UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA ASIJSKÝCH STUDIÍ
BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
Prezidentské volby na Taiwanu Prominence volebních témat a jejich význam pro vývoj a postavení Taiwanu Presidential Elections in the Republic of China Prominentia of the Election Topics and Their Importance to the Development and Status of Taiwan
OLOMOUC 2010 Barbora Kocourková Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Ondřej Kučera
Já, Barbora Kocourková, prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Prezidentské volby na Taiwanu: Prominence volebních témat a jejich význam pro vývoj a postavení Taiwanu vypracovala samostatně a uvedla veškeré použité prameny a literaturu. V Bašce dne
…………………………………..
ANOTACE Cílem předkládané bakalářské práce bylo zjistit, která volební témata se objevila v předvolebních diskusích taiwanské přímé prezidentské volby a jaký je jejich význam pro vývoj Taiwanu a jeho postavení k Čínské lidové republice i v rámci mezinárodního měřítka. Text práce se skládá ze dvou částí. První je tématická analýza, která mapuje témata předvolební diskuse ve čtyřech obdobích taiwanské přímé prezidentské volby a uvádí výroky jednotlivých volebních kandidátů k danému tématu předvolební diskuse. Druhou částí je tématická syntéza, která vytyčuje postoj taiwanských politických stran k danému tématu předvolební diskuse a zkoumá význam daného tématu v přímé volbě. Konečné výsledky ukazují, že určitá témata jsou pro taiwanskou přímou volbu klíčová, nehledě na jejich prominenci. Současně poukazují na politickou orientaci stran a schopnost realizace jejich politického programu. KLÍČOVÁ SLOVA
ČLR Demokracie DPP KMT Nezávislost Politická témata Prezident Předvolební diskuse Přímá volba Samostatnost Taiwan
Děkuji Mgr. Ondřejovi Kučerovi za jím průběžně poskytované odborné konzultace. Jeho rady, připomínky, vedení a celková vstřícnost při zpracování této práce mi byly nepostradatelným přínosem. Dále děkuji PhDr. Ivaně Bakešové za vydání knižní publikace Dějiny Taiwanu, které mi byly bohatým zdrojem informací. Děkuji ale i ostatním, kteří mě v průběhu psaní podporovali a inspirovali.
Obsah SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ...................................................................... 8 EDIČNÍ POZNÁMKA ............................................................................................. 9 ÚVOD...................................................................................................................... 10 1
TÉMATICKÁ ANALÝZA VÝROKŮ PREZIDENTSKÝCH KANDIDÁTŮ
V JEDNOTLIVÝCH VOLEBNÍCH OBDOBÍCH ........................................................... 11 1.1 1.1.1
Postavení Taiwanu ................................................................................ 12
1.1.2
Nacionalismus....................................................................................... 15
1.1.3
Demokracie ........................................................................................... 16
1.2
PREZIDENTSKÉ VOLBY 2000 ....................................................................... 19
1.2.1
Postavení Taiwanu ................................................................................ 19
1.2.2
Tři přímá spojení................................................................................... 23
1.2.3
Teorie dvou států................................................................................... 26
1.2.4
Národní obrana..................................................................................... 27
1.3
PREZIDENTSKÉ VOLBY 2004 ....................................................................... 29
1.3.1
Ekonomika ............................................................................................ 29
1.3.2
Vztahy v úžině ....................................................................................... 32
1.3.3
Postavení Taiwanu ................................................................................ 34
1.3.4
Referendum ........................................................................................... 36
1.4
2
PREZIDENTSKÉ VOLBY 1996 ....................................................................... 11
PREZIDENTSKÉ VOLBY 2008 ....................................................................... 39
1.4.1
Ekonomika ............................................................................................ 39
1.4.2
Postavení Taiwanu ................................................................................ 42
1.4.3
Korupce ................................................................................................ 44
1.4.4
Důsledek nepokojů v Tibetu................................................................... 46
1.4.5
Zelená karta .......................................................................................... 48
TÉMATICKÁ SYNTÉZA VÝROKŮ PREZIDENTSKÝCH KANDIDÁTŮ
A POSTOJŮ POLITICKÝCH STRAN ............................................................................ 51 2.1
DEMOKRACIE ............................................................................................ 51
2.2
POSTAVENÍ TAIWANU ................................................................................ 53
2.3
NACIONALISMUS........................................................................................ 56
6
2.4
TEORIE DVOU STÁTŮ .................................................................................. 57
2.5
TŘI PŘÍMÁ SPOJENÍ ..................................................................................... 58
2.6
NÁRODNÍ OBRANA ..................................................................................... 59
2.7
REFERENDUM ............................................................................................ 62
2.8
VZTAHY V ÚŽINĚ ....................................................................................... 63
2.9
EKONOMIKA .............................................................................................. 64
2.10
KORUPCE................................................................................................... 67
2.11
DŮSLEDEK NEPOKOJŮ V TIBETU ................................................................. 69
2.12
ZELENÁ KARTA .......................................................................................... 70
ZÁVĚR ................................................................................................................... 72 RESUMÉ ................................................................................................................ 74 SEZNAM PRAMENŮ ............................................................................................ 75 SEZNAM LITERATURY ...................................................................................... 80
7
Seznam použitých zkratek ADB
Asian Development Bank (Asijská rozvojová banka)
AEI
American Enterprise Institute for Public Policy Research (Americký institut pro podnikání a výzkum politiky)
AIT
Americký institut na Taiwanu
APEC
Asian-Pacific Economic Cooperation (Asijsko-pacifické hospodářské společenství)
CNN
CNN
ČLOA
Čínská lidová osvobozenecká armáda
ČLR
Čínská lidová republika
DPP
Democratic Progressive Party (DPS - Demokratická pokroková strana)
ECFA
Economic Cooperation Framework Agreement
HDP
hrubý domácí produkt
INS
US Immigration and Naturalization Service (Americký imigrační úřad)
IT
Information Technology (informační technologie)
KMT
Kuomintang
KS Číny
Komunistická strana Číny
LL.M.
Legum Magister (magistr práv)
např.
na příklad
NP
New Party (Nová strana)
OSN
Organizace spojených národů
PFP
People First Party (První lidová strana)
PRC
People’s Republic of China (Čínská lidová republika)
ROC
Republic of China (Čínská republika na Taiwanu)
S.J.D.
Scientiae Juridicae Doctor (doktor právních věd)
SSSR
Sovětský svaz socialistických republik
tj.
to je
TMD
Theater Missile Defense (Protiraketová obrana)
TRA
Taiwan Relations Act (Zákon o vztazích s Tchaj-wanem)
tzv.
takzvaný
USA
United States of America (Spojené státy americké)
USD
United States dollar (Americký dolar)
WTO
World Trade Organization (Světová obchodní organizace) 8
Ediční poznámka Všechny čínské výrazy jsou uvedeny v přepisu do latinky pomocí anglické transkripce Wade-Giles tak, jak je uvádí anglické texty, jež byly mými hlavními zdrojovými dokumenty. Pouze ustálené výrazy, které jsou u nás běžně používány, jsou česky. Čínská jména osob jsou počeštěna. Avšak vzhledem ke grafické komplikovanosti jména současného taiwanského prezidenta Ma Ying-jeou, jsem se rozhodla s ohledem na pravidla českého pravopisu jeho jméno neskloňovat, tedy uvádět jej v jeho nominativním tvaru. Citace z anglických zdrojů jsou mými překlady. V textu práce dále uvádím názvy novinových zdrojů a volebních témat kurzívou.
9
Úvod Od roku 1996 se v Čínské republice na Taiwanu konají přímé prezidentské volby. Hlava státu je tedy volena přímo občany Čínské republiky. Prezident může být zvolen maximálně dvakrát a vykonávat svůj úřad ve dvou po sobě jdoucích volebních obdobích, kdy délka jednoho volebního období činí čtyři roky. Celkově se přímé volby na Taiwanu uskutečnily prozatím čtyřikrát. Termínem jejich konání je doba posledních šedesáti dnů volebního období úřadujícího prezidenta. V práci jsem se soustředila zejména na tématický rozbor voleb. Pozornost jsem věnovala prominenci jednotlivých volebních témat a jejich významu pro politický vývoj Taiwanu. Zaměřila jsem se i na vytyčení postoje politických stran k daným tématům. Účelem práce je zjistit, která politická témata jsou obsahem předvolební diskuse taiwanské přímé prezidentské volby a jaký je jejich význam, tedy jakým způsobem ovlivňují celkové politické dění na Taiwanu. Záměrem je i určit postoj taiwanských politických stran k jednotlivým tématům a stanovit jejich politickou orientaci. Cílem předkládané bakalářské práce je zpracování výpovědí prezidentských kandidátů k danému politickému tématu předvolební diskuse konkrétního volebního období a následné provedení tématické syntézy, jež mi umožní vyvodit závěr práce. Zdrojem informací bakalářské práce jsou prameny, zejména novinové a odborné články, které uvádějí výroky prezidentských kandidátů.
10
1 Tématická
analýza
výroků
prezidentských
kandidátů
v jednotlivých volebních obdobích Kapitola je zaměřena na analýzu předvolebních diskusí taiwanských přímých prezidentských voleb z hlediska jejich témat ve všech čtyřech volebních obdobích a na zpracování výroků a postojů prezidentských kandidátů k těmto tématům tak, jak je uvedli sami kandidáti a zprostředkovala média. Výroky prezidentských kandidátů jednotlivých politických stran rozčlením dle dané tématiky v rámci příslušného volebního období, což mi umožní jejich následnou syntézu a komparaci v další kapitole. Na úvod bych ráda poznamenala, že v jednotlivých analýzách mnou čtyřech analyzovaných volebních období budu k danému volebnímu tématu uvádět pouze výroky kandidátů na pozici prezidenta, nikoli výroky jejich spolukandidátů, jež zde uvádím pouze pro zachování úplnosti a přesnosti kandidátních listin. Dále si dovoluji upozornit, že výroky některých kandidátů na dané volební téma jsou jen stěží dohledatelné, proto u některých volebních témat výroky těchto kandidátů chybí.
1.1 Prezidentské volby 1996 Taiwanská historicky první přímá volba prezidenta se uskutečnila 23. března roku 1996. Zúčastnily se jí čtyři volební lístky1, z nichž dva byly nominovány politickými stranami. KMT navrhl úřadujícího prezidenta Lee Teng-huie a úřadujícího premiéra Lien Chana. DPP na pozici prezidenta doporučila Peng Ming-mina a jako jeho spolukandidáta na pozici viceprezidenta zákonodárce Franka Hsieha. Volby se účastnili i dva nestraníci, již oba byli původně členy KMT. Jedním z nich byl dřívější taipejský primátor a taiwanský guvernér Lin Yan-kang kandidující společně se stínovým ministrem obrany a bývalým premiérem Hao Peitsunem. Druhým byl bývalý prezident kontrolního dvora, stínový ministr obrany a
1
Podle nově vyhlášeného zákona o volbě a odvolání prezidenta ze srpna roku 1995, který je platný do dnešní doby, jméno prezidentského a viceprezidentského kandidáta musí být uvedeno na každém volebním lístku v tomto pořadí. Proto jména obou kandidátů jednotlivých politických stran budu v textu uvádět ve stejném pořadí.
11
hospodářství Chen Lu-an kandidující společně s původním členem kontrolního dvora Wang Ching-fengem.2 Tolik na úvod k první přímé volbě a její kandidátní listině. 1.1.1 Postavení Taiwanu Politické postavení Taiwanu vůči pevnině bylo jedním z nejdůležitějších bodů předvolební diskuse této historicky první přímé prezidentské volby a zároveň hrůzou v očích ČLR. Jelikož se kuomintangskému kandidátovi na prezidenta Lee Teng-huiovi a jeho myšlence o odtržení ostrova od pevniny dostávalo stále většího ohlasu, Čínská lidová republika se obávala, že pokud bude dění na ostrově pouze nečinně přihlížet, v její provincii Taiwan dojde k definitivnímu odtržení a vyhlášení samostatnosti. Lee Teng-hui „Lee prohlašuje, že podporuje znovusjednocení, ale poukazuje na skutečnost, že Čína musí nejprve splnit požadavky demokracie, svobody a stejné hospodářské vyspělosti, jaké se pyšní Taiwan.“3 „Znovusjednocení zůstává nadále naším „hlavním cílem“,“ pronesl Lee, „ale nebudeme na něm lpět, pokud se moci v Pekingu bude nadále ujímat komunistická vláda,“4 uvedl anglický deník Independent. Lee dále prohlašoval, že „…nebude a nemá potřebu usilovat o prosazování politiky „nezávislého Taiwanu“ a že se nevzdává snahy o budoucí sjednocení země…,“5 uveřejnila Stálá mise Čínské lidové republiky při Organizaci spojených národů v Ženevě a dalších organizacích ve Švýcarsku. Pokud se týče otázky taiwanské nezávislosti, „prezident Lee, kuomintangští vysocí vládní úředníci a dokonce i střední frakce DPP poukazují na skutečnost, že „Čínská republika na Taiwanu“ již nezávislou politickou entitou je, a proto není potřeba znovu prohlašovat její 2
SCHAFFERER, Christian. The power of the ballot box: political development and election campaigning in Taiwan. Lanham, M.D.: Lexington Books, 2003. Elections in Postwar Taiwan, s. 5354. ISBN 0-7391-0481-0. 3 Lee Teng-hui. Encyclopedia of World Biography [online]. 2004 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW:
. 4 POOLE, Teresa. Taiwan flirts with independence: War of words: China's warning shots bring breakaway to fore in election countdown. The Independent [online]. 1996-03-14 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . 5 Spokesman on Lee Teng-Hui's Separatist Malice. PERMANENT MISSION OF THE PEOPLE'S REPUBLIC OF CHINA TO THE UNITED NATIONS OFFICE AT GENEVA AND OTHER INTERNATIONAL ORGANIZATIONS IN SWITZERLAND [online]. 2004-04-22 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: .
12
nezávislost. Ačkoli si země ponechala své jméno „Čínská republika na Taiwanu“, ústava byla státní správou prezidenta Leeho přepracována tak, aby dala jasně najevo suverénní území země a stanovila legitimitu vlády „Čínské republiky na Taiwanu“, která na Taiwanu vládne. V zemi v podstatě probíhá tichá revoluce. Co jí však chybí, je mezinárodní uznání.“6. Peng Ming-min „…Dr. Peng polopatisticky vysvětlil svou vizi nezávislého Taiwanu, jejíž součástí bylo oficiální zřeknutí se ostrova principu „jedné Číny“. „Prohlašuji, že Taiwan nikdy nebyl součástí Číny a být by neměl. Tzv. znovusjednocení by nemělo být naším národním cílem,“ řekl Peng. „Mým cílem není změnit naše postavení, Taiwan již od roku 1949 suverénním státem je. Rád bych jen Čínu a celý svět upozornil na tuto skutečnost, protože taková je realita,“ prohlásil dále Peng. „Současné vojenské manévry Pekingu nejsou ničím jiným, než „terorismem“ a „barbarstvím“, dodal.“ (…) Většina obyvatel Taiwanu s tvrzením Dr. Penga, že nezávislost Taiwanu je již de facto „historickou realitou“, souhlasí. Jak Dr. Peng sám dodal: „Taiwan prošel jiným historickým vývojem. Čínská a taiwanská společnost se od sebe odlišují…v kultuře, mentalitě a způsobu života. Taková jsou fakta.““7 „V roce 1964 Dr. Peng a jeho studenti vydali „Prohlášení za záchranu Taiwanu“ s třemi cíli: ujistit občany, že znovuobnovení pevninské Číny je absolutně nemožné; přepracovat ústavu za účelem garantování lidských práv a demokracie; stát se novým členem OSN a s ostatními zeměmi navázat diplomatické styky k udržení světového míru. Většina těchto tehdy ještě revolučních myšlenek tohoto Prohlášení se dnes stala politickým programem vlády, což vedlo některé pamětníky k označení Dr. Penga „Otcem demokracie a nezávislosti“ na Taiwanu.“8
6
OGASAWARA, Yoshiyuki. Lee Teng-hui Administration and Taiwanese Nationalism. OGASAWARA Homepage [online]. 1998-12-15. 2000-04-16, 2007-05-30 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . 7 POOLE, Teresa. Taiwan flirts with independence: War of words: China's warning shots bring breakaway to fore in election countdown. The Independent [online]. 1996-03-14 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . 8 Introduction For Dr. Peng Ming-min. Taiwanus.net Inc. [online]. 2003-2010, 2010-06-21 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: .
13
Lin Yan-kang Podle internetové verze geografického magazínu Koktejl, „druhý nezávislý kandidát Lin Yan-kang [také] vystupoval proti nezávislosti Taiwanu a navrhuje myšlenku "čínského Commonwealthu" jako možnou cestu ke sjednocení s kontinentální Čínou.“9 „Jeho stanoviskem je rozhodně podpořit politiku sjednocení s Čínou, ale ponechat toto téma nevyjasněné do doby, než si jej situace sama vyžádá, a zamezit otázkám typu členství v OSN.“10 Chen Li-an „…jiný, nezávislý kandidát na prezidenta, Chen Li-an, zase zdůrazňoval nezávislost již existující, protože Čínská republika byla vyhlášena dříve než ČLR,“11 uvedl Koktejl. Diskuse Všichni kandidáti včetně taiwanského lidu se shodli na skutečnosti, že Taiwan již jako nezávislý stát funguje, proto neexistuje potřeba jeho samostatnost opět vyhlašovat. Nezbytné naopak bylo dovést myšlenku samostatnosti ke zdárnému konci, tedy vyhlášení Taiwanu suverénním, na pevnině nezávislým státem. Ovšem to nebylo v silách ani jednoho z kandidátů. Ačkoli Lee i Peng byli oba zastánci nezávislosti, Lee v této otázce nezaujal své obvyklé stanovisko. Důvodem bylo na sebe zbytečně neupoutat pozornost, ukonejšit Čínu myšlenkami o možném sjednocení a ve vhodnou chvíli, po svém zvolení, zaútočit. Jediným zastáncem sjednocení byl Lin Yan-kang, který prosazoval jeho pozvolnou formu, respektive si sjednocení měla vyžádat sama situace. Pokud by se moci v zemi ujal Lee či Peng, Taiwan by pomalu ale jistě směřoval k vyhlášení suverénního demokratického státu zcela nezávislého na Číně. A tak Čína musela zasáhnout.
9
ŠKVÁRA, Jan. TAIWAN - R. O. C.: součást Číny pod kontrolou tzv. Národní rady Kuomintagu, dříve Formosa.. Magazín KOKTEJL [online]. 2005-08-31 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . 10 POOLE, Teresa. Taiwan flirts with independence: War of words: China's warning shots bring breakaway to fore in election countdown. The Independent [online]. 1996-03-14 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . 11 ŠKVÁRA, Jan. TAIWAN - R. O. C.: součást Číny pod kontrolou tzv. Národní rady Kuomintagu, dříve Formosa.. Magazín KOKTEJL [online]. 2005-08-31 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: .
14
1.1.2 Nacionalismus Otázka taiwanského nacionalismu hrála v determinaci taiwanské suverenity velkou roli. Má-li Taiwan směřovat k vyhlášení své suverenity a demokracii, pak by se měl opírat o jednotný národ. Otázkou zůstává, zda Taiwan vůbec může zaručit taiwanskou státní příslušnost všech svých občanů. Historie taiwanské identity zemi na sebevědomí moc nepřidá. Poté, co se frakce Kuomintangu přesunula na Taiwan a zůstávala v nadějích návratu na pevninu, sílily v zemi tendence sinizace taiwanského obyvatelstva. Naopak od doby, kdy se USA zavázalo Taiwanu poskytnout svou ochranu, sílily myšlenky národní identity. Oba kandidáti, Lee Teng-hui i Peng Ming-min, cítili nutnost taiwanskou identitu podpořit a vyzdvihnout. A proto se Lee s Pengem ve svých předvolebních kampaních zaměřili na její definici. Lee Teng-hui „Lee se ku prospěchu taiwanského lidu nepřičinil pouze jedním činem, ale celou řadou skutků a vytrvalým úsilím za uznání taiwanské identity.“12 „Rozdíl mezi obyvateli pevniny a Taiwanci se pokoušel překlenout slovy: „všichni ti, kteří milují Taiwan a s budoucností bezpečné a prosperující demokracie na Taiwanu se dovedou identifikovat, jsou Taiwanci, nehledě na skutečnost, kdy se jejich rodiny na Taiwanu usídlily nebo dokud přišly.““13 „Boj o moc Kuomintangu, který [Lee] sváděl s pevninskou elitou, vzbudil mezi taiwanským lidem k osobnosti prezidenta Lee silnou náklonnost.“ 14 „Lee se dokonce sám jednou označil za Mojžíše vedoucího Taiwan do země zaslíbené.“15
12
RICHARDSON, Michael. Inside Taiwan’s Political Purgatory: Lee Teng-hui, a profile in courage (Part 11 of 20). Examiner.com [online]. 2010-04-19 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . 13 Taiwan’s Statesman: Lee Teng-hui and Democracy in Asia. In KAGAN, Richard C. Taiwan’s Statesman: Lee Teng-hui and Democracy in Asia [online]. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2007, 2008-7-8 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . 14 OGASAWARA, Yoshiyuki. Lee Teng-hui Administration and Taiwanese Nationalism. OGASAWARA Homepage [online]. 1998-12-15. 2000-04-16, 2007-05-30 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW:. 15 RAMZY, Austin. Speak Loudly and Carry a Big Stick. Time [online]. 2004-11-22 [cit. 2010-0424]. Dostupný z WWW:.
