Univerzita Palackého v Olomouci

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra psychologie

Diplomová práce

Barbora Vomáčková Magisterské studium psychologie

Hodnotová orientace adolescentů v České republice a Spojených státech amerických Transkulturální srovnání

Vedoucí práce: Doc. PhDr. Panajotis Cakirpaloglu, Dr.Sc. Olomouc 2010

Děkuji docentovi Panajotis Cakirpaloglu za odborné vedení diplomové práce a cenné rady a připomínky.

 

1

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila v ní pouze uvedené prameny a literaturu.

V Olomouci dne 6. 4. 2010

………………………………………. Barbora Vomáčková

 

2

ABSTRAKT Základním cílem této práce bylo porovnat hodnotovou orientaci adolescentů dvou odlišných kultur z České republiky a Spojených států amerických. Rozdíly a případné podobnosti jsme sledovali mezi pohlavím a odlišnou kulturou. Pro empirické měření byl použit Rokeachův průzkum hodnot, který vyplnilo 70 amerických a 113 českých adolescentů, ve věku mezi 15 a 17 lety. Dalším cílem bylo sledovat tendence dílčích hodnot seskupovat se do větších hodnotových celků. Korelační analýzy neprokázaly přítomnost větších hodnotových trsů, kromě hodnotových dyád. Naše výsledky poukázaly na určité rozdíly v hodnotové preferenci dvou kulturně odlišných souborů. Rozdíly se ukázaly u hodnot Rovnoprávnost, Světový mír, Liberální a Shovívavý(á), které vysoce preferovali američtí adolescenti, zatímco čeští adolescenti preferovali hodnoty Zralá láska, Spokojený život, Vzdělaný(á), a Rozumný(á). Výsledky naší studie prokázaly, že všichni zúčastnění adolescenti obou zemí vysoce preferují hodnoty zaměřené na sociální vztahy: Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, a vysoce preferovaný způsob chování Zodpovědný(á). Tato shoda naznačuje potřebu dospívajících přátelství a rodiny, kde nachází jistotu a stabilitu.

KLÍČOVÁ SLOVA Adolescence, hodnotová orientace, terminální hodnoty, instrumentální hodnoty

 

3

ABSTRACT The aim of this work was to compare value orientation between adolescents of two different cultures, from the Czech Republic and the United States of America. Possible differences and similarities were observed between cultures and sexes. The Rokeach Value Survey was used as an empirical measure. 70 American and 113 Czech adolescents between 15 to 17 years of age filled out the Survey. Additional analysis was employed to observe possible tendences of grouping of individual values into bigger value clusters. Our results did not indicate such tendencies except for the presence of value dyads. Our findings showed specific differences in value orientation between the two samples. Main differences were observed in values of Equality, A World at peace, and being Broadminded and Forgiving which were highly preferred by American adolescents. Czech adolescents highly preferred Mature Love, Comfortable Life, being Intellectual and Logical. Our findings point to some similarities across the samples. All participants highly valued Family Security and True Friendship, The shared highly preferred behavior was being Responsible. These similarities may show much needed social support and security adolescents look for in their families and friendships.

KEY WORDS Adolescence, Value orientation, Terminal values, Instrumental values

 

4

OBSAH Abstrakt

3

Abstract

4

Úvod

8

1

2

Hodnoty, příbuzné pojmy, ontogenetický vývoj hodnot, vliv sociálních činitelů na formování hodnot a vývoj morálky

10

1.1

Vymezení pojmu hodnota

10

1.2

Mravní hodnocení

12

1.3

Postoje

13

1.4

Hodnotová orientace

15

1.5

Ontogenetický vývoj hodnot

15

1.6

Vliv sociálních činitelů na formování hodnot

16

1.7

Vývoj morálky

16

Vývojové období adolescence 2.1

Obecné charakteristiky

21

2.2

Teoretické přístupy k adolescenci

22

2.2.1 Biologické teorie

22

2.2.2 Psychoanalytické přístupy

23

2.2.3 Kognitivní přístupy

23

2.2.4 Přístupy zaměřené na splnění vývojových úkolů

24

2.2 5 Přístupy na základě teorie sociálního učení

27

Vývoj procesu morálního uvažování v období adolescence

28

2.3 3

 

21

Výzkumná část

30

3.1

Vymezení problému a cíle výzkumu

30

3.2

Výzkumné otázky

31

3.3

Popis zkoumaného souboru a průběh výzkumu

32

3.4

Aplikovaná metodika

32

3.5

Statistické zpracování dat

33

5

4

Analýza a interpretace výzkumných výsledků

34

4.1 Hodnotová preference u celkového souboru českých adolescentů

34

4.2 Hodnotová preference u celkového souboru amerických adolescentů

36

4.3 Hodnotová orientace u českých adolescentek a adolescentů

38

4.3.1 Hodnotová orientace u českých adolescentek

38

4.3.2 Hodnotová orientace u českých adolescentů (chlapců)

40

4.3.3

42

Srovnání hodnotových preferencí u českých dospívajících chlapců a dívek

4.4 Hodnotová preference u amerických adolescentek a adolescentů

43

4.4.1 Hodnotová preference amerických adolescentek

43

4.4.2 Hodnotová orientace amerických adolescentů (chlapců)

45

4.4.3 Srovnání hodnotových preferencí mezi americkými chlapci

47

a dívkami 4.5

Srovnání hodnotové orientace mezi českými a americkými adolescenty (chlapci)

4.6

48

Srovnání hodnotových preferencí u českých a amerických adolescentek

4.7

4.8

49

Seskupování terminálních a instrumentálních hodnot u českého souboru

51

4.7.1 Seskupování terminálních hodnot u celkového souboru českých adolescentů

51

4.7.2 Seskupování instrumentálních hodnot u celkového souboru českých adolescentů

52

Seskupování terminálních a instrumentálních hodnot u amerického souboru

53

4.8.1

53

Seskupování terminálních hodnot u celkového souboru amerických adolescentů

4.8.2

Seskupování instrumentálních hodnot u celkového souboru amerických adolescentů

 

6

53

4.9

Rozdíly mezi hodnotovými trsy u zkoumaných souborů českých a amerických adolescentů

5

54

Diskuze

57

Závěr

63

Souhrn

65

 

 

7

Úvod

Hodnotová orientace je jedním ze zásadních principů, podle kterých se člověk rozhoduje a následně jedná. Jak ji získáváme? Je možné, že podobní jedinci ale na jiných kontinentech mají jiné hodnoty? Liší se chlapci a děvčata v České republice zásadním způsobem od adolescentů ve Spojených státech amerických? Nejen tyto otázky, ale také nedostatek studií na toto téma zásadně ovlivnilo výběr tématu této diplomové práce, která srovnává nejen tyto dvě kultury, ale poskytuje přehled teoretického rámce ke studiu hodnot obecně. Cílem práce je tedy právě popis a analýza hodnotové orientace adolescentů. Vzhledem k tomu, že se jedná o transkulturální a komparativní studii, rozhodli jsme se srovnávat dva soubory odlišných kultur a to z České republiky a ze Spojených států amerických. Domníváme se, že evropská kultura a kultura americká, jsou si podobné; otázkou ovšem je, zda se tato podobnost projeví i v dílčím zkoumání hodnot u adolescentů. Pro naše šetření jsme zvolili věkovou kategorii mezi 15 a 17 lety. Domníváme se, že v období adolescence se formování hodnot, či přehodnocení hodnot dříve získaných, stává jedním z ústředních témat tohoto vývojového stádia. Je známo, že internalizace hodnot probíhá vlivem socializačních procesů, které představují sociální činitelé rodiny, společnosti a kultury, jež se na předávání hodnot podílejí. V naší práci nás tedy bude zajímat, jakou roli sehrává kultura a pohlaví při výběru a integraci hodnot do ustáleného systému hodnotové orientace dospívajícího jedince. Teoretická část se zaměří na objasnění pojmu hodnot a dalších příbuzných pojmů, které se vztahují k problematice utváření hodnot, jejich interiorizaci a následné manifestaci v postojích a chování jedince. Dále se v této části zabýváme vývojem morálky a mravního hodnocení, které je nedílnou součástí širšího hodnotového vývoje. Vývojové období adolescence je mnoha autory považováno za jedno z nejkomplexnějších a nejdůležitějších vývojových období člověka. V teoretické části se tedy věnujeme nejrůznějším teoretickým přístupům, které se zaměřují na jednotlivé aspekty charakteristické pro toto vývojové období. Výzkumná část se zaměřila na empirické měření hodnotové orientace dospívajících v České republice a Spojených státech amerických. Pro kvantitativní měření rozdílů či případných podobností byl zvolen dotazník Rokeachův průzkum hodnot, který se skládá ze  

8

dvou sad terminálních a instrumentálních hodnot. Na bázi těchto hodnotových kategorií jsme byli schopni srovnat preference existenčních cílů (terminální hodnoty) a osvojených způsobů chování (instrumentální hodnoty) u zkoumaných souborů. Za předpokladu, že hodnoty nereprezentují izolované kategorie, jsme zkoumali případné tendence hodnot se seskupovat do větších hodnotových celků (trsů, dyád). Na základě získaných dat jsme zkoumali rozdíly a podobnosti těchto dvou kulturně odlišných souborů adolescentů.

 

9

1. Hodnoty, příbuzné pojmy, ontogenetický vývoj hodnot, vliv sociálních činitelů na formování hodnot a vývoj morálky 1.1

Vymezení pojmu hodnota

Současná psychologická teorie tvrdí, že hodnota představuje specifickou psychickou kategorii, která tvoří ustálenou a relativně stabilní složku osobnosti, z hlediska individuální, sociální a historické realizace člověka (Cakirpaloglu, 2009). Podle Patočky se hodnoty projevují jen v hodnocení a tvoří se v jeho průběhu, za chodu a v závislosti na celé axiologické zkušenosti (Murín, 2004). V tomto duchu vymezil pojem hodnota C. Kluckhohn (1951) takto: „Hodnota je explicitně nebo implicitně pro individuum nebo skupinu charakteristické pojetí žádoucího, které ovlivňuje volbu způsobu chování, jeho prostředků a cílů“ (Kluckhohn in Nakonečný, 2009, s.240). Pojem hodnota se na základě své obecnosti potýká s nejednotnou definicí a snaha o konsensus zdá se být doposud nereálná. Důvodů je hned několik. K pojmu hodnota se přirozeně váže celá řada příbuzných pojmů, které svými vlastními definicemi do určité míry přesahují definici hodnoty. Podle Pantiće jen v anglickém jazyce existuje mnoho významově příbuzných pojmů, které se vztahují k pojmu hodnota, např.: hodnotová orientace (angl. value orientation, F.R. Kluckhohn), identita (angl. identity, E.H.Erikson), charakter (angl. character, E. Fromm), mysl (angl. mind, M. Rokeach), nebo systém přesvědčení (angl. belief system, P. E. Converse) (Cakirpaloglu, 2009, s.255 – 256). Podle Cakirpaloglu

je

důvodem

nejednotnosti

„terminologický

a

obsahový

nesoulad

v psychologii“, který „se nutně promítá do názorů na původ, podstatu a význam lidských hodnot.“ (Cakirpaloglu 2009, s. 255). Mnoho autorů nahlíží na funkci a význam hodnot z hlediska vlastního příslušenství k určité psychologické škole, a tudíž budou vysvětlovat problematiku lidských hodnot v souladu s teoretickými předpoklady psychologického přístupu, jehož jsou zastánci. Často se tedy stává, že se autoři zaměřují jen na jednotlivé charakteristiky hodnot. Například podle autorů Jonese a Gerarda (1967) „hodnota vyjadřuje vztah mezi emočním prožíváním a určitými kognitivními kategoriemi jedince (in Řehan a Cakirpaloglu, 2000, s.203). Na druhou stranu Allport (1960) říká, že „hodnota je přesvědčení, které ovlivňuje individuální preference“ (ibidem). Pro úplné znázornění Maslow konstatoval, že výše zmíněná nejednotnost a rozdíly ve vymezení pojmu hodnoty na základě osobnostních preferencí, vlastností autorů a jejich zkušeností jej dovedli k

 

10

přesvědčení, že on sám odmítá tuto komplexní dynamickou složku osobnosti definovat (Cakirpaloglu, 2009). V této práci se budeme opírat o převažující tendence autorů u psychologického určení pojmu hodnoty. Řada psychologů zastává názor, že důležitou vlastností hodnoty je žádoucnost. Dalším významným atributem hodnoty je subjektivnost. Podle Rota (1968) jsou hodnoty myšlenky nebo situace, které představují subjektivní přesvědčení jedince, že tyto ideje a situace jsou žádoucí, dobré, a že je tedy potřeba je realizovat (Cakirpaloglu, 2009; s.285). Hodnota je zde definována jako dobro a tím pádem i jako subjektivně žádoucí záležitost. Představitelé existenciální psychologie zastávají tuto definici hodnot. Například Frankl tvrdí, že najít vlastní smysl života znamená pro jedince najít tu nejvyšší hodnotu pro sebe samého. Člověk je schopen žít a zemřít v zájmu svých ideálů a hodnot ( Frankl, 2006). Na druhou stranu ne všichni autoři vidí atribut dobra hodnoty jako subjektivní vyhodnocení. Pro Junga či Fromma přesahuje dobro subjektivní žádoucnost a stává se nadindividuální. Představitelé sociálně-psychologického pojetí považují dobro a žádoucnost lidské hodnoty ve společenském kontextu, vycházející ze skupinového života. Co je dobré a žádoucí vychází ze společenského konsensu příslušníků skupiny, kteří své hodnoty hájí a za ně bojují. Tento přístup bude mít relevanci při zkoumání adolescentního vzorku populace, jelikož to jsou právě vrstevníci, kteří v období dospívání sehrávají, vedle rodiny a dalších sociálních činitelů, důležitou roli při formování hodnot. Krech, Crutchfield a Ballachey považují skupinové a kulturní hodnoty součástí tzv. implicitní kultury, která pomáhá při zkoumání specifických aspektů života v dané kultuře (Cakirpaloglu, 2009). V rámci společensko- kulturního schématu obsahují hodnoty normativní složku, tj. představují určité společenské standardy, které regulují chování členů společnosti a zároveň stimulují takové motivy chování, které jsou prospěšné pro společnost i jedince v ní žijící. Tudíž hodnoty říkají, co je dobré, k čemu směřovat a jakých věcí si vážit, zatímco normy představují realizaci hodnot po praktické stránce (Popović in Cakirpaloglu, 2009, s.286). Jiní autoři se zaměřují na integrující funkci hodnot. Jedním z nich, Allport, říká, že díky hodnotám je jedinec schopen vytvořit si sám pro sebe systém priorit, který směřuje k preferenci takových postojů a sentimentů, které dále určují strukturu samotného života jedince. „Nejvyšší integrující funkcí hodnoty je vývoj ucelené životní filozofie osobnosti“ (Cakirpaloglu, 2009, s.286). Odlišný přístup k vymezení pojmu hodnot má Milton Rokeach, který mezi jinými zdůrazňuje praktický význam hodnot v životě člověka. Na základě rozdílných funkcí hodnot v rámci praktického žití, rozlišuje Rokeach hodnoty mezi dvě základní kategorie; terminální a instrumentální hodnoty. Rokeach sám uvádí definici  

11

hodnot jako „stabilní přesvědčení, že zvolené chování či existence je sociálně přijatelnější než opačné chování či existence“ (Cakirpaloglu, 2009, s.286). Na rozdíl od Rota, který říká, že hodnoty jsou spatřovány v objektech a situacích, se Rokeach zmiňuje, že jsou to lidé, kteří vlastní hodnoty. Hodnoty tedy vykazují kvalitu trvalosti po stránce emoční, motivační a kognitivní složky osobnosti. Terminální hodnoty představují aktuální či budoucí životní cíle, kterých chce jedinec dosáhnout. Jako příklad můžeme uvést: Spokojenost, Vnitřní harmonie, Zralá láska, Svoboda. Instrumentální hodnoty představují způsoby chování, díky kterým může jedinec zvolených cílů dosáhnout. Mezi instrumentální hodnoty řadí: Zodpovědnost, Poctivost, Odvaha, Sebekontrola, Nezávislost, a další (Řehan a Cakirpaloglu, 2000, s.205). Dalším zajímavým aspektem rozdělení hodnot na terminální a instrumentální je vzájemná dynamika mezi hodnotami v tom smyslu, že se instrumentální hodnota (způsob chování) přemění na cílovou (terminální) hodnotu, tedy životní cíl. Například životním cílem se pro jednoho člověka může být dosažení prestižní profese (terminální hodnota), které dosáhne vzděláním (instrumentální hodnota), avšak po dosažení zmíněné prestižní profese jedinec nadále pokračuje v sebevzdělávání, které se stává celoživotním cílem. Tento psychický proces nazval Allport funkční autonomií motivu (Cakirpaloglu, 2009). Hodnoty tedy reprezentují přesvědčení jedince i skupiny o tom, co je dobré a žádoucí, a k čemu je třeba směřovat, ale i co je špatné a nežádoucí, a tudíž čemu se vyhýbat. Jak už bylo zmíněno, v psychologickém pojednání o lidských hodnotách se často setkáváme s dalšími pojmy, které se vztahují ke specifickým charakteristikám hodnot, a tím je např. mravní hodnocení a postoje, jež se často zaměňují za pojem hodnoty. Další sekce vymezí specifické aspekty pojmů mravní hodnocení a postoje.

1.2

Mravní hodnocení

Jestliže hodnoty určují, co je žádoucí a dobré, pak mravní hodnocení představuje psychický proces, ve kterém se odráží vztah mezi subjektem a objektem, jež je definován kvalitou a intenzitou stávající hodnoty. Mravní hodnocení z psychologického hlediska může být definováno na základě odlišných aspektů zkoumání původu a vývoje mravního hodnocení. Mravní hodnocení vyplývá z procesu poznání jedince, které má ovšem charakter subjektivně emocionální. Představuje element žádoucnosti pro daného jedince. Z tohoto pohledu Cakirpaloglu tvrdí, že „ hodnocení je složitý proces, který zahrnuje všechny složky praktického vztahu subjektu vůči objektu, který je pro něj významný“

 

12

(Cakirpaloglu, 2009, s.279). Dalším důležitým aspektem mravního hodnocení je vyvíjející se kognitivní složka osobnosti. Vzhledem k ontogenetickému vývoji komplexních poznávacích funkcí, dokáže jedinec již od období dospívání nahlížet do vlastních hodnot a hodnotícího procesu obecně. Na základě formálních myšlenkových operací, které umožňují abstraktní myšlení je možno hovořit o integraci poznatků jedince o objektu hodnocení. Kognitivní obsah a jeho význam pro jedince se stávají nedílnou částí hodnotícího procesu, postojů a hodnot daného jedince. Další autoři (Frankl, Sartre) kladou důraz na emocionální prožitek jako základ subjektivního

hodnocení

jedince

vzhledem

k

objektu

hodnocení.

Na

základě

emocionálního prožitku a osobní zkušenosti přiděluje jedinec subjektivní význam danému objektu, který spolu se sociálním a kulturním obsahem vytvoří relativně ustálený systém hodnocení a integrovaných hodnot (Cakirpaloglu, 2009). Stabilizovaný systém hodnot a hodnocení se promítá do postojů jedince. V následující sekci se zaměříme na vymezení teoretického konstruktu lidských postojů.

1.3

Postoje

Postoj vyjadřuje subjektivní vztah jedince k nějaké hodnotě, je to způsob nějakého hodnocení. Kretch, Crutchfield, a Ballachey (1968) pojmenovali postoje jako „ trvalé soustavy pozitivních a negativních hodnocení, emocionálního cítění a tendencí jednat pro nebo proti společenským objektům (Nakonečný, 2009, s.240). Díky postojům mohou lidé zaujmout hodnotící stanovisko takřka k čemukoliv: ať už se jedná o věc, událost, druhého člověka, apod. V tomto duchu pojal Nakonečný postoje jako hodnotícící vztahy ( ibidem). Tím, že zaujímají postoje vůči objektům jim v podstatě přiřazují hodnotu; objekt může pro ně být žádoucí, nežádoucí, špatný, dobrý, užitečný, neužitečný, morální, nemorální, apod. Postoje jsou v tomto smyslu vnějšími ukazateli hodnot, které jedinec uznává. Můžeme tedy říci, že postoje jsou produktem hodnocení, což je sám o sobě komplexní proces zahrnující kognitivní, emotivní a konativní složky psychiky. Proč vůbec potřebujeme postoje? Nad touto otázkou je třeba se zamyslet, pokud víme, že postoje jsou manifestací hodnot jedince. H.C. Triandis (1971) formuloval ve své monografii o postojích funkci postojů, které se skládají ze základních psychických procesů. Postoje nám pomáhají (1) chápat náš okolní svět, (2) chránit pocit hodnoty sebe sama (odstraňováním z cesty nepříjemné pravdy o sobě samém), (3) vyznat se v

 

13

„mnohovrstevnatém světě“, tím, že se každý z nás snaží získat maximum odměn z okolního světa, (4) vyjádřit naše základní přesvědčení (Nakonečný, 2009, s.250). Ve vztahu k hodnotám uvedeme následující charakteristiky postojů, jež jsou svým obsahem relevantní při rozboru významu hodnot a postojů v životě člověka. Tyto charakteristicky zpracovali autoři D.Krech, R.S. Crutchfield a E.L.Ballachey (1968, in Nakonečný, 2009, s.252): • Konzistentnost postoje vyjadřuje vnitřní vyrovnanost jeho složek, jde o vyrovnanost psychologickou. • Interkonexe postojů (jejich vzájemná spojitost) znamená, že postoje na sobě mohou být různě závislé. • Konsonance v seskupení postojů (jejich shodnost, relativní jednota). Shodné postoje se mohou podporovat, a být tím odolnější vůči změnám. Disonance v postojích zakládá tendenci ke své redukci. • Síla a množství uspokojovaných potřeb: Postoje uspokojují určité potřeby jedince, například jistoty, pozitivní sebehodnocení a další. Čím více významných potřeb uspokojují, tím jsou více rezistentní vůči možným změnám, neboť podporují vnitřní integritu, stabilitu osobnosti. • Centrální vztažnost hodnot: Za centrální považujeme ty postoje, které má jedinec vůči objektům, jež mají pro něj význam, a jako takové jsou také odolné vůči změnám.1 Další podstatnou charakteristikou je skutečnost, že na různých úrovních obecnosti hodnot vystupují postoje jako manifestace vnitřních predispozic osobnosti. Tato definice postojů se vztahuje k praktickému významu hodnot, na který poukazuje Milton Rokeach a jeho rozdělení hodnot na terminální (životní cíle, smysl existence člověka) a instrumentální (způsoby chování , které nejlépe napomohou k dosažení životních cílů).

