UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIOLOGIE A ANDRAGOGIKY

HOLOCAUST OČIMA MLÁDEŽE Bakalářská práce

Zpracovala: Lenka Stratilová Vedoucí práce: Mgr. Jaroslav Šotola Ph.D.

OLOMOUC 2011

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Holocaust očima mládeže vypracovala samostatně a vyznačila v ní všechny prameny, které jsem při jejím zpracování použila.

V Olomouci dne 28. dubna 2011

Lenka Stratilová

Tímto bych chtěla poděkovat mému vedoucímu bakalářské práce, kterým byl Mgr. Jaroslav Šotola Ph.D., za jeho rady a připomínky, které mi v průběhu zpracování práce poskytnul. Dále bych chtěla také poděkovat pedagogickým pracovníkům a jejich studentům za pomoc při vypracování dotazníkového šetření.

ANOTACE Bakalářská práce se zabývá pohledem dnešní mládeže na téma holocaust. Cílem práce je provést kvantitativní výzkum u studentů šestých ročníků osmiletého gymnázia a zjistit, jaké mají o tomto tématu znalosti a jaký k němu zaujímají postoj. Dílčím cílem je dále zjistit, zda studenti považují toto téma za stále aktuální a důležité nebo zda se s tímto tématem setkali i mimo školní vyučování. Pro realizaci výzkumu je použita matematicko statistická metoda a technikou výzkumu je dotazník. Pro stanovení hypotéz vycházíme ze školního vzdělávacího programu a učebnic dějepisu pro základní školy, kde se studenti s tímto tématem měli setkat a získat o něm alespoň základní informace. Výstupem práce je analýza znalostí a postojů k tématu holocaust u studentů šestých ročníků na třech osmiletých gymnáziích.

Klíčová slova: holocaust, genocida, antisemitismus, mládež, škola, postoje, znalosti

ANNOTATION This thesis deals with the views of the youth of today on the theme of the Holocaust. The aim of my work is to carry out the quantitative research on students in the sixth grade of the grammar school and find out their knowledge of this topic and attitudes towards it. The partial objective is to determine whether students consider this topic as still up-to-date and important, or whether they have encountered this issue outside school. The realization of research uses the mathematical statistical method and technique of the questionnaire. I use the school curriculum and textbooks to History for secondary schools where students were supposed to come across this topic and get at least the basic information to determine the typotheses. The outcome of this work is the analysis of knowledge and attitudes towards the Holocaust of students in the sixth grade in three grammar schools.

Keywords: Holocaust, Genocide, antisemitism, youth, school, attitudes, knowledge

OBSAH ÚVOD ................................................................................................... 7 1

Holocaust .................................................................................... 9

1.1 1.1.1 1.1.2 1.1.3 1.1.4 1.2 1.2.1 1.2.2 1.2.3 1.2.4 1.2.5

Vymezení základních pojmů ............................................................. 9 Kdo je Žid? ........................................................................................ 9 Antisemitismus ................................................................................ 10 Genocida .......................................................................................... 11 Holocaust;Šoa .................................................................................. 11 Stručné dějiny holocaustu ................................................................ 13 Nacistická ideologie a Hitler ........................................................... 13 Předválečná protižidovská opatření ................................................. 14 Konečné řešení židovské otázky...................................................... 14 Holocaust v Evropě.......................................................................... 17 Osvobození ...................................................................................... 18

2

Mládež a škola ......................................................................... 19

2.1 2.1.1 2.2 2.2.1 2.2.2 2.2.3

Vymezení základních pojmů ........................................................... 19 Dětství a mládež .............................................................................. 19 Vývojová psychologie u mládeže .................................................... 20 Charakteristika adolescence ............................................................ 21 Kognitivní vývoj .............................................................................. 22 Hodnoty a normy u adolescentů ...................................................... 23

3

Současná problematika výuky holocaustu na školách .................................................................................... 24

3.1 3.1.1 3.1.2 3.1.3 3.2 3.3 3.4

Základní pojmy ................................................................................ 24 Vyučování ........................................................................................ 24 Střední všeobecné vzdělávací školství ............................................ 25 Vzdělávací programy ve všeobecném školství ............................... 25 Školní vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání ................ 26 Holocaust v učebnicích dějepisu pro základní školy ...................... 27 Vzdělávací projekt týkající se výuky holocaustu na školách ........................................................................................... 28

4

Praktická část .......................................................................... 29

4.1 Metodologie empirického šetření .................................................... 29 4.1.1 Metody a techniky výzkumu ........................................................... 29 5

4.1.2 4.2 4.2.1 4.2.2 4.3 4.3.1 4.4

Výzkumný soubor ............................................................................ 30 Výzkumné cíle ................................................................................. 30 Hlavní výzkumný cíl........................................................................ 30 Vedlejší výzkumné cíle: .................................................................. 30 Hlavní hypotéza ............................................................................... 31 Vedlejší hypotézy ............................................................................ 31 Operacionalizace.............................................................................. 32

5

Analýza výsledků dotazníkového šetření .............................. 38

5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6

Znalosti studentů .............................................................................. 38 Postoj studentů k tématu holocaust ................................................. 41 Zájem studentů o téma holocaust mimo školní vyučování ............. 48 Je důležité o tomto tématu v dnešní době mluvit? .......................... 50 Aktuálnost tématu holocaust ........................................................... 53 Shrnutí výzkumného šetření ............................................................ 56

ZÁVĚR ................................................................................................ 59 SEZNAM LITERATURY ................................................................. 60 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................ 63

6

ÚVOD Práci Holocaust očima mládeže jsem si vybrala z toho důvodu, že mi není lhostejná situace v dnešní, stále více radikalizující se, společnosti. Názory mých vrstevníků a známých jsou pro mne někdy natolik udivující, že si říkám, kam tohle všechno jednou povede. Budou se dějiny opět v budoucnu opakovat? Určitá xenofobie je asi přirozeně v každém z nás, ovšem nenávist postavená pouze na jiné barvě pleti mi přijde absurdní. O to absurdnější mi přijdou některé názory lidí, kteří mi vysvětlují, jakým způsobem by tuto nenávist vyřešili. Proto jsem se rozhodla věnovat tématu holocaust. Jelikož dospělého člověka můžeme jen málokdy o něčem přesvědčit, ve smyslu změnit jeho postoj k určité rase či národnosti, rozhodla jsem se zjistit, jaké znalosti a postoje k holocaustu má dnešní mládež. Zajímá mne, zda má dnešní mládež alespoň základní znalosti o naší nedávné historii a zda jsou schopni si uvědomit příčiny a důsledky této hrůzné události. Práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. V první části práce se budu věnovat teoretickému vymezení tématu, v praktické části pak samotnému výzkumnému šetření a vyhodnocení výsledků. První kapitola bude věnována holocaustu samotnému. Začne vymezením základních pojmů, týkajících se tohoto tématu. Dále se budu věnovat stručným dějinám holocaustu. Stručným proto, že veškeré informace jsou velice snadno dohledatelné a větší prostor bude ponechán výzkumu samotnému. Druhá kapitola se bude zabývat tématy mládež a škola. Opět na začátku této kapitoly bude uvedeno vymezení základních pojmů. Dále se budu věnovat charakteristice dětství a mládeže s odkazem na vývojovou psychologii. Následovat bude charakteristika adolescence se změnami vnímání hodnot a norem ve společnosti. Cílem této kapitoly je čtenáři blíže specifikovat výzkumný vzorek, aby snáze pochopil, z jakého důvodu jsme si ho vybrali. Třetí kapitola se bude věnovat současné problematice výuky holocaustu na školách. V této kapitole budou důležité hlavně vzdělávací programy ve všeobecném školství a školní vzdělávací program pro gymnázia, jelikož výzkum bude prováděn u studentů na osmiletých gymnáziích. Dále se budu věnovat tomu, do jaké míry je téma holocaust obsaženo v učebnicích dějepisu pro základní školy, aby se na tomto základě daly snadněji předpokládat hypotézy, které se budou vztahovat k samotnému výzkumu. 7

V neposlední řadě budou uvedeny vzdělávací projekty, které se týkají výuky holocaustu na školách. Cílem této kapitoly je zjistit, z jakých předpokladů je třeba vycházet při posuzování znalostí o tomto tématu. Díky tomu se dá snáze předpokládat budoucí průběh a výsledky výzkumu. Jak jsem se již zmínila, druhá část práce bude věnována empirickému výzkumu. Nejdříve ovšem začne vymezením metod a technik výzkumu, dále pak charakteristikou výzkumného souboru a stanovením hlavních a vedlejších cílů této práce. Na základě stanovení cílů pak budou určeny hlavní a vedlejší hypotézy, které budou následně rozebrány v operacionalizacích. Poslední kapitola této práce bude věnována celkové analýze dotazníkového šetření. Ačkoli je tato kapitola poslední, představuje jednu z nejdůležitějších. Bude hlavně hodnoceno, jaké znalosti a postoje zaujímá dnešní mládež k tomuto tématu. Dále bude zajímavé zjistit, zda se studenti s touto tématikou setkali i mimo školní vyučování a zda téma považují za důležité a stále aktuální. Na závěr této kapitoly bude uvedeno celkové shrnutí výzkumného šetření. Jak jsem se již zmínila výše, úkolem této práce je zjistit znalosti a postoje, které studenti zaujímají k tomuto tématu. Spousta dnešních mladých lidí se přidává do různých extrémistických skupin a dle mého názoru to vždy není jen z důvodu „někam patřit“. Proto si myslím, že je důležité, aby dnešní (nejenom) mladí lidé znali historii a dokázali si udělat vlastní úsudek o situaci (či vzdálené paralele?) v dnešní společnosti. Aby se nenechali vláčet autoritativním vůdcem, a pro upevnění svého členství ve skupině mu s nadsázkou nesplnili vše, co mu na očích uvidí.

8

1 Holocaust 1.1 Vymezení základních pojmů 1.1.1 Kdo je Žid? Tato práce se věnuje genocidě Židů1 v období 2. světové války. Proto bychom si pro začátek měli vysvětlit, kdo je to vlastně Žid? Tradiční odpověď na tuto otázku zní, že Žid je ten, jehož matka je Židovka. Na první pohled se tato odpověď zdá jednoduchá, ovšem je potřeba se nad ní trochu zamyslet. Je totiž poněkud zvláštní, že se rodová genealogie řídí podle ženy. Logické vysvětlení podává Paul Spiegel v knize Kdo jsou Židé? Uvádí, že si donedávna muži nemohli být jisti, zda jsou děti, počaté jejich manželkou, skutečně jejich vlastní. V dřívějších dobách se s určitostí dala zjistit pouze matka dítěte, jelikož testy otcovství jsou možné až v moderní době. Ovšem neznamená to, že by se automaticky počítalo s nevěrou ženy. Spíše se jedná o to, že v dřívějších dobách bylo běžné, že vítězové válek znásilňovali ženy nepřátel. Z čehož vyplývá, že žena z těchto nechtěných spojení mohla na svět přivést dítě, jehož otcem nebyl její židovský manžel. Zákon halachy, židovský náboženský zákon, přesto zaručuje nevinným dětem, že budou přijaty do židovského společenství. Dále je také třeba si uvědomit, že ve zbožných židovských rodinách je žena zodpovědná za „židovského ducha“ domácnosti, za to, aby potrava byla košer a za výchovu nejmenších dětí. Není proto pak divu, že náboženský zákon byl vložen právě do ženských rukou. 2 Druhou možností, jak se stát Židem, je cesta konverze. Jak uvádí Paul Spiegel ve své knize:„ Žid je ten, kdo konvertoval podle náboženského zákona halachy. Taková konverze je často zdlouhavá a nesnadná. Může být přijat pouze kandidát, který chce přestoupit z nejhlubšího přesvědčení.“3 Proto, aby se člověk s nežidovským původem stal Židem, je potřeba navštívit rabína a přednést mu svoji žádost. Uchazeč musí ukázat 1

pozn. není vždy zřejmé, jaké volit písmeno na začátku slova ž/Žid, ovšem v textech, které se týkají tématu holocaust je na místě volit písmeno velké – viz. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, v.v.i. [online]. 3. prosince 2008 [cit. 2011-04-14]. Internetová jazyková příručka . Dostupné z WWW: < http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=181>. 2 SPIEGEL, Paul. Kdo jsou Židé? 1.vyd. Brno: Barrister and Principal, 2007, ISBN 978-80-8702907-7 str.13-14. 3 tamtéž str. 14. 9

svoji vytrvalost. Rabín jeho žádost totiž několikrát odmítne a s kandidátem rozmlouvá, z jakých důvodů se chce stát Židem, Židovkou. Rabín by měl poznat, zda jsou jejich důvody banální či vážné. Pokud jsou adepti nakonec přijati, čeká je dlouhá cesta učení a rituálů. Období učení může trvat klidně i několik let.

1.1.2 Antisemitismus Židé byli pronásledováni již ve středověké Evropě, jejich odlišná víra a tradice byly opředeny různými mýty a předsudky. Kolovaly o nich zvěsti, že se modlí ke zvířatům, šíří různé nemoci nebo byli dokonce obviňováni z rituálních vražd. Hlavní příčiny těchto výhrad vůči Židům měly svůj původ v přesvědčení, že nepřijali víru v Krista a že ho dokonce ukřižovali. V 19. století docházelo ke společenské emancipaci Židů, což mělo za následek to, že začali být chápáni více jako odlišná národnost a rasa, než jen jako náboženská obec. S tím také souvisí to, že se ve společnosti začal objevovat nový typ zášti vůči Židům: antisemitismus. Jak jsme již zmínili, Židé byli pronásledováni již dříve a předchozí forma nenávisti vůči Židům byla nazývána antijudaismus, byla spjatá hlavně s tradiční náboženskou nenávistí.4 Moderní protižidovskou argumentaci předznamenali právě někteří osvícenci, kteří Židům vyčítali jejich údajnou krutost a primitivismus jejich náboženských zákonů a zavrhovali Židy pro jejich historickou vazbu na aristokracii. Jejich setrvalost ve víře považovali za fanatismus neslučitelný s nosnými hodnotami evropské kultury.5 S výrazem antisemitismus poprvé přišel Wilhelm Marr v roce 1870, který prohlašoval, že:„ Židé nejsou odedávna a navždy „cizí“ kvůli svému náboženství, ale kvůli své rase. Dějiny jsou prý neustálým bojem mezi semitskou a teutonskou rasou.“6 On sám začal považovat fyziognomický typ Žida za nebezpečný pro „čistý“ německý národ. Zejména v německém prostředí sílil ke konci 19. století kult tzv. árijské rasy, která je údajně nadřazena všem ostatním. František Emmert v knize Holocaust uvádí, že: „hlasatelé rasové nesnášenlivosti věnovali od počátku zvláštní pozornost Židům, které považovali za nebezpečný 4

SPIEGEL, Paul. Kdo jsou Židé? 1.vyd. Brno: Barrister and Principal, 2007, ISBN 978-80-8702907-7 str101. 5 PAVLÁT, Leo. Antisemitismus – nejsetrvalejší zášť v dějinách lidstva. In Pavlát, Leo, ŽidéDějiny a kultura. 1.vyd. Praha:Židovské muzeum v Praze, 1997.s.95. ISBN 80-85608-17-0. 6 SPIEGEL, Paul. Kdo jsou Židé? 1.vyd. Brno: Barrister and Principal, 2007, ISBN 978-80-8702907-7 str.100-101.

10

cizorodý prvek žijící přímo v Evropě. Ve svých antisemitských teoriích je definovali jako nepřátelský, spiklenecký a přitom mimořádně inteligentní živel.“7 Je také důležité si uvědomit, že antisemitismus byl jev, na který žádné židovské hnutí nedokázalo najít odpověď. „Nedokázali to ani chasidové, ani mitnagdim, ani židovští socialisté, ani moderní ortodoxní, ba asimilovaní Židé. Oni všichni byli výsledkem moderny, která začala v 18. a 19. století.“8 To vše vedlo k tomu, že ve 20. letech 20. století došlo k vrcholu radikálně pěstovaného antisemitismu. V Německu se antisemitismus stal podstatou nacistické ideologie. Tato fanatická nenávist vůči Židům měla ke konci války za následek 6 milionů zavražděných evropských Židů.