15
„…Lee má své meze a jeho sen o založení suverénního taiwanského státu nezávislého na Číně záleží na mnoha proměnných, včetně těch, které se nachází v rukou čínských vůdců a amerických politiků…“16 Peng Ming-min „…Peng Ming-min přišel s jinou teorií národa. Termín „ostrované“, jak řekl Peng, by se neměl týkat jen těch, jež nedávno nedorazili z pevniny, ale všech, kteří žijí na Taiwanu. Nehledě na místo původu, tvoří [obyvatelé Taiwanu] politickou komunitu se smyslem společného osudu, který překračuje jazyk, kulturu [a] etnický/geografický původ. Tato formulace také umožnila Pengovi odmítnou koncept, že jakýkoli příslušník chanského etnika by měl být pod čínskou nadvládou…“17 Diskuse Jak je patrné z výpovědí obou kandidátů, obyvatele Taiwanu spojuje nejen láska k zemi a schopnost ztotožnit se s demokratickým vývojem ostrova, ale hlavně společný osud, který dle slov Peng Ming-mina převažuje národ definující faktory, jakými jsou společný jazyk, území, vyznání, ekonomický a politický vývoj. Takovýmito výroky chtěli oba kandidáti podpořit pochyby o národní příslušnosti obyvatel ostrova. Výpovědi dvou zbylých kandidátů jsou jen stěží dohledatelné, ale vzhledem k jejich polické orientaci lze usoudit, že Chen Li-an by pravděpodobně názorově podpořil myšlenky Leeho a Penga, zatímco Li Yan-kang by se zřejmě pokoušel o zdůraznění vazby Taiwanu na pevninskou Čínu způsobenou přesunem frakce KMT na Taiwan. 1.1.3 Demokracie Demokracie v čínské společnosti neměla téměř žádné historické kořeny. Ovšem vazba kuomintangského režimu na podporu Spojených států a možnost taiwanských politiků studovat na prestižních univerzitách v USA postupně ovlivňovaly její vývoj na ostrově.18 16
No.048, March - April, 2006. In TSAI, Shih-Shan Henry. Lee Teng-hui and Taiwan [online]. New York: Palgrave MacMillan, 2005 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . 17 DREYER, June Teufel. Status Quo Vadis?. In DREYER, June Teufel. China [online]. 3rd edition. New York: Longmans, 1999, 1999-08-01 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . 18 BAKEŠOVÁ, Ivana; FÜRST, Rudolf; HEŘMANOVÁ, Zdenka. Dějiny Taiwanu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. s. 153. ISBN 80-7106-708-3.
16
Lee Teng-hui „„[Lee] je mimořádným člověkem a vynikajícím učencem,“ napsal Rhodes. „Bez jakékoli cizí pomoci přeměnil diktátorský režim na Taiwanu v demokracii.““ (…) „Léta 1965–1968 na Cornellově univerzitě ve mně zanechala nezapomenutelné dojmy. Byla to léta sociálních turbulencí v USA hnutí za lidská práva, protest proti válce ve Vietnamu. Ale i přes všechny ty turbulence americký demokratický systém dokázal zvítězit. Tehdy jsem si poprvé uvědomil, že demokracie je cestou ke stálému míru. A tak jsem se vrátil do své vlasti s přesvědčením, že se zasadím o vytvoření demokracie v naší společnosti na Taiwanu.“19 „…U Leeho vznikla „vášeň pro demokracii“. Co na něj udělalo největší dojem,“ píše Kegan, „byla ona odolnost amerického demokratického systému – schopnost fungovat, přežít a rozvíjet se – nehledě na všechen ten chaos.“20 „Uvědomil jsem si, že pokud chceme zlepšit stav společnosti, pak k tomu potřebujeme
demokracii…Většina
využívala
demokracii
k vylepšování
společenského řádu. Američané, Asiaté, Afričané, všichni potřebují lidská práva. Někteří mluví o asijských hodnotách, já zastávám názor, že Asiaté mají stejná práva jako ve Spojených státech.“21 Lee se o zavedení demokracie na Taiwanu velmi zasloužil, „není pochyb, že je Taiwanci milován. Ne proto, že byl kdysi nejmocnějším mužem Taiwanu, ale proto, že si postupně uvědomujeme, že
19
GRACE-KOBAS, Linda. Lee Teng-hui's Olin Lecture at Reunion '95 catalyzed historic events: Taiwan President Lee Teng-hui acknowledges the crowd during inauguration ceremonies in Taipei on May 20. courtesy of TECO. In Cornell Chronicle [online]. Vol. 27, Number 36. Ithaca, NY: Cornell University News Service, 1996-06-06 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . 20 Taiwan’s Statesman: Lee Teng-hui and Democracy in Asia. In KAGAN, Richard C. Taiwan’s Statesman: Lee Teng-hui and Democracy in Asia [online]. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2007, 2008-7-8 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . 21 GRACE-KOBAS, Linda. Lee Teng-hui's Olin Lecture at Reunion '95 catalyzed historic events: Taiwan President Lee Teng-hui acknowledges the crowd during inauguration ceremonies in Taipei on May 20. courtesy of TECO. In Cornell Chronicle [online]. Vol. 27, Number 36. Ithaca, NY: Cornell University News Service, 1996-06-06 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: .
17
udáním správného směru pro Taiwan – demokracií, kterou k sobě Taiwance poutá, byl a zůstává mužem, který skutečně Taiwan miluje.“22 „…Prezident Lee kladl důraz na absolutní soudržnost čínské povahy s demokracií. O co se snaží teď, je udání tempa pevnině a vyšlapání cestičky pro všechny Číňany.“23 Peng Ming-min „Dr.
Peng, známý jako otec taiwanské demokracie, vyhotovil
přesvědčivou a působivou prezentaci o potřebě taiwanského lidu vzít bezpečnost a demokracii do vlastních rukou a současně udržovat těsné vztahy se Spojenými státy. Dr. Peng poukazoval na dodržování těchto zásad s ohledem na
úsilí
Číny
ovlivnit
status
quo
v
americko-taiwansko-čínském
trojúhelníku.“24 „Dr. Peng, jež se od ostatních prezidentských kandidátů výrazně odlišuje, se zavázal k realizaci ryzí demokracie, záruce základních lidských práv a ochraně současné taiwanské nezávislé suverenity.“25 Diskuse Oba kandidáti, Lee i Peng, si uvědomovali jak sílu demokracie, tak nezbytnost vazby země na USA, jež bylo zapotřebí ke zdárnému chodu státu a realizaci politických idejí země. Taiwan si od demokracie kromě práva občanů podílet se na řízení státu a zajištění lidských práv a svobod, sliboval i získání si sympatií zemí světa. Tím by se mu dostalo větší mezinárodní pozornosti, v lepším případě i uznání samostatného demokratického státu, jež by mohlo vést k navázání diplomatických styků, možnosti členství ve světových organizacích a konečně definitivnímu odtržení od ČLR. Demokracie byla také jednou z podmínek, za 22
LI, Chung-Chih. Mr. Democracy: Lee Teng-hui – through the eye of an overseas Taiwanese. Illinois State University: Chung-Chih Li [online]. 2001-07-04, 2001-12-27 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . 23 GRACE-KOBAS, Linda. Lee Teng-hui's Olin Lecture at Reunion '95 catalyzed historic events: Taiwan President Lee Teng-hui acknowledges the crowd during inauguration ceremonies in Taipei on May 20. courtesy of TECO. In Cornell Chronicle [online]. Vol. 27, Number 36. Ithaca, NY: Cornell University News Service, 1996-06-06 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . 24 Formosa Foundation hosts international conference in Taiwan examines effects on U.S.Taiwan-China relations by elections in Taiwan and U.S. and leadership transition in China. Formosa Foundation: Advancing The Democracy of Taiwan [online]. 2004 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . 25 Introduction For Dr. Peng Ming-min. Taiwanus.net Inc. [online]. 2003-2010, 2010-06-21 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: .
18
kterých by Čínská republika na Taiwanu byla ochotna svolit ke znovusjednocení s pevninou. Takovýto vývoj událostí lze však na Taiwanu v krátkém, ale i dlouhodobém časovém horizontu, jen stěží očekávat.
1.2 Prezidentské volby 2000 Druhých přímých prezidentských voleb, které se uskutečnily 18. března 2000, se zúčastnilo již pět volebních lístků. Tři kandidáty společně s jejich viceprezidentskými kandidáty navrhly tři hlavní politické strany. KMT nominoval úřadujícího viceprezidenta Lien Chana s dosavadním premiérem Vincentem Siewem, DPP bývalého taipejského primátora Chen Shui-biana s primátorkou okresu Taoyuan Annette Lu a NP spisovatele a dřívějšího politického vězně Li Ao se členem Národního shromáždění Elmerem Fungem. Na kandidátní listině se objevili i dva nestraníci, bývalí členové KMT a DPP, již se rozhodli ze strany vystoupit a kandidovat samostatně. Jednalo se o bývalého KMT předsedu Vládní informační kanceláře a guvernéra Tchaj-wanu Jamese Soonga, který kandidoval s politicky nezkušeným chirurgem Chang Chao-hsiungem. Druhým kandidujícím nestraníkem byl Hsu Hsin-liang, který, jelikož nebyl navržen svou stranou na prezidenta, vystoupil z DPP a kandidoval s členkou NP v Národním shromáždění Josephine Chu.26 Taková byla sestava prezidentských kandidátů druhých přímých voleb, kterých se týkala níže uvedená volební témata. 1.2.1 Postavení Taiwanu Ač jednotlivé politické strany začaly postupně upouštět ve svých programech a prohlášeních od politického extremismu a držely se více středové politiky, jež jim zajišťovala větší šance na úspěch, názory jednotlivých politických stran na postavení Taiwanu zůstávaly stále velmi divergentní. Chen Shui-bian „[Chen Shui-bian] slíbil, že nezávislost Taiwanu nevyhlásí (za předpokladu, že se Peking nezmocní Taiwanu silou), ale ani se nevzdá názvu Čínská republika na Taiwanu (ROC).“ (…) „Jeho poznámky se často zdály nejednoznačné, vyhýbavé a protikladné. Když sliboval, že referendum o taiwanské nezávislosti nevyhlásí, podporoval současně myšlenku pravomoci 26
Schafferer 53-54.
19
taiwanského lidu rozhodnout si o svém vlastním osudu. Na jednu stranu sliboval, že Leeho teorii „dvou států“ do ústavy nezahrne, na druhou se přimlouval o pozměnění ústavy za účelem právní realizace této teorie. Nezavázal se ani jasně, zda pozmění větu o nezávislosti Taiwanu ve svém stranickém prohlášení.“27 James Soong „Soong prohlásil, že Taiwan by se měl s ohledem na svou bezpečnost a důstojnost pokusit najít pro obě strany prospěšný model znovusjednocení s pevninskou Čínou. Navrhnul, aby spolu obě strany úžiny podepsaly za mezinárodního dohledu třicetiletou dohodu o nepoužití násilí. Poté by mohli společně fungovat na principu modelu Evropské unie dalších dvacet let. Soong také prosazoval přijetí referenda o určení směru, jakým by se měli vztahy přes úžinu vyvíjet.“28 „Soong zastává názor, že vztahy s Pekingem by měli být definovány jako “vztahy kvazi-mezinárodní“ – ani vnitřní, jelikož obě strany k sobě nepřísluší, ani státní, jelikož otázka národní suverenity Taiwanu zůstává nadále nevyřešena. Koneckonců prohlašuje, že mezi Taiwanem a pevninou by mělo docházet k postupnému sjednocování - nejprve podepsáním úmluvy o nepoužití násilí, poté vytvořením stejné unie mezi oběma stranami úžiny, jakou je Evropská unie. Kritici ovšem varují, že Soong svým pozitivním přístupem k pevnině riskuje částečnou ztrátu taiwanské suverenity a nezávislosti.“29
27
SHENG, Lijun. Article: Chen Shui-bian and Cross-Strait Relations. In The Johns Hopkins University. Contemporary Southeast Asia: A Journal of International and Strategic Affairs [online]. Vol. 31, No. 1. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2009-04, 2010 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . ISSN 0129-797X. 28 SHENG, Lijun. Article: Chen Shui-bian and Cross-Strait Relations. In The Johns Hopkins University. Contemporary Southeast Asia: A Journal of International and Strategic Affairs [online]. Vol. 31, No. 1. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2009-04, 2010 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . ISSN 0129-797X. 29 James Soong: KMT rebel. BBC NEWS [online]. 2000-03-18 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: .
20
Hsu Hsin-liang Když se John Murphy za webový server Taiwan Panorama ptal Hsu Hsin-lianga na otázku: „Co si myslíte, že termín „svrchovaná nezávislost Taiwanu“ konkrétně znamená a jak by se mohl realizovat v mezinárodním měřítku?“30 Odpověděl na ní takto: „Myslím, že bychom se neměli odchylovat od našeho tématu a o otázce suverenity zbytečně vyvolávat diskuse. Jedinou věcí, která Taiwanu skutečně pomůže, je odložit otázku suverenity stranou. Podle mezinárodní struktury globalizace Taiwan by s principem „jedné Číny“ měl souhlasit, ale pod podmínkou dodržení slibu o padesátiletém udržení statu quo. Jedna Čína je pouze etiketou, padesát let statu quo by byla realita. Takováto doba by umožnila změny nejen na pevnině, ale i ve světové společnosti a umožnila Taiwanu získat mnohem lepší vyjednávací pozice.“31 „Pokud se týče klíčových témat vztahů s pevninou, Hsieh upouštěl od vize DPP, aby Taiwan směřoval k nezávislosti na Číně, a naopak prosazoval dosavadní udržení statu quo jak nejdéle to bude možné. Navýšení taiwanských investic a obchodu na pevnině by mělo být základem vylepšení vztahů v Taiwanské úžině, mělo by na pevnině podnítit demokratické změny a upevnit taiwanskou ekonomickou pozici.“32 Lien Chan „Pozice naší vlády v záležitostech týkajících se pevninské Číny se opírá o čtyři základní principy. Jejich smyslem je zachovat národní hrdost a bezpečnost státu, zaručit práva a blaženost taiwanskému lidu, pomoci udržovat mír a vytvářet vztahy mezi Taiwanem a pevninskou Čínou, a v neposlední řadě
30
MURPHY, John. Hsu Hsin-liang: Trade 'One China' for 50 Years of the Status Quo. Taiwan Panorama [online]. 200-03 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . 31 MURPHY, John. Hsu Hsin-liang: Trade 'One China' for 50 Years of the Status Quo. Taiwan Panorama [online]. 200-03 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . 32 Hsu Hsin-liang: Veteran dissident. BBC NEWS [online]. 2000-03-03 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: .
21
využívat tyto principy k vytváření prosperity a stability v asijsko-pacifickém regionu.“33 „V jednáních o vztazích s pevninou bychom měli prozatím zaujmout politiku „tří ne“ a „tří požadavků“. „Tři ne“ je označením hesel „Ne nezávislosti, ne sjednocení a ne vojenské konfrontaci“. Čínská republika je v prvé řadě suverénním státem, takže nemá zapotřebí znovu vyhlašovat nezávislost. Dokavaď na pevnině nebude vládnout demokratický režim, neměli bychom se sjednocením pospíchat. Abychom zamezili atmosféře vojenské konfrontace a nátlaku, obě strany úžiny by se měly přestat vzájemně provokovat. Termín politiky „tří požadavků“ značí: „Požadujeme mír, požadujeme výměnu, požadujeme vítězství pro obě strany.“ Vztahy přes úžinu by se měly odehrávat v míru, tak aby docházelo k rozvoji vzájemného porozumění a omezila se nepřátelskost v pozvolných výměnách mezi oběma stranami. Vůdci obou stran by si měli uvědomovat, že obě strany chtějí z boje odejít vítězně a společně usilovat o různorodé výměny mezi oběma stranami za účelem zajištění míru a vývoje v Taiwanské úžině. Jedině tak se mohou přirozeně vytratit vzájemné předsudky a může uzrát čas, jenž povede k vzájemnému sjednocení demokratické Číny.“34 Li Ao „Li Ao pevně zastává myšlenku „jedné země, dvou systémů“ navrženou Deng Xiao-pingem. Domnívá se, že sjednocení s Čínou je nevyhnutelné, a svého času dokonce myšlenku okamžitého postoupení se Taiwanu Číně podporoval. Má za to, že čím dříve by došlo ke sjednocení, tím lépe pro Taiwan. Toto tvrzení společně s jeho vtipností a minulostí politického disidenta z něj učinilo mezi podpůrci čínského sjednocení populární osobnost, avšak mezi podpůrci taiwanské samostatnosti osobnost ne příliš oblíbenou. (…) Li obvykle zastával roli politického rýpala a jeho kampaň byla velmi symbolistická. Volby považoval za příležitost vzdělat taiwanský lid. A tak společně se svou stranou
33
CHUNG, Oscar. Lien Chan (KMT): Upgrading Taiwan. Taiwan Review [online]. 2000-03-01 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . 34 CHUNG, Oscar. Lien Chan (KMT): Upgrading Taiwan. Taiwan Review [online]. 2000-03-01 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: .
22
veřejně přesvědčoval lid, dokonce i během politických debat prohlašoval, že nechce, aby pro něj lidé hlasovali, ale aby volili Jamese Soonga.“35 Diskuse Chen Shui-bian již tolik neprosazoval myšlenku samostatného Taiwanu, jak tomu bylo v předvolební diskusi předchozích voleb, ale ani se jí nevzdával. Pro něj, jakož i celou DPP, Taiwan již samostatným státem byl, a proto další snahy vyvinuté za jeho samostatnost, které by akorát přivolaly pozornost ČLR a vzájemné vztahy jenom vyhrotily, nebyly nutné. Mnohem důležitější pro chod země byla politická stabilita, dle Soonga i ta ekonomická. Bývalý člen KMT James Soong propagoval sjednocení s pevninou skrz navázání ekonomických vztahů, vybudováním společného hospodářského trhu a uzavřením smlouvy o nepoužití násilí. Jedině tak si mohl Taiwan zajistit svou prosperitu a oběma částem úžiny příměří. Lien Chan, který jej na kandidátské pozici strany nahradil, prosazoval politiku „tří ne“ a „tří požadavků“. Poukazoval na nutnost vyhovění požadavkům obou stran, jelikož pouze mírovým vývojem lze dosáhnout progresivity ve vzájemných vztazích a hospodářské spolupráce. Hsu Hsin-liang, bývalý člen DPP, vývoj čínsko-taiwanských vztahů a možnost demokratizaci pevniny viděl v udržení padesátiletého statu quo. Li Ao kandidující za NP prosazoval okamžité podstoupení Taiwanu systému „jedna země, dva systémy“. Jak je patrné, názory jednotlivých kandidátů na toto téma se nehledě na mírnou konvergenci předvolebních programů politických stran od sebe výrazně lišily.
1.2.2 Tři přímá spojení Dalším důležitým bodem diskuse byly tzv. „Three Direct Links“36. Tři přímá spojení, jak bychom tento dokument nazvali česky, byl novoročním vzkazem vydaným kongresem ČLR krajanům na Taiwanu, jež měl umožnit vytvoření přímého poštovního, námořního, leteckého a obchodního spojení mezi Taiwanem a ČLR. 37 Realizace „tří přímých spojení“ se jevila pro ostrov prospěšná, avšak nesla s sebou riziko přesunu čínských firem a podniků na
35
Li Ao 李敖(1935 - ). China Fun [online]. 2006-07-12 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: 李敖 . 36 v čínštině uváděno pod názvem 大三通, nebo pouze 三通 37 China issues document on "three direct links" across Taiwan Straits(12/17/03). Consulate General of the People’s republic of China in San Francisco [online]. 2003-12-26 [2010-04-27]. Dostupný z WWW: .
23
Taiwan a jejich následného sloučení s tamními firmami, čímž by Taiwan přestal být konkurenceschopný. Chen Shui-bian „…Spory bychom měli odložit stranou a místo toho začít vyjednávat a obchodovat. Některé problémy mohou být vyřešeny pouze dočasně, ale pokud obě strany odmítnou ustoupit od svých požadavků, další jednání nebudou možná. To znamená, že první krok normalizace vztahů v taiwanské úžině by se měl týkat vztahů obchodních. [Otázka] „Tři přímá spojení“ je jednou z nich [obchodních vztahů]. Pokud by pevnina projevovala upřímnost, přívětivost a ochotu jednat, věříme, že „tři malá spojení“38 i „dopravní spojení“, které je jedním z „tří přímých spojení“, by se nám mohlo podařit prosadit ještě do konce tohoto roku. Doufáme, že si pevnina uvědomuje, že ukončení této bezvýchodné situace záleží na úsilí obou stran. Nemyslím si, že by vůdcové, vláda a lidé na obou stranách postrádali jistou moudrost a zručnost tohoto cíle dosáhnout. Sám pevně doufám a silně věřím, že se nám v budoucnu vztahy v úžině podaří vylepšit,“39 uvedl podle Rady pro záležitosti pevninské Číny Chen Shui-bian. James Soong „Týden poté, co zveřejnil svůj program týkající se vztahů v Taiwanské úžině, uvedl včera Soong své návrhy týkající se ekonomiky a obchodu, ve kterých tvrdě prosazuje prolomení ledů doposud rozvoj obchodu v úžině blokujících: zrušit politiku „tří ne“ – ne přímé přepravě, obchodu a komunikaci. (…) Chang Chao-hsiung ( 張 昭 雄 ), Soongův spolukandidát, zveřejnil detaily plánu: „My [Sungův tábor] preferuje vývoj ekonomiky v úžině na pozitivní a konstruktivní bázi, namísto probíhající politiky řídící se zásadou „trpělivost před spěchem“.“ Chang dále uvedl, že realizaci „tří spojení“ --
38
v čínském originále uváděno jako 小三通,neboli spojení mezi ostrovy Kinmen, Matsu a provincií Fujian 39 President Chen Shui-bian's Sep. 6 (Fourth) Press Conference ( excerpt : cross-strait relations ). Mainland Affairs Council [online]. 2000-09-06 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: .
24
přímé přepravy, komunikace a obchodu – by aktivně podporovali, pouze pokud by byla vzájemně prospěšná pro obě strany.“40 Hsu Hsin-liang „Já povolení tří přímých spojení podporuji a politiku zásady „trpělivost před spěchem“ bych okamžitě ukončil. Aktivně bych se zasloužil o ovládnutí pevninského trhu. Byl jsem to já, kdo navrhoval odvážnou politiku „jít na západ“ směrem k pevnině. Mnoho lidí se obává, že politika tří spojení umožní komunistické Číně skrz obchodní kanály ovládnout Taiwan politicky, a to je důvod, proč bychom měli být členy Světové obchodní organizace. (…) Vždycky jsem se domníval, že v našich jednáních s Čínou bychom se měli primárně soustředit na ekonomické a obchodní vztahy a stranou odložit hádky o suverenitě, abychom politické hádky mezi oběma stranami utlumili. Ale nemůžeme, jako tomu bylo v minulosti, zůstat stát na ekonomických problémech a politické diskuse odkládat do nekonečna. Jinými slovy řečeno, jádrem všech problémů vztahů v Taiwanské úžině je problém politický, problém, jehož řešení se nemůžeme za žádnou cenu vyhnout.“41 Diskuse Politika Lee Teng-huie „trpělivost před spěchem“ začala být zastaralá a vývoji země vůbec neprospívala. V zemi se ozývalo volání po navázání ekonomických vztahů s pevninou a upevnění taiwanské hospodářské pozice ve světě. James Soong jako podmínku realizace těchto spojení kladl požadavek oboustranné prospěšnosti. Hsu Hsin-liang zase navrhoval do ekonomických vztahů neplést ty politické. Chen Shui-bian naopak doufal, že skrz navázání obchodních spojení se oběma stranám podaří vzájemné vztahy vylepšit. Všichni se však jednohlasně shodli, že navázání přímých spojení s pevninou je primárním zájmem ekonomiky a vývoje Taiwanu.
