Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta
Bakalářská práce
2013
Miloslav Schwarz
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav pedagogiky a sociálních studií
Bakalářská práce Schwarz Miloslav
ŠKOLNÍ ŠIKANA A JEJÍ VÝSKYT NA STŘEDNÍ ŠKOLE POLYTECHNICKÉ V OLOMOUCI
Olomouc 2013
Vedoucí práce: Doc. PaedDr. Marcela Musilová, PhD.
Prohlášení
Místopřísežně prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „ŠKOLNÍ ŠIKANA A JEJÍ VÝSKYT NA STŘEDNÍ ŠKOLE POLYTECHNICKÉ V OLOMOUCI“ vypracoval samostatně pod odborným dohledem vedoucího diplomové práce a uvedl jsem všechny použité podklady a literaturu.
V Olomouci, dne 3. března 2013
Podpis:
Poděkování
Děkuji paní Doc. PaedDr. Marcele Musilové, PhD. a paní Mgr. Pavlíně Valouchové za jejich čas a cenné rady a připomínky, které mi věnovaly při psaní této práce.
ANOTACE Autor BDP Miloslav Schwarz Ústav a fakulta Ústav pedagogiky a sociálních studií PdF UP Název BDP: ŠKOLNÍ ŠIKANA A JEJÍ VÝSKYT NA STŘEDNÍ ŠKOLE POLYTECHNICKÉ V OLOMOUCI Vedoucí BDP: Doc. PaedDr. Marcela Musilová, PhD. Počet stran: 67 Počet příloh 1 Použitá literatura: 23 titulů Klíčová slova: Šikana, násilí, agresor, oběť, kyberšikana, spolužák, učitel, sebevědomí, seberealizace, pocit moci Charakteristika Práce se zabývá základními mechanismy vzniku šikany a její práce výskyt na Střední škole polytechnické v Olomouci. Je zaměřena na uchopení a pojmenování nejčastějších principů tohoto fenoménu a na danou problematiku nahlíží pohledem přímých účastníků. Pojednává o konkrétních aspektech vlastního prožívání žáků této školy, o rozdílech ve vnímání mezi děvčaty a chlapci. Odkrývá osobní postoje a motivaci zúčastněných a přináší tak ucelený pohled na danou problematiku. Key words Bullying, violence, aggressor, victim, cyberbullying, classmate, teacher, self-confidence, self-fulfillment, sense of power Character of the The work describes fundamental mechanisms of bullying and work its occurrence at Polytechnic High School in Olomouc. It focuses on the most common principles of this phenomenon and it looks at the issue from the perspective of direct participants. It discusses specific aspects of the own experience of pupils of this school, the differences in perception between girls and boys. It reveals the attitudes and motivation of participants thus it is giving a comprehensive view of the issue.
OBSAH Úvod............................................................................................................................6 I. – Teoretická část 1. Definice .................................................................................................................8 2. Šikana v historických souvislostech ...................................................................10 3. Vznik šikany .......................................................................................................12 3.1 Vnější znaky ................................................................................................13 3.2 Vztah oběti a agresora .................................................................................14 3.2.1
Profil agresora ...................................................................................15
3.2.2
Profil oběti ........................................................................................17
3.3 Vývoj – stádia šikany ..................................................................................20 4. Kyberšikana ........................................................................................................24 4.1 Profil kyberútočníka ....................................................................................24 4.2 Profil kyberoběti ..........................................................................................25 4.3 Rizikové chování .........................................................................................25 4.4 Příběhy obětí kyberšikany ...........................................................................29 II. – Praktická část 5. Dotazník ..............................................................................................................35 5.1 Výzkumná metoda .......................................................................................35 5.2 Výzkumný vzorek........................................................................................35 5.3 Výzkumné otázky ........................................................................................35 6. Vyhodnocení otázek ...........................................................................................36 6.1 Identifikační otázky .....................................................................................36 6.2 Tematické otázky .........................................................................................37 7. Srovnání dívky – chlapci ...................................................................................48 8. Shrnutí .................................................................................................................56 Závěr .........................................................................................................................58 Seznam obrázků ........................................................................................................59 Seznam tabulek .........................................................................................................60 Seznam grafů ............................................................................................................61 Seznam použité literatury .........................................................................................64 Přílohy ......................................................................................................................67
ÚVOD Pojem šikana se v současnosti stal sledovaným fenoménem školního prostředí. Není to tím, že by tento jev dříve neexistoval. Spíše je to tím, že se o něm dosud mlčelo. Teprve v posledních několika letech se toto slovo začíná skloňovat jak mezi odbornou, tak laickou veřejností. Na tuto problematiku je kladen velký důraz jak v oblasti prevence, tak v oblasti řešení. Důvod, který mě vedl k tomu vybrat si jako téma své bakalářské práce právě problematiku šikany, je zcela zřejmý. S ohledem na mou dlouholetou pedagogickou praxi na Střední škole polytechnické v Olomouci se mě toto téma poměrně úzce dotýká. Otevřeně přiznávám, že šikana mezi žáky naší školy byla a stále je jedním ze závažných problémů. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl ve své práci zaměřit jak na teoretické poznatky toho, jak šikana vzniká a jak se rozvíjí, ale také na to, jak tento jev vnímají právě žáci naši školy. Cílem předložené práce je popsat současné trendy šikany, její vývoj a také postoje společnosti k tomuto fenoménu. Nemalá část je věnována rozdílům v pohledu na šikanu mezi děvčaty a chlapci. V praktické části je cílem objasnit příčiny vzniku šikany na Střední škole polytechnické v Olomouci a popsat, jak je tento fenomén žáky vnímán a zda, popř. jakou s ním mají osobní zkušenost. Práce tak může vytvořit podklad metodiky řešení problému na výše uvedené škole.
6
I. – TEORETICKÁ ČÁST
7
1.
DEFINICE
Šikana je významným fenoménem dnešní doby. Přestože je její název téměř denně skloňován v médiích i všude okolo nás, je potřeba si jasně definovat, jaké chování je za šikanu považováno a jaké ne. Nejčastější definice šikany jsou následující dvě: •
Šikana je „jakékoli chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit, ponižovat nebo zastrašovat jiného člověka či skupinu lidí. Šikana je závažnou agresivní poruchou chování vyskytující se v sociálním prostředí od útlého dětského věku po stáří.“1
•
Šikana je „opakované týrání, zotročování, ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou prostřednictvím agrese či manipulace.“2
Policie České Republiky definuje šikanu následujícím způsobem: •
„jakékoliv chování, jehož záměrem je opakovaně ubližovat, ohrožovat nebo zastrašovat jiného člověka, případně skupinu lidí,
•
zahrnuje jak fyzický útok v podobě bití, poškozování věcí druhé osobě, tak i útok slovní v podobě vydírání, nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování,
•
většina případů šikany mezi dětmi se odehrává ve škole, na cestě do školy nebo ze školy, případně v okolí bydliště,
•
nebezpečí šikany spočívá především v závažnosti, dlouhodobém působení a s tím souvisejících následcích v oblasti duševního a fyzického zdraví.“3
1
Citace: ČAPEK, Robert. Odměny a tresty ve školní praxi. Praha: Grada Publishing a.s., 2008. 160s. ISBN 978-80-247-1718-0. S. 72 2 Citace: KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2001. 255 s. ISBN 80-7178-513-X. S. 27
8
Slovo „agrese“ původně pochází z latiny – „ad-gredior“ znamená „přistoupit blízko“ nebo „napadnout“. V psychologicko-sociologickém kontextu je za agresi považováno takové chování, kdy je jedinci nebo skupině jedinců záměrně a vědomě ubližováno a je násilně omezována jejich svoboda. Patří sem i poškozování osob či věcí. Zvláštní kategorií pak je agrese obrácená proti vlastní osobě agresora – např. sebepoškozování, sebetrýznění, pokusy o sebevraždy apod. Šikana je jedna z forem agrese charakteristická tím, že šikanovaný se z nějakého důvodu nemůže agresivnímu chování bránit a rizikové situaci se vyhnout. „U šikany jde o závažnou agresivní poruchu chování, u kterého dochází k porušování sociálních norem a které je spojeno s násilným omezováním základních lidských práv. Chování, v němž se objevují prvky šikany, lze sledovat už ve středním školním věku. Šikana má s rostoucím věkem stoupající tendenci a má většinou charakter fyzického násilí nebo vydírání.“ 4
3
Citace: Rodiče pozor! Šikana mezi dětmi je skryté nebezpečí! Šikana – Policie České Republiky. [online]. © 2010 Policie ČR [cit. 2013-01-16]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/preventivniinformace-sikana.aspx. 4 Citace: KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2001. 255 s. ISBN 80-7178-513-X
9
2. ŠIKANA V HISTORICKÝCH SOUVISLOSTECH Název šikana pochází z francouzského slova „chicane“, které se v původním významu užívalo na půdě úřednické. Znamená totiž „zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování, byrokratické lpění na liteře předpisů, například vůči podřízeným nebo vůči občanům, od nichž šikanující úředníci zbytečně vyžadují nová a nová potvrzení a razítka, nechávají je pro nic za nic čekat atd.“ 5 S praktikami podobnými šikaně se však setkáváme už mnohem dříve – už ve starověkém Řecku. Zde se v roce 510 př. K. zavádí do ústavy pojem „ostrakismus“, který umožňuje Athéňanům doslova vyhostit „nepohodlné“ obyvatele na 10 let z města. Hlasování o vyhoštění probíhalo pomocí hliněných střepů („ostrakonů“) a jedinec, jehož jméno bylo napsáno na největším počtu střepů, se nesměl pod trestem smrti 10 let vrátit do Athén. Šikana v novodobém smyslu slova ve školním prostředí není žádnou novinkou. Prakticky od počátku se ve školských zařízeních objevovali silnější jedinci, kteří šikanovali slabší. Dlouho však bylo toto téma tabuizováno. První mediální zmínka o šikaně na českých školách se objevila v roce 1985, kdy se odkryly praktiky na učilištích stavebních závodů Praha.6 O pět let později byla vydána příručka „Fenomén šikanování u dětí a mládeže“.7 Opravdový průlom nastal ovšem až v roce 1995, kdy bylo téma šikany detabuizováno, začaly probíhat masivní výzkumy (dr. Večerka, dr. Štechová, doc. Říčan) a vycházely první ucelené materiály o šikaně a možnostech jejího řešení.
