Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury
VLIV CHŮZE S KOČÁRKEM NA ZDRAVÍ MATKY Diplomová práce (bakalářská)
Autor: Petr Konečný, rekreologie – management rekreace a sportu Vedoucí práce: Mgr. Radim Šlachta, Ph. D. Olomouc 2012
Bibliografická identifikace Jméno a příjmení autora:
Petr Konečný
Název bakalářské práce:
Vliv chůze s kočárkem na zdraví matky
Pracoviště:
Katedra Rekreologie
Vedoucí bakalářské práce:
Mgr. Radim Šlachta, Ph. D.
Rok obhajoby bakalářské práce:
2012
Abstrakt: Bakalářská práce se zabývá problematikou chůze s kočárkem na rodičovské dovolené a jejím vlivem na zdraví matky. Teoretická část nabízí náhled do problematiky ženy po porodu, volného času a jeho využití pro zdraví pomocí chůze. Výzkumná část je tvořena terénním výzkumem za pomocí ankety společně s krokoměrem. Čtrnáctidenního výzkumu se zúčastnilo 20 žen ve věku od 22 do 39 let. Cílem práce je analyzovat množství chůze matek na procházce s kočárkem a určit, zda tento objem má pozitivní vliv na jejich zdraví.
Klíčová slova: změny pro ženu v důsledku porodu, volný čas, životní styl, lidský pohyb a zdraví, chůze
Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.
Bibliographical Identification Author´s first name and surname:
Petr Konečný
Title of the bachelor thesis:
Effect of walking with stroller on the health of mother
Department:
Department of Recreology
Supervisor:
Mgr. Radim Šlachta, Ph. D.
The year of presentation:
2012
Abstract: This Bachelor thesis deals with a stroller walking on parental leave and its impact on the health of the mother. The theoretical part gives an insight into women after childbirth, leisure and its use for health through walking. The research consists of field research using questionnaires with pedometer. A 14-days research, attended by 20 women aged from 22 to 39 years old. The aim is to analyze the number of mothers gait during stroller walking and determine whether this volume has a positive effect on their health.
Keywords: changes as a result of a woman giving birth, leisure time, lifestyle, health and human movement, gait
I agree this thesis to be lent within library service.
Prohlášení autora
Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci zpracoval samostatně pod vedením Mgr. Radima Šlachty, Ph. D., uvedl všechny použité literární, odborné a jiné informační zdroje a řídil se zásadami vědecké etiky.
V Blansku dne 28. 6. 2012
……..…….…………………………
Poděkování
Děkuji Mgr. Radimu Šlachtovi, Ph. D. za odbornou pomoc a rady při vedení bakalářské práce a všem mně blízkým osobám, které mě po celou dobu studia podporovaly.
Obsah
1 Úvod ...............................................................................................................................8 2 Přehled poznatků.............................................................................................................9 2.1 Změny pro ženu v důsledku porodu ..........................................................................9 2.1.1 Fyziologické změny ženy po porodu ..................................................................9 2.1.1.1 Šestinedělí a pohyb……………………………………..……..…………10 2.1.2 Psychologické změny ženy po porodu .............................................................. 11 2.1.3 Sociální změny ženy po porodu ........................................................................ 13 2.2 Volný čas................................................................................................................ 14 2.2.1 Definice volného času ...................................................................................... 14 2.2.2 Funkce volného času ........................................................................................ 15 2.3 Způsob života, životní styl ...................................................................................... 17 2.3.1 Vymezení pojmu „životní styl“ ........................................................................ 17 2.3.2 Individuální závislost životního stylu ............................................................... 18 2.3.3 Změna životního stylu a pohyb ......................................................................... 20 2.4 Lidský pohyb a zdraví............................................................................................. 21 2.4.1 Pojmy „pohyb“ a „lidský pohyb“...................................................................... 21 2.4.2 Pojem „zdraví“ a jeho problematika ................................................................. 22 2.4.3 Vliv pohybové aktivity na zdraví ...................................................................... 23 2.5 Chůze ..................................................................................................................... 25 2.5.1 Pohyb po dvou ................................................................................................. 25 2.5.2 Chůze pro zdraví .............................................................................................. 26 2.5.2.1 Vliv na srdce a prevence kardiovaskulárního onemocnění……….…......27
2.5.2.2 Prevence rakoviny……………………………………………………….30 2.5.2.3 Prevence osteoporózy………………………………..……………....…..31 2.5.2.4 Prevence hypertenze……………………………...………………...……31 2.5.2.5 Chůze a obezita……………………………..………………………...…32 2.5.2.6 Chůze a diabetes mellitus II. typu……………………………………….33 2.5.3 Zdravotní rizika chůze ...................................................................................... 33 2.5.4 Data z výzkumů a krokoměrů ........................................................................... 34 2.5.5 Denní „dávka“ kroků potřebná pro utužení a udržení zdraví ............................. 35 3 Cíle a úkoly................................................................................................................... 36 4 Metodika ....................................................................................................................... 37 5 Výsledky ....................................................................................................................... 40 5.1 Výsledky empirického řešení ankety....................................................................... 41 5.2 Výsledky empirického řešení dat z krokoměrů ........................................................ 53 5.3 Výsledky empirického řešení dat z porovnání ankety a nachozených kroků ............ 57 6 Diskuze ......................................................................................................................... 59 7 Závěry........................................................................................................................... 62 8 Souhrn .......................................................................................................................... 63 9 Summary ...................................................................................................................... 64 10 Referenční seznam ...................................................................................................... 65 11 Seznam obrázků .......................................................................................................... 67 12 Přílohy ........................................................................................................................ 68
1 Úvod
Mateřská a rodičovská dovolená je specifický životní úsek většiny žen, pominemeli případy, kdy jsou na rodičovské dovolené muži ať už z jakéhokoliv důvodu. Tomuto časovému úseku se dle mého názoru nedostává tolik pozornosti jako období dětství, adolescence nebo důchodového věku. Způsob trávení volného času je důležitý pro každého člověka a není tomu tedy jinak ani u maminek na rodičovské dovolené. Po období šestinedělí, tedy zotavení se po porodu nastává pro maminku příhodnější prostor pro péči o svoje zdraví tělesné, duševní, ale i sociální. Vedle nejdůležitější náplně práce tohoto období, tedy intenzivní péče o potomka, kterou má během své rodičovské dovolené většinou po dobu 3 let, má také díky dnešní moderní době mnohem více času sama pro sebe, než například naše babičky. Je to důsledkem technického pokroku a změnami v životním stylu mezi generacemi. K tomuto tématu mám blízko jednak díky očekávání potomka v naší rodině, ale také proto, že se pár potomků v naší rodině již narodilo a maminky mnohdy nebyly v průběhu rodičovské dovolené spokojeny se svojí fyzickou kondicí a rozložením hmoty svého těla. Pohybová aktivita je jedním ze základních kamenů boje proti různým onemocněním, především těch civilizačních. Z tohoto důvodu mě zajímalo, jakou pohybovou aktivitu nejčastěji provozují maminky na rodičovské dovolené a jaký popřípadě může mít vliv na jejich zdraví. Chůze s kočárkem se stala cílem mého zájmu. Troufám si tvrdit, že je to právě tato pohybová aktivita, kterou maminky během své rodičovské dovolené vykonají nejvíce. Kolik tedy maminky denně nachodí s kočárkem? A může tato chůze mít nějaký vliv na zdraví maminky? Popřípadě jí zvýšit sebevědomí, když není zrovna po porodu nejvíce spokojená se svým rozložením těla? Nejen tyto, ale i další otázky byly kladeny v průběhu zpracování mojí bakalářské práce.
8
2 Přehled poznatků 2.1 Změny pro ženu v důsledku porodu
Žena po porodu podstupuje změny, které jsou vyvolané již samotným těhotenstvím trvajícím 9 měsíců, které mohou trvat mnohdy až do doby 3 let věku dítěte. Tyto změny jsou v rovině fyziologické, psychologické a sociální.
2.1.1 Fyziologické změny ženy po porodu
Lewisová (2002/2005, 8) klade za důležité pochopit fakt, „že po devíti měsících, kdy se tělo matky přizpůsobovalo rostoucímu dítěti, se tvar těla změnil. Představa, že se tělo během pár dní vrátí zpět do původní podoby, je nerealistická, ve skutečnosti to může trvat až rok, než se tělo i vnitřně plně regeneruje.“ V této souvislosti nejčastěji mluvíme o období šestinedělí (odborně puerperium), kdy se podle Vitíkové (2007) tělo matky postupně vrací do normálního stavu. Nastává v něm nejvíce změn. Pařízek (2006, 335) vidí „šestinedělí nebo chceme-li české výrazy jako „šestinedělka“ nebo „nedělka“ jako období, kdy změny vlivem těhotenství odeznívají v průběhu šestinedělí a pozvolna se vrací do původního stavu.“
Probíhající změny lze zařadit dle Pařízka (2006, 335) do tří skupin: ·
hojí se poranění vzniklá v důsledku porodu
·
pohlavní orgány se společně s celým organismem vracejí do stavu před otěhotněním
·
zahájení činnosti mléčné žlázy, nastává kojení. Další změny uvádí Vitíková (2007):
·
zvýšení diuréze (močení). Tělo se zbavuje tekutin a pozvolna mizí otoky
·
močové cesty a močový měchýř dostávají původní tonus (klidové napětí)
9
·
střeva dostávají postupně také původní tonus, ale ještě několik dnů po porodu se mohou objevit konstipace (zácpy)
·
dýchání se vrací do normálu. (prohlubuje se, snižuje se dechová frekvence)
·
srdeční soustava- snížení srdeční frekvence, zmenšuje se objem krve z 5-6 litrů na 4l
·
přetrvává koncentrace srážlivých faktorů v krvi, ale postupně se ustaluje
·
pozvolna involuje (zavinuje) děloha, uzavírá se děložní hrdlo
·
po porodu jsou svaly pánevního dna a břišní stěny ochablé
·
strie na kůži šediví
·
několik dnů až týdnů po porodu se objevují tzv. lochie. (tekutiny, vytékající po porodu z těla)
Hormonální změny spojené s těhotenstvím odeznívají. Klesá především hladina progesteronu (hormon navozující sekreční fázi menstruačního cyklu, při otěhotnění zastavuje menstruační cyklus a podněcuje vývoj mléčných žláz), relaxinu (hormon usnadňující porod) a estrogenu (mnoho funkcí, v těhotenství hlavně růst děložní sliznice a dělohy celkově). Hormony, které začínají působit po porodu, jsou prolaktin (podpora produkce mateřského mléka), oxytocin (laktace a stahy dělohy a zavinování po poroduinvoluce). (Rokyta, 2008)
2.1.1.1 Šestinedělí a pohyb
Již několik hodin po porodu může maminka vstát z lůžka a již první den i na lůžku cvičit. Nehybný klid na lůžku nebývá prospěšný. Časté vstávání poskytuje prevenci zánětu žil, plicních komplikací, urychluje zavinování dělohy a odtok očistků. (Pařízek, 2006) Nejprve by se mělo začít s posilováním šikmého břišního svalstva, protože přímé břišní svaly jsou rozestoupené. Zároveň se hned po porodu může začít s posilováním pánevního dna. (Kynychová, 2008) „Posílení svalů pánevního dna a břišních svalů je nezbytným 10
předpokladem k tomu, abyste se mohla věnovat sportovním aktivitám a nevystavovala se zbytečně riziku zranění.“ (Dumouline, 2000/2006, 46) Organismus matky díky cvičení rychleji regeneruje a zabraňuje poporodním obtížím, jako jsou například bolesti zad, problémy s udržení moči, sestup dělohy apod. Cílem je odstranit změny, které v těle ženy nastaly během těhotenství, při porodu a následně i v šestinedělí. Na cvičení by si měla každá matka vyhradit alespoň chvilku, protože čím dříve začne, tím rychleji se její tělo zotaví a navrátí do původního stavu před těhotenstvím. Cvičit se začíná na oddělení šestinedělí pod vedením rehabilitačních pracovníků. (Pařízek, 2006)
2.1.2 Psychologické změny ženy po porodu
Psychické změny pro ženu nastávají již před porodem. Úkolem je připravit matku na porod a následné mateřství. Tyto změny ale přetrvávají i po porodu. U žen především po porodu narůstá impulzivita. Je to proto, aby byla „rychlejší“ a aby tak mohla rychleji zareagovat při potenciálním nebezpečí pro dítě. Např. kdyby se dítě převalilo na přebalovacím stole, tak aby jej mohla včas zachytit. Tyto změny dělají z matky srážce dítěte schopného zareagovat mnohem rychleji. Její organismus je připraven reagovat v případě nouze, anebo v případě situací, které se nějak vymykají normě. Tato impulzivita se může ale projevit i negativně, když žena přehnaně reaguje například na manželovo chování, které může také vybočit z daných kolejí. Žena se stane více citlivou a jejím cílem se stane především dítě a jeho potřeby. Když se žena stará o dítě, bere vše jako rutinu, která je důležitá pro bezpečí dítěte. Když tuto rutinu něco naruší, bere to jako útok i v případě manžela. (Vitíková, 2007) Málokoho napadne, že následkem porodu může žena pociťovat i jiné emoce, než ty pozitivní a radostné. Manžel, příbuzní a všichni ostatní se radují z narození miminka a vůbec možná netuší, že ta, která dítě porodila, zažívá velice silné hormonální změny, které mohou vyústit až v poporodní splín (anglický výraz: Postpartum Blues nebo Baby Blues, někdy se používá ne zcela správný výraz poporodní deprese). (Pařízek, 2006, 343) Většina matek prožívá neskonalé štěstí, vedle toho ovšem většina z nich bez konkrétní příčiny pláče, je podrážděná, přecitlivělá a deprimovaná. Vědecké výzkumy dokazují, že třetí den po porodu prožívají téměř všechny ženy více či méně silný poporodní 11
splín. Viníkem jsou nejen hormonální změny provázející těhotenství a porod, ale také psychika ženy samotné. Na psychickou a tedy hormonální rovnováhu mohou působit zážitky z dětství, duševní rozpoložení, manželské problémy nebo finanční krize. (Pařízek, 2006) Po porodu tělo vytváří a vylučuje jiné látky než v těhotenství, protože placenta, která tyto látky produkovala, již v těle matky není. Ta produkovala progesteron – uklidňující hormon, a estrogen, který udržoval těhotenství ve správném chodu. Po porodu tedy poklesne hladina těchto hormonů, a to dokonce pod úroveň před těhotenstvím samým. V této chvíli tedy ženský organismus čelí náročnému úkolu, aby se přizpůsobil druhé velké hormonální změně. Každá žena se s tímto procesem vyrovnává jinak. Také přichází třetí fáze, kdy se začínají tvořit hormony působící na zavinování dělohy a tvorby mléka – oxytocin a prolaktin. Dále některé ženy ztratí při porodu spoustu krve, absolvují císařský řez nebo jiné komplikace – to vše je protihráčem ženské psychiky. Tyto změny a procesy způsobují, že žena se nachází ve skutečně jiném, ba dokonce výjimečném stavu. Poporodní splíny většinou ženy po několika dnech překonají a tím se dostanou do běžných kolejí. V krajních případech mohou tyto splíny přetrvávat několik týdnů, dokonce i měsíců. (Pařízek, 2006) Podle Pařízka (2006, 344) může po dvou až třech dnech po porodu docházet k: ·
náhlým, nevysvětlitelným výbuchům pláče,
·
únavě, vyčerpanosti, letargii,
·
nechutenství,
·
žaludečním a střevním potížím (zácpa, průjem),
·
nervozitě a úzkostlivosti,
·
pocitům viny, které se většinou projevují v tom, že si žena myslí, že je špatná a neschopná matka.