1.1.3 Genocida Genocida

je

účelné

vyhlazování

(vyvražďování)

skupin

z národnostních, rasových, politických nebo náboženských důvodů.

obyvatelstva 9

Genocida

se vyskytuje tak dlouho, jak existuje lidstvo samo. Ovšem v případě holocaustu se jedná téměř o nejrozsáhlejší a nejotřesnější genocidu všech dob (počet obětí sovětského komunismus je mnohem vyšší, ovšem je sporné, zda lze všechny označit za genocidní). Genocida by se také dala definovat jako: „záměrná likvidace předem určené skupiny lidí, přičemž příslušník této skupiny se svému osudu v podstatě nemůže vymknout žádnou svou osobní kvalitou či aktivitou; jeho osud je jednoznačně determinován právě jeho skupinovou identifikací.“10

1.1.4 Holocaust;Šoa Výraz holocaust je řeckého původu. Má původ ve dvou řeckých slovech: holo, což znamená celý, úplný a slova kaustos, které znamená shořet. Celý význam slova označuje v Bibli „zápalnou oběť“. Tento termín v přeneseném slova smyslu jako první užil nositel Nobelovy ceny míru Elie Wiesel. „Zničení ohněm“, „úplným zničením“ 7

EMMERT, František. Holocaust.1.vyd.Brno:Computer Press, 2006.s.6.ISBN 80-251-1204-7. SPIEGEL, Paul. Kdo jsou Židé? 1.vyd. Brno: Barrister and Principal, 2007, ISBN 978-80-8702907-7 str.103. 9 Všeobecná encyklopedie Diderot, 1.vyd.Praha:Nakladatelský dům OP,1997.str.34.ISBN 8085841-17-7. 10 ZRZAVÝ, Jan. Proč se lidé zabíjejí.Homicida a genocida. Evoluční okno do lidské duše.1.vyd.Praha:Nakladatelství TRITON, 2004. str.100.ISBN 80-7254-518-3. 8

11

se přitom myslí persekuce a vyvraždění evropských Židů během 2. světové války. Ovšem náboženské souvislosti, které tento pojem vyvolává, mnozí Židé odmítají. Pro židovskou tragédii za 2. světové války se proto užívá i hebrejského biblického slova „šoa“, což znamená záhubu, zničení, zmar.11 Holocaust je velice ojedinělou událostí v dějinách lidstva, která minulé případy genocidy vysoce převyšuje. Vyčnívá svým pouhým rozsahem, kdy za tak krátkou dobu bylo povražděno tolik lidí. Vyznačuje se charakteristikami, které s předešlými genocidami nesdílí. Moderní genocida je totiž genocida s účelem. Zbavit se protivníka není totiž cíl sám o sobě. Jedná se o prostředek k cíli, který nutně vychází z konečného cíle. Cílem jako takovým je velká vize lepší a radikálně odlišné společnosti. Jak uvádí Zygmunt Bauman v knize Modernita a holocaust: „oběti nebyly zabíjeny proto, aby se obsadilo a kolonizovalo území, na kterém žily. Často byly zabíjeny tupým a mechanickým způsobem. Byly zabíjeny, protože z toho či onoho důvodu nezapadaly do schématu dokonalé společnosti. Toto zabíjení nebylo dílem zkázy, nýbrž tvorby. Byly likvidovány, aby se mohl ustavit objektivně lepší – efektivnější, morálnější, krásnější – lidský svět.“12 A právě proto je velice důležité o holocaustu v dnešní době mluvit, protože je to událost moderní společnosti. Holocaust nebyl jen selháním, ale také produktem moderní civilizace. Proto je třeba holocaust zkoumat nejen proto, abychom uctili památku obětí, ale také abychom se z historie poučili a uvědomili si jeho důležitost a aktuálnost. Jeho důležitost bychom mohli vidět v tom, jak snadné bylo ovlivnit miliony lidí po celé Evropě. Jak jsem již zmínila, k antisemitismu mezi lidmi nebyla potřeba ani jedna individuální zkušenost s Židem. Samozřejmě nemůžeme tvrdit, že všichni lidé v Německu (a jiných státech Evropy) se podíleli na holocaustu, ovšem kolik z nich jen tiše (bezmocně) přihlíželo oné genocidě? Naším cílem ovšem není někoho soudit, ani se to nepřísluší, ale spíše se jedná o poukázání na to, že by k podobné genocidě mohlo někdy v budoucnu dojít znovu. Uvědomit si, jak v dnešní společnosti tiše doutná rasismus, který v nepravidelných intervalech ukazuje svou pravou tvář a dělá spoustu lidí nešťastnými.

11

KÁRNÝ, Miroslav. Persekuce a vyhlazení Židů za 2.světové války. In KÁRNÝ, Miroslav. ŽidéDějiny a kultura. 1.vyd. Praha:Židovské muzeum v Praze, 1997.s.55. ISBN 80-85608-17-0. 12 BAUMAN,Zygmunt. Modernita a holocaust. 1.vyd.Praha:SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ (SLON),2010.str.144. ISBN 978-80-7419-028-5. 12

1.2 Stručné dějiny holocaustu 1.2.1 Nacistická ideologie a Hitler Adolf Hitler (1889 – 1945), hlavním hlasatel protižidovské nenávisti v Německu byl zakladatelem a později říšským kancléřem nacistické strany. Svůj program shrnul v knize Mein Kampf (Můj boj). V této knize jmenoval své cíle k dosažení národně čistého Německa jako světové velmoci. Za nevyhnutelnou považoval novou světovou válku. Německo prohrálo 1. svět. válku a Hitler tvrdil, že za všechny německé poválečné potíže mohou Židé a jejich tzv. židovská světovláda. Dále hlásal, že jeho nacionálně socialistické hnutí odstraní Židy z Německa. Budoucnost měla patřit čisté árijské rase germánské, v jejímž čele by stál samotný Hitler.13 Nacistická ideologie vzešla z již zmíněného antisemitismu na konci 19. století. Část historiků považuje za začátek holocaustu rok 1933. V tomto roce se k moci v Německu dostala radikálně antisemitská nacistická strana NSDAP – Nacionálně socialistická německá dělnická strana. Tato strana vznikla již ve 20. letech 20. století, přeměnou Německé dělnické strany, ve které se vedení zmocnil Adolf Hitler. Ovšem po celá 20. léta zůstávala NSDAP na okraji politické scény. Zvrat nastal ve 30. letech v důsledku hospodářské krize. Ta měla za následek to, že se obrovská část Němců ocitla v existenční nouzi a nálady ve společnosti se rychle zradikalizovaly. Tím obrovsky vzrostla popularita nacistů. Říšský prezident Paul von Hindenburg 30. ledna 1933 jmenoval Hitlera říšským kancléřem a postavil ho do čela německé vlády. Říšský prezident doufal, že je to pouze na krátkou, přechodnou dobu, jelikož si byl vědom silného postavení NSDAP. Ovšem Hitler se ujal moci jako skutečný diktátor. Téhož roku na jaře jeho NSDAP vyhrála s rekordním počtem volby. 23. března Říšský sněm přijal s více jak dvoutřetinovou ústavní většinou tzv. zmocňující zákon, ve kterém se vzdal svých pravomocí ve prospěch Hitlera a jeho vlády. V důsledku toho veškerá moc přešla do rukou nacistické strany a Hitlera. 14

13

KÁRNÝ, Miroslav. Persekuce a vyhlazení Židů za 2.světové války. In KÁRNÝ, Miroslav. ŽidéDějiny a kultura. 1.vyd. Praha:Židovské muzeum v Praze, 1997.s.57. ISBN 80-85608-17-0. 14 EMMERT, František.Holocaust.1.vyd.Brno:Computer Press, 2006.s.8.ISBN 80-251-1204-7. 13

1.2.2 Předválečná protižidovská opatření Ve 30. letech byly dva mezníky, které předznamenaly židovský osud během 2. svět. války. Jednalo se o tzv. norimberské zákony a křišťálovou noc. Od nástupu nacistů k moci v roce 1933 nemělo pronásledování německých Židů téměř žádnou oporu v zákonech. To se však změnilo 15. září 1935, kdy byly koncipovány dva zákony, které Židy jasně definovaly a vymezily jejich druhořadé postavení ve státě. Jednalo se o říšský zákon o občanství a o zákon na ochranu německé krve a německé cti.15 Tyto zákony se staly hlavním bodem sjezdu NSDAP v Norimberku. Proto je známe jako tzv. norimberské zákony. První zákon o občanství, stanovil, že říšským občanem může být pouze státní příslušník německé nebo druhově příbuzné krve. Z toho vyplývá, že byli Židé zbaveni říšského občanství. Druhý zákon, označený jako zákon na ochranu německé krve a německé cti, zakazoval sňatky mezi Židy a německými říšskými občany a také rovněž zakazoval mimomanželský styk mezi nimi. Porušení tohoto zákona bylo trestáno krutými tresty. Uvedené zákony určovaly židovskou rasu podle biologických, krevních vztahů a v praxi podle vztahu k židovskému náboženství – židovské náboženské obci.16 Druhým mezníkem v předválečném židovském období byl protižidovský pogrom zvaný křišťálová noc. Sama nacistická vláda zorganizovala z 9. na 10. listopadu 1938 celoněmecký pogrom, při kterém byly ubity desítky lidí. Německá propaganda vydávala tuto dokonale zorganizovanou akci za „spontánní“ odpověď na atentát proti úředníkovi německého velvyslanectví v Paříži. V onu listopadovou noc bylo vypáleno nebo jinak zničeno 267 synagog a vypleněno 7500 židovských obchodů. Střepy a zničené cennosti pak nacisté posměšně připomněli v názvu – křišťálová noc.17

1.2.3 Konečné řešení židovské otázky Před válkou byli Židé tvrdě perzekuováni, od 1933 – 1941 byli vylučováni z veřejného života, zbavováni majetku a občanských práv. Od roku 1938 byli také nuceni k emigraci a celkově se postavení Židů rapidně zhoršilo. S největší

15

EMMERT, František.Holocaust.1.vyd.Brno:Computer Press, 2006.s.14.ISBN 80-251-1204-7. KÁRNÝ, Miroslav. Persekuce a vyhlazení Židů za 2.světové války. In KÁRNÝ, Miroslav. ŽidéDějiny a kultura. 1.vyd. Praha:Židovské muzeum v Praze, 1997.s.58. ISBN 80-85608-17-0. 17 KÁRNÝ, Miroslav. Persekuce a vyhlazení Židů za 2.světové války. In KÁRNÝ, Miroslav. ŽidéDějiny a kultura. 1.vyd. Praha:Židovské muzeum v Praze, 1997.s.59. ISBN 80-85608-17-0. 16

14

pravděpodobností se v letech 1938 – 1939 uskutečnily první diskuse a předběžné organizační přípravy tzv. konečného řešení židovské otázky. Během bleskové války v Polsku, kdy bylo Německem poraženo, nacistická propaganda okamžitě označila Židy za hlavní viníky války a za nepřátelské osoby. Polsko přestalo počátkem roku 1939 existovat a bylo rozděleno mezi Německo a Sovětský svaz. Na území okupovaném Němci jim do rukou padlo dva a půl až tři miliony Židů, což bylo pětinásobně více, než bylo v roce 1933 v Německu. V souvislosti s tím se „židovský problém“ značně rozrostl. To vedlo k ještě drsnější perzekuci Židů. Od 1. prosince 1939 museli všichni polští Židé starší deseti let nosit označení na oděvu v podobě žluté hvězdy. V té době také začalo postupné shromažďování Židů v ghettech. Ghetta byla zřizována všude tam, kam na východě dospěla nacistická armáda. Nejvýznamnějšími ghetty vůbec byly v Polsku především Varšava, pak Lodž a v tehdejším protektorátu Čechy a Morava Terezín. Do všech ghett byli Židé násilně přesidlováni.18 Ghetta také sloužila jako izolující shromaždiště Židů před deportací do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Plán tzv. konečného řešení židovské otázky připravil šéf RSHA (Hlavního říšského bezpečnostního úřadu) R. Heydrich. V září 1941 byla v Osvětimi vyzkoušena první stálá plynová komora. Současně s tím, byly vydány rozkazy na vybudování nových táborů, které měly plnit čistě vyhlazovací funkci. Je zajímavé, že v případě konečného řešení židovské otázky nebyl nikdy vydán písemný rozkaz. Všechny pokyny byly z vyšších míst vydávány ústně. Za hlavní strůjce holocaustu jsou považováni Adolf Hitler – zadavatel, Reinhard Heydrich – organizátor, Adolf Eichmann – vykonavatel a Heinrich Himmler – šéf katů.19 Vyhlazování Židů začalo ještě dříve, než došlo ke zprovoznění vyhlazovacích táborů a to v průběhu německého letního tažení v roce 1941 do Sovětského svazu. Během této invaze postupovaly spolu s německou armádou také jednotky zvané Einsatzgruppen, což byly nacistické vraždící skupiny. Tyto jednotky vraždily své oběti velice brutálním způsobem a jejich hlavním terčem likvidace na dobývaném území byli

18

VEBER, Václav a kol. Židé v novodobých dějinách.1.vyd.Praha:Karolinum, 1997.str.68.ISBN 80-7184-423-4. 19 EMMERT, František. Holocaust.1.vyd.Brno:Computer Press, 2006.s.22-25.ISBN 80-251-12047. 15

právě Židé. Z hlášení, která tato komanda zasílala do Berlína, vyplývá, že počet jimi zavražděných obětí dosahuje 1,5 milionu osob. 20 Cílené posílání Židů do koncentračních táborů započalo v roce 1941. Protagonisté konečného řešení předpokládali, že by akce mohla skončit v roce 1944, nejpozději však v roce 1947. Ovšem již v roce 1942 zjistili, že to zřejmě potrvá déle. Celý proces byl spojen s obsáhlou úřední agendou. Od ledna 1942 se situace změnila v tom, že každý Žid a každá židovská rodina se měla aktivně spolupodílet na vypravování transportů. Před samotnou deportací se museli sami zaregistrovat, pak obdrželi tzv. povolání do transportu. Na základě této listiny se museli v určitý den a čas dostavit na určené místo, ze kterého byli odvezeni do sběrného tábora. V tomto táboře mohli strávit i několik dní. Až doposud s nimi bylo zacházeno dobře, aby se předešlo jakékoli panice, jelikož jim bylo řečeno, že budou evakuováni na východ. Poté byli nuceni

nastoupit

do

dobytčích

vlaků,

které

směřovaly

do

koncentračních

či vyhlazovacích táborů.21 Byli deportováni všichni bez výjimky včetně židovských dětí. Říšský vůdce SS a šéf německé police Heinrich Himmler odůvodňoval, proč mají být zabiti všichni bez výjimky následovně: z dětí by vyrostli mstitelé svých otců. A aby mstitelé nemohli vyrůst ani z dětí ještě nenarozených, měly být zabity i židovské matky, všichni Židé bez rozdílu.22 První koncentrační tábory vznikaly již v roce 1933, kdy se nacisté dostali k moci. I když v těchto táborech panovaly kruté podmínky, neměly do začátku války likvidační charakter. Někteří vězni z nich byli dokonce propouštěni. Do začátku války tam byli především političtí vězni. Prvním a nejstarším táborem bylo Dachau u Mnichova. Koncentrační tábory bývají někdy zaměnovány či ztotožňovány s tábory likvidačními a ghetty. Jedná se ovšem o tři různé kategorie genocidy. O ghettech jsem se již zmiňovala výše. Mezi nejznámější koncentrační tábory patřily Ravensbrück, Buchenwald, Flossenbürg či Mauthausen.23 Vězni byli v táborech většinou biti a mučeni

