Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské sociální práce
Bakalářská práce
2011
Michaela Jamborová
Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské sociální práce Charitativní a sociální práce
Michaela Jamborová
Integrace barmských uprchlíků na území ČR Bakalářská práce
vedoucí práce: Mgr. Jan Mochťák 2011
Prohlášení Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury.
V Olomouci dne 8.8.2011
Poděkování Děkuji vedoucímu své práce Mgr. Janu Mochťákovi za pomoc, podnětné připomínky a čas, který mi věnoval. Na tomto místě chci poděkovat rodině, která mě celou dobu podporovala, a všem, kteří spolupracovali při psaní bakalářské práce.
OBSAH
ÚVOD ............................................................................................................................... 7 1
TERMINOLOGIE...................................................................................................... 9
2
BARMÁNCI V ČR A PŘESÍDLOVACÍ PROGRAM............................................ 15
2.1
Přesídlovací program................................................................................................ 15
2.2
Příjezd Barmánců do ČR.......................................................................................... 17
2.3
Příjezd Barmánců do Nového Města na Moravě...................................................... 19 3
INTEGRACE UPRCHLÍKŮ ................................................................................... 21
3.1
Integrace ................................................................................................................... 21
3.2
Subjekty realizující integrační politiku ČR .............................................................. 22 4
METODOLOGIE..................................................................................................... 24
4.1
Cíl výzkumu ............................................................................................................. 24
4.2
Výběr respondentů a průběh zkoumání.................................................................... 25
4.3
Metody výzkumu...................................................................................................... 27
4.4
Slabé stránky výzkumu ............................................................................................ 29 5
VYBRANÉ ŘEŠENÍ SOCIÁLNÍCH UDÁLOSTÍ - EMPIRICKÁ ZJIŠTĚNÍ ...... 30
5.1
Přístup k informacím ................................................................................................ 30
5.2
Status ........................................................................................................................ 32
5.3
Bydlení ..................................................................................................................... 33
5.3.1
Bydlení v IAS................................................................................................... 33
5.3.2
Bydlení v integračním bytě .............................................................................. 35
5.4
Přístup na trh práce................................................................................................... 38
5.5
Sociální zabezpečení ................................................................................................ 40
5.5.1
Dílčí shrnutí: sociální události.......................................................................... 41
ZÁVĚR............................................................................................................................ 43 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY............................................................................. 45 POUŽITÉ ZKRATKY .................................................................................................... 51 SEZNAM MAP............................................................................................................... 52 SEZNAM GRAFŮ .......................................................................................................... 53 SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................................................... 54
„Národnostní a rasové minority byly od samého počátku vývoje lidstva. De facto každý evropský stát má v sobě jazykové menšiny; malé státy a národy jsou minoritami mezi státy většími, a i ty největší státy a národy jsou koneckonců menšinou ve srovnání s lidským světem. Proto správné řešení minoritní politiky je předpokladem lepší a světovější organizace světa.“ (Tomáš Garrigue Masaryk)
ÚVOD Práce pojednává o integraci barmských uprchlíků, pro které se Česká republika stala druhou zemí azylu díky přesídlovacímu programu. První zemí azylu byla Malajsie. Přesídlení jako vybraná varianta je dlouhodobým řešením jejich situace. První barmští uprchlíci jsou v České republice od roku 2008. V této práci se zaměřuji na uprchlíky žijící na území mikroregionu Novoměstsko, tedy na druhou vlnu uprchlíků. Druhou vlnu tvoří čtyři rodiny. Přesídlovací programy jsou poměrně novou záležitostí a trvalý pobyt imigrantů též, jelikož se teprve nedávno „otevřely“ hranice České republiky. Zpočátku 90. let 20. století byla země tranzitní a nyní se stáváme zemí cílovou. Téma integrace je poměrně novým jevem. Téma imigrantů nepatří k častým tématům výzkumů v naší zemi, i když je bezesporu důležitým podkladem pro samotnou integraci imigrantů (Horská, 2009). Tato skutečnost je jedním z důvodů, proč jsem si vybrala téma Integrace barmských uprchlíků. Dalším důvodem je můj dlouholetý zájem o problematiku uprchlictví a přistěhování barmské rodiny do mého rodného města. Pro nabytí zkušeností jsem absolvovala praxi v zařízení pracující s touto cílovou skupinou a domnívám se, že je to důležitým aspektem vzhledem ke zvolenému tématu. Cílem práce je zmapování možných strategií řešících sociální události v rámci integrace pro přesídlence z Barmy na území mikroregionu Novoměstsko. Důvodem zvolené oblasti je přítomnost Barmánců, s kterými jsem měla možnost být v kontaktu od začátku na tomto místě. Výzkumná otázka mé práce zní: Jaké jsou způsoby řešení vybraných sociálních událostí v rámci integračního procesu u barmské komunity? S tím souvisí otázka, zda se Barmánci více spoléhají na pomoc organizací či hledají pomoc jinde. Metodou pro zjištění zkoumaného jevu je kvalitativní výzkum. Dále se držím metodologie případové studie, kterou obohacuji o biografický přístup a zvolenou technikou semistrukturovaného rozhovoru. Jako námět mi sloužily otázky z projektu Age, gender and diversity mainstreaming (dále jen „AGDM) k jednotlivým sociálním událostem, jimiž jsou přístup k informacím, status, bydlení, přístup na trh práce a sociální zabezpečení. Zvolená metoda mi poskytne náhled do života rodiny, se kterou jsem uskutečnila rozhovor.
7
Z důvodu zachování anonymity a etických důvodů není přiložen do příloh přepsaný rozhovor a jména respondentů jsou smyšlená. Při zpracování tématu vycházím z oblastí sociální práce, sociální politiky, politologie a práva. Stěžejními se pro mě staly knihy od P. Barši, A. Kovátse, M. Miklušakové, V. Rangelové, V. Siniovasa, A. Baršové a
P. Barši, J. Dvořákové, V. Hervertové,
J. Horské, H. Mourečkové. Dále jsem čerpala ze zákona o azylu. První kapitola práce bude věnována základním pojmům souvisejícím s prací. Druhá kapitola bude pojednávat o Barmáncích v ČR a přesídlovacím programu, kde se bude zaměřovat zejména na představení přesídlovacího programu, příjezdu Barmánců do ČR a na území mikroregionu Novoměstsko. Ve třetí kapitole popíši především modely integrace a subjekty realizující integrační politiku ČR. Čtvrtá kapitola bude pojednávat o metodologii, tedy o cíli výzkumu, výběru respondentů a průběhu zkoumání, metodách výzkumu a jeho slabinách. Do poslední páté kapitoly bych ráda zahrnula kvalitativní výzkum a jeho výsledky. Tato práce je určena sociálním pracovníkům a organizacím, které se chtějí dozvědět více o skutečnosti řešení některých sociálních událostí ze strany Barmánců.
8
1
TERMINOLOGIE V první kapitole se zaměřuji na základní pojmy, které souvisejí s problematikou
tématu bakalářské práce „Integrace barmských uprchlíků na území ČR“. Těmito základními pojmy jsou uprchlík, stát Barma, mezinárodní ochrana, přesídlovací program, Státní integrační program, Úmluva o právním postavení uprchlíků, Koncepce integrace cizinců a mikroregion Novoměstsko.
Uprchlík Podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a Newyorského protokolu z roku 1967 je uprchlíkem osoba, která „…se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo odmítá vzhledem ke shora uvedeným obavám, ochranu své vlasti...“. Uprchlíci jsou často donuceni opustit svůj domov za mimořádně tvrdých podmínek, pod velkým tlakem a ztrácí nejen své příbuzné a přátele, ale i svoje kontakty, práci a majetek (Kováts, Miklušakova, Angelova, Siniovas, 2006).
Barma Barma se rozprostírá v jihovýchodní Asii. Na mapě (viz mapa č. 1) jsou znázorněny státy, se kterými Barma sousedí. Jsou jimi Bangladéš, Indie, Čína, Laos a Thajsko. Její území se dělí na sedm menších států a jedním z nich je Čjinský stát, kde žije etnická menšina čjinů. Na celém území Barmy je 135 etnických skupin a malé množství Indů, Číňanů a ke zlomku obyvatel se řadí Evropané (Bečka, 2007). Od roku 1989 byl anglický název Burma změněn barmskou vojenskou vládou na název Myanmar (tamtéž). Armáda je v čele státu od roku 1962, po převratu v roce 1988 se k moci dostala junta, která pozastavila ústavu a byla obnovena cenzura (tamtéž). Ke dni 30.3.2011 vládnoucí junta zanikla a obnovil se prezidentský systém v čele s bývalým generálem, Thein Sein (Podaný, 2011). Tato změna nebude mít zásadní důsledky na obyvatele Barmy.
9
Mapa: 1 Barma
Neipyijto je hlavní město Barmy. Hlavním náboženstvím ve státě je buddhismus, který vyznává 89% obyvatel (Člověk v tísni). Barma má velká přírodní bohatství v podobě uhlí, plynu, zinku, stříbra, mědi, rubínů, safírů (BCP). Přesto se stala jednou z nejchudších zemí světa (tamtéž). Junta měla značné zisky z obchodu s heroinem, přestože tvrdila, že uklidní obchod s drogami (Christie, Roy, 2001). Organizace Transparency International zařadila Barmu v roce 2004 jako zemi s třetí největší korupcí na světě (Bečka, 2007). Celá barmská ekonomika je ovládána pěti společnostmi, které vlastní vysocí důstojníci a osoby spojené s velením armády (tamtéž). Od roku 1988 se prohlubují sociální rozdíly, na vrcholu společnosti stojí elita z řad armády, zatímco na okraji se nacházejí etnické menšiny (tamtéž). K nejzávažnějším sociálním problémům patří chudoba, nevyhovující školství a zdravotní péče, rozšíření infekčních chorob a konzumace drog, hlavně mezi mladými lidmi (tamtéž). Ve zdravotnictví si pacienti musí řadu zdravotních úkonů hradit sami a při hospitalizaci ve veřejných nemocnicích si musí kupovat léky za běžné ceny na černém trhu (tamtéž). Pozorovatelé doporučují ekonomickou reformu, aby se předešlo inflaci (Christie, Roy, 2001). Barma se snaží přilákat na trh zahraniční investory a využít lidských zdrojů,
10
ale těm se v Barmě příliš nedaří (tamtéž). Dále se v zemi nedaří rozvinout cestovní ruch (tamtéž). Menšiny jsou vystaveny hrubému porušování lidských práv a zneužívání moci ze strany vojenského režimu a armády (UNHCR, 2008). Bečka (2007) uvádí, že lidé a mnohdy starci a děti jsou nuceni zdarma pracovat na stavbách veřejných komunikací, mostů, silnic či hotelů. V některých oblastech armáda odvádí nezletilé chlapce do vojenské služby (tamtéž). Člověk v tísni (2004) uvádí, že mezi porušování lidských práv patří násilná přemisťování, konfiskace půdy a snaha omezit vyučování v jazyce menšin. Emigrace ze země se zvýšila po roce 1988 (Bečka, 2007). Barmánci nalézají dočasné útočiště v Malajsii, Bangladéši, Indii a Thajsku (tamtéž). V posledních letech zemi opouštějí také muslimové z Karenského a Monského státu (tamtéž). V Thajsku jsou jim poskytnuty základní potřeby a ubytování v uprchlických táborech, ale thajská vláda nemá zájem, aby zde získali právo trvalého pobytu (tamtéž).
Mezinárodní ochrana Součástí mezinárodní ochrany je doplňková ochrana a azyl, jež se řídí zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Udělení azylu je možné, pokud „…je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.“ (zákon o azylu).
Přesídlovací program Přesídlení je doplňkovým systémem ochrany a jde o řízené přemístění uprchlíků, kteří uprchli ze své země, a dočasné útočiště našli v jiné zemi, nazývanou „země prvního azylu“, odkud je uskutečňováno přemístění do třetí země (Studený, 2009). Tato země jim umožní trvalý pobyt, najdou zde ochranu s vyhlídkou, že se stanou naturalizovanými občany (tamtéž). Při přesídlování spolupracují UNHCR, Ministerstvo vnitra ČR z Odboru azylové a migrační politiky MV ČR a Správou uprchlických zařízení (dále jen „SUZ“), obce a města, zaměstnavatelé, mezivládní organizace International Organization for Migration (dále jen „IOM“), nevládní organizace a dobrovolníci (tamtéž). 11
Státní integrační program Státní integrační program je řazen v zákoně o azylu č. 325/1999 Sb., který ho definuje jako „program zaměřený na pomoc azylantům a osobám požívajícím doplňkové ochrany při zajištění jejich začlenění do společnosti.“. „Součástí státního integračního programu je i vytvoření předpokladů pro získání znalostí českého jazyka a v případě azylantů také zajištění bydlení“. (tamtéž). Na území ČR se do integračního programu zapojují státní a nestátní organizace. Integrace je dlouhodobý a kontinuální proces zaměřený na sociální, právní a hospodářské začlenění (Dvořáková, Hervertová, Horská, Mourečková, 2008).
Úmluva o právním postavení uprchlíků Tato Úmluva o právním postavení uprchlíků existuje od roku 1951. „Jedná se o první vskutku mezinárodní dohodu, která řešila základní aspekty života uprchlíků.“ (UNHCR). V Úmluvě o právním postavení uprchlíků jsou stanoveny minimální standardy zacházení s uprchlíky v hostitelském státě (Kováts a kol, 2006). Obsahuje definici pojmu „uprchlík“, jsou v ní vyjmenovány práva uprchlíků, ale také jejich závazky (UNHCR). Mezi práva uprchlíků patří například svoboda vyznání a pohybu, právo na práci, vzdělání, přístup k cestovním dokladům (tamtéž).