Dále Pařízek (2006) uvádí přetrvávající a tedy komplikovanější příznaky poporodních splínů, při kterých je lepší nastalou situaci řešit s nejbližším okolím, popřípadě vyhledáním odborné pomoci: ·
poruchy spánku, špatné spaní a děsivé sny,
·
silné svalové napětí vedoucí někdy až ke strnulosti, 12
·
apatie a odmítání kojení nebo naprostá nezúčastněnost během něj,
·
vnitřní odmítání dítěte a kontaktu s ním,
·
strach a nejrůznější fobie z každého dne, který přijde,
·
sebepodceňování a nenávist k vlastnímu tělu,
·
nechuť k sexuálnímu životu.
2.1.3 Sociální změny ženy po porodu
Zde bych chtěl naznačit, že sociální změny v životě ženy po porodu úzce souvisejí s kulturou, ve které žena žije a je její součástí. Výchova v raném dětství, vzdělání a v zaměstnání tlačí ženy a muže do rozdílných pozic. Na konci tohoto procesu tedy považujeme své role za striktně vymezené a předem dané na základě nějakého obecného zákona. Přestože nejsou ve skutečnosti biologické rozdíly mezi ženami a muži ani tak velké, ani neměnné, jak mnozí z nás mohou předpokládat, a přestože se v jiných kulturách vytvořily role ženy a muže odlišné a že připadají těmto společnostem stejně přirozené a nevyhnutelné jako nám role naše. (Oakleyová, 2000) Nejde pouze o postoje různých společností a národů ke změnám po porodu, ale také před porodem samým. Podle Oakleyové (2000, 100) „Mateřské povinnosti (těhotenství, kojení a denní péče o dítě po dobu několika let) znamenají, že se žena musí vzdát jiné práce.“ Tohle je podle mě hlavní změna v životě ženy, pokud byla do té doby ekonomicky aktivní. Moderní společnost pokládá za nejdůležitější sociální vztah mezi matkou a dítětem, který se vytváří v prvních letech života a je základem jistoty a duševního zdraví v dospělosti. Trvá se tedy na tom, že mateřství je vzhledem k potřebám dítěte překážkou ekonomické aktivitě ženy. (Oakleyová, 2000) „Ve všech industriálních zemích existuje markantní dělení podle genderu ve většině, ne-li ve všech profesích. Zvláště jedna profese, a to „žena v domácnosti“, je výslovně ženská.“ (Oakleyová, 2000, 116) Po narození dítěte se změní nejen vlastní mínění maminky na sebe samu, ale také pohled jiných lidí na ni, a to jak v bezprostředním okolí, tak v širším okruhu rodiny. Toto přizpůsobování se nové situaci nemusí vždy probíhat hladce ani tam, kde předtím vládly ty nejlepší přátelské a příbuzenské vztahy. U rodiny, která je nějakým způsobem změněna nebo jsou rodiče rozvedení, může být situace mnohem komplikovanější. Životní styl páru 13
se zásadně změní. Tato změna si vyžaduje rozdělení povinností v péči o dítě. I když jsou rodiče svými rodičovskými povinnostmi doslova zavaleni, neměly by zapomínat na své partnerství. (Gurrentz, 2000/2003)
2.2 Volný čas
Ženy na mateřské jsou ve většině případů pouze v domácnosti bez pracovního zařazení a hlavní náplň svého času věnují péči o svého potomka. Čas, který jim zbyde, využívají každá po svém, ale nejčastěji jej využijí pro sebe a to buď s dítětem, anebo bez něho, kdy péči o něj převezme například manžel.
2.2.1 Definice volného času
V literatuře nalezneme spoustu definic volného času z různých úhlů pohledu. Pojem „volný čas“ není ničím novým, ovšem v dnešní uspěchané postindustriální společnosti se může jevit jako stále zvyšující se problém. Přehledný vývoj této problematiky seřadil Čihovský (2002, 9 – 17). Hodaň a Dohnal (2008) V souvislosti s moderní dobou se dá hovořit o volném času jako o masovém jevu, který vznikl v období průmyslové revoluce, a to v důsledku jednak ekonomicko-technického, a jednak sociálního pokroku. (Duffková, Urban, Dubský, 2008) Dle Čihovského (2002, 9) si zachovalo trvalou hodnotu hedonistické pojetí volného času, tedy „jako souhrnu činností, které člověk koná pro vlastní potěšení a vlastní blaho.“ Hledání blaha, radosti a potěšení je totiž jedním z charakteristických rysů volného času v dnešní společnosti. Ať už v době Aristotelově i dnešní je volný čas zrcadlením společnosti samotné. (Čihovský, 2002) Teplý (1971) vymezuje volný čas jako čas, kterým může člověk disponovat zcela svobodně, zůstává po vyplnění všech závazků, člověk jím realizuje svoje potřeby, zájmy a záliby. (Hodaň & Dohnal, 2008) Dumazadier vymezuje volný čas jako souhrn činností, kterým se jednotlivec může věnovat podle vlastní libovůle, ať již aby si odpočinul či aby se pobavil nebo aby rozvíjel svou dobrovolnou činnost na společenském životě, svou informovanost 14
nebo své vzdělání nezainteresované povoláním, a to tehdy, když se uvolnil od všech pracovních, rodinných či společenských závazků. (Čihovský, 2002, 15) Zajímavý a odlišný názor, který přesouvá volný čas do oblasti duchovna má Šípek (2001), který považuje volný čas za psychologický prostor, ve kterém se člověk dostává blíže sám k sobě, kde může svobodně vytvářet a modifikovat jasné představy o tom, kdo je, co chce, co bude a kam chce směřovat. (Hodaň & Dohnal, 2008) Na druhou stranu se také můžeme setkat s „negativní definicí volného času“, což je vymezení především toho, co volný čas není, event. které činnosti se v něm nevykonávají. Tedy „klasická“ podoba: ve volném čase se člověk nevěnuje práci a nevykonává tudíž žádné povinnosti. (Duffková, et al., 2008) Volný čas je také zajímavý z hlediska ekonomických dopadů. Je to fenomén vyspělé společnosti, který je těsně spjatý s její kulturní úrovní, životním stylem obyvatel, jejich zdravím, sociálním vazbami, životní pohodou atd. Se změnami trávení volného času a životního stylu, s novými sporty jsou spojena nová nářadí a náčiní, nové materiály, technologie, výzkum, vývoj, výroba či výrobní a nevýrobní obory, distribuce, obchod, média atd. (Hodaň & Dohnal, 2008)
2.2.2 Funkce volného času
Obvykle rozlišujeme 3 základní funkce volného času podle již zmiňovaného Dumazadiera: (Čihovský, 2002, 15) ·
odpočinek (délassement), zotavení, reprodukce pracovní síly. Volný čas osvobozuje od únavy, odstraňuje fyzické nebo nervové poruchy vyvolané napětím, výkonem povinností a zejména práce.
·
rozptýlení (divertissement), zábava, rozptýlení, kompenzace, únik z monotónnosti práce, případně únik do fiktivních činností imaginárního světa.
·
rozvoj osobnosti (développement) umožňuje širší účast na společenském dění a bezstarostnější kulturu těla i ducha. Poskytuje nové možnosti zapojení se do života rekreativních, kulturních a sociálních sdružení. Umožňuje doplňování citových či rozumových poznatků, rozvíjení schopností. 15
Ideální situací je, pokud jsou všechny tři funkce v činnostech volného času rovnoměrně obsazené – jednostranný a přehnaný důraz na aktivity s dominantou jen jediné funkce přispívá k jednostrannosti celkové osobnosti člověka. Za jiný může být považován přístup, kdy se jednotlivec zaměřuje ve svém volném čase na „opačné“, nebo alespoň na jiný typ činností, než který vykonává v zaměstnání. V realitě jsme ovšem bohužel svědky, kdy si člověk ve svém volném čase jakoby prodlužuje charakter svých pracovních činností v zaměstnání a tedy pokračuje ve stejném typu činností. (Duffková, et al., 2008) U Hodaňe (1992) spatřuji určitou shodu s Dumazadierem, ten přiřazuje volnému času funkci rozvíjející, regenerační, zábavní (prožitkovou). Opaschovsky (in Vážanský, 1995) uvádí funkci: (Hodaň & Dohnal, 2008) ·
rekreace – potřeba zotavení, osvěžení
·
kompenzace – potřeba rozptýlení
·
edukace – potřeba učení a dalšího poznání
·
kontemplace – potřeba uvědomění si sama sebe
·
komunikace – potřeba sdělení, kontaktu
·
integrace – potřeba společnosti a kolektivního vztahu
·
participace – potřeba sociální sebepojetí a angažovanosti
·
enkulturace – potřeba účasti na kulturním životě Podle Kaplana (in Vážanský, 1994, 13 - 14) musí volný čas:
a) umožňovat pocit – nějak k něčemu – patřit; b) rozvíjet pocit vlastní individuality; c) zprostředkovat různé funkce jedince a uvést je v soulad; d) být společnosti a jedinci užitečný; e) neumožňovat negativní zážitky a f) podněcovat tvůrčí síly člověka.