20

STRÁNSKÝ, Matěj. Holocaust.cz : (c) Institut Terezínské iniciativy [online]. 30. 9. (c)2004 [cit. 2011-04-14]. Einsatzgruppen. Dostupné z WWW: . 21 EMMERT, František. Holocaust.1.vyd.Brno:Computer Press, 2006.s.36-37.ISBN 80-251-12047. 22 KÁRNÝ, Miroslav. Persekuce a vyhlazení Židů za 2. světové války. In KÁRNÝ, Miroslav. ŽidéDějiny a kultura. 1.vyd. Praha:Židovské muzeum v Praze, 1997. s. 56. ISBN 80-85608-17-0. 23 VEBER, Václav a kol. Židé v novodobých dějinách. 1.vyd.Praha:Karolinum, 1997.str.61-63. ISBN 80-7184-423-4. 16

hlady. Mohli být kdykoli zavražděni, pokud měli štěstí a nestalo se tak, většinou umírali na vyčerpání, hlad a fyzické týrání. Majdanek a Osvětim byly jediné dva kombinované koncentrační a vyhlazovací tábory. Osvětim se stala jakýmsi zastupitelským symbolem pro všechny koncentrační a vyhlazovací tábory. V Osvětimi zahynulo 1 200 000 až 1 600 000 lidí. Osvětim byla dělena na několik oddělených částí, kdy některé z nich sloužily ke koncentraci vězňů a jejich postupnému fyzickému ničení prací a části vyhlazovací, určené k bezprostřední likvidaci celých transportů v plynových komorách.24 Majdanek je překvapivý v tom, že byl situován téměř na předměstí města Lublin. Na tábor bylo tedy z některých oken vidět. Původně byl určen pro válečné zajatce. V Majdanku se zabíjelo plynem od poloviny roku 1943.25 Vyhlazovací tábory sloužily výhradně k rychlé likvidaci Židů v rámci tzv. „konečného řešení“. V těchto táborech nebyli umístěni vězni, bylo tam pouze malé pomocné komando. Více než polovina obětí holocaustu zahynula v těchto táborech. Po roce 1941 se koncentrační tábory staly zároveň tábory vyhlazovacími, jelikož se z nich nikdo nesměl vrátit živý. Největší vyhlazovacími tábory byly: Osvětim II – Březinka, Treblinka, Belzec a Sobibor. V těchto táborech byla zařízení, která sloužila k rychlému vraždění lidí – plynové komory. Ty byly součástí téměř všech táborů, ovšem v táborech vyhlazovacích naplno plnily svoji funkci. Ve všech táborech vraždění probíhalo velmi podobně. Vězňům bylo většinou řečeno, že se jedná o umývárny, aby se zabránilo šíření nemocí. Židé byli nahnáni do místností, které vypadaly jako sprchy. Poté, co byli nahnáni do komor, byly dveře uzavřeny a do místnosti puštěn plyn. Po patnácti minutách všichni zemřeli. Poté byly oběti buď pohřbívány do obrovských jam, nebo spalovány.26

1.2.4 Holocaust v Evropě Je také důležité podotknout, že konečné řešení židovské otázky zasáhlo celou Evropu. Byly státy, které se od toho distancovaly a své Židy nechtěly Německu vydat, nebo naopak Němcům své vlastní občany prodávaly za peníze. Deportace z okupovaných západoevropských zemí (což byly Belgie, Nizozemsko, severní Francie 24

EMMERT, František. Holocaust. 1.vyd.Brno:Computer Press, 2006. s. 38.ISBN 80-251-1204-7. VEBER, Václav a kol. Židé v novodobých dějinách.1.vyd.Praha:Karolinum, 1997.str.65.ISBN 80-7184-423-4. 26 EMMERT, František.Holocaust.1.vyd.Brno:Computer Press, 2006.s.45.ISBN 80-251-1204-7. 25

17

a britské Normandské ostrovy) začaly v červenci 1942. Obyvatelé těchto států byli Židům nakloněni, soucítili s nimi a snažili se jim v rámci možností pomáhat. Ovšem Židy z tohoto území odvlekli sami nacisté. Nacistické Německo vyzvalo satelitní státy k vydání Židů. Reakce na tento požadavek byly různé. Většina zemí byla ochotna vydat pouze emigranty, kteří se před válkou na jejich území usídlili, ale vlastní občany si chránily. Slovensko bylo ochotno německému požadavku vyhovět a zřeklo se Židů jako svých občanů. Rumunsko a Maďarsko své Židy Němcům nevydaly. V Maďarsku došlo k hromadným deportacím až ke konci války v roce 1944, kdy padlo za oběť více než půl milionů lidí. Itálie své Židy nevydala až do obsazení území Němci. Dánsku se podařilo ochránit většinu svých Židů. Finsko a Bulharsko také striktně odmítlo vydání svých Židů.27 Nacistický program vyhlazení Židů probíhal v naprosté tajnosti. Na Hitlerův výslovný příkaz si organizátoři vymýšleli různé kamufláže a podvody. Manipulovali i s jazykem, aby utajili vraždící průmysl před světem a obětmi samotnými.

1.2.5 Osvobození Bohužel den vítězství, tedy 8. května 1945, přišel pro židovské obyvatelstvo příliš pozdě. I když Himmler v listopadu 1944 nakázal zastavit vyhlazovací operace, dělo se tak až do posledních dní války, kdy byly tábory osvobozeny. Němci po sobě chtěli uklidit stopy, a proto se před koncem války snažili většinu koncentračních táborů evakuovat a vyklidit. Evakuace začaly už v létě 1944. Byly vypravovány tzv. pochody smrti, kdy byly po silnicích ve směru na západ hnány statisíce zubožených vězňů, většinou bez jídla a oblečení stovky kilometrů. Většina vězňů tyto pochody smrti nepřežila. Podle historiků v nacistických koncentračních táborech zahynulo více než 10 milionů lidí. Celkový počet židovských obětí tohoto masakru je pět až šest milionů. Přesný počet není znám, i když si Němci zaznamenávali počty mrtvých v ghettech i v koncentračních táborech, v předvečer své porážky metodicky ničili svou dokumentaci. Nacisté během holocaustu vyhladili téměř dvě třetiny evropských Židů. Na celé generace to ovlivnilo demografickou strukturu židovského obyvatelstva.28

27 28

EMMERT, František.Holocaust.1.vyd.Brno:Computer Press, 2006.s.46.ISBN 80-251-1204-7. ABITBOL, Michel a kol.Atlas univerzálních dějin židovského národa.Od časů biblických praotců do současnosti.1.vyd.Praha:VICTORIA PUBLISHING a.s.,1995.str.238-239.ISBN 807187-013-7. 18

V této práci se zabýváme pouze otázkou Židů, i když pronásledováni a zabíjeni byli také Romové a handicapovaní lidé. Holocaust ovšem v porovnání s ostatními genocidami nemá obdoby, protože šlo o plánované a promyšlené taktické rozhodnutí státu, který veškeré své úsilí soustředil na likvidaci jednoho národa, a téměř se mu to podařilo. Například v případě Romů se jednalo též o genocidu, ovšem lišila se motivací a rozsahem. Romové byli pronásledováni, protože byli považováni za společenskou hrozbu, ovšem nebyli považováni za světového nepřítele jako Židé. Přitom jak uvádí Robert S. Wistrich ve své knize: „Jednou z pozoruhodných stránek této hromadné vraždy bylo, že Židé ve skutečnosti nikdy nepředstavovali pro německý stát (leda v paranoidních představách nacistů) sebemenší ekonomickou, politickou nebo snad vojenskou hrozbu. Naopak, kdyby před rokem 1933 existovala Nobelova cena za ztotožnění se s německým jazykem a kulturou, Židé by ji zcela jistě získali.“29

2 Mládež a škola 2.1 Vymezení základních pojmů 2.1.1 Dětství a mládež V této práci budeme zkoumat téma Holocaust očima mládeže. Tématu holocaust jsme se věnovali v předešlé kapitole, nyní se budeme věnovat mládeži. Náš výzkum budeme realizovat na osmiletých gymnáziích u studentů, kteří navštěvují 6. ročník gymnázia, což znamená, že by například na odborné střední škole navštěvovali 2. ročník. Důvody, proč jsme si vybrali právě tuto skupinu studentů, budeme rozebírat později. Nyní se budeme věnovat definici pojmů dětí a mládeže. Nejprve se budeme věnovat období dětství, jelikož hranice mezi obdobím dětství a obdobím mládí se úzce překrývá. Ve všech kulturách je dětství obdobím domácí výchovy a primární socializace. Dítěti jsou zprostředkovány normy, hodnoty, jazyk a vzorce chování. Společnost pro dítě vytváří zvláštní podmínky, jako je zákaz práce, absence trestní zodpovědnosti a povinnost školní docházky.30 Toto období je také výrazně spjato s rodinným životem.

29

WISTRICH S.,Robert.Hitler a holocaust.Okolnosti a příčiny.1.vyd.Praha:Nakladatelství Slovart s.r.o.,2008.str.28-29.ISBN 978-80-7391-156-0. 30 JANDOUREK,Jan.Sociologický slovník.1.vyd.Praha:Portál,2001.str.59.ISBN 80-7178-535-0. 19

Mládí bývá definováno jako fáze životního cyklu mezi dětstvím a dospělostí. Je charakterizované dokončováním fyzických změn organismu, které započaly v pubertě, přípravou na převzetí role dospělého. Jedinec se odpoutává od primární rodiny a hledá nové hodnotové orientace. Hledá si nové autority a připravuje se na budoucí povolání. Toto období je spojeno také s určitou krizí, která je způsobena především

různou

rychlostí

biologického,

psychického

a

sociálního

vývoje

dospívajícího. Může se stát, že dospívající je z biologického hlediska připraven na sexuální život a reprodukci, ovšem ne vždy po stránce psychické či sociální.31 V pedagogickém slovníku je mládež vymezena jako sociální skupina, která je tvořená lidmi ve věku přibližně od 15 do 25 let. Ve společnosti neplní role dětí, ale na druhou stranu jim společnost stále nepřiznává roli dospělých. Každá generace mládeže reprodukuje některé kulturní hodnoty dané společnosti, jiné odmítá a vytváří hodnoty nové.32 I když se v našem výzkumu budeme zabývat mládeží, je důležité zmínit i období dětství, protože jak můžeme vidět, tato dvě období se na hranici 15 let překrývají. Naši respondenti budou na této pomyslné hranic mezi dětstvím a mládím. Složitost vymezení těchto pojmů spočívá v tom, že období mládí se neustále rozšiřuje a to oběma směry. Jak do období dospělosti, tak do období dětství. Je to proto, že se zkracuje období dětství, ovšem oddaluje se nástup plné dospělosti.

2.2 Vývojová psychologie u mládeže Období dospívání bychom mohli rozdělit mezi dvě fáze a to pubescenci a adolescenci. Jelikož budeme provádět výzkum u studentů, kteří fází pubescence již prošli a nachází se ve fázi adolescence, budeme se zabývat pouze druhou fází. Jak jsme již uvedli výše, období dospívání je přechodnou dobou mezi dětstvím a dospělostí. Ovšem ne vždy tomu tak bylo. Toto přechodné období přípravy na dospělost vzniklo až v rámci civilizačních změn. Role dospělého se dnes jeví jako mnohem náročnější, než byla v historii a navíc s sebou nenese tak velkou prestiž a ani zcela jednoznačnou identitu. Z antropologického hlediska byla dospělost v primitivních společnostech ritualizována. Rituál byl významným mezníkem v období jedince, který mu určil počátek nové životní fáze. 31 32

JANDOUREK,Jan.Sociologický slovník.1.vyd.Praha:Portál,2001.str.160.ISBN 80-7178-535-0 PRŮCHA,Jan.Pedagogický slovník.4.vyd.Praha:Portál,2003.str.125. ISBN 80-7178-772-8. 20

V tomto ohledu nabírá osobní aktivita dospívajícího jiný význam. Jedinec svou budoucí identitu nemusí a ani nemůže nijak významně ovlivnit. Doba rituálu jasně určí, kdy se jedinec stane dospělým, jakou bude mít identitu a společenský status. To znamená, že identita dospělého je jasně vymezena. Přechodné období zde neexistuje, protože ani není potřeba. Dospělost byla především vázána na pohlavní zralost a tělesný rozvoj. Ovšem s rozvinutím společnosti došlo k odlišnému pojetí různých složek dospělosti.33 Starší literatura nejčastěji charakterizuje období dospívání jako období emoční lability. Novější práce potvrdily tuto obecnou charakteristiku jen z části. Neprokázaly například univerzální výskyt emočních krizí. Například antropoložka Meadová při své studii z tichomořských ostrovů tuto teorii vyvrací. Meadová období dospívání dívek ve společnosti Mannů popisuje jako období nudné a nezajímavé. Je to spíše období bez bouřlivosti a omezeného osobnostního vývoje. Autorka se staví proti názoru některých odborníků, že krize spojené s dospíváním jsou následkem převratných biologických změn. Předpokládá, že pozorované projevy jsou spíše podmíněny okolnostmi, ve kterých se dospívající nachází. Například v patriarchální struktuře rodiny, nereálných morálních standardů či rozporů ve výchově.34

2.2.1 Charakteristika adolescence Adolescence je druhou fází období dospívání a trvá přibližně od patnácti do dvaceti let. Vstup do fáze adolescence je biologicky ohraničen pohlavním dozráním. Ovšem adolescence je také a možná především dobou komplexnější psychosociální proměny jedince. Mladý člověk v tomto období získává nové role, které jsou spojeny s významnější pozicí. V období adolescence můžeme pozorovat dva velké sociální mezníky. Prvním z nich je ukončení školní docházky a druhým je dovršení přípravného profesního období. Toto období se může prodloužit studiem na vysoké škole. V době adolescence jedinec dosahuje plnoletosti, která je chápána nejen jako právní

33

VÁGNEROVÁ,Marie.Vývojovápsychologie.Dětství,dospělost,stáří.1.vyd.Praha:Portál,2000.str.2 53.ISBN 80-7178-308-0. 34 LANGMEIER,Josef, KREJČÍŘOVÁ,Dana.Vývojová psychologie.3.vyd.Praha:Grada Publishing,1998.str.143-144.ISBN 80-7169-195-X. 21

charakteristika, ale také jako mezník dospělosti. Protože od tohoto okamžiku je jedinec plně zodpovědný za své jednání.35 Adolescenti jsou flexibilní a schopní používat nové způsoby myšlení. Adolescenti preferují jednoznačná a rychlá řešení. Kompromis chápou jako něco méně kvalitního až nežádoucího. Dále je také zajímavá změna úlohy školy pro adolescenta. Úspěšnost v roli studenta má jiný význam, než měla na základní škole. Jak uvádí Marie Vágnerová:„ vyšší sociální status a zejména dobré ekonomické postavení na kvalitě vzdělání v takové míře nezávisí. Úspěšné, či jakékoliv absolvování školy nepřinese absolventovi bezprostředně příliš velký zisk. Jeho budoucí sociální postavení ani ekonomické výhody nebudou prospěchem vůbec ovlivněny.“36 Adolescent ovšem umí pracovat a dokáže se rychle nadchnout pro nějakou činnost. Často se jedná o výkony ve sportech, v umělecké aktivitě či jinde. Adolescent se musí přizpůsobit společnosti, a pokud je na něho vyvíjen tlak autority, může to přispívat k nejistotě, která může vést k úzkosti, která z ní vyplývá. Může to být zdánlivá konformita, neangažovanost, nebo negativismus. Adolescent ví, že tuto strategii si volí pod tlakem okolností a tím ztrácí část specifičnosti své identity, kterou mohl mít.37

2.2.2 Kognitivní vývoj V období pubescence se u jedinců projevuje formální logické myšlení, které se ani v období adolescence nemění, ba naopak se prohlubuje a jedinec je schopen ho lépe užívat. Hlavní pokroky, které takové myšlení přináší, Jiří Langmeier uvádí v několika krocích:

• dospívající je schopen pracovat s pojmy, které jsou vzdáleny od bezprostřední smyslové zkušenosti, jsou obecnější a abstraktnější

• má-li dospívající řešit nějaký problém, nespokojí se už s jediným řešením, které se nejspíše nabízí, ale uvažuje i o možných alternativních řešeních a systematicky je zkouší a hodnotí

35

VÁGNEROVÁ,Marie.Vývojová psychologie.1.vyd.Praha:Karolinum,1997.str.295.ISBN 807184-317-2. 36 VÁGNEROVÁ,Marie.Vývojová psychologie.Dětství,dospělost,stáří.1.vyd.Praha:Portál,2000.str.260.ISBN 80-7178-308-0. 37 VÁGNEROVÁ,Marie.Vývojová psychologie.Dětství,dospělost,stáří.1.vyd.Praha:Portál,2000.str.258-262.ISBN 80-7178-308-0.. 22

• dospívající je schopen vytvářet i domněnky, které nejsou opřeny o reálnou skutečnost, jsou pouze možné, popřípadě až fantastické a srovnává skutečné s pouze myšleným

• dospívající dokáže aplikovat logické informace nezávisle na obsahu soudů • dospívající také dokáže myslet o myšlení, vytvářet soudy o soudech.38 Tento nový způsob myšlení je předpokladem pro pochopení látky mnoha vyučovacích předmětů. Dále také dovoluje kritický přístup k myšlení jak vlastnímu, tak cizímu a nespokojuje se jen s poukázáním na to, co vidíme a slyšíme. Tento nový způsob myšlení také umožňuje nový způsob morálního hodnocení.

