občasník
prázdninové číslo 14
květen – srpen 2016
Úvodník Dnešní úvodník nebude dlouhý, neboť doba prázdnin a dovolených se blíží a já bych ráda za celou redakci popřála hezké léto a odpočinek, který si po sokolském cvičitelském roce plném aktivit a akcí, zaslouží všichni cvičitelé, trenéři, cvičenci, ti, kteří mají plnou hlavu starostí s udržením chodu svých jednot, naši příznivci, dopisovatelé a čtenáři. Pěkné letní měsíce všem a v září, jak se říká, opět na značkách. I když vám přeji odpočinek, tak vězte, že župní kancelář prázdniny nemá a cokoliv budete potřebovat, vyřídíme a zařídíme. Zázraky na počkání provádíme občas, většinou však do 3 dnů. IvaZ
Informace župní kanceláře V úterý 26. dubna 2016 se konala volební valná hromada Sokolské župy Hanácké. Po třech letech měli delegáti možnost zvolit si nové předsednictvo, na základě předložené kandidátní listiny. A to se také stalo. Sokolská župa Hanácká má pro roky 2016 – 2019: nové předsednictvo, ve složení: Starostka – ses. Ivana Zavadilová (T.J.Sokol Věžky) Místostarosta – br. Oldřich Stískal (T.J. Sokol Martinice) Jednatelka – ses. Jaroslava Krejčiříková (T.J. Sokol Kroměříž) Hospodář – br. Zbyněk Svoboda (T.J. Sokol Bystřice pod Hostýnem) Náčelník – br. Martin Tupý (T.J. Sokol Třebětice) Náčelnice – ses. Ingrid Koutná (T.J. Sokol Kroměříž) Vedoucí odboru sportu – ses. Dana Klárová (T.J. Sokol Kroměříž) Vzdělavatel – br. Jiří Andrlík (T.J. Sokol Kostelec u Holešova) novou kontrolní komisi, ve složení: ses. Eva Heviánková (T.J. Sokol Postoupky), br. Petr Vrana (T.J. Sokol Kroměříž) a br. Petr Měrka (T.J. Sokol Kostelec u Holešova) I nadále se bude měsíčně scházet k projednávání župních záležitostí výbor Sokolské župy Hanácké, složený z členů předsednictva a starostů jednotlivých jednot, tak jak se projednávaly záležitosti župy dosud. V župní kanceláři dochází však ještě k další důležité změně. Na volební valné hromadě oznámila svůj konec ve funkci tajemnice ses. Marie Úlehlová, která byla dlouholetou duší naší župy, bez které se neobešla žádná akce, svůj volný čas o večerech a víkendech věnovala podle potřeby Sokolu, hýřila vždy nápady pro zlepšení práce při akcích jednoty, starala se pečlivě o sokolské kroje. Vše vykonávala s citem pro sokolskou tradici a historii.
1
Od května do funkce tajemnice nastoupila JANA KOTIBOVÁ, která má nelehkou úlohu – převzít funkci tak, aby župa fungovala a jednotám i nadále bylo ve všech oblastech vycházeno vstříc. Ses. Úlehlová však na župě nekončí, dubnová valná hromada ji pověřila funkcí archivářky župy, kterou přijala, s cílem utřídit stávající materiál a založit archiv župy. A nyní POZOR! Další důležitá informace se týká změny telefonního operátora (od T-Mobile jsme přešli k O2) a telefonních čísel do kanceláře župy.
Tajemnice župy +420 720 966 702
Starostka župy +420 720 966 703
Významné osobnosti naší župy Kaňák Jan – župní vzdělavatel Jan Kaňák se narodil 11. 7. 1875 v Seloutkách u Plumlova. Po absolvování učitelského ústavu pracoval jako řídící učitel také v Kroměříži. Postupně se stává členem Sokola v Morkovicích a pak vzdělavatelem župy Hanácké. První zmínka o bratru Kaňákovi, jako župním vzdělavateli je z roku 1914, kdy mu bylo 39 let. Po 1. světové válce se opět probouzí sokolský život a bratr Kaňák patří k těm nejaktivnějším. Kronika o něm píše jako o vynikajícím vzdělavateli. V roce 1922 pak vypracoval zajímavý rozbor okrsků župy, kterých bylo šest. Prvním okrskem byla Kroměříž, o které např. píše: -
v Kroměříži je 44% obyvatel v Sokole na venkově v 37 obcích je to jenom 6,6 % vstup do Sokola ovlivňuje politická příslušnost klerikálové a komunisté jsou proti Sokolu v Kroměříži je 76 % katolíků a chodí většinou do Orla
Jeho velmi záslužným literárním činem, propagující bohatou historii župy Hanácké patří určitě sepsání jeho historického almanachu z r. 1923, s názvem ,,SOKOLSKÁ ŽUPA HANÁCKÁ 1898 – 1923“. Nezůstalo ale jen u této brožury. V této době napsal také životopis významného českého pedagoga Jana Mrazíka (1848-1923). Postupně také publikoval v časopisech Vlastivědný věstník pro mládež župy Olomoucké, Věstník sokolské župy Hanácké, nebo Českoslovanská Morava. V roce 1924 pak to byla pro potřeby sokolské župy Hanácké knížka ,,Žižka z Trocnova, Jan“ a v roce 1925 vzpomínky z 1. světové války, ,,Vzkříšení a jiné črty válečné“. Ze svého rodného morkovického kraje pak napsal v roce 1956 rukopisnou knížku ,,Košíkářství v Morkovicích“. Byl to chumel vzpomínek 81letého řídícího učitele na odpočinku pro okresní muzeum v kroměřížském zámku. Bývalý župní vzdělavatel a bývalý řídící učitel ve výslužbě Jan Kaňák umírá 2. 10. 1958 v Kroměříži ve věku 83 let. Vlamac
2
Župní prapory Historický prapor T.J. Sokol Bystřice pod Hostýnem Ke 40. výročí založení bystřického Sokola věnovaly sestry jednotě prapor, zhotovený podle návrhu akademického malíře J. Barucha. Prapor byl rozvinut při slavnostní akademii 10. dubna 1932.
Zástupci Městské rady, Jednoty čsl. legionářů, Odbočky svazu čsl. důstojnictva, Táborského dívčí školy a Sboru dobrovolných hasičů zavěsili na prapor stuhy a do žerdě bylo zatlučeno 30 hřebů. Krásná hesla pronesená při zatloukání hřebů umocnila tento výjimečný okamžik.
Sokolský prapor se stuhami.