40
CHEN, Lauren. Soong wants to phase out `go slow, be patient'. Taipei Times [online]. 2000-0113 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . 41 MURPHY, John. Hsu Hsin-liang: Trade 'One China' for 50 Years of the Status Quo. Taiwan Panorama [online]. 200-03 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: .
25
1.2.3 Teorie dvou států „Teorie „dvou států“ vznikla ve snaze usilovat o rovné podmínky Taiwanu při domácích jednáních s pevninou a mezinárodní komunitou. Teorie „dvou států“ byla dobrým návrhem, ale od července 1999, kdy odstupující prezident Lee Teng-hui zmínil termín teorie „dvou států“, aby pro německá média popsal současný vztah Taiwanu a pevninské Číny, vyvolala na straně pevninské Číny vážná nedorozumění,“ 42 sdělila Radě pro záležitosti pevninské Číny předsedkyně DPP Tsai Ing-wen. Chen Shui-bian „Chen o sobě tvrdil, že je jediným opravdovým zastáncem Leeho teorie “dvou států“ a vybízel upřímnost a odvahu Soonga a Liena, aby před čínským prezidentem Jiang Ze-minem, pokud by se s ním měli setkat, zmínili onu teorii „dvou států“. Tuto teorii dokonce poupravil jako teorii „zvláštních vztahů mezi dvěma samostatnými státy“.“43 James Soong „…Soong definoval vztahy v úžině jako „kvazi-mezinárodními vztahy odpovídajících suverenit“ či „vzájemných neprávních a nezávislých suverenit“. (…) Soong byl také ochoten podrobit se politickému dialogu s Pekingem, i když zaujal podobnou pozici jako Chen, když prohlásil, že Taiwanci mají poslední slovo v jakémkoli rozhodnutí, ke kterému s Pekingem dojde.“44 Diskuse Ačkoli se Taiwan ve vztahu k pevnině snažil prosadit vztahy na bázi dvou na sobě nezávislých států, neměl velké šance na úspěch. Nejenže takovýmto tvrzením byla Čína velmi pohoršena, ale i samotný Taiwan, který ke své prosperitě potřeboval mít s ČLR dobré 42
WANG, Flor. Taiwan not to mention 'two-state' theory again: mac head. FAS: Federation of American Scientists [online]. 2000-05-23 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . 43 SHENG, Lijun. Article: Chen Shui-bian and Cross-Strait Relations. In The Johns Hopkins University. Contemporary Southeast Asia: A Journal of International and Strategic Affairs [online]. Vol. 31, No. 1. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2009-04, 2010 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . ISSN 0129-797X. 44 SHENG, Lijun. Article: Chen Shui-bian and Cross-Strait Relations. In The Johns Hopkins University. Contemporary Southeast Asia: A Journal of International and Strategic Affairs [online]. Vol. 31, No. 1. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2009-04, 2010 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . ISSN 0129-797X.
26
ekonomické styky, si zhoršení vztahů s Čínou nemohl dovolit. A tak v rámci zachování budoucí ekonomické a hospodářské spolupráce postupně začal od této teorie upouštět.
1.2.4 Národní obrana Po zkušenostech z předchozích voleb, kdy ČLOA vyslala do vzdálenosti 25-35 mil od přístavů Keelong (Jilong) a Kaohsiung (Gaoxiong) anti-balistické střely, aby taiwanské obyvatelstvo varovala, že pokud bude volit kandidáta prosazujícího nezávislost ostrova či jinak provokovat Čínu, hlasuje současně pro válku těchto dvou mocností, byla otázka národní obrany dalším žhavým volebním tématem. Takový pevninský zásah se Taiwanu pochopitelně nelíbil, bylo nutné přijmout jistá opatření. Chen Shui-bian „Chen prosazoval uvolnění zón v Taiwanské úžině. Propagoval také morální kodex na moři a ve vzduchu, a to zejména v Taiwanské úžině a Jihočínském moři. (…) Navrhuje zrušení čistě obranné politiky a místo toho argumentuje vývojem raket středního doletu.“45 James Soong „Soong byl opatrnější a dokonce skeptičtější vůči TMD, dlouhému doletu a zákonu o zvýšení bezpečnosti. Ačkoli jednou prohlásil, že bude podporovat jakékoli opatření vedoucí ke zvýšení obranných schopností Taiwanu, včetně vstupu do TMD, o úloze Taiwanu v něm vyjádřil pochybnosti.“46 Hsu Hsin-liang „…Není nic důležitějšího než bezpečnost Taiwanu. S pevninou bychom se neměli dostat do rvačky, ale měli bychom zaujmout co nejefektivnější obranu v rámci našich možností a nechat problém problémem, který se sám 45
SHENG, Lijun. Article: Chen Shui-bian and Cross-Strait Relations. In The Johns Hopkins University. Contemporary Southeast Asia: A Journal of International and Strategic Affairs [online]. Vol. 31, No. 1. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2009-04, 2010 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . ISSN 0129-797X. 46 SHENG, Lijun. Article: Chen Shui-bian and Cross-Strait Relations. In The Johns Hopkins University. Contemporary Southeast Asia: A Journal of International and Strategic Affairs [online]. Vol. 31, No. 1. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2009-04, 2010 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . ISSN 0129-797X.
27
mírumilovně nějak vyvine v rámci mezinárodního společenství. Pokud by nás v něm svět nechtěl nepodpořit, válka s Čínou by představovala velké nebezpečí. Jednou z dobrých věcí naší závislosti na USA je, že USA nám nedají nic, s čím bychom mohli provokovat Čínu. Například, USA nám dlouho znemožňovalo vyvíjet nukleární zbraně. Lien Chanova myšlenka zbraní dlouhého doletu a formulace dvou států jsou nebezpečnými myšlenkami. A-bian47[Chen Shui-bian] zase upřednostňuje schopnost protiútoku, schopnost zaútočit zpět po zaznamenání první rány. To však pro nás není přijatelné. Taiwan nemá dostatečnou schopnost rozvíjet své vlastní zbraně, takové zbraně bychom mohli získat pouze ze zahraničí, a to by bylo nemožné. Taiwan se na vývoji zbraní tajně podílet nemůže.“48 Lien Chan Jak bylo již výše zmíněno, Lien Chan podporoval myšlenku zbraní dlouhého doletu a teorii „dvou států“. „[Lien] navrhnul vytvořit mechanismus pro oznamování a ověřování vojenských zásahů každou stranou, včetně zavedení horké linky.“49 „Co se týče obrany, musíme vybudovat takový mechanismus, který zabrání válčení a bude usilovat o mír, abychom mohli zajistit národní bezpečnost. Nechceme iniciovat války, ale ani z nich nebudeme couvat. Měli bychom uvažovat komplexně a vzít v potaz regionální bezpečnost při budování moderního a efektivního systému obrany.“50 Diskuse Taiwan byl nucen se o svou bezpečnost postarat. Lien Chan s Chen Shui-bianem prosazovali vůči Číně zaujmout radikální postoj, a sice vybavit Taiwan zbraněmi dlouhého doletu. James Soong slíbil, že obranný mechanismus Taiwanu podpoří za všech podmínek, vůči zbraním však zůstával skeptický. Hsu Hsin-liang upozorňoval na skutečnost, že zemi 47
jak je Chen Shui-bianovi přezdíváno na Taiwanu MURPHY, John. Hsu Hsin-liang: Trade 'One China' for 50 Years of the Status Quo. Taiwan Panorama [online]. 200-03 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . 49 SHENG, Lijun. Article: Chen Shui-bian and Cross-Strait Relations. In The Johns Hopkins University. Contemporary Southeast Asia: A Journal of International and Strategic Affairs [online]. Vol. 31, No. 1. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2009-04, 2010 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . ISSN 0129-797X. 50 CHUNG, Oscar. Lien Chan (KMT): Upgrading Taiwan. Taiwan Review [online]. 2000-03-01 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . 48
28
zbraněmi nemá kdo vybavit, jelikož USA jejich výrobu na Taiwanu nepodpoří, natož jejich dodání za účelem boje s ČLR. Řešením se jevila výstavba protiraketového deštníku, ten by však byl dalším trnem v oku ČLR. Taiwan tak byl tedy odkázán zcela na své síly a pomoc USA.
1.3 Prezidentské volby 2004 Třetí přímé a zároveň předposlední prezidentské volby mé analýzy se konaly 20. března 2004. Oproti dvěma předchozím volbám se lišily v jednom bodě – odmítaly jakoukoli účast nestraníků. Do voleb tak mohli kandidovat pouze kandidáti nominovaní příslušnou politickou stranou. Vládnoucí DPP se rozhodla obhájit své dosavadní pozice a svou kandidátní listinu ponechat beze změny. Na úřad prezidenta tedy znovu prosazovala úřadujícího prezidenta Chen Shui-biana a s ním stávající viceprezidentku Annette Lu. KMT ve své kandidatuře chystal malé změny. S opoziční PFP, která v minulých volbách na volebním žebříčku obhájila druhou pozici a jejímž zakladatelem byl bývalý člen KMT James Soong, vytvořil jednotný volební tým. „Ačkoli v minulých prezidentských volbách Lien Chan (Lian Zhan) získal menší počet hlasů než jeho charizmatičtější spolukandidát James Song (Song Chuyu), na úřad prezidenta kandidoval Chan a na viceprezidenta Song.“51 Pozornost prezidentských kandidátů ve třetí přímé volbě byla věnována následujícím tématům předvolební diskuse. 1.3.1 Ekonomika „V roce 2001 zaznamenal Taiwan poprvé za svých padesát let existence negativní hrubý domácí produkt – ekonomika se hroutila. (…) Ale kolik viny můžeme klást vládě Chen Shui-biana? „Hlavním důvodem poklesu byla slabá světová poptávka způsobená prasknutím bubliny informačních technologií a stagnující americká ekonomika. Většina taiwanského exportu jsou IT produkty, které míří přímo na americký trh,“ uvedl Chou Ji, ředitel Centra ekonomických předpovědí na Chung-Hua institutu pro hospodářský výzkum v Taipeji. (…) „Na druhé straně,“ řekl, „to bylo poprvé, kdy se vlády chopila jiná vláda než Kuomintang.“ „Některá vládní nařízení byla velmi nejistá, např. projekt zrušení čtyř 51
SCHAFFERER, Christian. The 2004 Presidential Election in Taiwan: Electoral system. In The 2004 Presidential Election in Taiwan. East Asia.at – Online Journal of the Austrian Association of East Asian Studies [online]. Vol. 3, No. 1. c2004, 2008 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: . ISSN 1684-629X.
29
jaderných elektráren či uzavření úvěrového oddělení sdružení zemědělců. Takováto činnost zavinila sociální a ekonomickou nestabilitu.““52 Chen Shui-bian Výpověď Chen Shui-biana k tomuto tématu lze jen těžko dohledat. Ostatně jakkoli silné a přesvědčivé by mohly být jeho argumenty, fakta mluví za vše. „Během jeho prvního funkčního období se míra nezaměstnanosti na Taiwanu zvýšila z 2,9 procent na 5 procent a hrubý domácí produkt se nejen že nezvýšil, ale ve skutečnosti poklesnul o více než tři procenta. Aby Chen tento klesající trend zvrátil, bude se muset nejprve vypořádat s Pekingem, taiwanským nejvýznamnějším hospodářským partnerem. Podle jeho vlastních vládních statistik dosáhlo investic v Číně více než 60 000 taiwanských firem. Zavedením přímých spojení, na místo dosavadních nepřímých skrz třetí strany jako např. Hongkong, by taiwanské podniky ušetřily téměř 1,5 miliard amerických dolarů ročně v letecké dopravě a 860 miliónů dolarů v námořní dopravě,“53 uvedl server New America Media. Ovšem nebyla mu vyřčena jen kritika. „V některých případech je chválen za reformy, které zavedl ve finančním sektoru, a za rozvoj dopravy na jihu ostrova, která byla po dlouhou dobu zanedbávána Kuomintangem (KMT).“54 Lien Chan „Oponent prezidenta Chena, předseda Nacionalistů neboli Kuomintangu Lien Chan, očekává, že od taiwanských podnikatelů žijících na pevnině získá volební hlasy, jelikož sebe považuje za smířlivějšího vůči Pekingu. „Je třeba usilovat o politiku liberalismu a internacionalismu,“ řekl [Chan]. „Naši ekonomiku musíme zpřístupnit. Z této dobrovolně přijaté blokády nemáme
52
Taiwan’s economic future. BBC NEWS [online]. 2004-03-18 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . 53 KOO, George. Can Chen Shui Bian Save Taiwan's Future?: Commentary. IMDiversity.com: Where opportunities, diversity and communities connect [online]. 2004-03-23 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: . 54 HOGG, Chris. Taiwan's economic future. BBC NEWS [online]. 2004-03-18 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: .
30
žáden prospěch.“ V případě, že by [Chan] volby vyhrál, zavázal se znovu otevřít diskusi o přímém dopravním spojení. Ale náznak, že by byl schopen dosáhnout nějakého většího pokroku než dosáhla současná administrativa, žáden neexistuje.“55 „Předseda KMT Lien Chan 3. Května [2005] v Šanghaji prohlásil, že nejlepší příležitostí Taiwanu k dosažení dalšího „hospodářského zázraku“ je pevnina.“ 56 Dále na adresu Chen Shui-biana dodal: „„Prezident Chen sice může mít politickou vizi, ale nemá vizi ekonomickou; může mít politický plán, ale nemá plán ekonomický,“ prohlásil Lien u oběda, jenž sponzoroval American Enterprise Institute (AEI) a Heritage Foundation v městském lukrativním hotelu Four Seasons. V důsledku toho „nebyla Chenova administrativa schopna prokázat pevné vedení, jasné priority a komplexní plán, jak čelit mnohonásobným ekonomickým problémům,“ uvedl dále Lien Chan. (…) Ve svém projevu kladl Lien Chan prezidentovi Chenovi za vinu hospodářskou krizi na Taiwanu a obvinil jej z porušení volebního slibu dodržení tzv. „čtyř ne“, tj. z nevyhlášení taiwanské nezávislosti, nepozměnění jména země, neprosazování zahrnutí „teorie dvou států“ do ústavy a nezavedení referenda o taiwanské nezávislosti. (…) „Hospodářský pokles Taiwanu a utrpení lidu lze z velké části klást za vinu právě této nemístné prioritě
a
misalokaci,“
poznamenal
Lien.
Domnívá
se,
že
„otevřením“ Taiwanu a zaměřením se na jeho rozvoj tak, aby se z ostrova učinilo operační a logistické centrum asijsko-pacifické oblasti, zamýšlí KMT osvobodit Taiwan od izolace, „do které se sám uvrhl“. (…) Lien se zavázal, že v postoji k pevninské Číně zaujme „pragmatičtější“ postup. Nicméně zdůraznil, že „historii není třeba pohánět“ tématy, jež se týkají suverenity ostrova a jež „jsou lepší, aby si rozhodla budoucí generace sama, jelikož teď tvoří více problémů, než je možné vyřešit.“ Do doby, než uzraje řešení, zda se má Taiwan
55
HOGG, Chris. Taiwan's economic future. BBC NEWS [online]. 2004-03-18 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: . 56 Lien: Taiwan cannot afford to miss chance in mainland(05/03/05). Embassy of the People's Republic of China in the United States [online]. 2005-05-03 [2010-05-12]. Dostupný z WWW: .
31
s pevninou sjednotit či usilovat o svou nezávislost, by mohl Taiwan a pevninská Čína usilovat o „paralelní vývoj“, poznamenal Chen.“57 Diskuse KMT si byl vědom ekonomické závislosti ostrova na pevnině, a tak viděl spásu bortící se taiwanské ekonomiky v Číně. Označil ji dokonce za jedinou cestu k dalšímu možnému taiwanskému ekonomickému zázraku. Zároveň vyzýval DPP, aby zanechala svých politických záměrů a raději se věnovala vytyčení svého hospodářského plánu. Řešení otázky suverenity ostrova hodlal přenechat příštím generacím, nyní byl pro Taiwan důležitý paralelní vývoj na ČLR. DPP si uvědomovala, že bez vylepšení ekonomických vztahů s pevninou se hospodářská situace na Taiwanu nezmění. Snažila se pozvednout klesající hodnotu hrubého domácího produktu a snižující se nezaměstnanost, dokonce k Číně zaujala přívětivější postoj, avšak její orientace na pevninu nebyla tak markantní jako orientace KMT. Ačkoli současná hospodářská situace na Taiwanu byla připisována DPP, na jejím celkovém výsledku se podílelo více faktorů, než jen špatná organizace vlády Chen Shui-biana. 1.3.2 Vztahy v úžině Jestliže v předchozích dvou volebních obdobích byly názory jednotlivých politických stran na vzájemné postavení Taiwanu a Číny silně divergentní, v tomto volebním období docházelo k jejich konvergenci. Důvod této konvergence byl logický. Současná hospodářská situace Taiwanu si vyžádala změnu ve vzájemných vztazích s Čínou v politice DPP, jak uvádím v předchozím tématu. Chen Shui-bian „Prezident Chen vždy kladl obrovský důraz na vylepšení vztahů v taiwanské úžině a vůči Číně učinil bezpočet gest dobré vůle v naději na vybudování stabilního a mírového rámce pro vztahy přes úžinu.“58
57
President Chen lacks economic vision: Lien. The China Post [online]. 2003-10-22 [cit. 2010-0512]. Dostupný z WWW: . 58 President Chen Shui-bian: As introduced by the Taiwan Yearbook 2005:. Taiwan.com.au: A cultural and business conduit between Australia and Taiwan [online]. [2005?], last updated on September 27, 2008 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: .
32
„Domnívám se, že je velmi důležité vztahy v úžině vylepšit, stabilizovat, aby v úžině mohla být vytvořena normalizace, a to je hlavním programem mé politiky pro nadcházející období příštích čtyř let. Jakékoli snahy či možnosti vztahy v úžině vylepšit se nevzdáme, jelikož si uvědomujeme, že celá mezinárodní společnost je vývojem v úžině velmi zaujatá a že vylepšení vzájemných vztahů je současně očekáváním našeho lidu. (…) Sjednocení Taiwanu a stabilizace vztahů v úžině, stabilizace naší společnosti a znovuoživení naší ekonomiky jsou body volebního programu, který bych chtěl v období příštích čtyř let aplikovat. (…) Taiwan musíme sjednotit, nemůžeme si dovolit nechat naši společnost rozdělenou na dvě poloviny. (…) Domnívám se, že [zajištění míru v úžině, stability a bezpečnosti v asijsko-pacifickém regionu] je v souladu se zájmy Spojených států, Japonska a zemí v asijsko-pacifickém regionu a já se vynasnažím v tomto směru pokračovat a tím se, doufejme, z nás eventuálně stanou vyjednavači míru a ne výtržníci.“59 Lien Chan „Opoziční kandidát taiwanských prezidentských voleb Lien Chan věří v zaujetí příznivějšího postoje k Číně – postoje, který mu získal jak chválu v podnikatelské sféře, tak zlobu mezi zastánci nezávislosti. (…) Po desetiletí sliboval Kuomintang návrat na pevninu a odříznutí komunistů od moci. I když samotná strana od sjednocení nakonec upustila, pan Lien zvolil k Pekingu vstřícnější cestu než prezident Chen. Slíbil, že vynaloží veškeré úsilí, aby do jednoho roku od svého zvolení zavedl přímá spojení. Dále řekl, že otázka sjednocení by měla být ponechána příštím generacím.“60 „Výchozím bodem zlepšení vztahů v úžině je „vzájemné dobrodiní a společný blahobyt ve všezahrnujícím prostředí míru a stability,“ řekl [Lien]. (...) Dále dodal, že úkolem, na kterém bude KMT nejvíce lpět, je zavedení pravidelných přímých letů bez jakýchkoli mezipřistání jak pro cestující tak pro náklad na regulérní bázi mezi oběma břehy úžiny. „Přímé lety ušetří až
59
Interview: Chen Shui-bian. BBC NEWS [online]. 2004-03-30 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: . 60 Profile: Taiwan Opposition Candidate Lien Chan - 2004-03-18. VOANews.com [online]. 200403-18 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: .
33
šestnáct procent na ceně nákladu a dvacet procent na ceně cestujícím,“ uvedl Lien.“61 Diskuse Cílem obou kandidátů bylo vztahy v úžině vylepšit. Ačkoli DPP tak spíše reagovala na nátlak mezinárodního spektra, které bylo vztahy v taiwanské úžině zainteresováno, a vylepšení situace považovala za kompenzaci klesající ekonomiky a upevnění postavení taiwanského lidu, KMT v pevnině viděl silného obchodního partnera. 1.3.3 Postavení Taiwanu Otázka postavení Taiwanu přestávala být žhavým tématem taiwanských předvolebních kampaní, a tudíž centrem zájmu taiwanských voličů. Důvodem byla konvergence obou politických stran k názorovému středu. DPP nemohla jednat jinak. Současná hospodářská situace Taiwanu byla natolik kritická, že si vyžádala přívětivou politiku strany vůči pevnině. Nadměrné sympatie vůči Číně však také taiwanskými voliči nebyly příliš vítány, a tak KMT, aby nepřišel o podporu svých voličů, projevil jistou míru nacionalismu ve svém programu. Kuomintang se chtěl dostat zpět k moci, DPP naopak dostat ještě jednu šanci. A tak si ani jedna ze stran nemohla dovolit příliš radikální postoje. Lien Chan „V prosinci 2003 Lien zahájil to, co se zdálo být velkým posunem v pozici strany k souvisejícím otázkám čínského sjednocení a taiwanské nezávislosti. Ve svém projevu adresovaném zahraničním novinářům uvedl, že zatím co KMT s „okamžitým sjednocením“ nesouhlasí, neznamená to ani, že podporuje „nezávislost“.“62
61
Lien: Taiwan cannot afford to miss chance in mainland(05/03/05). Embassy of the People's Republic of China in the United States [online]. 2005-05-03 [2010-05-12]. Dostupný z WWW: . 62 Lien Chan. Knowledgerush [online]. 2009 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: .
