Jednotlivé cviky opakovat za stále aktivní účasti dětí. 6) Vyrovnávací cvičení je nutné doplnit uvolněním svalstva prostřednictvím relaxačních technik. V tělesné výchově by měly být děti prakticky seznámeny formou hry jak správně zvedat a přemísťovat těžší břemena, ekonomicky vstávat a provádět další každodenní činnosti, aby se jim tyto pohybové vzory vštípily do paměti na celý život.
11
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
Nedílnou součástí komplexního programu prevence poruch hybné soustavy je ergonomie školního nábytku. Základem je výběr alespoň přiměřeně vysokého nábytku k výšce žáka. Ideální by byl nábytek s libovolnou možností nastavení výšky židle, lavice a sklonu pracovní plochy. Zde je na místě alespoň orientačně informovat učitele o nejdůležitějších parametrech školního nábytku v případě postupné výměny za nábytek nový. Příčinou dlouhodobého předklonu hlavy při vyučování, které je často provázeno bolestmi hlavy, bývají vodorovné pracovní desky. Správný sklon pracovní plochy by měl být 16°. Toho lze docílit buď vypodložením předních nohou lavic cca o 5 cm, nebo podložením učebnice penálem, který bývá ideálně vysoký. Pohodlné sezení ve školních lavicích vede ke kyfotizaci páteře v bederní oblasti, ke zvýšenému opotřebení bederních plotének a k zavěšení do ligament. Navození přirozené bederní lordózy lze dosáhnout podložením pánve složeným ručníkem, nebo vypodložením opěradla v bederní lordóze. Dynamického sedu a s tím související aktivaci osového svalového trupu lze dosáhnout podložením pánve částečně nafouklým overballem. Malé polštářky či overbally lze využít při dlouhém psaní či kreslení, přiložením mezi hrudník a hranu školní lavice, a tím docílit úlevové polohy, která snižuje napětí posturálního systému. Polštářky a overbally lze využít v dalších doporučovaných alternativních polohách i při odpočinku na koberci. Neméně důležité je kromě tolik diskutované hmotnosti školní brašny i její umístění na zádech. Málokterý učitel ale i rodič si uvědomuje, že taška umístěná v oblasti ramen podporuje vznik kulatých zad, volně visící taška s dlouhými popruhy opřená v bederní oblasti, způsobuje přetížení beder a zvyšuje bederní lordózu. Umístit brašnu ve středu zad je jak pro rodiče, tak pro učitele snadnou záležitostí a podporou správného držení těla.
3.2. SBĚR DAT NA VYBRANÉM VZORKU POPULACE – PRAKTICKÁ ČÁST 3.2.1. Charakteristika souboru – výběr populačního vzorku Vyšetření bylo provedeno na reprezentativním souboru dětí, ve věku 7, 11 a 15 let, narozených v letech 1996, 1992 a 1988. Na základě odhadované prevalence výskytu vadného držení těla u dětí (20 až 30 %) a požadované přesnosti statistického zpracování výsledků pro každou věkovou skupinu byl počet dětí stanoven na 1200 v každé věkové skupině, to znamená, že celkem bylo do šetření zahrnuto 3600 dětí. Šetření se uskutečnilo v 10 městech ČR různé velikosti. V Pardubicích tvořil soubor celkem 360 dětí z klientely 4 praktických lékařek pro děti a dorost.
12
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
3.2.2. Vlastní metodika šetření Sběr dat probíhal po celý kalendářní rok 2003 . Diagnóza vadného držení byla provedena dětským praktickým lékařem v rámci preventivní prohlídky. Klinickým vyšetřením byly zhodnoceny jednotlivé komponenty držení těla, tzn. postavení hlavy, zakřivení páteře, pánevní sklon a postavení dolních končetin včetně klenby nožní. Vzhledem k tomu, že držení těla podléhá fyziologicky individuálním rozdílům, byla k dosažení maximální objektivity při vyšetření, ještě před zahájením projektu zorganizována instruktáž, kde byli lékaři vyškoleni odborníky z oblasti rehabilitace a ortopedie včetně demonstrace pacientů. Byl jim poskytnut manuál k jednotnému postupu a pro minimalizaci subjektivních chyb. Nezbytné informace o rodinné anamnéze, životním stylu rodin i doplnění osobní anamnézy byly získány z dotazníků rodičům. Rodiče je vyplnili při doprovázení dítěte na preventivní prohlídku k lékaři. 3.2.3. Statistické metody Vyplněné dotazníky a formuláře byly převedeny do elektronické podoby. Byl využito programu EPI INFO 6. Po kontrole a očištění dat byly získané údaje statisticky zpracovány .Výsledky šetření jsou popsány pomocí absolutních a relativních četností. Je zhodnocena i statistická významnost na 5% hladině.
4. Výsledky vyšetření dětí pardubického souboru
Prevalence obtíží pohybového aparátu a výskyt vadného držení těla u dětí Celkový soubor tvořilo 3600 dětí z 10 měst ČR. Základní soubor v Pardubicích tvořilo 360 dětí (50% chlapců) ve věku 7, 11 a 15 let, na projektu spolupracovaly 4 pardubické praktické lékařky pro děti a dorost. Dále prezentované výsledky jsou doplněny grafy, které umožňují porovnání výsledků mezi celkovým souborem z 10 měst ČR a podsouborem dětí z Pardubic. Vadné držení těla se vyskytlo u 38% dětí shodně v obou souborech. Rozdílný výskyt VDT byl v jednotlivých věkových skupinách, od 38% u 7letých po 42% u 15letých dětí. Největší nárůst VDT byl zaznamenán mezi 11. a 15. rokem věku dětí v Pardubicích, celkově to bylo již dříve. Významně častější výskyt VDT byl u chlapců 45% ve srovnání s dívkami 31%.
13
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
chabé až špatné držení těla dle pohlaví
chabé až špatné držení těla dle věku
40 30
45
42 31
20
35
procentuální výskyt
procentuální výskyt
50 50
38 38
10 0
40 30
PA soubor
dívky
celkem
33
41
38 38
33
10 7.letí
11.letí
PA soubor
celk. soubor
42
20
0 chlapci
41
38
15.letí
celkem
celk. soubor
Zatímco vadné držení těla je do jisté míry subjektivně hodnoceným ukazatelem, fixované patologické zakřivení páteře ve frontální rovině je již považováno za onemocnění pohybového aparátu – skoliózu. Patologické zakřivení páteře v rovině frontální (čelní pohled), mělo 19,2% vyšetřených. Výrazně přibývalo s věkem (z 10% na 30%) , nejrychleji mezi 11. a 15. rokem života, mírně častěji u chlapců. Nejčastější odchylka byla v hrudní oblasti (16,1%), dále bederní oblasti (8,6%) a krční oblasti (1,7%). Častou kombinací byla patologie v oblasti hrudní a bederní (5,11%). Patologické zakřivení páteře se projevilo převážně jako skoliotické držení (12,5%), skolióza tvořila 6,7% patologií.
