UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra geografie
Tereza PODHORNÁ
Zemědělská politika (vývoj a nové výzvy)
Bakalářská práce
Vedoucí práce: RNDr. Tatiana Mintálová, Ph.D. Olomouc 2012
Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla veškerou použitou literaturu, prameny a jiné zdroje informací použité pro tvorbu práce.
V Olomouci 15. května 2012
……………………………. podpis
Tímto bych ráda poděkovala vedoucí bakalářské práce RNDr. Tatianě Mintálové, Ph.D. za pomoc při tvorbě této práce.
OBSAH 1. Úvod ................................................................................................................................................ 6 2. Cíle práce ......................................................................................................................................... 7 2.1 Metodika ................................................................................................................................... 7 3. Vznik a vývoj společné zemědělské politiky .................................................................................... 8 3.1 Princip ........................................................................................................................................ 8 3.2 Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství.................................................. 8 4. Financování Společné zemědělské politiky ................................................................................... 11 4.1 Lucemburský kompromis ........................................................................................................ 11 4.2 Jednotný evropský akt ............................................................................................................. 11 4.3 Vyřešení otázky financování .................................................................................................... 12 4.4 Plnění stanovených cílů vede k nezvladatelnosti .................................................................... 12 5. Reformy SZP .................................................................................................................................. 15 5.1 Delorsův balíček ...................................................................................................................... 15 5.2 McSharryho reforma ............................................................................................................... 15 5.3 Agenda 2000 ............................................................................................................................ 16 5.4 Reforma SZP z roku 2003......................................................................................................... 18 5.5 Závěr ........................................................................................................................................ 19 6. Vývoj v zemědělství od ukončení druhé světové války po vstup do EU ........................................ 21 6.1 Vývoj mezi roky 1945-1989 ..................................................................................................... 21 7. Vývoj od roku 1989 po vstup do EU .............................................................................................. 23 7.1 Období transformace .............................................................................................................. 23 8. Česká republika členem EU a výhledy na budoucnost .................................................................. 28 8.1 Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004–2013) ............................... 29 8.2 Zjednodušená Společná zemědělská politika pro Evropu – úspěch pro všechny ................... 30 8.3 Zemědělská politika ČR 2007-2013 ......................................................................................... 31 9. Pohled na budoucí vývoj SZP po roce 2013................................................................................... 33 9.1 Globální pohled na budoucnost SZP........................................................................................ 33 9.2 Záměry a budoucí kroky ČR v SZP ............................................................................................ 34 9.3 Zjednodušení administrace SZP............................................................................................... 36 9.4 Přínos ČR budoucnosti EU ....................................................................................................... 36 10 Vize ČR a EU v SZP ........................................................................................................................ 38
10.1 Návrh české vlády na krácení výdajů SZP .............................................................................. 38 10.2 Ekologické zemědělství a program „ozelenění“ .................................................................... 39 10.3 Program Welfare zvířat ......................................................................................................... 41 11. Závěr ............................................................................................................................................ 43 12. Summary...................................................................................................................................... 45 13. Seznam použité literatury ........................................................................................................... 46
1. Úvod Společná zemědělská politika byla, je a bude nedílnou součástí Evropské Unie. Spojitost se druhou světovou válkou a její konec předznamenával změnu v evropských politikách. Druhou světovou válku uvádím jako hlavní důvod k vytvoření instituce, která sdružuje zemědělce a jejich produkty, finančně je podporuje a zajišťuje tak dostatek potravin a především potravinovou soběstačnost, tudíž se již nemohou opakovat situace z období válek, kdy mnohdy lidé trpěli hladem. Na druhou stranu, kdy situace s produkcí potravin byla opačná a jejich nadbytek se stal problémem, vytvoření této politiky a díky ní systém výkupních cen s intervenčními sklady měl v počátku pozitivní význam. Jak se dozvíme později z této práce, pozitiva brzy ustoupila před negativy ne příliš promyšleného prvotního plánu společného trhu zemědělství. V první polovině 20. století celá Evropa i svět procházel hospodářskými krizemi. V době světových válek se hospodářství soustřeďovalo především na zbrojení, o vytváření zemědělských politik nemohla být řeč. Ani po ukončení druhé světové války nebylo možné se tímto problémem reálně zaobírat, hospodářská infrastruktura ležela v troskách a vlády mnohých evropských států procházely krizemi. Co se týče produkce potravin, která byla v letech 1945-1947 mizivá, lidé trpěli hladem a museli se spoléhat na humanitární pomoc s rozdáváním potravin na příděl, což si podle mého názoru už dnes mnoho lidí, kteří tuto dobu nezažili, nedokáže představit. Mezi první poválečné evropské integrace můžeme zařadit Marshallův plán, kdy americký ministr zahraničí George Marshall nabídl finanční pomoc západním státům Evropy, pokud se připojí k jeho plánům obnovy, čímž vznikla první mezistátní spolupráce Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC). Po ukončení Marshallova plánu v roce 1961 se z OEEC stala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for European Cooperation and Development, OECD). Po založení integrace Evrospkého sdružení uhlí a oceli (ESUO) Robertem Schumanem, tehdejším ministrem zahraničí Francie, Evropa zjišťuje, že funguje spolupráce mezi tehdejšími zakládajícími členy, kterými byla Itálie, Německo, Francie, Belgie, Lucembursko a Nizozemí. ESUO tedy bylo počátkem pro vznik Evropského hospodářského společenství a tedy i Společné zemědělské politiky.
6
2. Cíle práce Zaměření této práce se soustřeďuje na komplexní pojetí Společné zemědělské politiky. V první části zmiňuji princip Společné zemědělské politiky, důležitost jejího založení. Zaměření této práce se soustřeďuje na komplexní pojetí Společné zemědělské politiky a zemědělské politiky České republiky. V první části zmiňuji princip Společné zemědělské politiky, důležitost jejího založení. Pokračuji historickým vznikem a vývojem do současnosti, poté zhodnocuji koncepci zemědělství v ČR od ukončení druhé světové války po vstup do Evropské unie. Posledním cílem této práce je předpokládaný vývoj Společné zemědělské politiky a také rešerše názorů osob, které svými prohlášeními dávají najevo převážně nesouhlas s budoucími reformami SZP a mají snahu o její změnu.
2.1 Metodika Pro tuto práci jsem si zvolila čerpání především z internetových zdrojů, kde jsou dostupné i nejrůznější smlouvy. Zde jsem vycházela například z Římské smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství, smlouvy Jednotného evropského paktu, dokumentu Agenda 2000, Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU. Co se týče ekonomických údajů, dobré informace nabízí knihy Ekonomie evropské integrace, Rozpočet a politiky Evropské unie: Příležitost pro změnu, Vstup do Evropské Unie: přínosy a náklady konvergence, Zahraničně obchodní politika ČR: historie a současnost (1945-2008).
7
3. Vznik a vývoj společné zemědělské politiky 3.1 Princip Důvodem vzniku společné zemědělské politiky byl především nadbytek zemědělských produktů, cílem se tedy stalo vytvoření společného trhu pro zemědělské výrobky stejně, jako byl vytvořen společný trh pro průmyslové výrobky. Co také ovlivnilo nápad vytvořit organizaci, která zajišťuje potravinovou soběstačnost, byla druhá světová válka, kde lidé často bojovali s velkými nedostatky potravin a „zaostalost“ oproti silnému zemědělskému hospodářství USA. Největší zájem na přijetí této politiky měla Francie, jakožto největší producent zemědělských výrobků. V zemědělském sektoru Francie pracovalo v roce 1955 6,2 milionů obyvatel, což bylo 31% všech zaměstnaných v té době. Když tato čísla porovnáme s rokem 2000, kde podíl klesl na 4,8% zaměstnaných, což je 1,3 milionů obyvatel, je jasné, že zemědělství mělo obrovský vliv na celou hospodářskou a sociální scénu.1 Spolu s Francií měla zájem na vytvoření společné zemědělské politiky Itálie a také Nizozemí sdílelo podobné zájmy vzhledem k novému systému zemědělství, které bylo orientováno především na vývoz. Jediný člen EHS, kterému vyhovoval současný stav byla nově vzniklá Německá demokratická republika, která byla již neměla přístup k úrodným zemědělským oblastem na východě. Proto kupovala obilí v zahraničí, které bylo pořád levnější než obilí z Francie. Společným zájmem zakládajících členů Evropského hospodářského společenství tak tedy bylo především rozvíjet zemědělskou výrobu, díky které si zajistí v budoucnu potravinovou soběstačnost.