2.2.3 Hodnoty a normy u adolescentů Na jednu stranu jsou adolescenti ochotni akceptovat, že existují určité normy a pravidla, ovšem odmítají je přijímat jen proto, že jsou daná. Uvažují o nich, a pokud některá pravidla považují za správná, budou je striktně dodržovat. Adolescent je schopen přijmout vyšší morální principy a jeho individuální přesvědčení má větší váhu, než vědomí, že je třeba dodržovat společenská pravidla. Nestačí mu pouze formální vymezení, ale ptá se, zda je to tak správně. Podle Marie Vágnerové je morální vývoj v adolescentním věku typický:

• tendencí uvažovat v morálních principech a zaujímat k nim vlastní stanovisko • tendencí k absolutistickým a akcentovaným závěrům • tendencí vyžadovat dodržování uznávaných principů, opět až v absolutní a nekompromisní míře – z toho může vyplynout netolerance k lidem, kteří mají jiné názory a kteří adolescenta například matou, nebo jsou mu nepříjemní.39 Co je také důležité podotknout, že se v období dospívání mění charakter k víře, duchovní oblasti. Již jsme se zmínili, že adolescenti mají schopnost abstraktního uvažování a nepotřebují k tomu určitou věc vidět, či slyšet. A proto je pro ně v tomto období snadné pochopit, že existuje něco vyššího mimo vlastní život. Víra dává člověku nějaký hlubší smysl života, který může přesáhnout jeho aktuální existenci a určuje jeho budoucí směřování. „ Někteří adolescenti, zklamáni svými rodiči, vrstevníky a nakonec 38

LANGMEIER,Josef, KREJČÍŘOVÁ,Dana.Vývojová psychologie.3.vyd.Praha:Grada Publishing,1998.str.147.ISBN 80-7169-195-X. 39 LANGMEIER,Josef, KREJČÍŘOVÁ,Dana.Vývojová psychologie.3.vyd.Praha:Grada Publishing,1998.str.321.ISBN 80-7169-195-X. 23

i hodnotami společnosti, hledající opravdové ideály a hodnoty, se stávají členy různých náboženských sekt. Členství v takové skupině může uspokojovat různé potřeby – potřebu citové jistoty, příslušnosti k nějaké skupině, potřebu silné autority či potřebu trvalých hodnot a přesahu vlastního života, event. i jiné.“40 Ovšem pokud se nad tímto faktem zamyslíme, nemusí se jednat pouze o případ sekt. Vzhledem k našemu tématu bychom mohli uvést například neonacistická hnutí. Jedinci zde mají nad sebou také autoritu, cítí určitou příslušnost ke skupině, uznávají poněkud jiné hodnoty a normy, než ty, které jsou platné ve společnosti. Členstvím v těchto skupinách ztrácí svoji osobní individualitu, která je nahrazena skupinovou identitou. Ta je zbavuje jejich vlastní zodpovědností nad činy, které společně páchají. A je velice těžké tuto skupinu opustit a opět přijmout svoji vlastní individualitu a osobní zodpovědnost. V tom bychom mohli vidět určité nebezpečí pro adolescenty, kteří by se mohli stát členy takovýchto skupin. Na počátku to může být pouhá nevědomost a potřeba patřit k určité skupině, ovšem následky to může mít již horší. Jak pro naši společnost, tak pro jedince samotného.

3 Současná problematika výuky holocaustu na školách 3.1 Základní pojmy 3.1.1 Vyučování V moderním pohledu je na vyučování nazíráno jako na proces, který se skládá z řady částí. Zjednodušeně bychom vyučování mohli definovat jako to, co se denně odehrává ve školních třídách v průběhu vyučování. Pokud bychom nahlédli do pedagogických knih, definice bude následující:„ v didaktických teoriích to znamená druh lidské činnosti spočívající v interakci učitele a žáků, jejímž základem je záměrné působení na žáky tak, aby u nich docházelo k učení. Vyučovací činnosti se vztahují především k učivu a k různým způsobům jeho didaktického zprostředkování učícím se subjektům.“41

40

LANGMEIER,Josef, KREJČÍŘOVÁ,Dana.Vývojová psychologie.3.vyd.Praha:Grada Publishing,1998.str.273.ISBN 80-7169-195-X.. 41 PRŮCHA,Jan.Pedagogický slovník.4.vyd.Praha:Portál,2003.str.288. ISBN 80-7178-772-8. 24

3.1.2 Střední všeobecné vzdělávací školství Jak bylo uvedeno výše, v našem výzkumu se budeme ptát studentů, kteří navštěvují osmiletá gymnázia. Osmiletá gymnázia se řadí do všeobecně vzdělávacího školství. Gymnázium je typ střední školy, která připravuje absolventy k dalšímu studiu na vysokých či vyšších odborných školách, a tedy nikoli přímo k výkonu profese, jako například střední odborné školy. Všechny typy gymnázií jsou tzv. výběrové školy, což znamená, že jsou do nich žáci přijímáni na základě přijímacích zkoušek. Gymnázia můžeme dělit na čtyřletá, šestiletá a osmiletá. Ve školním roce 2007/2008 v ČR existovalo 373 gymnázií s celkovým počtem studentů 146 370.42 Osmiletá gymnázia se dělí na nižší a vyšší stupeň. Na nižším stupni naplňují žáci povinnou školní docházku, tedy 2. stupeň základního vzdělání a musí ji absolvovat denní formou. Vyšší stupeň gymnázia denní formou již absolvovat nemusí, mohou ho absolvovat také jako večerní, dálkovou či jinou formou.

3.1.3 Vzdělávací programy ve všeobecném školství Jelikož budeme dělat výzkum na osmiletých gymnáziích, je potřeba se zaměřit na jejich vzdělávací programy, abychom zjistili, zda se s tématikou holocaustu ve škole vůbec setkali. Ale než se zaměříme na konkrétní vzdělávací programy určitých škol, je třeba si je obecně definovat. Vzdělávací program je: „kurikulární dokument, který vymezuje komplexním způsobem koncepci, cíle, obsah, případně i jiné parametry vzdělávání v určitém stupni či druhu školy. Je obvykle schvalován centrálními (státními či regionálními) orgány školství a má normativní charakter, tj. řídí vzdělávací procesy ve školách a determinuje tvorbu dalších kurikulárních dokumentů (učebnic, vzdělávacích standardů, testů pro zjišťování vzdělávacích výsledků aj.).“43 Dále je potřeba si uvést rozdíl mezi rámcovým vzdělávacím programem RVP a školním vzdělávacím programem ŠVP. RVP formulují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy a konkretizují požadavky státu na cíle a obsahy. Dále pak na očekávané výstupy preprimárního, primárního a sekundárního vzdělávání. ŠVP tvoří druhý, navazující stupeň školního, učiteli zpracovaného a pro školu závazného kurikulárního dokumentu. V tomto dokumentu jsou specifikovány cíle, obsahy a očekávané výstupy 42

PRŮCHA,Jan (ed.).Pedagogická encyklopedie.1.vyd.Praha:Portál, 2009.str.79.ISBN 978-807367-546-2. 43 PRŮCHA,Jan.Pedagogický slovník.4.vyd.Praha:Portál,2003.str.295-296. ISBN 80-7178-772-8 25

vzdělání tak, aby respektovaly příslušné RVP a také současně zohledňovaly konkrétní podmínky školy, ve které se realizují. Včetně potřeb a zájmů žáků, rodičů a učitelů.44

3.2 Školní vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání Náš výzkum budeme realizovat na třech osmiletých gymnáziích, která se nachází v Olomouci. Jsou to gymnázia: Slovanské gymnázium, Gymnázium Hejčín a Gymnázium Čajkovského. Tato tři gymnázia mimo čtyřleté gymnázium mají i gymnázia osmiletá. Z toho důvodu jsme si tato tři gymnázia vybrali, jelikož nám připraví stejné podmínky pro výzkum. Budeme se zabývat dvěma vzdělávacími programy u nižšího stupně gymnázia. Bude nás zajímat, ve kterých předmětech se žáci setkali s tématem holocaust, antisemitismus či fašismus. Prvním vzdělávacím programem, kterému se budeme věnovat, je vzdělávací program Gymnázia Hejčín. Žáci nižšího stupně osmiletého gymnázia se s uvedenými tématy setkali až ve čtvrtém ročníku osmiletého gymnázia v rámci hodin dějepisu, téma neslo název Evropa a svět ve 20. a 30. letech. Výstupem z hodin, věnovaným tomuto tématu, by mělo mimo jiné být porozumění pojmům – nacionalismus, extremismus, antisemitismus a rasismus. Hned na to navazující téma je Druhá světová válka, kde jedním z výstupu předmětu má být uvědomění si nelidskosti holocaustu.45 Pro srovnání uvedeme ještě školní vzdělávací program Slovanského gymnázia v Olomouci. V tomto případě je situace velice podobná jako na Gymnáziu Hejčín. Žáci osmiletých gymnázií se s tématem holocaust, fašismus a rasismus setkají ve čtvrtém ročníku osmiletého gymnázia v rámci hodin dějepisu. Téma hodin nese název Hospodářský a politický vývoj Evropy ve 20. a 30. letech, učivem je mimo jiné fašismus v Itálii, Německu, rasismus, nacionalismus a antisemitismus. Školním výstupem žáka by mělo mimo jiné být rozpoznání destruktivní síly totalitarismu a vypjatého nacionalismu. Na příkladech by měl vyložit antisemitismus, rasismus

44

PRŮCHA,Jan (ed.).Pedagogická encyklopedie.1.vyd.Praha:Portál, 2009.str.125.ISBN 978-807367-546-2. 45 Gytool : Gymnázium Olomouc - Hejčín [online]. c2009 [cit. 2011-03-30]. Školní vzdělávací program. Dostupné z WWW: . 26

a jejich přijatelnost z hlediska lidských práv.46 Jak můžeme vidět, učivo a výstupy pro žáka jsou téměř shodné. Školní vzdělávací program Gymnázia Čajkovského není dostupný na webových stránkách, ovšem dá se předpokládat, že bude též shodný, jelikož všechna tři gymnázia by ho měla vypracovat podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy a měla by se řídit určitou učební osnovou.

3.3 Holocaust v učebnicích dějepisu pro základní školy V našem dotazníku bude žákům výše uvedených gymnázií položeno celkem osm otázek, které se týkají znalostí tématu holocaust. Tyto otázky se budou ptát na vysvětlení pojmů antisemitismus, holocaust, šoa, dále pak na stát, ze kterého vzešla ideologie pro vyhlazení Židů, časové rozmezí kdy k holocaustu došlo a přibližný počet obětí této genocidy. Dále nás bude zajímat, proč si myslí, že Německo usilovalo o vyhlazení právě židovského národa a názvy některých z koncentračních táborů. Jelikož existuje mnoho učebnic dějepisu pro žáky 9. tříd, namátkou jsme vybrali tři z nich. Jedná se o Dějepis 9: moderní dějiny od Jany Burešové a Ondřeje Hýska47, dále pak Dějepis: nejnovější dějiny od Jana Kuklíka a Jiřího Kociana48 a Dějepis 9: nejnovější dějiny pro základní školy od Veroniky Válkové49. Ve všech těchto třech učebnicích najdeme (pod)kapitoly, které se věnují holocaustu, fašismu a antisemitismu. Ve všech těchto třech učebnicích najdeme více, než jen odpovědi na námi položené otázky. Samozřejmě tyto učebnice nemusí být používány námi zmiňovanými gymnázii, ovšem pokud bereme v potaz i školní vzdělávací program těchto škol, můžeme předpokládat, že studenti by měli znát odpovědi na výše uvedené otázky.

46

Sgo : Slovanské gymnázium Olomouc [online]. c2009 [cit. 2011-03-30]. Školní vzdělávací program. Dostupné z WWW: . 47 BUREŠOVÁ,Jana,HÝSEK,Ondřej.Dějepis 9:moderní dějiny.Olomouc:Prodos,2008.ISBN 97880-7230-233-8. 48 KUKLÍK,Jan,KOCIAN,Jan.Dějepis:pro 9.ročník základní školy a 4.ročník osmiletého gymnázia.Nejnovější dějiny.Praha:SPN-PEDAGOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ a.s.,1999.ISBN 80-7235-077-3. 49 VÁLKOVÁ,Veronika. Dějepis 9 pro základní školy:nejnovější dějiny.Praha:SPNPEDAGOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ,2009-2010.ISBN 978-80-7235-428-3. 27

3.4 Vzdělávací projekt týkající se výuky holocaustu na školách Projekt Centra vzdělávání a dialogu ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze a Terezínskou

iniciativou

nabízí

školám

přednášky

certifikovaných

lektorů

o antisemitismu a holocaustu. Tyto přednášky bývají většinou doplněny o besedy s pamětníky holocaustu. Cílem tohoto projektu je zvýšit povědomí o závažnosti rasových předsudků a mechanismech jejich vzniku50. Jana Hlávková, jedna z koordinátorek a lektorek tohoto projektu mne pozvala na jednu z jejich přednášek, která se konala ve Frýdku-Místku na Střední zdravotnické škole. Tato přednáška byla pořádána pro studenty 2. ročníků. Přednáška trvala dvě vyučovací hodiny. V první části této přednášky paní Hlávková představila studentům historii židovského národa, řekla jim základní fakta, která se pojí s židovskou kulturou a dále pak představila témata antisemitismus a holocaust. Kvůli časovému omezení bylo vše probráno velice povrchově. V druhé části přednášky se ujal slova pamětník, který přežil koncentrační tábor. Studentům vyprávěl svůj životní příběh a život v koncentračním táboře. Ve zbytku druhé části přednášky měli studenti prostor pro dotazy. Po překonání počátečního ostychu se studenti pamětníka zeptali na pár otázek. Zajímalo je hlavně, co mu pomáhalo přežít tak dlouhá léta utlačování, jak konkrétně vypadal jeden den v koncentračním táboře, zda cítí vůči Německu zášť či zda pro něho není těžké o tomto tématu veřejně před studenty mluvit. Pamětník na poslední otázku odpověděl, že to pro něho už těžké není, ba naopak cítí povinnost studentům předat své vzpomínky, jelikož oni jsou jedna z posledních generací, které to můžou všichni přeživší osobně sdělit. V tomto je projekt Centra vzdělávání a dialogu výjimečný, jelikož studentům nepředává pouze historická fakta, ale studenti mají možnost osobně slyšet zločiny, které byly během 2. světové války páchány.

50

Centra vzdělávání a dialogu [online]. [cit. 2011-03-30]. O projektu. Dostupné z WWW: . 28

4 Praktická část 4.1 Metodologie empirického šetření 4.1.1 Metody a techniky výzkumu Pro realizaci našeho výzkumu jsme využili matematicko - statistickou metodu. Tato metoda se využívá při sběru dat u většího množství jedinců a dále pak pro zpracování statistických údajů a jejich následný rozbor. Tato metoda byla pro náš výzkum vhodná. Jako technika sběru dat byl použit dotazník. Dotazník obsahoval soubor předem připravených, správně formulovaných a smysluplných otázek. Otázky v dotazníku ve svém součtu sledovaly stanovený cíl práce. Je velice důležité, aby otázky v dotazníku byly formulovány tak, aby ti, jež dotazník vyplňují, pochopili jednoznačně znění otázky. Tato technika je velice efektivní, jelikož může postihnout veliký počet jedinců při relativně malých nákladech. Anonymita dotazníku je navíc relativně přesvědčivá.51 Respondentům byl dotazník ve školách zprostředkován osobně a jeho vyplnění zabralo maximálně patnáct minut. Respondenti odpovídali písemnou formou. Dotazník nám umožnil efektivně zjišťovat názory a postoje respondentů, což je cílem našeho výzkumu. Jednou z nevýhod dotazníkového šetření je nemožnost zpětné kontroly plynoucí z anonymního charakteru dotazníku. V dotazníku se vyskytovaly převážně otevřené otázky, jejichž statistické vyhodnocení je sice složitější, ale pro náš typ výzkumu je tento typ otázek nezbytný, jelikož nás zajímají mimo jiné postoje a názory respondentů k tématu holocaust.

51

DISMAN,Miroslav.Jak se vyrábí sociologická znalost.3.vyd.Praha:Karolinum,2009.str.141.ISBN 978-80-246-0139-7. 29

4.1.2 Výzkumný soubor Základní výzkumný soubor tvořili studenti 6. ročníků, kteří navštěvují osmiletá gymnázia. Dotazníky byly rozdány na třech gymnáziích, která se nachází v Olomouci. Byla to tato gymnázia: Gymnázium Olomouc Hejčín, Slovanské gymnázium a Gymnázium Čajkovského. Tato tři osmiletá gymnázia jsme si vybrali proto, jelikož předpokládáme, že studenti 6. ročníků mají za sebou výuku dějepisu ve 4. ročníku téhož gymnázia, z čehož vyplývá, že se setkali s výukou o tématech antisemitismus, holocaust a fašismus. Tuto domněnku předpokládáme na základě obsahu školního vzdělávacího programu, který je uveden výše, v teoretické části práce. Tyto okolnosti nám připraví dobré podmínky pro vyhodnocení a následné srovnání našeho výzkumu na těchto školách. Dotazníky byly respondentům zprostředkovány osobně a studenti je dle možností vyplňovali v některé vyučující hodině, aby tak byla zaručena stoprocentní návratnost dotazníků.