14
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
Již dříve než při aktuálním vyšetření bylo diagnostikováno 34 ze 69 patologických zakřivení páteře ve frontální rovině. Bylo to nejčastěji mezi 7. a 11.rokem života a pak i ve 13 letech. Zajímavé je, že se jedná o liché roky života, což nejspíš souvisí s prováděním systematických preventivních prohlídek dětí v těchto letech. Zbylých 35 případů bylo zachyceno při aktuálním vyšetření, nejvíce u 11letých dětí. Určité rozdíly však jsou na níže uvedených grafech zřejmé mezi soubory z hlediska pohlaví i věku. V pardubickém souboru byl výrazně rozdílný výskyt skoliózy v jednotlivých věkových skupinách od 3,3% u 7letých, 1,7% u 11letých po 15% u 15letých dětí. Byl významný rozdíl mezi pohlavími (ch-4,4% a d-9%) Skolióza páteře dle věku
skolióza dle pohlaví- srovnání souborů
procentuální výskyt
9,0
10 8
6,7 6,0
6,2
5,6 4,4
6 4 2 0
chlapci
dívky
PA soubor
15,0
16 14 12 10 8 6 4 2 0
12
celkem
6,7 3,3
1,7
7.letí
celk. soubor
11.letí PA soubor
15.letí
celkem
celk. soubor
Skoliotické držení těla je naopak považováno za funkční poruchu, kterou lze svalovým úsilím vyrovnat, nejedná se tedy o vadu fixovanou. U tohoto nálezu je důležitá jeho včasná diagnostika, protože v tomto stádiu je možné individuální, cílenou a důslednou LTV zabránit dalšímu zhoršení a komplikované léčbě. Skoliotické držení těla mělo celkem 12,5% dětí (v celkovém souboru nevýznamně více), s věkem se výskyt tohoto jevu zvyšoval od 6,7% (7let), po 15,8% (11 let) a 15% (15 let). Největší nárůst byl zaznamenán mezi 7. a 11. rokem života. Tyto rozdíly byly významné a v celkovém souboru byly obdobné. Mezi dívkami a chlapci byly rozdíly (8,4% dívek ve srovnání s 16,5% chlapců). skoliotické držení páteře dle věku
skoliotické držení dle pohlaví-srovnání souborů 18,0
15
16,5 14,0
13,2 8,4
10
15,0 12,5
14,0
12,513,6
procento výskytu
procentuální výskyt
20
15,8
16,0
5
12,0 10,0 8,0
6,7
6,0 4,0
0 chlapci
dívky
PA soubor
celk. soubor
2,0
celkem
0,0 7.letí
11.letí PA soubor
15
15.letí celk. soubor
celkem
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
Pro obtíže pohybového aparátu bylo vyšetřeno celkem 24,7% tj, téměř každé čtvrté dítě souboru. S věkem výrazně přibývalo dětí vyšetřených u specialisty (19,2%, 21,7%, 33,3%). V 15 letech to tedy bylo již každé třetí dítě, které potřebovalo pomoc specialisty. Byly to častěji dívky(29,2% vs 20,3% chlapců). Nejčastějším důvodem odeslání dítěte ke specialistovi byla skolióza či její potvrzení (75% dětí se skoliózou), dalším důvodem bylo jiné patologické zakřivení páteře ve frontální rovině a skoliotické držení těla, které však bylo vyšetřeno jen v necelé polovině případů (45%). Děti s bolestivými stavy byly nejčastěji vyšetřeny pro bolesti bederní páteře (41%), dále krční páteře (35%) a 26% dětí s bolestmi hlavy. Vadné držení těla bylo odesláno na specializované vyšetření jen ve třetině případů (33,2%). Obtíže pohybového aparátu bývají často doprovázeny bolestivými stavy. Bolesti hlavy alespoň občas, opět s výraznými rozdíly ve věkových skupinách uvedlo celkem 29,2% dětí shodně v obou souborech. Mírné rozdíly byly mezi soubory při posuzování problému z hlediska pohlaví i věku. Významně častěji uváděly bolesti hlavy dívky ve srovnání s chlapci.
Bolesti hlavy dle věku
Bolesti hlavy dle pohlaví
procentuální zastoupení
procentuální zastoupení
25
22,6
20 15 10 5 0
chlapci PA soubor
dívky
33,3 29,2
35
29,2
35 30
32,5
36,0
40
30 25 20 15 10 5 0
celkem
celk. soubor
21,7
7.letí
11.letí
PA soubor
16
15.letí celk. soubor
celkem
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
Bolesti v bederní oblasti páteře uvedlo celkem 9,7% dětí (2,5%, 7,5% a 19,2% dětí dle věku). Nevýrazný rozdíl byl mezi dívkami (10,7%) a chlapci (8,8%). V celkovém souboru byla situace obdobná. Bolesti bederní páteře dle věku
14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0
19,2
20
10,7
18
9,7
8,8
procentuální zastoupení
procentuální rozložení
Bolest bederní páteře dle pohlaví
16 14 12
9,7
7,5
10 8 6 4
2,5
2
chlapci PA soubor
dívky
0
celkem
7.letí
11.letí
PA soubor
celk. soubor
15.letí
celkem
celk. soubor
Se stavem pohybového aparátu významně souvisí i BMI. Zejména v dospělosti dochází u osob s nadváhou k rychlejšímu opotřebení kloubního systému, ke snížení celkové pohyblivosti i větší zátěži kardiovaskulárního systému. Ve vyšetřeném souboru bylo 28% dětí s BMI pod normu, 42,2% dětí s normálním BMI, 19,9% dětí s BMI v kategorii nadváhy a 9,8% obézních. Celkem tedy 29,7% dětí mělo BMI nad normu, Byl zjištěn rozdíl mezi dívkami (26,4%) a chlapci (32,9%) ale statisticky nevýznamný. Mezi 7. a 11. rokem života přibývalo dětí s nadváhou, poté byl zaznamenán výrazně nižší výskyt v 15 letech. Toto ale platí pouze u pardubického souboru, kdy je navíc zřejmý vyšší výskyt BMI nad normou u chlapců. Rozdíly mezi věkovými skupinami i mezi pohlavími v celkovém souboru nejsou tak markantní. BMI nad normou dle věku
BMI nad normou dle pohlaví
35,0
32,9
40
26,4
30,0
29,7
30
25,0 20,0 15,0 10,0
25
18,3
20 15 10
5,0 0,0
37,5 33,3
35
procento výskytu
procento výskytu
29,7
5
chlapci
dívky
celkem
0 7.letí
PA soubor
11.letí
PA soubor
celk. soubor
17
15.letí
celk. soubor
celkem
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
Zajímavý vztah byl mezi vadným držením těla a BMI. V pardubickém souboru mělo vadné držení těla 53,5% dětí s podváhou, 34,9% s normální hmotností a 27,1% dětí s nadváhou či obezitou. Tyto rozdíly byly významné. Celkový soubor vykazoval u asteniků nižší výskyt VDT ale v dalších případech hmotnostních kategorií byl výskyt VDT častější než v Pardubicích.
výskyt dětí s VDT dle BMI - srovnání PA x CS (%)
procentuální výskyt
60
53,5 40,0
50 40
34,9
37,8 27,1
30,3
30 20 10 0
astenie
norma
PA soubor
nadváha až obezita celk. soubor
Dlouhodobé zdravotní obtíže, mezi kterými byla nejčastěji uváděna alergická onemocnění, oční vady (myopie) a endokrinní choroby (struma), uvedlo celkem 19,7% dětí. V celkovém souboru byla situace vážnější. Z níže uvedeného grafu je zřejmé, že stejně jako VDT i jiná onemocnění se častěji vyskytují u obézních dětí. Tento fakt byl potvrzen v obou souborech.
procentuální výskyt
dlouhodobé zdravotní potíže (mimo ortopedických) ve vztahu k BMI 43,0
50 40 30
20,8
20
17,1
19,7 12,7
10 0
astenie
norma PA soubor
nadváha
obezita
celk. soubor
18
celkem
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
Celkové hodnocení stavu pohybového aparátu dítěte a jeho zařazení do jedné ze čtyř kategorií (viz následující čtyři obrázky) bylo výsledkem podrobného vyšetření a popisu jednotlivých partií těla.