                                                             1

 

Viz schéma in Nakonečný, M.: Sociální psychologie, Academia, Praha, 2009.

14

1.4

Hodnotová orientace

Hodnotová orientace představuje generalizovaný systém hodnot, jež jedinec vyjadřuje svými postoji. Dalo by se říci, že hodnotová orientace je vyjádřením životní filozofie člověka. Kluckhohn k definici hodnotové orientace dodává, že je to ucelená a organizovaná koncepce vztahů jedince k přírodě, k životu, jeho postavení v životě a jeho vztahů s prostředím a s ostatními lidmi. V tomto širším pojetí hodnot zahrnuje vedle pozitivních i negativní vztahy člověka ke světu (Cakirpaloglu, 2009). Hodnotová orientace vede ke skutečnosti, že jednotlivé hodnoty nepředstavují samostatné konstrukty vyskytující se v „repertoáru“ jedince a jeho přesvědčení, co je dobré a žádoucí, nýbrž tvoří funkční a tématické celky. Jinými slovy hodnotová orientace představuje psychický proces, ve kterém se seskupují preferované hodnoty jedince do větších celků (clusterů, trsů). Milton Rokeach ve svém zkoumání takto pojednával o hodnotové orientaci. Důležitým tématem pro pochopení postojů, hodnot a jejich preferencí je třídění, nebo – li taxonomie hodnot. Řada odborníků se pokusila o taxonomii hodnot, např. L.V.Gordon (1960) vytvořil seznam tzv. interpersonálních hodnot, z nichž můžeme pár pojmenovat, např. podpora, konformita, uznání, či nezávislost. Daleko známější třídění hodnot pochází od Miltona Rokeache (1968), který seskupil hodnoty instrumentální a hodnoty terminální (obecné) do samostatných dvou seznamů s 18 hodnotami v každé sadě (viz přílohy 1 a 2). Rokeachův průzkum hodnot se stal podkladem pro šetření hodnotové orientace jedinců, a stal se i podkladem pro šetření v této práci.

1.5

Ontogenetický vývoj hodnot

Ontogenetický vývoj hodnot je závislý na celé řadě psychologických procesů a procesů socializace nutných ke vzniku, prohloubení a integraci mravního cítění a hodnot do struktury osobnosti. Poznatky z oblasti vývojové psychologie (zejména vývoj kognitivní), sociální psychologie, psychologie sociálního učení a neuropsychologie sehrávají důležitou roli při zkoumání vývoje hodnot. Zrání psychické činnosti je nutně spojeno s vývojem funkčně složitějších mozkových center, k jejichž plnému zrání dochází až v pozdějším vývoji jedince. Je tedy zřejmé, že hodnocení okolního světa, či vlastní integrace hodnot bude rozdílná, a s vývojem složitějších psychických procesů, komplexnější. Pár dní po narození je schopen novorozenec první úrovně hodnocení ve smyslu „dobrý prs – špatný prs“, na základě této zkušenosti dělí své první zážitky na příjemné či nepříjemné. S postupem času se zdokonalují nervová spojení mozkových center, čímž přispívají  

15

k rozvoji sekundárních asociačních oblastí mozkové kůry. Dochází k postupnému rozvoji kognitivních funkcí, na nichž je vývoj hodnot a mravního hodnocení závislý (Cakirpaloglu, 2009).

1.6. Vliv sociálních činitelů na formování hodnot Dalším důležitým aspektem při formování hodnot jedince je vliv socializačních činitelů. Primární socializace, která se uskutečňuje skrze rodinu, stále představuje nejvýznamnější vliv při formování základních hodnot dítěte. Emoční vřelost, blízké citové vztahy mezi rodiči a dětmi napomáhají ve vytváření a stabilizaci hodnot proklamovaných rodiči. Rodiče jsou první sociální činitelé, kteří seznamují dítě jak se svými subjektivními hodnotami, tak i s hodnotami, které charakterizují společnost a kulturu (včetně zvyků a tradic), ve které žijí. S postupem času se k primární rodině přidávají vlivy sekundární socializace, kterou představuje škola (proces vzdělávání), popřípadě církev (náboženské hodnoty), vrstevníci (jejich vliv je značný zejména v období dospívání) a v neposlední řadě stále více se prosazující vliv masmédií. Dokonalé informační technologie, virtuální reality a sociální sítě dávají možnost jedincům zvláště v období adolescence realizace a pocitu skupinové příslušnosti, které jsou pro předešlé generaci neznámé. Vliv těchto sociálních činitelů na formování hodnot u generace dospívajících vytváří daleko zřetelnější mezigenerační propast, která se nejvíce projevuje právě v rozdílných hodnotách a hodnotových preferencí. Civilizační vývoj, vedle individuálních zkušeností mladých, či nedostatečné podmiňování jednotlivých hodnot ze strany sociálního prostředí přispívají ke zmíněným mezigeneračním nedorozuměním (Maccoby in Cakirpaloglu, 2009, s. 248 -249).

1.7

Vývoj morálky

Piagetův koncept vývoje morálky Vývoj morálního hodnocení představuje důležitou součást širšího hodnotového vývoje. Švýcarský psycholog Jean Paul Piaget považoval vývoj morálky a hodnot jako součást celkového kognitivního vývoje jedince. „Poznávací a citový vývoj je nerozlučně spojen a probíhá souběžně“ (Piaget, J., Inhelder, B. in Cakirpaloglu, 2009, s.243). Ve 20. letech minulého století začal Piaget se zájmem zkoumat děti od 4 do 12 let, jakým způsobem  

16

morálně hodnotí hypotetické situace, které nabádaly k řešení etických konfliktů; např. kdy se jednalo o lež, krádež, trest, nebo spravedlnost. Kladl dětem otázky, aby zjistil, jaký postoj zaujímají k jednotlivým situacím. Piaget dále pozoroval děti při hře a sledoval, jaký je jejich postoj k pravidlům hry (hrály kuličky). Piaget ze svých pozorování vyvodil, že u dětí existuje dvojí morálka, která je závislá na úrovni kognitivního vývoje dítěte. Heteronomní morálka představuje 1.stupeň morálního vývoje jedince ( mezi 4 až 7 lety). Je charakteristická tím, že pravidla a spravedlnost jsou dětmi přijímány od druhých, jsou podmíněné vnější autoritou, a zdají se být neměnné a dané. V tomto období morálního vývoje se setkáváme s konceptem tzv. imanentní spravedlnosti. Ta je vysvětlena tak, že pokud byl překročen zákon, musí být škůdce potrestán bez ohledu na důvody jeho jednání (Santrock, 2002). S ohledem na vývoj kognitivních funkcí v tomto období (mezi 2. 7.rokem) nazývá Piaget toto období preoperační, či prelogické. Charakteristickými rysy poznávacích funkcí u jedince v tomto období je percepční přesnost, ale výklad obsahu, které dítě vnímá, je závislé na subjektivních fantaziích a představách dítěte. Tato skutečnost vysvětluje další fenomén typický pro morálku preoperačního období, a tím je egocentrizmus myšlení. Tento fenomén představuje neschopnost dítěte vžít se do situace jiných lidí, a také neschopnost dítěte vnímat, jaké důsledky jeho vlastní chování může mít pro ostatní lidi (Cakirpaloglu, 2009). Povaha morálky dítěte v tomto období by se dala nazvat jako morálka podřizující se striktně vlivům prostředí, jako morálka poslušnosti. Období mezi 7. a 12. rokem nazval Piaget obdobím konkrétních myšlenkových operací. Kognitivní funkce se harmonizují a další rozvíjí, např. schopnost symbolizace, logického myšlení, pochopení kauzálních vztahů, aj. Přestože je toto období z psychosociálního hlediska bráno jako klidné, z hlediska biologického se kolem 11. roku organismus připravuje na vstup do puberty- bouřlivého období. Spolupráce s vrstevníky je pro toto období klíčová. Spolupráce, pochopení společenských pravidel a vzájemný respekt jsou pilíři, na jejichž základech se dále vyvíjí morálka dítěte, směřujíce k nejvyšší formě morálního hodnocení, jež nazýváme autonomní. Postupně se tedy v tomto období buduje větší nezávislost dítěte vůči autoritám. Morálka dítěte nabývá více autonomního rázu, a již kolem 12.roku se vyvíjí tzv. cit pro spravedlnost (Cakirpaloglu, S., 2003), tj. schopnost dítěte proniknout do hlubší podstaty mravního hodnocení. Tento proces nazýváme tzv. subjektivní morálkou, při které jsou děti schopni brát v úvahu motiv či záměr jednání (Rice a Dolgin, 2003), takže kromě vnějších  

17

podmínek jsou schopny brát v úvahu i vnitřní pohnutky, které nutily jedince např.k nezákonnému jednání (Cakirpaloglu, S., 2003). Závěrečná, avšak z pohledu kognitivního vývoje jedince vysoce významná, fáze kognitivního vývoje podle Piageta probíhá mezi 12. až 15. rokem a je nazývána fází formálních operací. Adolescenti v tomto období jsou díky úrovni zralosti specifických mozkových center schopni logického, realistického a abstraktního myšlení. Díky nově rozvinutým kognitivním schopnostem jsou schopni přemýšlet nad vlastní existencí, nad svými potřebami, hodnotami, či životními postoji. Jak se zmiňuje Cakirpaloglu, autor monografie Psychologie hodnot, v dovětku o přínosu Piagetova učení: „Nově získaná kognitivní pružnost a osobnostní zralost umožňují nástup autonomie morálky a volní seberegulace místo morální heteronomie a determinace lidského chování vnějšími vlivy (2009, s. 246).

Kohlbergův model vývoje morálky Lawrence Kohlberg (1927 – 1987) americký psycholog zabývající se celý svůj život převážně vývojem morálního vědomí člověka sám poznamenal, že: „ vývoj morálního vědomí představuje posloupnost kvalitativních změn v myšlení jedince“ (in Santrock, 2002, s.420). S touto teorií se nijak závratně neliší od Piagetova pojetí vývoje morálky, avšak Kohlberg tvrdí, že vývoj morálky trvá déle a prochází složitějším systémem jednotlivých vývojových fází (Cakirpaloglu, 2009). Během 20 let podrobného zkoumání používal Kohlberg, stejně jako Piaget, vykonstruované příběhy, které dětem přednesl společně s morálním dilematem, o kterém děti museli rozhodnout. Většinou se jednalo o dvě možnosti, které jako protiklady tvořily zmíněné morální dilema. Jedna alternativa vždy směřovala k typu morálky, kterou schvaluje zákon. Druhá alternativa poukazovala na legitimitu vlastních pocitů oprávněnosti proti konvenčním a obecným mravním principům. Stejně jako Piaget i Kohlberg poukázal na postupný vývoj morálky od heteronomní k autonomní (Cakirpaloglu, 2009) s tím rozdílem, že Kohlberg podrobněji popsal tři fáze vývoje morálky, při čemž každá obsahuje dvě subetapy. Primární fázi vývoje morálky nazval Kohlberg prekonvenční stadium. Stejně jako u Piageta, je první stadium vývoje morálky charakterizováno imanentní spravedlností, neměnitelností předpisů, či akceptací hodnot, jež pochází od autorit. Tato fáze se dále dělí na dva vývojové stupně: • Orientace na trest – tzv. heteronomní stadium, kdy se dítě snaží akceptovat požadavky rodičů za účelem vyhnutí se trestu.

 

18

•

Naivní instrumentální hédonismus - proces konformování dítěte v souladu s požadavky okolí. Jedná se o první náznaky procesu internalizace sociálních požadavků ze strany dítěte. Hlavní cíl je získání odměny, tím uspokojení vlastních potřeb. Zásadní pro tento stupeň je princip tzv. instrumentálního učení.

Další vývojovou fází morálky je tzv.konvenční stadium. Vyhovět sociálním požadavkům se stává ústředním motivem chování dítěte. Pozitivní předpisy, které jsou dané a přichází od vyšší autority, jsou dítětem bez výjimky akceptovány. Tato fáze se skládá ze dvou vývojových stupňů: • Morálka hodného dítěte - proces konformování ze strany dítěte slouží jako prostředek, kterým se dítě snaží zalíbit a vyhovět osobám, jež pro něj mají specifický význam. Konformováním si dítě osvojuje požadavky ze svého okolí. • Morálka svědomí a autority – dítě se chová podle obecně platných pravidel buď, aby se vyhnulo kritice ze strany uznávaných autorit, nebo aby se vyhnulo vnitřním pocitům viny. Nejvyšší stupeň morálního vývoje Kohlberg pojmenoval postkonvenční stadium. Na této úrovni morálního usuzování je jedinec schopen rozpoznat více morálních alternativ a na základě vlastního úsudku je schopen nezávisle se rozhodnout pro jednu alternativu. Jeho morálka dosahuje autonomní úrovně. I tato fáze se dělí na dva vývojové stupně: • Morálka společenské dohody – jedinec harmonizuje vlastní jednání s existujícím systémem obecných pravidel. Je pro něj důležité tato zvnitřněná pravidla dodržovat. I v případě, že se jedná o arbitrární principy, stávají se povinností každého. • Morálka vyplývající z univerzálních etických principů – jedná se o nejvyšší formu vývoje morálního cítění. Vedle přijetí obecně platných norem společnosti je jedinec orientován na univerzální a konsistentní zásady. Tato orientace představuje závazek jedince orientovat se podle těchto zásad i tehdy, pokud by byly v rozporu s aktuálními pravidly dané společnosti2.                                                              2

Podle Cakirpaloglu, S.: Konformita v dětském věku. FFUP, Olomouc: 2003 a Cakirpaloglu, P.: Psychologie hodnot.FF UP, Olomouc: 2009.

 

19

Stejně jako Piaget i Kohlberg se domníval, že morální vývoj se děje na základě vývoje kognitivního. Kohlberg navrhoval obecně platná stadia vývoje, kterými si každé dítě, bez výjimky a ve stejném stupni vývoje, projde. Takto uniformní pojetí morálního vývoje se neobešlo bez kritiky. Jednou z hlavních kritik byl Kohlbergův přehnaný důraz na morální myšlení ve srovnání s morálním jednáním. Jedna skutečnost je mluvit o morálních hodnotách, ale chovat se nemorálně a skrývat své jednání za morální myšlenky. Další kritika směřuje k podceňování vlivů kultury a rodiny na morální vývoj dítěte. Kohlbergův univerzální model nedokáže postihnout takové morální hodnoty, které jsou prvořadé např. u Budhistických mnichů. Hodnoty jako schopnost zabránit utrpení, nebo soucit nemají své místo v Kohlbergově modelu (Santrock, 2002).

Carol Gilligan a perspektiva morálního cítění formou péče a starostí o druhé Podle Gilliganové opomíjí Kohlbergův model morálního vývoje důležitou součást morálního cítění, která se vztahuje k péči a starosti o druhé. Můžeme říci, že perspektiva morálního cítění podle Kohlberga je perspektivou spravedlnosti, kdežto přístup Gilliganové se zaměřuje na perspektivu péče o druhé, interpersonální komunikaci, zájem o druhé a vzájemné sounáležitosti. Ve svém rozsáhlém kvalitativním výzkumu zkoumala Gilliganová dívky ve věku od 6 do 18 let formou rozhovoru, ve kterém dívky opakovaně projevovaly svá morální dilemata ve vztahu k ostatním lidem a jejich prožívání daných situací (Gilligan, 1992, 1996, in Santrock, 2002). Podle Gilliganové mají dívky schopnost citlivě vystihnout pocity druhých, v rámci reakcí a změn, které reflektují stávající mezilidské vztahy. Období adolescence popisuje jako styčný bod v morálním vývoji dívek, kdy se projevuje jejich zájem o blízké, intimní vztahy s druhými, a kde se do popředí dostává zájem dívek projevovat se jako nesobecké, pečující a schopné naslouchat. I další výzkumy podporují tuto teorii skutečností, že v morálním hodnocení chlapců a dívek vyvstávají na povrch často odlišné motivy a zájmy (Galotti, Kozberg a Farmer, 1990, in Santrock, 2002). Na druhou stranu se však nedá říci, že tyto rozdíly v pohlaví jsou absolutní, přestože odlišné tendence v morálním hodnocení mohou existovat (Lyons, 1990, in Santrock, 2002). V následující sekci se soustředíme na období adolescence a teoretická pojetí tohoto komplexního vývojového stádia.

 

20

2. Vývojové období adolescence 2.1

Obecné charakteristiky

Adolescence je mnoha autory (Hill, 1980, v Macek, 2003; Miller, 1989, Hurrelmann, 1994, tamtéž) považována jako mezníkové období (most) mezi dětstvím a dospělostí, které je charakteristické četnými vývojovými úkoly, jež by měl adolescent splnit pro úspěšný vstup do období mladé dospělosti. Pokud se zaměříme na periodizaci ontogenetického vývoje člověka, můžeme vidět, že ještě v 19.století se adolescence ztotožňovala s obdobím puberty (Macek, 2003). Dnes již víme, že pro úspěšné završení období adolescence je důležité zaměřit se na jednotlivé úkoly. Základními atributy jsou: dokončení pohlavního dozrávání, rozvoj fyzického a duševního růstu, rozvíjení základních schopností symbolizace, anticipace, zástupného učení a se zvláštním významem na rozvoj sebereflexe a seberegulace (Macek, 2003). S rozvojem industrializace, urbanizace, migrace obyvatelstva a oddělení pracovního života od rodinného došlo postupem času k vytvoření sociálního světa mladých lidí adolescentů, oddělených od světa dospělých. Tato změna přinesla začátek existence jedinečné kultury adolescentů, která má svá specifika v mnoha oblastech každodenního života. Mezi taková specifika můžeme řadit: způsob komunikace s ostatními, užívání médií a nejnovějších technologií, způsob trávení volného času, postoje, hodnoty a životní filozofie této specifické společenské skupiny. (Macek, 2003). Adolescence tak získala v posledních desetiletích zvláštní význam. Svou nezaměnitelnou hodnotu má jak v oblasti sociální, tak v ekonomické, pedagogické, zdravotní a kulturní. Jak jsme se již zmínili, adolescenti v období mezi 13. a 19. roky (až do možných 20- 22 let) podstupují změny, jež doprovázejí přechod z dětství do zralosti a mladé dospělosti. Toto období fyzických, psychických a hormonálních změn se neobejde bez emocionálních a psychosociálních konfliktů

(Powell,

2004).

Adolescenti

se

potýkají

s

vlastním

sebevědomím,

sebehodnocením, očekáváními ze strany rodičů, vrstevníků, společnosti, a se snahou uspět akademicky. Jejich obavy přirozené pro toto vývojové období jsou například: (1) Kým se stávají, v procesu separace od vlastní rodiny, (2) kdo jsou z hlediska zájmů, postojů a hodnot při formování vlastní identity, a (3) jaké místo zaujmou ve světě dospělých, jako nejmladší členové (Powell, 2004). Vývojové stádium adolescence představuje složitý, avšak rozmanitý přerod dítěte, dětské psychiky a identity v dospívající zralou osobnost s novou identitou, která je nutná pro úspěšný vstup do světa dospělých. Dalo by se říci, že  

21

rozbor tohoto komplexního psychického procesu zrání vyžaduje interdisciplinární přístup, který nám umožní součinně pracovat s poznatky z oblasti vývojové psychologie, konkrétně vývoje kognitivního, z oblasti sociální psychologie, psychologie učení a neuropsychologie (Cakirpaloglu, 2009).

2.2

Teoretické přístupy k adolescenci

Teoretické přístupy k adolescenci jsou nejednotné a liší se převážně svým zaměřením na určitý rys či problematiku vyvstávající na povrch v období adolescence. Jak již bylo výše zmíněno, představují tyto teorie souhrnné poznatky z odlišných oblastí psychologie: přes kognitivní, sociální, vývojovou psychologii a neuropsychologii. Tato sekce podá ucelenější pohled na adolescenci představením odlišných teoretických přístupů. Od tradičního pohledu na adolescenci jako konfliktního a složitého období vývoje člověka, přes období plnění určitých vývojových úkolů, nebo osvojování si nových společenských rolí, či období aktivního utváření vlastní osobnosti.