3.2 Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství Vůbec první základy společné zemědělské politiky byly položeny ve smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství z 25. března roku 1957, která byla schválena v Římě. Jednání o znění probíhalo mezi zakládajícími členy, kterými byly 1
L'agriculture française depuis cinquante ans : des petites exploitations familiales aux droits à paiement unique. Ministére de l´Agriculture et de la Peche [online]. 2007 [cit. 2012-05-06]. Dostupné z: http://agreste.agriculture.gouv.fr/IMG/pdf/AGRIFRA07c-2.pdf
8
Francouzská republika, Spolková republika Německo, Italská republika, Lucemburské velkovévodství a Nizozemské království. Jasné poslání nacházíme hned na začátku dokumentu a to v části první, ve druhém článku. Článek 2 Posláním Společenství je vytvořením společného trhu a postupným odstraňováním rozdílů mezi hospodářskými politikami členských států podporovat harmonický rozvoj hospodářských činností ve Společenství, nepřetržitý a vyvážený růst, vyšší stabilitu, rychlejší zvyšování životní úrovně a užší kontakty mezi členskými státy.2 Dále článek 8 vysvětluje rozdělení dvanáctiletého období pro vytvoření společného trhu. V podstatě jde o rozdělení do tří etap po čtyřech letech, kde se tato doba může měnit, dokud nebude předchozí etapa splněna. Evropská rada na základě zprávy Evropské komise. O ustanoveních ohledně zemědělství se dočítáme v Části druhé, Hlava II Zemědělství, konkrétně o stanovení hlavních cílů společné zemědělské politiky. Těmito cíli jsou: zvýšení produktivity zemědělství pomocí zvýšení technického pokroku a rozvoj zemědělské výroby, optimální využití pracovní síly. Dalším důležitým úkolem je zajištění odpovídající životní úrovně obyvatelstva pracujícího v zemědělském sektoru a to zvýšením jejich příjmů, dále stabilizovat trhy, zajistit plynulé zásobování a také zajistit spotřebitelům dodávky za přijatelné ceny. Při sepisování podmínek fungování společné zemědělské politiky se bude dle smlouvy přihlížet k následujícím faktům. Prvním je sama povaha zemědělství, především musíme vzít v potaz, že zemědělství nelze praktikovat všude a že každá zemědělská oblast je vhodnější pro pěstování jiných druhů plodin. Dále je důležité myslet na to, že zemědělství je úzce spjato s hospodářstvím, takže změny se mohou projevit i v ekonomice, proto je třeba provádět úpravy postupně. K dosažení všech těchto cílů byla zřízena společná organizace zemědělských trhů. Společná organizace trhu tak nahrazuje jednotlivé vnitřní systémy jednotlivých států, pokud podle smlouvy poskytne členským státům rovnocenné záruky zaměstnanosti a životní úrovně 2
Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství. In: Zakládající smlouvy. 1957. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/cs/treaties/index.htm#founding
9
zemědělcům (s přihlédnutím k úpravám a ke stupni vyžadované specializace) a pokud zabezpečí obdobné podmínky obchodu, které do té doby existovaly na trhu vnitrostátním. Takto se tedy pojednává o společné zemědělské politice ve smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství. Byly zde položeny základy pro fungování společné zemědělské politiky, která se dále vyvíjela po ukončení plánovaných etap a s dalšími dodatky. Vzhledem ke skutečnosti, že část o zemědělství ve Smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství nebyla sepsána úplně konkrétně, ale byly stanoveny jen cíle, základní principy a časové rámce, byla jednání o společné zemědělské politice obtížná. Na jednu stranu bychom měli podle Článku 39 dojít k závěru, že je důležité zvýšit životní úroveň zemědělců, což předpokládá dotování ze společného fondu a stanovení vyšších cen výrobků. Za tohoto předpokladu je však nesnadné splnit cíl jiný a to zajistit nízké ceny pro spotřebitele. Původním datem pro započetí fungování společné zemědělské politiky bylo datum 1. ledna 1962, což byl počátek takzvaného druhého přechodného období, kdy prvním přechodným obdobím byla doba od podepsání smlouvy do začátku druhého přechodného období. Přestože státy měly zájem na vytvoření první společné politiky pod vedením komisaře pro zemědělství Sicca Mansholta, jednání se prodlužovala a komplikovala. Konečným datem se stal až 14. leden 1961. Nakonec bylo dohodnuto, jak bude společná zemědělská politika v praxi fungovat. Byl zaručen volný pohyb zboží, společná organizace trhu bude fungovat na systému garantovaných a každoročně stanovovaných orientačních cenách od roku 1968. Pokud by se ceny na trhu dostaly pod stanovenou intervenční cenu, intervenční sklady vykoupí od zemědělců jejich výrobky. Ve všech zemích měla platit stejná pravidla, ceny byly určovány na úrovni Společenství a platily ve všech zemích stejně. Problémem, který jednotu cen znesnadňoval, byly kursové pohyby měn mezi sebou. Bylo proto třeba přijmout opatření známá jako zemědělská měnová vyrovnání.3
3
Historie Společné zemědělské politiky. BusinessInfo.cz [online]. 2009 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/historie-spolecne-zemedelske-politiky/1000521/53178/
10
4. Financování Společné zemědělské politiky Pokud celý složitý způsob financování zjednodušíme, uvnitř EHS byl vytvořen systém „minimálních cen“, který funguje dodnes. Tento pojem znamená, že jsou stanoveny minimální ceny potravin, za které se odkupují. Výši těchto minimálních cen stanovuje každý rok Rada ministrů, na které se schází ministři zemědělství jednotlivých členských států. Po většinu času fungování společné zemědělské politiky byly tyto ceny zhruba o 50% až 100% vyšší, než ceny světové. Aby členové tehdejšího EHS nekupovaly potraviny v zahraničí, vzniknul systém dovozních cel. Celý systém financování SZP je však velice složitý a byl složitý a nedořešený již od počátku, tedy od vzniku Římské smlouvy. 4.1 Lucemburský kompromis Netrvalo dlouho a přišla první velká krize. Francie, která nesouhlasila s návrhy řešení financování politiky, přešla k odvolání svého zástupce z jednání Rady, aby znemožnila pokračování diskuzí. K tomuto činu došlo 1. července 1965 a nazývá se „politika prázdné židle“, která trvala až do ledna roku 1966. Tímto krokem si vynutila změnu v hlasování a to ze zavedeného většinového systému hlasování k pravidlu, že jednání musí pokračovat, dokud nebudou souhlasit všichni. Dokument, ve kterém se dále uvádí podmínka, že členský stát v případě velmi důležitých zájmů nemůže být přehlasován většinou, se nazývá Lucemburský kompromis. Toto ujednání však opět nebylo úplně vyřešeno, otázkou zůstalo, co je vlastně „velmi důležitý zájem“ a jakým způsobem dosáhnout jednoty v případě neshody, čehož v následujících letech členové EHS využívali a tím znemožnili dospět k rozhodnutí v jednáních. Vše bylo vyřešeno v únoru 1986, kdy vstoupil v platnost Jednotný evropský akt, jehož obsah je popsán v následující kapitole. 4.2 Jednotný evropský akt Jednotný evropský akt je první revizí Římské smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství. V tomto dokumentu je pro nás nejdůležitější Oddíl II,
11
Ustanovení o základech a politice Společenství, který je dále rozdělen na pododdíly, ty jsou rozděleny do článků. V Pododdíle I – Vnitřní trh, jsou obsažena doplňující ustanovení tak, aby mohl 31. prosince 1992 vzniknout volný vnitřní trh. Volným vnitřním trhem je na mysli oblast bez vnitřních hranic, v níž je zajištěn volný pohyb jak zboží, osob, služeb, tak i kapitálu. Mění se také, podle Článku 16 způsob hlasování, členských zemí již není 6, ale 12, čímž se jednomyslné hlasování stává příliš složitým. Přechází se k termínu „kvalifikovaná většina“, čímž je posílen význam Evropského parlamentu. Pododdíl II – Měnové záležitosti, obsahuje doplnění, které zdůrazňuje důležitost sbližování hospodářských a měnových politik členských států a odkazuje na Evropský měnový systém. Důležité je také podporovat především zaostalejší a ekonomicky slabé regiony. Tím má být dosaženo prostřednictvím čerpání ze strukturálních fondů. 4.3 Vyřešení otázky financování Do roku 1970 byla společné zemědělská politika financována z příspěvků členských států. Tento způsob financování se však stal neúnosným, proto byly vytvořeny zdroje nové. Jednalo se o tyto hlavní tři zdroje příjmů: Zemědělské dávky, cla v obchodě se třetími státy, příjmy z daní členských států. V roce 1988 byl zaveden tzv. čtvrtý zdroj rozpočtu společenství, který se vypočte jako podíl každého státu na hrubém domácím produktu společenství.4 Příjmy z rozpočtu sloužily k financování všech výdajů EHS. Avšak zemědělská politika vždy zastupovala nejvyšší položku rozpočtu, výdaje stále rostly, což bylo předmětem pozdějších reforem. 4.4 Plnění stanovených cílů vede k nezvladatelnosti Konečně byly vyřešeny problémy s nedostatky v Římské smlouvě o založení EHS a úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Přestože zemědělství opustilo velké množství pracujících, podíl na celkovém HDP klesal a produktivita stoupala. Lepší výnosy znamenaly pro ty zemědělce, kteří své povolání neopustili větší příjmy a díky intervencím z veřejných prostředků byl splněn cíl „Zajištění odpovídající životní úrovně zemědělců“.
4
Historie Společné zemědělské politiky. BusinessInfo.cz [online]. 2009 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/historie-spolecne-zemedelske-politiky/1000521/53178/
12
Výrazně se zvýšila produktivita rostlinného zemědělství, především díky intenzivnímu hnojení zemědělské půdy. Živočišná produktivita byla navýšena díky výraznému zlepšení organizace chovu dobytka. Dalším výrazným faktorem bylo přistoupení nových členů, kteří se specializovali na zemědělskou výrobu jak rostlinnou, tak živočišnou. V roce 1973 se novými členy stávají Velká Británie, Dánsko a Irsko, roku 1986 Španělsko a Portugalsko. Toto vše znamená splnění hlavního cíle – zvýšení produktivity zemědělství. Stanovení intervenčních cen také přispělo ke stabilizaci trhu, což je jeden z dalších cílů obsažených v Římské smlouvě. V praxi to znamená, že pokud klesne reálna cena produktu pod intervenční cenu, EHS produkt koupí a to právě za cenu intervenční. Tím vznikl Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, který tyto intervenční ceny vyplácel. Díky centrálně stanoveným intervenčním cenám příjmy zemědělců nevykazovaly větší výkyvy, nebyly závislé na aktuální situaci na trhu. To vše vedlo také ke snížení cen pro spotřebitele a velká produkce k plynulému zásobování trhu, což jsou poslední dva cíle. Vše se zdálo být v pořádku jen na krátkou chvíli. Již brzy se začalo dosahovat přebytků, nabídka začala převyšovat poptávku. Jako první přišlo na řadu hovězí maso a mléko, chvíli poté obilniny. Tím pádem začaly stoupat náklady Společné zemědělské politiky, zemědělci produkovali stále více a neměli důvod výrobu snižovat, protože se nemuseli obávat, že by své produkty neprodali. Evropské komise totiž slíbila, že pokud nastane nadbytek produktů, vše odkoupí evropské intervenční sklady. 4.3.1 ZAVEDENÍ „MLÉČNÝCH“ KVÓT Vyplácení intervenčních cen a vyvážení se subvencemi do zahraničí, začalo být neúnosné. Přeplněné intervenční sklady volaly po zastavení obrovské nadprodukce. V roce 1983 dosáhlo totiž množství uskladněného másla hranice 700 tisíc tun a v případě mléka dokonce 1,1 miliónů tun.5 V roce 1984 musely být zavedeny „mléčné kvóty“, jako první výrazný zásah na trhu. Každý zemědělec dostal kvótu na individuální množství mléka, kterou mohl 5
BusinessInfo.cz: Historie Společné zemědělské politiky. BusinessInfo.cz [online]. 2009 [cit. 2012-0514]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/historie-spolecne-zemedelskepolitiky/1000521/53178/
13
vyprodukovat. Pokud stanovené množství mléka překročil, musel do evropského rozpočtu zaplatit pokutu.
14
5. Reformy SZP Přestože se odpovědnost za zemědělství přenesla ze členských států na instituce EU, což napomohlo sjednocení celého systému a pravidel, postupem času bylo více než jasné, že je potřeba Společnou zemědělskou politiku reformovat. Hlavními důvody se staly především nadprodukce, ke které došlo důsledkem zabezpečení potravinové soběstačnosti, náklady, které nezadržitelně rostly, zatímco konkurenceschopnost postupně klesala. Jako první počin z roku 1968, který byl pojmenován Mansholtův plán, bylo výše zmíněné zavedení mléčných kvót a zmrazení intervenčních cen. Tento krok se ale ukázal jako příliš důrazný, bylo tedy od něj upuštěno. Znamenal však předzvěst pro následující reformní období. Dalším krokem Evropské komise bylo vydání Zelené knihy v roce 1985, která nesla název Perspektivy pro společnou zemědělskou politiku, podle které bylo cílem zabránit růstu výdajů a to stabilizací trhů a snížená produkce především mléka a másla. 5.1 Delorsův balíček Návrh řešení finanční neúnosnosti SZP byl předložen roku 1988 na summitu v Bruselu Evropskou komisí v čele s Jacquesem Delorsem. Hovořilo se především o snížení garantovaných cen a to takovým způsobem snížení finanční podpory pro zemědělce, kdy překročí stanovenou maximální garantovanou úroveň produkce. Zároveň také bylo požadováno zvýšení příspěvku od svých členů. Tímto aktem byly náklady SZP sníženy o 5%.6 5.2 McSharryho reforma První velká reforma SZP proběhla roku 1992, po předchozích provedených analýzách zemědělského sektoru. Jmenuje se McSharryho reforma, podle tehdejšího komisaře pro zemědělství Raye McSharryho. Její vznik byl také řešením sporů probíhajících během uruguayského kola GATT. Hlavním důvodem bylo zajištění vnitřního trhu pro jeho otevření k 1. 1. 1993. V tomto roce také vzniká Evropské Unie. Z jednání s GATT vyplynulo, že je zapotřebí vyrovnat do roku 1993 doposud nerovnoměrné cenové hladiny mezi ES a ostatními světovými trhy. Toho bylo dosáhnuto zamezením nárůstu nadprodukce, konkrétně restrikcemi výrobních faktorů. Nekonkurenceschopnost produktů měla být řešena 6
Ochrana přírodních zdrojů a hospodaření s nimi: Reformy SZP. Rozpočet a politiky Evropské unie: Příležitost pro změnu. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-011-9.