19
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
Následující odstavce jsou popisem zjištěných výsledků: v Oblast krční páteře – předsun hlavy
Patologické postavení v krční páteři mělo 45% dětí, 50,5% chlapců a 39,3% dívek . Výskyt předsunu hlavy se lišil dle věku. V pardubickém souboru byl výskyt předsunu hlavy častější než v celkovém souboru. předsun hlavy dle věku v obou souborech
procentuální výskyt
50 50,0
48,3
40
45,0
36,7
30 20 10 0
7.letí
11.letí PA soubor
20
15.letí celk. soubor
celkem
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
Děti, u kterých se tato patologie vyskytla, mají vyšší pravděpodobnost výskytu vadného držení těla ve srovnání s dětmi bez této patologie (56,8% vs 22,2%). Předsun hlavy je výrazný RF vzniku VDT a souvisí s bolestmi hlavy!! Bolest hlavy alespoň někdy udává 29,2% souboru, výrazněji více dívky (alespoň 1x týdně udává bolest hlavy 11,8% dívek vs 4,4% chlapci). Dle věku byl údaj nejčastější u 11letých dětí. Bolest krční páteře trápí nejčastěji 15leté děti, u nich byl rozdíl mezi pohlavími (13% dívky vs 7,1% chlapci) ale ne statisticky významný. Mezi oběma soubory nebyly výrazné rozdíly. Bolesti hlavy dle věku
Bolesti hlavy dle pohlaví 36,0
30
29,2
procentuální zastoupení
procentuální zastoupení
40 22,6
20 10 0
chlapci
dívky
PA soubor
celk. soubor
32,5
33,3
11.letí
15.letí
29,2
35 30 25 20 15 10 5 0
celkem
21,7
7.letí
PA soubor
celkem
celk. soubor
v Tvar hrudníku Normálně vyvinutý hrudník mělo 83,6% dětí, oploštělý hrudník 13,6% dětí, jiná deformita byla popsána u 2,8% z nich. S věkem přibývá deformit hrudníku hlavně mezi 11. a 15. rokem (11% vs 22,5%). Důvodem může být akcelerace růstu, nedostatečně kompenzovaná sportovní aktivitou ( ubývá dětí aktivně sportujících). Významně častěji byl tento nález u chlapců (22,5% vs 10%). Oploštělý hrudník zvyšuje pravděpodobnost výskytu vadného držení těla. U dětí s oploštělým hrudníkem je také vyšší pravděpodobnost výskytu skoliózy (16,3% vs 4,3%), skoliotického držení (28,6 vs 9%) a vyšší pravděpodobnost bolestí krční páteře (12,2% vs 9,6%), Plochý hrudník i jiná jeho deformita jsou významným RF vzniku VDT!!! Výrazná souvislost je i s patologickým zakřivením páteře!!
21
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
tvar hrudníku a vadné držení těla
tvar hrudníku a patologické zakřivení páteře
30
75,8
60
procentuální výskyt
procento výskytu
80 64,6
40 31,5
20 0
25
28,6
20 15
16,3
10
9,0
5
4,3
0
skoliot. držení
VDT
oploštělý hrudník
jiná deformita
oploštělý hrudník
bez nálezu
skolióza bez nálezu
v Postavení ramen Asymetrické postavení ramen, jak je zřejmé z níže uvedených grafů, mělo 25,6% dětí, (29,7% chlapců a 21,4% dívek). Asymetrie významně přibývá s věkem (18,3%, 24,2%, 34,2%). U dětí s asymetrií v oblasti ramen je vyšší pravděpodobnost výskytu vadného držení těla (76% vs 24,6%), skoliózy (21,7% vs 1,5%), skoliotického držení těla (27,2 vs 7,5%) a vyšší pravděpodobnost výskytu bolestí krční páteře 13% vs 9%. Asymetrické postavení ramen je výrazným RF vzniku VDT a také výrazně souvisí s patologickým zakřivením páteře. asymetrické postavení ramen a patologické zakřivení páteře
polohová asymetrie ramen a vadné držení těla
procento výskytu
60
procento výskytu
30
80
76,0
40 24,6
20 0
27,2
20
21,7
15 10
7,5 1,5
5 0
skoliotické držení
VDT
polohová asymetrie ramen
25
bez nálezu
skolióza
polohová asymetrie ramen
bez nálezu
v Postavení lopatek Asymetrii v oblasti lopatek mělo 30,3% dětí. Vyšší výskyt byl významně u chlapců ve srovnání s dívkami ( 35,2% vs 25,3%). Asymetrické postavení lopatek narůstá s věkem (22,5%, 31,7%, 36,7%). Pravděpodobnost výskytu vadného držení těla je významně vyšší ve srovnání s dětmi bez asymetrie , jak uvádí graf. Skolióza je častější (18,4% vs 1,6%), skoliotické držení těla rovněž (33% vs 3,6%) a je mírně vyšší pravděpodobnost bolestí krční páteře (11% vs 9,6%). Asymetrické postavení lopatek je výrazným RF vzniku VDT a také výrazně souvisí s patologickým zakřivením páteře.
22
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
polohová asymetrie lopatek a vadné držení těla
polohová asymetrie lopatek a patologické zakřivení páteře
procento výskytu
80 60
procento výskytu
35
74,3
40 21,9
20 0
33,0
30 25 20
18,4
15 10
3,6
5
skoliotické držení
VDT
polohová asymetrie lopatek
bez nálezu
1,6
0
skolióza
polohová asymetrie lopatek
bez nálezu
v Odstálé lopatky Tato patologie se vyskytla celkem u 38,3% dětí. Odstálé lopatky mělo významně více chlapců ve srovnání s dívkami (45% vs 31,5%). Ke zlepšení stavu dochází významně s věkem (50,8%, 43,3%, 20,8%). U dětí s odstálými lopatkami je výskyt vadného držení těla výrazně vyšší (56,5% vs 26,1%), je i vyšší výskyt skoliotického držení těla (16,7% vs 9,9%) než u dětí bez nálezu. Nálezy patologie páteře ve frontální rovině byly častější v celkovém souboru. odstálé lopatky a vadné držení těla
odstálé lopatky a patologické zakřivení páteře (srovnání souborů PA vs CS)
56,5
procento výskytu
procento výskytu
50
20,7
25
60
40 30 26,1
20 10
20 15
5,8
10
8,4
5 0
0
16,7
skol.držení PA
skol.držení CS
skolióza PA
skolióza CS
VDT odstálé lopatky
bez nálezu
odstálé lopatky
bez nálezu
Souvislost s bolestivými stavy nebyla zjištěna. Odstálé lopatky jsou výrazný RF vzniku VDT!!
v Posturální kyfóza (kulatá záda) a plochá záda Kulatá záda mělo 25,3% vyšetřených dětí, u 8,9% dětí byla zjištěna opačná odchylka – plochá záda.