5
Citace: ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Praha: Portál, 1995. 95 s. ISBN 80-7178-049-9. S. 25 6 Zdroj: KOLÁŘ Michal. Otevření problému školního šikanování v ČR a ve světě; výňatky z dopisu ředitele Mezinárodní observatoře násilí ve školách profesora Erica Debarbieuxe. In: Sborník příspěvků z první celostátní konference Školní šikanování konané na Pedagogické fakultě UP v Olomouci dne 30. 3. 2004. [online]. Praha, 2004. [cit. 2013-02-06]. Dostupné z: http://www.sikana.org/03_dopis.pdf 7 Zdroj: KOLÁŘ,Michal. Otevření problému školního šikanování v ČR a ve světě; výňatky z dopisu ředitele Mezinárodní observatoře násilí ve školách profesora Erica Debarbieuxe. In: Sborník příspěvků z první celostátní konference Školní šikanování konané na Pedagogické fakultě UP v Olomouci dne 30. 3. 2004. [online]. Praha, 2004. [cit. 2013-02-06]. Dostupné z: http://www.sikana.org/03_dopis.pdf
10
V roce 2000 byla ustavena skupina proti šikanování při MŠMT ČR, která vypracovala Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování mezi žáky8.
8
Viz Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy č. j. 28 275/2000 – 22 k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení. [online]. 2000. [cit. 2013-02-06]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/socialni-programy/metodicky-pokyn-k-sikanovani
11
3.
VZNIK ŠIKANY
Říčan rozlišuje čtyři základní příčiny šikany9: •
Tlak kolektivu Jedinec je nucen chovat se dle očekávání skupiny
•
Touha po moci Ovládání druhých přinášející prospěch – ať už materiální, nebo emocionální (uspokojení ega)
•
Motiv krutosti Potěšení z toho, že druhý trpí (jedinec nemusí nutně mít sklony k sadismu)
•
Zvědavost a experiment Proces týrání je zde brán jako pokus
Existují však ještě tři podmínky, bez jejichž splnění se šikana neprojeví. •
Přítomnost potenciálního agresora
•
Přítomnost potenciální oběti
•
Klima skupiny, které šikanu dovolí Kolář zavádí pojem
tzv. „trojrozměrného praktického pohledu
na
šikanování“.10 Chceme-li totiž nahlédnout problematiku šikany komplexně, je potřeba ji vidět ze tří různých úhlů pohledu: jednak je potřeba sledovat vnější znaky, pak vztah mezi obětí a agresorem a také stádia vývoje šikany.
9
Zdroj: ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Praha: Portál, 1995. 95 s. ISBN 80-7178-049-9. S. 28-30. 10 Zdroj: KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2001. 255 s. ISBN 80-7178-513-X. S. 27–47
12
3.1
Vnější znaky
Chceme-li odhalit šikanu, je potřeba se soustředit na její projevy a odlišit je od běžné zábavy v kolektivu. Mezi „normální“ legrací a šikanou je totiž velmi tenká hranice, kterou není vždy zcela snadné rozeznat. Mezi charakteristické vnější znaky řadíme tyto prvky: Záměrnost, pravidelné opakování, nepoměr sil, samoúčelnost agrese, oběť prožívá tzv. „legraci“ nepříjemně. Praktickou pomůckou pro rozlišení znaků šikany je tzv. „trojdimenzionální 11
mapa“ . Ta rozděluje agresi podle způsobu na tři úrovně: •
fyzická – verbální
•
aktivní – pasivní
•
přímá - nepřímá Kombinací těchto tří úrovní získáme následujících osm druhů šikanování:
•
fyzická – aktivní – přímá: jedná se o přímé fyzické násilí, oběť je kopána, škrcena, tahána za vlasy, útočníci na ni plivou, zavírají ji do popelnice apod.
•
fyzická – aktivní – nepřímá: jedná se o obdobný typ násilí, pouze s tím rozdílem, že přímým útočícím není sám agresor, nýbrž jeho „posluhovači“
•
fyzická – pasivní – přímá: agresor brání oběti něco udělat – například jí zabrání sednout si do lavice apod.
11
Zdroj: KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2001. 255 s. ISBN 80-7178-513-X. S. 32
13
•
fyzická – pasivní – nepřímá: agresor odmítá splnit požadavky oběti, např. ji odmítne pustit na WC
•
verbální – aktivní – přímá: tato forma má podobu urážek, ponižování, zesměšňování. Oběť je oslovována hanlivými až vulgárními jmény, často se sexuálním podtextem.
•
verbální – aktivní – nepřímá: jedná se zejména o rozšiřování pomluv, ale zahrnují se sem i projevy typu urážlivých básniček, kreseb apod.
•
verbální – pasivní – přímá: probíhá formou ignorace oběti, neodpovídání na pozdrav, na otázky apod.
•
verbální – pasivní – nepřímá: v tomto případě bývá oběť nespravedlivě označena za viníka něčeho, co provedl sám agresor nebo jeho posluhovači.
Charakteristickým rysem bývá fakt, že zbytek skupiny se oběti nezastane, přestože její členové znají pravdu.
3.2
Vztah oběti a agresora
Z pohledu agresora, tedy šikanujícího, je možné pozorovat jistou míru závislosti na šikanovaném, tedy oběti. Funguje to na podobném principu jako ostatní návykové látky – potřebu násilí je potřeba uspokojovat pomocí stále větších dávek agrese vůči inkriminovanému subjektu. Tato závislost je dána většinou absencí citových vazeb agresora v běžném životě, které si kompenzuje právě pocitem moci nad někým, koho považuje za slabšího.
14
Paradoxně u oběti může také vzniknout silný vztah s agresorem, i když na zcela odlišném principu. Oběť často získává pocit, že si za negativní jednání může sama, a že kdyby se chovala podle přání agresora, tak se jí jeho agrese vyhne. Můžeme pak pozorovat určitý druh „služby“, kterou oběť agresorovi poskytuje, aby odvrátila všudypřítomnou hrozbu násilí. Může se jednat např. o fakt, že při přímé konfrontaci či společném výslechu oběť zlehčuje situaci, odvolává své předchozí výpovědi, zastává se agresora apod., nejčastěji právě ze strachu z hrozícího trestu. 3.2.1 Profil agresora Přestože vnější projevy šikanujícího chování agresorů se v mnohém liší, osobnostně mívají tito jedinci některé charakterové vlastnosti společné: •
Dominance a snaha ovládat své okolí
•
Souhlasný postoj k agresivnímu chování
•
Sebestřednost, sobeckost, sklony k sadismu
•
Absence mravních hodnot, pocitů viny
•
Nedostatek sebereflexe (trest je vnímán ne jako zasloužený důsledek, ale jako křivda)
Agresoři se v zásadě dají rozdělit na tři typy: 12 •
Hrubý, primitivní, impulzivní o
Charakteristickými rysy jsou neefektivně využívaná energie (kdy vzniká přetlak), kázeňské problémy, silně narušený vztah k autoritám
o
Tento typ agresorů někdy bývá zapojený do gangů páchajících trestnou činnost
12
Zdroj: Typy iniciátorů šikanování. Pedagogicko-psychologická poradna Brno [online]. ©2012 [cit. 2013-02-12]. Dostupné z: http://www.poradenskecentrum.cz/iniciator-sikanovani.php
15
o
Cíleně používá tvrdé a nelítostné praktiky šikanování, zastrašuje ostatní, trvá na absolutní poslušnosti
o
Většinou pochází z rodiny, kde se vyskytuje agrese a brutalita. Svým násilným chováním jednání rodičů vrací nebo napodobuje
•
Velmi slušný, kultivovaný o
Jedinec bývá narcisticky šlechtěný, úzkostný, může mít i sadistické sklony v sexuální oblasti
o
Používá násilí skrytě, bez přítomnosti svědků
o
Šikana je cílená a velice rafinovaná
o
V rodině se obvykle uplatňuje důsledná výchova s vysokými nároky, často spíše vojenský dril bez lásky
•
„Srandista“ o
Jedinec je optimistický, sebevědomý, dobrý řečník, bývá oblíbený, uznávaný a mívá značný vliv na své okolí
o
Cílem šikanování pro něj bývá zábava (sebe i ostatních), zesměšnění oběti, jde o specifický styl „humoru“
o
V rodině často chybí duchovní a mravní hodnoty a je přítomna citová subdeprivace
V rodině agresora se obvykle v určité míře vyskytují některé z následujících znaků: •
Agresivita, brutalita, sadistické sklony
•
Časté fyzické násilí (i třeba mezi rodiči)
•
Ponižování, nadávky, zesměšňování
16
•
Příliš autoritativní výchova, omezování autonomie dítěte
•
Odměřenost, absence citů
•
Kruté zacházení, časté konflikty, které vyústí do fyzických trestů
•
Zklamání z narození dítěte, nenávist pro jeho odlišnost (tělesný handicap, zdravotní postižení apod.)
3.2.2 Profil oběti Zatímco definovat určité typy jedinců se sklony stát se agresorem je poměrně snadné, najít společné rysy obětí je mnohem složitější. Obětí šikany se může stát opravdu kdokoli a není výjimkou, že agresor, který v jednom kolektivu vystupuje v pozici šikanujícího, se v jiném kolektivu dostane do pozice šikanované oběti. Přesto však určité společné znaky vysledovat lze – a agresoři je velmi dobře umí využít ve svůj prospěch: •
Fyzická odlišnost o
Slabší dítě, tělesně méně zdatné, handicapované, s nadváhou, rasově odlišné apod.