Koncepce integrace cizinců Vláda České republiky (dále jen „ČR“) vytvořila Koncepci integrace cizinců (dále jen „Koncepce“). Nejnovější Koncepce vlády České republiky s názvem „Analýza aktuální situace v oblasti integrace cizinců na území České republiky“ je ze dne 9. února 2011 a každým rokem se obnovuje. Je v ní mimo jiné popsán proces získání statusu uprchlík od Úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (dále jen „UNHCR“)1 a po příjezdu získání mezinárodní ochrany formou azylu. Koncepce je zároveň vyjádřením solidarity států. Dále je v ní popsán cíl integrační politiky, který má 1
UNHCR je světová humanitární organizace, která si za svou činnost dvakrát vysloužila Nobelovu cenu
míru. V současnosti se stará o 117 zemí a bezmála 20 milionů osob poskytuje pomoc asi se 150 kanceláří po celém světě. Posláním UNHCR je mezinárodní ochrana, tedy záruka respektování lidských práv uprchlíků, možnost, aby každý mohl podat žádost o azyl a jistota, že nikdo nebude vrácen do země (UNHCR). Pražská pobočka byla otevřena v r. 1992 a cílem vybudovat systém ochrany uprchlíků v ČR (OSN).
12
umožnit cizincům, aby znali svá práva a byli schopni dostát svým povinnostem, orientovat se v novém prostředí, zvyklostech a způsobu života v hostitelské zemi, rozuměli a byli schopni komunikovat v češtině, byli samostatnými a soběstačnými po stránce sociální i ekonomické, měli dostatek informací o tom, kde v případě potřeby naleznou pomoc a podporu.
Mikroregion Novoměstsko Mikroregion Novoměstsko se rozprostírá na západní části Moravy na území Vysočiny. Na mapě (viz
mapa č. 2) je vyznačen mikroregion Novoměstsko a jeho
sousední mikroregiony. Jsou jimi Bystřicko, Žďársko a Meziříčsko. Na severu sousedí s krajem Pardubickým a mikroregionem Poličsko a Hlinecko. Rozloha mikroregionu je 301 km2 (Galvasova, I., Grégr, P., Hynek, A., Nejedlán, J., Kučera, T., Kunc, J., Věžník, A., Daněk, P., Seidenglanz, D., 2001). K mikregionu patří 29 obcí s počtem 19,7 tis. obyvatel (Mikroregion Novoměstsko, 2006). Přirozeným centrem je Nové Město na Moravě s 8 038 obyvateli (Michalcová, Kolbánek, Svoboda, 2011). Dopravní polohu lze označit za málo expandovanou, kde se sice do centra mikroregionu sbíhá několik komunikací, avšak pouze jedna patří mezi silnice I. třídy, tedy celostátního významu (Galvasova, I. a kol., 2001). Tato silnice má funkci spojnice významných měst Českomoravské vrchoviny. Mikroregion je obsluhován dopravou železniční, která slouží jako trať odbočná (tamtéž). Plošnou dopravní obslužnost zajišťují autobusová doprava a železnice. Úroveň dopravní obslužnosti je považována za nedostatečnou kvůli nedostatku financí jednotlivých obcí, které uvedenou situaci mají plně v kompetencích (tamtéž). V celém okrese Žďár nad Sázavou v minulém roce 2010 mírně stoupla výstavba bytů a domů a to v počtu 260 rodinných domů a 57 bytových domů (Český statistický úřad, 2010). Ovšem nezaměstnanost v kraji Vysočina, kam spadá mikroregion Novoměstsko, je ke dni 31.5.2011 8,3% nezaměstnaných, v Novém Městě na Moravě je to 10,1% (MPSV, 2011). Mezi sousední mikroregiony v kraji Vysočina, které jsou s počtem nezaměstnaných na tom hůře, jsou Velké Meziříčí s počtem 10,3 % a Bystřice nad Pernštejnem s počtem 11,7% nezaměstnaných. Lépe se umístil pouze Žďár nad Sázavou před Novým Městem na Moravě s počtem 7,4% nezaměstnaných (tamtéž). Nejslabší bývají zimní a předjarní měsíce, jelikož se zde projevují sezónní trendy.
13
„Struktura hospodářství mikroregionu Novoměstsko je ovlivněna mnoha faktory, především
přírodními
podmínkami,
historickým
vývojem,
strukturou
osídlení
a geografickou polohou.“ (Galvasova, I. a kol., 2001, s.55). Má především průmyslovězemědělský charakter. Působí zde mnoho firem, jsou mezi nimi i zahraniční firmy. Na území se nachází velké podniky, které zaměstnávají větší množství osob. Mezi nimi je např. SCHWARTZ TECHNICKÉ PLASTY s.r.o, Medin a.s., Sporten a.s., Gama a.s. Přibývá zde individuálních podnikatelů. V nevýrobní sféře je nejvýrazněji zastoupeno odvětví obchodu, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží, dále následují odvětví obchodní služby (činnost v oblasti nemovitostí, výzkum a vývoj, služby převážně pro podniky) a ostatní veřejné, sociální a osobní služby nebo-li pohostinství a ubytování (Galvasova, I. a kol., 2001). Z výrobního odvětví je nejvíce zastoupeno zemědělství. Z průmyslových odvětví má nejpočetnější zastoupení dřevozpracující a nábytkářský průmysl
(tamtéž).
V některých
podnicích
je
přítomnost
zahraničního
kapitálu,
např. v obchodních řetězcích Billa, Penny, Lidl a dále se jedná o firmy z odvětví výroby a rozvodu elektřiny, plynu a vody. Významní zaměstnavatelé se nachází v odvětví veřejných služeb (zdravotnictví a školství), dopravy, obchodu a veřejné správy. Největším nevýrobním subjektem je okresní nemocnice nacházející se v Novém Městě na Moravě.
Mapa: 2 Jihlavský kraj a jeho mikroregiony
14
2
BARMÁNCI V ČR A PŘESÍDLOVACÍ PROGRAM V této kapitole se zabývám především přesídlovacím programem, abych vysvětlila,
jak se barmští uprchlíci dostali do ČR a na území mikroregionu Novoměstsko. Na jejich integraci se zaměřuji později. Do celého procesu jsou zainteresovány UNHCR, Mezinárodní organizace pro migraci (dále jen „IOM“)2, Ministerstvo vnitra (dále jen „MV“) ČR z Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“) MV ČR a Správou uprchlických zařízení, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Policie ČR, obce a města, zaměstnavatelé, nevládní organizace a dobrovolníci.
2.1 Přesídlovací program Přesídlování je jedním z nástrojů trvalého řešení neuspokojivé uprchlické situace ve světě. V praxi to znamená, že si země, která přesídlování organizuje, „přiveze“ uprchlíky, kteří z vážných důvodů opustili svou vlast, a přebývají v zemi, která pro ně není bezpečná (SUZ MV). V zemi prvního azylu neexistují dostatečné záruky, že uprchlík nebude násilně vrácen, proto přesídlení vyžaduje spolupráci států, které společně sdílejí zodpovědnost (Kováts a kol, 2006). Přesídlovací program je „…nástroj využívaný výhradně v situacích, kdy nepřipadá v úvahu jiný způsob trvalého řešení, tedy když se příslušníci uprchlické populace z objektivních důvodů nemohou vrátit do země původu a zároveň vzhledem ke svému profilu nemohou získat dostatečnou ochranu nebo být integrováni v zemi svého aktuálního pobytu.“ (Vláda ČR, 2008, s.1). V případě první a druhé vlny přesídlování se jedná o Barmánce z etnika Čjinů, kteří uprchli ze své vlasti do Malajsie, která se stala zemí prvního azylu. Uprchlíkům v ní není zajištěn přístup k základním lidským, sociálním, kulturním a ekonomickým právům, jelikož Malajsie není
2
IOM-International Organization for Migration je mezivládní organizace se sídlem v Ženevě. Organizace
byla založena v roce 1951 a má v současnosti 122 členů. Od roku 1998 je členským státem ČR a jejími hlavními aktivitami jsou Migrace a rozvoj, Prevence a potírání obchodu s lidmi, Integrace cizinců v ČR a další (IOM, 2005).
15
signatářem Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 ani jejího protokolu z roku 1967 (UNHCR, 2008). Jejich pobyt zde je tedy nelegální. Postavení je nutí k nelegálnímu způsobu obživy. Podle Koncepce (2011) jsou takové podmínky zdrojem dalších znevýhodnění, jelikož pracovní poměr není založen písemnou smlouvou, nemají nárok na dovolenou či jiné zaměstnanecké výhody atd. Ve třetí vlně se mimo etnika čjinů nacházejí Barmánci z etnika Kačjin, kteří ze své rodné země uprchli do Thajska. UNHCR přiznává status uprchlík a výběr konkrétních osob k přesídlení závisí na nich a zároveň sestavuje přehled osob (Studený, 2009). V praxi přesídlování znamená výběr osob a jejich transfer (Vláda ČR, 2008), který zajišťuje země druhého azylu ve spolupráci s IOM (UNHCR, 2008). Z důvodů například časových, bezpečnostních, finančních či v případě nouze lze osoby vybrat pouze na základě spisu UNHCR, jinak se Barmánci účastní pohovorů se zástupci Přesídlovací skupiny daného státu s cílem ověření, doplnění a rozšíření azylově relevantních informací (tamtéž). Pro konkrétní rozhodnutí se zvažuje, zda je uvažovaná oblast vhodnou a smysluplnou alternativou do budoucnosti (UNHCR, 2006). V případě Barmánců se při rozhodování přihlíželo ke katastrofě, která se udála v roce 2008 v Barmě, jímž byl ničivý tropický cyklon s názvem Nargis (Studený, 2009). Díky němu byla v zemi zostřená problematická humanitární situace (tamtéž). Domnívám se, že bylo přihlédnuto k čjinskému náboženství, ke kterému se řadí většina Barmánců žijící na území ČR. Čjinským náboženstvím je baptismus3 a myslím si, že Přesídlovací skupina předpokládala, že společné náboženství většiny Čechů povede ke snazší integraci. OAMP MV zodpovídá za realizaci plánovaných přesídlovacích akcí, dohlíží nad činností a schvaluje výstupy Přesídlovací skupiny (Vláda ČR, 2008). Složení skupiny je možné přizpůsobit potřebám realizovaného programu a členové jsou nominováni svými kmenovými institucemi (tamtéž). Kmenovými institucemi jsou OAMP MV, SUZ a Ministerstvo zahraničních věcí ČR, z nichž je vybíráno šest členů a to z OAMP MV tři, ze SUZ dva členové a z poslední instituce člen jeden (tamtéž). Úkolem Přesídlovací skupiny je např. připravovat strategické dokumenty o přesídlování, vypracovávat podklady pro ministra vnitra o jednotlivých programech v rámci ročního plánu, zajišťovat, zpracovávat a posuzovat všechen podkladový materiál k uskutečnění výběru osob pro přesídlování, včetně účasti na výběrových misích (tamtéž). Další povinností je organizovat zajištění a metodické vedení akcí a monitorovat jejich úspěšnost (tamtéž). 3
Baptisté je křesťanská reformační církev.
16
Mezi tradiční země pro přesídlování se řadí Spojené státy, Kanada, Austrálie, Švédsko, Norsko, Velká Británie (SUZ MV). Česká republika je na tomto poli začátečníkem (tamtéž). Přesto má již zkušenosti z uplynulých let, kdy realizovala projekt přesídlování krajanů (cizincům s prokázaným českým původem žijících v zahraničí) a zejména přesídlování uzbeckých a kubánských uprchlíků (Vláda ČR, 2008). O uskutečnění přesídlovací akce rozhoduje ministr vnitra na základě podkladů, které vypracuje Přesídlovací skupina (tamtéž). Přesídlovací programy se týkají několika desítek osob ročně (tamtéž). „Přesídlování v sobě tedy spojuje mechanismy řízené migrace, individuální ochrany uprchlíků, trvalého řešení situace a vyjádření solidarity…“ (Vláda ČR, 2008, s.1). Společný přístup je zapracován v Haagském programu a tato problematika je jedním z bodů Zelené knihy o budoucnosti společného azylového systému4 (Vláda ČR, 2008). Tato kniha je dokumentem vytvořeným Komisí evropských společenství, kde se autoři snažili nastínit hlavní aktuální problémy a vyzvat všechny orgány Evropské unie (dále jen „EU“) ke konstruktivním návrhům (Komise evropských společenství, 2007). Jeden z návrhů se týká integrace osob a braní ohledu na jejich zvláštní potřeby a na jejich potenciál (tamtéž).