23
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
Výskyt patologického zakřivení páteře se liší u chlapců a dívek. Kulatá záda měli významně častěji chlapci (35,7%) ve srovnání s dívkami (14,6%). Rozdíl ve výskytu plochých zad nebyl mezi chlapci a dívkami významný. Kyfotického držení přibývá s věkem (20,0%, 25,8%, 30%) . Také plochých zad s věkem přibývá, zejména mezi 11. a 15. rokem věku, kdy dochází k trojnásobnému!! nárůstu (3,3%, 5,8%, 17,5%).
Pravděpodobnost výskytu vadného držení těla je u dětí s kulatými zády stejně jako u dětí s plochými zády významně vyšší ve srovnání s dětmi bez patologie. Jak je zřejmé z níže uvedeného grafu výskyt je u dětí s kulatými zády 69,2%, s plochými zády 46,9%, u dětí bez patologie 24,5%. Pro výskyt skoliózy jsou významnějším faktorem plochá záda, výskyt skoliózy je u těchto dětí 8,8x vyšší, zatímco u dětí s kulatými zády 4,1x vyšší než u dětí s fyziologickým zakřivením hrudní páteře. Procentuální vyjádření výskytu skoliózy je 18,8% u dětí s plochými zády oproti 5,5% u dětí s kulatými zády. Pravděpodobnost výskytu skoliotického držení je 4,3x vyšší u dětí s kulatými zády a 2,1x vyšší u dětí s plochými zády ve srovnání s dětmi bez patologie. Skoliotické držení má 20,9% dětí s kulatými zády a 15,6% dětí s plochými zády ve srovnání s 8,9% dětí bez patologického zakřivení hrudní páteře.
24
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
Kulatá a plochá záda ve vztahu k vadnému držení těla
25
69,2
60
procento výskytu
procento výskytu
80
Kulatá a plochá záda ve vztahu k patologickému zakřivení páteře
46,9
40
24,5
20 0
posturální kyfóza
20
plochá záda
18,8 15,6
15 8,9
10
5,5
skoliotické držení
posturální kyfóza
fyziol. zakřivení páteře
5,5
5 0
VDT
20,9
skolióza plochá záda
fyziol. zakřivení páteře
Kulatá ale i plochá záda jsou významným RF VDT, plochá záda mají významně vyšší vztah ke vzniku skoliózy!! Bolesti krční páteře udávalo 12,1% dětí s kyfózou, oproti 9,3% dětí s fyziologickým zakřivením. Bolesti v bedrech trápily 14,3% dětí s kyfózou a 12,5% dětí s plochými zády, oproti 7,6% dětí s fyziologickým zakřivením hrudní páteře.
v Postavení pánve Byly zjišťovány dvě odchylky od fyziologického postavení pánve. Anteverze byla zjištěna u 20% dětí, šikmá pánev u 6,7% z vyšetřených. Mezi chlapci a dívkami nebyly zjištěny rozdíly. Patologie v oblasti pánve narůstá s věkem, rozdíl je významný zejména mezi 7. a 11. rokem věku (6,7% vs 12,5%), kdy se zvyšuje výskyt zejména šikmé pánve. Jak dokumentuje níže uvedený graf je pravděpodobnost výskytu vadného držení těla výrazně vyšší u dětí s anteverzí a ještě větším rizikem VDT je šikmá pánev. Patologické postavení pánve je také rizikovým faktorem pro skoliózu. Tento nález mělo 9,7% dětí s anteverzí a 29,2% dětí se šikmou pánví, ve srovnání s 3,8% dětí bez patologie v oblasti pánve. Děti se šikmou pánví měly významně častěji ve srovnání s dětmi bez patologie skoliotické držení těla (41,7% vs 8,7%).
25
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
Postavení pánve ve vztahu k patologickému zakřivení páteře
Postavení pánve ve vztahu k vadnému držení těla
50
91,7 procento výskytu
100 80
63,9
30
60
16,7 8,7
9,7 3,8
10
20
anteverze pánve
29,2
20
25,8
40
0
41,7
40
0
skoliotické držení
skolióza
VDT
šikmá pánev
anteverze pánve
bez nálezu
šikmá pánev
bez nálezu
Šikmá pánev je také rizikovým faktorem pro přítomnost bolestí v oblasti beder, Pravděpodobnost výskytu bolestí byla u dětí s touto patologickou odchylkou vyšší ve srovnání s dětmi bez patologie (12,5% vs 9,8%). Jak vyplývá z výsledků, šikmou pánev je třeba považovat za závažný rizikový faktor pro celkový stav pohybového aparátu.
v Bederní lordóza Zvýšenou bederní lordózu mělo celkem 37,8% vyšetřených dětí, naopak u 10,3% byla zjištěna oploštělá křivka. Výskyt zvýšené bederní lordózy se s věkem významně snižuje (51,7%, 32,5%, 29,2%), naopak výskyt oploštělé bederní křivky stoupá s věkem od 5% u sedmiletých na 10% u jedenáctiletých a na 15,8% u patnáctiletých. Výskyt patologického zakřivení se liší významně v případě oploštění bederní lordózy v neprospěch chlapců (14,3% vs 6,2%). V případě hyperlordózy není rozdíl mezi chlapci a dívkami . Jak uvádí níže prezentovaný graf, změny bederní lordózy, zejména pak její oploštění jsou výrazným RF vzniku VDT. Vadné držení těla má 48,5% dětí se zvýšenou bederní lordózou a 54% dětí s oploštělou křivkou ve srovnání s 26,7% dětí bez patologického nálezu. Skoliotické držení má 21,6% dětí s oploštělou lordózou a 13,2% dětí s hyperlordózou oproti 10,2% dětí bez nálezu na bederní páteři. Skolióza byla zjištěna u 5,2% dětí s hyperlordózou, kdy není rozdíl oproti dětem bez nálezu, ale až u 18,9% dětí s oploštělou křivkou bederní páteře. Změny na bederní lordóze, zejména její oploštění jsou RF pro VDT i pro patologické postavení páteře ve frontální rovině.