•
Socio-ekonomická odlišnost o
Řadí se sem děti ze sociálně slabších rodin, které nemají dostatek financí na to, aby „udržely krok s okolím“ (nemají značkové
oblečení,
technické
vymoženosti
typu
iPod,
iPhone…, nemohou jezdit na drahé zahraniční školní zájezdy apod.) •
Psychická odlišnost o
Nadprůměrná i podprůměrná inteligence, bojácnost, nízké sebevědomí, přecitlivělost, sklony k sebekritice…
17
Typické charakterové znaky obětí a agresorů jsou podrobně shrnuty v následující tabulce. Nejedná se o stoprocentní pravidlo, že by každé dítě, které se stane agresorem či obětí, muselo mít všechny zde zmíněné vlastnosti. Je zde však předpoklad, že pokud dítě část z nich výrazně naplňuje, může se stát agresorem či obětí šikany.
Tabulka č. 1: Srovnání profilu agresora a oběti AGRESOR
OBĚŤ dítě dává najevo své přednosti výrazně,
je zlomyslné a závistivé
často i nevhodně viditelně zvýrazňuje svůj vřelý vztah k
je impulsivní, nepřiměřeně podrážděné
některému učiteli odlišuje se výrazně od třídy svou
často je náladové
inteligencí (kladně i záporně)
bývá nevraživé, sprosté
výrazně se odlišuje svými projevy
časté jsou u něho projevy zuřivosti,
snaží se vetřít do přízně silnějších
vzteku vyžaduje obdiv, chce být středem
obléká se jinak než ostatní
pozornosti má velikášské tendence
je výrazně obézní
doma i ve škole má časté kázeňské
je tělesně slabé, má malou fyzickou sílu
problémy těžko se přizpůsobuje
je tělesně neobratné má tělesný handicap nebo vzhledovou
nerado přijímá společenské normy
vadu
je hrubé, surové
těžko snáší fyzický střet není schopno se ubránit před případným
má sklony bezdůvodně ničit věci
napadením
je u něj narušen vztah k autoritě
má obavy z měření sil
18
dává často najevo svou sílu, fyzickou i
vyhýbá se tvrdším sportům (hokej,
psychickou převahu
kopaná apod.)
mezi dětmi se bezohledně prosazuje
podceňuje své schopnosti, výkony
rádo zdůrazňuje své přednosti
je nešikovné
touží být mocné
nedokáže se vzepřít ústrkům nedokáže přijmout běžné škádlení či
rádo ovládá druhé, často poroučí
postrkování
rádo veřejně ponižuje druhé
je viditelně bojácné
je kruté ke zvířatům i k jiným dětem
je plaché
často vyvolává rvačky
je výrazně citlivé
má sklony okrádat mladší a slabší
mezi vrstevníky se projevuje nevýrazně
vyhledává činnosti spojené s rizikem
těžko se prosazuje
zapojuje se do skupin, kde vládne násilí,
těžko navazuje kontakt s vrstevníky
a jsou častější sklony k trestné činnosti dělá rádo věci, které druhým vadí
nemá kamarády, je osamělé
rádo vyhledává v televizi a filmu násilí,
má nízké sebevědomí
prožívá jej se zaujetím má pocit uspokojení v situaci, kdy vidí
je zamlklé, neprůbojné
utrpení druhého těžko vyjadřuje své city
nesnáší posměch
těžko se vžívá do pocitů druhých
často pociťuje zahanbení není schopné vzbudit sympatie dětí i
na kritiku reaguje nepřiměřeně
dospělých
má sklony násilně řešit konflikty
nedokáže poskytnout citovou odezvu
fyzicky napadá druhé, i když nejde o
je příliš sebekritické
sebeobranu omezuje druhé v jejich projevech a
snadno propadne panice a malomyslnosti
jednání
se svými pocity se těžko svěřuje i svým
využívá druhé pro své cíle
rodičům
Zdroj: Agresor – oběť? (minitest pro rodiče). Pedagogicko-psychologická poradna Brno [online]. ©2012 [cit. 2013-02-12]. Dostupné z: http://www.poradenskecentrum.cz/agresorobet.php
19
3.3
Vývoj – stádia šikany
Kolář (2001) popisuje vývoj šikany v pěti fázích. Jejich rozpoznání je klíčové pro další práci se skupinou, ve které se objevila šikana – ke každé fázi je totiž nutné přistupovat specifickým způsobem – řešení, která se dají aplikovat v jednom stádiu, už v jiném stádiu aplikovat nelze. Následující stadia jsou popsána volně podle Koláře: První stupeň (zrod ostrakismu) Šikana je jevem natolik „standardizovaným“ či řekněme „univerzálním“, že její přítomnost nelze vyloučit prakticky v žádné skupině lidí. Důvody pro její vznik jsou totiž zcela běžné a nevyhýbají se žádnému typu kolektivu. Nejčastější scénář vzniku šikany začíná faktem, že v každém kolektivu je jedinec (případně jedinci), který je méně oblíbený, méně vlivný. Ve školním prostředí se může přidat skutečnost, že někdo z učitelů necitlivě a přede všemi upozorňuje na slabá místa některého z žáků, nevhodně poukazuje na jeho neschopnost např. v rámci výuky či podrývá jeho autoritu. Tento člen, který se v důsledku podobného chování ocitá na okraji skupiny, začíná pociťovat první mírné formy násilí, v tomto stadiu většinou psychické povahy. V kolektivu se přestává cítit dobře, protože je ostatními odstrkován a odmítán. Začínají se objevovat legrácky na jeho účet, první intriky a pomluvy. Pokud je obětí dítě, pak s největší pravděpodobností ještě není schopno plně rozpoznat závažnost situace a nedokáže se samo účinně bránit. Roli utlačovaného pak přijímá jako fakt a byť se v ní rozhodně necítí komfortně, tlak okolí jej přesvědčí, že ji má oprávněně. Je velice náročné odhalit rodící se šikanu už v tomto prvním stádiu. Je potřeba umět rozpoznat velmi tenkou hranici mezi vtipem, který pobaví všechny zúčastněné, a vtipem, který už někomu ubližuje. Vnímaví rodiče nebo schopný učitel mohou sice pozorovat určité změny v chování dítěte, ty však ještě nebývají natolik markantní, aby začali důsledně pátrat po jejich příčinách. Dítě samo v tomto stádiu o problémech mlčí, protože – jak již bylo zmíněno – situaci, byť nedobrovolně, přijímá a ještě není schopno plně rozpoznat její závažnost.
20
Druhý stupeň (fyzická agrese a přitvrzování manipulace) Ve druhém stupni šikany postupně přechází psychická forma násilí ve formu fyzickou. Charakteristickým znakem je to, že agresor si začíná uvědomovat, jaké to je mít nad někým moc a manipulovat s ním, a pociťuje při tom uspokojení. Vyhovuje mu jeho silné postavení a demonstruje ho nejčastěji prostřednictvím bití, týrání a ponižování oběti. V tomto stadiu bývají prolomeny poslední zábrany agresora a šikana se rozjíždí v plné síle. Spouštěcích mechanismů, které pomohou přejít z prvního stupně šikany do stupně druhého, můžeme vypozorovat hned několik. Může to být situace, kdy se kolektiv prostřednictvím utlačovaného člena odreaguje od běžného tlaku, kdy jde o určitou ventilaci přítomného napětí. Může jít také o určité oživení zábavy, s trochou nadsázky by se dalo mluvit o jakémsi estrádním programu. V neposlední řadě může jít o vyústění touhy po moci, pokud se v kolektivu najde více jedinců, kteří své potřeby uspokojují pomocí agrese a násilí. V tomto stadiu je rozhodující vliv kolektivu. Pokud v něm existují přátelské vazby a morální hodnoty, které skupina přijímá, pak je stále ještě šance, že negativní jev šikany bude zastaven, protože jádro kolektivu se s projevovaným násilím neztotožní a nedá mu další prostor k růstu. Při absenci těchto mravních zábran a vztahové soudržnosti kolektivu však šikaně obrazně řečeno nestojí nic v cestě a může se tak dál rozvíjet. Třetí stupeň (klíčový moment – vytvoření jádra) Toto stadium je považováno za klíčové. Šikana přestává být pouze nahodilým zpestřením nebo demonstrací moci, ale začíná být systematická, promyšlená, koncepční. Vytváří se tzv. úderné jádro, skupina agresorů, která se stává sehraným týmem s vlastními pravidly. Postupně se k ní přidávají další jedinci. Je to zároveň poslední fáze, kdy lze šikanu zastavit uvnitř skupiny – stále ještě je tady možnost, že se utvoří druhé jádro skupiny, které bude podobně silné, ovšem v pozitivní rovině. Stále ještě existuje varianta, že tato morální skupina získá větší podporu a dokáže úderné jádro zastavit. Pokud se však tato druhá skupina
21
nezformuje a nepostaví se agresorům na odpor, pak již v dalších fázích není možné šikanu zastavit bez pomoci z vnějšku. Zároveň je nutno podotknout, že proces řešení šikany v dalších fázích je nesmírně obtížný a vyžaduje čas i obrovské úsilí mnoha stran. Čtvrtý stupeň (většina přijímá normy agresorů) Ve čtvrtém stadiu dochází k přerozdělení skupiny. I ti jedinci, kteří dosud nebyli přikloněni ani na stranu obětí, ani na stranu agresorů, jsou nuceni si vybrat. V této fázi již nelze klást odpor. I do té doby bezproblémoví a mírní jedinci se stávají tyrany a sami aktivně šikanují oběť. Jejich primární motivací je strach, aby se sami nestali týranými, pokud nebudou aktivně stát na straně agresorů. Zároveň už však nastolené a všeobecně přijímané normy agresivního chování natolik ovlivňují jejich myšlení, že sami pociťují uspokojení z ponižování a týrání oběti. Vliv pedagogů je v tomto stadiu šikany již mizivý, hlavní slovo ve skupině má „king“, „vůdce“, který organizuje a řídí veškeré dění ve skupině. Pátý stupeň (totalita neboli dokonalá šikana) Páté – a zároveň poslední – stadium šikany je charakteristické nastolením doslova ideologie šikany. Jedná se o totalitní zřízení ve skupině, kdy agresoři (vnímaní jako „kingové“, „vůdci“ nebo „otrokáři“) využívají všechny dostupné prostředky – jak psychické, tak fyzické – pro týrání obětí (někdy též „poddaných“ či „otroků“). Tato fáze se obvykle objevuje ve věznicích, vojenských útvarech či výchovných zařízeních. I přesto se s ní ovšem můžeme v určité míře setkat i na školách. Nejhorším scénářem bývá situace, kdy se „vůdcem“ agresorů stane žák, který má např. díky svému výbornému prospěchu podporu učitelů. Ti pak mají sklony přehlížet varovné signály a kritickou situaci ve třídě nevnímají.