4.2 Výzkumné cíle 4.2.1

Hlavní výzkumný cíl

Zjistit postoje a informovanost mládeže o holocaustu.

4.2.2

Vedlejší výzkumné cíle:

1) zjistit rozsah znalostí, které měly být obsaženy ve výuce na základní škole 2) zjistit, zda se studenti s tématikou holocaustu setkali i mimo školní vyučování 3) zjistit, zda mají studenti o toto téma zájem, nebo zda k němu zaujímají pasivní postoj 4) zjistit, zda studenti považují téma holocaust za důležité 5) zjistit, zda si studenti myslí, že toto téma je v dnešní době stále aktuální

30

4.3 Hlavní hypotéza Studenti mají základní znalosti o holocaustu, ovšem zaujímají k němu pasivní postoj.

4.3.1 Vedlejší hypotézy H1 Studenti mají základní znalosti o holocaustu. PH1.1 Předpokládáme, že alespoň polovina studentů bude schopna správně vysvětlit pojmy, týkající se holocaustu. PH1.2 Předpokládáme, že více jak polovina studentů bude schopna správně odpovědět na otázky, které se týkají znalostí o tématu holocaust.

H2 Studenti k tématu holocaust zaujímají pasivní postoj. PH2.1 Předpokládáme, že méně jak polovina studentů uvede název filmu či dokumentu, týkajícího se holocaustu a také důvod, proč by ho (ne)doporučili svým známým. PH2.2 Předpokládáme, že méně jak polovina studentů uvede název knihy, týkající se holocaustu a také to, co je na knize zaujalo. PH2.3 Předpokládáme, že méně jak jedna třetina studentů uvede, že navštívila koncentrační tábor a také to, jaké v nich tato návštěva zanechala pocity. PH2.4 Předpokládáme, že pokud by se studenti setkali s pamětníkem holocaustu, tak by mu méně jak polovina z nich položila otázku (ve smyslu zájmu o dané téma). H3 Studenti se s tématem holocaust setkali i mimo školní vyučování. PH3.1 Předpokládáme, že většina studentů se setkala s tématem holocaust i mimo školní vyučování. Následující dvě hypotézy mají pouze doplňující charakter k H3. PH3.2 Předpokládáme, že pokud by se studenti chtěli o tomto tématu dozvědět více informací, více jak polovina by využila jako zdroj informací internet, televizi a literaturu.

31

PH3.3 Předpokládáme, že pokud by se studenti chtěli o tomto tématu dozvědět více informací, méně jak polovina z nich by využila jako zdroj informací rodinu, přátele a tisk. H4 Studenti považují téma holocaust za důležité. PH4.1 Předpokládáme, že většina studentů si myslí, že je důležité o tomto tématu v dnešní době mluvit. PH4.2 Předpokládáme, že více jak polovina studentů uvede alespoň jeden důvod, proč je důležité o tomto tématu v dnešní době mluvit. H5 Studenti si myslí, že je toto téma v dnešní době stále aktuální. PH5.1 Předpokládáme, že více jak polovina studentů je schopna nalézt alespoň vzdálenou paralelu s ideologií vedoucí k holocaustu. PH5.2 Předpokládáme, že většina studentů si myslí, že by se podobná genocida jako holocaust mohla v budoucnu opakovat. PH5.3 Předpokládáme, že více jak jedna třetina studentů uvede návod, jak by se dalo podobné genocidě v budoucnu zabránit.

4.4 Operacionalizace H1 Studenti mají základní znalosti o holocaust. Základními znalostmi v našem výzkumu chápeme informace, které měly být obsahem učiva žáků v 9. třídě základní školy. Tyto informace a zdroje, ze kterých jsme čerpali, jsou uvedeny v teoretické části této práce. Tuto hypotézu budeme testovat několika otázkami, přičemž první tři otázky se tážou na význam termínů antisemitismus, holocaust a Šoa. Jedná se o otázky otevřené, které zní následovně: Co si představíte pod pojmem antisemitismus? Dokážete vlastními slovy vysvětlit, co byl holocaust? Víte, co znamená Šoa? Pokuste se prosím tento pojem vysvětlit. Pokud alespoň polovina studentů (50% a více) správně odpoví na 2-3 otázky, které se tážou na význam termínů, budeme považovat tuto hypotézu za potvrzenou. Dalších pět otázek v dotazníku se studentů táže na základní znalosti ohledně tématu holocaust. Těchto pět otázek zní následovně: 32

Pokud byste měli časově vymezit období, kdy k holocaustu došlo, bylo by to. Víte, ve kterém státě vznikla ideologie, která usilovala o vyhlazení židovského národa? Proč si myslíte, že tato ideologie usilovala o vyhlazení právě židovského národa? Uveďte prosím alespoň jednu domněnku. Víte, kolik zahynulo Židů v koncentračních táborech? Pokud ne, napište prosím alespoň svůj odhad. Dokázali byste napsat alespoň dva názvy některého z koncentračních táborů? Pokud ano, pokuste se prosím uvést i zemi, ve které se nachází. V odpovědích respondentů nebudeme brát v potaz, zda se jednalo o tábor vyhlazovací či koncentrační. Jestliže student uvede některý z táborů, budeme jeho odpověď považovat za správnou pokud:

• respondent uvede alespoň dva názvy koncentračních táborů a zemi, ve které se tyto tábory nacházely

• respondent uvede alespoň dva názvy koncentračních táborů a pouze u jednoho z nich bude schopný napsat zemi, ve které se nacházel

• respondent uvede alespoň dva názvy koncentračních táborů, ale neuvede zemi, ve které se tyto tábory nacházely. Za nesprávné odpovědi budeme považovat odpovědi, ve kterých:

• student uvede pouze jeden název koncentračního tábora a zemi, ve které se tento tábor nacházel

• odpověď s jedním názvem koncentračního tábora bez uvedení země. Tato hypotéza obsahuje pět otázek, které se tážou na znalosti o tématu holocaust. Pokud více jak polovina studentů (více jak 50%) odpoví správně na 4-5 otázek v dotazníku, budeme považovat tuto hypotézu za potvrzenou. Pokud studenti odpoví správně na 3 a méně otázek týkající se znalostí, budeme to v našem dotazníku brát tak, že nemají základní znalosti o tématu holocaust. H2 Studenti k tématu holocaust zaujímají pasivní postoj. Tuto hypotézu budeme v našem dotazníku testovat na čtyřech otázkách, ovšem ke třem z těchto otázek se váže ještě jedna doplňující otázka, takže celkový počet otázek je sedm. Pro náš výzkum je podstatné to, zda student v případě kladné odpovědi na

33

první otázku, odpoví i na otázku na ni navazující (týká se pouze prvních třech otázek, čtvrtá otázka je samostatná). Otevřené otázky v dotazníku zní následovně: Viděli jste nějaký film či dokument, který se věnoval tématice holocaustu? K tomu doplňující otázka zní: Pokud ano, napište prosím název tohoto filmu či dokumentu. Doporučili byste tento film či dokument svým známým? A proč? Pro naši hypotézu, která se ptá na aktivní či pasivní postoj, je velice důležitá doplňující otázka, jelikož student mohl vidět film nedobrovolně například v rámci školní výuky. Pro nás je důležité to, že pokud student film či dokument viděl, zda ho zaujal natolik, že si zapamatoval jeho název a z nějakého důvodu by ho doporučil/nedoporučil svým známým. To znamená, že zhlédnutí filmu ho oslovilo natolik, že vytvořilo předpoklad pro zvýšení aktivity v oblasti přemýšlení nebo konání v souvislosti s xenofobií a rasismem. Takže pokud student odpoví kladně na první otázku a napíše odpověď i na její doplňující otázku, budeme předpokládat, že student k tomuto filmu či dokumentu zaujal aktivní postoj. Pokud ovšem odpoví pouze na první otázku kladně, ale na její doplňující otázku již neodpoví, budeme jeho postoj brát za pasivní. V naší hypotéze předpokládáme, že méně jak polovina studentů (tedy méně jak 50%) uvede název filmu či dokumentu, týkajícího se holocaustu a uvede důvod, proč by ho (ne)doporučil svým známým. Pokud tedy méně jak polovina studentů neodpoví na doplňující otázku, budeme považovat tuto hypotézu za potvrzenou. Četli jste knihu, která se věnovala tomuto tématu? K tomu doplňující otázka zní: Pokud ano, napište prosím název této knihy a co Vás na této knize zaujalo. Tato otázka je velice podobná otázce předešlé, pouze se ptá na knihu. To znamená, že nás bude zajímat její doplňující otázka, jelikož student opět mohl knihu číst například v rámci povinné četby ve škole. Pokud studenta kniha nějakým způsobem zaujala, bude si pamatovat její název a konkrétně i to, co ho na ní oslovilo. Takže pokud student odpoví kladně na první otázku a napíše odpověď i na její doplňující otázku, budeme předpokládat, že studenta tato kniha zaujala. Pokud ovšem odpoví pouze na první otázku, budeme jeho postoj brát za pasivní. V naší hypotéze předpokládáme, že méně jak polovina studentů (tedy méně jak 50%) uvede název knihy, týkajícího se holocaustu a také to, co je na knize zaujalo.

34

Pokud tedy méně jak polovina studentů neodpoví na doplňující otázku, budeme považovat tuto hypotézu za potvrzenou. Navštívili jste (například v rámci exkurze) některý z koncentračních táborů? K tomu doplňující otázka zní: Pokud ano, jak to na Vás zapůsobilo? Jaké to ve Vás zanechalo pocity, myšlenky? Student mohl koncentrační tábor navštívit v rámci vlastní aktivity či v rámci školní exkurze, kdy to mohl brát například jako výlet a úlevu v učení. V naší otázce nás budou zajímat jeho pocity a myšlenky, které při této návštěvě zaznamenal. To pro nás bude indikátorem toho, že to na studenta zapůsobilo a vyvolalo to v něm odezvu. Pokud student odpoví na obě otázky, předpokládáme, že k této skutečnosti zaujal aktivní postoj. Pokud ovšem odpoví pouze na první otázku či na ni odpoví záporně, budeme to brát jako postoj pasivní. V naší hypotéze předpokládáme, že méně jak jedna třetina studentů uvede, že navštívila koncentrační tábor a také to, jaké to v nich tato návštěva zanechala pocity. To znamená, že naše hypotéza bude potvrzena v případě, že méně jak jedna třetina studentů (tedy méně jak 33%) odpoví na obě otázky. Kdybyste se setkali s někým, kdo přežil koncentrační tábor a měli možnost mu položit jakoukoliv otázku, jaká by to byla? Pokud student uvede otázku, jakou by pamětníkovi položil, budeme to brát tak, že k tomu zaujímá aktivní postoj, protože nad tím bude chvíli uvažovat a přemýšlet. Mohl by tuto otázku také přejít bez odpovědi. Nebudeme rozlišovat, jakou otázku by pamětníkovi položil, jelikož žádná otázka není správná ani špatná. Je nutné podotknout, že v této hypotéze nám jde o zájem studenta, ne o jeho schopnost položit otázku. V naší hypotéze předpokládáme, že pokud by studenti měli možnost setkat se s někým takovým, tak by mu méně jak polovina z nich položila otázku. Takže pokud méně jak polovina studentů (méně jak 50%) uvede otázku, kterou by pamětníkovi položila, budeme tuto hypotézu považovat za potvrzenou.

35

H3 Studenti se s tématem holocaust setkali i mimo školní vyučování. Tuto hypotézu budeme v dotazníku testovat následující otázkou: Setkali jste se s tématikou holocaustu i mimo školní vyučování? Pokud ano, napište prosím kde. Studentům dáme v dotazníku na výběr z těchto zdrojů informací: televize, internet, tisk, literatura, rodina/přátelé a jiné. Pokud více než polovina studentů (více než 50%) v dotazníku uvede, že se tématikou holocaustu setkalo mimo školní vyučování a uvedou kde, pak se hypotéza potvrdí. U následujících hypotéz (a poté otázek v dotazníku) bychom chtěli podotknout, že mají pouze doplňující charakter k H3. Jedná se pouze o náš předpoklad, který zdroj informací by dnešní mládež využila. Ovšem pokud by byly tyto hypotézy vyvráceny, neznamenalo by to změnu postojů respondentů. Cílem těchto dvou doplňujících hypotéz je zjistit, možný budoucí zdroj informací o tématu holocaust. Studentům bude v dotazníku položena otázka: Pokud byste se o tomto tématu chtěli dozvědět více informací, na koho nebo kam byste se obrátili? Můžete zaznačit více odpovědí. Studenti v dotazníku dostanou na výběr z následujících možností: televize, internet, tisk, literatura, rodina/přátelé a jiné. Pokud více jak polovina studentů (50% a více) uvede, že by jako další zdroj informací zvolila internet, televizi či literaturu, bude tato hypotéza potvrzena. Pokud méně jak polovina studentů (50% a méně) uvede, že by jako další zdroj informací zvolila rodinu, přátelé a tisk, bude tato hypotéza potvrzena. H4 Studenti si uvědomují důležitost tématu holocaust. Tuto hypotézu budeme v našem dotazníku testovat na dvou otázkách, které zní následovně: Myslíte si, že je důležité o holocaustu v dnešní době mluvit? Pokud ano, proč si to myslíte? Napište prosím alespoň jeden důvod. V našem výzkumu předpokládáme, že většina (tedy více než 50%) studentů si myslí, že je důležité o tomto tématu mluvit. Pro potvrzení naší hypotézy je ale potřeba, aby respondenti uvedli alespoň jeden důvod, proč si to myslí. Takže pokud více jak 50% respondentů odpoví kladně na první otázku a uvede důvod, kvůli kterému si to myslí, budeme považovat tuto hypotézu potvrzenou.

36

Pokud ovšem odpoví kladně méně jak 50% respondentů nebo méně jak 50% respondentů při kladné odpovědi neuvede důvod, proč si to myslí, bude tato hypotéza vyvrácena. H5 Studenti si myslí, že je toto téma v dnešní době stále aktuální. Tuto hypotézu budeme v našem dotazníku testovat na následujících třech otázkách: Domníváte se, že v dnešní společnosti můžeme najít vzdálenou paralelu k ideologii vedoucí k holocaustu? Pokud ano, uveďte prosím příklad. Myslíte si, že by se mohla podobná genocida jako holocaust v budoucnu opakovat? Pokud ano, jak by se tomu dalo předejít? Pokud více jak polovina studentů (více než 50%) uvede alespoň jednu vzdálenou paralelu s ideologií vedoucí k holocaustu, bude tato hypotéza potvrzena. Pokud většina studentů (více než 50%) odpoví kladně, že by se podobná genocida mohla v budoucnu opakovat, bude tato hypotéza potvrzena. Pokud více jak jedna třetina (více než 33%) studentů uvede návod, jak by se dalo podobné genocidě v budoucnu zabránit, budeme považovat tuto hypotézu za potvrzenou. U této hypotézy nám jde spíše o názor respondentů, co oni sami považují za podobnou paralelu k holocaustu, jestli by se mohl v budoucnu opakovat či jak by se takové genocidě dalo teoreticky předejít. To znamená, že odpovědi respondentů budou graficky znázorněny tak, aby čtenář mohl vidět názory a domněnky dnešní mládeže.

37

5 Analýza výsledků dotazníkového šetření Dotazníky byly rozdány studentům 6. ročníků. Na základě zkušeností (sama jsem absolvovala Gymnázium Hejčín) jsme předpokládali, že počet žáků v jedné třídě je kolem 30. Z toho důvodu bylo na gymnázia zasláno celkem 100 dotazníků – na každém gymnáziu byla zkoumána jedna třída. Předpokládali jsme 90% návratnost dotazníků. Výzkum se setkal s velkým zájmem a ochotou jak ze strany učitelů, tak studentů samotných. Pokud se ve třídě stalo, že nějaký student chyběl, nebo počet studentů byl menší jak 30, tak byl zbytek dotazníků rozdán ve vedlejší třídě (také 6. ročník). Z toho vyplývá 100% návratnost dotazníků, což nám usnadnilo jejich následné zpracování.