2.2.1 Biologické teorie Tradiční pohled biologických teorií vnímá adolescenci striktně jako období fyzického a sexuálního zrání, při kterém dochází k důležitým tělesným změnám (Rice & Dolgin, 2005). Největší význam v tomto období hrají genetické faktory, které stojí u veškerých behaviorálních a psychických změn adolescenta. Vliv prostředí zde sehrává jen velmi malou roli. Hlavním představitelem tohoto přístupu je „otec psychologie adolescence“ G.Stanley Hall (1844 – 1924), který jako první přistoupil ke studiu adolescence z vědeckého hlediska. Hall byl fascinován Darwinovou teorií, zvláště pak konceptem přirozeného výběru. Na základě teorie, že lidé se vyvinuli z nejprimitivnějších forem živých organismů procesem přirozeného výběru, vypracoval tzv. „zákon rekapitulace“, dle něhož je v každém jedinci zakomponovaný celý fylogenetický vývoj člověka. Vývoj jedince zrcadlí vývoj celého druhu ( Rice& Dolgin, 2005; a Macek, 2003). Podle Halla projde jedinec obdobím zvířete, lovce, divocha ( primitivního tvora) v období raného dětství (ang. infancy), dětství a preadolescence ( v tomto pořadí), aby tak v období adolescence zažil tzv. „sturm und drang“3, čímž popisuje toto období jako nevyhnutelný a dramatický střet protikladných tendencí v člověku. Popisoval oscilaci v adolescentově                                                              3

 

Český překlad: „bouře a konflikt“.

22

prožívání a chování jako nutnost k dovršení současné, civilizované fáze existence člověka a tím i každého jedince (Rice & Dolgin, 2005; a Švancara,1975, in Macek, 2003). V současnosti už se psychologové nepřiklání k výkladu adolescence nutně jako k období těžkostí a složitosti, nicméně hlavním přínosem Hallovy práce bylo podnícení dalších psychologů k zaměření se na studium vývojového období adolescence.

2.2.2 Psychoanalytické přístupy Hlavním představitelem psychoanalytické psychologie byl Sigmund Freud (1856 – 1939), který se ve vztahu k adolescenci hlavně zaměřil na období puberty, ale i přesto můžeme z jeho teorií vyvodit závěry relevantní pro období adolescence. Freud nazval zmíněná období jako stádium genitální v rámci vývoje sexuality jedince. V této fázi se sexualita jedince manifestuje zcela otevřeně a podle Freuda narůstající napětí aktivizuje staré konflikty. Freud hovoří o období tzv. druhé oidipovské situace. Tím, že se ego a superego natolik rozvinuly, byly i schopny přijmout bariéru, či tabu incestu, a tak si v tomto období jedinec hledá náhradní objekt své sexuální touhy; tedy jiného dospělého muže či ženu. (Macek, 2003; Rice a Dolgin, 2005). Naproti Freudovi se jeho dcera Anna Freudová (1895 -1982) daleko více zabývala obdobím adolescence. Anna popisovala adolescenci jako období vnitřního konfliktu, psychické nerovnováhy a náladového chování. Dále se zaměřila na dva obranné mechanismy, jež se v adolescenci markantně objevují. Jedním z nich je asketismus, který charakterizuje strach adolescenta ze ztráty kontroly nad vlastními sexuálními impulzy. Asketismus Anna Freudová vysvětluje jako bazální nedůvěru adolescentů ve vlastní touhy, které mají instinktivní povahu (Rice a Dolgin, 2005). Druhým obranným mechanismem je intelektualizace, kterým adolescent pomocí abstraktních filozofických argumentů potlačuje primární sexuální a emocionální konflikty (podle Millerové in Macek, 2003).

2.2.3 Kognitivní přístupy Zakladatelem kognitivního přístupu ve vývojové psychologii byl švýcarský psycholog Jean Paul Piaget (1896 – 1980), který svou práci soustředil na kognitivní vývoj člověka. Pro období adolescence je nutné zmínit fázi formálních myšlenkových operací (od 11 let a výše), kdy adolescenti začínají přemýšlet pomocí více logických a abstraktních myšlenkových operací. Poprvé mohou sami přemýšlet o sobě (introspekce) nebo o svých vlastních myšlenkách. Jejich myšlení je více systematické, logicky navazující, jsou schopni  

23

použít induktivní i deduktivní logiky. Najednou jsou schopni myslet nad rámec prožívané reality, s představami o sobě samých v budoucnosti (Rice a Dolgin, 2005). Problematiku sociálních rolí a sociálně kognitivní vývoj spojený s přijímáním nových sociálních rolí a porozumění sociálních rolí druhých do hloubky zkoumal Robert Selman (1942 - ), který definoval přijímaní nových sociálních rolí jako schopnost jedince rozumět sám sobě, ale i ostatním; být schopný reagovat na ostatní stejným způsobem jako sám na sebe a schopností vnímat sebe sama z pohledu ostatních. Na základě svých tezí formuloval pět stádií vývoje sociální kognice: pro adolescenty je charakteristické stádium 4, které probíhá od období adolescence až do dospělosti. Díky zásadním změnám v sebereflexi a sebehodnocení jsou adolescenti schopni uvědomovat si, že (1) motivy, chování a pocity druhých jsou ovlivněny psychologickými faktory (přestože tuto skutečnost nepopisují v psychologických termínech), a (2) současně ocenit skutečnost, že osobnost jedince se skládá z vlastností, postojů a hodnot, které se vyvinuly jedinečným způsobem charakteristickým pro daného jedince. Díky kognitivnímu vývoji jsou adolescenti schopni abstraktivního myšlení, což se pojí se schopností nahlížet na sebe, ostatní a na svět z pohledu jakési generalizované třetí osoby. Tu představuje společnost a její hodnoty a normy. Adolescenti jsou i schopni pochopit, že společenské normy, zákony a morálka dané společnosti jsou závislé na sociálním konsensu jejích členů (Rice a Dolgin, 2005).

2.2.4 Přístupy zaměřené na splnění vývojových úkolů Hlavním představitelem tohoto přístupu byl E.H. Erikson (1902 – 1994), jehož teorie osmi stádií vývoje člověka představila jedinečné vývojové úkoly, jež jedinec musí splnit, aby úspěšně vkročil do následného vývojového stádia. Pro období adolescence je určené 5. stadium, jež nese název: Identita proti zmatení rolí. Pro další vysvětlení je nutné zmínit, že Erikson považoval úspěšné splnění předešlých vývojových úkolů za rozhodující při plnění úkolů následujících. Výsledek zvládnutí daného úkolu může být tedy pozitivní nebo negativní, přičemž hovoří o krizi. Tento termín vysvětluje jako „střet biologických, psychologických a sociálních aspektů při zvládání konkrétního vývojového úkolu“ (in Macek, 2003, s.19). Můžeme říci, že Erikson svou teorií upozornil na důležité stadium adolescence při formování identity jedince, oddělené od ostatních, zvláště pak rodičů. Od počátečních vztahů, které se rozvinuly v předešlých obdobích, až po rozvoj dovedností a vědomostí o světě, ve kterém žije, dochází s příchodem puberty a adolescence konec  

24

dětství. Veškeré podněty důležité pro identifikaci vlastní identity z předešlých období začnou dospívající znovu probírat a o jejich platnosti pochybovat. Najednou vystávají otázky, jak asi vypadají v očích druhých, ve srovnání s tím, jak na sebe pohlíží oni sami. V jejich hledání „nitky kontinua“ a podobnosti (jejich existence a světa v předešlých obdobích) se adolescenti musí znovu vypořádat s problémy, které nebyly vyřešené v minulosti, a jež vyvstávají na povrch (Erikson, 1993). V daném procesu jsou „nuceni“ určit blízké ze svého okolí hrát roli jejich protivníka, aby mohlo dojít k úspěšné separaci adolescenta od primární rodiny a tím vytvoření nové identity vlastního já (Erikson, 1993). Boj adolescentů o autonomii je v tomto období znám všem, zvláště pak rodičům, kteří se setkali s často až rebelským jednáním svých dospívajících potomků. Pro mnoho rodičů je chování jejich dětí „nepohodlné“ a „život ztrpčující“, avšak jak se zmiňuje Omatseye citováním jednoho moudrého nigerijského přísloví: „jestliže dítě neumře, nemůže nikdy vyrůst v dospělého člověka“ (Omatseye, 2007, s.5). Úspěšná integrace nových sociálních a psychologických rolí má za následek přechod z tohoto vývojového stádia do stádia mladé dospělosti. Adolescent sám sebe považuje hodného za uznání, lásku a respekt druhých, svou společenskou hodnotu nachází při výběru vhodné kariéry, či zaměstnání. Pokud se jedinci nepodaří dostatečně integrovat nové sociální a psychologické role do identity vlastního já, dochází jak k vnitřním, tak k vnějším konfliktům. Podle Eriksona dochází k tzv. zmatení rolí (1993), většinou na základě pochyb o vlastní osobě z předešlých stádií. Tyto pochyby se mohou projevovat ve formě delikventního, či vzdorovitého chování (Erikson, 1993). Většinou se ale jedná o jejich neschopnost identifikovat se s určitým povoláním, ve kterém by našli ztracenou nit kontinua, v jehož stopách by mohli pokračovat. V takových momentech se přehnaně upínají a identifikují s idoly, hrdiny, či vůdci jejich party (na úkor vlastní identity), aby tak alespoň trochu zmírnily vlastní pocity zmatenosti. Toto chování je význačné i pro počáteční romantické vztahy, „zamilování se“, ve kterém se jedná převážně o navázání sexuálního vztahu s druhým. Láska v období adolescence je také popisována jako tendence jedince najít svou identitu promítáním představy svého neustáleného já do představy o svém milovaném protějšku. Tímto způsobem si alespoň částečně objasní podstatu vlastní identity. Dalo by se tedy říci, že většina lásek v období adolescence se realizuje formou povídání si (Erikson, 1993). Dalším typickým chováním v období adolescence a jejich zmatení rolí je vzájemná přehnaná kritika jakýchkoliv rysů osobnosti, vzhledu, barvy pleti, socioekonomického statusu, vkusu, kulturního zázemí, apod. I ty nejmenší odchylnosti  

25

nebo nápadné rozdíly dokážou krutě zkritizovat a zesměšnit. Erikson k této skutečnosti dodává: „je třeba s dávkou tolerance chápat jejich chování, protože představuje obranu proti zmatenému vnímání vlastní identity“ (1993; s.262). Formování tzv. cliques4 či stereotypů je jen prostředek, jakým adolescenti zvládají pocity zmatenosti. Mysl adolescenta je podle slov Eriksona psychosociální „moratorium“, nacházející se v mezníku psychosociálního vývoje a přechodu mezi dětstvím a dospělostí, mezi mravními základy, které si osvojilo dítě heterogenně, a mravností, kterou si jako dospělý člověk autonomně osvojí sám (Erikson, 1993). Nutno podotknout, že ne všichni dospívající, či mladí dospělí si dokážou osvojit takové mravní základy, které by vycházely z vlastního vyhodnocení hodnot samotných. Někteří dospělí žijí celý život tak, že jejich morální zásady vychází ze strachu nad možným trestem, pokud by byly přichyceni při činu, a ne z pocitu provinění nad vlastním jednáním. Jejich morálka je tedy podmíněná vnějšími činiteli, kteří působí jako regulátor jejich chování (Rice & Dolgin, 2005). Dalším významným představitelem konceptu vývojových úkolů byl R.J. Havighurst (1900 - 1991), který definoval vývojové úkoly jako potřeby a očekávání jedince a společnosti (kultury), ve které žije, které jsou podstatné pro zdravý vývoj jedince a zdravé fungování dané společnosti. Havighurst se tedy zmiňuje o konkrétní společnosti (kultuře), která nabízí osvědčené vzorce chování pro adolescenta (in Macek, 2003). Následuje stručný přehled vývojových úkolů charakteristických pro adolescenci podle R.J. Havighursta5. ƒ Přijetí vlastního těla, fyzických změn, včetně pohlavní zralosti a pohlavní role. ƒ Kognitivní komplexita, flexibilita a abstraktní myšlení – schopnost aplikovat intelektový potenciál v běžné každodenní zkušenosti. ƒ Dosažení nových a zralejších vztahů s vrstevníky obojího pohlaví.                                                              4

Na amerických středních školách běžné formování sociálních skupin, jejichž členy pojí charakteristický společenský status, postoj, či životní filozofie.

5

Viz Macek, P.: Adolescence. Portál, Praha, 2003.

 

 

26

ƒ Změna vztahu k dospělým (rodičům, dalším autoritám) – autonomie, popř. vzájemný respekt a kooperace nahrazuje emocionální závislost. ƒ Příprava na ekonomickou nezávislost – představy o ekonomické nezávislosti, volba povolání, získání potřebné kvalifikace, snaha osamostatnit se finančně. ƒ Získání zkušeností v erotickém vztahu, příprava pro partnerský a rodinný život. ƒ Získání kompetence pro sociálně zodpovědné chování. ƒ Představa o budoucích prioritách v dospělosti – důležitých osobních cílech a stylu života. ƒ Ujasnění hierarchie hodnot, reflexe a stabilizace vlastního vztahu ke světu a k životu (světový názor).

Z tohoto výčtu je jasné, že úkoly mají biologickou, psychologickou, ale i kulturní dimenzi. Havighurst popisuje některé vývojové úkoly jako kontinuální z hlediska vývoje (např. vývoj abstraktního myšlení), a jiné jako samostatné, které nenavazují na předešlá období (např. změna vztahů k dospělým). Více méně zde Harvighurst hovoří o tzv.“teachable moment“, jinými slovy senzitivní okamžik ve vývojovém stádiu jedince, kdy je možné si úkol osvojit nejoptimálněji (in Macek, 2003).

2.2.5 Přístupy na základě teorie sociálního učení Hlavní představitel Albert Bandura (1925) hovoří o nové povaze sociálního učení v období adolescence. Jestliže bylo dítě zvyklé pozorovat lidi a jejich chování v jeho prostředí, adolescent je schopný, díky rozvíjejícím se kognitivním schopnostem a komplexním myšlenkovým operacím, přemýšlet o daném chování z různých úhlů pohledu, přemýšlet o jevech z pohledu minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Vrstevnické

vztahy

jsou

považovány

za

klíčové

v období

adolescence.

„Vrstevnická aréna“, tak by se dala popsat společnost adolescentů, kterou v tomto období charakterizuje konfrontace, střety a slovní napadání, než klidné a stabilní přátelství (Seltzerová in Macek, 2003). Obecně autoři zastávající sociální teorii učení hovoří o zajímavých aspektech vrstevnických vztahů. Jedním aspektem je nová podoba egocentrismu, tj. adolescent nějakým způsobem o sobě smýšlí a mylně dochází k závěru, že stejným způsobem o něm uvažují i ostatní vrstevníci a dospělí. Dalším fenoménem je  

27

tzv. imaginární obecenstvo, kde si adolescent myslí, že je neustále ve středu pozornosti a všichni jej sledují. Neposlední charakteristikou myšlení adolescenta je jeho tendence vymýšlet „osobní bajky“, jak je jedinečný, výjimečný, nezranitelný a originální (Macek, 2003; Rice a Dolgin, 2005).

2.3

Vývoj procesu morálního uvažování v období adolescence

Velké množství studií vývoje morálního uvažování a morálního cítění zkoumá teoretický konstrukt morálního uvažovaní jako samostatnou entitu (Piagetův či Kohlbergův model vývoje morálního usuzování), opírající se o kognitivní vývoj jedince ve spojení s vývojem morálním. Z tohoto hlediska se takto strukturované studie setkávají s kritikou mnoha psychologů, jelikož opomíjí celou řadu významných faktorů, které sehrávají roli při vývoji morálního hodnocení jedince. Pro podrobnější výzkum procesu morálního uvažování v období adolescence bude nutné tyto faktory brát na zřetel, jelikož významně přispívají k formování hodnot, postojů a hodnotových orientací mladistvých. Jako příklad nesmíme opomenout vliv primární rodiny, přestože se v období adolescence dostává do pozadí, nicméně vliv primární rodiny na jedince zůstává značný. V tomto kritickém období se do popředí dostávají různé referenční skupiny, ke kterým se dospívající hlásí. Díky těmto referenčním skupinám nachází adolescent části své nově se formující identity. Adolescent se k těmto skupinám hlásí, jelikož uvnitř nachází „své místo“ v tomto komplikovaném a často bouřlivém období. Vliv těchto referenčních skupin může být pro daného jedince buď pozitivní nebo negativní. Pokud hovoříme o vlivu vrstevníků na formování hodnot adolescenta, musíme brát na zřetel různé způsoby, jakými se vrstevníci vzájemně ovlivňují, jelikož období adolescence je charakteristické přeměnou adolescentova přesvědčení o normativním chování. Nové informace, které přicházejí od nových sociálních skupin (referenčních) se začleňují do formujícího se kognitivního rámce a vliv vrstevnických skupin, se kterými se jedinec identifikuje, je značný (Lillehoj, Trudeau & Spoth, 2005). Podle Browna a Theobalda (1999) existují čtyři rozdílné způsoby interakcí: a) vrstevnický nátlak, b) normativní očekávání vrstevnické skupiny, c) příležitosti vedoucí k začlenění, či uspořádání vztahů uvnitř skupiny, a d) modelování (imitace chování) (in Rice a Dolgin, 2005). Nestabilní identita adolescenta v tomto vývojovém období vede ke zranitelnosti a náchylnosti vůči výše zmíněným vrstevnickým vlivům. Vzájemné ovlivňování v rámci skupin vede k další transakci hodnot ze skupiny na jedince, či z jedince na skupinu. Tímto  

28

dochází k ovlivnění morálního vývoje adolescenta. Jak poznamenal Nakonečný, jedním z hlavních zdrojů zpětné vazby týkající se pocitu vlastní hodnoty vychází z mínění druhých lidí. Mezi žádoucí reakce patří vyslovení souhlasu, obdiv, či úcta druhých (Nakonečný, 1996, s.57). Tento předpoklad zdá se být o tolik pravdivější právě v období dospívání. Mezi dalšími významnými aspekty, které napomáhají dalšímu formování hodnot v tomto období je vliv náboženství, informačních technologií a masmédií obecně. O těchto sociálních činitelích již bylo pojednáno v podkapitole o sociálních činitelích a jejich vlivu na formování hodnot. Poslední zmínka o faktorech ovlivňujících formování hodnot v období adolescence se zaměří na vliv kultury a společností vytvořených genderových (angl.gender stereotypes) stereotypů na vývoj hodnot. Kretch, Crutchfield a Ballachey, tvrdí, že hodnoty odráží kulturu společnosti, a že její členové tyto hodnoty ve velké míře sdílí. Tímto společensko kulturním vlivem se může jedinec rozhodnout danou hodnotu přijmout jako vlastní existenční cíl nebo osvojený způsob chování (Kretch, Crutchfield, & Ballachey, 1968).

Tyto vlivy se projevují a mocně

uskutečňují hlavně skrze rodinu (proces primární socializace), dále pak školu a masmédia (proces sekundární socializace), v podstatě po celý život. Přestože moderní společnost mění tradiční striktní postoje zaměřené na odlišné sociální role mužské a ženské, existují i nadále hluboce zakořeněné přesvědčení, ve kterých automaticky hodnotíme některé aktivity, zaměstnání či jiné aspekty života jako čistě „ženskou“ či „mužskou“ záležitost (Baron a Byrne, 2003). V této práci nás bude zajímat, do jaké míry se promítá kultura a genderové stereotypy do hodnotové preference dospívajících jedinců.

 

29

3

Výzkumná část Tato diplomová práce je koncipována jako transkulturální komparativní studie u dvou

souborů subjektů adolescentního věku (15 až 17 let) a sestává z jednoho tématického celku: výzkum hodnotové orientace a u adolescentů z České republiky a Spojených států amerických.

3.1

Vymezení problému a cíle výzkumu

Jelikož se ve výzkumné části zabýváme transkulturální komparativní studií hodnotových orientací a preferencí dvou souborů adolescentů, předmětem zájmu budou jednak podobnosti mezi těmito subjekty stejně jako i případné rozdíly. Cílem výzkumu je především získat informace o hierarchii individuálního systému hodnot ve vztahu k pohlaví a příslušnosti ke specifické kultuře. Hlavním předmětem výzkumu je tedy zjištění hodnotové orientace a preference adolescentů z České republiky a Spojených států amerických (věk 15 – 17 let). S tímto obecným výzkumným záměrem souvisí následující cíle: •

Zjistit strukturu preferencí terminálních a instrumentálních hodnot pro zkoumaný soubor českých adolescentů a zkoumaný soubor amerických adolescentů.

•

Odpovědět na otázku, zda pohlaví v adolescentním věku ovlivňuje hodnotovou preferenci u zkoumaných souborů.

•

Zjistit, zda kulturní příslušnost adolescentů ovlivňuje hodnotovou orientaci u zkoumaných souborů.