22
„Oběť v tomto stadiu utíká do nemoci, má mnoho absencí, často i neomluvených, vyhýbá se škole a v nejhorším případě končí psychickým zhroucením nebo pokusem o sebevraždu.“ 13
13
Citace: KOLÁŘ, Michal. Pět stupňů šikany. Pedagogicko-psychologická poradna Brno [online]. ©2012 [cit. 2013-02-12]. Dostupné z: http://www.poradenskecentrum.cz/pet-stupnu-sikany.php
23
4.
KYBERŠIKANA
Kyberšikana je poměrně novým fenoménem na poli agrese. K dosažení svých cílů využívá moderní informační komunikační technologie. Prostřednictvím zejména mobilních telefonů a internetu agresoři útočí na oběť a mnohdy rozšiřují nepravdivé či zavádějící informace. „Její nejobvyklejší projevy představuje zasílání obtěžujících, urážejících či útočných mailů a SMS, vytváření stránek a blogů dehonestujících ostatní, popřípadě může kyberšikana sloužit k posilování klasických forem šikany, nejčastěji prostřednictvím nahrání scény na mobilní telefon a jejího následného rozeslání známým dotyčného, popřípadě prostřednictvím vystavení na internetu. Zejména poslední varianta šikany může být extrémně nebezpečná – pokud se spojí s nějakou velmi ponižující situací, takovéto zveřejnění ponižujících materiálů obrovskému množství lidí (které nejde vzít zpět) mnohonásobně zvyšuje utrpení a trauma oběti, což na ni může mít extrémně neblahý dopad.“14 Jedná se tedy o jeden z druhů šikany, který ovšem má své specifické znaky. S klasickou formou šikany jej spojuje motiv ubližovat (převládá zde psychická forma). Mění se však profil jak agresora, tak oběti. Virtuální svět umožňuje značnou anonymitu. Jedinec může vystupovat pod jinou identitou, nezatížen sociálními rolemi, fyzickými předpoklady a nedostatky, psychickými bloky, které cítí při osobním kontaktu s jinými lidmi. Věk, pohlaví, fyzická síla ani společenské postavení zde nehrají roli. Důležitou roli v kyberšikaně hraje také publikum. Umístění šikanujícího obsahu na veřejně dostupné internetové stránky zvyšuje intenzitu útoku, čímž značně zhoršuje negativní dopad na šikanovaného.
4.1
Profil kyberútočníka
Kyberútočník tráví značnou část svého volného času na internetu. Obvykle bývá velice inteligentní a disponuje značnými znalostmi práce s komunikačními technologiemi. Tato počítačová zdatnost mu do jisté míry umožňuje "mazat za sebou stopy“ a znesnadnit tak případné dohledávání pachatele. Společným jevem rodinného zázemí kyberútočníků je nezájem rodičů o to, co jejich potomci na internetu dělají. 14
Citace: Kyberšikana - Wikipedie. Wikipedie [online]. 11. 3. 2013. [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyber%C5%A1ikana
24
Jedná se častěji o chlapce než o dívky a bývají obvykle ze sociálně lépe postavené rodiny. Zároveň mohou být také agresory klasické formy šikany. Výsledky průzkumů zahraničních univerzit (Antverpy 2005-2006, Li 2007, Dehue 2008) však dospěly k zajímavému poznatku: kyberútočníci bývají velmi často sami také oběťmi kyberšikany nebo alespoň jejími pozorovateli.15
4.2
Profil kyberoběti
Kyberoběťmi jsou často děti, které jsou závislé na internetu či na mobilním telefonu. V reálném světě obvykle nemívají pevné přátelské vazby a absenci těchto vztahů si kompenzují navazováním vztahů virtuálních. Není bez zajímavosti, že také kyberoběti – stejně jako kyberútočníci – někdy přebírají roli pachatelů nebo alespoň pozorovatelů kyberšikany.
4.3
Rizikové chování
Velká část kyberobětí aktivně využívá sociální sítě typu Facebook, Badoo nebo Libimseti. K rozvoji kyberšikany v případě obětí také přispívá malá informovanost ohledně rizik zneužití informačních komunikačních technologií. Oběti pak nevědomky samy „nahrávají“ pachatelům tím, že zveřejňují své osobní údaje, sdílí fotky, přidávají si do svých sítí neznámé uživatele a podobně. Doslova šokující jsou pak výsledky výzkumu16 společnosti Gemius provedeného v roce 2007 mezi 1545 dětmi ve věku 12-17 let a paralelně také mezi jejich rodiči. Podle něj pouhých 6% dotázaných dětí neposkytlo své osobní údaje cizím lidem. Tato statistika je doslova alarmující – viz Graf č. 1 na následující straně.
15
Zdroj: Kyberšikana - Wikipedie. Wikipedie [online]. 11. 3. 2013. [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyber%C5%A1ikana 16 Zdroj: RYLICH, Jan. Bezpečnost dětí na internetu. Ikaros [online]. 2007, roč. 11, č. 1 [cit. 2013-0313]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/bezpecnost-deti-na-internetu.
25
Graf č. 1: Chování dětí na internetu – sdělování osobních údajů cizím osobám
Zdroj: RYLICH, Jan. Bezpečnost dětí na internetu. Ikaros [online]. 2007, roč. 11, č. 1 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/bezpecnost-deti-nainternetu. Stejně tak alarmující je ale i srovnání ohledně informovanosti dětí o rizikovém chování na internetu. Zatímco plných 82% rodičů si myslí, že se svými dětmi o bezpečnosti informačních komunikačních technologií mluví dostatečně, z pohledu dětí jsou rodiče jako zdroj informací až na pátém místě, a to s pouhými 39% (viz Graf č. 2 na následující straně).
26
Graf č. 2: Zdroje informací o bezpečnosti chování na internetu
Zdroj: RYLICH, Jan. Bezpečnost dětí na internetu. Ikaros [online]. 2007, roč. 11, č. 1 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/bezpecnost-deti-nainternetu.
Nezodpovědné chování na internetu bývá kyberútočníky často využíváno v jejich prospěch a oběť se mu jen obtížně může bránit. Jedinou prevencí je chovat se na internetu zodpovědně, nezveřejňovat nic, co by mohlo být zneužito apod. Nicméně ani toto není stoprocentně platná cesta, jak zcela vyloučit kyberšikanu. Je to jen prostředek, jak její působení omezit či alespoň znesnadnit. Podobná situace panuje i v oblasti mobilních telefonů. Podle výzkumu17 společnosti T-Mobile z roku 2007 představuje škola pro děti větší autoritu než vlastní rodiče. Co se týče pravidel používání mobilních telefonů a jejich dodržování, poměry jsou následovné:
17
Zdroj: PULZNER, Martin. Výzkum: jak se chovají děti s mobilem? Mobilenet.cz [online]. 18. 5. 2007 [cit. 2013-02-12]. Dostupné z: http://mobilenet.cz/clanky/vyzkum-jak-se-chovaji-deti-smobilem-1390.
27
•
⅔ škol stanovují pravidla – ½ žáků je nedodržuje
•
⅓ rodičů stanovuje pravidla – 60% dětí je nedodržuje
•
⅔ rodičů jsou přesvědčeny, že dětem pravidla nastavily, ovšem pouhá ⅓ dětí to tak vnímá
Velká
část
dětí
neakceptuje
pravidla
žádná.
V
důsledku
jejich
nezodpovědnosti a absence jakékoli kontroly, ať už ze strany rodičů, školy či jiných autorit, zde vzniká velký prostor pro zneužívání telefonu např. ke kyberšikaně. Dohledat násilníka, který pro své útoky využívá internet, může být poměrně obtížné, ovšem identifikace agresora útočícího přes mobilní telefon je mnohem snazší. Obrázek č. 1: Ilustrace kyberšikany – výhružná SMS
Zdroj: VOKURKA, Martin. VIDEO: Školáci natáčeli varování ke kyberšikaně. Mostecký deník.cz. [online]. 20. 10. 2009 [cit. 2013-01-07]. Dostupné z: http://mostecky.denik.cz/zpravy_region/video-skolaci-nataceli-varovani-kekybersikane.html
Kyberšikana však není problémem pouze mládeže jako takové, ale začíná se často obracet i proti učitelům. „Podle řady psychologů stojí za výskytem šikany učitelů zejména problém nedodržování pravidel a chybějících hranic. Učitelé své svěřence učí, jaké mají mít občanské svobody a práva, neučí je však odpovědnosti za své chování. Je tedy vždy nutné učit žáky a studenty respektovat pravidla a vymezené
28
hranice.“18 Zde záleží nejvíce na osobnosti šikanovaného učitele, jakým způsobem se dokáže s danou situací vypořádat.