Hlavní hypotéza Studenti mají základní znalosti o holocaustu, ovšem zaujímají k němu pasivní postoj.

Vedlejší hypotézy

5.1 Znalosti studentů H1 Studenti mají základní znalosti o holocaustu. PH1.1 Předpokládáme, že alespoň polovina studentů bude schopna správně vysvětlit pojmy, týkající se holocaustu. Tuto hypotézu v našem dotazníku testujeme na třech otázkách. Otázky se ptají na význam slova antisemitismus, holocaust a Šoa. V operacionalizacích jsou stanoveny podmínky, podle nichž budeme tuto hypotézu považovat za potvrzenou/nepotvrzenou. Z celkového počtu 100 respondentů, celých 82% z nich splnilo naše podmínky stanovené v operacionalizacích, a tedy odpovědělo na 2 – 3 otázky správně. Z toho vyplývá, že 18% studentů odpovědělo nesprávně. V následujícím odstavci se budeme zabývat rozborem jednotlivých otázek, přičemž budeme pracovat pouze s těmi 82% respondentů, jejichž odpovědi jsme uznali za správné. Pro snadnější přehled, budeme uvádět čísla v procentech z celkového počtu respondentů. Je zajímavé, že 59% respondentů odpovědělo správně pouze na dvě otázky a to na 1. a 2., které se ptají na význam slov antisemitismus a holocaust. Na třetí otázku, tázající se po významu slova Šoa odpověď neznali, nebo odpověděli nesprávně.

38

23% dotazníků obsahuje všechny tři správné odpovědi, včetně vysvětlení pojmu Šoa. Dále stojí za zmínku, že u studentů, kteří odpověděli na méně jak dvě otázky, 14% dokázalo odpovědět pouze na otázku č. 2, tázající se po významu slova holocaust, na zbylé dvě otázky odpověděli špatně nebo vůbec. Naše hypotéza je potvrzena, jelikož více jak polovina dotazovaných studentů je schopna správně vysvětlit pojmy, které se týkají holocaustu. PH1.2 Předpokládáme, že více jak polovina studentů bude schopna správně odpovědět na otázky, které se týkají znalostí o tématu holocaust. Pro potvrzení této hypotézy, jsme si v operacionalizacích stanovili 5 otázek, které obsahují základní znalosti, ohledně tématu holocaust. Zněním těchto otázek se budeme zabývat později. Z celkového počtu 100 respondentů 77% z nich odpovědělo správně na 4 – 5 otázek, což bylo naší podmínkou v operacionalizacích, aby se tímto naše hypotéze potvrdila. Z toho vyplývá, že 33% studentů odpovědělo na 3 a méně otázek. Naše hypotéza je tedy potvrzena. Nyní se budeme věnovat odpovědím, na námi položené otázky, ale pouze u těch respondentů, kteří zodpověděli správně 4 – 5 otázek.

Celkový počet respondentů

budeme opět uvádět v procentech, z celkového počtu 100 respondentů. První otázka vztahující se k této hypotéze zněla: „Pokud byste měli časově vymezit období, kdy k holocaustu došlo, bylo by to:“, na tuto otázku odpovědělo správně 74% respondentů, pouze 3% odpověď neznaly, nebo odpověděli nesprávně. Většina respondentů odpovídala shodně a to lety 1939 – 1945, tedy začátkem a koncem 2. světové války. Jen málo z nich uvedlo rok 1941/1942 – 1945, který je historiky považován za začátek „plánu konečného řešení židovské otázky.“ V dotazníku byly uznány ty odpovědi, které se pohybovaly v rozmezí od roku 1938 – 1945, byly ponechány 3 roky tolerance, jelikož ne všechny učebnice dějepisu uvádí přesný rok počátku vyhlazování Židů a také proto, že po nástupu Hitlera (od roku 1933) nastalo pro židovské obyvatelstvo velice těžké období, které vrcholilo začátkem 2. světové války. Druhá otázka se táže na název státu, ve kterém vznikla ideologie, která usilovala o vyhlazení židovského obyvatelstva. Naprosto všichni odpověděli shodně – Německo. Třetí otázky zní: „Proč si myslíte, že tato nacistická ideologie usilovala o vyhlazení právě židovského národa?“ Celých 75% ze 100 respondentů vyjádřilo svoji domněnku, můžeme je rozdělit do následujících kategorií. 39

Židé byli velice bohatí a měli majetek – 48% respondentů. Židé byli velice bohatí a inteligentní – 7% studentů. (Jistá shoda s domněnkou předešlou, ovšem rozděleno z toho důvodu, že respondenti odpovídali přesně v tomto znění.) Židé nepatřili do árijské rasy – 13% respondentů. Němci neuznávali jejich víru – náboženství – 3% respondentů. Židé se považovali za vyvolený národ – 2% respondentů. Kvůli prohře Německa v 1. světové válce – 2% studentů.

Čtvrtá otázka vztahující se k hypotéze: „Máte představu, kolik zahynulo v koncentračních táborech Židů?“ odpovědělo správně jen 37% dotazovaných. Jen 10% respondentů uvedlo čísla v toleranci 5 – 7 milionů zavražděných Židů. Uvádí se, že jich bylo zabito kolem 6 milionů, vzhledem k odpovědím na tuto otázku byla ponechána jistá tolerance obětí, protože se v otázce tážeme na představu, ne na přesný počet. Zbylých 27% studentů odpovědělo – miliony, několik milionů – tyto odpovědi byly také uznány, i když se sice nejednalo o konkrétní čísla, otázka se respondentů ptala na představu, jakou mají o počtu obětí, a proto by měly být tyto odpovědi uznány. Odhadem se trefili na rozdíl od ostatních špatných odpovědí, kterých bylo celkem 40%. Nejčastější špatné odpovědi: několik desítek tisíc – 4%, dost, hodně, moc – 8%, statisíce – 20%, nevědělo vůbec (napsali ne, nebo nic) – 7% a jeden respondent odpověděl: „500 milionů?“ Na poslední otázku vztahující se k této hypotéze: „Dokázali byste napsat alespoň dva názvy některého z koncentračních táborů?“ podle kritérií uvedených v operacionalizace odpovědělo správně 75% respondentů. V následujícím grafu můžete vidět, které tábory byly uváděny.

40

Graf č.1

Dokázali byste napsat alespoň dva názvy koncentračních táborů? 100% 90% 80% 70% Osvětim

70% 60%

Terezín

60%

Dachau

50%

Březinka

40%

Treblinka

30%

Buchenwald Mauthausen

19% 20%

13% 12%

10%

5%

4%

0%

Někteří respondenti uváděli několik koncentračních táborů, jak můžeme vidět z grafu, až 70% respondentů uvedlo koncentrační tábor Osvětim. V případě, že studenti napsali i zemi, ve které se tábor nachází, bylo to v každém případě správně, ani jeden student neuvedl špatně stát. Z předcházejícího rozboru odpovědí respondentů vyplývá, že studenti mají základní znalosti o tématu holocaust, jelikož byly naše obě pomocné hypotézy potvrzeny. Největší problém dělala studentům otázka, která se táže na význam pojmu Šoa a dále pak na počet obětí holocaustu během 2. světové války.

5.2 Postoj studentů k tématu holocaust H2 Studenti k tématu holocaust zaujímají pasivní postoj. PH 2.1 Předpokládáme, že méně jak polovina studentů uvede název filmu či dokumentu, týkajícího se holocaustu a také důvod, proč by ho (ne)doporučili. V rámci této hypotézy 100 respondentů odpovědělo kladně 89% respondentů, pouze 11% respondentů odpovědělo záporně. Ovšem ze studentů, kteří odpověděli na otázku č. 10 kladně, tedy že viděli nějaký film či dokument o holocaustu, jsme nuceni vyloučit dle naší operacionalizace dále tyto respondenty – 16 % respondentů sice uvedlo na otázku kladnou odpověď, ale 41

již neuvedli odpověď na navazující otázku č. 11., která se ptá na název a doporučení/nedoporučení svým známým. Co je cílem položení těchto otázek jsme již uvedli výše v operacionalizacích této hypotézy. Dále do přijatelných odpovědí nepatří ještě 4% studentů, kteří sice napsali, že film o holocaustu viděli a uvedli název filmu, ovšem tento film se nevěnoval tématu holocaust – byl to film Katyň. Film popisuje genocidu polských důstojníků během 2. světové války, kterou provedla sovětská tajná policie. Tento film byl uveden v roce 2010 v souvislosti se 70. výročím tohoto masakru a také v souvislosti s tragickou nehodou letounu, v němž zahynul polský prezident, který letěl do Ruska uctít památku obětí. Ačkoli se jednalo o hrůznou genocidu, tento film nemůžeme považovat za film, který se věnuje tématice holocaustu. Tento film bude v následujícím grafu zobrazený pod názvem Ostatní. Pokud si tedy odpovědi zobrazíme graficky, bude graf vypadat následovně. Graf č. 2

Viděli jste nějaký film či dokument, který se věnoval tématice holocaustu? 100% 80%

Ano, viděl(a)

69%

60%

Ne, neviděl(a)

40%

Ano, ale neodpověděli na doplňující otázku

20%

11%

16% 4%

Ostatní

0%

Nyní budeme pracovat pouze s dotazníky, které obsahují odpověď na obě otázky, procenta budou uváděna z celkového počtu respondentů (100). Z 69% kladných odpovědí neuvedlo 13% respondentů, zda by film doporučilo/nedoporučilo svým známým. Je jen malé procento studentů, kteří by film/dokument svým známým nedoporučilo – a to 5%. Důvody těchto nedoporučení byly velice podobné, filmy/dokumenty pro ně byly depresivní, smutné, drastické. Celých 51% studentů by film/dokument doporučilo. Odpovědi respondentů bychom mohli rozdělit do čtyř kategorií. Filmy/dokumenty byly pro respondenta poučné, zajímavé – 24% respondentů. Filmy/dokumenty v nich vzbudily emoce - negativní/pozitivní – 7% respondentů.

42

Skupina respondentů uvedla, že by se nemělo zapomínat na minulost, aby se tyto činy v budoucnu neopakovaly – celkem 13% odpovědí. Poslední skupina respondentů ocenila kvalitní zpracování filmu/dokumentu – 7% odpovědí. Jelikož na obě otázky odpovědělo 56% respondentů (uvedli, zda by film doporučili/nedoporučili plus název filmu) a my jsme v hypotéze předpokládali počet menší, jak polovina, není tato hypotéza potvrzena. Pro lepší přehlednost nyní uvedeme výsledky kladných odpovědí v následující tabulce. Tabulka č. 1

Z celkového počtu

Viděl(a)

Viděl(a)

Viděl(a)

100% respondentů

+ Pocity

+ Název

+ Pocity + Název

Ano, vidělo 69%

13%

13%

43%

Nedoporučil(a)

3%

0

2%

Doporučil(a)

10%

0

41%

Depresivní, drastické

3%

0

2%

Zajímavé, poučné

8%

0

16%

Emoce

0

0

7%

Nemělo by se zapomínat

2%

0

11%

Kvalitně zpracovaný film

0

0

7%

43

V následujícím grafu jsou uvedeny filmy/dokumenty, které byly v dotaznících uvedeny více než jednou. Graf č.3

Nejsledovanější filmy mezi studenty 30,00%

20,00%

10,00% Nejsledovanější filmy mezi studenty

0,00%

PH2.2 Předpokládáme, že méně jak polovina studentů uvede název knihy, týkající se holocaustu a také to, co je na knize zaujalo. Tato hypotéza byla v dotazníku testována na dvou otázkách, stejně tak, jako v případě předešlé hypotézy, týkající se filmů o holocaustu. Na otázku, zda respondenti četli nějakou knihu, která se věnovala tématu holocaust, celých 79% odpovědělo záporně. Z toho vyplývá, že pouze 21% studentů četlo knihu, která se zabývá touto tématikou. Z celkového počtu respondentů, pouze 13% napsalo název knihy a také to, co je na knize zaujalo. Jelikož máme tak malé množství knih i s komentáři, uvedeme příslušné komentáře u každé knihy zvlášť. Do tohoto výčtu zahrneme celých 21% kladných odpovědí (někteří napsali pouze název knihy, bez komentáře). Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou – 5% respondentů – tato kniha čtenáře zaujala především tím: „jak Němci manipulovali s Židy a hráli divadlo kvůli penězům“, „s jakou lehkostí autor píše, když se jedná o ták závažné téma“. Sophiina volba – 6% - dojmy respondentů z knihy – „jak si musela vybrat mezi svým synem a dcerou, kdo zemře a koho si může nechat“, „ tato kniha byla zajímavá, ale už bych ji raději nikdy nečetla“.

44

Deník Anny Frankové – 9% - komentáře – „strach Židů, který se po nějaké době stal součástí jejich života“, „ při četbě jsem měl pocit bezmoci“, „ Anna F. i přes svoji kritickou situaci řešila stejné problémy jako my“, „ zajímavé – podle skutečné události“. Romeo Julie a tma – 2% bez jakéhokoliv komentáře. Utekl jsem z Osvětimi – 1% - čtenář – „kniha je čtivá, pravdivá, autor popisuje své vlastní zážitky“. Perličky mého dětství – 1% respondentů. Chlapec v pruhovaném pyžamu – 1%. Vzhledem ke znění naší hypotézy ji můžeme na základě těchto výsledků považovat za potvrzenou. V porovnání se sledováním filmů a dokumentů se studenti četbě knih s touto tématikou příliš nevěnují. Což se samozřejmě může v průběhu dalších let změnit, protože například právě přečtená kniha, kterou studenti uvedli v dotazníku, je mohla zaujmout natolik, že v četbě knih s touto tématikou mohou pokračovat i nadále. PH2.3 Předpokládáme, že méně jak jedna třetina studentů uvede, že navštívila koncentrační tábor a také to, jaké v nich tato návštěva zanechala pocity. Výše uvedené tvrzení budeme v dotazníku zkoumat na dvou otázkách, které se respondentů táží, zda navštívili nějaký koncentrační tábor a pokud ano, jaké pocity v nich tato návštěva zanechala. Celkem 65% respondentů nikdy koncentrační tábor nenavštívilo. Celkem 35% studentů koncentrační tábor navštívilo a kromě jednoho studenta (1%) všichni uvedli i pocity, které v nich tato návštěva zanechala. Ve většině respondentů tato návštěva zanechala silný emotivní, negativní zážitek. Emoce, které tato návštěva u studentů zanechala, si můžeme rozdělit do kategorií: bylo nepříjemné procházet se po pohřebišti, kde zemřelo tolik lidí – 5% smutné, smíšené pocity – 6% strašné, depresivní – 8% šel mi mráz po zádech – 3% bylo to nechutné – 3%. Dále studenti uváděli, že cítili bezmoc, nespravedlnost, opovržení a zlost vůči nacistům, dále pak, že si návštěvou uvědomili spoustu věcí. Dva studenti uvedli, že to pro ně byla povinná školní exkurze a hodnotí kvalitně zpracovanou prohlídku.

45

Také stojí za zmínku, že ti, kteří koncentrační tábor nenavštívili, tak někteří z nich uvedli v dotazníku postoj, který k tomu zaujímají. Pro větší přehlednost si můžeme odpovědi rozdělit následovně: ne (bez dalšího komentáře) – 35% ne, ale chystám se – 20% - tato kategorie se zřejmě vztahuje ke studentům Gymnázia Hejčín, jelikož všichni respondenti shodně odpovídali, že se v dubnu chystají navštívit koncentrační tábor a také mi jejich učitel dějepisu sdělil, že tuto exkurzi chystají ne a nikdy nechci – 7% bohužel ne, ale rozhodně chci – 3%. Koncentrační tábor navštívilo celkem 35% respondentů, tímto je tedy naše hypotéza vyvrácena, jelikož předpokládala počet menší, jak jedna třetina. Samozřejmě pokud by byl tento výzkum realizován o něco později, výsledky by byly diametrálně odlišné, jelikož studenti jednoho z uvedených gymnázií se na exkurzi teprve chystají a jistě by bylo velice zajímavé zachytit jejich aktuální pocity a emoce z této návštěvy. PH2.4 Předpokládáme, že pokud by se studenti setkali s pamětníkem holocaustu, tak by mu méně jak polovina z nich položila otázku. Celkem 10% studentů na otázku v dotazníku, tázající se na to, zda by pamětníkovi při osobním setkání položili otázku, odpovědělo záporně, nebo volné místo proškrtli. Zbytek respondentů, tedy 90% na otázku odpovědělo a opět si je můžeme rozdělit podle toho, co by je při osobním setkání zajímalo. V grafu je uvedena výseč s názvem Ostatní, kde jsou zobrazeny záporné či nevyplněné odpovědi (10%).