15
snížením intervenčních cen. Tím by ale došlo k poklesu příjmů zemědělců, proto byly zavedeny přímé platby a podpora strukturálních opatření. A také vzhledem k tomu, že náklady na SZP byly vysoké také z důvodů neefektivního vynakládání s financemi, nebylo možné plnit jeden z nejdůležitějších cílů SZP – zajistit příjmy zemědělců a zaručit tak jejich uspokojivou životní úroveň. Vzhledem k tomu, že velké procento zemědělců bylo v důchodovém věku, byl vytvořen penzijní zemědělský program, jehož cílem bylo snižovat zaměstnanost v zemědělství přesunem pracovníků do jiných sektorů. Dalším důvodem reformy bylo také díky snahám o zvýšení produkce používání nadměrného množství hnojiv a hormonálních prostředků, což značně zvýšilo zájem veřejnosti. Proto bylo zapotřebí začít se více věnovat environmentální stránce zemědělství a zaměřit se spíše na kvalitu než na kvantitu produktů. Tohoto cíle bylo dosaženo finanční podporou půdy, která zůstávala neobhospodařovaná, rozvojem šetrnějších způsobů pěstování plodin a menším užíváním hnojiv. Poprvé tak není podpora zemědělců vázána na výši produkce, což bylo velice důležité. 5.3 Agenda 2000 Tento velmi diskutovaný dokument se zabývá společnými politikami Evropské Unie, konkrétně jejich reformami, které bylo nutné provést. Důležitou součástí dokumentu jsou také posudky Evropské komise zemí, které se ucházely o členství, Českou republiku nevyjímaje. Reforma byla přijata 15. července 1997. Ve druhé kapitole II. Základní otázky cesty k rozšíření ve studii dopadů, která byla provedena před sepsáním Agendy 2000 je shrnutí této studie, která došla k závěru, že rozšíření je určitě výhodné pro politiku a hospodářství, pokud se přizpůsobí různorodosti státům, které se chystají vstoupit na společný trh. Co se týče zemědělství, tomu se věnuje v kapitole II. Základní otázky cesty k rozšíření podkapitola 1. Zemědělství. Zde je poukázáno na nejzásadnější problém a to rozdílné ceny zemědělských komodit jednotlivých států, které jsou nižší než ceny v EU. Tuto informaci uvádí hned první odstavec: V rostlinné výrobě se tento rozdíl pohybuje mezi 10-30 % u obilovin, olejnatých semen a bílkovinných plodin a 40-50 % u cukrovky (u cukru je však rozdíl o něco menší). V živočišné výrobě se rozdíly pohybují od 30-40 % u mléka a mléčných 16
výrobků do 35-45 % u hovězího masa. U mas vyráběných zkrmováním obilovin (vepřové maso a drůbež) jsou rozdíly relativně menší. Velké rozdíly lze pozorovat u některých druhů ovoce a zeleniny (například až 80 % u rajčat). S růstem cen výrobků v těchto zemích lze počítat v období od nynějška do poloviny příštího období finančních výhledů. Zmíněné cenové rozdíly oproti cenám v EU se tím poněkud sníží, avšak zcela odstraněny nebudou.7 Pro tento přechod bylo zavedeno také přechodné období, během kterého se měly cenové rozdíly vyrovnat a ochránit tak státy před nadměrnou konkurencí. Dále je uvedeno, že tento proces nebude podporován přímými podporami příjmů, jak tomu bylo v reformě předchozí. Na druhou stranu bude podporován rozvoj zemědělství a potravinářského sektoru. Dále mělo pokračovat snižování rozpočtu SZP. Podle plánování již v McSharryho reformě se mělo dále pokračovat v přechodu od subvencování cen k přímým platbám. Zároveň se měly výrazně snížit garantované ceny a místo nich podporovat zemědělce přímo, aby bylo zajištěno větší konkurenceschopnosti na trhu EU. Tyto základní cíle byly doplněny dalšími usneseními, jako podporovat kvalitní potraviny a ne jejich kvantitu. Snaha byla o zaměření se na produkci takových potravin, které žádají spotřebitelé a opustit od nadprodukce potravin, na které jsou vypláceny největší dotace. Jak bylo pravděpodobně očekáváno, strhla se během jednání o tomto programu obrovská vlna protestů. Několik tisíc francouzských zemědělců protestovalo v Bruselu proti těmto změnám, které by jim zajistily ztrátu finančních prostředků, kterých čerpali z EU nejvíce. K dalším odpůrcům patřilo Španělsko a Řecko, kterým bylo jako kompromis přislíbeno vyplácení finanční podpory z Fondu soudržnosti. Na druhou stranu Agendu 2000 podporovaly státy, které na vyplácení finančních prostředků vynakládaly nejvíce, jako Velká Británie, Dánsko, Švédsko, Itálie. Výsledkem protestů Francie nakonec bylo jen postupné snižování garantovaných cen jako celkový kompromis.
7
Agenda 2000. In: Reformy EU. 1997. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/pdf/agenda2000.pdf
17
5.4 Reforma SZP z roku 2003 Ačkoliv předchozí reformy byly důležité, žádná neměla takový efekt jako reforma Společné zemědělské politiky, která byla schválena 26. června roku 2003 v Lucemburku. Ta vznikla na žádost členských států EU jako revize stavu po předchozí reformě Agenda 2000, což také znamenalo, že tento dokument nebylo třeba sepsat z důvodů aktuálních problémů, ale spíše proto, aby se problémům, jako například dalšímu nárůstu rozpočtu SZP, předešlo. Co bylo dále předmětem, je stále pokračování předešlých reforem, které se snaží dosahovat cílů SZP. Pokračuje se tedy dále snahou o lepší konkurenceschopnost trhu EU jak ve světě, tak uvnitř společného trhu, snahou vyváženě podporovat všechny producenty a soustředit se na jejich podporu. Zároveň je také potřeba zdůraznit ochranu životního prostředí a péči o zvířata, vzhledem k problémům s nemocemi BSE, slintavkou a kulhavkou, které veřejnosti neunikly, tudíž bylo zapotřebí se více věnovat i těmto otázkám, aby se předešlo dalším nemocem. Pokud se podíváme na změny podrobněji, je určitě důležité v první řadě uvést nový systém vyplácení financí zemědělcům. Jedná se o jednotné zemědělské platby (single farm payment), které budou vypláceny jednorázově a jejich výše bude stanovována jako průměr přímých plateb, které zemědělec obdržel za období let 2000 až 2002. Tuto formu vyplácení přímých plateb silně podporuje WTO kvůli zajištění trhu a dále povzbuzuje rušení dalších garantovaných cen, které se ještě stále vážou k některým komoditám. Cílem je tedy splnit požadavky WTO v co nejbližším období. Další novinkou bylo zavedení systému cross-compliance. Tento pojem znamená zavedení jistých směrnic a předpisů vázáných především na udržování životní prostředí a ochranu životní úrovně zvířat. Pokud zemědělec dodržuje všechna opatření při produkci, jsou mu vypláceny dotace. Důležité je, že na přímé platby mají nárok i zemědělci, kteří se rozhodnou nic neprodukovat a výše dotací se neváže na rozlohu farem či na počet kusů zvířat. Tyto předpisy jsou povinné pro všechny členské státy. Co se týče České republiky, za nedodržení jednoho ze tří prvků cross-compliance, konkrétně GAEC (Good Agricultural and Environmental Condition) může být sankciována již od prvního dne členství v EU. Dalším krokem je odstranění vazby podpor na zemědělskou produkci (decoupling), který se opět přibližuje spotřebiteli; zemědělci nejsou vázání výšemi
18
dotací na produkt, který si vyberou produkovat, tudíž je pro ně důležité řídit se aktuální poptávkou na trhu. Co se týče rozvoje venkova, na který je kladen důraz, zde je důležitou novinkou takzvaná modulace. Jedná se o nalezení dalšího zdroje financí pro méně rozvinuté oblasti v zemědělství, kterým jsou příspěvky od zemědělců, jejichž farmy pobírají dotace vyšší než 5 000 euro. Tyto farmy tedy odvádí část přímých plateb na rozvoj venkova a ročně budou vyčleňovat z těchto plateb 3 % v roce 2005, 4 % v roce 2006, 5 % v roce 2007 a od roku 2008 do roku 2013 rovněž 5 % na venkovský rozvoj. 8 Tato povinnost se nevztahuje na nové členské státy. Tímto odstavcem jsem uvedla nejzásadnější změny reformy z roku 2003. Cílem je vytvořit multifunkční model Evropského zemědělství, který klade důraz na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství. Opět se stala hlavním odpůrcem Francie, která odmítá jako největší příjemce dotací změny v SZP. 5.5 Závěr Uvedené reformy jsou představením nejzásadnějším změn SZP před vstupem České republiky do EU v roce 2004. Stále se opakuje nejdůležitější stanovisko a to snížit finanční zátěž SZP na rozpočtu EU. V celkovém výsledku se tento cíl daří plnit. S dalšími přibývajícími členy ale vznikají další problémy, například zmíněná nadprodukce v souvislosti se zavedením intervenčních cen. Proto se pozdější reformy zaměřují především na rozvoj venkovských zemědělských oblastí, které jsou nejzaostalejší. Pro ty vznikají nové zdroje finančních prostředků, jako například modulace, uvedená v reformě z roku 2003. Za nejúspěšnější reformu v historii SZP je považována právě reforma z roku 2003. V průběhu vývoje SZP se objevují cíle nové, jako je rozvoj ekologického zemědělství jako protipól intenzivního používání hnojiv, které v minulosti vedlo k závažným problémům. Později také v návaznosti s reformami byl změněn systém 8
ČESKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ V PODMÍNKÁCH REFORMY SZP EU A NÁSTROJE K JEJÍ REALIZACI: PŘÍMÉ PLATBY A CROSS-COMPLIANCE, ZVYŠOVÁNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI (PROGRAM ROZVOJE VENKOVA, VAV). Praha: IREAS, 2008. ISBN 978-80-86684-52-9. Dostupné z: http://www.ireas.cz/download/publikace/prz_publikace.pdf
19
financování SZP a vznikl Evropský zemědělský záruční fond a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova. Tyto oblasti SZP jsou aktuální v současnosti, proto se jim budu věnovat později.
20
6. Vývoj v zemědělství od ukončení druhé světové války po
vstup do EU
V této kapitole je shrnut vývoj českého zemědělství od roku 1945 do roku 1989. Tak jako SZP vznikla po druhé světové válce, tak se budu zabývat vývojem zemědělství u nás právě od této doby. Začínám tedy v době praktické neexistence trhu a vlády KSČ s jejími „pětiletkami“ a zakládáním Jednotných zemědělských družstev. 6.1 Vývoj mezi roky 1945-1989 Po druhé světové válce díky znárodňování a pozemkovým reformám řídil české hospodářství, zemědělství nevyjímaje, pouze stát. Celý systém stál na socialistickém národohospodářském plánu, jenž měl za úkol nahrazovat tehdy neexistující trh. Důvodem vytvoření takového konceptu byla snaha vládnoucí strany KSČ o sjednocení hospodářství, jeho efektivní využívání po vzoru SSSR a v prvním dvouletém období především zvýšení životní úrovně obyvatelstva. 6.1.1 „PĚTILETKY“ Spolu
se
Státní
plánovací
komisí
ustanovila
vláda
hlavní
cíle
národohospodářských plánů, které měly především plnit rozvoj národního hospodářství za využití financí ze státního rozpočtu. Za tímto účelem byla vytvořena plánovací období. Jednalo se o několikaletý časový interval plánovaný v období let 1949-1990, který se opakoval a za jeho uplynulou dobu měl být daný plán splněn. Konkrétně se státní a hospodářské plány členily: na dlouholeté výhledy rozvoje národního hospodářství na období 10 až 20 let, střednědobé státní plány (zpravidla pětileté), prováděcí státní plány (zpravidla roční), střednědobé a prováděcí hospodářské plány.9 V prvním období let 1947-1948 byl tedy stanoven plán dvouletý, poté již nastoupily plány pětileté. Jednalo se o vytvoření zákonů, ve kterých bylo jasně dáno, jaké produkce má být na konci období dosaženo. Jako příklad si zvolím první pětileté období z let 1949-1953, ke kterému se váže zákon č.241/1948 Sb., který nabyl platnost 27. 10. 1948 a účinnost 2. 11. 1948. V jednotlivých oddílech a paragrafech jsou tedy
9
Zahraničně obchodní politika Československa v letech 1945-1990: Hospodářská politika v Československu po roce 1945. Zahraničně obchodní politika ČR: historie a současnost (1945-2008). Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-128-4.