26
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
změny bederní lordózy ve vztahu k patologickému zakřivení páteře
bederní lordóza ve vztahu k vadnému držení těla 54,0
20 0
18,9
20
26,7
40
21,6
25
procento výskytu
procento výskytu
60
48,5
15
13,2 10,2
10
5,2
5,4
5
VDT
0
zvýšená bederní lordóza
oploštělá bederní lordóza
skoliotické držení
fyziol. zakřivení
zvýšená bederní lordóza
skolióza oploštělá bederní lordóza
fyziol. zakřivení
0 Nebyl prokázán význam změn na bederní lordóze k bolestem v této oblasti. Bolesti beder významně častěji udávaly děti 15leté s nevýraznou převahou dívek. v Plochá noha
Plochou nohu mělo celkem 31,4% vyšetřených, významně častěji chlapci (39,0%) ve srovnání s dívkami (23,6%). S věkem se stav nevýrazně zlepšuje, nejvyšší výskyt byl u jedenáctiletých (35%), v patnácti letech mělo plochou nohu 29,2% dětí. Byl prokázán významný vliv ploché nohy na rozvoj VDT, kdy děti s plochou nohou vykazovaly VDT v 49,6%, zatímco děti s dobře klenutou nohou pouze 32,4% Nevýrazně byl prokázán i vliv ploché nohy na rozvoj skoliotického držení. Bylo zjištěno u 16,8% dětí s plochou nohou (oproti 10,5% dětí s fyziologickým nálezem na nožní klenbě). Skolióza byla zjištěna u 7% dětí s plochou nohou a u 6,5% dětí bez nálezu. Zde rozdíl nebyl zjištěn. Častější byl výskyt bolestí hlavy (1,2x) ve srovnání s dětmi s normální klenbou. Bolest hlavy udávalo 34,5% dětí s plochou nohou a 26,7% dětí s fyziologickým nálezem na klenbě nohy. U dětí s plochou nohou byl zaznamenán nevýrazně vyšší výskyt zvýšeného bederního prohnutí (38,9% u dětí s plochou nohou , oproti 37,3% u dětí s fyziolog. klenbou nohy). V případě hrudní kyfózy to bylo statisticky významně častěji (33,6%, oproti 21,5% dětí s normálně klenutou nohou). Zjištěné informace o životním stylu dětí
27
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
v Mimoškolní pohybová aktivita, důležitost pohybu vnímaná rodinou dětí Organizovanou sportovní aktivitu uvedlo celkem 55,6% dětí. Mezi dívkami (55,0%) a chlapci (56,0%) významný rozdíl nebyl. Hodnoty v celkovém souboru byly nižší. Rozdíly byly ve sledovaných věkových skupinách. Mezi 7. a 11. rokem věku přibývalo sportujících dětí v obou souborech, u 15letých respondentů došlo k poklesu uvedené aktivity. organizovaná pohybová aktivita dle pohlaví 56,0
55,0
65,8
55,6
50,0
procentuální rozložení
procentuální zastoupení
60,0
organizovaná pohybová aktivita dle věku
40,0 30,0 20,0 10,0 0,0
chlapci PA soubor
dívky
celkem
70 60 50 40 30 20 10 0
52,5
7.letí
48,3
11.letí
PA soubor
celk. soubor
15.letí
55,6
celkem
celk. soubor
Důležitost pohybu vnímaly nejvíce nejstarší děti bez rozdílu pohlaví. Důležitost sportu v životě vyjádřilo 82% rodičů. Výrazný je vliv vzdělání rodičů, zejména matek. Více než 87% otců a 90% matek s VŠ a SŠ s maturitou uznává důležitost sportu pro zdraví, proti pouhým 47% otců a 73% matek s nižším vzděláním. Názor na důležitost pohybu a sportu ovlivňuje vlastní sportovní aktivita rodičů současná ale i jen minulá. 96% sportujících matek a 91% otců souhlasí s důležitostí sportu. U nesportujících rodičů je to jen 77% matek a 79% otců. Významná je i souvislost mezi vlastní sportovní aktivitou rodičů a organizovaným sportováním dětí. Aktivně organizovaným sportem se zabývá 66,3% dětí sportujících otců a dokonce 71,4% dětí sportujících matek, statisticky významně více než u nesportujících rodičů. Organizovanou sportovní aktivitu děti provozují nejčastěji 1x až 2x týdně, v průměru jsou to 2 až 3 hodiny týdně. Pravděpodobnost výskytu vadného držení těla u sportujících dětí je nižší ve srovnání s ostatními dětmi. VDT má 35,5% dětí provozujících organizovanou pohybovou aktivitu oproti 40,6% dětí bez sportování. Výskyt VDT klesá se zvyšující se frekvencí cvičení za týden, nezávisle na počtu hodin. Z hlediska frekvence byl mírný rozdíl ve prospěch dětí bez nálezu VDT (vůbec nesportovalo 47,8% dětí s VDT vs 42,4% dětí bez nálezu), 2x a vícekrát týdně
28
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
sportovalo 44,2% dětí bez nálezu VDT ale jen 30,9% dětí s VDT. Počet hodin věnovaný týdně organizované TV se prokázal být významný (4 více hodin týdně věnovalo sportu 30,5% dětí bez VDT a jen 19,0% dětí s VDT). Mezi nejoblíbenější sporty u chlapců patří fotbal (42%), cyklistika (38%), plavání (30%). Následuje hokej (20%), všestranné cvičení typu „Sokol“ (9%) a košíková nebo volejbal. U dívek je to cvičení typu „aerobic, tanec, balet“ (32%), plavání (29%) a cyklistika (28%). Následuje všestranné cvičení typu „Sokol“ (11%) a košíková nebo volejbal. . Z hlediska správného držení těla se jako nejvhodnější jeví cvičení typu „tanec, balet aerobic“ a také asijská bojová umění, kde pravděpodobnost výskytu vadného držení těla byla poloviční ve srovnání s nesportujícími dětmi. Děti provozující tyto sporty však mají častější bolesti v oblasti beder (tanec 1,5x a asijské sporty 2x vyšší pravděpodobnost) a u asijských sportů i bolesti v oblasti krční páteře (1,9x). Lepší držení těla bylo zjištěno i u dětí provozujících plavání, cyklistiku, košíkovou nebo volejbal, fotbal, hokej a atletiku. U kanoistiky a tenisu byl výskyt vadného držení těla stejný ve srovnání s nesportujícími dětmi. Výskyt skoliotického držení těla, kde je více rozvinutá svalová dysbalance v důsledku jednostranného zatížení a vyžaduje již cílené zaměření cvičení, byl u sportujících dětí s výjimkou cvičení typu „tanec, balet, aerobic“ stejný při srovnání s nesportujícími. Zajímavým zjištěním byl vyšší výskyt skoliotického držení těla u dětí provozujících cvičení typu „Sokol“ (1,4x vyšší pravděpodobnost), tento výsledek však může být dán tím, že dětem s vadným držením těla a jinými poruchami pohybového aparátu je toto cvičení doporučováno pro jeho všestranné zaměření. Děti navštěvující Sokol také častěji uvedly bolesti krční a bederní páteře. Výsledkem neúměrné jednostranné zátěže může být vysoký výskyt skoliózy páteře u dětí provozujících kanoistiku (15%) v porovnání s dětmi nesportujícími (5%) a dětmi provozujícími jiné sporty (6%), protože se však jedná o malý počet dětí (33), byly tyto rozdíly na hranici statistické významnosti. Nikým neorganizovaná denní pohybová aktivita dítěte venku (kromě výše uvedené sportovní) činí v letním období u 53,3% dětí 1 – 3 hodiny denně, 34,2% dětí pobývá venku 3 a více hodin denně, 5,0% dětí nemá aktivitu „žádnou“. V zimním období nepobývá venku vůbec 9,7% dětí, 30,3% dětí méně než hodinu denně a více než polovina dětí (51,7%)1 – 3 hod. denně. U neorganizované, byť pravidelné nebo téměř pravidelné sportovní aktivity, kterou provozuje 63% dětí ( více chlapců) se vztah k vadnému držení těla neprokázal