2.2 Příjezd Barmánců do ČR Po příjezdu na území ČR je uprchlíkům udělena mezinárodní ochrana formou azylu dle zákonu o azylu a §12 a §90, který umožňuje cizinci udělit azyl bez předchozího řízení (Vláda ČR, 2008). Status azylant zajišťuje přístup k základním lidským, občanským, politickým, ekonomickým, sociálním a kulturním právům včetně výhledu na možnost získání občanství (tamtéž). Správa uprchlických zařízení (dále jen „SUZ“) pro přesídlené osoby zajišťuje ubytování, kam jsou Barmánci dopraveni z letiště. Obvykle se jedná o integrační a azylové středisko (dále pouze „IAS“). IAS je místo, kde se nachází osoby s přiznanou mezinárodní ochranou a které vstoupily do Státního integračního programu (SUZ MV). Všichni azylanti se zde setkali se vstupní prohlídkou, kde je posouzen jejich zdravotní stav, tedy vyšetření na infekce, případně vyšetření na zjištění interních nebo psychiatrických onemocnění (Vláda ČR, 2008). 4
KOM (2007) 301
17
Součástí Státního integračního programu je předpoklad získání znalostí českého jazyka a zajištění vlastního bydlení (Dvořáková a kol., 2008). Ovšem získání zaměstnání není jeho součástí, ale lze ho získat díky specifickému programu, který je realizován přes úřady práce (tamtéž). Státní integrační program slouží ke zdárné integraci do české společnosti prostřednictvím bezplatných stěžejních kurzů českého jazyka, kurzů integračních a sociokulturních reálií (tamtéž). Jazykové kurzy mohou být absolvovány v počtu 600 hodin ve skupině nebo 400 hodin formou individuálního kurzu (SOZE). V rámci IAS mohou nevládní organizace a dobrovolníci nabízet volnočasové aktivity (Vláda ČR, 2008). I když je přesídlení účinným řešením, je potřebné, aby se uprchlík dokázal v hostitelské společnosti integrovat a v ideálním případě ji obohatil svými, často velmi odlišnými zkušenostmi (Kováts a kol, 2006). Myslím si, že je to jeden z nejobtížnějších momentů na území ČR. Také z tohoto důvodu jsou k dispozici azylantům sociální pracovníci. Ti by měli věnovat zvýšenou pozornost zranitelným osobám, zejména osobám mladším 18 let, osamoceným a těhotným ženám, obětem mučení či psychického násilí a dalším (tamtéž). Domnívám se, že se tato hranice může pracovníkům těžko stanovovat. O této skutečnosti se zmiňuje Marina Hendriks, autorka knihy Sociální práce a uprchlíci. V těchto situacích je vhodná spolupráce pracovníka a supervizora. V IAS je pobyt uprchlíků zdarma do doby, než jim jsou přiznány dávky státní sociální podpory, poté se podílejí na úhradě bydlení, což je chápáno spíše motivačně a instruktivně, proto jsou částky velmi nízké (Vláda ČR, 2008). Ve Stráži pod Ralskem funguje od roku 2006 možnost samostatného vaření, kdy je klientům vyplácen finanční příspěvek, za který si mohou koupit potraviny a následně v kuchyňkách, které jsou součástí střediska, připravit stravu (MVČR, 2007). Stejný systém byl zaveden od roku 2006 v IAS v Havířově a například od roku 2007 v pobytovém středisku Kostelec nad Orlicí (tamtéž). Domnívám se, že je to jeden z dalších účinných kroků ke zdárné integraci. Azylanty tento systém nutí dříve se zorientovat v českých obchodech a produktech v nich prodávaných, jelikož by stejnou situaci museli řešit při přestěhování do integračního bytu. Myslím si, že to není snadné, jelikož jsou zvyklí na jiný systém, podmínky a jiné produkty. Stravování může přinést nepříjemné komplikace, především zdravotní. Během šesti měsíců pobytu by měli být azylanti schopní opustit středisko a žít samostatně (tamtéž). K tomu jim dopomáhají neziskové organizace. Nyní jsou Barmánci roztroušeni v městských integračních bytech nebo domech v ČR a jejich novými domovy se staly obce Bzenec, Bohdalice, Černá Hora, Oseček, Zlín 18
a na podzim roku 2009 se rodiny stěhovaly do měst a vesnic jako jsou Hluk, Židlochovice, Nové Město na Moravě a Vsetín (SOZE, 2009). Integrační byty poskytují města a téměř vždy zajistí zaměstnání. Nejnutnější vybavení integračních bytů a komplexní sociální poradenství související se stěhováním a změnou bydliště realizovala organizace SOZE projektem Nový domov (SOZE). Na základní vybavení je předem dána suma čtyřicet pět tisíc korun (tamtéž). Barmánci, kteří přiletěli do České republiky v roce 2010, se v době psaní této práce teprve začínali stěhovat. Jeden manželský pár s ročním dítětem již žije v Novém Městě na Moravě od března 2011, kde již jedna barmská rodina žije od listopadu 2009. Myslím si, že to bude pro všechny změna k lepšímu, jelikož jejich aktuální situace může přinášet stres a společně mohou snadněji překlenout ono období. K tomu se přidávají traumatizující situace, se kterými se Barmánci při útěku setkávají. Podle Drbohlava (2001) bývá stres tak silný, že ho lze přirovnat ke stejné situaci jako je úmrtí v rodině.
2.3 Příjezd Barmánců do Nového Města na Moravě Barmánci původně bydleli v IAS Stráž pod Ralskem. Poté se přestěhovali do IAS v České Lípě a nakonec byli doprovázeni jejich zaměstnanci do Nového Města na Moravě. Do města se přestěhovala jedna barmská rodina 6. listopadu 2009. Rodina měla tři členy, dva dospělé a jejich půlročního syna. Jejich přivítání, jako nových občanů města, proběhlo na novoměstské radnici5, kde se rodina seznámila s povinnostmi a vyřídili zde důležité náležitosti. Poté byl rodině ukázán jejich nový byt. Od Nového Města na Moravě získali byt se dvěma pokoji o celkové rozloze 56m2. Od města získali finanční dar 18 000 Kč na dovybavení jejich integračního bytu a dále dostali jeden přímý dar a to televizi, která jim má umožnit získávání znalostí českého jazyka (Křížová, 2009). Jelikož jsou Barmánci zvyklí jíst rýži a měnit stravovací návyky je pro ně náročné, získali jako součást kuchyňské linky hrnec na rýži. Později, když získali
5
Barmánce na radnici přivítala starostka města Zdeňka Marková. Společně s ní je přivítal vedoucí odboru
sociálních věcí a zdravotnictví, dále z Úřadu práce ředitel kontaktního pracoviště a ředitelka Sdružení Nové Město na Moravě, která také působí při evangelické církvi.
19
stolní počítač, tak jim město začalo poskytovat internet zdarma. Město vytvořilo pracovní místo pro otce rodiny, kde vykonával veřejně prospěšné práce. Matka zůstala doma s dítětem. Velmi aktivně se zapojili do procesu integrace představitelé evangelické církve6, kteří byli připraveni okamžitě rodině pomoci. V Novém Městě na Moravě se nachází velká evangelická komunita.
6
V Novém Městě na Moravě se nachází Farní sbor Českobratrské církve evangelické (ČCE Nové Město na
Moravě, 2002).
20
3
INTEGRACE UPRCHLÍKŮ V následující kapitole představím způsoby adaptace uprchlíků, kde se nejvíce
soustředím na proces integrace, a subjekty realizující integrační politiku.
3.1 Integrace Existují různé způsoby adaptace uprchlíků v majoritní společnosti, jimiž se budu dále zabývat. Horská (2009) uvádí čtyři možné výsledky procesu začleňování do společnosti, jimiž jsou integrace, asimilace, separace a marginalizace. Průcha (2004, podle Horská, 2009, s.106) integraci popisuje jako „…způsob adaptace, kdy imigranti uznávají, že poznání a přijetí kultury hostitelské země je pro ně důležité, avšak současně si chtějí udržet i svou vlastní kulturu.“. Asimilace je „způsob adaptace, při němž imigranti usilují o co největší splynutí s obyvatelstvem hostitelské země, kdežto svou původní kulturu považují za málo důležitou pro život v novém prostředí. Tato strategie předpokládá časté kontakty imigrantů s příslušníky hostitelské země, poznávání a osvojování jejich jazyka, hodnot, norem, zvyklostí.“ (Průcha, 2004, podle Horská, 2009, s.118). Separace znamená, že „…imigranti nepovažují kontakt s kulturou a příslušníky dominantní kultury za důležitý a setrvávají v určité izolaci od ní, pouze se svou původní kulturou.“ (tamtéž). Marginalizace je „strategie těch imigrantů, kteří necítí potřebu kontaktu s dominantní kulturou, ale neuchovávají si ani svou původní kulturu. Jejich identita není kulturně opřena ani o kulturu vlastních rodičů, ani o kulturu hostitelské země.“ (tamtéž). „Na úrovni makrostruktur lze integraci rozlišit na: sociální (včetně sdílení), která zahrnuje oblast bydlení, trvalého usídlení, délku pobytu, kvalitu a místo bydlení, prostorovou mobilitu, zdravotní péči, sociální zabezpečení a sjednocování rodin; kulturní7, která se týká oblasti jazyka, komunikace, vzdělávání a udržování tradic, náboženství a etnicity;
7
Barša (1999) v rovině kulturní odlišuje asimilaci, strategii tavící tyglík, kulturní pluralismus, který lze
doplnit o multikulturalismus. Asimilační integrace proběhne, pokud menšina opustí hodnoty a zvyky, které je
21
ekonomickou, která se vztahuje k trhu práce, přístupu na něj a ekonomického postavení; politickou, kterou tvoří volební právo, přístup k veřejným službám, participace na rozhodování a formy veřejného sebevyjádření.“ (Topinka, 2006/2007). Během praxe jsem zjistila, že rovině kulturní integrace je věnováno méně času, než rovině sociálně-ekonomické a občansko-politické integrace. Nejvíce času je věnováno sociálně-ekonomické integraci z důvodu důležitosti zaměstnání, neboť imigranti se snaží vybudovat udržitelné živobytí, aby mohli udržet svoji životní úroveň, a zároveň mohli plnit své závazky. Rovina občansko politické integrace dává uprchlíkovi práva a nároky srovnatelné s občany země. Domnívám se, že ani jeden z modelů není ideální. Bylo by nejlepší, kdyby se navzájem modely doplňovaly, proto v dnešní společnosti všechny modely a dimenze integrace působí na obyvatelstvo. Podle Baršové, Barši (2005) země ve svých integračních politikách hledají rovnováhu mezi imperativem asimilace přistěhovalců do svého občanského národa a uznáním jejich svobody spočívající v udržování a přetváření vazeb zděděné ze zemí původu. Například předešlá cesta multikulturalismu v Německu selhala, jak se vyjádřila německá kancléřka Angela Merkelová. Zároveň dodává, že tomu nebylo jinak v dalších západních zemích (Britské listy, 2010).
3.2 Subjekty realizující integrační politiku ČR Na realizaci integrace je třeba spolupráce několika subjektů. Hlavními subjekty, které se podílejí na realizaci integrační politiky, jsou
Ministerstvo vnitra,
práce a
sociálních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy, financí, průmyslu a obchodu, zdravotnictví, pro místní rozvoj, kultury, nevládní organizace a občanská sdružení (Koncepce, 2011). Koncepce (2011) považuje integraci cizinců za komplexní problematiku, která se týká mnoha oblastí. odlišovaly (Barša, 1999). V posledních dvou desetiletích 19. století se rozvinula představa tzv. tavícího tyglíku, kde jsou různé etnické a regionální příslušnosti přetavovány do jediné homogenní identity (Baršová, Barša, 2005). Anglicky se této představě říká „melting pot“. Ke kulturně-pluralistické integraci dochází při zachování kulturních odlišností, avšak ekonomicky je pevně vsazená do společnosti (Barša, 1999). Multikulturalismus tuto kulturní členitost povyšuje na žádoucí a politicky prosazovaný (tamtéž).
22
Integrace v první řadě probíhá na regionální a lokální úrovni a jejím důležitým nástrojem jsou Centra na podporu integrace cizinců, které musí být především plnohodnotným partnerem správních úřadů (Koncepce, 2011). Jsou podporované Ministerstvem vnitra ČR (dále jen „MVČR“) a financovány z Evropských fondů (SUZ MV ČR, 2010). Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) zajišťuje především kurzy češtiny a doučování žáků, jelikož znalost češtiny je nezbytným předpokladem pro získání vzdělání a kvalifikace (Koncepce, 2011). Zároveň usiluje o zapojení dětí-cizinců do školních aktivit (tamtéž). Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) úzce spolupracuje s NNO, pro které poskytuje dotace na integraci (MPSV, 2011). V minulém roce poskytlo dotace organizacím Člověk v tísni, Sdružení občanů zabývajících se emigranty, Centrum pro integraci cizinců atd. MV, MPSV, Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „MPO“), Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen „MMR“), Ministerstvo zdravotnictví (dále jen „MZ“) a Ministerstvo kultury (dále jen „MK“) společně spolupracují na informovanosti cizinců, tedy na zajišťování a aktualizaci informačních materiálů v různých jazykových mutacích (Koncepce, 2011). Dále společně spolupracují MV a Ministerstvo zahraničních věcí (dále jen „MZV“) na informačních materiálech pro předmigrační přípravu cizinců a na jejich distribuci (tamtéž). MV ve spolupráci s MPSV, MPO a MŠMT zpracovávají adaptačně integrační kurzy pro cizince, které jsou zaměřeny na obeznámení s místními poměry a způsoby řešení každodenních situací, právy a povinnostmi s hodnotami zdejší společnosti (tamtéž).
23
4
METODOLOGIE V této kapitole představím cíl výzkumu a výzkumné otázky. Dále se zaměřím
na výběr respondentů, průběh zkoumání, metodu výzkumu a slabiny výzkumu. Při zpracování metodologie jsem vycházela hlavně z knihy od Hendla Z. s názvem Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace.
4.1 Cíl výzkumu Hlavní výzkumná otázka pro tento výzkum je: Jaké jsou způsoby řešení vybraných sociálních událostí v rámci integračního procesu u barmské komunity? S tím souvisí otázka, zda se Barmánci více spoléhají na pomoc organizací či hledají pomoc jinde. Jednotlivé sociální události chci popsat z perspektivy samotných respondentů. Dílčí témata a základní výzkumné otázky jsem použila podle projektu AGDM v České republice (UNHCR Praha), které jsem přiložila do přílohy č. 1. AGDM znamená sérii rozhovorů se žadateli o mezinárodní ochranu s cílem zjistit více o problémech žadatelů o mezinárodní ochrany a osob s uděleným azylem či doplňkovou ochranou a identifikovat případné systémové nedostatky.“ (OPU, 2010). Další otázky jsem doplňovala během samotného výzkumu a právě z tohoto důvodu se někdy kvalitativní výzkum považuje za pružný typ výzkumu (Hendl, 2005). V práci se zaměřuji na následující dílčí témata a výzkumné otázky: • Přístup k informacím o Kdo Vám jako první poskytoval informace o Vašich právech/povinnostech poté, kdy jste získali status? o S kým jste se radili? Měli jste možnost radit se s příbuznými nebo přáteli? Pokud jde o rodinu, kdo v rodině informace získával? • Status o Máte pocit, že většina lidí, s nimiž přicházíte do styku, vědí, co znamená být uprchlíkem/osobou s doplňkovou ochranou a rozumí, jaké je Vaše postavení v ČR?