21
obsažena konkrétní data jak o objemu produkce, výnosu, tak i procentuální vyjádření zvýšení produkce viz Oddíl II, Rozvoj zemědělství a lesnictví, § 7.10 Pokud se podíváme na první pětiletý plán podrobněji z hlediska zemědělství, zásadním krokem bylo vytvoření Jednotných zemědělských družstev (JZD). Podstatou těchto družstev bylo zabrání soukromých majetků, což umožňovalo vytvoření jednotných velkých orných ploch. Tento krok však vedl spolu s nadměrným používáním hnojiv k velkým ekologickým problémům. Během druhého pětiletého plánu, jenž byl stanoven na období let 1956-1960 pokračovalo další sdružování vesnic v JZD a podíl soukromého hospodářství nedosahoval ani 2 %. Během prudkého vývoje soustředěného především na těžký průmysl vzrostl podíl socialistického sektoru na 88 % zemědělské půdy.11 Třetí pětiletý plán měl především zvýšit intenzitu práce, aby se splnili zadané cíle, což se nepovedlo. Tím se toto pětileté období rozplánovalo na roční období, což umožnilo pokračovat v dalším pětiletém období v letech 1966-1970, které plnilo svůj cíl zvyšovat produkci zemědělství a zajistit tak potravinovou soběstačnost. Páté pětileté období v letech 19711975 upevňovalo intenzivní rozvoj. V šestém (1976-1980)a sedmém (1981-1985) pětiletém období se pod vlivem ropné krize dynamika hospodářství zpomaluje. V posledním, tedy osmém pětiletém plánu (1986-1990) je zřejmé, že je nutné provést transformaci celého hospodářství, vzhledem k jeho oslabování. Změny, které nastaly především v 70. letech, změnili koncepci zemědělství, především díky zavádění JZD, kdy zanikly malé farmy, jak už bylo zmíněno. Tento koncept převládajících podílu na zemědělské produkci malých soukromníků již obnoven nebyl. Program pětiletých období tedy zahrnuje celé období od ukončení druhé světové války, kdy vzniká i SZP, až po revoluční rok 1989, po kterém následuje transformace celého trhu, prostřednictvím obnovení vlastnických práv se opět zvyšuje podíl vlastnictví soukromého sektoru v zemědělství. Vzhledem k proběhlé kolektivizaci 10
Předpis č. 241/1948 Sb. Zákon o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky (zákon o pětiletém plánu). In: Sbírka zákonů. 1948. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1948-241#p1 11
Zahraničně obchodní politika Československa v letech 1945-1990: Hospodářská politika v Československu po roce 1945. Zahraničně obchodní politika ČR: historie a současnost (1945-2008). Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-128-4.
22
v tomto období až do dnes doznívá její vliv v podobě velkých producentů v naší zemi, na rozdíl od velkého podílu menších rodinných farem v zemích EU.
7. Vývoj od roku 1989 po vstup do EU Stejně jako ostatní odvětví hospodářství České republiky bylo nutné transformovat i zemědělský sektor. Po sametové revoluci v roce 1989, kdy byla po četných demonstracích nucena odstoupit komunistická vláda, se otevřely dveře k vytvoření nové ekonomiky. Hlavní záměry, jako snížení počtu zaměstnaných v zemědělství a snížit podíl zemědělství na tvorbě HDP, jsou podobné jako u jiných evropských zemí. Jak tedy konkrétně transformace probíhala v České republice a pokračovala ke vstupu do EU, uvedu v této kapitole. 7.1 Období transformace Po změně politického režimu následovaly v 90. letech díky změnám vlastnického práva rozsáhle restituce, která odstranila státní vlastnictví pozemků, které byly znárodněny v roce 1948. Samotná transformace započala v roce 1993 a toto období pokračovalo do roku 1997. Snaha byla o vrácení majetku původním vlastníkům nebo alespoň náhradu znárodněného pozemku. Tento proces bohužel v některých případech ještě nebyl dokončen. Dalším krokem byla privatizace, která byla prováděna z více než poloviny přímým prodejem a ke konci roku 2002 byla téměř dokončena. Jednotná zemědělská družstva se změnila v zemědělská družstva vlastníků, která spolu se vzniklými obchodními společnostmi mají na dnešním trhu převahu.
23
Tabulka č. 1: Přehled vlastnických vztahů v zemědělství v roce 2002
Právní forma
2002 Obohspodařovaná z. p. Průměrná výměra (ha z. p.) ha % 982 816 27,0 29 2 654 236 73,0 1 000
Počet podniků
Fyzické osoby celkem Právnické osoby celkem z toho - obchodní spol. celkem z toho - spol. s r. o. z toho - a. s. z toho – družstva Ostatní Celkem
35 446 2 974 2 110 1 448 622 698 166 38 420
1 628 817 788 234 824 482 987 792 37 627 3 637 052
44,8 21,7 22,7 27,2 1,0 100,0
886 631 1488 1466 267 99
Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
Ve dnešním zemědělství je velký podíl pronajaté půdy, která vznikla na základě obchodování s půdou v této době. Všechny údaje o průběhu zemědělské politiky jsou obsaženy v takzvaných Zelených zprávách, které vydává Ministerstvo zemědělství každoročně od roku 1994. 7.1.1 STÁTNÍ FOND TRŽNÍ REGULACE V roce 1991 vznikl Fond tržní regulace, který se od roku 1993 přejmenoval na Státní fond tržní regulace (SFTR) a od roku 2000 se jmenuje Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Jeho úkolem se v této době stala regulace zemědělského trhu, převážně šlo o mléko, skot a pšenici. V prvních letech bylo potřebovat trh stabilizovat a to z důvodu přebytků zemědělských produktů. Podobně jako v EHS byly zavedeny garantované a intervenční ceny. 7.1.2 PODPŮRNÝ A GARANČNÍ ROLNICKÝ A LESNICKÝ FOND Od roku 1994, kdy dále pokračovala transformační politika, byl zaveden Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond. Jeho činností bylo poskytovat úvěry zemědělským podnikům ve formě dotací úvěrů, které poskytovaly obchodní banky, čímž se jednalo o bezúročné půjčky. Ty měly sloužit především k modernizaci technologií ve výrobě.
24
V tomto období transformace byly hlavními úkoly politiky stabilizovat podnikatelský sektor a investovat do modernizace, k čemuž v podstatě tento fond sloužil. Díky těmto transformačním opatřením soukromí rolníci tvořili do roku 1997 již 25 % obhospodařované půdy, zbylých 75 % připadalo na právnické osoby. Tímto tedy byla ukončena transformační politika, která měla za úkol především navrácení státního majetku původním majitelům, odstátnit JZD, následovně stabilizovat trh a snažit se o pokrok v odvětvích zemědělství, které byly degradovány, jako například ekologickou stránku silně narušenou nadměrných používáním hnojiv a pesticidů v době komunistické vlády, která po vzoru SSSR měla v podobě pětiletých plánů snahu o maximální možnou zemědělskou produkci. 7.1.3 ČR A AGENDA 2000 Na základě podání oficiální žádosti v roce 1996 pro vstup ČR do EU byla v roce 1997 ČR zařazena do posudku Evropské komise, který byl součástí reformního dokumentu Agenda 2000. Vyplněním podrobného dotazníku poskytla ČR, spolu s dalšími 5 ucházejícími se zeměmi ke vstupu do EU, informace k analýze, ze které vyplynula doporučení, na jaké oblasti soustředit vývoj, aby byly výsledky co nejvíce shodné s podmínkami pro přijetí do EU. Jako největší slabinou pro ČR se stal stav životního prostředí, dále z mé zájmové skupiny nedostatečně vyvinutý rozvoj podpory zaostalejších regionů. V závěrečných doporučeních je tedy zmíněno, že by ČR měla investovat především do zemědělství, ekologie a energetiky. Každý rok vycházel další souhrn bodů, ve kterých se jak daný uchazečský stát zlepšil, ČR vycházela z těchto výsledků poměrně dobře. V roce 2000 zde také přibyla položka, jak je daný stát schopný se integrovat do Jednotného vnitřního trhu a vyrovnat se s konkurencí ostatních států. ČR z tohoto porovnání vychází se závěrem, že by neměla mít větší problémy. 7.1.4 PŘEDVSTUPNÍ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA Po transformačním období nastupuje předvstupní období, které trvalo od roku 1998 a bylo ukončeno roku 2003, tedy před vstupem ČR do EU. Hlavním úkolem bylo připravit české zemědělství na vstup na evropský trh se všemi jeho podmínkami.
25
V první řadě bylo důležité zastavit ztrátovost zemědělství, které od roku 1990 do roku 1998 přesáhlo dluh 40 mld. Kč.12 V této době měl pořád velký význam Státní zemědělský a intervenční fond (SZIF), jehož schválením v roce 2000 podle zákonu č. 256/2000 Sb. byl zrušen dřívější Státní fond tržní regulace. Hlavním nástroji byly stanoveny následující body, které jsou obsaženy ve Zprávě SZIF za rok 2000. Podle této zprávy byly zavedeny do organizace trhu komodity, jejichž produkci bylo nutné regulovat. Jednalo se o mléko a mlékárenské výrobky, pšenice potravinářská, brambory a prasata. Pšenice měla být vykoupena v omezeném množství za intervenční ceny, nadúroda brambor a přebytek jatečních prasat měl být vyřešen subvencovanými vývozy. Co se týče mléka, jednalo se o přípravě zavedení mléčných kvót. V těchto letech bylo vzhledem ke stávající nestabilitě pronajato 92 % půdy a vzhledem k systému dotací, které podporovaly spíše velké podniky na úkor menším, 5,2 % největších farem obhospodařovalo 76,4 % půdy, zorněno bylo 72 % zemědělské půdy.13 Dále byl roku 2000 schválen dokument, který směroval politiku vstupu do EU do dvou etap, kterými byly Revitalizace, která probíhala v letech 1999-2001 a navazující Adaptace v letech 2001-2003. Obě tyto etapy měly za úkol dále připravovat ČR na vstup do EU. Mezi hlavní body patřilo pokračování regulace trhu a podpora příjmů zemědělců, zlepšení úrovně životního prostředí, se kterým byly velké potíže, dále modernizovat výrobní technologie užívané v zemědělství.