Paradoxní situací pak byla pro Sokoly chvíle, když po předání sokolovny, kterou dostali soudně nazpět až v roce 2000, rekapitulovali stav celého zařízení sokolovny. A nedlouho potom, tedy skoro 70 let po jeho zhotovení, byl tento prapor nalezen v popelnici, připraven k likvidaci. Jen šťastnou náhodou byl prapor v popelnici včas nalezen a zachráněn. Teď je ozdobou bystřické sokolské jednoty. členové bystřické sokolské jednoty při sletové štafetě v r. 2011 Vlamac
3
Informace z našich jednot Dojemný příběh TITANICU Ve středu 6. 4. 2016 se uskutečnil společný zájezd SOKOLU a KČT Bystřice pod Hostýnem na výstavu T I T A N I C, která probíhá až do června v Praze na výstavišti Letňany. Cestu tam i zpět jsme absolvovali vlakem společnosti Regio Jet. Byla to příjemná cesta, společnost poskytuje standardní služby, které už určitě znají mnozí cestující. Předem zakoupené vstupenky jsme měli na desátou hodinu. Vstupenky jsou časované, prohlédnout si výstavu v klidu zabere 2 hodiny. U vstupu obdrží každý návštěvník zvukového průvodce (sluchátko s tlačítky) a lodní lístek skutečného pasažéra, který se na Titanicu plavil. Výstava začíná krátkou filmovou projekcí, která seznamuje s dobovými a technickými podmínkami, za kterých byla loď stavěna. Potom už následuje individuální prohlídka. Na stěnách visí očíslované panely s texty a ve vitrínách jsou vystaveny zrestaurované předměty, které byly z vraku lodě vyloveny. Jsou to dojímající drobné osobní věci pasažérů. Prstýnek, jedna náušnice, dámská večerní kabelka, ale taky lodní zařízení např. kávovar z kuchyně, umývadlo z koupelny nebo kovové šrouby z lodi. Příběh zaoceánské lodi TITANIC zná snad každý. Nejluxusnější a nepotopitelná loď vyplula 11. 4. 1912 a potopila se na cestě do New Yorku v Atlantickém oceánu, po srážce s ledovcem 14. 4. 1912. Její pasažéři tvořili pestrou skladbu. Od boháčů a známých osobností té doby, kteří obývali pokoje 1. třídy zařízené na úrovni hotelu RITZ, až po chudé emigranty cestující 3. třídou ve spodní části lodi a posádka. Tu tvořili lodní důstojníci, personál, ale i lodníci, topiči, pracující v podpalubí. Jímavé, dojemné, ale i statečné chování lidí na lodi v době srážky, kdy už bylo jasné, že se loď potopí, návštěvníka zasáhnou a vtáhnou do atmosféry té strašné katastrofy. V osudnou noc jela loď na plný pohon. Službu konající důstojník zahlédl v dálce něco tmavého, ale protože neměl dalekohled, spatřil ledovec až ve chvíli, kdy byl vzdálen od lodi pouhých 500 metrů. Jak je možné, že nebyl na lodi dalekohled, proč posádka ignorovala varování o neobvyklém výskytu ledovců v této oblasti? Mohly se události vyvíjet jinak? Mohlo být méně obětí, kdyby bylo více záchranných člunů? Kdo ví? Svědectví těch, kteří přežili, jsou zaznamenaná na informačních panelech. Vrak TITANICU byl objeven r. 1985, leží v hloubce 3 800 m. Dvakrát ročně je k němu vypravena expedice, která pomocí speciálního vybavení odsává to, co zůstalo ve vraku a jeho okolí. Získané předměty se konzervují a složitě restaurují. I když mi můj lodní lístek pasažéra 3. třídy nepřinesl štěstí a nepřežila jsem i se svým manželem a většině návštěvníků přinesl stejný osud, stojí za to výstavu navštívit. Na závěr uvádím jen výstižný nápis z výstavy. „Příběh TITANICU se nikdy tak dojemně a se zanícením nevyprávěl, jak ho představují artefakty prezentované na této výstavě. S respektem byly zrestaurovány a pečlivě uschovány. Tyto předměty, víc než slova nebo obrazy, vyprávějí příběh o lodi TITANIC a jejich 2 228 cestujících a členech posádky, jejichž životy se navždy změnily“. Alena Nováková Vzdělavatelka T. J. Sokol BpH
4
Sokolovna v Třeběticích získává postupně nový háv V posledním květnovém víkendu se třebětičtí muži pustili do další etapy zkrášlování naší sokolovny. Tentokrát jsme natřeli východní stranu. Napřed bezbarvou penetrací a potom dvěma krycími nátěry. Obnášelo to desítky brigádnických hodin, čímž jsme opět výrazně ušetřili. Snad se sokolka líbí. . . Mojmír Stískal
Sokol Kostelany pokračuje ve své činnosti Tělocvičná jednota Sokol Kostelany v souladu s plánem práce schváleným na jednání valné hromady pro rok 2016 navázala na únorovou soutěž „o nejlepší ovocný destilát“ a v sobotu 16. dubna uspořádala v sále sokolovny v Kostelanech další ročník tradičního turnaje ve stolním tenisu. Tentokrát se odehrál jako otevřený turnaj neregistrovaných hráčů na úrovni župního přeboru. Zúčastnilo se ho celkem dvaadvacet hráčů ve smíšené kategorii a v kategorii žen, kteří reprezentovali Tělocvičné jednoty Sokol Kostelany, Bystřice pod Hostýnem, Kvasice, Kroměříž, Postoupky a Tlumačov. Ve smíšené kategorii dosáhl nejlepších výsledků a vítězem turnaje se stal Václav Randůšek ze Sokola Kvasice, druhou příčku obsadila Anna Indráková ze Sokola Kroměříž a třetí skončil Oldřich Rehůřek, taktéž zástupce Sokola Kvasice. V kategorii žen zvítězila Jaroslava Nováková, druhé místo získala Helena Matzenamerová a třetí Věra Koščová, všechny zástupkyně Sokola Kroměříž. Všichni nejlepší byli oceněni hodnotnými cenami, které předal starosta Tělocvičné jednoty Sokol Kostelany br. Ivo Česnek.
5
Turnaj se jako každoročně setkal s kladným ohlasem, jak ze strany samotných soutěžících, tak ze strany diváků. Celá akce proběhla pod patronací Sokolské župy Hanácké, za přítomnosti a podpory župní vedoucí odboru sportu ses. Dany Klárové. Zvláštní ocenění zasluhuje také jeden z nejmladších členů Sokola Kostelany br. Marek Česnek, který se velmi dobře zhostil funkce ředitele turnaje. JUDr.Vítězslav Paleček
y
Školení cvičitelů III. třídy všestrannosti splnilo svůj účel Dva víkendy po sobě jdoucí se stala sokolovna v Holešově domovem pro cvičitele začínající i pokročilé. Probíhalo zde totiž Školení cvičitelů všestrannosti III. třídy. Zájem o toto školení byl velký, školicí místnost do posledního místečka zaplnili cvičitelé a trenéři z Holešova, Hulína, Kroměříže a Bystřice pod Hostýnem. Oba víkendy se vzorně o účastníky starala T. J. Sokol Holešov, ať už se týkalo doplňování tekutin, jídla nebo jiných požadavků. Náplní školení byly téměř všechny oblasti cvičitelské nebo trenérské práce. Velmi zajímavé byly pohybové hry, které školil Martin Tupý. Myslím, že každého překvapily nápadité hry, které se dají hrát ve dvou stejně jako v deseti. Navíc hry lze použít jak v interiéru, tak v exteriéru – skvělé na tábory nebo pobyty v přírodě. Nechyběla ani trocha historie, kterou stručně všem popsala Hana Georgiánová. Samozřejmostí byl Program a organizace ČOS v podání Ivany Zavadilové. Velkou pozornost získal Ignác Foukal se svou anatomií a fyziologií tělesných aktivit. Zajímavé byly poznatky o lidském těle a uvědomění si, jaké že to máme v těle svaly, kosti i kůstky. Náplní jeho přednášky byla také pedagogika a psychologie, díky kterým se všichni dozvěděli, jak na ty malé děti vlastně jít, aby to bylo správné. Jednoznačně největší pozornost však sklidilo jeho předvádění cviků, jak poskytnout dopomoc a s tím spojené názvosloví. Přítomná byla nejen malá figurantka, ale cviky, případně dopomoc si mohli vyzkoušet všichni účastníci školení. O to byl zájem zejména z řad mladších cvičitelek. Samozřejmostí byla také přednáška o předlékařské první pomoci v podání Hany Svobodové. A do cvičení s hudbou, relaxační cvičení nebo cvičení s nářadím v podání Ingrid Koutné se zapojili snad všichni.