16
2.3 Způsob života, životní styl
Životní styl každé maminky nějakým způsobem předurčuje to, jakou bude mít její volný čas náplň. Ovšem je důležité brát v potaz, že životní styl před porodem se liší od životního stylu po porodu. Jde hlavně o to, že k péči o sebe samu a nejbližší osoby maminky věnují nemalé úsilí o péči nového člena rodiny, který ji vyžaduje ze všech nejvíce. To, jak si s tím ta která maminka poradí, má dle mého názoru vliv na její celkovou pohodu a spokojenost sama se sebou. Při prostudování literatury narazíme na několik názvů, které pojmenovávají tuto problematiku. Způsob života bývá tedy nazýván různě: životní způsob, životní styl, životní sloh. Také se setkáváme se ztotožňováním způsobu života s kvalitou života, případně s životní úrovní. Sociologie životního způsobu je vědou multiparadigmatickou, což znamená, že v sociologii neexistuje pouze jedna teorie vysvětlující a popisující jevy ve společnosti. (Kubátová, 2010) Souhlasím s Hodaňem a Dohnalem (2008) podle nichž je rozdíl mezi životním způsobem a životním stylem v tom, že životní styl se týká jednotlivce. Je tedy od životního způsobu individualizován, ovšem více či méně se stále blíží životnímu způsobu skupiny, jíž je jednotlivec součástí. To může mít na jednotlivce jak pozitivní, ta negativní vliv, ale jedná se pouze o informační charakter. Hodaň a Dohnal (2008, 89) poukazují na to, že „životní způsob i životní styl mají svoje podmiňující činitele – hovoříme tedy o podmíněnosti skupinové (životní způsob) a podmíněnosti individuální (životní styl).“ Dále také Hodaň a Dohnal (2008, 91) píší, že „životní způsob dané populace je souhrnem jednotlivých životních stylů.“
2.3.1 Vymezení pojmu „životní styl“
Životní styl je typickou multidisciplinární problematikou, ale zároveň ho lze chápat jako typickou interdisciplinární problematiku, kterou nelze v komplexnosti uchopit a studovat pouze z pohledu jediné vědy. (Duffková, et al., 2008) Dle Hodaně a Dohnala (2008) patří pojem životní styl v současné době mezi velmi frekventované kategorie společenských věd. Řadí ho mezi složitý fenomén, který může být díky svojí 17
multiparadigmatičnosti
reflektován
z hlediska
aspektů
jako
jsou
sociologický,
psychologický, ekonomický, medicínský aj. Podle Duffkové et al. (2008, 51) je důležité vymezení termínu životního stylu protože: ·
Životní styl je obsahově velice rozsáhlá oblast zahrnující i na první pohled navzájem málo souvisejících témata,
·
Životní styl je běžně používaný výraz a jeho význam v běžném povědomí a reálném každodenní používání se liší od pojetí používaného v oblasti vědeckého zkoumání,
·
Pod pojmem životní styl je skryta spousta věcí, váže se na módu a odívání, zdraví a pohyb, bydlení, ekologické chování, konzumní chování, odlišnosti minority a majority atd. „Jestliže je cílem společnosti rozvoj osobnosti a zabezpečení životní pohody, potom
se tento cíl stává základní směrnicí pro tvorbu životního stylu. A sám životní styl je tak konkrétním způsobem rozvoje lidské osobnosti.“ (Hodaň & Dohnal, 2008, 91)
2.3.2 Individuální závislost životního stylu
Hodaň a Dohnal (2008) udávají, že životní styl vyjadřuje konkrétního člověka, který je součástí určité skupiny. Není neměnnou skutečností, má vlastní dynamiku měnící jeho kvalitu. Každá etapa společenského vývoje má určitý charakter životního stylu jako výsledek historického procesu. Způsob života je sociokulturně a filozoficky určen a jeho individuální konkretizace odpovídá konkrétní době i konkrétní společnosti. Konkrétní, individuální životní styl je závislý na: ·
způsobu tvorby a reprodukce života,
·
podílu na řízení společenských procesů,
·
úrovni překonání protikladů mezi prací a ne-prací (sféra nutnosti versus sféra svobody),
·
úrovní sblížení společenských a individuálních hodnot,
18
·
druzích vykonávané činnosti, způsobu jejích vykonávání a vzájemných proporcích mezi nimi,
·
zpětném působení životního stylu na kvalitu daného individua. Hodnoty a hodnotová orientace jednotlivce hrají v životním stylu důležitou,
dokonce by se dalo říci zásadní roli. Všechny hodnoty nebývají jednotlivcem stejně hodnoceny, nepřikládají jim stejnou váhu (význam, sílu, důležitost), což má za následek řazení těchto hodnot do hierarchií, žebříčků atd. Jde tedy o určité uspořádání hodnot vyjadřující, čemu dává člověk v životě přednost, co považuje za významné nebo významnější než jiné. Tyto hodnoty ovlivňují zaměřenost subjektu, volbu cílů a prostředků k jejich dosahování. Člověk se chová v souladu se svojí hodnotovou orientací. Je to tedy jakýsi regulátor činnosti a v tomto smyslu je základem pro volbu individuálního životního stylu. Hodnotový žebříček si člověk vytváří v průběhu socializace sám na základě vlastních zkušeností a prožitků, svých vlastností a svého psychologického profilu. Hodnotová orientace není u jedince absolutně stálá a neměnná. Předpokládá se, že základní kostra hodnotového žebříčku je relativně ustálená po období puberty. Ovšem v životě mohou nastat různé situace, které mohou znamenat změnu v preferovaných hodnotách člověka. Duffková et al. (2008) Duffková et al. (2008, 125) dále uvádí, že utváření hodnotové orientace jedince je pod silným vlivem: ·
hodnot a hodnotových orientací jeho nejbližšího okolí,
·
hodnot a hodnotových orientací jiných osob (jeho vzorů, populárních osobností, pod vlivem masmédií atd.),
·
systému hodno uznávaných a preferovaných v celé společnosti (opět pod vlivem médií). „Životní styl je totiž ve své základní podobě určen požadavky člověkem přijatých a
realizovaných sociálních rolí (ne požadavky samotného člověka) a nahodným vlivem prostředí (viz schéma):“ Hodaň a Dohnal (2008, 93)
19
INDIVIDUM prostředí
prostředí SOCIOPROFESNÍ ROLE
prostředí
prostředí
prostředí
prostředí ŽIVOTNÍ STYL
Obrázek 1. Schéma životního stylu určeného požadavky přijatých a realizovaných sociálních rolí a náhodného vlivu prostředí. (Hodaň & Dohnal, 2008, 93)
2.3.3 Změna životního stylu a pohyb
Změna životního stylu je náročný proces spojený nejen s objektivními problémy spojenými se samotným procesem změny, ale i se subjektivními problémy souvisejícími se změnou návyků, které změnu životního stylu doprovázejí. Ke změně může dojít mnoha způsoby: změnou časové struktury, změnou obsahu určité oblasti, změnou stravovacích návyků, délkou spánku atd. Tento zásah, který vede k pozitivní změně, má charakter intervence do stávajícího stavu, která ve svém důsledku vede k optimalizaci životního stylu. Za optimální životní styl považujeme ten, co nám umožňuje uspokojení všech našich potřeb. Hodaň a Dohnal (2008) Stejskal (2004) se zamýšlí nad tím že, motivací pro změnu životního stylu mohou být zdravotní problémy, ale i snaha odstranit špatné návyky, tlak negativního společenského hodnocení atd. Hlavní příčinou našeho zhoršujícího se zdravotního stavu na začátku třetího tisíciletí je totiž náš životní styl. Chceme-li snížit rizika časného onemocnění a zhoršení kvality života, musíme pro to udělat něco sami. Dle Hodaně (2008) je nutné si uvědomovat, že jsme biologický organismus, jehož existence je závislá na pohybu. Pohybové činnosti se podílejí na všech oblastech našeho života. Jsou jedním z nejdůležitějších předpokladů zdatnosti, výkonnosti a zdraví člověka.
20
Hodaň a Dohnal (2008, 107) uvádějí, že „v životním stylu se projevuje celá osobnost člověka, jeho postoje, potřeby, touhy, vztahy, zájmy, jeho fyzická, emocionální, sociální i duchovní úroveň atd. Optimalizace se také týká celkové kultivace člověka.“ Jdeli nám tedy o optimalizaci životního stylu v širokém slova smyslu, potom v ní musejí být všechny tyto aspekty respektovány. Hodaň a Dohnal (2008)
2.4 Lidský pohyb a zdraví
Pohyb hraje důležitou roli ve vztahu k fyzickému, psychickému a mnohdy i sociálnímu zdraví každého jedince. Maminky na mateřské nejsou a neměly by být tedy výjimkou.
2.4.1 Pojmy „pohyb“ a „lidský pohyb“
Popis a definice, je jedním ze základních filozofických problémů. Není to však pochopitelně pouze problém filozofický, fyzikální, chemický, biologický…, ale také společenský. Jde na něj tedy pohlížet z mnoha směrů, protože jde o rozmanitý komplexní problém. Individuální lidský pohyb, je také základním kinantropologickým problémem. Hodaň a Dohnal (2008) „Pohyb není pouze přechod z bodu A do bodu B. Pohyb je také jakýkoliv vznik a zánik, změna, je to zvětšování a zmenšování.“ (Hogenová, 2005, 43) „I když má lidský pohyb svoje kulturní a společenské pozadí, má vždycky svoji individuální jedinečnost (…) pohyb k životu neodmyslitelně patří, je předpokladem i projevem lidského života.“ (Hodaň, 2000, 105) Rýdl (in Hodaň, 2000, 105) o pohybu píše: „pohyb je základním způsobem existence člověka a to nejen jako holá a mechanická lokomoce, holý produkt svalových činností a jejich chemismu, ale ve vší šíři jako životní a existenční potřeba i oduševnělého těla i ztělesněné duchovosti, jako vnitřní intence, puzení či víceméně uvědomělé usilování,
21
jako v těle se manifestující duševní hnutí a všechno to jako nejcharakterističtější výrazy lidského života“.
2.4.2 Pojem „zdraví“ a jeho problematika
Zdraví jako harmonie těla a duše je cílem zamyšlení již několik tisíc let. Mělo se za to, že isonomia (iso – stejný, nomos – zákon) je základem zdraví a monarchia (monas – jeden, arché – vláda) je základem nemoci. Isonomia a monarchia se vykládaly jako důsledky hospodaření se čtyřmi druhy šťáv, které se nacházejí v lidském těle. Černá žluč odpovídala cholerikům, krev sanquinikům, žluč světlá melancholikům a flegmatikům sliz. Vysvětlení je takové, že sliz teče pomalu, proto odpovídá zpomaleným flegmatikům, žluč černá vzbuzuje vztek u choleriků, normální žluč je sídlem zádumčivosti, krev a její rychlost toku odpovídá krevnímu typu lidského temperamentu. Hippokrates 460 – 380 př. n. l. stanovil tyto souvislosti mezi tekoucími elementy v těle a temperamentu a dále tuto myšlenku Galénos (lékař gladiátorů z Pergamonu) rozvinul a použil při léčení. Hogenová (2005) Dále Hogenová (2005) uvádí například hinduistické pojetí zdraví, které je založeno na myšlence nepřerušeného pohybu energie v sedmi čakrách a v sedmdesáti tisících nádií, tedy kanálky pro tok energie. Proces vyladění toku energie je ozdravujícím. Jóga a všechna duchovní cvičení mají pouze jediný smysl – vyrovnání toku energie v těle a naladění jej na energii vně těla, protože tělo je jen zdání (závoj Májin) spolu s tvary všech ostatních věcí okolo nás. Protože pravou podstatou všeho je nic v podobě „brahma“. Brahma nemá tvar, ani definici a všichni se snaží vstoupit do brahma opuštěním ze všeho, co má tvar, tj. cestou samadhi, cestou nirvány. World Health Organization (WHO) definuje zdraví jako: „stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody, a nesestává se jen z absence nemoci nebo vady“. http://cs.wikipedia.org/wiki/Zdraví (2012) U Hodaňe (2000) je možné nalézt myšlenku, že zdraví se týká celé osobnosti člověka ve sféře fyzické, psychické a sociální. Jde tedy o celkovou zdatnost organismu, která je výsledkem záměrného procesu. „Zdraví tedy není stav, je to proces, tvorba, boj, který nikdy nekončí.“ (Hodaň, 2000, 156) 22