34
Lien Chan důrazně tvrdil, že „Macao bylo kolonií, stejně jako jí byl Hongkong, ale my kolonií nejsme. Čínská republika je suverénním státem od doby jejího založení roku 1912,“63 uvádí Lienovy výroky Benson Wai Kwok Wong na serveru žurnálu China Perspectives. Chen Shui-bian Dosavadní prezident Chen Shui-bian se o postavení Taiwanu v rozhovoru pro The Washington Post vyjádřil následovně: „Taiwan není ani provincií, ani státem žádné země. Taiwan je státem nezávislým a suverénním. Jakékoli demokratické reformy Taiwanu jsou jeho vnitřními záležitostmi, ideály a cíli protlačovanými 23 milióny obyvatel Taiwanu. Nejsou předmětem opozice ani restrikcemi žádné jiné země. (…) Jinými slovy řečeno, obyvatelé Taiwanu nemohou přijmout ani princip „jedné Číny“, ani akceptovat princip „jedna země, dva systémy“. Obyvatelé Taiwanu jsou totiž pevně přesvědčeni, že „na každé straně Taiwanské úžiny existuje jedna země, Taiwan a Čína“. (…) My chceme jít svou vlastní cestou, a tou cestou je Taiwan. Nemůžeme znovu spadnout do pasti. Nemůžeme už být považováni za součást Číny, ani dopustit, abychom se stali místním zvláštním administrativním regionem Číny stejně jako Hongkong. Tzv. princip „jedné Číny“ je stejný jako princip „jedna země, dva systémy“ - opomíjí Taiwan, zachází s námi jako s místní vládou a degraduje naše postavení. A to je důležitý a kritický důvod, proč nemůžeme akceptovat Čínu. (…) Ať už se jedná o princip „jedné Číny“ nebo princip „jedné střechy“, oba jsou rovnocennými principy „jedné země, dvou systémů“. Oba Taiwan degradují, marginalizují a s Taiwanem zacházejí jako s lokalitou. Problémem není desinizace, problémem je, že si Taiwan nemůže dovolit být marginalizován nebo považován za lokalitu. (…) Taiwan již nějakou dobu je nezávislou, suverénní zemí a jako nezávislá suverénní země je ve vztahu k Čínské lidové republice ovládán zvlášť. Ani jedna země není předmětem vlády té druhé.“64
63
WONG, Benson Wai Kwok. Localisation in the 2004 Presidential Election Campaign in Taiwan. China perpectives [online]. 2008-06-24, September - October 2004, 55, [cit. 2010-07-29]. Dostupný z WWW: . ISSN 1996-4617. 64 Interview With Taiwanese President Chen Shui-bian. The Washington Post [online]. 2003-10-10 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: .
35
Diskuse KMT nepodporoval samostatnost Taiwanu, ale ani okamžité sjednocení ostrova s pevninou. Upozorňoval na skutečnost, že Čínská republika na Taiwanu ve vztahu k Číně nezaujímá stejné postavení jako Hongkong či Macao, nýbrž je samostatným suverénním státem již od svého založení roku 1912. Stejný názor zastávala i DPP. Ta zdůrazňovala, že Taiwan chce jít svou vlastní cestou a nehodlá přijmout žádnou teorii „jedné Číny“ či „jedné země, dvou systémů“. Ty totiž suverénní postavení země pouze degradují. 1.3.4 Referendum „Prezident Chen byl v roce 2001 oceněn cenou za svobodu tzv. „Prize for Freedom“ federací Liberal International jako projev uznání za jeho oddanost svobodě a lidským právům. [Chen] je pevně přesvědčen, že lidská práva tvoří základ každé ústavní demokracie. Vyvinul tedy vládní úsilí učinit Taiwan „národem postaveným na principu lidských práv“. Aby Taiwan dále demokratizoval, s odhodláním a rozhodností usiloval o národní referendum. Výsledkem jeho usilovné práce bylo uskutečnění prvního taiwanského národního referenda dne 20. března 2004, milníku země v cestě k plné demokracii.“65 Chen Shui-bian „Prezident Chen poukazoval na nutnost důkladné reformy ústavy za účelem zvýšit kvalitu vlády, podpořit pevný základ pro právní řád a zajistit Taiwanu dlouhodobou stabilitu a prosperitu.“66 „V našem úsilí o reformu ústavy máme v úmyslu zabývat se otázkou, zdali adoptovat prezidentský systém - stejný jako v USA – nebo kabinetní systém – v britském stylu – nebo zdali vládní moc rozdělit do pěti či tří odvětví jako v USA a Spojeném království. Naším úmyslem je i zabývat se otázkou snížení počtu legislativních křesel na polovinu a přijetím systému dvou hlasů na jeden 65
Chen Shui-bian 陳水扁 Eleventh-term President, Republic of China (Taiwan). Government Information Office: Taiwan Yearbook 2005 [online]. 2005 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: . 66 President Chen Shui-bian: As introduced by the Taiwan Yearbook 2005:. Taiwan.com.au: A cultural and business conduit between Australia and Taiwan [online]. [2005?], last updated on September 27, 2008 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: .
36
volební distrikt. Dále bychom se chtěli věnovat otázce začlenění základních lidských práv do naší nové ústavy. Tato základní lidská práva se týkají mírového práva a také pracovního práva, které zahrnuje právo solidarity, spravedlnosti a vyjednávání. Zvláštní kapitolu chceme věnovat právům domorodým. V této kapitole budeme nejen definovat vztah domorodých skupin a vlády jako nové partnerství, ale i definovat náš vztah s domorodou skupinou něco jako země k zemi, a sice jako země v zemi. V nové ústavě plánujeme také snížit volební věk z 20 na 18 let a postupně zavést dobrovolnou vojenskou službu jako náhradu dosavadní povinné. Toto všechno jsou body našeho velkého zájmu, kterým chceme věnovat pozornost v přeměně ústavy. Všichni jsme byli svědky změny ústavy, ke které za posledních deset let došlo celkově šestkrát, přitom nikdo s jejím výsledkem není zcela spokojen a my nechceme znovu opakovat stejné chyby. (…) Proto bychom chtěli vystavit téma nové ústavy přímému referendu, aby sami lidé rozhodli, jestli s reformou ústavy souhlasí či nikoli. Tato nová ústava se nebude týkat ani otázky sjednocení ani samostatnosti, nebude ani měnit status-quo, to bude naopak nadále udržovat. Časový harmonogram, který zamýšlíme dodržet, je do roku 2006 ústavu dokončit a 20. května 2008 ji ustanovit.“67 „DPP bude vždy stát na pravé straně historie, straně demokratické a progresivní reformy. Myslíme si, že bychom se nyní měli ubírat směrem podpory referenda a vytvoření nové ústavy. Tento trend, tato vlna demokratických reforem není něco, čemu by mohla Čína oponovat, nebo čemu by mohl KMT nebo PFP vzdorovat. Proto pevně věříme v úspěšnost této reformy, uskutečnění referenda a zrození nové taiwanské demokracie.“68 Lien Chan „„Když se podíváme na Chenovo volání po preventivním referendu, zjistíme, že se Taiwan ocitá v nebezpečné situaci jakožto subjekt emocionálního referenda, jako referenda Boxerského povstání a vykazuje nedostatek zájmu o situaci obyčejných lidí,“ pronesl Lien ve svém projevu na shromáždění 67
Interview: Chen Shui-bian. BBC NEWS [online]. 2004-03-30 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: . 68 Interview With Taiwanese President Chen Shui-bian. The Washington Post [online]. 2003-10-10 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: .
37
kampaně uskutečněném minulý večer [7. prosince 2003] v taipeiské pamětní síni prezidenta Čankajška. Lien tak odkazoval na Chenovo prohlášení o uspořádání referenda v březnu příštího roku, jímž vyzýval Čínu, aby stáhla své, na Taiwan namířené balistické střely a vzdala se použití síly. „Preventivní referendum by mělo být přejmenováno na náladové referendum,“ vysmíval se Chenovi Lien, když kritizoval Chenovo přeformulování termínu „defenzivní referendum“ na „preventivní referendum“, které je ostatně důkazem Chenových nestálých nálad. „Změny prezidentových nálad se stávají vážnou národní krizí,“ dodal Lien, pokračujíc v zesměšňování Chenova dožadování se referenda o čínských řízených střelách jako referenda o boxerském povstání „jež se domníval, že by čínské řízené střely mohlo zastavit. I když pro něj bylo zprvu těžké porážku, kterou utrpěl v prezidentských volbách před čtyřmi lety, přijmout, podotkl, že v posledních čtyřech letech se toho hodně naučil. (…) „Rád bych Chena vážně upozornil, že nejlepší metoda jak ochránit Taiwan nespočívá v tzv. preventivním referendu, ale v obnovení taiwanské hospodářské síly
za
účelem dosažení
dalšího
taiwanského
hospodářského
zázraku,“ konstatoval Lien. Lien poté odvedl pozornost na téma své prezidentské kampaně, a sice „záchranu Taiwanu záchranou taiwanské ekonomiky a míru“ (拼經濟,拼和平,救台灣). Lien přislíbil, že jakmile by byl zvolen, pokračoval by v jednáních s Čínou o kontrole zbraní a vyžadoval by „zmrazení“ těchto řízených střel aktuálně namířených na Taiwan včetně ročních omezení vojenských hrozeb vůči Taiwanu.“69 Diskuse V otázce taiwanského referenda zaujaly obě politické strany, respektive jejich kandidáti, nehledě na jejich částečnou politickou konvergenci rozdílné názory. Chen Shuibian, který s návrhem o konání referenda vystoupil, jej považoval za nezbytnost k zaručení základních lidských práv a svobod, a tedy celkovému demokratickému vývoji země. Jeho úsilí však bylo terčem posměchu jeho protikandidáta Lien Chana. Lien Chan naopak Chena vybízel, že pokud chce opravdu přispět k blahu lidu a celé země, pak by měl spíše usilovat o zlepšení celkové hospodářské situace země, nikoliv pouze o reformu ústavy. I přes nesouhlas 69
HUANG, Tai-lin. Lien lists `three dangers' of re-electing Chen: CAMPAIGN TRAIL: The KMT chairman said his rival's mercurial temperament was plunging Taiwan into crisis while people's basic needs were not being met. Taipei Times [online]. 2003-12-08 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: .
38
KMT se však DPP navrhované referendum uskutečnilo, včetně hlasování o otázce posílení národní obrany Taiwanu, jež byla jeho součástí.
1.4 Prezidentské volby 2008 Historicky nejmladší, čtvrtá, a zároveň poslední přímá prezidentská volba mé analýzy se na Taiwanu konala 22. března 2008. Stejně jako tomu bylo v předešlé volbě, i tato volba odmítala jakoukoli účast politických nestraníků. Své kandidáty se na pozici prezidenta rozhodly jmenovat pouze dvě politické strany, pochopitelně ty největší. KMT navrhoval bývalého stranického předsedu a taipejského primátora Ma Ying-jeou a na post viceprezidenta někdejšího premiéra z let 1997-200 Vicenta Siewa. DPP do prezidentského křesla jmenovala dřívějšího premiéra (2005-2006) a primátora města Kaohsiung Franka Hsieha společně s bývalým premiérem z roku 2006 Su Tseng-changem. Taková tedy byla podoba volebních lístků taiwanských posledních prezidentských voleb, jejichž body předvolební diskuse se týkaly níže uvedených témat. 1.4.1 Ekonomika Jedním z nejdiskutabilnějších témat těchto voleb byla ekonomika. Jak jsem již příčiny a důsledky hospodářské situace na Taiwanu uvedla v analýze předchozí volby, stejně jako postoje jednotlivých kandidátů k řešení celé situace, tentokrát se východisko současného stavu nabízelo ve zvýšení růstu hrubého domácího produktu, snížení míry nezaměstnanosti a vybudování společného čínsko-taiwanského hospodářského trhu, jdoucím ruku v ruce s realizací navázání přímého spojení mezi ostrovem a pevninou. Ma Ying-jeou Jak uvedl kanadský zpravodajský server Nationalpost.com, „cílem volební kampaně prezidentského kandidáta Ma bylo ucházet se o vylepšení taiwansko-čínských diplomatických a ekonomických vztahů, jelikož v průběhu posledních několika let, částečně díky projevům taiwanského nacionalismu a anti-pekingského postoje prezidenta Chen Shui-biana, dosáhla taiwanská ekonomika stagnace.“70
70
MANTHORPE, Jonathan. Opposition wins Taiwan election. National Post: Canadian News, Financial News and Opinion [online]. 2008-03-22 [cit. 2010-07-29]. Dostupný z WWW: .
39
„Prezident Ma prohlásil, že cílem jeho reforem je zvýšit růst hrubého domácího produktu tak, aby se jeho hodnota každoročně vyšplhala na hodnotu vyšší 6% v porovnání s jeho loňskou výší 5,7%,“71 uvedla agentura Reuters na svých webových stránkách krátce poté, co byl Ma zvolen prezidentem republiky. „Ma Ying-jeou dále uvedl, že míní zvýšit hodnotu hrubého domácího produktu na obyvatele na 30 000 USD a procento nezaměstnanosti snížit ze současných 3,95% pod 3%. (…) [Také] podotknul, že jeho vláda plánuje v průběhu příštích osmi let investovat 2,65 biliónů taiwanských dolarů, což je v přepočtu asi 88 miliard amerických dolarů, do dvanácti infrastrukturních projektů, dalších 1,34 biliónů taiwanských dolarů do soukromého sektoru a ročně vytvořit 120 000 nových pracovních míst. (…) Co se týče čínskotaiwanských ekonomických vztahů, prezident Ma Ying-jeou jednoznačně podporuje společný hospodářský trh podobný tomu, který můžeme najít v Evropské unii. Do prvního července by chtěl Ma mezi Čínou a Taiwanem zahájit pravidelná přímá letecká spojení a s Čínou uzavřít smlouvu o otevření se Taiwanu pevnině, jež by umožnila větší příliv turistů z pevniny. Dále by chtěl usilovat o vytvoření úmluvy o bližší ekonomické spolupráci podobné té, kterou sdílí Hongkong a Čína, ale jejího jména by pro politické důvody neužíval.“72 „Naše ekonomická reforma má tři body,“ řekl Ma. „Prvním je láska k Taiwanu, druhým infrastruktura a průmysl a třetím oslovit svět.““73 Frank Hsieh Odezva Franka Hsieha na tvrzení Ma, jak otiskl taiwanský zpravodajský deník Taipei Times, byla následující: „„Jestliže se Taiwan zaměří pouze na ekonomiku, dopadne stejně jako Hongkong a Macao, jejichž jediným životním cílem jsou peníze.“ (…) Hsieh se domnívá, že vylepšování ekonomiky státu je stejně důležité jako zachování 71
FOGARTY, David. FACTBOX: Key facts on Taiwan's Ma Ying-jeou's economic policies. Reuters [online]. 2008-03-24 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 72 FOGARTY, David. FACTBOX: Key facts on Taiwan's Ma Ying-jeou's economic policies. Reuters [online]. 2008-03-24 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 73 BLANCHARD, Ben. Taiwan’s Ma wins election. Reuters [online]. 2008-03-22 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: .
40
národní důstojnosti. Jak sám uvedl, „cílem ekonomiky není jen vydělávat peníze, ale i přispívat ke štěstí národa“.“74 Frank Hsieh je předsedou taiwanské opoziční strany DPP, jež zastává názor, že „…společný hospodářský trh přes taiwanskou úžinu nebo bezcelní zóna bude mít za následek pouze obrovskou ztrátu pracovních míst a zvyšující se taiwanskou nezaměstnanost. Investice z pevniny zaplaví celý ostrov a povedou ke sloučení taiwanských společností se společnostmi z pevniny, stejně jako taiwanští zemědělci nebudou moci konkurovat zemědělskému importu z pevniny.“75 „V prvním zveřejnění jeho ekonomického programu, Frank Hsieh, …, navrhnul v postoji k Číně spíše liberální politiku…, podporující čínské investice na domácí burze a přímá spojení přes taiwanskou úžinu včetně povolení přílivu čínských úředníků.“76 „Hlavním cílem vlády je vytvořit z Taiwanu regionální finanční centrum,“ řekl Hsieh.“ 77 Diskuse Oba kandidáti se shodli na realizaci přímého spojení s Čínou, navazování ekonomických styků a postupném otevírání se Taiwanu pevnině. Realizace přímého spojení s Čínou by se však Taiwan dočkal pouze za prezidentství Ma Ying-jeou, jelikož Hsiehova realizace má jednu podmínku - akceptování principu „jedné Číny“. K názorovému rozchodu dospěli oba kandidáti u otázky společného hospodářského trhu, ve které Hsieh poukazoval na její důsledek, a sice ztrátu pracovních míst. Zdůrazňoval, že cílem ekonomiky není jen dobře vydělat a investovat peníze, ale také přispívat k veřejnému štěstí a blahobytu národa.
74
KO, Shu-ling. Hsieh clarifies stance on investment from China. Taipei Times [online]. 2007-1019 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 75 CHOATE, Allen. In Taiwan: It’s the Economy. In Asia: Weekly Insight and Features from Asia. In The Asia Foundation [online]. 2008-03-19 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 76 LIU, Philip. Frank Hsieh Proposes Liberal China-Related Economic Platform. CENS.com: China Economic News Service [online]. 2007-10-19 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 77 FANCHIANG, Cecilia. Hsieh calls for direct talks with China. Taiwan aujourd'hui: Current Issue [online]. 2005-05-13 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: .
41
1.4.2 Postavení Taiwanu Dalším, o nic méně diskutabilním tématem, bylo postavení Taiwanu. V prvních dvou přímých prezidentských volbách se názory jednotlivých politických stran na toto téma lišily, v těchto a předchozích volbách je však patrná jistá shoda, i když podotýkám, že pouze částečná. Čína se vůči Taiwanu snažila prosazovat teorii „jedné Číny“ či „jedné země, dvou systémů“, jak už jsem několikrát uvedla. Nyní však vystoupila s tvrzením, že o postavení Taiwanu by měl rozhodnout všechen čínský lid, ne pouze obyvatelé Taiwanu. A tak obě politické strany, opakovaně zdůrazňující svou suverenitu, byly nuceny nehledě na odlišnost svých politických idejí táhnout za jeden provaz. Ma Ying-jeou „Pár dní před volbami navrhnul čínský premiér Wen Jia-bao začít s Taiwanem jednat v souladu s principem jedné Číny. Oznámil, že o budoucnosti Taiwanu by měl rozhodnou „všechen čínský lid, včetně krajanů na Taiwanu“. Ma na to odsekl: „Čínská republika je suverénním, nezávislým a demokratickým státem, budoucnost Taiwanu by tedy mělo určit 23 miliónů taiwanských obyvatel. Žádná intervence ze strany ČLR nebude tolerována. To, co prohlásil premiér ČLR bylo nejenom drzé, iracionální, arogantní a absurdní, ale i dávající si samo sobě za pravdu. Toto prohlášení zcela ignorovalo názor jednotného taiwanského třiadvacetimiliónového lidu. Takovéto tvrzení my rozhodně nemůžeme podpořit.““78 „Každý termín jedné Číny interpretujeme jinak. Jinými slovy řečeno, obě strany souhlasíme s principem jedné Číny, ale každá si jeho obsah vysvětlujeme rozdílně. Jedna Čína jako Čínská republika, to je náš úřední název. Oni jej nemusí respektovat. My je také neuznáváme. Ale neměli bychom se v této věci vzájemně dohadovat, abychom pak toto téma odložili na nějakou dobu stranou, jelikož zde neexistuje možnost, že bychom tento problém za našich životů vyřešili. Namísto toho bychom se měli přičinit k vyřešení této záležitosti bez větších hádek, abychom se mohli soustředit a věnovat naši
78
KOPEL, David B. Taiwan’s 2008 Presidential Elections: An Analysis of What Happened, and What May Happen Next [online]. Golden, Colorado: Independence Institute, 2008. 12 s. Article. 2008-04 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: .
42
energii jiným, důležitějším věcem, jako jsou ekonomika, bezpečnost a kulturněvzdělávací oblast. To je naše strategie a myslím si, že bude fungovat.“79 „…Ma Ying-jeou prohlásil, že by s vylepšováním vzájemných vztahů započal ihned po zmocnění se své prezidentské funkce dne 20. května, a sice zavedením přímých pravidelných leteckých spojení, vylepšením obchodních styků a hlavně hledáním mírových řešení pro vzájemné vztahy. Upozorňoval však na skutečnost, že tento vývoj by nebyl okamžitý a že Čína by také musela přiložit svou ruku k dílu.“80 „Trvám na udržení stavu ‘ne sjednocení, ne nezávislost a ne použití síly’, abych tím podpořil výměnu a spolupráci přes úžinu…za účelem mírového vývoje v taiwanské úžině,“81 prohlásil Ma. „Ma výslovně uvedl, že jakákoli mírová smlouva [uzavřená mezi Čínou a Taiwanem] by si vyžádala odstranění více než tisíce řízených střel namířených na Taiwan. Upozorňoval při tom také na skutečnost, že proces přesunutí se od volebních slibů několika minulých měsíců ke skutečným jednáním a dohodám s Čínou může být dlouhý a obtížný. „Vztahy přes úžinu za posledních osm let stagnovaly, takže bude nějakou chvíli trvat, než se bloky odbourají,“ uvedl Ma.“82 Frank Hsieh „Frank Hsieh a DPP vyvracejí pekingský “princip jedné Číny” a zdůrazňují, že Čínská republika na Taiwanu je suverénním státem. To znamená, že obě strany taiwanské úžiny jsou rozdílnými objekty a o budoucnosti Taiwanu by [tudíž] měl rozhodovat taiwanský lid. Suverenita Taiwanu je považována 79
RAO, Anjali. Ma Ying-jeou Talkasia Interview. CNN.com [online]. 2007-02-13 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 80 CODY, Edward. Taiwan Voters Elect New President: Nationalist Ma Ying-jeou's Win Likely to Ease Tensions With China, Pleasing U.S.. The Washington Post [online]. 2008-03-22 [cit. 2010-0419]. Dostupný z WWW: . 81 LIU, Yong. China news tagged with: Taiwan independence: Taiwan Leader Vows Not To Seek Independence. China Digital Times [online]. 2010-01-01 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 82 CODY, Edward. Taiwan Voters Elect New President: Nationalist Ma Ying-jeou's Win Likely to Ease Tensions With China, Pleasing U.S.. The Washington Post [online]. 2008-03-22 [cit. 2010-0419]. Dostupný z WWW: .