29
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
v Volný čas u TV, PC a videa Čas strávený u televize, videa nebo počítače byl udáván průměrně 2 hodiny denně. Více než polovina souboru uváděla tento čas do 3 hodin denně. Závažné bylo zjištění, že délku denního sledování TV/PC 4 až 5 hodin uvedly pouze děti se špatným držením těla a to v 7%. Nejčastější hodnotou byly právě udávané 2 hodiny (30,8% dětí) následovala 1 hodina (25,8%) a 3 hodiny (14,2%). Maximálním uvedeným údajem bylo 8 hodin (ve dvou případech z 360 dětí), což představuje prakticky veškerý volný čas dítěte . Pět a více hodin denně uvedlo 3,6% dětí. Naopak, 1,7% dětí netráví tímto způsobem čas vůbec. Rozdíly mezi chlapci a dívkami jsou minimální, přesto tráví čas tímto způsobem více chlapců (3 a více hodin denně 12% chlapců vs 9,6% dívek. Dívky ve 2,8% nesledují TV/PC vůbec ale chlapec nebyl v této skupině žádný). S věkem výrazně přibývá času stráveného u TV/PC. v Volný pohyb dětí ve škole o přestávkách Možnost volného pohybu o přestávkách nemělo celkem 31,1% dětí. Tato možnost se neliší mezi chlapci a dívkami, ale rozdíly byly v tomto ukazateli u věkových skupin. Nejmladší respondenti měli volný pohyb o přestávce nejčastěji, tato možnost mírně klesla u 11letých, v 15ti letech již docházelo k poklesu této možnosti (časté přesuny mezi učebnami).
Děti bez možnosti aktivního pohybu o přestávkách 37,5
40 procento výskytu
35 30
27,5
31,1
28,3
25 20 15 10 5 0
7.letí
11.letí
15.letí
celkem
V tomto věku se neprojevil přímý vztah možnosti volného pohybu o přestávce k nálezu VDT.
30
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
v Pohybové chvilky během vyučování Tělovýchovné chvilky během vyučování provozuje 35% dětí. Nejvíce cvičí děti 7leté (53,3%), 11leté už jen ve 45% ale výrazný pokles přichází přechodem na 2.stupeň ZŠ, kdy cvičení uvedlo pouze 6,7% dětí. Jak dokumentuje následující graf, ze souboru cvičících dětí bylo méně dětí s VDT než v souboru necvičících dětí.
procentuální rozložení
Celkové držení těla a cvičení při vyučování 50,0
37,1
40,0
33,9
27,8
30,0 20,0 10,0 0,0
necvičící výborné
cvičící dobré
celkem
chabé(VDT)
špatné
Jinak řečeno 40% dětí s výborným, 38% s dobrým držením těla uvedlo cvičení v hodinách, oproti 28,7% dětí s chabým a 28,6% se špatným držením těla. Je patrný význam cíleného cvičení v hodinách pro celkové držení těla!! Přestože je opakovaně prokazován výrazný pozitivní vliv pohybu mimo jiné i pro zdravý vývoj skeletu a svalového systému , neumožňují školy pohybovou aktivitu v dostatečné míře. Níže uvedený graf dokumentuje situaci nejen v Pardubicích ale i v celém souboru sledovaných dětí. Je sice téměř třetina škol, které chápou důležitost pohybu a umožní dětem pohyb v hodinách i o přestávce. Je však na druhé straně 27% dětí v pardubickém souboru a dokonce 31% v celkovém souboru, které nemají žádnou možnost pohybu ve škole kromě 2 hodin TV týdně. Tv chvilky v hodinách a pohyb o přestávkách Pardubice 40% 35% 30%
celkový soubor 36%
30%
31%
34%
28%
27%
25% 20% 15%
7% 7%
10% 5% 0% Chvilky i přestávky
Chvilky bez přestávky
31
přestávky bez chvilek
žádný pohyb
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
Toto šetření, kromě deskripce a analýzy mnoha rizikových faktorů, které souvisejí nebo přímo ovlivňují držení těla a následně i vznik vážnějších onemocnění opěrného a pohybového systému, přináší i důkazy o nedostatečné pohybové aktivitě dětí ve škole i volném čase. Je dostatečnou argumentací k prosazování opatření ke zvýšení pohybu a k jeho začlenění do denního režimu dětí ve školských zařízeních již od mateřských škol.
5. NÁVRH INTERVENČNÍCH OPATŘENÍ A JEJICH REALIZACE – NAPLŇOVÁNÍ DÍLČÍCH AKTIVIT CÍLŮ 8, 11, 13 PROGRAMU „ZDRAVÍ 21“ Cíl 8 ve svém dílčím úkolu 8.4. si dává za cíl snížit nemocnost a výskyt trvalých postižení na nemoci svalové a kosterní soustavy do roku 2020. Zkušenosti při sběru dat v rámci této atestační práce ukazují, že je nutno, aby se praktičtí lékaři pro děti a dorost při preventivních prohlídkách soustředili na poruchy hybného systému dětí a v případě podezření na vadné držení těla včas odesílali děti na odborné vyšetření k ortopedům ale i rehabilitačním lékařům. Ti mají velkou šanci na funkční řešení problematiky stavbou individuálních léčebných programů. Cíl 11.1.3 si klade za úkol zvýšit úroveň všestranné pohybové aktivity obyvatelstva. Je nutno nejen vytvořit podmínky tj. budovat sportoviště, otevírat školní hřiště v odpoledních hodinách pro veřejnost, budovat cyklistické stezky ale zejména ( a to je to nejtěžší) vychovávat děti a jejich celé rodiny ke změně životního stylu, k vyšší pohybové aktivitě. Nebudou nic platná sportoviště, pokud lidé nebudou mít potřebu pohybu zafixovanou jako samozřejmost . Děti narozené v současné době budou v daném roce dosahovat věku 15 let. Budou tedy opouštět základní školu a vstupovat do života s tím , co jim mimo jiné škola dala ale i vzala. Pokud se podaří v široké míře prosadit programy ke zvýšení pohybové aktivity a omezení statické zátěže do škol už nyní, ovlivní to pozitivně nejen ty děti, které v současnosti přicházejí na svět ale i mnoho ročníků dětí, které již ve škole jsou. Dílčí úkol 11.1.4. se zaměřuje přímo na činnost ve školách ke zlepšení pohybového aparátu dětí a nabízí přímo aktivity k tomu účelu. Je nutno nejprve získat učitele a jejich nadřízené k tomu, aby se pohyb stal jejich zájmem a cvičení s dětmi samozřejmostí. Je nutno pořádat semináře pro již stávající pedagogy, vyučovat o nutnosti a možnostech pohybových aktivit s přesnými metodikami již v pregraduálu, tj. na pedagogických školách , zainteresovat i kontrolní orgány, které do škol chodí,