Hodaň sleduje určitý rozpor ve vnímání zdraví jako stavu a procesu. Zatímco v „procesu“ se skrývá dynamika u „stavu“ je to nehybnost. Je tedy nutné, aby byl pojem „stav“ chápán jako „vyjádření momentální úrovně, které bylo v procesu tvorby zdraví dosaženo.“ (Hodaň, 2000, 159) Rozvoj nových vědních disciplín jako jsou klinická fyziologie, preventivní kardiologie, psychosomatická medicína a tělovýchovné lékařství vedl až v druhé půli 20. století k novému názoru, že „zdraví je cosi pozitivního, hodnotného, co se dá záměrně pěstovat i měřit“ (Daněk, 1989, 51) Tvorba zdraví a péče o vlastní zdraví by mělo být především záležitostí jedince samotného. Ve Svobodné pluralitní společnosti je každý zodpovědný sám za sebe. Nejde pouze o zdraví, ale i svůj vývoj a za svoji úroveň. Vlastní odpovědnost za svoje zdraví je výsledkem určitého chování. Individuální zainteresovaností na zdraví jako výsledku určitého způsobu chování se zabývá řada autorů, kteří přicházejí k jeho určujícímu významu. Např. Kaplan, Sallis & Patterson (in Hodaň, 2000, 156) uvádějí, že se na úrovní zdraví podílí 40% chování samotného člověka, 30% jiné faktory, 10% genetické předpoklady, 10% lékařská péče. Další výzkumy uvádějí závislost zdraví na životním stylu 60%. Drtivá většina lidí udává zdraví na nejvyšší příčce svého hodnotového žebříčku, ale jejich vlastní podíl na aktivní tvorbě zdraví je takřka zanedbatelný. Nejdou tedy cestou vlastní aktivní tvorby zdraví a prevence, ale pohodlnější cestou konzumu nabídnuté a nutné léčby. Je to problematikou stále převládající filozofie konzumní společnosti a z ní vycházejícího pasivního přístupu k vlastnímu životu. Hodaň (2000)
2.4.3 Vliv pohybové aktivity na zdraví
Jak již ze samotné definice pohybu vyplývá, jde o jev velmi různorodý. Samotnou různorodostí pohybu je poté ovlivňován zpětný vliv na samotného pohybujícího se člověka. Ten může být z hlediska jeho dalšího rozvoje kladný, rovněž tak i záporný nebo dokonce devastující. V této souvislosti s aktivním vykonáváním pohybu hovoříme o pohybové aktivitě. Hodaň a Dohnal (2008) Po prozkoumání literatury zjišťujeme, že pohybová aktivita bývá charakterizována různými přístupy a úhly pohledů. Další nám nabízí Hodaň (2005), který o pohybové 23
aktivitě hovoří jako o vyšší formě vnitřně determinovaného pohybu a je to jakýkoliv tělesný pohyb zabezpečovaný kosterním svalstvem s výsledkem zvýšené energetické spotřeby. Další definici nám nabízí Čelikovský (in Hodaň & Dohnal, 2008, 32), který o pohybové aktivitě mluví, že jde o „ … veškerý motorický projev člověka, který zahrnuje pohybové úkoly každodenního života, lokomoční, pracovní a další účelové pohyby“. Sám Hodaň (in Hodaň & Dohnal, 2008, 32) považuje za pohybovou aktivitu „ …sumu skutečně realizovaných pohybových činností člověka.“ Již ve starověkém Řecku hledal lékař Erasistratos nějakou základní příčinu všemožných běžných nemocí a našel ji v přeplněnosti těla - plethoře. Není divu, protože jako všichni tehdejší a mnozí pozdější lékaři i on ošetřoval jen dobře platící pacienty, tedy ty, kteří měli nadbytek jídla a pití a pohyb žádný, byli přesycení či příliš plní, prostě otylí. Plethora byla patrně první pojmově určenou „civilizační“ nemocí. Daněk (1989) Tělesná kultura je jedním ze základních systémů přímo ovlivňující „boj o zdraví“. Výzkumy nám ukazují, že se nějaké formě tělesných cvičení v množství pro tvorbu zdraví nutném věnuje maximálně 10% dospělé populace, na úrovni nižší, nepravidelné a tedy nedostačující je to maximálně 20%. Hodaň (2000) „Pravidelné cvičení i přirozená (obvyklá, habituální) pohybová aktivita jsou spolu s přiměřeným příjmem energie nejlepším, nejbezpečnějším a ekonomicky nejméně náročným preventivním (a často i léčebným) prostředkem většiny civilizačních onemocnění.“ Stejskal (2004, 12) Bylo prokázáno, že dlouhodobá pohybová aktivita prodlužuje lidský život a snižuje úmrtnost na onemocnění spojená se sedavým životním stylem. Ovšem i toto tvrzení má mnoho úskalí, protože to, co je vhodné pro jednoho, druhému nemusí stačit a třetímu může dokonce ublížit. Předpis pohybové aktivity se dá srovnat se seriózním předpisem léku, neboť variabilita reakce i dlouhodobá adaptace na pohybovou aktivitu je ovlivněná řadou faktorů jako jsou dědičnost, věk, pohlaví, zdravotní stav, trénovanost, intenzita zatížení, trvání, frekvence, druh cvičení nebo délka intervence atd. Stejskal (2004) Pravidelně cvičící člověk má zvýšený pocit důvěry v sám sebe a své schopnosti, snadněji rozptyluje obavy a stresy denního života a je méně agresivní. Pravidelný pohyb také napomáhá přerušit neutěšené myšlenky novými pozitivními zkušenostmi, a proto je v tomto smyslu účinek cvičení často lepší než účinek vyhledávaných a doporučovaných relaxačních technik. Dokonce i u těžkých depresí se doporučuje kombinace psychoterapie a pravidelné pohybové aktivity. Fyzicky aktivní člověk má vyšší produkci některých 24
nervových přenašečů a modulátorů snižující bolest, také zlepšují náladu a přinášejí člověku pocit radosti. Pravidelnost cvičení zvyšuje pružnost a pevnost kloubních vazů a úponových svalových šlach, ohebnost kloubů, svalovou sílu, vytrvalost a klidové napětí svalu. Trénovaný člověk využívá při tělesné práci lépe zásobních tuků a šetří zásobní cukry. Stejskal (2004) Dále uvádí Stejskal (2004, 12), že je důležité vědět o tom že „ pravidelná pohybová aktivita zvyšuje produktivitu práce a pracovní kapacitu člověka, snižuje pracovní neschopnost, náklady na léčení, počet pracovních úrazů a snižuje i pracovní fluktuaci.“
2.5 Chůze
Maminky mají opravdu dostatek pohybu při každodenním zvedání miminka, jeho přebalování, krmení a hlídání. Může to ovšem vést jak k fyzické tak i psychické únavě, která se může a nemusí negativně odrazit například v manželském soužití. Dle mého názoru může být chůze s kočárkem prostředkem jak se vymanit z každodenní rutiny péče o dítě a obnovení fyzických a psychických sil. Jde tedy o aktivní odpočinek, díky kterému se může maminka, co nebyla spokojená se svým složením těla, stejně tak jako s fyzickou kondicí po porodu, vrátit brzo do kondice.
Chůzí se mohou zabývat téměř všechny vědní disciplíny – filozofie, biomechanika i například fyzika. Z hlediska vlivu na zdraví je nejdůležitější vědní disciplínou fyziologie tělesné zátěže, která se zabývá chůzí a jejím vlivem na organismus. Sovová, Zapletalová, Cyprianová (2008)
2.5.1 Pohyb po dvou
První nálezy kosterních pozůstatků předků člověka chodícího vzpřímeně po dvou se nalezly v Africe. Nejstarší pocházejí z doby 3 až 4 milióny let. Postupný přesun těžiště těla dvounohých primátů nad hlavní klouby dolních končetin jim umožňoval udržovat polohu 25
vstoje bez velkých nároků na svalovou práci. Nejlepším důkazem chůze po dvou jsou především její stopy. I ty se nalezly v Africe. Otiskli je asi před 3 700 000 lety v tehdy ještě čerstvém blátě Olduvajské prolákliny v Keni skupina dvounožců, dva dospělí a jedno dítě. Daněk (1989) Podle
Sovové
et
al.
(2008)
je
vzpřímené
držení
těla
jedním
z nejcharakterističtějších znaků člověka jakožto biologického druhu. Schopnost chodit po dvou nás odlišuje nejenom od jiných lidoopů, ale představuje také hlavní rozdíl mezi námi a zbytkem savců. Poté, co jsme se oddělili od zbytků lidoopů, prodělala lidská kostra radikální změnu Původní tělesná stavba, která byla přizpůsobena pro lezení po čtyřech, se nadále přetvořila v konstituci vhodnou ke stání, chůzi a běhu. „První krůčky dítěte jsou rodinnou událostí a začátkem cesty dítěte k jeho nezávislosti. Chůze je nezávislost…“ (Sovová et al., 2008, 16) Více než 99,5% z posledních 100 000 let se moderní člověk primárně spoléhal na chůzi a na svalovou práci pro výkon většiny denní vykonávané práce. V posledních 200 let byl člověk schopen systematicky snížit požadovanou denní fyzickou aktivitu a to především chůzi prostřednictvím různých technologických vývojových pokroků. Moderní člověk zdědil tělo dokonale určené pro širokou škálu fyzických činností a nejlépe pracuje, když aktivity jako chůze jsou hlavní částí denního režimu. Rose a Gamble (2006) Chůze se stala hlavním prostředkem pro překonávání vzdáleností po většinu lidské historie. Člověk ji využíval k lovu, sběru plodů k obživě, objevu nových území a boji o ně. Chodil pěšky za obživou, prací, vzděláním, ale i za láskou. Situace se změnila až ve 20. Století, kdy automobily vytlačily chodce z cest. V dnešní uspěchané době lidé začali bojovat s časem. Do svých kanceláří či příbytků vyjíždějí výtahem. Rodiče rozvážejí své děti do škol i zájmových kroužků autem a ty starší cestují prostředky městské hromadné dopravy. Sovová et al. (2008)
2.5.2 Chůze pro zdraví
…už od dětství se každému vnucuje představa: nebudeš-li hodný (např. nebudeš-li si pravidelně čistit zoubky, ty-ty-ty!), čeká tě „trest“ (např. v podobě zubolékařských zákroků). Nebo nebudeš-li ukázněný (např. budeš-li se přejídat) a 26
aktivní (např. neujdeš-li ve volném čase aspoň těch dvacet kilometrů týdně), čeká tě „postih“ (v podobě otylosti, kterou budeš trpět napřed duševně a hned pak tělesně, v podobě oslabení krevního oběhu, ztráty čilosti a svěžesti atd.). V obou případech jde vlastně o chování „vynucené“ zevně danými zákonitostmi a příčinnými vztahy. V obou případech – pro děti i pro dospělé – může člověk sám i druzí lidé (rodiče, učitelé, nadřízení) omezit možnosti rozhodování mezi spíše žádoucím a spíše nežádoucím chováním vytvořením „zásadního návyku“ či dokonce rituálu. (Daněk, 1989, 48) Skutečnost, že chůze a podobné aktivity musejí být zahrnuty do životů mnoha dětí a dospělých je zdůrazněna nedávným rychlým nárůstem obezity a diabetes mellitus II. typu v mnoha technologicky vyspělých zemí. Současný nárůst obezity, diabetu II. typu a kardiovaskulárních onemocnění naznačuje, že chůze a ostatní fyzické aktivity potřebují být součástí každodenního života dětí a dospělých. Jednou cestou ke zvrácení a účinnému boji proti tomuto „hypokinetickému stavu“ je výrazné zvýšení množství svižné nebo energické chůze prováděné velkou částí sedavé populace. Rose a Gamble (2006)
2.5.2.1 Vliv na srdce a prevence kardiovaskulárního onemocnění
Pohybová aktivita prováděná opakovaně správným způsobem má pozitivní vliv na činnost srdce. Zvyšuje se stažlivost srdečního svalu, jeho elasticita a srdeční činnost. Srdeční tepová frekvence u trénovaného jedince klesá v klidu i při submaximálním výkonu a zotavení po zátěži trvá kratší dobu. Srdce tedy funguje lépe a stárne pomaleji. Zvyšuje se i průtok krve svaly. Stejný pozitivní vliv má PA na funkci plic – zvyšuje se dechový objem při maximální práci a frekvenci dýchání, zvyšuje se plicní ventilace i plicní difuze. Sovová et al. (2008) Epidemiologická sledování v londýnských poschoďových autobusech, která prováděl u zaměstnanců tehdy největšího podniku městské dopravy v celé Evropě J. Morris se spolupracovníky, prokázala po polovině 20. století, že z dvojic zaměstnanců podniku pracujících v tomtéž prostředí, vystavených témuž hluku a témuž ovzduší, tedy z řidičů a průvodčích městských autobusů, měli větší sklon k vážnějším nemocem srdce a cév řidiči. Rozdíl byl vysvětlen odlišností práce: řidiči sedí a jsou pořád ve střehu, stále 27
jsou nuceni pozorně sledovat provoz a reagovat na každou novou situaci – celou pracovní dobu sedí. Průvodčí se nervově namáhali podstatně méně, zato tělesně dostávali „zabrat“, během každé jízdy autobusu se museli mnohokrát přemístit z dolního do horního podlaží a zpět. A to i za situace, kdy výstup byl většinou ztěžován i kymácením vozidla a zápolením s odstředivou silou v zatáčkách. Daněk (1989) Muži a ženy, kteří vykonají 120 minut a více rychlé chůze ve většině dnů v týdnu mají obecně nižší výskyt kardiovaskulárních onemocnění a událostí spojených s aterotrombózou. Podporu pro toto tvrzení podal pomocí moderních vědeckých metod Morris se spolupracovníky v roce 1953 (viz Daněk). V posledních 50 let bylo uděláno mnoho dobře navržených observačních studií, které rovněž potvrdily vliv zvýšeného množství chůze na nižší riziko kardiovaskulárního onemocnění u mužů i žen. Ve většině případů se pěší intenzita definovala jako „obvyklé“ a „svižné“ tempo v minutách za den nebo hodinách za týden. V analýze se chůze oddělila od ostatních, především intenzivnějších aktivit. Tento přístup umožňuje přesnější analýzu vztahu mezi množstvím chůze a kardiovaskulárním onemocnění bez závislosti na dalších aktivitách. Výsledky jsou uvedeny v grafech. Měření se zúčastnilo 73,743 zdravých žen bez kardiovaskulárních onemocnění nebo rakoviny mezi 50 a 79 lety a bylo do něj zapojeno 42 klinik, což představuje široké spektrum americké populace. Ženy byly rozděleny do 3 věkových skupin: od 50 do 59, od 60 do 69 a od 70 do 79. Ženy byly rozděleny podle MET/hodin týdně od nižších do vyšších hodnot zatížení. Byly zjištěny významné souvislosti mezi vyšší intenzitou chůze a snížením kardiovaskulárním onemocněním během následujících 2 až 6 let. Vztah byl podobný pro ženy ve všech 3 věkových skupinách pouze s poněkud menším rozdílem u nejstarších žen. Ženy byly také rozděleny podle vlastních odpovědí v dotaznících do 5 kategorií 1) zřídka nebo nikdy nechodící, 2) <2 mph (3,2 km/h), 3) od 2 do 3 mph (3,2 – 4,8 km/h), 4) od 3 do 4 mph (4,8 – 6,4 km/h), a 5) >4mph (vice jak 6,4 km/h). Což můžeme vidět ve druhém grafu. Ženy, které odpověděly, že chodí rychleji, měly ze sledování menší riziko kardiovaskulárního onemocnění. Rose a Gamble (2006)