6
Průkazy cvičitele III. třídy získali všichni, ale nebylo to zadarmo. Součástí zkoušek byla jednak seminární práce a její obhajoba a závěrečný test ze všech přednášených oblastí. Bylo to časově i vědomostně mírně náročné, přece jenom se všichni museli trochu učit a čtyři dny se soustředit, ale nakonec byli všichni rádi, že se tohoto školení zúčastnili. Získali tak nové poznatky nebo si přinejmenším oprášili již získané. A to není nikdy na škodu. Všem nám přece jde o to, abychom správně vedli děti i mládež ke cvičení, případně se o ně postarat při nějakém úrazu. Hana Georgiánová, T. J. Sokol Holešov
Župní přebor v Holešově V letošním školním roce již poslední župní přebor uspořádala 7. května 2016 T. J. Sokol Holešov. Zúčastnily se ho cvičenky z T. J. Sokol Holešov, Hulín a Chropyně za velkého zájmu nejen rodičů, ale i jiných diváků. Přebor měl vysokou úroveň. Všechny závodnice se snažily zacvičit co nejlépe a předvést ve svých kategoriích všechno, co se dosud naučily. Konkurence byla velká, získat některé z prvních míst nebylo vůbec jednoduché. Někdo ale musel vyhrát a někdo musel být, bohužel, i poslední. Ale vzhledem k tomu, že odměnu dostaly všechny gymnastky, osušily se za chvilku i slzičky zklamání. Medaile však získaly pouze ty nejlepší v jednotlivých kategoriích. Ale už na příštím přeboru to může být všechno úplně jinak. Vedle starších závodnic, které převáděly již téměř dokonalé sestavy na všech nářadích, byly roztomilé nejmladší gymnastky - kategorie roku narození 2010 a mladší. Svůj závod braly nesmírně vážně a snažily se ze všech sil udržet na kladině, nebo dobře zvládnout přemet stranou na prostných. Jejich snaha byla náležitě oceněna potleskem přítomných rodičů a diváků. Vyhrály ale všechny. Třeba jenom tím, že pravidelně sportují a dokážou předvést své výkony na veřejnosti. Tím, že s radostí vymění sezení u počítače nebo televize za posilování své tělesné, a tím vlastně i duševní kondice. Ne nadarmo se říká „ve zdravém těle zdravý duch“. Za výbor T. J. Sokol Holešov Hana Georgiánová
Dětské sportovní rybaření na rybníce ŠVÁBKA T. J. SOKOL Pornice ve spolupráci s Obecním úřadem Pačlavice zorganizovali již čtvrtým rokem pro velký úspěch dětské sportovní rybaření na místním rybníce Švábka, metodou chyť a pusť, které se konalo v sobotu 21. 5. 2016 od 10.00 hodin. S odborným dozorem a s možností zapůjčení udic, návnad a všeho potřebného k rybaření. Za úlovky byly děti odměněny sladkostmi, byla pro ně připravena tombola. Využily také možnosti projížďky loďkou po rybníce. Za krásného, slunného počasí byla velmi dobrá účast mladých rybářů i s doprovodem rodičů. Největším úlovkem se pochlubila Justýnka Raclavská a to pstruhem 41 cm, další následovali Břeťa Slavík s kaprem 38 cm a karasem 36 cm, Daniel Hrůša 2 kapři 37 cm. Pro děti i dospělé tu samozřejmě bylo zajištěno bohaté občerstvení. Doufáme, že si všichni odnesli z naší akce hodně zážitků a děkujeme, že strávili sobotu v naší společnosti. Těšíme se zase příště:o) V sobotu od 9,00 hodin také probíhal závod „Mikroregionem Morkovsko na kole“ se stanovištěm na rybníce Švábka, kde se mohli všichni zúčastnění občerstvit a chvíli relaxovat. Výbor T. J. SOKOL Pornice
7
Zálesácký závod zdatnosti v Přílepích Každý rok se sokolská družstva utkávají v Zálesáckém závodu zdatnosti. Závod je postupový – z jednot a žup až do celostátního kola. V naší župě je tradičně pověřen organizací Sokol Přílepy. Jedná se o soutěž v přírodním prostředí a potřebné zázemí poskytují přílepští myslivci ve svém areálu. Letos závod proběhl v sobotu 7. května – v předvečer oslav konce 2. světové války. Zálesácký závod zdatnosti kombinuje vytrvalost, obratnost, zručnost a vědomostní disciplíny. Základem je přespolní běh o délce 3-5 km se zastávkami pro plnění úkolů. Obratnost museli soutěžící prokázat při šplhu, chůzi po zavěšené lávce, střelbě z luku, překonávání potoka po laně a hodu na cíl. Zručnost byla potřeba při řezání dřeva, přípravě a rozdělávání ohně a vázání uzlů. Na dalších zastávkách museli poznávat naše hrady a zámky, souhvězdí, rostliny, stromy, keře, houby, brouky, zvířata a ptáky. Nakonec přišla morseovka a zdravotní první pomoc. A protože jsme sokolové, tak také něco z naší historie. Závod je vypsán pro žactvo a dorost. Jenže těch máme v oddílech nedostatek a tak jsme vyslali do soutěže naše sestry z oddílu mladších žaček. Jejich úkolem bylo mimo soutěž proběhnout trať a nabrat zkušenosti do příštího ročníku, ve kterém už bychom chtěli postoupit až do celostátního kola. Organizátoři se vyznamenali. Kromě sokolů pozvali širokou veřejnost a připravili další dvě nezávodní trasy. A tak soutěžili všichni, kteří se dostavili. Bylo jich hodně přes 100. Mezi nimi předškoláci a dokonce i maminky s miminky. Naše malé sestry této nabídky také využily a jako rozcvičku si před základním závodem přidali ještě střední trať. Našim děvčatům se podařilo dosáhnout velice dobrých výsledků a tak je organizátor i přes nesoutěžní věk zařadil do konečného vyhlášení výsledků. Překvapení bylo veliké. Hlídka ve složení Nela Zábranská, Sofie Zábranská a Jana Štěpánová obsadila 3. místo a odnesla si bronzové medaile. O něco mladší hlídka Eliška Raabová, Nikola Vranová a Ema Drozdková byla sedmá. Soutěžní den byl zakončen gulášovou polévkou, opékáním špekáčků a děti si našly v krásném areálu přirozenou hravou zábavu. Na rozdíl od minulého ročníku vše proběhlo za krásného počasí. Zbyněk Svoboda
A Sokol Přílepy, který již potřetí připravil župní přebor Zálesáckého závodu zdatnosti, k vyčerpávající zprávě br. Svobody dodává, že ze župy se zúčastnily vždy 2 hlídky ze 4 jednot, a to žalkovické, bystřické, třebětické a přílepské. Většinou se jednalo o smíšené hlídky, tzn. že ve tříčlenné hlídce běželi dívky i chlapci. I přes teplé počasí hlídky po trati běžely z plných sil, aby dosáhly co nejkratšího času. Jenže, bohužel, závod není jen o rychlosti. K výslednému hodnocení pomáhá nebo naopak ho pokazí úspěšnost ve vědomostních testech. Otázky byly místy záludné a odpovědi obtížné, dospělí kolikrát sami nevěděli správnou odpověď, takže se mladí neměli za co stydět. Ale před námi je opět rok na doplnění chybějících znalostí, zlepšení zručnosti a rychlosti. Všechny testy i z předchozích let mohou zájemci nalézt na župních webových stránkách http://zupahanacka.webnode.cz/prebory-zupy-2014/zalesacky-zavod-zdatnosti/ . A jak letošní závod dopadl? 1. místo – Sokol Žalkovice – hlídka ve složení: Němčík, Zelinková, Pokorná 2. místo – Sokol Přílepy – hlídka ve složení: Úlehlová, Obšivač 3. místo – Sokol Bystřice – hlídka ve složení: Štěpánová, Zábranská, Zábranská 4. místo – Sokol Přílepy - hlídka ve složení: Kutrová, Hrušková, Smékalová 5. místo – Sokol Třebětice – hlídka ve složení: Šlapáková, Janečková, Macůrková 6. místo – Sokol Třebětice – hlídka ve složení: Vašica, Pělucha, 7. místo – Sokol Bystřice – hlídka ve složení: Raabová, Drozdková, Vranová 8. místo – Sokol Žalkovice – hlídka ve složení: Horký, Vymětal, Kopp Děkujeme všem závodníkům za účast - mají náš obdiv. Věříme, že závod zdatnosti v roce 2017 bude obsazen ještě větším počtem hlídek, ze kterých se ti nejlepší zúčastní Přeboru ČOS, který se bude konat v Olomouci. A bylo by opravdu škoda, nevyužít takovou šanci. Iva Sehnalová, Sokol Přílepy
8
9