4.4
Příběhy obětí kyberšikany
Vůbec první „oficiální“ obětí kyberšikany je Ghyslain Raza19. V roce 2002 tehdy čtrnáctiletý Kanaďan doma natočí video, kde se stylizuje do své oblíbené postavy Hvězdných válek, Jedi Darth Maula. V té chvíli nemá ani tušení, že jeho výtvor skončí v rukou jeho spolužáků, kteří jej škodolibě umístí na internet. Nemotorný otylý fanoušek Star Wars mávající klackem se rázem stává terčem posměchu lidí z celého světa. Parodii na jeho video zpracuje dokonce i oblíbený seriál South Park a po globální síti koluje petice za obsazení Ghyslaina do nové série Hvězdných válek. Ghyslain neunese tlak okolí a psychicky se zhroutí. Skončí v psychiatrické léčebně. Je prvním člověkem, u kterého byl použit termín kyberšikana. Třináctiletý Patrick Ryan Halligan z New Yorku je další. Jeho příběh bohužel končí sebevraždou – jednou z prvních v historii kyberšikany. Patrika ve škole pronásleduje skupinka agresivních spolužáků. Denně jej ponižují, často chodí domů zbitý. Jeho otec John Halligan se rozhodne přihlásit Patricka na hodiny kickboxu, aby se syn naučil v podobných situacích bránit. Jeho taktika zabere a v příští rvačce to Patrick agresorům vrátí. Od té doby má od nich pokoj. Bohužel jen zdánlivě. Agresoři se rozhodnou pomstít a vymyslí geniální plán, ve kterém využijí internet a jednu ze spolužaček. Dívka si začne s Patrickem psát a ten se brzy zamiluje natolik, že jí svěří intimní informace o sobě. Dívka tyto informace posléze zveřejní na školním serveru včetně nelichotivých komentářů svých i party agresorů. Celá škola se Patrickovi posmívá a on nevyžádanou „popularitu“ neustojí. 7. října 2003 se oběsí. O pár dní později najdou rodiče v jeho počítači vše, co si Patrick psal s danou dívkou i se spolužáky, včetně jeho vyjádření, že se chystá spáchat sebevraždu, i komentářů
18
Citace: Česká rada dětí a mládeže. Šikana + Kyberšikana. Kecejme do toho. Strukturovaný dialog mládeže [online]. Publikováno 22. 2. 2011. ©2013 [cit. 2013-02-12]. Dostupné z: http://www.kecejmedotoho.cz/clanky/sikana-kybersikana. 19 Zdroj: Kyberšikana - Wikipedie. Wikipedie [online]. 11. 3. 2013. [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyber%C5%A1ikana.
29
spolužáků o tom, jak se těší na zprávu v místních novinách. Patrickův otec John Halligan se na základě této události stává aktivistou proti kyberšikaně. Kyberšikana ovšem zdaleka není problémem pouze v USA. V roce 2006 podobná tragédie zasáhla Polsko. Na gdaňském gymnáziu čtveřice mladíků vytáhne o přestávce před tabuli spolužačku, čtrnáctiletou Annu Halmanovou. Tři z nich ji začnou osahávat a předstírají kopulační pohyby, čtvrtý vše natáčí na mobilní telefon. Scéna vyvrcholí tím, že jeden z chlapců dívce sundá kalhotky a přede všemi jí strčí ruku do rozkroku. Za posměchu všech dívka uteče domů, mezitím už ale po internetu koluje video nahrané jedním ze čtveřice agresorů. Dívka se večer svěří kamarádce, že než aby se vrátila do školy, raději spáchá sebevraždu. Ráno ji matka najde v pokoji oběšenou na švihadle. Přestože její smrt je mediálně výraznou událostí a vzbudí velké emoce po celém Polsku, vedení školy proti agresorům nijak nezasáhne. Teprve soud po šesti měsících rozhodne poslat všechny agresory do nápravných zařízení. Není bez zajímavosti, že rodiče odsouzených jsou přesvědčeni o nevině svých potomků, kteří si pouze „hráli“. Brutální trauma, kterým si Anna musela projít, zcela bagatelizují a celou situaci označují za vykonstruovanou. V podobném duchu se nesou i komentáře českých čtenářů pod internetovými články upozorňujícími na problematiku kyberšikany. Pro ilustraci dva z nich cituji: „Ale fuj. Svoboda učinila další významný krok ve svém šíření, nemohoucí občané mají další ochranný pláštík, který je chrání před krutým světem - je tu kyberšikana, to je takový zlý... nepěkná věc, pane řediteli. Jsem od přírody typ spíše stvořený pro to, aby byl šikanován, na základní škole jsem si nějakými těmi ústrky i prošel, na střední škole jsem měl spolužáka, který mě alespoň jednou týdně nazval debilem. Nicméně mi to nijak nezabránilo v tom pokračovat dál na vysokou školu a získat zajímavé zaměstnání, věšet se nechystám. To, že kluk neunese pomluvy, že je gay, že holka poté, co je ve škole zneužita (ano, to rozhodně bylo zneužití, souhlasím) a svěří se jen částečně kamarádce a hned se v noci oběsí a že jiná holka, co má v devíti letech deprese ze svého vzhledu a okamžitě vyhoví sebevraždou domnělému
30
klučinovi z netu... A to, že o pozadí žádného z činů neměla rodina ani jedné z "obětí" nejmenší tušení, to přece nesouvisí s kyberšikanou, zde jsou příčiny jiné.“ 20 „Tohle bude jistě znít fakt krutě, ale v přírodě platí, že slabší kusy padnou za oběť dravcům... Ano, v záchvatu pseudohumanity můžeme tvrdit, jak i tito psychicky značně labilní jedinci měli právo na plnohodnotný život a vyspělá společnost by jim ho měla umožnit (ač by to znamenalo držet dotyčné v jakési pohádkové bublině), ale vezmu-li v úvahu třeba to, že o pár let později by onen pomlouvaný klučina mohl klidně vzít zbraň a postřílet ty, kteří se mu vysmívali plus pro jistotu i pár dalších spolužáků, co by byli zrovna nablízku, jsem vlastně docela rád, že to dopadlo takto. Netvrdím, že mi těch zmařených mladých životů není líto, ale rozhodně není problémem kyberšikana, každého z nich zabilo něco úplně jiného, co nemá s jakýmkoliv kyber- co do činění.“ 21 Je až alarmující, s jakým nezájmem, nepochopením či řekněme apatií lidé k šikaně přistupují. Může se chvílemi až zdát, že ji považují za něco běžného, normálního, co je de facto v pořádku a naprosto v mezích chování naší společnosti. Do určité míry je tento jev patrný i z průzkumu mezi žáky Střední školy polytechnické v Olomouci. Podrobnější informace o tomto tématu viz II – Praktická část. Zmiňme však pro ilustraci ještě jeden příběh, tentokrát ne ze zahraničí, ale přímo z České Republiky. Dvě nejlepší kamarádky. Teď jsou na střední škole, ale znají se už od druhé třídy. Přichází období prvních lásek a jedna z nich se zamiluje. Bohužel, dotyčný mladík její náklonnost nejenže neopětuje, ale navíc se zamiluje do její kamarádky. Přátelství mezi dívkami sice naoko funguje dál, jako by se nic nestalo, ve skutečnosti však v odmítnuté dívce narůstá hluboká zášť, která se zanedlouho začne projevovat. Zprvu jen nenápadně, jako by všechny situace, do kterých se druhá dívka dostává, byly pouhou náhodou. Pití, které se vylilo do batohu a polilo učebnice i mobil, nové šaty roztržené o uštípnutou hranu židle a podobně.
20
Citace: Diskuze: Kyberšikana zabíjí. iDNES.cz – blogy čtenářů iDNES.cz [online]. 5. 1. 2009 [cit. 2013-02-12]. Dostupné z: http://blog2.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A090105_64160_blogidnes. 21 Citace: Diskuze: Kyberšikana zabíjí. iDNES.cz – blogy čtenářů iDNES.cz [online]. 5. 1. 2009 [cit. 2013-02-12]. Dostupné z: http://blog2.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A090105_64160_blogidnes.
31
Pak ovšem agresor přitvrzuje a zapojuje do boje informační technologie. V tuto chvíli začínáme mluvit o kyberšikaně. Stačí lidově řečeno „nabourat“ se do profilu na ICQ, jednom z nejoblíbenějších chatovacích programů, a rozeslat pod identitou oběti pár výhružných vzkazů, popřípadě nabídek k sexu, jejím kamarádům. Oběť se začíná dostávat do izolace, protože tito přátelé ji obvykle po podobné „nabídce“ opouštějí. Po vyřazení chatovacích programů začínají přímé útoky na identitu. Falešný profil na seznamovacích webových stránkách, se spoustou nepravdivých informací a skutečných fotek, běžně dostupných na jiných webových stránkách (facebook, webová alba apod.). Oběť k profilu nemá přístup, protože jej nezaložila ona, ale agresor pod ukradenou identitou. Nemá tedy ani možnost profil sama smazat. Kontaktuje sice provozovatele webu se žádostí o smazání, ale ten nereaguje. A tak se jen bezmocně dívá, jak na stránkách přibývají její vlastní fotky a postupně i zdařilé fotomontáže zachycující ji v nelichotivých a ponižujících situacích (nahé fotky, fotky v opilosti apod.). Odtud je už jen krok k tomu založit falešný profil na facebooku, fenoménu dnešní doby, se stejným jménem a stejnou fotkou, jakou má pravý profil, a dílo zkázy je dokonáno. Oplzlé zprávy přátelům oběti, nechutné fotky zachycující neustálé večírky s různými muži, alkoholem i drogami, sprosté komentáře. Oběť zůstává sama, přátelé se odvracejí, píšou odsuzující vzkazy. Je alarmující, jak málo v dnešní době internetu stačí k tomu, aby si lidé udělali o někom obrázek a přestali mu důvěřovat – je snadnější přečíst si o druhém něco v médiích než se s ním pobavit tváří v tvář. Čelíc drastické realitě, ze které neexistuje snadné východisko, oběť často volí zoufalé kroky. V tomto případě dívka zvolila sebevraždu. V době, kdy potřebovala ze všeho nejvíc cítit podporu někoho blízkého, zůstala sama, hluboce ponížená a opovrhovaná, v očích okolní společnosti „coura“ a „vyvrhel“. Rodině se bála svěřit, opakující se krádeže nových mobilů a další zničené věci nezakládaly přílišný prostor pro pochopení. Proto se rozhodla skočit pod auto a ukončit tím veškerý boj, který byl doteď marný a na který už neměla sílu. Na poslední chvíli ji zpod kol nákladního auta strhnul spolužák.