28
Relativní riziko kardiovaskulárního onemocnění
1 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 1
2
3
4
5
Intenzita chůze (MET-hodin/týdně) Obrázek 2. Graf vyjadřující relativní riziko kardiovaskulárního onemocnění závislé na zatížení (METhodin/týdně) žen mezi 50 a 79 lety. (Rose & Gamble, 2006, 151)
Relativní riziko kardiovaskulárního onemocnění
1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 zřídka a nebo nechodící
<2mph
2 - 3mph
3 - 4mph
>4mph
Tempo chůze (mph) mezi chodci Obrázek 3. Graf vyjadřující relativní riziko kardiovaskulární onemocnění v závislosti na rychlosti chůze žen ve věku mezi 50 do 79 let. (Rose & Gamble, 2006, 152)
29
2.5.2.2 Prevence rakoviny
Dle některých studií pohyb snižuje hladinu estrogenů a tím působí preventivně proti vzniku rakoviny prsu. Dále také pohyb působí jako prevence proti vzniku dalších nádorů, například tlustého střeva. Sovová et al. (2008) Během posledních dvou desetiletí stále přibývají údaje o vztahu obvyklé pohybové aktivity s celkovým výskytem rakoviny a také rakoviny tlustého střeva a prsu. Pro ostatní druhy rakoviny existuje dostatek údajů k určení, zda existuje významný vztah, ale příznivý vztah byl zaznamenán u rakoviny plic a některých rakovin reprodukčních orgánů. Bohužel kvůli složité povaze etiologie většiny typů rakoviny, doby nástupu a klinickém zobrazení nádoru, relativně nízkého převládání většiny vedlejších rakovin v celkové populaci a naše nedostatečné pochopení těchto biologických mechanismů nám zatím neumožňuje stanovit příčinnou souvislost mezi fyzickou aktivitou a onemocněním, případně úmrtností na rakovinu, kde by cvičení mohlo být ochranou proti rakovině. Nejsou jednoznačné důkazy, že zvýšení fyzické aktivity, včetně chůze, snižují riziko nákazy rakoviny. V řadě observačních studií, které zkoumaly určitá povolání a volnočasovou pohybovou aktivitu v souvislosti s výskytem rakoviny, se zdá, že činnosti mírné intenzity (4 – 5 METS) jsou silněji spojovány s nižším rizikem rakoviny než činnosti, které vyžadují méně než 4 METS. Pro splnění těchto kritérií jako prevenci proti rakovině jde o svižnou chůzi (rovna či více 4 mph= 6,4 km/h), jde tedy o chůzi do schodů, po horách nebo turistiku. V poslední době některá centra onkologické péče poskytují vedená aerobní cvičení a cviky pro pacienty po operaci, po ozařování a chemoterapii. Tyto programy jsou určeny na zlepšení fyzické výkonnosti a nezávislosti, zvýšení svalové hmoty, snížení neaktivní hmoty a pro zlepšení zdraví související s kvalitou života. Účinky chůze na únavu, psychiku, fyzickou kondici a stres byly hodnoceny na 46 ženách v průběhu 6 týdenního programu radiační léčby rakoviny prsu. Náhodně zařazené ženy do programu chůze vykazovaly podstatně větší zlepšení fyzické kondice, únavy, úzkosti a zlepšení spánku ve srovnání se ženami, které byly zařazené do obvyklé péče. Rose a Gamble (2006)
30
2.5.2.3 Prevence osteoporózy
Řídnutí kostí je fyziologický jev, který doprovází stárnutí organismu. Zlomenina krčku kosti stehenní patří k nejvážnějším komplikacím tohoto onemocnění. Je dokázáno, že pohyb zvyšuje hustotu kostní tkáně a tím působí preventivně v boji s osteoporózou. Sovová et al. (2008) Většina současných doporučení ke zlepšení zdraví kostí, zejména pro zvýšení nebo udržení minerální hustoty kostí a prevence zlomenin spojených s osteoporózou, uvádí jako nejlepší vykonávat fyzickou aktivitu střední nebo energetickou intenzitou a to častým zatěžováním, včetně chůze. Osteoporóza je onemocnění charakterizované snížením kostní hmoty vedoucí ke zvýšení křehkosti kosti a citlivosti ke zlomeninám. Stlačování a ohyby kostry, které jsou vyvíjeny svalovou kontrakcí a gravitací v průběhu pohybu, stimulují tvorbu kostí a jejich sílu. Obecně platí, že silná intenzita nebo cvičení ve vysokém tempu vytváří nejlepší impulz pro zvýšení pevnosti kostí, ale to umožňuje většina aktivit. Svižná chůze jako chůze z kopce a do kopce nebo po schodech klade dostatečný důraz na kosti kyčle, nohy a chodidla stimulující zvýšení růstu kostí u dětí a mladých dospělých a snížení výskytu úbytku kostní hmoty u žen po menopauze a u starších mužů. Chůze, ale i ostatní dobré zdravotní návyky jako je nekuřáctví a dostatečný příjem vápníku jsou důležité pro dosažení maximálního zdraví kostí. Rose a Gamble (2006)
2.5.2.4 Prevence hypertenze
Nedostatek přiměřeného pohybu zvyšuje výskyt hypertenze. Naopak sportovci staršího věku mají vůči stejně starým nesportovcům nižší krevní tlak, a to jak v klidu, tak při zátěži. Bylo prokázáno, že pravidelné cvičení mírně snižuje zvýšený krevní tlak. Podle nejrůznějších výzkumů bývá pravidelným cvičením snížen systolický krevní tlak o 5 až 25 mm Hg a diastolický tlak o 3 až 15 mm Hg. Stejskal (2004) (Sovová et al., 2008, 23) uvádí, že „tělesné cvičení patří k základním režimovým opatřením při léčbě vysokého krevního tlaku. Při zvýšení tělesné aktivity totiž poklesne krevní tlak o 5-10 mm Hg.“
31
2.5.2.5 Chůze a obezita
Vztah mezi fyzickou aktivitou a obezitou u široké veřejnosti je složitý, protože zisk tělesné hmotnosti závisí na zisku nebo ztrátě energie z příjmu potravy, stejně tak jako výdej energie z fyzické aktivity. Obecně lze říci, že u fyzicky málo aktivní lidí je výskyt obezity častějším jevem. Bassett se spolupracovníky doložili, že vysoká úroveň fyzické aktivity denně, zejména chůze, je spojena se zdravou tělesnou hmotností u Old Order Amish mužů a žen. Tito Old Order Amish žijí v Ontariu v Kanadě, nepoužívají auta, elektrické spotřebiče a další vymoženosti moderního světa. Manuální práce a hospodaření je jejich hlavním zaměstnáním. Množství denní fyzické aktivity 98 mužů a žen bylo hodnoceno a zaznamenáváno pomoci standartních dotazníků a krokoměrů po dobu 7 dní. Průměrný počet kroků za den byl u mužů 18.425 a u žen 14,196. Muži hlásili 12 hodin chůze za týden a ženy 5.7 hodin. Žádný z Amish mužů a pouze 9% žen bylo obézních (BMI >30), zatímco 25% mužů a 26% žen mělo nadváhu (BMI >25). Kontrastem je většinová populace, kdy většina dospělých nechodí více než 2 až 3 hodiny týdně, nachodí méně než 5000 kroků/den a přibližně 56% má BMI >25 a 20% jsou obézní (BMI >30). Rose a Gamble (2006) Vztah zvýšení chůze na hubnutí dospělých s nadváhou byl opakovaně sledován v posledních 30 let se smíšenými výsledky. Programy zahrnující zvýšení chůze rovno nebo více než 12 mil týdně po dobu více než 12 týdnů vykazovaly výrazný úbytek váhy, zatímco programy zahrnující méně cvičení většinou nevykazovaly žádnou změnu. Pollock s kolegy zkoumali muže ve středním věku se sedavým zaměstnáním, stanovili jim aktivitu 40 minut chůze 4x týdně po dobu 20 týdnů s průměrnou vzdáleností 12 až 13 mil týdně v posledních 12 týdnech zkoumání. Tito muži ztratili v průměru 1,3 kg tělesné hmoty a snížili tělesné zastoupení tuku o 1,1%. Ve 12 měsíční hubnoucí studii, která zahrnovala 201 žen před menopauzou, s nadváhou a se sedavým zaměstnáním, Jakicic s kolegy prokázala, že velikost úbytku váhy souvisí s množstvím provedené pohybové aktivity. Ženy chodící <150 minut týdně měly kolem 6% úbytku váhy v 6 a 12 měsících, zatímco ženy chodící >200 minut týdně měly od 12% do 14% úbytku hmotnosti během stejné doby. Rose a Gamble (2006)
32
2.5.2.6 Chůze a diabetes mellitus II. typu
Muži a ženy, kteří jsou zpravidla více fyzicky aktivní, včetně více chůze, jsou podstatně méně náchylní k rozvoji diabetu II. typu v budoucnosti než méně aktivní lidé. Rychlejší tempo chůze bylo nezávisle spojeno s menším rizikem diabetu II. typu. Britští muži ve věku od 40 do 59 let, kteří prováděli aktivitu mírné intenzity (včetně hodně chůze) měli relativní riziko 0.42 pro rozvoj diabetu II. typu během 8 ročního následujícího oproti srovnání s muži bez aktivity. Výsledky těchto perspektivních observačních studií ukazují snížené riziko rozvoje diabetu u více aktivních mužů, které je podporováno experimentálními studiemi, v nichž neaktivní osoby s vysokým rizikem vzniku diabetu jsou náhodně rozděleny do aktivní skupiny a kontrolní neaktivní skupiny. Data z Da Quing IGT a diabetologické studie v Číně podporují myšlenku, že zvýšení fyzické aktivity mužů i žen se zvýšenou hladiny glukózy v krvi významně snižuje rychlost rozvoje diabetu ve srovnání s kontrolní neaktivní skupinou. Během 6 let zkoumání se objevilo 15.7 nových případů ze 100 lidí v kontrolní neaktivní skupině a 8.3 nových případů ze 100 ve skupině aktivních (tedy 46% pokles). Cvičební program pro pacienty, který zahrnuje kombinaci mírné a energické aktivity (pomalá a rychlá chůze), bývá jednou z hlavních forem cvičení. K pozitivnímu vlivu došlo jak u osob, které měly v počátcích cvičení štíhlou postavu, tak i osob s nadváhou. Rose a Gamble (2006)
2.5.3 Zdravotní rizika chůze
Chůze má bezesporu mnoho pozitivních dopadů na tělesnou zdatnost a na celkové zdraví jedince. Existují však i menší zdravotní rizika, které mohou dost znepříjemnit provozování této pohybové činnosti. Nepříjemnými důsledky chůze jsou především nejrůznější poranění spojené se špatným výběrem bot. Až do 19. století se vyráběla obuv bez rozlišení pro pravou a levou nohu. Dnes již není problém zakoupit speciální obuv pro chůzi, abychom co nejvíce odlehčili namáhaným kloubům, aby obuv vyhovovala terénu, počasí i tvaru chodidla. Během chůze mohou vznikat i vážnější zdravotní obtíže, které jsou zpravidla způsobeny neznalostí individuálních možností jedince, jeho tělesné zdatnosti. Při únavě je ohrožena přesnost prováděných pohybů a je postižena především stabilita nohy při dokončovací fázi kroku, což může vést k mnohočetným drobným poraněním kloubů, 33
šlach a kostí. Ve svém součtu může dojít k porušení tkáni v kosti, k mikrofrakturám, krevním výronům z drobných cévek a zánětům. Takové dlouhodobé nepřiměřené a mnohdy nepostřehnutelné zatížení může vést k devastaci pohybového aparátu a později může zavinit vážnější úraz, nevratné změny na kloubech nebo chronické zdravotní problémy. Prevencí zdravotních rizik chůze jakožto i jiných pohybových aktivit je porada s lékařem, nepřetěžování organismu, dodržování pitného režimu a zásad optimální pohybové aktivity. Sovová et al. (2008) Dále Daněk (1989) uvádí, že celkové infekce hrozící chodcům se většinou neliší od „nechodící“ populace. Ovšem v případě virózy nebo i streptokokózy může být oslaben srdeční sval a není tedy dobré za každou cenu zatěžovat organismus, protože by to nemuselo dopadnout nejlépe. Dále jsou uvedeny onemocnění, ke kterým může člověk svojí nedbalostí především v zalesněných krajinách přispět, když nebude vhodně oblečený a nebude dbát základním pravidlům pohybování se v takových místech. Takové onemocnění mohou být způsobena klíšťaty, zvířaty a terénem znečištěným hlodavci a jejich výkaly. Jde tedy o boreliózu, zánět mozku, vzteklinu a leptospirózu. Dokonce i žvýkání trávy či prosté strkání trávy do úst může do nich vnášet nebezpečnou plísňovou infekci – aktinomykózu.