32
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
aby pohybovým aktivitám věnovaly pozornost stejnou jako pedagogickému procesu. Otvírá se velká šance v současné době, protože školy přecházejí z výuky dle osnov na výuku dle rámcových vzdělávacích programů, jejichž součástí je i výuka směřující k zdravému životnímu stylu a k zdravému vývoji dětí. Cíl 13 ve svém dílčím úkolu 13.4. chce zajistit, aby do roku 2015 nejméně 50% dětí mělo příležitost zařadit se do mateřské školy podporující zdraví a 95% dětí do základní školy podporující zdraví. V rámci zahájení implementace uvedených cílů programu Zdraví 21 v podmínkách Pardubického kraje jsme s výsledky šetření a důležitými závěry seznámili ředitele a učitele základních a mateřských škol, pracovníky odboru školství a představitele města. Vyzdvihli jsme jejich poslání , které mají, vedle nezastupitelné úlohy rodičů, ve vytváření podmínek pro zdravý vývoj dětí. Škola má být nejen vzdělávací institucí pro děti a mladistvé ale i prostředím, ve kterém si osvojí zdravé životní návyky pro budoucí život. Pohybová aktivita by měla být jeho nedílnou součástí. Uspořádali jsme opakovaně seminář pro učitele základních a mateřských škol. Z úst odborníků a zkušených pracovníků v oblasti fyzioterapie a prevence onemocnění pohybového systému vyslechli mnoho námětů na cvičení s dětmi i s vysvětlením postupů a významu daného cviku pro určitou svalovou skupinu. Kromě teorie měli možnost i na vlastním těle vyzkoušet, jak je příjemná tělovýchovná chvilka po 2 hodinách přednášky. Součástí byl i nácvik cvičebních sestav v nízkých polohách, které byly určeny do rozcviček hodin tělesné výchovy, do TV chvilek v případě vybavení a prostoru ve třídě a do denního cvičení v mateřských školách. Cvičení při TV chvilkách je zaměřeno na páteř a svaly horní poloviny těla, provádějí se v sedě na židli (minimální narušení výuky). Je nutno přidat při tělocviku (1. i 2. stupně ZŠ) či v rozšířené TV chvilce (na 1. stupni ZŠ) či v mateřské škole cviky v nízkých polohách na protažení svalů dolních končetin a na posílení svalů břišních.
Níže uvedené obrázky dokumentují zájem a vysokou účast na seminářích. Je vidět i radost z pohybu zúčastněných učitelek. Pokud chceme, aby učitelé s dětmi cvičili účinně, musejí sami k tomu získat kladný vztah. Žádný příkaz ředitele školy nezaručí poctivé provádění cvičení.
33
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
34
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
Kromě zapojení řady škol v Pardubicích se v tomto roce přidaly do cvičení s využitím overballů (malých míčů) a dalších pomůcek a metodik školy v Chrudimi. V podmínkách tohoto města se daří prosazovat účinné programy v rámci primární prevence a podpory zdraví velmi dobře. Toto město je zapojeno již mnoho let do programu „Zdravé město“, jsou zde „Zdravé školy“ i „Zdravé mateřské školy“. Je to výsledkem činností mnoha nadšených lidí nejen ve školách ale i na Městském úřadě . Aktivity mají podporu i politické reprezentace města. Politická vůle k primární prevenci a podpoře zdraví se začíná projevovat jak v tomto městě, tak i na úrovni krajské. Rada kraje již druhý rok vypsala dotační program na podporu aktivit v rámci naplňování Zdraví 21. Díky finanční podpoře se zapojila do pohybového programu řada škol i předškolních zařízení.
35
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
Jak to dnes vypadá v zapojených školách dokumentují další obrázky
Od školního roku 2006/2007 musí dle Školského zákona zahájit základní školy výuku dle rámcových vzdělávacích programů. Pohybová aktivita má šanci se stát součástí pedagogického procesu a každodenního života školy.
36
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
6. Závěr Tato atestační práce se snaží přiblížit jednu z možností, jak vybrané cíle Dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatel implementovat do podmínek regionu prováděním konkrétních aktivit. Vzhledem k tomu, že je v současné době u dospělé populace zaznamenáván vysoký výskyt onemocnění pohybového aparátu a zejména stále narůstá počet vertebrogenních obtíží, stává se prevence a kompenzace vadného držení těla v dětském věku významnou, ale i náročnou záležitostí. Ve snaze o plošné ovlivňování dětské populace preventivními programy v rámci zdravého životního stylu se mi jako jediná možnost jeví působení prostřednictvím základní ale už i mateřské školy. Domnívám se, že právě v předškolním a mladším školním věku je možno pro úzký a dlouhodobější kontakt učitele a dětí nenásilnou formou zakomponovat i výchovu k pohybu, včetně povědomí o jeho důležitosti pro zdraví. Tento věk je pak nejdůležitějším obdobím pro začátek řízeného a pravidelného cvičení. Výsledky uvedené v této práci jsou ukázkou negativního vlivu statické zátěže v kritickém období mladšího školního věku, pokud není tato zátěž dostatečně kompenzována. Tato práce je zároveň ukázkou možné cesty, jak tento stav v podmínkách základní školy zlepšit, a to bez podstatného vynaložení prostředků a času. Podmínkou však je, mít odborné znalosti v této problematice a získat možnosti si tyto znalosti v průběhu praxe doplňovat. S tím souvisí i uplatňování dalších forem a metod spolu s využitím netradičního nářadí, které by děti více zaujaly a působily tak efektivněji. V současných podmínkách vzdělávání pedagogů však tato problematika dosud uniká pozornosti.
Závěrem bych se chtěla podělit o zkušenost, kterou jsem v průběhu své několikaleté práce v této problematice získala. Učitel, jenž si sám oblíbil pohyb v mládí a později se stal jeho trvalým koníčkem, dokázal ho vhodnou formou vštěpovat i dětem. U učitele, pro nějž byl pohyb jen nezbytnou nutností v době vlastní školní docházky a více si na něj čas neudělal, u něj si ani mnoho dětí pohyb neoblíbilo. Z toho lze usoudit, že začne-li takový učitel nebo rodič u sebe a překoná bariéru pohodlnosti pravidelným zařazováním pohybu do svého volného času společně s dětmi, je to tou nejlepší prevencí zdravotních problémů s trvalým pozitivním dopadem i na budoucí generace.