•

Zjistit, zda jsou hodnoty uvnitř terminální a instrumentální sady nezávislé, nebo zda mají tendenci tvořit funkční a tématické celky (trsy, dyády, apod.).

Dílčí výzkumné cíle pramení z obecných předpokladů, že kulturní příslušnost, specificky, kulturní socializační činitelé přispívající k interiorizaci společenských hodnot a ovlivňují preferenci hodnot u dospívajících. Dalším obecně platným předpokladem je možnost, že pohlaví sehrává důležitou roli při preferenci určitých hodnot, které představují existenční cíle nebo způsoby chování. Posledním předpokladem je skutečnost, že hodnoty

 

30

nejsou izolované kategorie a tudíž mají tendence se seskupovat do větších tématických celků na základě významové podobnosti.

3.2

Výzkumné otázky

V souladu se zmíněnými teoretickými předpoklady jsme stanovili následující výzkumné otázky: 1. Jaká je hodnotová preference u celkového souboru českých adolescentů? 2. Jaká je hodnotová preference u celkového souboru amerických adolescentů? 3. Je možné, že pohlaví u souboru českých adolescentů ovlivňuje hodnotovou orientaci? 4. Existují

rozdíly

v hodnotové

orientaci

mezi

americkými

adolescenty

a

adolescentkami? 5. Existují rozdíly v hodnotové orientaci mezi českými a americkými adolescenty? 6. Existuje rozdíl v hodnotové orientaci mezi českými a americkými adolescentkami? 7. Existuje v adolescentním věku tendence dílčích hodnot seskupovat se do širších hodnotových trsů? 8. Pokud ano, jaké hodnotové trsy se vyskytují u zkoumaného souboru českých adolescentů? 9. Pokud ano, jaké hodnotové trsy se vyskytují u zkoumaného souboru amerických adolescentů? 10. Existují rozdíly mezi hodnotovými trsy u zkoumaných souborů českých a amerických adolescentů? Základním kritériem pro testování výše uvedených výzkumných otázek byla zvolena standardní statistická norma významnosti 0.05 (pro 95% pravděpodobnost).

 

31

3.3

Popis zkoumaného souboru a průběh výzkumu

Výzkum byl proveden na zkoumaném souboru 113 českých středoškolských studentů ve věku mezi 15 až 17 lety, z toho 81 bylo dívek a 32 chlapců; a na zkoumaném souboru 70 amerických středoškolských studentů mezi 15 až 17 lety, z toho 34 bylo dívek a 36 chlapců. Zkoumaný soubor českých adolescentů tvořili studenti 1. ročníku střední školy gymnaziálního typu v Olomouckém kraji. Zkoumaný soubor amerických adolescentů tvořili studenti 2. a 3. ročníku střední školy ve městě Santa Clarita, ve státě Kalifornie. Data jsme sesbírali v roce 2009. K výzkumu hodnot byl použit Rokeachův průzkum hodnot. Detailnější popis dotazníku následuje v kapitole Aplikovaná metodika, zatímco přesné zadaní uvádíme v příloze 1 a 2.

3.4

Aplikovaná metodika

Rokeachův průzkum hodnot se skládá z 36 položek, přiřazených do dvou sad terminálních a instrumentálních hodnot. Terminální hodnoty se vztahují k existenčním cílům (stavům) a instrumentální hodnoty se vztahují k osvojeným způsobům chování. Terminální hodnoty představují: Krásy světa (KS), Moudrost (MO), Národní bezpečnost (NB), Opravdové přátelství (OP), Pocit naplnění (PN), Radost, zábava (RA), Rodinné zázemí (RZ), Rovnoprávnost (RO), Sebeúcta (SE), Spása (S), Spokojený život (SZ), Společenské uznání (SU), Světový mír (SM), Svoboda (SV), Vnitřní harmonie (VH), Vzrušující život (VZ), Zdraví (ZD), Zralá láska (ZL). Instrumentální hodnoty představují: Ambiciózní (A), Čistý (C), Liberální (L), Milující (Mi), Nápaditý (Na), Nezávislý (Ne), Odvážný (Od), Poctivý (Po), Poslušný (Pos), Rozumný (Ro), Sebekontrola (Se), Shovívavý (Sh), Schopný (Sch), Slušný (Sl), Věrný (Ve), Vstřícný (Vs), Vzdělaný (Vz), Zodpovědný (Zo). Úkolem subjektů bylo přiřadit ke každé hodnotě v terminální a instrumentální sadě číslo podle vlastního přesvědčení významově důležité, kterou daná hodnota pro subjekt znamenala, od 1 do 18. Číselnou hodnotu 1 přiřadili k hodnotě s nejvyšším významem, číselnou hodnotu 18 k hodnotě s nejméně důležitým významem. Subjekti byli vyzváni pracovat na každém seznamu hodnot zvlášť. Záměrem tohoto dotazníku bylo jasné definování jednotlivých hodnot, tudíž každá hodnota měla pod sebou doplňující významy (synonymní), které dále osvětlily význam jednotlivých hodnot. Příkladem u terminálních

 

32

hodnot můžeme uvést: Zdraví: fyzická a duševní rovnováha. Příklad u instrumentálních hodnot:Věrný(á): oddaný(á), věrný(á) svým přátelům. Dotazník byl z anglického originálu co možná nejpřesněji přeložen do českého jazyka a obě verze v českém a anglickém jazyce jsou k dispozici v sekci přílohy této práce (příloha 1 a 2). Hodnotová struktura je výsledkem individuální preference 36 hodnot. Reliabilita testu je značná, pro terminální hodnoty se pohybuje od 0.73 (interval tří týdnů) do 0.69 (interval 15 měsíců). U instrumentálních hodnot byla zjištěna reliabilita od 0.71 do O.61 pro stejné časové intervaly (Rokeach, 1973, in Johnson, 1999).

3.5

Statistické zpracování dat

Volba statistického postupu se odvíjela od charakteristik získaných dat a výzkumného vzorku. Jelikož se jedná o kvantitativní výzkum hodnotové orientace u dvou souborů adolescentů (ČR a USA), uvnitř obou zkoumaných souborů byla použita popisná statistika, zejména analýza aritmetického průměru, směrodatné odchylky, rozptylu, střední chyby a (výpočet) mediánu u jednotlivých hodnot v každé sadě terminálních a instrumentálních hodnot. Pro naše účely analýzy hodnotové preference u jednotlivých souborů a jejich podskupin (např. hodnotová orientace českých dívek vs. českých chlapců) jsme použili hodnoty mediánu u jednotlivých hodnot v každé sadě instrumentálních a terminálních hodnot. Pro výzkumné otázky, které se zabývají tendencí dílčích hodnot seskupovat se do větších hodnotových celků (dyády,trsy,apod.) uvnitř jednotlivých hodnotových sad (terminální a instrumentální) jsme zvolili statistickou metodu Pearsonova r – korelace. Je známo, že hodnota korelačního výpočtu se pohybuje v rozmezí od r = -1 (max.negativní vztah mezi dvěma proměnnými), r = 0 (neexistence vzájemného vztahu), do r = 1 (max. pozitivní vztah). K určení intenzity vztahu byly použity standardní kritéria klasifikace: 0 – 0,2 (velmi nízký vztah), 0,2 – 0,4 (nízký vztah), 0,4 – 0,6 (vztah střední intenzity), 0,6 – 0,8 (vysoký vztah) a 0,8 – 1,0 (velmi vysoký vztah).

 

33

4

Analýza a interpretace výzkumných výsledků

Získaná empirická data byla nejprve uložena do statistického programu Microsoft Excel 2007. Prvním krokem bylo ověření správnosti dat ze všech sesbíraných dotazníků. Podmínkou pro správné vyplnění jednotlivých hodnotových sad bylo přiřazení číselné hodnoty od 1 do 18 k jednotlivým hodnotám. Dotazníky, které obsahovaly stejnou číselnou hodnotu u více jak jedné hodnoty (v terminální nebo v instrumentální sadě) byly automaticky vyřazeny z celkové statistické analýzy.

Preference terminálních a instrumentálních hodnot Analýza hodnotových preferencí vychází z údajů individuálního seřazování 18 terminálních a 18 instrumentálních hodnot. Základem pro určení škál hodnotové preference pro celý vzorek a jejich podskupiny byla velikost mediánu (Mdn), nižší skór znamená vyšší preference hodnot a naopak, vyšší skór znamená nižší preferenci. Na základě získaných preferencí jsme rozdělili hodnoty pro celý vzorek do několika skupin: Hodnoty s vysokou preferencí (pozice 1 – 6), hodnoty se střední preferencí (pozice 7 – 12), a hodnoty s nejnižší preferencí (pozice 13 – 18). Jelikož se preference jednotlivých hodnot u celkového vzorku promítala hlavně v hodnotách s vysokou preferencí a hodnotách s nejnižší preferencí, rozhodli jsme se vynechat výčet hodnot se středně velkou preferencí pro větší přehlednost výčtu nejvíce a nejméně preferovaných hodnot. 4.1 Hodnotová preference u celkového souboru českých adolescentů V této části jsme na základě vyplněných dotazníků seřadili hodnoty v jednotlivých sadách podle velikosti mediánu (Mdn) do preferovaného pořadí. Terminální hodnoty (pořadí, název, Mdn): 1. Zdraví (3), 1. Rodinné zázemí (3), 3. Opravdové přátelství (4), 4. Svoboda (6), 4. Spokojený život (6), 6. Zralá láska (7), 7. Vnitřní harmonie (8), 8. Radost, zábava (9), 8. Moudrost (9), 10.Vzrušující život (10), 11. Rovnoprávnost (11), 12. Sebeúcta (12), 12. Pocit naplnění (12), 12. Společenské uznání (12), 12.Světový mír (12), 16. Krásy světa (14), 17. Národní bezpečnost (15), 18. Spása (16). Instrumentální hodnoty (pořadí, název, Mdn): 1. Vzdělaný(á) (5), 1. Milující (5), 3. Věrný(á) (6), 4. Zodpovědný(á) (7), 5. Rozumný(á) (8), 6. Poctivý(á) (8.5), 7. Ambiciózní (9), 7. Schopný(á) (9), 7.Vstřícný(á) (9), 7.Slušný(á) (9), 11.Čistý(á) (10), 11. Odvážný(á)  

34

(10), 13. Nezávislý(á) (11), 13.Sebekontrola (11), 15.Liberální (13), 15.Shovívavý(á) (13), 15. Nápaditý(á) (13), 15.Poslušný(á) (13). Pro lepší orientaci jsme rozdělily preferované hodnoty do následujících skupin: Terminální hodnoty: -

Mezi hodnoty s vysokou preferencí (pozice 1 – 6) u celkového souboru českých adolescentů patří: Zdraví, Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Svoboda, Spokojený život a Zralá láska.

-

Mezi hodnoty s nejnižší preferencí (pozice 13 – 18 ) patří: Krásy světa, Národní bezpečnost, Spása.

Instrumentální hodnoty: -

Mezi hodnoty s vysokou preferencí (pozice 1 – 6) u celkového souboru českých adolescentů patří: Vzdělaný(á), Zodpovědný(á), Milující, Věrný(á), Rozumný(á), Poctivý(á).

-

Mezi hodnoty s nejnižší preferencí (pozice 13 – 18 ) patří: Nezávislý(á), Sebekontrola, Liberální, Shovívavý(á), Nápaditý(á), Poslušný(á). Pro celkový soubor českých adolescentů jsou vysoce preferované hodnoty Zdraví,

Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Spokojený život, Svoboda a Zralá láska. Tyto terminální

hodnoty

instrumentálními

(existenční

hodnotami:

cíle)

jsou

Vzdělaný(á),

podpořeny Zodpovědný(á),

vysoce

preferovanými

Milující,

Věrný(á),

Rozumný(á), a Poctivý(á), které představují způsoby chování nejlépe napomáhající k dosažení vybraných cílů. Na druhou stranu pro české adolescenty představují nejméně žádoucí životní cíle hodnoty: Krásy světa, Národní bezpečnost a Spása. Mezi nejméně preferované instrumentální hodnoty spadají: Nezávislý(á), Sebekontrola, Liberální, Shovívavý(á), Nápaditý(á) a Poslušný(á). Dalo by se říci, že čeští adolescenti jsou sociabilní (Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Zralá láska, Zodpovědný(á), Milující, Věrný(á)) a realističtí ( Spokojený život, Rozumný(á)). Naopak nejméně preferované se u dospívajících Čechů ukazují tendence konformity (preferují Svobodu, nejméně být  

35

Poslušný(á), nebo mít Sebekontrolu) a duchovní, spirituální hodnoty (Krásy světa, spása). Pro snadnější srovnání nejvíce a nejméně preferovaných hodnot jsme sestavili přehlednou tabulku, viz tabulka 1. Tab.1 - Srovnání nejvíce a nejméně preferovaných hodnot u celkového souboru českých adolescentů (pro terminální a instrumentální sady) Preference hodnot

Terminální hodnoty

Instrumentální hodnoty

Vysoká (pozice 1 – 6)

Zdraví, Rodinné zázemí Opravdové přátelství Svoboda Spokojený život Zralá láska.

Vzdělaný(á) Zodpovědný(á) Milující Věrný(á) Rozumný(á) Poctivý(á)

Nízká (pozice 13 – 18)

Krásy světa Národní bezpečnost Spása

Nezávislý(á) Sebekontrola Liberální(á) Shovívavý(á) Nápaditý(á) Poslušný(á)

4.2 Hodnotová preference u celkového souboru amerických adolescentů Podle vybraných preferovaných hodnot u souboru amerických dospívajících vzniklo následující pořadí: Terminální hodnoty (pořadí, název, Mdn): 1. Rodinné zázemí (4.5), 2. Svoboda (5), 3.Zdraví (6), 3. Opravdové přátelství (6), 5. Rovnoprávnost (6.5), 6. Spokojený život (8), 6. Sebeúcta (8), 6. Moudrost (8), 9. Světový mír (8.5), 10. Národní bezpečnost (10), 10. Spása (10), 12. Vzrušující život (11), 12. Radost a zábava (11), 14. Vnitřní harmonie (11.5), 15. Pocit naplnění (12.5), 16. Společenské uznání (13), 17. Zralá láska (14), 18. Krásy světa (15). Instrumentální hodnoty (pořadí, název, Mdn): 1. Poctivý(á) (4.5), 2. Ambiciózní (7), 2. Shovívavý(á) (7), 2. Zodpovědný(á) (7), 5. Milující (7.5), 5. Věrný(á) (7.5), 5. Slušný(á) (7.5), 8. Liberální (9.5), 9. Nezávislý(á) (10), 9. Vzdělaný(á) (10), 9. Sebekontrola (10), 12. Odvážný(á) (10.5), 13. Vstřícný(á) (11.5), 14. Poslušný(á) (12), 15. Schopný(á) (12.5), 15. Nápaditý(á) (12.5), 17. Čistý(á) (13), 18. Rozumný(á) (14). Pro lepší orientaci u celkového souboru amerických adolescentů jsme rozdělili preferované hodnoty do následujících skupin:  

36

Terminální hodnoty: -

Mezi hodnoty s vysokou preferencí (pozice 1 – 6) : Rodinné zázemí, Svoboda, Zdraví, Opravdové přátelství, Rovnoprávnost, Spokojený život, Sebeúcta, Moudrost.

-

Mezi hodnoty s nejnižší preferencí (pozice 13 – 18 ) patří: Vnitřní harmonie, Pocit naplnění, Společenské uznání, Zralá láska, Krásy světa.

Instrumentální hodnoty: -

Mezi hodnoty s vysokou preferencí (pozice 1 – 6) patří: Poctivý(á), Ambiciózní(á), Shovívavý(á), Zodpovědný(á), Milující, Věrný(á), Slušný(á).

-

Mezi hodnoty s nejnižší preferencí (pozice 13 – 18) patří: Vstřícný(á), Poslušný(á), Schopný(á), Nápaditý(á), Čistý(á), Rozumný(á). Pro obecné zhodnocení hodnotových preferencí u amerického vzorku adolescentů

můžeme říci, že tito mladí lidé preferují hodnoty: Rodinné zázemí, Svoboda, Zdraví, Opravdové přátelství, Rovnoprávnost, Spokojený život, Sebeúcta a Moudrost pro své životní cíle (terminální hodnoty). Tyto cíle jsou podpořeny vysoce preferovanými instrumentálními hodnotami: Poctivý(á), Ambiciózní, Shovívavý(á), Zodpovědný(á), Milující, Věrný(á) a Slušný(á). Naopak nejméně preferované hodnoty : Vnitřní harmonie, Pocit naplnění, Krásy světa, Společenské uznání a Zralá láska; nepředstavují významné životní cíle pro tento soubor. Nejméně preferované instrumentální hodnoty tvoří: Vstřícný(á), Poslušný(á), Schopný(á), Nápaditý(á),Čistý(á) a Rozumný(á). Obecný hodnotový profil vzorku amerických dospívajících můžeme popsat jako orientaci na hodnoty univerzálních lidských hodnot a práv (Rovnoprávnost, Sebeúcta, Moudrost, Poctivý(á), Shovívavý(á)), dále můžeme říci, že jsou sociabilní (Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Milující, Věrný(á)). Na druhou stranu tito mladí lidé nejméně preferují tendence k nalezení individuálního smyslu existence a duchovních hodnot (Vnitřní harmonie, Pocit naplnění, Krásy světa), v současném vývojovém období nenachází význam v navazování bližších intimních vztahů (Zralá láska) kromě přátelských. Dále nemají potřebu společenské seberealizace (Společenské uznání, Schopný(á),  

37

Nápaditý(á), Rozumný(á)). Pro přehledné znázornění nejvíce a nejméně preferovaných hodnot odkazujeme na tabulku, viz Tab. 2. Tab.2 - Srovnání nejvíce a nejméně preferovaných hodnot u celkového souboru amerických adolescentů (pro terminální a instrumentální sady) Preference hodnot

Terminální hodnoty

Instrumentální hodnoty

Vysoká (pozice 1 – 6)

Zdraví, Rodinné zázemí, Opravdové přátelství Svoboda Rovnoprávnost Spokojený život Sebeúcta Moudrost

Ambiciózní Zodpovědný(á) Milující Věrný(á) Poctivý(á) Slušný(á) Shovívavý(á)

Nízká (pozice 13 – 18)

Vnitřní harmonie Pocit naplnění Krásy světa Společenské uznání Zralá láska

Vstřícný(á) Schopný(á) Nápaditý(á) Čistý(á) Poslušný(á) Rozumný(á)

4.3

Hodnotová orientace u českých adolescentek a adolescentů

4.3.1 Hodnotová orientace u českých adolescentek Podle vybraných preferovaných hodnot u souboru českých adolescentek vzniklo následující pořadí: Terminální hodnoty (pořadí, název, Mdn): 1. Rodinné zázemí (2), 2. Zdraví (3), 3. Opravdové přátelství (3.5), 4. Svoboda (6), 5. Spokojený život (6.5), 6. Zralá láska (7), 7. Moudrost (8), 7. Vnitřní harmonie (8), 9. Vzrušující život (10), 9. Radost a zábava (10), 11. Rovnoprávnost (11), 11. Pocit naplnění (11), 13. Světový mír (11.5), 14. Společenské uznání (12), 15. Sebeúcta (12.5), 16. Národní bezpečnost (14), 17. Krásy světa (15), 18. Spása (17). Instrumentální hodnoty (pořadí, název, Mdn): 1. Milující (5), 2. Věrná (5.5), 3. Vzdělaná (6), 4. Zodpovědná (7.5), 5. Nezávislá, 6. Rozumná (8.5), 7. Ambiciózní (9), 7. Vstřícná (9), 7. Poctivá (9), 10. Schopná (10), 10. Odvážná (10), 10. Slušná (10), 13. Čistá (10.5),

 

38

14. Shovívavá (12), 14. Sebekontrola (12), 14. Nápaditá (12), 17. Liberální (13), 17. Poslušná (13). Pro zřetelné znázornění jsme rozdělily hodnoty podle míry preference: Terminální hodnoty (české adolescentky): -

Mezi hodnoty s vysokou preferencí (pozice 1 – 6) :

Rodinné zázemí , Zdraví, Opravdové přátelství, Svoboda, Spokojený život, Zralá láska. -

Mezi hodnoty s nejnižší preferencí (pozice 13 – 18 ) patří:

Světový mír, Společenské uznání, Sebeúcta, Národní bezpečnost, Krásy světa, Spása.

Instrumentální hodnoty (české adolescentky): -

Mezi hodnoty s vysokou preferencí (pozice 1 – 6) patří: Milující, Věrná, Vzdělaná, Zodpovědná, Nezávislá, Rozumná.

-

Mezi hodnoty s nejnižší preferencí (pozice 13 – 18 ) patří: Čistá, Shovívavá, Sebekontrola, Nápaditá, Liberální, Poslušná.