46

Graf č. 4

Co by vás zajímalo při osobním setkáním s pamětníkem, který přežil koncentrační tábor? Jaké to bylo v koncentračním táboře? Co se vám tam honilo hlavou Rodina a mládí pamětníka

10% 4%

Němci, postoje, nenávist, odplata

22% 5%

Na nic bych se neptal(a), (není odvaha, nechci jitřit trápení) 3% Jak jste dokázal přežít?

9% 9% 25%

13%

Jaký byl život, po osvobození tábora? Měl(a) bych na pamětníka spoustu otázek Jiné Neodpověděli

Tato hypotéza je na základě uvedených výsledků vyvrácena, ba naopak se tato otázka setkala s velkým zájmem a u některých dotazovaných i velkým zamyšlením. Výsledky jsou překvapivé a v rámci potvrzení hypotézy počítáme i ty odpovědi, které pamětníkovi nepoložili žádnou konkrétní otázku. Jak jsme uvedli v operacionalizacích, nešlo nám o dovednost studenta položit otázku, ale o to, zda se nad tím zamyslí a bude je popřípadě něco zajímat. Studenti překvapili vysokým počtem viděných filmů s tématikou holocaustu, zároveň nepřekvapili menším zaujetím ke knihám o holocaustu. Zároveň více jak třetina studentů navštívila koncentrační tábor, což jsme v naší hypotéze také nepředpokládali (v dubnu se dá předpokládat, že by jich bylo mnohem více). Poslední hypotéza, týkající se osobního setkání s pamětníkem byla také vyvrácena, studenti překvapili svým zájmem. Celkově je tedy vedlejší hypotéza spíše vyvrácena, což na druhou stranu je velice pozitivní výsledek, jelikož téma holocaustu není studentům očividně až tak lhostejné, jak bylo předpokládáno.

47

5.3 Zájem studentů o téma holocaust mimo školní vyučování H3 Studenti se s tématem holocaust setkali i mimo školní vyučování. PH3.1 Předpokládáme, že většina studentů se setkala s tématem holocaust i mimo školní vyučování. Na otázku v dotazníku, která se táže na to, zda se respondenti s touto tématikou setkali i mimo školní vyučování, 96% dotazovaných respondentů uvedlo kladnou odpověď. Je zajímavé, že 2% respondentů uvedla, že se s tématikou holocaustu nesetkala ani ve škole, přestože je toto téma zahrnuto v učebních osnovách dějepisu pro 9. ročník základní školy. Ovšem tuto skutečnost uvedlo velmi malé procento dotazovaných, takže z toho nelze vyvozovat žádné závěry. Studenti mohli být zrovna nemocní, mohli ve škole chybět, nebo si to zkrátka nepamatují. Dále je zajímavé, že jeden respondent neuvedl jako zdroj informací literaturu, přestože následně v dotazníku uvedl, že četl knihu, která obsahovala téma holocaust a to Modlitbu pro Kateřinu Horowitzovou. Vysvětlení mohou být různá, mohl si možnosti nevšimnout, nebo ho to mohlo napadnout až později, ale už se k otázce nevrátil, nebo také tuto knihu mohl číst v rámci svých školních povinností, jako je například seznam povinné četby k maturitní zkoušce z českého jazyka. Dalším zajímavým faktem je, že 10% studentů uvedlo, že se s tímto tématem mimo školní vyučování setkalo mimo jiné v literatuře a následně na otázku, která se jich tázala, zda četli nějakou knihu s touto tématikou, odpovídali – „ne nečetl“, „ne a nikdy nechci“, „ ne snad nebudu muset“ etc… Jak bylo uvedeno výše, 79% respondentů nečetlo žádnou knihu, věnující se tomuto tématu, přitom v této otázce celých 43% dotazovaných uvedlo, že se s touto tématikou setkali právě v literatuře. Můžeme z toho vyvodit mnoho závěrů, ovšem vždy půjde jen o domněnky, které vzhledem k anonymnosti dotazníků nemohou být nijak ověřeny. Minimálně jsou tyto rozdílné výsledky zajímavé a je dobré na ně upozornit. Naše hypotéze předpokládá, že většina studentů se s tématem holocaust setkala i mimo školní vyučování, což z výsledků jasně vyplývá, jelikož kladně odpovědělo celkem 96% dotazovaných. Hypotéza je tedy potvrzena.

48

Respondenti

mohli

v dotazníku

zaškrtnout

libovolný

počet

možností,

v následujícím grafu můžeme vidět, kde se s touto tématikou setkali nejčastěji a kde naopak nejméně. Graf č.5

Kde jste se s touto tématikou setkali mimo školní vyučování? 100% 83% 80% Televize

59%

Internet

60% 43%

Literatura

39%

40%

39%

Rodina/přátelé Tisk Jiné (výstavy atd.)

20%

0%

Následující dvě doplňující hypotézy můžeme hodnotit souběžně, jelikož spolu souvisí a navzájem se doplňují. Pro snadnější přehled, budou odpovědi respondentů uvedeny v následujícím grafu. V grafu jsou zobrazeny odpovědi všech respondentů. PH3.2 Předpokládáme, že pokud by se studenti chtěli o tomto tématu dozvědět více informací, více jak polovina z nich by využila jako zdroj informací internet, televizi a literaturu. PH3.3 Předpokládáme, že pokud by se studenti chtěli o tomto tématu dozvědět více informací, méně jak polovina z nich by využila jako zdroj informací rodinu, přátele a tisk.

49

Graf č. 6

Pokud byste se o tématu chtěli dozvědět více informací, na koho nebo kam byste se obrátili? 100%

90% Internet

80% 60%

Literatura

53%

40%

Rodina/přátelé

29%

28%

Televize

12%

20%

5%

Jiné (učitelé) Tisk

0%

Z grafu můžeme vidět, že obě naše doplňující hypotézy jsou v zásadě potvrzeny. Více jako polovina respondentů by si jako zdroj informací o holocaustu zvolila internet a literaturu, čímž je částečně hypotéza potvrzena, jelikož televizi, jakožto zdroj informací by si vybrala méně jak polovina studentů. Druhá doplňující hypotéza, vztahující se k těmto otázkám v dotazníku je potvrzena úplně, jelikož méně jak polovina studentů by jako zdroj informací využila rodinu/přátelé a tisk. Celkově je tedy vedlejší hypotéza potvrzena, jelikož se většina studentů s tématem holocaust setkala i mimo školní vyučování, její dvě doplňující hypotézy byly, jak bylo řečeno výše, v zásadě též potvrzeny.

5.4 Je důležité o tomto tématu v dnešní době mluvit? H4 Studenti považují téma holocaust za důležité. PH4.1 Předpokládáme, že většina studentů si myslí, že je důležité o tomto tématu v dnešní době mluvit. Otázka v dotazníku zněla následovně: „Myslíte si, že je důležité o holocaustu v dnešní době mluvit?“ Na tuto otázku odpověděli naprosto všichni respondenti, jejich odpovědi jsou zobrazeny v následujícím grafu.

50

Graf č. 7

Je důležité o tomto tématu mluvit? 100% 86%

Ano,je důležité o tomto tématu v dnešní době mluvit

80% 60%

Ne,není důležité o tomto tématu v dnešní době mluvit

40% 20%

11%

Nevím

3% 0%

Z celkového počtu 11% respondentů, kteří odpověděli záporně, jeden student uvedl, že: „nemyslím si, že by se o tomto tématu mělo v dnešní době mluvit, protože se jedná o starou etapu naší historie“. Z grafu vyplývá, že více jak 80% dotazovaných si myslí, že je důležité o tomto tématu v dnešní době mluvit. Celkově se jedná o 86% respondentů, kteří odpověděli kladně.

Ovšem

tento

výsledek

nebude

tak

jednoznačný,

jelikož

jsme

si v operacionalizaci uvedli podmínku, která musí být pro potvrzení naší hypotézy splněna a tou je zodpovězení obou otázek, týkajících se této problematiky, tedy i otázky č. 15 v dotazníku. Pouze jeden respondent neuvedl důvod, proč si myslí, že je důležité o tomto tématu mluvit, vyloučíme ho tedy z naší skupiny správných odpovědí a celkový počet respondentů, které budeme počítat pro uznání naší hypotézy je tedy 85%. Hypotézu můžeme tedy považovat za potvrzenou. V následujícím grafu jsou zobrazeny kategorizované odpovědi respondentů, kteří si myslí, že je důležité o holocaustu v dnešní době mluvit. Výseč s názvem Ostatní obsahuje záporné odpovědi a odpovědi nevím.

51

Graf č. 8

Proč je důležité o tomto tématu v dnešní době mluvit? Je důležité o holocaustu v dnešní době mluvit, aby se podobné činy v budoucnu nikdy neopakovaly

14%

Je důležité znát historii a to, čeho všeho byli lidé schopni

2%

Lidé jsou si všichni rovni a měli y si uvědomit, že se v dnešní době nemají špatně

7%

Toto téma je velice zajímavé

54% 22%

Neodpověděl

Ostatní

S tímto grafem souvisí i naše druhá pomocná hypotéza, která zní následovně. PH4.2 Předpokládáme, že více jak polovina studentů uvede alespoň jeden důvod, proč je důležité o tomto tématu v dnešní době mluvit. Tato hypotéza, jak vyplývá z grafu, je též potvrzena, jelikož 85% respondentů uvedlo důvod, proč si myslí, že je důležité o holocaustu v dnešní době mluvit. Takže celkově, na základě výše uvedených výsledků, studenti považují téma holocaust za důležité a vedlejší hypotéza je zcela potvrzena.

52

5.5 Aktuálnost tématu holocaust H5 Studenti si myslí, že je toto téma v dnešní době stále aktuální. PH5.1 Předpokládáme, že více jak polovina studentů je schopna nalézt alespoň vzdálenou paralelu s ideologií vedoucí k holocaustu. Na otázku v dotazníku, zda by našli v dnešní společnosti alespoň vzdálenou paralelu k ideologii vedoucí k holocaustu, odpovědělo celkem 91% respondentů. Z toho pak 8% studentů uvedlo odpověď nevím a 11% respondentů napsalo doufám, že ne! Zbytek respondentů uvedl kladnou odpověď. Tuto skupinu můžeme dále rozdělit ještě na dvě části a to na ty, kteří uvedli pouze odpověď ano 33% a ty, kteří uvedli ano i s příkladem paralely v dnešní společnosti 39%. Uvedené příklady byly kategorizovány a pro lepší přehlednost jsou graficky zobrazeny níže. Výseč s názvem Ostatní opět zahrnuje ty respondenty, kteří neodpověděli, nebo uvedli nevím a doufám, že ne! Graf č. 9

Našli byste v dnešní společnosti paralelu k ideologii vedoucí k holocaustu? Ano, bez uvedení příkladu Extrémní pravice, neonacistická strana

28%

Muslimské země

33%

Romové Rasismu, xenofobie, utiskování menšin Asie (KLDR)

3% 4%

Arabské země

9%

7%

Ostatní

8%

8%

Z grafu vyplývá, že hypotéza v tomto případě není potvrzena, jelikož méně jak polovina respondentů uvedla alespoň vzdálenou paralelu s ideologií vedoucí k holocaustu.

53

PH5.2 Předpokládáme, že většina studentů si myslí, že by se podobná genocida jako holocaust mohla v budoucnu opakovat. V následujícím grafu jsou zobrazeny odpovědi respondentů na otázku, zda si myslí, že by se mohla podobná genocida v budoucnu opakovat.

Graf č. 10

Může se podobná genocida jako holocaust v budoucnu opakovat? 60% 50%

48% Ano, podobná genocida se může v budoucnu opakovat

40%

Ne, určitě se opakovat nemůže

30%

Doufám, že se nebude opakovat

22% 19%

20%

Nevím Neodpověděli

8%

10%

3% 0%

Celkem 48% respondentů uvedlo, že si myslí, že by se mohla podobná genocida jako holocaust v budoucnu opakovat. Někteří respondenti uvedli i důvod, proč si to myslí. Důvody byly stejné, jako ty, které jsou uvedeny k paralele holocaustu v dnešní době – rasismus, extremismus, činy páchané muslimy či Araby. Jediná změna, která se zde objevila, byla u 2% respondentů, kteří uvedli, že by se podobná genocida mohla opakovat pouze v případě, že by se objevila podobná ideologie, která by strhla lid. Pomocná hypotéza nebyla ani v tomto případě potvrzena, jelikož méně jak polovina námi dotazovaných si myslí, že by se mohla podobná genocida v budoucnu opakovat. PH5.3 Předpokládáme, že více jak jedna třetina studentů uvede návod, jak by se dalo podobné genocidě v budoucnu zabránit. V rámci této pomocné hypotézy můžeme respondenty rozdělit na dvě skupiny. Na ty, kteří na předešlou otázku, zda by se mohla podobná genocida v budoucnu opakovat, odpověděli kladně a ty, kteří odpověděli záporně. Z 48% respondentů, kteří na otázku odpověděli kladně, 9% z nich neuvedlo návod, jak by se podobné genocidě 54

dalo do budoucna zabránit, ty tedy vyloučíme z našeho počtu 48% a dostaneme 39%. Dále ti, co si myslí, že by se podobná genocida v budoucnu opakovat nemohla, přesto uvedli návod, kterým by se dalo eventuelně podobné genocidě v budoucnu zabránit. Těchto respondentů bylo celkem 12%. Tyto dvě skupiny odpovídajících můžeme spojit a dostaneme 51%, zbývající počet respondentů na tuto otázku neodpověděl. V následujícím grafu bude tato skupina označena jako Ostatní a zbývajících 51% odpovědí studentů bude rozděleno do kategorií. Graf č. 11

Jak by se dalo podobné genocidě, jako byl holocaust, v budoucnu předejít? Informovanost, vzdělání, o tématu neustále mluvit Podobné genocidě se nedá nijak předejít

23%

Udržovat mír

49%

Demokracie, organizace jako EU, OSN

12%

7%

Hrozba v muslimských zemích Musí se zabránit hospodářské krizi

5% Neodpověděli

1%

3%

Z grafu vyplývá, že pomocná hypotéza je potvrzena, jelikož více jak jedna třetina respondentů (51%) uvedla návod, jak by se dalo podobné genocidě v budoucnu zabránit. Celkově tedy vedlejší hypotéza je potvrzena pouze částečně, jelikož první dvě pomocné hypotézy byly vyvráceny. Pouze poslední hypotéza je potvrzena. Většina studentů holocaust nepovažuje za stále aktuální a nevidí podobnou hrozbu v naší společnosti, přesto jsou schopni uvažovat nad tím, jak by se tomu dalo popřípadě předejít, aby se znovu podobná událost neopakovala.