2.5.4 Data z výzkumů a krokoměrů
Krokoměry a pohybové senzory (obvykle akcelerometry) byly použity pro hodnocení návyků pohybové aktivity, především chůze, u různých skupin lidí. Avšak akcelerometry doprovázejí větší finanční náklady a větší logistické problémy ve srovnání s krokoměry, které shromažďují data po delší dobu ve velkém počtu lidí a to je právě to, co učinilo krokoměry jako oblíbený nástroj pro měření chůze. Systematická hodnocení krokoměrů prokázala, že kvalitní krokoměry mohou poskytnout přesná data o množství chůze dospělých. Krokoměry mohou být méně přesné u dětí a starších dospělých s omezenou chůzí nebo změněnou chůzí (kulhání). Rose a Gamble (2006) Byly zveřejněny výsledky studií, kde bylo použito krokoměrů ke snímání chůze během celého dne na reprezentativních vzorcích populace. Tyto údaje naznačují, že pro dospělé se počet kroků pohybuje mezi 2500 a 15,000, pro lidi se sedavým zaměstnáním je to kolem 4000 kroků za den. Lidé se sedavým zaměstnáním jsou v rozmezí mezi 4000 a 34
6000, mírně aktivní jsou v rozmezí 6000 až 9000, aktivní (dosahující veřejného doporučení o pohybové aktivitě) 9000 až 12,000, a velice aktivní dosahující více než 12,000 kroků denně. Rose a Gamble (2006) Přehled 32 studií naznačuje, že můžeme očekávat mezi 12,000 – 16,000 kroků denně pro 8 – 10 leté děti (méně dívky než chlapci), mezi 7,000 – 13,000 kroků denně pro zdravé mladší dospělé (méně ženy než muži), mezi 6,000 – 8,500 kroků denně pro zdravé starší dospělé, a mezi 3,500 – 5,500 kroků denně pro osoby se zdravotním postižením a chronickými nemocemi. President´s council on Physical Fitness and Sports Research Digest
(2002)
-
http://www.fitness.gov/publications/digests/pcpfsdigestjune2002.pdf
(2012) Z údajů shromažďovaných krokoměry po dobu sedmi dní na reprezentativním vzorku dospělých žijících v Jižní Karolíně vyplynulo, že počet kroků za den silně koreloval s hodnotami body mass indexu: normální váha BMI <25 bylo rovno 7029 kroků za den, lidé s nadváhou BMI 25-29,9 rovno 5813 a obézní BMI >30 rovno 4618 kroků/den. Rose a Gamble (2006)
2.5.5 Denní „dávka“ kroků potřebná pro utužení a udržení zdraví
Myšlenka podpory zdraví prostřednictvím chůze, jejímž cílem je denně nachodit 10,000 kroků byla představena v Japonsku v roce 1960. Tato hranice jako cíl fyzické aktivity pro dospělé byla exportována do mnoha zemí v 90. letech. Od té doby se hodnotilo, jak tato hranice ovlivňuje doporučení pro veřejné zdraví v jednotlivých státech, například jako CDC/ACSM veřejný průvodce zdraví pro fyzickou aktivitu, který doporučuje 30 minut středně intenzivní aktivity ve většině, nejlépe ve všech dnech v týdnu. Výsledky těchto hodnocení celkově naznačují, že ve většině případů, kdy dospělí pravidelně dosahovali 10,000 kroků denně, splnili aktuální doporučení pro fyzickou aktivitu. Rose a Gamble (2006)
35
3 Cíle a úkoly
Cíle: Cílem bakalářské práce je analyzovat vliv chůze s kočárkem na zdraví matky. Dále změřit počet vykonaných kroků maminkami na procházkách s kočárkem, a také zjistit další informace týkající se jednotlivých maminek.
Úkoly: Z cílů bakalářské práce vyplynuly následující úkoly: ·
Prostudovat odbornou literaturu
·
Zapůjčit si měřící zařízení (krokoměry)
·
Vytvořit anketu doplňující individuální specifika jednotlivých maminek společně s tabulkou pro zapisování naměřených hodnot
·
Realizovat výzkum v podobě anketního empirického šetření doplněného o práci s krokoměry po dobu 14 dní u každé zúčastněné maminky a jejich důkladné zapisování dat
·
Zpracovat informace z anket a z tabulek v nich
·
Vyhodnotit získané informace a data
36
4 Metodika
Pro splnění cílů a úkolů jsem použil následující metody: ·
Metoda sekundární analýzy: analýza dokumentů vztahujících se k dané nebo podobné problematice (viz chůze obecně), získávání údajů z již hotových prací (knihy, sborníky, skripta, internetové stránky atd.)
·
Metoda terénního výzkumu: sběr dat v podobě anketního empirického šetření a v podobě dat z krokoměrů
·
Matematicko-statistická metoda: zpracování a vyhodnocení získaných dat
Technika výzkumu: ·
Technika sběru dat - primární analýza: anketní empirické šetření podpořeno prací s krokoměry (viz obrázek)
·
Písemné otázky pokrývající svým obsahem individuální zvláštnosti maminek.
·
V rámci výzkumu jsem použil anketu, která obsahuje uzavřené a polouzavřené otázky. Výhodou je získání velkého množství dat při relativně malých finančních nákladech, nevýhodou pak nemožnost kontroly, zda respondent odpovídá pravdivě. Použití krokoměru: FIT SOLUTIONS SW-200 YAMAX Výhodou zařízení je jeho lehká manipulace, krokoměr má pouze jedno tlačítko
sloužící k vynulování naměřených hodnot. Po vynulování hodnot, zaklapnutí přístroje a zastrčení za kalhoty nebo opasek je krokoměr připraven k použití. Negativní hodnocení jsem nenašel. Krokoměr je hodnocen uživateli Amazonu 4 hvězdičkami z 5.
Obrázek 4. Krokoměr použitý ve výzkumu (FIT SOLUTIONS SW-200 YAMAX)
37
Anketní empirické šetření s použitím krokoměru:
Anketní list šetření je jednou z nejjednodušších forem výzkumné techniky. V našem případě šlo o anketu, která byla předána společně s instrukcí o zacházení s krokoměrem náhodně vybraným maminkám, které byly ochotny absolvovat dvoutýdenní používání, sběr a zapisování dat z krokoměrů. Anketa tvoří 12 otázek. Na konci je doplněná tabulkou pro zapisování dat získaných z krokoměrů. Šetření probíhalo v ulicích města Blanska, kdy jsem se snažil najít a oslovit každou náhodně jdoucí maminku s kočárkem. Nejprve jsem se snažil zjistit, zda jde vážně o maminku, protože se mi nejednou stalo, že na vycházce s kočárkem byla například babička a ze vzhledu to nebylo patrné. Bylo osloveno 32 maminek a 20 z nich se zúčastnilo mého výzkumu, což je 62,5%. Z 12 maminek, které mě odmítly, si 7 z nich vyslechlo celý můj záměr zahájení rozhovoru a dalších 5 mě okamžitě odmítlo. Maminky byly ve věku v rozmezí od 22 do 39 let. Anketa je uvedena v příloze bakalářské práce.
Navázání komunikace s maminkami: ( předání ankety s krokoměrem) „Dobrý den, mohl bych Vás na chviličku vyrušit? Jsem studentem Univerzity Palackého v Olomouci, Fakulty tělesné kultury a v rámci své bakalářské práce provádím výzkum, který se týká chůze maminek s kočárkem. Jste maminkou dítěte v kočárku? Zkoumám, zda chůze s kočárkem může mít nějaký vliv na její zdraví. Oč mi jde? Mám u sebe anketu, která Vám nezabere ani 5 minut času, ale hlavně mi jde o to, zda byste se chtěla zúčastnit výzkumu za pomocí krokoměrů. Používala jste někdy krokoměr? Víte, o co jde? Samotný výzkum trvá 14 dní. Jediné, co Vás může obtěžovat nebo, co Vám bude brát trochu času je to, že před každou procházkou s kočárkem si vynulujete krokoměr, zacvaknete, připnete na kalhoty nebo za pásek a jdete jako obvykle s dítětem na procházku. Po celou dobu procházky si krokoměru nemusíte všímat. Poté, co dojdete z procházky, pouze otevřete krokoměr a opíšete mi naměřené hodnoty do tabulky, která je součástí ankety na jejím konci. Tam mi tyto hodnoty budete zapisovat celý týden. Po týdnu se Vám ozvu a sdělím Vám informaci, se kterou můžete, ale nemusíte další týden pracovat a to bude pouze na Vás.“
38
Šlo o formu rozhovoru z mé strany, kterou jsem se snažil držet se všemi maminkami. Během této řeči maminky mohly zhlédnout můj dotazník, kde jsem jim ukazoval, kam budou zapisovat data získaná z krokoměrů. Dále jsem jim názorně vysvětlil samotnou manipulaci s krokoměry. Požádal jsem maminky o telefonní čísla a také e-mailovou adresu, kam jsem jim přislíbil zaslání zpracovaných výsledků naměřených hodnot. Předal jsem jim dotazník společně s krokoměrem. S poděkováním a popřáním hezkého zbytku dne jsme se rozešli.
Průběžná komunikace s maminkami: Po prvním týdnu měření jsem maminkám telefonicky zavolal, zeptal se, jestli je zatím vše v pořádku a předal jsem jim informaci, že hodnota 10,000 kroků/den (zahrnující všechny aktivity) je hodnotou, která má dle výzkumů pozitivní zdravotní dopad pro člověka. Tato hodnota byla pouze informativní a záleželo pouze na maminkách samotných, zda s ní nějak naloží. Dále jsme se domluvili na místě a času předání vyplněného dotazník s krokoměrem ke konci následujícího týdne.
39
5 Výsledky
Celý výzkum byl realizován od začátku března do konce května 2012. Nejprve proběhlo pilotní empirické šetření prostřednictvím osobního rozhovoru a listů šetření s 20 ženami již v roce 2011 v rámci předmětu Katedry rekreologie Rekreace a věk. Tyto ženy vyplnily anketu o 11 otázkách. Z ní nám bylo patrné, že je třeba upravit formulaci několika otázek pro jejich lepší srozumitelnost a některé doplnit, popřípadě dotvořit otázku ohledně způsobů motivace k častější a delší chůzi s kočárkem.
40
5.1 Výsledky empirického řešení ankety
Otázka č. 1 Váš věk:_______
Maminka
Věk
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 Ø
27 31 39 29 22 28 22 26 34 28 26 32 28 31 23 29 27 33 37 31 28,7
Prvorodička, 2 děti, více
Obrázek 5. Tabulka věku respondentek a počet dětí
Z tabulky je patrná věková rozmanitost respondentek, kdy většina z nich je prvorodičkami. Také z ní vyplývá, že vyšší věk maminky není zárukou většího počtu již narozených dětí. Nejmladší maminky měly 22 let a nejstarší měla 39 let. 22 letá maminka měla více děti jako 39 letá.
41
Otázka č. 2 Mělo Vaše zaměstnání před mateřskou dovolenou sedavý charakter? Otázka č. 2
8
12
ANO
NE
Obrázek 6. Zaměstnání se sedavým charakterem
12 maminek mělo sedavé zaměstnání před mateřskou dovolenou a 8 nikoliv.
42
Otázka č. 3 Jste spokojená se svoji fyzickou kondicí na mateřské dovolené? Otázka č. 3
9
NE
11
ANO
0
2
4
6
8
10
12
Obrázek 7. Spokojenost s fyzickou kondicí na mateřské dovolené
Více jak polovina maminek byla spokojená se svojí fyzickou kondicí na mateřské dovolené.
43
Otázka č. 4 Jste spokojená se svým složením těla? Otázka č. 4
NE
16
4 ANO
0 5 10 15 20 Obrázek 8. Spokojenost se složením těla
Se složením těla byly spokojeny pouze 4 maminky oproti 16 nespokojeným.
44
Otázka č. 5 Jste prvorodičkou? Otázka č. 5
3
3 děti
2
2 děti
Prvorodička
15
0 5 10
15
Obrázek 9. Zastoupení prvorodiček
Většina dotazovaných a měřených maminek bylo prvorodičkami, 2 maminky měly po dvou dětech a 3 maminky měly po třech dětech.
45
Otázka č. 6 Stáří Vašeho dítěte v kočárku? Otázka č. 6
5 Do 1/2 roku Do 1 roku
10
Starší (průměr 23 měsíců)
5
Obrázek 10. Stáří dítěte v kočárku
Z ankety vyplynulo, že 10 maminek mělo dítě v kočárku staré do půl roku, 5 maminek do roku a 5 maminek mělo dítě starší, v průměru 23 měsíců.
46
Otázka č. 7 Dokážete časově vyjádřit dobu strávenou chůzí s kočárkem v jednom dni? 8
Otázka č. 7
7
7 6
6
5
5 4 3 2 2 1 0 1 hodina
1,5 hodin
2 hodiny
Více (průměr 4 hodiny)
Obrázek 11. Doba strávená chůzí s kočárkem
Maminky uváděly dobu strávenou chůzí s kočárkem v jednom dni. 7 maminek chodilo 2 hodiny, 6 maminek hodinu a půl, 5 maminek strávilo chůzí s kočárkem v průměru 4 hodiny denně a 2 maminky uvedly dobu chůze s kočárkem jako 1 hodinu. Průměrný čas procházky všech změřených maminek je 135 minut.
47
Otázka č. 8 Myslíte si, že chůze s kočárkem může mít vliv na Vaše zdraví? Otázka č. 8
3
ANO NE
17
Obrázek 12. Vliv chůze s kočárkem na zdraví
Většina maminek si myslí, že chůze s kočárkem může mít vliv na jejich zdraví. Některé z nich uvedly, že chůze s kočárkem může mít také vliv na zdraví samotného dítěte. (viz otázka č. 12.)
48
Otázka č. 9 Využíváte k chůzi s kočárkem pomoci např. rodinných příslušníků nebo někoho jiného? Otázka č. 9
8
NE
ANO
12
0 5 10 15 Obrázek 13. Využití pomoci někoho jiného
Více jak polovina maminek využívá pomoci rodinných příslušníků nebo někoho jiného k chůzi s kočárkem. 8 maminek využívá pomoci 1x týdně a 4 maminky 2-3x týdně, hlavně o víkendech.