7.1.5 ZAKONČENÍ PŘEDVSTUPNÍ POLITIKY V prosinci roku 2002 proběhl Kodaňský summit, na kterém byly projednávány podmínky pro vstup kandidujících zemí do EU. Tato jednání proběhla úspěšně 12
Vývoj zemědělské politiky do současné doby. Fondy Evropské unie [online]. [2012] [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://www.strukturalni-fondy.cz/Programy-2004-2006/Operacni-programy/OP-ROZVOJVENKOVA-A-MULTIFUNKCNI-ZEMEDELSTVI/Dokumenty/Programovy-dokument-OP-Rozvojvenkova-a-multifunkc/2--Analyza-ekonomicke-a-socialni-situace/2-4--Dosavadni-zemedelska-politika-ajeji-vliv-na-/2-4-1--Vyvoj-zemedelske-politiky-do-soucasne-doby 13 Zemědělství ČR a vstup do EU. VÚZE, [2010] [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: www.agroporadenstvi.cz/poradenstvi/Prinos_EU/EU_ekonomika.pps
26
vzhledem ke změnám, které byly provedeny v ČR a jejich průběh popsán výše. Tímto summitem byla zakončena složitá předvstupní vyjednávání. K 1. 5. 2004 bylo schváleno přistoupení ČR do EU. Dalším krokem byla nutná ratifikace ostatních stávajících členských zemí. Dne 16. dubna 2003 byla v Aténách podepsána Přístupová smlouva, referendum v České republice o přistoupení ČR do EU proběhlo v červnu 2003. Výsledky byly 77,33 % kladných hlasů vůči 22,67 % odpůrcům členství. Volební účast dosáhla 55,21 %.14
14
Česká republika v EU: Historie vstupu ČR do EU. Evropská komise [online]. 2010 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/cr_eu/index_cs.htm
27
8. Česká republika členem EU a výhledy na budoucnost Po vstupu ČR do EU nastaly předpokládané změny v hospodářství ČR. Vstupem do jednotného trhu se otevřely ČR možnosti obchodování s ostatními členy EU, kterých také ČR začala využívat. Zároveň však musela čelit konkurenci ostatních členských států. ČR se také musela přizpůsobit všem kvótám stanoveným pro produkci komodit, jež jsou obsaženy v reformách SZP. Toto hledisko bylo nepříznivé pro nadprodukční komodity. Při reformě společné organizace trhu s cukrem přišla ČR o 22,5 % kvóty cukru, a úměrně s tím se snížila výroba cukru a plocha řepy.15 Vedením společné zemědělské politiky v ČR je pověřeno Ministerstvo zemědělství a Státní zemědělský intervenční fond. Stálé zastoupení ČR při EU hájí zájmy našeho státu v Bruselu a pro zemědělský sektor byl určen Úsek zemědělství a životního prostředí. Činnost úseku je zaměřena zejména na expertní a diplomatické působení v orgánech EU zabývajících se agendami v oblastech zemědělství, bezpečnosti potravin, biotechnologií, rostlinolékařské a veterinární problematiky, rybolovu, rozvoje venkova, sektorových operačních programů a zemědělského obchodu. Podílí se na přípravě příslušných legislativních aktů, obchodních jednání a sledování vývoje ve strategii, politikách a legislativě EU. Spolupracuje při zajišťování čerpání prostředků pro projekty v ČR v rámci strukturálních a regionálních fondů. Koordinuje přípravy expertních misí v ČR a prezentace zemědělských výrobků v EU.16 Čeští zemědělci mají tedy možnost čerpat dotace z následujících zdrojů: Přímé platby, Program rozvoje venkova ČR na období 2007 až 2013, Operační program Rybářství na období 2007 až 2013, Dotace v rámci Společné organizace trhu, Národní dotace, Podpůrný garanční a lesnický fond.17 Jak už bylo řečeno, pro získání těchto dotací je nutné splňovat podmínky cross compliance stanovené EU.Pro přeorientování zemědělské politiky byly vypracovány následující dokumenty a programy, které uvádím níže.
15
Zemědělství. Euroskop.cz [online]. 2012 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/8924/sekce/zemedelstvi/https://is.muni.cz/repo/865965/clanek7.pdf/publication/865965 16 Zemědělství. Euroskop.cz [online]. 2012 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/8924/sekce/zemedelstvi/https://is.muni.cz/repo/865965/clanek7.pdf/publication/865965 17 Dotace: Struktura dotačních zdrojů. Ministerstvo zemědělství [online]. 2011 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/
28
8.1 Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004–2013) Následující kapitola pojednává o změnách v zemědělství po vstupu ČR do EU, které se konalo 1. května 2004. Od této doby odpovídá zemědělská politika ČR všem směrnicím, které provádí SZP. Byla vytvořena koncepce, která směřovala vývoj českého zemědělství dál v souladu s pravidly SZP a EU. Důležitým cílem bylo snížit podíl zemědělského sektoru na tvorbě HDP. Tento proces již byl zahájen v transformačním období, ale bylo nutné v něm pokračovat. Úspěšně se vedlo snižovat jak počet pracovníků v zemědělských podnicích o více než 5 % ročně a dále se snižoval podíl zemědělství na celkové zaměstnanosti v národním hospodářství. Z 531 tisíc pracovníků v roce 1989 zůstalo v zemědělských podnicích v roce 2002 asi 156 tisíc pracovníků.18 Přestože zároveň stoupala produktivita práce, bylo nutné zahájit přeorientování zemědělské politiky ČR a to i z dalších důvodů, které jsou podrobně rozvedeny v Koncepci, proto je nebudu rozvádět do podrobností, jen pro přehled vyberu důležité body. Koncepce se tedy zabývá těmito procesy a kroky: •
Globální situace: chudoba, nedostatek vody a extenzivní využívání půdy, pokrytí poptávky rostoucí světové populace
•
Evropský model zemědělství: velká nadprodukce, problémy s WTO v souvislosti s produkcí rozvojových zemí, produkce kvalitních potravin, udržitelnost zemědělství
•
Využívání vody v ČR, které je v průměru méně, než v jiných zemích EU: péče o povrchové a podpovrchové vody vzhledem k poloze ČR na rozvodí Střední Evropy
•
Problémy agrárního sektoru a trhu v oblasti produkce: výrobní potenciál převyšující poptávku, příjmy zemědělců rizikově ohroženy přírodními faktory, standardy EU pro pohodu zvířat, nedostatečně rozvinutý trh pro ekologické zemědělství
V dokumentu je také popisován postup jak docílit splnění uvedených problémů, zmiňuje návaznost na etapu Adaptace. V kapitole B. AGRÁRNĚ POLITICKÝ RÁMEC 18
Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004–2013). Ministerstvo zemědělství [online]. 2003 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/26240/Koncepce_agrar_politiky_CR_pro_obdobi_po_vstupu_do_EU.pdf
29
PRO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR V PROSTŘEDÍ EU jsou uvedena tři období, během kterých se ČR přizpůsobuje reformě
SZP ohledně přímých plateb. V prvním takzvaném
vstupním období od roku 2004 až 2006 ČR bude uplatňovat zjednodušený systém přímých plateb včetně podílu kompenzací v sektoru mléka za snížení intervenčních cen. Druhé období nazvané přizpůsobovací období pro roky 2007 až 2010, kdy se počítá s reálným vyrovnáním úrovně přímých plateb, musí ČR transformovat systém přímých plateb z předchozího období. V posledním období v letech 2011-2013 má být uplatňován systém plateb z předchozího období avšak s působením cross compliance a modulace podpor. Koncepce uvádí informace o zavedení programu ochrany přírody Natura 2000, která by podle směrnic EU sdružovala chráněné oblasti evropského významu, dále se zabývá například využitím obnovitelných zdrojů. V kapitole C. KONCEPCE ZEMĚDĚLSKÉ POLITIKY ČR PO VSTUPU DO EU jsou blíže rozváděna jednotlivá období zemědělské politiky uvedená výše, soustřeďuje se na systém vyplácení přímých plateb, rozvoj venkova, program Natura 2000 a rozvoj venkova. V závěrečných ustanoveních dokument popisuje dopady působení politiky SZP. Vše jsou jen odhady, reálnými dopady se budu zabývat v dalších kapitolách. 8.2 Zjednodušená Společná zemědělská politika pro Evropu – úspěch pro všechny V tomto dokumentu z roku 2009 předkládá Evropská komise hodnotící zprávu Evropskému parlamentu o zjednodušení SZP. Hlavním cílem je především snížit administrativní zátěž SZP, tento proces probíhá úspěšně od roku 2005 a plánováno je do roku 2012 snížit zátěž o 25 %.19 Administrativní zátěží jsou myšleny složité procesy, které musí zemědělci podstupovat, aby mohli čerpat dotace. Jedná se například o spoustu nařízení, která podléhají nadměrnému množství organizací. Ty jsou postupně sjednocovány, jako například sjednocení organizací pro jednotný trh v jednu. Také díky již několikaletému provádění SZP si zemědělci některá pravidla a předpisy osvojují, není tedy podstatné 19
Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004–2013). Ministerstvo zemědělství [online]. 2003 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/26240/Koncepce_agrar_politiky_CR_pro_obdobi_po_vstupu_do_EU.pdf
30
vynakládat finance na zahajování některých programů, které již zemědělci znají, příkladem mohou být jednotné platby. Zjednodušení se týká i postupu podávání žádostí. Všechny údaje jsou podrobně zveřejněny ve Studii o administrativní zátěži. Dalším zjednodušením je omezení licenčních povinností na dovoz na méně jak pětinu, čímž se ušetří na správních nákladech na zpracování dokumentů potřebných k dovozu nebo vývozu produktů. Pro zlepšení komunikace mezi Komisí a členskými státy byly vylepšeny také informační technologie v podobě Informačního systému pro řízení a sledování zemědělského trhu (ISAMM). Toto je jen stručný výčet vybraných prvků obsažených v dokumentu. Podobných projektů pro technické zjednodušení a zjednodušení politiky bylo vytvořeno podle akčního plánu desítky a většina z nich již byla k roku 2009 provedena. 8.3 Zemědělská politika ČR 2007-2013 Pro toto období byly vypracovány dva řídící dokumenty. Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky je zásadní programový plán, který spojuje hlavní tři cíle politiky, kterými jsou posílení konkurenceschopnosti, zvýšení zájmů o ochranu životního prostředí a o posílení venkova. Navazujícím dokumentem je Program rozvoje venkova České republiky, který je v podstatě rozvedením prvního programu do podrobnějších detailů všech opatření a jejich realizace. Hlavními cíli tohoto programu je podpora rozvoje venkova aby se dostal na úroveň udržitelného rozvoje a to za použití vytvoření nových pracovních míst a snahy rozvíjet v těchto oblastech podnikání. Dále se v programu opět uvádí zlepšení stavu životního prostředí, zvýšení konkurenceschopnosti českého zemědělství, ale také zlepšení úrovně lesnického a potravinářského sektoru. V tomto období již plně slouží pro sledování výše podpor, jejich změny a podmínky dotací Státní zemědělský intervenční fond, kde mohou zemědělci podávat žádosti na dotace a sledovat nejnovější vývoj. Po vstupu ČR do EU se staly podpory ze zemědělských fondů EU druhým největším zdrojem příjmů. Jedná se o čerpání z Evropského zemědělského záručního fondu, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského rybářského fondu. SZIF spravuje tyto dotace a zároveň plní důležitou funkci, kontroly správného využívání evropských dotací. Tehdejší ministr zemědělství Šebesta ve zprávě o činnosti SZIF a čerpání finančních prostředků za rok 31
2009 uvádí, že v roce 2009 ČR obdržela dotace ve výši přibližně 40,5 mld. Kč, z čehož 25 mld. Kč putovalo na přímé platby a 8 mld. Kč na Program rozvoje venkova.20
20
Zpráva o činnosti SZIF a čerpání finančních prostředků za rok 2009. Ministerstvo zemědělství [online]. 2010 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/tiskovy-servis/tiskovezpravy/x2010_zprava-o-cinnosti-szif-a-cerpani.html
32
9. Pohled na budoucí vývoj SZP po roce 2013 Současnými otázkami ohledně SZP je její budoucnost. Jakým směrem se bude ubírat, jak bude snižovat svůj rozpočet, změny vyplácení přímých plateb zemědělcům, otázka konkurenceschopnosti vůči rozvíjejícím se třetím zemím, bezpečnost potravin nebo jak bude dále podporován rozvoj venkova a biopotravin na našem trhu. Toto všechno je jen krátký výčet neodmyslitelných otázek, které provází diskuze o budoucnosti SZP jak na evropské úrovni, tak v rámci České republiky. Ze všeobecného hlediska je důležitá modernizace SZP aby se jednalo o politiku živou a tím pádem mohla pružně reagovat na veškeré výkyvy v hospodářství, klimatických změnách a stále si zachovala svou konkurenceschopnost vůči světu a udržitelnost se schopností poskytovat dotace zaměstnancům v zemědělském sektoru a aby zemědělci samotní si byli schopni zajistit požadovanou životní úroveň. Nemělo by se zapomenout na problematiku liberalizace evropského trhu vůči třetím zemím, které mohou konkurovat levnějšími dovozy, než jsou produkty země EU, které podléhají přísným předpisům.