32
Dívka se psychicky zhroutila a skončila v nemocnici na psychiatrickém oddělení. Ve chvíli, kdy odkryla důvody svého rozhodnutí, podali rodiče trestní oznámení na neznámého pachatele. Policie zablokovala falešné profily a zjistila totožnost viníka – agresorem byla již zmíněná odmítnutá kamarádka. Vzhledem k nízkému věku pachatelky bylo ovšem soudní stíhání zastaveno. Dívka, která se stala obětí záště své nejlepší kamarádky, má i nadále vážné psychické problémy, trpí určitým typem sociální fobie a pravidelně navštěvuje psychiatra. 22
22
Zdroj: VAŠE PŘÍBĚHY: Šikana mě málem dohnala k sebevraždě. Krásná.cz [online]. © CET 21 spol. s r.o. 2012 [cit. 2013-02-14]. Dostupné z: http://krasna.nova.cz/clanek/tvujsvet/vase-pribehykvuli-kybersikane-jsem-se-chtela-zabit.html.
33
II. – PRAKTICKÁ ČÁST
34
5.
VÝZKUM
V této části práce se zaměřím na zkoumání reality problematiky šikany přímo na Střední škole polytechnické v Olomouci.
5.1
Výzkumná metoda
Připravil jsem dotazník (viz Příloha č.1) mapující dané téma a související s osobní zkušeností žáků. Dotazník byl sestaven ze 4 identifikačních otázek umožňujících srovnání odpovědí mezi kategoriemi žáků (např. ročník či pohlaví) a 26 tematických otázek týkajících se šikany, pohledů na ni a osobních zkušeností. Část z nich byla definována jako uzavřená, kdy odpověď byla vybírána z předem připravených možností, část byla formulována jako otevřená, kdy se žáci mohli rozepsat vlastními slovy.
5.2
Výzkumný vzorek
Výzkumu se zúčastnilo 66 respondentů, z toho 35 chlapců a 31 dívek. Jednalo se o žáky dvou studijních oborů (Mechanik a Obchodník), zastoupeny byly tři ročníky (druhý, třetí a čtvrtý).
5.3
Výzkumné otázky
•
Mají respondenti zkušenost se šikanou?
•
Byli respondenti obětí šikany?
•
Byli respondenti aktéry šikany?
•
Liší se pohled chlapců zkoumaného vzorku na pomoc při šikaně ve škole od názoru dívek?
•
Chtěl/a bys, aby šikana ve vašem kolektivu nebyla?
35
6.
VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKU
V následujících grafech je možné vidět procentuální zastoupení jednotlivých odpovědí na dané otázky. Pokud na některé otázky žáci neodpověděli, je to zohledněno v kolonce „neuvedeno“ / „nevyjádřil se“.
6.1
Identifikační otázky
Otázka č. 1: Pohlaví
Otázka č. 2: Ročník, obor studia
36
6.2
Tematické otázky
Prvních několik otázek je obecnějšího charakteru: Otázka č. 3: Jak se ti líbí kolektiv, ve kterém studuješ?
Otázka č. 4: Zažil/a jsi někdy šikanu?
Další otázky jsou pak mířeny konkrétně k situaci ve škole, jak mezi spolužáky, tak ve vztahu k učitelům:
37
Otázka č. 5: Zažil/a jsi někdy šikanu ze strany spolužáků?
Otázka č. 6: V jaké formě?
Otázka č. 7: Kdo tě šikanoval?
38
Otázka č. 8: Ve škole nebo mimo školu?
Otázka č. 9: Zažil/a jsi někdy šikanu ze strany učitelů?
Otázka č. 10: V jaké formě?
39
Následující dvě otázky byly otevřeného charakteru a respondenti měli možnost vlastními slovy vyjádřit, co konkrétně vnímají jako projevy šikany: Otázka č. 11: Co podle tebe patří do šikany ze strany spolužáků?
Vedle standardních (a očekávaných) odpovědí se zde objevila jedna zcela specifická a konkrétní – autor měl viditelně vlastní zkušenost: „Když svačím jogurt, tak mi ho vezmou a vyhodí ven“. Je pravda, že v první chvíli to člověka může pobavit, ale jsem přesvědčen, že právě tady probíhá ta tenká hranice mezi nevinnou legrací a šikanou. Jediným dělítkem v tomto případě je to, zda dotyčný celou situaci bere s humorem a nadsázkou, nebo zda mu chování jeho spolužáků a bavení se na jeho účet moc příjemné není. Obzvlášť, pokud se podobné legrácky dějí opakovaně.
40
Otázka č. 12: Co podle tebe patří do šikany ze strany učitelů?
Další sada otázek se pak týká samotného procesu šikanování: Otázka č. 13: Šikanoval/a jsi ty někdy?
41
Otázka č. 14: Z jakého důvodu?
Otázka č. 15: Byl/a jsi někdy svědkem?
Následující otázka otevírá téma efektivity zdrojů pomoci. Plných 27% dotázaných by se v případě šikany na nikoho neobrátilo. Tento výsledek je doslova alarmující. Více než čtvrtina obětí šikany nemá k nikomu důvěru natolik, aby se s tímto problémem svěřila. V praxi to znamená, že více než čtvrtina obětí je nucena tlak šikany nést sama – u těchto lidí hrozí extrémní riziko, že oběť tento tlak neunese a zvolí zoufalé řešení, viz příběhy uvedené v kapitole 4.4. Z odpovědí ale také vyplývá, že plných 28% respondentů by se s tímto problémem svěřilo kamarádovi nebo kamarádce. Zde je prostor pro prevenci – pokud
42
bychom byli schopni efektivně působit na mladé lidi a předat jim principy účinné pomoci v krizových situacích, pak máme šanci pomoci skrze ně samotné. I zde platí obecné pravidlo, že vrstevníci jsou schopni působit efektivněji a autentičtěji než odborníci. Otázka č. 16: Na koho by ses obrátil/a při šikaně, kdybys byl/a svědkem?
Otázka č. 17: Hodnocení závažnosti šikany
43
Další otázky se pak týkají šikany v konkrétním kolektivu: Otázka č. 18: Myslíš si, že je u vás ve třídě žák, který je šikanován?
Otázka č. 19: Je ve třídě někdo, komu váš kolektiv občas ubližuje?
Otázka č. 20: Kdo má zodpovědnost za šikanu?
44
V dalších otázkách měli respondenti vyjádřit své názory na výroky o šikaně: Otázka č. 21: Šikanovaní jsou jen slabí jedinci.
Otázka č. 22: Jak vzniká potřeba šikanovat?
Otázka č. 23: Ten, kdo šikanuje, má problémy se sebevědomím.
45
Otázka č. 24: Myslíš si, že lze šikanu řešit?
Otázka č. 25: Jak myslíš, že ji lze řešit?
Poslední tři otázky se týkají osobních postojů k šikaně jako takové. Alarmující je výrazné zastoupení možnosti „Je mi to jedno“ u otázek č. 26 „Chtěl bych, aby šikana nebyla“ a č. 27 „Mám rád, když kolektiv drží pospolu“. Tento výsledek koresponduje s trendem současné společnosti, že šikana je de facto jevem běžným a normálním, vždycky tady byla a vždycky tady bude a není tedy potřeba ji nějak výrazně řešit. Člověk přece musí něco vydržet. Tento princip, nastíněný už dříve v I. Teoretické části, je extrémně nebezpečný, protože zlehčuje závažnost šikany a omlouvá kriminální jednání agresorů.
46
Otázka č. 26: Chtěl bych, aby šikana nebyla
Otázka č. 27: Mám rád, když kolektiv drží pospolu.
Otázka č. 28: Souhlasím se šikanou.
47
7.
SROVNÁNÍ DÍVKY – CHLAPCI
Je velmi zajímavé sledovat rozdíly ve vnímání šikany mezi děvčaty a chlapci. V odpovědích na některé otázky se shodnou, v náhledu na jiné jsou jejich názory diametrálně odlišné. Podrobněji viz následující grafy. Otázka č. 3: Jak se ti líbí kolektiv, ve kterém studuješ?
Rozdíl v odpovědích na tuto otázku není nijak markantní, přesto však je cítit mírná profilace směrem k nespokojenosti s kolektivem ze strany chlapců. Výraznější profilace je pak cítit z odpovědí na následující otázky. Z těch vyplývá, že chlapci jsou oproti dívkám častěji zastoupeni v obou skupinách – tedy jak v rolích obětí, tak v rolích agresorů.
48
Otázka č. 4: Zažil/a jsi někdy šikanu?
Otázky č. 5 – 8: Šikana ze strany spolužáků
Na grafu č. 32 je jasně patrný trend, že chlapci se se šikanou setkávají častěji než děvčata. Jediným kritériem, ve kterém pohlaví nehraje roli, je místo, kde se
49
šikana odehrává: jak školní, tak mimoškolní prostředí označil stejný počet respondentů z řad dívek i chlapců. Naopak šikanu ze strany učitelů vnímají častěji děvčata než chlapci, viz následující graf: Otázky č. 9 – 10: Šikana ze strany učitelů
Následující dvě otázky se vztahují k vlastnímu zapojení do procesu šikanování a motivaci k tomuto zapojení: Otázka č. 11: Šikanoval/a jsi ty někdy?
50
Otázka č. 12: Z jakého důvodu?
Na tomto grafu je výrazně patrná naprosto odlišná motivace k šikanování ze strany dívek a ze strany chlapců. Zatímco děvčata jsou si z velké části vědoma faktu, že jejich chování není zcela v normě běžného standardu, a svého jednání posléze litují, chlapci stejnou měrou šikanu považují za legraci. Zároveň se u nich v otázkách motivace častěji objevují odpovědi „Jen tak, nemám důvod“ nebo „Zvyšoval jsem si sebevědomí“, které děvčata téměř neoznačovala. V následujícím grafu je vidět také rozdíl v přístupu k řešení – hledání pomoci – mezi děvčaty a chlapci. Zatímco děvčata by hledala pomoc nejčastěji u rodičů nebo u kamarádky, chlapci v drtivé většině odpovídali, že by se na nikoho neobrátili. Jsem přesvědčen, že k tomuto postoji je vede nejčastěji nesprávné chápání mužské role ve společnosti. Je pravdou, že v našich zeměpisných šířkách je chlapcům už od malička vnucována představa, že není vhodné přiznat problém, že „kluci přece nepláčou“ a že muž musí být za všech okolností tím silným. Bohužel, toto pojetí je v konečném důsledku podobně deformující jako šikana samotná. Neschopnost přiznat problém a požádat o pomoc v obavách z toho, že druhá strana pochopí tento problém jako osobní selhání, je pak zdrojem frustrace a nepřiměřených reakcí, které mohou vyústit až v zoufalé kroky.