49
Otázka č. 10 Co by Vás motivovalo k častějším a delším procházkám s kočárkem? (více možností) 16
Otázka č. 10
14 12 10 8
15
6 4
8
2
7 4
4
0 Větší informovanost Bonus ze strany Krokoměr (popřípadě Skupinová chůze Skupinová chůze z hlediska zdrav. zdravotní pojišťovny sporttester) společně maminek s kočárky maminek s kočárky dopadů se znalostí, kolik je pod odborným potřeba nachodit k vedením (cvičitel/ka) upevnění a rozvoji zdraví
Obrázek 14. Způsob motivace
15 maminek uvedlo krokoměr, (popřípadě sporttester) společně s informací, kolik je potřeba nachodit k upevnění a rozvoji zdraví, jako hlavní motivaci k častějším a delším procházkám s kočárkem. Pouze 4 maminky uvedly bonus ze strany zdravotní pojišťovny a skupinovou chůzí maminek s kočárky pod odborným vedením za motivaci k častějším a delším procházkám.
50
Otázka č. 11 Provádíte i jinou pohybovou aktivitu (PA) během Vaší mateřské dovolené? Otázka č. 11
NE
9
ANO
11
0
2
4
6
8
10
12
Obrázek 15. Jiná PA během mateřské
Více jak polovina maminek provádí na mateřské dovolené i jinou PA než samotnou chůzi s kočárkem. Maminky mezi další pravidelné PA uváděly například: balet, kolo, plavání, kolečkové brusle, běh, zumbu, florbal, pilates, power jogu, tanec, posilovnu, cvičení u kočárku (výpady), úklid domácnosti, koloběžku a plavání s dítětem.
51
Otázka č. 12 Procházku s kočárkem využíváte nejčastěji k (více možností) Otázka č. 12
9
8 k odpočinku k nákupům
8
11
k popovídání si s kamarádkou k vykonání pohybu pro zdraví
Obrázek 16. Důvody chůze s kočárkem
Více jak polovina maminek uvedla, že chůzi s kočárkem využívá nejčastěji k nákupům. Dále maminky uvedly, že procházku s kočárkem využívají nejčastěji také k vyřizování úřadů a dalších potřebných věcí 5x, k podpoře zdraví dítěte 3x, k uspání dítěte 2x, k vyzvednutí dalšího dítěte z mateřské školy 2x a k pobytu na čerstvém vzduchu 1x.
52
5.2 Výsledky empirického řešení dat z krokoměrů
Tabulka č. 1 Počet kroků v závislosti na době chůze s kočárkem
Maminka
Hodin/denně Ø
1. týden Ø (kroků/den)
2. týden Ø (kroků/den)
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20
4-5 4-5 4 3-4 3-4 více než 2 více než 2 více než 2 více než 2 více než 2 více než 2 více než 2 1,5 1,5 1,5 1,5 1,5 1,5 1 1
14 145 12 994 11 232 11 083 10 208 11 448 10 890 10 367 9 562 7 720 7 019 6 114 8 229 7 546 6 218 5 364 5 341 3 385 4 589 4 105
13 230 12 369 11 140 9 819 10 951 7 624 8 120 8 646 10 224 8 345 8 549 7 449 7 184 8 114 7 667 7 026 4 667 3 515 5 462 5 399
8 378
8 275
Ø
2. týden zvýšení/snížení
11/9
Obrázek 17. Tabulka počtu kroků v závislosti na době chůze s kočárkem
Tato tabulka nám nabízí celkový pohled na kroky maminek, které v průměru nachodily za jeden den. Tabulka je seřazená od nejdelšího času stráveného chůzí s kočárkem v jednom dni k nejkratšímu a k tomu jsou přiřazeny v průměru kroky v prvním týdnu měření a ve druhém. Následně je možné sledovat zvýšení nebo snížení aktivity 53
chůze ve druhém týdnu, kdy byla maminkám sdělena informace, kolik je vhodné denně nachodit k upevnění a rozvoji zdraví.
Tabulka č. 2 Skupina maminek chodící nad 10,000 kroků/den (v 1. týdnu) Maminka
1. týden
2. týden
Hodin denně
1 2 3 4 5 6 7 8
12 994 14 145 10 208 11 083 11 448 10 367 11 232 10 890
12 369 13 230 10 951 9 819 7 624 8 646 11 140 8 120
4-5 4-5 3-4 3-4 více než 2 více než 2 4 více než 2
Ø
11 546
10 237
3,2 +
2. týden zvýšení/snížení
1/7
Obrázek 18. Tabulka skupiny maminek nad 10,000 kroků
V tabulce je sledována skupiny maminek, které nachodily v prvním týdnu více než 10,000 kroků/den. Po obdržení informace o počtu kroků k udržení a rozvoji zdraví je sledován pokles u všech maminek ve druhém týdnu s výjimkou jediné.
54
Tabulka č. 3 Skupina maminek chodící od 6,000 do 10,000 kroků/den (v 1. týdnu) Maminka
1. týden
2. týden
Hodin denně
1 2 3 4 5 6 7
7 019 7 720 6 114 8 229 6 218 7 546 9 562
8 549 8 345 7 449 7 184 7 667 8 114 10 224
více než 2 více než 2 více než 2 1,5 1,5 1,5 více než 2
Ø
7 487
8 219
1,8 +
2. týden zvýšení/snížení
6/1
Obrázek 19. Tabulka skupiny maminek chodící od 6,000 do 10,000 kroků
Zde jsou sledovány maminky, které nachodily v prvním týdnu od 6,000 do 10,000 kroků/den. Je zde zaznamenaný nárůst u všech maminek po obdržení informace o počtu kroků ve druhém týdnu s výjimkou jediné.
55
Tabulka č. 4 Skupina maminek chodící méně než 6,000 kroků/den (v 1. týdnu) Maminka
1. týden
2. týden
Hodin denně
1 2 3 4 5
4 105 5 341 3 385 5 364 4 589
5 399 4 667 3 515 7 026 5 462
1 1,5 1,5 1,5 1
Ø
4 557
5 214
1,3
2. týden zvýšení/snížení
4/1
Obrázek 20. Tabulka skupiny maminek chodící do 6,000 kroků
Maminky chodící méně než 6,000 kroků/den v první týdnu zaznamenaly všechny nárůst po obdržení informace o počtu kroků ve druhém týdnu s výjimkou jediné.
56
5.3 Výsledky empirického řešení dat z porovnání ankety a nachozených kroků
Po rozdělení maminek podle počtu nachozených kroků do skupin maminek chodících nad 10,000 kroků/den, 6,000 – 10,000 kroků/den a méně než 6,000 kroků/den byly z ankety patrné další spojitosti v těchto skupinách.
Graf č. 1
Nespokojenost s fyzickou kondicí na mateřské dovolené 1
nad 10,000 kroků/den
4
od 6,000 do 10,000 kroků/den do 6,000 kroků/den 4
Obrázek 21. Graf porovnávající nespokojenost maminek s fyzickou kondicí v jednotlivých skupinách
Z celkového počtu 20 respondentek uvedlo nespokojenost s fyzickou kondicí 9 žen, což je 46%. Ve skupině maminek chodících do 6,000 kroků/den bylo se svojí fyzickou kondicí nespokojeno celých 80% maminek. Ve skupině chodících mezi 6,000 do 10,000 to bylo 57%. A ve skupině chodících nad 10,000 kroků za den to bylo 12,5% maminek. Všechny maminky ve skupině chodících do 6,000 kroků zároveň v anketě uvedly, že chůze s kočárkem může mít vliv na jejich zdraví a také 3x zvolili jako motivaci pro chůzi s kočárkem bonus ze strany zdravotní pojišťovny (spolu s dalšími způsoby motivace).
57
Graf č. 2
Spokojenost se složením těla 0 1 nad 10,000 kroků/den od 6,000 do 10,000 kroků/den 3
do 6,000 kroků/den
Obrázek 22. Graf spokojenosti se složením těla v jednotlivých skupinách
Z celkového počtu 20 respondentek byly spokojeny pouze 4 se svým složením těla, což představuje 20%. Maminky ve skupině chodících nad 10,000 kroků/den byly se svých složením těla spokojeny z 37,5%. Spokojenost ve skupině od 6,000 do 10,000 byla jen ze 14%. A ve skupině maminek chodících do 6,000 kroků/den jsem v anketě spokojenost se složením těla nenašel.
58
6 Diskuze
Cílem práce bylo zjistit, zda chůze s kočárkem může mít vliv na zdraví matky. Základním předpokladem bylo zjištění počtu kroků, které maminky při takové vycházce s kočárkem nachodí. Maminky v průměru nachodily v prvním týdnu přes 8,300 kroků/den a ve druhém přes 8,200 kroků/den, což vyplynulo z empirického šetření dat z krokoměrů, které si maminky zaznamenávaly samy do tabulky, která byla součástí ankety. Za předpokladu, že budeme důvěřovat každé mamince, získáváme hodnotu, která je podle odborné literatury na úrovni mezi 7,000 – 13,000 kroků denně pro zdravé mladší dospělé (méně ženy než muži). Ovšem je zapotřebí mít na vědomí, že v rámci výzkumu byla zkoumána pouze chůze maminek při konkrétní činnosti a to při chůzi s kočárkem a tedy ostatní „normální“ chůze během dne tímto šetřením není pokryta. Z odborné literatury jde vyčíst, že průměrná hodnota denní chůze u člověka se sedavým zaměstnáním je kolem 4,000 kroků za den. Při přičtení této hodnoty k dosažené průměrné hodnotě všech změřených maminek se dostáváme k průměrné hodnotě kolem 12,000 kroků/den. Přičemž tedy nejsem přesvědčen, že by maminky na rodičovské dovolené měly být vedle aktivní chůze s kočárkem dávány pro další zbytek dne do role sedavého zaměstnání, když všichni dobře víme, jakou má maminka starost o svoje dítě a že se v podstatě vše točí jen kolem něj a o pohyb tu není nouze. Hodnota kolem 12,000 kroků/den je v odborné literatuře již považována za hodnotu pro velice aktivní lidi. Myšlenka podpory zdraví prostřednictvím chůze z roku 1960 z Japonska udává hodnotu 10,000 kroků/den. Jak je patrné z výsledku mého výzkumu, dostali jsme se na průměrnou hodnotu kolem 8,300 a 8,200 kroků/den v první a v druhém týdnu. Tato hodnota byla samozřejmě některými maminkami vysoce přesahována a některé se jí moc nepřiblížili. Proto jsme přistoupili k rozdělení maminek podle počtu nachozených kroků do 3 skupin (viz obrázek č. 23) na maminky chodící v prvním týdnu nad 10,000 kroků/den, na maminky chodící v prvním týdnu od 6,000 do 10,000 kroků/den a na maminky chodící méně než 6,000 kroků/den. Doba strávená s kočárkem měřených maminek nám poukazuje, že i relativně kratší doba maminek může mít vyšší efekt na zdraví maminky než u maminky, která chodí denně kolem 5 hodin nižším tempem chůze. Toto tvrzení by bylo ovšem potřebné doložit dalšími měřeními, které by zahrnovaly i snímače tepové frekvence a sledovaly by se další hodnoty. 59
Rozdělení maminek dle počtu kroků/den skupina maminek nad 10,000 kroků/den (40%)
5 8
Skupina maminek od 6,000 do 10,000 kroků/den (35%) Skupina maminek chodících méně než 6,000 kroků/den (25%)
7
Obrázek 23. Graf rozdělení maminek podle počtu nachozených kroků za den
U skupiny maminek chodících nad 10,000 kroků/den v prvním týdnu jsme již kromě jediné ve druhém týdnu nezaznamenali vzestup hodnot. Maminek chodících nad 10,000 kroků/den bylo 8 z celkového počtu 20, což představovalo 40% všech zúčastněných maminek. U této skupiny jsme také zaznamenali více shodných odpovědí v anketě než u dalších skupin maminek, které toho nachodily méně. Bylo to u otázky spokojenosti s fyzickou kondicí na mateřské dovolené, kdy pouze jedna maminka nebyla spokojená se svojí fyzickou zdatností. Představovalo to 87,5% spokojenost s fyzickou kondicí maminek v této skupině. U ostatních skupin bylo toto číslo podstatně menší. Další otázkou většího výskytu podobných odpovědí v této skupině byla otázka spokojenosti se složením těla, kdy pozitivně na tuto otázku odpověděly 3 maminky z celkového počtu 4 pozitivních odpovědí. Byla to tedy 37,5% spokojenost v této skupině. Další skupiny dosahovaly nižších nebo žádných hodnot. Ve skupině maminek chodících od 6,000 do 10,000 kroků v prvním týdnu jsme ve druhém kromě jedné zaznamenali u všech vzestup hodnot, což by mohlo svědčit o určitém vlivu doporučených hodnot, které jsem maminkám po prvním týdnu zavolal, tedy hranice 10,000 kroků k pozitivnímu vlivu na zdraví. V této skupině bylo 7 maminek z celkového počtu 20 maminek, což bylo 35% všech zúčastněných. Po analýze ankety jsme taky
60
dospěli k závěru, že se u této otázky vyskytovaly určité shodné odpovědi. V otázce spokojenosti s fyzickou aktivitou odpověděly 4 maminky záporně. Spokojenost s fyzickou aktivitou byla v této skupině tedy 43%. U otázky spokojenosti se složením těla odpověděla pouze jedna jediná z této skupiny pozitivně, což představuje pouze 14% spokojenost pro tuto skupinu. Skupina maminek chodících méně než 6,000 kroků/den v prvním týdnu jsme opět u všech kromě jediné zaznamenali ve druhém týdnu nárůst hodnot. Opět to může být přisouzeno vlivu mého doporučení. V této skupině bylo 5 maminek z celkového počtu 20, což je 25% všech zúčastněných. Po prozkoumání ankety byly u této skupiny patrné spíše negativní ohlasy na hodnocení vlastní fyzické kondice a složení svého těla. U fyzické aktivity byla v této skupině spokojena pouze 1 maminka, což je 20%. A pozitivně v hodnocení složení svého těla v této skupině neodpověděla ani jedna maminka z této skupiny. Všechny maminky v této skupině uvedly, že chůze s kočárkem může mít vliv na jejich zdraví. A v otázce, co by maminky motivovalo k častějším a delším procházkám, se v této skupině objevila odpověď v podobě bonusu ze strany zdravotní pojišťovny 3x z celkového počtu této odpovědi 4x mezi všemi maminkami. V této skupině byla tato odpověď zastoupena 60%. Ovšem maminky vedle této odpovědi volily i další. Motivaci v podobě krokoměru či sporttesteru zvolilo celých 15 maminek, což je celých 75% všech zúčastněných maminek. Což pozitivně koreluje s odbornou literaturou, kde lze vyčíst, že krokoměry se staly jako oblíbený nástroj pro měření chůze. Další nejčastější odpovědí byla možnost větší informovanosti z hlediska zdravotních dopadů a také skupinová chůze maminek s kočárky. Je potřeba posoudit další vlivy, které hrály během výzkumu určitou roli. Na prvním místě to bylo počasí, které je hlavním determinantem toho, zda maminka půjde s kočárkem ven nebo nikoliv. Maminky byly měřeny po skupinách po 5 po dobu 14 dnů ve 3 měsících. Tedy počasí neměla žádná skupina stejné. Dalším ovlivňujícím faktorem byla nemocnost dětí. Dozvěděl jsem se, že 3 děti měly během dvou-týdenního měření určité zdravotní potíže, což zapříčinilo výpadek chůze v průměru 2 dnů u 3 z 20 maminek. O dalších případech nevím nebo mi je maminky nesdělily. Rovněž také skupina 20 maminek není zase až tak velikou skupinou, aby se dosažené výsledky daly zobecnit na celkovou populaci.