43
DPP a Frankem Hsiehem za nezbytný předpoklad k definování postavení Taiwanu. A proto Frank Hsieh poukazuje na to, že vyjednávání přes úžinu by měla být vedena v souladu s principem „taiwanské suverenity“, „politické iniciativy“, „národní bezpečnosti“ a „ekonomického vývoje“. Hlavním smyslem je „odložit neshody stranou, vyvarovat se vztyčování nezbytných předpokladů, brát na sebe vzájemný zřetel, hledat pravdu, řídit se vládou a nechat si lidem radit.“ To může být považováno za pozitivní postup, který je praktický, otevřený, střídmý a prospěšný lidu na obou stranách úžiny.“83 „Hsieh…pokládal za nutné, aby obě strany znovu zahájily přímá jednání. „Pro Taiwan je důležité s Pekingem, jež si na Taiwan činí absolutní nárok, jednat o udržení statu quo. „Status quo je klíčem sociální stability,“ řekl Hsieh. Po Pekingu požadoval, aby uznal existenci Taiwanu a jeho oficiální jméno Čínská republika, a přestal kázat vodu a sám pít víno.“84 Diskuse Jak je z výše zmíněných argumentů jednotlivých kandidátů patrné, oba se shodují na udržení statu quo a prosazování mírových jednání s pevninou, která by měla respektovat taiwanskou suverenitu a která by přispěla nejen sociální stabilitě, ale i ekonomickým a vzájemným vztahům mezi oběma břehy úžiny. Oba dále kladou důraz na suverenitu Taiwanu a rozhodnutí o budoucnosti Taiwanu vkládají do rukou taiwanského lidu. V případě Ma Yingjeou však můžeme očekávat razantnější přístup k zahájení jednání než v případě Franka Hsieha, jelikož jeho strana již podmínku uznání jedné Číny, i když dvou interpretací, splnila. 1.4.3 Korupce Stejně jako tomu bylo ve druhé přímé prezidentské volbě v roce 2000, kdy, pro připomenutí, Chen Shui-bian vystoupil s termínem „černé zlato“, i v této volbě nebylo téma korupce výjimkou předvolební debaty. Ale jelikož ani jeden z kandidátů nekandidoval s čistým štítem, jelikož oba byli z korupce obviněni, nebylo tomuto tématu tentokrát přikládáno tolik pozornosti. 83
TUNG, Li-wen. A Comparison of Frank Hsieh and Ma Ying-Jeou's China Policies. Peace Forum: U.S.-China-Taiwan Relations [online]. 2010-05-08 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 84 FANCHIANG, Cecilia. Hsieh calls for direct talks with China. Taiwan aujourd'hui: Current Issue [online]. 2005-05-13 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: .
44
Ma Ying-jeou Během předvolební kampaně byl Ma Ying-jeou obviněn ze zpronevěření peněz z primátorského fondu. „…Domnívám se, že jsem nic špatného neudělal. Do této doby na mě nebyla vznesena žádná obžaloba,“ 85 řekl Ma v pořadu CNN Talk Asia. KMT těžil z důvěryhodné image Ma, a to především za doby jeho působení na pozici ministra spravedlnosti. „Jedním
z největších
úspěchů
kuomintangského
předsednictví
prezidentského kandidáta Ma v roce 2005-2006 bylo zavedení přísnějších protikorupčních opatření. Dle těchto pravidel kandidát obviněný z korupce nemohl být do voleb nominován.“86 „Když jsem byl ministrem spravedlnosti, velmi jsem usiloval o vymýcení korupce na Taiwanu. Pokoušel jsem se i o potlačení kupování hlasů,“87 uvedl Ma dále ve své výpovědi pro CNN. Není divu, KMT byl na Taiwanu korupcí vyhlášený, a tak cílem prezidentské kampaně Ma Ying-jeou bylo KMT od této špíny očistit a získat straně lepší jméno. „…V tuto chvíli je velice důležité stranu napravit. Nejprve je třeba stranu učinit čistější, čestnější a schopnou obstát v boji tak, aby náš kandidát v boji také obstál a co je nejdůležitější, aby vyhrál.“88 Frank Hsieh V případě Franka Hsieha tomu nebylo jinak. „Tvrzení o tom, že byl Hsieh zapleten do korupčního incidentu kaohsiungského metra, se objevila v nejdůležitější večer DPP. (…) Hsieh je také podroben vyšetřování pro zneužití svých zvláštních primátorských příjmů. Pokud bude shledán vinným, jeví se jako možné, že odstoupí od kandidatury. Že by DPP přehodnotila svá nařízení a obviněnému politikovi povolila 85
RAO, Anjali. Ma Ying-jeou Talkasia Interview. CNN.com [online]. 2007-02-13 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 86 FELL, Dafydd. Prospects for Taiwan's Upcoming Presidential Election. Brookings [online]. 2007-06 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 87 RAO, Anjali. Ma Ying-jeou Talkasia Interview. CNN.com [online]. 2007-02-13 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 88 RAO, Anjali. Ma Ying-jeou Talkasia Interview. CNN.com [online]. 2007-02-13 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: .
45
kandidovat, je však velmi nepravděpodobné. Tato obvinění znovu vyjdou na povrch později během kampaně.“89 Diskuse Oba kandidáti byli z korupce obviněni, tudíž si neměli co vyčítat. Avšak takováto situace nijak neusnadňovala voličům jejich rozhodnutí. Obě strany proti korupci bojovali; DPP v roce 2000 kritikou tzv. „černého zlata“, jíž kritizovala korupční vazby Kuomintangu, KMT v roce 2005-2006 zavedením přísnějších protikorupčních opatření, kdy Ma Ying-jeou příslušela pozice ministra spravedlnosti. KMT spoléhal na důvěryhodnou image Ma, jejž jej měla vynést zpět na politický vrchol a navrátit mu svou ztracenou vůdčí pozici státu. 1.4.4 Důsledek nepokojů v Tibetu Násilí, ke kterému docházelo v Tibetu během prezidentských voleb, bylo dalším ze žhavých témat předvolební kampaně. Úmyslně, jelikož obě strany potřebovaly získat podporu doposud nerozhodných voličů, tak toto téma bylo další příležitostí konfrontace názorů. „DPP, která podporuje nezávislost Taiwanu, byla vždy striktní v otázce čínsko-taiwanských vztahů, a tak Čínu proslulou pro svůj postoj k lidským právům napadla, aby tohoto incidentu využila a získala další voliče. KMT, který měl s Čínou přátelštější vztahy než DPP, také Peking kritizoval, mnohem více než kdy jindy, aby si zajistil přízeň nerozhodných voličů.“90 Ma Ying-jeou „KMT kandidát Ma Ying-jeou ostře kritizoval ČLR za zneužití moci a znovu upozorňoval pekingskou vládu, aby brala ohled na kulturní, náboženská a politická práva tibetského lidu. Požadoval, aby čínská vláda zastavila násilí, propustila stoupence a zahájila jednání s tibetským vůdcem Dalajlámou. Zmínil se také o vztazích přes taiwanskou úžinu, když vyslovil přání většiny
89
FELL, Dafydd. Prospects for Taiwan's Upcoming Presidential Election. Brookings [online]. 2007-06 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 90 Tibet issue manipulated in Taiwan’s election. Interlocals.net [online]. 2008-05-22 [cit. 2010-0417]. Dostupný z WWW: .
46
obyvatelstva, a sice udržet status quo a princip tří ne - ne nezávislosti, ne sjednocení a ne násilí.“91 Co se týče možného zaujmutí stejného postoje Číny k Taiwanu, Ma prohlásil, že žádný podobný útlak Taiwanu nehrozí, jelikož „…Taiwan má svou suverenitu, obyvatelstvo, území a vládní režim. A co víc, „my jsme nepřijali stanovisko „jedna Čína, dva systémy“, které přijal Tibet.““92 Frank Hsieh Frank Hsieh a celá DPP stála v boji proti násilí jednoznačně na tibetské straně. „…DPP kandidát Frank Hsieh prohlašoval čelit takovýmto násilným krokům Číny a dával Tibet Taiwanu příkladem.“ 93 „Způsob, jakým se Čína chová k Tibetu, odráží podstatu principu politiky „jedné Číny“…,“94 podotkl Hsieh pro Taipei Times. Poukazoval na fakt, že „…jakmile se společný obchod s Čínou vytvaruje, Čína použije proti Taiwanu, který respektuje lidská práva a sociální záležitosti, násilí a my nebudeme schopni Taiwan bránit.“95 „Jednou z metod jak uchránit Taiwan je uveřejnit čínské porušování lidských práv. Protože pouze když Taiwan projeví zájem o Tibet, svět projeví zájem o Taiwan,“96 řekl Hsieh. Diskuse Jak jsem již výše zmínila, situace v Tibetu nahrála oběma politickým stranám do karet. Nešlo jen o postoj jednotlivých stran k Tibetu, ale i o vyjádření se k principu „jedné Číny“, kterou ČLR jednoznačně prosazuje a jíž by KMT byl ochoten přijmout, ale s poukazem na rozdílnou interpretaci. Z této situace ovšem nejvíce vytěžila DPP, která poukázala na skutečnost, jak by onen případně schválený princip „jedné Číny“ fungoval a jaký by měl důsledek pro Taiwan. Ma se výrokům Hsieha bránil, když poukazoval na suverenitu
Tibet issue manipulated in Taiwan’s election. Interlocals.net [online]. 2008-05-22 [cit. 2010-0417]. Dostupný z WWW: . 92 Tibet issue manipulated in Taiwan’s election. Interlocals.net [online]. 2008-05-22 [cit. 2010-0417]. Dostupný z WWW: . 93 Tibet issue manipulated in Taiwan’s election. Interlocals.net [online]. 2008-05-22 [cit. 2010-0417]. Dostupný z WWW: . 94 KO, Shu-ling. Ma won't rule out Olympic boycott over Tibet. Taipei Times [online]. 2008-03-19 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 95 Tibet issue manipulated in Taiwan’s election. Interlocals.net [online]. 2008-05-22 [cit. 2010-0417]. Dostupný z WWW: . 96 KO, Shu-ling. Ma won't rule out Olympic boycott over Tibet. Taipei Times [online]. 2008-03-19 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 91
47
taiwanského státu a osud Taiwanu, který leží jedině v rukou taiwanského lidu. Avšak ve výsledku nešlo o nic jiného, než pojistit si volební úspěch své strany v chystaných prezidentských volbách. 1.4.5 Zelená karta Během své kandidatury byl Ma Ying-jeou mnohokrát dotazován na stav své zelené karty, jež jej opravňuje k trvalému pobytu v USA. Důvodem těchto dotazů bylo nedostatečné přesvědčení lidu o jeho vlasteneckém cítění a korektnosti podmínek jeho kandidatury. Ma byl na toto téma velice často napadán svým protikandidátem, což je ostatně patrné na následujících tvrzeních. Frank Hsieh „„Připomeňme Ma Ying-jeou, že se nemůže zúčastnit prezidentských voleb, jestliže vlastní americký cestovní pas,“ řekl [Hsieh], (…),…který však odmítl předložit jakýkoli doklad, jenž by doložil jeho obvinění, a zdůrazňoval, že situaci by měl objasnit sám Ma.“97 Pro Taipei Times dále uvedl: „„Pokud jsem si vědom, zelené karty Ma a jeho ženy jsou stále platné. O rezidentní vízum, jež je opravňuje k trvalému pobytu v USA, nepřišli,…“ řekl Hsieh. Jak sám uvedl Ma, v USA existuje pravidlo, které nařizuje odebrání zelené karty jejímu vlastníkovi, jestliže se vyskytuje mimo území USA déle než 365 dní, aniž by mu bylo před jeho odjezdem vydáno povolení k opětovnému vstupu. „Ale Ma poté, co se v roce 1981 vrátil na Taiwan, do USA cestoval každý rok, aby si platnost své zelené karty udržel,“ připomenul Hsieh.“98 „„Dva ze čtyř členů rodiny Ma jsou vlastníky zelené karty a [nejstarší dcera Ma] je dokonce občanem USA. Do USA tedy mohou emigrovat kdykoli se jim zachce. Jestliže si vůdce národa a jeho rodina pořídí takovéto záchranné
97
DPP contender Hsieh again raises Ma’s ‘green card’ issue. The China Post [online]. 2008-02-15 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 98 SHIH, Hsiu-chuan; MO, Yan-chih. Hsieh claims Ma contacted US over green card. Taipei Times [online]. 2008-02-01 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: .
48
vesty, jak si vůbec může dovolit tvrdit, že je s Taiwanem úzce spjatý?“ podotkl Hsieh.“99 Ma Ying-jeou „…Ma v pondělí přiznal, že zelenou kartu získal v roce 1977, když žil v USA. Ale dodal, že platnost této karty byla automaticky zrušena roku 1985, kdy žádal o vstupní vízum do USA u AIT.“100 „Zaměstnanci Ma Ying-jeou sdělili, že Ma žádal o zelenou kartu v roce 1977, a když v roce 1990 navštívil USA, do země vstoupil na nepřistěhovalecké vízum. (…) Podle tiskové zprávy vydané Americkým institutem na Taiwanu, Americký imigrační úřad a úřad pro udělování státního občanství (INS) oznámil, že od 20. března 1996, I-151 Cizinecké registrační stvrzenky („zelené karty“) vydané před rokem 1979 jsou neplatné.“101 „Ma dodal, že skutečnost, že někdo vlastní cestovní pas USA nebo zelenou kartu ještě neznamená, že není oddaný Taiwanu. „[Mí rodinní příslušníci] vlastní cestovní pas USA, ale Taiwan velmi milují. Zisk zelené karty nemá nic do činění s loajalitou. Je to pouze způsob, jak žít nebo cestovat do USA,“ uvedl Ma.“102 Diskuse Je sice nezvyklé, aby prezident státu vlastnil zároveň rezidentské vízum jiného státu, ne-li byl jeho občanem, ale v dnešním světě to není již nic neobvyklého. Cílem Hsieha bylo podvrtnout důvěryhodnost Ma, zpochybnit jeho volební program, který měl Taiwan spíše
99
DPP suit, and Ma Ying-jeou's green card. That's Impossible! Politics from Taiwan [online]. 200801-31 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 100 SHIH, Hsiu-chuan; MO, Yan-chih. Hsieh claims Ma contacted US over green card. Taipei Times [online]. 2008-02-01 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 101 Ma Ying-jeou’s 1977 Green Card Invalid according to AIT Press Release of 1996. KMT: Kuomintang Official Website [online]. 2008-03-20 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 102 SHIH, Hsiu-chuan; MO, Yan-chih. DPP continues attack on Ma Ying-jeou: GREEN WITH ENVY?: DPP legislators joined presidential candidate Frank Hsieh in harassing Ma, who said that appplying for a US visa had invalidated his green card. Taipei Times [online]. 2008-01-31 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: .
49
zaprodat, a získat tak více voličů ve svůj prospěch. To se mu však nepodařilo a Ma tento boj přes všechna obvinění Hsieha obstál.
50
2 Tématická syntéza výroků prezidentských kandidátů a postojů politických stran V této kapitole se budu zabývat syntézou výroků prezidentských kandidátů vyřčených k danému tématu předvolební diskuse v jednotlivých volebních obdobích. Výroky kandidátů uvedu v rámci jejich stranické příslušnosti, což mi umožní určit postoj a stanovisko politické strany k dané problematice. Následně provedu komparaci vládních ideologií taiwanských dvou hlavních politických stran, které se budu podrobně věnovat v závěru své práce. Vývoj
argumentů
jednotlivých
prezidentských
kandidátů
k danému
tématu
kategorizuji s ohledem na jejich stranickou příslušnost tak, abych v závěru každé podkapitoly uvedla postoj politické strany k danému tématu a jeho vývoj. Jednotlivé podkapitoly budu řadit chronologicky za sebou tak, jak se témata ve volbách objevovala. Ohled však budu brát i na vzájemnou korelaci témat, tudíž podkapitoly spolu související budu uvádět bezprostředně po sobě, v jejich vzájemné souvislosti, nehledě na souslednost časovou. Jak jsem již zmínila výše, zaměřím se pouze na dvě hlavní politické strany Taiwanu, tj. KMT a DPP, jelikož právě tyto dvě strany formovaly politickou afiliaci Taiwanu vůči pevnině a hýbaly celkovým politickým děním na ostrově. Stanoviska politicky méně významných stran jako jsou NP a PFP, jež k hlavním politickým stranám pouze názorově afiliovaly a s jejich kandidáty tvořily kandidátní listiny, v této kapitole zahrnovat nebudu, poněvadž nikdy nebyly zvoleny, tudíž k danému tématu pouze přizvukovaly.
2.1 Demokracie „Proměna autoritativního režimu na Taiwanu v demokratický systém je poutavým námětem k zamyšlení. Čínská historická tradice nemá obecně s demokracií příliš společného, ani současná pevninská Čína nedává v teorii i praxi najevo tendenci k politickým reformám. Demokratická evoluce na Taiwanu je spíše logickým vyústěním souběhu více okolností, než jen úspěšným projektem vládnoucí státostrany KMT, která by se osvíceně rozhodla vzdát své moci ve prospěch většiny demokraciemilovných spoluobčanů. Po vyloučení Taiwanu z OSN a normalizaci americko-čínských a japonsko-čínských vztahů
51
zůstal režim na Taiwanu v mezinárodní izolaci, odsouzený k postupnému pohlcování pevninskou Čínou, o snech na znovudobytí pravlasti nemluvě.“103 Pokud si chtěl Taiwan zachovat podporu Spojených států, pak se nemohl vydat jinou cestou, než právě cestou demokracie, jelikož „odmítání politického liberalismu by elitu na Taiwanu dlouhodobě zbavovalo důvěry a podpory Američanů“
104
. Snazší pronikání
demokracie mezi taiwanskou společnost bylo dáno i tím, že kuomintangský režim, ačkoli byl ve své podstatě autokratický, byl zároveň liberální, a proto nebránil tolik individuálním činnostem. A tak bohaté kuomintangské rodiny mohly svobodně vysílat své děti na studia do zahraničí, často USA a západní Evropy, kde se seznámili „s moderním západním světem a jeho intelektuálním a praktickým prostředím“105.106 Jedním z nich byl i budoucí taiwanský první přímý volený prezident Lee Teng-hui. Lee se na svých studiích v USA dostal do přímého kontaktu s demokracií, která jeho myšlení uchvátila natolik, že usiloval o její uplatnění na Taiwanu. Tato snaha pramenila částečně i z potřeby Taiwanu odlišit se od autokratického komunistického režimu na pevnině. Ostrov totiž chtěl získat podporu zemí ve světě, která by mu usnadnila cestu k založení vlastního, na pevninské Číně nezávislého demokratického státu Taiwan. Lee je označován jako průkopník demokracie na Taiwanu, jelikož to byl právě on, kdo se zasloužil o přeměnu diktátorského režimu v demokratický. Za svých studií v USA spatřoval v demokracii režim, jenž je odolný vůči jiným, schopný fungovat, přežít a rozvíjet se nehledě na danou konkrétní politickou či hospodářskou situaci země. Uvědomoval si, že pokud chce Taiwan dosáhnout vylepšení stavu své společnosti, pak k tomu potřebuje demokracii. V době konání prvních přímých voleb v roce 1996 se Taiwan již sice vzdal svých představ o návratu na pevninu, již by sjednotil právě demokracií, avšak i tak se nebránil myšlence jít pevnině příkladem a vyšlapat cestičku pro všechny Číňany. Peng Ming-min, neboli Dr. Peng, jak bývá často pamětníky Taiwanu označován, je považován, obdobně jako Lee, za „Otce demokracie a nezávislosti“ 107 na Taiwanu. Toto označení mu bylo právoplatně přisuzováno. Ve svém prohlášení vydaném v roce 1964, jež
103
Bakešová 153. Bakešová 153. 105 Bakešová 153. 106 Bakešová 153. 107 Introduction For Dr. Peng Ming-min. Taiwanus.net Inc. [online]. 2003-2010, 2010-06-21 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . 104
52
stanovuje tři cíle108, usiluje mimo jiné i o přepracování ústavy za účelem garantování lidských práv a demokracie. Peng hlásal potřebu taiwanského lidu vzít bezpečnost a demokracii do vlastních rukou a současně udržovat těsné vztahy se Spojenými státy. Zavázal se i k realizaci ryzí demokracie, záruce základních lidských práv a ochraně současné taiwanské nezávislé suverenity. Demokracie jako samostatné volební téma se v nadcházejících volbách dále již nevyskytovala. Oba politické tábory se k této otázce vyjádřili víceméně jednohlasně a ani změna kandidátů ve vedení obou stran neovlivnila postoj těchto stran k demokracii. Otázka demokracie však nadále zůstávala součástí témat o teorii dvou států, postavení Taiwanu a taiwanském nacionalismu.