Volejbalové přivítání jara Již osmý ročník jarního volejbalového klání neregistrovaných hráčů proběhl v sobotu 19.3.2016 v holešovské sokolovně. Uspořádala ho skupina dobrovolných sokolských sportovců pod záštitou T.J. Sokol Holešov a s podporou Sokolské župy Hanácké v Kroměříži, s krycím názvem „Volejbalové přivítání jara“. Zúčastnila se amatérská družstva těch nejvyšších kvalit, a proto i průběh celého turnaje měl velmi vysokou úroveň, nad kterou by mnohý profesionál závistivě skřípl zubem. Účast byla omezena, a tak měli tu čest změřit síly již každoročně tradiční soupeři Draci Holešov, Přílepy, Šicí stroje Hulín, Štípa - Kozliš a pořádající Čtyřlístek. První podání v 9.00 odpískal téměř neúplatný rozhodčí a od toho okamžiku se bez přestávky a v plném nasazení, pod zkušeným organizačním vedením pořádajícího sportovního seskupení Čtyřlístek, hrálo až do 17.00 hodin pod dozorem přísného oka župní vedoucí odboru sportu paní Mgr. Dany Klárové a naší starostky Ireny Smrčkové. Celou sportovní událost provázela vynikající nálada a všichni zúčastnění se skvěle bavili až do závěrečného vyhlášení. Cenou nejvyšší bylo i letos oceněno družstvo z Přílep a o zbývající místa se podělili Šicí stroje Hulín, Kozliš, pořádající Čtyřlístek a Draci z Holešova. Nelze nezmínit zásluhy a vysoké nasazení obsluhy bufetu, která po dobu celého turnaje neopustila svá strategická místa a spolehlivě zachraňovala všechny zúčastněné od dehydratačního kolapsu či nedostatku i jiných neméně potřebných vitamínů. Hodnocení turnaje proběhlo při krátkém podvečerním posezení u pivka s klobásou, s výměnou názorů na sporné míče, kritikou rozhodčích a chválou na adresu pořadatelů …. Nezávislou a nenásilně řízenou živelnou sportovní akci podpořili všichni hrající i nehrající účastníci turnaje a všichni více než výrazně přispěli k vytvoření úžasného sportovního zážitku volejbalovým nadšencům, kteří jistě usínali s pocitem nádherně strávené soboty. Miloslav Šefránek, TJ.Sokol Holešov, oddíl odbíjené
10
Sokole bychom měli vsadit na mladé Chtěl bych se zde zmínit o problematice, která leží sokolským činovníkům nejvíce na srdci. Vždyť děti jsou budoucnost národa, a to platí i pro Sokol. Jak to tedy udělat, abychom do sokoloven děti dostali? Odpověď není složitá. Musíme zaujmout nejen děti, ale také jejich rodiče. Dokonce někdy i stačí zmínka mezi spolužáky ve škole, že tam a tam se provozuje nějaký druh sportu, že je tam prima vedoucí a o zájem dětí je postaráno. Nezbytná je rovněž propagace. V naší jednotě se snažíme na sebe upozornit na fotografiích ve výkladních skříních sokolovny, pravidelně píšeme informace do obecního zpravodaje, pořádáme otevřené turnaje, u nás je to stolní tenis a rodiče jistě neodmítnou, když u svých dětí uvidí zájem věnovat se tomuto sportu. Ze zkušenosti víme, že dítě nepřichází poprvé do sokolovny samo, ale v doprovodu některého z rodičů, který se přišel přesvědčit, jak je o potomka postaráno a někdy se i stane, že sám se zapojí jako dobrovolný trenér nebo organizační pracovník. Tím se totiž dá částečně otázka dobrovolných pracovníků v Sokole vyřešit, většinou to bývají prarodiče, kteří mají v důchodě více času se této činnosti věnovat. Jaké má tato praxe výstupy, jsem se nedávno přesvědčil na župním sokolském přeboru dětí a mládeže ve stolním tenisu, který se konal 8. dubna t. r. v Sokolském domě v Kroměříži. Byl to otevřený turnaj, kterého se účastnily i děti z nesokolských oddílů. Celkem se účastnilo turnaje 33 závodníků v kategoriích mladší a starší žáci a dorost ze sedmi různých sportovních organizací. Na čelných místech vítězů se pak umístili v mladších a starších žácích reprezentanti Sokola Kostelec u Holešova (1. a 2. místo), v dorostencích 3. místo obsadil Sokol Kroměříž. Za uskutečnění turnaje, ze kterého přinášíme fotoreportáž, je třeba poděkovat ředitelce turnaje sestře Jaroslavě Novákové i všem vedoucím, kteří s dětmi přijeli. Z této zdaleka ne ojedinělé a zdařilé akce je znovu vidět, že v Sokole se práce s dětmi vyplácí. Pokud jste dočetli tuto úvahu, možná vás napadne, proč nezavedeme v takovém nenáročném sportu, jako je stolní tenis, pravidelnou soutěž. Nějakou župní žákovskou ligu ve stolním tenisu, které by se zúčastnila žákovská družstva jednot, kde se stolní tenis hraje. Myslím, že dva až tři turnaje do roka je málo pro sport, který je možno hrát celoročně.
Myslím, že je to námět k řešení pro župní vedoucí odboru sportu.
Text a foto: Mgr. Jiří Andrlík, vzdělavatel T. J. Kostelec u Holešova
11
Rej čarodějnic v T.J. Sokol Bystřice p.H. V sobotu 30. 4. 2016 jsme u nás již tradičně pořádali akci REJ ČARODĚJNIC nejen pro děti. Každý pořadatel ví, co takovou akci provází. Pořádný úklid, zajištění těch „správných“ atrakcí, které děti zaujmou, nabídku bufetu takovou, aby uspokojila každou poptávku a spoustu dalšího zařizování. A od pondělka sledovat počasí a oblohu, aby bylo hezky a nepršelo. A vyšlo nám to!!! Nepršelo, bylo hezky a docela teplo. Děti jsou bezprostřední a chovají se tak, jak cítí. A když byly odměněny balíčkem sladkostí, byly spokojené. A protože bylo teplo, byli spokojeni i dospělí u vychlazeného piva a klobásy, bez kterých se žádná pořádná akce neobejde. Tentokrát jsme i my dospělí pokračovali v „reji“, ale tanečním. Večer v klubovně. A tak si myslím, že se nám to povedlo, ale pozor, konkurence je velká!!! Ve stejný den se konají v přilehlých obcích podobné akce, a proto je potřeba držet s ostatními krok a udržet si svoje příznivce. A to není zrovna lehký úkol.
Památku bratra Jaroslava Jaroše uctili holešovští i kroměřížští členové Sokola Jako již tradičně, i letos se 30. dubna sešli členové T. J. Sokol Holešov na Tesáku, aby uctili památku bratra Ladislava Jaroše, umučeného německými nacisty 18. června 1942. Letošní setkání bylo ještě významnější, protože datum připadlo na výroční den odhalení desky Ladislava Jaroše na Jehelníku. Ta byla odhalena 1. května 1946. Místo odhalení pamětní desky bylo zvoleno podle oblíbenosti Ladislava Jaroše. Ten miloval celý tento kraj, jeho nejoblíbenější místo bylo právě na Jehelníku, na svahu Kelečského Javorníka. Na ten vystoupili zdatnější členové setkání, ostatní odjeli na Troják, kde vystoupali na rozhlednu Maruška. Vzhledem k počasí byl nádherný rozhled po celém kraji a nikdo proto nelitoval, že tento menší výšlap absolvoval.
12
Ladislav Jaroš patří k významným osobnostem města Holešova. Byl profesorem na zdejším gymnáziu, které nese jeho jméno. Byl starostou českého Sokola v Holešově a vzácný, vzdělaný člověk, vlastenec tělem i duší. Ve svých 60ti letech se stal za svůj přínos městu Čestným občanem. Akce byla letos velmi úspěšná. Počasí bylo přímo ukázkové a vylákalo na toto setkání 41 členů. Mezi nimi byly členové T. J. Sokol Holešov, členové T. J. Sokol Kroměříž, holešovští Čeští turisté a dokonce i starosta města pan Rudolf Seifert s manželkou. „Jsem rád, že se stále udržuje tradice výstupu na Jehelník. Ladislav Jaroš byl a navždy zůstane významnou osobností našeho města a každoroční výstup na jeho oblíbené místo Jehelník je důstojnou vzpomínkou na tohoto vzácného člověka“, řekl starosta. Všichni se poté sešli na Ráztoce, kde si odpočinuli a odjeli zpět do Holešova. Za výbor T. J. Sokol Holešov Hana Georgiánová
13
Pietní akt na Tesáku u pomníku padlých.
Část našich účastníků na Klapinově.
Také v letošním roce členové bystřického Sokola uspořádali turistický pochod z Hostýna na Tesák, kde jsme se pak sešli i s těmi dříve narozenými členy naší jednoty u pomníku padlých, abychom zde položili kytičku, jako poděkování těm, kteří za nás 5. května 1945 obětovali své životy. Ti dříve narození, tedy převážně osmdesátníci a i ti s vyšším věkem, se za námi dopravili autobusem nebo auty. Pak jsme si společně ve 14 hodin připomněli, jak došlo na Tesáku k přestřelce mezi ustupujícími fašisty a vojáky 4. čsl. Brigády Jana Žižky, při které padlo šest vojáků této brigády. Také tentokrát s námi putovalo na Tesák mnoho bystřických turistů. I po 71 letech je důležité vzdát poctu těm, kteří padli, abychom my mohli žít svobodně.