24
o Máte Vy sami pocit, že víte, co všechno Vaše postavení znamená, jaká máte práva/povinnosti, příkladmo v oblasti sociálního zabezpečení, možnosti garantovaných Státním integračním programem (dále jen „SIP“), s oblasti slučování rodin atd? • Bydlení o Můžete popsat, jak jste si obstarali své součastné bydlení? Jak byste je sami hodnotili (dlouhodobě únosné, vyhovující/nevyhovující atd)? Co považujete na svém bydlení za největší výhodu, co za největší nevýhodu? o Zvažujete změnu bydlení? Jakou, proč? o Kdo Vám pomohl zorientovat se v místě, kde bydlíte (kde je obchod, škola, doktor…)? o Máte v místě bydliště přátele, které jste poznali až zde, v ČR? • Přístup na trh práce o Podařilo se Vám a Vašim rodinným příslušníkům najít v ČR práci? Jde o práci v oboru, kterému jste se věnovali doma? o Jaké je Vaše vzdělání a pracovní zkušenosti v zemi původu? o Považujete úroveň znalosti češtiny za překážku shánění práce, o níž stojíte? Jaké kursy češtiny jste absolvovali? Kdo Vám nabídku učinil? Co byste doporučovali změnit? o Zkoušeli jste se zapojit do rekvalifikačního kursu? Kdo Vám jej nabídl? Odpovídal Vaší představě? Odpovídal Vašim možnostem (čas, místo konání)? • Sociální zabezpečení o Máte pocit, že máte dostatek informací o tom, jaká práva v oblasti sociálního zabezpečení máte? Kdo Vám tyto informace poskytuje? Koho považujete za nejdůvěryhodnější zdroj informací v této oblasti? o Máte zkušenost s přímým kontaktem se sociálními odbory obcí? Se správou sociálního zabezpečení? Jaké?
4.2 Výběr respondentů a průběh zkoumání Ve výzkumu se zaměřuji především na barmské uprchlíky žijící na území mikroregoinu Novoměstsko, tedy na druhou vlnu barmských uprchlíků, kteří do ČR přišli 25
v roce 2009. Do České republiky v druhé vlně přišli vybraní respondenti s dalšími třemi rodinami. Jejich společným znakem je důvod útěku z Barmy. Bylo jím jejich náboženství, kvůli kterému jsou v rodné zemi utlačováni. Výběr respondentů nebyl náhodný. Pro svůj výzkum jsem zvolila Barmánce, se kterými jsem již byla přibližně půl roku v kontaktu. Rodinu jsem navštěvovala minimálně jednou za měsíc a neformálně jsme si povídali. Jedná se o rodinu, která je složena z manželského páru a jednoho dítěte. Muž má 34 let a žena 33 let. Jejich jména Reena a Abenezar jsou pseudonymy kvůli zachování jejich anonymity. Jejich syn má dva roky a žena byla gravidní v době rozhovoru. Pocházejí z barmské vesnice z oblasti hor. Jejich finanční situace jim znemožňovala studovat a museli rodičům pomáhat se spolufinancováním rodin. Dnes je žena na rodičovské dovolené a muž na úřadě práce, přestože nemá žádná zdravotní omezení. Na jaře minulého roku, roku 2010, jsem se začala více zajímat o jejich situaci a život v jejich nynějším městě, tedy v Novém Městě na Moravě, kam se přestěhovali z IAS na podzim roku 2009. Nejprve jsem se seznámila s Ruth Šormovou8, která s nimi spolupracovala od samého začátku jejich života ve městě. Myslím si, že je zpočátku nejvíce spojovalo náboženské vyznání, a to náboženství evangelické. Jejím záměrem bylo jim umožnit, co nejvíce sociálních kontaktů, proto mě s nimi seznámila. Získala jsem souhlas k interview od rodiny, kterou jsem již znala, a než s tím souhlasili, zdůvodnila jsem a vysvětlila, proč chci s nimi interview udělat. Boyd (1989, podle Klvaňová, 2006, s.19) „uvádí čtyři hlavní důvody osvětlující důležitost rodiny jako jednotky zkoumání: (1) rodiny jsou jednotky zajišťující společné živobytí a mající vlastní strukturu, jež ovlivňuje tendence a vzorce migrace, (2) rodiny jsou aktéři socializace předávající kulturní vzorce a významy vztahující se k migraci, (3) rodiny vytvářejí geograficky rozptýlené příbuzenské sítě ovlivňující vzorce migrace, (4) rodiny jsou jednotky migrace vzhledem k tomu, že často migrují společně.“. V příloze č. 2 je základní přehled o rodině, s kterou jsem dělala výzkum. Myslím si, že jejich obavy z interview, které jsem na manželském páru pozorovala díky jejich změně chování, se zmenšily po zjištění, že nikde nebudou uvedena jejich jména, a pokud nebudou chtít, tak nemusí odpovídat na položenou otázku. Informovala jsem se o skutečnosti, že souhlasí s použitím diktafonu. Vysvětlila jsem jim, že mohu nahrávání přerušit, pokud si dáme pauzu během interview a ukázala jsem příklad, jak jsou hlasy nahrávány. Domnívám se, že je to jeden z důvodů, díky kterému aktivně 8
Ruth je ředitelkou Sdružení Nové Město na Moravě a zároveň manželkou evangelického kněze.
26
spolupracovali. Dalším z důvodů mohl být závazek, který ke mně mohou cítit, jelikož jsem je v době interview začínala vyučovat český jazyk díky projektu na Masarykově univerzitě v rámci Operačního programu pro konkurenceschopnost (dále jen „OPVK“), který se jmenuje Zvyšování studijních a profesních perspektiv dětí a mládeže ze sociálně znevýhodněného prostředí. Interview probíhalo v češtině, kterou zatím nemají na dobré úrovni, a pokud si nemohli vzpomenout na některá česká slovíčka a znali je v angličtině, tak použili anglický jazyk. Jednalo se o jednotlivá slova a jelikož ovládám anglický jazyk, nedělalo mi to žádné problémy. Převážně jsem komunikovala s mužem, otcem rodiny, protože nejvíce ovládá český jazyk a nemá velký ostych. Mezi sebou komunikovali v čjinském jazyce9, kterému jsem nerozuměla.
4.3 Metody výzkumu Jako metodu výzkumu jsem zvolila kvalitativní výzkum. Podle Creswella (2007) je jednotný typ kvalitativního výzkumu ideální pro kratší formu vědecké zprávy. Podle významného metodologa Creswella (1998, podle Hendl, 2005, s.50) se jím rozumí „…proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“. Držím se metodologie případové studie, kterou obohacuji o biografický přístup. „Stejně jako případová studie, klade i biografický přístup důraz na zasazení celého života nebo určité životní epizody zkoumaného subjektu do širšího sociálního kontextu.“ (Klvaňová, 2006, s.19). Mým cílem je zasadit akt integračního procesu Barmánců do kontextu jejich života. Přesněji jsem zvolila techniku semi-strukturovaného rozhovoru, kde jsem prováděla rozhovor pomocí připraveného návodu, který představuje seznam otevřených otázek, jež jsem chtěla probrat v rámci interview. Mnou vybrané otázky jsou vybrány náhodně a spíše na mém subjektivním dojmu. Vybírala jsem tedy otázky, které jsem považovala za důležité
9
Čjinský jazyk je jazyk etnika čjinů žijících v Barmě. Jazyk pochází ze sinotibetských jazyků, které se dále
dělí na tibetsko-barmské jazyky a další. Mezi tibetsko-barmské jazyka patří kukijsko-nagsko-čjinské jazyky (Bielik, Škvarková, Mizera, Lörincz, Výrovský, 2010).
27
a základní pro danou sociální událost. Zároveň jsem brala v úvahu jazykové schopnosti respondentů. Semi-strukturovaný rozhovor je výjimečný tím, že dokáže odstranit nevýhody plynoucí pouze ze strukturovaného či zcela nestrukturovaného rozhovoru a díky němu můžeme dosáhnout větší výtěžnosti rozhovoru (Chmiel, 2007). Tato technika má umožnit seznámení jejich pohledu na sociální události, nikoliv pohled náš. Interview probíhalo u rodiny Barmánců, tedy v jejich přirozeném prostředí, kde byli přítomni všichni členové. Mohla jsem pozorovat přirozené fungování a vztahy mezi nimi. Společně jsme si vypili čaj a jedli oplatky, které jsem přinesla a další přidali oni. Celé občerstvení připravovala žena a v průběhu rozhovoru se starala o pohoštění a obstarávala stravu dítěti. Dítě se verbálně nevyjadřovalo kvůli jeho věku a malé slovní zásobě češtiny a věnovalo mi obrázek, který je v příloze č. 5. Jelikož jsem věděla, že neziskové organizace s nimi dělaly rozhovory, tak jsem se jich na úvod zeptala, jestli by mi mohli popsat jejich dlouhou cestu z Barmy až k nám do České republiky. Předpokládala jsem, že tu samou otázku už zodpovídali a nebude jim dělat potíž hledat slova pro správný výraz, který budou chtít použít. Tím jsem chtěla tzv. „prolomit ledy“, protože jsem věděla mnoho informací o jejich zemi, a když viděli, že se v dané problematice orientuji, byla na nich vidět radost. O to se více vžili do celého rozhovoru a muž zvyšoval hlas, když popisoval některé situace, které se v Barmě dějí. Po dobu celého rozhovoru jsem se snažila reagovat na jejich sdělení a pokládat doplňující otázky. Ani jednou nevyužili možnosti mi neodpovídat. Celé nahrávání na diktafon trvalo 1 hodinu a 15 minut. Během rozhovoru jim jejich známá donesla nějaké věci a muž si pro ně musel přijít do přízemí patrového domu. Proto jsem celé nahrávání přerušila, zůstala jsem v bytě sama se ženou a dítětem, kde jsme vedly neformální rozhovor, který se spíše týkal vaření. Zpočátku jsem celé interview zařadila v nejdůležitějších bodech do tabulky, která je v příloze č.3. Existuje mnoho druhů tabulek a obvykle se v nich objevují kódy, které identifikují případy (Hendl, 2005). Dále jsem zpracovala kazuistiku rodiny, která je v příloze č.4. Data jsou interpretovány v následující kapitole jejich plnými citacemi částí interview. Držela jsem se pravidla Hendla (2005) a to takového, že kvalitativní data se vyznačují kontextuálností a vzpírají se provedení redukce.
28
4.4 Slabé stránky výzkumu Jako slabinu výzkumu vidím jazyk respondentů. Interwiev probíhalo bez tlumočníka a někdy bylo potřeba složitěji vysvětlovat, co danými slovy navzájem myslíme. Bylo to pro mě náročnější než za normálních okolností porozumět lidem a ke všemu používat anglický jazyk. Myslím, že nás to všechny velmi unavilo, a příště bych dala delší pauzu uprostřed rozhovoru. Výzkum mohl ovlivnit fakt, že jsem respondenty už znala z předešlých setkáních a seznámila nás paní, ke které mají blízko. Moje schopnosti a dovednosti jsou omezeny skutečností, že to byl první výzkum v mém životě, který jsem realizovala. Jsem si vědoma, že jsem někdy na některé odpovědi mohla více reagovat, a proto mohla použít přímé otázky.
29
5
VYBRANÉ
ŘEŠENÍ
SOCIÁLNÍCH UDÁLOSTÍ
-
EMPIRICKÁ ZJIŠTĚNÍ Sociální událostí se rozumí podle Krebse (2007) ztráta obživy, tedy výdělku a schopnost si takový zdroj opatřit a následně může dojít k dlouhodobému ohrožení. V právu sociálního zabezpečení se základní sociální událostí rozumí nemoc, pracovní neschopnost, dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, invalidita, těhotenství a mateřství, nezaopatřenost dítěte, dosažení určitého věku, smrt, nedostatečný příjem a pracovní úraz a nemoc z povolání (Tröster a kol., 2010). Koldinská (2007) za sociální událost považuje rodičovství a mateřství, nezaopatřenost dítěte, ochrana zdraví a nemoc, invaliditu, stáří, smrt, nezaměstnanost a chudoba. Cílem následující kapitoly je představit a popsat vybraná řešení sociálních událostí na základě interview s barmskou rodinou žijící na území České republiky. Následující text je doplněn přímými citacemi z interview mezi mnou a Barmánci. Do přílohy č. 5 jsem přiřadila obrázek dvouletého chlapce, syna v této rodině, jelikož díky jeho věku se neuměl příliš vyjadřovat slovy, přijala jsem jeho vyjádření obrázkem.
5.1 Přístup k informacím Barmáncům byl přidělen status uprchlík podle UNHCR v Malajsii a příletem do ČR získali mezinárodní ochranu formou azylu, tedy status azylant. Barmská rodina přijela v druhé vlně, v níž bylo dvacet osob bez více informací o ČR a znalostí českého jazyka. Byla to pro ně těžká situace, jelikož nebyli zvyklí na zdejší klimatické podmínky a stravovací návyky.