2.2 Postavení Taiwanu Postavení Taiwanu se stalo jedním z nejdiskutabilnějších témat prezidentských předvolebních kampaní, a tak není divu, že se v mém výzkumu ukázalo jako jedno ze tří stěžejních témat pro politický a hospodářský vývoj ostrova. Termínem „postavení Taiwanu“ rozumíme politické postavení ostrova vůči pevnině, popřípadě postavení ostrova ve světové politice. Ačkoli postoje jednotlivých politických stran a názory jejich prezidentských kandidátů na toto téma se zpočátku mohly zdát radikální a stranicky orientované, s odstupem času začaly postupně konvertovat k politickému středu, až pozornost voličů ztratily úplně. Z jakého důvodu k tomu došlo, to se pokusím vysvětlit v závěru této části. Kuomintang, který od počátku svého přesunu na Taiwan prosazoval návrat na pevninu, tedy znovusjednocení, si vždy uvědomoval svou ekonomickou závislost na Číně a důležitost svých obchodních vztahů s pevninou. Čína byla, je a nadále bude největším a nejdůležitějším obchodním partnerem Taiwanu. S odstupem času se však šance návratu na pevninu zdála čím dál tím mizivější, a tak se na Taiwanu začalo formovat vlastní cítění. Jedním z propagátorů taiwanské identity, jenž v taiwanských prvních přímých prezidentských volbách v roce 1996 opětovně kandidoval na svou pozici, byl taiwanský rodák prezident Lee Teng-hui, jehož osobnost byla pro Čínu velkou hrozbou. Ačkoli od počátku tvrdil, že Čínská republika na Taiwanu je samostatným, suverénním státem již od svého počátku roku 1912, nadále usiloval o jeho úplnou nezávislost na pevnině. Myšlenku opětovného sjednocení zcela nezavrhoval. Pokud by však k němu mělo skutečně dojít, tak pouze za podmínek hospodářské vyspělosti 108
ujistit občany, že znovuobnovení pevninské Číny je absolutně nemožné; přepracovat ústavu za účelem garantování lidských práv a demokracie; stát se novým členem OSN a s ostatními zeměmi navázat diplomatické styky k udržení světového míru
53
Číny a demokratického vývoje spějícího ke svobodě. O čtyři roky později úsilí strany, reprezentované v prezidentských volbách Jamesem Soongem, směřovalo k vytvoření společenství, jež mělo fungovat na principu podobném Evropské unii. Takovéto úsilí bylo jasným důkazem politické a hospodářské orientace strany na pevninu, ale i uvědomování si důležitosti obchodních a politických vztahů s tímto nejbližším a obchodně nejzajímavějším partnerem Taiwanu. Ačkoli takovýmto postojem poškozovala strana Leeho myšlenku taiwanizace a riskovala úbytek svých voličů, hospodářská vyspělost země pro ni byla tím nejpodstatnějším. Lien Chan, prezidentský kandidát KMT v roce 2004, politickou orientaci strany striktně dodržoval, avšak pozice okamžitého sjednocení s Čínou pro něj nepřicházela v úvahu. Kuomintang, jenž v minulém volebním období volby prohrál, si nemohl dovolit přijít o hlasy dalších svých voličů prosazováním myšlenky okamžitého sjednocení s pevninou, jestliže vládnoucí DPP neúprosně hájila zájmy taiwanského lidu, tj. taiwanské identity. Proto stejně jako DPP zdůrazňoval, že Taiwan není žádnou kolonií Číny, nýbrž samostatným suverénním státem. Stejnou myšlenku zastával i současný taiwanský prezident Ma Ying-jeou, kandidující na svou pozici v roce 2008, který jednoznačně hájil právo taiwanského lidu rozhodnout si sám o své budoucnosti. Ma Ying-jeou v rámci hospodářské prosperity Taiwanu prosazuje princip jedné Číny, avšak rozdílných interpretací. Pokud se týče otázky statu quo a jejího řešení, tu se rozhodl ponechat příštím generacím, až si její řešení sama vyžádá situace. Cílem jeho vlády je usilovat o mírové řešení problémů a věnovat se jiným, důležitějším tématům, jakými je např. zavedení přímých dopravních a obchodních spojení. DPP již od svého prvopočátku prosazovala nezávislé postavení Taiwanu na pevnině a pohrávala si s myšlenkou vytvoření republiky s názvem „Čínská republika Taiwan“. Prvním, kdo myšlenku samostatného Taiwanu prohlašoval, byl kandidát na funkci prezidenta v taiwanských historicky prvních prezidentských volbách Peng Ming-min. Peng Ming-min poukazoval na skutečnost, že Taiwan prošel jiným historickým vývojem než pevninská Čína, a proto má nárok na sebeurčení a nemůže nadále zůstávat pouhou provincií Číny. Peng dokonce se svými dvěma studenty sepsal a vydal prohlášení o nezávislosti Taiwanu, ve kterém prosazoval vybudování nového, svobodného a demokratického národa vůlí taiwanského lidu. To mu však brzy nato vyneslo osmiletý trest ve vězení, jenž mu byl nakonec pozměněn na doživotní domácí vězení. O čtyři roky později jej v kandidatuře strany vystřídal Chen Shui-bian, který se stejně jako Lee Teng-hui netajil svými separatistickými tendencemi. Ačkoli slíbil, že nezávislost Taiwanu nevyhlásí, jeho výpovědi zůstávaly nadále nejednoznačné. Budoucnost Taiwanu ponechával zcela v rukou taiwanského lidu. V dalším volebním období v roce 2004 Chenovy názory na postavení Taiwanu konvertovaly 54
k politickému středu. A-bian, jak se mu mezi taiwanským lidem přezdívalo, si začal uvědomovat důsledek svých vyhraněných názorů, jež způsobily propad taiwanské ekonomiky a doslova bortící se hodnotu hrubého domácího produktu, stejně jako důležitost obchodních styků s pevninou. Separatismem již nehrozil, ale od myšlenky, že Taiwan není čínskou provincií, neustupoval. Prohlašoval, že pro Taiwan princip jedné Číny ani jedné země dvou systémů není řešením. Taiwan si chce jít svou vlastní cestou, cestou demokracie, cestou nazývanou „Taiwan“. Frank Hsieh, kandidující na pozici prezidenta v roce 2008, Chenovy myšlenky rozšířil o argument, že obě strany jsou rozdílnými objekty a že o osudu Taiwanu nemá právo rozhodnout nikdo jiný, než taiwanský lid. Pokládal však za nutné, aby obě strany Taiwanské úžiny na sebe braly vzájemný zřetel, odhodily všechny neshody stranou a vynaložily maximální úsilí řešit tyto neshody mírovou cestou. Udržení statu quo považoval Hsieh klíčem k udržení vzájemné stability mezi oběma břehy úžiny. Téma politického postavení Taiwanu se stávalo postupně nezajímavým pro taiwanské voliče. Původně divergentní názory jednotlivých politických stran začaly od volby k volbě konvertovat k politickému středu, a to z důvodu vítězství jedné či druhé politické strany. KMT, jehož členy byla původně převážně inteligenční elita z pevniny, se vždy vyznačoval vazbou na pevninu. Jeho cílem byla hospodářská prosperita ostrova a veřejné blaho lidu, k čemuž bylo zapotřebí dobrých obchodních styků, které pro Taiwan představoval jeho nejbližší a obchodně nejvíce zajímavý partner, pevnina. Pod vládou Lee Teng-huie a jeho reforem taiwanizace sice došlo k drobnému odklonu strany směrem k prohlášení samostatnosti ostrova, ne však do takové míry, jako tomu bylo u DPP. Když ale KMT poprvé přišel o vůdcovství země v roce 2000, byl nucen svou politiku komplexně přehodnotit a hájit zájmy Taiwanu a taiwanského lidu prosazováním nezávislosti ostrova, jak tomu byla po celou dobu nakloněna DPP, aby opět získal prezidentské křeslo a svou pozici u moci. Úplně stejně musela svou politiku přehodnotit DPP, jejíž separatistické tendence přivedly zemi do hospodářské krize. DPP tak byla nucena si uvědomit závislost taiwanské existence, převážně obchodu, na pevnině. Co se týče otázky statu quo, obě politické strany se vydaly cestou udržení dosavadního stavu a přenechání řešení vzájemného postavení obou zemí dalším generacím. Důsledkem vládních postojů jednotlivých politických stran bylo jejich konvertování k politickému středu. A tak se stalo, že původně tak důležité téma postavení Taiwanu vůči pevnině i celému mezinárodnímu společenství začalo stagnovat, jelikož obě politické strany zaujaly obdobné názorové stanovisko. Takováto pozice stran voličům nijak neusnadňovala jejich rozhodování, naopak zapříčinila úpadek zájmů voličů o toto téma.
55
2.3 Nacionalismus S postavením Taiwanu bezprostředně souvisí i otázka národní identity. Jak jsem již dříve v analýze tohoto tématu uvedla, otázka taiwanského nacionalismu hrála v determinaci taiwanské suverenity důležitou roli. Jestliže má Taiwan směřovat k demokracii a vyhlášení své suverenity, pak by se měl opírat o jednotný národ. Ovšem lze vůbec taiwanské obyvatelstvo označit termínem „jednotný národ“? Kdo je to vlastně Taiwanec? Kde se vzal a odkud přišel? Původní obyvatelé Taiwanu žili na ostrově již od pradávných dob. Jednalo se o domorodé kmeny jako například Atayal, Bunun, Paiwan, nejpočetnější kmen Ami, Yami, Pingpu atd. S rozmachem zámořských výprav byl Taiwan objeven Portugalci a postupně značně kolonizován Španěly a převážně Holanďany. V letech 1895 - 1945 připadl dokonce do područí Japonska, a i když pro Japonsko měl význam pouze strategického bodu na mapě, byl silně pojaponštěn. Samozřejmě již v průběhu těchto jednotlivých koloniálních období na Taiwan proudilo obyvatelstvo z pevniny, které zde hledalo útočiště před vládou Mandžuů v Číně, z nichž největšího ohlasu se dostalo vojenskému veliteli státu Jižní Ming Koxingovi. Ovšem největší příliv chanského etnika na Taiwan nastal v době, kdy se zde uchýlil Čankajšek se svou armádou a inteligencí, jež měla na Taiwanu znovu vybudovat stranu a umožnit tak kuomintangskému režimu opětovný návrat na pevninu, tentokrát s pevnou vládnoucí rukou opírající se o moc Čínské republiky vzniklé na pevnině v roce 1912.109 Jak je patrné, stanovit definici Taiwance či definovat národnost obyvatel Taiwanu není vůbec jednoduché. Taiwanský lid se z historického hlediska jeví velice nesourodý, což otázce národní suverenity nijak neprospívá, spíše naopak. Možná proto se v první přímé prezidentské volbě začaly objevovat definice, které se obyvatele Taiwanu snažily určitým způsobem charakterizovat a kategorizovat. Kuomintang, konkrétně Lee Teng-hui, definoval obyvatele Taiwanu jako každého, kdo miluje Taiwan a kdo se dokáže s demokratickou budoucností ostrova identifikovat. Sám sebe dokonce označoval za Mojžíše, jenž vede svůj lid do země zaslíbené, samostatného demokratického státu Taiwan. DPP kandidát Peng Ming-min označil taiwanské obyvatelstvo termínem „ostrované“, nehledě na jeho původ. Co považoval za důležité, byl společný osud, jejž taiwanské obyvatelstvo bezpochyby sdílelo.
109
Bakešová 14-53.
56
Takto se o taiwanském obyvatelstvu vyjádřili kandidáti na prezidenta v první přímé volbě v roce 1996. V dalších volebních obdobích se již k tomuto tématu žádný z kandidátů názorově nevracel. Jak jsem již dříve zmínila, obě politické strany usilovaly o samostatnost ostrova a jeho na pevnině nezávislý demokratický vývoj. A tak v této souvislosti obě politické strany zdůrazňovaly a poukazovaly na skutečnost, že taiwanský lid je nezávislý, jednotný a schopen sám rozhodnout o tom, co je pro něj nejlepší a jakým způsobem by měl být řízen stát, který obývá. Jelikož obě strany zaujaly na toto téma stejný politický názor, nepokládaly za důležité se k němu v dalších debatách jednotlivých volebních období vracet, a to i z důvodu, že bylo nedílnou součástí obsahu otázky o postavení Taiwanu vůči pevnině a mezinárodnímu společenství.
2.4 Teorie dvou států Dalším volebním tématem politické diskuse, jež bezprostředně souvisí s otázkou o postavení Taiwanu i s otázkou taiwanského nacionalismu, je téma teorie dvou států. „Teorie „dvou států“ vznikla ve snaze usilovat o rovné podmínky Taiwanu při domácích jednáních s pevninou a mezinárodní komunitou,“110 uvedl server Federation of American Scientists ve své internetové rubrice zpravodajství z Taiwanu. Teorie „dvou států“ prvotně vyřčená Lee Tenghuiem měla zároveň charakterizovat současnou politickou situaci mezi oběma břehy úžiny. Jak lze z druhé prezidentské volby vysledovat, tuto teorii nezastával pouze Lee sám, stejné názorové stanovisko zaujali i oba kandidáti na prezidenta. James Soong zastupující Kuomintang označil vztahy mezi Taiwanem a pevninskou Čínou za tzv. „kvazi-mezinárodní“, „vztahy vzájemných neprávních a nezávislých suverenit“
111
jak uvedl server HighBeam Research. DPP vedená Chen Shui-bianem,
zastáncem teorie „dvou států“, definovala vztah Taiwanu a pevniny jako vztah dvou na sobě nezávislých států, jež charakterizuje rozdílný historický vývoj a jež se opírají o rozdílné obyvatelstvo. Oba političtí protivníci hájili stanovisko pravomoci taiwanského lidu rozhodovat samostatně o svém vlastním osudu a budoucnosti. Skutečnost, že Chen Shui-bian zastával teorii „dvou států“ jakožto dvou na sobě nezávislých území, je poměrně samozřejmá. DPP již od svého prvopočátku hájila zájmy 110
WANG, Flor. Taiwan not to mention 'two-state theory again: mac head. FAS: Federation of American Scientists [online]. 2000-05-23 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . 111 SHENG, Lijun. Article: Chen Shui-bian and Cross-Strait Relations. HighBeam Research [online]. Contemporary Southeast Asia, 2001-04-01 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: .
57
Taiwanu, a sice nárokovala právo taiwanského lidu na vlastní demokratický na pevnině nezávislý stát. Chen Shui-bian na důkaz samostatnosti ostrova a jeho suverenity již během své vlády podnikl jisté kroky, jež právem dokazují svrchovanost obou vládních režimů na sobě navzájem. Dvěma z nich byly změna názvů taiwanských pamětihodností tak, aby nevykazovaly žádnou souvislost s pevninskou Čínou, a úsilí o znovupřijetí Taiwanu do OSN. Nicméně že teorii „dvou států“ bude prosazovat i KMT, to pro něj nebylo zcela charakteristické. Je sice pravdou, že tuto teorii prvně vyřkl Lee Teng-hui, kuomintangský prezident a rodilý Taiwanec, který vždy hájil zájmy taiwanského lidu, připomeňme si však pravou podstatu přítomnosti Kuomintangu na Taiwanu a jeho prvotní politické cíle. Odsun Kuomintangu na Taiwan měl jasný a jediný cíl - upevnit pozici strany za účelem znovuzískání moci na pevnině. Důvod tohoto názorového zlomu si můžeme vyložit jako jednu ze strategií, jak si udržet přízeň taiwanského lidu, jenž touží po samostatném, na Číně nezávislém státě. Číňané byli tímto taiwanským jednohlasným konsensem značně pohoršeni, jelikož ztráta území Taiwanu by pro Čínu znamenala ztrátu tváře, tedy jednu z největších pohrom. Naštěstí pro pevninu si Taiwanci zavčas uvědomili, že ztráta Číny jako důležitého obchodního partnera by Taiwanu spíš uškodila, než dopomohla k jeho osamostatnění. A tak se tato teorie z úst obou politických stran začala vytrácet. Podotýkám z úst, jelikož DPP se dále přikláněla k samostatnosti země a Kuomintang, který ačkoli zastával taiwanský nacionalismus, začal vyvíjet ekonomickou spolupráci s pevninou.
2.5 Tři přímá spojení Podstata otázky tří přímých spojení, jejímž konkrétním řešením se počali kandidáti obou hlavních stran taiwanského politického spektra zabývat až ve druhé prezidentské volbě v roce 2000, spadá již do doby Deng Xiao-pingovy vlády na pevnině v roce 1979. Tři přímá spojení, jak jsem již uvedla v analýze druhého volebního období, byla novoročním vzkazem vydaným kongresem ČLR krajanům na Taiwanu, jež měla umožnit vytvoření přímého poštovního, námořního, leteckého a obchodního spojení mezi Taiwanem a ČLR. Do této doby byl jakýkoli kontakt mezi krajany na pevnině a na ostrově zakázaný z důvodu trvajícího nepřátelství mezi oběma břehy úžiny, které vyvrcholilo Čankajškovým útěkem na Taiwan a založením ČLR 1. 10. 1949. Taiwan byl tímto návrhem potěšen a velmi rád by přistoupil na jeho realizaci, avšak odmítal jej přijmout, dokud se Čína nedistancuje od teorie „jedné Číny“ a nezačne Taiwan respektovat jako samostatný suverénní stát. Taiwan se nemohl a nechtěl smířit se skutečností, že by realizované lety přes úžinu byly posuzovány jako domácí, 58
a nutil pevninu k vylepšení vztahů v úžině v podobě nalezení jiného stanoviska, které by bylo přijatelné pro obě strany. ČLR, aby si aspoň částečně uchovala vliv na Taiwan, se nakonec rozhodla od teorie „jedné Číny“ distancovat a prohlásila, že letecká spojení se v rámci tří přímých spojení budou posuzovat jako lety zvláštní, nikoli vnitrostátní či mezinárodní. Spojení byla zpočátku nepřímá a musela být realizována skrz některý přestupný bod na trase, například Hongkong, Macao či Japonsko. Součástí předvolební debaty v roce 2000 bylo právě zrušení tohoto přestupného bodu a zavedení přímého spojení. Avšak problémem jeho realizace byl Chen Shui-bian, který usiloval o odložení navázání tohoto spojení na neurčito. Chen zdůrazňoval, že realizace přímého spojení musí být dána úsilím obou stran. Tedy, že Čína musí částečně upustit od svých požadavků s nažit se s Taiwanem vyjednávat. On sám však ústupků nebyl příliš schopen. Cílem Chena bylo realizovat nejprve tzv. malá spojení, tedy spojení mezi ostrovy Kinmen, Matsu a provincií Fujian, a velká spojení odložit na později. Aby však úplně nepřišel o přízeň svých voličů, neopomíjel zdůraznit potenciál obou stran úžiny k nalezení společného řešení realizace celého projektu. Kuomintangský kandidát James Soong byl přímá spojení ochoten realizovat, tedy pouze v případě, že by byla prospěšná pro obě strany. Soong v realizaci přímých spojení viděl potenciál rozvoje ekonomiky a obchodu s pevninou, jenž pokládal pro Taiwan za velmi prospěšný. Celý tento projekt se povedlo 18. prosince 2008 realizovat a dovést do úspěšného konce až současnému taiwanskému prezidentovi Ma Ying-jeou, který mezi Čínou a pevninou zavedl pravidelné přímé lety mířící do různých destinací v pravidelných intervalech několikrát denně. Ačkoli otázka tří přímých spojení nepatřila mezi témata předvolební diskuse v roce 2008, kandidáti těchto voleb Ma i Hsieh k ní zaujali jasné stanovisko. Ma, jak již víme, slíbil realizaci a svůj slib také dodržel. Frank Hsieh hájil stanovisko DPP, že zavedení spojení není reálné. Odkazoval tímto na podmínku čínské strany, a sice teorii „jedné Číny“. Realizace přímého spojení byla pro oba břehy Taiwanské úžiny přínosná. Z celého projektu totiž profitují nejen letecké, dopravní, poštovní, obchodní a cestovní společnosti, ale i samotní Číňané. Otázkou však zůstává, zda přímá spojení zůstanou zachována, pokud se k moci na Taiwanu dostane znovu opozice.
2.6 Národní obrana Otázka národní bezpečnosti a národní obrany byla jedním z bodů volební diskuse v roce 2000. V předcházejícím období uštědřila pevnina Taiwanu velkou lekci a ránu, když v roce 1996 do těsné blízkosti přístavů Keelong (Jilong) a Kaohsiung (Gaoxiong) vyslala tři 59
anti-balistické střely. Čína vysvětlovala tento incident pouhým vojenským cvičením, v němž však kromě pozemních, námořních a leteckých jednotek byly zmobilizovány i tři rakety. Vzhledem k dané politické situaci, jež mezi oběma břehy úžiny panovala, byl však pravý důvod incidentu Taiwanu zřejmý. Pekingská vláda byla silně znepokojena návštěvou taiwanského prezidenta Lee Teng-huie a jeho ministerského předsedy Lien Chana v Americe a střední Evropě, zejména jejich úsilím získat Taiwanu světovou podporu pro jeho osamostatnění se. Takto chtěla Taiwanu pohrozit, že pokud budou jeho obyvatelé volit Lee Teng-huie, budou současně hlasovat i pro válku. Taiwan byl závislý na vojenské pomoci USA, které chránilo Taiwan před možnou invazí vojsk lidové Číny na ostrov na základě dohody o vzájemné obraně, jež spolu Taiwan a USA uzavřeli v roce 1954. „V období od 1949 do 1970 byla vláda ROC všeobecně uznávaným svrchovaným představitelem celé Číny. Tento stav se změnil až počátkem 70. let v souvislosti s přehodnocením politiky Spojených států vůči Pekingu. USA se rozhodly normalizovat své vztahy s nejlidnatější zemí světa a získat strategického spojence proti SSSR a východnímu bloku. Režim se musel myšlenky návratu na pevninskou Čínu vzdát. V říjnu 1971 Valné shromáždění a Rada bezpečnosti OSN vyloučily ROC z OSN. Její místo zaujala PRC. Režim na Taiwanu se ocitl v mezinárodní izolaci. Americko-Taiwanská dohoda o vzájemné bezpečnosti byla zrušena v roce 1978 v souvislosti s uznáním PRC Spojenými státy.“112 „Američané se však nevzdali vojenské podpory Taipei a v roce 1979 přijali zákon o bezpečnostní podpoře Taiwanu (tzv. Taiwan Relations Act, TRA).
Tento dokument, který nahradil předchozí bezpečnostní pakt
z padesátých let, stanovuje podmínky pro vojenskou intervenci USA v případě, že by Taiwan byl napaden vojsky ČLR nebo pokud by ČLR zvolila násilné prostředky k připojení Taiwanu. Vedle toho také stanovuje podmínky pro dodávky amerických zbraní na Taiwan. Ostrov Taiwan si tím zachoval dostatečnou bezpečnostní vazbu na USA. Co je pro vztah ČLR a Taiwanu podstatné, je zatím ještě nedostatečná vojenská síla ČLR, aby svůj teritoriální nárok „odpadlickou provincii“ mohla prosadit. Čínská armáda je sice početná 112
HOŘÁNKOVÁ, Kristýna. Čína versus Taiwan. E-polis.cz [online]. 2005-01-22 [cit. 2010-06-23]. Dostupný z WWW: . ISSN 1801-1438.
60
v parametrech personálního zastoupení, avšak pro provedení invaze přes Taiwanskou úžinu zatím nemá technické a jiné nezbytné předpoklady.“113 Chen Shui-bian, zastánce taiwanské samostatnosti a teorie „dvou států“, navrhoval zrušení čistě obranné politiky a vybudování národní obrany v podobě protiraketových střel. S jeho myšlenkami sympatizoval i Lien Chan. Chen upřednostňoval schopnost protiútoku, ale zároveň i uvolnění napětí v Taiwanské úžině a respektování morálního kodexu. James Soong, kandidující za nezávislé, byl ochoten podpořit jakékoli opatření, jež povede ke zvýšení obranyschopnosti Taiwanu, avšak vůči protiraketové obraně, zbraním dlouhého doletu a zákonu o zvýšení bezpečnosti zůstával skeptický. Hsu Hsin-liang, další nezávislý kandidát, správně upozorňoval na fakt, že Taiwan nemá dostatečnou schopnost rozvíjet své zbraně, ty by mohl získat pouze v zahraničí, ale takovýto plán USA nepodpoří. Spojené státy se sice zavázaly pomoci Taiwanu v případě jeho napadení ČLR, v opačné situaci by mu však pomoc neposkytly. Čínské rakety vyslané k taiwanským břehům vyvolaly na Taiwanu zájem o vybudování protiraketového deštníku, „který by spočíval v kombinaci satelitů a elektronických zařízení s pozemními bateriemi řízených střel, které jsou schopny vyhledávat a ničit za letu nepřátelské rakety. Takovýto systém, který by byl rozmístěn na pozemních stanovištích a u vojenského námořnictva, by byl schopen eliminovat (nebo alespoň omezit) hrozbu čínských balistických střel i v rámci mezinárodní kooperace.“114 Tento protiraketový deštník neboli systém ochrany před balistickými střelami známý jako TMD (Theater Missile Defense) by však nebyl realizovatelný bez pomoci USA. Ovšem vybudování TMD by pevninská Čína považovala jako definitivní snahu Taiwanu se od pevniny odtrhnout a vyhlásit svou samostatnost, čímž by došlo k vyhrocení konfliktu nejen v Taiwanské úžině, ale i v čínsko-amerických vztazích. Otázka výstavby protiraketového deštníku se bezprostředně týkala referenda, jež vyvolal Chen Shui-bian v rámci své předvolební kampaně v roce 2004 a jímž chtěl dát volební slovo do rukou lidu. Voliči měli rozhodnout, zda souhlasí s nákupem vojenských prostředků k posílení obrany ostrova v případě, že ČLR nestáhne své rakety či se pokusí na Taiwan zaútočit, a zda si přejí, aby se taiwanská vláda pokusila o navázání mírových vztahů s vládou pekingskou. Jedním z důvodů, 113 114
Bakešová 168. Bakešová 171.