9.1 Globální pohled na budoucnost SZP Pokud se podíváme na budoucnost zemědělské politiky celosvětově, největším jasným problémem je rychle rostoucí populace. Ta může zapříčinit nejen vyšší poptávku po surovinách na celém světě, ale vzhledem k vyspělosti EU větší počet přistěhovalých obyvatel do EU a tedy vyšší poptávku po surovinách přímo v EU. Toto však nemusí znamenat vyšší odbyt pro zemědělce v EU, ale nastoupení třetích zemí, jakožto levnějších producentů potravin a tedy velkých konkurentů. Dovoz surovin ze třetích zemí také zásadně snižuje konkurenceschopnost zemědělců EU. Řešením by mohlo být zavedení ekologických stop dovážených produktů jako nápomoc většímu odbytu potravin z EU. Dovážené potraviny jsou dováženy ze zemí někdy i desetitisíce kilometrů vzdálených a peníze vložené do pohonných hmot za překonání takové vzdálenosti by mohly být soustředěny jinde, zároveň by se také pohonné hmoty ušetřily a ušetřeno by zůstalo i životní prostředí zatěžované emisemi. Zároveň pokud by EU investovala do rozvoje zpracování vypěstovaných komodit v místě produkce, zvýšil by se odbyt přímo na místě produkce, dovoz by se tímto snížil a navíc by vznikla nová pracovní místa. 33
Dá se také očekávat růst ceny zemědělských produktů v důsledku stále častějších klimatických výkyvů, ekonomické situace. Dalším možným faktorem je změna myšlení zemědělců, malé rodinné farmy mohou postupně zanikat a vytvářet se koncentrované podniky, stejně jako v historii ČR. Toto vše musí brát SZP v potaz a už v této době se na budoucí problémy připravit.
9.2 Záměry a budoucí kroky ČR v SZP ČR si musí vytvořit takové podmínky pro vykonávání své zemědělské politiky tak, aby si udržela i přes svou geografickou a klimatickou nevýhodnost oproti ostatním členům EU jistou konkurenceschopnost. Stále pokračuje restrukturalizace zemědělství, problémem zůstávají zemědělsky obhospodařované oblasti, které nejsou vzhledem ke geografickým aspektům (nadmořská výška a typ půdy) nejvhodnější k pěstování plodin. Měla by se také snažit zachovat si svou vytvořenou pozici v agrárním sektoru. ČR má zájem na zachování společné politiky, rozpad by totiž nebyl z ekonomických důvodů příznivý ani pro ni ani pro EU. ČR bude podporovat také rozvoj venkova za předpokladu odstranění nevýhodné modulace. Jaké konkrétní změny by ČR ráda uskutečnila, popisuji dále. I.Pilíř SZP: Přímé platby a tržní opatření Systém přímých plateb by měl být dle úsudku ČR zjednodušen a vyplácen pouze zemědělcům aktivně vykonávajícím zemědělskou činnost. Zároveň by měly být přímé platby také součástí motivace k dodržování bezpečnosti životního prostředí. Zdrojem financování by určitě měla zůstat pouze EU. Návrhy, které by znamenaly zavedení spolufinancování z národních veřejných zdrojů nebudou ze strany ČR podporovány. Zároveň bude vystupovat proti návrhům přímých plateb, které by omezovaly svobodné rozhodování zemědělců, které komodity se rozhodnou produkovat. Toto se týká také stanovení maximálního limitu dotací, který má EU snahu zavést. Pokud by k tomuto kroku došlo, čeští zemědělci by ročně přicházeli o miliardy korun jen díky tomu, že v historii byly budovány zemědělské podniky a dodnes tvoří nadpoloviční podíl zemědělské výroby. Důležitým požadavkem ČR je stále zavedení takzvaných „spravedlivých“ dotací z EU a to ve smyslu obdržení stejně velkého obnosu peněz jako získávají starší členské 34
státy s ohledem na rozdílnou ekonomiku v každém státu. Ze současných propočtů však vychází, že přestože by měla ČR stejnou výši dotací jako dřívější členové EU, vzhledem k nově přistupujícím státům by to nebyl pozitivní efekt. Co se týče tržních opatření, právě tato oblast by měla být modernizována, aby mohla efektivně reagovat na výkyvy trhu. Cílem podpory ČR se tedy stávají kroky k vytvoření bezpečnostní sítě, která by řešila výkyvy cen zemědělských komodit. II. Pilíř: Rozvoj venkova Rozvoj
venkova
je
podle
ČR
hlavním
prostředkem
pro
zvýšení
konkurenceschopnosti zemědělství, proto by se v této oblasti měly podpory soustředit především na udržitelný rozvoj, což znamená dále podporovat vytváření nových míst a zmírnit vylidňování venkovských oblastí. Co se týče zmíněné modernizace, ČR bude mít snahu soustředit rozvoj na technologie zvyšující přidanou hodnotu potravin a jejich výslednou kvalitu. Prosazována bude taky mimoprodukční funkce zemědělství, kam patří například péče o životní prostředí a krajinu ve smyslu zajištění ekologické stability, snaha o zachování biodiverzity, podpora vzdělávání zemědělců. 9.2.1 OBNOVITELNÉ ZDROJE Závazky vůči povinnému podílu biopaliv na trhu pohonných hmot určují, že do roku 2020 bude tvořit tento podíl 10 %21. Již v těchto letech je ale jasné, že ČR nemá dostatek vhodných zemědělských ploch ke splnění tohoto cíle i vzhledem k tomu, že pěstování řepky u nás vytlačuje možnost pěstovat plodiny příslušné ke konzumaci. Je to působeno zaručením jistého odbytu této komodity ve výrobě bionafty a jejich dotacemi. Stejný problém může nastat také s biomasou v podobě těžby dřeva, která pokud by získala dotace na využívání v energetice, způsobila by problém nedostatku tohoto produktu na původní výrobu papíru, celulózy nebo dokonce výrobků ze dřeva všeobecně. Návrh ČR je tedy dát možnost členským státům určit si svůj vlastní podíl obnovitelných energetických zdrojů, které budou produkovat a jejichž množství také nebude poškozovat životní prostředí. 21
Pouze fiskální priority jsou cestou do pekel. In: Společné zájmy Česka a Polska v kontextu polského předsednictví EU.[online]. 2011 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1493/pouze-fiskalni-priority-jsou-cestou-do-pekel
35
9.3 Zjednodušení administrace SZP Jak už bylo uvedeno v kapitole 1.2. Zjednodušená Společná zemědělská politika pro Evropu – úspěch pro všechny, velkým finančním odlehčením je stále snižovat administrativní náklady na provozování SZP v podobě zjednodušení celého systému, který ročně vyjde stále na miliardy eur, které by se daly upřesnit. Přesně zpracované výsledky o částce k dispozici nejsou, zatím se tyto údaje přepočítávají na hodinový plat úředníků věnovaný vyplňováním někdy až zbytečných dokumentů, kterých je ohromné množství. 9.4 Přínos ČR budoucnosti EU Hlavní prioritou ČR je najít způsob, jak co nejefektivněji čerpat finanční podporu z EU. Na druhou stranu však ČR má také co nabídnout EU. Ke zvýšení efektivity mohou sloužit geneticky modifikované (GM) potraviny. ČR se tímto odvětvím zabývá již od roku 1992 a může nabídnout spoustu informací vzhledem k získaným zkušenostem na tomto poli. Zatímco EU od pěstování GM plodin opouští, Česká republika splňuje spoustu přísných předpisů vázaných na bezpečnost GM plodin, čímž se tyto potraviny stávají jedněmi z nejprověřovanějších. Pěstování u nás probíhá tedy ve větší míře než EU, zatím jsou na evropském trhu povoleny jen rostlinné GM produkty. Z tohoto důvodu by mohla ČR požadovat větší podporu výzkumu, s čímž by neměla mít EU problém. ČR má také větší zkušenosti na poli satelitních navigací, které vzhledem k rozloze velkých zemědělských podniků jsou dlouho a hodně využívány. ČR stejně jako další členové EU má zájem na označování původu potravin. Označovat potraviny pouze jako pocházející z EU není u mnohých spotřebitelů žádoucí a proto je snahou ČR označovat produkty nejen podle země původu přestože je EU jeden velký společný prostor, ale také u vybraných produktů také přímo regionem původu. V dnešní době už taková označení můžeme pozorovat, což znamená, že tomuto požadavku vychází EU vstříc. Dnes jsou v ČR zavedena různá označení napomáhající spotřebitelům jednoduše rozeznat původ potravin. Mezi nejdůležitější tři označení pak patří logo chráněné označení původu, jehož nositelem mohou být pouze produkty vyrobené v určitém prostředí a na základě dovedností výrobců v regionu, k němuž se váže. Dalším logem je 36
chráněné zeměpisné označení, což u výrobku znamená, že alespoň část výroby se uskutečňuje v určité oblasti, která se vyznačuje zvláštními vlastnostmi nebo pověstí. Posledním ze základních označení je logo zaručená tradiční specialita, označující výrobky se zvláštními vlastnostmi připravované z tradičních přísad nebo za použití tradičních metod výroby22. Tyto známky kvality pak přináší spotřebitelům garanci původu výrobku a použití určitých výrobních metod, výrobek sděluje, že má vysokou přidanou hodnotu a tyto známky zaručují vysokou kvalitu výrobků, která je na venkově podporována.
22
Kvalita je klíčem k úspěchu. Evropská komise [online]. [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/agriculture/capexplained/quality/index_cs.htm
37
10 Vize ČR a EU v SZP V návrhu usnesení Evropského parlamentu ve Zprávě o budoucnosti společné zemědělské politiky po roce 2013 jsou připomenuty hlavní úspěchy a zásluhy SZP v Evropě, postupný vznik SZP po druhé světové válce a přibývající členové dnešní EU, tehdejšího EHS. Obsáhlý dokument reaguje na aktuální výzvy a problémy jak globálního tak evropského či regionálního významu a uvádí jejich podrobný výčet. Tento dokument je směrodatný pro budoucí fungování SZP a neopomíjí žádná stanoviska. Tato Zpráva je dostupná i online na českých internetových stránkách Evropského parlamentu.23 10.1 Návrh české vlády na krácení výdajů SZP Česká vláda v srpnu roku 2011 schválila rozhodnutí Komise o snížení poskytovaných finančních prostředků n SZP. Vzhledem k tomu, že se v tomto případě jedná i o Program rozvoje venkova, který patří k nejlépe čerpaným fondům z EU je přijímání finanční podpory od EU nutná z důvodu přísných opatření, která ukládá SZP. Tento program je také jedním z mála, u kterého nebyly prokázány žádné podvody ani korupční kauzy, což je v dnešní době jev poměrně vzácný. Proti tomuto vývoji vystupuje Zemědělský svaz České republiky v čele s jeho předsedou Ing. Martinem Pýchou, který se vyjádřil následovně: „Zemědělský svaz nemůže souhlasit s postojem české vlády k rozpočtu EU. Dle našeho názoru by bylo moudré a pro ČR i značně výhodné zohlednit v postoji dosavadní kvalitní úroveň čerpaní prostředků na SZP a také potřeby českého venkova. Ten je v České republice díky nerovnému nastavení rozpočtového určení daní v prokazatelně nevýhodné pozici.“24 Tímto krokem se stane evropské zemědělství opět méně konkurence schopnější, což je pravý opak cílů současné SZP.