55

5.6 Shrnutí výzkumného šetření Nadále se budeme zabývat celkovou analýzou dotazníkového šetření u studentů 6. ročníku osmiletého gymnázia. Vždy bude uveden výzkumný cíl, k němu pak hypotéza a celkové shrnutí dosažených výsledků. Vedlejší výzkumné cíle byly následující: a) zjistit rozsah znalostí, které měly být obsaženy ve výuce na základní škole b) zjistit, zda se studenti s tématikou holocaustu setkali i mimo školní vyučování c) zjistit, zda mají studenti o toto téma zájem, nebo zda k němu zaujímají pasivní postoj d) zjistit, zda studenti považují téma holocaust za důležité e) zjistit, zda si studenti myslí, že toto téma je v dnešní době stále aktuální. Hlavní výzkumný cíl a hypotéza budou uvedeny až na konci této kapitoly na základě předešlého celkového shrnutí vedlejších cílů. První vedlejší cíl měl za úkol zjistit, jaký mají studenti rozsah znalostí o tématu holocaust. Zkoumaly jsme pouze ty znalosti, které měly být obsaženy ve výuce na základní škole (v našem případě obsahu učiva žáků 4. ročníku osmiletého gymnázia). Vedlejší hypotéza, která se vztahuje k tomuto cíly předpokládala, že studenti mají základní znalosti o holocaustu. Každá vedlejší hypotéza obsahuje další pomocné hypotézy, které ji potvrzují/vyvracejí. Tato hypotéza obsahuje dvě pomocné hypotézy, které byly na základě výsledků potvrzeny. Více jak polovina studentů je schopna vysvětlit pojmy, které se týkají tématu holocaust. Většina studentů věděla, jaký význam mají slova holocaust a antisemitismus. Mnohem větší problém nastal s vysvětlením pojmu Šoa, tento pojem dokázalo vysvětlit jen malé procento respondentů. Někteří uvedli, že se jedná o dokument, což je sice pravda, ale nám ve výzkumu šlo spíše o zjištění, zda znají význam tohoto pojmu. Co se týče základních znalostí o tématu, tak většina respondentů neměla problém s odpověďmi na otázky. Byla jen jedna otázka, na kterou více jak polovina respondentů neznala odpověď. Jednalo se o počet židovských obětí během holocaustu. Z této otázky vyplynulo, že většina studentů nemá představu 56

o tom, kolik v koncentračních táborech zahynulo Židů. Pouze deset respondentů uvedlo čísla v toleranci 5 – 7 milionů Židů. Dle mého názoru tento výsledek není překvapující, ovšem na druhou stranu je dobré si uvědomit, že pokud by studenti tyto informace měli, tak by si snáze uvědomili, o jak hrůznou událost se v našich nedávných dějinách jednalo. Zvláště v souvislosti s narůstajícím vlivem popíračů holocaustu, kteří se právě snaží snižovat počty zavražděných v jednotlivých vyhlazovacích táborech. Celkově by se tedy dalo říci, že studenti mají základní znalosti o tomto tématu a náš první vedlejší cíl byl výzkumem splněn. Druhý vedlejší cíl měl za úkol zjistit, zda se studenti s touto tématikou setkali i mimo školní vyučování. Hypotéza k tomuto cíli zněla velmi podobně a to sice, že se studenti s tématem holocaust setkali i mimo školní vyučování. Tato hypotéza byla překvapivě téměř 100% potvrzena. Jak se dalo předpokládat, studenti se s touto tématikou nejčastěji setkali v televizi nebo na internetu. Hypotéza obsahovala další dvě doplňující hypotézy, které zkoumaly to, jaký zdroj informací by studenti zvolili, pokud by se o tématu chtěli dozvědět více informací. Nebylo překvapením, že téměř většina by zvolila internet, jakožto nejdostupnější prostředek pro získání jakýchkoliv informací. Třetím cílem této práce bylo zjistit, zda studenti mají o téma zájem, nebo zda k němu zaujímají pasivní postoj. Hypotéza předpokládala, že studenti k tématu holocaust zaujímají pasivní postoj. Tato hypotéza byla ověřována na čtyřech pomocných hypotézách. Výsledky byly velice překvapující. Naším předpokladem bylo, že studenti k tomuto tématu zaujímají spíše pasivní postoj, ale dle výsledků jim téma není vůbec lhostejné. Tři ze čtyř pomocných hypotéz se nám nepotvrdily. Což je v tomto případě spíše dobře, jelikož to dokazuje zájem studentů. Většina studentů viděla několik filmů, obsahující téma holocaust, dále pak více jak třetina z nich navštívila koncentrační tábor, jedna pětina studentů se tam chystá zanedlouho. Ovšem na druhou stranu velmi malé procento studentů četlo knihu, která obsahuje dané téma. Pouze 13 studentů napsalo název knihy a také to, co je na knize zaujalo. Co se týče osobního setkání s pamětníkem, tak výsledky také předčili naše očekávání, jelikož téměř naprostá většina na tuto otázku odpověděla se zájmem. Někteří jedinci se na tuto otázku dlouze rozepsali a podle odpovědí by se dalo usoudit, že by bylo zajímavé domluvit pro třídu návštěvu pamětníka. Ohlas byl velký, ovšem našli se i jedinci, kteří napsali velice nemístnou otázku, ale i to něco vypovídá o jejich postoji k tomuto tématu a to je také vlastně úkolem této hypotézy. Dle operacionalizací, které jsme si stanovili, můžeme

57

soudit, že studenti k tomuto tématu zaujímají aktivní postoj a mají o něm větší povědomí, než jak se může někdy zdát. Předposledním cílem bylo zjistit, zda studenti toto téma považují za důležité. Hypotéza k tomuto cíly zněla naprosto shodně. Obě pomocné hypotézy byly potvrzeny. Většina studentů si myslí, že je důležité o tomto tématu v dnešní době mluvit a považují ho za důležité. Ovšem důvody byly rozličné. Někteří z nich to brali jako součást historie, o které bychom měli mít obecné povědomí. Je zajímavé, že více jak polovina studentů si myslí, že je důležité o tomto tématu mluvit, aby se podobné činy v budoucnu neopakovaly. Poslední cílem bylo zjistit, zda studenti považují téma holocaust za stále aktuální. Hypotéza k tomuto cíli předpokládala, že studenti považují téma holocaust za stále aktuální. Více jak polovina studentů by v dnešní společnosti našla paralelu ideologie vedoucí k holocaustu. Jsou si vědomi toho, jak je s tím úzce spjat rasismus a xenofobie. Ale na druhou stranu méně jako polovina z nich si myslí, že by se podobná genocida, jako byl holocaust, mohla někdy v budoucnu opakovat. I přesto jsou však schopni uvažovat nad návodem, jak by se jí dalo popřípadě předejít. Polovina z nich takový návod uvedla. Pětina uvedla důležitost vzdělání a informovanost o tomto tématu, ale také nemálo z nich uvedlo, že podobné genocidě se nedá nijak předejít. O tom by se dalo jistě polemizovat, ale to není účel této práce. Ovšem mohl by to být dobrý námět k diskusi mezi studenty. Celkově tedy studenti holocaust považují za důležitý, ale již méně za stále aktuální a nevidí podobnou hrozbu v naší společnosti. Zároveň jsou ale schopni uvažovat nad tím, jak by se tomu dalo popřípadě předejít.

Hlavním výzkumným cílem bylo zjistit postoje a informovanost mládeže o holocaustu. K tomu se vztahuje hlavní hypotéza, která předpokládá, že studenti mají základní znalosti o holocaustu, ovšem zaujímají k němu pasivní postoj. Z výše uvedených výsledků je tato hypotéza jen částečně potvrzena, jelikož studenti k tématu zaujímají aktivní postoj. Studenti mají základní znalosti o tématu holocaust a zaujímají k němu aktivní postoj.

58

ZÁVĚR Proč jsem si zvolila téma Holocaust očima mládeže, jsem uvedla již v úvodu. Nyní bych se ráda věnovala celkovému zhodnocení práce. V prvé řadě bych chtěla podotknout, že mne výsledky výzkumu u studentů velice mile překvapily. Výzkum se setkal s velkým zájmem studentů a většina odpovědí nebyla jen jednoslovných, jak by se možná u adolescentů dalo očekávat. Mohla jsem v dotaznících pozorovat rozdíl mezi odpověďmi dívek a chlapců. Šlo vidět, že dívky téma holocaust vnímají více emotivně a více jim záleží na obecné spravedlnosti ve společnosti, aby si lidé byli rovni a podobné zločiny se již nikdy neopakovaly. U chlapců jsem spíše vnímala jistý odstup, ne ve smyslu pasivity, spíše ve vyjádření svých emocí a pocitů k tomuto tématu. Například na knížkách a filmech je více udivovalo jejich mistrné zpracování, než emotivní příběh jako u dívek. Chlapci, kteří navštívili koncentrační tábor, tuto návštěvu vnímali jako zajímavou a poučnou, dívky dlouze rozepsaly jejich silný emotivní zážitek. Ovšem celkově se dá říci, že studentům toto téma není lhostejné. Je škoda, že tomuto tématu není na školách věnováno více prostoru, téma 2. světové války je velice obsáhlé a není zřejmě možné mu věnovat dostatečný prostor. Co si já osobně pamatuji ze základní školy, bylo toto téma přeskočeno v důsledku velkého zpoždění a raději jsme se věnovali tématům dalším, abychom to všechno stihli. Myslím si, že zrovna tomuto tématu by měl být věnován větší prostor, nejen kvůli jeho hrůznosti, ale také v souvislosti se situací v dnešní společnosti. Z dotazníků vyplynulo, že studenti mají o dané téma zájem a myslím si, že by jistě nebylo špatné na většině škol uspořádat různá setkání s pamětníky, kteří přežili koncentrační tábor a chtějí svoje zážitky předávat ostatním generacím. V práci jsem se sice nevěnovala tématu popírání holocaustu, ovšem i to by se mělo brát v potaz, jelikož my jsme jedna z posledních generací, kterým mohou pamětníci sdělit svůj příběh, další generace se o tom budou moci dočíst jen v knížkách. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud se třída setká s takovým člověkem, minimálně je to donutí se nad tímto tématem zamyslet a snad nikdy nepochybovat o tom, co se stalo. Je pravdou, že v dnešním velice uspěchaném a technickém světě, lidem nezbývá moc energie na to, aby se věnovali tak těžkému a emotivnímu tématu, ovšem mít o něm základní znalosti a schopnost vnímat podobnou hrozbu v naší společnosti by mohl mít každý z nás. 59

SEZNAM LITERATURY Monografické publikace ABITBOL, Michel a kol. Atlas univerzálních dějin židovského národa. Od časů BAUMAN, Zygmunt. Modernita a holocaust. 1. vyd. Praha: SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ (SLON), 2010. str. 144. ISBN 978-80-7419-028-5. biblických praotců do současnosti. 1. vyd. Praha: VICTORIA PUBLISHING a.s., 1995. str. 238-239. ISBN 80-7187-013-7. BUREŠOVÁ, Jana. HÝSEK, Ondřej. Dějepis 9:moderní dějiny. Olomouc: Prodos, 2008. ISBN 978-80-7230-233-8. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2009. str. 141. ISBN 978-80-246-0139-7. EMMERT, František. Holocaust. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2006. s. 6. ISBN 80251-1204-7. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. str. 59. ISBN 807178-535-0. KÁRNÝ, Miroslav. Persekuce a vyhlazení Židů za 2. světové války. In KÁRNÝ, Miroslav. Židé-Dějiny a kultura. 1. vyd. Praha: Židovské muzeum v Praze, 1997. s. 55. ISBN 80-85608-17-0. KUKLÍK, Jan. KOCIAN, Jan. Dějepis: pro 9. ročník základní školy a 4. ročník osmiletého gymnázia. Nejnovější dějiny. Praha: SPN PEDAGOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ a.s., 1999. ISBN 80-7235-077-3. LANGMEIER, Josef, KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 3. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. str. 143-144. ISBN 80-7169-195-X. PAVLÁT, Leo. Antisemitismus – nejsetrvalejší zášť v dějinách lidstva. In Pavlát, Leo. Židé - Dějiny a kultura. 1. vyd. Praha: Židovské muzeum v Praze, 1997. s. 95. ISBN 80-85608-17-0.

60

PRŮCHA, Jan (ed.). Pedagogická encyklopedie. 1.vyd. Praha: Portál, 2009. str. 79. ISBN 978-80-7367-546-2. PRŮCHA, Jan. Pedagogický slovník. 4. vyd. Praha: Portál, 2003. str. 125. ISBN 807178-772-8. SPIEGEL, Paul. Kdo jsou Židé? 1.vyd. Brno: Barrister and Principal, 2007. str. 13-14. ISBN 978-80-87029-07-7. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. str. 253. ISBN 80-7178-308-0. VÁLKOVÁ, Veronika. Dějepis 9 pro základní školy: nejnovější dějiny. Praha: SPNPEDAGOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ, 2009-2010. ISBN 978-80-7235-428-3. VEBER, Václav a kol. Židé v novodobých dějinách. 1.vyd. Praha: Karolinum, 1997. str. 68. ISBN 80-7184-423-4. Všeobecná encyklopedie Diderot, 1. vyd. Praha: Nakladatelský dům OP, 1997. str. 34. ISBN 80-85841-17-7. WISTRICH S., Robert. Hitler a holocaust. Okolnosti a příčiny. 1. vyd. Praha: Nakladat elství Slovart s.r.o., 2008. str. 28-29. ISBN 978-80-7391-156-0. ZRZAVÝ, Jan. Proč se lidé zabíjejí. Homicida a genocida. Evoluční okno do lidské duše. 1. vyd. Praha: Nakladatelství TRITON, 2004. str. 100. ISBN 80-7254-5183.

Internetové zdroje Centra vzdělávání a dialogu [online]. [cit. 2011-03-30]. O projektu. Dostupné z WWW: . Gytool: Gymnázium Olomouc - Hejčín [online]. c2009 [cit. 2011-03-30]. Školní vzdělávací program.

Dostupné z WWW:
informace/?s=skolni-vzdelavaci-program>. Sgo: Slovanské gymnázium Olomouc [online]. c2009 [cit. 2011-03-30]. Školní vzdělávací program. Dostupné z WWW: .

61

STRÁNSKÝ, Matěj. Holocaust.cz : (c) Institut Terezínské iniciativy [online]. 30. 9. (c) 2004 [cit. 2011-04-14]. Einsatzgruppen. Dostupné z WWW: . Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, v.v.i. [online]. 3. prosince 2008 [cit. 2011 04 14]. Internetová jazyková příručka . Dostupné z WWW: .

62

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Dotazník Vážení studenti, jmenuji se Lenka Stratilová a studuji Kulturní antropologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. V rámci ukončení studia zpracovávám bakalářskou práci zaměřenou na téma Holocaust očima mládeže. Cílem práce je zjistit, jaké znalosti a jaký postoj zaujímají studenti středních škol k tomuto tématu. Součástí mé bakalářské práce je dotazník, proto se na Vás obracím s žádostí o spolupráci na mém výzkumu. Zároveň bych Vás chtěla ujistit, že informace získané dotazníkem budou využity pouze pro výzkumné účely a že dotazník je zcela anonymní. Většina otázek neobsahuje možné odpovědi a je Vám zde ponechán prostor pro vyjádření vlastního názoru. Prosím, otázky nepřeskakujte a odpovídejte pravdivě. Předem bych Vám chtěla poděkovat za Vaši ochotu spolupracovat a popřát Vám mnoho úspěchů v dalším studiu.

Nyní se prosím pokuste zodpovědět několik otázek, které se týkají terminologie a znalostí o tématu holocaust… 1. Co si představíte pod pojmem antisemitismus?

2. Dokážete vlastními slovy vysvětlit, co byl holocaust?

3. Víte, co znamená Šoa? Pokuste se prosím tento pojem vysvětlit.

4. Pokud byste měli časově vymezit období, kdy k holocaustu došlo, bylo by to:

5. Víte, ve kterém státě vznikla ideologie, která usilovala o vyhlazení židovského národa?

63

V následujících otázkách bych se Vás ráda zeptala na Vaše názory… 6. Proč si myslíte, že tato nacistická ideologie usilovala o vyhlazení právě židovského národa? Uveďte prosím alespoň jednu domněnku.

7. Máte představu, kolik zahynulo v koncentračních táborech Židů?

8. Setkali jste se s tématikou holocaustu i mimo školní vyučování?

9. Pokud ano, napište prosím kde. Můžete zaznačit i více odpovědí. a. rodina/přátelé b. internet c. televize d. literatura e. tisk f. jiné 10. Viděli jste nějaký film či dokument, který se věnoval tématice holocaustu?

11. Pokud ano, napište prosím název tohoto filmu či dokumentu. Doporučili byste tento film či dokument svým známým? A proč?

12. Četli jste knihu, která se věnovala tomuto tématu?

13. Pokud ano, napište prosím název této knihy a co Vás na této knize zaujalo.

14. Myslíte si, že je důležité o holocaustu v dnešní době mluvit?

15. Pokud ano, proč si to myslíte? Napište prosím alespoň jeden důvod.

64

16. Kdybyste se o tomto tématu chtěli dozvědět více informací, na koho nebo kam byste se obrátili? Můžete zaznačit více možností: a. rodina/přátelé b. internet c. televize d. literatura e. tisk f. jiné 17. Navštívili jste (například v rámci exkurze) některý z koncentračních táborů?

18. Pokud ano, jak to na vás zapůsobilo? Jaké to ve Vás zanechalo myšlenky, pocity?

19. Dokázali byste napsat alespoň dva názvy některého z koncentračních táborů? Pokud ano, pokuste se prosím uvést i zemi, ve které se nachází.

20. Kdybyste se setkali s někým, kdo přežil koncentrační tábor a měli možnost mu položit jakoukoliv otázku, jaká by to byla?

21. Domníváte se, že v dnešní společnosti můžeme najít vzdálenou paralelu k ideologii vedoucí k holocaustu? 22. Myslíte si, že by se mohla podobná genocida jako holocaust v budoucnu opakovat?

23. Pokud ano, jak by se tomu dalo předejít?

Děkuji Vám za spolupráci.

65