Pan Abenezar: Neznal jsem češtinu. Nikdo neučil. Málo věcí znám o Česká republiku. Během pobytu ve Stráži pod Ralskem jim pomáhaly státní a neziskové organizace a též pracovníci IAS. IAS poskytuje sociální péči zaměřenou na adaptaci v nových životních podmínkách a novém prostředí (Vláda ČR, 2008). Důležitou službou byl a stále je úřadu práce. Jelikož možnost pracovat vidí jako důležitou součást jejich života. Dále se
30
mohli obracet o pomoc na sociální pracovníky v IAS, ale velkým problémem, s kterým se potýkali byla pro ně jazyková bariéra. Bariéra byla řešena tlumočníky, které ovšem Barmánci neznali.
Pan Abenezar: Pomáhala tam organizace práce [úřad práce], ... organizace nebo sociál [sociální pracovník] nebo já nevím, kdo to je. … Oni jenom tam čekají to, oni něco říkaly, oni pomáhají tam něco ukázat nebo k doktorce tam taky oni tam pomáhá ukázat. Oni čekají dvě paní, oni tam mají kanceláře a něco tam povídaly. Třeba o doktorce, co je potřeba, tak oni pomáhají. Michaela: V jakém jazyce jste se dorozumívali, když jste něco potřeboval? Pan Abenezar: Oni taky volaly překladatele, tak jsme mluvili barmsky. Doma mluvíme čjinsky. Když jsem potřeboval k doktorce, tak oni odvezou tam.
Nebýt celého týmu, který jim pomáhal a stále pomáhá, tak by nedosáhli takového pokroku v integračním procesu. Rodina se zmiňovala, že netuší, jak jim pomáhá stát v jejich situaci. Zároveň vědí, že byt získali ve spolupráci s MVČR. Tedy MVČR nezařazují jako státní instituci. Zde se potvrdil fakt, o kterém se zmiňuje Koncepce (2011), že cizinci mají nízké povědomí o svém právním statusu včetně neznalosti zákonem stanovených práv a povinností. Z praxe vím, že je vytvořeno mnoho publikací, které jsou přeloženy do několika světových jazyků. Výsledky ovšem vypovídají o tom, že je tato snaha nedostatečná. Barmánci se v IAS navzájem podporovali a velkou váhu přikládali modlitbám, které se konaly pohromadě se všemi Barmánci. Jejich společné jednání jim přidávalo na síle. Barmánci si tímto způsobem nahrazovali nepřítomnost rodiny. V České Lípě rodina přicházela do kontaktu s příbuznými z Barmy pouze pomocí počítače. Uvědomují si a jsou pro to smutní, že je to v současné době jediná možnost, jak být v kontaktu s rodinou. Tuší, že se v nejbližší době neuvidí z důvodu režimu, který v Barmě panuje. Jednoho bratra má pan Abenezar v Kanadě, tedy má možnost se s ním vidět, ale to mu znemožňuje jeho finanční situace. Pan Abenezar: My taky povídali, my spolu modlit se. … Tady nebo v České Lípě tam v Barmě jsme mohli mluvit, tam mají počítače, nechali počítače a tam mohli volat. Mobilem to nejde…hodně, moc drahý. Moje rodina věděla, co děláme.
31
Rodina se v současné době neradí s nikým z majoritní společnosti. Jelikož jsem s rodinou v delším kontaktu, než jen po dobu interview, všimla jsem si, že jediná žena sleduje české zprávy v televizi. Pan Abenezar čte zprávy o Barmě na internetu. Fyzicky je přítomen v ČR, ale duchem je stále v Barmě. Rád by se do Barmy vrátil, pokud by tam nastala změna režimu.
5.2 Status Status představuje další dimenzi v projektu AGDM. Všichni členové rodiny mají status azylant. Podle zákona o azylu se azylantem rozumí „...cizinec, kterému byl podle tohoto zákona udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu.“. Barmánci důvodem získání statusu vidí útěk z jejich rodné země.
Pan Abenezar: Já mám to je azylantský průkaz. Michela: Víte, co to znamená být azylantem? Pan Abenezar: Já vím no azylantů. A zylantů je…v Barmě nemohl zůstat tam jo, proto je tam něco…špatný, utekli všechny, to je azylantů.
Rodina bydlí v menším městě, kde se obyvatelé nesetkávají v každodenním životě s cizinci, natož aby se stali jejich sousedy a Barmánci nevidí důvod, aby jejich okolí vědělo odkud přišli a jaký mají status. Zároveň nepovažují za důležité, aby okolí vědělo, co tento status znamená. Pojem české občanství10 rodině nic neříkal, ale zároveň vědí, že mohou podat žádost a kde je ono místo pro odevzdání žádosti. Uvědomují si, že budou dělat zkoušky z českého jazyka. Tuto žádost manželé chápou jako další byrokratický úkon a nerozumí, proč tomu
10
Dle zákona č. 471/2003 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky mohou požádat
o získání státní občanství. MVČR může na žádost udělit občanství, pokud má ke dni podání žádosti po dobu nejméně pěti let povolen trvalý pobyt, prokáže, že nabytím státního občanství pozbude své dosavadní občanství, nebyl v posledních pěti letech odsouzen pro žádný trestný čin, prokáže pohovorem před příslušným úřadem znalost českého jazyka a plní povinnosti vyplývající z ustanovení zvláštního právního předpisu upravujícího pobyt a vstup cizinců na území České republiky a povinnosti vyplývající ze zvláštních předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, daně, odvody a poplatky
32
tak je. Uvědomují si, že je to součástí dalšího pobytu zde, ale už se neorientují v celém systému.
Pan Abenezar: Neznám státní občanství. … Po pěti letech můžeme asi napsat asi žádost, oni dávat na úřad a něco zkoušet nebo.
5.3 Bydlení Bydlení patří k základním lidským potřebám a slouží k uspokojování dalších potřeb jako je například prostor pro rodinný život, místo pro odpočinek a útočiště (Dvořáková a kol., 2008). Potvrzuje to i stát, který ve Státním integračním programu nabízí pomoc při hledání bydlení. Právo na bydlení je zakotveno například ve Všeobecné deklaraci lidských práv v čl. 25, který říká, že „každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytné sociální opatření…“. „Neznamená to ovšem právo jednotlivce vůči společnosti nárokovat si bydlení formou přidělení bytu.“ (Dvořáková a kol., 2008, s.151). Bytová situace je v České republice poměrně složitá. Bytů je nedostatek, ceny se pohybují vysoko11. Pro azylanta není snadné najít samostatné bydlení. Cena bytů stoupá s větší pracovní příležitostí (Dvořáková a kol., 2008). Většina přistěhovalců bydlí v nájmu a podnájmu (Dvořáková a kol., 2008).
5.3.1 Bydlení v IAS
V první fázi barmská rodina využila možnosti ubytování v IAS, což jsou zařízení Ministerstva vnitra ČR provozovaná Správou uprchlických zařízení MVČR (SUZ). Celkem rodina strávili 6 měsíců ve dvou IAS.
11
V Novém Městě na Moravě se ceny za podnájem bytu 3+1 pohybují okolo 8 000 Kč. Stejně velké byty
v Brně, kam by se chtěla rodina přestěhovat, stojí okolo 10 000 Kč.
33
Pan Ebenezar: On všechny vzal autobusem, my všichni jezdili tam do Stráže pod Ralskem12. Michaela: Jak dlouho jste tam bydleli? Pan Abenezar: Tam jsme bydleli…čtyři měsíce…pak jsme se přestěhovali Česká Lípě. Bydleli jsme tam dohromady čtyry rodiny z Barmy.
Zde měli k dispozici samostatné bytové jednotky, kde platili nájem a poplatky (Dvořáková a kol., 2008). V IAS Stráž pod Ralskem měla rodina k dispozici jeden pokoj a malou kuchyňskou linku. Zde neměl každý člen rodiny svou vlastní postel. V IAS Česká Lípa měla rodina byt
s jedním
pokojem
na spaní
a další místnost sloužila
ke společenskému dění. Kuchyňská linka byla větší než v IAS Stráž pod Ralskem. Ovšem v místnosti neměli sedací soupravu a nábytek. Ten zde chyběl, k dispozici měli kuchyňský stůl se židlemi. Středisko tvoří relativně uzavřený mikrosvět, který je oddělený od vnějšku a tím, že azylant zůstává v něm, ubírá si na možnosti vytvořit si sociální sítě ve vnějším prostředí. Sociální sítě jsou nevyhnutelným předpokladem přežití, jelikož středisko nepodporuje trvalé řešení (Kováts a kol., 2006). Rodina trávila mnoho času s barmskými azylanty a věnovali se studiu jazyka a dalším kurzům, které jsou realizovány pracovníky střediska nebo neziskovými organizacemi. Blahoutová (2010, s.24) ve své diplomové práci uvedla, že „azylanti trpí pocity izolovanosti od majoritní populace a není proto divu, že se o to více uzavírají do vlastního komunitního života se svými krajany, s nimiž sdílejí jazyk, náboženství, kulturní normy i podobný životní osud.“. Na druhou stranu pan Abenezar nepovažoval tyto barmánce za nejbližší lidi, jelikož se ve své zemi neznali a seznámili se na základě společného osudu.
Pan Abenezar: Kamarádi to není. V Barmě neznali, poznali až tady, v Česká republice.
V IAS se měli věnovat především absolvování jazykových kurzů a aktivně vyhledávat ubytování (Dvořáková a kol., 2008). Ovšem barmská rodina se na celou situaci dívala jinak a popisovali celou situaci v IAS nic neděláním a pouze čekáním. Čekali na to, co se bude dít dál.
12
Stráž pod Ralskem-IAS.
34
Pan Abenezar: My jsme nic nedělali, něco tam ve městě, jsme dělali práci, uklízeli jsme. Pak učili češtinu každý týden čtyři dny [zeptal se na něco čjinsky Reena] a tři hodiny denně [Reena se na něco ptala čjinsky].
5.3.2 Bydlení v integračním bytě
Díky Státnímu integračnímu programu získala barmská rodina integrační byt, který je z hlediska dlouhodobé úspěšné integrace zásadním krokem (Vláda ČR, 2008), ale zároveň by byli bez pomoci prakticky vyloučeni z klasického nájemného bydlení (Dvořáková a kol., 2008). Stát poskytl dané obci příspěvek na rozvoj infrastruktury (Dvořáková a kol., 2008), když se ujali barmské rodiny. Jelikož Barmánci uprchli z domova a museli platit nemalé částky převaděčům, nedisponují větším finančním obnosem. Na realizaci Státního integračního programu se podílelo MV OAMP a neziskové organizace jako např. Česká katolická charita, Sdružení občanů zabývajících se emigranty a další. V IAS spolu Barmánci navázali blízké vztahy a jejich rozdělení po městech celé ČR nesou nelibě, proto spolu bývají v kontaktu přes chat na počítači a o svátcích se všichni spolu schází v jednom bytě. V době interview se blížil termín, kdy se do Nového Města na Moravě měla nastěhovat další barmská rodina z třetí přesídlovací vlny, na kterou se velmi těšili, a muž je již předem byl navštívit v IAS. Respondenti byli přemístěni ze Stráže pod Ralskem do České Lípy a nakonec do Nového Města na Moravě. Pokaždé museli začít znovu od začátku, kdy hledali obchody, lékaře, sociální odbor atd. V nynějším bydlišti jim sociální pracovníci na sociální odboru pomohli se zorientovat. Řekli jim, kde najdou obchody, lékaře a instituce. Nabídli jim pomoc, pokud by něco potřebovali, ale nic jim nešli ukázat.
Pan Abenezar: První pomáhat, to je [Reena mluvila čjinsky] sociální něco. Prvně nám pomáhali, něco ukáže.
Rodina je vděčná všem, kteří se podíleli na přípravě jejich bydlení. Bydlení v integračním bytě jim zařizovalo město a vybavení nábytkem poskytlo Sdružení občanů zabývajících se emigranty (dále jen „SOZE“) a například počítač jim vypůjčilo město,
35
ve kterém žijí. Rodina z IAS přišla do vybaveného bytu, ale zároveň sami netuší, dokdy jim nábytek zůstane. Pan Abenezar: Nabídek, všechno měli, ale oni půjčili [ukazoval mi nálepky s popisky na nábytku, že není jejich]. A nevím, kolik let, já nevím.
Bydlení jim v současnosti stačí. Musíme si uvědomit, že neměli možnost ovlivnit charakter a vybavení bytu, které jim nyní může způsobit obtíže v budování vztahu k novému bydlišti. Zároveň si uvědomují, že pokud by měli větší byt, přestali by zvládat finanční situaci rodiny. Již nyní si musí velmi rozmýšlet, co kde a za jakou cenu koupí.
Pan Abenezar: Byt stačí, to je velký. V České republice větší byt drahý… čím větší tím drahý. Michaela: V Barmě jste měl větší bydlení? Pan Abenezar: Jo, větší. … Byli jsme sami…stavěli sami.
Někteří obyvatelé Nového Města na Moravě, především z evangelického kostela, se jim snaží pomáhat. Ovšem tyto lidi rodina nepovažuje za své známé nebo přátele. Jsou to pro ně hodní lidé, ale mají pocit, že se znají velmi málo. Přítomnost evangelického kostela je pro barmskou rodinu velmi důležitá. Téměř vůbec neznají sousedy, pouze se pozdraví a s jedním starším párem si někdy poví několik slov. Poznala jsem na jejich sníženém hlasu a povzdechu na toto téma, že ze vzniklé situace nemají radost. Stěžují si, že zde lidé nemají čas.
Paní Reena: Lidi nemají čas tady. Pan Abenezar: Jedna holka, jenom doma. Vařit něco, prát něco… prát rukou a nedělat nic. Jenom takhle. Manželé, muži musí pracovat.
V době interview rodina čekala na novou skříň, kterou jim pomohl zajistit starší manželský pár z evangelického kostela. Rodina by si dále přála mnoho věcí, ale finanční situace jim to nedovoluje.
Pan Abenezar: Chtěl bych koberec, vysavač. Potřeboval hodně [věcí].