Pomník padlých na Tesáku Vlamac
4. ročník Memoriálu bratra Jaroslava Kozlíka V sobotu 21. 5. 2016 se za krásného slunečného počasí konal již čtvrtý ročník memoriálu, věnovaný bratru Kozlíkovi, na kterého si vždy velice rádi zavzpomínáme. Pod záštitou Sokolské župy Hanácké oddíl volejbalu T.J. Sokol Kroměříž opět připravil kvalitní turnaj, obsazený výbornými družstvy, které oproti loňsku doplnili i zástupci T.J. Sokol Kroměříž. Skupina, složená z volejbalistů – seniorů – vzbuzovala v těch mladých a dravých sokolech respekt, ale nedali našim nic zadarmo. Všechna utkání probíhala v uvolněné a přátelské atmosféře, kdy se družstva plynule střídala nejen ve hře, ale i v odpočinku a tak byla i příležitost se seznámit s ostatními družstvy. Jednotlivá utkání byla svižná a okolo 15 hodiny se již vyhlašovaly výsledky. Stejně jako minulý ročník, i tentokrát si putovní pohár odvezli hráči z T. J. Sokol Přílepy, na druhém místě se umístilo družstvo ze Vsetína a třetí příčku obsadili hráči z Hodonína. Následovali je vlčnovští a Bystřice pod Hostýnem a žebříček uzavírali naši volejbaloví bardi z Kroměříže. I přes poslední příčku byli oceněni potleskem a „fidorkovou“ medailí za svou hru. Obrovský dík za hladký průběh celého dne patří všem organizátorům, obzvlášť ředitelce 1. Místo Sokol Přílepy turnaje Ivě Rozsypalové a rozhodčím bratru Jaroslavu Škrabalovi a panu Karlu Zaoralovi. Věřím, že následující ročník bude probíhat minimálně stejně úspěšně a že v této krásné tradici budeme i nadále pokračovat v úctě před obdivovaným bratrem Jaroslavem Kozlíkem. Sportu a volejbalu zvlášť – NAZDAR! Lucie Korvasová
14
2. místo Sokol Vsetín
3. místo Sokol Hodonín
Sokol Kroměříž
Seniorské hry - sobota 28. května 2016 Den krásný, horký, slunečný – plný radosti i vzpomínek na předcházející setkání Věrných gard (z let 2001,2011 a 2016 – z toho 1x v Přerově). V Sokolském domě v Kroměříži vládně všestranně příjemná atmosféra. Už před osmou hodinou jsou tu hlavní organizátoři – a do 8:30 je celá skupina nadšenců (nejen z řad VG) připravena vítat hosty. Výborné občerstvení připravily sestra Jaroslava Krejčiříková s dcerou. Náčelnice Lucka Korvasová, vedoucí VG Miladka Bartlová a sestra Iva Rozsypalová dokončují přípravu jednotlivých závodišť, kontrolují počet rozhodčích – nikdo nechyběl! A přicházejí milí hosté: sestry z Bystřice pod Hostýnem, sestry a bratr z Holešova, sestry a bratři z Přerova. Všichni jsou vřele vítáni a chvíli se vzpomíná na minulá setkání. Je tu i řada milých „nezávodníků“ – hostů. Pořádající VG T.J. Sokola Kroměříž reprezentuje tato sympatická čtveřice: Anička „Postoupecká“ (přijela s krabicí výborných koláčků), Anička „Špička“, Jindřiška – a náš Staňa, sám v ženském obklíčení. Všichni – závodníci, hosté, organizátoři – mají výbornou náladu. Prezenci má pevně v rukou Maruška Úlehlová, psaní účastnických listů (jsou dvojí) a diplomů očekává mne. A nezapomeňme na tým pracovitých včeliček „ občerstvovacích“, v čele s Jaruškou Kozákovou, která pak na závěr i jménem organizátorů promluvila o historii našich setkávání. Je 10 hodin – Miladka s Luckou slavnostně zahajují – obě v zářivých oranžových tričkách Move Week. Lucka seznamuje se systémem závodění a jeho hodnocením.
15
Soutěžilo se „zuřivě“: házely se míčky (přímo na krtka), míče se předávaly nad hlavami závodníků ve štafetě, lovily se ryby – děs!, „bruslilo se“ na podložkách, na nich se i přecházela „bažina“, sestavovalo se puzzle. Při všem bylo hodně smíchu, ale i snahy. A nejvíce si užil rozhodčí bratr Milan Obid, kterému „bruslící“ sestry padaly do náručí…. Výsledky (rozhodně nebyly nejdůležitější): 1. Přerov II. 2. Bystřice pod Hostýnem 3. Kroměříž 4. Přerov I. (mužské „mužstvo“) 5. - 6. sympatické Holešovačky (v čele s bratrem Ignácem Foukalem), které se svým umístěním výborně bavily. Po vyhlášení výsledků, rozdání diplomů (každému závodníkovi se tleskalo) jsme poseděli, pobesedovali, pojedli, popili – a bylo to moc fajn! A pozor! Přerováci nás upřímně pozvali na podzimní pokračování v jejich sokolovně! Olga Vaverková
Hry pro děti Na prázdniny jsem si pro vás připravila pár cvičení a her ze Sbírky veselých cviků a hříček pro děti z roku 1948. Sami se přesvědčíte, že se za těch „pár let“ cvičení mnoho nezměnilo a některé hry mají možná jiné názvy, ale v sokolovnách i mimo ně se stále hrají.
Šití plátna a)
b) c)
Všichni stojí v řadě čelné rozkročmo, spojeni navzájem v upažení rukama na ramenou. To je „plátno“. Vždy poslední věží a prolézá sem tam vlnovitě celou řadou pod spojenýma rukama, jako když jehla prošívá látku. Na konci řady se zase postaví a nastaví plátno. Rychle za sebou! – Závodivě ve dvou družstvech. Hoši mohou prolézat pod rozkročenýma nohama nebo pod rukama i pod nohama. Závodivě ve dvou družstvech. Uděláme „plátno“ a jiná řada představuje „nit“ s „jehlou“ (= první v řadě). Jehla rychle prošívá, nit musí za ní a nesmí se přetrhnout. Závody dvou stejně početných družstev. Kde se nit přetrhla nebo později došili, prohrávají.
Zrcadlo Dvě děti se postaví obličejem proti sobě: jedno představuje zrcadlo, které musí opakovat všechny výrazy tváře a pohyby druhého. Čím je toto druhé dítě vynalézavější a živější, tím je hra veselejší. Obyčejně všechno škádlení končívá přetahováním nebo tancem, čímž je hra znemožněna, zrcadlo marně se vzpírá.
Rybičky Ke stromu nebo ke kůlu se přiváže jedním koncem provaz, druhý konec má očko, za něž jednou rukou drží dítě, představující háček s vnadidlem na konci udice. Vnadidlo se může pohybovat pouze kruhem na délku provazu. Ostatní děti jsou „rybičky“. Ryby hledí opatrně se přiblížiti a vnadidlo „ťuknout“ (tj. mírně uhodit) tak, aby nebyly samy jím uhozeny. Stalo-li se to, musí jít uhozený na jeho místo a hra začíná znova.
Stavění stoliček Děti kleknou v řadě 6-8 kroků vedle sebe na zem, a opřou se vpředu o ruce, čímž vznikne řada stoliček rovnoběžně postavených. Vždycky poslední skáče přes všecky, aniž by se koho dotkl, a když přeskákal, promění se sám v první stoličku. Rychle za sebou bez přerušování.
16
Dotkni se patou čela Stoupni na jednu nohu, kterou zcela napneš, druhou zvedni za špičku oběma rukama tak, že koleno je stranou, lýtko vodorovně. Předkloň se, až se patou dotkneš čela. Též druhou nohou. Zkus zdvihat nohu jen jednou rukou, druhou v bok. IvaZ
Cvičitelský koutek pady pro děti Podpory
Podpory jsou polohy celého těla, při nichž se opíráme o základnu. Pokud se dotýkáme jen pažemi, jedná se o podpory prosté, pokud k pažím přidáme i další části těla, mluvíme již o podporech smíšených Název smíšených podporů je složen ze dvou částí. První část názvu vyjadřuje, zda jde o podpor na jedné paži, nebo na obou pažích a dále o kterou část paže či paží jde. Druhá část názvu vyjadřuje, o kterou další část se tělo opírá o základnu, a to využitím způsobů tvorby názvů předcházejících cvičebních druhů s přidáním přípony - mo. Znamená to, že jde o podpory: stojmo, podřepmo, dřepmo, výponmo, klečmo, sedmo, ležmo.
IvaZ
Rozhovor Trochu netradičně začnu dnešní rubriku, ve které vám představím člověka, se kterým jsem si povídala „na dálku“ prostřednictvím e-mailové korespondence a litovala, že s ním nemohu mluvit někde u kávy, čaje či vína. Věřím, že i pro vás, naše čtenáře, budou následující řádky příjemně strávenou chvílí s tímto zajímavým člověkem, který se stal také slavným a vyhledávaným odborníkem, i když ve zcela jiné oblasti našeho života. 12. 9. 1822 - Narodil se v Praze Jindřich Fügner (+ 15. 11. 1864 tamtéž) - starosta pražského Sokola. Svými zkušenostmi a organizačními schopnostmi vý- borně doplňoval o deset let mladšího blízkého přítele, zetě a zároveň hlavní osobnost sokolského hnutí M. Tyrše. Vedle Tyrše se Fügner největší měrou podílel na rozmachu Sokola v prvním období jeho činnosti. Fügner byl vlastenec a také demokrat a spolu s Tyršem vtiskli sokolské organizaci demokratický charakter. Fügner mj. navrhl a zavedl tykání všech členů a oslovování "bratře"; první také přišel v červené blůze, jakou nosil slavný italský revolucionář G. Garibaldi a která se stala součástí sokolského stejnokroje. Byl "muž obětavý do krajnosti" a využitím svých úvěrových možností i vlastním majetkem zajistil postavení v té době nejmodernější tělocvičny v Evropě. Soukromým studiem a
17
dlouholetým pobytem v cizině získal Fügner všestranné vzdělání, široký rozhled a ovládal několik jazyků. Zprvu vedl po otci zděděný obchod, od roku 1855 stál v čele pražské filiálky terstské pojišťovny. O jeho moderních názorech svědčí i to, že patřil k průkopníkům těsnopisu u nás.