51
Otázka č. 16: Na koho by ses obrátil/a při šikaně, kdybys byl/a svědkem?
Otázka č. 17: Hodnocení závažnosti šikany
Z grafu č. 37 vyplývá protichůdná tendence hodnocení závažnosti šikany v porovnání vnímání u chlapců a dívek. Pokud pomineme výrazné zastoupení střední možnosti (průměrná), pak dívky mají tendenci vnímat šikanu spíše jako závažnou, zatímco u chlapců je trend opačný a charakterizují ji spíše jako nezávažnou. Současně je velice zajímavým jevem to, že velká část respondentů tuto otázku ponechala bez odpovědi. O důvodech tohoto rozhodnutí můžeme pouze spekulovat. Na dalších grafech je pak znázorněno, nakolik vnímaví jsou žáci vůči šikaně ve vlastních řadách:
52
Otázky č. 18 – 19: Hodnocení šikany ve třídě
Otázka č. 20: Kdo má zodpovědnost za šikanu?
Otázka č. 20 (viz předchozí graf) zůstala taktéž ve velké míře nezodpovězena. Dle mého názoru souvisí s určitým alibismem respondentů, kteří na tuto otázku nechtějí odpovědět, aby si sami v sobě nemuseli nést odpovědnost za své jednání.
53
Otázka č. 22: Jak vzniká potřeba šikanovat?
Otázka č. 21 a 23: Tvrzení o šikaně
54
Otázky č. 24 – 25: Řešení šikany
Otázky č. 26 – 28: Osobní postoj k šikaně
Na otázku „Souhlasím se šikanou?“ odpověděli „Ano“ pouze chlapci, dívka žádná. Stejně tak chlapci se častěji k této otázce nevyjadřovali. Z absence odpovědi v tomto případě usuzuji, že tito žáci – ať už přímo či nepřímo – šikanu podporují.
55
8.
SHRNUTÍ
V souladu s výzkumnými otázkami (5.3) uvádím ve shrnutí nejdůležitější výsledky a poznatky získané z odpovědí respondentů zkoumaného vzorku. V otázce hodnocení kolektivu se 53% respondentů přiklání na stranu spokojenosti, plných 30% zůstává se svým hodnocením neutrální a 16% pak vyjadřuje nespokojenost. Téměř polovina žáků pak udává, že už se někdy v životě setkala se šikanou. Častěji se s ní setkávají chlapci než dívky. Plných 27% respondentů zažilo šikanu ze strany spolužáků, která byla přibližně z jedné třetiny fyzického charakteru a ze dvou třetin psychického. Častěji šikanovala skupina (56% odpovědí) než jednotlivec, což odpovídá Kolářovu třetímu stupni šikany, kdy vzniká úderné jádro, které je výrazně silnější než jednotlivec sám (viz kapitola 3.2). V drtivé většině případů k šikaně dochází ve školním prostředí, pouhých 13% případů se odehrává mimo školu. Co se týče šikany ze strany učitelů, tady je počet dotázaných, kteří s ní mají zkušenost, vyšší než u šikany ze strany spolužáků. Plných 41% žáků udává, že zažilo šikanu ze strany pedagogů. Na rozdíl od šikany ze strany spolužáků se v tomto případě častěji jedná o dívky. Zhruba ve čtvrtině případů se jednalo o fyzickou agresi, v ostatních případech o psychické násilí. Mezi nejčastěji zmiňované projevy šikany ze strany spolužáků patří dle mínění dotázaných facky, bití, posmívání, zesměšňování, urážky, nadávky a ponižování. Projevy šikany ze strany učitelů jsou zčásti podobné (ponižování, posmívání, zesměšňování) a zčásti odlišné (zasednutí, nespravedlivá klasifikace, ignorace, povyšování se a nadřazenost). Více než čtvrtina respondentů přiznala, že už někdy v životě šikanovala. Chlapci nejčastěji uvádějí, že to byla legrace, zatímco dívky stejnou měrou uvádějí, že to byla chyba. Plných 65% dotázaných pak přiznává, že byli svědky šikany. Nejčastěji uváděný člověk, na koho by se žáci obrátili o pomoc, je kamarád/ka. Zde se dle mého názoru otevírá velký prostor pro možnost intervence v krizových
56
situacích. U chlapců ovšem výrazně převládá možnost „Neobrátil bych se.“ Tuto skutečnost vnímám jako jeden z důležitých faktorů, kterému je potřeba se v budoucnu věnovat, a to jak v oblasti prevence, tak v oblasti intervence. Zajímavé je sledovat postoje respondentů k hodnocení závažnosti šikany: 18% dotázaných ji nepovažuje za závažnou, plných 38% ji hodnotí jako průměrně závažnou, jedna pětina ji staví na stranu závažného problému a téměř čtvrtina žáků se k této otázce vůbec nevyjádřila. Chlapci mají tendenci vnímat ji jako spíše nezávažnou, zatímco dívky jako spíše závažnou. Čtvrtina žáků také ví, že někdo v jejich třídě je šikanován. Toto vnímání je výrazně silnější mezi chlapci než mezi děvčaty. Téměř polovina dotázaných ovšem odmítá řešit otázku zodpovědnosti za šikanu. Téměř polovina žáků je také přesvědčena o tom, že šikanováni jsou pouze slabí jedinci. Z výzkumu také vyplývá, že nejčastějším důvodem ke vzniku nutkání šikanovat je potřeba zapadnout do kolektivu (častěji uváděná chlapci) a mít navrch (častěji uváděná dívkami). 42% respondentů je přesvědčeno, že šikanující má problém se sebevědomím, 14% je opačného názoru a 44% uvedlo buď možnost „nevím“ nebo otázku ponechalo bez odpovědi. Téměř tři čtvrtiny dotázaných usuzují, že šikanu je možné řešit, necelá desetina je přesvědčena o opaku. V otázce konkrétní možnosti řešení už ale žáci přesnou představu nemají, nejčastěji uvádějí možnost „nevím“. Na otázky „Chtěl bych, aby šikana nebyla?“ a „Mám rád, když kolektiv drží pospolu?“ plných 27% dotázaných (výraznou většinou chlapci) zaškrtlo možnost „Je mi to jedno.“ 4% respondentů (všichni chlapci) také otevřeně souhlasí se šikanou.
57
ZÁVĚR Je naprosto neoddiskutovatelným faktem, že šikana je – zcela oprávněně – jedním z velkých diskusních témat poslední doby. Zatímco dříve byla jevem silně podceňovaným, dnes se její závažnost řeší na všech úrovních řízení společnosti, od rodin přes výchovný a vzdělávací systém až po řízení firem a státních institucí. Současně také vzniká řada studií ohledně možností řešení tohoto nežádoucího fenoménu. V bakalářské práci jsem si kladl za cíl popsat základní mechanismy vzniku šikany a popsat její výskyt na Střední škole polytechnické v Olomouci, kde působím ve své profesní praxi. Z dotazníkového šetření provedeného mezi žáky této instituce vyplynulo, že téměř polovina dotázaných má přímou zkušenost se šikanou. 87% respondentů pak také odpovědělo, že místem této šikany byla právě škola. Tato statistika dle dostupných zdrojů a mého názoru nijak nevyčnívá z běžného průměru našich škol, i přesto je však alarmující. Z výzkumu také vyplynulo, že v naší škole jsou jak oběťmi šikany, tak jejími iniciátory častěji chlapci. Stejně tak chlapci mají větší tendence o problému mlčet, a to ať už jsou v roli šikanovaného nebo pouze přihlížejícího. Jsem pevně přesvědčen o tom, že nežádoucí jevy ve společnosti je potřeba odhalit a popsat. Právě tento přístup nám umožní nezavírat před problémem oči, ale naopak přesně definovat, kde problém vzniká a v jaké míře je v dané společnosti přítomen. Pokud máme dostatek podkladů pro správné pochopení jeho podstaty, pak také v další fázi můžeme pracovat na návrzích řešení a jejich implementaci. Výsledky své práce proto předložím školnímu metodikovi prevence a školnímu psychologovi, se kterými budu aktivně spolupracovat na přípravě koncepčního řešení problematiky šikany na naší škole.