Z tohoto výčtu můžeme vysledovat, že nejpreferovanější hodnoty u českých adolescentek, které představují životní cíle, jsou: Rodinné zázemí , Zdraví, Opravdové přátelství, Svoboda, Spokojený život a Zralá láska. Tyto cíle jsou podpořeny vysoce preferovanými instrumentálními hodnotami: Milující, Věrná, Vzdělaná, Zodpovědná, Nezávislá, Rozumná. Na druhou stranu nejméně preferované životní cíle představují terminální hodnoty: Světový mír, Společenské uznání, Sebeúcta, Národní bezpečnost, Krásy světa a Spása. Mezi nejméně preferované instrumentální hodnoty se ukázaly tyto atributy: Čistá, Shovívavá, Sebekontrola, Nápaditá, Liberální, Poslušná. Z tohoto výčtu můžeme obecně říct, že české adolescentky jsou sociabilní (Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Zralá láska, Milující, Věrná), realistické (Spokojený život, Zdraví,Vzdělaná, Zodpovědná, Rozumná) a mají tendence k nekonformnímu chování (Svoboda, Nezávislá, nejméně preferovaná hodnota být Poslušná). V současném vývojovém stadiu nevidí české dospívající dívky hodnotu v oblastech života, které se jich nepřímo týkají (Světový mír,

 

39

Národní bezpečnost), nekladou důraz na specifické aspekty pojetí sebe sama (Sebeúcta, Sebekontrola) a nepřikládají velký význam duchovním hodnotám (Spása, Krásy světa). Pro přehlednější výčet nejvíce a nejméně preferovaných hodnot odkazujeme na tabulku.3. Tab. 3 -

Srovnání nejvíce a nejméně preferovaných hodnot u souboru českých

adolescentek (pro terminální a instrumentální sady) Hodnotová preference

Terminální hodnoty

Instrumentální hodnoty

Vysoká (pozice 1 – 6)

Rodinné zázemí Opravdové přátelství Zdraví Svoboda Spokojený život Zralá láska Světový mír Společenské uznání Sebeúcta Národní bezpečnost Krásy světa Spása

Milující Věrná Vzdělaná Zodpovědná Nezávislá Rozumná Čistá Shovívavá Sebekontrola Nápaditá Liberální Poslušná

Nízká (pozice 13 – 18)

4.3.2 Hodnotová orientace u českých adolescentů (chlapců) Hodnotové preference u českých dospívajících chlapců se projevily v následujícím pořadí: Terminální hodnoty (pořadí, název, Mdn): 1. Zdraví (1.5), 2. Rodinné zázemí (3.5), 3. Opravdové přátelství (4), 4. Spokojený život (6), 4. Zralá láska (6), 4. Radost a zábava (6), 7. Svoboda (6.5), 8. Společenské uznání (10), 9. Vzrušující život (10.5), 9. Moudrost (10.5), 11.Vnitřní harmonie (11), 12. Sebeúcta (11.5), 13. Pocit naplnění (12), 13. Krásy světa (12), 15. Světový mír (13), 15.Rovnoprávnost (13), 17. Národní bezpečnost (16), 17. Spása (16). Instrumentální hodnoty (pořadí, název, Mdn): 1.Vzdělaný (4.5), 2. Rozumný (5), 3. Zodpovědný (6), 4. Schopný (6.5), 5. Poctivý (7), 5. Slušný (7), 7. Milující (8), 8.Věrný (8.5), 9. Ambiciózní (9), 10. Čistý (10), 11. Sebekontrola (10.5), 12. Vstřícný (11.5), 13. Odvážný (12), 14. Nezávislý (12.5), 15. Liberální (13), 16. Poslušný (13.5), 17. Shovívavý (14), 18. Nápaditý (15). Pro zřetelné znázornění jsme rozdělily hodnoty podle míry preference: Terminální hodnoty (čeští adolescenti- chlapci):

 

40

-

Mezi hodnoty s vysokou preferencí (pozice 1 – 6) patří: Zdraví, Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Spokojený život, Zralá láska, Radost a zábava.

-

Mezi hodnoty s nejnižší preferencí (pozice 13 – 18 ) patří: Pocit naplnění, Krásy světa, Světový mír, Rovnoprávnost, Národní bezpečnost, Spása.

Instrumentální hodnoty (čeští adolescenti - chlapci): -

Mezi hodnoty s vysokou preferencí (pozice 1 – 6) patří: Vzdělaný, Rozumný, Zodpovědný, Schopný, Poctivý, Slušný.

-

Mezi hodnoty s nejnižší preferencí (pozice 13 – 18 ) patří: Odvážný, Nezávislý, Liberální, Poslušný, Shovívavý, Nápaditý. Pro souvislejší shrnutí preference hodnot u souboru českých adolescentů (chlapců)

můžeme říci, že dospívající chlapci nejvíce preferují životní cíle, jakými jsou: Zdraví, Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Spokojený život, Zralá láska, Radost a zábava. Tyto cíle jsou podpořeny vysoce preferovanými instrumentálními hodnotami: Vzdělaný, Rozumný, Zodpovědný, Schopný, Poctivý a Slušný. Naopak nejméně preferované životní cíle představují terminální hodnoty: Pocit naplnění, Krásy světa, Světový mír, Rovnoprávnost, Národní bezpečnost a Spása. Nejméně preferované instrumentální hodnoty tvoří: Odvážný, Nezávislý, Liberální, Poslušný, Shovívavý, Nápaditý. Obecný popis hodnotového profilu vzorku českých dospívajících chlapců ukazuje na jejich sociabilitu (Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Zralá láska, Radost a zábava), jsou realističtí ( Spokojený život, Zdraví, Vzdělaný), a také vykazují tendence ke společenskému začlenění a uplatnění (Zodpovědný, Schopný, Poctivý a Slušný). Tito mladí nenacházejí hlubší význam u duchovních hodnot (Spása, Krásy světa), či hodnot, které se jich jen nepřímo dotýkají (Národní bezpečnost, Světový mír). Méně důležitá je společenská seberealizace z pohledu individuálního prosazení se (Odvážný, Nezávislý, Nápaditý). Pro strukturovaný přehled nejvíce a nejméně prosazovaných hodnot odkazujeme na tabulku 4.

 

41

Tab.4 - Srovnání nejvíce a nejméně preferovaných hodnot u souboru českých adolescentů- chlapců (pro terminální a instrumentální sady) Hodnotová preference

Terminální hodnoty

Instrumentální hodnoty

Vysoká (pozice 1 – 6)

Zdraví Rodinné zázemí Opravdové přátelství Spokojený život Zralá láska Radost a zábava Pocit naplnění Krásy světa Světový mír Národní bezpečnost Rovnoprávnost Spása

Vzdělaný Rozumný Zodpovědný Schopný Poctivý Slušný Odvážný Nezávislý Liberální Poslušný Shovívavý Nápaditý

Nízká (pozice 13 – 18)

4.3.3 Srovnání hodnotových preferencí u českých dospívajících chlapců a dívek Jedním z hlavních výzkumných cílů bylo zjistit, zda existují odlišnosti nebo naopak podobnosti v hodnotové orientaci mezi českými adolescenty a adolescentkami. Na základě vyplněných dotazníků jsme zjistili následující podobnosti: Obě dvě skupiny kladou velký důraz na sociální vztahy (Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Zralá láska). Tyto existenční cíle jsou podpořeny preferovanými způsoby chování, ale u každého pohlaví jsou to rozdílné preference. Dívky preferují instrumentální hodnoty: Milující a Věrná, zatímco chlapci preferují hodnoty: Poctivý a Slušný. Obě pohlaví prokazují realistické tendence. Preferují Zdraví a Spokojený život; a způsoby chování jako: Vzdělaný(á), Rozumný(á), a Zodpovědný(á). U nejméně preferovaných hodnot jsme našli významné podobnosti. Obě dvě skupiny českých adolescentů nenacházejí velký význam u hodnot, které se jich nepřímo dotýkají (Světový mír, Národní bezpečnost) a u duchovních či spirituálních hodnot (Spása, Krásy světa). Co se týče způsobů chování, ze všeho nejméně si přejí být konformní (Poslušný(á)), prokazují netečný přístup vůči ostatním (Liberální, Shovívavý(á)). Zásadní rozdíly v preferenci hodnot se ukazují u dívek, které nacházejí existenční stav Svoboda, podpořený vysoce preferovaným chováním Nezávislá jako významný, zatímco u chlapců je instrumentální hodnota Nezávislý považována jako jednu z nejméně preferovaných hodnot, stejně jako existenční cíl Rovnoprávnost. Pro chlapce je Radost a  

42

zábava jedna z vysoce preferovaných hodnot. České dívky nenachází zvláštní význam v hodnotách: Sebeúcta a Sebekontrola. Závěrem můžeme říci, že existují mnohé podobnosti mezi těmito dvěma vzorky, avšak zásadní rozdíly se projevují v preferovaných způsobech chování. Dívky se identifikují ve vztahu k druhým (Milující, Věrná), zatímco preference chlapců poukazují na seberealizaci v rámci společnosti (Schopný, Poctivý). Důležitou hodnotou pro dívky je být Nezávislá, zatímco chlapci tuto hodnotu vysoce nehodnotili. 4.4

Hodnotová preference u amerických adolescentek a adolescentů

4.4.1 Hodnotová preference amerických adolescentek Na základě individuálních seřazení nejvíce a nejméně preferovaných hodnot vzniklo u tohoto vzorku následující pořadí: Terminální hodnoty (pořadí, název, Mdn): 1. Rodinné zázemí (4), 2. Svoboda (5), 2. Opravdové přátelství (5), 4. Rovnoprávnost (6), 5. Zdraví (6.5), 6. Světový mír (7), 7. Moudrost (7.5), 8. Radost a zábava (8.5), 9. Spokojený život (9), 10. Národní bezpečnost (9.5), 10. Spása (9.5), 10. Sebeúcta (9.5), 13. Vzrušující život (11), 14. Vnitřní harmonie (12), 15. Pocit naplnění (13), 16. Zralá láska (14), 17. Společenské uznání (14.5), 18. Krásy světa (15). Instrumentální hodnoty (pořadí, název, Mdn): 1. Poctivá (4.5), 2. Ambiciózní (7), 2. Shovívavá (7), 2. Zodpovědná (7), 5. Milující (7.5), 5.Věrná (7.5), 5. Slušná (7.5), 8. Liberální (9.5), 9. Nezávislá (10), 9.Vzdělaná (10), 9. Sebekontrola (10), 12. Odvážná (10.5), 13. Vstřícná (11.5), 14. Poslušná (12), 15.Schopná (12.5), 15. Nápaditá (12.5), 17. Čistá (13), 18. Rozumná (14). Na základě preferencí v této podskupině jsme rozdělily hodnoty do dvou kategorií: Terminální hodnoty (americké adolescentky): -

Mezi hodnoty s vysokou preferencí (pozice 1 – 6) patří: Rodinné zázemí, Svoboda, Opravdové přátelství, Rovnoprávnost, Zdraví, Světový mír.

 

Mezi hodnoty s nejnižší preferencí (pozice 13 – 18 ) patří: 43

Vzrušující život, Vnitřní harmonie, Pocit naplnění, Zralá láska, Společenské uznání, Krásy světa. Instrumentální hodnoty (americké adolescentky): -

Mezi hodnoty s vysokou preferencí (pozice 1 – 6) patří: Poctivá, Ambiciózní, Shovívavá, Zodpovědná, Milující, Věrná, Slušná.

-

Mezi hodnoty s nejnižší preferencí (pozice 13 – 18 ) patří: Vstřícná, Poslušná, Schopná, Nápaditá, Čistá, Rozumná. Obecný hodnotový profil vzorku amerických adolescentek se opírá o individuální

preference tohoto vzorku mladé americké populace. Mezi nejžádanější životní cíle (terminální hodnoty) označily Američanky: Rodinné zázemí, Svoboda, Opravdové přátelství, Rovnoprávnost, Zdraví, Světový mír. Tyto cíle byly podpořeny vysoce preferovanými

způsoby

chování

(instrumentální

hodnoty): Poctivá, Ambiciózní,

Shovívavá, Zodpovědná, Milující, Věrná, Slušná. Na druhou stranu jako nejméně preferované životní cíle označily následující terminální hodnoty: Vzrušující život, Vnitřní harmonie, Pocit naplnění, Zralá láska, Společenské uznání, Krásy světa. Jako nejméně preferované způsoby chování vyšly tyto hodnoty: Vstřícná, Poslušná, Schopná, Nápaditá, Čistá, Rozumná. Z celkového pohledu hodnotových preferencí můžeme vyčíst, že dospívající Američanky jsou sociabilní (Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Milující, Věrná), dále jsou pro ně důležitá univerzální práva člověka (Svoboda, Rovnoprávnost) stejně jako hodnoty, které je nepřímo mohou ovlivňovat (Světový mír). Další vysoce preferované hodnoty poukazují na důležitost seberealizace v rámci společnosti (Ambiciózní, Poctivá, Shovívavá, Zodpovědná, Slušná). Na druhou stranu se nejeví americké dospívající dívky jako konformní nebo oportunistické (Společenské uznání, Poslušná, Rozumná). Pro strukturovaný přehled nejvíce a nejméně preferovaných hodnot odkazujeme na tabulku č.5.

 

44

Tab.5 - Srovnání nejvíce a nejméně preferovaných hodnot u souboru amerických adolescentek (pro terminální a instrumentální sady) Hodnotová preference

Terminální hodnoty

Instrumentální hodnoty

Vysoká (pozice 1 – 6)

Rodinné zázemí Svoboda Opravdové přátelství Rovnoprávnost Zdraví Světový mír

Nízká (pozice 13 – 18)

Vzrušující život Vnitřní harmonie Pocit naplnění Zralá láska Společenské uznání Krásy světa

Poctivá Ambiciózní Shovívavá Zodpovědná Milující Věrná Slušná Vstřícná Poslušná Schopná Nápaditá Čistá Rozumná

4.4.2 Hodnotová orientace amerických adolescentů (chlapců) U vzorku amerických dospívajících chlapců jsme zjistili následující pořadí preferovaných hodnot: Terminální hodnoty (pořadí, název, Mdn): 1. Svoboda (5), 2. Rodinné zázemí (5.5), 3. Zdraví (6), 3. Opravdové přátelství (6), 5. Rovnoprávnost (7.5), 6. Spokojený život (8), 6. Sebeúcta (8), 8. Moudrost (8.5), 9.Světový mír (9), 10. Spása (10.5), 10. Národní bezpečnost (10.5), 12. Vnitřní harmonie (11), 13. Radost a zábava (11.5), 13. Společenské uznání (11.5), 15. Pocit naplnění (12), 15. Vzrušující život (12), 17. Zralá láska (14), 17. Krásy světa (14). Instrumentální hodnoty (pořadí, název, Mdn): 1. Věrný (5.5), 2. Zodpovědný (7), 2. Liberální (7), 4. Shovívavý (7.5), 5. Ambiciózní (8), 5. Sebekontrola (8), 7. Poctivý (8.5), 8. Odvážný (9), 8. Milující (9), 8. Slušný (9), 11.Vstřícný (10.5), 12. Nápaditý (11), 13. Nezávislý (11.5), 13. Rozumný (11.5), 13. Schopný (11.5), 16. Poslušný (12), 17. Čistý (12.5), 18. Vzdělaný (13.5). Podle míry preference jsme hodnoty rozdělily do následujících dvou skupin: Terminální hodnoty (američtí adolescenti- chlapci): -

 

Mezi hodnoty s vysokou preferencí (pozice 1 – 6) patří:

45

Svoboda, Rodinné zázemí, Zdraví, Opravdové přátelství, Rovnoprávnost, Spokojený život, Sebeúcta. -

Mezi hodnoty s nejnižší preferencí (pozice 13 – 18 ) patří: Radost a zábava, Společenské uznání, Pocit naplnění, Vzrušující život, Zralá láska, Krásy světa.

Instrumentální hodnoty (američtí adolescenti – chlapci ): -

Mezi hodnoty s vysokou preferencí (pozice 1 – 6) patří: Věrný, Zodpovědný, Liberální, Shovívavý, Ambiciózní, Sebekontrola.

-

Mezi hodnoty s nejnižší preferencí (pozice 13 – 18 ) patří: Nezávislý, Rozumný, Schopný, Poslušný, Čistý, Vzdělaný. Na základě získaných dat od tohoto vzorku populace dospívajících můžeme

sledovat, že mezi vysoce preferované životní cíle patří: Svoboda, Rodinné zázemí, Zdraví, Opravdové přátelství, Rovnoprávnost, Spokojený život, Sebeúcta. Tyto cíle jsou podporovány vysoce preferovanými způsoby chování (instrumentální hodnoty): Věrný, Zodpovědný, Liberální, Shovívavý, Ambiciózní, Sebekontrola. Na druhou stranu američtí adolescenti nejméně preferovali tyto životní cíle: Radost a zábava, Společenské uznání, Pocit naplnění, Vzrušující život, Zralá láska, Krásy světa. Mezi nejméně preferované způsoby chování řadili: Nezávislý, Rozumný, Schopný, Poslušný, Čistý, Vzdělaný. Obecný hodnotový profil této podskupiny naznačuje, že američtí dospívající chlapci kladou velký důraz na sociální aspekt jejich života (Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Věrný), že jsou realističtí (Zdraví, Spokojený život, Zodpovědný), dále že kladou velký důraz na univerzální práva jedince (Svoboda, Rovnoprávnost, Liberální, Shovívavý), a že přikládají význam k pozitivnímu pojetí sebe sama (Sebeúcta, Sebekontrola). Na opačném konci nekladou velký důraz na seberealizaci v rámci společnosti (Společenské uznání, Vzdělaný, Schopný, Nezávislý, Rozumný). Pro strukturovaný přehled nejméně a nejvíce preferovaných hodnot u dospívajících amerických chlapců odkazujeme na tabulku č.6.

 

46

Tab.6 - Srovnání nejvíce a nejméně preferovaných hodnot u souboru amerických adolescentů- chlapců (pro terminální a instrumentální sady) Hodnotová preference

Terminální hodnoty

Instrumentální hodnoty

Vysoká (pozice 1 – 6)

Svoboda Rodinné zázemí Opravdové přátelství Zdraví Rovnoprávnost Spokojený život Sebeúcta Radost a zábava Společenské uznání Pocit naplnění Vzrušující život Zralá láska Krásy světa

Věrný Zodpovědný Liberální Shovívavý Ambiciózní Sebekontrola

Nízká (pozice 13 – 18)

Nezávislý Rozumný Schopný Poslušný Čistý Vzdělaný

4.4.3 Srovnání hodnotových preferencí mezi americkými chlapci a dívkami Podle získaných dat o hodnotových preferencí amerických adolescentů bylo zjištěno, že mezi chlapci a dívkami existuje mnoho podobností. Jak chlapci tak dívky si nejvíce považují takových existenčních cílů, které představují podpěrnou sociální síť vztahů (Rodinné zázemí, Opravdové přátelství), které jsou podpořeny osvojenými způsoby chování (Věrný(á), Shovívavý(á), Milující (dívky). Dále se ve svých preferencích shodují při výběru hodnot, které představují univerzální lidská práva (Rovnoprávnost, Svoboda). U této skupiny hodnot se chlapci a dívky rozcházejí při výběru terminální hodnoty: Světový mír (dívky) a způsobu chování: Liberální (chlapci). Nicméně by se daly tyto hodnoty seskupit do jedné kategorie, jelikož být liberální a bez předsudků je kvalita, která může významově navázat na preferovaný existenční cíl Světového míru. Obě dvě skupiny jsou realistické při výběru takových cílů a způsobu chování, jakými jsou: Zdraví a Zodpovědný(á). U obou skupin vidíme prvky individualismu při výběru vysoce preferovaného způsobu chování: Ambiciózní. Následné shody se vztahují k nejméně preferovaným hodnotám: obě skupiny prokazují zjevný nezájem o seberealizaci v rámci společnosti výběrem těchto existenčních cílů: Společenské uznání, Pocit naplnění. Tento nekonformní přístup obě skupiny podporují

výběrem

nejméně

preferovaných

způsobů

chování:

Schopný(á),

Poslušný(á),Rozumný(á), Čistý(á). Dále je u obou skupin zajímavé, že přestože je pro ně

 

47

přátelství a rodinné zázemí důležité, terminální hodnota Zralá láska spadá do kategorie nejméně preferovaných hodnot. Dalšími nejméně preferovanými hodnotami se staly Krásy světa a Vzrušující život. Co se týče rozdílností u celkového souboru amerických adolescentů, můžeme říci, že chlapci mají větší tendence k rozvoji pozitivního pojetí sebe sama. Jako příklad uvádíme vysoce preferované hodnoty: Sebeúcta a Sebekontrola, zatímco dívky shledaly významné ty hodnoty, kterými se ony samy identifikují ve vztahu k druhým. Těmito hodnotami jsou: Poctivá, Milující, Slušná. Tyto tendence u dívek podporuje i přítomnost nejméně preferovaného cíle Vnitřní harmonie . Pozoruhodné zjištění nastalo u amerických chlapců, kteří shledali instrumentální hodnoty Nezávislý a Vzdělaný jako nejméně preferované. Souhrnem můžeme pozorovat, že americké dívky kladou velký důraz na hodnoty, které přesahují vlastní život v konkrétním kontextu (Světový mír), zatímco američtí chlapci kladou důraz na pozitivní sebepojetí (Sebeúcta, Sebekontrola).