37
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
7.Souhrn Opakovaně se prokazuje, že onemocnění pohybového systému je vážným zdravotním, sociálním i ekonomickým problémem současnosti. Onemocnění vertebrogenního systému jsou druhou nejčastější příčinou dlouhodobé pracovní neschopnosti. Kromě čerpání nemocenských dávek je z ekonomického hlediska toto onemocnění problémem produktivní části populace pro dlouhodobou absenci v zaměstnání. Mnozí lidé z obavy ze ztráty zaměstnání často své obtíže neléčí včas. Nastupuje potřeba rehabilitační léčby, případně lázeňské. To všechno zvyšuje ekonomickou závažnost onemocnění. Vedle ekonomického pohledu na nemoci pohybového systému je však mnohem závažnější hledisko zdravotní. Vliv bolestí zad, krční páteře i jiných oblastí opěrného a pohybového systému na zhoršení celkové kvality života člověka je nesporný. Dá se jen těžko vypočítat , kolik stojí léčení jednoho pacienta s onemocněním pohybového systému. Péče o tyto pacienty je rozptýlena mezi několik lékařských a zdravotnických specializací, často se překrývajících. Naopak řada lidí s problémy se vůbec neléčí na odborných pracovištích. Na druhé straně je prokázáno, že účinná prevence od nejútlejšího věku výrazně omezuje riziko vzniku onemocnění pohybového systému a v dlouhodobém horizontu snižuje mimojiné i ekonomické náklady na jeho případnou léčbu. Význam pohybové aktivity od nejútlejšího věku je nesporný a je prevencí přechodu z funkčního zhoršení pohybového a opěrného systému do fixovaného patologického stavu. I v šetření v rámci této atestační práce bylo zjištěno na souboru školáků, že vadné držení těla, jako významný rizikový faktor závažnějších onemocnění pohybového a opěrného systému, narůstá s věkem a se snižující se pohybovou aktivitou ve škole i ve volném čase. Patologické postavení páteře ve frontální rovině se v nefixovaném skoliotickém držení vyskytovalo u 12,5% dětí. Závažné bylo zjištění , že u dětí školního věku se již v 6,7% objevila fixovaná patologie páteře – skolióza. Zatímco skolióza se nejčastěji objevovala u 15letých dětí, skoliotické držení nejvíce narůstalo mezi 7. a 11. rokem života. Vadné držení těla bylo již u těch nejmladších v 38%. Vyšetření odborného lékaře (ortopeda) vyžadovalo každé 4. dítě v mladším věku a dokonce každé 3.dítě v 15 letech. Ve velké části se jednalo o potvrzení skoliózy. Šetření potvrdilo řadu rizikových faktorů patologického stavu páteře ve frontální rovině.
vzniku vadného držení těla
u
Výrazným rizikovým faktorem byl předsun hlavy (45% dětí), oploštění hrudníku (13,6%), asymetrie ramen (25%) a asymetrické a odstálé lopatky (30%).)
38
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
V případě nálezu na hrudní páteři byla výrazným rizikem pro další rozvoj onemocnění plochá záda (9%), která byla ještě významnějším RF než kulatá záda (25%). Ale i nález kyfotické hrudní páteře byl negativním zjištěním ve vztahu k VDT Plochá záda jsou významným rizikovým faktorem vzniku skoliózy. Stejně i v oblasti beder bylo výrazným rizikem z hlediska rozvoje skoliózy oploštění bederní lordózy. Ploché nohy byly zjištěny u třetiny souboru. I tento nález byl potvrzen jako rizikový faktor vzniku vadného držení těla. Neprokázal se ve vztahu ke skolióze. Při zhodnocení některých poznatků o životním stylu dětí a jejich rodin bylo zjištěno: v Přestože většina rodičů vnímala pozitivně význam pohybu a sportu pro zdraví , z výsledků bylo zřejmé, že s věkem dětí ubývalo těch, které organizovaně sportují, zejména v 15 letech. Důvodem byly ekonomické důvody rodin ale často nezájem dětí . v Potvrdil se významný vliv vlastního příkladu sportujících rodičů pro zapojení dětí do organizované sportovní aktivity. v Více než polovina dětí uvedla 3 hodiny denně v průměru, kdy se věnují sledování televizních pořadů, videa, či práci s počítačem. S věkem tento čas narůstal. v Škola umožňovala 70% dětí volný pohyb o přestávkách , na druhém stupni (15letým) již jen 62% žáků. Tělovýchovné chvilky provozovalo pouze 35% dětí, s věkem se procento snižovalo. Byly zjištěny i děti, které ve škole nemají ani možnost volného pohybu o přestávkách, ani neprovozují tělovýchovné chvilky během vyučování (27% v Pardubicích a 31% v celkovém souboru, což znamená , že v některých městech je situace ve školách ještě horší).
Výsledky vyšetření dětí, zjištěné poznatky o volném čase i pohybových aktivitách ve škole byly dostatečným argumentem a podnětem pro školy v Pardubicích a později v Chrudimi k nastartování tělovýchovných chvilek do hodin běžné výuky a zařazení cílených cviků do rozcviček hodin tělesné výchovy. Využívání overballů během vyučování ke cvičení ale zejména k dynamickému sedu se stává postupně samozřejmostí zejména na prvním stupni základních škol. V tomto věku se jeví tato opatření jako nejúčinnější v zájmu prevence VDT. Přínos intervenčních opatření pochopili a ocenili i úředníci a politici města Chrudimi i ti na úrovni kraje a finančně podporují tento program buď přímo nebo vypsáním dotačních programů.
39
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
8. PŘEHLED LITERATURY 1. Výsledky ze šetření HIS CR 2001- „Zdravotní stav obyvatel ČR“, ÚZIS, Praha 1996, 1999 2. Hodnocení zdravotního stavu – Studie „HELEN“, SZÚ, Praha 2003 3. ADAMÍROVÁ, J. Prevence poruch páteře. Metodický dopis. ÚV ČSTV vědeckotechnické oddělení, Praha, 1987. 4. ČERMÁK, J. - CHVÁLOVÁ, O. - BOTLÍKOVÁ, V. Záda už mě nebolí. Nakladatelství Svojka a Vašut, Praha 1992, ISBN 80 9000258-5-4 5. FIALOVÁ, L. Varovný stav ve zdravotním vývoji naší školní mládeže. Těl.vých.a sport mládeže, 57, FTVS UK, Praha, 1990-91, s.137. 6. HAVLÍČKOVÁ, L. a kol.
Zdravověda. Cvičební texty pro cvičitele zvláštní tělesné výchovy.
Sportpropag, Praha, 1991. 7. HAVLÍČKOVÁ, L. a kol.
Fyziologie tělesné zátěže I. Univerzita Karlova, Praha, 1997.
8. KYRALOVÁ, M. - MATOUŠOVA, M. a kol. Zdravotní tělesná výchova Il.část. Metodické texty pro školení cvičitelů zdravotní tělesné výchovy. Sdružení pro rozvoj zdravotní tělesné výchovy, Praha, 1995. 9. SRDEČNÝ, V. a kol.
Tělesná výchova zdravotně oslabených. SNP, Praha, 1982, 14-
216-82. 10. ŠOS, Z. Vadné držení těla dětí v předškolním věku. Rehabilitácia, ročník XXI, Bratislava, 1988, s.81-89. 11. FILIPOVÁ, V Prevence a kompenzace vadného držení těla dětí mladšího školního věku v režimu základní školy. Diplomová práce ŠVZŠ, Brandýs nad Labem , 2002
40
UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.
41