23
Zpráva o budoucnosti společné zemědělské politiky po roce 2013. Evropský parlament [online]. 2010 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=REPORT&reference=A7-20100204&language=CS 24 Česká vláda chce omezit přísun financí z fondů EU. Ministerstvo zemědělství [online]. 21. 3. 2012 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z: http://www.agris.cz/clanek/175134
38
10.2 Ekologické zemědělství a program „ozelenění“ Toto specifické zemědělské odvětví je součástí SZP od roku 1994. Jedná se o výrobní metodu, která se v podstatě zaměřuje na kvalitu, ne kvantitu produkce. Pojem „ekologický“, je ze zákona vyhrazen jen pro produkty ekologického zemědělství. Používá se minimální množství přídatných látek a úplně se vyhýbá používání syntetických pesticidů, herbicidů, chemických hnojiv nebo urychlovačů růstu. Definice podle zákona č.242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství zní: : „Zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu (Z.č.246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů)25. V říjnu roku 2011 představila Evropská komise návrhy na reformy financování SZP po roce 2013. Téměř ihned začala být tato reforma kritizována, z pohledu ekologických zemědělců je největší problém v takzvaném „ozeleňování“, které nese i název greening, na jehož proces by mělo jít 30 % přímých plateb, které jsou podmíněny naplněním těchto požadavků: udržování trvalých porostů, střídáním plodin na obdělávané půdě (střídání alespoň tří druhů plodin, kdy dva z nich musí zemědělec pěstovat alespoň na 5 % obdělávané plochy, a třetí na ploše ne větší než 70 %), udržováním alespoň 7 % zemědělské půdy v neobdělávaném stavu (jde např. o okraje polí, stromové porosty, půdu, která leží ladem, krajinotvorné prvky, biotopy nebo zalesněná území)26. Tento proces není pro zemědělce povinný, tudíž nehrozí sankce za neplnění tohoto požadavku. V těchto měsících se množí zprávy nespokojených ekologických zemědělců. Manažerka Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO Kateřina Nesrstová stejně jako ostatní pracovníci působící v tomto odvětví razantně odmítá krácení výdajů SZP, o nichž se vedou dlouholeté diskuze. V tiskové zprávě z března tohoto roku uvádí fakt, že 25
Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. 2000. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravni-predpisy-mze/tematicky-prehled/LegislativaMZe_uplna-zneni_zakon-2000-242-viceoblasti.html 26 Reforma zemědělské politiky čelí v EU kritice. EurActiv.cz [online]. 14. 10. 2011 [cit. 2012-05-06]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/zemedelstvi0/clanek/reforma-zemedelske-politiky-celi-v-eu-kritice009243
39
je potřeba v reformě SZP nekrátit finanční prostředky na SZP, ale lépe jich využívat. Navrhuje cíleně poskytované podpory, nikoliv jejich plošné vyplácení, s čímž souhlasí i Ministerstvo zemědělství. V plnění plánu ozelenění SZP by tak mohly nastat v případě uskutečnění reformy problémy. Jak doplnil prohlášení Kateřiny Nesrstové Milan Kouřil, který také působí v PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců: „Sedláci, hospodařící na ekofarmách, svou činností chrání půdu před erozí a zvyšují její úrodnost, pomáhají k vyšší čistotě ovzduší a vod, nezatěžují životní prostředí pesticidy. Zároveň svým přístupem podporují biodiverzitu nebo často využívají staré plodiny nebo plemena zvířat, čímž ochraňují a uchovávají genofond apod.,“27 funkce ekologického zemědělství dnes již není pouze produkce nezávadných potravin. Názory Kateřiny Nesrstové a celého PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců podporuje také ministr zemědělství Petr Bendl, který se k tomuto tématu vyjádřil v dubnu tohoto roku: „Shodli jsme se, že nový systém výplaty přímých plateb založený na platebních nárocích nepovažujeme za krok směrem ke zjednodušení. Proto musíme přechod a implementaci platebních nároků řádně diskutovat a dobře se na něj připravit,“28. Tato pravidla by měla být zavedena v roce 2014. Evropská komise ještě připojuje další změnu, že podle nového systému financování získají podporu jen takzvaní aktivní zemědělci, jimiž jsou myšleni ti, kteří aktivně provozují zemědělskou činnost. Jak dodává prezident Agrární komory ČR Jan Veleba: „Osobně si nedovedu představit, že by se v Polabí nebo na Hané přestalo takové procento zemědělské půdy obdělávat,“29 Svůj negativní názor na „ozelenění“ má i náš europoslanec Robert Dušek, jenž je členem Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu a který se
27
PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců: Obáváme se snížení výdajů na Společnou zemědělskou politiku, požadujeme lepší cílení prostředků. Ekolist.cz [online]. 27. 3. 2012 [cit. 2012-05-06]. Dostupné z: http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/tiskove-zpravy/obavame-se-snizeni-vydaju-na-spolecnouzemedelskou-politiku-pozadujeme-lepsi-cileni-prostredku?sel_ids=1 28 Reforma SZP nepřináší podle ministra Bendla zjednodušení, ale větší zátěž. EurActiv.cz [online]. 18. 4. 2012 [cit. 2012-05-06]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/print-version/clanek/reforma-szp-neprinasipodle-ministra-zjednoduseni-ale-vetsi-zatez-009827 29 Reforma SZP nepřináší podle ministra Bendla zjednodušení, ale větší zátěž. EurActiv.cz [online]. 18. 4. 2012 [cit. 2012-05-06]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/print-version/clanek/reforma-szp-neprinasipodle-ministra-zjednoduseni-ale-vetsi-zatez-009827
40
přímo účastnil konference s evropskými neziskovými organizacemi v Evropském parlamentu, kde eurokomisař Dacian Cioloş přednesl návrhy na toto téma. „Tato diskuse byla velmi zajímavá a je dobře, že zástupci evropských neziskových organizací měli možnost se tohoto jednání zúčastnit. Věřím, že i jejich připomínky k reformě společné zemědělské politiky budou akceptovány. Vyjadřují totiž názory lidí, kteří zajišťují potravinovou bezpečnost pro Evropskou unii. V tomto smyslu mám pochybnosti o návrhu rozsahu politiky „ozelenění" a zastropování přímých plateb, které mohou ohrozit konkurenceschopnost evropských zemědělců a potravinovou bezpečnost EU. Dovoz potravin mimo EU totiž není řešení. Z tohoto důvodu může dojít ke zdražení potravin v EU, pokud dosavadní návrh nebude revidován."30 Toto téma si myslím, že patří k těm nejaktuálnějším spolu s krácením výdajů na SZP. V obou případech jde o omezování zemědělců a snižování konkurenceschopnosti, která by měla být naším nejdůležitějším zájmem. 10.3 Program Welfare zvířat Předmětem této politiky je dodržování zásad pro pohodu zvířat. Jsou stanoveny hlavní zásady, jejichž dodržování je nezbytné k získání označení produktu Welfare Quality. Těmito pravidly jsou dobré ustájení, dobré krmivo, dobré zdraví, odpovídající zacházení. Zemědělci dodržující tyto zásady mají nárok na dotace pro tento chov zvířat a jejich zboží získává také větší přidanou hodnotu. Tento program v roce 2004 provázela kampaň po celé republice seznamující zemědělce s problematikou welfare. O tomto tématu se zmiňuji záměrně až v této kapitole, vzhledem k aktuálním problémům na českém trhu. Jedná se o nárazové zdražení vajec na jaře tohoto roku a chtěla bych tento problém osvětlit. Podstatou tohoto problému bylo ustanovení zpřísňující chov nosnic. Tato pravidla však byla zveřejněna v dostatečném předstihu a pravděpodobný závěr je ten, že zemědělci toto nařízení nechávali na poslední chvíli nebo se jej snažili obejít. Proto spolu s panikou českých spotřebitelů vzrostly ceny vajec i o více jak 100 %. EU totiž souběžně rozhodla, že producenti, kteří nesplňují podmínky chovu welfare nesmějí
30
Dušek (ČSSD): „Ozelenění“ zemědělské politiky může zdražit potraviny v celé EU. ParlamentníListy.cz [online]. 26. 1. 2011 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/politici-volicum/Dusek-CSSD-Ozeleneni-zemedelske-politikymuze-zdrazit-potraviny-v-cele-EU-215067
41
vyvážet tato vejce do zahraničí. Na tomto nařízení měla podíl i ČR. Vzhledem k tomu, že české zemědělství v tomto odvětví není soběstačné, jako například Německo, které nemělo problém s přechodem na přísnější pravidla, nastal zmíněný problém.
42
11. Závěr V této práci jsem se snažila popsat systém Společné zemědělské politiky od jejího vzniku, přes současnost až k výhledům do budoucna. Celou tuto politiku je obtížné pochopit, za cíl této práce jsem si stanovila její zpřehlednění, složitý vývoj a zjednodušit její pochopení. V tomto dokumentu tedy shrnuji její historii od počátku jejího vzniku, tedy od založení Evropského hospodářského společenství, kde se již objevují zmínky o jejím budoucím formování. Zmínit Francii jako jednoho z hlavních iniciátorů vzniku SZP je takovým předvojem pozdějších událostí, kdy během důležitých reformování této politiky významně ovlivňovala její budoucnost. Dalším důležitým cílem je vyzdvihnutí hlavních stanovených cílů politiky, které byly obsaženy ve smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství. Těmito cíli jsou: zvýšení produktivity zemědělství pomocí zvýšení technického pokroku a rozvoj zemědělské výroby, optimální využití pracovní síly, zajištění odpovídající životní úrovně obyvatelstva pracujícího v zemědělském sektoru a to zvýšením jejich příjmů, dále stabilizovat trhy, zajistit plynulé zásobování a také zajistit spotřebitelům dodávky za přijatelné ceny. Tyto všechny cíle vedou k potravinové soběstačnosti členů ES a fungování na společném trhu. Již od prvních stanovených cílů poukazuji na složitost a nejednotnost SZP a to z důvodu snahy o vytvoření jednotných pravidel pro všechny členy. Problém je například rozdíl kursovních pohybů měn mezi sebou v případě vytvoření společného trhu. Dalším důležitým faktorem je rozvoj zemědělského sektoru v každém státě a podíl obyvatelstva zaměstnaném v zemědělství. Dále poukazuji na financování SZP. Toto téma je podle mého názoru nejdiskutovanější, způsob financování SZP zvláště po zavedení intervenčních cen je projednáván v každé reformě a už od počátku bývá nejzásadnějším problémem až do dnešní doby. Už v této době nastupuje výše zmiňovaná Francie jako odpůrce tehdejšího financování zemědělského sektoru a vyjednává si Lucemburský kompromis. Přestože proběhl i Jednotný evropský akt, o kterém se zmiňuji podrobněji v samostatné podkapitole, nové řešení financování se stále ani po úpravách nenašlo, až do roku 1970, kdy uvádím nové hlavní zdroje finančních prostředků, kromě stávajících příspěvků jednotlivých členských států a čerpání ze strukturálních fondů. Přesto ani zdánlivé tehdejší řešení nebylo konečné, jak dokazují následně rozebírané reformy, které bylo nezbytně nutné provést jak z důvodu finanční neúnosnosti, tak z důvodu neustálého 43
rozšiřování Evropského hospodářského společenství, později už Evropské unie. Průběh reforem si někdy žádá hlas veřejnosti, jak dokázali francouzští farmáři při snahách o finančním krácení během nich. Tato práce se také zabývá zemědělskou politikou ČR, u které jsem sledovala její vývoj od konce druhé světové války, podobně jako v případě SZP. Tento vývoj je vzdálenější ostatním členům EU, vzhledem ke komunistické vládě byly napáchány téměř nevratné ekologické škody v podobě budování Jednotných zemědělských družstev. Ty jsou pro náš stát charakteristické i po zrušení v devadesátých letech do dnešní doby. V závěru se věnuji současnému průběhu a budoucnosti SZP, uvádím konkrétní názory politiků a důležitých členů v našem zemědělství. Myslím si, že reformy, které vstoupily dodnes v platnost a o kterých se zmiňuji, jsou účinné, avšak jejich koncepce by mohla být zvolena volněji tak, aby si každý členský stát EU dle svých geografických a ekonomických možností mohl zvolit bližší formu změn nebo alespoň vytvořit další přechodná období. Zároveň velice souhlasím se zjednodušováním SZP. Některé dotazníky a ustanovení jsou díky několikaletému působení SZP tak zavedená, že jejich vyplňování a nutnost provozovat takové množství organizací jako doposud, zabere spoustu placeného času úředníků a zemědělců EU, který by mohl být věnován na řešení prospěšnějších záležitostí.