61
proč Taiwan stále TMD nepřijal je i jeho celková spolehlivost a efektivita, již testy neprokázaly do té míry, která byla očekávána.
2.7 Referendum „Prezident Chen Shui-bian aktivně prosazoval v rámci programových bodů [DPP] záměr přijmout zákon o referendu, na základě kterého by obyvatelé Taiwanu mohli rozhodnout v roce 2006 o nové ústavě. … Přijetím referenda by se politická kultura Taiwanu po zavedení všelidové volby prezidenta ještě více zdemokratizovala a přiblížila podobě moderních západních společností. Tím by se současně ještě více vzdálila poměrům v ČLR, navíc referendum dále posiluje prvek suverenity státu a jeho rozhodnutí.“115 Cílem Chen Shui-biana bylo zajistit Taiwanu dlouhodobou stabilitu a prosperitu, jeho lidu základní lidská práva, vybudovat pevný základ pro právní řád a přispět ke zvýšení kvality vlády. To vše mělo být uskutečněno v rámci chystané novely ústavy. DPP, lépe řečeno Chen Shui-bian předpokládal, že novela jím navrhované ústavy není nic, čemu by mohla ČLR a KMT vzdorovat. Lien Chan se naopak domníval, že Taiwan se stává spíše subjektem emocionálního referenda a že DPP nevykazuje dostatek zájmu o situaci obyčejných lidí. Protože pokud by Chen Shui-bian měl zájem o skutečnou ochranu a blaho Taiwanu a taiwanského lidu, pak by neusiloval a vojenskou obranu, nýbrž o obnovení taiwanské hospodářské síly k dosažení dalšího hospodářského zázraku. „Taiwanský parlament nakonec 27. listopadu 2003 zákon o referendu potvrdil v poměru 108 hlasů k 82. Podle jeho znění prezident Taiwanu může vyhlásit referendum o nezávislosti, pouze pokud by ostrov byl vojensky napaden Čínskou lidovou republikou. (…) Vyhlásit referendum tedy mohou kromě prezidenta také občanské iniciativy a parlament, nikoliv vláda, jak si původně přál prezident Chen. Citlivá témata jako změna názvu státu a vyhlášení nezávislosti nemohou podle daného znění zákona být předmětem referenda, s výjimkou případné vojenské agrese ČLR proti Taiwanu.“116 Součástí vyvolaného referenda bylo i veřejné hlasování o otázce posílení národní obrany Taiwanu. Poté, co byl zákon o referendu schválen, následovaly další referenda. Například v březnu roku 2008 měli obyvatelé Taiwanu rozhodnout, zda by se měl Taiwan 115 116
Bakešová 196. Bakešová 197.
62
pokoušet o přijetí do OSN pod jiným jménem než Čínská republika. Navrhován byl název Taiwan, jelikož jedna Čínská republika již členem OSN je, což možná vysvětluje, proč byla Taiwanu žádost o přijetí již dvanáctkrát zamítnuta. Další plánované referendum bylo navrhováno opoziční stranou současné vládnoucí strany, a sice o podepsání smlouvy mezi Taiwanem a Čínskou lidovou republikou o vzájemné ekonomické spolupráci. ECFA, neboli Economic Cooperation Framework Agreement, je propagována KMT jako řešení ekonomické nejistoty, která by zemi umožnila navázání dohod o volném obchodu s jinými zeměmi. DPP se domnívá, že podepsáním těchto dohod by Taiwan své ekonomice v budoucnu spíše uškodil, než polepšil, a že takovéto vazby na pevninu nejsou ani v zájmu občanů Čínské republiky na Taiwanu. Proto se rozhodl využít možnosti referenda a práva lidu o daném paktu rozhodnout. Referendum však bylo Kuomintangem zamítnuto. Jak je patrné, zákon o referendu dává skutečně větší moc do rukou lidu, avšak prozatím je prosazován pouze DPP. Ostatně to potvrzuje již dlouholetou orientaci DPP hájit zájmy ostrova a neustálou vazbu KMT na pevninu.
2.8 Vztahy v úžině Vztahy mezi oběma břehy úžiny byly již od svého prvopočátku vyhrocené. Když se schylovalo k první přímé prezidentské volbě, kterou měl velkou pravděpodobnost vyhrát Lee Teng-hui, Čína se rozhodla vyslat k taiwanským břehům nedaleko dvou důležitých přístavů Keelong a Kaohsiung své střely a pohrozit Taiwanu, že pokud bude volit svobodu zosobněnou Lee Teng-huiem, bude současně volit i válku. ČLR se hájila tvrzením, že se jednalo pouze o vojenská cvičení, jejich pravý důvod však byl Taiwanu dobře znám. Ostatně s ohledem na politické dění na Taiwanu si jej nebylo nesnadné domyslet. Kuomintang, až na svého prezidenta Leeho117, měl tendenci s pevninou dobře vycházet. DPP jako opoziční strana odjakživa hájila zájmy místních obyvatel, a tak její vztahy s pevninou nebyly zrovna přívětivé. Avšak když počala pociťovat hořkost odplaty za své výroky namířené na druhou stranu Taiwanské úžiny v podobě hospodářského úpadku, začala brát na vzájemné vztahy a mezinárodní mínění větší ohledy. Ačkoli DPP zaznamenala obrat ve svém nazírání na pevninu a vyvinula snahu o stabilizaci vzájemných vztahů a vylepšení poměrů v úžině,
117
Na tomto místě by bylo pro úplnost tohoto tvrzení vhodné uvést i jméno kuomintangského kandidáta na prezidenta v roce 2000 Jamese Soonga, který v předvolební diskusi podpořil teorii „dvou států“, jíž si čínskou stranu znepřátelil a jménu Kuomintangu uškodil, ale neuvádím jej proto, že tak učinil pouze z důvodu získání si sympatií taiwanského lidu pro své znovuzvolení, nikoli z důvodu úbytku afiliace KMT vůči ČLR.
63
výroky jejích kandidátů, konkrétně Chen Shui-biana, zůstávaly, pokud se týkalo jejich realizace, v porovnání s výroky KMT nejasné. Ostatně následující postoje jednotlivých kandidátů obou politických stran k tomuto tématu, jež bylo obsahem volební diskuse třetí prezidentské volby v roce 2004, jsou tomu důkazem. Lien Chan (KMT) praktikoval příznivý postoj k Číně. Vyslovil se, že do jednoho roku od svého zvolení by chtěl realizovat přímá spojení mezi Taiwanem a Čínou bez dosavadních přestupů v Hongkongu, Macau či jiných destinacích, která by cestování mezi břehy úžiny zvýhodnila nejen časově, ale i finančně. Upozorňoval, že vylepšení vztahů v úžině lze dosáhnout pouze konáním vzájemného dobrodiní, jež povede k dosažení blahobytu, který je společným cílem obou stran. Mezi oběma břehy usiloval Lien o vytvoření prostředí míru a stability, ale otázku sjednocení ponechal raději příštím generacím. Cílem Chen Shui-biana (DPP) bylo vztahy v úžině také vylepšit. Jeho výroky skýtaly myšlenky normalizace a stabilizace vztahů v úžině, sjednocení taiwanské společnosti a znovuoživení taiwanské ekonomiky, avšak žádné konkrétní prostředky ani lhůty, za kterých nebo v rámci kterých by jich DPP hodlala dosáhnout. Postoj DPP se jeví spíše jako projev sympatií Číně za účelem vyřešení své ekonomické situace, (jelikož nelze opomenout, že přese všechny spory, které Taiwan a Čína mezi sebou vedou, zůstává Čína nadále nejdůležitějším obchodním partnerem Taiwanu), nikoli jako zlom v smýšlení DPP či důkaz přehodnocení svého politického programu či orientace. Ostatně to, že v politice DPP nedošlo k myšlenkovému obratu je patrné i v další volbě, ve které Ma Ying-jeou jednoznačně prosazuje ekonomickou spolupráci s pevninou a orientaci taiwanského obchodu na čínské břehy. Zatímco jeho protivník Frank Hsieh varovně upozorňuje na možná ekonomická a nacionalistická rizika, která s sebou ona orientace může přinést a negativně tak ovlivnit hospodářský vývoj na Taiwanu. V závěru této kapitoly bych chtěla pouze podotknout, že jednotlivá témata se mohou vzájemně prolínat z důvodu jejich vzájemné korelace.
2.9 Ekonomika Druhým stěžejním tématem předvolebních diskusí taiwanských prezidentských voleb se v mém výzkumu ukázalo téma ekonomiky. Taiwan patří mezi ekonomicky nejvyspělejší země světa, což potvrzuje i jeho přítomnost v mnoha světových organizacích, mezi něž patří Světová obchodní organizace (WTO), Asijsko-pacifické hospodářské společenství (APEC) a Asijská rozvojová banka (ADB). O jeho vyspělosti vypovídají i obchodní partneři, se kterými 64
obchoduje, tedy pevninská Čína, Spojené státy americké, Hongkong, Japonsko a Singapur. Vlivem rapidního růstu taiwanské ekonomiky řadíme Taiwan mezi tzv. asijské tygry či draky neboli industrializované asijské země s nadprůměrným hospodářským růstem. Takováto hospodářská vyspělost země však není sama sebou, nýbrž svědčí o stabilitě místní vlády a zdárných hospodářských reformách, které vláda přijala. Za svou vyspělost vděčí Taiwan Kuomintangu, jenž se od svého usídlení na Taiwanu opíral o silné ekonomické zázemí a vládnoucí elitu. „Kuomintang po svém příchodu na Taiwan ve svém vztahu k místnímu obyvatelstvu prakticky navázal na tradici monopolního postavení japonských elit. Přistěhovalci z pevniny se stali rozhodující ekonomickou vrstvou, která ovládala řízení státní ekonomiky, velkých zemědělských a průmyslových podniků a celé sféry finančního systému.“118 Zlom nastal, když se k moci v roce 2000 poprvé dostala opozice vedená Chen Shuibienem a hospodářská křivka Taiwanu počala rapidně klesat. DPP byla kladena za vinu nejen neschopnost vládnout, ale i nepřátelský postoj, který strana zaujímala vůči Pekingu, stejně jako neustálé předkládání teorie „dvě země, dva systémy“ a derealizace přímých spojení. DPP si zpočátku ekonomickou závislost ostrova na pevnině neuvědomovala. Podstatné pro ni bylo zachování míry taiwanského nacionalismu. Později si nicméně uvědomila, že jakkoli se snaží od pevninské Číny distancovat, ekonomika ostrova půjde vždy ruku v ruce se závislostí na pevnině. Hlavním úkolem DPP tedy zůstávalo najít řešení a míru společného dialogu s pekingskou vládou. Jak už jsem částečně naznačila, ekonomice jako volebnímu tématu nebylo věnováno příliš mnoho pozornosti do té doby, než se moci ujala DPP; respektive do konce prvního volebního období DPP, kdy výsledky hospodářské situace země vypovídaly za vše, a vzniklá situace si žádala řešení. Chen Shui-bian byl obviněn z celkového ekonomického úpadku; konkrétně propadu hodnoty HDP o více než tři procenta, zvýšení míry nezaměstnanosti z původních 2,9 procent na 5 procent a odkládání otázky o zavedení přímých spojení, jež by Taiwanu ušetřilo spoustu finančních nákladů. Jeho kuomintangský protikandidát ucházející se spolu s ním o křeslo prezidenta republiky v roce 2004 Lien Chan viděl jednoznačnou závislost taiwanské ekonomiky na obchodu s pevninou. Domníval se, že pokud Taiwan ke zlepšení vztahů s pevninou nepodnikne okamžité kroky, jeho hospodářský výsledek zůstane stejný, neli horší, a jeho celý hospodářský vývoj se zbrzdí. Hospodářský úpadek ostrova kladl za vinu 118
Bakešová 199.
65
Chenově administrativě a nedodržení jeho předvolebních slibů, především teorie tzv. „čtyř ne“, již jsem zmínila v analýze tohoto tématu ve třetí přímé volbě. Lien přislíbil, že pokud by byl do křesla prezidenta zvolen on, pak by k Číně zaujal pragmatičtější přístup; tedy paralelní vývoj obou stran úžiny na sobě navzájem a otázku vzájemného politického postavení by přenechal budoucím generacím. V dalším, posledním volebním období mé analýzy Liena na kandidátské pozici nahradil Ma Ying-jeou, nynější taiwanský prezident, který k hospodářské situaci na ostrově a vzájemným vztahům s Čínou zaujal mnohem radikálnější postoj než jeho předchůdce. Současnou ekonomickou situaci přisuzoval projevům nacionalismu, prosazování teorie „dvou zemí a dvou systémů“ a anti-pekingskému postoji, který vůči pevnině zastával Chen Shui-bian a jeho administrativa. Ma se zavázal, že pokud by byl zvolen, přijme opatření, která každoročně udrží hodnotu HDP na minimálně šesti procentech, sníží nezaměstnanost na hodnotu nižší než tři procenta a současně vytvoří nová pracovní místa, stejně jako věnuje velkou část investic do infrastruktury a soukromého sektoru. Za účelem rozvoje společného hospodářského trhu mezi oběma stranami úžiny se zasadí o zřízení přímých spojení. Chenův následovník a současně protikandidát Ma Ying-jou Frank Hsieh o otázce vybudování společného hospodářského trhu či bezcelní zóny měl celkově pochyby. Domníval se, že její schválení povede spíše k úbytku pracovních pozic či spolčení taiwanských společností se společnostmi na pevnině, než ke zlepšení hospodářské situace. S přispěním k hospodářskému rozvoji ostrova souhlasil, ne však na úkor poškození národní důstojnosti. Hlavním cílem jeho administrativy bylo z ostrova vytvořit spíše regionální finanční centrum a vůči Číně prosazovat liberální politiku, která by podporovala čínské investice na domácí burze. DPP si uvědomovala úpadek hospodářské situace, který zavinila svými výroky a postoji vůči pevninské Číně. Byla ochotna vynaložit jisté úsilí, které by přispělo k vylepšení současné situace. Ovšem nebyla schopna jasně vytyčit kroky, kterými jich dosáhne, ani lhůtu, za kterou daná opatření podnikne. Kuomintang své představy schopen formulovat byl, stejně jako vytyčit dobu, za kterou plánované reformy uskuteční. Z výše zmíněného lze vyvodit rozdíl mezi KMT a DPP, který detailněji objasním v závěru mé práce. KMT byl svou politickou teorii schopen převést do praxe, DPP nikoliv. Důkazem kuomintangského skloubení teorie s praxí je současný ekonomický stav Taiwanu. Životní úroveň taiwanského obyvatelstva se zvyšuje, nemluvě o třech přímých spojeních, které se prezidentovi Ma podařilo oficiálně realizovat 15. prosince 2008.
66
2.10 Korupce Téma ekonomiky jde ruku v ruce s korupcí, alespoň co se vlády Kuomintangu týče. Ovšem dokud byla u moci právě tato přistěhovalecká nacionalistická strana, nikdo ji neřešil. Naopak byla tiše tolerována, jelikož vládnoucí strana se na rozdíl od své opozice mohla prezentovat ekonomickými úspěchy. V momentě, kdy se však k moci dostala DPP a následně zpátky KMT, byl oheň na střeše. „Strana KMT má dodnes mimořádné finanční zázemí. V sedmdesátých a osmdesátých letech měla úplně pod kontrolou elektronická média, pronikala celým státním aparátem a disponovala rozhodujícím vlivem v ekonomice díky významným vlastnickým podílům a přítomnosti ve správních radách největších průmyslových a finančních korporací. Vedle toho všeho ještě KMT pevně ovládal celou armádu a policejní aparát se systémem donašečů a agentů.“119 „Kuomintang měl navíc zajištěnou podporu zdola prostřednictvím své personální politiky a klientských vztahů. Členy KMT byli představitelé farmářů a farmářských svazů, členové armády, zástupci odborů, státní zaměstnanci a podnikatelé. Strana tak dokázala rozprostřít svůj vliv ve všech důležitých sociálních skupinách a udržovala si jejich náklonnost prostřednictvím patronátu s ekonomickými stimuly.“120 „Výhodu ve volbách pro KMT mimo to představovala síť známostí a korupčních vazeb, ale i možnost přímé volební manipulace formou kupování hlasů, uplácení, či využívání neseriózních praktik ke kompromitaci protikandidátů.“121 Jak je vidět, vliv Kuomintangu byl dalekosáhlý a jeho aparát značně zkorumpovaný. Kuomintang v poslední prezidentské volbě mé analýzy spoléhal na důvěryhodnost jména Ma Ying-jeou, především kvůli jeho působení na pozici ministra spravedlnosti a snaze o vymýcení korupce a potlačení kupování hlasů, jež měla jméno strany očistit od pro Kuomintang tolik charakteristické korupce. Počátky tohoto dobrého úmyslu však tomu moc nenasvědčovaly. Ma Ying-jeou byl obviněn ze zpronevěry peněz z primátorského fondu, které se měl dopustit v době, kdy zastával funkci primátora hlavního města Taipei. Jeho nevina se
119
Bakešová 154. Bakešová 155. 121 Bakešová 154. 120
67
prokázala v srpnu roku 2007, Ma byl zbaven všech obvinění a jeho jméno společně se jménem strany očištěno. DPP, jež korupcí nebyla proslulá do té míry jako KMT, předpokládala větší zájem voličů o svou stranu. Doslova dýku do zad ji vrazila zpráva o zapletení Hsieha do korupčního incidentu kaohsiungského metra krátce před konáním voleb. Důvěryhodnost DPP se otřásla v základech a zcela ztratila svou tvář, když byl Chen Shui-bian krátce po zvolení Ma Yingjeou prezidentem zbaven své prezidentské imunity a obviněn z korupce a zneužití pravomoci. V září minulého roku si Chen vyslechl rozsudek smrti, když byl definitivně obviněn ze zpronevěry vládních fondů, přijímání úplatků a praní špinavých peněz v době svého prezidentství v letech 2000 – 2008. 11. června tohoto roku mu byl trest zkrácen na dvacet let odnětí svobody z důvodu, že hodnota peněz, jež měl zpronevěřit, byla nižší než hodnota předpokládaná.122 DPP od svého prvopočátku usilovala o „demilitarizaci státu a demontáž korupčních vazeb mezi politickou a ekonomickou sférou, které se rozbujely za desetiletí vlády KMT.“123 „V roce 2006 patřil Taiwan mezi nejhorší ze čtyř asijských tygrů, mezi něž patří mimo jiné i Singapur, Hongkong a Jižní Korea, co se týče korupce, což demonstruje neúspěch DPP v odstranění korupce v době, kdy byla u moci.“124 Klíčovým tématem voleb se korupce stala v roce 2000 společně s kritikou „klientelismu, nekalých finančních praktik a vazby části politických kruhů na podsvětí“125. Tento jev si v taiwanské společnosti vysloužil označení „černé zlato“, s nímž pochopitelně vystoupila DPP a postavila si na tom kampaň, jíž kritizovala KMT. Že Kuomintang tyto praktiky skutečně provozoval, prokázal i James Soong, který z KMT vystoupil, aby mohl kandidovat za nezávislé a na pošpiněnost KMT upozornit svými výroky, jež otevřeně informovaly o dění ve straně. KMT se však nenechal roznést na kopytech a Soonga obvinil ze zpronevěry a podílu na finančních machinacích za jeho působení ve straně. V celé protikorupční aféře nezůstala zcela nevinně ani DPP, jak se později prokázalo na případu lidem tolik milovaného A-biana. Protikorupční boj zkrátka vždycky byl a bude obsahem
122
Profile: Chen Shui-bian. BBC NEWS [online]. [2010?], last updated at 07:25 GMT, Friday, 11 June 2010 08:25 UK [cit. 2010-06-26]. Dostupný z WWW: . 123 Bakešová 160. 124 HUANG, Tzu. Anti-Corruption and Democratic Consolidation: A Case Study of Taiwan. Allacademic, Inc. [online]. 2009-05-25, 2010-07-07 [cit. 2010-06-25]. Dostupný z WWW: . 125 Bakešová 164.
68
politické předvolební diskuse prezidentských voleb na Taiwanu, ať už ve větší či menší míře anebo z důvodu vlády jedné či druhé politické strany. To je také důvod, proč se korupce prokázala jako další stěžejní téma mého výzkumu.