Rodina žila celý život na vesnici v rodinném domě, kde měli zahradu a pole. Jelikož byla žena v domácnosti, starala se o dům a pěstovala na zahradě rostliny, které poté 36
mohla sklidit, a připravit z nich stravu pro rodinu. Nyní bydlí v bytě a tato zahrada jim chybí, jelikož byla důležitou součástí jejich života v Barmě. Byli zvyklí si pěstovat na zahradě ovoce a zeleninu a tím ušetřili peníze. Sice mají k dispozici část zahrady od ženy z Nového Města na Moravě, ale zdá se jim malá, a nemohou pěstovat vše, co by si přáli. Doma na poli pěstovali převážně rýži.
Pan Abenezar: Lepší zahrada, ona něco sázeli, oni nemusí koupit to…zeleninu. Oni všechno mají na zahradách. Oni sázeli brambory, rajčata [žena mu přikyvuje a souhlasí], oni nekupovali nic, ale my nemáme. Paní Reena: Půjčil, ona zahrada je velký, ona taky sázela a ona může…takové malé. Michela: Na co byste potřeboval peníze? Pan Abenezar: [smích] Na co? Jídlo Paní Reena: Jídlo moc drahé. Pan Abenezar: Něco kupovali, prádlo, boty všichni.
Rodina není, dle výpovědi, spokojena s dopravní dostupností a poukazuje na komplikace při cestování do větších měst ČR. Přestože jsou tu s bydlením spokojeni, chtěli by bydlet ve větším městě, ale říkají, že to nyní není možné. Přemýšlejí o možnosti přestěhování v budoucnu. Líbí se jim Brno, které musí navštěvovat kvůli potřebným náležitostem k pobytu. Mnozí azylanti dávají přednost větším městům z důvodu lepší dostupnosti zaměstnání, lékařské péče a škol. Nemají zájem o méně dostupné obce větším městům, ale později si uvědomí, že mladé české rodiny a další obyvatelé musí řešit stejné problémy a nakonec se spokojí s bydlením, které mají (Dvořáková a kol., 2008). Kováts a kol. (2006) uvádějí, že městské prostředí poskytuje lepší příležitosti, pokud jde o zaměstnanost, sociální sítě a příležitost na vzdělání. Ovšem bydlení ve větším městě s sebou přináší dražší podnájem a ne vždy okamžité získání práce. Tím se mohou dostat do tíživé situace, než ve které se skutečně nacházejí. Abenezar s rodinou nyní nehledá žádné nové bydlení.
Pan Abenezar: My bychom chtěl větší město, ale nejde ještě[smích]. Michaela: A proč byste chtěl větší město? Pan Abenezar: To je moc práce taky, výplaty víc, ne? Práce tam je moc, tady je menší město a to je není práce, výplata taky málo.
37
5.4 Přístup na trh práce Cesta úspěšné integrace podle Dvořákové a kol. (2008) vede přes získání zaměstnání a vzdělání. Vzdělání dostali Barmánci v Barmě a nyní se upínají na vzdělání svých dětí. V Barmě je rozdílný systém školství, než je tomu zde v ČR. Každým rokem platí školné a po deseti letech školní docházky se dělají zkoušky a poté mohou nastoupit na univerzitu. Ovšem možnost nastoupit na univerzitu neměl ani jeden z barmských partnerů z důvodu finanční situace jejich rodin. Pan Abenezar byl nejstarší syn a hned po škole musel jít pracovat, jelikož jim brzy zemřel otec.
Pan Abenezar: Já nemůžu univerzitu, proto já nemám peníze. … Končil školu 1997, můj tátu umřelo 1984 a já největší [nejstarší] bratr … já jsem šel pracovat, já pracovat v kanceláři.
Podle Becka (2004, podle Balhoutová) se život člověka odehrává kolem dvou souřadnic, jimiž jsou výdělečná práce a rodina. Paní Reena v Barmě chvíli pracovala v malém obchodě s potravinami, než zůstala doma a starala se o domácnost. Zde v ČR by se bála mít svůj vlastní obchod. Důvodem jsou reportáže ve večerních televizních zprávách. Podle její výpovědi se v nich nachází příliš mnoho informací o přepadávání v ČR a násilí, které se v Barmě zřídkakdy objevuje. Ze svého pozorování jsem zjistila, že v rodině jsou definovány role v domácnosti. Muž zde měl hlavní slovo a komunikoval se mnou nejvíce. Jejich způsob jednání se podobá paternalistickým kulturám a jejich život je ovlivněn původním životem na vesnici v rodné zemi, tedy Barmě. Žena tam zůstávala v domácnosti a muž vydělával peníze. Přesto Reena tady chce začít pracovat, až budou děti větší, protože vědí, kolik bude rodina potřebovat financí. Uvědomují si, že muž není schopen prozatím vydělat potřebné peníze sám na trhu práce. Pan Abenezar se domnívá, že nemá dostatek zkušeností s vedením obchodu, aby, jelikož v Barmě po celou dobu pracoval na jednom místě, zastával funkci úředníka v kanceláři.
Paní Reena: Já se bojím, protože já jsem televize kouká…špatných lidí hodně, já se moc bojím. …Bojí se zbraní u nás. Zloději nejsou v Barmě. Pan Abenezar: Já pracoval v kanceláři, státní obor. ... Nic jiného ne. Paní Reena: Bude děti větší, já chtěla jsem pracovat. Uklízet taky, já jsem ráda, protože jenom doma, peníze málo.
38
Paní Reena si v Barmě zapomněla diplom ze školy, což povede ke komplikacím při pozdějším hledání práce. Má středoškolské vzdělání, které u nich představuje 10 tříd včetně základní školy. Znalost českého jazyka nespojují s větší možností na trhu práce. Ovšem Koncepce (2011) znalost češtiny uvádí jako nezbytný předpoklad pro získání vzdělání a kvalifikace. Zároveň si pan Abenezar uvědomuje, že práci v kanceláři získat nemůže kvůli špatné znalosti českého jazyka. Považují za důležité mít víc hodin češtiny, než doposud měli. V severských zemích Evropy mají podle pana Abenezara mnohem intenzivnější výuku oficiálního jazyka dané země než zde v ČR.
Pan Abenezar: 300 hodin měli češtiny v Nové Městě na Moravě. Ne, nestačilo. Paní Reena: Moc těžká čeština moc. Pan Abenezar: Dánsko, Norsko musí učit každý den tři roky od osmi do tři. Každý den učili. Michaela: Jak to víte? Pan Abenezar: Já mám kamaráda tam. Oni tam hodně z Barmy, skoro dva tisíce. … My si telefonujeme přes počítač, my povídali.
V praxi jsem se setkala s tím, že obyvatelé ČR označením imigranti z třetího světa považují především Vietnamce a tedy Barmánce automaticky přiřazují k nim. Podle mého názoru je příčinou podobný vzhled. Barmská rodina není příliš v kontaktu s majoritní společností, mnoho času tráví doma. Nejčastěji opouští byt z důvodu nákupu a vyřizování povinností. Někdy se prochází na náměstí a jednou týdně chodí do evangelického kostela. MPSV podporuje projekty usnadňující vstup na trh práce, např. motivační kurzy, nácvik dovedností potřebných při přijímacích pohovorech, projekty sociálního doprovodu migrantů při vstupu na trh práce, kursy základů PC. Paní Reena žádného kurzu nevyužila, jelikož je na rodičovské dovolené. Pan Abenezar doposud využil kurzu základů PC a kurzu, kde se naučil pracovat s motorovou pilou. Zároveň dodával, že pracovat v lese je těžká práce.
Pan Abenezar: Kurz základy počítače…a motorové pila. … Je to těžká práce, to je v lese…tam je starosti. Řezali jsme vysoký stromy, velký.
Barmská rodina má nárok na vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Toho využívá pan Abenezar a je to jediný způsob, jak hledá práci. Chce získat práci na sekundárním trhu práce, který podle Pořízkové (2007, s.70) „…nabízí nestabilní, špatně placené práce
39
s nízkým sociálním statusem a s výrazně omezenou možností postupu, tzv. „dead-endjobs“.
5.5 Sociální zabezpečení U barmské rodiny dochází k čerpání pomoci ze sociálního zabezpečení. Tedy ze státní
sociální
podpory
a
sociální
pomoci/péče,
které
zahrnují
podle
mezinárodních dokumentů, např. úmluvy, charty, pakty, doporučení (Tröster a kol., 2010). Barmánka, v době interview byla těhotná a čerpala ze systému státní sociální podpory. Zároveň již měla doma nezaopatřené dítě, které si samo nezíská prostředky k vlastní obživě, a zároveň je taková situace definována jako dočasná, tedy po dobu trvání této nezaopatřenosti nebo do věku 26 let (tamtéž). Celá rodina je ohrožena nedostatečným příjmem a je jim poskytována sociální pomoc. Sociální pomoc se poskytuje zranitelnějším jednotlivcům, kteří se nemůžou v dostatečné míře spoléhat sami na sebe (Kováts a kol., 2006). Uprchlíci nemají rovnou příležitost jako ostatní dosáhnout vlastním úsilím přiměřené životní úrovně (Kováts a kol., 2006). Rodina často mluví o penězích nebo o cenách, které jsou v obchodech nastaveny. Jsou nespokojeni s financemi, které má celá rodina k dispozici. Pan Abenezar mluvil o bratrovi, že se má v Kanadě lépe. Pobírá větší dávky státní sociální podpory. Stejnou situaci jako v Kanadě si pan Abenezar představuje v jiných evropských zemích. Kdyby si mohla rodina vybrat, odešli by do Kanady. Jelikož tuto možnost neměli, byli rádi, že mohou odejít z Malajsie do ČR. Když vyprávěli o celé situaci, byli velmi smutní.
Pan Abenezar: V České republice horší…lepší v USA, Kanada, Norsko, Dánsko, asi lepší to tam je.…. Já jsem nemohl ta Malajsie vybrat, já jsem vybral Kanada, ale nemohl vybrat, protože já bratr tam byl jo…bratra neviděli dlouho, on pomoct tam Kanada, já jsem říkal, ale on nechtěl, oni říkat, že posílat do česka. Já nechtěl do česka [smích]. Je to pravda. Michaela: V čem se má bratr v Kanadě líp? Pan Abenezar: Oni vybrat víc…oni něco, to dávky. Oni víc, to by stačilo.
Pan Abenezar si přeje najít práci a nemá vysoké nároky na budoucí zaměstnání. Ovšem nyní je na úřadě práce. Na úřadě práce je od doby, kdy přestal pracovat, jelikož
40
jeho práce byla na dobu určitou a tato doba již uplynula. Dělal veřejně prospěšné práce v místě bydliště a v době interview to byly dva měsíce, kdy musel zůstat doma. Dozvěděl se na sociálním odboru, že se musí nahlásit na úřad práce, jinak by o této skutečnosti nevěděl. Pan Abenezar se sám neohlíží po zaměstnání, spoléhá se pouze na úřad práce. Nic do budoucnosti neplánuje, jelikož nemá peníze. Stěžoval si, že až bude pracovat, budou mít více peněz, ale zase nebude mít tolik času jak nyní. Byl z toho velmi smutný a mluvil o celé situaci jako „o začarovaném kruhu“. Poznala jsem, že celému systému státní sociální podpory nerozumí. Vypisování žádostí je pro ně složitý proces. Pro ukázku jsem do přílohy č. 6 vložila žádost o rodičovský příspěvek. Chodí tam, kam mu pracovníci poradí a řeknou.
Pan Abenezar: Teď peníze od úřad práce.
Zároveň dodávali, že jedna rodina ve Zlíně má větší finanční problémy, protože téměř všechny peníze platí za bydlení, jelikož mají vysoký nájem. Jejich příbuzní ze Spojených států amerických (dále jen „USA“) jim musí posílat peníze. Navzájem se příbuzní hodně podporují a spokojenost rodiny je u nich velmi důležitý aspekt a to nejen té nejbližší.
5.5.1 Dílčí shrnutí: sociální události
V sociálních událostech, jimiž v této bakalářské práci jsou získávání informací, status, bydlení, přístup na trh práce a sociální zabezpečení, chybí barmské rodině především znalost externích struktur. Těm rodina prozatím příliš nerozumí, především ve sféře sociálního zabezpečení, při získávání informací, udělování statusů mezinárodní ochrany a získávání občanství. S těmito oblastmi měla být rodina seznámena během pobytu v IAS v kurzech integračních a sociokulturních reálií. Domnívám se, že tento kurz jim byl poskytnut příliš brzy a došlo ke komunikační bariéře. Jazyk se jim stává bariérou ve všech uvedených oblastech sociálních událostí. Rodina přikládá význam sociálním sítím založeným na společném původu. Ty se vytvořili v IAS, kde rodina pobývala po příchodu na území ČR. Sociální sítě v místě integračního bytu si rodina teprve tvoří a to především v evangelické komunitě.