4.5

Srovnání hodnotové orientace mezi českými a americkými adolescenty

(chlapci) Při srovnávání těchto dvou kulturně odlišných skupin dospívajících chlapců jsme objevily významné rozdíly v nejvíce a nejméně preferovaných existenčních cílech (terminální hodnoty) a osvojených způsobů chování (instrumentální hodnoty). Zatímco čeští adolescenti kladou velký význam následujícím existenčním cílům: Radost a zábava, či Zralá láska, američtí adolescenti je považují za jedny z nejméně důležitých. Na druhou stranu Američani považují Rovnoprávnost za důležitý existenční cíl, zatímco Češi ne. U osvojených způsobů chování preferují Češi následující hodnoty: Vzdělaný, Rozumný a Schopný. Tyto hodnoty Američani označili jako nejméně preferované. Na druhé straně si Američani velmi cení hodnot: Liberální a Shovívavý, zatímco pro Čechy jsou tyto hodnoty nejméně významné. Při srovnávání se objevily i významné shody: Obě skupiny dospívajících chlapců kladou velký důraz na hodnoty orientované na sociální vztahy: Rodinné zázemí a Opravdové přátelství. Obě skupiny projevují realistický přístup k životu vzhledem k vysoké preferenci hodnot: Zdraví a Spokojený život. Obě skupiny prokazují nekonformní tendence nízkou preferencí hodnoty (Poslušný), na druhou stranu nemají potřebu  

48

seberealizace v rámci společnosti (Nezávislý). Další shoda v hodnotových preferencí byla spatřena u existenčního cíle: Pocit naplnění, u které obě skupiny projevily jen velmi nízkou preferenci. Nízká preference terminální hodnoty: Krásy světa, se objevila u obou skupin. Z předešlého srovnání hodnotových preferencí u českých a amerických chlapců lze vyčíst, že příslušnost k odlišné kultuře sehrává významnou roli v hodnotových preferencích zkoumaných souborů dospívající populace. Konkrétně, američtí chlapci kladou důraz na obecný tolerantní postoj (Liberální, Shovívavý), zatímco čeští chlapci si váží hodnot, které jim pomáhají ke společenské seberealizaci (Vzdělaný, Schopný). 4.6

Srovnání hodnotových preferencí u českých a amerických adolescentek

Stejně jako u chlapců jsme i u dívek objevily značné rozdíly v hodnotové preferenci. České dívky pokládají existenční cíl: Zralá láska jako vysoce preferovaný, zatímco americké dívky ne. americké dívky považují Světový mír jako velmi důležitý životní cíl, zatímco u českých dívek je tomu naopak. U preferovaných způsobů chování považují české dívky hodnotu: Rozumná jako vysoce preferovanou, u amerických dívek je tato hodnota mezi nejméně preferovanou. americké dívky považují instrumentální hodnotu: Shovívavá jako vysoce preferovanou, zatímco české dívky ji přikládají velmi nízký význam. České adolescentky nejvíce preferují způsoby chování jakými jsou: Nezávislá, Vzdělaná, zatímco u amerických dívek jsou nejvíce preferované způsoby chování : Poctivá, Ambiciózní. Přestože jsou tyto hodnoty významově odlišné, obě dyády naznačují tendenci dívek k seberealizaci, ovšem výběrem odlišných způsobů chování. Další rozdíly v preferenci existenčních cílů je tendence českých dívek k realistickému pojetí životních hodnot výběrem existenčního cíle: Spokojený život, zatímco u amerických dívek se do nejvíce preferovaných hodnot dostala hodnota představující jedno z univerzálních práv člověka: Rovnoprávnost. Srovnání hodnotových preferencí českých a amerických dívek poskytlo informace o zřejmých shodách. Obě skupiny vykazují vysokou preferenci existenčních cílů a způsobů chování, které se vážou na sociální vztahy: Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Zodpovědná, Milující, Věrná. Vysoce preferovaná hodnota Zdraví se objevuje u obou souborů. U nejméně preferovaných hodnot se ukazují podobnosti v podobě nekonformního chování (Společenské uznání, Poslušná), či nezájmu o hodnoty spojené s tvořivostí (Krásy světa, Nápaditá).  

49

Americké dívky vysoce preferují životní cíle, které přesahují rámec konkrétních cílů spadajících do jejich života (Světový mír), zatímco české dívky vysoce preferují životní cíl Zralá láska, který je více konkrétní a přímo ovlivňuje jejich život.

 

50

Tendence dílčích hodnot seskupovat se do větších hodnotových celků Jedním ze základních výzkumných cílů této práce bylo zjistit, zda jednotlivé hodnoty prokazují tendence k seskupování se do větších hodnotových celků (dyády, trsy, angl.clusters). V souladu s předpokladem, že hodnoty nereprezentují izolované kategorie, jsme se rozhodli zjistit pomocí interkorelační analýzy tendence hodnot k seskupování uvnitř každé hodnotové sady (terminální a instrumentální). Vzhledem k vysokému počtu hodnot (18 hodnot v každé sadě) a pro malý počet subjektů (113 českých subjektů a 70 amerických subjektů) byly získané korelace převážně nízké (podle standardních klasifikačních kritérií většina korelací spadala mezi hodnoty ±0.2 – 0.4, tudíž se jednalo o korelace nízkého vztahu). Na základě této skutečnosti byla proto zvolena kvalitativní analýza a interpretovány byly pouze náznaky k tendenci hodnot tvořit větší hodnotové celky. Směr korelace (kladný i záporný) představuje dvě opačné tendence seskupování hodnot: Synergismus (kladný vztah: přítomnost jedné hodnoty zvyšuje pravděpodobnost výskytu druhé hodnoty) a antagonismus (záporný vztah: přítomnost jedné hodnoty zvyšuje pravděpodobnost nepřítomnosti druhé hodnoty). Tyto tendence se objevily jak u terminálních, tak u instrumentálních hodnot. 4.7

Seskupování terminálních a instrumentálních hodnot u českého souboru

4.7.1 Seskupování terminálních hodnot u celkového souboru českých adolescentů Interkorelační analýza hodnot uvnitř terminální sady neprokázala tendence hodnot seskupovat se do větších hodnotových celků (trsů). Nízké korelační vztahy (pozitivní a negativní) byly nalezeny pouze mezi dvěma hodnotami, které tvoří tzv. dyády. Synergické vztahy u terminálních hodnot (pozitivní korelační vztahy): Preference existenčního cíle Opravdové přátelství prokázalo vyšší pravděpodobnost preference terminální hodnoty Rodinné zázemí (r=+0,38). Další korelační vztah s hodnotou (r=+0,32) se objevil mezi hodnotami Radost, zábava a Spokojený život. V dalším korelačním vztahu se objevily terminální hodnoty Národní bezpečnost a Rovnoprávnost (r=+0,25) a Národní bezpečnost a Světový mír (r=+0,42). Antagonisté u terminálních hodnot (negativní korelační vztahy): U

antagonistů

je

předpokladem,

že

přítomnost

jedné

hodnoty

zvyšuje

pravděpodobnost nepřítomnosti druhé hodnoty. Naše výsledky poukazují na  

51

následující antagonisty: Světový mír a Spokojený život (r=-0,40), Rodinné zázemí a Svoboda (r= -0,37), Vzrušující život a Moudrost (r=-0,30), Zralá láska a Rovnoprávnost (r= -0,29), Světový mír a Vnitřní harmonie (r= -0,28). 4.7.2 Seskupování

instrumentálních

hodnot

u

celkového

souboru

českých

adolescentů Interkorelační analýza hodnot uvnitř instrumentální sady neprokázala tendence hodnot seskupovat se do větších hodnotových celků (trsů). Nízké korelační vztahy (pozitivní a negativní) byly nalezeny pouze mezi dvěma hodnotami, které tvoří tzv. dyády. -

Synergické vztahy u instrumentálních hodnot (pozitivní korelační vztahy):

V souladu

s předpokladem,

že

preference

(výběr)

jedné

hodnoty

zvyšuje

pravděpodobnost preference (výběr) druhé hodnoty, jsme objevili následující synergisty: Vstřícný(á) a Věrný(á) (r=+0.28), Slušný(á) a Čistý(á) (r=+0.28) a Nezávislý(á) a Odvážný(á) (r=+0.26). -

Antagonisté u instrumentálních hodnot (negativní korelační vztahy): U českého souboru adolescentů se objevili následující antagonisté: Nezávislý(á) a Poslušný(á) (r=-0.37), Milující a Schopný(á) (r=-0.34), Nápaditý(á) a Slušný(á) (r=-0.33), Nápaditý(á) a Zodpovědný(á) (r=-0.28), Sebekontrola a Odvážný(á) (r=0. 27). Souhrnem můžeme říci, že u celkového souboru českých adolescentů se mezi

terminálními hodnotami neobjevily větší hodnotové trsy, kromě tzv.dyád, které se skládají ze dvou hodnot. Interkolerační analýzou bylo potvrzeno, že přítomnost či nepřítomnost existenčního cíle Národní bezpečnost prokáže s pravděpodobností přítomnost či nepřítomnost terminální hodnoty Světový mír (r=+0,42) a Rovnoprávnost (r=+0,25). Další dyáda synergických terminálních hodnot se objevila u hodnot Rodinné zázemí a Opravdové přátelství (r=+0,38) a dyády Radost, zábava a Spokojený život (r=+0,32). U skupiny hodnot – antagonistů se ukázalo, že přítomnost hodnoty Světový mír zabránilo výskytu hodnot Spokojený život (r=-0,40) a Vnitřní harmonie (r= -0,28). Dále přítomnost existenčního cíle Vzrušující život záporně koreloval s hodnotou Moudrost (r=-0,30) a Zralá láska záporně korelovala s hodnotou Rovnoprávnost (r= -0,29).  

52

Celkové hodnocení tendencí instrumentálních hodnot shlukovat se do větších hodnotových trsů se setkalo se zjištěním, že u celkového souboru českých adolescentů se tato tendence neobjevuje, kromě prokázaných dyád, tj. dvojicí hodnot, které váže buď synergický (pozitivní) nebo antagonický (negativní) vztah. Dvojice synergických vztahů reprezentují instrumentální hodnoty: Vstřícný(á) a Věrný(á) (r=+0.28), Slušný(á) a Čistý(á) (r=+0.28) a Nezávislý(á) a Odvážný(á) (r=+0.26). Antagonické vztahy se ukázaly mezi dvojicemi: Nezávislý(á) a Poslušný(á) (r=-0.37), Milující a Schopný(á) (r=-0.34), Nápaditý(á) a Slušný(á) (r=-0.33), Nápaditý(á) a Zodpovědný(á) (r=-0.28), Sebekontrola a Odvážný(á) (r=-0. 27). 4.8

Seskupování terminálních a instrumentálních hodnot u amerického souboru

4.8.1 Seskupování

terminálních

hodnot

u

celkového

souboru

amerických

adolescentů Interkorelační analýza hodnot uvnitř terminální sady neprokázala tendence hodnot seskupovat se do větších hodnotových celků (trsů). Nízké korelační vztahy (pozitivní a negativní) byly nalezeny pouze mezi dvěma hodnotami, které tvoří tzv. dyády. -

Synergické vztahy terminálních hodnot ( pozitivní korelační vztahy):

U souboru amerických adolescentů byli objeveni tito synergisté: Spokojený život a Vzrušující život (r=+0.25) a Spokojený život a Radost, zábava (r=+0.26). -

Antagonisté u terminálních hodnot (negativní korelační vztahy):

Vzrušující život a Světový mír (r=-0,45) (středně velká korelace), Národní bezpečnost a Krásy světa (r=-0,40), Radost a Sebeúcta (r=-0,37), Spokojený život a Vnitřní harmonie (r=-0,31), Národní bezpečnost a Radost, zábava (r=-0,28). 4.8.2 Seskupování instrumentálních hodnot u celkového souboru amerických adolescentů Stejně jako u terminální sady neprokázala interkorelační analýza uvnitř instrumentální sady tendence hodnot seskupovat se do větších hodnotových celků (trsů). Nízké korelační vztahy (pozitivní a negativní) byly nalezeny pouze mezi dvěma hodnotami, které tvoří tzv. dyády.  

53

-

Mezi synergisty v sadě instrumentální patří (pozitivní korelační vztahy):

Vzdělaný(á) a Rozumný(á) (r=+0,36), Nezávislý(á) a Vzdělaný(á) (r=+0,34), Odvážný(á) a Liberální (r=+0,26). -

Antagonické vztahy se projevily mezi následujícími instrumentálními hodnotami (negativní korelační vztahy):

Shovívavý(á) a Vzdělaný(á) (r=-0,41), Odvážný(á) a Zodpovědný(á) (r=-0,39), Vzdělaný(á) a Věrný(á) (r=-0,33), Poslušný(á) a Liberální (r=-0,30). Interkorelační analýzou jsme se snažili zjistit, jestli ve vzorku amerických subjektů existuje tendence hodnot tvořit větší hodnotové celky. Naše výsledky neprokázaly tuto tendenci ani v sadě terminálních ani v sadě instrumentálních hodnot. Jediné seskupování, které se interkorelační analýzou prokázalo, byly výskyty dyád, dvojic hodnot, které byly buď v synergickém (pozitivní korelační vztah) nebo v antagonickém (negativní korelační vztah) vztahu. U terminálních hodnot se objevily následující dvojice synergistů: Spokojený život a Vzrušující život (r=+0.25) a Spokojený život a Radost, zábava (r=+0.26). Antagonisté mezi terminálními hodnotami se objevily tyto dvojice: Vzrušující život a Světový mír (r=-0,45) (středně velká korelace), Národní bezpečnost a Krásy světa (r=0,40), Radost a Sebeúcta (r=-0,37), Spokojený život a Vnitřní harmonie (r=-0,31), Národní bezpečnost a Radost, zábava (r=-0,28). Stejně jako u terminálních hodnot se dyády projevily i u instrumentálních hodnot. Mezi synergisty se ukázaly následující dvojice: Vzdělaný(á) a Rozumný(á) (r=+0,36), Nezávislý(á) a Vzdělaný(á) (r=+0,34), Odvážný(á) a Liberální (r=+0,26). Antagonisty reprezentují tyto dvojice: Shovívavý(á) a Vzdělaný(á) (r=-0,41), Odvážný(á) a Zodpovědný(á) (r=-0,39), Vzdělaný(á) a Věrný(á) (r=-0,33), Poslušný(á) a Liberální (r=-0,30). 4.9

Rozdíly mezi hodnotovými trsy u zkoumaných souborů českých a amerických

adolescentů Abychom mohli odpovědět na závěrečnou výzkumnou otázku, je třeba opět připomenout, že u zkoumaných souborů české a americké populace dospívajících se neprokázaly tendence dílčích hodnot seskupovat se ve větší hodnotové celky (trsy). Tyto výsledky byly zjištěny jak uvnitř sady terminálních hodnot, tak uvnitř sady hodnot instrumentálních. Hlavním důvodem je vysoký počet hodnot v každé sadě (18) a malý počet subjektů zkoumaných českých a amerických souborů (N=113, a N=70, v tomto pořadí). Jediné  

54

hodnotové celky, které se u obou souborů objevily, byly dvojice hodnot, tzv.dyády (synergisté a antagonisté), které se v následující části pokusíme porovnat, abychom mohli poukázat na rozdíly, popřípadě podobnosti. Náš záměr byl poukázat na rozdíly mezi hodnotovými dyádami z obou sad mezi americkými a českými adolescenty. Pro jasnější přehled rozdílů odkazujeme na tabulky č.7 a 8. Tab. 7 - Srovnání rozdílů mezi dyádami terminálních hodnot mezi českými a americkými soubory (Synergisté a Antagonisté) Terminální hodnoty Synergisté (kladné

korelační

vztahy) Antagonisté (záporné korelační

Český soubor adolescentů NB a SM (r=+0,42) NB a RO (r=+0,25) RZ a OP (r=+0,38) SZ a RA (r=+0,26)* SV a SZ (r=-0,40) SV a VH (r=-0,28) VZ a MO (r=-0,30) ZL a RO (r=-0,29)

Americký soubor adolescentů SZ a VZ (r=+0,25) SZ a RA (r=+0,26)*

VZ a SM (r=-0,45)** NB a KS (r=-0,40) vztahy) NB a RA (r=-0,28) RA a SE (r=-0,37) SZ a VH (r=-0,31) NB a RA (r=-0,28) Poznámka: NB = Národní bezpečnost, SM = Světový mír, RO= Rovnoprávnost, RZ= Rodinné zázemí, OP= Opravdové přátelství, SZ = Spokojený život, RA= Radost a zábava, VZ= Vzrušující život, SV= Svoboda, VH= Vnitřní harmonie, ZL= Zralá láska, RO= Rovnoprávnost, KS= Krásy světa, SE= Sebeúcta. * SZ a RA ….jediná podobnost mezi soubory českých a amerických adolescentů. ** VZ a SM (r=-0,45)….korelační vztah středně vysoký.

Tab.8 - Srovnání rozdílů mezi dyádami instrumentálních hodnot mezi českými a americkými soubory (Synergisté a Antagonisté) Instrumentální hodnoty

Soubor českých adolescentů

Soubor amerických adolescentů

Synergisté

Vs a Ve (r=+0,28) Sl a C (r=+0,28) Ne a Od (r=+0,26)

Vz a Ro (r=+0,36) Vz a Ne (r=+0,34) Od a L (r=+0,26)

(kladné

korelační

vztahy)

Ne a Pos (r=-0,37) Vz a Sh (r=-0,41) Mi a Sch (r=-0,34) Od a Zo (r=-0,39) vztahy) Na a Sl (r=-0,33) Vz a Ve (r=-0,33) Na a Zo (r=-0,28) Pos a L (r=-0,30) Se a Od (r=-0,27) Poznámka: Vs = Vstřícný(á), Ve = Věrný(á), Sl = Slušný(á), C = Čistý(á), Ne = Nezávislý(á), Od = Odvážný(á), Vz = Vzdělaný(á), Ro = Rozumný(á), L = Liberální, Pos = Poslušný(á), Mi = Milující, Sch = Schopný(á), Na = Nápaditý(á), Sl = Slušný(á), Zo = Zodpovědný(á), Se = Sebekontrola, Sh = Shovívavý(á), Antagonisté (záporné korelační

Jediná podobnost mezi hodnotovými dyádami u českého a amerického souboru se projevila u terminálních hodnot Spokojený život a Radost, zábava, které se objevily v synergickém vztahu (r=+0,26). Další dyády, které se ukázaly ve vzájemném synergickém či antagonickém vztahu uvnitř terminální a instrumentální sady jsou u obou souborů  

55

odlišné. Například u souborů českých adolescentů se existenční cíle Národní bezpečnost a Světový mír ukázaly v pozitivním korelačním vztahu (r=+0,42), také dyáda Národní bezpečnost a Rovnoprávnost (r=+0,25). Taktéž existenční cíle Rodinné zázemí a Opravdové přátelství se sešly v synergickém vztahu (r=+0,38). Zajímavé je, že ve srovnání hodnotových preferencí pomocí mediánu (Mdn) vyšly terminální hodnoty Rodinné zázemí (Mdn=3) a Opravdové přátelství (Mdn=4) u českého souboru jako nejvíce preferované existenční cíle. Terminální hodnoty Národní bezpečnost, Světový mír a Rovnoprávnost spadaly do kategorie středně velké nebo nízké preference (Mdn:15, 12, 11 v tomto pořadí). U instrumentálních hodnot se našly následující dyády v synergickém vztahu: Nezávislý(á) a Odvážný(á) (r=+0,28) a Vstřícný(á) a Věrný(á) (r=+0,26). Dyády hodnot Nezávislý(á) a Poslušný(á) (r=-0,37) a Milující a Schopný(á) (r=-0,34) se objevily v antagonickém vztahu. U amerického souboru se v synergickém vztahu objevily dyády následujících terminálních hodnot: Spokojený život a Vzrušující život (r=+0,25) a Spokojený život a Radost, zábava (r=+0,26). Antagonické vztahy se objevily u dvojic Národní bezpečnost a Krásy světa (r=-0,40), dále Vzrušující život a Světový mír (r=-0,45), či Národní bezpečnost a Radost, zábava (r=-0,28). U instrumentálních hodnot se objevily následující dyády v synergickém vztahu: Vzdělaný(á) a Rozumný(á) (r=+0,36) , Nezávislý(á) Vzdělaný(á) (r=+0,34), Odvážný(á) a Liberální (r=+0,26). Na druhou stranu mezi antagonisty se projevily tyto dvojice hodnot: Shovívavý(á) a Vzdělaný(á) (r=-0,41), Odvážný(á) a Zodpovědný(á) (r=-0,39), Vzdělaný(á) a Věrný(á) (r=-0,33) a Poslušný(á) a Liberální (r=-0,30).