1. Pane Fügnere, máte neobvyklé příjmení, které většina členů Sokola má spjato se spoluzakladatelem Jindřichem Fügnerem. Nabízí se tedy dotaz - jste spřízněný s tímto významným mužem? S Jindřichem Fűgnerem jsem skutečně spřízněný. Jenže opravdu nevím jak. Můj strýc tomu věnoval asi dva roky, sestavil nádherný rodokmen asi od roku 1600 a dostal jsem kopii toho rodokmenu. Tu kopii jsem VELMI pečlivě uschoval, a proto jí nemohu najít. Já jsem na jedné větvi stromu a Jindřich na větvi sousední. Co by kluk jsem drze tvrdil, že to byl můj pradědeček, ale žádné výhody v hodinách tělocviku jsem tím nezískal…Neznamená to, že bych byl nějaké nemehlo, ale sport mne nijak neoslovil. Zato na každý strom, který měl jen trochu vhodné větve, jsem vylezl (ještě v jedenašedesáti letech), přeplaval jsem Vltavu u Cholína, kde je to asi 400 m-najedl se jahod na skalách a opět se vrátil. Šplhání na tyči na známky jsem vyhrál, ale takovým stylem, že pan profesor mrštil katalogem o zem a řekl cosi neslušného. Tedy nic, co by stálo za řeč, a čím bych mohl dělat čest Jindřichovi. Ostatně malá zmínka je i ve zvukovém záznamu z průmyslovky-pan profesor Lebeda supluje hodinu mechaniky – ve Fugnerfilmu. 2. Kráčel jste alespoň chvíli v sokolských šlépějích a chodil pravidelně cvičit? V Sokole jsem cvičil od nejmenšího věku až do mých šestnácti let -to zařídila maminka, byla totiž velká sokolka a činovnice-lékařka. Pak jsem měl na průmyslovce trochu potíže a začal jsem vynechávat, až jsem skončil. Jako kluk jsem nacvičoval na jedenáctý Všesokolský slet, zúčastnil se několika secvičných-pamatuji na Rakovník- a pak cvičil na zkoušce a hlavním cvičení na Strahově. Při hlavním cvičení byla moje značka přímo uprostřed zemního reproduktoru! Byl to pro mne nezapomenutelný zážitek- cvičit na reproduktorumožná to bylo předznamenání, že celý život budu spojen s elektroakustikou. Dalo se tehdy do tak strašného deště, že jsme cvičili v loužích a blátě, ale nesnesl bych tenkrát něco odbýt! mladý Milan Fügner stojící úplně vlevo Nedovedu to popsat-je to naprosto nesdělitelný pocit! Druhý den po maturitě, ve svých 18 letech, jsem nastoupil do zaměstnání ve VÚZORT a ihned jsme jeli na Strahov, kde se horečně připravovala 1. Spartakiáda. Při hledání přerušeného vodiče mezi zvukovou režií a zvukovým oddělením Státního filmu jsem zažil příhodu-náhle se ze stadionu ozval hlas pana Wericha-letěl jsem doprostřed prázdného stadionu, stoupl na zemní reproduktor, a na prázdném stadionu vyslechl NESESTŘÍHANOU estrádu. Ten pocit, když hraje 20kW reproduktorů po celém stadionu a jste sám uprostřed cvičební plochy-to nelze zapomenout. 3. Poslal jste mi odkaz na své webové stránky, kter se týkají úplně jiné tématiky. Elektromobily a různé vynálezy. Aktualizujete si je sám? Kolik času jim věnujete? Ty stránky na YOU TUBE má na svědomí můj zeť. Když viděl moje nejrůznější zařízení a filmy, přemluvil mne, že je to nutné zveřejnit a vytvořil ty stránky. Naučil mne pak upravovat videa, stříhat, vkládat titulky-ujišťuji vás, že jsem s počítačem strašlivě zápasil! Na stránky to pak odesílal zeť, to už bylo nad mé pomalé internetové připojení. Postupem doby jsem získal jistou zručnost, ale zeť si vždy vymyslel další pronikavé zlepšení a já si zoufal, co zmáčknout napřed a co potom. Nezřídka se mi stalo, že pracně sesazené video jsem si velice opatrně smazal. Co jsem pak říkal, je nezveřejnitelné. Zeť vždy říkal „ a proč sis to neuložil?“ Já bych to uložil, ale nevzpomněl jsem si… Přiznám se, že tvoření videí zabere dost času-po chvilkách. Dlouho se přesvědčuji, mám-li to vůbec dát na YOU TUBE a když to konečně stvořím a pošlu, vyskočí nárok na autorská práva na osmdesát let starou
18
písničku. Se Supraphonem i Dilií je možné se domluvit, tam rozpoznají, že se nejedná o pirátství, ale o technickou ukázku, ale stejně jsou to hrozné nervy. Na stránky úmyslně dávám jedinečné výtvory, přepisy vzácných rozbitých fonografických válečků, rozbitých gramofonových desek, které ale nesou úžasné záznamy. Např. zatím jedinečné zvukové dopisy v češtině z roku 1905 ÷ 1910 mezi Vídní a Vysokým nad Jizerou, hlas spisovatele Róna a dokonce i hlas skladatele Leoše Janáčka. Co se elektromobilů týče-vlastně elektromobility- jsem už druhá generace elektromobilistů-třetí generaci zastává můj zeť a snad moje vnučka bude generací čtvrtou. Pokusil jsem se to zdokumentovat na dlouhém videu…Můj táta postavil elektrické kolo již před rokem 1942 a jeho jízdní vlastnosti nejsou ani dnes pozadu-dokonce už tehdy měl na kole rekuperaci. Snad nové typy akumulátorů by nám můj tatínek záviděl… (pozn. redakce - rekuperace = proces přeměny kinetické energie dopravního prostředku zpět na využitelnou elektrickou energii při brzdění)
4. Elektronika - vývoj a vynálezy - tomuto koníčku se věnujete od dětského věku nebo až od studentských let? Elektrotechnice se věnuji od nejútlejšího věku-můj táta byl inženýr elektrotechniky a tak mne k elektrotechnice vedl, ale bohužel jen do mých osmých narozenin, kdy náhle zemřel. Babička mi vyprávěla, že když se mne, jako dítěte, někdo zeptal, čím budu, bez rozmýšlení jsem odpověděl, že vynálezcem. Kde jsem to sebral nevím, ale skutečnost byla značně jiná, i když nějaký patent byl…Nicméně zájem o elektrotechniku nebyl zájmem-to je doslova posedlost nejvyššího stupně…Začíná to silnoproudou elektrotechnikou-malé elektrárny-elektrická trakce, potom film, ale ne vysedávání v hledišti, ale exposicí filmu počínaje, přes vyvolávání, kopírování, záznam zvuku na film a pak promítání. Když vidím, jak filmový pás běží projektorem, ozubená kola zpívají, strhovač skokově posouvá film, v budiči zvuku uzounký paprsek světla čte zvukovou stopu a „ ono to hraje“mám slzy v očích. Nemohu vynechat analogový zvukový záznam na válečky, desky, magnetické dráty a pásy, magnetické pásky i pásy s oxidy, optický zvuk na filmu… Pokud můžete být aktivně u zrodu všech těch věcí, máte k nim přímo rodinný vztah. Mám tak rodinný film z roku 1932, komentovaný maminkou, maminčinu zdravotnickou přednášku okopírovanou z obrazovky televizoru a fotografie a video z mého úrazu na přechodu pro chodce. Když jako čtrnáctiletý kluk jsem zaznamenal prvních pár sekund zvuku na desku z linolea a mám ji dodnes, to je nepopsatelný pocit-když jsem v sedmnácti s pomocí všech spolužáků natočil „ tajně“ ředitelskou důtku, kterou jsme dostali celá třída, na magnetofon vlastnoručně vyrobený z pelesti od postele-to nemá obdoby, musil jsem to dát na YOU TUBE… Pověst o „ ředitelské důtce“ se donesla až do VÚZORT (Výzkumný ústav zvukové, obrazové a reprodukční techniky), domluvili se se mnou, nechali si „magnetofon“ předvést a na průmyslovku přišla umístěnka do VÚZORT do oddělení „Záznam zvuku“. Tam jsem pobyl 37 let mezi báječnými lidmi a současně špičkovými odborníky, kteří nebyli líní odpovídat na moje „a proč“. 5. Pamatujete si, o čem byl Váš první film? Můj první film. To byl asi film o povinné prázdninové brigádě (film se jmenuje Brigád-to A se do okénka již nevešlo) a to mi bylo patnáct. Film jsme natočili se spolužáky a na film jsme se složili všichni-byl pro nás strašně drahý. Ale delší povídání si můžete přečíst na Fugnerfilmu u videa BRIGÁD. Svůj první zvukový film jsem natočil v osmnácti, pár dní po maturitě, na Strahově na 1. Spartakiádě. To už jsem byl zaměstnancem VÚZORT a od pana režiséra Kovala jsem dostal zapůjčenou pásku na ruku FILM. Asi málo kdo si dovede představit, co to bylo pro osmnáctiletého kluka!! Když jsem pak film promítl v profesionálním zařízení VÚZORT, musil jsem vyslechnout kritiku, že nic tak hrozného dosud neviděli. Jenže v tom byl nebetyčný rozdíl-kolegové mi hned