41
Pro barmskou rodinu je velmi důležitá integrace ve sféře na trhu práce. Získání práce bylo jedním z kritérií pro jejich následné ubytování z IAS. To se respondentovi podařilo získat, ovšem pouze na určitou dobu. V době rozhovoru byl nezaměstnaný, ale chodil na rekvalifikační kurzy. Absolvoval kurz výuky na počítačích a práci s motorovou pilou. Volba kurzů byla omezena kvůli znalosti českého jazyka respondenta. Žena je nyní na rodičovské dovolené, ale později by chtěla nastoupit do zaměstnání. Chtěla by pracovat jako prodavačka, ale velmi se bojí chování lidí, které je prezentováno v televizních zprávách. Zároveň oba mají problém s nostrifikací dokumentů o jejich dosaženém nejvyšším vzdělání. Respondentka tyto dokumenty zapomněla v Barmě, když utíkala ze země. Pro rodinu nepřestává být důležitý vztah k Barmě. Nadále se zajímají více o tamější dění jak v okruhu rodinném, tak veřejném než o dění v ČR. Jejich vztah k domovině je součástí jejich každodenního života. O tamní situaci hovořili s velkými emocemi a probírají ji s dalšími Barmánci, kteří žijí na území ČR. S Barmánci, kteří společně s rodinou přišli do ČR v druhé vlně přesídlování, jsou v častém kontaktu. O svátcích se všechny čtyři rodiny navštěvují a velmi je trápí vzdálenost, kterou mezi sebou mají. Jelikož jsou rozmístěni na území Čech a Moravy. Proto rodina do budoucnosti přemýšlí o přestěhování do většího města a chtějí se přiblížit některé barmské rodině. Domnívají se, že ve větším městě budou mít více možností k získání práce a úřady jim budou dostupnější, jelikož nyní musí některé povinnosti jezdit vyřizovat do Brna nebo Zastávky u Brna. Výzkumná zjištění naznačují potřebu zintenzivnění a zároveň zpřístupnění jazykových kurzů. Myslím tím převážně finančně a vzdálenostně. Dále by bylo potřeba více zvážit místo pobytu a to především nezaměstnanost v daném regionu a vzdálenost mezi jednotlivými rodinami, které spolu žili v IAS. Na závěr přidávám linii (graf č.1), na které jsem vyznačila zásadní body v životě barmské rodiny.
Graf: 1 Linie zásadních bodů života rodiny
42
ZÁVĚR Moje bakalářská práce pojednává o integraci barmských uprchlíků na území ČR. V práci popisuji přesídlovací program, tedy život uprchlíků od samého počátku v ČR a na území mikroregoinu Novoměstska, jelikož se Barmánci integrují do společnosti od samého příjezdu. Hlavní částí práce je řešení vybraných sociálních událostí barmskou rodinou. Cílem práce bylo zmapování možných strategií řešících sociální události v rámci integrace pro přesídlence z Barmy na území mikroregionu Novoměstsko. Myslím si, že se mi tento cíl podařilo naplnit díky zvolené metodě výzkumu, jímž byl kvalitativní výzkum (technika semi-strukturovaný rozhovor) a cílová otázka byla: Jaké jsou způsoby řešení vybraných sociálních událostí v rámci integračního procesu u barmské komunity? I když je podle Hendla (2005) kvalitativní analýza uměním zpracovat data smysluplným způsobem a nalézt odpověď na položenou výzkumnou otázku. Tohoto cíle jsem dosáhla také díky spolupráci barmské rodiny z Nového Města na Moravě. V první kapitole se věnuji základním pojmům jako je uprchlík, Barma, mezinárodní ochrana, přesídlovací program, Státní integrační program, Úmluva o právním postavení uprchlíků, Koncepce integrace cizinců a mikroregion Novoměstsko, protože bylo důležité si vysvětlit tyto základní pojmy, které s touto prací souvisí. V druhé kapitole jsem se zaměřovala na přesídlovací program, který byl uskutečněn z Malajsie na území ČR. Zde se také zaměřuji na získání statusu uprchlík a později na mezinárodní ochranu formou azylu podle zákona o azylu. V další části kapitoly jsem se věnovala příjezdu Barmánců do ČR a na území Nového Města na Moravě. V třetí kapitole jsem se především zabývala samotnou integrací a subjekty realizující integrační politiku ČR . Ve čtvrté kapitole jsem vysvětlila zvolenou metodu výzkumu, jimž byl kvalitativní výzkum, který jsem uskutečnila s barmskou rodinou, se kterou jsem byla již několik měsíců v kontaktu. V poslední páté kapitole je zpracován kvalitativní výzkum, kde jsem se podle projektu AGDM soustředila na pět sociálních událostí, jimiž jsou získávání informací, status, bydlení, které jsem rozdělila na bydlení v IAS a bydlení v integračním bytě, na trh práce a sociální zabezpečení. Hlavní překážky integrace na území Novoměstka jsem shledala: v nedostatečné znalosti českého jazyka, který barmští manželé považují za velmi těžký. Dále mají špatnou orientaci v pojmech azylant a státní občanství. Chybí jim orientace v systému sociálního
43
zabezpečení, kde se nejvíce řídí radami pracovníků sociálního odboru. V místě bydliště jim chybí sociální sítě s majoritní společností. Jelikož jsou Barmánci rozmístěni po městech Čech a Moravy, vidí se pouze na svátky. Velmi je trápí nezaměstnanost a tuto skutečnost přikládají špatné nedostupnosti obce od větších měst. V současné době mají problémy s nostrifikací dosaženého vzdělání a uznáním kvalifikace barmských manželů. Ač Státní integrační program se zaměřuje na integraci uprchlíků zejména v oblasti bydlení, získání znalosti českého jazyka a pomoci při zajištění zaměstnání, shledávám tento program jako nedostatečný. A to zejména v oblasti zaměřené na znalosti českého jazyka. O této specifické komunitě, která se zúčastnila řízené migrace, jsem v ČR nenašla mnoho literatury a historicky první zájem české sociální vědy byl v minulém roce ze strany Terezy Blahoutové. Práce může sloužit k porovnání výsledků z dalších výzkumů získaných projektem AGDM. Díky tomu se můžeme dovědět, jak se barmským uprchlíkům žije v jiných zemích. Tímto způsobem můžeme porovnávat či se inspirovat politikou na jiných místech země. Domnívám se, že by bylo také zajímavé a užitečné pro systém integrační politiky, zopakovat stejný výzkum za několik let, kde by byly demonstrovány všechny změny ve vybraných sociálních událostech. Jelikož integrační proces v současné době není zdaleka ukončen. Myslím si, že by bylo potřeba se dále soustředit hlavně na děti respondentů, neboť integrace trvá po několik generací.
44
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Antidiskriminační zákon. Zákon č. 198/2009 Sb. v účinném znění ke dni 16.4.2011.
Bajer, P. (2007). Migranti nás nutí k přehodnocení zažitých norem chování. Sociální práce/Sociálná práca, č.2, s. 14-16.
Barša, P. (2003). Politická teorie multikulturalismu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Baršová, A., Barša, P. (2005). Přistěhovalectví a liberální stát : imigrační a integrační politika v USA, západní Evropě a Česku. Brno: Masarykova univerzita.
BCP: History and Geography [on-line]. Dostupné 6.4. 2011 z http://www.burmacenter.org/en/burma/history/
Bečka, J. (2007). Dějiny Barmy : (Myanmy). Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
Bielik, J., Škvarková, M., Mizera, R., Lörincz, D., Výrovský, S. (2010): Perspektívy podnikania v ČÍNĚ-Pomoc slovenským podnikatelom při vstupe na čínsky trh [on-line]. Dostupné 18.4.2011 z http://www.nadsme.sk/files/Cina_podnikanie.pdf
Blahoutová, T. (2010). Přesídlení z Barmy do ČR očima čjinských uprchlíků. Brno: Masarykova univerzita.
Britské listy (2010): Merkelová: Multikulturalismus selhal [on-line]. Dostupné 24.4.2011 z http://blisty.cz/art/55014.html
Creswell, J. W. (2007). Qualitative inquiry research design: Choosing Aminy Five Approaches. Londýn: Thousand Oaks.
45
ČCE Nové Město na Moravě (2002): Farní sbor Českobratrské církve evangelické [online].
Dostupné
1.8.2011
z
http://www.archa.kvalitne.cz/index.php?ln=cz&id=1&cat=c&typ=static
Český statistický úřad (2010): Nejnovější údaje Vysočina [on-line]. Dostupné 23.6.2011 z http://www.jihlava.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/krajkapitola/631302-101__az_4__ctvrtleti_2010-08
Člověk
v tísni
(2004):
Uprchlíkem
v Česku
[on-line].
Dostupné
7.4.2011
z
http://aa.ecn.cz/img_upload/9e9f2072be82f3d69e3265f41fe9f28e/PINF_Azyl.pdf
Člověk v tísni: Barma: otázky a odpovědi [on-line]. Dostupné 3.4. 2011 z http://www.clovekvtisni.cz/download/pdf/barma/03_Otazky_odpovedi.pdf
Drbohlav, D. (2001). Mezinárodní migrace obyvatelstva-pohyb i pobyt (Alenky v kraji divů). In Šišková, T. (Ed.), Menšiny a migranti v České republice (17-30). Praha: Portál.
Dvořáková, J., Hervertová, V., Horská, J., Mourečková, H. (2008). Metody sociální práce s imigranty, azylanty a jejich dětmi. Praha: Triton.
Evropská komise (2009): Na pražské konferenci „Jazyk a integrace imigrantů“ promluví významný
evropský
expert
[on-line].
Dostupné
12.4.2011
z
http://ec.europa.eu/ceskarepublika/news/091026_jazyk_a_integrace_imigrantu_cs.htm
Galvasova, I., Grégr, P., Hynek, A., Nejedlán, J., Kučera, T., Kunc, J., Věžník, A., Daněk, P., Seidenglanz, D., 2001): Program rozvoje mikroregionu Novoměstsko [on-line]. Dostupné 21.6.2011 z http://www.novomestsko.cz/stahovani/profil_SWOT_strategie.pdf
Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a techniky. Praha: Portál.
Horská, J. (2009). Analýza sociálních služeb v Jihlavě ve vztahu k integraci imigrantů. Sociální práce/Sociálná práca, č.1, s.105-119.
Chmiel, J. (2007). Autobiografická paměť. Brno: Masarykova univerzita. 46
Christie, K., Roy D. (2001). The Politics of Human Rights in East Asia. Londýn: Pluto Press.
IOM (2005): O nás [on-line]. Dostupné 23.4.2011 z http://iom.ecn.cz/o-nas.shtml
Klvaňová, R. (2006). Na cestě za důstojným životem: motivy a strategie migrace Arménů žijících v Brně. Brno: Masarykova univerzita.
Koldinská, K. (2007). Sociální právo. Praha: C. H. Beck.
Komise evropských společenství (2007). Zelená kniha o budoucím společném evropském azylovém
systému
[on-line].
Dostupné
23.4.2011
z
http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/com/2007/com2007_0301cs01.pdf
Kováts, A., Miklušakova, M., Rangelova, V., Siniovas, V. (2006). Praktická sociálna práca s utečenkami. Budapešť: Menedék – Maďarské sdružení pro migranty.
Krebs, V. a kol. (2007). Sociální politika. Praha: ASPI.
Křížová, H. (2009): Uprchlíci z Barmy najdou od listopadu svůj nový domov v Novém Městě na Moravě [on-line]. Dostupné 23.6.2011 z http://www.zdarskevrchy.cz/infonavstevnikum/4998-uprchlici-z-barmy-najdou-od-listopadu-svj-novy-domov-v-novemmst-na-morav
Mareš, P. (2002). Marginalizace, sociální vyloučení. In Syrovátka, T. (ed.), Menšiny a marginalizované skupiny v České republice (s. 9-23). Brno: Masarykova univerzita.
Michalcová, J., Kolbenek, J., Svoboda, P. (2011): Základní informace [on-line]. Dostupné 21.6.2011 z http://www.nmnm.cz/
Miklušáková, M. (2007). Podle mluvčí UNHCR se žádný orgán státní správy komplexně nevěnuje integraci azylantů. Sociální práce/Sociálná práca, č.2, s. 8-11.
47
MPSV (2011): Statistiky nezaměstnanosti z územního hlediska [on-line]. Dostupné 30.6.2011
z
http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/uzem?stat=2000000000038&obdobi=E&rok=2011&uzemi =176000&send=send&_piref37_240429_37_240428_240428.pohled=1&_piref37_240429 _37_240428_240428.xslselect=nazev&_piref37_240429_37_240428_240428.xslorder=1 &_piref37_240429_37_240428_240428.xslmapatag=okresy&_piref37_240429_37_24042 8_240428.xslmapasloupec=&_piref37_240429_37_240428_240428.usr1=0
MPSV (2011): Dotace na podporu integrace cizinců [on-line]. Dostupné 1.8.2011 z http://www.mpsv.cz/cs/8147
MPSV (2005): Slovo-Bulletin pro cizince a o cizincích [on-line]. Dostupné 15.4.2011 z http://www.cizinci.cz/clanek.php?lg=1&id=89
MVČR (2007): Sociální práce a služby v azylových zařízeních [on-line]. Dostupné 23.6.2011 z http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/ministerstvo/suz/sluzby.html
OPU (2010): Účast v iniciativě na identifikaci obětí sexuálního násilí (SGBV) a AGDM [on-line]. Dostupné 6.4.2011 z http://www.opu.cz/index.php/cz/article/54
OSN: Dům OSN [on-line]. Dostupné 23.4.2011 z http://www.osn.cz/osn-cr/dum-osn/
Podaný, P. (2011): Barmě už nevládne generál, ale jen exgenerál [on-line]. Dostupné 30.3.2011 z http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/barme-uz-nevladne-general-alejen-exgeneral_197754.html
SOZE. Aktuální projekty [on-line]. Dostupné 8.4.2011 z http://www.soze.cz/?cat=15
SOZE. Návrh metodiky úvodních kurzů pro azylanty pro rok 2010 a následující [on-line]. Dostupné 23.4.2011 z www.msmt.cz/file/12133_1_1/
Studený, L. (2009). Přesídlování [on-line]. Dostupné 25.10.2010 z http://www.soze.cz/
48
SUZ
ČR
MV
(2010):
Olomoucký
kraj
[on-line].
Dostupné
1.8.2010
z
http://www.integracnicentra.cz/OlomouckyKraj/OK.aspx
SUZ MV. Struktura, charakteristika a základní pojmy [on-line]. Dostupné 7.4.2011 z http://www.suz.cz/pages/6.html
Topinka, D. (2006/2007). Integrační proces muslimů v České republice – pilotní projekt. Ostrava: VeryVision.