 

56

5

Diskuze

Hlavním tématem této práce bylo zkoumání hodnotové orientace dospívající populace u dvou souborů z České republiky a Spojených států amerických. Tato práce byla pojata jako transkulturální, komparativní studie, a tudíž jedním z dílčích cílů bylo zjistit rozdíly a případné podobnosti v hodnotové preferenci mezi těmito dvěma soubory. Dále jsme se zaměřili na rozdíly a případné podobnosti v hodnotové preference mezi pohlavími. Věk subjektů se pohyboval v rozmezí 15 až 17 let. Základem šetření této studie se stal Rokeachův průzkum hodnot, který se skládá ze dvou seznamů terminálních a instrumentálních hodnot (18 hodnot v každé sadě). Na základě seřazení hodnot od nejvíce po nejméně preferované hodnoty vyšel individuální profil hodnotové orientace subjektů. Samotný předmět zkoumání této práce by mohl nabádat ke kombinaci kvalitativního a kvantitativního přístupu zkoumání hodnotové orientace u dospívajících z odlišných kultur. Avšak z hlediska praktické realizace získávání dat bylo výhodnější zvolit kvantitativní přístup. Volba kvantitativního přístupu se neobešla bez možných chyb a limitací. Jak se zmiňuje Beutel a Marini (1995), každá metoda měření pomocí průzkumu či dotazníku, včetně Rokeachova průzkumu hodnot, mohla individuální subjekty svádět k subjektivní zaujatosti (angl.self-serving bias) či ke společenské žádoucnosti. Jinými slovy mohli individuální subjekti označit ty hodnoty jako vysoce preferované, které jsou obecně preferované společností a jejími činiteli, avšak které nemusí být nutně internalizovány samotnými subjekty. Tyto diskrepance pak nemohou být ze získaných dat Rokeachova dotazníku zjištěny, a tudíž mohou neprokazatelně ovlivnit výsledky statistické analýzy. Dalším faktorem možného nepříznivého ovlivnění výsledků Rokeachova průzkumu je individuální motivace respondentů při vyplňování dotazníku. U některých jedinců může společenská žádoucnost ovlivnit volbu hodnot, u druhých je to na druhou stranu nezájem, či lhostejnost, které mohly ovlivnit volbu preferovaných hodnot. Dalo by se říci, že nezájem či lhostejnost subjektů se projevila v nepochopení instrukcí pro vyplnění dotazníků, a tudíž byla část dotazníků pro neúplné nebo špatné vyplnění vyřazena z celkové statistické analýzy. Na druhé straně je přípustné, že právě anonymita Rokeachova průzkumu hodnot mohla zabránit tendencím společenské žádoucnosti, které se naopak mohou projevit daleko silněji u kvalitativních metod psychologických výzkumů, jakým je např. osobní rozhovor. Další možné omezení při srovnávání preferencí hodnot u zkoumaných souborů představuje významný kulturní  

57

rozdíl, který reprezentují rozdílné jazyky a kulturní odlišnosti při interpretaci významu slov (hodnot). Individuální vysvětlení a výklad může pro každého jedince znamenat něco jiného. Jedinci mohou přiřazovat k jednotlivým hodnotám odlišné významy, a tudíž mohou nastat diskrepance, které jen těžko můžeme v takovém výzkumu kontrolovat. V neposlední řadě je důležité zmínit se o možnosti diskrepance mezi zvolenými preferovanými hodnotami vyplněnými na papíře a skutečným, reálným chováním subjektů. V ideálním případě by bylo třeba porovnat subjekty zvolené preferované hodnoty s chováním a postoji, které adolescenti aplikují ve svých životech. V souvislosti s plošně koncipovaným způsobem šetření je ovšem tato možnost nerealizovatelná, a proto se budeme muset spokojit s omezenou platností našich výsledků. Korelační analýza mezi hodnotami v jednotlivých sadách neprokázala významné korelační vztahy, nebo neprokázala tendence seskupování dílčích hodnot do větších hodnotových celků (trsů), až na výskyt hodnotových dyád. Neexistence větších hodnotových clusterů mohla být způsobena vysokým počtem hodnot v jednotlivých sadách (18 hodnot v každé sadě) a naopak malým počtem subjektů (113 českých adolescentů, 70 amerických adolescentů). Pro budoucí výzkumy hodnotových orientací odlišných kulturních vzorků a snahou zjistit tendence hodnot seskupovat se do větších trsů, by bylo žádoucí získat daleko větší počet respondentů. Získání dat pro náš průzkum se stalo velice problematickým u amerického vzorku populace dospívajících, jelikož jakýkoliv průzkum, týkající se osobních výpovědí nezletilých jedinců (ve Spojených státech amerických trvá nezletilost do 21 let) musí být odsouhlasen jejich rodiči. Nejprve byla naše žádost o provedení průzkumu oficiálními úřady zamítnuta, ale na základě anonymity Rokeachova průzkumu, kde jsme se z osobních údajů ptali pouze na věk a pohlaví respondenta, jsme nakonec povolení získali. Původní znění této diplomové práce zahrnovalo i téma životního stylu adolescentů. Hodnotová orientace se odráží v životním stylu dospívajících a domníváme se, že informace získané na základě dotazníku o životním stylu by významně doplnily obraz o hodnotové orientaci dnešní dospívající populaci v České republice a USA. Podle autorů Goffa a Goddarda (1999) se dominantní hodnoty (nejvíce preferované) promítají do postojů adolescentů a projevují se v jejich životním stylu (Goffsa Goddard, 1999). Pro budoucí výzkumy hodnotové orientace dospívajících se nám jako vhodný příklad dotazníku životního stylu zamlouvá Dotazník pro dospívající identifikující rizikové oblasti, přepracovaný Karlem Nešporem (1998), který na základě americké verze dotazníku  

58

Ralpha Tartera připravil dotazník, který pokrývá všechny oblasti života dospívající populace. Přestože je tento dotazník zaměřen hlavně na identifikaci rizikových oblastí chování mladistvích, které mohou vést k užívání návykových látek,aj. pro účely této práce se domníváme, že by se daly vybrat ty položky, které vystihují preference chování mladistvích v odlišných oblastech života (Nešpor, Csémy, Provazníková, 1998). Tyto preference pak mohou odrážet samotný hodnotový systém dospívajících. Jak se ve své práci zmiňuje Matulková, životní styl je produktem hodnotového systému jedince, který podvědomě dodržuje, a který závisí na více faktorech, mezi jinými: věk jedince, vzdělání, zaměstnání, příjem, osobní zkušenosti, pohlaví a hodnotová orientace (Matulková, 2008). Ve své práci použila vlastní dotazník zabývající se zdravým životním stylem, který obsahuje položky zaměřující se na chování a přístup respondentů k odlišným aspektům života. Pro budoucí studie hodnotové orientace dospívajících by bylo vhodné zahrnout dotazníky životního stylu jako cenné informace, díky kterým by budoucí výzkum podal ucelený obraz o jedinečné populaci adolescentů. Výsledky této práce potvrdily jak rozdíly tak podobnosti v hodnotové orientaci mezi pohlavím, ale také na základě příslušnosti k odlišným kulturám. Převážná většina výzkumných studií potvrzuje rozdíl mezi pohlavím a preferencí hodnot orientovaných na druhé. Existující rozdíly mezi muži a ženami ovlivňuje více faktorů, které sehrávají významnou roli v těchto rozdílech. Současný výzkum hodnotových preferencí mezi chlapci a dívkami pod vedením Casase zjistil, že chlapci konsistentně vykazovaly vyšší skóry u hodnot zaměřených na materiální zisk, schopnosti a vědomosti, zatímco dívky prokazovaly nejvyšší skóry u hodnot zaměřených na mezilidské vztahy (Casas et al, 2007). Sociální psychologové se domnívají, že ženy mají relativně ustálenou schopnost lépe pochopit pocity, záměry a citové reakce druhých než muži (Beutel a Marini, 1995). Příčinou může být jak biologická predispozice žen jako pohlaví, které je předurčené k tomu, aby pečovalo o potomky a o druhé obecně, tak sociální učení pohlavních rolí ve společenském kontextu, které vychovává ženy k přijetí charakteristického chování spojené s touto rolí. Ženy jsou převážně orientované na roli pečovatelky o druhé, ženy cítí zodpovědnost za dobro svých blízkých, a tyto tendence jsou konsistentní se společenskou rolí ženy. To ovšem neznamená, že muži nemají zájem o své blízké, nebo nemají potřebu pomáhat druhým. Muži také rádi pomáhají, ale odlišným způsobem jako je například: hrdinský čin, kavalírské a galantní chování, či snaha ochránit své blízké nebo slabší (Beutel a Marini, 1995). Další výzkumy včetně našeho se soustředily převážně na výběr  

59

hodnot souvisejících se společenskou rolí muže a ženy v období adolescence. Harter (1990) tvrdí, že výběr hodnot se stává jedním z ústředních témat v období dospívání, hlavně z pohledu vývojové psychologie, která poukazuje na důležité procesy objevování a utváření identity adolescenta (Beutel a Johnson, 2004). Tudíž bychom mohli říct, stejně jako zastánci kognitivních teorií vývoje v adolescenci (Piaget, Selman), nebo zastánci morálního vývoje v rámci kognitivního vývoje (Piaget, Kohlberg), že vývoj hodnot je úzce spojen s kognitivním vývojem jedince, a přestože hodnoty jako psychologické kategorie nejsou upevněné v hodnotovém systému jedince bez možnosti změn, přece jen tvoří základ pro vytvoření hodnotové orientace, která přetrvává do období dospělosti. Rozdíly v hodnotových preferencích mezi dospívajícími muži a ženami je tedy propojený systém procesů socializace a formování vlastní identity. Podle autorů Hilla a Lynche (1983) v období adolescence významně zesiluje společenský i rodinný nátlak na dospívající jedince ztotožnit se se společenskými rolemi a činnostmi, adekvátní pro sociální role muže a ženy (in Badger, Craft a Jensen, 1998). V tomto období probíhá příprava na přijmutí a zvládnutí dospělých společenských rolí ženy a muže, a proto jsou dívky zvlášť v tomto období vedeny k orientaci na druhé, přijetí zodpovědnosti za budoucí vlastní rodinu, zatímco dospívající chlapci jsou vedeni k objevení sebe sama, své identity a seberealizace ve společnosti, z pohledu výběru vhodné kariéry, individuálního prosazení se, nezávislosti a autonomie (Chodorow, 1978, in Beutel a Johnson, 2004). Socializace z tohoto pohledu jasně ovlivňuje hodnotové preference u dospívajících mužů a dívek. Zajímavé je, že naše výsledky tyto předpoklady potvrdily jen z části. Všichni respondenti preferovali rodinné zázemí, přátelství a zdraví jako nejvýznamnější hodnoty bez ohledu na pohlaví a kulturní příslušnost. Jeden ze současných výzkumů na téma sociální opora a sebepojetí mladistvích svými výsledky poukázal na vztah mezi sociální oporou, která přichází od rodičů, učitelů a vrstevníků, a pozitivním sebepojetím. Čím větší sociální opora přichází od těchto rozdílných sociálních skupin, tím stabilnější a pozitivnější vztah měli mladiství sami k sobě (Demaray et al, 2009). Tyto výsledky z části podporují naše zjištění tím, že adolescenti v tomto vývojově komplikovaném období potřebují sociální oporu pro stabilitu ve vlastním vnímání sebe sama. Hlavní rozdíly jsme nacházeli ve výběru instrumentálních hodnot (způsoby chování), které měly nejlépe dosáhnout výše zmíněných cílů. Například u českých chlapců to byly způsoby chování: Schopný, Poctivý a Slušný, zatímco české dívky

volily způsoby

chování: Milující a Věrná. Z těchto preferencí můžeme vidět význam těch hodnot  

60

vztahujících se k druhým, naopak u chlapců se hodnotové preference promítaly do seberealizace v rámci společnosti. Stejně u amerického vzorku dívky taktéž volily způsoby chování: Milující, Věrná, a Shovívavá. U amerických chlapců nebyly potvrzeny teorie o preferenci hodnot mezi pohlavími, jelikož stejně jako dívky vybraly způsoby chování: Věrný, Shovívavý, a dokonce Liberální, mezi nejvíce preferované instrumentální hodnoty. Naopak u vzorku amerických chlapců se jako nejméně preferované způsoby chování ukázaly být: Nezávislý, Rozumný, Schopný, či Vzdělaný. Můžeme z těchto výsledků dedukovat, že dospívající populace 70. let 20. století a populace dnešní doby mohou nacházet rozlišné hodnoty v době, kdy zvláště ve Spojených státech amerických společnost žádá rovnoprávnost pohlaví (angl.gender equality). Na druhou stranu studie autorů Beutel a Johnson z Berkeley Univerzity zkoumala v roce 2004 postoje k prosociálním hodnotám u vzorku adolescentních dívek a chlapců bílé a černé rasy ve Spojených státech amerických. Hlavní výsledky potvrdily, že dívky obou ras preferovaly hodnoty zaměřené na altruistické chování a na pomoc druhým. U chlapců došli k zajímavým výsledkům. Dospívající chlapci černé rasy prokazovali stejné preference hodnot charakteristické altruistickým chováním a pomocí druhým jako dospívající dívky obou ras. Dospívající chlapci bílé rasy prokazovali nízké preference u těchto hodnot. Tento pozoruhodný výsledek mezi chlapci odlišné rasy podnítil autory této studie zamyslet se nad rolí sociální stratifikace na bázi rasové příslušnosti. Rasové rozdíly se mohou promítat do socializace společenských rolí, které připadají mužskému a ženskému pohlaví. Sociální stratifikace tedy ovlivňuje procesy spojené s formováním identity, které byly v popisované studii prokázány (Beutel a Johnson, 2004). Autoři došli k závěru, že rasa a pohlaví mohou ovlivňovat tvoření prosociálních hodnot do té míry, že ti jedinci, kteří mají více privilegované postavení ve společnosti, se zaměřují na rozvoj sebe sama, jsou více nezávislí, autonomní, oddělení od ostatních. Tímto nachází malou hodnotu v pomáhání a péči o druhé. Tato možnost by měla být prošetřena v budoucích výzkumech na téma rozdíly v hodnotové preferenci mezi pohlavím a sociální stratifikací na bázi příslušnosti k rase. Co se týče poměrů v České republice, naše společnost je ve srovnání s USA daleko více homogenní v rámci rasových a etnických rozdílů ve skladbě obyvatelstva, než je tomu v USA. Spojené státy americké jsou zemí rasové a etnické diversity a z tohoto pohledu velmi heterogenní. I tento faktor by měl být brán na zřetel v budoucích transkulturálních komparativních studiích. Sociální stratifikace a privilegované postavení členů určitých skupin (na základě pohlaví, rasy, etnické příslušnosti, socioekonomického statusu, apod.) může být podmětem budoucích studiích zaměřených na vliv sociálního postavení na formování hodnot v období  

61

adolescence. Přestože mnoho studií zaznamenalo rozdíl v hodnotové preferenci mezi pohlavími, v naší studii jsme našli rozdíly mezi stejným pohlavím, ale odlišných kultur. Mezi nejzajímavější rozdíly v hodnotové orientaci jsme objevili mezi americkými a českými chlapci. Například terminální hodnoty: Zralá láska a Radost, zábava jsou mezi nejvíce preferovanými existenčními cíli u českých chlapců, američtí chlapci přiřadily k těmto hodnotám nejmenší význam. Naopak u amerických chlapců byla vysoce preferovaná hodnota univerzálních práv člověka: Rovnoprávnost, kterou Češi považují za nejméně hodnotnou. Co se týče osvojených způsobů chování, Češi nejvíce preferovali instrumentální hodnoty: Vzdělaný, Rozumný a Schopný, zatímco tyto hodnoty byly Američany označeny jako nejméně preferované. Američani si velice váží univerzálních práv člověka preferencí následujících způsobů chování: Liberální a Shovívavý, zatímco tyto hodnoty jsou u Čechů nejméně preferované. Díky těmto rozdílům můžeme vidět vliv kultury a socializace na formování hodnot u adolescentů.

 

62

Závěr Hodnotová preference mezi soubory českých a amerických adolescentů prokázala mnohé podobnosti jak mezi pohlavími, tak mezi odlišnými kulturami. U všech podskupin zkoumaných subjektů se objevily vysoce preferované terminální hodnoty (existenční cíle): Rodinné zázemí, Opravdové přátelství a Zdraví. Ve vývojovém období adolescence se klade velký důraz na podpůrnou sociální síť, která má pro všechny dospívající velký význam. Co se týče osvojených způsobů chování, jediná hodnota chování Zodpovědný(á) byla u všech adolescentů zvolena jako nejpreferovanější. U instrumentálních hodnot jsme se setkali s kulturní shodou více než se shodou u stejného pohlaví odlišných kultur. Například čeští chlapci volili instrumentální hodnoty Vzdělaný, Rozumný, Schopný, či Poctivý jako vysoce preferované, na druhé straně Američtí chlapci viděli instrumentální hodnoty Vzdělaný, Rozumný a Schopný jako nejméně preferované. Zdá se, že hodnota vzdělání nehraje u tohoto souboru příliš velkou roli, na druhou stranu je třeba se zmínit, že američtí chlapci si zvolili způsob chování Ambiciózní jako vysoce preferovanou instrumentální hodnotu. Nedá se říct, že by Američtí dospívající chlapci neměli zájem o seberealizaci a úspěch, avšak volba chování, jak těchto cílů dosáhnout (Ambiciózní), se liší od volby jejich českých vrstevníků (Vzdělaný). Dalším důležitým poznatkem této studie bylo zjištění, že se oba kulturní vzorky liší v rámci preference univerzálně platných práv člověka, kterou vysoce preferovali američtí adolescenti (Rovnoprávnost) na rozdíl od českých subjektů. Preference vytváření hlubších a intimních mezilidských vztahů (Zralá láska), kterou vysoce preferovali čeští adolescenti, zaznamenala nejnižší preferenci u souboru amerického. Vzhledem ke korelační analýze hodnot uvnitř každé hodnotové sady jsme došli k závěru, že u zkoumaného vzorku se neobjevily tendence dílčích hodnot shlukovat se do větších hodnotových trsů (clusterů), s výjimkou tzv.dyád, dvojic hodnot, které společně váže pozitivní, nebo negativní korelační vztah. Možnou příčinou neexistence větších hodnotových celků (3 hodnoty a více) je vysoký počet hodnot v každé sadě a malý počet respondentů. Jediné větší hodnotové celky, které jsme pomocí korelační analýzy uvnitř každé sady hodnot objevily, byly již zmíněné hodnotové dyády - dvojice, jež se projevily ve vzájemném synergickém (kladná korelace) nebo antagonickém (záporná korelace) vztahu. Mezi soubory českých a amerických adolescentů se našla pouze jediná shoda hodnotové dyády v synergickém vztahu, a to v sadě terminálních hodnot mezi existenčními cíli: Spokojený život a Radost, zábava (r=+0,26, stejná hodnota u obou souborů). Období adolescence je všeobecně bráno jako období vzdoru jedince vůči vlivu  

63

své rodiny, zvláště pak rodičů, kteří se snaží prosadit své názory, hodnoty a postoje u svých dospívajících potomků. Odborníci tvrdí, že největší vliv na formování hodnot má v tomto období vrstevnická skupina. V naší studii jsme zjistili, že u všech adolescentů je hodnota opravdového blízkého přátelství hodnocena vysoce, stejně jako hodnota rodinného zázemí. Dalo by se říci, že rodiče v období dospívání svých dětí nesehrávají primární úlohu při výběru hodnot mladistvých, ale že svou rolí rodičů a poskytováním rodinného zázemí představují sami jednu z nejdůležitějších hodnot pro dospívající populaci.