19
vysvětlili PROČ, JE TAK HROZNÝ!! A tak jsem se učil od mistrů…Film také můžete vidět na Fugnerfilmu. A vrchol byl na jaře 2015, kdy si s mým svolením tento strašný film půjčila NOVA k padesátiletému výročí první Spartakiády. Prý se dochoval jen jediný film, za jehož zapůjčení chtěli strašné peníze a tak ten můj… 6. Elektromobil, o kterém jsem viděla krátký film, jste zkonstruoval nebo vyvinul Vy nebo jste jen natočil film? To, co jsem stvořil, patří sice do nezávislé elektrické trakce, neboli elektromobilů, ale spíš jsou to elektrická vozítka. To, co je na filmu a videu, jsou moje výtvory a většinou i mnou zaznamenané. Výjimku tvoří 8mm film pana JUDr. Műllera, který zachytil na film vyjížďku elektrické tříkolky. Tříkolku jsme postavili v elektrotechnickém kroužku, který jsem vedl na devítiletce ve Štěpánské ulici třináct let. Je velice zajímavé, že ačkoliv ta tříkolka neměla naprosto co dělat na ulici, strážcové zákona ji tolerovali a „neviděli ji“. Že jsem si s kluky užil a sám sobě prodloužil klukovská léta, nemusím podotýkat. Nebyla to jen ta tříkolka, bylo to několik „vozidel“ dokonce i nafukovací matrace plula po Berounce proti proudu na elektrický pohon, ale koho by to zajímalo, ať se podívá na Fugnerfilm „Chajda“. 7. Kolik kilometrů ujel ten ekologický zázrak? Můžete mi popsat, s odstupem času, jaký je rozdíl mezi Vaším prvním vozem a současným elektromobilem? Jak dlouho trvalo např. dobíjení? Těžko se porovnávají věci, které se strašně liší. Moderní elektromobily se hlavně předhánějí v luxusu a nesmyslné a složité elektronice, která ve složitých klimatických podmínkách nemá na růžích ustláno. Já jsem se snažil o maximální jednoduchost a účelnost. Samozřejmě i na dosažitelnost-láci všech věcí-velice důležité v důchodu! Nemluvě o spolehlivosti, která je nepřímo úměrná složitosti. Zatím poslední výtvor traktůrek „Elvíra“ jezdí od roku 1975 jak po silnici, tak i po lesích-s laskavým svolením majitelů-a tahá dřevo na topení. Také ji můžete vidět v mnoha situacích na Fugnerfilmu. Pro zajímavost-odhadem Elvíra najela po lesích asi 3500 km. Elvíra má olověné akumulátory 60Ah 48V asi 2kWh, pulzní regulaci a rekuperaci. Při kontrole po čtyřiceti letech neměla dosud zaběhnuté brzdové obložení a poněkud rezavé, nepoužívané brzdové bubny. Poněkud nesmyslný údaj-po rovině by Elvíra ujela na jedno nabití asi 70km za 10hod. Při skutečné práci ujede asi 25km, ale po skutečných kopcích. Poslední elektrické kolo vznikalo někdy kolem roku 1988 a začalo jezdit na NiCd akumulátory velikosti-lidově buřt. Po rovině je ochotné jet až třicetikilometrovou rychlostí a ve velice kopcovitém terénu se mnou ujede na jedno nabití kolem 20km-se zetěm až 25km. Kolo má samozřejmě rekuperaci a brzdí výhradně elektricky. Při tom se do jeho akumulátorů vejde 0,25kWh-při dnešní ceně elektřiny asi za 1,50Kč. Vše můžete shlédnout na Fugnerfilmu. Možná se usmíváte nad mými otázkami, ale berte je jako velmi laické. Elektromobil jsem měla možnost již řídit a líbil se mi jeho velmi tichý chod, který také nemusí být vůči venkovnímu světu vždy nejlepší - není moc slyšet - ale jako řidička jsem byla nadšená. 8. A zase se chvíli vrátím ke sportovní tématice - máte v rodině nějakého Sokolíka? Myslím tím příbuzného, kdo cvičí v Sokole nebo pro Sokol pracuje? Pátral jsem, ale nenašel nikoho v rodině, kdo by, po odchodu mé maminky, pokračoval v Sokole.
20
9. Zmínil jste se, že jste vojančil v Chropyni-Zářičí. Vrátil jste se někdy podívat do míst, kde jste strávil 2 roky života? Doufám, že to byly pouze 2 roky, nebo snad déle? Moje základní vojenská služba v Chropyni-Zářičí byla jen podzim 1956 a zima a jaro 1957. Byla to nejhezčí část mé vojenské služby–dá-li se to říci o vojenské službě. Dvakrát jsem byl velice blízko Chropyně, ale nenašel jsem odvahu navštívit ta místa, kde jsem poznal opravdu milé lidi. Bál jsem se, že tam už nenajdu nic z té doby, kdy mi tam bylo dobře. Asi před třemi lety jsem dokonce nad těmi místy letěl malým letadlem, ale naštěstí jsem nic nepoznal. V Chropyni jsem měl možnost i tvořit elektrické přístroje, některé jsou dokonce zdokumentovány… 10. Čím se v současné době zabýváte? Nedovedu si Vás představit, při Vašem celoživotním tempu, že byste seděl v "bačkorách" u televize. U televizoru mnoho času nestrávím. Strašně mne popouzejí reklamy, a když se dozvím, že lanovka jezdí po kabelu, ale nejmenuje se kabelka, v německých ponorkách měli akumulátory, které se musily často dolévat sladkou vodou a unikaly z nich chlórové výpary a jiné skvosty. Asi není čas, aby si někdo přečetl překlad. Ale že ani hlasatelé nepoznají ty literární skvosty. Pokud se dívám, dívám se nejraději na staré české filmy. Má to pro mne zvláštní kouzlo, když si vzpomínám na svoje občasné promítání v kině Oddech v Krči, nebo promítání v promítárně ve VÚZORT. Ta vůně a tiché syčení hořící obloukovky, vůně rozpáleného projektoru a zvláštní mrazení v zádech, když jsem si uvědomil, že promítám prudce hořlavý nitrátový film… teď to zažívám občas, když spolupracuji s Muzeem ve Vysokém nad Jizerou. Mají tam nádherné věci-např. stoleté fonografické válečky, které jsem rozluštil, nitrátový film z roku 1926, který by se dal nazvat reklamou na hospodu „Vojákův mlýn“. Teď se připravuje letošní Vlastivědný výlet, kdy se spojili pracovníci Vysokého nad Jizerou a Jablonce nad Jizerou a společně plánují velkou akci-v Jablonci dokonce zprovozní dlouho nefunkční kino, aby se daly promítat staré filmy…Pro České muzeum hudby jsem postavil fonograf, kterým teď přepisují víc jak 2500 fonografických válečků do počítače-divili by jste se, jak hraje fonografický váleček, snímá-li se signál přímo elektricky…Pro Akademii věd České republiky jsem svařil a okopíroval několik rozbitých fonografických válečků-následek náletu na Brno v druhé světové válce. Odborníci pak na svařených válečcích nalezli dokonce hlas Leoše Janáčka…Nemohu si naříkat na dlouhou chvíli-spíše naopak. Děkuji, pane Fügnere, za čas, který jste věnoval našemu občasníku. Věřím, že naše povídání čtenáře zaujme a stane se podnětem ke zvýšení návštěvnosti Vašich webových stránek. I v řadách našich členů je určitě hodně příznivců a milovníků elektrotechniky. Do dalších let mnoho zdraví a hezkých chvilek ve Stanovém. IvaZ
Kalendář nejen sokolských výročí Květen 2. 5.1889 12. 5.1820 13. 5.1923 14. 5.1316 15. 5.1833 16.5.1868 24.5.1925 22.5.1907 29.5.1815
se narodil MUDr. Stanislav Bukovský, starosta ČOS 1932-39. Zemřel v plynové komoře 1942. se narodil Josef Mánes, český malíř, který navrhl sokolský prapor, kroj a jeho logo zemřela Charlotta Garrigue Masaryková, manželka T. G. Masaryka nar. český král a římský císař Karel IV (v r. 2016 výročí 700 let narození) se narodila Žofie Podlipská, první starostka tělocvičného spolku paní a dívek, mladší sestra spisovatelky Karolíny Světlé. byl položen základní kámen ke stavbě Národního divadla v Praze byl po rekonstrukci uveden slavnostně do provozu Tyršův Dům v Praze narozen Jaroslav Kozlík, rodák z Bystřice p.H. a sokolská legenda narozen Jan Malypetr, první český učitel tělocviku. Ve svém tělocvičném ústavu