2.11 Důsledek nepokojů v Tibetu Když 14. března 2008 došlo k povstání v Tibetu, na Taiwanu zbývalo posledních osm dní do voleb. Nepokoje v Tibetu byly vyvolány stoupenci Dalajlámy, aby narušily průběh chystaných olympijských her a odvedly světovou pozornost na situaci v této autonomní oblasti Číny, jež usiluje o svou samostatnost. Pekingská vláda okamžitě přijala opatření, aby nepokoje utišila a nenarušila přípravy na tolik očekávané olympijské hry, kde se Čína plánovala představit světu jako země s velkým ekonomickým potenciálem. Čínský premiér Wen Jia-bao prohlásil, že „Peking je vždy ochoten vyjednávat, pokud se Dalajláma vzdá nezávislosti Tibetu, jelikož Tibet a Taiwan jsou neodmyslitelnými součástmi Číny“126.127 „Počínaje 20. březnem, organizace zmobilizované tibetskou vládou v exilu, mezi něž patřili i „Taiwanští přátelé Tibetu“ se scházeli k vigiliím na Náměstí Svobody. Od 28. do 30. března zde probíhala 49 hodinová hladová stávka, kde stávkující požadovali zastavení násilí proti mnichům, označování Tibeťanů za „vzbouřence“ a odmítali přítomnost olympijské slávy v Tibetu. K podepsání petice se připojilo více než tucet organizací.“128 Pro Kuomintang byla současná situace nově vzniklou komplikací. KMT, jenž se vyznačoval
politikou
sympatizující
s Čínou
především
ve
vytvoření
společného
hospodářského trhu, pokud nechtěl ztratit své voliče, musel vůči daným událostem zaujmout kritický postoj. Ma Ying-jeou kritizoval potlačení tibetského odporu, dokonce požadoval, aby bylo učiněno konci násilí, aby byli propuštěni stoupenci a zahájena jednání s Dalajlámou. Ma upozorňoval, že Taiwan se stejného postoje ze strany ČLR obávat nemusí, jelikož na rozdíl od Tibetu nepřijal teorii „jedna Čína, dva systémy“, ale naopak má svou suverenitu, obyvatelstvo, území a vládní režim. Dokonce zamýšlel, že účast taiwanského olympijského týmu na olympijských hrách v Pekingu odvolá, pokud pekingská vláda v potlačování tibetského odporu nepřestane a situace se bude nadále zhoršovat. DPP kandidát Frank Hsieh se domníval, 126
Tibet issue manipulated in Taiwan’s election. Interlocals.net [online]. 2008-05-22 [cit. 2010-0417]. Dostupný z WWW: . 127 Tibet issue manipulated in Taiwan’s election. Interlocals.net [online]. 2008-05-22 [cit. 2010-0417]. Dostupný z WWW: . 128 Tibet issue manipulated in Taiwan’s election. Interlocals.net [online]. 2008-05-22 [cit. 2010-0417]. Dostupný z WWW: .
69
že samotný bojkot nic nezmůže a kdo na něj akorát doplatí, budou taiwanští olympionici. Hsieh uváděl Tibet Taiwanu příkladem. Poukazoval na důsledky teorie „jedné Číny“, jejímž prostřednictvím plánovala pekingská vláda i sjednocení Taiwanu, a jež by měla pro Taiwan stejné důsledky. Pokládal za nutné čínské porušování lidských práv medializovat. Domníval se, že pokud Taiwan projeví zájem o Tibet, projeví svět zájem o Taiwan. Tento incident odehrávající se na půdě Čínské lidové republiky nebyl ani tak středem volebního zájmu Čínské republiky na Taiwanu, jako spíš zájmem obou hlavních politických stran, jak si získat sympatie voličů a zvýšit své šance na úspěch. DPP vždy prosazovala dodržování lidských práv a svobod a zastávala myšlenku samostatnosti a nezávislosti na pekingské vládě. A tak není divu, že o tibetský incident projevila patřičný zájem. Kuomintang, aby o podporu svých voličů nepřišel, musel k dané situaci zaujmout kritický postoj, jenž v rámci kuomintangsko-pevninských vztahů pro něj nebyl zcela typický. Avšak s odezněním předvolební kampaně se ukázalo, že jak rychle zájem o Tibet vznikl, stejně rychle zanikl.
2.12 Zelená karta Otázka, zda prezident státu může být držitelem trvalého pobytu i na území jiného státu se stala centrem pozornosti veřejnosti a opoziční strany v roce 2008. Osobou, jež se tato situace týkala, byl kuomintangský prezidentský kandidát Ma Ying-jeou. Ma absolvoval svá magisterská a doktorská studia na prestižních školách v Americe, kde na New York University Law School získal profesní titul LL.M. a na Harvard Law School další profesní titul S.J.D.. Není divu, že mu byla udělena zelená karta, jíž americký imigrační úřad opravňuje cizí státní příslušníky k trvalému pobytu na území Spojených států amerických. Dalším sporným bodem bylo občanství Ma. Ma Ying-jeou se narodil v Hongkongu 13. července 1950, uvádí kancelář prezidenta Čínské republiky na Taiwanu v sekci biografie prezidenta. Tou dobou byl Hongkong kolonií Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Za svých právnických studií v Bostonu na Harvardu však Ma tvrdil, že se narodil v Shenzhenu v čínské provincii Guangdong, tedy na území Čínské lidové republiky nikoliv území Spojeného království. Ať už se Ma narodil v Hongkongu či Shenzhenu, jisté je, že v době jeho narození jeho státním občanstvím nebyla Čínská republika na Taiwanu. Když byl Ma Ying-jeou jeden rok, odstěhoval se s rodinou na Taiwan, kde žije již téměř šedesát let. On sám se považuje za Taiwance. Jeho političtí oponenti však odmítají s jeho taiwanskou příslušností souhlasit. Co víc, poukazují na nevěrohodnost Ma, který když kandidoval do státní funkce, prohlásil, že jeho rodištěm je Hongkong a ne Shenzhen. Stejně tak jeho žena má 70
ve svém rodném listu v kolonce místa narození uveden Hongkong místo rodného Nankingu. O samotné věrohodnosti Ma Ying-jeou, jeho státním občanství a držení zelené karty se v předvolební diskusi rozpoutala velká debata. Jeho politický protivník Frank Hsieh upozorňoval na skutečnost, že se Ma nemůže zúčastnit prezidentských voleb, jestliže je držitelem trvalého pobytu na území Spojených států. Vytýkal mu, že pokud si prezident a jeho rodina pořídí taková zadní vrátka, pak se v žádném případě nedá mluvit o jeho loajalitě k zemi. Hsieh pochyboval i o jeho věrohodnosti, kterou zavinila jeho mylná tvrzení o místu svého narození. Sám však nedokázal předložit žádný důkaz, jímž by svá slova doložil. Vyzýval Ma, aby situaci sám objasnil. Ma Ying-jeou se hájil argumenty, že skutečnost, že někdo vlastní zelenou kartu, jež jej opravňuje žít nebo cestovat do USA, nemá nic společného s loajalitou k zemi či kandidaturou na prezidenta. Navíc on sám již údajně zelenou kartu nevlastní. Cílem Franka Hsieha zdá se nebylo nic jiného, než věrohodnou image Ma Ying-jeou zpochybnit. Jak jsem již uvedla v závěru této podkapitoly v analýze předvolební diskuse těchto voleb, Hsieh se snažil Ma a celý jeho volební program, jež svou ekonomickou afiliací k pevnině měl Taiwan spíše zaprodat, poškodit a získat tak více voličů ve svůj prospěch. To se mu však nepodařilo a Ma tento boj přes všechna obvinění Hsieha obstál.
71
Závěr Cílem práce bylo zjistit, která politická témata se objevila v předvolebních diskusích taiwanské přímé prezidentské volby a jaký je jejich význam pro vývoj Taiwanu a jeho postavení nejen k Čínské lidové republice, ale i v rámci mezinárodního měřítka. Metody, které mi umožnily práci zpracovat a jejichž prostřednictvím jsem došla k závěru své práce, spočívaly v procesu tématické analýzy a syntézy. Tématická analýza mapuje čtyři volební období, lépe řečeno témata jejich předvolebních diskusí. Záměrem prováděné analýzy bylo zjistit, která politická témata byla pro danou volbu aktuální a zmapovat výroky prezidentských kandidátů na dané téma. Účelem bylo i vypátrat, zdali se některá témata v jednotlivých volebních obdobích opakovala, tudíž jsou podstatnými body politického zájmu taiwanských voličů a především politiků. Volební období jsem seřadila chronologicky, v každém z nich vytyčila volební témata a ke každému okruhu uvedla výpovědi politických kandidátů na prezidenta. Tématická syntéza zpracovává výroky prezidentských uchazečů za jednotlivá období v rámci jejich stranické příslušnosti. Z těchto výroků vyvozuje jak politický postoj, tak i orientaci taiwanských dvou hlavních politických stran. Cílem prováděné syntézy bylo současně vyhodnotit a stanovit, která témata se v přímé volbě nejvíce vyskytují, tedy jsou pro politický vývoj na Taiwanu zásadní a určují tak celkovou politickou orientaci ostrova. Témata jsem uspořádala chronologicky za sebou, tak jak se vyskytovala v jednotlivých volbách. V případě korelace některých témat jsem je uvedla bezprostředně po sobě, v jejich vzájemné souvislosti, nehledě na souslednost časovou. Z tématické syntézy lze vyvodit dva závěry. Jedním z nich je prominence a význam volebních témat pro vývoj a postavení Taiwanu, druhým je politická orientace taiwanských dvou nejsilnějších stran. Pokud se týče prominence a významu volebních témat, nejprominentnějším tématem se v mé analýze ukázalo postavení Taiwanu. Význam otázky o postavení Taiwanu spočívá nejen v určení politické pozice Čínské republiky k Čínské lidové republice, ale i v determinaci jejího postavení v rámci světového měřítka. Udává tak celkovou politickou orientaci Taiwanu. Druhým, pro vývoj a politické postavení Taiwanu nejpodstatnějším tématem je téma ekonomika. Ekonomika hraje důležitou roli jak v čínsko-taiwanských vztazích, tak v cestě k dosažení taiwanské suverenity. Z mého výzkumu je zcela patrné, že KMT bude vždy projevovat větší míru sympatie k pevnině než DPP. Důvodem je jeho orientace na ekonomiku 72
a peníze, jež se staví do protikladu k orientaci DPP na taiwanský nacionalismus a suverenitu ostrova. Třetím a zároveň posledním neodmyslitelným tématem taiwanské přímé prezidentské volby je téma politické korupce. Spojitost KMT s korupcí je již po několik desetiletí zakořeněna v jeho jméně. Proto úsilím KMT je se od korupce očistit. DPP, jejíž slučitelnost s korupcí nebyla tak markantní, v poslední volbě „dohnala“ to, co „zmeškala“. Téma korupce v textu mé práce často koreluje s tématem ekonomiky. To má samozřejmě své opodstatnění. Příčinou této souvztažnosti a zároveň prominence tématu ekonomiky je úsilí korupci z politiky zcela vymýtit. Zbylá témata mé analýzy se ve volbě vyskytovala z důvodu souvislosti s jedním ze tří výše zmíněných témat, či z důvodu reakce na danou politickou situaci s cílem zisku nových či nerozhodných voličů. Co se politické orientace taiwanských dvou nejsilnějších stran, KMT a DPP, týče, můj výzkum mě dovedl k těmto závěrům. Kuomintang, ač byl původně autokratický, je dnes paradoxně demokratickou stranou. Úspěšnost jeho politiky spočívá v převodu politické ideologie v politický pragmatismus. DPP je naopak převážně ideologickou stranou. Důkazem její ideologické orientace je např. neschopnost stanovit konkrétní podmínky a lhůtu realizace svých politických tvrzení. Charakteristickou vlastností DPP je zároveň i silné národní cítění. Její cit pro národ je velmi intenzivní, téměř až emocionální, jak je ostatně často patrné ve výpovědích DPP k jednotlivým volebním tématům. Teoretickým východiskem obou výše zmíněných politických stran je ideologie, ale liberalismus a schopnost přeměny ideologie v pragmatismus je však tím prvkem, který obě strany od sebe odlišuje.
73
Resumé My bachelor thesis analyzes which election topics appeared in the pre-election debates of Taiwan’s direct presidential election and what is their importance for the development of the Republic of China and its political status in relation to the People’s Republic of China and international framework. The body of my paper consists of two parts. Thematic analysis maps the pre-election topics in four electoral terms of Taiwan’s direct presidential election. It also lists statements of individual presidential candidates to the given topics of the pre-election debate. Thematic synthesis sets out the position of the Republic of China’s political parties on each topic of the pre-election debate and examines the importance of the given topic for the direct election. Results show that some of the election topics are regardless of their prominence the key issues for Taiwan’s direct presidential election. At the same time they advert to the political orientation and ability to execute the policy agenda of the particular political party.
74
Seznam pramenů Novinové články BLANCHARD, Ben. Taiwan’s Ma wins election. Reuters [online]. 2008-03-22 [cit. 201004-19]. Dostupný z WWW: . CODY, Edward. Taiwan Voters Elect New President: Nationalist Ma Ying-jeou's Win Likely to Ease Tensions With China, Pleasing U.S.. The Washington Post [online]. 2008-03-22 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . DPP contender Hsieh again raises Ma’s ‘green card’ issue. The China Post [online]. 200802-15 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . FELL, Dafydd. Prospects for Taiwan's Upcoming Presidential Election. Brookings [online]. 2007-06 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . FOGARTY, David. FACTBOX: Key facts on Taiwan's Ma Ying-jeou's economic policies. Reuters [online]. 2008-03-24 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . HOGG, Chris. Taiwan's economic future. BBC NEWS [online]. 2004-03-18 [cit. 2010-0512]. Dostupný z WWW: . Hsu Hsin-liang: Veteran dissident. BBC NEWS [online]. 2000-03-03 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . HUANG, Tai-lin. Lien lists `three dangers' of re-electing Chen: CAMPAIGN TRAIL: The KMT chairman said his rival's mercurial temperament was plunging Taiwan into crisis while people's basic needs were not being met. Taipei Times [online]. 2003-12-08 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: . CHEN, Lauren. Soong wants to phase out `go slow, be patient'. Taipei Times [online]. 2000-01-13 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . Interview With Taiwanese President Chen Shui-bian. The Washington Post [online]. 2003-10-10 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: . Interview: Chen Shui-bian. BBC NEWS [online]. 2004-03-30 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: . James Soong: KMT rebel. BBC NEWS [online]. 2000-03-18 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . KO, Shu-ling. Hsieh clarifies stance on investment from China. Taipei Times [online]. 2007-10-19 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: .
75
KO, Shu-ling. Ma won't rule out Olympic boycott over Tibet. Taipei Times [online]. 200803-19 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . MANTHORPE, Jonathan. Opposition wins Taiwan election. National Post: Canadian News, Financial News and Opinion [online]. 2008-03-22 [cit. 2010-07-29]. Dostupný z WWW: . POOLE, Teresa. Taiwan flirts with independence: War of words: China's warning shots bring breakaway to fore in election countdown. The Independent [online]. 1996-0314 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . President Chen lacks economic vision: Lien. The China Post [online]. 2003-10-22 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: . Profile: Chen Shui-bian. BBC NEWS [online]. [2010?], last updated at 07:25 GMT, Friday, 11 June 2010 08:25 UK [cit. 2010-06-26]. Dostupný z WWW: . RAMZY, Austin. Speak Loudly and Carry a Big Stick. Time [online]. 2004-11-22 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW:. RAO, Anjali. Ma Ying-jeou Talkasia Interview. CNN.com [online]. 2007-02-13 [cit. 201004-19]. Dostupný z WWW: . SHIH, Hsiu-chuan; MO, Yan-chih. DPP continues attack on Ma Ying-jeou: GREEN WITH ENVY?: DPP legislators joined presidential candidate Frank Hsieh in harassing Ma, who said that appplying for a US visa had invalidated his green card. Taipei Times [online]. 2008-01-31 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . SHIH, Hsiu-chuan; MO, Yan-chih. Hsieh claims Ma contacted US over green card. Taipei Times [online]. 2008-02-01 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . Taiwan’s economic future. BBC NEWS [online]. 2004-03-18 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . Odborné články DREYER, June Teufel. Status Quo Vadis?. In DREYER, June Teufel. China [online]. 3rd edition. New York: Longmans, 1999, 1999-08-01 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . FANCHIANG, Cecilia. Hsieh calls for direct talks with China. Taiwan aujourd'hui: Current Issue [online]. 2005-05-13 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . Formosa Foundation hosts international conference in Taiwan examines effects on U.S.Taiwan-China relations by elections in Taiwan and U.S. and leadership transition in China. Formosa Foundation: Advancing The Democracy of Taiwan [online]. 2004 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: .
76
GRACE-KOBAS, Linda. Lee Teng-hui's Olin Lecture at Reunion '95 catalyzed historic events: Taiwan President Lee Teng-hui acknowledges the crowd during inauguration ceremonies in Taipei on May 20. courtesy of TECO. In Cornell Chronicle [online]. Vol. 27, Number 36. Ithaca, NY: Cornell University News Service, 1996-06-06 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . HOŘÁNKOVÁ, Kristýna. Čína versus Taiwan. E-polis.cz [online]. 2005-01-22 [cit. 201006-23]. Dostupný z WWW: . ISSN 1801-1438. Chen Shui-bian 陳 水 扁 Eleventh-term President, Republic of China (Taiwan). Government Information Office: Taiwan Yearbook 2005 [online]. 2005 [cit. 2010-0512]. Dostupný z WWW: . China issues document on "three direct links" across Taiwan Straits(12/17/03). Consulate General of the People’s republic of China in San Francisco [online]. 200312-26 [2010-04-27]. Dostupný z WWW: . CHOATE, Allen. In Taiwan: It’s the Economy. In Asia: Weekly Insight and Features from Asia. In The Asia Foundation [online]. 2008-03-19 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . CHUNG, Oscar. Lien Chan (KMT): Upgrading Taiwan. Taiwan Review [online]. 2000-0301 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . Introduction For Dr. Peng Ming-min. Taiwanus.net Inc. [online]. 2003-2010, 2010-06-21 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . KOO, George. Can Chen Shui Bian Save Taiwan's Future?: Commentary. IMDiversity.com: Where opportunities, diversity and communities connect [online]. 2004-03-23 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: . KOPEL, David B. Taiwan’s 2008 Presidential Elections: An Analysis of What Happened, and What May Happen Next [online]. Golden, Colorado: Independence Institute, 2008. 12 s. Article. 2008-04 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . Lee Teng-hui. Encyclopedia of World Biography [online]. 2004 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . Li Ao 李敖(1935- -). China Fun [online]. 2006-07-12 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: 李敖 . LI, Chung-Chih. Mr. Democracy: Lee Teng-hui – through the eye of an overseas Taiwanese. Illinois State University: Chung-Chih Li [online]. 2001-07-04, 2001-1227 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . Lien: Taiwan cannot afford to miss chance in mainland(05/03/05). Embassy of the People's Republic of China in the United States [online]. 2005-05-03 [2010-05-12]. Dostupný z WWW: . LIU, Philip. Frank Hsieh Proposes Liberal China-Related Economic Platform. CENS.com: China Economic News Service [online]. 2007-10-19 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . 77
Ma Ying-jeou’s 1977 Green Card Invalid according to AIT Press Release of 1996. KMT: Kuomintang Official Website [online]. 2008-03-20 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . MURPHY, John. Hsu Hsin-liang: Trade 'One China' for 50 Years of the Status Quo. Taiwan Panorama [online]. 200-03 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: .No.048, March - April, 2006. In TSAI, Shih-Shan Henry. Lee Teng-hui and Taiwan [online]. New York: Palgrave MacMillan, 2005 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . OGASAWARA, Yoshiyuki. Lee Teng-hui Administration and Taiwanese Nationalism. OGASAWARA Homepage [online]. 1998-12-15. 2000-04-16, 2007-05-30 [cit. 201004-24]. Dostupný z WWW: . President Chen Shui-bian: As introduced by the Taiwan Yearbook 2005:. Taiwan.com.au: A cultural and business conduit between Australia and Taiwan [online]. [2005?], last updated on September 27, 2008 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: . President Chen Shui-bian's Sep. 6 (Fourth) Press Conference ( excerpt : cross-strait relations ). Mainland Affairs Council [online]. 2000-09-06 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . Profile: Taiwan Opposition Candidate Lien Chan - 2004-03-18. VOANews.com [online]. 2004-03-18 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: . RICHARDSON, Michael. Inside Taiwan’s Political Purgatory: Lee Teng-hui, a profile in courage (Part 11 of 20). Examiner.com [online]. 2010-04-19 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . SHENG, Lijun. Article: Chen Shui-bian and Cross-Strait Relations. In The Johns Hopkins University. Contemporary Southeast Asia: A Journal of International and Strategic Affairs [online]. Vol. 31, No. 1. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2009-04, 2010 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . ISSN 0129-797X. SCHAFFERER, Christian. The 2004 Presidential Election in Taiwan: Electoral system. In The 2004 Presidential Election in Taiwan. East Asia.at – Online Journal of the Austrian Association of East Asian Studies [online]. Vol. 3, No. 1. c2004, 2008 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: . ISSN 1684-629X. Spokesman on Lee Teng-Hui's Separatist Malice. PERMANENT MISSION OF THE PEOPLE'S REPUBLIC OF CHINA TO THE UNITED NATIONS OFFICE AT GENEVA AND OTHER INTERNATIONAL ORGANIZATIONS IN SWITZERLAND [online]. 2004-04-22 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: .
78
ŠKVÁRA, Jan. TAIWAN - R. O. C.: součást Číny pod kontrolou tzv. Národní rady Kuomintagu, dříve Formosa.. Magazín KOKTEJL [online]. 2005-08-31 [cit. 201004-24]. Dostupný z WWW: . Taiwan’s Statesman: Lee Teng-hui and Democracy in Asia. In KAGAN, Richard C. Taiwan’s Statesman: Lee Teng-hui and Democracy in Asia [online]. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2007, 2008-7-8 [cit. 2010-04-24]. Dostupný z WWW: . TUNG, Li-wen. A Comparison of Frank Hsieh and Ma Ying-Jeou's China Policies. Peace Forum: U.S.-China-Taiwan Relations [online]. 2010-05-08 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . WANG, Flor. Taiwan not to mention 'two-state' theory again: mac head. FAS: Federation of American Scientists [online]. 2000-05-23 [cit. 2010-04-27]. Dostupný z WWW: . WONG, Benson Wai Kwok. Localisation in the 2004 Presidential Election Campaign in Taiwan. China perpectives [online]. 2008-06-24, September - October 2004, 55, [cit. 2010-07-29]. Dostupný z WWW: . ISSN 1996-4617. Ostatní DPP suit, and Ma Ying-jeou's green card. That's Impossible! Politics from Taiwan [online]. 2008-01-31 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . HUANG, Tzu. Anti-Corruption and Democratic Consolidation: A Case Study of Taiwan. Allacademic, Inc. [online]. 2009-05-25, 2010-07-07 [cit. 2010-06-25]. Dostupný z WWW: . Lien Chan. Knowledgerush [online]. 2009 [cit. 2010-05-12]. Dostupný z WWW: . LIU, Yong. China news tagged with: Taiwan independence: Taiwan Leader Vows Not To Seek Independence. China Digital Times [online]. 2010-01-01 [cit. 2010-04-19]. Dostupný z WWW: . Tibet issue manipulated in Taiwan’s election. Interlocals.net [online]. 2008-05-22 [cit. 2010-04-17]. Dostupný z WWW: .
79
Seznam literatury Monografie BAKEŠOVÁ, Ivana; FÜRST, Rudolf; HEŘMANOVÁ, Zdenka. Dějiny Taiwanu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-708-3. SCHAFFERER, Christian. The power of the ballot box: political development and election campaigning in Taiwan. Lanham, M.D.: Lexington Books, 2003. Elections in Postwar Taiwan, s. 53-54. ISBN 0-7391-0481-0.
80