 

64

Souhrn Hlavním cílem této práce je zkoumání hodnotové orientace adolescentů dvou odlišných kultur, v České republice a ve Spojených státech amerických. Je známo, že hodnocení probíhá již v prvních dnech života, kdy si novorozené dítě zažívá první emocionální prožitky, které se projevují na ose příjemný a nepříjemný zážitek, v podobě „dobrý či špatný prs“ (Cakirpaloglu, 2009). S postupem času se hodnoty dětem předávají skrze nukleární rodinu, kde probíhá proces primární socializace. Socializace je proces, kterým se dítě dozvídá o hodnotách svých rodičů a hodnotách, zvycích, tradicích a norem společnosti, jejíž je součástí. V období školního věku nastupují další sociální činitelé, kteří přispívají k předání společenských a univerzálně platných lidských hodnot dítěti, a tím jsou například škola, církev, vrstevníci a masmédia. Dítě si v rámci svých možností z hlediska kognitivního vývoje vytváří obraz o sobě sama, stejně jako o svých rodičích, společnosti a kultuře, ve které žije. Z hlediska ontogenetického vývoje je období adolescence považováno za jedno z nejkritičtějších a nejcitlivějších, jelikož se jedinec setkává s nelehkým úkolem přechodu z dětství do dospělosti. Období adolescence bychom mohli nazvat obdobím velice komplexním, jak je zřejmé již z pohledu mnoha autorů, kteří díky svému zastoupení určité psychologické školy, poukazují na celou řadu faktorů, které je třeba zvládnout, aby jedinec úspěšně vkročil do období mladé dospělosti. Někteří autoři poukazují na zásadní změny vztahující se ke kognitivnímu vývoji jedince (Piaget, Selman), jiní své výzkumy soustředili na vliv sociálního učení v období adolescence (Bandura) a další zdůraznili význam plnění vývojových úkolů v tomto období (E. H. Erikson, Havighurst). Souhrnně můžeme říci, že období adolescence je stádiem náročného přerodu dětské identity v identitu dospívajícího a následně dospělého jedince. S tímto procesem se váže i formování hodnot, které v tomto období položí základ pro víceméně stabilní hierarchii hodnot, specifickou pro daného jedince. Tato subjektivní hierarchie hodnot se projevuje v hodnotové orientaci a preferenci, které jedinec manifestuje skrze své postoje vůči objektům a situacím. Zvnitřněné hodnoty jsou tedy určitými vodítky pro jedince, které ovlivňují jeho chování. Tato práce se zejména soustředí na rozdíly, popřípadě podobnosti mezi adolescenty odlišných kultur na příkladu České republiky a Spojených států amerických. Do jaké míry hraje vliv kultury na formování hodnot v tomto kritickém období? Existují rozdíly v hodnotové preferenci mezi mužským a ženským pohlavím? Dá se  

65

předpokládat, že gender bude souviset s odlišným procesem socializace, který představuje rozdílné postavení muže a ženy a jejich přijetí společenských rolí náležejících každému pohlaví? Dalším cílem této práce, kromě výzkumných otázek, viz výše, na které tato práce byla zaměřena, bylo zjistit, zda existují tendence dílčích hodnot se seskupovat do větších hodnotových celků (trsů, dyád). Předpokládali jsme, že hodnoty nejsou izolované kategorie a svým významem a směřováním k určitému cíli, či způsobu chování, tak mohou tvořit funkční a tématické celky. Tyto tendence jsme se snažili sledovat uvnitř každé sady terminálních a instrumentálních hodnot. Jako vhodný nástroj měření jsme použili Rokeachův průzkum hodnot (viz přílohy 1 a 2). Ten obsahuje dva seznamy hodnot po 18 položkách. Hodnoty jsou rozděleny na terminální, které představují existenční cíle či stavy, o které jedinec usiluje, a instrumentální, což jsou osvojené způsoby chování, díky kterým může jedinec existenčních cílů dosáhnout. Dotazník Rokeachův průzkum hodnot jsme v roce 2009 rozdali souboru českých adolescentů ve věkovém rozmezí od 15 do 17 let (113 respondentů a respondentek), kteří byli v té době studenti 1.ročníku na střední škole gymnaziálního typu v Olomouckém kraji. Jejich američtí vrstevníci byli studenti 10. a 11. třídy střední školy ve městě Santa Clarita, ve státě Kalifornie. Jejich věk se také pohyboval mezi 15 až 17 lety (70 respondentů a respondentek). Úkolem respondentů bylo seřadit hodnoty podle míry vlastní preference, číslo 1 znamenalo nejvíce preferovanou hodnotu, číslo 18 pak nejméně preferovanou hodnotu. Hodnotovou preferenci u zkoumaných souborů jsme měřili použitím popisné statistiky, zvláště pak analýzou aritmetického průměru, směrodatné odchylky, rozptylu, střední chyby a mediánu. Pro zjištění míry preference jsme použili velikost mediánu (Mdn), díky které jsme mohli hodnoty u zkoumaných souborů seřadit do preferovaného pořadí, od nejvíce po nejméně preferované hodnoty. Podle míry preference jsme rozdělily hodnoty do tří skupin: hodnoty vysoké preference (pozice 1 – 6), hodnoty středně velké preference (pozice 7 – 12) a hodnoty nejnižší preference (13 – 18). Jelikož se možné rozdíly a případné podobnosti nejčastěji objevovaly u hodnot nejvíce a nejméně preferovaných, rozhodli jsme se vynechat skupinu hodnot středně velké preference, taktéž pro zřetelnější rozdělení nejvíce a nejméně preferovaných hodnot. Zajímavé zjištění přinesly výsledky týkající se naprosté shody vysoké preference následujících terminálních hodnot u všech skupin dospívajících (tedy u českých dívek, českých chlapců, amerických dívek a amerických chlapců). Těmito existenčními cíli byli: Rodinné zázemí, Opravdové přátelství a Zdraví. U sady hodnot  

66

instrumentálních došlo u jednoho způsobu chování k celkové shodě mezi kulturami i pohlavími, a tím byla hodnota: zodpovědný(á). Na základě výsledků hodnotové preference u souboru české dospívající populace můžeme říci, že čeští adolescenti jsou sociabilní vzhledem k vysoké preferenci hodnot: Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Zralá láska, Zodpovědný(á), Milující, Věrný(á) a realističtí ( Spokojený život, Rozumný(á)). Naopak nejméně preferované se u dospívajících Čechů ukazují hodnoty vedoucí ke konformitě (preferují Svobodu, nejméně být Poslušný(á), nebo mít Sebekontrolu) a duchovní, spirituální hodnoty (Krásy světa, Spása). Hodnotové preference mezi českými chlapci a dívkami se většinou shodují (Zdraví, Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Zralá láska, Spokojený život, Vzdělaný(á), Rozumný(á), Zodpovědný(á)). Rozdíly se promítají hlavně v preferovaných způsobech chování: u českých chlapců je důležité být Schopný, Poctivý a Slušný, zatímco české dívky kladou větší důraz na způsoby chování: Milující a Věrná. Tyto výsledky jasně poukazují na rozdíly mezi pohlavím při preferenci osvojených způsobech chování. Zatímco čeští chlapci preferují seberealizaci ve společnosti (Schopný, Poctivý), dívky směřují své hodnoty ve vztahu k druhým (Milující, Věrná). U amerického vzorku dospívajících můžeme dle výběru vysoce preferovaných hodnot říci, že jsou také sociabilní (Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Milující, Věrný(á)), a že přikládají velký význam univerzálním lidským hodnotám (Rovnoprávnost, Svoboda, Moudrost, Poctivý(á), Shovívavý(á)). Na druhou stranu tito mladí lidé nejméně preferují tendence k nalezení individuálního smyslu existence a duchovních hodnot (Vnitřní harmonie, Pocit naplnění, Krásy světa), v současném vývojovém období nenachází hlubší význam v navazování bližších intimních vztahů (Zralá láska) kromě přátelských. Dále nemají potřebu společenské seberealizace (Společenské uznání, Schopný(á), Nápaditý(á), Rozumný(á)). Co se týká podobností mezi americkými chlapci a děvčaty, jsou si američtí adolescenti ve své volbě preferovaných hodnot velmi podobní (Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Rovnoprávnost, Svoboda, Zdraví, Zodpovědný(á), Shovívavý(á), Ambiciózní,Věrný(á)), až na pár výjimek. I u amerických dívek se ukázalo, že jsou pro ně důležité hodnoty vyjadřující vztah k druhým (Milující, Poctivá, Věrná, Slušná), zatímco u chlapců se vysoce hodnotila seberegulace chování (Sebekontrola) a tolerantní postoj (Liberální, Shovívavý).

 

67

Hodnotové preference mezi českými a americkými dívkami prokázaly určité neshody. Například americké dívky považují Rovnoprávnost a Světový mír za nejdůležitější existenční cíle, zatímco české dívky hodnotily tyto cíle jako nejméně preferované (Světový mír), nebo středně preferované (Rovnoprávnost). Na druhou stranu české dívky považují existenční cíl Zralá láska jako jednu z vysoce preferovaných hodnot, zatímco pro americké dívky je tato hodnota jednou z nejméně preferovaných. České dívky kladly důraz na Nezávislost a Svobodu, zatímco americké dívky preferovaly být Shovívavé, Poctivé a Ambiciózní. Obě skupiny dívek prokázaly tendence vysoce si cenit takových hodnot, které se vztahují k druhým lidem (Rodinné zázemí, Opravdové přátelství, Milující, Věrná). Při srovnávání hodnotových orientací amerických a českých chlapců se také objevily zajímavé rozdíly. Vysoce preferované instrumentální hodnoty zaměřené na seberealizaci v rámci společenského uplatnění ( Vzdělaný, Schopný, Rozumný) u českých chlapců, byly u amerických chlapců shledány jako hodnoty nejmenší preference. Na druhou stranu vysoce preferované hodnoty tolerantního postoje k ostatním a obecně (Shovívavý, Liberální) u amerických chlapců, byl českými chlapci označeny jako nejméně preferované. Stejné rozdíly v preferenci se ukázaly i u životního cíle Zralá láska. Čeští chlapci ji označili za vysoce preferovanou, zatímco američtí chlapci za nejméně preferovanou. Američtí chlapci ve svých hodnocení ukázali na důležitost univerzálních práv člověka vysoce preferovaným existenčním cílem Rovnoprávnost, zatímco čeští chlapci tento cíl považují za nejméně preferovaný. Dalším výzkumným cílem bylo zjistit jaké a jestli vůbec jsou tendence dílčích hodnot seskupovat se do větších hodnotových celků. Korelační analýza uvnitř obou zkoumaných souborů terminálních a instrumentálních hodnot nepotvrdila tendence hodnot seskupovat se do větších hodnotových celků, s výjimkou tzv.dyád, které tvoří dvojice hodnot, jež mezi sebou mají buď synergický nebo antagonický vztah. Synergický vztah se vyznačuje pozitivní korelací mezi dvěma hodnotami a antagonický se vyznačuje negativním korelačním vztahem mezi dvěma hodnotami. Celkové hodnoty přítomných korelací nepřekročily hodnoty spadající (podle standardních kritérií klasifikace korelace) do korelací nízkého vztahu, mezi 0,2 – 0,4. Důvodem neexistence větších hodnotových celků (clusterů) a nízké korelační vztahy mezi hodnotami byl vysoký počet hodnot v jednotlivých sadách (18 hodnot instrumentálních a 18 hodnot terminálních) a malý počet respondentů (70 amerických adolescentů a 113 českých adolescentů).

 

68

Při srovnání hodnotových dyád (synergického a antagonického vztahu) mezi zkoumaným souborem českým a americkým jsme našli všechny dvojice rozdílné, kromě jedné dvojice terminálních hodnot Spokojený život a Radost, zábava u obou vzorků se stejným korelačním koeficientem (r=+0,26). Další dyády, které se ukázaly ve vzájemném synergickém či antagonickém vztahu uvnitř terminální a instrumentální sady jsou u obou souborů odlišné. Například u souborů českých adolescentů se existenční cíle Národní bezpečnost a Světový mír ukázaly v pozitivním korelačním vztahu (r=+0,42), a také dyáda Národní bezpečnost a Rovnoprávnost (r=+0,25). Taktéž existenční cíle Rodinné zázemí a Opravdové přátelství se ukázaly být v synergickém vztahu (r=+0,38). U amerického souboru se v synergickém vztahu objevily dyády následujících hodnot: Spokojený život a Vzrušující život (r=+0,25) a Vzdělaný(á) a Rozumný(á) (r=+0,36). Antagonické vztahy se objevily u dvojic Národní bezpečnost a Krásy světa (r=-0,40) a Poslušný(á) a Liberální (r=-0,30). Zvolená metoda použitá v této studii se neobešla bez omezení. Jedním z nich je motivace subjektů při vyplňování dotazníku, nejčastěji se jednalo o společenskou žádoucnost nebo naopak nezájem či lhostejnost subjektů. Dále pak byly zaznamenány rozdíly ve významové interpretaci jednotlivých hodnot, tzn. významové odlišnosti v rámci anglického a českého jazyka a odlišných kultur, které mohou přispět k odlišné interpretaci. Důležité je zmínit i možnost diskrepance mezi zvolenými preferovanými hodnotami vyplněnými na papíře a skutečným, reálným chováním subjektů. V ideálním případě by bylo třeba porovnat subjekty zvolené preferované hodnoty s chováním a postoji, které adolescenti aplikují ve svých životech. V souvislosti s plošně koncipovaným způsobem šetření je ovšem tato možnost nerealizovatelná, a proto se budeme muset spokojit s omezenou platností našich výsledků. Odborníci tvrdí, že největší vliv na formování hodnot má v tomto období vrstevnická skupina. V naší studii jsme zjistili, že u všech adolescentů je hodnota opravdového blízkého přátelství hodnocena vysoce, stejně jako hodnota rodinného zázemí. Dalo by se říci, že rodiče v období dospívání svých dětí nesehrávají primární úlohu při výběru hodnot mladistvých, ale že svou rolí rodičů a poskytováním rodinného zázemí a jistot představují sami jednu z nejdůležitějších hodnot pro dospívající populaci.

 

69

Seznam literatury

Badger,K., Craft, R. S., & Jensen, L. (1998). Age and gender differences in value orientation among American adolescents. Adolescence, 33, 131, 591 – 599. Baron, R. A. & Byrne, D. (2003). Social Psychology. (10th ed.). Pearson Education, Inc. Beutel, A. M. & Johnson, M. K. (2004). Gender and prosocial values during adolescence. Sociological quarterly, Berkeley, 45,2, 379 – 392. Beutel, A. M. & Marini, M. M. (1995). Gender and values. American Sociological Review, 60, 3, 436 – 448. Casas,F., Figuer, C.,Gonzalez. M., Malo, S. (2007) The values adolescents aspire to, their well-being and the values parents aspire to for their children. [Electronic version]. Soc Indic Res 84, 271–290. Published online: Springer Science+Business Media, LLC 2007. Cakirpaloglu, P. (2009). Psychologie hodnot (2.vyd.), Olomouc: FFUP. Cakirpaloglu, S. (2003). Konformita v dětském věku. Diplomová práce. Olomouc: FFUP. Demaray, M. K., Malecki, C. K.,Rueger, S.Y., Brown, S.E., Summers, K.H. (2007).The role of youth’s ratings of the importance of socially supportive behaviors in the relationship between social support and self-concept [Electronic version]. Journal of Youth Adolescence, 38, 13–28. Published online: Springer Science+Business Media, LLC 2007. Erikson, E.H. (1993).Childhood and Society. (3rd ed.).New York: W.W. Norton & Company, Inc. Frankl, V.E. (2006). Man´s search for meaning. (5th ed.). Boston: Beacon Press. Goff, B.G. & Goddard, H. W. (1999).Terminal core values associated with adolescent problem behaviors. Adolescence, 34, 133, 47 - 59. Johnston, Ch.S. (1995).The Rokeach Value Survey: Underlying structure and multidimensional scaling. The Journal of Psychology, 129(5), 583 – 591.

 

70

Kretch, D., Crutchfield, R. S. & Ballachey, E. L. (1968). Človek v spoločnosti. Bratislava: Slovenská Akadémia Vied. Lillehoj, C.J., Trudeau, L. & Spoth, R. (2005). Longitudinal modeling of adolescent normative beliefs and substance initiation. Journal of Alcohol and Drug Education, 49, 2, 7 – 35. Macek, P. (2003). Adolescence. Praha: Portál. Matulková, M. (2008). Zdravý životní styl. Brno: PFMU. Diplomová práce. Murín, J. (2004). Vztah mezi přirozeným a reflektovaným životem ve filozofii Jana Patočky. Praha: ETF UK. Diplomová práce. Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie. Praha: Academia. Nakonečný, M. (1996). Motivace lidského chování. Praha: Academia. Nešpor, K. Csémy, L., & Provazníková, H. (1998). Dotazník pro dospívající identifikující rizikové oblasti. Státní zdravotní ústav. Praha: Fortuna. Omatseye, B.O.J (2007). The adolescent quest for autonomy: renegotiating a cordial relationship. College Student Journal;; 41, 3; 623 – 631. Powell,K.C. (2004). Developmental psychology of adolescent girls : conflicts and identity issues. Florida Atlantic University, 2004. Rice, F.P., Dolgin, K.G. (2005). The Adolescence. (11th ed.) Pearson Education, Inc. Řehan, V., & Cakirpaloglu, P. (2000). Sociální status a hodnotová orientace mladé generace. Československá psychologie, ročník XLIV, 3, 202 – 215.

 

71

Přílohy

 

72

Příloha 1 Rokeachův průzkum hodnot Na následujících stranách máte dva seznamy hodnot, abecedně seřazeny. Každá hodnota má pod sebou stučkou charakteristiku a vedle sebe prostor pro zapsání čísla. Váš úkol je ohodnotit každou hodnotu číslem, od nejdůležitější (číslo 1), po nejméně důležitou (číslo 18) dle vaší volby. Prostudujte pečlivě všechny hodnoty v každém seznamu a popřemýšlejte, jakou roli hraje daná hodnota ve vašich životech. Číslo, které dané hodnotě přidělíte, má odpovídat, jak moc či jak málo je tato hodnota pro vás důležitá. Doporučení: Začněte tak, že si vyberete hodnotu, která je pro vás nejdůležitější a označte ji číslem 1. Potom postupujte druhé, pro vás nejdůležitější hodnotě a označte ji číslem 2. Takto postupujte až k hodnotě číslo 18. Až budete s prvním seznamem hotovi, otočte stránku a seřaďte druhý seznam hodnot stejným způsobem. Prosím, pracujte na každém seznamu zvlášť. Při hodnocení pracujte s rozvahou a nespěchejte. Pokud zjistíte, že byste chtěli změnit pořadí již označených hodnot, tak jej pozměňte. Až budete hotovi s oběma seznamy, mělo by vaše pořadí vypovídat o skutečném postoji k hodnotám, které myslíte a věříte, že jsou pro vás v životě důležité. Tento průzkum je anonymní. Žádám vás pouze o vyplnění vašeho věku a pohlaví.

Děkuji předem za vaši spolupráci!

Prosím vyplňte a zakroužkujte:

Věk: _______

 

Pohlaví:

muž

73

žena

Krásy světa

______

Krása přírody a krása umění Moudrost Zralé pochopení života

______

Národní bezpečnost Ochrana před útokem

______

Opravdové přátelství Blízký přátelský vztah

______

Pocit naplnění, vykonání Trvalý přínos

______

Radost, zábava Radostný, neuspěchaný život

______

Rodinné zázemí Péče o své blízké

______

Rovnoprávnost Bratrství a spravedlivá příležitost pro všechny

______

Sebeúcta Sebeláska

______

Spása Zachráněný, věčný život

______

Spokojený život Prosperující život

______

Společenské uznání Respekt, obdiv

______

Světový mír Svět bez válečných konfliktů

______

Svoboda Nezávislost a možnost svobodné volby

______

Vnitřní harmonie Klid od vnitřního napětí

_______

Vzrušující život Stimulující, aktivní život

______

Zdraví Fyzická a duševní rovnováha

______

Zralá láska Sexuální a duchovní intimita

______

 

74

Ambiciózní Pilný(á), usilující

______

Čistý(á) Elegantní, čistotný(á)

______

Liberální Tolerantní, bez předsudků

______

Milující Něžný(á), láskyplný(á)

______

Nápaditý(á) Vynalézavý(á), smělý(á), tvořivý(á)

______

Nezávislý(á) Spoléhající sám(a) na sebe, sám(a) si vystačí

______

Odvážný(á) Stojí si za tím, čemu věří

______

Poctivý(á) Čestný(á) a pravdu mluvící

______

Poslušný(á) Zdvořilý(á), svědomitý(á)

______

Rozumný(á) Racionální, logický(á)

______

Sebekontrola Disciplinovaný(á), umírněný(á)

______

Shovívavý(á) Ochotný(á) odpustit

______

Schopný(á) Dovedný(á), efektivní

______

Slušný(á) Galantní, dobře vychovaný(á)

______

Věrný(á) Oddaný(á), věrný(á) přátelům

______

Vstřícný(á) Nápomocný(á), pro dobro druhých

______

Vzdělaný(á) Inteligentní, přemýšlivý(á)

______

Zodpovědný(á) Spolehlivý(á), seriózní

______

 

75

Příloha 2

Rokeach Value Survey

On the following two pages are two lists of values, each in alphabetical order. Each value is accompanied by a short description and a blank space. Your goal is to rank each value in its order of importance to you for each of the two lists. Study each list and think of how much each value may act as a guiding principle in your life. To begin, select the value that is of most importance to you. Write the number 1 in the blank space next to that value. Next, choose the value is second in importance to you and write the number 2 in the blank next to it. Work your way through the list until you have ranked all 18 values on this page. The value that is of least importance to you should appear in Box 18. When you have finished ranking all 18 values, turn the page and rank the next 18 values in the same way. Please do each page separately. When ranking, take your time and think carefully. Feel free to go back and change your order should you have second thoughts about any of your answers. When you have completed the ranking of both sets of values, the result should represent an accurate picture of how you really feel about what’s important in your life. This survey is anonymous. I only ask you to fill out your age and sex.

Thank you in advance for your cooperation!

Please fill out the following:

Age: _______

 

Sex: Male:____

76

Female: _____

A Comfortable Life a prosperous life

_____

Equality brotherhood and equal opportunity for all

_____

An Exciting Life a stimulating, active life

_____

Family Security taking care of loved ones

_____

Freedom independence and free choice

_____

Health physical and mental well-being

_____

Inner Harmony freedom from inner conflict

_____

Mature Love sexual and spiritual intimacy

_____

National Security protection from attack

_____

Pleasure an enjoyable, leisurely life

_____

Salvation saved; eternal life

_____

Self-Respect self-esteem

_____

A Sense of Accomplishment a lasting contribution

_____

Social Recognition respect and admiration

_____

True Friendship close companionship

_____

Wisdom a mature understanding of life

_____

A World at Peace a world free of war and conflict

_____

A World of Beauty beauty of nature and the arts

_____

 

77

Ambitious hardworking and aspiring

_____

Broad-minded open-minded

_____

Capable competent; effective

_____

Clean neat and tidy

_____

Courageous standing up for your beliefs

_____

Forgiving willing to pardon others

_____

Helpful working for the welfare of others

_____

Honest sincere and truthful

_____

Imaginative daring and creative

_____

Independent self-reliant; self-sufficient

_____

Intellectual intelligent and reflective

_____

Logical consistent; rational

_____

Loving affectionate and tender

_____

Loyal faithful to friends or the group

_____

Obedient dutiful; respectful

_____

Polite courteous and well-mannered

_____

Responsible dependable and reliable

_____

Self-controlled restrained; self-disciplined

_____

 

78