21
29.5.1935 30.5.2012
vychoval některé členy Sokola a mezi nimi i M. Tyrše zemřel Josef Suk, hudební skladatel, autor sokolského pochodu ,,V nový život “. založena T.J. Sokol Věžky Obrázek na předchozí straně: Podobizna panovníka Karla IV. na obraze Jana Vočka z Vlašimi
Červen 1. 6. 1862
při veřejném cvičení Sokola rozvinula Karolína Světlá první prapor T. J. Pražské 10. 6. 1942 vyhlazení Lidic 14. 6. 1798 nar. historik František Palacký 18. 6. 1882 se konal první sokolský slet v Praze na Střeleckém ostrově. 720 mužů řídil M. Tyrš. 30. 6. - 8. 7. 1948: Před 65 lety se v Praze na Strahově konal XI. všesokolský slet, muži cvičili skladbu Pomník Lidice
"Věrni zůstaneme", při sletovém průvodu bylo zatčeno na 160 bratrů a sester, řada z nich byla ihned uvězněna. červen 1871 založena T.J. Sokol Morkovice - výročí 145 let 30. 6. 1892 založena T.J. Sokol Bystřice p.H. - výročí 124 let
Červenec 3. 7. 1854 nar. hudební skladatel Leoš Janáček 3. - 6. 7. 1938: se uskutečnil X. všesokolský slet v Praze sjednotil národ, dodal mu odvahu k obraně státu, muži cvičili skladbu "Přísaha republice" od Františka Pecháčka, prezident E. Beneš daroval ČOS prapor zhotovený podle návrhu prof. Kysely 5. 7. 863 příchod Cyrila a Metoděje na Moravu 6. 7. 1415 v Kostnici upálen mistr Jan Hus 21. 7. 1860 nar. malíř Alfons Maria Mucha (secese) 22.7. 1906 založena T.J. Sokol Kostelec u Holešova 30. 7. 1948 usnesením vlády byl zřízen Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport, tzv. "sjednocený Sokol" byl dán pod státní dozor Obrázek: pohled vydaný při příležitosti 10. všesokolského sletu v Praze 1938
Srpen 8. 8. 1884 9. 8. 1991 10. 8. 1296 17. 8. 1948 24. 8. 1848 26. 8. 1877 28. 8. 1749 29. 8. 1909 30. 8. 1919
v Oetzu zemřel dr. Miroslav Tyrš se začíná nová historie TJ. Sokol Pornice. Historické záznamy se dochovaly jen jako zápis vlastnictví zahrady dle trhové smlouvy z 21.4.1928 nar. český král Jan Lucemburský z olympiády v Londýně se vrátila čs. výprava, družstva žen ČOS získala zlatou medaili, náčelnice žen ČOS, Marie Provazníková, emigrovala. Před 165 lety se v Hněvčevsi u Hořic narodil JUDr. Jan Podlipný, první starosta České obce sokolské a starosta hlavního města Prahy. se narodil dr. Augustin Pechlát, náčelník ČOS v nejtěžších protektorátních letech, popravený 30. 9. 1941 při nástupu nového protektora R. Heydricha. nar. básník Johann Wolfgang von Goethe založena TJ. Sokol Litenčice založena podruhé v historii T.J. Sokol Třebětice. Poprvé se o to pokusili v r. 1874 jako jízdní Sokol, který počátkem 20. století ale zanikl.
22
Zajímavosti ke kalendáři Karel IV. král český a císař římský Karel IV. se narodil 14. května 1316 v Praze, a proto si letos připomínáme 700. výročí jeho narození. Byl to první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské, a byl posledním korunovaným burgundským králem. Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské. Karel IV. byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského. Byl pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném. Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky. Svou moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby znám jako Koruna česká. Již jako císař nechal vytvořit Zlatou bulu, nejvýznamnější říšský ústavní zákon, který platil až do zániku Svaté říše římské roku 1806. Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala jeho výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše. Jako český král proslul především založením univerzity v Praze, která nese jeho jméno Karlova univerzita. Výstavbou Nového Města pražského, stavbou kamenného Karlova mostu přes řeku Vltavu v Praze, zbudováním hradu Karlštejna a mnoha dalšími počiny. Spolu s otcem započali se stavbou Svatovítského chrámu. Karel také dosáhl významné územní expanze českého státu, především severovýchodním směrem a to hlavně díky své obratné sňatkové politice. Karel IV. zemřel 29. listopadu 1378 v Praze.
Pomník císaře Karla IV. v Praze z roku 1848 u příležitosti 500letého výročí založení Karlovy univerzity
Je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností českých dějin a v roce 2005 s převahou zvítězil v anketě Největší Čech. Význam Karla IV. přesáhl hranice středověkého panovníka a jeho odkaz k nám hovoří i po těch 700 letech. upravil dle Wikipedie Vlamac
Již nyní se čím dál více začínáme zabývat XVI. Všesokolským sletem v roce 2018. Zajímáme se zejména o sletové skladby, které bychom v rámci župy mohli nacvičovat . . . . teď přeskočím hodně času. . . . . A to naše úsilí a snažení pak předvádíme na malých premiérách v rámci župy, na tzv. župních sletech. V Sokole Bystřice pod Hostýnem mají s touto aktivitou spojeno jedno výročí, které určitě stojí za zmínku.
Letos v červnu uplyne 70 let od prvního župního sletu v Bystřici p.H. Rok po 2. světové válce se Valašská župa připravovala uspořádat sokolský Župní slet. O pořádání této akce byl obrovský zájem z řad sokolských jednot této župy. Příležitost uspořádat tak významnou událost si nenechal ujít ani bystřický Sokol a po obrovském úsilí se mu podařilo získat pořadatelství. Málokdo věřil, že členové Sokola z malé Bystřice p.H. budou schopni slet zdárně uskutečnit. Slet se v Bystřici p.H. 29. a 30. června 1946 skutečně konal a na tehdejší poměry byl impozantní. Při této příležitosti byla do jižní zdi sokolovny (naproti mateřské školky ,,Sokolská“) vsazena pamětní deska s tímto textem:
V SRDCI VLAST, V MYSLI SMĚLOST, V PAŽI SÍLU 18-6-MCMXXII 23
Tato pamětní deska nahradila tu původní, která byla položena jako základní kámen při stavbě sokolovny v roce 1922 a během okupace musela být odstraněna. Je dobré připomenout všem, ale hlavně mladým lidem, kolik elánu, energie a nezištného úsilí vynakládala generace před námi, aby sportovní, společenský a kulturní život v našem městě fungoval!
Alena Nováková vzdělavatelka T.J. Sokol B.p.H.
Slovo na závěr Děkujeme všem, kteří nám zasílají příspěvky a žádáme i nadále o vytrvalost a spolupráci. Pište, posílejte fotografie z akcí, výletů, nápady na nové hry, prostě informujte nás o všem, co byste rádi sdělili ostatním prostřednictvím našeho občasníku. Příspěvky přijímáme i nadále v elektronické podobě programu Word a fotografie v digitální podobě, neupravované a v plném rozlišení (samostatně článek, samostatně fotografie). Pokud máte zajímavé fotografie jen na papíře, když je zapůjčíte, dají se okopírovat a zveřejnit. Fotografie vám budou samozřejmě vráceny. Budeme rádi, když nám zapůjčíte i zajímavé fotografie do „Fotogalerie“, např. z vaší obce a okolí, abychom se mohli podívat, jak se daří fotit vám. Článek by měl být psán typem písma Arial, velikost 11. Pokud máte rukou psané texty, tak i za ty budeme rádi, určitě si s nimi poradíme. Příspěvky zasílejte na e-mailové adresy:
[email protected] (Zavadilová Ivana). Uzávěrka příspěvků pro příští číslo občasníku je 15. 9. 2016. Redakce Bc. Ivana Zavadilová, DiS., Vladimír Macenauer a Mgr. Jiří Andrlík. Občasník bude, jako informační materiál pro členskou základnu župy, vydán tiskem pro každou jednotu župy Hanácké (vždy 1 výtisk) a elektronicky několikrát do roka. Má již své trvalé místo na webových stránkách Sokolské župy Hanácké – http://zupahanacka.webnode.cz/napri-se-/
24