44
12. Summary In this work I was trying to describe system of Common Agricultural Policy from its founding, over present time to future prospects. The whole policy is hard to understand, the goal of this work is to make the whole problem easier to comprehend. In this document I overview the history from the start, the founding of European Economic Community, where already the marks of the CAP where mentioned. France as one of the main initiators of founding of CAP significantly influenced its future. Another important element is raising of main goals of the policy, that were included in the EEC establishing treaty. These goals were: raising the productivity of agriculture thanks to technological progress and development of agricultural production, optimal use of human resources, ensuring of adecuate standards od living of people working in agriculture by raising their income, stabilizing markets, ensuring availibility of supplies and also ensuring supplies to the consumer for acceptable prices. Further I am pointing out the financing of CAP. This scheme is in my opinion the most discused, way of financing the CAP especially after introduction of the intervention prices is discussed within each reform and since the begginning is the main problem until these days, even though the direct payments were established. This work also deals with the agricultural policy of the Czech republic, specifically since the end of the WWII, similarly as in the case of CAP. This development is farther from the other members of the EU, due to the communist regime there were damages done almost irreversible by building the Common Agricultural Cooperatives. These are characteristical for our country even after twenty years from the political changes. At the end I aim to present process and future of CAP, state specific views of the politicians and significant members of our agriculture.
45
13. Seznam použité literatury
Internetové zdroje Agenda
2000.
In: Reformy
EU.
1997.
Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/ceskarepublika/pdf/agenda2000.pdf Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství. In: Zakládající smlouvy. 1957. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/cs/treaties/index.htm#founding BINEK, Jan a Hana SVOBODOVÁ. Rozvoj venkova a rozvoj regionů: Společná zemědělská politika a regionální politika na jednom hřišti. Regionální studia, Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, roč. 3, 1/2009, [online]. 2008 [cit. 2012-05-02]. ISSN 1803-1471.
Dostupné
z:
https://is.muni.cz/repo/865965/clanek-
7.pdf/publication/865965 Cross
Compliance. Ministerstvo
zemědělství [online].
[2009]
[cit.
2012-05-02].
Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/kontroly-podminenosti-crosscompliance-1/ Cross Compliance. The Rural Payments Agency [online]. 2012 [cit. 2012-05-02]. Dostupné
z:
http://rpa.defra.gov.uk/rpa/index.nsf/UIMenu/814240C66F10CAC8802570C7004248D 4 Česká republika v EU: Historie vstupu ČR do EU. Evropská komise [online]. 2010 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/cr_eu/index_cs.htm ČESKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ V PODMÍNKÁCH REFORMY SZP EU A NÁSTROJE K JEJÍ REALIZACI: PŘÍMÉ
PLATBY
A
CROSS-COMPLIANCE,
ZVYŠOVÁNÍ
KONKURENCESCHOPNOSTI (PROGRAM ROZVOJE VENKOVA, VAV). Praha: IREAS,
2008.
ISBN
978-80-86684-52-9.
Dostupné
z:
http://www.ireas.cz/download/publikace/prz_publikace.pdf Dotace: Struktura dotačních zdrojů. Ministerstvo zemědělství [online]. 2011 [cit. 201205-02]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/
46
Dušek (ČSSD): „Ozelenění“ zemědělské politiky může zdražit potraviny v celé EU. ParlamentníListy.cz [online]. 26. 1. 2011 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/politici-volicum/Dusek-CSSD-Ozelenenizemedelske-politiky-muze-zdrazit-potraviny-v-cele-EU-215067 Encyklopedie EU: EU od A do Z. Euroskop.cz [online]. 2005 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/287/sekce/k-l/ Geneticky modifikované potraviny a krmiva. Informační centrum bezpečnosti potravin [online].
2011
[cit.
2012-05-02].
Dostupné
z:
http://www.bezpecnostpotravin.cz/stranka/geneticky-modifikovane-organismy(gmo).aspx Historie evropské integrace. BusinessInfo.cz [online]. 2008 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z:
http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/fakta-o-eu/historie-evropske-
integrace/1001686/47438/ Historie Společné zemědělské politiky. BusinessInfo.cz [online]. 2009 [cit. 2012-05-02]. Dostupné
z:
http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/historie-spolecne-
zemedelske-politiky/1000521/53178/ Jednotný
evropský
akt.
In: Smlouvy
EHS.
1986.
Dostupné
z:
http://www.euroskop.cz/gallery/2/763-jea.pdf Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004–2013). Ministerstvo zemědělství [online].
2003
[cit.
2012-05-02].
Dostupné
z:
http://eagri.cz/public/web/file/26240/Koncepce_agrar_politiky_CR_pro_obdobi_po_vst upu_do_EU.pdf Kvalita je klíčem k úspěchu. Evropská komise [online]. [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/agriculture/capexplained/quality/index_cs.htm L'agriculture française depuis cinquante ans : des petites exploitations familiales aux droits à paiement unique. Ministére de l´Agriculture et de la Peche [online]. 2007 [cit. 2012-05-06]. Dostupné z: http://agreste.agriculture.gouv.fr/IMG/pdf/AGRIFRA07c2.pdf
47
Pouze fiskální priority jsou cestou do pekel. In: Společné zájmy Česka a Polska v kontextu polského předsednictví EU.[online]. 2011 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1493/pouze-fiskalni-priority-jsou-cestou-do-pekel PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců: Obáváme se snížení výdajů na Společnou zemědělskou politiku, požadujeme lepší cílení prostředků. Ekolist.cz [online]. 27. 3. 2012
[cit.
2012-05-06].
Dostupné
z:
http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/tiskove-
zpravy/obavame-se-snizeni-vydaju-na-spolecnou-zemedelskou-politiku-pozadujemelepsi-cileni-prostredku?sel_ids=1 Problematika welfare a chovu hospodářských zvířat. Informační centrum bezpečnosti potravin [online].
2004
[cit.
2012-05-10].
Dostupné
z:
http://www.bezpecnostpotravin.cz/problematika-welfare-a-chovu-hospodarskychzvirat.aspx Předpis č. 241/1948 Sb. Zákon o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky (zákon o pětiletém plánu). In: Sbírka zákonů. 1948. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1948-241#p1 Reforma společné zemědělské politiky. Evropský parlament [online]. 2008 [cit. 201205-02].
Dostupné
z:
http://circa.europa.eu/irc/opoce/fact_sheets/info/data/policies/agriculture/article_7209_c s.htm Reforma
SZP
nepřináší
zátěž. EurActiv.cz [online].
podle 18.
ministra 4.
2012
Bendla [cit.
zjednodušení,
2012-05-06].
ale
Dostupné
větší z:
http://www.euractiv.cz/print-version/clanek/reforma-szp-neprinasi-podle-ministrazjednoduseni-ale-vetsi-zatez-009827 Reforma zemědělské politiky čelí v EU kritice. EurActiv.cz [online]. 14. 10. 2011 [cit. 2012-05-06].
Dostupné
z:
http://www.euractiv.cz/zemedelstvi0/clanek/reforma-
zemedelske-politiky-celi-v-eu-kritice-009243 Reformy Společné zemědělské politiky. EurActiv.cz [online]. 2012 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/zemedelstvi0/link-dossier/reformy-spolen-zemdlskpolitiky
48
Společná zemědělská politika EU a její aplikace v České republice. Současná Evropa [online].
2002
[cit.
2012-05-02].
Dostupné
z:
http://ces.vse.cz/wp-
content/vosta.pdf Společná zemědělská politika po reformě z roku 1992. BusinessInfo.cz [online]. 2009 [cit.
2012-05-02].
Dostupné
z:
http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-
eu/zemedelska-politika-reforma-z-roku-1992/1000521/53177/#ref24 Společná zemědělská politika po roce 2013 – příležitost pro její modernizaci, pohled ČR. Zemědělský svaz České republiky[online]. 2011 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://www.zscr.cz/aktuality-zscr/spolecna-zemedelska-politika-po-roce-2013-prileza1614041 Vliv reforem Společné zemědělské politiky EU v 90. letech 20. století na její vývoj v kontextu procesu liberalizace světového obchodu se zemědělskými výrobky. Brno, 2006. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/100122/fss_b/Prochazka-bakalarka.pdf. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně. Výroční zpráva o činnosti Státního zemědělského intervenčního fondu a čerpání finančních prostředků za rok 2000. Státní zemědělský intervenční fond [online]. 2000 [cit.
2012-05-02].
Dostupné
z:
http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/CmDocument?rid=%2Fapa_anon%2Fcs%2Fdo kumenty_ke_stazeni%2Fsystemova_navigace%2Fo_nas%2Fvyrocni_zpravy_szif%2F1 220345733718.pdf Vývoj zemědělské politiky do současné doby. Fondy Evropské unie [online]. [2012] [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://www.strukturalni-fondy.cz/Programy-20042006/Operacni-programy/OP-ROZVOJ-VENKOVA-A-MULTIFUNKCNIZEMEDELSTVI/Dokumenty/Programovy-dokument-OP-Rozvoj-venkova-amultifunkc/2--Analyza-ekonomicke-a-socialni-situace/2-4--Dosavadni-zemedelskapolitika-a-jeji-vliv-na-/2-4-1--Vyvoj-zemedelske-politiky-do-soucasne-doby Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. 2000. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravni-predpisy-mze/tematickyprehled/Legislativa-MZe_uplna-zneni_zakon-2000-242-viceoblasti.html
49
Zemědělství. Euroskop.cz [online].
2012
[cit.
2012-05-02].
Dostupné
z:
http://www.euroskop.cz/8924/sekce/zemedelstvi/https://is.muni.cz/repo/865965/clanek7.pdf/publication/865965 Zemědělství ČR a vstup do EU. VÚZE, [2010] [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: www.agroporadenstvi.cz/poradenstvi/Prinos_EU/EU_ekonomika.pps Zpráva o budoucnosti společné zemědělské politiky po roce 2013. Evropský parlament [online].
2010
[cit.
2012-05-02].
Dostupné
z:
http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=REPORT&reference=A7-20100204&language=CS Zpráva o činnosti SZIF a čerpání finančních prostředků za rok 2009. Ministerstvo zemědělství [online].
2010
[cit.
2012-05-02].
Dostupné
z:
http://eagri.cz/public/web/mze/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/x2010_zprava-o-cinnostiszif-a-cerpani.html ZPRÁVA
O
STAVU
ZEMĚDĚLSTVÍ
ČR
ZA
ROK
2002
„ZELENÁ
ZPRÁVA“. Ministerstvo zemědělství [online]. 2002 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/17599/zelena_zprava_2002.pdf 21970. Právní úprava vyvlastnění mezi lety 1948 – 1989 a její odraz v restitučních předpisech. Epravo.cz [online].
2003
[cit.
2012-05-02].
Dostupné
z:
http://www.epravo.cz/top/clanky/pravni-uprava-vyvlastneni-mezi-lety-1948-1989-ajeji-odraz-v-restitucnich-predpisech-21970.html 80. léta: Delorsův balíček (1987). Euroskop.cz [online]. 2012 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/8888/sekce/80-leta/
Knižní zdroje Hospodářské politiky EU: Společná zemědělská politika. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, s. 225-250. ISBN 978-80-247-1807-1.
50
Ochrana přírodních zdrojů a hospodaření s nimi: Reformy SZP. Rozpočet a politiky Evropské unie: Příležitost pro změnu. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 97880-7400-011-9.
Předmět a institucionální rámec evropské integrace: Vztah České republiky k Evropské unii - data, události, dokumenty. Vstup do Evropské Unie: přínosy a náklady konvergence. Praha: C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-472-4.
Zahraničně obchodní politika Československa v letech 1945-1990: Hospodářská politika v Československu po roce 1945. Zahraničně obchodní politika ČR: historie a současnost (1945-2008). Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-128-4.
51