58
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1: Ilustrace kyberšikany – výhružná SMS; Zdroj: VOKURKA, Martin. VIDEO: Školáci natáčeli varování ke kyberšikaně. Mostecký deník.cz. [online]. 20. 10. 2009
[cit.2013-01-07]. Dostupné z: http://mostecky.denik.cz/
zprávy_region/video-skolaci-nataceli-varovani -kekybersikane.html
59
SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Srovnání profilu agresora a oběti; Zdroj: Agresor – oběť? (minitest pro rodiče). Pedagogicko-psychologická poradna Brno [online]. ©2012 [cit. 2013-02-12]. Dostupné z: http://www.poradenskecentrum.cz/agresor-obet.php
60
SEZNAM GRAFŮ I. TEORETICKÁ ČÁST Graf č. 1: Chování dětí na internetu – sdělování osobních údajů cizím osobám; Zdroj: RYLICH, Jan. Bezpečnost dětí na internetu. Ikaros [online]. 2007, roč. 11, č. 1 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/bezpecnost-deti-nainternetu. Graf č. 2: Zdroje informací o bezpečnosti chování na internetu; RYLICH, Jan. Bezpečnost dětí na internetu. Ikaros [online]. 2007, roč. 11, č. 1 [cit. 2013-0313]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/bezpecnost-deti-na-internetu. II. PRAKTICKÁ ČÁST Graf č. 1: Pohlaví Graf č. 2: Ročník, obor Graf č. 3: Hodnocení kolektivu Graf č. 4: Zažil jsi někdy šikanu? Graf č. 5: Zažil jsi šikanu ze strany spolužáků? Graf č. 6: Forma šikany ze strany spolužáků Graf č. 7: Kdo šikanoval? Graf č. 8: Místo, kde k šikaně došlo Graf č. 9: Zažil jsi šikanu ze strany učitelů? Graf č. 10: Forma šikany ze strany učitelů Graf č. 11: Šikana ze strany spolužáků Graf č. 12: Šikana ze strany učitelů
61
Graf č. 13: Šikanoval jsi někdy? Graf č. 14: Z jakého důvodu jsi šikanoval? Graf č. 15: Byl jsi někdy svědkem šikany? Graf č. 16: Na koho by ses obrátil o pomoc při šikaně? Graf č. 17: Hodnocení závažnosti šikany Graf č. 18: Je u vás ve třídě žák, který je šikanován? Graf č. 19: Je u vás ve třídě někdo, komu kolektiv občas ubližuje? Graf č. 20: Kdo má zodpovědnost za šikanu? Graf č. 21: Šikanovaní jsou jen slabí jedinci Graf č. 22: Jak vzniká potřeba šikanovat? Graf č. 23: Má šikanující problémy se sebevědomím? Graf č. 24: Lze šikanu řešit? Graf č. 25: Jakým způsobem ji lze řešit? Graf č. 26: Chtěl bych, aby šikana nebyla? Graf č. 27: Mám rád, když kolektiv drží pospolu Graf č. 28: Souhlasím se šikanou? Graf č. 29: Spokojenost s kolektivem – děvčata Graf č. 30: Spokojenost s kolektivem – chlapci Graf č. 31: Zažil jsi někdy šikanu? Graf č. 32: Šikana ze strany spolužáků Graf č. 33: Šikana ze strany učitelů
62
Graf č. 34: Šikanoval jsi někdy? Graf č. 35: Z jakého důvodu? Graf č. 36: Na koho by ses obrátil pro pomoc? Graf č. 37: Hodnocení závažnosti šikany Graf č. 38: Hodnocení šikany ve třídě Graf č. 39: Kdo má zodpovědnost za šikanu? Graf č. 40: Vznik potřeby šikanovat Graf č. 41: Tvrzení o šikaně Graf č. 42: Řešení šikany Graf č. 43: Osobní postoj k šikaně
63
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY •
KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 255 s. ISBN 80-7178-513-X
•
KOLÁŘ, Michal. Skrytý svět šikanování ve školách: příčiny, diagnostika a praktická pomoc. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 127 s. ISBN 80-7178-123-1
•
KOLÁŘ, Michal. Nová cesta k léčbě šikany. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. 332 s. ISBN 978-80-7367-871-5
•
ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Praha: Portál, 1995. 95 s. ISBN 80-7178-049-9
•
BENDL, Stanislav. Prevence a řešení šikany ve škole. Praha: ISV, 2003. 197 s. ISBN 80-86642-08-9
•
ČAPEK, Robert. Odměny a tresty ve školní praxi. Praha: Grada Publishing a.s., 2008. 160s. ISBN 978-80-247-1718-0
•
Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy č. j. 28 275/2000 – 22 k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení
ELEKTRONICKÉ ZDROJE •
Jak poznám, že mi šikanují dítě? Minimalizace šikany – Informační portál
o
šikaně
na
školách.
[online].
2008.
Dostupné
http://www.minimalizacesikany.cz/chci-se-dozvedet/261
[cit.
z: 21.
ledna 2013] •
Kyberšikana - Wikipedie. Wikipedie [online]. 11. 3. 2013. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyber%C5%A1ikana [cit. 12. března 2013]
64
•
KAŠPAROVÁ, Blažena. Šikana. Záchranný kruh. [online]. 2009. Dostupné z: http://www.zachranny-kruh.cz/kriminalita/sikana.html [cit. 27. února 2013]
•
Co je šikana. Prevko Litomyšl. [online]. 8.3.2011. Dostupné z: http://www.prevko.cz/laik/co-je-sikana-a-co-muzu-delat [cit. 26. února 2013]
•
KOLÁŘ, Michal. Otevření problému školního šikanování v ČR a ve světě; výňatky z dopisu ředitele Mezinárodní observatoře násilí ve školách profesora Erica Debarbieuxe. In: Sborník příspěvků z první celostátní konference Školní šikanování konané na Pedagogické fakultě UP v Olomouci dne 30. 3. 2004. [online]. Praha, 2004. Dostupné z: http://www.sikana.org/ [cit. 6. února 2013]
•
VODÁKOVÁ, Jana. Školní rok bez šikany, stop kyberšikaně. Zkola – Informační a vzdělávací portál školství Zlínského kraje. [online]. 7.9.2011. Dostupné z: http://www.zkola.cz/zkedu/rodiceaverejnost/ socialnepatologickejevyajejichprevence/sikanaaagresivitakybersikana/ 27424.aspx [cit. 6. února 2013]
•
HOFMAN, Martin. Existuje šikana v dobrých školách? Základní škola Brno, Horácké náměstí 13. [online]. 6.4.2011. Dostupné z: http://www.zshoracke.org/drupal6/node/848 [cit. 12. února 2013]
•
Česká rada dětí a mládeže. Šikana + Kyberšikana. Kecejme do toho. Strukturovaný dialog mládeže [online]. Publikováno 22. 2. 2011. ©2013. Dostupné z: http://www.kecejmedotoho.cz/clanky/sikanakybersikana. [cit. 12. února 2013]
65
•
Typy iniciátorů šikanování. Pedagogicko-psychologická poradna Brno [online].©2012 Dostupné z: http://www.poradenskecentrum.cz/ iniciátor-sikanovani.php [cit. 12. února 2013]
•
Agrese a šikana. Pražské centrum primární prevence. [online]. 2012. Dostupné z: http://www.prevence-praha.cz/ [cit. 2. března 2013]
•
RYLICH, Jan. Bezpečnost dětí na internetu. Ikaros [online]. 2007, roč. 11, č.1. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/bezpecnost-deti-nainternetu. http://www.ikaros.cz/ [cit. 3. března 2013]
•
PULZNER, Martin. Výzkum: jak se chovají děti s mobilem? Mobilenet.cz [online]. 18. 5. 2007 Dostupné z: http://mobilenet.cz/ clanky/vyzkum-jak-se-chovaji-deti-s-mobilem1390. [cit. 12. února 2013]
•
VOKURKA,
Martin.
VIDEO:
Školáci
natáčeli
varování
ke
kyberšikaně. Mostecký deník.cz. [online]. 20. 10. 2009 Dostupné z: http://mostecky.denik.cz/zpravy_region/video-skolaci-natacelivarovani-ke-kybersikane.html [cit. 7. ledna 2013] •
VAŠE PŘÍBĚHY: Šikana mě málem dohnala k sebevraždě. Krásná.cz [online].
©
CET
21
spol.
s
r.o.
2012
Dostupné
z:
http://krasna.nova.cz/clanek/tvujsvet/vase-pribehy-kvuli-kybersikanejsem-se-chtela-zabit.html. [cit. 14. února 2013] •
Diskuze: Kyberšikana zabíjí. iDNES.cz – blogy čtenářů iDNES.cz [online]. 5. 1. 2009. Dostupné z: http://blog2.idnes.cz/diskuse. aspx?iddiskuse=A090105_64160_blogidnes. [cit. 12. února 2013]
•
Rodiče pozor! Šikana mezi dětmi je skryté nebezpečí! Šikana – Policie České Republiky. [online]. © 2010 Policie ČR. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/preventivni-informace-sikana.aspx 16. ledna 2013]
66
[cit.
PŘÍLOHY Příloha č. 1: Dotazník
67
Dotazník
Identifikační otázky: •
Pohlaví
•
Třída
•
Obor
•
Datum
Tematické otázky: •
Jak se ti líbí kolektiv, ve kterém studuješ? hodnotící škála 1 – 5 (1 = nejlepší, 5 = nejhorší)
•
Zažil/a jsi někdy šikanu?
Ano – Ne
•
Zažil/a jsi někdy šikanu ze strany spolužáků?
Ano – Ne
o V jaké formě?
fyzická – psychická
o Kdo tě šikanoval?
jedinec – skupina
o Ve škole nebo mimo školu? •
Zažil/a jsi někdy šikanu ze strany učitelů? o V jaké formě?
Ano – Ne fyzická – psychická
•
Co podle tebe patří do šikany ze strany spolužáků?
•
Co podle tebe patří do šikany ze strany učitelů?
•
Šikanoval/a jsi ty někdy?
Ano – Ne
o Z jakého důvodu? Zvyšoval/a jsem si sebevědomí Chtěl/a jsem patřit do party Nevědomky Dělali to ostatní, tak jsem se přidal/a Jen tak, nemám důvod Byla to legrace Byla to chyba •
Byl/a jsi někdy svědkem?
•
Na koho by ses obrátil/a při šikaně, kdybys byl/a svědkem?
Ano – Ne
Neobrátil/a bych se Rodiče Učitel Psycholog Kamarád/ka •
Hodnocení závažnosti šikany:
hodnotící škála 1 – 5 (1 = nejméně, 5 = nejvíce)
•
Myslíš si, že je u vás ve třídě žák, který je šikanován? Ano – Ne – Nevím
•
Je ve třídě někdo, komu váš kolektiv občas ubližuje? Ano – Ne – Nevím
•
Kdo má zodpovědnost za šikanu:
já – celý kolektiv
•
Šikanovaní jsou jen slabí jedinci:
Ano - Ne
•
Jak vzniká potřeba šikanovat? Malé sebevědomí Problémy v rodině Potřeba se seberealizovat Mít „navrch“ Zapadnout do kolektivu
•
Ten, kdo šikanuje, má problémy se sebevědomím. Ano – Ne – Nevím
•
Myslíš si, že lze šikanu řešit?
•
Jak myslíš, že ji lze řešit?
•
Chtěl/a bych, aby šikana nebyla.
Ano – Ne – Je mi to jedno
•
Mám rád/a, když kolektiv drží pospolu.
Ano – Ne – Je mi to jedno
•
Souhlasím se šikanou.
Ano – Ne
Ano – Ne – Nevím
Udáním – Násilím – Pohovorem – Nevím