Tröster, P. a kol. (2010). Právo sociálního zabezpečení. Praha: C. H. Beck.
Úmluva o právním postavení uprchlíků. V účinném znění ke dni 3.4.2011
UNHCR Praha. Náměty k rozhovorům v rámci projektu AGDM v České republice.
UNHCR:
Základní
informace
[on-line].
Dostupné
23.4.2011
z
[on-line].
Dostupné
17.6.2011
z
http://www.unhcr.cz/zakladni/
UNHCR:
Základní
informace
http://www.unhcr.cz/zakladni/?cid=17#intprot
UNHCR (2008): Barmští uprchlíci přijeli do ČR jako první skupina přesídlená v rámci nového
vládního
programu
[on-line].
Dostupné
7.4.2011
z
http://www.unhcr.cz/news/?cid=476
UNHCR (2006). Příručka k postupům pro určování právního postavení uprchlíků a vybraná doporučení UNHCR z oblasti mezinárodní ochrany. Praha: Východočeská tiskárna.
Vláda ČR (2008). Koncepce národního přesídlovacího programu a přesídlení skupiny barmských uprchlíků z Malajsie v rámci pilotního přesídlovacího programu [on-line]. Dostupné 7.4.2011 z http://www.unhcr.cz/dokumenty/koncepce-narodniho-presidlovacihoprogramu.pdf
49
Vláda ČR (2008). 2. Přesídlení skupiny barmských uprchlíků z Malajsie v rámci pilotního přesídlovacího
programu
[on-line].
Dostupné
10.4.2011
z
http://www.unhcr.cz/dokumenty/presidleni-skupiny-barmskych-uprchliku.pdf
Vláda ČR (2011). Aktualizovaná Koncepce integrace cizinců [on-line]. Dostupné 25.4.2011 z http://www.cizinci.cz/files/clanky/741/Usneseni_vlady_09022011.pdf
Všeobecné deklaraci lidských práv. V účinném znění ke dni 16.4.2011.
Zákon o azylu. Zákon č. 325/1999 Sb. v účinném znění ke dni 19.3.2011.
Zákon o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky. Zákon č. 471/2003 Sb. v účinném znění ke dni 10.7.2011
50
POUŽITÉ ZKRATKY AGDM
Age, gender and diversity mainstreaming
BCP
Barmské centrum Praha
ČR
Česká republika
EU
Evropská unie
IAS
Integrační azylové středisko
IOM
Mezinárodní organizací pro migraci
MK
Ministerstvo kultury
MMR
Ministerstvo pro místní rozvoj
MPO
Ministerstvo průmyslu a obchodu
MPSV
Ministerstvo práce a sociálních věcí
MŠMT
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
MVČR
Ministerstvo vnitra České republiky
MZ
Ministerstvo zdravotnictví
MZV
Ministerstvo zahraničních věcí
OAMP
Odbor azylové a migrační politiky
OPU
Organizace pro pomoc uprchlíků
OPVK
Operační program pro konkurenceschopnost
SIP
Státní integrační program
SOZE
Sdružení občanů zabývajících se uprchlíky
SUZ
Správa uprchlických zařízení
UNHCR
Úřad Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky
51
SEZNAM MAP Mapa: 1 Barma Mapa: 2 Jihlavský kraj a jeho mikroregiony
52
SEZNAM GRAFŮ Graf: 1 Linie zásadních bodů života rodiny
53
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Náměty k rozhovorům v rámci projektu AGDM v České republice podle UNHCR Praha
Příloha č. 2 Základní údaje o respondentech
Příloha č. 3 Systematizační formulář kvalitativního dotazování
Příloha č. 4 Kazuistika rodiny
Příloha č. 5 Obrázek od syna barmských rodičů
Příloha č. 6 Žádost o rodičovský příspěvek
54
Příloha č. 1 Náměty k rozhovorům v rámci projektu AGDM v České republice podle UNHCR Praha
1. Přístup k informacím Kdo vám jako první poskytoval informace o Vašich právech/povinnostech poté, kdy jste získali status?
Jaké informace jste měli, jaké informace Vám chyběly? Jaké informace Vám nejvíc pomohly ?
Upřednostňovali jste písemné informace (letáčky, brožury) nebo individuální konzultace ? Rozuměli jste už v té době dostatečně češtině ? Naráželi jste na jazykové problémy ?
S kým jste se radili? Měli jste možnost radit se s příbuznými nebo přáteli, kteří už rozhodnutí dostali dříve? Pokud jde o rodinu, kdo v rodině informace získával ?
Vnímali jste rozdíl mezi informacemi podávanými nevládními organizacemi a např. Pracovníky pobytových či integračních středisek, ať už v obsahu těchto informací nebo ve způsobu, jakým byly podány ?
Jaký typ pomoci státu (prostřednictvím SIPu nebo mimo SIP) vnímáte jako nejpotřebnější ? Jak jste se o něm dozvěděl ? Jak jste se sám k této pomoci dostal ?
Co byste poradili jiným azylantům/osobám s doplňkovou ochranou? Kde by měli informace hledat? Čeho by se měli na začátku vyvarovat?
55
2. Status Máte pocit, že většina lidí, s nimiž přicházíte do styku, vědí, co znamená být uprchlíkem/osobou s doplňkovou ochranou a rozumí, jaké je Vaše postavení v ČR?
Máte Vy sami pocit, že víte, co všechno Vaše postavení znamená, jaká máte práva/povinnosti, příkladmo v oblasti sociálního zabezpečení, možností garantovaných SIPem, s oblasti slučování rodin atd.?
Pokud ne, co doporučujete udělat, aby se v tomto směru Vaše informovanost zlepšila? Kdo Vám takové informace poskytuje?
3. Bydlení Můžete popsat, jak jste si obstarali své současné bydlení? Jak byste je sami hodnotili (dlouhodobě únosné, vyhovující/nevyhovující atd.)? Co považujete na svém bydlení za největší výhodu, co za největší nevýhodu?
Podle jakých kritérií jste místo svého pobytu vybírali ? Kdo o těchto kritériích rozhodl (manžel/ka, ostatní z komunity …).
Zvažujete změnu bydlení? Jakou, proč?
Na jaké překážky při hledání nového bydlení narážíte?
Kdo Vám s jeho obstaráním nejvíce pomohl ? V čem tato pomoc spočívala?
Jaký typ pomoci Vám při obstarání bydlení chyběl (informace, kontakty v dané lokalitě, peníze…)
Setkali jste se/setkáváte se s problémem ztráty soukromí?
Kdo Vám pomohl zorientovat se v místě, kde bydlíte (kde je obchod, škola, doktor …)?
56
Znáte své sousedy? Můžete se na ně obrátit s prosbou o pomoc? Na koho byste se obrátili v případě, kdy byste potřebovali rychle pomoc?
Máte v místě bydliště přátele, které jste poznali až zde, v ČR?
4. Přístup na trh práce Podařilo se Vám a Vašim rodinným příslušníkům najít v ČR práci? Jde o práci v oboru, kterému jste se věnovali doma?
Máte zkušenost s uznáváním vzdělávání ze země Vašeho původu v ČR? Pokud jsou Vaše zkušenosti spíše špatné, zkuste popsat největší obtíže, s nimiž jste se v této oblasti setkali.
Jaké je Vaše vzdělání a pracovní zkušenosti v zemi původu?
Považujete úroveň znalosti češtiny za překážku shánění práce, o níž stojíte? Jaké kursy češtiny jste absolvovali? Jak byste hodnotili jejich kvalitu/kvantitu? Kdo Vám nabídku učinil? Co byste doporučovali změnit?
Měli jste někdy pocit, že by Vám v přístupu k zaměstnání pomohlo nabytí českého státního občanství? Pokoušeli jste se již státní občanství nabýt? Pokud ano (neúspěšně), popište, jaké byly důvody zamítnutí žádosti.
Co považujete za nejtěžší překážku v možnosti legálně pracovat?
Máte Vy nebo jiní uprchlíci zkušenost s prací “na černo”? Jaké?
Zkoušeli jste se zapojit do rekvalifikačního kursu? Kdo Vám jej nabídl? Odpovídal Vaší představě? Odpovídal Vašim možnostem (čas, místo konání).
Zvažovali jste někdy možnost vyřídit si živnostenský list/podnikat? Máte zkušenosti se získáním/žádostí o živnostenský list? Máte známé azylanty/osoby s doplňkovou ochranou, kteří se o vyřízení pokoušeli? S jakými zkušenostmi?
57
Ukončily všechny Vaše děti povinnou školní docházku? Máte pocit, že mají možnost dále studovat, pokud o studium stojí?
5. Sociální zabezpečení Máte pocit, že máte dostatek informací o tom, jaká práva v oblasti sociálního zabezpečení máte? Kdo Vám tyto informace poskytuje? Koho považujete za nejdůvěryhodnější zdroj informací v této oblasti?
Kdy jste tyto informace získali poprvé?
Došlo k nějakým prodlevám, delším obdobím, kdy jste pro neznalost některou z dávek nepobírali, ačkoli jste mohli?
V které fázi svého pobytu jste nejvíc pocítili potřebu pomoci státu (formou sociálního zabezpečení).
Jaké máte zkušenosti s vyplácením invalidních a starobních důchodů?
Máte zkušenost s přímým kontaktem se sociálními odbory obcí? Se Správou sociálního zabezpečení? Jaké?
58
Příloha č. 2 Základní údaje o respondentech
Jméno
13
Reena
Abenezar
13
Pohlaví
žena
muž
Věk
Vzdělání/povolání
33
Má střední školu vystudovanou v Barmě, ale osvědčení nemá v ČR. V Barmě pracovalo jako prodavačka a pak byla ženou v domácnosti.
34
Děti a další členové rodiny
Další informace
Žili v Barmě. Z ní Abenezar utekl v roce 2005 a Reena v Jeden syn ve věku 2 let, roce 2007 a pobývali Z finančních důvodů do mateřské školky v Malajsii. V ČR rodiny má střední školu. nechodí. Žena je získali mezinárodní V ČR absolvoval gravidní. ochranu formou rekvalifikační kurz práce azylu a žijí zde od s motorovou pilou a roku 2009. práce na počítači. V Barmě byl státním úředníkem, v Malajsii pracoval jako elektrikář a v ČR pracoval u technických služeb.
Jména respondentů jsou pseudonymy.
59
Příloha č. 3 Systematizační formulář kvalitativního dotazování
Okruhy
Jmenované nejdůležitější problémy
Způsob aktuálního řešení
Navrhované řešení z jejich strany
Doporučení ze strany státních institucí
Přístup k informacím
český jazyk
nový projekt výuku češtiny
více vyučujících hodin
kurzy českého jazyka
Status
ztráta orientace
kurz českého jazyka, který se snaží přiblížit činnosti každodenního života
žádné
kurzy socio-kulturní integrace
Bydlení v integračním středisku
izolovanost od majority
samostatné řešení každodenních povinností
žádné
poskytnutí práce (veřejně prospěšné práce)
Bydlení v integračním bytě
nízká dostupnost obce větším městům
žádný, spíše přání zahrady
žádné
podpora města a poskytnutí darů
Přístup na trh práce
nezaměstnanost
muž evidován na úřadě práce
přijetí jakékoliv práce
rekvalifikační kurzy
Sociální zabezpečení
nízké dávky státní sociální podpory
využívání všech potřebných dávek státní sociální podpory
poskytnutí práce
žádat o dávky státní sociální podpory
60
Příloha č. 4 Kazuistika rodiny
Celá rodina XY do ČR přiletěla v roce 2009 v rámci přesídlovacího programu. Rodina pochází z Barmy, přesněji z Čjinského státu a patří tedy k čjinskému etniku, které vyznává evangelickou víru. Ve své zemi měla rodina obavy z pronásledování a strach z ozbrojených útoků. Nejdříve uprchl manžel do Malajsie a asi po čtyřech letech za ním uprchla jeho žena. V Malajsii se jim narodil syn. Organizací UNHCR jim byl udělen status uprchlíků a byli zařazeni do skupiny, pro něž by byla nejlepší ochrana přesídlení. Po několika pohovorech byli vybráni a ve spolupráci s Ministerstvem vnitra ČR bylo uskutečněno přesídlení a zde v ČR získali azyl v rámci zrychleného řízení o azylu.
Struktura rodiny Jedná se o úplnou rodinu, kdy má matka 33 let, otec 34 let, chlapec 2 roky a další dítě je na cestě. V době rozhovoru měla žena měsíc před porodem.
Bytové poměry Rodina žije v integračním bytě 1 + 1 v malém městě na Vysočině. Byt je vybaven základním nábytkem a elektronikou. V bytě je jedna větší místnost, kde se odehrává veškeré společenské dění rodiny. Nachází se zde kuchyňská linka se základní elektronikou, kuchyňský stůl a v další části místnosti je menší sedačka se stolkem a s obývací stěnou. Zde se nachází i synovy hračky. V obývací stěně mají televizi a v rohu místnosti je stůl s počítačem, kde mají k dispozici internet, v jedné místnosti mají ložnici, kde společně spí. Koupelnu se záchodem mají dohromady. Téměř všechen nábytek a elektronika je ve vlastnictví neziskové organizace SOZE nebo města.
Ekonomické poměry Žena je v součastné době na rodičovské dovolené se svým synem. Muž je evidován na úřadu práce od prosince 2010. Před tím pracoval u technických služeb. Nyní jsou podporováni ze systému sociálního zabezpečení. Rodina je schopna si zabezpečit základní potřeby.
61
Hlavní problémy Ekonomické poměry Nezaměstnanost Jazyková bariéra Sociální kontakty
62
Příloha č. 5 Obrázek od syna barmských rodičů
63
Příloha č. 6 Žádost o rodičovský příspěvek
64
65
66