61
7 Závěry
Záměrem této práce bylo zmapování množství chůze maminek během procházky se svým dítětem v kočárku. Stanovené cíle bakalářské práce byly splněny. Teoretická část obsahuje 5 nejdůležitějších témat, které jsou nedílnou součástí této bakalářské práce. Praktická část obsahuje výsledky a vyhodnocení empirického šetření ankety a krokoměrů.
Na
základě
vyhodnocení
výsledků
provedeného
výzkumu
jsem
došel
k následujícím závěrům: ·
Maminky na mateřské či rodičovské dovolené nachodí během procházky v průměru tolik, kolik dle výzkumů nachodí zdravý mladší dospělý člověk během celého dne.
·
Nadpoloviční část maminek došlo ve druhém týdnu k navýšení hodnot kroků po doporučení hranice 10,000 kroků/den. Týkalo se to hlavně 2 skupin, které tohoto čísla nedosahovaly.
·
Menší část maminek již během své každodenní procházky s kočárkem dosáhne hranice 10,000 kroků, což lze brát za hodnotu k podpoře zdraví.
·
Většina maminek vnímá vliv chůze s kočárkem za prostředek k pozitivnímu vlivu na zdraví.
·
Většina maminek vnímá krokoměr jako motivující prostředek k nachození více kroků během své procházky.
·
U skupiny maminek s vyšším počtem nachozených kroků lze sledovat vyšší spokojenost s fyzickou kondicí a vyšší spokojenost se složením těla.
·
Více jak polovina maminek provozuje během mateřské další pohybovou aktivitu a rovněž využívá pomoci někoho jiného k chůzi s kočárkem (v průměru 1,5x týdně).
Tato práce nabízí určitý pohled na zvolenou problematiku. Jsem si vědom, že nebyly vyčerpány všechny možnosti řešení, jak toto téma zpracovat. Tato práce může sloužit jako podklad pro další výzkum v dané oblasti.
62
8 Souhrn
Bakalářská práce se zabývá vlivem chůze s kočárkem na zdraví matky. Práci jsem zpracoval s cílem zmapovat množství kroků během procházky s kočárkem. V teoretické části jsem popsal nejdůležitější témata, která se týkají změn v životě ženy po porodu, volného času, životního stylu, pohybové aktivity a zdraví, chůze atd. Provedl jsem empirický výzkum v podobě anketního listu šetření doplněného krokoměry. Výsledky výzkumu ankety a dat získaných z krokoměrů byly matematicko-statisticky zpracovány, graficky znázorněny a interpretovány. V závěru výzkumu jsem rozdělil maminky dle počtu nachozených kroků do 3 skupin, které jsme podrobili další analýze
63
9 Summary
This Bachelor thesis examines the effect of walking with stroller on the health of the mother. I processed this work with aim to map number of steps during strollering. I describe the most important topics that relate to changes in the lives of women after childbirth, leisure time, lifestyle, physical activity and health, walking, etc. in the theoretical section. I realized empirical research in the form of public inquiry sheet survey supplemented pedometers. The results of research survey and dates taken from pedometers were processed by mathematic-statistical method, and later graphically demonstrated and interpreted. I divided mothers by the numbers of steps into 3 groups and subjected them to other analysis at the end of research.
64
10 Referenční seznam
Čihovský, J. (2002). K vývoji názorů na volný čas (od Aristotela k Dumazadierovi). In Hodaň, B. (Ed.), Volný čas a jeho současné problémy 2002 (pp. 9-17). Olomouc: Hanex Daněk, K. (1989). Chůze znovu objevená. Praha: Olympia Duffková, J., Urban, L., & Dubský, J. (2008). Sociologie životního stylu. Plzeň: Aleš Čeněk Dumoulin, Ch. (2006). Ve formě po porodu (K. Bodnárová, Trans.). Praha: Portal. (Original work published 2000) Frömel, K. (2002). Kompendium psaní a publikování v kinantropologii. Olomouc: UP Guerrentz, S. (2003). Maminkou spokojeně a beze stresu (J. Hübschová, Trans.). Praha: Portal. (Original work published 2000) Hodaň, B. (2000). Tělesná kultura – sociokulturní fenomén: východiska a vztahy. UP: Olomouc Hodaň, B. & Dohnal, T. (2008). Rekreologie. Olomouc: Hanex Hogenová, A. (2005). K fenoménu zdraví a tělesné výchově. In Nosek, M. (Ed.), Pohybové aktivity a zdraví člověka – sborník příspěvků z mezinárodního vědeckého semináře 2005 (pp. 40-43). Ústí nad Labem: PF UJEP Kubátová, H. (2010). Sociologie životního způsobu. Praha: Grada Kynychová, H., & Kruntorádová, P. (2008). Aktivní těhotenství. Praha: Propolis Lewisová, S. (2005). Opět ve formě (M. Šedinová, Trans.). Praha: Svojtka & Co. (Original work published 2002) Oakleyová, A. (2000). Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál Pařízek, A. (2006). Kniha o těhotenství @ porodu (2nd ed.). Praha: Galén Rokyta, R. (2008). Fyziologie (Rev. ed.). Praha: ISV
65
Rose, J., & Gamble, G. J. (2006). Human Walking (3th ed.). Philadelphia: Lippincott Williams & Wilkins Sovová, E., Zapletalová, B., & Cipryanová, H. (2008). 100 + 1 otázek a odpovědí o chůzi, nejen nordické. Havlíčkův Brod: Grada Stejskal, P. (2004). Proč a jak se zdravě hýbat. Presstempus Vážanský, M. (1994). Volný čas a pedagogika zážitku. Brno: Masarykova univerzita Vítíková, R. (2007). Těhotenství a šestinedělí v kondici. Praha: Galén
Internetové odkazy:
President´s council on Physical Fitness and Sports Research Digest (2002). Retrieved 3. 6. 2012 from the World Wide Web: http://www.fitness.gov/publications/digests/pcpfsdigestjune2002.pdf Wikipedie (2012). Zdraví. Retrieved 2. 6. 2012 from the World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Zdraví
66
11 Seznam obrázků
Obrázek 1. Schéma životního stylu určeného požadavky přijatých a realizovaných sociálních rolí a náhodného vlivu prostředí. (Hodaň & Dohnal, 2008, 93)……………… 20 Obrázek 2. Graf vyjadřující relativní riziko kardiovaskulárního onemocnění závislé na zatížení (MET-hodin/týdně) žen mezi 50 a 79 lety. (Rose & Gamble, 2006, 151)………. 29 Obrázek 3. Graf vyjadřující relativní riziko kardiovaskulární onemocnění v závislosti na rychlosti chůze žen ve věku mezi 50 do 79 let. (Rose & Gamble, 2006, 152)) .................. 29 Obrázek
4.
Krokoměr
použitý
ve
výzkumu
(FIT
SOLUTIONS
SW-200
YAMAX)…………………………………………………………………………………..37 Obrázek 5. Tabulka stáří respondentek a počet dětí .......................................................... 41 Obrázek 6. Zaměstnání se sedavým charakterem .............................................................. 42 Obrázek 7. Spokojenost s fyzickou kondicí na mateřské dovolené .................................... 43 Obrázek 8. Spokojenost se složením těla .......................................................................... 44 Obrázek 9. Zastoupení prvorodiček .................................................................................. 45 Obrázek 10. Stáří dítěte v kočárku.................................................................................... 46 Obrázek 11. Doba strávená chůzí s kočárkem................................................................... 47 Obrázek 12. Vliv chůze s kočárkem na zdraví .................................................................. 48 Obrázek 13. Využití pomoci někoho jiného ...................................................................... 49 Obrázek 14. Způsob motivace .......................................................................................... 50 Obrázek 15. Jiná PA během mateřské .............................................................................. 51 Obrázek 16. Důvody chůze s kočárkem............................................................................ 52 Obrázek 17. Tabulka počtu kroků v závislosti na době chůze s kočárkem…………..........53 Obrázek 18. Tabulka skupiny maminek nad 10,000 kroků................................................ 54 Obrázek 19. Tabulka skupiny maminek chodící od 6,000 do 10,000 kroků....................... 55 Obrázek 20. Tabulka skupiny maminek chodící do 6,000 kroků ....................................... 56 Obrázek 21. Graf porovnávající nespokojenost maminek s fyzickou kondicí v jednotlivých skupinách ......................................................................................................................... 57 Obrázek 22. Graf spokojenosti se složením těla v jednotlivých skupiná………………….58 Obrázek 23. Graf rozdělení maminek podle počtu nachození kroků za den……………....60
67
12 Přílohy
Příloha 1: Anketní list šetření
Dotazník
Jedná se o anonymní dotazník, správnou odpověď prosím zakroužkujte, popřípadě dopište. Za spolupráci Vám předem děkuji.
1. Váš věk: _________ 2. Mělo Vaše zaměstnání před mateřskou dovolenou sedavý charakter? ANO
NE
3. Jste spokojená se svoji fyzickou kondicí na mateřské dovolené?
ANO
NE
4. Jste spokojená se svým složením těla?
ANO
NE
5. Jste prvorodičkou?
máte 2 děti
6. Stáří vašeho dítěte v kočárku?
do ½ roku
více_________ do 1 roku
více_________
7. Dokážete časově vyjádřit dobu strávenou chůzí s kočárkem v jednom dni? 1hod
1,5 hod
více než 2 hod
jinak_________
8. Myslíte si, že chůze s kočárkem může mít vliv na Vaše zdraví?
ANO
NE
9. Využíváte k chůzi s kočárkem pomoci např. rodinných příslušníků nebo někoho jiného?
ANO
Pokud ANO, tak jak často? každý den
obden
1x týdně
NE
jinak________
10. Co by Vás motivovalo k častějším a delším procházkám s kočárkem? (můžete vybrat více možností) -
Větší informovanost z hlediska zdravotních dopadů
-
Bonus ze strany zdravotní pojišťovny
-
Krokoměr (popřípadě sporttester) společně se znalostí, kolik je potřeba nachodit k upevnění a rozvoji zdraví
-
Skupinová chůze maminek s kočárky
-
Skupinová chůze maminek s kočárky pod odborným vedením (cvičitel/ka)
11. Provádíte i jinou pravidelnou pohybovou aktivitu během Vaší mateřské dovolené? ANO
NE
Pokud ANO tak jako__________________________________________________ 68
12. Procházku s kočárkem využíváte nejčastěji (můžete vybrat více možností) -
k odpočinku
-
k nákupům
-
k popovídání si s kamarádkou
-
k vykonání pohybu pro zdraví
-
jinak____________________________________________________________
Tato tabulka slouží k zapsání počtu kroků zaznamenaných krokoměrem během Vaší dnešní procházky s kočárkem. (Je-li procházek během dne více, tak zaznamenáme, každou takovou. Ovšem je zapotřebí vždy před další procházkou vynulovat krokoměr). DEN:
POČET KROKŮ:
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10 11. 12. 13. 14.
69
